Almanach. obce. Osová Bítýška. a osady. Osová

Almanach obce Osová Bítýška a osady Osová

1

2 Klaus a Mach

2

disketa

3

Vážení spoluobčané, končící století je důvodem k tomu, aby se občané ohlédli za tím, co tvořili oni a jejich předkové, co se jim i nám všem podařilo zbudovat pro blaho společného soužití v obci. Ve spojitosti s tímto je na místě připomenout nejdůležitější momenty a kroky, které ve svém souhrnu ovlivňovaly proces vývoje, formování a zviditelňování naší obce. Almanach, který právě držíte v ruce, chce poskytnout tyto základní informace a připomenout významné události z historie Osové Bítýšky. Když jsem jako starosta Osové Bítýšky převzal 14.prosince roku 1998 z rukou předsedy Poslanecké sněmovny ČR pana Václava Klause znak a prapor, které byly naší obci uděleny, prožíval jsem velkou radost z tohoto projevu uznání, jehož se naší obci a všem jejím občanům dostalo. Oslavy udělení praporu a znaku jsou pro nás současně významnou příležitostí veřejně prezentovat naši hrdost nad oficiálním přidělením symbolů samostatnosti a identity, jimiž znak obce i prapor zcela nepochybně jsou. Slavnostní odhalení znaku a vyvěšení praporu spojené s jejich posvěcením dne 10.září letošního roku jsou završením procesu zviditelňování naší obce na přelomu tisíciletí. Možnost užívat vlastní prapor a znak je spolu s možností svobodně a demokraticky volit své zástupce dalším ukazatelem skutečné svébytnosti a samostatnosti obce, důvodem k hrdosti nad dosaženými úspěchy jejich občanů a současně závazkem,abychom nikdy nezapomínali na to, že obec, to jsme my všichni a současně každý sám za sebe. Tuto ideu nám připomíná i motiv zubří hlavy ztvárněný na našem znaku i praporu a dokumentuje tak vazby našich předků na význačný rod Pernštejnů, o jehož vlivu na rozsáhlé oblasti Moravy dodnes vypovídají historické dokumenty a pamětihodnosti. I naše doba jednou pomine, ale věřme, že naše současné dílo bude dobrou základnou pro šťastnou budoucnost těch, kdo budou psát historii obce Osová Bítýška po nás.

Josef Mach starosta obce

4

Morava krásná zem. A v ní vesnička malá, ale přesto tak krásná. I kdybych šla světa kraj, najdu ji. Rozlehlé louky, panenská příroda, vůně mateřídoušky linoucí se ze všech stran. Pokaždé, když ji spatřím, dýchne na mne průzračná jemnost tohoto zvláštního místa. Ta čistota, přirozenost. Zlámance-kopce tyčící se nad obzor. Tři Dvory-rybník-klidné zákoutí. I kdybych šla světa kraj, najdu ji -Osovou Bítýšku. Iveta Pelánková

5

Zpracoval: Mgr. Milan Malý Slovo autora:

Vážení čtenáři, připravil jsem pro Vás z pověření obecního zastupitelstva publikaci o historii, současnosti a perspektivách obce Osová Bítýška a osady Osová. Snažil jsem se na daném prostoru do jednotlivých kapitol zařadit tolik informací, aby z nich mohli čerpat poznání nejen žáci a studenti, ale aby zde našli mnoho zajímavého pamětníci i ostatní občané. Kromě obecní kroniky nebyl o naší obci žádný ucelený materiál. Mnoho informací a údajů bylo nutno hledat v archívech, neboť záznamy z kroniky jsou často poplatné době svého vzniku a jsou provázeny osobními sympatiemi či antipatiemi kronikářů k některým lidem i k vlastnímu dění v obci. Témata, která zde možná budete postrádat (rodokmeny majitelů zámku na Osové, významní rodáci, historie a současnost politických stran, přehledy volebních výsledků , jména členů obecního zastupitelstva, jména starostů, ředitelů školy, lékařů, činnost dalších spolků, nebo podrobnější rozpracování stávajících kapitol apod.), se mohou stát základem dalších, rozšiřujících publikací o obci…

6

„Proto jest obec společnost, aby, co jednotlivý sám dovésti nemůže, spojené síly dokázaly.“ Karel Havlíček Borovský

7

Základní údaje o obci Osová Bítýška je jednou z venkovských obcí v původně jihovýchodní části okresu Žďár nad Sázavou. Je vzdálená 6 km severozápadním směrem od Velké Bíteše. Obec se nachází na křižovatce dopravních 3 tahů ve směru Brno – Havlíčkův Brod a Třebíč – Tišnov. Leží na severním úbočí říčky Bítýšky v nadmořské výšce cca 524 m. n. m. K obci Osová Bítýška náleží i nedaleká osada Osová, která byla původně šlechtickým sídlem s dochovaným zámkem s oborou a s panským dvorem. Na západní části katastru obce se nachází rekreační oblast Tři Dvory. První písemné zprávy o obci Osová Bítýška pocházejí z roku 1264 pod jménemVitis a v roce 1364 už pod názvem Bytesska nebo také Malá Bythezka. Osada Osová vznikla kolem opevněného sídla - hradu. Tento v roce 1638 vyhořel a poté byl přestavěn na zámek, na kterém se za dobu jeho existence vystřídala celá řada majitelů. Po zrušení panského dvora v Osové v roce 1798 byly deputátníkům předány domy. Po zrušení roboty roku 1848 zůstávala pole neobdělaná, a proto je majitel v roce 1860 pronajal bratrům Wilhelmovým, kteří postavili v Osové lihovar. Do roku 1850 patřila Osová Bítýška k osovskému panství. Z hlediska začlenění obce do vyšších územních a správních celků v období od r. 1850 do r. 1892, patřila obec do soudního okresu Velké Meziříčí, od r. 1892 do r. 1960 spadala obec postupně do okresů Velká Bíteš, Jihlava a Velké Meziříčí. Od roku 1960 až do současnosti je obec součástí okresu Žďár nad Sázavou. Od konce 70.let do r. 1990 byly k Osové Bítýšce administrativně přičleněny okolní obce Ořechov, Skřinářov a Záblatí. V roce 1990 se všechny tři obce osamostatnily a u Osové Bítýšky zůstala pouze osada Osová. Katastrální výměra Osové Bítýšky, včetně osady Osová, činí 1030 ha. Z toho osada Osová zabírá 358 ha. Zemědělská půda je ve výměře 735 hektarů, z toho: orná půda 636 ha zahrady 21 ha ovocné sady 3 ha louky 51 ha pastviny 24 ha Nezemědělská půda je ve výměře 295 hektarů, z toho: lesní půda 166 ha vodní plochy 31 ha zastavěné plochy 82 ha ostatní 16 ha

8

Osová Bítýška byla v minulosti velmi dlouho obcí zemědělskou. V uplynulém období, zvláště v 1. polovině tohoto století se část drobných a středních rolníků zabývala rozvážením vápna z nedalekých Lažánek. Někteří sváželi lesní kulatinu do uhelných dolů v Rosicích. V obci bylo vždy hodně obchodníků se zemědělskými plodinami (vejce, máslo apod.), které nakupovali od pěstitelů a jezdili prodávat do Brna. V současnosti značná část obyvatel musí denně vyjíždět za prací do větších i vzdálenějších hospodářských středisek a s tím slábne původní agrární charakter obce a mění se postupně na obec s převažující ubytovací funkcí. Demografická skladba obyvatelstva Roku 1869 žilo v obci 783 obyvatel. Z toho v Osové Bítýšce 701 a v osadě Osová 82 obyvatel. Pozn: V historických pramenech se pro sčítání v roce 1869 a 1880 objevují údaje, které zahrnují pod Osovou Bítýškou i obce, které se sem administrativně počítaly jako osady - v letech 1850-1867 obec Záblatí, 1850-1874 obec Vlkov, 1850-1884 obec Skřinářov. Osová je oficiálně osadou obce Osová Bítýška od roku 1850. ( Pro rok 1869 se tedy uvádí počet domů 207 a obyvatel 1444, pro rok 1880 domů 167 a obyvatel 1003 ). Roku 1880 716 obyvatel Roku 1890 783 obyvatel V r. 1900 se počet obyvatel zvýšil na 817 (v Osové Bítýšce 715 a v Osové 102). Roku 1910 838 obyvatel Roku 1921 814 obyvatel V r. 1930 v Osové Bítýšce počet obyvatel poklesl na 694 a v Osové naopak vzrostl na 112. Celkem tedy v tomto roce 806 obyvatel. K dalšímu poklesu došlo v r. 1950 ( v Osové Bítýšce na 650 a v Osovém na 85). Celkem tedy 735 obyvatel Roku 1970 838 obyvatel Roku 1980 779 obyvatel V r. 1994 se celkový počet trvale bydlících obyvatel obce (včetně Osové) snížil na 804 (z toho 379 mužů a 425 žen) . V roce 1997 žilo v obci (včetně Osové) 817 obyvatel (z toho 387 mužů a 430 žen). V roce 1998 žilo v obci (včetně Osové) 814 obyvatel (z toho 389 mužů a 425 žen). V roce 1999 žilo v obci (včetně Osové) 808 obyvatel (z toho 383 mužů a 425 žen)

K 1.červnu 2000 bylo v Osové Bítýšce a Osové celkem 803 obyvatel /382 mužů a 421 žen/ Z toho v místní části Osová 46 obyvatel /27 mužů a 19 žen/.

9

Věková skladba obyvatel obce se v létech 1980 – 2000 vyvíjela takto: počet obyvatel předproduktivního věku se snížil z 24 na 21%, počet obyvatel produktivního věku se zvýšil z 54 na 59% a po produktivního věku se snížil z 22 na 20%. Průměrný věk obyvatel obce Osová Bítýška včetně osady Osová byl v polovině devadesátých let 36 let. Dnes se věkový průměr zvýšil na 37 let. Obyvatelstvo podle věku:

rok

0-14 let

15-59 let

60 a více let

1995 1996 1997 1998 2000

166 163 157 159 134

499 504 517 516 519

142 143 143 139 149

K 1.červnu 2000 bylo v Osové Bítýšce a v Osové rozvrstvení obyvatelstva podle věku následující:

Věková skupina

muži

ženy

10 5 6 19 22

2 8 4 26 32

3

-

6 10

-

2 4 5 9 14

15 20 25 30 35 40 45 50 55

-

19 24 29 34 39 44 49 54 59

27 34 27 33 33 33 24 25 22

34 36 40 27 28 22 30 19 26

50 65 70 75

-

64 69 74

16 18 8 20

21 20 16 30

10

Pohyb obyvatelstva v posledních pěti letech: rok

narození

1995 1996 1997 1998 1999

10 7 9 7 6

zemřeli

přistěhovali

10 7 3 9 13

14 16 21 9 20

vystěhovali

11 13 20 10 9

celkově

3 3 7 -3 4

Životní prostředí v obci a stav okolní krajiny

Areál zemědělského družstva na severovýchodním okraji obce je oddělen od obytné zóny. Stávající provozy živočišné výroby však vyžadují poměrně velké pásmo hygienické ochrany, které dosahuje až na hranici novější obytné lokality tvořené rodinnými domky na severovýchodě obce. Železniční trať procházející katastrem obce je přiměřeně odkloněna od obce. Problémem je současný průtah tranzitní automobilové dopravy na silnici I. třídy, procházející severní částí obytné zástavby v obci. Na vývoj krajiny mělo vliv odlesnění. Rozsáhlejší plochy byly odlesněny zřejmě až na počátku středověku. Lesní vegetace byla vesměs přeměněna na lignikultury, na odlesněných místech dnes vesměs převažují pole, méně se vyskytují kulturní a v poslední době meliorované louky a pastviny. Místy byly vybudovány rybníky. Očima geologa Území má jako celek charakter zvlněné plošiny, která se rozkládá na samém počátku Českomoravské vrchoviny. Geologickým podkladem jsou horniny krystalinika, místa překryté čtvrtohorními sedimenty. Horniny krystaliniky jsou zastoupeny syenity, orthorulami a pararulami. Syenity řadíme do skupiny hornin středně až málo výživných, hlubinných, vyvřelých. Snadněji zvětrávají na převážně lehké půdy, s malým podílem kamenů, zato však s vysokým podílem hrubého písku nebo drobného štěrku. Pararuly při zvětrávání poskytují štěrkovitý materiál, převážně lehčího zrnitostního složení, malé minerální síly, pouze s vyrovnanějším obsahem draslíku. Obdobné mineralogické složení jako pararuly vykazují orthoruly, avšak na rozdíl od pararul je rozpad těchto hornin hrubozrnější a obsahuje většinou četné úlomky podložní horniny. Čtvrtohorní sedimenty jsou zastoupeny sprašovitými pokryvy a svahovinami z převážně kyselého materiálu. Mladší holocén je zastoupen nevápnitými nivními uloženinami. Veřejná prostranství a návsi V době svého vzniku byla Osová Bítýška vystavěna na nepravidelném půdorysu návsi, jehož jednu stranu tvořil v jižní části tok Bítýšky, dvě ulice na západním a východním směru

11

vytvořily mezi sebou prostranství pro kostel. Ten byl obklopen zelení a vytvářel přirozený střed obce. Směrem na sever k železniční zastávce se tyto ulice spojily v ulici jedinou. Obec se zpočátku rozvíjela kolem tohoto centra. Byly zde prostory pro shromažďování občanů a pro služby. Po výstavbě komunikace I. třídy Velká Bíteš – Žďár nad Sázavou a železniční zastávky se aktivity obce začaly z centra obce vytrácet a hledat si nové místo podél této komunikace. Tradiční centrum obce je dnes stále vnímáno na jeho původním místě, ale je však dnes daleko méně využíváno ke společenským akcím než v minulosti. Kostel obklopený kamennou zdí, nevyužitá budova školy, pošta, obecní úřad, malé soukromé zahrádky, budova hasičské zbrojnice, taneční plocha uprostřed zeleného hájku a příležitostné občerstvení při kulturních akcích vytvářejí dnes hlavní aktivity na návsi. V severovýchodní části je náves ukončena plochou veřejné zeleně s památníkem padlým a Božími mukami. Pod nimi je zastávka autobusu. Na horní části návsi je hostinec, ve spodní části kadeřnictví, drogerie a sídlo ústředny Telekomu. Z návsi vybíhají do všech stran ulice, které obec rozdělují na několik částí.

4, Střed obce

Jak již bylo zmíněno, dnes nejatraktivnější z nich je podél komunikace I. třídy -Velká BítešŽďár nad Sázavou.Vzniklo na ní postupně několik druhů zařízení obchodu a služeb, např.: smíšené zboží, prodejna Jednoty, pohostinství,prodejna zmrzliny,sezónní výkupna léčivých rostlin, autobusová zastávka, nedaleká železniční zastávka a na východním okraji zástavby byl vybudován hřbitov. Po rozčlenění obce ulicemi (vybíhajícími z návsi paprskovitě ve všech směrech), došlo k vytvoření několika poměrně kompaktních částí obce, ať již velmi malých nebo naopak značně rozsáhlých, s nízkou hustotou zástavby. Menší centrální prostory jsou pro obec typické; například u rybníčka, nad návsí, na křižovatkách ulic, a u základní školy. Pro Osovou Bítýšku jsou velmi typické zelené ostrůvky se stromy v místech,kde se ulice rozšiřuje- na návsi nebo i podél komunikace Velká Bíteš-Žďár nad Sázavou i u hřbitova. Jak již bylo zmíněno,uprostřed návsi je kostel se zahradou a přes cestu je fara i s farskou zahradou, která je využívána především v letních měsících. Náves je zčásti zaplněna vzrostlou zelení, parčík je jen sporadicky využíván k odpočinku a dalším aktivitám. Oplocený, ale průchodný prostor parčíku kolem hasičské zbrojnice sloužícím ke shromážděním a slavnostem, je vybaven parketem a pódiem pro hudbu.

12

Kulturní a památkové hodnoty v obci. Do Státního seznamu památkové péče II.kategorie byl zařazen farní kostel sv. Jakuba, ohradní zeď s branou kostela, věž u kostela,fara,boží muka/na návsi/ a zámek Osová společně se zámeckým parkem v Osové. Do II. kategorie seznamu památek byla zařazena socha p.Marie na návsi a smírčí kámen u Třech Dvorů. V roce 1992 byla do seznamu nemovitých kulturních památek zapsána galerie Sýpka, ležící nedaleko obce. Do poloviny 17. století byl v obci malý kostelík. Vzhledem k tomu, že se nacházel ve špatném stavu, byl postaven nový kostel, současný, sv. Jakuba. Stavba je barokního stylu s pozdně gotickou věží a barokní branou.

5,Kostel sv. Jakuba

Fara je postavena v raně barokním stylu s dochovanou původní dispozicí. Nedaleko osady Osová se nachází barokní objekt bývalé sýpky. Tato budova byla postavena v roce 1669. Ve struktuře domovního fondu se nedochovaly ani v Osové Bítýšce ani v osadě Osová další dobové příklady čistě lidové architektury. Bytová výstavba a bydlení

V obci Osová Bítýška (včetně Osové) bylo v devadesátých letech dvacátého století 218 domů (z toho 205 rodinných) a 271 bytů (z toho 241 v rodinných domech). Počet domů v obci vzrostl od r. 1976 o 14, z toho od r. 1991 o 7 domů. Stavebně technický stav obytných domů a zemědělských usedlostí odpovídá jejich stáří (cca 30% domovního fondu je starší než 90 let, pouze čtvrtina domovního fondu byla postavena po r. 1945). V obci je asi 10 chalupářů. Na území katastru obce se nachází více než 50 chat, z toho 38 chat v blízkosti Osové Bítýšky (lokalita Třídvorský rybník) a 15 v Osové. V posledních třiceti letech bylo v obci postaveno několik nájemních a družstevních bytových domů. Rodinná zástavba příměstského typu, převážně dvoupodlažní, je dokončována na jihovýchodním okraji obce, i na západním okraji historického jádra v údolí Bítýšky. Zčásti bylo započato s přestavbou a modernizací starého domovního fondu přímo v jádrovém území obce.

13

Sociální infrastruktura (občanská zařízení) v obci

V obci je dvoutřídní mateřská škola, postavená v 70. letech. Navštěvuji ji téměř 50 dětí z Osové Bítýšky, Osové , Záblatí, Skřinářova a z Rudy. Nyní v mateřské škole pracuje 5 zaměstnanců, 4 z nich jsou místní. Mateřská škola vyhovuje kapacitním i stavebně technickým požadavkům. V posledních letech byly ovšem nutné statisícové investice do oprav střechy, vodovodních rozvodů a do plynofikace. Nová škola na východním kraji obce byla vybudována v nedávné době postupně ve dvou etapách. První etapa výstavby pochází z počátku 80. let, druhá etapa z let 1994 – 1996. Vedle školy se nachází hřiště. Novou základní školu navštěvovalo ve školním roce 1999/2000 celkem 234 žáků. Z toho je téměř polovina z Osové Bítýšky a Osové. Další žáci jsou z okolních obcí (Březí, Ondrušky, Březské, Ořechov, Ronov, Vlkov, Skřinářov, Záblatí a v posledních letech i z Rozseče a Milešína). Kromě tělocvičny, do které musí žáci docházet na druhý konec obce, splňuje škola ty nejvyšší nároky na kvalitu výuky. Se stavbou tělocvičny se však v blízké době počítá v prostorách bývalé kotelny. Ve škole je zaměstnáno 25 osob, z nichž je 15 místních. V severozápadní části obce je sokolovna, využívaná víceúčelově na tělovýchovné a kulturně- společenské akce. Na pozemku vedle sokolovny je nově vybudováno travnaté fotbalové hřiště. Sousední plocha bývalé komunální skládky je po ukončené rekultivaci určena k rozšíření a dobudování sportovního areálu obce. V obvodním zdravotním středisku byla na přelomu osmdesátých a devadesátých let uskutečněna generální oprava. V nedávné době zde byla ukončena plynofikace. Zdravotní středisko slouží nejen místním obyvatelům, ale i potřebám pacientů z přilehlých spádových obcí. Ve středisku pracuje 6 zaměstnanců ( zubní ordinace, praktický lékař, dětská lékařka). Kromě lékařských ordinací jsou v budově dva obecní byty.

---------------------------------6,Zdravotní středisko

Ve východní části obce by měla v budoucnu vyrůst průmyslová zóna. Již nyní se zde začínají rozvíjet podnikatelské aktivity.

14

Technická infrastruktura v obci V obci byl vybudován v osmdesátých letech veřejný vodovod ze zdroje Mostiště a jednotná kanalizace. V roce 1994 byla uvedena do provozu kořenová čistírna odpadních vod. V prosinci 1996 byl kolaudován vodovodní přivaděč do osady Osová. Přeložka solnice I-37 mimo obec, plánovaná již od 70. let je základní podmínkou odstranění existujících dopravních závad a cestou k celkovému zlepšení životního prostředí v obci i podmínkou další urbanizace na území obce. Železniční dopravní tah zajišťuje v současnosti v kombinaci s veřejnou autobusovou dopravou nezbytný každodenní pohyb obyvatel za prací do blízkých i vzdálenějších hospodářských středisek. V osadě Osová bude nezbytné zabývat se způsoby likvidace závad na silnici II/390 směrem do Březí a celkovou rekultivaci vodního toku Bílého potoka, vodních ploch a sytému umělých náhonů, včetně břehové zeleně. Hospodářské podmínky v obci Hospodářské podmínky obce jsou charakteristické tradičním zastoupením zemědělské malovýroby, v nedávné minulosti pak typickými formami zemědělské velkovýroby. V současnosti nemá obec ekonomické priority, jež by přinesly obyvatelům obce i z okolí významnější podíl na trhu pracovních sil. K 1.1.1999 bylo v naší obci registrováno celkem 105 podnikatelských subjektů:

obchodní společnost podnikatelé –fyzické osoby samostatně hospodařící rolníci svobodná povolání ostatní

1 84 12 2 6

Podle odvětví podnikají subjekty v činnostech: zemědělství,lesnictví a rybolov průmysl stavebnictví doprava a spoje obchod,prodej a oprava motor.vozidel,spotřeb.zboží,pohostinství služby (peněžnictví,spoje) státní správa školství a zdravotnictví ostatní veřejné,sociální a osobní služby

17 15 9 3 41 9 2 3 6

Zastoupené převládající zemědělství prošlo různými organizačními změnami, jejichž výsledkem je snížení počtu zaměstnanců v zemědělství. V současné době pracují

15

v zemědělském družstvu Agro a v závodě Agrofarm dvě desítky obyvatel obce. Obě firmy však mají sídlo v Záblatí. Dva zemědělci provozují zemědělské farmy s výměrami přes 10 ha zemědělské půdy. Mnoho ostatních občanů obhospodařuje drobné výměry (do 1 ha), jako vedlejší činnost. Pracovní příležitosti přímo v obci v současnosti pokrývají pouze malou část nabídky místních ekonomicky aktivních obyvatel. Rozdíl mezi možnostmi zaměstnání v obci a nabídkou občanů obce je již dlouhodobě řešen značnou vyjížďkou za prací. Nejvíce se v současné době dojíždí za prací do Velké Bíteše, Velkého Meziříčí, Žďáru nad Sázavou a do Brna. Vyjíždí přes 70% ekonomicky činného obyvatelstva. Dnes je v obci kolem 20 nezaměstnaných. Z toho 2 občané pracují v obci ve veřejně prospěšných pracích. Hlavním problémem rozvoje obce bude tedy hledání způsobů, jak zastavit nebo alespoň zpomalit procesy, které vedou k poklesu trvale bydlícího obyvatelstva a nabídnout řešení, jež bude dlouhodobě podněcovat stabilizaci populace v místě. S tím úzce souvisí zvýšení nabídky pracovních míst v obci. Rekreace a cestovní ruch Přírodní rámec potoka Bítýšky a soustava rybníků na katastru Osové vytvářejí mimořádně atraktivní prostor pro rekreaci, zejména rodinnou. Proto bylo také zastoupení rekreačních objektů v podobě soukromých rodinných chat a bývalých usedlostí v minulém období značné a z části usměrňováno do více drobnějších lokalit. Z nich největší je lokalita na východním břehu Třídvorského rybníka a na západním břehu rybníka Štěpnice. Z hlediska rekreačního využití je zátěž krajiny dosud únosná, malé rezervy jsou koexistence a rozvoj nových rekreačních aktivit se stávající hospodářskou funkcí rybníků (chov ryb, drůbeže apod.) a s údržbou polních a zemědělských cest. Rozvoj nových forem rekreace a cestovního ruchu přinese do regionu řadu nových pracovních příležitostí celoročního i sezónního charakteru.

7, Třídvorský rybník

16

Místní pověsti O Strašné skále Ve Zlámancích, pěkném údolí podél potoka Bítýšky, asi dva kilometry východně od obce Osová Bítýška se vypíná skála, na které byl odedávna kříž. Lidé říkají oné skále „Strašná skála “. V dobách před čtyřmi staletími, kdy byli pronásledováni členové jednoty bratrské a evangelických církví, scházeli se jejich přívrženci na místech, kde by nemohli být vypátráni. Čeští bratři z naší obce se scházeli v noci ve Zlámancích. Tehdy prý byla ve stráni rozsáhlá jeskyně. V ní zpívali věřící bratrské písně, konali pobožnosti a naslouchali kázáním. Jednou v noci, kdy se opět sešli k pobožnosti,byli přepadeni dráby z osovského zámku. Drábi lidi do jednoho pobili. Aby nevyšel zločin najevo, pochovali zavražděné v jeskyni, kterou zasypali.Od té doby se této skále říká „Strašná skála “.

8,Strašná skála Smírčí kameny Půjdeme-li ke Třídvorskému rybníku, narazíme na smírčí kámen o rozměrech v nadzemní části asi 56 x 56 x 20 cm. Podobný kámen je u silnice směrem ke Křeptovu. Uprostřed kříže jsou vytesána písmena IHS a pod nimi je letopočet 1812 a sotva čitelné jméno, Josef Ponyn… Tento kříž je větší a má rozměry v nadzemní části 77x44x13cm. Staří předkové říkávali, že snad v některé válce měli v lásce dva vojáci děvče, o které vedli souboj. Na znamení, které dávala dívka z kostelní věže oběma mládencům, oba na sebe zaráz vystřelili a nebylo vítěze-oba v souboji zahynuli. Když dívka viděla, co se stalo, skočila z věže dolů...Na místě skonu obou chlapců byly postaveny smírčí kameny... 9,Smírčí kámen u Křeptova

17

10,Smírčí kámen u Třídvorského rybníka

Kámen u dráhy

Podobná pověst vypráví o tomto souboji, jen s tím rozdílem, že zde vstupuje na scénu kámen na paloučku u dráhy /směrem na Skřinářov /. O tomto kameni se říkalo, že sem byl posazen na paměť dívky, která skočila z kostelní věže, když uviděla, že v souboji padli oba její milí. Že to byl kámen obdařený nadpřirozenou mocí, dokládá pověst dále takto: Jednoho dne hospodář kvůli orání odvezl kámen z pole domů jako práh před vchod do domu. Ve spánku v noci ale neustále slyšel: “Dej mě na místo, kde jsi mě vzal, dej mě na místo, kde jsi mě vzal !!!“ A tak hospodář kámen odvezl kvůli svému čistému svědomí zpět a raději pozemek zalučnil travou. Prý v padesátých letech tohoto století byl tento kámen po provedení úpravy pozemku odvezen neznámo kam. Dnes asi nejsou poblíž uši, které by vyslyšely jeho prosby a vrátily ho zpět.

Pověst o sedmi dlábkách I Jednoho krásného podzimního večera,za dob čertů, klekánic a jiných strašidel, se vracel z lesa myslivec. A najednou zahlédl v houštině pytláka,který právě líčil past na mladičkou lesní zvěř.Myslivec se prodíral pomalu a bez dechu houštinou.Chtěl pytláka chytit.Ale najednou pod jeho nohou zapraskala větvička,pytlák myslivce spatřil a dal se na útěk. Myslivec se po pytlákovi rozběhl, ale zakopl o velký placatý kámen a upadl. Zvedl se,oprášil se a z úst vypustil ona čtyři osudná slova: „Aby to čert vzal.“ Tu se najednou pod mladým myslivcem rozevřela zem a staří plesniví čerti ho začali stahovat z povrchu dolů do pekla. Mladý myslivec se sedmi prsty pevně držel za kámen , a proto se tam říká dodnes „U sedmi dlábek “ .

18

Pověst o sedmi dlábkách II Mezi Ořechovem a Skřinářovem je místo, kde se říká U sedmi dlábek. Je tam na kameni vyryto sedm teček. Povídá se, že tam zahrabali sedminásobnou křivopřísežnici. Stalo se to tehdy, když se osovské a křižanovské panství přela o les. Měl se vyjádřit pamětník starých časů. A tak se přihlásila nějaká žena. Zahrabali ji po krk do země a žena vypovídala a sedmkrát odpřisáhla, že les patříval panství křižanovskému. Po sedmé přísaze ale žena zčernala a zemřela. Při vyhráli osovští. Ženu na místě pochovali.

Pověst o skřinářovském lese Jednoho letního slunečního dne se chudí manželé rozhodli, že budou pracovat na svém malém políčku a vezmou s sebou svoje malé děti. Ty začaly jásat, protože chtěly jít do blízkého lesíka trhat sladké jahody. Když přišli na pole, maminka vážným hlasem pravila: “Milé děti, do setmění se vraťte! Nechoďte daleko do lesa!“ Děti to mamince slíbily, rozloučily se a vesele se rozběhly do lesa. Chodily od keříčku ke keříčku, sbíraly jahody a skotačily. Čas utíkal jako voda. V tom si uvědomily, že se stmívá a chystaly se k odchodu z lesa. Chytily se za ručičky a šly. Najednou slyší podivné šustění v křoví. Nakouknou se a co nevidí! Obrovské vlčí tlamy a nebezpečně vyhlížející oči. Děti úprkem běžely pryč. Vlci je však brzy dohonili a děti nikdo víc už živé nespatřil… Rodičům se zdálo podezřelé, že děti ještě nejdou. Už byla tma. Rozhodli se, že půjdou děti hledat. Hledali a hledali a po chvíli uviděli jen dva páry dětských botiček... Oba rodiče se dali do žalostného pláče. Chudáci děti! Vždyť byly tak malé! Na památku vystavěli na tom místě dva křížky, které připomínají tu tragickou událost… Další pověsti najdeme ve Vlastivědě moravské z roku 1928. Literární badatelé tehdy hledali po vsích zapomenuté pověsti. Žáci měšťanské školy v Osové Bítýšce napsali slohové práce, ve kterých zachytili tyto pověsti z obce a okolí:

O Třídvorském rybníku U Třídvorského rybníka je kámen s vytesaným křížem. Lidé vypravují, že kámen byl postaven na upomínku této události: Jistá žena šla do Rudy. V mlze zabloudila k rybníku. Šla cestou, necestou, nedbala, že už je nablízku rybník Na krok nebylo vidět před sebe. A tak chodila, chudák žena, sem a tam, až se ocitla v rybníku. Zděšeně vykřikla, žalostně a zoufale zanaříkala. Voda se nad ní zavřela a ubohá žena utonula.

19

Tři rybníky Na polní cestě ze Skřinářova k Osovému jsou tři rybníky,jejichž okolí je opředeno nesčetnými pověstmi. Nejvíce se vypravuje o tom, jak se u rybníků zjevovala strašidla. Tak prý, je tomu už dávno, šla k rybníkům na trávu jakási žena ze Skřinářova. Cestou ji napadlo, aby si nažala trávu na cizím. Myslila, že z cizího krev neteče. A úmysl svůj provedla. Její hřích zahalovala večerní tma a tak žena žala a žala. Ale najednou spatřila, že se k ní blíží postava, která zřetelně roste! Když se obrátila, poznala, že ji pronásleduje bezhlavý muž. Sotva dechu popadala, když vrazila všechna vyjevena do světnice.

11,Rybník nad Osovou Vlčí jáma U silnice na straně k Vlkovu stojí kříž. Když ještě u nás žili vlci, tak v těch místech bývaly vlčí jáma. Do ní se chytali vlci. jednou však neznámý muzikant do té jámy padl. Nemohl si z ní pomoci. A čekal ustrašeně na svůj další osud. Přihnala se v tu chvíli smečka vlků a obstoupili jámu. Vlci hrozivě svítili svýma očima na muzikanta a strašlivě vyli. V muzikantovi byla malá dušička, ale "když je nouze nejvyšší, pomoc Boží nejbližší". Muzikant vzal housle pod tetelící se bradu a začal hrát. Vlci utekli, ale vrátili se zpět, když housle umlkly. A tak hrál muzikant až do samého rána, kdy ho lidé vytáhli. Sázka 12,Stromořadí k Osové

Na lípě ve stromořadí k Osové visí obrázek, znázorňující duše, padající do očistce. Obrázek dala zavěsit na lípu paní hraběnka, protože na tom místě se stalo neštěstí. Pan učitel se prý vsadil s panem správcem, že objede celé Osovské panství za pět minut. Vypůjčil si koně, osedlal a vyjel. Přesně za pět minut se vrátil na místo výjezdu. Kůň však klesl a jezdec si při pádu z koně zlomil vaz.

20

Z historických pramenů První zmínka o Osové Bítýšce "...Ve stol. XIII. Náležela komendě řádu německých rytířů v Opavě, který ji osazoval svými řádovými kněžími. Jako první farář je znám r. 1266 „pan Kuno“ ze Zbraslavi...". Tato věta z kapitoly Ladislava Zavadila ve Vlastivědě moravské z roku 1900 se objevuje v historických pramenech o Osové Bítýšce i v obecní kronice. Přesto se v přehledech měst a obcí objevuje u naší obce letopočet 1349 jako rok, ve kterém je první zmínka o Osové Bítýšce, neboť toto datum lze doložit historickými prameny.. Pokud budeme pátrat v archívech, najdeme také článek o tom, že první zmínka o Osové Bítýšce je před rokem 1300. Následující příspěvek pana Jaroslava Šilhana v 30. čísle Vlastivědy moravské z roku 1978 v kapitole Mistr Jindřich z Osové Bítýšky pojednává o tom, kde hledat první zmínku o Osové Bítýšce a ke kterému datu lze přiřadit první zmínku o obci: "V moravských listinách poslední čtvrti 13.století přichází několikrát M. Henricus de Vitis. Byl ve "Vitis" plebánem a později byl i kroměřížským kanovníkem. Wolný jej správně přiřadil k Osové Bítýšce. Do Velké Bíteše se mu nehodil, protože tamější patronát patřil tišnovskému klášteru a protože znal bítešské plebány Giselberta před rokem 1278 a Petra z roku 1294. Tiray ve Vlastivědě moravské klade sice komendu Německých rytířů do Velké Bíteše, připomíná však, že se nověji ona komenda klade do Osové Bítýšky. Snad vlivem Šebánkovým, který v Archívech zrušených klášterů,registr č.207, ztotožnil Vitis z roku 1266 s Velkou Bíteší, mluví pozdější literatura o Mistru Jindřichu z Velké Bíteše. Hosák v "Místních jménech" má doklad o Vitis z roku 1266 u Velké Bíteše, kdežto doklady pro Vitis ze 14.století má správně u Osové Bítýšky. Také Kouřil mluví ještě o Jindřichu z velké Bíteše, i když již předtím má správně Vitis = Osová Bítýška Anna Maria Drabek ve své práci Die Weisen. Při vydání listiny z roku 1266 v novém CDB V č.478,stejně tak u listin tamže č. 421 a 422 z roku 1264, mají Šebánek-Dušková správně Osovou Bítýšku. Nesprávnosti o M.Jindřichu de Vitis shrnuje jedna věta u Šebánka-Duškové, Česká listina doby přemyslovské, SAP 1956, I,str.153. Autor probírá listiny nižšího duchovního feudála, v nichž se mluví o panovníkově souhlasu s právním pořízením takového feudála, a uvádí mezi jinými tři listiny z roku 1295, přičemž prvým z těchto dokladů "je listina,jíž ustanovuje plebán ve Velké Bíteši, člen řádu Německých rytířů, jiného člena svého řádu svým zástupcem s výslovným souhlasem nejen biskupovým a dokonce papežovým, nýbrž i královým." V poznámce se odvolává na Reg. IV.,č.1902. Ale M. Jindřich nebyl plebánem ve Velké Bíteši, nebyl členem řádu Německých rytířů, k pronájmu své fary neměl souhlas papežův a králův, biskupský souhlas byl jenom tichý,vyjádřený přivěšením pečeti - a tak není tato listina dokladem pro dokazovanou snahu o panovníkův souhlas. Pravda, listina sice mluví o souhlasu biskupově, králově a papežově, ale s darováním patronátu v Osové Bítýšce řádu Německých rytířů Eliškou Kadoltissou, cf.listiny CDB V č.421,322 z roku 1264. Toto darování, jak bylo požadavkem církve, mělo vstoupit v platnost až po smrti současného plebána Jindřicha, kterého Eliška nazývá svým notářem. A v listině o pronájmu fary v Osové Bítýšce roku 1295, Reg. IV,č. 1902, připomíná M.Jindřich de Vitis toto doživotní právo. Plyne z toho, že plebán Jindřich v Osové Bítýšce, o němž mluví listina CDB V, 422 k roku 1264, a Mistr Jindřich de Vitis, který 1295 pronajímá prebendu v Osové Bítýšce Německým rytířům, je jedna a tatáž osoba. Je tedy omylem poznámka č. 2 u listiny CDB V,č. 478 z roku 1266, že jméno svědka, blíže neoznačeného plebána v Osové Bítýšce, neznáme. Je to náš M.Jindřich z Osové Bítýšky, doložený tam v letech 1264 -1295, i když se tam asi moc nezdržoval, nýbrž pronajímal faru zástupcům. Proto žádali Němečtí rytíři, kteří byli již přes

21

30 let majiteli tamějšího patronátu a zatím neměli ze svého práva žádný prospěch, aby M.Jindřich jmenoval svým zástupcem člena Německého řádu. Z toho ovšem plyne, že M. Jindřich členem tohoto řádu nebyl. Kdyby jím byl, už tím měli Němečtí rytíři nějaký prospěch ze svého patronátu, živila by jej prebenda v Osové Bítýšce a nemusela by jej živiti řádová komenda. A kdyby M.Jindřich členem řádu zmíněného byl, mohli mu představení poručit a nemuseli prosit, aby prebendu v Osové Bítýšce jim aspoň pronajal. Po svědectví v listině Eliška Kadoltissy z r. 1266 je další zpráva o Jindřichovi z osové Bítýšky až 9.8.1276, CDM IV,130, tenkrát je už Mistrem. Počítám, že v období 1266 -1276 studoval někde v cizině a dosáhl misterského gradu. Dle této listiny má rozhodnout spolu se znojemským děkanem spor mezi louckým opatem a znojemským arcijáhnem, zdržoval se tedy M.Jindřich nejspíš ve Znojmě. To by bylo slabým náznakem, že byl dál notářem Elišky Kadoltissy. Má tedy Osová Bítýška jako prvé doklady své existence listiny z r. 1264, CDB V,421, dále listinu CDB V 478 z roku 1266, vydanou v Osové Bítýšce, ovšem i všechny listiny, v nichž přichází M.Jindřich z Osové Bítýšky, jejich přehled podal Kouřil ve zmíněné práci. Nemáme však žádný podklad, že by "Vitis" znamenalo někdy Velkou Bíteš. Ještě počátkem 15.století rozlišují německé zápisy nejstarší městské knihy velkobítešské Vitis =Osová Bítýška a Heinrichs =Velká Bíteš" Podívejme se zpět do Vlastivědy moravské na počátek historie naší obce očima Ladislava Zavadila, faráře v Osové Bítýšce,který o naší obci napsal stať ve Vlastivědě moravské, II Místopis. Vydáno Musejním spolkem v Brně roku 1900, s.70-78: : "Osová Bytiška byla částí panství Osovského a sdílela s ním všecky osudy. Nyní jest městečkem, jediným v okrese Bítešském. Do roku 1415 patřilo Osové i s Bytyškou panu Janu Staršímu z Meziříčí.V polovici století 15. byl jeho majitelem „Smil na Osovém“. Roku 1530 koupil je Jan z Perštejna a zapsal do zemských desek.Roku 1555 patřilo panu Markvartovi 13,Pečeť Osové Bítýšky z Rájeckému na Mírově,který je však prodal za 15 000zlatých. Roku 18.století 1594 bylo opět prodáno za 22 000 zlatých panu Jindřichu Humpoleckému z Rybenska. Roku 1662 bylo panství rozděleno. Roku 1663 držel zase obě polovice Jan Vít,svobodný pán „Svanenfeld“. Roku 1708 bylo prodáno za 75 000 zlatých paní Kateřině,svobodné paní z Valdorfa. Roku 1797 byl jeho majitelem František Kajetán hrabě Chorinský,který je téhož roku prodal hraběcí rodině Haugwitzů."

Vznik názvu obce "Jméno městečka Osovské Bítišky jest zdrobnělé jméno z Bíteše. V latinských spisech středověkých O.B. byla prostě nazývána Vitis, později Bítýška a ve XVI. a XVII. Bytyška. Přívlastek Osovská dán byl Bítišce, jednak aby rozeznala se od Bíteše Velké a Bítýšky Veverské, jednak aby náležitost k panství Osovému osvědčila se již jménem; neboť byla Bítýška vždy přední osadou tohoto panství a městečkem již r. 1360. V století XVIII. a nynějším zavládlo říkati a psáti B. „Osová“, což není správné; neboť má jméno ukázati vlastnost a musí proto býti přídavné, t. j. Osovská (Tak jako se neříká Nová Ves Rysová – dle hradu Rysova – ale Rýsovská; jest to Nová Ves u Heřmanova)." Tolik Vlastivěda moravská v roce 1900 o jménu naší obce.

22

Jak se tedy vyvíjel název naší obce po dnešek? Uvádím jména tak, jak se chronologicky objevují v historické literatuře: 1264 –Vitis (listina darovací) 1349- Vitis (městečko na panství Osová) 1364- Bytesska,též Malá Bythezka 1373- Bythezka 1458-Osowská Bytesska, později Ossova Biteschka 1460-Osová Byteška 1493-Bytessczka 1590-Bitisska Osowska 1612-Osowska Bytyska 1674-Ossowa Bietischka 1718-Ossowa Bytischka 1751 Osowa Bitischka 1850-Ossowa Bitischka,Ossová Bitýška,ale i Bytyška,Bytiška 1872-Ossova Bitischka,Osová Bytyška 1881-Osová Bitéška 1885-Ossowa Bitischka, Osová Bytiška 1906-Ossowa Bittischka, Osová Bytiška ,Osová Bytyška 1924-v tomto roce vyšel Lexikon obcí ČSR, ve kterém se objevují oficiální názvy obcí a v něm můžeme najít název naší obce v nynější podoběOsová Bítýška/obec s osadou Osová/, 1940-1945-Ossowa Bittischka /Ossowa/ 1945-Osová Bítýška

14,Příklad dobového textu

23

Jméno osady Osová se nejprve vyskytuje ve spojeních se jménem šlechtického rodu,pak ve spojením se zámkem a nakonec se název Osová používá pro pojmenování osady: 1329 – de Ossaw/páni z Ronova/ 1346 - Ossow 1364 – Ossau 1366 – Ossowy 1447 – z oOssoweho 1463 –z Osového 1481- na Osowem 1581 –zámek Osowey 1612-zámek Osowy 1633 –Ossowa 1720-Osowa 1846-Ossowa,Osowa 1872- Ossowa,Osová 1881 Osové 1924-Osová 1940-1945- /Ossowa/ 1945-Osová

Jak již bylo uvedeno/viz Vlastivěda Moravská 1900,část II, Bítešský okres- s.70/, název naší obce vznikl zdrobněním slova „Bíteš“. Proč se objevuje měkké dlouhé „í“ v názvu Bíteš/Bítýška/,vysvětluje v knize Bítešské historky a pověsti na s.67 Jaromír Kotík následovně: „…otcové města nesouhlasili s touto novotou,dokonce vznesli protest-změna měla být s vedením obce projednána-avšak bez úspěchu.Nový tvar s měkkým “í“ namísto “y“ se v občanské veřejnosti vžíval jen pomalu,v úředním styku šlo o zákonnou normu s okamžitou platností,tj.plus-minus nějaký ten měsíc na pořízení nových razítek a úřední zebezpečení užívání nového znění,takže do poloviny roku 1925 byla změna beze zbytku realizována. Už nezjistíme,která hlava vymyslila tu opravu pravopisu.Byla nevhodná a přímo nesmyslná.Asi nějaký jazykovědec chtěl v národní horlivosti zatratit vžitý název užívaný za Rakouska-Uherska.A čeho lze zvláště litovat?Slovo „BYTEŠ“ s „y“ po obojetné souhlásce nelze odvodit a ve školních učebnicích bylo zařazeno do sestavy vyjmenovaných slov „býk,kobyla,babyka….Byteš, Přibyslav“.To byla propagace našeho města po českých krajích!“ Ve Zpravodaji Velké Bíteše z května 2000 můžeme číst příspěvek o názvu naší obce, který napsal Dušan Cendelín a který odvozuje název Bítýška od potoka Bítýšky: „Osová Bítýška – zeměpisná jména Velkobítešska V publikaci Místní jména na Moravě a ve Slezsku z roku 1970 Rudolf Šrámek uvádí pro obě Bítýšky (Osovou i Veverskou), že jsou tvořeny přivlastňovací příponou -ka z osobního jména Bíteš (Byteš). V Zeměpisných jménech na Moravě a ve Slezsku z roku 1997 však píše, že jde o zdrobněliny od jména Bíteš. Poznámka: tento rozpor naznačuje určitou váhavost při posuzování vzniku jména. Jistý vztah mezi Velkou Bíteší a Osovou Bítýškou při vzniku jména, zejména jako zdrobněliny (Bítýška = malá Bíteš), si lze představit. Hůře však vztah ke vzdálené Veverské Bítýšce, která měla zcela jinou historii a mezi níž a Velkou Bíteší je mnoho dalších vesnic. Přesto je výskyt

24

tří jmen, vycházejících ze stejného základu, podivný. Je zde snad možný ještě jeden výklad, který R. Šrámek patrně nepředpokládal. Prvotní je jméno Bíteš (Byteš). Jeho starobylost v tomto prostoru naznačuje, že šlo o jakési kolonizační centrum postupně osidlovaného kraje. Říčka Bíteší protékající dostala logicky jméno Bítýška. Je tak tvořeno mnoho jmen vodních toků jako: Jasenice – Jasinka, Nedvědice – Nedvědička aj.Na významné staré cestě od královského hradu Veveří do Čech, přes Maršov, Pánov, Osovou, vznikají u brodů přes tuto říčku dvě osady a jejich jména vzniknou zcela přirozeně převzetím jména vodního toku. Pojmenování osady podle vodního toku není běžné, ale příkladů je poměrně dost, zvláště šlo-li o brody na frekventovaných cestách. Jsou to například Jihlava, Opava, Ostrava, Svratka, Svitavy (původně Svitava), ale i nedaleká, malá osada Oslava u brodu přes tuto řeku na cestě od významného, středověkého městečka a hradu Tasova. Stopy této komunikace se dodnes nachází v lese mezi osadou Oslavou a Studnicí. To, že se dnešní říčka, tekoucí Veverskou Bítýškou, jmenuje Bílý potok, nic neznamená. Proměny a posuny jmen vodních toků jsou v historii zcela běžné. Tato varianta vzniku jména Bítýška je stejně pravděpodobná jako obě varianty předchozí. Starou cestu od hradu Veveří a polohy obou Bítýšek u brodů dokládají půdorysy obou městeček, zvláště typické je komunikační, trojúhelníkové náměstíčko u kostela v Osové Bítýšce. Vzniklo ve vidlici cest na Rudu a na Záblatí. Přívlastek Osová byl připojen až v 15. století podle příslušnosti městečka k panství se střediskem na tvrzi Osová.“ To, že název Bítýška vznikl mluvnickým i významovým odvozením ze slova Bíteš /či z některého tvaru tohoto slova/, je zcela zřejmé. Otázkou zůstává, zda osada s dochovaným názvem z roku 1364- Bytesska či Malá Bythezka, byla skutečně pojmenována podle říčky protékající

Bíteší, či je to zdrobnělina slova Bíteš ve významu malá Bíteš = Bítýška.

Jak se vyvíjel název slova Bíteš podle L.Hosáka a R.Šrámka můžeme číst v jejich publikaci Místní jména na Moravě a ve Slezsku vydané v roce 1980: "...toto slovo je od staročeského přídavného jména Bietech,Bítech /vzniklo změnou V-, B- z osobního jména Vít, a to domáckým zkrácením z Vítoslav, Vitohrad/, anebo od staročeského osobního jména Bytech /domácké obměny Radobyt, Chotěbyt aj./. Na pravděpodobnost odvození od základu Byt- ukazuje i nářeční znění místního jména Bíteš jako Beteš/ se změnou Y-e /stejně jako např. Ketkovice z Kytkovice. Přívlastek Velká Bíteš se objevuje u sousedního města od 16.století, aby se odlišilo pojmenování od Veverské Bítýšky a Osové Bítýšky." Jak je to vlastně s druhou částí jména obce Osová se dozvíme dále: "Osová vzniklo z původního osobního jména Os, to vzniklo z apelativa /rozk.způsobu/ Os,varianty k „osa“ neboli Wespe,viz dosud v nářečích střední a západní Moravy ten „vos“ /vosa, čmelák/. Místní jméno Osova /tj.ves/ je upraveno na přídavné jméno Osová /patřící k hradu „Osovu“. Protože mnoho názvů na Moravě kolísá mezi ženským a středním rodem/stejně jako např. Olešná-Olešné/, bylo na zvážení /v roce 1924/ , zda se bude psát a říkat Osová či Osové. V nářeční podobě se vyskytují pojmenování Osové Bítýšky: Betýška, Betyšťák, betýšcké a osady Osové: Vosová, na Vosovó, Vosový,vosovské,Vosovák."

25

Víme tedy, že se správně má psát název naší obce Osová Bítýška, ale i v mnoha odborných publikacích můžeme často najít nesprávně název obce s –i- po B-, nesprávně Osová Bitýška místo Osová Bítýška. Popis městečka Nyní se vraťme přesně o sto let zpět a sledujme, jak popisuje naši obec pan Ladislav Zavadil: “Skoro uprostřed prostranného, nedlážděného a nahoře zúženého náměstí, jemuž zde městeček říkají, stojí kostel, obehnaný starou neomítnutou zdí hřbitovní, která s věží na straně jižní, mimo kostel stojící, zbyla ze starého opevnění kostelního. Ještě r. 1820 byl na straně jižní věže můstek přes val; zbytky násypů příkopních byly rozvezeny do zmol a prohlubin na Městečku, když se r. 1863 opravoval před prvním trhem dobytčím. Stopy valů jsou posud znatelné mezi zdí hřbitovní a školou; jest na nich dnes školní zahrada. Na západní straně hřbitovní přistavěny jsou komora umrlčí a budova na hasičské nářadí. Severně kostela jest škola, skoro uprostřed městečka; dále severně na druhé straně silnice tudy vedoucí, ale již v řadě domů, jest fara, budova jednopatrová, z kamene stavěná s přiléhajícími budovami hospodářskými a s velikou zahradou. Proti faře na kopečku jest socha Panny Marie u domu č.58, jehož majetníkovi proto i Komínek „od štáty “ říkají.

15,Pohled na obec.Rok 1920. Na tomto konci městečka v jednopatrové budově jest poštovní úřad. Jižně věže kostelní stojí na „městečku“ nově vystavený obecní dům č. 3. (byla v něm učírna, pokud nebyla nynější škola vystavěna). Skoro proti němu na dolní straně, na místě č.19., stávala radnice, a posud říká se tam „Na rathouze“ . Jest tam dnes hostinec a patří soukromé osobě. Vystoupivše ze severního konce náměstí po silnici na dosti příkrý kopeček, vidíme po pravici 3 domky jednopatrové (č. 87. – 89.), jež vznikly z bývalého obydlí panských úředníků. Říká se tam „na Vlašíně“. Naproti rozkládal se do R. 1798 panský dvůr ; toho roku byl zrušen a prodán „familiím“ (18 počtem) a tak vznikl nejsevernější díl O. B., totiž dvě řady domků severně Vlašína a mezi nimi zahrádky. U jedné ze zahrádek jest posud „panská studně“, a za nimi „panský rybníček“, u něhož přistaven byl bývalý „špitál“, založený majetníkem Osového panem Janem Jiřím Humpoleckým z Rybenska r. 1624. Rozsáhlostí svou vynikají ještě č. 82 „vrchní hospoda“ na silnici bítešsko-křižanovské a č. 24 „palírna“ na nejjižnějším cípu O.B. u potoka. O. B. činí dojem horského městečka, a to tím více, že hned za potokem Bítýškou rozkládá se ves Záblatí. O.B. měla s počátku stol. XVIII. domů 70 a r. 1890 domů 110; zajisté vzrůst utěšený.“ 26

Osová Bítýška tvořila hlavní místo panství osovského, a tím i dějiny její úzce souvisejí s dějinami zámku, a proto můžete čerpat další informace i v kapitole o Osové a osovském zámku. Zvířena a květena

Průměrně střeleno bývá v celém okolí Bíteše 30 – 40 srnců, 2 – 3- tisíce zajíců, 80 – 100 bažantů, 1000 – 1200 koroptví, 30 – 50 křepelek, 20 – 30 sluk, 20 – 40 divokých holubův a 5 – 10 divokých kachen. Ze škodné zvěři jsou v okrese lišky, tchoři, kuny a veverky. Zhusta se objevuje i výr, jestřáb, sova, zřídka sokol, krahujec, lelek, volavka a jespák. Z obojživelníků jsou zde: žába hnědá a zelená, kuňka ohnivá, ropucha, rosnička, mlok a čolci; z plazů ještěrka, slepýš, úžovka a zřídka zmije. Zvláštních druhů hmyzu kromě známých polních a lesních druhů škodlivých tu není. Roku 1865 zastřelen v Koškovském lese vlk. Květenou patří okres k pásmu předhorskému (dle rozdělení ve Formánkově „Květeně Moravy a Slezska “, z níž jsou vybrány tyto údaje). Ze stromů jsou význačnými: jedle, smrk, borovice, modřín, buk, klen, javor a jeřáb; ze štěpných třešeň, jabloň, hrušeň ale jen v otužilejších druzích. Z ostatních rostlin jsou význačny a skorem po celém okrese rozšířeny: kapradí, bařička, zevar, ostřice, sítina, rdesno, jeřábník, pupava, hořký jetel, hořec, divizna, kejklířka, všivec, penízek, borůvka, pryskyřník, oměj, stulík, tolije, fialka, hvozdík, třezalka, netýkavka, vrbovka, lomikámen, ostružník, jetel, kozinec.

Podnebí. Krajinný ráz Okres tvoří málo vyhloubenou kotlinu, ale celkem jsa hornatou vysočinou, má podnebí drsné a to tím více, jelikož polohou svou není nikde chráněn souvislými horami proti severu. Toliko Zbraslav jest poněkud níže nežli její okolí a na severu jest chráněna lesy. zima bývá dosti dlouhá a tuhá, a skoro vždy hojně sněhu; léto nemívá mnoho prudkého ani žhnoucího vedra (pro množství lesů jehličnatých), jaro nastává as o 14 dní později nežli v rovinách jižně Brna, za to jeseň bývá krásná dosti dlouho. Vlastní známkou vysočiny na Bítešsku jsou chladné noci i v létě. prostřední teplota roční jest 5 stupňů. Prostřední květní doba stromová připadá do druhé polovice května; prostřední čas žní do první polovice srpna. Větrové vějí krajinou tak často, že jest málo dní do roka úplně bezvětrných. Nejčastěji vítr bývá severozápadní, častý severní a západní. Střední stav tlakoměru jest 715 mm. Deštů vykazuje krajina nemnoho, za to mnoho častých mlh. Bouřky ani krupobití neškodívají okresu příliš mnoho; neboť táhnou obyčejně po jižní anebo severní hranici jeho, držíce se nad spoustami lesů, tak že střed okresu zůstává obyčejně bez pohrom. Celkem tvoří okres krajinu (na Moravě) zvanou horskou, oku lahodící, s velkým množstvím lesů za léta i zimy zelených v jižní polovině dosti úrodnou, a hlavně velmi zdravou s horským a čistým vzduchem. Osazování krajiny Jakkoli v obvodě okresu nebyla nalezena ani pohřebiště pohanská ani vlastně hradiska, přece lze souditi, že dávno před rokem 1200 chudě zalidněny byly aspoň některé kotlinky krajiny Bítešské. Zalidnění krajiny dosti hornaté a pro širé lesy méně přívětivé ,dělo se velmi zvolna. 27

Zeměpánové, kteří přímo byli majetníci půdy rozlehlého úkrají od Brna ke hradu Veveří, Domášovu, Křižanovu atd., pomalu pouštěli celé újezdy, popluží a lány šlechticům, klášterům, kostelům, až teprve zvyk XIII. stol., osazovati totiž zeměpanské statky osadníky z Němec volaných, změnil i tvářnost okolí Bítešského. Vedle „Heinreichsa“ (tak Němci brzy po r. 1200 do Bíteše přistěhovalí přezvali město Bíteš) vznikla osada !Newstyft! (Neustift, Novosady, dnešní Nebštych) a „Dietrichsdorf“ (nynější Křoví); přičiněním řádu německých rytířův, jimž klášter v bíteši založen, dědina „Pfaffendorf =Mnichov (nynější Nihov) a „Hermannschlag“ (nynější Heřmanov). Již již vznikají i šlechtické statky „panů“ (z Lipé na Bíteši, Osovských na Osové) a drobné dvorce nižší šlechty, „zemanů, vladyk a dvořákův“. Pouze jediný panský rod sídlel v obvodě nynějšího okresu na hradě Osovém, pánové osovští, erbu „zavinuté střely“ (odřivous). Od r. 1797 pak také Osové přestalo být sídlem zvláštních pánův; patříť k panství náměstskému. (nyní teprve bydlí na Osovém mladý hrabě Karel Haugwitz). Život lidu vůbec Okres nejvíce obývají horáci (tak říkáme obyvatelům na západní části Moravy). Nářečí zdejší neliší se již mnoho od mluvy v království Českém; ježto však zdejší kraj jest nejposlednějším výběžkem Českomoravské vypnuliny, na níž přebývají horalé, přibírá mnoho tvrdosti, kterou se vyznačuje mluva kolem Brna. Právě také pro tuto příčinu vymizel z okresu téměř docela bývalý kroj národní (dlouhý kabát šosatý, modrá vesta s lesklými kovovými knoflíky, koženice a vysoké boty; - krátké sukně, úzké šněrovačky a veliký šátek na hlavu), tak že jen v severní části okresu u starých lidí lze jej spatřiti. V Bítýšce nejvíce ještě nalezneme bělavé ovčí kožichy, na zádech barevně vyšívané.

16,Svatba v roce 1915.

Spojovací prostředky Již v městské knize Bítešské s počátku XV. stol. uvádí se „dy Landstass gen Bruenn“, jinak „Brunnerstrass“, důkaz toho, že již od pradávny zdejší krajina silnicí s Brnem byla spojena. Však teprve v XVIII. stol. počaly se silnice stavěti tak, jak nyní, a tu r. 1751 – 1760 vystavěna

28

Bíteši říšská silnice z Brna do Prahy. Počátkem roku 1820 stavěny byly znenáhla i ostatní, dříve vrchnostenské okresní silnice. Bítešsko – Křižanovská, na níž leží Bíteš, Osovská Bítíška a Záblatí. jest to dráha obchodní z kraje Žďárského do Brna, a jezdí po ní pošta do Meziříčí jednou denně.

17,Předchůdce automobilu.1913 Obecní záležitosti Za středověku měla nepatrné právo soudní, které hledělo do Velkého Meziříčí; ale zpráv o něm se nedochovalo. Pouze vrch „Šibeník“ nad polní cestou k Bíteši ukazuje, že se tu konávaly popravy. – Jako starožitnosti chovají se v obci 3 knihy: „Zřízení zemské“, tištěné v Olomouci r. 1546; rukopisná „Kniha kšaftovní a smluvčí od roku 1557 – 1630“ a rukopisná „Registra gruntovní statku Rojetínského“ z roku 1617. Obecních pečetí jest zachováno pět.

18,Obecní razítka a pečeti

29

Jmění obecní se skládá z obecního domu číslo popisné 3 a z pozemků: polí 18 jiter, luk 5 jiter, pastvin 67 jiter; úhrnem 90 jiter. Kterak všecky domy a domky stojí průčelím k náměstí nebo do ulic a jsou dosti těsně při sobě; jen některé jsou odděleny zahradami, a starší domky mají štíty v průčelí. Jen jeden selský statek jest ještě celý dřevěný, též několik takových chalup se zachovalo. Domy jsou dole všecky opatřeny „podrovnávkou“ hodně modrou.

19,Pohled na školu.Rok 1921. Obydlí selská mají světlé kuchyně, kdež po celý rok rodina bydlívá, a jednu velkou lepší světnici. V koutě proti dveřím anebo kamnům jest stůl, za ním dvě lavice , a mezi nimi úzká vysoká skříňka na peníze, listiny apod. I kolem kamen (as 1/3 světnice ) jsou dvě lavice a v třetím koutě postel, peřinami až do stropu vystlaná.

20, Pohled na kostel.Rok 1919.

30

Obrazy svatých, mezi nimiž lze ještě spatřiti skla na rubu křiklavými barvami natřená, visívají až u stropu. V některém domě mají ještě starou malovanou truhlu s růženci a ptáky, ale místo motliteb (postily a bible) a místo „špalíčka“(vázaných písní světských a kostelních) v „přítruhlí“ mají tam obyčejně obilí. Jako živnosti provozují se zde nejvíce rolnictví a obchod. Jelikož zdejší rolníci mají poměrně málo pozemků, nestarají se příliš o vzorné hospodářství, nýbrž vedou obchod s nejrozmanitějšími věcmi: s vápnem, s obilím, senem a s brambory, s rybami, apod. věcmi a konečně s dřívím, které kupujíce z panských lesů, zpracují na trámy, krovy, desky, latě, šindele a koly k vínu a rozvážejí po celé jižní Moravě anebo prodávají v Brně stálým odběratelům.

21,Obyvatelstvo.Rok1921. Jaké poplatky odváděli zdejší občané vrchnosti za dob roboty před rokem 1848 je zřejmé z následujícího: familianti platili ročně 5 zl z domu a 6 3/4 kr. ze zahrádek. To jsou domky, které nabyli kupem po zrušení panského dvora roku 1798." Od roku 1805 na panství zřízena továrna na kůže.“

Vodní toky Hlavním tokem v obci je potok Bítýška, který pramení z rybníků ořechovských bezprostředně za hranicemi obce na západě. Pak teče směrem jihovýchodním. Kolem roku 1900 bylo na Bítýšce celkem 16 mlýnů. Jako přítok přijímá zprava potok radoškovský a zleva přibírá potok křovský a výtok z osovských rybníků. Na potoce u Osové byly před sto lety 2 mlýny. Místní názvy (čili trati): Při zaznamenávání místních názvů jsem vycházel ze záznamů kronikářů z počátku tohoto století a z Vlastivědy moravské. Díky nové parcelaci /sloučení/ polí jsou dnes některé lokality těžko identifikovatelné. Přesto nám však dávají tyto místní názvy obrázek o tom, kterak vypadalo okolí naší obce před sto lety. Také můžeme sledovat, které názvy se „ujaly“ a které jsou dnes již zapomenuty. 31

Na počátku dvacátého století bychom našli tyto místní názvy: Na Dílech, Jazírek, Petruška, Paseky, Na Horních zahradách, Mezi Ouvary, Na Němčáku, Na Šimonových, Na Oulehlových, Kopaniny, U Kamena (v této trati prý byly veliké kameny, které, ačkoli vadily, přece se neodvážil nikdo je odvalit, vykládal si tehdy místní lid: „...že by prý neměl ani po smrti pokoje“ ,), Nad Zmolami, Volší, Na Širokých, Buršáky, Pelkánovy, Nívky, Herálky, Věchtovce, Nad rybníkem, Nívky v Lištoku, Nad Sekerou, Ve Třech Dvořích, U Kříže, Pod Vlkovskou cestou, Liška, Na Lištokách, Záhumenica, Dolní Zahrady, „Šibeník“, V Rošproně, V Cindulkách (již r. 1596), Kopec u Maňkových, Příčky, Na Dlouhých, Duforty, Pod Palírnou, Pod Městečkem, Na Pekárku, Ve Zlámancích, Na Kyjovech.

22,Pohled od Záblatí.Rok 1921. Dále uvádím názvy všech polí a luk kolem Osové Bítýšky: Pod panskou hospodou byly louky „Pod městečkem“, nad nimi pastvina „Šibeník“, za ním směrem k Velké Bíteši jsou pole „Příčky“, na levou od nich po silnici k Vel. Byteši panská niva „Cinkudle“, v roce 1924 rozparcelovaná. Před ní k obci jsou pole „Šibenky“, zas ní k Velké Bíteši „Duforte“. Nad „Maňkovým mlýnem“ na kopci jsou „Pyrháky“, za nimi obecní pastviny zvané „Žlíbek“, které byly zpoloviny osázeny lesem. "Pod Pyrhákama“ a „Žlíbkem“ směrem k potoku je obecní les nazývaný stejně jako přilehlé údolíčko "Zlámance" .Za „Žlibkem" směrem k Velké Bíteši jsou pole „U Nivé“. Stojíme-li u silnice Velká Bíteš – Osová, jsme na políčkách U Kovárně, za nimi je "Panská niva", v roku 1924 rozparcelovaná, za ní jsou pole u "Vlkovskýho křiža", nalevo "Pod Vlkovskou cestou" a pod nimi až k silnici osovské obecní pole "U červenýho křiža". Podél silnice Velká Bíteš – Vlkovská cesta jsou pole "U Křiže", za nimi jest "Panská niva" též nazývaná "Hanzourek", v roce 1924 rozparcelovaná pro lidi ve Vlkově. Za ní je pole "Na Lištokách" a za nimi až u hranic vlkovských bylo pole farní " Panáčkova lopata". Jdeme-li z obce směrem k Ondruškám, přijdeme nad silnicí na obecní pastvinu "Jazírek", nalevo pak je cesta do Skřinářova, napravo od ní a nad "Jazírkem" jsou pole "Horní zahrady".

32

Vpravo od této cesty se dostaneme na "Díly", za nimi je "Panská niva" zvaná též "Pitruška".Druhá řada polí od Skřinářovské cesty napravo se nazývá "Němčáky", pod ní směrem k Osovému je "Mezi Hóvarama", pod nimi "Paseky", níže pod nimi byla až k Osovému pole panská. Třetí řada polí pod cestou skřinářovskou za Němčákama nese název Oulehlovy, pod nimi se nachází cesta k Ondruškám. Pod ní jsou pole Šimonovy a pod nimi k Osovému Panská niva, Dlouhý Hony, Rybníček mezi Pasekami a Dlouhými Hony. Zde je panský rybník a jméno má Suchánek. Pod ním byl též panský rybník –Malikovský. Za Oulehlovýma směrem k Ondruškám jsou pole Kopajnovy. Stojíme-li v úhlu silnic do Ořechova a Skřinářova, jsme na poli "U Skřinářovskýho Kříže". Nad ním je obecní lesíček s prostým názvem Lesíček. V něm se pořádaly v létě tzv. výlety. Tyto zábavy pořádali hasiči a Sokoli. V dřívějších letech se pořádaly zábavy v lesíku "U panských sýpek". Vpravo od "Lesíčka" jsou pole "Nad Zmolama", z nich směrem k Ořechovu přijdeme "Na Široký" a vpravo od nich na "Volšovky". Napravo od silnice za "Širokyma" jsou "Březenky". Za nimi k Ořechovu "Buršáky" a dále za nimi obecní pastvina "Horní obecní" a ještě dále jsou "Horní Pelkánovy". "U Kříže Křenářovského" pod silnicí jsou obecní pastviny "Za Nivkama",za nimi políčka "Na Bahýnku". Uprostřed nich je studna čtverhranná."Pod bahýnkem" směrem k jihu jsou pole "Lištoky". Selská louka pod nimi se nazývala "Na Héralkách". Pod lesíčkem vlevo je bývalá panská niva,pod ní jsou "Tálky", které byly přiděleny po parcelaci lidem z vesnice. Za "Panskou nivou" jsou pole "Ve Věchtocích",za nimi "Nad rybníkem", pak "Na Sekyrce", dále "Na dolním Buršáku". Pod nimi a pod "Buršákem" jsou louky "Tři Dvory". Proti "Třem Dvorům" jest obecní louka "Bejkovka". Komu bývala pronajímána, o tom je zmínka dále. Obecní louky a pastviny se pronajímaly vždy na jaře ve veřejné dražbě,obyčejně o velikonočním pondělí.Při každé dražbě obecních luk a pastvin se pronajímal obecní plemenný býk,jehož si chovatel sám koupil a obec na býka přispívala ročním obnosem,který se pak rozvrhl na poplatníky z kusu dobytka. K tomu obec dávala každoročně louku proti Třem Dvorům, která se příhodně nazývaly „Bejkovka“. Jdeme-li Kozí ulicí na Šibeník, přijdeme za obcí ke studni asi 1 m hluboké zvané Belka, kde jest voda k nevyčerpání. nad ní jsou pole na Pazdyrňách. Pole za farskou zahradou se jmenují Nivky. Zmole za Belkou pod Šibeníkem se říká Rožprou. Vlevo od Maňkovýho mlýna je Suchá louka a nad ní okolo roku 1895 byl kopec vysoký asi 50 m, kde se tloukl „šutr“ na silnice, (ve 20. letech). Pokud bychom použili „dobovou terminologii“, tak Osová Bítyška má v této době rozlohu 1 168 jiter (jitro – asi 0,6 ha), 298 sáhů (sáh – rozsah paží muže). Vápeníci V obci byli dva rolníci, kteří měli více než 15 hektarů půdy. Ostatní půdu vlastnili tzv.domkáři,kteří měli do dvou hektarů půdy. Někteří obdělávali půdu koňmi a ostatní kravkami. Ti, co měli koně, živili se, jak je psáno výše, obchodem. Dřevo vozili do dolů na Zastávku, někteří dělali z borovic kůly a vozili je do vinařských krajů od Kounic až po Břeclav, kde je prodávali majitelům vinných sadů.

33

Mnozí z těch, kteří obchodovali s vápnem, které vozili po obcích až do Jihlavy,měli na voze udělanou z obručí celtovou boudu, aby jim v případě deště vápno nezmoklo.Do Jihlavy jeli celou noc,ráno vápno prodali a na zpáteční cestě koně tradičně zastavili u každé hospody,kde hospodář sám sebe i koně napojil. V měřínském almanachu k 700 letům výročí obce z roku 1998 se o vápenících z Osové Bítýšky zmiňují také: " Za pěkného počasí jezdívali vápeníci. To již bylo daleko před vsí slyšet : Vápno, vápnóó, vápnóóó. Přijížděli koňskými povozy. Byl-li to Luther nebo Musil z Osové Bítýšky, pak jejich koně sami zastavili před některou hospodou. Lidé se sbíhali s pytli, různými nádobami na trakařích, aby si koupili nehašené kusové vápno. To se nevážilo, ale odměřovalo se v nevelké dřevěné nádobě,tzv. "mejtníku"." Již před 1.světovou válkou se zrodila písnička, která nám napoví leccos o těžkém životě "vápeníků"::

Ujížděli vápeníci od Jihlavy po silnici, trnčí trňava,růže voňavá po silnici Když přijeli do Měřína, dali sobě litr vína, trnčí trňava,růže voňavá litr vína Když přijeli do Meziříčí u Smrčků si dali oběd, trnčí trňava,růže voňavá dali oběd Po obědě karty hráli, než si koně obrok vzali, trnčí trňava,růže voňavá, obrok vzali

34

Na cestu se další dali, aby oba kopce zvládli, trnčí trňava,růže voňavá, kopce zvládli Když přijeli na tu Rudu, dali sobě litr rumu, trnčí trňava,růže voňavá, litr rumu Když přijeli do Bítýšky, váleli se jako šišky, trnčí trňava,růže voňavá, jako šišky. Tato píseň se dlouho hrávala o zábavách a při ní měli sólo vápeníci… Osová Bítýška a Osová na přelomu století Roku 1900 byli v obci majitelé pozemků zastoupeni takto; jeden celý lán, 14 pololánů, 28 čtvrtlánů, 19 familíí, 39 domkářů, 2 chalupy a 1 mlýn. Celoláníci a dva pololáníci pracovali potahem dva dni v týdnu zdarma. Ostatní pololáníci měli dva dni v týdnu tzv. roboty pěší, čtvrtláníci v týdnu jeden a půl dne roboty pěší. Maňkův mlýn č. 25 musel řezat pro vrchnost klády za malý poplatek. Horní hospoda č. 82 a kovárna č. 83 byly od roboty osvobozeny. Z obilí a řepy se dávaly z některých tratí desátky. Lidem z Osové Bítýšky se říkalo za stara „Vornáti“, protože nosívali kožichy s vyšitými růžemi na zádech, dlouhé až na paty. Poslední zmizel r. 1900, neboť prý musel ustoupit módě. Ti nejdrobnější zemědělci, kteří měli do dvou hektarů,měli nejvýše jednoho koně a od větších rolníků kupovali máslo, vejce a drůbež, které prodávali v brně. V neděli dopoledne zapřáhli, v pondělí ráno v Brně prodali po obchodech a pozdě večer se vrátili domů.Dva naši občané,jelikož neměli koně, prý vozívali zboží do Brna na dřevěné dvoukolce.V neděli na večer za chládku táhli káru,v pondělí ráno prodali a zase šlapali čtyřicet kilometrů zpět do Osové Bítýšky.

35

Osová Bítýška se nazývala prý „druhá Líšeň“. Řemeslníků zde bylo velmi málo, a proto náleželi k profesním společenstvům do Velké Bíteše. Toho, že i v Osové Bítýšce bývaly za starodávna cechy, jsou důkazem staré kostelní cechovní korouhve. Kromě asi třiceti drobných řemeslníků, kteří se kromě řemesla živili i vypomáháním rolníkům o žních, ostatní občané se živili prací na velkostatku, pracovali v lese,tloukli štěrk na silnice a pomáhali drobným rolníkům. Tehdy se mlátilo žentourem poháněným koňmi nebo kravkami a žito se mlátilo celou zimu cepy, aby sláma byla rovná, neboť se z ní dělala povřísla na vázání obilí ve žních.. Z dávných dob (snad už roku 1360) měla Osová Bítýška trh před poutí , tj. 25. července. Roku 1863 získala ještě jeden trh výkladní před Všemi Svatými a dva výroční trhy dobytčí. Protože u naší obce bylo málo pozemků, jezdívali zdejší občané za výdělkem a vozili uhlí ze Zastávky, vápno z Maršova až za Jihlavu ( hlavně do doby než byla postavena železnice přes Studenec do Jihlavy), seno do Brna, desky a brambory do Brna, kolky k vínu až k Břeclavi, oves až k Hodonínu a obchodem tímto si zlepšovali živobytí. Podle dochovaných záznamů nebyla obživa jednoduchá, neboť „… mnohý také si je zlepšoval cestou po hostincích a pak přišel doma i o svůj majetek a pak byl v nájmu nebo připadl obci jako přítěž. Mladší generace však též obchodovala, ale již s úspěchem, více šetřili, byly lepší výdělky, takže každý si už zajistil lepší živobytí. Nebylo sice draho, neboť prodal-li se takový čtvrtlán v celku o výměře 30 mír polí, stál 300 zl., prostřední pole o samotě prodané, 1 míra 150 zl., jeden kůň střední jakosti 150 zl., jedna kráva střední jakosti 100 – 200 zl., 1q žita 7 zl., 1q ovsa 5 zl., 1q brambor 1 zl., 1q sena 4 zl., 1kg masa hovězího 60 kr. párek selat 5 neděl starých 8 – 15 zl., 1kg cukru 15 kr., 1 kg mouky pšeničné 14 – 20 k., 1 l petroleje 15 kr., za 14 kr. deset vajec, z jedné míry se platilo 5 zl. pachtovného za rok.“ Jak vypadalo náměstíčko v naší obci na přelomu století devatenáctého a dvacátého, můžeme číst ve Vlastivědě moravské: „Nejdéle rodné domy své drží rodiny: Komínkova (200let), Trojánkova, Rutarova, Pařilova, Liškova, Bumbálkova, Hrbkova, Hofmanova, Antošova, Polákova (přes 100 let).

23.Náves s místním obyvatelstvem.Rok 1921.

36

Kostel za starodávna býval obehnán zdí, jichž poslední zbytky byly rozbořeny před prvním dobytčím trhem r. 1863. Od tohoto roku až do roku 1895 byly zde na návsi pořádány dobytčí trhy i jarmarky, ale pak byly pořádány ve Velké Bíteši trhy dobytčí každý měsíc, tím byl příliv dobytka sem nepatrný, až na zanikly docela. Trhy bývaly v pondělí před poutí o sv. Jakubu a druhý před všemi Svatými, též v pondělí….“

24, Žádost o přeložení výročního trhu. První domky nad silnicí Ořechov-Velká Bíteš byly postaveny po roce 1905 a první pole na stavbu rodinného domku bylo koupeno za 300 zlatých. Asi 2 km západně Osové Bítýšky je samota , panský dvůr hospodářský s rybníkem, zvaný „Tři dvory“; původně se jmenoval prý „Střihov“, jelikož tam bylo chováno a „stříháno“ mnoho ovec. Na jih pak na potoce Bítíšce je mlýn zvaný „Maňkův“, který leží v krásném malebném zátiší Zlámanců. Koncem 19.století byly v Osové Bítýšce dva mlýny.Oba na vodu.Mlýny měly své vlastní náhony, ve kterých mlynáři udržovali průtok vody,který potřebovali k otáčení mlýnského kola. Spodní mlýn ve Zlámancích /“Maňkůj“/sloužil výhradně panství na Osové. K tomuto mlýnu byly přiděleny pozemky ve Třech Dvorech a kolem mlýna ve Zlámancích. Tento mlýn přestal plnit zcela svůj účel po 1.světové válce.

37

Druhý mlýn byl na potoce mezi Osovou Bítýškou a Záblatím.Do roku 1930 byl poháněn vodou a od roku 1931 do roku 1941 naftovým motorem.Další nájemce mlýn předělal na elektrický pohon, který poháněl mlýn do roku 1943. Po válce mlýn pomalu upadal, až v roce 1950 se přestal využívat zcela. Dnes je koryto potoka regulované, takže původní stav je dnes k nerozpoznání. Ze spolků zde byl před rokem 1900 založený dobrovolný hasičský sbor (roku 1883 po velkém ohni, kdy celá dolní strana vyhořela a to od čísla 10 až 26). Roku 1897 byla v obci zřízena záložna Reiffeisenova. Pokud budeme sledovat údaje při sčítání roku 1900 zjistíme, že v obci Osová Bítýška jsou v tomto roce: Četnická stanice Lesní revír Osová Bítýška /od roku 1865/ Vinopalna Mlýn Záložna /od roku 1897/ Pošta /od roku 1885/ Lékař Hasiči Čtenářský spolek Obecná škola /od roku 1848, měšťanská škola byla v Osové Bítýšce od roku 1925/

V osadě Osová: Pivovar Lihovar /od roku 1935 družstevní lihovar/ Škrobárna se oficiálně uvádí od roku 1907 do roku 1935 a cihelna od roku 1911 do roku 1939 Ve farnosti bítýšské, kam patří obec Osová Bítýška, osada Osová, Jáchymov, Skřinářov, Vlkov a Záblatí se v roce 1900 nachází: hospody a nálevny

8

lihovary a palírny

2

škrobárny

1

kramáři

5

pekaři

2

řezníci

2

obuvníci

3

krejčí

5

38

kováři

4

koláři

4

truhláři

2

řezbáři a malíři

1

zedníci(mistři)

2

cihláři

1

rybáři

1

Do zdravotního obvodu Osové Bítýšky patří v roce 1900: Osová Bítýška,Osová,Borovník, Březí, Březské, Skřinářov, Milešín, Nihov, Ondrušky, Rozseč, Vidonín,Vlkov a Záblatí Statistika hospodářská z roku 1900: koní

v Osové Bítýšce a Osové bylo

61

hov.dobytka

317

koz

45

vepř.dobytka

136

včelstev

18

25,Pohled na obec.Rok 1923.

39

Léta válečná a meziválečná Po vyhlášení mobilizace v roce 1914 odjelo asi 40 mužů ve věku 18 až 50 let ve čtyřech žebřiňácích na dráhu do Velkého Meziříčí a odtud dále do kasáren a pak na frontu. Po odjezdu živitelů rodin nastaly zlé časy. Na práci v zemědělství zůstaly jen starci, ženy a děti.Tehdy dostávaly děti zemědělců od páté třídy od 1. dubna do konce října na práci v zemědělství ze školy tzv. “úlevy“ . Lidé čekali na ukončení války jako na smilování. Když se v roce 1917 vědělo, že se válka brzy skončí,utíkali vojíni z fronty a ukrývali se doma,nebo po okolních obcích a svých známých.V roce 1918 se už zřizovaly tzv.“zelené kádry“,které působily v lesích a pomáhaly dezertérům. Mnoho vojáků se však ke svým rodinám již nevrátilo a mají svůj hrob v cizině. Jména pětadvaceti padlých si dodnes můžeme připomenout v parčíku na návsi. Dnes už bohužel víme, že památník postavený obětem „světové války“ nese i jména obětí 2.světové války. Pomník ,tehdy ještě „Obětem války světové“, byl postaven v roce 1924 za 7 000 korun a o pouti 4.října byl slavnostně odhalen a posvěcen. Za padlé vojíny byla sloužena mše svatá. Tento pomník byl postaven pouze z dobrovolných sbírek, především pak o zábavách Sokolů,hasičů,obchůzkami po obci a při svatbách. Peníze se shromažďovaly po dva roky. Nejvíce sněhu zaznamenali kronikáři v roce 1924, kdy podle jejich záznamů bylo v Hájích u Rudy přes dva metry sněhu. Obec vyplatila za březen přes 900 korun za házení sněhu. V tomto roce také lidé zažili nebývalou podívanou. To v blízkosti obce na Panské nivě musel nouzově přistát „aeroplán“ .Letadlo do té doby kromě válečných veteránů nikdo ještě neviděl.Na tuto podívanou přišla téměř celá obec a také lidé ze sousedních vsí, učitelé přerušili výuku a šli se podívat na letadlo i s žáky. Letadlo se v bahně převrátilo a utrhla se mu vrtule. Druhý den přijeli opraváři z Prahy,vše opravili a odpoledne 29.března odletěl „aeroplán“ zase ku Praze. Na náměstíčku pod hřbitovem stávalo hasičské skladiště. Pod ním byla na památku založení naší republiky vysazena Lípa svobody. Ještě koncem devatenáctého století bývalo náměstí pusté a sloužilo jako skladiště dřeva a větví ze stromů, které bylo škoda spálit jinde než v kamnech. Od roku 1900 však bylo náměstíčko osázeno stromy. Pod kostelem v budově obecního domu (dříve zde bývala škola) bydlel lékař. Na dolním konci “Městečku“ byl hostinec zvaný Rathaus. Pod obcí, těsně u potoka, byl druhý hostinec,který patřil velkostatku osovskému (dříve to bývala panská palírna). Nájemcem byl pan Emil Sláma.Tehdy to byl prý největší a nejčistší hostinec v obci. Zde se konala představení pořádaná Sokolem a Hasičským sborem. Uprostřed obce nad farou je hostinec třetí. Na horním konci, těsně pod silničním uzlem, byl čtvrtý hostinec,bývalý panský hostinec,po válce patřící panu Musilovi.V této budově byla umístěna pošta,telegraf a telefon. Domkům pod silnicí Ořechov-Velká Bíteš se říkalo „Na Horních familiích.Středem těchto domů už po první světové válce vedla ulička, ve které je možno narazit na „Panskou studnu“ a pod ní na „Panský rybníček “.Studna i rybníček byly po válce samozřejmě už obecní, ale názvy v té době jim zůstaly s přívlastkem „panský “. 40

U rybníčku stál obecní špitál a za ním se nacházela druhá řada obytných domků, tentokrát s názvem „Dolní familie “.. V naší obci měl poštovní úřad k dispozici od roku 1907 telegraf a od roku 1922 telefon. Obě zařízení však vedla zpočátku pouze do Velké Bíteše. Na provoz obecní knihovny přispívala obec částkou 400 korun (tj.5O haléřů na osobu žijící v obci obci). Noční hlídač byl jeden a za rok činil jeho plat 365 korun. Dva polní hlídači dostávali po 200 korunách ročně. V roce 1927 byl postaven na Jazírku obecní dvojdomek, který postavil Karel Babák, stavitel z Velké Bíteše, nákladem 123 249 Kč a 96 haléřů. V roce 1927 pořídil hasičský sbor dvoukolovou motorovou stříkačku za obnos 30 000 Kč a asi o dva roky později bylo koupeno divadelní jeviště za 8 000 Kč. Pan Vincenc Musil, hostinský z č. 82 přestavěl z bývalé malé hospody velký sál a hasiči tam pořádali zábavy a divadla.

26,Hostinec Jakuba Hály Bývalý hostinec „Na rathauzi“ koupil od Ernestýny Laurové za 24 000 Kč holič Alois Katolický. Pak tento hostinec přestavěl. V jedné polovici zařídil si holičskou dílnu a v druhé byl v nájmu poštovní úřad. V roce 1935 dům koupila Hasičská záložna v Brně a od ní jej koupil Ladislav Zezula, řezník ze Záblatí. Do roku 1927, svítilo se v naší obci petrolejem. Pak byla zavedena elektřina ze Západomoravské elektrárny. Od roku 1927 v souvislosti se zavedením elektrického proudu se v naší obci zaváděly hospodářské stroje (mlátičky, řezačky, cirkulárky, fukary…) na elektrický proud. Dokonce i v kostele byly v tomto roce na oltářích zhotoveny věnce ze žárovek. V roce 1930 byl zřízen na náměstíčku kolem památníku padlých ve světové válce parčík, který byl ohraničen drátěným plotem. Délka plotu byla necelých sto metrů a celkové náklady byly 1200 korun. V tomto roce byla nově vybudována silnice v Kozí ulici. Hráz kolem rybníčku byla upravena v roce 1933.

41

Tělocvičná jednota „Sokol“ od roku 1930 do roku 1933 zbudovala sokolovnu nákladem 140 000 Kč, kterou postavil pan Borkovec, stavitel z Velké Bíteše. Za sokolovnou bylo zřízeno hřiště a cvičiště, kde mají školní děti tělocvik.

Majitele domů v třicátých letech a jejich živnosti či jiná zaměstnání /podobné seznamy se objevují při sčítání obyvatel a domů např. v roce 1921. V tomto roce je navíc v obci uvedena porodní asistentka,obchodníci se senem,výrobce dřeváků,tkadlec a tři trafiky./ Starosta: Josef Ráček Nám.: Jan Komínek 1. radní:Jos. Válka 2. radní:Lad. Liška 3. radní: M. Hudec

č.p. 29 č.p. 37 č.p. 103 č.p. 58 č.p. 133

Farní úřad: Poštovní úřad:

Jan Gottwald, kons.r.,farář Stanislav Liška, pošmistr Augustin Sedlák, poštovní zřízenec Jan Patočka, listonoš Ladislav Kos, listonoš

Četnická stanice:

K. Kuba,vrchní strm.,velitel Fran.Kunc,štáb.strážmistr Ant.Ondráček,strážmistr

Školy: Měšťanská škola: Frant. Galle, správce Marie Veselá, odborná učitelka Marie Alferiová,odborná učitelka Otto Vaverka,učitel Josef Pokorný,učitel Marie Řezníčková,učitelka dom.nauk Obecná škola: Frant. Galle, správce Fr. Bartušková, učitelka Ant.Bartušek, učitel Marie Kotrbová,učitelka Josef Dufek, učitel Josef hakl,učitel Spolky:

Sbor dobrovolných hasičů Odbor národní jednoty Tělocvičná jednota Sokol Míst. domov.domk. a malor. Republikánský dorost

42

Svaz katol.žen a dívek Polit.organizace:

Lidová strana Republikánská strana Demokratická strana

Lékař: MUDr. Karel Fantl, státní obvodní a pokladní lékař

Jméno

povolání

Antoš Jan Antošová Mar. Bednář Frant. Beran Ant. Brabec Jan Bumbálková An. Coufal Frant. Dvořáček Ant. Dvořáková Ant. Cruber Jul. Hála Jakub Hálová Frant. Hálová Štěp. Havelková Marie Hladík Václav Hofman Jos. Hort Jos. Hudec Karel Jurek Antonín Jurek Raim. Katolický Al. Katolický Jan Komínek Frant. Komínek Jan Komínek Stan. Kratochvíl Ant. Kryštof Frant. Kryštofová Kat. Kubešová Marie Kupská Ludm. Lacina Jan Mach Frant. Malach Frant. Marek Petr Musil Ant. Musil Ant. Musil Frant. Musil Jakub Musil Josef

č.p.

rolník 60 domk. 61 rolník 12 rolník 18 zedník 135 dělnice 138 výměn. 99 domk. 51 rolník 10 dělník 45 host. a řez. 62 domk. 68 domk. 114 domk. 44 rolník 55 rolník 50 obch. 72 a 123 zedník 134 domk. 38 stolař 42 holič 19 rolník 30 obch. 21 rolník 37 rolník 39 sedlář 77 zedník 117 domk. 53 domk. 17 švadlen. 88 rolník 59 zedník 73 domk. 7 listonoš 41 domkař 32 rolník 84 obch. váp. 33 obch. plod. 90 rolník 85

Jméno Antošová Ant. Bartoněk K. Bednářová Marie Blaha Karel Burian Ant. Sokolovna Coufal Frant. Dvořáček Jan Fara Habánová Anež. Hála Stan. Hálová Marie Havelka Jos. Haugwitz Karel Hofman Jak. Hofman Vinc. Hudec Frant. Hudec Met. Jurek Frant. Katolický Al. Katolický jan Komínek Cyril Komínek Frant. Komínek Josef Komínková Marie Kryštof Frant. Kryštof Tom. Kříž Karel Kubíček Josef Kutnohorský Frant. Liška Lad. Mach Tomáš Malý Josef Musil Al. Musil Ant. Musil Frant. Musil Frant. Musil Josef Musil Josef

povolání

č.p.

rolník 57 ř. šk. v. v. 109 domk. 13 domk. 15 kovář 8 153 rolník 64 rolník 56 1 dělnice 125 zedník 137 domk. 34 domk. 79 Tři dvory 94 ob. plod. 112 rolník 54 domk. 92 zedník 133 domk. 110 dělník 124 rolník 27 domk. 129 rolník 23 domk. 104 rolník 20 domk. 107 domk. 66 obchod. 119 domk. 113 zedník 46 rolník 58 stolař 48 domk. 6 obch. váp. 116 obch. vej. 76 rolník 26 domk. 35 rolník 80 obch. vej. 121

43

Musil Sylv. Musil Vinc. Musil Vinc. Musilová Filip. Novák Albert Obec Obec Pařil Jan Pešek Frant. Pohanka Frant. Pospíchal Karel Procházka Jan Prokšová M. Příhoda Frant. Příhoda Stan. Ráček Jos. Rutar Josef Rybníčková M. Sláma Emil Spurný Ed. Steinhauer Ant. Steinhauer Lad. Šeha Alois Šlapal Ludvík Tuček Ant. Válka Josef Volf Josef Volf Vincenc Zezula Jos. Zika Josef Žák Karel

rolník 11 rolník 81 hostinský 82 domk. 86 rolník 4 radnice 3 ob. dům 130, 131 rolník 22 domkař 40 domk. 98 domk. 75 rolník, samota 25 domk. 105 domk. 69 domk. 69 rolník 29 domk. 5 domk. 52 hostinský 21 kovář 83 stolař 47 obch. vej. 87 domk. 97 domk. 43 dělník 139 stolař 103 rolník 63 tesař 126 elektrotech. 128 pek. a obch. 108 domk. 96

Musil Vinc. Musil Vinc. Musilová Anež. Musilová Ter. Obec Obec Ošmera Jos. Pazdera St. Pešek Frant. Polák Jindř. Procházka Ant. Procházka Stan. Příhoda Cyril Příhoda Jak. Ráček Jan Rutar Frant. Rutarová Ant. Semerád Jos. Soukup Jan Spurný Jindř. Steinhauer Jos. Suchánková Filip. Šlapal Jan Tuček Jan Tuček Josef Weininger Egon Volf Tom. Vyplašilová Marie Zezula Jos. Žák Jan

kolář 78 domk. 95 obch. pl. 36 domk. 93 škola ob. a m. 2 chudobinec 70 dělník 132 obch. vej. 102 obuvník 120 o. cestař 71 obuvník 14 obuvník 100 zedník 74 zedník 101 č. strážm. 127 rolník 9 domk. 49 obch. vej. 91 domk. 16 domk. 111 obuvník 122 souk. 89 domk. 65 zedník 136 dělník 140 pekař 31 obch. dřev. 115 dělnice 118 domk. 106 bednář 67

Živnosti řemeslné: Bednář: Holič: Hostinští:

Kováři: Krejčí:

Krejč.dám.:

Obuvníci:

Jan Žák Jan Gregor Alois Katolický Jakub Hála Vincenc Musil Emil Sláma Antonín Burian Eduard Spurný Vincenc Antoš Jakub Bárda Karel Pospíchal L. Antošová Mar.Pospíchalová Ludmila Šilhánová Frant.Komínek

44

Frant.Pešek Ant.Procházka Stan.Procházka Josef Steinhauser Pekaři: Egon Weininger Josef Zika Povoznictví: Vinc.Hofman Frant.Rutar Řezníci: Jakub Hála Vincenc Musil Emil Sláma Sedlář: Antonín Kratochvíl Stolaři: Rajmund Turek Tomáš Mach Antonín Stenhauser Josef Válka Elektrotech. závod:Josef Zezula Obchody: Smíšeným zbožím: Just.Hortová Karel Kříž Egon Weininger Anna Ziková Zemskými plodinami: prkny: Antonín Hofman Josef Musil /č.p.121/ Al.Komínek semenářským zbožím: Fr.Komínek Jan Lacina dřevem: Alois Musil /č.p. 90/ vápnem: Antonín Musil /č.p. 84/ František Musil /č.p.28/ František Musil /č.p.33/ váp. a ryb.: Fr.Musil /č.p.26/ Vinc.Musil Stanislav Pazdera Josef Semerád Egon Weininger Tomáš Volf Máslem,vejci a drůb.: Stanislav Hrbek František Kryštof Josef Musil /č.p.121/ Stanislav Pazdera Emilie Příhodová Josef Semerád

45

2 koně mají č.p.: 9,11,12,22,26,30,37,54,55,56,57,80,81,84,99 1 koně mají č.p.: 4,6,10,20,21,23,24,33,35,37,44,50,58,59,60,62,63,69,76,82,85,87,104,115,116,122

Osová Družstevní lihovar Karel Haugwitz:

Řemeslníci a obchodníci:

zámek byty komor. a šof. kanc. a byty úř. byty služebnictva byt porybného byt kováře byty služ. byty zřízenců byt zahradníka hájenka byt cihláře byty služebnictva

7 1 2 3 4 5 6 6a,b,c,d,e,f 8 9 10 11 12

Karel Haugwitz, cihelna 11 Josef Műhlhansel,kovář 6 Antonín Pávek, hostinský a trafikant Družstevní lihovar

27,Živnostníci. Voda z rybníka Třídvorského se stále rozlévala po loukách a dělala z nich močály, proto se dohodli občané z Osové Bítýšky a Záblatí a nechali si louky odvodnit v roce 1933. Vedle silnice od Osové Bítýšky k Osovému byli lípy několik set let staré. za účelem rozšíření silnice byly tyto lípy v roce 1936 ve veřejné dražbě prodány a vykáceny.

46

Tak zanikla krásná lipová alej. Z některého stromu bylo až 20 kubických metrů dřeva.

28,Lipová alej na Osovou V roce 1937 dohodli se někteří občané a zřídili se svépomocnou domácí pojišťovnu. V roce 1939 se započalo se stavbou dráhy, která povede v blízkosti naší obce od Osové k Ořechovu. Členové obecního zastupitelstva se snažili intervenovat na ministerstvu a u stavební správy, aby v naší obci bylo nádraží, kterého však nebylo možno docílit. Přesto bylo po politické pochůzce slíbeno, že bude v naší obci zřízena aspoň výkladní kolej.

47

II. světová válka Události spojené se druhou světovou válkou Vám přináším tak, jak je zachytil dlouholetý kronikář obce Josef Nedoma: "...Částečná mobilizace v květnu 1938 způsobila velké vzrušení, ale ukázalo se, že lid je odhodlán bránit se. Všichni spoléhali na naše opevnění v pohraničí, na naši armádu a spojenecké smlouvy. V osudových zářijových dnech, kdy lidé hromadně poslouchali rozhlas u jednotlivců i hostincích, nebyla mobilizace již tak vzrušující událostí. Velmi mnozí v ní spatřovali jedině možnou a nejsprávnější cestu k obhájení našich práv, i když si byli vědomi – jako účastníci první světové války – co válka je a jak hrozné utrpení přináší. A pak přichází Mnichov. 15. března 1939 bylo všechno časně ráno vzhůru a venku i když venku hustě sněžilo a vlhký jarní vzduch promáčel a studil. Nikdo tomu nemohl uvěřit, když rozhlas vysílal dnešní zprávy a jen málokdo chápal, jaké neštěstí se na nás valilo. Potají za okny se dívali na první motorizované oddíly , které přijížděly v devět hodin po silnici od Křižanova, stavěly se na poště a odjížděly k Velké Bíteši. Němci, obsazující naši zemi, jsou překvapeni naším pořádkem a množstvím všeho zboží ve výkladech, protože jim jejich prolhaná propaganda hlásala pravý opak. Kupovali a posílali domů vše, nač přijdou. Z obchodů zmizelo zboží a objevily se na nich dvojjazyčné nápisy. Ihned se začalo jezdit po pravé straně. Lidé s hrůzou zjišťovali, že se zde hitlerovci zařizují na „ věčné časy“ a že nám hrozí úplné promlčení, či dokonce vyhubení. 1. září 1939 slyšeli sekáči, kteří kosili trávu temné dunění. Válka? Ano, o hodinu později to potvrdilo rozhlasové vysílání. V mnohých domech se poslouchal rozhlas z „Kroměříže“ (kromě Říše) a jako radostné poselství z jiného světa byla především přijímána slova p. prezidenta Dr. E. Beneše, jemuž všichni s láskou důvěřují. ... Bombardování Brna a Kuřimi v srpnu 1944 bylo slyšet v naší obci jako hotové zemětřesení. To už nebylo pochyb o tom, jak dopadne konec války. A již tu byl 25. duben. Z Dufortu viděli lidé za lemem lesů na obzoru mohutný sloup černého kouře a slyšeli hrozivě temnou vichřici explozí. V noci jen matně rudá záře ukazovala směr na Brno. Frontu čekají každým dnem. Lidé zakopávali nejrůznější šatstvo a potraviny, budují ve stržích a stráních maskované úkryty a v úzkosti mají jen jediné přání – aby to všechno bylo již za nimi a aby to přežili se zdravou kůží. Na ničem jiném jim nezáleželo. Snaží se ještě co nejrychleji dokončit jarní práce na poli, protože nikdo netuší co bude potom. Elektrický proud nejde, novin není. Z Velkého Meziříčí přijelo ozdobené auto, aby odvezlo do zasedání okresního národního výboru, který byl zatím v ilegalitě, dva zdejší občany – Jindřicha Prokeše a Karla Kříže. „Jsme svobodni,“ vysílal prý městský rozhlas ve Velkém Meziříčí. Byla to neuvěřitelná věc, že by Němci ve Velkém Meziříčí byli ochotni složit zbraně, když ještě silné motorizované i pěší jednotky byly východně od Velké Bíteše. Oba občany již nikdo živé nespatřil. Byli popraveni s dalšími desítkami lidí na břehu řeky ve Velkém Meziříčí. Někteří lidé byli rychlým spádem událostí doslova zaskočeni, ba přímo zmateni. Ve všem viděli velké nebezpečí, jak ukazuje tato příhoda, odehrála se mnohdy hra „s ohněm“. Pan Wagner , hospodářský adjutant na Osové,odzbrojil neočekávaným přepadem a jenom s nožem v ruce osamělého pěšáka na silnici z Osové Bítýšky do Vlkova. A hned téhož nedělního rána odpoledne – 6. května kolovaly o věci nejrozmanitější názory. Jedni vychvalovali jeho odvahu a duchapřítomnost, hrozili druzí, že za takový kousek rozbijí Němci Osovou Bítýšku, neboť v prostorách Jáchymova Byly jednotky SS. Neklidná a plná napětí byla tragicky osudová neděle a následující dva dny.

48

Ale tu se zase hýbá fronta. 8. května se opět valí po silnici ke Křižanovu a ke Křeptovu motorizované jednotky. Navečer se objevily nad vesnicí ruská letadla a rozhazovaly německé letáky, v nichž maršál Malinovský vyzýval hitlerovské jednotky ke kapitulaci, jinak, že 9. května využije všech prostředků, aby jejich nápor zlomil. Zpupní Němci však věřili, že se dostanou včas do amerického pásma na západě, a proto s pohrdáním ukazovali, že si s letáky vytírají zadnici. Avšak ihned přidávali plynu, aby se náhodou neopozdili. To už hloubkoví ruští letci odstřelovali kolony ve Velké Bíteši, k níž se přibližovala Rudá armáda. Ta se přibližovala po ose Zbraslav – Košíkov. Detonace a střelba z kulometů a ostatních zbraní byla po celou noc z 8. na 9. května tak jasná, že se zdálo, jako by se bojovalo na Šibeníku a v Borovinách. Bíteš hoří!!! Hvězdná noc se otřásala neustále pod hustou palbou nejrůznějších zbraní. Do řevu vesnicí projíždějících motorů duní jako vzdálené zemětřesení hukot nejtěžších tanků a vozidel po státní silnici. Země se otřásá a vzduch se chvěje hukotem letadel, jejich polohu určovaly záblesky od kulometů, pražících po ustupujících hitlerovcích. Chtěli ustoupit pod rouškou tmy, ale přepočítali se. Oslnivé rakety bázlivě se třepotají v prostoru Rudy a mění noc v jasný den, že můžeš na návsi číst noviny. Obyvatelé byli poschováváni po sklepích a krytech po celé vesnici. Nikdo se neodvážil odejít do polí a do lesů, kde byly také připraveny úkryty. Teď by bylo velice nebezpečné opustit vesnici… Pěkné jitro slunného 9. května zastihlo silnice od Vlkova a Velké Bíteše směrem na Osovou Bítýšku a dále na Křižanov a Křeptov přeplněné ustupujícím německým vojskem, především vozatajstvem. Věděli, že před Rudou armádou neutečou, a proto všechno ničí. Po pravé straně silnice z Osové Bítýšky na Křeptov za mostkem na mlýnským náhonem a vlevo na cestě, vedoucí po pravém břehu náhona ke mlýnu, ničili hitlerovci munici a všechno co uloupili. Ruští letci napadli kolonu německých aut nacházející se na silnici Vlkov – Osová Bítýška v prostoru „Červeného kříže“. Hitlerovci prchali od hořících aut a v širokém houfu šli přes pole přímo k lesíku u ořechovské silnice. V troskách rozbité kolony zůstali čtyři zabití. V touž dobu byla zničena kolona aut v Borovinách, kde na kraji lesa, který se táhne od silnice ke Zlámancům, hořelo asi 10 aut. Ruské kolony se již valily kolem desáté hodiny nepřetržitým proudem po státní silnici a udržovaly tempo, aby odřízli ústupovou tepnu – silnici na Velké Meziříčí. Po silnici ke Křižanovu se snažili v poledne zachránit několik zbloudilých německých koňských trénů. Tu se začervenaly pole Záblatí rudými čapkami kozácké jízdy, která jako lavina nezadržitelně se valila vpřed v divokém trysku z prostory Jáchymova, nedbajíc vysokých mezí východně od Záblatí. Je 12 hodin 15 minut 9. května 1945. Vesnice rázem ožívá a již je slyšet spontánní houfné a radostné volání slávy a projevů radosti občanstva. Na jihozápadním okraji lesíku při silnici k Ořechovu střílel střední opozdivší se německý tank granáty ráže 8 cm na valící se ruské kolony po silnici Jáchymov – Záblatí a ze směru Křeptov – Osová Bítýška. Ale sotva se ozval, byl umlčen ranou z německé pancéřové pěsti, kterou z okraje lesa vypálila odvážná kozačka. I v Bítýšce je už skoro klid. Škoda z přechodu vojsk bude napravena několika latěmi a nějakou stovkou křidlice. Za přestřelky padli před obecním domem č. 130 dva němečtí vojíni. Zatím je Bítýška zaplavena jízdou, vozatajstvem a dělostřelectvem..." Podle cest, dokonce i v polích lidé nacházeli německé granáty, součásti výstroje a výzbroje. Tehdy to byl skutečný doklad toho, že fašisté jsou skutečně pryč. Válka a okupace byly velkou zkouškou charakterů lidí. Hospodářský život byl sešněrován předpisy a nařízeními o válečném hospodářství – dodávky chlebovin, sena, slámy,

49

povinný osev určitých plodin, předpisy o kontingentu masa, vajec, mléka atd. Zásobování obyvatelstva se dělo dle potravinových lístků. Každý občan, pokud sám nebyl v něčem samozásobitelem, dostal potravinový lístek na maso, tuky, mléko, chléb, poživatiny, mýdlo a tabačenku pro příděl kuřiva. Na jednotlivé, různě označené ústřižky obdrželi spotřebitelé stanovená množství. Dávky byly různě odstupňovány. Těžce pracující dostávali ještě přídavkový lístek. Nákup ostatních zboží – zvláště železa, textilií, obuvi atd. byl jen na odběrný poukaz a poněvadž povolené množství nestačilo krýt potřebu, nastala o ně velká nouze. Většina lidí zůstala během války jako jedna velká rodina. Jeden druhému se snažil pomoci, jeden druhého kryl, neudával a nevyhrožoval, i když věděl, kde a u koho má něco schováno. Obolí se smělo mlátit jen v určených mlýnech – v Záblatí a v Tasově. Stanoveného dne startoval celý konvoj povozů z obce a vezl všem občanům povolené množství na semletí. Obratnosti a vtipnosti hospodářů jedoucích s povozy a lidskému porozumění kontrolujících orgánů je třeba poděkovat, že nikdy nedošlo k žádnému úřednímu stíhání, ač nikdy nebylo na voze jen množství napsané na mlecích povoleních. Neocenitelné služby prokázal 29,Památník padlým. občanstvu nájemce mlýna v Záblatí. Kromě úředně povolených dávek se mlelo a šrotovalo „načerno “ téměř denně hned po setmění. Nezradil a neudal nikdo, ba jeden druhého varoval před možným nebezpečenstvím. Objevila-li se v jednom konci vesnice znenadání kontrola, věděli o ní za chvíli všichni. Prohlídky dopadly dobře a nic zvlášť velkého nebylo obvykle nalezeno. Pracovních sil ubylo, protože mnoho lidí bylo nasazeno pracovním úřadem na práce v Říši. Byli roztroušeni do nejrůznějších koutů Německa, někteří byli dokonce nasazeni až ve Francii nebo až na nejzazším severu Norska. Všichni šťastně přežili odloučení, válečná střádaní, bombardování a jiné útrapy a šťastně se vrátili.

Z cizích válečných polí se vrátil i bojovník za naši svobodu -legionář pan Pospíchal. V měsíci říjnu 1939 opustil území své vlasti, jejíž hranice překročil na Slovensku u Seredu. V Maďarsku byl držen a s jinými Čechoslováky zatčen v Moháči, vrácen zpět do Budapešti a tam držen ve vazbě 6 měsíců. Po půl roce byl odvezen na slovenské hranice. Pokusil se znovu o přejití do Maďarska, což se mu po mnoha útrapách podařilo. V květnu 1940 se dostal na území Jugoslávie, kde byl přijat do zahraniční armády.Odtud byl transportován přes Syrii do Palestiny. Po obdržení výzbroje a výstroje odešel zpět do Syrie, tentokrát na frontu. Po ukončení bojů v Syrii a po dalších vojenských operacích v Egyptě a v západní poušti byl vyloděn v obléhaném Tobruku v roce 1941. Po osvobození Tobruku prodělal výcvik protiletadlového dělostřelectva v Palestině. Po výcviku nastoupil cestu zpět do Tobruku na obranu tamějšího přístavu.

50

V roce 1943 po ukončení bojů v Africe se plavil 6 týdnů po moři okolo jižní Afriky do Anglie. Zde vstoupil do tankové jednotky a po výcviku byl vyloděn v Normandii, kde se zúčastnil bojů. Po cestě poraženým Německem se vrátil koncem května 1945 s tankovou obrněnou brigádou do vlasti. Řada švadlen, obuvníků, pomocných dělníků byla přidělena na práci do bývalé Beckovky. Byla to továrna ve Velkém Meziříčí, z níž bylo zřízeno skladiště vojenské výstroje. Zde se opravovaly boty a všechny součásti oděvů. „Beckovka“ se stala hlavním dodavatelem pracovních šatů pro široké vrstvy okresu. Zaměstnanci různým způsobem vynesli ven z továrny mnoho věcí, po kterých v době jejich nedostatku byla velká poptávka. Svetry, košile i všechny jiné vhodné věci se barvily nebo byly používány přešité. Podle jakosti a vzorku by je každý poznal. Koncem války pracovalo v „Beckovce“ asi 15 lidí z Osové Bítýšky. Po toužebně očekávaném konci války se utvořil místní národní výbor, který tvořili z větší části starší, zkušenější a obecní samosprávy znalí občané. V letech 1945 a 1946 odešlo za studiem a prací z vesnice dost lidí, ale nejvíce – 20 rodin - 70 lidí odešlo při osídlování pohraničí. Nejvíce rodin se usadilo na jihu Moravy…

51

Poválečná obnova Aby bylo zajištěno zásobování obce vodou, snažili se představitelé obce zajistit přísun pitné vody do obce. Zjišťovala se jakost a vydatnost pramenů v okolí obce. Na pokyn ze zemského úřadu byla vykopána 7 m hluboká studna u Gbelky. Ačkoli je Gbelka nejvydatnějším pramenem v okolí a sběrné povodí je dostatečně silné, nebyla ani v 7 metrech voda. Ukázalo se, že pro naši obec bylo největším problémem najít dostatečný zdroj zdravotně nezávadné vody. Ani nejstarší lidé v obci si nepamatovali takové sucho, které přišlo v roce 1947. Zima na přelomu let 1946 a 1947 byla velmi tuhá a dlouhá. Tání bylo velmi rychlé, a tak mnoho jarní vláhy na polích nezůstalo. Od poloviny dubna až do konce května vůbec nepršelo. V horkém červnu byla všeho.všudy jen jedna malá bouře. Horký červenec se dvěma pouze vlhkými dny a s malými srážkami vystřídal žhavý srpen s jednou bouřkou. A pak azurové nebe po celé teplé září. I říjen byl neobvykle teplý a téměř po celý měsíc také vůbec nepršelo. Již po 5. červenci se ukázaly první pokosené lány podeschlých ozimů. Řepa byla také velice špatná, brambory na lehčích půdách převelice drobné a špatně vyzrálé. Nejžalostnější pohled byl na louky, které byly úplně žárem spálené. Nedostatek krmiva a steliva byl nepředstavitelný. Hrabanka z lesa plnila funkci krmiva i steliva. Také lesní tráva, palach a pýr, jakož i bramborová nať se staly nevítanou náhražkou kvalitního krmiva. Ozimy se sely většinou až v říjnu, protože půda byla suchá jako popel a byly obavy, aby po menší – vzklíčení obilí naprosto nedostačující – srážce obilí v zemi nezetlelo. Formou dobrovolných brigád byly spravovány obecní cesty. Pro přípravu obecního vodovodu se kopala studna o rozměrech 4x4 metry u Gbelky, kde byly zjištěny odborníky z Brna dostatečně silné prameny. Bylo vyházeno přes 100 m3 zeminy. Práce byly na jediný den přerušeny, ale i to stačilo, aby nateklo tolik svrchní vody, že již nebylo možno pokračovat. Stříkačky ani pumpy nestačily a nemohly vypumpovat vodu z hloubky a pro ruční vylévání nebylo dost času ani nadšení, protože začaly žňové práce. Svaz české mládeže si upravil hřiště pro kopanou na Šibeníku. Členové svazu odpracovali mnoho brigádnických hodin a ručně přemísťovali značné množství zeminy. V roce 1948 se rozhodl svaz hasičů, že ze svých prostředků a svými silami upraví parčík před hasičskou zbrojnicí. Osazením mírně přitesaných kamenů vznikla nízká kamenná lemovka. Byla také provedena podle cesty před zbrojnicí. V dalších letech byla plánovaná kamenná zídka také na ostatních místech parčíku. V roce 1949 byla dokončena vnitřní úprava učitelských bytů v obecním domě č.p. 173 a č.p.189, kde se již od května bydlelo, i když ještě mnoho prací nebylo dokončeno.

30,Most přes dráhu

52

V září roku 1949 začala firma stavějící na našem úseku trať Tišnov – Havlíčkův Brod, betonovat most na severozápadním okraji naší obce směrem na Ořechov. V téže době zahájily stavební závody nadstavbu obecního domu č. 130 (dnešní zdravotní středisko). Velkou práci při budování hřiště vykonala tělovýchovná jednota Sokol. Přemístilo se za velikého finančního nákladu a obětavé práce členstva několik set m3 zeminy, aby bylo rozšířeno a vyrovnáno hřiště. Členům Sokola se podařilo vybudovat za budovou sokolovny velikou rovnou plochu.Zmizel tak jeden starý kout Osové Bítýšky, kde byly „zahrádky“, některé jen 12 – 15 m2, pěstovaly se na nich kdysi řepné sazenice. Málokteré byly obdělávány, protože ve stržích za stodolami – jižně od Sokolovny, byla hejna hus, která často sklidila úrodu dřív než zahrádkář zamýšlel.Jejich pasáci a další děti byli především zaměstnáni hrami ve stržích, sportovním závoděním a v neposlední řadě i „dolováním“ na smetišti, kde bylo vše možné – kachlovými kamny počínaje a konče krabicemi od konzerv. Přímo pod bývalým sokolským hřištěm byla strž nejhlubší a byla asi 6 metrů pod úrovní dnešního nejhornějšího hřiště. Zasypána a pohřbena byla tak mnohým nezapomenutelná místa… Školní mládež vysázela v jarní době dvě aleje. První vede od Osové Bítýšky k rybníku u Tří Dvorů. Tvoří ji převážně lípy – asi 90 kusů – jen hned za oranicí je vysázeno několik jasanů. Druhá alej byla vysázena při severní straně polní cesty, vedoucí od Vlkovského křížku při silnici Osová Bítýška – Velká Bíteš k sýpkám u Osové. Při silnici Osová Bítýška – Velká Bíteš /k sýpkám na Osové/ bylo vysázeno 90 topolových sazenic v nejširší části cesty. Do podzimu nezůstalo však díky několika jednotlivcům žádného stromku. Několik lipových a jasanových stromků bylo zasazeno též na Šibeníku. Kromě toho tam bylo zaseto mnoho nejrůznějších semen. Opuštěné kamenolomy a jámy se snažili školáci osázet keři a stromy.

53

Léta padesátá V polovině roku 1950 bylo na Osové ustanoveno jednotné zemědělské družstvo I. typu. V posledních měsících byla provedena technicko – hospodářská úprava – 7 honů po 7 ha. Koncem roku mělo družstvo 21 členů, obhospodařovalo 59 ha s 9 pracovními silami. Ve stejné době bylo založeno družstvo i v Osové Bítýšce. Činnost družstva byla za první půlrok velmi chabá. Byl také prováděn nábor nových pracovníků, aby se rozšířila hospodářská základna družstva a získaly předpoklady pro technicko – hospodářskou úpravu. Koncem roku mělo družstvo 43 členů, kteří obhospodařovali 229,7 ha zemědělské půdy. Jednotné zemědělské družstvo v Osové Bítýšce mělo mnohem těžší podmínky pro svou práci než JZD na Osové. Velkou část jeho členů tvořili bývalí dělníci, kteří byli v zájmu společnosti „přeškolení“ na zemědělce, což s sebou přinášelo větší potíže organizační i pracovní. Kromě toho se stavěla k jednotnému zemědělskému družstvu záporně velká část zemědělců v Osové Bítýšce. Protože novým silničním tělesem při nadjezdu železniční trati za vesnicí byla přerušena silnice do Skřinářova, byla postavena nová silniční přípojka, která vedla z nového silničního náspu blízko „Lesíčka“. Přemístěním ordinace a bytu obvodního lékaře do nadstavby v domě 130 /131, uvolnily se místnosti v obecním domě č.3 pod kostelem. Po menší vnitřní úpravě zde byly umístěny; úřadovna MNV, zasedací síň MNV, menší místnost pro obecní knihovnu, místnost pro obecního matrikáře, velká zasedací síň se šatnou a dvě místnosti pro poštovní úřad. V roce 1951 byla ze státní podpory a z darů věřících opravena omítka kostela a celý kostel byl znovu olíčen. V podzimních měsících tohoto roku byla dána do provozu silnice přes železniční trať. V listopadu bylo započato s instalací obecního rozhlasu, a tak se typická postava obecního strážníka a bubeníka stávala připomínkou minulosti. Kulturní život se v zimních měsících vyčerpával hlavně divadelními hrami, předváděnými dramatickým oddílem Sokola a hasičského sboru. Vzájemná pomoc nejlepších ochotníků obou souborů přinesla pěknou úroveň uvedených her (podrobněji v kapitolách Hasiči a Sokol). Nejdůležitějším činitelem se stal rozhlas. Téměř v každé rodině byl přijímač a každý si mohl dle osobních zálib se vybírat rozhlasový pořad. V roce 1952 bylo k 1. lednu v naší obci 175 domovních čísel se 752 obyvateli. Koncem roku 1952 si lidé za dva roky už zvykli na „Včely“ u Vochyánů a u Křížů. Zanikl obchod a pekárna u Chalupů, doprodávalo se zboží u Hortů. Nebylo soukromé řeznictví u Zezulů, byla jen masna u Slámů. Hostince u Musilů a u Zezulů byly včleněny do okresního komunálního podniku, pohostinství u Slámů zaniklo. V okresním komunálním podniku pracují stolaři. Zaniklo stolařství u Machů a holičství u Katolických. Samostatně pracovali kováři, kolář, strojní zámečník a holič s obuvníkem. Místo Baťovy prodejny byl „Jas“ a opravna obuvi byla odděleně. Nazývala se „Obnova“ . Krejčovství p. Pospíchala se změnilo v prodejnu textilu „Tep“. Velký počet místních občanů dojížděl denně autobusem do pobočky Gottwaldových závodů ve Velké Bíteši – do „Haly“, jak se všeobecně říkalo. Zvláštní autobus svážel pracovníky na směny. Tím měla Osová Bítýška další spojení do Velké Bíteše i na obce Březí – Borovník – Vidonín – Heřmanov. Kromě toho projížděl obcí ráno kolem 6. hodiny autobus od Křižanova k Brnu a při zpáteční cestě se vracel kolem 18. hodiny. Poštu dovážel poštovní autobus přijíždějící od Brna přes Velkou Bíteš kolem 7.30 hodin. V roce 1953 byla již dokončena nová část silnice od železničního nadjezdu obloukem na silnici do Vlkova. Tím byla velká část dopravní frekvence odkloněna mimo obec.

54

V Osové Bítýšce byla založena myslivecká společnost. Na podzim měli odstřel koroptví a také ročně prováděli odchyt koroptví, které posílali do ciziny. Těchto koroptví bylo u nás hojně, neboť měly krásné podmínky pro vysedání. V poli byly doposud meze s hodně keři a sekáči, když přišli na jejich hnízdo, nechali porost okolo nepokosený, aby slepice neopustila hnízdo a malé vyseděla. První zkušební vlak na trati Tišnov – Havlíčkův Brod vyjel 21. prosince 1953. Na této trati se občané mohli svézt z Vlkova do Křižanova a zpět.

31,Čekárna u nádraží V roce 1956 se rozhodlo o tom, že se zamezí roztříštěnosti zemědělské výroby. Bylo rozhodnuto, že směrem na Vlkov a Velkou Bíteš postaví objekty kravína a vepřína. V tomto roce družstvo zakoupilo dva automaty na mlácení obilí, které byly postaveny ve Třech dvorech a za sokolovnou. Obilí se sekalo samovazem a z panáků se vozilo k automatům. Při pěkném počasí se mlátilo na dvě směny. V roce 1956 byly tyto průměrné výnosy: pšenice 30q, žito 29q, oves 34q, brambory 164q. V tomto roce byla také dána do provozu nová čekárna na nádraží. MNV zbudoval také nový chodník z dlaždic kolem školní budovy. Tělocvičná jednota Sokol žádala o uvolnění kina z prostor sokolovny, aby tak sál mohl sloužit hlavně a jenom potřebám tělovýchovným. Kino se zatím hraje od roku 1958 v sále u Musilů na malém promítači. Bylo nutno projednat s majitelem adaptaci tohoto sálu na kino MNV Osová Bítýška. Aby se nezkazil vzhled obce, vydal místní národní výbor zákaz skládkování dřeva na veřejném prostranství. Dále bylo rozhodnuto o stavbě chodníku kolem školy ku kostelu. Dne 1. března 1959 byla utvořena nová organizace svazu zahrádkářů a ovocnářů. Hlavní činností této organizace bylo mimo jiné i to, že odstraňovali v celé obci staré a nakažené stromy z ovocných zahrad. Tím se mělo zabránit šíření různých škůdců a nemocí.

55

Léta šedesátá Na jednání MNV byla zamítnuta zamýšlená nadstavba školy a byl podán návrh na stavbu školy s pěti třídami. Postupovat se stavbou se mělo po etapách. Před školou byl upraven parčík. Především se jednalo o oplocení trubkovým zábradlím. Započalo se také s adaptací kina v hospodě U Musilů. Myslivecká společnost prošla reorganizací. Především byl změněn název na Myslivecké sdružení. Vlkovští se odtrhli od této společnosti, a tak tedy v novém sdružení zůstává spolu Osová Bítýška a Skřinářov. Celkový katastr této společnosti byl 1 300 hektarů. Jednotné zemědělské družstvo udělalo v roce 1961 ze studny Gbelka náhradní vodojem, aby měli občané vodu k dispozici stále. Tuto vodu potrubím dopravili až na středisko. Na stavbě této dlouhé vodovodní trasy vypomáhali i vojáci z vojenského útvaru. Místní organizace zahrádkářů dala návrh, aby byl upraven prostor v parčíku u Válkových. Členové organizace tento parčík osázeli okrasnými stromy a dali ho během roku do pořádku. Celou plochu parčíku oseli travou. Meliorační družstvo Velká Bíteš otevřelo provozovnu cementového zboží na Osovém. Zde se vyráběly cementové roury, dlažby, tvárnice a jímkové roury. Členové požární ochrany požádali MNV o povolení k vybudování kameninového tanečního parketu v parku před MNV. Místní národní výbor tento návrh doporučil a to proto, že v tomto parku jsou pořádány taneční zábavy. Organizace pořádající doposud taneční zábavy na tomto parketě musely na každou zábavu stavět dřevěný parket. Část tohoto parketu vlastnili požárníci a část byla majetkem Sokola, a proto si musely obě složky půjčovat části parketu vzájemně.

32,Parket Pod lipami. Zahrádkáři za pomoci školy prováděli výsadbu stromků ke Třem Dvorům. Dále pak vysázeli pás stromů u hřbitova, aby tato plocha zarostla, než se začne s výstavbou zdejší školy. V tomto roce byl zrušen okrsek Veřejné bezpečnosti v Osové Bítýšce. V roce 1964 byla provedena generální oprava místní komunikace přes obec, na které se podílel MNV ve spolupráci s okresní správou silnic. Došlo také na konečnou úpravu kinosálu. Především byla dokončena práce na osvětlení, opravena byla zvuková aparatura promítacího přístroje, místnost byla vymalována a vyzdobena. V tomto roce byla také zbudována nástěnková tabule před budovou místní základní školy.

56

Požární ochrana již v roce 1963 začala odvodňovat plochu pod parketem, který měl být hotov v červenci roku 1965, aby se na něm mohla pořádat Jakubská pouť. Parket byl v červenci skutečně dohotoven a oplocen zábradlím. Dokončeno bylo také osvětlení. Na úpravě tohoto parketu se odpracovalo celkem 873 brigádních hodin. V červenci se uskutečnila pouťová zábava na novém parketě a zahrála zde Kmochova kapela z Kolína. Tělovýchovná jednota Sokol měla pro tento rok také nemalé plány. Budovaly se šatny, pořádal ples, zábava a hody. Místní národní výbor projednal záležitost nedostatku učeben ve škole.Po projednání s tělovýchovnou jednotou Sokol bylo domluveno, aby prozatím byla uvolněna v sokolovně v přízemí pro první třídu místnost. Na dokončení šaten byla z rozpočtu místního národního výboru věnována finanční částka s tím, že se počítá s uvolněním ještě jedné třídy nahoře, aby přespolní děti nemusely směnovat. Tím byla vyřízena prozatím otázka nedostatku učeben ve škole. Na pozemcích za hřbitovem byly prohloubeny silážní jámy na zelené krmení, které vyhovovaly družstvu ohledně blízkosti střediska, ale v pozdější době si občané stěžovali na ulici tzv. Habeš, že se jím kalí voda následkem propouštění z těchto silážních jam. V sokolovně provedli výměnu parket v sále a přísálí. V roce 1969 zanikl v Pasekách rybník, takzvaný Suchánek, který byl zahrnut a včleněn do honu. Tento rybník dostal toto pojmenování, protože v době sucha byl bez vody. Tělocvičná jednota Sokol provedla další stavbu, kde nahoře nad šatnou budovali schůzovou místnost a klubovnu, na které se podíleli i členové svaz české mládeže.(Nutno podotknout, že velice často byli mnozí lidé členem několika organizací a ty si vykazovaly činnost každá zvlášť. V celkových součtech odpracovaných hodin se tak mnohdy objevovala nepřesná čísla ). Začaly přípravné práce na výstavbě sociálního zařízení, které v budově bylo nedostačující. Přitom byly prováděny instalatérské práce pro rozvod vody do celé budovy. Zároveň se prováděly nákupy materiálů na práce topenářské a ústřední topení v celé budově.

57

Léta sedmdesátá V roce 1970 byla dána do provozu samoobslužná prodejna Jednoty. Občané měli možnost ke koupi průmyslového zboží a zároveň byl v prodejně výsek masa a prodej uzenin.

33,Prodejna Jednoty Dokončila se přestavba sociálního zařízení v Sokolovně , byla upravena umývárna pro fotbalisty se sprchou. Byla rozvedena voda na záchod, kde byla zřízena umyvadla se studenou i teplou vodou. byla zbudována kotelna na rozvod ústředního topení. Dále byla provedena elektrická instalace do všech místností a stará nevyhovující i s tělesy vyměněna. Za pomoci občanů byla zhotovena zastřešená autobusová zastávka u školy. Kanalizace se dostala až do ulice tak zvané Habeš. Odtud byla prodloužená až na středisko JZD a svedena až do regulovaného koryta potoka. Dále byla provedena kanalizace pod MNV přes spodní ulici. V září roku 1970 bylo započato se stavbou učitelské čtyřbytovky.

34,Učitelská čtyřbytovka

58

V roce 1972 byla postavena čekárna na křižovatce na horní straně obce. U čekárny byla zřízena odbočka, aby nebyl narušován provoz na silnici. Na této přístavbě čekárny se podíleli také občané. Kanalizace byla položena po celé horní ulici a byla svedena do hlavní kanalizace kolem rybníčku.

35, Pokládání kanalizace u sokolovny Další část kanalizace byla zhotovena po celé délce ulice v nové čtvrti domů až po učitelskou čtyřbytovku. Požárníci postavili u budovy požární zbrojnice sociální zařízení. V roce 1972 byly prodány zemědělské budovy do osobního vlastnictví. Tyto budovy patřily dříve k velkostatku Osová. V roce 1946 byly tyto budovy rozděleny zaměstnancům velkostatku do osobního užívání. Místní národní výbor byl sloučen dnem 1. července 1973 s obcí Záblatí. Pět poslanců obce Záblatí přešlo do MNV Osová Bítýška. V roce 1973 byla zahájena stavba mateřské školy, ve které byla zřízena i dílna pracovního vyučování pro Základní školu. Tato dílna byla v prostorách školky do roku 1988do otevření nové školy.Při stavbě školky pomáhali vydatně občané obce.

36,Budova mateřské školy

59

V roce 1973 bylo započato se stavbou sušárny zelené píce na kopci Šibeník. Členové Sokola provedli výměnu všech oken v sále. Tato okna byla ve zcela dezolátním stavu. Dále byly také provedeny některé úpravy uvnitř sálu. V roce 1975 bylo započato se stavbou skladu náhradních dílů na Šibeníku. Tato rozsáhlá stavba měla sloužit sloučeným okolním družstvům, která by zde mohla uskladnit všechny potřebné náhradní dílce pro své stroje. Místní národní výbor měl určité starosti s výstavbou školní dílny a mateřské školky, neboť chtěl tuto stavbu do konce roku 1975 dát do užívání. Proto žádal prostřednictvím Národní fronty všechny složky a občany o spolupráci, aby pomohli při plnění volebního programu a zároveň včas a v plném rozsahu plnit pátou pětiletku a zároveň se zasadili o splnění 5.pětiletky. Od 1.září 1975 bylo v obci zrušeno 37, Kino U Musilů kino, jelikož budova už nevyhovovala bezpečnostním předpisům. Od roku 1936, kdy bylo kino zřízeno v sokolovně a od roku 1959 v sále U Musilů, to byl poslední rok, kdy bylo kino v obci provozováno.

Za prodejnou Jednoty u hřbitova započalo JZD se stavbou čtyřbytovky pro své zaměstnance. Na podzim roku 1982 se začalo o pár metrů níž se stavbou další čtyřbytovky.

38,Stavba čtyřbytovek Od roku 1976 se každou neděli koná v místním rozhlase tzv.“ Vokýnko “. Byla to relace o zajímavostech nejen v obci, ale i ve světě, které glosoval pan učitel Josef Bednář. Tato bítýšská tradice trvala více než 10 let. S nápadem začít vysílat v místním rozhlase tento pravidelný pořad přišli na své schůzi zahrádkáři. Na přelomu let 1977 a 1978 se začaly práce na stavbě vodovodu. Na této práci dle návrhu místního národního výboru musel každý majitel domu odpracovat 150 hodin. Občané především začisťovali rýhu, kterou vyhloubil stroj. Dne 12.června 1979 byl kolaudován vodovod a vodojem nad Záblatím.Všechno bylo v nejlepším pořádku,takže byl vodovod povolen k veřejnému užívání a tím byla vyřešena otázka pitné vody v Osové Bítýšce.

60

Léta osmdesátá Ve škole se prováděla přístavba z boční strany. Nově se budovala jídelna a v poschodí jedna třída. Tato přístavba bylo dokončena následujícího roku, stejně jako ústřední topení v celé budově. O rok později byla u školy postavena kotelna . Na celé škole byl udělán nový brizolit. Bylo však zřejmé, že prostory školy jsou pro žáky nedostačující a že je nutné přemýšlet o stavbě školy nové. V tomto roce byl také zrekonstruován a nově slavnostně odhalen památník obětem 1. a 2. světové války na náměstíčku. V osmdesátých letech pracovalo v Osové Bítýšce a v přidružených obcích ( Ořechov, Záblatí, Skřinářov) téměř dvacet organizací (Svazarm, Svaz žen aj.) sdružených pod koordinačním vedením tzv. Národní fronty. Kromě aktivit spojených s vlastní činností, odpracovali členové těchto sdružení mnoho hodin v akcích Z na úpravě obce, či stavbě objektů v obci. V roce 1980 by postaven most přes potok do Záblatí, který nahradil most provizorní. Při tom se provedla regulace potoka až ke Třídvorskému rybníku.

39,Most přes potok do Záblatí Věřící občané pomohli v kostele při výměně dlažby, která byla značně poškozená. Pod vedením pana faráře Josefa Pojezdného byla položena dlažba mramorová. Po skončení těchto prací byl kostel znovu uvnitř obílen. Kromě těchto vnitřních prací byla oplechována mědí střecha kostela. Na této práci se podílel především farář Pojezdný, který celou střechu na věži od starého plechu odkryl a připravil na pokrytí novým měděným plechem. V roce 1980 probíhalo v naší republice sčítání lidí,domů a bytů. V Osové Bítýšce bylo k 1. listopadu 236 domů s 286 byty. Z toho je trvale obydlených 253 bytů. Koupelnu a sprchový kout mělo 198 domácností, vodovod 219,ústřední či etážové topení 129,chladničku 214 domácností,barevný televizor 9,černobílý 203,automatickou pračku 57, neautomatickou pračku 163, motocyklů 46 a auto 113 domácností.

61

V roce 1982 se opravovaly po obci komunikace, především v nové zástavbě v ulici „Spořilov“. Vyasfaltování celé ulice až po silnici vedoucí na Velkou Bíteš bylo ukončeno v roce 1984. Byl také upraven vchod do obřadní síně, která byla částečně zrekonstruována. V roce 1983 započali zahrádkáři se stavbou moštárny. Na hřbitově došlo k přemístění hlavního kříže ze středu hřbitova k zadní hřbitovní zdi na konci hlavní cesty. Ve stejném roce byla opravena střecha na horní hospodě. Při rekonstrukci se však již nedostalo na generální opravu sálu, ve kterém bylo dříve kino. V této době bylo počítáno s tím, že k opravě v nejbližší době dojde a provoz kina bude alespoň v zimních měsících obnoven. Dlouhá léta se mluvilo o tom, že je potřeba v naší obci postavit školu, která by odpovídala potřebám moderního vzdělávání. Až v roce 1983 byla Okresním národním výborem povolena stavba základní školy v Osové Bítýšce. Hodnota školy byla plánovaná na 7 651 000 korun a měla být postavena v akci Z. Protože se jednalo o stavbu Z, muselo být 35% nákladů kryto dobrovolnou brigádnickou činností. Částka 2 684 000 korun byla přepočítána na mzdové náklady, které bylo nutno zdarma krýt brigádnickou činností a vyšlo asi 100 hodin na rodinu a rok. Stavba byla plánovaná na 3 roky, takže každá rodina měla odpracovat na stavbě asi 300 hodin. S přípravnými pracemi se začalo koncem roku 1983.První stavební práce byly započaty 28.března-čistění základů pro betonování.

40,Zahájení stavby základní školy. S montáží prvních panelových konstrukcí se započalo v listopadu téhož roku. První etapa nové školy byla ukončena za pět let.Občané Osové Bítýšky odpracovali stovky brigádnických hodin. Mnoho práce na stavbě odvedl také zedník František Hála,který obětavě pracoval na škole od začátku stavby. Stavba se neobešla bez problémů, především díky dodavatelským podnikům. Často byli na stavbu poslaní montéři, ale jaksi jim „zapomněli“ poslat s sebou stavební materiál…Práce tehdejšího předsedy MNV Karla Chytky, za jehož starostování se podařilo první etapu školy zbudovat,nebyla jednoduchá.

62

Po roce 1989 se situace výrazným způsobem změnila. Změny, které proběhly po Sametové revoluci v celé zemi, se nevyhnuly i naší obci. Do voleb vstoupily nové politické strany i nové tváře. V prvních volbách po roce 1989 stanul v čele obce Josef Mach, který v obci starostuje dnes již svoje třetí volební období a za tuto dobu došlo ke zvelebení obce. Během uplynulých deseti let se v obci podařilo zbudovat mnohá zařízení, na která můžeme být právem pyšni ; kromě dostavby školy za více než 37 milionů korun se postavila kořenová čistička odpadních vod a s ní spojené přivaděče,vodovod na Osovou, po obci byly zbudovány rozvody plynu, na který se mohly připojit domácnosti, základní škola i mateřská škola.

41,Stavba II.etapy základní školy Kromě těchto investičně náročných staveb se nezapomnělo ani na opravy stávajících objektů v obci; zdravotního střediska,hasičské zbrojnice,sokolovny, obecních bytů, mateřské školy, kostela, hřbitova, fary ,rekultivovala se skládka za sokolovnou,proběhla úprava rybníčku u sokolovny, opravovaly se místní komunikace a chodníky v Osové Bítýšce i v Osové.… V současné době se dokončují úpravy komunikací po pokládání telefonních kabelových rozvodů a po rozvodech plynu po obci. Uvažuje se o demolici budovy bývalé školy.

42,Úprava rybníčka

63

Ale teď se vraťme na začátek let devadesátých. Od roku 1990 se pozornost zaměřila na stěžejní cíle, které bylo potřeba v nejbližší době vybudovat. Byla to dostavba základní školy a stavba čističky odpadních vod. Na obě stavby ovšem chyběly peníze, přesto se po mnoha a mnoha jednáních začalo se stavbou základní školy i čistírny odpadních vod, ale nezapomnělo se i na opravu zdravotního střediska. V polovině listopadu roku 1992 občané uvítali znovuotevření opraveného zdravotního střediska. Náklady na rekonstrukci činily 811 tisíc korun. Sousední vesnice /Ruda a Záblatí/, které patří pod lékařský obvod, přispěly částkou 23 tisíc korun.

43,Zdravotní středisko na začátku 90.let V letních měsících tohoto roku vyměnili hasiči střechu hasičské zbrojnice, přičemž členové hasičského sboru odpracovali stovky brigádnických hodin. Na přelomu let 1992 a 1993 probíhala oprava sokolovny.Financování této stavby zajistil obecní úřad spolu se Sokolem. Vydatně pomohli také členové a příznivci Sokola brigádami ve volném čase. Koncem roku 1993 byla dána do provozu v naší obci kořenová čistírna vod, která v té době patřila mezi první v republice. Svým provozem potvrzuje, že zvolení právě této velmi málo náročné technologie bylo velmi správným krokem. Podrobnosti –viz v samostatné kapitole.

44,Kořenová čistírna odpadních vod

64

V červenci téhož roku byla zahájena stavba II. etapy základní školy a začal vyčerpávající „boj“ o peníze, který však měl šťastný konec především pro žáky z naší obce, ale i obcí okolních. 25.listopadu 1993 bylo zahájeno kolaudační řízení stavby „Skládka TKO“ ve Zlámancích. Tato skládka je na území naší obce, ale ve správě technických služeb města Velká Bíteš. Skládka je vzdálena od obce více něž jeden kilometr, takže se nikterak neprojevují v obci potenciální negativní vlivy tohoto úložiště , ba naopak. Občanům naší obce je účtován desetkrát menší poplatek za uložení domovního odpadu…

45,Skládka TKO V následujícím roce se pokračovalo především na finančně náročné stavbě školy. Vždyť obec s celkovým rozpočtem 2,6 milonů prostavěla v roce 1994 přes 20 milonů korun a to bez koruny úvěru! V srpnu roku 1995 začali pracovníci Českých energetických závodů, a.s. v lokalitě lesíčka Ochoz u Osové provádět průzkumné vrty pro zjištění vhodného místa na budování meziskladu vyhořelého jaderného paliva. ČEZ slíbil, že během těchto průzkumných prací uhradí vodovodní přípojku na Osovou a že finančně obci pomůže i v dalších aktivitách. Přesto vedení obce podnikalo kroky, které by zamezily stavbě meziskladu v lokalitě naší obce (nesouhlasné stanovisko se stavbou bylo zasláno na příslušná ministerstva i do Parlamentu ČR i občané sami organizovali petici proti stavbě meziskladu). Po bouřlivých schůzích občanů se zástupci ČEZu i ekologických organizací nakonec ČEZ svoje práce ukončil. Přesto za dva měsíce svého „působení“ v obci věnoval ČEZ obci 200 000,-korun jako účelové prostředky na stavbu vodovodu na Osovou. V květnu roku 1996 došlo na stavbě školy k mimořádné situaci, která podstatně ovlivnila průběh stavby. Dosavadní dodavatel Stavby Brno,a.s. z vážných důvodů (rozpad společnosti) nemohl pokračovat v pracích, a tak došlo po mnoha jednáních k předání stavby pokračovateli, kterým se stal PKS Inpos, a.s. Žďár nad Sázavou. I přes tento nečekaný zvrat mohla být škola slavnostně 25.října 1996 otevřena. Pásku přestřihl tehdejší ministr školství ing. Ivan Pilip.

65

46, Základní škola v roce 1998 Sotva skončila dostavba školy, začalo se v říjnu se stavbou vodovodní přípojky do osady Osová. Celkové náklady činily 1,5 mil. korun. Na tuto částku byly použity prostředky z Ministerstva zemědělství ve výši 715 000,-Kč a 200 000,-Kč z účelové dotace od ČEZu za průzkumné vrty . Zbytek do celkové částky doplatila obec ze svého rozpočtu. V roce 1996 se začaly provádět úpravy veřejného prostranství u rybníčku (vyčistění rybníčku, rekonstrukce a zpevnění břehů, výsadba zeleně, úprava ploch pro pěší…). Započalo se s demolicí obecního objektu pod budovou obecního úřadu a s celkovou úpravou prostor na návsi kolem výše uvedené stavby. V roce následujícím byly do země položeny kabelové telefonní rozvody SPT Telecom a překopy byly částečně opraveny, neboť se čekalo na akci, která měla následovat a při které se počítalo také se zásahem do komunikací a chodníků. Tato pro obec opět finančně náročná akce na sebe nenechala dlouho čekat – byla to plynofikace.

47,Plynofikace

66

Přípravy na plynofikaci obce probíhaly už od roku 1996, ale po vyřešení mnoha problémů ( odkupy pozemků a vyřízení povolení k položení rozvodů) se s vlastní plynofikací začalo až v roce 1999. Samozřejmě stěžejním problémem v obci s malou daňovou výtěžností jsou opět finance, ale opět se podařilo sehnat dotaci jak na stavbu plynovodu po obci, tak na plynofikaci školy a školky. Celkem se podařilo získat na plynofikaci obce 4 mil. korun a na plynofikaci školy přes 1 mil. korun. Koncem roku 1999 byla obec konečně zplynofikována a občané mohli začít používat plyn ve svých domácnostech. V roce 2000 se začaly opravovat místní komunikace a chodníky. Bylo rozhodnuto, že bude rozebrána budova bývalé školy a upraveno náměstí kolem kostela.

48,Úprava komunikací u základní školy

49,Úprava komunikace u sokolovny Další úpravy, které povedou ke zvelebení obce a ke zpříjemnění obyvatel Osové Bítýšky a osady Osové, na sebe jistě nenechají dlouho čekat.

67

Osová Do roku 1924 Osové (2.pád –Osového,6.pád Osovém). Od roku 1924 Osová. Tato poznámka na úvod je dosti důležitá, neboť se v textu vyskytují jména šlechticů (např. Hynek z Osového), která bychom dnes skloňovali z „Osové". Ladislav Zavadil ve Vlastivědě moravské z roku 1900 píše o Osové: "Ves a zámek Osové jest středem jediného panství, které leží celé v okrese. Tvoří o sobě katastrální obec, k níž náleží zámek, dvůr, hospodářská stavení, hospoda a sýpka. Leží skoro severně na rovině ve výši 513 m na silnici z Osové Bítýšky do Tišnova. Jméno zámku, nyní s oblibou přetvořované na „Osová“ , bylo správně ve středověku vždy „Osové“, podobně jako Vlkové, Hluboké atd. Již r. 1348 byl na místě nynějšího zámku hrad Osové, který kolem R. 1540 byl pustým, obklopen jsa močály a rybníky. Nynější zámek pochází z konce věku XVII. V „Pamětech“ Klossa Bítešského zaznamenáno: „Dne 23. máje 1638, tj. v neděli Svatodušní, když kázání bylo, zámek na Osové shořel a všecken padl; znamenité hospodářství pohořelo, a za mnoho set škody se stalo “ . Zámek tvoří velký podlouhlý čtverhran, průčelím je obrácen na jihovýchod a jest k němu přístup se silnice po náspu, který u samého zámku přechází v klenutý most. Na půl straně jižní a skoro celé východní jest rybník „Okolník“, který dosahuje až k zámku; na straně severozápadní jest (z r. 1835) park. Poloha zámku stává se rybníkem romantická. Zámek jest opatřen věží s hodinami; do r. 1869 byla věž mnohem vyšší a štíhlejší. Uvnitř spatřiti lze nádherné komnaty; mezi nimi ukazuje se „kaplová komnata“, která byla zřízena z bývalé kaple. Ve všech komnatách jsou stejná kachlová kamna,instalovaná ihned po nabytí zámku Jindřichem Vilémem. Sklepy jsou vystavěny velmi uměle (až do 15 cm nad úrovní vody v „Okolníku“ ).

50,Zámek Osová v roce 1919

68

Od zámku až do Osové Bítýšky jsou podél silnice vysázené vysoké lípy. Blízko u silnice u Osové stojí na návrší panská sýpka (540 m.n.m.). Celý zámecký areál s bezprostředně navazujícím rybníkem, připomíná někdejší opevněná vodní sídla. Dá se bez nadsázky říci, že by osada Osová s udržovaným zámkem zasazeným do stromové zeleně byla skvostným turistickým místem. Toto místo je navíc ozdobeno barokní sýpkou na návrší, která jako dominanta dává do okolí tušit blízkost panského sídla; sbíhající se tahy silnic z okolních vesnic,shluk obytných stavení a hospodářských budovto vše tvoří regionální venkovské centrum navazující na feudální minulost panství honosícího se jmény několika staromoravských rodů jako majitelů. Podle hradu, který stál na místě nynějšího zámku, nazýval se ve stol. XIV. – XVII. rod pánů Osovských, který měl největší zásluhu na vybudování zámku a přilehlých statků, a pak je předal jiným rodům šlechtickým. V dějinách jeho lze rozeznávati dvě hlavní období, pokud totiž patřilo panství pánům, kteří nějakým způsobem přibírali přívlastek z Osového (až do r. 1594), a pokud patřilo rodům panským bez tohoto jména. V první polovici stol. XIV., kdy obsahovalo panství: Osovou, Osovou Bítýšku, Vlkov, Březí, Hamry, Skřinářov, Novou Ves, „Staré Hamry“ a některé nyní neznámé osady, byl pánem jeho Jindřich z Osového a z Ronova. Jindřich z Osové měl svou vážnost mezi nejstarší moravskou šlechtou, o čemž svědčí latinsky psané listiny , z nichž nejstarší je z roku 1353 a potvrzuje privilegia Žďárského kláštera a Henricus de Ossaw je vypsán mezi přítomnými pány. Jan z Bechyně postoupil větší části panství Hynkovi z Osového a menší část prodal Janu Staršímu z Meziříčí. Hynek z Osového prodal brzy potom svůj majetek pánům z Ronova, z nichž Čeněk r. 1372 Osovou prodal markraběti Janovi, který panství i s Osovou Bítýškou dal v léno Janovi Staršímu z Meziříčí, který byl majitelem panství až do r. 1415. Téhož roku přešlo panství (tehdy k němu patřily vesnice Kadolec a Ořechov) svatbou na pana Zbyňka Doubravku z Doubravice, jehož dědicové Zdeněk a Zbyněk se psali z Osového. V polovici stol. XV. byl majitelem Smil na Osovém, po němž roku 1481 jeho děti držely panství nedílně. Ale ke konci století se připomínají jeho dva synové; Hynek a Sigmund a později jen Hynek z Osového. Po jeho smrti dědili panství synové; Smil a Jan Osovští z Doubravice, každý polovici. Roku 1530 skoupil Jan z Pernštejna obě polovice a zapsal statek do desek zemských Janu Polcarovi z Paračova, jehož synové Pavel a Erasmus se o Osové zase rozdělili. Kolem roku 1555 náležela Osová Markvartovi Rájeckému na Mírově a manželce Bohunce Bítovské z Lichtenburka, po nichž si je rozdělili její děti Jan a Alžběta (její děti) Ráječtí na Mírově. Roku 1590 prodali tito Osovou i s celým panstvím za 15.000 zl. moravskému panu Smilovi Osovskému z Doubravice, který je značně zvětšil (o bývalou ves Rohy) a byl posledním pánem s přívlastkem „Osovský“ na Osovém. V stol. XIV. se zde dolovalo, jak svědčí místní název „Staré Hamry“, v polovici století XVI. byl na panství pěstován v rozsáhlé míře chmel a počátkem stol. XIX. zde byla továrna na kůže. R. 1594 prodal celé panství paní Aleně Meziříčské z Lomnice, jejíž dědicové je r.1612 prodali za 22.000 zlatých Janu Humpoleckému z Rybenska, nejvyššímu moravskému zemskému místopísaři. Tento přidal k Osové r. 1617 statek Rojetín (za 14.000 zl. od Kateřiny z Čížkova). Panství osovské tehdy obsahovalo: Osovou Bítýšku, Borovník, Milešín, Vidonín, Březí, Skřinářov, Ondrušky, Rozseč, Vlkov, Novou Ves, pusté hrady Víckov a Rysov.

69

Pohromami třicetileté války bylo panství značně zasaženo. Píše se o množství pohořelých a pustých statků. Po vnukovi Jana Humpoleckého Petru Pavlu, rozdělily se dcery jeho roku 1662 o panství tak, že Majdalena dostala Rojetín a Marie Osovou. Za nedlouho Marie koupila Rojetín, načež r. 1693 odevzdala oba statky svému čtvrtému manželovi Janu Vítovi, svobodnému pánu Schwanefeldovi, c. k. dvornímu válečnému radovi a brněnskému hejtmanovi. Roku 1708 bylo prodáno panství za 75.000 zlatých. Kateřině, svobodné paní z Walldorfa, jejíž vnuk Ignác hrabě Walldorf odkázal panství rodině hrabat Chorinských a to roku 1796. František Kajetán hrabě Chorinský prodal pak o rok později celé panství hraběcí rodině Haugwitzů. O šlechtě z Osové se dočteme v knize Staromoravští rodové od Josefa Pilnáčka následující: Z Osového u Bíteše pocházela starobylá rodina, která byla vlastně větví mohutného rodu z Ronova. Mezi nejstarší patří Jindřich z Osové, bratr Smila z Ronova a Hejmana z Přibyslav (Přemyslav), kteří byli z potomstva Heřmana z Přemyslav a jeho ženy Elišky a uvádí se r. 1328. Jindřich z Osové uvádí se r. 1346 a měl v držení Bíteš, Miličía, Vlkov, Březí (r. 1349), jsa ženat s Kateřinou r. 1349). Jindřich zemřel před r. 1373, zanechávaje syna Hynka z O. a dceru Hyzlu provdanou r. 1376 za Janka z Holoubku (dříve snad za Januše z Bechyně r. 1364). Asi do téhož potomstva patří Jindřich z O. a Ronova, uváděný r. 1358, jenž r. 1366 odprodal Bohdalov. Předeslaný Hynek, syn Jindřicha z O. jmenuje se r. 1356 – 1366, jsa ženat s Annou, jež vzala děti na Rudvíkov a držela zboží Zvoli, Bojanov a Braníškov. Synové Hynka a Anny byli Hynek a Smil z O., z nichž první odprodal r. 1392 Zvoli a r. 1418 Petrovice, Vavřineč a Podolí. Smil, bratr Hynka, jmenuje se strýcem Hlaváče z Ronova a uvádí se r. 1368 – 1398 jsa r. 1406 mrtev 51,Znak majitelů Osového zanechávaje vdovu Bětku ze Zvole a syna Hynka z O., jenž uvádí se r. 1414 při Petrovicích a Podolí. Řečený Hynek byl poslední této větve znaku ostrvy, která seděla na Osové a později zde uvádění, totiž Smil a Zbyněk z Osové (r. 1447) patří do rodu z Doubravice, znaku odřivouse či střely zavinuté. Znak z Osového jest tentýž jako u všech Ronovců, jak vyobrazeno. Téhož znaku a krve byl rod z Borové u Letovic, z Rožínky, z Mitrova,. Štít býval žlutý, ostrvy černé, často se zelenými suky. Koncem minulého století byl majitelem Jindřich hrabě Haugwitz, c. k. komoří, dědičný člen panské sněmovny . Panství, jehož titul byl: „Osovská Bítiška a Rojetín“, mělo v roce 1900 výměru: polí 372,93 ha, luk 89,17 ha, pastvin 173,90 ha, lesů 862,16 ha, neobdělaných 21,56 ha; úhrnem 1519,72 ha. Polní hospodářství,které sestávalo ze čtyř dvorů (Osová 230,01 ha, Tři Dvory 83,44 ha, Rojetín 73,07 ha, Milešín 44,31 ha) a svobodných parcel 112,22 ha, bylo celé pronajato. Lesní hospodářství měli Haugwutzové koncem 19.století ve vlastní režii; tvořilo dva revíry: Rohy 673,98 ha a Víckov 188,18 ha (bývalý hrad). O správu statku se staral hraběcí důchodní bytem na Osovém. Tento také přispěl značnou měrou k založení hasičského spolku v Osové Bítýšce.

70

Roku 1866 zde byl zřízen lazaret nemocných cholerou z celého okolí, a roku 1867 byla zde ubytována nově založená hospodářská škola, která r. 1868 byla přeložena do Velkého Meziříčí. Po zrušení vrchnostenské správy se zánikem roboty a poddanství a přenesením politické a soudní pravomoci na nově utvořené státní úřady, se velkostatek Osová přizpůsobil právě jako všude jinde změněným poměrům. Pokračoval dále v obhospodařování majetku jen s tou změnou, že dřívější nucená poddanská závislost rolníků byla zaměněna za dobrovolnou spolupráci s „vrchností“ přejmenovanou na "vlastníky velkostatku“. Panství Osová bylo tehdy včleněno do hospodářské struktury mnohem většího celku a správa se přenesla na zámek v Náměšti nad Oslavou.Bezprostřední dozor a vedení vykonával v zastoupení hraběte „pan důchodní“ bydlící na Osové a jemu v podřízeném postavení sloužil veškerý personál ve dvorech, polesích a dalších hospodářských jednotkách. Zámek byl v devatenáctém století obydlen panstvem, především v letech 1830-1840 (mladý Karel hrabě Haugwitz), kolem roku 1865, kdy zde sídlil příbuzný hraběcí rodiny c. k. rytmistr hrabě Chamareé a koncem století.

52,Interiér zámku

53,Interiér zámku 71

54,Znak rodu Haugwitzů

Majitel náměšťského panství včetně Osové Karel Vilém Haugwitz zemřel roku 1874 a po něm dědili jeho dva synové. Prvorozený Jindřich převzal Náměšť a druhý- Karel Jindřich- se usadil na Osové, která byla vyčleněna z náměšťského dominia. Osovský zámek se stal koncem devatenáctého století opět panským sídlem.

Hrabě Karel Jindřich byl velmi schopný hospodář, který pozvedl a zvelebil osovský velkostatek, jehož produkci zaměřil na zemědělskou výrobu. Provozoval rovněž lihovar, škrobárnu a cihelnu. Po smrti jeho otce mu podléhal statek Biskupice u Hrotovic s výměrou 512 hektarů, z toho 240 hektarů lesa. Pozemková reforma po vzniku ČSR odňala ze soupisové výměry 199 hektarů ve prospěch drobných zemědělců. Lesní majetek byl propuštěn ze záboru a nadále spravován jako revír se dvěma distrikty :Víckovem a Rohy. Lihovar na Osové byl združstevněn, avšak Karel Jindřich zůstal jeho největším podílníkem. Statek Biskupice byl dílem rozparcelovaný a ze zbytku se utvořil „zbytkový“ statek, který byl v roce 1926 prodán. Po první světové válce byly údaje o Osové následující: Úřední název

Osová/osada/

Místní název

Osová Bítýška

Soudní okres

Velká Bíteš (od roku 1850 do roku 1892 Velké Meziříčí)

Politický okres

Velké Meziříčí (od roku 1850 do roku 1855 Jihlava, od roku 1949 do roku 1960 Velké Meziříčí, od roku 1960 Žďár nad Sázavou)

Krajský soud

Jihlava

Země

Moravskoslezská

Domů/popisných čísel/ -14, Počet rodin – Počet obyvatelNárodnost :

31, 138, česká 132,německá 6

Osovská rodina Haugwitzů se ve třicátých letech XX. století sestávala ze čtyř členů; rodičů Karla Jindřicha a Karoliny a synů Jana Karla a Karla Antonína. Poslední Haugwitzové odešli ze zámku v roce 1945 jako občané německé národnosti. Majetek byl na základě tzv. Benešových dekretů konfiskován. Zámek s přilehlými budovami,parkem a zelinářskou zahradou zůstal po válce národního pozemkového fondu. Sýpka s přilehlým lesíkem a škrobárna byly Hospodářskému družstvu Velká Bíteš.Družstevní lihovar dostává příslušné budovy ve dvoře.Správě státních lesů připadly kancelářské budovy a byt ředitele,stáje a garáže proti tomuto bytu.

majetkem přiděleny deputátní bývalého

Po válce odešlo mnoho lidí z Osové Bítýšky a z Osové do pohraničních oblastí Čech, dokonce se usadili naši občané i u samotných Karlových Varů. Z největší části se jednalo právě o rodiny lidí z velkostatku Osová.

72

Těsně po válce proběhla i parcelace zkonfiskovaného velkostatku Osová. Celková výměra majetku byla 1 713 hektarů rolí, lesů, rybníků, zahrad, pastvin, cest, stavebních ploch aj. Uchazečů o půdu bylo celkem 321 a to: z Osové Bítýšky 146, z Ronova a Ořechova 40, z Vlkova 38, ze Březí 32,ze Skřinářova 25, z Ondrušek 10, ze Záblatí 1(obec),z Heřmanova 1(obec). 28 uchazečů bylo z dalších míst a institucí. 9.srpna 1945 byla do sokolovny svolána schůze všech oprávněných uchazečů, tj.zemědělců, kteří neměli 8 hektarů orné půdy nebo 13 hektarů zemědělské půdy, a dále zájemců o přidělení pozemku na stavbu rodinného domku nebo zřízení zahrádky. Lístkovou formou byla zřízena komise, která připravila podklady pro rozdělení půdy. 20.září na další schůzi návrhy podepsalo 184 uchazečů /nadpoloviční většina/,takže se tyto návrhy staly platnými. Bývalí deputátníci velkostatku Osová obdrželi žádané příděly od 3 ha do 11,5 ha a zároveň potřebné hospodářské budovy, živý inventář, hospodářské stroje a potřebná krmiva. Deputátníci obdrželi celkem 82,3 hektarů půdy, uchazeči z Osové Bítýšky 94 ha , z Vlkova 14 ha, obec Skřinářov 1ha, obec Vlkov 1ha, Československé státní dráhy 7 ha,nově zřízené cesty 4,5ha apod.Největší podíl /necelých 1 500ha/ byl přidělen správě státních lesů a správě státních rybníků. Po roce 1945 jezdili na zámek trávit dovolenou příslušníci sboru národní bezpečnosti z Brna se svými rodinami. V tu dobu zde byl ještě krásný park i velká ovocná zahrada se skleníkem.O zahradu i skleník se staral člověk, který byl zaměstnancem JZD Osová Bítýška a později JZD Vlkov. Po smrti tohoto zahradníka začal park i skleník pustnout. V roce 1965 byl zámek přidělen sociálnímu zabezpečení okresního národního výboru ve Žďáru nad Sázavou a měl sloužit postiženým dětem z ústavu z Křižanova. Byl vypracován projekt, že se na zámek do Osové přistěhují děvčata z tohoto ústavu a chlapci zůstanou v Křižanově. Dokonce se započalo s opravami objektu, ale… Z dříve honosného zámku ovšem dnes zůstala jen ruina, přičemž za posledních dvacet let zámek několikrát změnil majitele.. Z osovského zámku zůstalo jen to, co se nedalo odvézt nebo odnést. Dnešní realita není příliš lichotivá.

55,Zámek v současné době Předpokládané mnohamilionové náklady na opravu zámku zatím brzdí jeho rekonstrukci. Nová střecha, kterou současný soukromý majitel nechal udělat v polovině devadesátých let, dává snad naději, že zámek nespadne a přečká do doby, než se najdou peníze na obnovu této nádherné památky...

73

Kostel

56,Farní kostel sv. Jakuba

Zdejší kostel má bohatou a zároveň pohnutou historii.První historické záznamy o faře a kostele jsou ze třináctého století. Ve stol. XIII. náležela farnost komendě řádu německých rytířů v Opavě, který ji osazoval svými řádovými kněžími. Jako první farář je znám r. 1266 „pan Kuno“ ze Zbraslavi. Však dalších zpráv se nám úplně nedostává a teprve r. 1466 uvádí se kněz Mikuláš, farář v Osové Bítýšce, který r. 1482 odešel do Popovic a z roku 1503 máme údaj, že tu farářoval Jiří z Vysokého Mýta.Téhož roku činila však ještě komenda Opavská nároky na Osovou Bítýšku a také z té příčiny žalovala majitele panství Osového Jana Osovského z Doubravice, ale bez výsledku. V těch časech, tedy skoro dříve než v sousední Bíteši, bylo zdejší obyvatelstvo již podobojí, ježto i jeho páni (rodina z Doubravice) byli horlivými stoupenci husitskými. A proto, ačkoliv již roku 1608 zde byl zase katolický farář Tobiáš Slušovský, nedostával desátku, stejně jako jeho nástupce. O devět let později byl zdejší farář Bartoloměj Plachta nucen odejít z fary. Když konečně r. 1633 nastoupil farář samostatný Petr Vojtovius, shledal celou duchovní správu tak zanedbanou, že kostel a fara byly ve špatném stavu, příjmy skoro žádné a pouze asi 5 rodin katolických. Proto ani nebyla osazována fara samostatnými duchovními, nýbrž od r. 1646 až do r. 1684 jako komendátní přidělena byla do Heřmanova. Tohoto roku byla však celá takřka nově zařízena. Od té doby zase stále tu trvala duchovní správa Té doby byla farnost Osová Bítýška velmi rozsáhlá, neboť obsahovala: Osovou Bítýšku, Osovou, Vlkov, Březí, Ondrušky, Záblatí, Březku, Níhov, Ořechov a Ronov. Roku 1788 bylo Březí s okolními vesnicemi odtud vyloučeno a zřízena tam náboženským fondem fara samostatná. Kostel farní , zasvěcený sv. Jakubu Většímu, stojí uprostřed osady na městečku a byl obklopen hřbitovem . Presbytář a sakristie pocházejí z dob gotiky, ačkoliv již i zde zmizelo mnoho částí původního slohu (jmenovitě okna); loď chrámová přistavěna byly již moderním slohem; kdy se to stalo, nevíme, ale bezpochyby za druhé polovice stol. XVII. (neboť r. 1633 byl kostel dle zprávy farářovy malý a na spadnutí, r. 1662 o visitaci již rozsáhlý a velkolepý).

74

Kostel byl uvnitř r. 1895 opraven důkladně a všestranně. Zemřelý farář Jan Nedoma odkázal ve své závěti 1 000 zlatých na nový hlavní oltář, který také toho roku byl postaven (dělal jej Josef Svoboda z Velké Bíteše) a opatřen třemi sochami (hlavní jako patrona chrámu sv. Jakuba Většího, menšími sv. Jana Křtitele a sv. Ladislava), pak třemi reliéfy (Boha Otce a 2 andělů) ozdoben. Při tom též kostel celý vymalován polychromicky, křtitelnice a všecky části uvnitř obnoveny a nová křížová cesta zjednána. Dva poboční oltáře sv. Anny a Panny Marie (s příslušnými sochami) pocházejí z roku 1893, na kůru jsou malé varhany . Matriky se vedou od roku 1728. Roku 1916 byla instalována nová okrouhlá železná okna venkovní u zákristie a kúru za varhanami. V tomto roce došlo také k prohlídce zvonů na kostele a věži. Vizitaci uskutečnilo c.k.místodržitelství. V této době bylo v obci šest zvonů: největší měl průměr 110 cm, váhu asi 745 kg a původem asi ze 16.století.Letopočet na něm vyznačen není,stejně jako vyobrazení.Plášť zvonu obsahuje latinský nápis:„ Ave regina coelorum atd.“ , druhý zvon měl průměr 70 cm,váhu asi 192 kg a původem také ze stejné doby.Letopočet chybí, ale je zde vyobrazen orel nebo orlice.Latinský nápis je částečně čitelný- „Regina coeli leatare atd.“,, další dva zvony mají průměr 60 cm a váhu kolem 120 kg. Letopočet na plášti zvonu je ve větě sice 1400, ale doba vzniku bude asi opět v 16.století. Na jednom z nich je český nápis „K svaté Maří Magdaléně do Bytyšky leta božího 1400 Fr.U.“ Je zde velmi málo patrné vyobrazení, pravděpodobně Maří Magdalény. Na druhém z těchto dvou podobných zvonů se v latinské větě objevuje také letopočet 1400 : „…Anno Domini 1400“,ale doba vzniku bude asi opět 16. století. Dva nejmenší zvony (o průměru 48 a 42 cm ) měly být z obce odvezeny a použity na válečné účely (viz níže). Všechny zvony byly bronzové a s největší pravděpodobností byly ulity ve Velkém Meziříčí. Tam se podle historických pramenů připomíná roku 1535 zvonař Tomáš Matěj, zvaný Matějec. Roku 1923 byla opravena zeď kolem kostela a zřízeny schody před věží.

57,Kostel před opravou

75

V roce 1927 byl kostel opraven a olíčen uvnitř a zvenku. Věž olíčena jen zvenku. V kostele byly zdi dva metry od země otlučeny a natřeny cementem, asfaltem, zamítány cementem a pak olíčeny. Při otloukání omítky byl nalezen uprostřed za oltářem zazděný výklenek, který byl nadále ponechám nezazděný. Druhý výklenek byl zazděný i s kamennými gotickými futry (od země vzdálenými 135 cm) a byl opět zazděn. Třetí výklenek se našel 220 cm od rohu a od země 135 cm, byl taktéž po skončení oprav kostela zazděn. Ze strany od Záblatí byl objeven vchod do kostela, ale prý pro velké větry nemohlo se tudy do kostela chodit. Při opravě kamenné dlažby vedle kryptového kamene byl provalený otvor do krypty se schody. Na dno krypty vedlo sedm schodů. Zdi vedle schodů pod kryptovým rámem jsou z cihel. Rozměry krypty jsou 3,3 m x 2,5 m, strop klenutý. Toto místo bylo úplně prázdné, takže tehdy bylo zřejmé, že toto měla být jen předsíň krypty, která se i s rakvemi (tak se alespoň předpokládalo) měla nalézat pod hlavním oltářem. Propadlý otvor byl zase zazděn a hlavní krypta nebyla hledána. Místo starých původních futer ke dveřím do sakristie byla dána futra nová a to kamenná. V roce 1940 byl kostel velmi zanedbaný, okolo oltáře byla mokrá země, zdi černé, plesnivé, oltář dole zteřelý . Byla obnovena prkenná podlaha a boční oltář. Elektrické vedení, které bylo vedeno po zdech, bylo dáno pod omítku. Celkovou opravou elektrické instalace bylo zamezeno tomu, aby oltář díky krátkému spojení mohl shořet, neboť několikrát bylo na oltáři vidět přeskakovat jiskry. Po roce 1940 bylo provedeno zasklení osmi oken kvalitním sklem, vkládaným do olova. Byly opraveny také sochy českých patronů v kostele. Prováděly se také úpravy kolem kostela, např. byly vykopány přes 1 metr hluboké struhy a byly do nich dány cementové roury a na ty ještě pálené odvodní trubky, aby voda kolem kostela byla odváděna do obecní kanalizace. Svod byl vybudován před věží pod hřbitovní zdí dolů přes obecní zahrádku . V souvislosti s rozsáhlými pracemi na odvodnění kostela byla otevřena hrobka pod kostelem (viz rok 1927), ale byla nalezena prázdná a suchá. Od hřbitovní brány byla udělána betonová cesta k vedlejšímu kostelnímu vchodu a také chodníky od věže vedle sakristie až k tomuto vchodu. Aby kostel mohl býti vymalován, byl celý vnitřek oškrábán a dle potřeby otlučena omítka. Hlavní oltář byl sice teprve 50 roků starý, ale byl zteřelý, červivý a od spodu shnilý. Proto na jeho místo byl postaven nynější oltář mramorový, který v roce 1906 koupil farář Gottwald, a který byl dříve postaven v síňce jako Boží Hrob. Vnitřní opravy byly dokončeny v roce 1941. V tomto roce přišlo nařízení, které ukládalo sestavit soupis zvonů. V roce 1942 přišlo nařízení zvony odevzdat. Byly stanoveny čtyři kategorie zvonů ; zvony umělecké a zvláštní historické hodnoty měly zařazení A ,zvony v Osové Bítýšce dostaly zařazení C, a tak měly být alespoň některé ponechány. Usilovalo se o to, aby byly ponechány v obci všechny zvony, ale vzhledem k tomu, že byly zachovány zvony ve Velké Bíteši, byly ponechány v obci jen dva zvony (druhý a třetí největší).

76

Odevzdán byl velký zvon, který byl puklý a po přesném převážení se zjistilo, že váží 826 kilogramů a taktéž byly odvezeny další tři zvony. Po válce se zjistilo, že v Praze se podařilo mnohé z odevzdaných zvonů zachránit. Naštěstí se zde našly i zvony z Osové Bítýšky. Největší zvon byl elektricky svařen a ostatním byla dána nová armatura. V roce 1948 byla natřena střecha kostelní věže a v roce 1949 střecha celého kostela. . Úprava elektrického vedení, oken a prostranství kolem kostela byla provedena do roku 1951. V tomto roce byla také opravena fasáda kostela. V roce 1957 proběhla rekonstrukce vstupní brány kostela a roku 1960 oprava střechy kostela a věže. O dva roky později oprava varhan a v roce 1963 se dostalo na renovaci kostelní věže. V roce 1957 daroval občan, který nechtěl být jmenován, novou zpovědnici- úplně uzavřenou, aby mohlo být lépe zachováno zpovědní tajemství. V roce 1967 byl celý vnitřek kostela otlučen až na zdivo. Velké změny uvnitř kostela proběhly v roce 1978. Vyměnilo se elektrické vedení a se souhlasem kapitulního ordinátu byly odstraněny dva boční oltáře, protože na nich zahlodal velmi výrazně zub času. Pod vedením pana faráře Josefa Pojezdného byla položena mramorová dlažba.To se psal rok 1980. Po skončení těchto prací byl kostel uvnitř znovu obílen. Kromě těchto vnitřních prací byla oplechována střecha kostela mědí . Na této práci se podílel především farář Pojezdný, který celou střechu na věži zbavil starého plechu a připravil na pokrytí novým plechem z mědi. V dalších letech, především v roce 1994, se provedly rozsáhlé opravy; vnější fasáda kostela, věže a bývalé márnice. Za obětavé pomoci a finančního přispění farníků a občanů z Osové Bítýšky se upravilo prostranství kolem celého kostela.

58,Oprava kostelní věže Opravena byla mj. i vstupní brána (od bývalé školy) do kostela, která patří mezi několik málo památek tohoto typu v celé České republice. Obec věnovala v posledních letech finanční příspěvky jak na rekonstrukci věžních hodin (které jsou majetkem obce) , tak i na rekonstrukci závěsu zvonu.

77

Hřbitov V minulosti byl hřbitov v Osové Bítýšce uprostřed obce - kolem kostela. Už v devadesátých letech devatenáctého století se objevovaly studie, které směřovaly k přemístění hřbitova na okraj obce. Roku 1906 byl postaven nový hřbitov na poli Vincenta Musila. Před jeho stavbou se usilovalo o to,aby všechny obce,které patřily do zdejší farnosti,společně zaplatily polovici tohoto hřbitova obecní přirážkou a zbytek se měl uhradit tak, že každý jednotlivec zaplatí několik korun z místa hrobu.tento návrh ale padl, a tak celý náklad byl placen kostelní přirážkou, a proto byl hřbitov ve vlastnictví církve. Hřbitov byl stavěn do tvaru čtverce o stranách 74 metrů. Pozemek tvořený ještě jedním metrem půdy za hřbitovní zdí patřil také ke hřbitovu. Roku 1910 byla na hřbitově v rohu zřízena dřevěná stavbička na jedny máry a hrobařské náčiní. Trávu z nového hřbitova si směl nechat hrobař, kdežto trávu ze hřbitova starého (kolem kostela) si ponechával kostelník a za to oba čistili cesty na příslušných hřbitovech. V roce 1956 převzal do své správy hřbitov Místní národní výbor v Osové Bítýšce podle zákona o pohřebnictví. Fara je postavena v raně barokním stylu a dochovala si původní dispozici.Budova je stará asi 200 let. Na velkém dvoře jsou dvě stodoly jako sklad materiálu a hospodářské stavení s garáží. Za dvorem pokračuje dosti velká zahrada, která je zatím z valné části nevyužita. Od konce roku 1993 není fara obsazena knězem. Kněz sídlí na farním úřadě na Rudě. Od listopadu téhož roku byla vyčleněna pro mládež a od roku 1995 na dobu 20 let zapůjčena sdružení Petrov z Brna. Probíhají zde, jak můžeme číst na jejich pohlednici: „…setkání určitých skupin mladých /klub nezadaných, scholy, matky s dětmi…/,prázdniny dětí apod. Podle údajů sdružení celý program vytvářejí děti společně. Je složen z duchovních katechezí a rozhovorů, přednášek, her a soutěží, ale i odpočinku, vycházek a sportu. Na víkendové akce jezdí celá společenství z jednotlivých farností. O některých víkendech probíhají brigády na úpravách fary…“ Půdní prostory byly rekonstruovány a nyní skýtají možnost pro ubytování 40 lidí. Pod budovou je dřevník a dva klenuté sklepy. Po provedených úpravách jsou v budově dvě koupelny, umývárna, tři záchody, větší jídelna a velký sál..

59,Fara

78

Základní škola K seznámení s nejstarší historií školy opět využijme článku L. Zavadila z Vlastivědy moravské: „První zmínka o zdejší škole činí se r. 1662, kdy nedávno před tím škola nová nákladem kostela hned u hřbitova (na místě nynějším) byla postavena; tenkráte tam chodilo 10 dětí. R. 1793 byla pak škola tato jako „stará“ přestavěna, r. 1887 rozšířena. Jelikož i tento přístavek mnoho nepomohl, vystavěna jest na témž místě r. 1893 nová pětitřídná školní budova jednopatrová. Až do r. 1864 byla zde jedna třída, odtud dvě, od r. 1874 čtyři, r. 1887 stala se škola čtyřtřídnou a r- 1890 pětitřídnou. Když r. 1788, do kteréhož obsahovala zdejší škola i všechny osady farní, zřízena byla samostatná škola ve Březí, přiděleny sem náhradou Jáchymov a Enkenfurt. Ve škole zachovány jsou starší knihy: „Haupt- Protokoll“ z r. 1790 a „Schulhausprotokoll“ z r. 1833. Staré příjmy učitelovy: renta30 zl., z Osového 1 zl. 36 kr., přirážka od obcí 35 zl., školní plat z I. tř. 1 zl. 34 kr., z II. tř. 2 zl. 21 kr., štola, na čistění školy 10.zl., 12 sáhů dříví. Po více než dvě století docházelo k rekonstrukcím a dostavbám staré školní budovy, ale nakonec bylo rozhodnuto o stavbě školy nové. V roce 1850 chodilo do školy v Osové Bítýšce 211 žáků. V roce 1893 byla postavena škola v Osové Bítýšce na náměstíčku a navštěvovalo ji více než čtyři stovky žáků. Školní budova sloužila více než sto let a základy vzdělání dala mnoha stovkám dětí.

60,Škola v roce 1922

61,Škola v roce 1996

79

Moderní svět s sebou přináší více prostoru pro všestranný rozvoj člověka a s tím jde neoddělitelně ruku v ruce potřeba nové, modernější školy. Počátkem osmdesátých let se započalo s I.etapou stavby budovy nové školy. Prvním cílem bylo postavení prostor pro 1. až 4. třídu. Toto úsilí bylo stupňováno tím, že stoletá školní budova nemohla poskytnou prostor pro vzdělávání všech žáků, a proto musely být dvě třídy umístěny v sokolovně a dílna praktického vyučování byla zřízena v prostorách mateřské školy. V roce 1988 byla slavnostně otevřena škola, do které mohlo nastoupit 120 dětí. Jak jsme již psali výše, odpracovali během výstavby občané stovky brigádnických hodin. Hlavně díky jim se dospěla stavba ke zdárnému konci. Otázka dostavby hlavního pavilonu v II.etapě byla vzhledem k možnostem obce těžko uskutečnitelná. Přesto se obecní zastupitelstvo v roce 1990 rozhodlo zahájit tuto náročnou stavbu, neboť hygienické podmínky ve staré budově, nehledě k estetickým a pedagogickým podmínkám, neodpovídaly moderním požadavkům na výuku. Po mnoha jednáních, které probíhaly na Okresním úřadě a později na Ministerstvu financí ČR, a díky pochopení a finanční podpoře Ministerstva školství, Ministerstva financí, Okresního úřadu ve Žďáře nad Sázavou se podařilo vedení obce a ředitelství školy získat dotace na II. etapu stavby základní školy.Také rozpočet obce byl podřízen stavbě školy. Přípravné práce byly zahájeny v červenci roku 1993. Aby byly obě části školy (budova z osmdesátých let měla rovnou střechu) stavebně a esteticky sladěny, byla i nad starší částí zbudována sedlová střecha.

62,Úprava střechy I.pavilonu základní školy Dalšími venkovními úpravami se podařilo vkusně propojit celý areál, zasazený do klidného prostředí na kraji obce. Trend, který razilo vedení obce a školy, že děti z vesnice mají právo na stejné podmínky při vzdělávání jako děti z městských moderních škol, vedl k tomu, že plánovaná dostavba musí mít určitou úroveň. Že se to podařilo, můžeme dnes zcela jistě potvrdit. V polovině roku 2000 jsou prostory a zařízení ve škole „jako nové“ . To potvrzuje mimo jiné zásadu, že pěkné prostředí vychovává. V nové přístavbě byly zřízeny čtyři „klasické“ učebny, specializované učebny pro výuku chemie, fyziky a pro výuku vaření, jazyková laboratoř , počítačová učebna a prostor pro výuku hudební a pohybové výchovy.

80

Místo se našlo i pro výuku Základní umělecké školy Velká Bíteš, která zde má své odloučené pracoviště. Žáci mohou v odpoledních hodinách využívat aulu a mají k dispozici jednu menší třídu. Odborné učebny ve škole jsou maximálně využívány.V každé probíhá denně čtyři hodiny výuka odborných předmětů. Například v počítačové učebně je 16 počítačů a probíhá zde výuka informatiky jako volitelného předmětu v 8. a 9.ročníku, už od první třídy se zde děti učí základům práce s počítačem a programování. Počítače jsou využívány také ve výuce předmětů jako je český jazyk, matematika,vlastivěda,fyzika,chemie, přírodopis. U dětí jsou oblíbené programy, které jim formou hry ,testů a soutěží vštěpují nové informace a prověřují jejich vědomosti.To žáky vede k velké aktivitě. Počítačové učebny využívají děti i v prázdninách- to je u nás na škole již několik let tradice prázdninových kurzů, kdy děti pracují nejen s počítači, ale věnují se i letním sportům, koupání a hrám. Stravování dětí, případně zájemců z řad občanů i okolních firem, zajišťuje moderní školní kuchyně se školní jídelnou Příjemné prostředí školy vede žáky nejen k zachovávání úcty k majetku, ale i ve vzdělávací oblasti dosahují žáci vynikajících výsledků. Jen od roku 1999 obsadili naši žáci osmkrát místo mezi prvními pěti v okresních kolech olympiád a soutěží. Za všechny je třeba zmínit úspěch Ivety Pelánkové, která v roce 2000 obsadila mezi žáky 9.ročníků a odpovídajících ročníků středních škol 1.místo v regionální soutěži (dříve krajském kole) z českého jazyka. Dostavba školy trvala pět let a vynaložené finanční prostředky činily 37 mil. korun. Po obrovském úsilí všech zúčastněných, jimž patří vřelý dík, chodí děti do školy, která odpovídá požadavkům moderní výuky konce 20. století. A tak nezbývá, než si přát, aby děti – naše budoucnost – se ve škole cítily dobře.

63, Budova základní školy v roce 2000

Pokud jste ještě v naší krásné škole nebyli, tak se můžete začíst do slohové práce žákyně 9.B naší školy Sylvy Katolické, která Vás po škole ve své "Vzpomínce"ochotně provede;

81

Vzpomínka Sedím za oknem a netrpělivě vyčkávám, kdy konečně přestane pršet . Po okně stékají kapky deště, je mlhavo, zataženo, nikdo by neřekl, že je léto 25. července 2001. Při pomyšlení, že právě dnes, v tomto počasí, mám sraz s mými bývalými spolužáky ze „ základky “,mi není nějak do smíchu! Pořád prší! Zákon schválnosti! Je to rok, ale moc dobře si vzpomínám na náš „ rozlučák “.Sice si nepamatuji vše, ale na 100 % vím, že přes tísnivý pocit odloučení, rozdělení našeho kolektivu trvajícího devět let, panovala dobrá nálada,možná i radost z toho, že něco končí a něco nového začíná, prostě chuť si tento společný poslední den užít. Rok chodím na střední školu a už bych se bez přemlouvání vrátila.Vrátila se a prožila dávno skončené. ... Každé ráno vstupovat dveřmi, které nás zavedly před zeď oddělující vstupní halu od šaten, jež je pokryta nástěnnou malbou vyjevující podmořský svět. Pamatuji se, že po otevření základní školy, byla tato malba velmi obdivována. Nebylo nikoho, kdo by se na okamžik nezastavil a nepodíval se, o čemže to všichni mluví. Nalevo, nalevo …jó, nalevo od vstupních dveří byla aula - místnost ZUŠ - kde se konaly různé výchovné koncerty, vánoční besídky atd. A samozřejmě nesmím zapomenout na hodiny zde strávené hrou na klavír nebo hodinami hudební nauky, které jsem tak ráda absolvovala ! A vedle má být nová tělocvična, ale za mé přítomnosti ještě nebyla hotova. Škoda. Tělocvik zrovna nepatří do skupiny předmětů méně oblíbených. Za nástěnnou malbou byl prostor šaten. „ Ta vůně !“ Moc živě si vybavuji, jak jsme na každý konec roku měli za úkol, naše oblíbené, čistění zdí. „ Svěží aroma našich bot “ vystřídala vůně pocházející z nedaleké učebny rodinné výchovy. Vůně, která dokázala podráždit mnohé hladové žaludky, ale někdy i odradit. Naštěstí tomu nebylo tak často! Tato učebna byla propojena s kabinetem rodinné výchovy. V těsném sousedství se nacházela třída bývalé 9.A. Na konci chodby byly schody vedoucí do sféry vlivu kuchařek - mimochodem, vaří dobře a do I. patra.

64,Školní kuchyň

82

Tam jsme měli třídu minulý rok. Naše oblíbená . Třída, do které ráno nesvítilo sluníčko, což jsme ocenili hlavně v létě, ovšem v zimě to bylo horší. Odměnou za naše „ utrpení “nám byly zvuky podobající se zpěvu, jež k nám doléhali z hudební výchovy sídlící nad námi, zvláště pak při hodinách matematiky, když jsme psali písemnou práci a náš učitel matematiky vesele odpočítával : „ 10, 9, 8 … 4, 3, 2, 1 ...sbíráme!“ V tomto prostoru ohraničeném stále otevřenými dveřmi byl i kabinet zeměpisu a přírodopisu. Za těmito dveřmi , po pravé straně, měli třídu šesťáci. Vedle byli zabydleni učitelé matematiky. A pak následovala třída, která byla, dá se říci, pod neustálým dohledem, jelikož byla úzce propojena s kabinetem matematiky. Nikdo jim nezáviděl. Ani my, protože jsme tento pocit „ omezení “ nejeden rok pocítili. Minulý rok tam měla třídu 8.B a za nimi 7. třída. Ti už na tom byli o poznání lépe. No a to je vlastně konec chodby. Až tedy na schody do II. patra a úklidovou místnost. A nalevo,po celé chodbě, byla okna. Ve II. patře … ( od základů školy musíte zdolat 86 schodů, než se dostanete do II. patra!!! No uznejte, že po ránu, kdy se mnohým teprve rozlepí oči a pohlédnou na svět, je to ,, heroický výkon “, vyjít až sem- do druhého patra ) …napravo od schodů se nacházely dveře od počítačové učebny. Řekla bych, že to bylo, je a bude jedno z nejoblíbenějších míst žáků na škole, co se týče vybavení a průběhu vyučovacích hodin.

65.Počítačová učebna Následující dveře vedou do kabinetu fyziky, který je propojen s učebnou fyziky a chemie. Stejně tak kabinet chemie na druhé straně učebny. Na konci této chodby je prostorná třída hudební výchovy ( kromě obligátního klavíru vybavena kvalitní video i audio technikou . Před "hudebnou" je schodiště, po kterém sejdeme do I. patra před naši bývalou třídu. Kdybyste se náhodou dostali až do druhého patra a měli možnost podívat se skrze zábradlí dolů – nedoporučuji to však těm, kteří trpí strachem z výšek – zkuste hodit ze shora třeba, třeba … třeba žvejkačku.

83

Jednak si tak v praxi ověříte, že zákon gravitace, právě vám vštěpený do hlavy, opravdu funguje a také to, jak pěkně …. Však na to přijdete sami !

66,Učebna fyziky a chemie A když se vrátíme zpět do vstupní haly, tak napravo má svůj prostor s „výběhem “ na chodbu vedoucí do starší budovy pan školník. Jó, a vedle byl – námi nazývaný – FRUKSHOP , malá místnost (původně také vchod ), kde se prodávaly oplatky,fruka, mléko atd. Náš supermarket. Za rohem bylo WC. Velmi praktické. Neměli jsme to daleko od místa činu ! Nalevo byly schody do jídelny a do dílen. A pak tam byla veřejná knihovna. Naproti vchodu do knihovny byl vchod pro učitele spojující I. a II. stupeň. Další dveře napravo vedly ze sborovny, úklidové místnosti, malé hudebny a družiny.

67,Jazyková učebna

84

Nalevo byly 1. a 2. třída a školní knihovna. Tato část chodby, která je na celé škole nejtemnější, je zakončena prosklenými dveřmi. Tudy jsme chodili den co den po obědě na povinnou polední siestu před odpoledním vyučováním. Od venkovní zdi školy nás dělil jen školní byt. Zatím jsme s nimi – sousedy – neměli žádné problémy. Nebyl žádný důvod si stěžovat.Asi také proto, že paní učitelka, která zde bydlí, má pro "siestové chování" nás žáků pochopení.

68,Školní chodba Také jsme odtud mohli vyjít do I. patra prvního stupně. Zde byl kabinet výtvarné výchovy a dveře ze skromného papírnictví U Pastelky. Dále následovaly dveře ze3., 5. a 4. třídy. Nalevo byl sklad učebnic, třída 8. A a místnost pro administrativní pracovnici školy. A srdce celé Základní školy Osové Bítýšky, ředitelna. Za ní se nacházela místnost pro zástupce ředitele. Pak se před námi rozprostřel prostor „ výtvarného vyžití “ a křesla – místo relaxace o velké přestávce ( ovšem jen pro prvních pět osob ).

69,Přestávka u počítače

85

Potom se prošlo okolo záchodů, sešlo po schodech k „ frukshopu “ , ke vchodu a „ ADIEU !“

Když bych měla srovnat starou školu s novou, tak ta nová se nedá přehlédnout, jelikož je rozlehlejší, světlejší, Nová ve všech ohledech. Taky je prostornější, zajímavější a poutavější jak z hlediska vybavenosti, tak i vyzdobenosti. Tou vyzdobeností mám na mysli to, že by se snad nenašli 4 metry čtverečné, na kterých by nebylo nic z výtvarných prací žáků, díky nimž je škola útulnější a veselejší. Prostě lepší. A to jsem si zdaleka na všechno nevzpomněla. Toto všechno a mnohé další jsem dostatečně ocenila a uvědomila si, teprve až když jsem přestoupila na střední školu. „ Kde sou ty časy !!!“ ...

A vida, přestalo pršet ! Tak slučák se nakonec bude konat !

PS :Jó, a ta žvejka. Letěla pěkně, có

Napsáno dne 26. dubna 2000

70,Kaligram

86

Galerie Sýpka Mezi obcí Osová Bítýška a místní částí Osová leží asi sto metrů od silnice v lesním ostrůvku, schovaná zběžnému pohledu ze silnice Osová Bítýška-Vlkov, velká budova. Je to barokní sýpka z roku 1669, která přináležela k nedalekému zámku na Osové. Objekt je třípodlažní o půdorysných rozměrech 38 x 12 metrů.Střešní konstrukce je mansardového typu. Sýpka byla hospodářským zázemím nedalekého zámku a vždy tvořila dominantu krajiny. Tato budova byla dlouho využívána jako skladiště obilí. Se změnou technologie skladování, tedy v době, kdy se přecházelo na velkokapacitní sila, byla sýpka opuštěna a pro svůj velmi špatný stavebně-technický stav měla být demolována. Stavba nebyla využívána asi 10 let. V roce 1986 objekt zakoupili manželé Velkovi a zahájili rekonstrukci s respektováním jeho původního charakteru. V roce 1991 vzniklo sdružení „Ateliér Sýpka “ jako sdružení pro nekomerční činnost na pomezí výtvarného a divadelního umění. V návštěvní sezóně jaro-podzim se v galerii Sýpka konají výstavy umělecké tvorby.

71,Galerie Sýpka

87

Rekreační zóna Tři Dvory Rekreační lokalita Tři Dvory je součástí katastrálního území obce Osová Bítýška. Stávající rekreační potenciál je tvořen drobnými lokalitami rodinné rekreace a chat na pozemcích tvořících břehy Třídvorského rybníka. Pro rozvoj obce v minulosti se stala významným impulsem doprava. Státní sinice I. třídy do Žďáru nad Sázavou a železniční trať Brno – Havlíčkův Brod, se začaly vyznačovat silným nárůstem intenzity přepravy, zejména po roce 1990. Díky dobré návaznosti na dopravu ( železniční i silniční), se stalo údolí potoka Bítýšky místem rekreace dojíždějících chatařů zejména z Brna. Příjezd pro osobní vozidla do chatové oblasti ze směrů od Brna a Žďáru nad Sázavou je po komunikaci č. I/37 Brno –Žďár nad Sázavou a dále obcí Osová Bítýška místní komunikací, která za obcí pokračuje směrem na dálnici D1 ve směru od Prahy a na Budišov jako komunikace druhé třídy č. II/390. Z komunikace II/390 se odpojuje směrem severním zpevněná polní cesta, vedoucí po pravém břehu rybníka směrem do Ronova a do bývalého statku Tři Dvory, který je hned za rybníkem. Pod hrází Třídvorského rybníka se z této komunikace odděluje nezpevněná cesta, vedoucí po levém břehu rybníka po které se dostaneme na přilehlé pozemky chatové kolonie. Tato vozovka je polního typu, bez odvodnění a bez obrubníku. V období dešťů nebo sněhu je vozovka hůře sjízdná. Komunikace podchází pod podjezdem u Ořechova a je možné po ní dojet ke státní komunikaci I/37. V severozápadní části katastru obce Osová Bítýška kolem Třídvorského rybníka se rozprostírá regionálně významná rekreační lokalita. Rekreace zde je založena na tradičním spojení pobytové rekreace rodinného typu s množstvím aktivní rekreace, tzn. koupáním v rybníce v létě, bruslením v zimě a nověji cykloturistikou.

72,Třídvorský rybník

Rekreační prostředí je zde založeno, jak již bylo zmíněno, na kvalitě přírodního prostředí Vysočiny v nadmořské výšce okolo 520 m n. m. Krajina v sobě kombinuje velkou plochu ořechovkého lesa na severu katastru, dále plochy luk a polí s malými remízky lesa.

88

Krajině dominuje ovšem plocha Třídvorského rybníka . Území je tedy charakterizováno jako krajina s převažujícím využitím pro zemědělské a lesní hospodářství a s vodními plochami využívanými pro chov ryb. Terén je dobře průchodný díky systému vybudovaných cest a tím i vhodný pro turistiku, resp. cykloturistiku. Levý břeh zabírají snadno erodované půdy, jež jsou zařazeny do nejnižší třídy ochrany, protože leží ve značném svahu. Na pravém břehu potoka Bítýšky se nalézají podle odborníků nejlepší orné půdy na katastru obce. Meliorace se nacházejí v celé údolní nivě potoka. Na levém ( východním) břehu rybníka je vybudována chatová osada, čítající 28 chat. Tento břeh je značně svažitý směrem k nádrži. Přirozenou hranici pozemků chatové osady tvoří terénní zářez s železniční tratí Brno – Křižanov na straně východní. Osada je umístěna zejména na lesní půdě nebo na lukách, jihovýchodní hranici vymezuje zemědělsky obhospodařovaná půda. Na břehu pravém (západním) se nacházejí chaty dvě a starší, původně zemědělská a dříve trvale obydlená osada Tři Dvory, tvořená objekty umístěnými kolem společného dvora, uspořádanými do tvaru písmene U. Tato lokalita slouží v jednom případě trvalému bydlení, v ostatních případech slouží původní nemovitosti rekreaci pro několik rodin. Součástí je i komplex stodol. Za nimi je malý rybníček s břehy osázenými stromy. Horní cíp rybníka v místě, kde se do něj vlévá Bítýška, tvoří veliký mokřad, cíp dolní – hráz rybníka o výšce asi 3 m je osázena stromy. Břehy rybníka jsou v převážné většině neupraveny, pouze na břehu levém je umístěn pro obyvatele chat větší počet mol ke koupání. Lokalitu Tři Dvory a okolí můžeme označit z pohledu ekologické stability, v rámci celého katastru obce Osová Bítýška, za jednu z nejhodnotnějších. V rámci biokoridoru potoka Bítýšky je do budoucna počítáno s několika menšími vodními plochami (spíše tůňkami), které by významně přispěly k zachování a dalšímu rozšíření vodní fauny (především obojživelníků). K celkovému zvýšení ekologické stability území by také přispělo zvýšení podílu lesní půdy, vzhledem k zemědělskému půdnímu fondu. Především by se mělo jednat o lokality mezi biokoridorem Bítýšky a železniční tratí. Přiměřený rozvoj rekreační oblasti by mohl přispět ke zkvalitnění již stávajícího chatového fondu, jež by byl regulován, zejména v dobudování systémů technické infrastruktury, tzn. odpadního hospodářství, zásobování vodou a el. energií. Rozvoj této lokality by mohl v budoucnu přinést i nové pracovní příležitosti pro místní obyvatelstvo, např. vhodným umístěním rodinného penziónu, restaurace, campu, pláže. Přínos by byl samozřejmě i ve využití přírodního potenciálu krajiny tak, aby tato byla při posílené ekologické funkci více atraktivní i pro další formy rekreace, zejména pro turistiku. K této kapitole je vhodné přiřadit stručný výčet zástupců flóry a fauny tak, jak je při zpracování návrhu územního plánu obce zjistili v prostorách Třídvorského rybníka odborníci pod vedením Ing.arch. V.Zemánka,Csc.:

Třídvorský rybník – mokřadní společenstvo Ostřice srsnatá, ostřice černá, ostřice měchýřkatá, ostřice zobánkovitá, pcháč bahenní, vrbovka, sítina rozkladitá, okřehek menší, rákos australský.

89

1. Třídvorký rybník – břeh Vrba křehká, olše lepkavá, bříza bělokorá, blatouch bahenní, ostřice štíhlá, ostřice zobánkovitá, ostřice černá, ostřice srsnatá, tužebník jilmový, zblochan, pryskyřník prudký, pryskyřník planivý . 2. Třídvorský rybník – luční společenstvo Psárka luční, osivka jarní, vřes obecný, ostřice jarní, pupava bezlodyžná, chrpa luční, kostřava červená, svízel syřišťový, třezalka tečkovaná. 3. Les Jedle bělokorá, modřín opadavý, smrk ztepilý, habr obecný, buk lesní, dub letní, dub zimní, jilm vaz.ťový, třezalka tečkovaná. 4. Živočišstvo – vodní bezobratlí Jepice, pošvatky, bruslařky, vážky, pijavky, pakomáři, chrostíci. 5. Živočišstvo – suchozemští bezobratlí ploštice, pěnodějky, běžníci, kovaříci, páteříci, komáři, mšice, sekáč. 6. Živočišstvo – ptáci Špaček obecný, vrabec domácí, rerek domácí, vlaštovka obecná, skřivan polní, kachna divoká, káně lesní, holub domácí, jiřička obecná, sýkora koňadra, modřinka. 7. Živočišstvo – obojživelníci Čolek obecný, ropucha obecná, ještěrka obecná, slepýš křehký. 8. Živočišstvo – savci potkan, myš domácí, myšice, rejsek obecný.

90

Čistírna odpadních vod /ČOV/

30. 12. 1993 byla v naší obci dána do provozu ČOV. Připravili jsme pro Vás některé informace k tomuto ekologickému zařízení. Vzhledem k tomu, že je tento objekt navštěvován studenty i odborníky z celé republiky, přísluší se pozastavit nad "Čovkou" trochu déle.

73,ČOV Čistírna stála osm mil. korun, ale drtivá část peněz „ přitekla “ ze státního rozpočtu. Finanční prostředky nesloužily jenom ke stavbě vlastní čistírny, ale i například ke zřízení 856 metrů dlouhého přivaděče, který podchytil veškerou kanalizaci v obci a umožňuje i připojení obce Záblatí. Tato ČOV je první svého druhu na Moravě. Pro občany obce má výhodu v tom, že čištění probíhá bez nároků na energii a s minimálními provozními náklady. Kořenová čistírna vhodně zapadla do přírodního prostředí konce luční trati údolí potoka „Bítýšky“ . ČOV navíc nebude mít nežádoucí pachové účinky a čistící proces zajistí, že se vypouštění odpadních vod z obce dostalo do souladu se současně platnými zákony. Nelze opomenout ani estetický aspekt, poněvadž ve všech lokalitách není možno klasickou čistírnu vhodně včlenit do krajiny, což by nemělo být podceňováno. Kořenové čistírny využívají pro čištění odpadních vod přírodní procesy obdobné těm, které probíhají v mokřadlech a vodních nádržích při využívaní biologického samočistícího efektu a následné filtrace přes porézní půdní prostředí. Nejedná se o novou technologii, poněvadž ve vyspělých zemích Evropy (jako je Dánsko, Spolková republika Německo, Velká Británie, Holandsko, USA a Kanada) je využívána již řadu roků s velmi dobrými výsledky. U nás realizace tohoto způsobu čištění a dočišťování odpadních vod dosud narážela na předpisovou bariéru, ale i na nedůvěru orgánů státní správy. Přesto je již několik těchto čistíren odpadních vod u nás v provozu a další jsou ve výstavbě. Pro uplatnění těchto alternativních způsobů čištění odpadních vod, hovoří kromě jednoduchosti, minimálních provozních nákladů i menších pořizovacích nákladů v prvé řadě ta okolnost, že mnoho obcí má pro jejich realizaci příznivé podmínky. Umístění kořenové čistírny sice vyžaduje lokalitu s poněkud větším záběrem půdy, ale dají se využít i méně kvalitní půdní plochy.

91

74,Okolí ČOV Přírodní způsoby čištění mají své přednosti, ale i nedostatky, které vymezují oblast jejich využití. Přednosti čistíren tohoto typu spočívají: -

v poměrně jednoduchém stavebním provedení, ve srovnatelných, až nižších stavebních nákladech v porovnání s umělou biologickou čistírnou, v malých nárocích na speciální vybavení a speciální technologie, v minimální potřebě energie, obsluhy a v malých provozních nákladech, v možnostech nárazového přetížení a poměrně dobrém čistícím účinku od počátku provozu, v poutání dusíku a fosforu, ale i těžkých kovů, v možnosti krátkodobého, ale i dlouhodobého přerušení provozu, v dobrém čistícím účinku, zejména v letním období, v ekologickém charakteru vegetační čistírny, v možnosti čištění odpadních vod s vysokým podílem balastních vod, tj. s malým obsahem organické hmoty, ve snadném začlenění do krajiny a v širokém spektru možností využití, v ekonomickém efektu na zvýšení sklizní při závlaze odpadními vodami.

Schéma ČOV ky si můžeme představit podle následujícího rozdělení jednotlivých částí. a) 1. 2. 3. 4.

Dešťový oddělovač jednotná kanalizace dešťový oddělovač odvod dešťových vod odvod splaškových vod

b) Vyrovnávací nádrž 1. odvod dešťových vod 2. vyrovnávací nádrž

92

c) 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Dešťový oddělovač s usazovací nádrží jednotná kanalizace dešťový oddělovač odvod dešťových vod odvod splaškových vod dešťová usazovací nádrž vodní tok

d) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Mechanický stupeň čištění dimenzovaný na veškerý přítok dešťových vod jednotná kanalizace přívod česle lapák písku usazovací nádrže s retenčním prostorem dělící objekt vodní tok

75,Vodní přivaděč

Ve vegetačních kořenových čistírnách se na čistícím procesu podílí v zásadě tyto procesy; - procesy fyzikální (sedimentace, filtrace, absorpce aj.), - procesy chemické (rozklad, srážení aj.), - procesy biologické (bakteriologické procesy a různé formy biologického metabolismu) Bakterie jsou v přirozeném samočistícím procesu díky složitým metabolickým a biochemickým pochodům schopny mineralizovat značné množství organické hmoty, která je spojena s jejich životní činností. Tyto procesy probíhají nejen v čistících zařízeních, ale i v přirozeně znečištěných tocích a nádržích. Samočistící proces, uměle navozený v čistírnách odpadních vod, využívá schopnosti bakterií degradovat organické znečištění na základě jejich enzymatického vybavení. Tohoto procesu je využito také ve vegetačních čistírnách, kde bakterie vytvářejí na kořenech makrofyt a na filtračním materiálu biologicky aktivní blánu.

93

Mikroorganismy se podílejí na čištění hlavně těmito procesy: -

rozklad dusíkatých organických látek (bakterie proteolytické a amonizační), nitrifikace (bakterie nitrifikační), denitrifikace (bakterie denitrifikační), rozklad celulózy (metano bakterie za anaerobních podmínek, celulolytické bakterie a myxo bakterie za aerobních podmínek), rozklad škrobu a nižších cukrů (amylolytické bakterie), rozklad tuků (lipolytické bakterie), rozklad organických a anorganických látek obsahujících síru (sulfurikační a desulfurikační bakterie), rozklad organických a anorganických sloučenin fosforu (fosfobakterie). Průběh jednotlivých procesů je závislý na podmínkách tj. především na množství organického znečištění a na přítomnosti kyslíku. Ponořené části rostlin v kořenových čistírnách poskytují substrát pro rozvoj bakterií, které jsou hlavními nositeli čistícího procesu. Tenká vzduchová vrstva, která se vytváří v těsném okolí kořenového systému umožňuje přítomnost, metabolickou činnost a rozmnožování vhodných bakterií. Za hlavní přínos rostlin k čistícímu procesu je považován přenos kyslíku do kořenové zóny. Kyslík se do kořenů a oddenků dostává z atmosféry soustavou vzdušných prostor uvnitř rostlinného těla a část ho difunduje přes povrchová pletiva podzemních orgánů do půdy. V substrátu se vytváří mozaika aerobních a anaerobních okrsků, v níž dochází k rozkladu organických látek, ale též k dalším procesům jako např. denitrifikaci, při níž se dusík z anorganických sloučenin mění až na plynný dusík, unikající do atmosféry.

Jako nejvhodnější a nejčastěji používané mokřadní rostliny je možno označit následující ; - rákos obecný (Phragmites australis) - chrastice rákosovitá (Phragmites arundinacea) - orobinec úzko- a širokolistý (Typha angustifolia, Typha latifolia) - skřípinec jezerní (Scripinus =Schoenoplectus lacustris)

76,Rostlinstvo v ČOV

94

Životnost kořenových ČOV můžeme zatím jenom odhadovat. Nejstarší fungují ve světě 15 až 20 roků. Filtrační pole se v případě zanesení uloží v prostoru ČOV na předem připravenou a proti průsaku do podloží zajištěnou plochu. Zde slunce a déšť náplň během několika let očistí a tato se bude moci vrátit zpět při další výměně náplně filtračního pole. Žáci naší školy viděli princip čističky na své vycházce ve vlastivědě takto: do čističky je voda odváděna z celé Osové Bítýšky. Voda je přiváděna na shrabky, kde se zachytí hrubé nečistoty. Dále jde do lapače písku, kde se usadí menší nečistoty. Potom jde na lapač tuku, z kterého je voda odváděna do kořenových polí. Zde kořeny rákosu zachytí biologické nečistoty.Kořenová pole jsou vyztužena nepropustnou fólií.Vyčištěná voda teče pak přímo do potoka. Kdyby každá vesnice měla takovou čističku, věříme, že by voda v řekách, rybnících a potocích byla výrazně čistší než je dnes. Můžeme být hrdí na to, jak se v naší vesnici dbá na zdravé životní prostředí…

77,ČOV

95

Sokol Vážení čtenáři, v samém úvodu této kapitoly si připomeňme, že Sokol na vesnici to není jen cvičení a organizování sportovních akcí, ale jak ví mnozí pamětníci, členové Sokola se aktivně zapojovali do kultury v obci. V dobách, kdy se lidé „nebavili“ doma u televize, či počítačů, byla divadelní ochotnická představení doslova hybnou pákou rozvoje kultury na vesnici. Ze sokolské kroniky jsou pro Vás v následujících řádcích připraveny zápisy ze schůzí, které nezastupitelně ukazují, jaké myšlení, způsob života a atmosféra byly v tehdejší době na venkově ( texty jsou částečně "přizpůsobeny" dnešní pravopisné normě) : "...Dne 2. února 1919 svolal František Pospíšil člen Sokola v Křenovicích schůzi do hostince p. Jakuba Antoše v Osové Bítýšce za účelem založení jednoty sokolské. Schůze byla četně navštívena. Svolavatel vyzval přítomné, aby si zvolili předsedu schůze a zapisovatele. Na návrh p. Josefa Zuba byl zvolen za předsedu schůze p. František Coufal a zapisovatelem p. Vladimír Prudík učitel. Na to ujal se slova svolavatel František Pospíšil a vylíčil, že hned při svém příchodu do této obce pojal myšlenku jednotu sokolskou zde založiti. Ale neshledav půdu dosti příznivou a pak nepříznivé poměry politické i válečné, rozhodnutí jeho oddalovaly. Když 28. října 1918 po prohlášení naší vytoužené samostatnosti politicky příznivější poměry nastaly, odkládal svoje rozhodnutí, ještě aby se vojíni z vojny vrátili. než mimo nadání bylo rozhodnutí uspíšeno vyzváním jak ústním tak písemným Sokola Velkobítešského několikráte opětovaným. Ba i anonymním dopisem byl jsem vyzván, abych Sokola založil. Sokol v Bíteši žádal, abych se případně obrátil na zdejší představenstvo, což jsem neučinil, očekávaje žádnou nebo velmi nepatrnou podporu. Na to přednesena přednáška o podstatě myšlenky sokolské. Po jejím ukončení vyzval jsem přítomné, aby přistoupili za členy a k založení jednoty. Na vyzvání se přihlásilo 50 členů, členek i dorostu. Na návrh svolavatelů byl navržen 10 členný zakládající výbor a za starostu jednoty zvolen František Coufal z Osové Bítýšky. Do výboru byli zvoleni František Musil, Antonín Steinhauser, Josef Zub, Karel Bartůněk, Ladislav Steinhauser, Ladislav Katolický z Křenářova, Jindřich Šilhan z Jáchymova, František Pařil ze Záblatí, Ladislav L“iška ze Záblatí a František Pospíšil. Zvoleni byli jednohlasně a činovnictví přijali. Výboru bylo uloženo, aby obstaral předložení a schválení stanov dodaných českou obcí sokolskou a všeho potřebného ku založení jednoty. Na to starosta zahájil první výborovou schůzi. Členská schůze konaná 28. 9. 1919 v hostinci p. Vincence Pospíšila v Osové Bítýšce. Zahájení: starosta vítá přítomné a uděluje slovo p. Šilhanovi: p. Šilhan se ujímá slova a mluvi následovně: „Bratři a sestry! Máme první členskou schůzi. Poprvé jsme se sešli z různých vsí, různého stáří a povolání, poprvé se scházíme jako členové jednoho spolku, jedné jednoty, jako bratři a sestry. Proč jsme vlastně členy Sokola? Anebo proč vlastně jsme zde Sokol založili? Nezdá se Vám tato otázka trochu směšnou? Snad některým, ale jsou mnozí, kteří se mezi nás nechali zapsat z různých důvodů. Někteří z přátelství, jiný proto, že je zapsaný kamarád a opět jiný, aby se snad neřeklo. To nám ale bratři těm, kteří jsme Sokola zakládali na mysli netanulo. Sokola jsme zde založili proto, že jsme jasně viděli ubohost zdejšího života. Náš hoch a děva jakmile vyšli za školy byli ponechání a jsou snad až dosud úplně osamoceni. Nikdo jim neřekne to čiň nebo zase nečiň ,a tak každý vyrůstá jako ta vrba u potoka. Touha po sdružení u našeho lidu jest to, již nese naše slovanská povaha sama sebou a tak se naše mládež sdružovala večer po návsích tropila různé nezbednosti a nebo u zábav čili v jiném slova smyslu u ubohých venkovských tancovaček a ono to celkem tomu našemu živoření, té staré době, tak skoro postačovalo. Ale kladu na to důraz, že snad nám tady v Bítýšce. Kolem nás ve světě bylo již tehdy hodně jinak. Ale abych zvolal s básníkem „ten čas minul“ a jiná doba nastala. Naše republika potřebuje lidi úplně jiné jako staré Rakousko, zdravé, statné, myslící, lidi tělesně i duševně úplně vyvinuté.

96

Kde získáme těchto vlastností? Sokol jsem nebyl, ale dnes mohu klidně a po zralé úvaze prohlásit jedině v Sokole. Mluvím k vám tak jako bych vás chtěl pro vstup do Sokola teprve získávat ač tuším, že již všichni členi jste. Ale bratři a sestry buďme upřímní. Jste a nejste. Málo vás zná plně své povinnosti. Jsem členem rodiny tož každý podnik, který rodina koná je podnikem mým a přičiňuji se ze všech sil aby se zdařil a to samé jest i zde. A tomu tak bohužel u nás až dosud nebylo. Vím a jsem o tom přesvědčen, že mnozí z vás necítí se ještě v tom Sokole jako doma. To všechno musí přestat. Ta cizota mezi námi musí zmizet. Prostředek proti ní bych již našel. Jeden z hlavních hříchů, které máme je hrozná netečnost a pohodlnost. I ta musí zmizet. Zkrátka Sokola v nás musí každý poznat v každém kroku, který činíme a snad i v každém slově. To jsem chtěl tak řící, ten mínus, to méně uspokojivé. Plus naší jednoty byl, že všechno, co jsme až dosud pořádali, se nám úplně zdařilo. A že, což mne hlavně uspokojuje, všechny naše zábavy byly přece jenom na rozdíl od zábav druhých mnohem slušnější. Co se týče pokladny a agendy, je to práce úžasná rozeslalo a přijalo se za dobu 7 měsíců co byla jednota založena kolem 200 různých předpisů. Práce nás čeká ještě mnoho. A chtěl bych dnes hodit další naší činnosti heslo odvážné a sice smělé, ale ne neproveditelné: zřízení a postavení sokolovny v Bítýšce. Jsem to odvážlivec, co? Ale bratři, bude-li u každého a každé z nás jenom trochu chuti k práci půjde to a této práci hřímavé Na zdar!“ Bratr starosta děkuje p. Šilhanovi, za upřímně pronesenou řeč a vyzývá, aby každý si jeho slova co nejvíce v paměť vštípil a co nejvíce pro jednotu vykonati hleděl.

78,Ochotníci v roce 1919 Záznam o členské schůzi těl. jednoty Sokol v Osové Bítýšce, konané dne 2. dubna 1922 o 2. hod. odpoledne v hostinci E. Slámy. Bratr Rous mluví následovně: „Bratři! Sestry! Svolali jsme dnes členskou schůzi, která je však velice slabě navštívena za tím účelem, abychom povzbudili činnost naší jednoty. Bratři a sestry! Proč nazýváme spolek „tělocvičnou jednotou Sokol“? Protože na prvém místě má pečovati o výchovu těla a pohybů ať již ve společnosti nebo v soukromém životě.To se dá docílit jen zdravým tělocvikem, při kterém se naše tělo otužuje a stává se čilým a mrštným. Nedocílí se silných svalů a těla snad jen těžkou prací, ale hlavně rozumným tělocvikem, ať zvedáním sama sebe (hrazda), nebo vzpíráním břemen (činky), různými kmity a obraty (bradla) nebo prostným cvičením.

97

Při cvičení se hledí také na ladnost pohybu. Co značí taková ladnost pohybu? Slova nám povídají, že každý pohyb ladný musí lahodit oku, nesmí být strnulý, ale přímý a jednoduchý. Také naše jednání má být přímé, nemá mít žádných nepotřebných vytáček a dlouhých řečí. Vezměte si příklad. Já půjdu k tobě bratře nebo sestro, ať již o něco požádat, nebo vyrovnat nějakou záležitost a podobné. Přijdu jako Sokol a zdravím tě slovy „na zdar“ a bez okolků začnu: bratře jedná se o to neb ono, buď tak laskav a uveď to do pořádku a neb půjč mi to či ono potřebuji to k té neb oné záležitosti. Ovšem řeknu vždy jen pravdu a jsem si jistý, že ty můžeš-li vyhovíš mně. Zajisté, že by se takové jednání každému z Vás líbilo. A pak je zde ještě jedno. Vaše povinnost: neboť Sokol se po delších debatách usnesl na tom, že každý člen do 26. roku je povinen cvičit. Vlastně co je to za Sokola, který ač by mohl do cvičení docházet necvičí? Takový není ani řádným Sokolem a ani jím nebude. A proto Vás žádám, abyste se usnesli a odhlasovali nějaký prostředek, jimž by se liknaví členové dali přinutit k plnění svých povinností. Já dávám návrh, aby se přesně sestavil seznam členů cvičením povinných, aby byly přesně stanoveny dny a hodiny cvičební a v každé hodině aby se jména nepřítomných vyvoláváním zjistila a neomluvení členové byli hlášení ve výborové schůzi, aby tak výbor náš, maje prostředek přinucující, mohl donutil liknavé k návštěvě cvičebních hodin, popřípadě po marném napomenutí, takového ze Sokola vyloučit, udav mu dříve příčinu. Nemáme-li plně stát podle stanov jednoty Sokol, tedy toho raději nechme a nedělejme Sokolu hanbu! končím a povolávám naší jednotě „na zdar“.“ Po té rozpředla se delší debata o určení cvičebních hodin. Většinou hlasů byl přijat návrh, aby se cvičilo následovně: bratři v neděli odpoledne od 2 do 3 hodin a v úterý od 7.30 do 8. 30, sestry v pondělí od 7. 30 do 8. 30 a ve čtvrtek od 7. 30 do 8. 30. Záznam o valné hromadě těl. jednoty Sokol v Osové Bítýšce konané dne 27. února 1927 ve dvě hodiny odpoledne v hostinci p. Kratochvíly za účasti 32 členů a členek a 0 dorostenců. Volné návrhy: Navrhuje se, aby se zaplatilo hřiště a aby bylo zřízeno stavební družstvo, které by mohlo začít s přípravami ku stavbě, neboť v dohledné době nebude nikde místnosti ku cvičení. Bratr Bartušek žádá mladší bratry aby se intenzivněji chopili podniků zábavných, jako divadel, zábav, besídek apod., aby jmění jednoty rychleji vzrůstalo. Rozhovor o stavbě sokolovny. Br. Bartuněk dává návrh , aby se postavila menší místnost, kde by se zatím mohlo jen cvičit a scházeli se tu ke schůzím. S tímto návrhem souhlasí i br. Jirák z Velké Bíteše. Aby se mohlo se stavbou začít, zvolí se stavební odbor, který se o tu věc bude starati. Návrh přijat. Do stav. odboru zvoleni: Coufal F., Musil V., Lysý, Šilhán, Bednář Fr., Weiniger E., Bartůněk K., Steinhauser L., Válka J. Odhlasována pracovní povinnost: každý člen 25 hodin , kdo by nemohl pracovati, dá 2 Kč za hodinu. Ti, kdo mají povozy, postarají se o odvoz kamene a stavebního materiálu. Členové, kteří nebudou moci splnit odhlasované závazky (chudí), výbor jim ulehčí tuto povinnost. Stavení odbor sejde se ihned po valné hromadě k první pracovní schůzi o úkolech, které ho čekají. O časopisy se zajímají někteří členové, ale obracejí se vždy na nepravou adresu, jenom tam, kde si je měli vypůjčit nejdou. Nemáme knihovníka? Kdo chce žíti vznešenými myšlenkami sokolskými, musí čísti knihy i časopisy a knihovník mu milerád poslouží. V knihovně Sokolské jsou, ovšem ani nemáme románů, novel a renesančních věcí – nýbrž knihy vzácné s ideálními myšlenkami našich zakladatelů. A zajímá-li se i ně málo členů, jest z toho vidět také duševní úpadek jednoty. Veřejná činnost naší jednoty: Během roku uspořádala dne 26. dubna divadlo Směry života. 17. června naše jednota se zúčastnila uvítání bratra Presidenta ve Velké Bíteši. Členstvo i dorost se zúčastnil v krojích

98

i v občanském oděvu s odznakem. Uvítání bylo důstojné a vřelé. Dne 24. června uspořádala naše jednota v přírodě divadlo Lešetínský kovář. Tímto podnikem ukázala naší divadelní pohotovost a dokázala, že při dobré vůli jest to, aby podala občanům nejlepší hry našich spisovatelů. Vzpomínka na Lešetínského kováře dosud žije mezi lidem a neškodilo by zahráti více takových divadelních kusů.Dne 26. září byl hrán divadelní kus Karel Havlíček Borovský. Tento divadelní kus byl opakován ve Skřinářově. Na oslavu 10. výročí naší republiky byla uspořádaná besídka sestávající se z tělocvičných ukázek žactva, dorostu a zpěvných a koncertních kusů. Besídka byla zakončena holdem sokolstva k našemu osvoboditeli. Letošního roku 1930 dovršila naše jednota desetiletí svého trvání. Od svého založení v roce 1919 rok od roku vzkvétá, ačkoliv byla také několik let v úplné nečinnosti. Ale zase se zmohla a přičiněním nových členů její činnost opět vzrůstá. Duch naší jednoty však není zdaleka na výši sokolského bratrství a obětavosti, mnohý brat nebo sestra neuvědomuje si dosud všechny svoje bratrské povinnosti, zvláště mnoho neochoty zatemňuje bratrské soužití. Shon za denními starostmi a za chlebem činí z neuvědomělých bratrů soupeře, ačkoliv každý musí pozorovati, že tím vzniká nesvornost, která boří všechny dobré myšlenky a počátky zdárného sokolského vývoje podle známého přísloví, že „svorností i malé věci rostou, nesvorností velké se rozpadávají“. Musíme státi neustále na stráži proti nepřátelům sokolských myšlenek, neboť v našem okolí jest mnoho těch, kteří dobrou věc sokolskou podceňují, ničí pomluvami a hledí rozvoj brzditi a poškoditi. Letošního roku byla naše jednota před velikým podnikem. Chtěli jsme zřídit kino. Aparát se vším příslušenstvím jsme koupili a domáhali jsme se zřízení kina u Slámů. Byla pozvána komise, která prohlédla místnost a slíbila, že provozování kina bude zde možné, ale od zemského úřadu došel přípis, že povolení se zamítá – proč? Uveden byl jakýsi paragraf. Je úplně nepochopitelné, proč došlo k zamítnutí naší žádosti, když odborník komise - vrchní stavební rada z Jihlavy- naznal, že místnost úplně vyhovuje. Jednota tím byla poškozena. Založení kina má nejen pro jednotu. ale i pro obec veliký význam. Dnes kino navštěvuje mnoho lidí, kteří tam nehledají zábavu a nejdou tam za pobavením, nýbrž jsou tam načerpat poučení. Kino nám předvádí nejmodernější technické pokroky a vynálezy a seznamuje nás se životem nejkulturnějších národů. I jednotě pomáhá nejen kulturně, ale i po stránce finanční. Mnozí z bratrů vidí v zařízení kina podnik, který by se nevyplácel. Nevyplácet se může jen tehdy, když nemá řádného vedení. Jinak známe všichni mnoho slabších jednot než je jednota naše, kde kino prospívá a zabezpečuje jednotě jmění. I otázka sokolovny rozviřuje hladinu našeho městečka. Bude to pouze opět ozvěna, která zanikne v hádkách o malicherné věci. My, kteří jsme si uvědomili ideály pravého sokolství, nikdy se jim nezpronevěříme, ale což naše mládež?Není místa, kde by se učila bratrsky žít, bratrsky jednat s jinými. Ale kdo přijde po nás, aby vedl dobrou jednotu, když si nevychováme dorost, který by pokračoval v naší práci? Výchova dorostu je podmíněna sokolovnou. Cvičíme-li v jakékoli hostinské místnosti, navykáme vlastně na ovzduší hostinců a tím se ničí kázeň a nesouhlasí to ani se sokolskými myšlenkami. Nejsou-li včas mládeži vštěpovány zásady sokolské, zvrhá se, protože je bez zásad a bez páteře a dovede obratem vyměnit svůj vznešený duch sokolský za orelské kopie apod. Konáme-li my práci pro jednotu sokolskou, musíme hleděti, aby naše práce nebyla chvilkovou, aby po nás mohlo v ní pokračovat budoucí pokolení. Dosti je nás a nebojme se žádného podnikání. Vždy si vzpomeňme na krásné heslo sokolské, že tam se svět hne, kde se síla nezapře. Dali jsme u stavitele Borkovce z Velké Bíteše zhotovit náčrtek budoucí sokolovny. Udělal nám jej a vypočetl náklad na sokolovnu asi na 130 000 Kč. Ovšem v tom jsou zahrnuty všechny práce, které by provedl na svůj náklad. Rozpočet na 130 000 Kč se zdá být pro nás

99

příliš vysoký. Plánek je zhotoven tak, že by se mohl nejdříve postavit sál (12 x 15 metrů ), popřípadě jeviště k němu a pak během času by se přistavěly místnosti další. Byla rozvinuta debata o plánku, rozpočtu. Přítomný bratr Jirák upozorňuje na nebezpečí postaviti jen sál – postaví-li jednota celou sokolovnu, udělá si dluh, ale pak každý člen v jednotě se bude přičiňovat o zdar podniků, které se musí konati – čili zvýší se tím činnost jednoty – postaví-li se jen sál, sotva kdy jednota přikročí k další stavbě. Ukazuje a vysvětluje případ ten na stavbě bítešské sokolovny – i tam bylo nutno dluhu, ale ten se splácí. Mohlo by to býti u nás, kde máme bratrů rolníků, kteří pomohou, kdežto v Bíteši jsou převážně dělníci. Záznam o výborové schůzi jednoty Sokol v Osové Bítýšce, konané dne 3, února 1930 u Slámů v 8.30 večer. Přijímání nových členů: žádný se do jednoty nehlásí. Volné návrhy: br. Sysel podává návrh bratrů ze Záblatí zdá se, že stavební místo za stodolou, kde má býti Sokolovna je nevhodné, zastrčené. Proto při schůzi obec. zastupitelstva v Záblatí navrhli někteří členové, aby obec Záblatí dala míso stavební pro sokolovnu i na cvičiště u křížku u Meziříčského mostu. Rozvinuje se debata a v ní je viděti, že bratři z Osové Bítýšky chtějí míti Sokolovnu rozhodně na starém místě, bratři ze Záblatí na nově navrženém. Bratři ze Záblatí dokazují, že bude menší finanční náklad na sokolovnu, poněvadž slibují, že písek, vápno, kamení navozí úplně sami. Bratři z Osové Bítýšky naproti tomu udávají, že místo původní je dobré a jestliže se začne uvažovati o novém místě, protáhne se stavba o několik let. Debata se stává hlučnější a značně se protahuje. Konečně na návrh br. J. Musila ze Záblatí dává br. starosta hlasovati o tom, zda sokolovna má státi na původním nebo novém místě Bylo: 6 hlasů pro Záblatí 7 hlasů pro Osovou Bítýšku 1 člen nehlasoval Tím bylo rozhodnuto. Jelikož dosavadní výpůjčka 30 000 Kč je vyčerpána, tedy usneseno vypůjčit 20 000 Kč ze zdejší spořitelny na dlužní úpis za co se zaručili členové výboru. Br. starosta řekne p. staviteli, aby dodělal kabinu, abychom mohli sdělit okresnímu úřadu , že jsme s provozovnou hotovi. Co se týče pojištění budovy sokolské: Budova je pojištěna na Kč 100 000 a zařízení kina na 7 000 Kč. Nabídky podají do jednoho týdne br. Musil V., Musil Fr., Hort a p. starosta Ráček. Kdo bude nejlevnější, ten pojistí budovu. Železné schody do kabin a železné dveře k půdě se zadali br. Fikrovi z Velké Bíteše. Kamna do kuchyně doveze br. Sysel z Vančič, náčrt mu na ně dá starosta. Dále usneseno do sálu dáti kamna drtinová. Ale bylo od toho upuštěno, jelikož jsou drtiny drahé – není je kam dáti – a nedostanou se suché. Zem do nálevny, kuchyně a předsíně se dá z betonu. Během roku 1933 konalo se 14 výborových schůzí a 2 členské. Dopisů bylo přijato sto dvacet dva, odesláno bylo 68. Odebírají se tyto časopisy: 2 výtisky věštníku č. o. s. , 2 župní, 1 Cvičitel, 1 Cvičitelka, 2 Vzdělavatelé, 1 Sokol, 1 Vzkříšení. Minulého roku konečně se uskutečnilo přání našich členů – postavili si sokolovnu, což dalo hodně práce a námahy. Peněz sice bylo na stavbu málo, ale přispěním lidí dobrého srdce a smýšlení, pak obětavou prácí členů jsme si postavili sokolovnu hodně lacino. Potřebné peníze se vypůjčily ze záložny místní, začež se zaručili členové výboru. Jménem jednoty děkujeme srdečně všem, kteří přispěli ať jakýmkoli způsobem k vybudování sokolovny a prosím by nadále zůstali věrně svého smýšlení. Neb teprve teď nás čeká hodně práce, což

100

ovšem záleží na vedoucích činitelích, proto si volte bratry takové, kteří svoji funkci dobře zastanou. Bratr Zezula navrhuje, aby se objednal motorek ke kinu (poněvadž pohání stroje motorem vlastním), neb starý motor nedocílí dostatečný počet obrátek. Ujednáno, že se objedná u br, Zezuly za cenu 550 Kč. Br. Bartušek navrhuje kontrolu spotřeby proudu pro světlo a motor, by se vědělo, jaká je skutečná režie kina. Podle předběžného čítání činí asi 200 Kč. Dále navrhuje pořádat na Boží hod odpoledne kino pro mládež a večer pro dospělé. Návrh přijat. Vstupné stanoveno pro děti 1 Kč, dospělí jako obyčejně..."

Tělocvičné jednotě Sokol se nakonec podařilo zbudovat v letech 1930- 1932 sokolovnu nákladem 140 000 Kč. Za sokolovnou bylo zřízeno cvičiště, kam docházely také školní děti na tělocvik.

79,Sokolovna v roce 1932 Sokol pořádal v zimních měsících ochotnická představení. Představení byla velmi pěkná a hojně navštěvovaná. Mnozí ochotníci pilně pracovali v divadelním kroužku. Před druhou světovou válkou se pořádala pravidelně filmová představení, na kterých byla značná návštěvnost. Obec dala Sokolu větší kus obecního pozemku, který však musel být pracně urovnán a muselo být přemístěno větší množství materiálu. Odvezením vykopávek z ostatních staveb v obci se zvolna zasypávaly strže v okolí sokolovny. Tělocvičná jednota Sokol vykonala při budování hřiště velkou práci. Přemístila za velkého finančního nákladu a obětavé práce členstva několik set m3 zeminy, aby rozšířila a vyrovnala hřiště. Podařilo se jí vybudovat za budovou velikou rovnou plochu, která byla přitažlivá pro všechny mladé. Sokolská jednota se snažila o uvolnění sokolovny jen pro tělovýchovu. Pro kino měl být upraven sál v hostinci u Musilů. Místo vyhovovalo i majitel souhlasil s adaptací. Nebylo však nikoho, kdo by adaptaci uhradil, a proto zůstalo před válkou vše při starém. Z vlastních prostředků dali sokoli do sálu parkety a pomýšlelo se na přístavbu dalšího sálu. Ale k tomu už nedošlo.

101

Spolkovými „soupeři“ byli v padesátých letech (a snad jsou ještě dodnes) hasiči a sokoli. Jejich kulturně – divadelní činnost měla být prováděna v rámci osvětové besedy, které měl připadnout majetek obou spolků, pořízený pro tyto účely (jeviště, kulisy, kostýmy…). Určitá část z výtěžku kulturních podniků měla být věnována na údržbu a doplnění divadelních rekvizit. Protože oba spolky získávaly zvláště divadelními představeními převážnou část spolkových příjmů, které by tímto opatřením ztrácely, jejich činnost v tomto směru poklesla. Přesto ochotnický kroužek, který v podstatě "sdružoval" v kulturní oblasti hasiče i sokoly, sehrál mnoho divadelních her, např.; divadelní hru Pampeliška, která se velice líbila, a proto ji opakovali ještě školním dětem. Divadelní hru Její pastorkyňa, kterou opakovali a ještě sehráli v Jasenici, hru Maryša, v roce 1957 divadelní hru Lucerna, která byla znovu opakována a na žádost byla sehrána ve Velké Bíteši, v Křižanově a ve Křoví s velkým úspěchem, mimo jiné také proto, že byly u této hry použity zvláště výpravné kulisy. Oddíl kopané měl možnost rozvíjet se na hřišti, které bylo konečně po velkých úpravách "provozuschopné". Pod hlavičkou tělovýchovné jednoty Sokol se nacvičovaly na hřišti také spartakiádní skladby. Že byla kulturní činnost Sokola opravdu bohatá vidíme na akcích, které pořádal Sokol koncem padesátých let,např. k roku 1956 je záznam v obecní kronice; "...v lednu ples, který měl pěknou výzdobu. V únoru pořádali ostatky. Začali v neděli a v úterý jel s celou parádou maškarní, cikánský vůz a jeden pár s flašinetem, který chodil dům od domu a zpíval staré písně, v průvodu bylo mnoho maškarních postav, které působily na celou obec, že všichni občané byli v jednom průvodu a v odpoledních hodinách se přidala celá škola, takže to byl svátek v celé obci .Večer se konala zábava...." V roce 1958 žádala tělocvičná jednota Sokol MNV o uvolnění kina ze sokolovny a přemístění tohoto kina do sálu hostince U Musilů, aby sál sokolovny sloužil výhradně pro tělovýchovu. Na podzim se začalo s přístavbou hlavní zdi přísálí, která byla dokončena v následujícím roce. Z řad mladých členů byl založen oddíl odbíjené, kterou v letních měsících řádně trénovali na hřišti. Oddíl kopané měl na zápasech hodně příznivců ( ti doprovázeli tým i na utkáních mimo obec). Fotbalisté dělali co mohli, aby se dostali do 1. třídy. V roce 1959 se jim to povedlo.

80,Fotbalový oddíl z roku 1960

102

Oddíl odbíjené cvičil i v letní sezóně. Vznikl také oddíl košíkové, který se zájmem cvičil po celý rok; v létě venku, v zimě v tělocvičně. Na počátku šedesátých let přestal pracovat ochotnický kroužek, protože se objevil "konkurent" .Bylo to rozšíření televize v domácnostech... V roce 1962 pořádala tělovýchovná jednota Sokol tyto hlavní zábavy; v lednu ples, v březnu ostatky. Velikonoční zábavu, v červenci po 2 dny pouť a v říjnu hody. Zisk z těchto akcí byl věnován na přestavbu šaten z boku sokolovny a na to, aby bylo dáno do pořádku sociální zařízení. Ve stejném roce se dále upravovalo hřiště, které se stále rozšiřovalo díky navážení hlíny z bouraček a hloubení sklepů v novostavbách. V roce 1965 členové a příznivci Sokola pracovali na stavbě šaten .Místní národní výbor projednal záležitost nedostatku učeben ve škole a po projednání s vedením tělovýchovné jednoty Sokol bylo domluveno, aby prozatím byla uvolněna místnost na galerce pro 1. třídu s tím, že po dokončení šaten bude umístěna tato třída v šatně v přízemí. Protože byly potřeba prostory v sokolovně i pro školu, přispěl MNV na dodělání šaten . Nakonec byla uvolněna ještě jedna třída nahoře, aby přespolní děti nemusely směnovat a tím byla prozatím vyřízena otázka nedostatku učeben ve škole. V sokolovně byly školní třídy pro nejmladší děti až do roku 1988. V srpnu 1967 byla u sokolovny vykopána studna, na kterou byl věnován výtěžek z pořádaných zábav. V roce 1969 provedl Sokol další stavbu. Nad šatnou se zbudovala schůzová místnost a klubovna. Začaly se přípravné práce na výstavbě sociálního zařízení, které bylo nedostačující. V roce 1970 byly výtěžky z pořádaných zábav využity na malování a přestavbu sokolovny. Bylo přestavěno soc. zařízení, dole i nahoře byla upravena umývárna pro fotbalisty se sprchou. Byla rozvedena voda na záchody, kde byla instalována umyvadla se studenou i teplou vodou. Byla zbudována kotelna na rozvod ústředního topení. Dále byla provedena elektrická instalace do všech místností a stará nevyhovující i s tělesy vyměněna. V roce 1971 prohloubili členové Sokola studnu, která nestačila zásobovat nově zřízená sociální zařízení vodou. Byly dokončeny všechny práce – obklady, dlažba na záchodech a chodbách V roce 1973 provedl Sokol výměnu všech oken v sále.

81,Fotbalový oddíl z roku 1974

103

O rok později TJ Sokol dala do pořádku sál, který dala vymalovat. Budova byla z předu a z boku nastříkána brizolitem. Zároveň byla u schodiště postavena místnost buď pro schůzovou činnost nebo jako sklad nářadí. Na schůzi v roce 1977 si dali do plánu další přístavbu sokolovny a to dokončení zadní části. Rozšířila se místnost kuchyně, nad ní místnost, která sloužila jako nářaďovna a ve spojení s galerií byla v plánu další místnost, která měla sloužit jako klubovna. V následujícím roce byla přístavba hotova.

82,Sokolovna před čtyřiceti lety

83,Přístavba sokolovny Kulturní činnost Sokola pokračovala ještě v osmdesátých letech, ale v jiném směru než v pořádání divadelních představení. Např. v roce 1980 pořádala tradiční hody, kde byl od středy do pátku otevřen hodový sklípek, ve kterém dostali hosté k jídlu vše od zabíjačkových specialit až po srnčí guláš, takže mládež a občané si při pěkném posezení a dobrém jídle přišli na své. V sobotu byla zábava a v neděli odpoledne po obci hodový průvod a po průvodě v sokolovně mládež předvedla hodové tance, po kterých následovala hodová zábava.

104

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let odpracovali příznivci Sokola tisíce brigádnických hodin při opravách sokolovny. Jednalo se především o generální opravy střechy a stropu a o údržbu přilehlého areálu. Členové (důchodci) postavili základy nové, kryté tribuny. Vrcholem devadesátých let byla stavba travnatého hřiště.

84,Budování nového, travnatého hřiště V lednu 1997 připravil Sokol s obcí plán na provedení drenáží a zatravnění hřiště. V červnu 1997 byl výtěžek z pořádané zábavy věnován na uskutečnění tohoto plánu. A samozřejmě opět stovky brigádnických hodin věnovaných stavbě nového, travnatého hřiště. Dnes můžeme vidět za sokolovnou krásné travnaté hřiště a vedle něho je k dispozici upravená sportovní plocha, která mohla vzniknout po rekultivaci bývalé skládky za sokolovnou. Významná etapa v historii Sokola skončila a sen mnoha příznivců se stal skutečností. S velkou slávou bylo 21.května 1999 slavnostně otevřeno travnaté hřiště.

85,Slavnostní otevření nového hřiště Při této příležitosti se uskutečnilo utkání v kopané: TJ Sokol Osová Bítýška se utkala s týmem Výběr „Bělehrad 76“. V současné době hrají pod hlavičkou místního Sokola čtyři fotbalová družstva a dvě družstva stolního tenisu. Věříme, že i nadále bude Sokol velkým přínosem nejen pro rozvoj fyzické zdatnosti občanů Osové Bítýšky.

105

Hasiči Druhá polovina 19. století přinesla značné uvolnění národního života v českých zemích. Pád Bachova absolutismu v srpnu 1895, zapříčiněný porážkou rakouských vojsk v Horní Itálii a vydání tzv. Říjnového diplomu roku 1860 způsobily aktivizaci boje za historická práva jednotlivých zemí habsburské monarchie. Začaly vznikat kulturní a společenské organizace, zakládaly se besedy, čtenářské spolky, kulturní organizace. V roce 1862 byla založena tělovýchovná organizace Sokol. V menších městech a na vesnicích vznikaly ochotnické divadelní spolky. Významnou roli v národně – společenském životě českého venkova měly i hasičské spolky, které v tomto druhém půlstoletí vznikaly. Jako první dobrovolný hasičský sbor je na našem území historicky doložen sbor ve Velvarech u Prahy roku 1864. Prvenství na Moravě náleží hasičskému sboru v nedalekém Velkém Meziříčí, který byl založen nadšeným pracovníkem Titem Krškou v roce 1871. Nebývalý růst lze pozorovat v zakládání dobrovolných hasičských spolků v poslední čtvrtině 19. století. Význam těchto dobrovolných organizací však nebyl jen kulturní a společenský, značnou roli zde hrála i jejich funkce ekonomická, protože svou činností zachraňovaly i velké hodnoty materiální. Ochrana před požáry byla organizována už mnohem dříve, snad záhy poté, kdy vznikaly první sídlištní celky na našem území a to především středověká města. Městské rady rozdělovaly povinnosti při vypuknutí požáru městským cechům, ba i jednotlivým občanům. Postupem doby se rozvíjela i organizace požární ochrany a boj proti požárům. K největšímu rozmachu hasičského hnutí docházelo v 80. a 90. letech 19. století. Každoročně vznikaly desítky nových sborů. Mezi těmi, které vznikly v roce 1883, byl i Dobrovolný sbor hasičský v Osové Bítýšce. Historii sboru dobrovolných hasičů v Osové Bítýšce můžeme celkem dobře sledovat, protože se zachovalo dost materiálů, které činností spolku vznikly. Jsou většinou vedeny od roku 1893. O jejich vznik se tehdy postaral náčelník sboru, učitel Vincenc Broža. Tyto knihy jsou dodnes v majetku místních hasičů. O založení hasičského spolku bylo jednáno už v roce 1882. Bezprostředním důvodem tohoto jednání byl snad velký požár, který vypukl 24. srpna 1880 a pohltil celou řadu domků na dolním konci obce. Škoda byla tehdy značná, protože shořely i stodoly naplněné sklizenou úrodou. Zásahu se tehdy velmi zdatně zúčastnil hasičský sbor z Křižanova. Snad právě možnost vidět hasiče v akci zavdala některým občanům podnět k úvahám o založení podobné organizace i v naší obci. Stanovy vypracoval V. Kořista a představenstvo Osové Bítýšky v čele se starostou M. Kubíčkem je schválilo na svém zasedání 29. dubna 1883. V obecní radě tehdy zasedli¨i Emilián Czeppl, důchodní čili výběrčí daní na Osovém a velký podporovatel nového sboru, dále rolníci Tomáš Komínek a Antonín Trojánek. Ti pamatovali na nově vznikající hasičský sbor menšími finančními částkami, ale díky absenci větších finančních darů finanční bylo zajištění sboru největším problémem. Ani sbírka uspořádaná po obci příliš nevynesla, a tak byli zakladatelé odkázáni především na podporovatele – mecenáše. Jména těchto mecenášů nacházíme proto na čelných místech zápisů v nejstarších spolkových knihách. Můžeme mezi nimi najít „Jeho Veličenstvo císaře pána Františka Josefa I.“, který se ale příliš mnoho nevyznamenal a daroval sboru 50 86,Patron našich hasičů sv.Florián

106

zlatých. Stejnou sumu daroval i přispívající člen důstojný pán Jan Nedoma, konsistorní rada. Hrabě Jindřich z Haugwitzů daroval už roku 1882 značnou částku 200 zlatých. Prostředníkem mezi Osovským hrabětem a sborem byl první starosta sboru Emilián Czeppl. Prvním náčelníkem a jednatelem v jedné osobě byl učitel Vincenc Kořista. Smysl, cíl a účel spolku nám přiblíží nahlédnutí do původních stanov: §1 stanov vytyčuje tento účel: „Účel jednoty této jest spořádané spoluúčinkování při nebezpečenství ohně, by zachráněn byl život i majetek občanův.“ Další paragrafy stanoví, jakých prostředků má být k dosažení tohoto cíle použito (tělocvik, přednášky a besedy, zábavy veřejné, nákup knih a časopisů). Členstvo bylo rozděleno na činné, přispívající a čestné. Dále jsou uvedena organizační opatření, práva a povinnosti členů, poučení o výboru, valné hromadě a další ustanovení. Jednací řeč ve sboru je česká, heslo „Spojenými silami “ a znakem jednoty sv. Florián, jehož obraz můžeme skutečně najít na pozdějším razítku a praporu. V letech 1883 až 1890 byla pod kostelem postavena menší budova, zbrojnice, která zůstala beze změny až do válečné doby.

87,Budova hasičské zbrojnice v roce 1920 Na stejném místě stojí dodnes, je však modernizována. Přímých zpráv z prvního desetiletí činnosti hasičské jednoty se zachovalo málo. Většinou jsme informováni až ze zápisů V. Broži, který je zaznamenal od svých současníků. Už v prvním roce existence hasičského spolku byl pořádán výlet do lesíčka U sýpek, který byl velmi zdařilý a na který přijeli i hasiči z Náměště nad Oslavou. Kromě tohoto červencového výletu byla uspořádána taneční zábava v hospodě „Na Horní“. Sbor se také zúčastnil svěcení praporu křižanovského sboru. 8.srpna byla potom vyslána delegace na všeobecný hasičský sjezd do Slavkova. Schůze byly nejdříve pořádány v hostincích, později ve školní budově. V roce 1891 byl předán prapor i našemu sboru. Svěcení praporu se účastnily i sousední sbory. Od této doby prapor nechyběl při žádné oficiální příležitosti. K nim patřila zejména účast na těchto církevních slavnostech: - čestná stráž v kostele u „Božího hrobu“ o Velikonocích, - průvody „vzkříšení“ a „Božího těla“, - účast na bohoslužbách při narozeninách císaře a jeho manželky - slavné bohoslužby na sv. Floriána (začátkem května)

107

-

účast na bohoslužbách a jmeninách pana faráře a samozřejmě účast na pohřbech členů sboru a jejich nejbližších příbuzných.

88,Zápis ze zásahu našich hasičů v roce 1885 Od roku 1896 byly pravidelně držívány žňové hlídky. O rok později byly pořízeny slavnostní „čamarovité kabáty“. Výzbroj sboru byla z počátku jednoduchá a pozůstávala z příručních stříkaček „berlovek“, oceněných v roce 1893 na 18 zlatých. Postupně se materiální situace sboru zlepšovala. Roku 1895 měl sbor novou jedno proudní stříkačku na pérech v ceně 1.000 zlatých, starou stříkačku v ceně 100 zlatých, žebříky, naviják, hadice, koše a jiné v ceně 1.138 zlatých. Asi v roce 1900 byla zakoupena nová stříkačka pro koňské spřežení, kterou sbor dodnes vlastní jako cennou historickou památku.

89,Stříkačka z roku 1900

108

Pořádání zábav a každoročních výletů do lesíčka u Sýpek, od roku 1907 pak do lesíčka směrem na Ořechov, se stalo nejen tradicí, ale i finanční nutností. Hojně byly navštěvovány i výlety sousedních sborů a jejich plesy. Od roku 1891 se zúčastňovali zástupci sborů sjezdů velkomeziříčské župy č. XIX. Župa tehdy měla devět sborů. Do činnosti sboru zasáhla nemilosrdně válka 1914 až 1918. Téměř polovina členů odešla na fronty a činnost sboru ochabovala. O válečných událostech se dokumenty hasičského sboru nijak nezmiňují. Jen v roce 1916 bylo projednáváno odevzdání měděných a mosazných součástek na válečné účely. Ani vznik Československého státu se neodráží v jednání sboru nějak mimořádně. Až v zápisech z roku 1919 je zdůrazněno, že se hasiči mají starat o pořádek v obci, protože nahrazují brannou moc. Výzva k účasti na boji proti Maďarské republice rad nebyla akceptována. Roku 1922 byla při sboru ustanovena zdravotní hlídka – „samaritánská stráž“. Téhož roku se objevily první návrhy na motorizaci stříkačky. Dobrý návrh, aby se první společný ples se Sokolem uskutečnil v roce 1923, neprošel. Poválečné plesy jsou střídavě pořádány ve všech hostincích. Členové rozhodli, že se nebudou korporativně zúčastňovat církevních oslav. V roce 1927 si pořídil sbor novou motorovou stříkačku. Jako protihodnota je dána stará stříkačka z roku 1887 a doplaceno 29.000 Kč. Po opravě zbrojnice byla stříkačka slavnostně vysvěcena. Roku 1928 si sbor pořídil nové kulisy a začal hrát divadelní představení. Hrávala se pravidelně až tři představení ročně. Ne vždy se setkávala dobrovolná činnost sboru s porozuměním ostatních organizací v obci. V zápisech ze schůzových jednání se setkáváme s projednáváním zesměšňování sboru (v roce 1931). Pisatel hanopisu byl donucen odvolat svá nepravdivá tvrzení v oblastním tisku.

90,Hasičský sbor v roce 1932 Urážlivý článek ve Velkomeziříčsku zavdal dokonce podnět k úvahám, zda by neměl být sbor rozpuštěn. Celou záležitost se však podařilo urovnat zásahem župních funkcionářů. Tíživá hospodářská situace třicátých let se odráží i v návrhu, aby byla vybudována vodní nádrž na potoku pod transformátorem; navrhuje se, aby ji vybudovali nezaměstnaní.

109

Zhoršená politická situace se projevila i v tom, že v přednáškové činnosti se objevují stále častěji přednášky s problematikou protiletecké obrany. V krizovém roce první republiky (1938) věnoval sbor 50 Kč na obranu státu a pro členy jsou objednány protiplynové masky. Ani první léta okupace neznamenala přerušení spolkové a kulturní činnosti. Byly zakoupeny židle a vybavení sálu „Na Horní hospodě“ a bylo zrestaurováno jeviště. Taneční zábavy byly nahrazeny koncerty a zábavami. Hasiči vykonávali také pravidelně protipožární hlídky v sokolovně, kde se hraje kino. Schůzová činnost koncem druhé světové války ochabovala a velmi polevovala i činnosti ostatní. Po osvobození v roce 1945 se sešli hasiči až 28. května na mimořádné schůzi. Zúčastnili se také slavnostního pohřbu obětí velkomeziříčské tragedie pana Karla Kříže, dlouholetého vzdělavatele sboru, a pana Prokeše. Pro zlepšení výzbroje chtěli hasiči získat nákladní automobil značky Tatra, který by zůstal v obci. Tato snaha je realizována v roce 1950, kdy hasičský sbor získal pro svou potřebu nákladní automobil značky Steyer, který byl v roce 1971 vyřazen. V roce 1947 pořídil sbor se Sokolem a Československým svazem mládeže dřevěný parket, který je pak půjčován i do okolních obcí. Také rok 1948 zasáhl do dalšího vývoje sboru. Začalo se pracovat podle plánu, větší péče byla věnována politické úrovni sboru. Byly organizovány první brigády na úklid skladiště, byly započaty úpravy parčíku pod skladištěm- sbor nakoupil kamenné obrubníky a brigádnicky je uložil do země kolem parku. Začátkem padesátých let se znovu oživil problém protipožárních nádrží. Sbor i MNV se k tomuto tématu vracejí několikrát. Ke konečnému řešení však nedochází. Buď chybí finance, nebo chuť, nebo se objeví jiné překážky. Konečné řešení problému přinesla až léta sedmdesátá, kdy byla obec připojena na vodovod a vybudování nádrží se stalo bezpředmětným. Od roku 1950 byl sbor dotován z prostředku Místního národního výboru, který hradil výzbroj, nákup hadic i pohonných hmot. Členové sboru sbírali v roce 1951 léčivé byliny a od léta téhož roku stavěly zdravotní hlídky k Závodu míru, pokud jeho trasa vedla naší obcí. Dokončovalo se kladení obrubníků a sbor se účastnil oslav Prvního máje ve Velké Bíteši (z počátku v uniformách, později s ostatními občany z obce). V roce 1953 byla brigádnicky provedena přestavba zbrojnice. Celkem bylo na této akci odpracováno 675 hodin. Poprvé se výroční schůze konala za přítomnosti zástupců MNV, TJ Sokol a Národní fronty. V druhé polovině padesátých let se dobře dařila práce družstvu žen. V roce 1956 byla dána do užívání renovovaná zbrojnice a zakoupena dvoukolová motorová stříkačka DS 16, která sloužila do roku 1975. Tato slavnost se musela již obejít bez bohoslužeb, bylo provedeno jen požární cvičení.

91,Mladí hasiči v roce 1957

110

Byl také zakoupen pro dramatický sbor gramofon. Členové se hojně zúčastnili brigád na opravě cest a obecních prostranství. V roce 1957 došlo k nesrovnalostem mezi sborem a Sokolem kvůli pořádání zábav. Od tohoto roku se také obě organizace v pořádání zábav střídají. Rovněž v tomto roce dostal sbor nové auto značka Tatra 805 (speciál), které sloužilo až do roku 1983.

92,Tatra 805 s posádkou Od roku 1958 přispíval sbor několik let na provoz mateřské školy, jejímž se stal patronem. V roce 1961 byly velice úspěšné pionýrské protipožární žňové hlídky, které obsadily při okresním hodnocení 1. místo. Od tohoto roku se jednalo o vybudování kameninového parketu pod požární zbrojnicí. Každoročně jsou prováděny prohlídky komínů a půd s následujícími dohlídkami, zda byly odstraněny zjištěné závady. Požárníci pomáhali MNV při všech pracích v akci „Z“, čistili obecní studny. Na rok 1963 připadlo také 80. výročí založení sboru. Bylo oslaveno mohutnou pouťovou zábavou. TJ Sokol bylo zapůjčeno 1.500 Kč na stavební úpravy sokolovny. Kameninový parket pro taneční zábavy byl vybudován v roce 1965. Vydatnou mechanizační pomoc poskytlo JZD. Členové odpracovali při celé akci 873 hodin. Koncem šedesátých let činnost sboru poněkud ochabovala. Schůze byly konány nepravidelně, projevovaly se rozpory s MNV. Plánované práce se prodlužovaly a odkládaly. Činnost sboru se zlepšila až po omlazení výboru. První větší akcí bylo vybudování sociálního zařízení u zbrojnice. Stožár na sirénu a sušák hadic byly zakoupeny roku 1971, ale instalovány byly až v roce 1976. Omlazené vedení požárníků si „vyjasnilo“ v letech 1974 – 1975 i poměr k MNV V roce 1976 dostali požárníci novou dvoukolovou moderní stříkačku PPS 12, která sloužila do roku 1984, kdy byla předána do Skřinářova. Dále byla upravena zbrojnice a v roce 1977 vybudováno pevné oplocení obou parčíků pod zbrojnicí; obec tak získala dva pěkné parky a odpadlo pracné oplocování parketu o pouťových zábavách. Byla také úspěšně obnoven práce s mládeží. Družstvo mladých požárníků dosáhlo pěkných úspěchů v požární soutěži „Plamen“. V roce 1976 vypomohli požárníci při zavlažování polí JZD. Zlepšená práce se projevila i úspěchy na okrskových cvičeních. Požárníci vypomáhali JZD při sezónních pracích, prováděli sběr železného šrotu a pokračovali v patronátní činnosti nad místní mateřskou školou, kde odpracovali řadu brigádnických hodin při různých úpravách.

111

V roce 1979 byl také dokončen u parketu přístěnek pro hudbu, při kterém bylo odpracováno 1:240 hodin včetně zavedení vodovodu a položení kanalizace. V roce 1983 dostali požárníci darem od České státní pojišťovny nový požární vůz Avia 30 speciál v hodnotě 168.700 Kč.

93,Avia 30 speciál Tento rok byl jubilejní, vždyť přicházely oslavy již sta let od založení sboru v Osové Bítýšce. Tato oslava byla spojená s velkým požárním cvičením, taneční zábavou a vydáním brožurky o činnosti hasičů.

94,Pozvánka na oslavy 100 let hasičů v Osové Bítýšce

U příležitosti tohoto výročí byla také zrenovována koněspřežná stříkačka z roku 1900. Také bylo vybudováno elektrické osvětlení uvnitř areálu a byla provedena rekonstrukce elektroinstalace. Techniku požárníci doplňovali i v dalších letech; v roce 1984 byl zakoupen vůz Žuk (valník s plachtou), a tak se nemusela na přepravu materiálu používat Avie. Náklady na jeho pořízení činily 5.965,60 Kč. V témže roce předali místní hasiči stříkačku PS 12 sboru ze Skřinářova.

112

Nové vybavení schůzové místnosti bylo zakoupeno v roce 1985. V následujícím roce byly pořízeny stoly a lavice na parket. V letech 1987 a 1990 byly provedeny menší opravy na Avii a Žuku. Akumulační kamna byla pořízena v roce 1988, spolu s pokladnami na kulturní akce. V příštím roce byla zakoupena hudební skříň. Na Žuku byla v roce 1991 provedena velká oprava. Od sboru z Velkého Meziříčí získali hasiči výsuvný pojízdný žebřík, který si svépomocně opravili. V témže roce byla vybudována rampa na vydávání jídla u kuchyně. PS 12 byla vybavena startováním přes Avii. V roce 1993 byl prodán Žuk a zrušen požární žebřík pro nevyhovující stav. V roce 1992 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce hasičské zbrojnice. Při ní byla stržena stará střecha a stropy, položeny panelové stropy a na nich postaven střech nová s hliníkovým plechem a střešními okny. Nový, svěží vzhled dostala zbrojnice v roce 1994, kdy se opět brigádnicky zbudovala nová omítka a byly dány nové plastové rýny. V roce 1995 přibyla navíc nová a poloautomatická stahovatelná garážová vrata a zhotovila se mezistěna, která umožnila lepší uskladnění hasičské výzbroje a výstroje. K tomu všemu je nutné přičíst i pravidelnou mravenčí práci na údržbě automobilů a hasičských stříkaček PS 12 a PS 8 a ostatní hasičské výzbroje.

95,Oprava budovy hasičské zbrojnice Stavební práce 1996 byly ve znamení brigádnické opravy montážní jámy. Také byly na zakázku zhotoveny točité schody na půdu a brigádnicky byl opraven regál pro uskladnění hasičské výzbroje a výstroje. Za financování všech těchto akcí náleží dík obecnímu řadu. Mimo to každý rok probíhaly práce na údržbě hasičské zbrojnice a přilehlého parku. V roce 1996 navázali hasiči na přerušenou tradici pořádání hasičského plesu a rok předtím uspořádali opět po krátké pauze tradiční ostatky. Nebyly to však jediné obnovené tradice. Mezi další patřilo to, že jsme po několika letech v roce 1996 opět v naší obci uspořádali okrskové cvičení spojené s tanečním večerem. Dále pořádali tradiční Jakubské poutě, taneční zábavy, poznávací zájezdy, zájezdy do divadel a také se zúčastnili hasičských cvičení a výjezdů k ohňům v blízkém okolí i místech vzdálených.

113

Kulturní život sboru byl již od počátků velmi bohatý. Stal se nedílnou součástí kulturního života obce a byl důležitým činitelem při vytváření jejího dnešního kulturního profilu. Sbor byl ve svých začátcích důležitým faktorem národně uvědomovacím, i když se ve vypjatých a nebezpečných dobách nijak nehazardovalo. Největší kulturně společenskou událostí v prvních letech sboru býval „výlet“. Byla to v podstatě taneční zábava v přírodě. V prvních letech býval pořádán v háječku u Sýpek, od roku 1907 v lesíku ve směru na Ořechov. Taneční zábavy bývaly pořádány střídavě v obou hospodách několikrát ročně. Členové se zúčastňovali i „výletů“ sousedních sborů a stejně tak i jejich tanečních zábav. Hasiči drželi čestné stráže u „Božího hrobu“ a zúčastňovali se církevních slavností. Po roce 1918 byla účast na těchto oslavách individuální. Do této doby byly oslavovány i narozeniny císaře, čestných členů sboru a například i místních farářů. V roce 1897 byl sboru slavnostně předán prapor. Svěcení nové školy v roce 1893 se sbor již účastnil pod tímto novým praporem. V této době měl také sbor své odbočky v Březí a v Níhově. Obě se později osamostatnily a vznikly v nich nové sbory. Od roku 1897 se o zábavách na začátku roku hovoří jako o plesích. Ty byly konány ve vyzdobených hostincích, občané na ně byli zváni pozvánkami a na plesích byly vždy také tomboly. Na schůzích sboru byly zpočátku konány časté přednášky s tematikou hasičskou, literární a dějepisnou. V roce 1899 byly v místnosti u hasičského skladiště vystaveny časopisy čtenářského spolku Čech, který tam i dvakrát týdně míval své besedy. Tradice četby a odebírání společných časopisů u sboru pokračovala prakticky až do 1. světové války. Pravidelně bylo oslavováno založení sboru, i když ne vždy je uvedeno jakým způsobem. Tak například 20. výročí je připomenuto jen předáním diplomu hraběti Haugwitzovi, 25. výročí oslaveno výletem, další výročí až do 50. nebyla slavena. Padesáté výročí pak bylo oslaveno župním sjezdem a zábavou. Nejasné jsou záznamy z roku 1951, kdy se nejdříve hovoří o 65. výročí a potom o 70. výročí, které bylo oslaveno poplachovým cvičením za přítomnosti zástupců kraje a okresu. Obojí je zřejmě nesprávné, protože v roce 1951 uplynulo do založení sboru 68 let. V roce 1967 je vzpomenuto 85. výročí založení sboru opět jen slavnostní schůzí, protože okrskové cvičení a mše nebyly povoleny. Oslavy 90. výročí založení byly konány,ale v předchozích letech činnost sboru ochabla. Na slavnostní schůzi byli vyznamenáni nejstarší členové sboru. V červnu byl pak uspořádána zábava na parketu „Pod lipami“. Během první světové války nebylo na kulturní akce a zábavy ani času ani chuti. Nevíme také, jak hasiči reagovali v roce 1918 na vznik ČSR, protože zápisy z tohoto roku jsou velmi stručné. V roce 1919 bylo rozhodnuto nezúčastňovat se korporativně církevních slavností. Poprvé je také slavena pouť a martinské hody. Členové se zúčastnili v uniformách sokolského veřejného cvičení v obci. Tento fakt mohl být základním kamenem dobré spolupráce obou organizací v obci. Žel nebylo tomu tak a v pozdějších obdobích stály obě organizace často ostře proti sobě Významný, mezníkem v kulturním životě sboru je rok 1924. Tehdy byl zvolen vzdělavatelem sboru pan Karel Kříž, vzdělaný obchodník se širokým, pokrokově orientovaným rozhledem. Jeho příchodem začala éra hasičského divadla. Už v roce 1925 se hrála divadelní představení Z českých mlýnů a Maryša, v roce 1926 – Lumpáci, 1927 – K. H. Borovský, 1929 – Jiráskova Vejnarka, 1930 – Staročeské posvícení dědy Moravce, 1931 – Kořenovský grunt, 1935 – Hana Harcová. V divadelní činnosti bylo pokračováno i za

114

okupace pod vedením p. Gustava Jurka i jiných. Po roce 1945 se zabývali intenzívně divadelní činností pan František Hála a paní Růžena Habánová.

96,Ochotníci v roce 1923 Z dalších her byly hrány; 1940 – Písnička srdce, Světlo jeho očí, 1941 – Jindra, Madlenka z kovárny, 1942 – Zelená krev na záletech, 1943 – Pan prokurista, 1944 – opereta Moravičko milá. Od osvobození až do roku 1946 byly provedeny hry; Na selském gruntě a Pytlák Mirko. V roce 1947 se hraje Poslední syn, V českém ráji a společně s ČSM opereta Už je u nás jak bejvávalo. V roce 1948 se objevují Svobodovy Směry života. Opereta Bílá cikánka nebyla povolena. V roce 1949 sehráli ochotníci Třetí zvonění, v roce 1952 – Pasekáře. Gorely se hrály v roce 1957, v roce 1958 – Poslední muž a Nikdy, v roce 1959 – Statky-zmatky, 1960 – Sládky, 1962 – pan Měsček obchodníkem, 1964 – Kořeny ve větru a 1965 – Jana. To bylo také poslední divadelní představení. Divadla se také jezdila hrát do okolních obcí. Hrálo se v Ořechově, Tasově, Jabloňově, Velké Bíteši, na Rudě, ba dokonce i v Jasenici. Ochotníci z těchto obcí zase hrávali svá představení v Osové Bítýšce. Velmi oblíbena byla i silvestrovská představení, protože to se hrávaly různé frašky a jednoaktovky. Tato tradice se udržela v rozmezí let 1929 až 1941. Za okupace byly pořádány koncerty známých hudeb z okolí i z Brna. V roce 1920 byla také založena tradice plesů. Výlety do lesíku trvaly až do 30. let. Od té doby se také traduje pravidelné střídání pouťových zábav a hodů mezi sborem a Sokolem. Sbor se zúčastňoval i velkých oblastních výstav jako např. v roce 1893 ve Velkém Meziříčí, Podhorácké výstavy v Tišnově v roce 1927 apod. Byl i při hasičských oslavách a slavnostech u okolních sborů. Od roku 1931 drželi hasiči čestnou stráž u pomníku padlých na Bílou sobotu, kdy byly vyhlášeny dvě minuty ticha za padlé ve všech válkách. Od roku 1935 do roku 1938 a pak po osvobození do roku 1948 se oslavovaly narozeniny T. G. Masaryka pálením vatry na Šibeníku nebo za sokolovnou. Pouťové zábavy se stávaly stále honosnějšími, byly na ně sjednávány známé kapely (Starošumavská, Polatova, Valdauf, Kmochova, K. Vacek aj.). Téměř každoročně pořádali hasiči ostatkovou zábavu a maškarní průvod obcí. V posledních letech se velmi oblíbenými staly taneční zábavy na parketu „Pod lipami“, pořádané v létě. Od roku 1957 stavěl sbor několik let zdravotní hlídky ke trati Závodu míru. Začínaly se pořádat zájezdy, nejdříve na automobilové a motocyklové závody do Brna, později na

115

brněnské veletrhy. Od 60. let se konaly vlastivědné zájezdy do různých krajů Moravy, ba i na Slovensko. V zápisech jsou také časté zmínky o zájezdech do divadel do okolních obcí nebo do Brna. Hasiči se i v 70. a 80. letech aktivně zapojovali do veškeré kulturně politické činnosti v obci. Spolupracují při oslavách MDD, častá byla i spolupráce s pionýrskou organizací a svazem mládeže a to tak, že hasiči vedli několik žákovských družstev, informovali o své práci relacemi v místním rozhlase. Do programu členských schůzí byly zařazovány přednášky, členové sboru se zúčastňovali oslav a akcí v obci. Po politických změnách, které přišly na konci tohoto století ( 1989 rozpad socialistického tábora), se i nadále aktivně podílejí na tvorbě společenského života (opětovné pořádání plesů, ostatků, pouťových zábav, zájezdů a okrskových cvičení) a to všechno i přes časovou náročnost zejména v době, kdy většina spoluobčanů je nucena z finančních důvodů svůj volný čas věnovat výdělečné činnosti, a tak je každá hodina vloženého času hasičů skutečnou cenností.

116

V Osové Bítýšce působilo a působí několik společenských a zájmových sdružení či svazů. V našem prostorově limitovaném almanachu připomeneme ve stručnosti dvě sdružení, která jsou počtem členů hned za hasiči a členy Sokola. Myslivost v Osové Bítýšce První řádky historie dnešního Mysliveckého sdružení Osová Bítýška byly napsány před více než padesáti lety a tak, bohužel, mnozí z těch, kteří tyto první řádky psali, nejsou již mezi námi. Zákon o myslivosti z roku 1947 ukončil pronájmy honiteb soukromým nájemcům a začalo období takzvaného zlidovění myslivosti, období jedněmi chváleného a druhými zatracovaného, ale zcela určitě období, kdy výkon práva myslivosti přestal být výsadou několika jedinců a stal se přístupným i těm, kteří měli o přírodu a zvěř skutečný zájem a pro které nebyl výkon práva myslivosti jen zábavou. A tak již v roce 1948 byla založena myslivecká společnost „Vochoza“, kterou tvořily katastry obcí Osová Bítýška, Vlkov a Skřinářov a celkem 12 zakládajících členů této společnosti začíná myslivecky hospodařit na výměře 1700 ha. Nelze na tomto místě nevzpomenout prvního předsedy myslivecké společnosti pana Hudce a prvního a dlouholetého mysliveckého hospodáře pana Cyrila Kožnara. Byli to funkcionáři, kteří myslivosti věnovali mnoho času a na které i dnes s úctou vzpomínají Ti, kteří je znali. První léta činnosti věnovali členové myslivecké společnosti péči o zvěř, zajišťování krmení pro zimní přikrmování a rostl i počet členů společnosti, kterých bylo v roce 1950 již 18. V tomto období hospodařila myslivecká společnost v dobře zazvěřené honitbě – kromě srnčí zvěře se lovila koroptev, bažant a zajíc a tak péče o zvěř byla zcela samozřejmou povinností každého člena společnosti. V této době znala většina myslivců lišku jako škodnou pouze z myslivecké literatury. Byla však běžná hejna divokých holubů a příjemným zpestřením byl i lov divokých kachen, zejména na tahu. Členové společnosti šli ve své činnosti ale ještě dále. Zhruba v letech 1955 – 1960 vybudovali mysliveckou chatu v prostorách bývalé cihelny u rybníka Štěpnice na Osové. Začátek šedesátých let představuje jeden z velkých mezníků v životě společnosti, který na dlouhá léta zcela změnil život na vesnici i životní podmínky zvěře a zcela zákonitě ovlivnil i činnost mysliveckých společností. Zlomovým rokem byl rok 1960: k 1.červenci. vstupuje v platnost územní reorganizace státu, při které část velkobítešského okresu včetně Osové Bítýšky přechází do okresu Žďár nad Sázavou. Do územní reorganizace státu byla v podstatě dokončena velmi uspěchaná kolektivizace zemědělství a v tomtéž roce dochází i k prvním zásadním změnám i v životě myslivecké společnosti Vochoza. Nedlouho po dokončení prodává myslivecká společnost chatu na Osové, mysliveckou společnost opouští Vlkov a Osová Bítýška a Skřinářov vytváří myslivecké sdružení Osová Bítýška. 19 členů tohoto sdružení začíná myslivecky hospodařit na výměře 1280 ha. Péče o zvěř v tom nejširším slova smyslu se stala alfou i omegou činnosti funkcionářů a členů tohoto nového mysliveckého sdružení – jsou budována krmná zařízení a seníky pro uskladnění krmiva, jsou vysazovány remízky, brigádami v ZD a na mysliveckém políčku je zajišťováno krmení pro zvěř v době nouze. Tato činnost přináší postupně své výsledky. Na výřady drobné zvěře na společných honech v té době vzpomínají pamětníci nejen s radostí, ale mnohdy i se slzou v oku. Ale postupně a zcela nenápadně začíná rozvoj zemědělské výroby negativně ovlivňovat jak život v přírodě, tak i samotnou myslivost. Zemědělská družstva se postupně stabilizují, definitivně zmizely meze a tím i přirozený úkryt a potrava zvěře. Ve stále se

117

zvětšujících lánech zemědělských monokultur ztrácí drobná zvěř nejen orientaci, ale i potravu, přibývá chemie do půdy, mnohdy zbytečnými melioračními zásahy mizí přírodní napajedla pro zvěř, která začíná strádat nedostatkem vody a do polních prací vstupuje čím dál těžší a rychlejší mechanizace, proti které je drobná zvěř zcela bezmocná a prakticky bezmocní zůstávají i členové mysliveckého sdružení. Postupně mizí z přírody koroptev, snižují se velmi rychle stavy bažantů, srnčata nemají šanci proti rotačním sekačkám s velkými pojezdovými rychlostmi při sklizni pícnin. Mnoho zajíců končí na lištách kombajnů při sklizni obilovin a dílo zkázy postupně dokončují postřiky brambor. A tak pomalu, ale jistě drobné zvěře ubývá a škodné, zejména lišek, přibývá. Koncem sedmdesátých let dochází k dalším výrazným změnám v zemědělství s logickým dopadem i do myslivosti a života mysliveckých sdružení. Do větších celků se slučují JZD a v roce 1979 dochází i ke slučování mysliveckých sdružení snad ve snaze větší výměrou honiteb a přirozenými hranicemi mysliveckých sdružení dát zvěři alespoň částečnou ochranu a tím i šanci na přežití. V lednu 1979 se konala ustavující schůze MS Osová Bítýška, které tvořily katastry obcí Osová Bítýška včetně Osové a Skřinářov a části katastrů obcí Březí, Borovník, Rozseč, Vidonín a Heřmanov s celkovou výměrou 2 020 ha a členskou základnu tvořilo 40 členů původního MS Osová Bítýška a z okolních sdružení, jejichž část do Osové Bítýšky přešla. Pomoc přírodě a péče o zvěř funkcionářů a členů tohoto nového mysliveckého sdružení se postupně stává nerovným bojem o záchranu a přežití. Členové MS intenzivně budují další nová krmná a ostatní myslivecká zařízení, brigádničí v JZD i na mysliveckém políčku k zajištění krmiva, vysazují stromky, objevující se nebezpečí vztekliny vede k intenzivnímu hubení škodné , zejména lišek, aktivně pracuje kroužek mladých přátel přírody na základní škole v Osové Bítýšce, v červnu se stávají tradičními myslivecké zábavy „ pod lipami „ a poslední leče v solovně. Již v roce 1982 se členové MS pokouší pomoci matičce přírodě nákupem a vypuštěním bažantích kuřátek, sice s maximálním pracovním úsilím, značnými finančními náklady, ale bez žádoucího efektu – vypuštění bažantíci se stali snadnou kořistí škodné, zejména lišek, kterých přibývalo a přibývalo a přibývá. Proto ve druhé polovině osmdesátých let získalo MS do vlastnictví bývalou drůbežárnu JZD, kde byla vybudována vlastní odchovna bažantích kuřátek. Ale ani volierový odchov a vypouštění odrostlých bažantů nepřineslo žádný efekt ani v odlovu ani ve zvýšení kmenových stavů a tak po několika létech intenzivní práce a vysokých finančních ztrát MS s odchovem a vypouštěním bažantů skončilo. Od druhé poloviny osmdesátých let se sice začínají v revíru objevovat divočáci, ale současně dochází k postupnému snižování stavů u zajíců, výřady na společných honech jsou čím dál menší, společné hony se více méně stávají příležitostí k odstřelu lišek a nebezpečí vztekliny, které se občas objeví, vede k jejich plošné vakcinaci, lišky se stávají odolnějšími a tak kromě soustavného odlovu není nic, co by mohlo jejich stavy snížit. Začátek devadesátých let byl dalším významným mezníkem jak ve společnosti tak i v činnosti mysliveckých sdružení. Zákon o myslivosti z roku 1992 vztáhl výkon práva myslivosti k vlastnictví honebních pozemků, výrazně se snížila výměra pro uznání honiteb a bez ohledu na potřeby a zájmy zvěře se začaly projevoval lokální zájmy a odstředivé tendence i v samotných mysliveckých sdruženích a zcela logicky i v MS Osová Bítýška. A tak na základě tohoto zákona v polovině roku 1993 uznal Okresní úřad Žďár nad Sázavou honitbu Osová Bítýška o celkové výměře cca 1 200 ha, kterou honební společenstvo Osová Bítýška pronajalo na dobu deseti let, konkrétně tedy do 31. 3. 2003 Mysliveckému sdružení Osová Bítýška. Na výroční schůzi MS Osová Bítýška v lednu 1993 odsouhlasilo nové stanovy MS Osová Bítýška pouze 26 členů sdružení převážně z Osové Bítýšky a Skřinářova a část katastrů obcí Březí, Borovník, Rozseč, Vidonín a Heřmanov přešla z MS Osová Bítýška do jiných MS včetně členů MS z těchto obcí.

118

Je pochopitelné, že členská základna MS Osová Bítýška doznala za posledních deset let určitých změn. Někteří členové odešli tam odkud není návratu, někteří odešli na zasloužený odpočinek, ale přišli do sdružení i někteří noví členové, a tak v současné době myslivecky hospodaří na výměře cca 1 200 ha 22 členů MS s jediným cílem – zajistit zvěři maximální ochranu před škodnou, zajistit pro zvěř dostatek krmení pro zimní období a udržet kmenové stavy drobné zvěře a stávající stavy zvěře srnčí.

Zahrádkáři Dne 1. března 1959 byla vytvořena nová organizace svazu zahrádkářů a ovocnářů. Náplní jejich činnosti bylo v celé obci odstranit staré ovocné stromy ze zahrad, aby se nerozmnožovali škůdci a dohlížet na všech zahradách na provádění ochranných postřiků. V roce 1962 zahrádkáři provedli za pomoci školy výsadbu stromků ku Třem Dvorům, dále vysázeli pás u hřbitova, aby tato plocha zarostla než se začne s výstavbou zdejší školy. Jaké byly „přebytky“ výpěstků ukazuje údaj z roku 1966. To odevzdali zahrádkáři do výkupu 70 kg ovoce a 1470 kg cibulovin. V roce 1969 byl zvolen nový výbor. Organizace objednala růže z Rosic na výsadbu zahrádky u MNV a členům na výsadbu před své domy a zahrádky. V roce 1973 konali zahrádkáři přednášku. Přednesl ji František Kopřina v Doubravice, který dlouhou dobu žil v Kanadě a který donesl hodně filmů o pěstování a sklízení ovoce. Zahrádkářům v roce 1974 následkem námrazy nastala velká kalamita na zahradách, kde bylo rozlámáno hodně stromů, hlavně švestky. Stejně tak námraza nadělala hodně škody v lese. V roce 1975 bylo hodně angreštu, rybízu, úroda jablek byla průměrná, méně bylo hrušek i třešní, ale žádné švestky.

97,Výstava ovoce a zeleniny Na výroční schůzi bylo projednáno, že MNV a JZD opatří stromky, které budou vysázeny jako ochranný pás u střediska JZD směrem k výstavbě rodinných domků, aby se zabránilo nežádoucím pachům linoucím se od objektů družstva. 10. května 1981 měla organizace zahrádkářů brigádu na výsadbu stromků v Borovinách. 16 členů vysázelo 2 200 stromků. 119

Koncem května 1983 byla uzavřena dohoda mezi MNV, org. zahrádkářů a dohlížecím výborem Jednota o stavbě moštárny v Osové Bítýšce. Moštárna byla přestavěna v roce 1984 z kolny vedle domu č. 23. Členové zahrádkářského svazu odpracovali mnoho brigádnických hodin na stavbě základní školy a mateřské školy . Během svého působení zorganizovali zahrádkáři spoustu výstav svých výpěstků, které vidělo mnoho občanů obce a na které se pravidelně chodily dívat i školní děti.

98,Výstava sušených květin Pro své členy pořádal svaz každoročně exkurze do zemědělských či pěstitelských provozů a pravidelné byly též návštěvy známých výstav v Litoměřicích či Českých Budějovicích.

120

Perspektivy Naše obec má od roku 1998 vypracovaný Návrh programu obnovy vesnice. Autorem je Ing. arch. V.Zemánek, Csc., autorizovaný architekt. Obecní zastupitelstvo tento Návrh programu obnovy vesnice schválilo. Právě z tohoto materiálu je třeba vycházet při hledání perspektiv rozvoje Osové Bítýšky a Osové. K posílení postavení spádové obce, zvýšení nabídky pracovních aktivit a její ubytovací funkce je připravena nabídka nových ploch pro výstavbu a rozvoj potřebných aktivit v obci. Tato nabídka je vymezena v zastavěném území na vybraných pozemcích velkých zahrad, na nových volných plochách dnes zemědělsky využívaných a orientuje se na málo využívané pozemky v areálu zemědělského družstva. Počítá také s modernizací a přestavbou objektů, jejichž stavebnětechnický stav i morální opotřebení neumožňuje jejich plné součastné využití. Urbanistický rozvoj na navržených pozemcích může v být v budoucnu realizován pouze za předpokladu projednání těchto možností s vlastníky dotyčných pozemků, s vědomím, že výhledové možnosti výstavby zvyšují hodnotu těchto pozemků a součastně studie reguluje nebo zcela vylučuje výstavbu na jiných, neoznačených pozemcích.

Urbanistická koncepce osady Osová počítá s obnovou areálu zámku novým majitelem a s využitím bývalých hospodářských stavení k provozu např. zařízení veřejného stravování, přechodného ubytování a k dalším aktivitám cestovního ruchu; navrhuje omezený rozvoj rekreace na březích rybníka Štěpnice, kde se počítá s útlumem provozu kachní farmy. Koncepce navrhuje i modernizaci a nové využití areálu panského dvora s rozvojem bydlení na navazujících plochách směrem k nádraží ve Vlkově, vybudováním sportovního areálu pod tímto souborem a s rekonstrukcí objektu bývalého lihovaru pro nové podnikatelské aktivity. Na části obecních pozemků bude nutno dobudovat systém veřejně parkové zeleně, v návaznosti na rekonstrukci obory a uvažovat o revitalizací vodních ploch a toků ve správě státního rybářství. V Osové jsou vytvořeny územní rezervy pro rozvoj sportovně rekreačních ploch na severním břehu rybníka Štěpnice a pod panským dvorem je vymezena rezerva pro umístění klubových aktivit. Bude nutno doplnit i stromořadí kolem cest, provést revitalizaci rybníků na katastru Osové a obnovy obory Rozvojové plochy jsou připraveny uspokojit rozmanitou poptávku po pozemcích pro rodinné bydlení bez hospodářských činností až po bydlení s podnikatelskými aktivitami či po bydlení v obecních nájemních bytech. Na Osové jsou vymezeny vhodné objekty možného podnikatelského zájmu a to provozování chybějících občanských zařízení i sezónního charakteru v souvislosti s rozvojem služeb cestovního ruchu (půjčovny a servisy horských kol, koní a bryček, běžeckých lyží a pod). V osadě je navržen omezený rozvoj podnikatelských aktivit, soustředěný na obnovu a využití stávajících hospodářských objektů s tím, že hlavním podnikatelsky atraktivním areálem je výrobní zóna u nádraží v blízkém Vlkově

121

V urbanistické studii Osové Bítýšky je východní rozvojový prostor vymezen pro bydlení rodinné, řadové i pro volnou zástavbu dvoupodlažních budov s klasickou sedlovou a valbovou střechou na menších pozemcích. Prostor před školou je určen k výstavbě nájemních bytových domů,které budou maximálně třípodlažní s valbovou střechou a budou uspořádány kolem malého náměstí, jež se vepíše do siluety obce novými dominantami a spolu s objektem školy vytvoří nový vzhled obce. Urbanistická studie situuje podnikatelské aktivity do dvou samostatných rozvojových prostorů. U areálu ZD při novém příjezdu do obce, a do areálu v okolí Lexikonu s. r. o. a firmy Raja Moravia. Koncepce rozvoje podnikání ve studiích navrhuje využití části severního areálu pro situování technických zařízení pro obsluhu obce (trafostanice, regulační stanice plynu -ta je v areálu již umístěna apod.) a rozvoj dalších výrobních a skladových potřeb na sousedních pozemcích v rozsahu ochranného pásma ZD. Koncepce počítá i s podnikatelským rozvojem na obecních pozemcích v areálu Šibeníku, kde by vznikla samostatná výrobní zóna, oddělená od obce pruhem polí a veřejné zeleně. V rámci ploch pro smíšené bydlení byly popsány i lokality s návrhem podnikatelských aktivit v zastavěném území obce a na návsi. S připravovanou přestavbou železnic v ČR dojde zřejmě i k novým relacím ve vztahu nákladní a osobní dopravy. V poslední době jsou prověřovány varianty územních a trasovacích možností realizace trasy celoevropské žel. sítě tratí vysokých rychlostí (VRT).V daném případě západo– východní tah přes Brno do Rakouska. Jedna z variant (dle ideové trasy varianty SÚDOP Praha 1995) se bezprostředně dotýká katastrů obcí Ořechov a Osová Bítýška. Kromě individuální automobilové a železniční dopravy zabezpečuje přepravu osob i autobusová hromadná linková doprava. Její efektivnost z hlediska provozovatele v posledním období klesá a projevují se disproporce mezi nabídkou a poptávkou po přepravě.

99,Dopravní uzel v obci

122

Podle studie úpravy silničního tahu I/37 , zpracované ÚSH Praha, byl na území Osové Bítýšky sledován záměr obchvatové trasy na dnešní silnici III/03722. Pro rozvoj a zachování stávajících zařízení sociální infrastruktury je rozhodujícím faktorem dlouhodobá perspektiva růstu obce a jejího postavení ve spádovém obvodu. Místní uliční síť bude doplněna o krátké spojovací úseky, zčásti reorganizována na principu jednosměrného provozu a obytných ulic, kam budou mít motorová vozidla omezený přístup. Chodníky jsou v současné době nově opravovány, případně vznikají podél komunikací nové. Při přestavbách bude nutno řešit také dopravní závady na stávajících síti ulic, t. j. oddělit pohyb chodců a zajistit rozhledové vzdálenosti na křižovatkách. Ve stávající dopravně zklidněné síti ulic bude upřednostněn pohyb chodců s omezením rychlosti pohybu vozidel. Parkování a odstavování je řešeno na veřejných prostranstvích v blízkosti podnikatelských aktivit a v zónách bydlení na soukromých pozemcích. Veřejná zeleň spoluvytváří kvalitu obytného prostředí a má výrazný podíl na charakteristické tváři obce a v případě Osové Bítýšky i její návsi. Tato vzrostlá zeleň bude plně chráněna a nově zpřístupněna. Kromě doprovodné funkce veřejné zeleně v obytných souborech je dále navržena revitalizace břehové zeleně potoka Bítýšky, jako součást plánovaného biokoridoru, rozšíření izolačních pásem kolem sportovišť, u nové školy a zejména bude nutno rozšíření vlastní plochy obecního hřbitova i s izolační zelení na styku s obytnou zónou. Důležitým záměrem v rozvoji veřejné zeleně bude vytvoření přechodového článku mezi zástavbou a zemědělsky obdělávanou půdou a na okrajích obce. Významným přechodovým článkem zástavby do krajiny jsou soukromé zahrádky a sady. Plochy pro sport jsou v Osové Bítýšce plánovány v návaznosti na stávající areál na západě obce, na ploše rekultivované skládky, počítá se s rozšířením tělocvičny nové školy na víceúčelovou halu (staré kotle jsou již z bývalé kotelny odklizeny).Sportovní areál vzniká také kolem školy, kde mladí lidé tráví volný čas i mimo dobu školního vyučování.

100,Sportovní areál u nové školy

123

Aktuálním úkolem je regenerace návsi, spojená s využitím stávajících prostor pro doplnění obchodů a provozoven služeb, jež by vedla k navrácení atraktivity do tradičního centra obce jak pro obyvatele, tak pro návštěvníky. V současné době je rozhodnuto, že budova bývalé školy bude zbourána, a tak se objeví zcela jiná tvář náměstíčka. Urbanistický rozvoj obce i osady je vázán na využití volných kapacit ve stávajících systémech technické infrastruktury, t. j. vodovodu, stokové síti včetně ČOV a rozvodové energetické síti Vodovodní síť je v dobrém stavu a dostatečně dimenzována, takže na ni mohou být napojeny i navržené rozvojové plochy. K nejvýznamnější stránce problematiky rozvoje obce Osové Bítýšky patří její dosavadní funkční charakteristika venkovské obce v intenzivně zemědělsky využívaném prostoru, z níž vyjíždí za prací téměř tři čtvrtiny jejích ekonomicky aktivních obyvatel. V obci chybí dostatečná nabídka pracovních příležitostí a v rámci této nabídky i větší možnosti výběru. Tato skutečnost je zčásti daná polohou obce v subregionu a snadnou dostupností větších center osídlení s vyšší nabídkou pracovních míst. Na druhé straně obec poskytuje ve srovnání s menšími obcemi v okolí výrazně vyšší podporu bydlení a to zastoupenými službami a vybavením jak občanským, tak technickým. Mimořádným úspěchem samosprávy v obci je před čtyřmi roky dokončená výstavba nové základní školy s vysokým stupněm vybavení a stavba vegetační čistírny odpadních vod, jež se stala experimentálním příkladem vhodného užití nové technologie v konkrétních podmínkách podhorské vesnice. Díky těmto a dalším iniciativám i díky málo narušené kvalitě životního prostředí v obci, roste v současnosti zájem o bytovou výstavbu. Tento zájem, je-li dlouhodoběji stimulován, povede nejen ke stabilizaci počtu obyvatel v obci, ale při vhodné politice samosprávy i k výraznému růstu velikosti obce. Pro úspěch strategie aktivního územního rozvoje obce hovoří řada skutečností a předpokladů, k nimž patří zejména tyto; obec již tradičně plní pro okolní obce úlohu spádového střediska s dostatečně rozvinutou infrastrukturou; jak sociální ( základní škola, mateřská škola, lékaři), tak i technickou ( dopravní spojení silniční, železniční, blízkost městských center a dálnice), obec i osada mají vhodné lokality pro přestavbu, rozvoj a novou výstavbu jak v zastavěném území, tak i na volných plochách, v obci i osadě existuje také prostorová nabídka volných a nevyužívaných obecních, družstevních i soukromých hospodářských objektů vhodných pro podnikání, obec má zachovalou tradiční venkovskou strukturu jádra obce a velmi atraktivní kulturně historickou lokalitu v osadě Osová (zámek, zámecká obora a hospodářské objekty zámku s potenciálem k rozvoji cestovního ruchu, sezónní aktivity v galerii Sýpka a další), krajinný rámec okolí obce a osady je dostatečný pro rozvoj rekreace a netradičních forem cestovního ruchu a tvoří propojený systém s krajinou a rekreačními centry Vysočiny díky vybudovaným zemědělským a lesním cestám, v obci není situován významný producent znečišťující životní prostředí obce. Zemědělsky využívané pozemky nebyly v minulosti kontaminovány. Všechny kroky obecního zastupitelstva jsou směřovány k tomu, aby se rozvíjely pozitivní podmínky pro život obyvatel i pro činnost podnikatelských subjektů v obci.

124

Obsah: Základní údaje o obci ……………………………………………… Demografická skladba obyvatel ……………………… Obyvatelstvo podle věku ……………………… Životní prostředí v obci ……………………… Očima geologa ……………………… Veřejná prostranství a návsi ……………………… Kulturní a památkové hodnoty v obci ……………………… Bytová výstavba a bydlení ……………………… Sociální infrastruktura ……………………… Technická infrastruktura ……………………… Hospodářské podmínky v obci ……………………… Rekreace a cestovní ruch ……………………… Místní pověsti ……………………………………………… O Strašné skále ……………………… Smírčí kameny ……………………… Kámen u dráhy ……………………… Pověst o sedmi dlábkách I ……………………… Pověst o sedmi dlábkách II ……………………… Pověst o skřinářovském lese ……………………… O Třídvorském rybníku ……………………… Tři rybníky ……………………… Vlčí jáma ……………………… Sázka ……………………… Z historických pramenů ……………………………………………… První zmínka o Osové Bítýšce ………………………. Vznik názvu obce ………………………. Popis městečka ………………………. Zvířena a květena ……………………….. Podnebí. Krajinný ráz ……………………….. Osídlování krajiny ……………………….. Život lidu vůbec ……………………….. Spojovací prostředky ……………………….. Obecní záležitosti ………………………... Vodní toky ………………………… Místní části (čili trati) ………………………… Vápeníci ………………………………………………… Osová Bítýška na přelomu století ..…………….………………………. Léta válečná a meziválečná …………………………………………………. Majitelé domů ve 30.letech …………………………………………………. Druhá světová válka …………………………………………………. Poválečná obnova …………………………………………………. Léta padesátá …………………………………………………. Léta šedesátá …………………………………………………. Léta sedmdesátá …………………………………………………. Léta osmdesátá …………………………………………………. Po roce 1989 …………………………………………………. Osová ………………………………………………….

strana 8 9 10 11 11 11 13 13 14 15 15 16 17 17 17 18 18 19 19 19 20 20 20 21 21 22 26 27 27 27 28 28 29 31 31 33 35 40 42 48 52 54 56 58 61 63 68

125

Kostel Hřbitov Fara Základní škola Galerie Sýpka Rekreační zóna Tři Dvory Čistírna odpadních vod Sokol Hasiči Myslivost v Osové Bítýšce Zahrádkáři Perspektivy

……………………………………………… ……………………………………………… ……………………………………………… ……………………………………………… ……………………………………………… ……………………………………………… ……………………………………………… ……………………………………………… ……………………………………………… ……………………………………………… ……………………………………………… ………………………………………………

strana 74 78 78 79 87 88 91 96 106 117 119 121

126

Použitá literatura a prameny: Dokumenty z let 1850- 1960 – archiv Velké Meziříčí Kroniky obce Osová Bítýška Dokumenty ze Západomoravského muzea v Třebíči Pamětní kniha farnosti Osové Bítýšky od roku 1913 Hasičská kronika, Požární deník dobrovolného hasičského sboru z roku 1893 100 let hasičů v Osové Bítýšce (autor Květoslav Habán) Sokolská kronika Vlastivěda moravská v knihách z let 1890,1897,1900, 1928 Zpravodaj obce Osová Bítýška Regionální tisk; Vysočina a Velkomeziříčsko Návrh programu obnovy vesnice pro obec Osová Bítýška z roku 1998 Regulační plán-zóna Tři Dvory u Osové Bítýšky Lánové rejstříky Brněnského kraje z let 1673 -1675 Kotík, J.: Bítešské pověsti a historky Kotík, J.: Velká Bíteš docela nedávno Kotík, J.: Letopisy rodu Haugwitzů Kotík, J.: Velká Bíteš za okupace Šrámek, R.: Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Redakční spolupráce: Květoslav Habán , Josef Mach, Soňa Prchalová, Jan Šimkovský

Fotografie zapůjčili: Archív autora , Západomoravské muzeum v Třebíči, archív Obecního úřadu v Osové Bítýšce, Manželé Blahákovi ( z pozůstalosti Josefa Nedomy ), Květoslav Habán, Mgr. Antonín Malý Josef Procházka, Jakub Pyšný, Sylva Smutná (znak rodu Haugwitzů) , Lenka Špatinková, Pavel Urbánek, Miroslav Žák, Ing.arch.Václav Zemánek, CSc

127

Vydal: Obecní úřad Osová Bítýška Rok 2000 Tisk Protisk Velké Meziříčí

128