Algoritmizace hromadných oprav vybraných typograficko-pravopisných jevů českého jazyka

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav českého jazyka obor Český jazyk se specializací počítačová lingvistika

Algoritmizace hromadných oprav vybraných typograficko-pravopisných jevů českého jazyka Bakalářská diplomová práce

Mgr. Zbyněk Michálek

vedoucí práce Mgr. et Mgr. Vít Baisa, Ph.D.

Brno 2016

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci vypracoval samostatně a veškeré využité prameny a literaturu řádně uvedl.

Děkuji dr. Vítku Baisovi za, to že se vedení mé práce ujal a poskytoval mi během jejího psaní rady a připomínky, které přispěly ke zvýšení její kvality. Děkuji rovněž dr. Jarmile Vojtové za pečlivé pročtení rukopisu a za cenné podněty.

Abstrakt: Předkládaná práce v teoretické část podává stručné pojednání o pravopise a interpunkci, která se k pravopisu v české tradici řadí. Krátce je také vysvětleno, co je typografie a regulární výrazy. V práci zavádíme termín typograficko-pravopisný jev; jde o ty jevy, které jsou společné jak typografii, tak pravopisu: např. sazba interpunkčních znamének a jiných znaků; sazba značek, zkratek a číslic; sazba mezer (zejména nezlomitelných); dělení slov a psaní velkých písmen mimo propria. Součástí teoretické části je popis pravidel sazby jednotlivých interpunkčních znamének a jiných znaků v různých situacích a popis nejčastějších chyb v jejich sazbě. V praktické části popisujeme správnou a chybnou sazbu jednotlivých interpunkčních znamének a jiných znaků ve vybraných situacích pomocí regulárních výrazů, díky nimž můžeme provádět hromadné textové opravy. Součástí práce jsou dvě přehledové tabulky pro rychlou orientaci ve správné sazbě. Klíčová slova: pravopis; interpunkce; interpunkční znaménka; typografie; typograficko-pravopisný jev; regulární výrazy Algoritmization of Batch Corrections of Selected Typographic-Ortographic Phenomena in Czech Abstract: The presented work is divided into two parts: theoretical and practical. The aim of the theoretical part is to show a brief treatise on orthography and punctuation that is considered as a specific part of orthography in the Czech tradition. It’s also shortly explained what typography and regular expressions (regex, RE) are. We set up the term typographic-orthographic phenomenon; it is a phenomenon that is common both for typography and orthography: for example, the typesetting of punctuation marks and other non-letter characters; typesetting of symbols, abbreviations and numerals; typesetting of spaces (especially non-breaking); hyphenation and the rules of capital letters usage (except for proper names). In the theoretical part, there is the description of the rules of typesetting of punctuation marks and other non-letter characters in different situations and the description of the most frequent mistakes. In the practical part, we describe the correct and incorrect typesetting of punctuation marks and other non-letter characters in chosen situations by regular expressions. Thanks to them we can do batch text corrections. The work has two appendices: summarizing tables for fast orientation in correct typesetting. Key words: orthography; punctuation; puntuation marks; typography; typographic-orthographic phenomenon; regular expressions; regex; RE

A panda walks into a café. He orders a sandwich, eats it, then draws a gun and proceeds to fire it at the other patrons. “Why?” asks the confused, surviving waiter amidst the carnage, as the panda makes towards the exit. The panda produces a badly punctuated wildlife manual and tosses it over his shoulder. “Well, Iʼm a panda,” he says. “Look it up.” The waiter turns to the relevant entry in the manual and, sure enough, finds an explanation. “Panda. Large black-and-white bear-like mammal, native to China. Eats, shoots and leaves.”

Vysázeno v LuaLATEXu písmy Linux Libertine a Linux Biolinum.

Obsah 1 Úvod

9

2 Teoretická část 2.1 Pravopis a jeho principy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Norma a kodifikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Český pravopis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Postavení interpunkce v české pravopisné soustavě . . . . . . . 2.5 Charakteristika typografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6 Typograficko-pravopisný jev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.7 Regulární výrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8 Česká interpunkční znaménka a vybrané jiné znaky . . . . . . . 2.8.1 Mezera ␣ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.2 Tečka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.3 Čárka , . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.4 Středník ; . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.5 Otazník ? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.6 Vykřičník ! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.7 Dvojtečka : . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.8 Uvozovky „“ ‚‘ »« ›‹ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.9 Závorky () [] {} hi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.10 Pomlčka – — . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.11 Tři tečky (výpustka) … . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.12 Spojovník (rozdělovník) - . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.13 Apostrof (odsuvník) ʼ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.14 Lomítko / . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.15 Procento a promile % ‰ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.16 Paragraf § . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.17 Ampersand & . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.18 Znaky pro narození a úmrtí (hvězdička a křížek) * † . . 2.8.19 Teplotní stupeň ° (a úhlový stupeň °, minuta ʹ a vteřina ʺ) 2.8.20 Stopa a palec ʹ ʺ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.21 Podtržítko _ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

—7—

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14 14 17 18 20 23 24 25 32 35 38 41 41 42 43 44 46 48 50 53 55 57 58 61 61 62 63 63 64 65

2.8.22 2.8.23 2.8.24 2.8.25

Zpětné lomítko \ . . . . . . . . . . Zavináč @ . . . . . . . . . . . . . . Mřížka # . . . . . . . . . . . . . . . Základní matematické znaky (plus děleno : nebo /, rovnítko =) . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . +, minus −, . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . krát × . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . nebo ∙, . . . . .

65 65 66 66

3 Praktická část 69 3.1 Algoritmický zápis hromadných oprav vybraných typograficko-pravopisných jevů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 3.2 Test úspěšnosti aplikace hromadných oprav pomocí regulárních výrazů 79 4 Závěr

83

5 Bibliografie

86

6 Příloha 1: tabulka s pravidly správné sazby 7 Příloha 2: typy mezer

i xi

8 Příloha 3: pokusný text bez typograficko-pravopisných chyb

xii

9 Příloha 4: pokusný text s vyznačenými typograficko-pravopisnými chybami

xvii

10 Příloha 5: pokusný text po aplikaci hromadných oprav

xxii

—8—

1 Úvod

N

ámět předkládané bakalářské práce je inspirován praxí: na Ústavu slavistiky FF MU připravuji k tisku časopisy a sborníky z různých konferencí, na kterých se nějakým způsobem, většinou organizátorsky, náš ústav podílí. Autoři texty svých příspěvků napíšou a zeditují podle pokynů (a podle svých možností) a takto se dostanou ke mně. Mým úkolem je tyto texty připravit tak, aby se mohly odeslat do tiskárny. Vždy se snažím, aby podklady k tisku (tzv. makety1 ) byly co nejlepší. Jako technický redaktor nemůžu ovlivnit obsahovou kvalitu a správnost příspěvků, a to ani jazykovou. Když pomineme to, že příspěvky jsou často psány v různých slovanských i jiných jazycích, není v silách jednoho člověka všechny texty číst; ani to není náplní mé práce. Co však můžu ovlivnit, je to, aby v textech byla správně uplatněna typograficko-pravopisná pravidla2 jednotlivých jazyků. Uvedu zde příklad typograficko-pravopisného jevu pomlčka v několika jazycích: čeština: slovenština: angličtina:

ruština:

v letech 1998–2000 Bratr – kterého jsem velmi dlouho neviděl – přicestoval včera. v rokoch 1998 – 2000 Brat – ktorého som veľmi dlho nevidel – pricestoval včera. in years 1998–2000 Brother—whom I have not seen for a long time—arrived yesterday. (Brother – whom I have not seen for a long time – arrived yesterday.) в 1998–2000 гг. Брат — которого я очень давно не видел — прибыл вчера.

Příklady ilustrují dvě různá užití pomlčky: pomlčku rozsahovou a pomlčku větnou, která značí pauzu a může být nahrazena čárkou. Vidíme, že i v takto jednoduchých příkladech se jednotlivé jazyky rozcházejí. Ve všech čtyřech jazycích se pro rozsahovou pomlčku užívá pomlčka kratší (půlčtverčíková,3 angl. n-dash – název napovídá, že délkou odpovídá polovině kuželky velikosti písma). Avšak pouze ve třech jazycích 1

2 3

Maketa se do tiskárny odevzdává nejčastěji ve formátu PDF (portable document format), který zaručuje jeho neměnnost na různých počítačích. Příspěvky od autorů naopak přicházejí nejčastěji ve formátu .doc (.docx), který je běžně editovatelný. K přípravě PDF pro tiskárnu využívám sázecího programu LATEX. Termín typograficko-pravopisné pravidlo (jev, chyba), který v této práci zavádím, podrobněji vysvětlím později na s. 24. Čtverčík je typografický termín vycházející z principů staré ruční sazby: každé písmeno bylo na svém vlastním kvádru, na jehož jedné straně byl zrcadlově převrácený obraz grafému připravený

—9—

(čeština, angličtina, ruština) se používá shodně, tj. bez mezer po obou stranách. Ve slovenštině, jak vidíme, se tato pomlčka sází s mezerami (zúženými a nezlomitelnými4 ). Odlišná situace je i při užívání pomlček větných: v češtině a slovenštině se v tomto významu používá pomlčka kratší, v ruštině a angličtině pomlčka delší (čtverčíková, angl. m-dash). I když je v obou jazycích užito pomlčky delší, v ruštině se sází s mezerami po obou stranách, v angličtině oproti tomu bez mezer. V angličtině je možné i užití shodné s češtinou (kratší pomlčka s mezerami), to je však řidší. V češtině a slovenštině se v tomto případě užívá pomlčka shodně s mezerami po obou stranách. Užití delší pomlčky není zakázáno, není však běžné. Podotknu ještě, že u pomlček, které se sázejí s mezerami, by levá mezera měla být nezlomitelná, jelikož až na výjimky řádek nesmí pomlčkou začínat. De facto neexistují dva jazyky, které se plně shodují v užití pomlčky a jiných interpunkčních znamének (příklady jazyků výše byly ilustrační). I dva tak blízké jazyky, jako jsou čeština a slovenština, se rozcházejí; shody v jednotlivostech však samozřejmě najdeme. Problém je v tom, že autoři buď nevědí, že v různých jazycích platí různá pravidla pro užití interpunkčních a jiných znamének, nebo neumějí takové znaky napsat. Výjimkou nejsou ani autoři, kteří neznají pravidla pro psaní interpunkčních znamének ve své mateřštině. Situaci ilustruji na pomlčce: na klávesnici se nachází pouze spojovník, nejkratší vodorovná čárka, který se užívá na úrovni slov, nikoliv vět. Pokud chceme napsat správnou českou pomlčku, musíme postupovat složitě. Buď vybírat z dostupné sady speciálních znaků, nebo znát kód Unicode či používat některou klávesovou zkratku (které se pro různé programy liší) a značně zdlouhavě tak pomlčku vkládat. Pomíjím teď např. automatickou opravu v programu MS Word, která zaprvé není schopna opravit každý chybný zápis a zadruhé která neřeší situaci, pokud chceme text psát v jiném editoru. Z výše popsaného vyplývají dva problémy: • Používání nevhodných interpunkčních a jiných znamének je prohřeškem proti pravopisným zásadám jednotlivých jazyků, protože nenajdeme dva, které se vždy a ve všem shodují.

4

k obtisknutí na papír. Výška tohoto kvádru se tradičně nazývá kuželka. Čtverčík je čtverec o straně výšky kuželky. I když se s kuželkami již nepracuje, termín se užívá jako jednotka délky při digitálním zpracování písem. Typy mezer se zabývám na s. 35; viz též příloha 2 na s. xi.

— 10 —

• Na takovém textu je ihned vidět, že je špatně vysázen; jak pomlčky, tak třeba uvozovky jsou výrazným vizuálně-grafickým prvkem v libovolném textu, především však v odborném, kde je jich značné množství. Je proto žádoucí, aby texty byly v tomto ohledu k tisku náležitě připraveny. Abychom dosáhli toho, že budou interpunkční a jiná znaménka správně užita, bylo by možné každý jednotlivý text číst a typograficko-pravopisné chyby postupně opravovat; takto „číst“ většinou můžeme i text, jemuž nerozumíme, stačí znát zásady pro psaní pomlček, uvozovek atd. v daném jazyce. Je ale zřejmé, že toto řešení je nepoužitelné pro časovou náročnost. Je tedy třeba řešení jiné. Mohli bychom využívat vyhledávání, které má většina textových editorů implementováno. Zadáme do vyhledávání například „–“ (pomlčku) a pomocí tlačítka další postupně procházíme jednotlivé výskyty a případné chyby ručně opravujeme. Sice je toto řešení rychlejší nežli čtení celého textu, i tak je ale časově neekonomické. Je třeba problém vyřešit jinak, a to tak, aby tuto časově náročnou práci za nás provedl počítač. Jako dobré řešení se mi jeví používat při hledání a opravách tzv. regulárních výrazů (angl. regular expressions, zkráceně regex, RE).5 O nich bude pojednáno o něco později na s. 25, nyní jen stručně: zatímco v běžném vyhledávání každý znak zastupuje sám sebe (tečka vyhledá tečku), regulární výraz (metaznak) zastupuje celou množinu znaků, alternativy, řetězce apod. Regulární výraz . (tečka) neznamená tečku, nýbrž právě jeden libovolný znak (písmeno, číslici, mezeru nebo i tečku). Pro názornost ilustruji opravu pomlček, tak jak by se prováděla v textovém editoru MS Word: Dostanu k editaci český text, v němž místo pomlček budou užity spojovníky (-), jelikož pomlčka (–) není na klávesnici přítomna. Pro zjednodušení předpokládejme, že MS Word neprovedl automatickou záměnu při psaní textu a že autor textu ví alespoň to, že po obou stranách pomlčky použité na větné úrovni jsou mezery a po obou stranách pomlčky užité ve významu rozsahu mezery naopak nejsou. Neví ovšem, že levá mezera by měla být nezlomitelná. Máme před sebou následující text: Někdy v letech 1956-1961 jsem studoval na vysoké škole, což bylo - vzhledem k době - značně neobvyklé. 5

Regulární výrazy jsou dostupné v mnoha běžných aplikacích, někdy pod jinými názvy a/nebo zjednodušeně: MS Word, web Českého národního korpusu nebo webová verze Příručního slovníku jazyka českého, kde nám umožňují zadávat složitější dotazy.

— 11 —

V textu vidíme pravopisně chybné užití spojovníků namísto pomlček. Prostou hromadnou záměnu spojovníku za pomlčku nelze použít, neboť bychom nahradili spojovníky i tam, kde jsou náležité. Pomocí nástroje Najít a nahradit v MS Word provedeme následující záměnu: do pole najít zadáme řetězec – (mezera, spojovník, mezera) a do pole nahradit řetězec ^s– 6 (^s – speciální „wordovský“ znak pro pevnou (a nezlomitelnou) mezeru, pomlčka, běžná mezera). Tím v celém textu opravíme užití větných pomlček. Poněkud složitěji nahradíme spojovník za pomlčku ve významu rozsahu. Jelikož musíme zajistit, že skupiny číslic nalevo i napravo se nesmějí při náhradách změnit, využijeme při vyhledávání zástupné znaky (tak se v MS Word nazývají regulární výrazy). Do pole najít napíšeme řetězec ([12])([0-9]{3})-([12])([0-9]{3}).7 Do pole nahradit poté napíšeme S\1\2–\3\4.8 Po obou těchto záměnách získáváme text (se zobrazenými netisknutelnými znaky): Někdy v°letech 1956–1961 jsem studoval na vysoké škole, což bylo°– vzhledem k°době°– značně neobvyklé.¶ Náhrada rozsahových pomlček u letopočtů a větných pomlček v celém textu je hotová. Vidíme, že u větných pomlček je levá mezera nezlomitelná, což nám zajistí, že pomlčka neskončí na začátku řádku. Pomlčka byla zvolena pro názornost, podobnými hromadnými úpravami však lze opravit mnohem více typograficko-pravopisných chyb: počínaje nesprávnými uvozovkami a odstraněním případných mezer před/za nimi, přes jiná interpunkční znaménka ve většině svých užití (vykřičník, otazník, tečka, dvojtečka, …), nezlomitelné mezery po jednopísmenných slovech a mezi čísly a značkami, nezlomitelné mezery mezi iniciálou a příjmením atd. Výhodou těchto algoritmů je, že je lze jednoduše

6 7

8

V neproporcionálním písmu užitém k zápisu regulárních výrazů vypadá spojovník graficky stejně jako pomlčka, nejde o chybu. Do kulatých závorek uzavíráme tzv. skupiny, do hranatých závorek množiny. Jinými slovy, výše uvedený regulární výraz znamená: najdi tuto posloupnost znaků: na prvním místě je číslice 1 nebo 2 (zapsáno jako [12]), na dalších třech msítech (zapsáno jako {3}) libovolná číslice (zapsáno jako [0-9]), poté spojovník (zapsán sám sebou -), poté opět číslice 1 nebo 2 následovaná třemi libovolnými číslicemi. Zjednodušeně řečeno, najdi dvě skupiny čtyř číslic spojených spojovníkem, přičemž první číslice každé ze skupin je 1 nebo 2. Tímto zápisem v textu najdeme letopočty a naopak vyloučíme například čísla ISSN, která tomuto zápisu neodpovídají a kde je spojovník náležitý. Zápis čteme následovně: výraz 1 (první kulaté závorky, tzn. číslici 1 nebo 2) a výraz 2 (druhé kulaté závorky, skupinu tří číslic) ponechej na místě, pak umísti pomlčku, poté umísti výrazy 3 a 4 beze také změny (třetí a čtvrté kulaté závorky).

— 12 —

modifikovat pro kterýkoliv jazyk a libovolný textový editor, nejsou omezeny např. na češtinu a MS Word. Pro slovenštinu například rozsahovou mezeru nahradíme v MS Word tímto zápisem: \1\2^s–^s\3\4 (okolo pomlčky jsou nezlomitelné mezery, měly by být úzké; nezlomitelnou úzkou mezerou ale MS Word nedisponuje). Tím jsem se již dostal k cílům své práce. Nebudu se zabývat pravopisem v tom smyslu, kde psát které i/y, kde psát velké písmeno ve vlastních jménech či kde psát čárku v závislosti na syntaktické stavbě věty. Nebudu se zabývat ani široce pojímanou typografií, tj. kdy vyznačovat kurzivou a kdy kapitálkami, jak sázet dvousloupový text či jak umísťovat do textu obrázky. Budu se zabývat, tím, co mají pravopis a typografie společné, tzn. určitou výsečí pravopisu, jejíž velká část se zpravidla řadí pod pravidla interpunkce. Tyto jevy nazývám typograficko-pravopisné (typograficko-pravopisný jev, pravidlo, chyba) (viz s. 24). Vybral jsem si tuto oblast proto, že je alespoň částečně algoritmicky dobře zpracovatelná a je také lehce modifikovatelná pro jiné jazyky.9 V teoretické části předkládaného textu 1. rozeberu náležité (tzn. kodifikované, případně normované či alespoň uzuální)10 užití jednotlivých interpunkčních znamének a jiných znaků v českém textu tak, jak je uvádějí různé jazykové a typografické příručky, a v praktické části 2. představím algoritmický zápis některých správných použití interpunkčních a jiných znamének pomocí obecných regulárních výrazů a 3. navrhnu sadu pravidel (zapsaných také pomocí obecných regulárních výrazů) pro automatické hromadné opravy nejčastějších chyb v užívání interpunkčních znamének a jiných znaků v různých textových editorech a sázecích programech. Práce má několik příloh: 1. přehlednou tabulku, v níž jsou ukázky správného užití správných interpunkčních znamének a vybraných jiných znaků v různých situacích a jejich zápis v Unicode. Tabulka může sloužit k rychlé orientaci méně zkušeným editorům a sazečům; 2. tabulku s přehledem mezer a jejich zápisy v Unicode. 3. pokusné texty, s nimiž jsem pracoval v praktické části.

9

10

Původním záměrem bylo představit text komparační, tj. srovnávající několik nejdůležitějších jazyků. Editor či sazeč pracující s cizími jazyky totiž nemá k dispozici příručku, která by mu práci usnadnila. Poslední taková (mně známá) česká pomůcka vyšla na počátku 50. let [FINGL 1951], je tedy zcela zastaralá. Jinak vycházely občasné časopisecké články v časopise Typografia nebo v ročenkách československých knihtiskařů. Drobné poznámky jsou i v cizích publikacích [ФЕЛИЧИ 2014, s. 271n]. Od tohoto záměru jsem však upustil, neboť bych tím značně překročil rámec bakalářské práce. Občas nicméně poukážu na cizojazyčná pravidla, která pomůžou můj výklad ilustrovat či která můžou negativně ovlivňovat sazečovu práci. Pokud to shledávám odůvodněné či přínosné, upozorňuji i na typografickou praxi, která již není (z nějakého důvodu) aktuální, protože protiřečí kodifikaci apod.

— 13 —

2 Teoretická část 2.1 Pravopis a jeho principy

M

luvená řeč je primární forma jazyka, její písemné zaznamenání sekundární. Psaný text má dvě základní funkce: funkci zaznamenávací, kdy mluvčí chce zaznamenat své myšlenky, a funkci vybavovací – kdy psaný text je prostředek k tomu, aby si čtenář vybavil to, co měl pisatel na mysli ([KARLÍK, NEKULA, RUSÍNOVÁ 2012, s. 61], [TRÁVNÍČEK 1951, s. 226], [HAVRÁNEK, JEDLIČKA 1988, s. 82]). Systém, jímž se mluvená řeč zaznamenává, se nazývá písmo. Je to soustava znaků (grafémů)11 k zachycení mluvené řeči a pravidel, jimiž se řídí spojování těchto znaků. Soubor pravidel a zaznamenávacích znaků nazýváme pravopis 12 . Základní požadavky kladené na pravopis jsou: 1. „pravopis má být takový, že ten, kdo zná výslovnost slova, má být schopen je správně napsat“ 13 [SGALL 1994 I, s. 175], 2. pravopis má být lehce osvojitelný [SGALL 1994 II, s. 270]. Jak uvidíme dále, některé pravopisné principy jdou zejména proti tomuto druhému požadavku (především princip historický, zčásti princip morfologický). Většina příruček a jiných textů (např. [KARLÍK, NEKULA, RUSÍNOVÁ 2012, s. 61n], [KARLÍK, NEKULA, PLESKALOVÁ 2002, s. 337], [ZUBATÝ 1919], [SEDLÁČEK 1986]) se shoduje v uplatnění tří základních principů při aplikaci pravidel pravopisu ze synchronního hlediska:14 princip fonologický (méně vhodně fonetický), princip morfematický (někdy morfologický) a nakonec princip historický. Nutno podotknout,

11

12 13 14

F. Trávníček [TRÁVNÍČEK 1951, s. 222] za prvky tohoto systému považuje 1. písmena (litery), 2. slovní znaky, 3. znaménka rozlišovací (diakritická) a 4. znaménka rozdělovací (interpunkci). Česká mluvnice [HAVRÁNEK, JEDLIČKA 1988, s. 53] písmena a znaménka. Soubor liter, tj. písmenných znaků pro záznam češtiny, se nazývá abeceda (v jiných jazycích alfabeta, azbuka apod.): a, á, b, c, č, d, ď, e, é, ě, f, g, h, ch, i, í, j, k, l, m, n, ň, o, ó, p, r, ř, s, š, t, ť, u, ú, ů, v, y, ý, z, ž a jejich verzálkové (velké) varianty. Mimoto se pro záznam užívají písmena q, w, x v zápisech cizích/přejatých slov, mimoabecední písmena (písmena cizích latinkových abeced, lišících se diakritikou: ä, ę, ô, å, ż, ñ, è, ç, ł, ŕ, ș, ø apod.) a jiné, nepísmenné znaky (interpunkce, různé značky apod.). O grafému jako znaku, bilaterální jednotce, podrobněji např. u A. Erharta [ERHART 1984, s. 163]. Neboli ortografie, kalk z řeckého ορθογραφία a to z ορθος – správný a γραφος – píšící. My se domníváme, že tento požadavek platí i vice versa: ten, kdo zná pravidla pravopisu, by měl být schopen napsané slovo zvukově reprodukovat. Toto platí pro slova domácí. Ovšem např. P. Sgall ve svém článku [SGALL 1994 I, s. 174] rozlišuje až šest pravopisných principů. A. Klégr [KLÉGR a kol. 1989, s. 118] k těmto třem principům řadí ještě princip symbolický (snaha v písmu rozlišovat homofony – vížka × výška); my bychom jej však řadili k principu historickému.

— 14 —

že v žádném jazyce se neuplatňuje pouze jeden princip, vždy jde o kombinace všech principů s některým převažujícím.15 Zásada fonologického pravopisu spočívá v tom, že jedné hlásce (coby realizaci fonému) odpovídá vždy jeden grafém.16 Tento princip převažuje v českém pravopise, ještě více se však uplatňuje např. v běloruštině, což je jazyk poměrně mladý, co se týče kodifikace spisovného jazyka (ta proběhla v první třetině 20. století [Белорусский язык]). Kdyby se český pravopis plně řídil tímto principem, zohledňoval by například asimilaci nebo neutralizaci znělosti hlásek (srov. č. vrabec, vrabce, nikoliv ×vrapce; avšak srov. srb. vrabac, vrapca; nebo tzv. akání ve východoslovanských jazycích: blr. малако oproti r. молоко [малако], č. mléko). Požadavky na plně fonetický pravopis (tzn. jedna hláska = jeden grafém) splňuje pouze fonetická transkripce, požadavky na fonologický pravopis zase fonologická transkripce.17 Princip morfematický razí zásadu, že jeden a tentýž morfém se v grafice realizuje vždy stejně. Srov. např. č. zápis ztratit, shodit, i když vyslovujeme [straťit] a [schoďit]/ /[zhoďit], jelikož upřednostňujeme vždy stejný zápis předpon z- (zlomit, zhubnout, …) a s(skácet, smazat, …). Oproti tomu srov. slk. stratiť, zhoda – ve slovenském pravopise se u předpon v grafice zohledňuje znělostní asimilace, tak jako např. v ruštině (srov. klasický příměr čtveré realizace předpony roz-: рассмотрéть, раздáть, рóспуск, рóзыгрышь). Slovenský a ruský pravopis je tak v tomto směru více fonologický, morfematický princip se upozaďuje. Poslední princip, princip historický, má za následek to, že se v grafice odrážejí ty hlásky, které se v současné řeči již nerealizují. Učebnicovým příkladem je dvojí realizace hlásky [i] v češtině: slova být a bít vyslovujeme identicky, totiž [bít]. Velmi silně se 15

16 17

Pro upřesnění, ve výkladu se pohybujeme v oblasti evropských jazyků. V jiných jazycích se uplatňují i jiné principy pravopisu: u čínštiny nebo u egyptského hieroglyfického písma se mluví o principu sémantickém, kdy grafická forma „slova“ nijak nesouvisí s jeho zvukovou stránkou, ale pouze s jeho významem, zcela jiná pravidla se uplatňují např. v arabštině, která se píše zprava doleva, nezaznamenává krátké vokály a v níž pozice grafému závisí na jeho pozici ve slově (každé „písmeno“ má čtyři varianty podle pozice; podobně jako dvě grafické varianty malého písmene sigma v řečtině, koncového a nekoncového: σ, ς). Fonologický princip se liší od fonetického tím, že fonologický princip v grafice nezachycuje hlásku, nýbrž foném (jež se v řeči realizuje různými alofony). Ani zde není situace jednoduchá, srov. např. mezinárodní fonetickou abecedu/transkripci (IPA), která fonetický princip zachovává úplně. Fonologická transkripce [KARLÍK, NEKULA, RUSÍNOVÁ 2012, s. 27] zachycuje fonémy, nikoliv jejich realizace. Od transkripce je třeba odlišovat tzv. transliteraci, přesný přepis grafémů jednoho jazyka grafémy jazyka druhého, a tzv. běžný přepis, který se někdy od tohoto principu odchyluje (srov. [Pravidla 2013], [Pravidlá 2000], transkripce NK ČR [Doporučení 2006] nebo ČSN [ČSN 01 6910 2014]). Srov. různé přepisy slova „белый“ : IPA [| bʲelɨ̞j], fonolog. transkripce /bjélij/, transliterace Belyj a běžný přepis Bělyj.

— 15 —

tento princip uplatňuje např. ve francouzštině nebo angličtině. Angličtina má jeden z nejstabilnějších (nebo nejzastaralejších, záleží na úhlu pohledu) systémů pravopisu. Dnešní grafika odráží výslovnost přibližně konce 15. století [GENZOR 2015, s. 152], pravidla pro zápis řeči jsou velmi složitá (často je možné jednu hlásku zapsat několika grafémy nebo skupinami grafémů a naopak jeden grafém nebo skupina grafémů se v řeči často realizuje velmi odlišně – podle svého grafického okolí); grafika a řeč jsou tak do značné míry nezávislé systémy navzájem těžko odvoditelné. Všechny tři principy, které jsme výše popsali, spadají do tzv. lexikálního pravopisu, tj. psaní jednotlivých slov.18 Vedle něj se v jazyce uplatňují ještě dva další typy pravopisů: pravopis morfologický (tvaroslovný) a pravopis syntaktický. Pravopisem morfologickým nebo také tvaroslovným (shoda termínu s předchozím pravopisným principem je do značné míry logická) rozumíme ty zásady, jimiž se řídí psaní jmenných a slovesných koncovek při flexi: Nsg holubi, Asg holuby podle Nsg páni, Asg pány.19 Pravopisem syntaktickým chápeme 1. zásady grafického zachycení těch jevů, které vyplývají ze skladebních vztahů ve větách a dokonce výpovědích (chlapci šli, dívky šly), 2. použití tzv. interpunkčních znamének, která mají různou funkci: např. naznačují strukturu výpovědi (Po schodech šli dva malíři, kteří nesli válečky, a dvě uklízečky. × Po schodech šli dva malíři, kteří nesli válečky a dvě uklízečky.) nebo naznačují význam věty nebo její emocionální zabarvení (Půjdeš jíst? × Půjdeš jíst!), podrobněji viz s. 20.20 Pravopis se často stává předmětem tzv. kodifikace, o níž pojednáme v následující podkapitole.

18

19

20

Do lexikálního pravopisu zpravidla řadíme i psaní spřežek nebo pravidla dělení slov. Ta jsou např. v češtině, slovenštině nebo ruštině poměrně jednoduchá (primárně se dělí na morfologickém švu, sekundárně podle slabik – č. při- | jít, slk. krás- | ny, r. доб- | рый), v angličtině se přihlíží spíše k výslovnosti slova (lan- | guage), v němčině a jiných jazycích je o něco složitější kvůli digrafémům: něm. Zucker dělíme tradičně Zuk- | ker vedle novějšího Zuc- | ker, maď. asszonnyal dělíme asz- | szony - | nyal. Ovšem i angl. eighteen dělíme eight- | teen. V této souvislosti viz např. tzv. analogickou opravu pravopisu J. Dobrovského ze začátku 19. století [PLESKALOVÁ 2007, s. 517]. I tak je ale český pravopis v tomto nedůsledný, srov. např. pravopisné pravidlo „c je pravopisně měkká souhláska (v domácích slovech)“ a kodifikovaný zápis „nosili tácy plné jídla“. Často, ale ne nezbytně vždy, se interpunkční znaménka projevují v řeči pauzami, intonací apod. (a vice versa, záleží na tom, která z podob je pro nás primární). Mnohdy se třeba v řeči neprojevuje čárka v písmu, která značí různé větné vsuvky apod., nebo čárka při oslovení: To jsem, myslím, viděl včera v kině. Ahoj, Petře! Tento fakt reflektuje i kodifikace, která připouští čárku nepsat ([Pravidla 2013, s. 67], [PRAVDOVÁ, SVOBODOVÁ 2014, s. 107]). Zde srov. např. ruštinu, která má pravidla pro užití čárky mnohem formálnější a striktnější (polovětné útvary – přechodníky, vsuvky, oslovení).

— 16 —

2.2 Norma a kodifikace

T

ermín norma značí souhrn jazykových prostředků, který je jazykovým společenstvím chápán jako závazný. Pod jazykovou kodifikací rozumíme zaznamenání této normy spisovného jazyka21 v podobě různých příruček, slovníků a mluvnic. Norma a kodifikace se týkají všech rovin jazyka, počínaje výslovností, přes pravopis a slovotvorbu22 až po syntax a textovost23 . Kodifikace plní dvojí funkci: zaprvé deskriptivní, tj. zachycuje a popisuje to, co v jazyce skutečně existuje, a zadruhé preskriptivní, tj. snaží se předepisovat, jak s jazykem zacházet. Kodifikace má v různých jazycích různé postavení. V některých zemích existují instituce, které se výzkumem normy a jejím zachycením zabývají dlouhodobě, vydávají normativní a kodifikační příručky, které jsou (většinou pro školy a úřady) závazné; u nás je to Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i. Podobné instituce existují např. ve Španělsku, ve Francii, v Polsku a na Slovensku. Oproti tomu angličtina podobnou institucionální kodifikaci postrádá, za kodifikační jsou díky své dlouhé historii a erudici jejich autorů považovány některé slovníky (např. Oxford English Dictionary).24 Někdy jsou změny kodifikace veřejností vnímány citlivě.25 V centru našeho zájmu je norma a kodifikace pravopisná. V následující kapitole stručně vyložíme, jak se vyvíjela kodifikace českého pravopisu a český pravopis obecně.

21 22

23

24

25

Přitom sama norma platí i pro nespisovné útvary, např. dialekty. Zde srov. např. kodifikací dříve odmítaná hybridní kompozita typu fotočlánek ([HELCL 1953], [BALHAR a kol. 1984, s. 126n]), dnes plně spisovná. Nebo jiný příklad existující slovotvorné normy: patrně nikdy nikdo nečetl nebo neslyšel slovo šustítko, nicméně každý pochopí – pakliže zná sloveso šustit – že se jedná o nějakou věc, která slouží k šustění; může jej totiž zařadit do slovotvorného typu kružítko, pítko, hladítko, dokonce udělátko apod. Termín převzat z ESČ. Textovostí rozumíme vlastnost, jíž se útvar (mluvený, psaný) stává textem v jeho lingvistickém významu – tzn. splňuje požadavky na koherenci a kohezi, intencionálnost, informativnost, příp. estetičnost apod. Pro text, aby byl jako text přijímán, proto platí určité normy. Obecně známé jsou např. rozdíly mezi „kodifikovanou“ americkou a britskou angličtinou, a to nejen v oblasti pravopisu (jako první uvádíme americkou variantu, poté britskou): color × colour, organization × organisation, movie × film, elevator × lift. Jedná se tak o podobnou dichotomii jako v „české“ a „moravské“ variantě češtiny (stolař × truhlář, [nazhledanou] × [naschledanou]) nebo varianty „moskevské“ a „petrohradské“ ruštiny (бордюр × поребрик ‚obrubník‘, гречка × греча ‚pohanka‘, пончик × пышка ‚kobliha‘, було[ш]ная × було[ч]ная ‚pekařství‘ [Различия в речи]. Srov. např. diskuse ([SVOBODOVÁ 1994], [SGALL 1994 I]), vyvolané posledním vydáním Pravidel českého pravopisu, která upravovala pravopis přejatých slov. Vše nakonec vyústilo jejich opravou, resp. doplněním (tzv. Dodatkem, zvaným Pilipovým), jímž se v podobě dublet vracel starší způsob pravopisu.

— 17 —

2.3 Český pravopis eský26 pravopis prošel za dobu více než 11 století mnohými změnami. Nejstarším písmem užívaným pro zápis umělé staroslověnské řeči – od poslední třetiny 9. století – byla hlaholice. Tu později nahradila cyrilice. Obě písma byla hlásková, založená na fonologickém principu, inspirována řeckou alfabetou ([ERHART 1984, s. 168], [KÉKI, HLAVÁČEK 1984, s. 121]). Od abeced, které jsou nám nejbližší (latinská abeceda, řecká alfabeta nebo ruská azbuka) se jak hlaholice, tak cyrilice velmi lišily. Od začátku 13. století se na našem území užívala latinka. První texty byly výhradně latinské. Když vyvstala potřeba zapisovat latinskými grafémy českou řeč, objevily se problémy: čeština má jiné hláskové složení nežli latina, zjednodušeně řečeno, k jejímu zápisu je třeba více grafémů. Tento problém se zpočátku řešil velmi primitivně; odtud plyne i pojmenování celého tehdejšího pravopisu – primitivní –, i když o pravopis nejde, neboť neexistovala žádná pravidla: k zápisu hlásky, jež v latině nebyla, se jednoduše použilo některé písmeno latinské abecedy, podobné buď graficky, nebo výslovnostně.27 V průběhu 13. a na začátku 14. století se začalo k zápisu chybějících hlásek používat spřežek, odtud spřežkový pravopis. Tzv. starší spřežkový pravopis byl na počátku 15. století vystřídán tzv. mladším spřežkovým pravopisem, který byl variabilnější a méně systematický. Jeho prvky dnes nalézáme např. v maďarštině či polštině. Pro chybějící hlásky se použily digrafémy (méně často spřežky více grafémů), např. rs pro [ř] nebo ie pro /ě/. Spřežkový pravopis se s různými obměnami udržel až do 15. století, kdy byl postupně nahrazován pravopisem diakritickým.28 V traktátu Orthografia Bohemica, jenž je tradičně přisuzován M. Janu Husovi, byla navržena dvě diakritická znaménka: tečka, jež se postupně změnila v háček a která značila měkkost souhlásek, a čárka, jež značila délku samohlásek. Tento systém se nezačal uplatňovat hned, koexistoval nějakou dobu s pravopisem spřežkovým. Diakritika se z češtiny postupně rozšířila téměř do všech tehdejších evropských kulturních jazyků s jedinou výjimkou: angličtinou. Pokus o sjednocení tehdejšího pravopisu spřežkového a diakritického vyústil v pravopis

Č

26 27 28

Pod pojmem „český“ zjednodušeně chápeme veškerý pravopis užívaný na českém území, i když prvním písemným jazykem tu byla staroslověnština (mimo latinu). Učebnicový příklad: tehdejší zápis Cas se mohl číst pěti různými způsoby: [čaš], [kaź], [kas], [kaš] nebo [čas] [KOSEK 2014, s. 13]. Do dnešních dní se v češtině dochovala jediná spřežka: ch, původně vlastně [k] + [h], srovnej anglickou transkripci ruštiny: Чехов (Čechov), v angl. přepise Chekhov.

— 18 —

tzv. bratrský, který oba principy kombinoval. Tento pravopis se udržel až do začátku 19. století. V průběhu národního obrození se po několika „opravách“ (dnes bychom řekli úpravách, např. analogická oprava Dobrovského nebo skladná oprava Šafaříkova) ustálil pravopis tak, jak jej známe dnes. Rozdíly mezi pravopisem druhé poloviny 19. století a pravopisem dnešním jsou např. v délkách samohlásek v kořenech slov: myšlénka × myšlenka (srov. [SEDLÁČEK 1993 1]). Podobným vývojem prošla i interpunkce: od původních jednoduchých značek, které sloužily hlavně jako vodítko k tomu, jak text číst nahlas, až po dnešní formu složité interpunkce, která reflektuje jak vnější aspekty (pauzy, intonace), tak aspekty vnitřní (syntaktická struktura výpovědi). R. Bauduschová říká, že „dějiny interpunkce jsou tedy vývojem od intonačního k syntaktickému principu“ [SEDLÁČEK 1986]. Předmětem odborného zájmu a posléze kodifikace se interpunkce stala až od druhé poloviny 19. stol. Tehdy ještě nebyla ustálena terminologie, jednotlivá interpunkční znaménka se nazývala různě (dělidla [= interpunkční znaménka]: znak otázkový [= otazník], příčnice [= pomlčka] apod.). Nehledě na názvy, tehdejší příručky operovaly s týmiž znaménky jako dnes.29 Nynější stav se začal ustalovat v první třetině minulého století. Poslední pravopisná reforma se uskutečnila v roce 1993, kdy byla vydána Pravidla českého pravopisu (PČP)a jejich následná modifikace, tzv. Dodatek. Jak už jsme řekli výše, současný český pravopis je převáženě fonologický s občasnými odklony k principu morfologickému a historickému.30 Od národního obrození a zejména v průběhu 20. století se čeština stala předmětem soustavného kultivování. Vzniklo mnoho příruček a slovníků, z nichž některé jsou kodifikační. Účelem této práce není podat jejich úplný výčet, soustředíme se zde na ty nejdůležitější: Výslovnost kodifikují příručky Výslovnost spisovné češtiny I (výslovnost slov českých) a Výslovnost spisovné češtiny II (výslovnost slov přejatých); pravopis kodifikují Pravidla

29

30

Některé příručky však k interpunkčním znaménkům řadily i jiné znaky, které k nim dnes nepočítáme: znak rovnosti =, paragraf §, znaky, jimiž odkazujeme na poznámky pod čarou (hvězdičky, křížky, číslice), nebo dokonce i „znamení délky nebo krátkosti slabiky — ∪“ (viz dále s. 52) [SEDLÁČEK 1993 2]. A. Erhart [ERHART 1984, s. 164] nazývá typ českého pravopisu (a potažmo písma) jako fonografický, neboť k zápisu slouží nejen grafémy zachycující hlásky, ale i grafické prvky, ideogramy, jako např. „5“ ‚pět‘, „=“ ‚rovná se‘ apod.

— 19 —

českého pravopisu; slovníky31 Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost a Slovník spisovného jazyka českého kodifikují významy slov, pravopis, gramatiku a výslovnost; mluvnice je kodifikována Českou mluvnicí. Kodifikační platnost má i časopis Naše řeč.32 Jiné příručky a slovníky nemají kodifikační platnost. Z těch známějších jmenujme alespoň Nový akademický slovník cizích slov, Akademickou příručku českého jazyka, trojdílnou tzv. akademickou Mluvnici češtiny 1–3 nebo Příruční mluvnici češtiny.

2.4 Postavení interpunkce v české pravopisné soustavě nterpunkcí 33 rozumíme členění psaného nebo tištěného textu podle určitých pravidel interpunkčními znaménky. Texty členíme i jinými způsoby: odstavci, kapitolami apod. Tento způsob členění se nazývá vertikální a u nás se tradičně do interpunkce nezahrnuje. Interpunkce se zařazuje do pravopisu.34 K interpunkčním znaménkům se neřadí ani mezislovní mezera a pravidla pro její užívání; dále proto k interpunkčním znaménkům neřadíme spojovník, neboť ten značí „příznakovou mezeru“ [SEDLÁČEK 1986]: vyjadřuje těsné sepjetí slov. Neřadíme k nim ani apostrof (v rozporu s PČP [Pravidla 2013, s. 75]), který značí vypuštění písmene. Za interpunkci nejsou většinou považovány ani ty situace, kdy jsou interpunkční znaménka užita k jiným účelům než členicím: tečky za zkratkami, tři tečky v závorkách k naznačení vypuštěného textu apod. Protože jde však stále o užití interpunkčních znamének, jsou do našeho výkladu tyto případy zahrnuty.35 Výjimečně je mezi interpunkci řazeno psaní velkých

I

31 32

33 34

35

Zde vycházíme z informací Oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ AV ČR, v. v. i. [O slovnících]. Vidíme, že kodifikace se týká všech úrovní jazyka: výslovností počínaje, přes pravopis, gramatiku, slovotvorbu až po syntax. Srov. např. i de facto kodifikaci psaného písma, které je užíváno ve školách: v r. 1933 [ČMEJRKOVÁ a kol. 1996, s. 134] bylo zrušeno krasopisné, kaligrafické písmo 19. století, v r. 2010 bylo akreditováno nové školní písmo Comenia Script [Comenia Script]. Interpunkce je z lat. interpungere ‚bodat mezi [slova]‘ [ŽAŽA 1958, s. 4]. Někdy se v češtině užívá slovesa interpungovat ‚klást interpunkci‘. Interpunkce je v některých jazycích chápána šířeji a považuje se za specifickou disciplínu. Např. v angličtině se pro ni užívá názvu punctuation a zahrnuje „užívání vlastních interpunkčních znamének, nýbrž i velkých počátečních písmen, spojovníku, apostrofu, mezer mezi slovy, dále členění na odstavce i některé pokyny typografického rázu (užívání různých typů písma)“ [SEDLÁČEK 1986]. Srov. také název ruské příručky Правила русской орфографии и пунктуации – Pravidla ruského pravopisu a interpunkce [Правила 2009]. Srov. navíc hraniční případy, kdy je věta ukončena zkratkou s tečkou; není tak jednoznačné, zda jde o tečku interpunkční, nebo nikoliv.

— 20 —

písmen na začátku vět, „neboť nemá žádnou jinou funkci nežli signalizovat začátek výpovědi, tak jako např. tečka signalizuje její konec“ [SEDLÁČEK 1986]. Interpunkční znaménka mají v pravopise specifické postavení, liší od písmen a mají též zcela jinou funkci. Řadíme k nim tyto nepísmenné znaky: tečka, čárka, středník, otazník, vykřičník, dvojtečka, uvozovky, pomlčka, tři tečky (výpustka) a závorky.36 Principy, jež se uplatňují při používání interpunkce, přebíráme z Akademické gramatiky spisovné češtiny [ŠTÍCHA a kol. 2013, s. 51]: 1. princip formální, např. oddělování závislých vět od vět řídících, 2. princip významový, např. čárky u přívlastků několikanásobných nebo postupně rozvíjejících – mají tedy funkci významotvornou, 3. princip zvukový, např. kladení čárek v osloveních nebo psaní otazníku v otázkách, a 4. princip autorský, který závisí na intenci autora.37 Zatímco první dva principy je možné vcelku lehce kodifikovat, o třetím, tím spíše o čtvrtém principu to lze říci jen stěží. Interpunkce každopádně velmi přispívá k tomu, aby pravopis plnil svoji vybavovací funkci,38 avšak chyby v interpunkci patří mezi pravopisnými k těm častějším.39 Interpunkce a mluvená řeč spolu ne vždy korespondují, srov. např. různé vsuvky, které se můžou, ale nemusejí v psaném textu vyznačovat čárkami, a které někdy jsou a někdy nejsou v řeči vydělovány pauzami. M. Sedláček [SEDLÁČEK 1986] říká, že umísťování interpunkčních znamének v textu a pauz v mluveném projevu je shodné,

36

37 38

39

Někdy jsou k interpunkčním znaménkům řazeny i tyto znaky: spojovník, apostrof (odsuvník) a lomítko (PČP [Pravidla 2013, s. 75] k nim řadí apostrof, Akademická příručka českého jazyka [PRAVDOVÁ, SVOBODOVÁ 2014, s. 132, 138, 140] všechny tři). My je v této práci za interpunkční znaménka nepovažujeme, jelikož se uplatňují pouze na úrovni slov a jejich užití se řídí jinými pravidly než ostatní interpunkční znaménka. Interpunkční znaménka signalizují vztahy mezi výpověďmi a/nebo jejich modalitu, což pro spojovník, apostrof a lomítko neplatí. Podobně k problematice přistupuje Příruční mluvnice ruštiny [BAUER, MRÁZEK, ŽAŽA 1960, s. 119], která spojovací čárku (tedy spojovník), rozdělovací čárku (tedy rozdělovník) a apostrof řadí ke znaménkům užívaným v rámci slova. Čeština, jak ji znáte [ČMEJRKOVÁ a kol. 1996, s. 141] v tomto případě mluví o autorské interpunkci. Srov. např. text z 1. století př. n. l. (převzato ze [Scriptio continua]): „NEQVEPORROQVISQVAMESTQVIDOLOREMIPSVMQVIADOLORSITAMETCONSECTETVRADIPISCIVELIT.“ Jde o tzv. scriptio continua, nepřerušovaný text bez interpunkce a mezer zapisovaný pouze verzálkami (majuskulní verze latinských písmen se zavedly až na přelomu 8. a 9. století [KÉKI, HLAVÁČEK 1984, s. 107]. Oč jednodušeji se čte jeho přepis podle dnešních pravopisných pravidel: „Neque porro quisquam est qui dolorem ipsum quia dolor sit amet, consectetur, adipisci velit.“ („Nikdo nemiluje bolest samu, nevyhledává ji, ani nechce získat, jednoduše proto, že je to bolest.“ Cicero, De finibus bonorum et malorum [O nejvyšším dobru a zlu]). M. Sedláček [SEDLÁČEK 1986] spatřuje příčinu v tom, že pisatelé si nepodrželi základní základoškolská syntaktická pravidla, na jejichž principu je český pravopis založen především. Jako další příčiny uvádí situaci, kdy o interpunkci rozhoduje někdo jiný než autor textu (a kdo tedy nemá dostatečné znalosti o obsahu a nemůže správně rozhodnout), a také vliv cizích jazyků – zejména u překladů.

— 21 —

protože je shodné jejich členění. Nejde tedy o závislost interpunkce na mluveném projevu, nýbrž o paralelismus. Interpunkční znaménka lze dělit několikerým způsobem. PČP [Pravidla 2013, s. 58] je dělí na rozdělovací, která od sebe oddělují jednotlivé větné členy, výpovědi nebo jejich části, a vyčleňovací, která vyznačují jejich hranice. Termínu členicí užívají jako synonymum pro interpunkční.40 Jiné dělení interpunkčních znamének užívá příručka Pišme správně česky [ČECH, KAŇKA 1988, s. 95]: dělí je na interpunkci odůvodněnou větnou stavbou a na interpunkci odůvodněnou jinak než větnou stavbou. K tomuto druhému typu řadí tečku ve zkratkách, uvozovky, užívají-li se na úrovni slova, a vykřičník a otazník v užití (?) a (!) (viz dále na s. 42 a 43). Stejně tato znaménka chápe Příruční mluvnice ruštiny [BAUER, MRÁZEK, ŽAŽA 1960, s. 119]. Jiné členění, které by bylo možné bez problémů aplikovat i na češtinu, užívají Pravidlá slovenského pravopisu [Pravidlá 2000, s. 52]. Interpunkční znaménka dělí na 1. vyčleňovací (tečka, čárka oddělující hranice vět), 2. připojovací, která značí, že výpověď bude pokračovat (čárka, dvojtečka), a 3. odčleňovací, která vydělují volné větné členy ze syntaktické struktury (čárka, pomlčka). Do interpunkčních znamének řadí i lomítko, apostrof a spojovník, které se užívají „v rámci pomenovania“ [Pravidlá 2000, s. 52], tj. na slovní úrovni. Většina interpunkčních znamének se může pochopitelně uplatňovat v různých funkcích. V jiných příručkách můžeme nalézt i jiná dělení interpunkčních znamének, např. S. Žaža [ŽAŽA 1958, s. 7] je dělí na 1. rozdělovací (nejčastěji označují konce vět a větných částí) a rozlišovací 41 (rozlišují různé druhy vět), 2. oddělující (oddělují od sebe úseky textu) a vyčleňující (která jsou párová a vydělují úseky textu), 3. podle postavení ve větě na koncová a vnitřní a dále závorky a uvozovky, které můžou uzavírat jak slova, tak věty či nadvětné úseky. Srovnáme-li funkce interpunkčních znamének v různých jazycích, dojdeme k závěru, že existují dva základní typy interpunkce (viz [SEDLÁČEK 1986], [ŽAŽA 1958, s. 5]): 1. typ tzv. německý (ruský), který je formálnější – důsledně odděluje např. závislé vedlejší věty, a 2. typ tzv. francouzský (anglický), který je naopak volnější a např. závislé vedlejší 40

41

Většinou jsou však termíny rozdělovací a interpunkční užívány jako synonyma, tak např. příručka Pišme správně česky [ČECH, KAŇKA 1988, s. 95], Akademický slovník cizích slov [KRAUS a kol. 2009, s. 358], Česká mluvnice [HAVRÁNEK, JEDLIČKA 1988, s. 53] nebo Jak psát dobře a správně [BEČKA 1974, s. 80]. M. Sedláček [SEDLÁČEK 1986] upozorňuje, že je vhodnější užívat termínu členicí místo rozdělovací. Pod rozlišovacími znaménky častěji rozumíme znaménka diakritická.

— 22 —

věty neodděluje. Čeština se řadí k prvnímu typu; v každém jazyce, češtinu nevyjímaje, se jednotlivé principy prolínají. V naší práci užíváme pouze termínu interpunkční znaménka pro tečku, čárku, středník, otazník, vykřičník, dvojtečku, uvozovky, pomlčku, tři tečky a závorky, a to jak v interpunkčním, tak neinterpunkčním užití. Interpunkcí, i když z poněkud jiného úhlu pohledu, se zabývá také typografie – obor zabývající se sazbou a knihtiskem.

2.5 Charakteristika typografie

N

ový akademický slovník cizích slov [KRAUS a kol. 2009, s. 832] u hesla typografie uvádí: „1. obor zahrnující sazbu a knihtisk, 2. výtvarné a technické řešení tiskoviny“. B. Blažej [BLAŽEJ 1990, s. 11] píše: „Typografie (grafická úprava tiskovin) je výtvarný obor, jehož těžiště se v současnosti soustřeďuje především na grafické návrhy veškerých tiskovin […]. Přestože se tato činnost stala součástí užité grafiky, musí typograf vycházet ze zákonitostí polygrafické technologie – sazby, reprodukce, tiskových technik a dokončovacích knihařských prací.“ Vidíme, že pod pojmem typografie se rozumí zejména dvě činnosti: jedna spíše výtvarná, spočívající v (uměleckém) grafickém návrhu tiskoviny včetně např. typu písma apod., a druhá spíše technická, spočívající v mechanickém umísťování textu a ostatních prvků na stránku podle určitých pravidel, tj. v sazbě.42 Celkem výstižně popsal význam slova typografie v tomto druhém smyslu K. Je. Petrov [ПЕТРОВ 2015, s. 53–54]: „[…] slovem ‚typografie‘ se mohou nazývat jednotlivá pravidla nebo nuance sazby […]. Například pokud mluvíme o sazbě jedné řádky a někdo o ní řekne ‚zapomněl jste na typografii‘, tak to bude znamenat, buď že na řádku jsou chyby (v sazbě, zalomení nebo v akcidenčním provedení), nebo že pravidla sazby, zalomení nebo akcidenčního provedení byla uplatněna neúplně nebo nesprávně“.43 V naší práci nás bude zajímat tento druhý význam slova typografie, přesněji některé ze zásad sazby a zalamování. Půjde nám 42

43

Někdy [Typografie] se rozlišuje ještě tzv. mikrotypografie, jíž se rozumí tvorba písem, a makrotypografie, která značí samu sazbu, tj. umísťování textu na stránku. Běžně se však mikrotypografií rozumí to, čím se budeme v této práci zabývat: sazbu interpunkce, mezer apod. [PECINA 2012, s. 157n]. «[…] словом ‹типографика› могут быть названы отдельные правила или нюансы типографского наборного дела […]. Так например, если речь шла о наборе отдельной полосы и кто-то вдруг скажет слова ‹а про типографику забыли›, то это будет означать, что на полосе были допущены либо ошибки (по набору, верстке или акцидентному оформлению), либо наборные правила (правила набора, верстки и оформления) были соблюдены неполностью или некорректно

— 23 —

především o sazbu tzv. hladkou.44 Která z pravidel to budou, se pokusíme vysvětlit v následující kapitole.

2.6 Typograficko-pravopisný jev ravidel, jimiž se řídí sazba a zlom textu,45 je velmi mnoho. Tato pravidla řeší (nebo by měla řešit) všechny situace, které můžou při sazbě nastat: jaký zvolit proklad řádků vzhledem k velikosti písma, jak v textu vyznačovat (kurziva, polotučné písmo), zda a kdy používat minuskové číslice, jak daleko od obrázků umísťovat text, jak sázet nadpisy nebo básně, jak správně používat interpunkční a jiná znaménka nebo jak vhodně dělit slova, aby sazba plnila požadované estetické nároky. Vidíme, že některé z těchto typografických zásad spadají i do pravopisné oblasti – jak používat interpunkci nebo jak dělit slova. A právě tyto jevy, jež jsou průnikem typografie a pravopisu, nazýváme typograficko-pravopisné jevy, pravidla a jejich porušení typograficko-pravopisné chyby. K typograficko-pravopisným jevům tak neřadíme například psaní s a z ve slovesných předponách ani pravopis přejatých slov, neboť tyto jevy leží mimo oblast typografie. Neřadíme k nim ani užití polotučného řezu písma nebo sazbu iniciál, protože ty naopak nejsou součástí pravopisu. Psaní velkých písmen je typograficko-pravopisným jevem pouze z části: psaní velkých písmen na začátku proprií je záležitost čistě pravopisná, ale pravidla pro psaní velkých písmen na začátcích vět, v nadpisech a titulcích46 , na začátcích veršů47 nebo ve zkratkách a značkách48 do typograficko-pravopisných jevů již řadíme. K typograficko-pravopisným pravidlům řadíme:

P

44

45 46 47 48

выполнены.» Překlad vlastní. V ruštině se užívá slovo „tipografika“ vedle „tipografija“; druhým se rozumí tiskárna jako závod. Hladkou sazbou se rozumí taková sazba, v níž je minimum grafických, tabulkových, pořadových aj. prvků. Ze všech druhů sazeb se nejvíce vymyká sazba tzv. akcidenční (sazba plakátů, vizitek, etiket a jiných příležitostných tiskovin), která je záležitostí spíše uměleckou. Termín lámání, zlom opět vycházejí z klasické ruční sazby, kdy se jednotlivé řádky „lámaly“ do sazebního obrazce. Např. v anglických titulcích se každé plnovýznamové slovo sází s velkým počátečním písmenem, ve francouzštině se v nadpisech psaných verzálkami neužívá akcentů apod. Např. v ruštině každý verš začíná velkým písmenem, v češtině nikoliv. Srov. např. č. zkratku Ph.D. a její slovenskou „variantu“ PhD.

— 24 —

• pravidla sazby interpunkčních znamének a jiných písmenných i nepísmenných znaků, které jsou součástí písma kromě abecedy (nikoliv však noty, speciální matematické a jiné symboly apod.), • pravidla sazby různých značek, zkratek, číslic49 a smíšených i nesmíšených výrazů a zápisů, • pravidla pro sazbu mezer, zvláště pro sazbu jednopísmenných předložek a jiných slov, znaků, značek a zkratek na konci řádků, • pravidla pro dělení slov, • pravidla pro psaní velkých písmen mimo propria.

2.7 Regulární výrazy ro naši práci budeme využívat tzv. regulární výrazy. Co regulární výrazy jsou, jak fungují a kde se využívají, si vysvětlíme v této kapitole. Regulární výrazy (angl. regular expressions, zkráceně regex, regexp nebo RE) jsou nástroj, pomocí něhož můžeme v textu rychle a hromadně vyhledávat (a nahrazovat). Nejedná se ovšem o jednoduché náhrady typu diskuze → diskuse. Regulární výrazy využívají metaznaků, znaků, které neznamenají sebe samy, nýbrž které mají jiný význam: reprezentují celé množiny nebo třídy znaků, jejich alternativy a počty; znak, který je roven sám sobě, se jmenuje literál. Pro vyhledávání vytvoříme masku (angl. pattern, ‚vzor‘) podle přesné syntaxe a při procházení textu se vyhledávají takové řetězce znaků, které masce vyhovují. Výhody takového vyhledávání jsou jasné: nemusíme např. vyhledávat všechny jednotlivé tvary nějakého slova, ale stačí, když určíme, čím mají jeho slovoformy50 začínat; nebo můžeme lehce vyhledávat veškeré letopočty v textu (aniž bychom dopředu znali, které se v něm vyskytují), e-mailové adresy apod. Pomocí regulárních výrazů je možné vyhledávat (a nahrazovat) např. v programu MS Word, na webovém rozhraní Českého národního korpusu, Slovníku spisovného jazyka českého a Příručního slovníku spisovné češtiny a v mnoha jiných situacích a programech (např. TeXworks pro sazu v LATEXu, balíky LibreOffice a OpenOffice, Unixových nástrojích

P

49

50

Je nutné rozlišovat pojmy číslo, číslice a číslovka. Číslo je obecný pojem, představa o počtu nebo o části. Zapsat jej můžeme číslicí (nejčastěji arabskými 0, 1, …, 9 nebo římskými I, V, X, L, C, D, M, pro jejichž spojování platí přísná a jednoznačná pravidla, případně číslicemi v jiné soustavě, např. binární), nebo ho můžeme zapsat slovem: tři, několikrát, pětina. Slova, která mají nějaký číselný význam, se nazývají číslovky. Termín slovoforma není v české terminologii běžný, častěji se používá slovní tvar. Jako jednoslovný termín má však své výhody.

— 25 —

jako grep, ed, Vim, v některých programovacích jazycích – Perl, PHP, JavaScript aj.). Někdy bývají možnosti takovéhoto vyhledávání velmi zjednodušeny.51 Regulární výrazy, jejich zápis a syntax jsou mezinárodně normalizovány Institutem pro elektrotechnické a elektronické inženýrství (IEEE) ve standardu POSIX. V tomto standardu jsou definovány tři úrovně regulárních výrazů: základní (basic), rozšířená (extended) a jednoduchá (simple).52 Tehdy mluvíme o POSIX Regular Expressions. Do jisté míry se standardem staly regulární výrazy programovacího jazyka Perl, který implementuje některé další nástroje: tzv. líné vyhledávání,53 jména pro kategorie znaků, případně také rekurze a backtracking, které v naší práci nevyužijeme. Regulární výrazy a jejich syntax založená na jazyce Perl se nazývá Perl Compatible Regular Expressions (PCRE). Dalším možným rozšířením regulárních výrazů je tzv. vyhlížení (a zpětné vyhlížení, angl. look ahead, resp. look behind, souhrnně look around). To je užitečný nástroj, protože často naše hledání (a případná záměna) záleží na tom, co po hledaném výraze následuje (případně co mu předchází). Vyhlížení však není nezbytné, většinou jde nahradit zapamatováním uzávorkované skupiny. Jiné nástroje a programy můžou mít implementovány i jiné, velmi pokročilé funkce regulárních výrazů. My se v našem výkladu budeme držet POSIXové normy, jelikož však některé zápisy (například třídy) je výhodnější zapisovat jinak, využijeme občas perlového nebo jiného zápisu, případně na ně upozorníme (například třída číslice: POSIX [:digit:] vs. Perl \d vs. ASCII výčet [0-9]). Některé třídy v POSIXové normě nelze zapsat: třídu nikoliv číslice zapíšeme buď perlovou formou \D,54 nebo pomocí ASCII výčtu [^0-9]. 51

52

53

54

Někdy jsou zredukovány až na tzv. žolíkové karty (angl wild cards, někdy taky zástupné znaky), velmi triviální regulární výrazy. Např. v Informačním systému Masarykovy univerzity lze vyhledávání zkrátit pomocí znaku %: hledáme-li veškeré předměty, jejichž kód začíná na CJ, zadáme do vyhledávacích pole CJ%. Vyhledávání v textovém editoru MS Word je také založeno na žolíkových kartách, i když hybridně zkřížených s prvky regulárních výrazů. Úrovně se liší např. některými zápisy metaznaků, resp. zápisem jejich literálního významu. Není předmětem této práce rozebírat rozdíly jednotlivých úrovní, podrobněji viz [Regular expression]. Zde jsou také informace k historii, matematickým základům apod. Běžné vyhledávání hledá maximální délku vyhovujícího řetězce. To je většinou na škodu, neboť hledáme nejkratší vyhovující řetězec: máme-li např. v jedné větě dva výrazy v závorce a hledáme-li řetězec znaků, který je zleva i zprava uzavřen závorkami, najde standardní vyhledávání řetězec začínající první levou závorkou a končící druhou pravou závorkou: Petr Novák (manžel) a Petra Nováková (manželka) se vzali před rokem. My však hledáme pouze první výraz v závorkách: Petr Novák (manžel) a Petra Nováková (manželka) se vzali před rokem. Hledání nejkratšího řetězce se nazývá líné (angl. lazy). Líné je vyhledávání v nejrozšířenějším textovém editoru MS Word. Většinou jsou programy a nástroje, které využívají regulárních výrazu, tzv. case sensitive, tzn. že velké a malé písmeno jsou rozdílné znaky.

— 26 —

Nyní přistoupíme k přehledu metaznaků, které se užívají k zápisu regulárních výrazů. Používáme tyto typy metaznaků: booleovský operátor nebo (který má dva argumenty, levý a pravý znak/výraz), skupiny znaků (vlastně množiny, které můžeme zadat buď výčtem, nebo rozsahem; v nich se vydělují třídy, např. třída alfanumerických znaků, tj. písmen a číslic), kvantifikátory (které jako svůj argument berou předcházející znak/výraz) a hranice (začátek a konec výrazu – slova či řádku).

55 56

57

|

svislítko znamená logický operátor nebo (OR): výraz ab|cb vyhledá ab, cb55

()

závorkováním výrazů je můžeme logicky seskupovat; výraz v závorkách se chová jako jeden znak: výraz (a|c)b vyhledá ab, cb56 výrazy uzavřené v kulatých závorkách se ukládají a lze je později volat (viz \n)

?

otazník znamená žádný nebo právě jeden předcházející znak/ /výraz: výraz a?c vyhledá c, ac otazník také modifikuje předcházející znaky *, +, ? a výraz {min,max} tak, aby hledaly maximální počet výskytů57 : v řetězci abrakadabra výraz a.+a vyhledá abra, výraz a.+?a vyhledá abrakadabra

*

hvězdička znamená žádný nebo více předcházejících znaků/ /výrazů: výraz ab*c vyhledá ac, abc, abbc, abbbc, …

+

plus znamená právě jeden nebo více předcházejících znaků/ /výrazů: výraz ab+c vyhledá abc, abbc, abbbc, …

Nebo má při vyhodnocování nižší prioritu nežli zřetězení znaků; v opačném případě by se vyhledalo abb nebo acb. Jak vidíme z prvních dvou možností, většinou existuje několik ekvivalentních zápisů, které dávají totožný výsledek. Např. dvouciferné číslice tak můžeme nalézt buď jako [0-9][0-9], nebo [0-9]{2}, nebo \d\d, nebo \d{2}. Toto vyhledávání se nazývá hladové (angl. greedy), jde o opak líného vyhledávání.

— 27 —

58

{n}

číslice ve složené závorce znamená, že předcházející znak/výraz se musí opakovat právě n-krát: výraz ab{3}c vyhledá abbbc

{min,}

číslice vložená do složených závorek s následující čárkou znamená, že předcházející znak/výraz se musí opakovat minimálně min-krát: výraz ab{2,}c vyhledá abbc, abbbc, …

{,max}

číslice vložená do složených závorek s předcházející čárkou znamená, že předcházející znak/výraz se musí opakovat maximálně max-krát: výraz ab{,2}c vyhledá ac, abc, abbc

{min,max}

dvě číslice vložené do složených závorek oddělených čárkou znamenají, že předcházející znak/výraz se může opakovat nejméně min-krát a nejvýše max-krát: výraz ab{2,4}c vyhledá abbc, abbbc, abbbbc

.

tečka znamená libovolný právě jeden znak, nemůže zůstat nepřiřazena, nulová: výraz a.c vyhledá řetězce abc, acc, ac, a5c, … (nikoliv ac)

[]

hranaté závorky vyhledají právě jeden ze znaků, které jsou do nich umístěny; jedná se o množinu, nezáleží na pořadí: výraz [bca] vyhledá a, b, c rozsah58 znaků může být zadán pomocí spojovníku -, levá či pravá mez nemusí být zadána; rozsahy a výčty můžou být libovolně kombinovány: výraz [a-c] vyhledá a, b, c výraz [ac-e0-29] vyhledá a, c, d, e, 0, 1, 2 nebo 9 spojovník - může být do výrazu zahrnut, pokud je na prvním či posledním místě, pravá závorka ], pokud je na prvním místě v prostředí uvnitř hranatých závorek tečka ztrácí funkci metaznaku: výraz [a.c] vyhledá a,., c

Jedná se o rozsah v tabulce znaků.

— 28 —

59

60

[^]

stříška (cirkumflex, vokáň) umístěná na začátku prostředí hranatých závorek znamená negaci: výraz [^abc] vyhledá d, e, …, , 0, …, 9, ?, … stříška umístěná jinde než na začátku ztrácí charakter metaznaku: výraz [abc^] vyhledá a, b, c, ^

^

stříška sama o sobě znamená začátek vyhledávaného řetězce (většinou slova); někdy zapisováno [:<:]: výraz ^a vyhledá všechny řetězce začínající a

$

dolar znamená konec vyhledávaného řetězce (většinou slova); někdy zapisováno [:>:]: výraz a$ vyhledá všechny řetězce končící a

\n

pomocí \n voláme n-tý uzávorkovaný výraz (n je nejčastěji 1–9): vyhledáme-li (ab)(cd) a nahradíme-li \2\1, dostaneme cdab

\

pokud umístíme zpětné lomítko \ před metaznak, stává se literálem:59 výraz \. vyhledá . zpětné lomítko se také někdy využívá k zadávání jednotlivých znaků Unicode (o této funkci pojednáme níže): výraz \u0061 vyhledá a

[:alnum:]

třída alfanumerických znaků (velká a malá písmena abecedy plus číslice);60 rozsahem zapsáno [a-zA-Z0-9]

[:word:]

nePOSIXová třída, alfanumerické znaky plus podtržítko; rozsahem zapsáno [a-zA-Z0-9_]; někdy zapisováno \w (Perl, Vim)

\W

nePOSIXová třída (Perl, Vim), negace \w, tj. nikoliv (alfanumerické znaky plus podtržítko); rozsahem zapsáno [^a-zA-Z0-9_]

V angličtině se užívá termínu to escape metacharacter. V některých programech či nástrojích (např. TeXworks) se naopak zpětným lomítkem zapíná (!) funkce metaznaku. Vždy je třeba si nejprve prostudovat příslušnou dokumentaci, aby se předešlo nedorozuměním a problémům. Většinou jsou zahrnuty i národní grafémy s diakritikou apod. Regulární výrazy byly původně navrženy pro sadu znaků ASCII, nyní však většinou podporují Unicode. Pokud v nástroji/programu nefungují národní písmena, nejjednodušší způsob je zadat je výčtem.

— 29 —

61 62 63

[:alpha:]

třída písmen abecedy; rozsahem zapsáno [a-zA-Z]; někdy zapisováno \a (Vim)

[:blank:]

třída mezery a tabulátory; rozsahem zapsáno [ \t]; někdy zapisováno \s (Vim)

\b

nePOSIXová třída (Perl) hranice slov; jinak zapsáno (?<=\W)(?=\w)|(?<=\\w)(?=\W); někdy zapisováno \< a \> (Vim)

[:cntrl:]

třída tzv. řídících znaků61 (prázdný znak, různé oddělovače apod.); jinak zapsáno [\x00-\x1F\x7F]

[:digit:]

třída číslic; rozsahem zapsáno [0-9]; někdy zapisováno \d (Perl, Vim)

\D

nePOSIXová třída (Perl, Vim), negace \d, tj. nikoliv číslice; rozsahem zapsáno [^0-9]

[:graph:]

třída viditelných znaků; rozsahem zapsáno [\x21-\x7E]

[:lower:]

třída minuskulních (malých) písmen; rozsahem zapsáno [a-z]; někdy zapisováno \l (Vim)

[:print:]

třída viditelných znaků plus mezera; rozsahem zapsáno [\x20-\x7E]; někdy zapisováno \p (Vim)

[:punct:]

třída interpunkce;62 výčtem zapsáno [][!"#$%&'()*+,./:;<=>?@\^_`{|}-]

[:space:]

třída bílých znaků;63 výčtem zapsáno [\t\r\n\v\f]; někdy zapisováno \s (Perl) nebo _s (Vim)

\S

nePOSIXová třída (Perl, Vim), negace \s, tj. nikoliv bílý znak; výčtem zapsáno [^\t\r\n\v\f]

[:upper:]

třída verzálkových (velkých) písmen; výčtem zapsáno [A-Z]; někdy zapisováno \u (Vim)

Podrobněji viz [Řídicí znak]. Dlužno podotknout, že termín „interpunkce“ je zde chápán šířeji: jedná se o výběr znaků z bloků ASCII tabulky Basic Latin a General punctuation, podrobněji viz [Unicode block] a [General Punctuation]. Jedná se o běžnou mezeru, tabulátor, „návrat vozíku“ (CR), nový řádek, vertikální tabulátor a zalomení stránky.

— 30 —

[:xdigit:]

třída hexadecimálních číslic; výčtem zapsáno [A-Fa-f0-9]; někdy zapisováno \x (Vim)

Je třeba podotknout, že v jiných programech či nástrojích můžou být definovány další metaznaky či třídy (např. \A, \z, \B, stejně tak se vizuálně shodné znaky/třídy můžou chovat program od programu odlišně, viz výše např. \s v Perlu nebo Vimu).64 Každý znak Unicode je též možné zapsat specifickou escape syntaxí: \u006165 je zápis malého písmene a. Tyto sekvence nevyužíváme pro zápis běžných písmen a znaků, tehdy je praktičtější je zapisovat jimi samými (a prostě vyhledá a), ale pro zápis znaků, které se např. nenacházejí na klávesnici: \u0467 je malé písmeno cyrilice malý jus. My v našich výkladech tyto sekvence využijeme např. pro zápis nezlomitelné mezery (\u00a0) a nezlomitelné úzké mezery (\u002F); viz též příloha 2 této práce na s. xi. V některých programech či nástrojích je možné pracovat s tzv. vyhlížením (dopředným i zpětným). Jeho princip spočívá v tom, že zadáme, jaký řetězec znaků musí vyhledávanému výrazu předcházet nebo po něm následovat. Vyhlížený řetězec můžeme i negovat. Vyhlížené řetězce zadáváme do kulatých závorek a vyhlížení indikujeme otazníkem. Vpředu vyhlížený řetězec tak zadáme následovně: (?=xxx), kde xxx je hledaný výraz. Pokud chceme vpředu vyhlížený řetězec negovat, zaměníme rovnítko vykřičníkem: (?!xxx). Pro „zpětné“ vyhlížení použijeme znaménko „je menší než“: (?<=xxx), pro negaci opět (?
64 65

Srov. např. jazyk regulárních výrazů platformy .NET [Regular Expression Language] nebo kódového editoru Notepad++ [Regular Expressions – Notepad++]. V Perlu a ve standardech založených na Perlu se používá syntax \x{0061}.

— 31 —

2.8 Česká interpunkční znaménka a vybrané jiné znaky

K • • • • • • • • • •

českým interpunkčním znaménkům, jak už jsme řekli výše, řadíme tyto nepísmenné grafémy:66

tečka . čárka , středník ; otazník ? vykřičník ! dvojtečka : uvozovky „“ ‚‘ »« ›‹ závorky (), příp. [] {} hi67 pomlčka – — tři tečky (výpustka) … K interpunkčním znaménkům neřadíme:

• spojovník (rozdělovník) • apostrof (odsuvník) ʼ • lomítko / U spojovníku jde o to, že se uplatňuje vždy a pouze na úrovni slov, nikoliv vět: červeno-modrý; případně jako rozdělovník při dělení slov: ba- | bička. Je sice pravda, že např. pomlčka se v některých případech rovněž uplatňuje na slovní úrovni (vlak Praha–Brno, zápas Sparta–Slavia), nicméně její základní funkce je na větné úrovni.68 Rovněž tak zařazení apostrofu/odsuvníku (ʼ) není logické: užívá se taktéž výhradně na slovní úrovni: při naznačení vypuštění písmene (padʼ únavou do postele) nebo v cizích slovech (často v propriích a slovech citátových: dʼArtagnan, chargé dʼaffaires), případně (spíše už zastarale nebo akcidenčně) k zápisu letopočtu (ʼ98). 66 67

68

Pořadí znamének uvádíme ve víceméně náhodném sledu. Pokud je však třeba je řadit např. ve slovnících, řídíme se ČSN 97 6030 [ČSN 97 6030 1993]. Uvědomujeme si, že potřeba zejména složených a lomených závorek je spíše sporadická. Jelikož je však algoritmický popis jejich užití v podstatě totožný, do výkladu jsou zařazeny. Složené závorky se někdy nazývají jako svorky [BLAŽEJ 1971, s. ]. Avšak např. nejnovější vydání Rejzkova Etymologického slovníku [REJZEK 2015] užívá složené závorky k vyznačení významu slov: cubāre {ležet}. S. Žaža [ŽAŽA 1958, s. 6–7] spojovník vyčleňuje mimo interpunkční znaménka a nazývá jej znaménkem spojovacím, nikoliv rozdělovacím. V PČP [Pravidla 2013, s. 54–656] se o spojovníku pojednává v oddíle Hranice slov v písmu, také mimo interpunkční znaménka.

— 32 —

Z tohoto důvodu spojovník (rozdělovník) a apostrof řadíme k ostatním znakům. Lomítko je dalším problematickým znakem. Jsouc občasně zahrnováno do interpunkčních znaků [PRAVDOVÁ, SVOBODOVÁ 2014, s. 138], nevyhovuje jejich charakteristikám, jak jsme je popsali na s. 20. Užívá se totiž podobně jako spojovník na slovní úrovni: značí variantu, možnost (odpovězte telefonicky/e-mailem; odpovězte telefonicky / elektronickou poštou); je tak, řečeno se S. Žažou, také spíše znaménkem spojovacím. Teoreticky je sice možné takto variantně spojit i celé věty či ještě větší úseky, nicméně takovéto užití v praxi nám není známo. Zvláštní uplatnění má při sazbě veršů v běžném textu; jedním lomítkem se oddělují verše, dvěma sloky: Slyším to, co jiní neslyší, / bosé nohy chodit po plyši. // Vzdechy pod pečetí v dopise, / chvění strun, když struna nechví se. (J. Seifert). Pokud bychom toto grafické užití chápali jako funkci rozdělovací, bylo by možné lomítko k interpunkčním znaménkům s jistými výhradami zařadit. My jej však v této práci za interpunční znaménko nepovažujeme. Dalšími znaky (resp. značkami), jimiž se v této práci budeme zabývat a jež se neřadí k interpunkčním znaménkům, jsou: • • • • • • • • • • • •

mezera ␣ procento a promile % ‰ paragraf § ampersand & znaky pro narození a úmrtí (hvězdička a křížek) * † teplotní stupeň ° (a úhlový stupeň °, minuta ′ a vteřina ″) stopa a palec ʹ ʺ podtržítko _ zpětné lomítko \ zavináč @ mřížka (dvojitý křížek) # základní matematické znaky (plus +, minus −, krát × nebo ∙, děleno : nebo /, rovnítko =)

S těmito znaménky, znaky a značkami se setkáme v běžném textu, a proto jsou zahrnuty do naší práce.69 69

Některé příručky, zejména typografického charakteru, operují i s jinými značkami a znaky: značky měn €, $, £, matematické značky ∞, √, ≤, ⌀ aj. a některé další: |, ~, ©, ℓ, №. Je sice pravda, že jejich užití v běžném textu není vyloučeno, nicméně je typické zejména pro sazbu akcidenční, matematickou, chemickou apod., a proto je v této práci pomíjíme. Nezabýváme se ani jinými

— 33 —

Specifickým znakem, který se v běžných pravopisných příručkách zmiňuje spíše okrajově a pouze v některých jeho aspektech, na rozdíl od příruček typografických, kde je mu věnována naopak velká pozornost, je mezera. Mezera se technicky řadí k tzv. bílým znakům (angl. whitespace characters; např. spolu s tabulátorem) a v textu slouží k oddělování slov od sebe, ve spojení s interpunkčním znaménkem (a velkým písmenem) k oddělování vět. Protože se bez ní náš výklad neobejde a protože se s ní koneckonců pracuje i v pravopisných příručkách (v oddílech zkratky a značky, zejména při zalamování řádků), zařazujeme ji do našeho výkladu. V této části práci předkládáme pravidla pro správné (kodifikované nebo alespoň normované) užití těchto znamének, znaků a značek: tečka, čárka, středník, otazník, vykřičník, dvojtečka, uvozovky, závorky, pomlčka, tři tečky (výpustka), spojovník (rozdělovník), apostrof (odsuvník), lomítko, mezera, podtržítko, zpětné lomítko, zavináč, znak pro narození a úmrtí (hvězdička a křížek), teplotní stupeň (a úhlový stupeň, úhlová minuta a vteřina), stopa a palec, procento a promile, paragraf, ampersand, mřížka (dvojitý křížek) a základní matematické znaky zejména v nematematickém užití (plus, minus, krát, děleno, rovnítko). Pravidla jsme excerpovali z různých příruček (úplný seznam viz seznam literatury na s. 86), přičemž za základní považujeme Pravidla českého pravopisu [Pravidla 2013] a Akademickou příručku českého jazyka [PRAVDOVÁ, SVOBODOVÁ 2014]. Poté, jelikož tyto dvě příručky některé situace neřeší nebo je řeší neúplně, jsme se obrátili k ČSN 70 a nakonec k různým jiným, zejména typografickým příručkám. Na odlišné nebo dokonce protichůdné přístupy ve výkladu upozorňujeme.71

70

71

cizími, příp. okazionálními znaky: ¡, ¿, ? apod. Nepopisujeme ani různé grafické prvky, jako je třeba ■, který můžeme občas vidět jako značku ukončení článku v časopisech, případně jako značku konce odstavce, pokud je sázíme bez odsazení za sebe, nebo ♪, ♀, → ad., jichž je v podstatě nekonečné množství a které nelze schematicky popsat. A nakonec se v této práci nezabýváme ani tzv. fleurony [Fleuron (typography)] – např. P), které jsou někdy považovány za zvláštní „interpunkční“ znaménka; můžou totiž oddělovat větší výpovědní celky. Jejich užití bylo častější zejména ve starší české typografii. B. Blažej [BLAŽEJ 1971, s. 43] a P. Pop [POP, FLÉGER, POP 1984, s. 60] fleurony řadí k ornamentům a písmovým ozdobám. České státní normy nyní nejsou, na rozdíl od dob minulých, právně závazné: „V dnešní společnosti jsou technické normy kvalifikovaná doporučení, nikoli povinná nařízení. Jejich používání je dobrovolné, avšak všestranně výhodné.“ [Často kladené otázky]. Jejich závaznost však může vyplynout z některého jiného právního předpisu. České státní normy v současnosti vydává a aktualizuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Naším cílem není rozebírat všechny rozdíly mezi ČSN 2014 [ČSN 01 6910 2014] a ČSN 2007 [ČSN 01 6910 2007] nebo mezi ČSN [ČSN 01 6910 2014] a PČP [Pravidla 2013].

— 34 —

Výklad začneme mezerou, jelikož se na ni budeme dále odvolávat.72 2.8.1 Mezera ␣ Mezera se řadí mezi tzv. bílé znaky (např. spolu s tabulátorem).73 Bílé proto, že její vizuální realizací je prázdné místo; což ovšem neznamená, že má nulovou realizaci. Je nepostradatelná při zápisu řeči, oddělují se jí jednotlivá slova, čímž se velmi usnadňuje čtení (viz náš příklad se scriptio continua na s. 21). Mezery jsou několikerého druhu a platí pro ně určitá pravopisná, zejména však typografická pravidla. Zde podáme výčet typů mezer a zásady jejich užití, stejně jako nejčastější chyby při psaní/nepsaní mezer.74 Mezery můžeme dělit podle dvou kritérií, zaprvé podle zlomitelnosti/nezlomitelnosti: 1. Mezera běžná, nebo také slovní – používá se tam, kde se na mezeru nekladou žádné specifické požadavky. V moderních sázecích programech je tzv. roztažitelná, tzn. že nemá pevně stanovenou délku (resp. má nastavenu horní a dolní mez roztažitelnosti), a v sazbě do bloku se její velikost dynamicky mění. Pokud mezera vyjde na konec řádku, tzv. na zlom, nerealizuje se (tzn. že konec řádku nekončí mezerou). 2. Mezera nezlomitelná (nebo také nedělitelná) – je totožná s mezerou běžnou, avšak s tím rozdílem, že neumožňuje zlom. Pokud by nezlomitelná mezera vyšla na konec řádku, zlom se provede v předchozí nebo následující mezeře. Této mezery se tedy dá dobře využít tam, kde je zlom nežádoucí (mezi iniciálou a příjmením, mezi číslicí a značkou apod., příklady viz dále). 72

73

74

V našem výkladu pomíjíme typografickou praxi, pro niž se užívá anglického názvu French spacing (termín je rozkolísaný, viz [History of sentence spacing]). Jak už název napovídá, praktikuje se dodnes např. ve francouzské typografii. Spočívá v tom, že před dvojtečku, středník, otazník a vykřičník se klade úzká mezera, stejně tak se sází uvnitř uvozovek: « Cʼest la femme dʼun autre ! ô jalousie affreuse ! » Podobně tzv. English spacing [History of sentence spacing]: za interpunkčním znaménkem ukončujícím větu se sází mezera dvojnásobné délky. Tyto techniky zmiňujeme, neboť v některých sázecích programech je toto používání mezer implicitně zapnuto, což může činit problémy. S. Žaža [ŽAŽA 1958, s. 6] mezeru (a odstavec, alinea) nazývá „negativními interpunkčními znaky“. Rovněž i velká písmena na začátku vět podle něj mají podobnou funkci jako interpunkční znaménka; podobně se vyjadřuje M. Sedláček [SEDLÁČEK 1986]. Záměrně tu pomíjíme jiné typy mezer, původně užívané v ruční kovové sazbě, např. mezera vlasová nebo číslicová. Jde o to, že v běžných programech se s nimi uživatel nesetká, protože jsou zapracovány ve vlastnostech digitálních písem: vlasová mezera se užívá např. mezi znakem a interpunkčním znaménkem. Tuto mezeru však obsahuje již samo interpunkční znaménko jako tzv. nálitek nebo v rámci tzv. kerningových párů (kerning je vyrovnání dvojic grafémů). Dalším případem budiž vlasová mezera u kurzivních závorek. Více o typech mezer viz [PECINA 2012, s. 157n], srov. též přílohu 2 na s. xi.

— 35 —

Dalším kritériem je šířka mezery. Mezera může mít jakoukoliv délku, obecně se však používají tyto speciální šířky: 1. Mezera úzká nebo zúžená – většinou má délku okolo jedné šestiny velikosti základní mezery. Využíváme ji tam, kde je nežádoucí, aby se od sebe dvě slova nebo dva znaky vzdálily, což by ztížilo čtení (klasický příměr je číslice a značka nebo mezera oddělující řády čísel po třech). 2. Mezera široká, která se užívá tam, kde je vhodné širší prázdné místo o pevné šířce (např. při oddělování výčtových znaků od textu). Vlastnosti zlomitelnosti/nezlomitelnosti a šířky se dají libovolně kombinovat, častá je tak např. úzká nezlomitelná mezera, poněvadž např. u číslice a značky je žádoucí, aby číslo mělo od jednotky úzkou mezeru a zároveň aby v tomto místě nedošlo ke zlomu. Pravidlo pro užití běžné mezery je v podstatě jedno: píše se právě jedna mezera, nikoliv dvě či více; mezer se zásadně neužívá k odsazování, vyrovnávání a centrování textu, nadpisů apod. Pravidla pro užití nezlomitelné mezery jsou tato (v příkladech nezlomitelnou mezeru graficky naznačujeme tildou ~, zlom svislítkem |): 1. Sází75 se po neslabičných předložkách (k, s, v, z), těmito znaky nesmí končit řádek. Typografické normy jsou přísnější a zakazují jakákoliv jednopísmenná slova na konci řádku (s občasnou výjimkou pro minuskovou spojku a – nikoliv verzálkovou A):76 k~oknu, o~babičce 2. Užívá se v datech mezi dnem a měsícem, mezi číslicí a stoletím, řadovou číslovkou a jménem, číslovkou a počítaným předmětem a v podobných případech, především ve spojení s číslovkami a zkratkami:77 20.~října, 2.~pol. 19.~stol., kapitola~11, ul.~Milady Horákové, roč.~26, 10~žáků

75 76

77

V našem textu užíváme slovesa „sázet“ jako synonyma ke slovesu „psát“, platí jak pro textové editory, tak pro sázecí programy. Toto pravidlo platí i tehdy, pokud je před předložkou např. závorka nebo uvozovka: (k~oknu, „o~babičce. A např. v nadpisech a titulcích jdou typografické normy ještě dále a zakazují jakoukoliv předložku na konci řádku [POP, FLÉGER, POP 1984, s. 90]. Naopak pro úzkou sloupcovou sazbu platí volnější pravidla. Je ale možné oddělit den a měsíc od roku, a to jak tehdy, kdy je měsíc vyjádřen číslicí, tak tehdy, je-li vyjádřen slovem: 20.~října | 2016, 20.~10. | 2016 (tak např. [PRAVDOVÁ, SVOBODOVÁ 2014, s. 486]). Pokud jednotnost dokumentu nevyžaduje stejný zápis dat, doporučujeme v případě nastalé druhé možnosti číslici rozepsat slovem.

— 36 —

3. U titulů a hodností vyjádřených zkratkou:78 PhDr.~Petr | Novák,~CSc., plk.~Petr | Novák 4. U pomlčky, která se sází s mezerami po obou stranách, se levá mezera sází jako nezlomitelná, neboť řádek nesmí pomlčkou až na výjimky (viz s. 50) začínat: Bratr~– | kterého jsem velmi dlouho neviděl~– | přicestoval včera. Pravidla pro užití úzké nezlomitelné mezery jsou následující (v příkladech úzkou nezlomitelnou mezeru graficky naznačujeme spojovníkem -): 1. Sází se při oddělování trojic řádů u čísel,79 trojic či jiných skupin u telefonních a faxových čísel, trojic a dvojic číslic u PSČ, v datech apod.: 987-645,321-321~Kč, tel.~+420-987-654-321, fax.~987-11-22-33, PSČ~591-01, 10.-1.-1985 2. Sází se mezi číslem a jednotkou, měnou, procentem/promilem apod.:80 plnit plán na 105-%, 110-Kč, Kč-110, 10-kg, 12-℃ 3. Rovněž se sází uvnitř zkratek:81 Tiskárna Novák,~a.-s., č.-p.~13, ÚJČ-AV-ČR82 4. Užívá se u iniciál a příjmení a u jmen panovníků s řadovou číslovkou: A.-S.-Puškin, Fr.-Beneš, Karel-IV. 5. Používá se v zápisech měřítka a poměru, a to po obou stranách dvojtečky: poměr hlasů 13-:-9, plán Prahy 1-:-40-000 6. Sází se v jiných výrazech a spojeních, která jsou těsně spjata a kde je rozdělení zlomem nežádoucí. Podat jejich úplný výčet, byť schematický, nelze. Škoda-110R, učebna A-31 78 79 80

81

82

Užití nezlomitelné mezery mezi jménem a příjmením je sporné. My se přikláníme k názoru, že zde nezlomitelná mezera není nutná. U čtyřciferných čísel se řád desítek tisíc může, ale nemusí oddělovat. U letopočtů se neodděluje nikdy. V případě zápisu složených přídavných jmen se mezera nepíše žádná: 105% výkon elektrárny. Podrobněji viz PČP [Pravidla 2013, s. 37] nebo Akademická příručka českého jazyka [PRAVDOVÁ, SVOBODOVÁ 2014, s. 467]. Účelem této práce není uvádět úplný výčet českých zkratek ani zásady jejich tvoření; to může čtenář nalézt v příslušných příručkách ([Mluvnice 1986], [KROUPOVÁ a kol. 2005], [Slovník 1994]). Pouze připomínáme, že až na ojedinělé případy (některé viz níže) se v češtině po tečce ve zkratkách vždy píše nezlomitelná úzká mezera. Nelze do češtiny přenášet pravidla z jiných jazyků a naopak (srov. angl. (< lat.) i.e., e.g. či pol. m.in.). Některé příručky, např. ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 37] a Akademická příručka českého jazyka [PRAVDOVÁ, SVOBODOVÁ 2014, s. 487], umožňují v případě nutnosti dělit zkratku, a to „podle dílčích významových celků“ : ÚJČ | AV-ČR. My takovéto řešení považujeme za nevhodné a doporučujeme iniciálové (a jiné) zkratky nerozdělovat. V krajní nutnosti je vždy možné zkratku nebo její část rozepsat.

— 37 —

Nejčastější chyby v užití mezer jsou: 1. Použití více než jedné mezery: Maminka, tatínek a dva synové. 2. Nepoužívání nezlomitelné, tím spíše nezlomitelné úzké mezery: 110 | kg, PhDr. | Petr Novák 3. Absence mezery tam, kde je to náležité: 110% (ve významu sto deset procent), 12℃, P.Novák, Tiskárna Novák, a.s. 4. Používání mezery pro prostrkání :83 Techniky hodů se v džudu nazývají n a g e n o k a t a.

2.8.2 Tečka . Tečka se připojuje k předcházejícímu znaku bez mezery, naopak po ní vždy následuje jedna mezera. Tečka se píše zejména v těchto případech: 1. Na konci větných útvarů, nejsou-li ukončeny jiným interpunkčním znaménkem: Na podzim jsme byli v Uzbekistánu. Byli jsme se podívat i v poušti Kyzylkum. 2. Za řadovými číslovkami, pokud jsou vyjádřeny číslicí (arabskou nebo římskou):84 Podrobnější popis najdete ve 23. kapitole. Král Karel IV. přijal pana Petra z Rožmberka. 3. V běžných textech netechnického rázu v zápisech kalendářních dat u dnů a měsíců, neboť jde o řadovou číslovku, a v časových údajích. V časových údajích se nepíše po tečce mezera, viz dále: 20. 10. 2016 ve 14.29 (dvacátého desátý dva tisíce šestnáct ve čtrnáct dvacet devět) 4. Ve formulářích, složenkách apod. v číselných zápisech k oddělení řádů po třech, aby se tak zamezilo případnému dopsání číslic. Po tečce se v tomto případě nepíše mezera. V běžných textech je toto užití nepřípustné: cena celkem ≈1.145.023 Kč; Stálo mě to 56 200 korun. 83

84

Prostrkání je způsob vyznačení textu, který se používal zejména v době psacích strojů, které neuměly psát polotučné nebo kurzivní varianty písmen. Spočívá ve zvětšení mezipísmenných mezer (na psacím stroji ovšem vložení celé mezery). Používat tuto metodu se dnes nedoporučuje [ČSN 01 6910 2014, s. 30]; pokud je to však nezbytné (např. ve slovnících apod. tiskovinách, kde je třeba mnoha typů vyznačování), platí pro prostrkávání přesná pravidla [ČSN 01 6910 2014, s. 30]. Pro prostrkání je třeba užít speciální funkce, nelze prostrkávat mezerami: to způsobí potíže při formátování textu, při fulltextovém vyhledávání atd. Příklad správného prostrkání: n a g e n o k a t a. Tečka se za řadovými číslovkami nepíše tehdy, pokud je možné je číst jako základní: V kapitole 23 na straně 146 najdete seznam literatury.

— 38 —

5. Za některými typy zkratek: a. s. (akciová společnost), PhDr. (philosophiae doctor), Žďár n. Sáz. (Žďár nad Sázavou), t. r. (tohoto roku), Z. Michálek, Z. M. (Zbyněk Michálek) 6. Za písmeny nebo čísly ve výčtech; také na konci jednotlivých položek výčtu, pokud jsou větné povahy, zejména tehdy, tvoří-li jednu položku více vět:85 A. Dřevěné výrobky B. Kovové výrobky – Okna byla špatně utěsněna. – Parapety byly špatně namontovány. Byly také špatně přilepeny. Psaní tečky ve spojení s uvozovkami a závorkami viz příslušné oddíly na s. 46 a 48. Tečka se nepíše: 1. V jednovětých nadpisech a popiscích. Pokud je nadpis nebo popisek vícevětý, tečka se nepíše pouze za posledním z nich: Aromatické uhlovodíky. Přehled 2. Na konci vět, které končí zkratkou s tečkou (tečku nezdvojujeme), nebo na konci vět, které končí vlastním názvem končícím otazníkem nebo vykřičníkem: Přišel i Petr Novák, Ph.D. Právě jsem dočetl Černyševského knihu Co dělat? Výjimky, kdy se po tečce nepíše mezera, jsou zcela specifické; jde o řetězce, které jsou spíše značkové povahy: 1. Časové údaje: 14.29 h 2. Webové a e-mailové adresy: www.prirucka.ujc.cas.cz, [email protected] 3. Desetinné strukturování textu nebo jiné desetinné číslování: 3.1.1 Aromatické uhlovodíky, Mozilla Firefox 49.0.1 4. Značkový (strojový) zápis kalendářních dat; tehdy jsou dny i měsíce vyjádřeny vždy dvoumístně: 05.08.2016 85

O výčtech podrobněji ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 32] nebo Akademická příručka českého jazyka [PRAVDOVÁ, SVOBODOVÁ 2014, s. 484].

— 39 —

5. Zápisy peněžních částek v administrativních textech: ≈1.145.023 Kč 6. Fyzikální, chemické aj. zápisy jednotek a měr: 100 m.s−1 7. Názvy počítačových souborů: aktuality.docx, přípona .pdf 8. Některé tituly: Ph.D., Th.D. 9. Některé jiné názvy a akcidenční užití: hudební uskupení S.L.S. 10. Některé jiné technické zápisy, jejichž úplný výčet zde nelze podat (např. adresy IP apod.).

Nejčastější chyby v užití tečky jsou: 1. Mezera před tečkou: Přišli maminka a tatínek . 2. Vynechání mezery po tečce: Tiskárna Novák, a.s.; A.S. Puškin; A.S.Puškin; 14.9.2016 3. Dvě tečky na konci věty: Tiskárna Novák, a. s.. 4. Umísťování tečky za číslovku, kterou lze považovat za základní: V kapitole 23. najdete vše o slinutých karbidech. 5. Umísťování tečky za nadpis: Aromatické uhlovodíky. 6. Psaní teček jako oddělovačů řádů po třech v běžném textu: Stálo mě to 56.200 korun. 7. Psaní tečky ve zkráceném zápisu víceslovných názvů měst pomocí lomítka (viz oddíl Lomítko na s. 58): Žďár n./S.

— 40 —

2.8.3 Čárka , Čárka se píše ve větách jednoduchých i v souvětích při grafickém oddělování vět a jiných jejich částí (např. oslovení). Důležitá je zejména pro naznačování struktury vět: Přišel tatínek, maminka a jejich sedmiletý syn. Věř mi, Věro! Užívá se také při oddělování položek ve výčtech nevětné povahy: – tužky a propisky, – gumy a pravítka. Obyčejně její užití problémy nečiní. Podobně jako tečka, i čárka se sází těsně k předešlému znaku, po čárce následuje mezera. Případy, kdy se čárka používá bez mezery, jsou výjimečné a opět se jedná spíše o zápisy značkové povahy: 1. Chemické názvosloví: Systematický název DDT je 1,1,1-trichlor-2,2-bis(p-chlorofenyl)ethan. 2. Zapisování peněžních částek (dnes už mírně zastarávající): Kč 450,— 3. Zápis desetinných čísel: 123,456

Časté chyby v užití čárky: 1. Mezera před čárkou: Přišel tatínek , maminka a jejich sedmiletý syn. 2. Chybějící mezera po čárce: Přišel tatínek,maminka a jejich sedmiletý syn. 3. Užití čárky jako jednoduchých či dvojitých spodních uvozovek: Řekl, že jsem ,,slon“.

2.8.4 Středník ; Středník se používá tehdy, kdy je třeba vyznačit větší předěl ve výpovědi, než značí čárka, ale menší, než značí tečka. Pomáhá nám lépe strukturovat zejména složitá souvětí

— 41 —

či větší celky. Před středníkem se nesází mezera, po něm naopak ano. I případné chyby v sazbě jsou totožné s chybami u čárky, viz tam: Přišel, i když jsme mu to zakázali; myslel si totiž, že nám může vše vysvětlit. Také se uplatňuje při hierarchizaci výčtů, oddělování desetinných čísel ve výčtech, oddělování klíčových slov u abstraktů článků, zejména pokud obsahují sousloví s čárkami, apod.:86 – tužky, propisky a plnicí pera; – gumy a pravítka. 3,141; 2,718 Klíčová slova: Špion, který mě miloval; Dr. No

2.8.5 Otazník ? Otazník je znaménko, které užíváme na konci vět tázacích. Sazba otazníku obvykle problém nečiní, sází se přímo ke slovu bez mezery, za ním se sází jedna mezera: Budeš obědvat? Nebo až později? Pokud chceme naznačit otázku se silným údivem apod., sázíme otazníky tři a bez mezer mezi nimi:87 To si ze mě děláš legraci??? Chceme-li ve výpovědi naznačit domněnku, pochybnost o platnosti předcházejícího tvrzení apod., využijeme otazníku v závorkách (pravidla pro jejich sazbu viz s. 48): Do těsta pak přidejte oříšky, škvarky (?) a kakao. Někdy lze otazník kombinovat s vykřičníkem, pokud chceme naznačit otázku a údiv najednou. Obvykle sázíme dva znaky, otazník a vykřičník v tomto pořadí a bez mezer, zřídka jeden ligaturní znak: To si děláš legraci?! To si děláš legraci⁈ 88 86 87 88

Středník se hojněji využívá spíše v matematice nebo v programovacích jazycích. Stranou našeho výkladu jsou i tzv. emotikony, kde se středník rovněž uplatňuje, např. ;-). Sázíme-li tři otazníky, musíme užít tří jednotlivých otazníků, nikoliv ligatury dvou otazníků a jednoho samostatného otazníku. Srov. správné ??? vs. chybné ⁇?. Zde bychom rádi upozornili na členicí znaménko interrobang, které se objevilo na začátku 60. let v Americe: ‽ Jde o slitek otazníku a vykřičníku (bez určení pořadí). Tento znak se nevžil, tím spíše v české typografické tradici, viz [Interrobang].

— 42 —

Otazník ukončuje větu a další interpunkční znaménko po něm nepíšeme. Výjimečně, pokud chceme naznačit přesnou větnou stavbu, můžeme za otazníkem napsat čárku: Nazlobeně se zeptal: A co s tím jako budeš dělat?, načež uraženě odešel do obývacího pokoje.

Časté chyby v užívání otazníku: 1. Užití jiného počtu než jeden nebo tři: Co s tím budeš dělat?? Co si myslíš???? 2. Nesprávné kladení mezery před otazník: Co s tím budeš dělat ? 3. Nesprávné kombinace otazníku a vykřičníku: Co s tím budeš dělat?!?

2.8.6 Vykřičník ! Vykřičník se používá tehdy, pokud chceme zdůraznit zvolací, rozkazovací či přací povahu věty. Sází se bez mezery před ním a s mezerou po něm: Věro, pojď sem! Kéž by nepršelo! Pokud chceme naznačit důrazný rozkaz apod., sázíme vykřičníky tři:89 Říkám ti už potřetí, pojď sem!!! Pakliže chceme ve větě na něco upozornit, něco zdůraznit apod., použijeme vykřičník v závorkách:90 Přišli tam všichni: Petr, jeho bývalá přítelkyně Marie (!) a oba jeho přátelé.

89 90

Sázíme-li tři vykřičníky, musíme užít tří jednotlivých vykřičníků, nikoliv ligatury dvou vykřičníků a jednoho samostatného vykřičníku. Srov. správné !!! vs. nesprávné ‼!. Vykřičník v závorkách použijeme i tehdy, pokud chceme čtenáře upozornit na fakt, že nejde o tiskovou chybu či o neznalost autora: Stálo tam psáno lyšaj (!), a to bez dalšího vysvětlení. Častěji se však v takových případech používá latinské slovo sic nebo jeho český ekvivalent tak: Stálo tam psáno lyšaj (sic!), a to bez dalšího vysvětlení.

— 43 —

Pokud chceme naznačit důraznou otázku, která je myšlena spíše jako rétorická, ironická, můžeme použít dva znaky, vykřičník s otazníkem, jež se sázejí bez mezery mezi sebou, případně slitek: No to si snad ze mě děláš legraci!? No to si snad ze mě děláš legraci⁉ Vykřičník ukončuje výpověď, nepíše se za ním další interpunkční znaménko. Výjimečně, pokud chceme naznačit přesnou větnou stavbu, můžeme za vykřičníkem napsat čárku: Asi pětkrát na něj zakřičel: Dej pozor, abys neuklouzl!, ale bylo to zbytečné, už ho neslyšel…

Sazba vykřičníku obvykle nečiní potíže. Můžeme se občas setkat s těmito chybami: 1. Užití jiného počtu vykřičníků než jeden nebo tři: Spěchej, nebo to nestihneme‼ 2. Nesprávné užití mezery před vykřičníkem: Spěchej, nebo to nestihneme ! 3. Nesprávná kombinace vykřičníku a otazníku: No to si snad ze mě děláš legraci!?!

2.8.7 Dvojtečka : Úlohou dvojtečky v běžném textu je uvozovat větné i nevětné úseky výpovědi (výčty, přímé řeči apod.). V této funkci se dvojtečka sází bez mezery před ní a s mezerou po ní:91 Co bys měl určitě koupit: chléb, mléko, sýr a salám. Maminka se zeptala: „Budeš obědvat?“ V matematických a spíše značkových zápisech se dvojtečka sází jinak:

91

Dvojtečka měla specifickou funkci v tzv. periodě. Perioda je složité symetrické souvětí, skládající se z předvětí a závětí, které byly odděleny právě dvojtečkou. Častá byla v antice, u nás v období renesance a baroka ([KARLÍK, NEKULA, PLESKALOVÁ 2002, s. 313], [KOSEK 2014, s. 20]).

— 44 —

a) s mezerami (nezlomitelnými a úzkými) po obou stranách: 1. ve významu poměru: látky smíchejte v poměru 2 : 3 2. ve smyslu matematického dělení: 3 : 0 čteme jako tři děleno nulou 3. v zápisech měřítek map a plánů:92 mapa lyžařských tras Žďársko v měřítku 1 : 40 000 b) bez mezer po obou stranách: 1. při zápisu skóre: Brozany vyhrály nad Kladnem 4:5 2. při zápisu přesného času: Probudil jsem se v 7:09.93 Maratonec trasu uběhl v čase 3:14:21,3. 3. v zápisu internetových apod. adres: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana Citační norma ČSN ISO 690 [ČSN ISO 699 01 0197 2011] uvádí, že před dvojtečkou (značící podnázev či oddělující místo vydání a vydavatele) se nepíše mezera (tedy její používání je ve shodě s PČP):94 Pravdová, Markéta, ed., a Svobodová, Ivana, ed. Akademická příručka českého jazyka. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. 533 s. ISBN 978-80-200-2327-8.

Časté chyby v užití dvojtečky: 1. Chybějící mezera: Co bys měl koupit:chléb a mléko. Látky smíchejte v poměru 2:3. 2. Naopak nadbytečná mezera: Co bys měl koupit : chléb a mléko. 92 93 94

Starší norma [ČSN 01 6910 2007, s. 13] předepisovala ve významu poměru a měřítka sazbu bez mezer. PČP připouštějí psaní pouze s tečkou [Pravidla 2013, s. 38]. Psaní s dvojtečkou umožňuje ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 26]; tehdy se můžou psát i jednomístné údaje dvojmístně: 07:09. Někdy se však můžeme setkat s požadavkem, aby byly dvojtečky odděleny mezerami po obou stranách. To je často zdůvodněno tím, aby byla data strojově dobře zpracovatelná (např. oddělení názvu a podnázvu, obdobně oddělování spojek aneb a čili z obou stran čárkami z téhož důvodu). V běžném textu tento zápis nedoporučujeme; je však nutné, aby byla forma citací v celém dokumentu jednotná. Jde o tzv. princip jednotné úpravy, jak o něm mluví ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 13].

— 45 —

2.8.8 Uvozovky „“ ‚‘ »« ›‹ Uvozovkami se opatřují ty části výpovědi, které chceme od ostatního textu nějakým způsobem odlišit, vydělit. Zpravidla se jedná o přímou řeč, doslovné citáty, záměrné užití slova v jiném (opačném) významu, cizí slova a termíny především v běžných textech, kde na ně chceme upozornit laického čtenáře, při zapisování přesných názvů a doslovných významů slov apod. Uvozovky lze užít v mnoha situacích, jejichž úplný výčet nelze podat. Příklady níže jsou ilustrační: Maminka řekla: „Pojďte obědvat!“ Řekl mi doslova, že „s Marií tam nepůjde ani za zlaté tele“. To se ti tedy „povedlo“. Toto rozpouštědlo se nazývá „perchlorethylen“. Zebra je „africký koňovitý savec s tmavě pruhovanou srstí; zool. podrod Hippotigris“. Píše se to s tvrdým „y“. Uvozovky jsou vždy párové, jejich pořadí a tvar jsou dány; ty české mají následující podobu [Pravidla 2013, s. 70]: dvojité (spodní a vrchní) ve tvaru 9966 „“, jednoduché 96 ‚‘,95 špičaté dvojité směřující vždy dovnitř (levé a pravé) »« a špičaté jednoduché směřující dovnitř ›‹.96 Sázejí se vždy s mezerou na vnější straně, naopak uvnitř se mezera nesází. Pokud potřebujeme vydělit část textu v textu již vyděleném, použijeme jednoduchou variantu dvojitých uvozovek (tehdy se nazývají vnější a vnitřní, případně vnořené uvozovky): Petr vyprávěl: „No a Marie mi povídá: ‚Podívej, jestli se mnou nechceš na ten ples jít, stačí říct.‘ Samozřejmě jsem s ní chtěl jít.“ 97 Je nepřípustné, aby se přímo vedle sebe ocitly dvojité uvozovky a jim odpovídající jednoduché: »›, „‚ apod. V takovém případě je nutné 1. buď zvolit písmo, které tuto 95

96

97

Jednoduché uvozovky 96 (tzv. definiční) se hojně uplatňují v lingvistice, používají se při uvádění významu, především v etymologických a jiných výkladech: ѣсть ‚jíst‘. Někdy se v tomto významu používají jednoduché anglické uvozovky: gruzínské ცხენი ‘kůň’, případně apostrofy apod.; tuto praxi však hodnotíme jako nevhodnou, byť zažitou. Jednoduché anglické uvozovky se v tomto kontextu někdy nazývají jako „marrovské“ (podle sovětského akademika, filologa N. Ja. Marra) [В чем разница]. Jiné tvary či umístění jsou pro běžné české texty zcela nepřípustné: tzv. strojopisné "x", anglické “x”, polské „x” aj., špičaté směřující ven (francouzské) «x» a další jiné znaky a jejich kombinace. Tzv. strojopisné (jednoduché i dvojité) jsou však hojně využívány v programovacích jazycích. Je možná i varianta, že užijeme jako vnitřní dvojité špičaté uvozovky, případně některou jinou kombinaci. Toto řešení je méně vhodné, v každém případě by mělo být jednotné v celém textu.

— 46 —

situaci řeší dobrým zpracováním kerningových párů a mezi tato znaménka vkládá vlasovou mezeru, 2. nebo vložit tuto mezeru ručně, 3. nebo použít jiný typ uvozovek: „Petr se zeptal: ‚Jak se máš?‘ “ „Petr se zeptal: »Jak se máš?«“ Některé příručky povolují užít jako vnitřní stejné uvozovky, pokud se jedná o jedno či několik málo slov, a nemůže tak dojít k nedorozumění: „Víš,“ povídá Petr, „to, že mě nazval „pitomcem“, bych mu odpustil, ale včerejší jednání už ne.“ Pokud se uvozovky vztahují pouze k citaci, vkládáme do uvozovek jen ji, nikoliv případná přiléhající interpunkční znaménka: Nazval mě „pitomcem“, což mu samozřejmě nemůžu odpustit. Pakliže vkládáme do uvozovek celou větu, vkládáme i koncové interpunkční znaménko: „Toho ještě budeš litovat…“ Tohle přesně mi řekl. U přímé řeči vkládáme do uvozovek všechny její části, nikoliv však uvozovací věty. Interpunkční znaménka přiléhající k přímé řeči sázíme dovnitř uvozovek: „Pojďte obědvat,“ zavolala maminka, „už mám uvařeno!“

Nejčastější chyby v užití uvozovek: 1. Mezery vložené dovnitř uvozovek: „ To se mi snad jenom zdá… “ 2. Užití nesprávných variant uvozovek: ”To se mi snad jenom zdá…”; "To se mi snad jenom zdá…" 3. Nesprávná orientace špičatých uvozovek: «To se mi snad jenom zdá…» 4. Použití čárek místo spodních uvozovek: ,,To se mi snad jenom zdá…“ 5. Použití dvojitých a jednoduchých uvozovek jednoho typu těsně po sobě: „Petr se zeptal: ‚Jak se máš?‘“ 6. Nesprávné zahrnutí interpunkčního znaménka v citaci: Nazval mě „pitomcem,“ což mu samozřejmě nemůžu odpustit.

— 47 —

7. Nesprávné vynětí interpunkčního znaménka z přímé řeči: „Pojďte obědvat“, zavolala maminka, „už mám uvařeno“!

2.8.9 Závorky () [] {} hi Závorky jsou párová vyčleňovací znaménka. Skládají se z levé a pravé, resp. z otvírací a zavírací závorky. Používají se tehdy, pokud chceme vydělit ty části výpovědi, které jsou volně vloženy, případně mají k výpovědi jiný volný vztah. Uvnitř závorek se mezera nesází, vně uzávorkovaného textu naopak ano:98 Svoji knížku (takový brak!) rozdával všem přátelům. Oxid arsenitý As4 O6 (otrušík, utrejch) je toxická a karcinogenní látka. Václav Havel (1936–2011) V běžném textu je nejvhodnější užívat závorky kulaté. Pokud potřebujeme do textu v závorce vložit další uzávorkovaný text, použijeme závorky hranaté. Tehdy hovoříme o závorkách vnitřních nebo vnořených: Poslední prezident Československa (Václav Havel [1936–2011]) byl i známý spisovatel. Pravá kulatá závorka (tedy jako nepárový znak) se užívá při výčtech (pouze za malými písmeny, viz ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 34]); tehdy musí být po závorce sázena mezera pevné šířky. Pokud nejsou položky odděleny graficky, řádkově, nýbrž jsou sázeny plynule za sebou, je třeba vložit za závorku nezlomitelnou mezeru: a) tužky a propisky b) gumy a pravítka Pošlete prosím a) tužky a propisky, b) gumy a pravítka. Hranaté závorky jsou běžně užívány v lingvistických textech, do nichž se zapisuje výslovnost: Oslo [ušlu] Užívají se i tehdy, když chceme naznačit chybějící údaj, např. v bibliografické citaci, nebo doplnit v citaci to, co je vynecháno, o čem se mluví apod. a co není její přímou 98

Výjimky jsou dvě: zaprvé naznačení genderově korektního vyjadřování – Prosíme Vás, abyste co nejdřív zaslal(a)… (zde se však častěji užívá lomítka, viz s. 58), zadruhé spíše akcidenční, žertovné aj. zápisy typu je to dost ne(filo)logický problém, k vidění tam byly velmi (h)různé filmy, jak na správné (sebe)vzdělávání apod.

— 48 —

součástí. Případně také vynechaný, nepodstatný text v přímé citaci – tehdy se užije znaku […]:99 NITSCHMANN, H.: Geschichte der polnischen Literatur. [s. a.] (sine anno, bez roku) „Lidé vědí mnoho, velmi mnoho, […] učíme se příliš mnoho pro školu a neučíme se dosti pro život.“ T. G. Masaryk Pravopis. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-19]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pravopis. Užívání složených a lomených závorek je otázkou spíše matematické, chemické sazby, programovacích jazyků apod.: \textbf{tučný řez}, (−∞, bi = {x | x≤b} V běžném textu se s nimi v podstatě nesetkáme, protože jsou však zásady pro jejich sazbu shodné se závorkami kulatými, pro úplnost je uvádíme. V běžných textech je doporučujeme používat pouze v odůvodněných případech. Pokud do závorek vkládáme výpověď, která končí interpunkčním znaménkem, sází se interpunkční znaménko dovnitř závorek: Řekl, že se ještě vrátí. (To určitě!) Ve zcela specifickém případě lze jako závorky užít matematické symboly pro ostrou nerovnost <>. Tímto případem jsou URL odkazy. Znaky pro nerovnost se pak sázejí stejně jako závorky, tj. bez vnitřních mezer, a naopak s mezerami vnějšími. Jako levá „závorka“ se užívá znak <, jako pravá znak >:

Časté chyby v užití závorek: 1. Chybějící mezery okolo uzávorkovaného textu: Svoji knížku(takový brak!)rozdával všem přátelům. 2. Naopak nesprávně vysázené mezery uvnitř závorek: Svoji knížku ( takový brak! ) rozdával všem přátelům.

99

Je možné užívat i variantu (…), varianta s hranatými závorkami je však podle nás systémovější [ČSN 01 6910 2014, s. 18]. PČP [Pravidla 2013, s. 74] však v tomto užití uvádějí pouze tři tečky bez jakýchkoliv závorek, připojované bez mezery a s mezerou po nich.

— 49 —

3. Užití lomítek jako závorek:100 Svoji knížku /takový brak!/ rozdával všem přátelům. 4. Užití vnořených závorek téhož typu: Poslední prezident Československa (Václav Havel (1936–2011)) byl i známý spisovatel.

2.8.10 Pomlčka – — Pomlčka je vodorovná čárka; v češtině se nejčastěji užívá čárka délky písmene n (pomlčka půlčtverčíková, angl. n-dash), řidčeji délky písmene m (čtverčíková, m-dash).101 Pomlčka se užívá v několikeré funkci a na funkci závisí její sazba. S mezerami po obou stranách (s levou nezlomitelnou) se sází v těchto případech: 1. Pisatel chce naznačit zámlku v řeči, neukončenost výpovědi: Chtěl by mi asi něco říct, ale –102 2. Pomlčka výrazně odděluje části výpovědi: Za oknem se láhev modrá // v ní je Alpa – známá, dobrá. Kdo chce svěží býti — musí Meltu píti! 3. Užívá se k označení přímé řeči, pokud stojí na témže řádku, případně k výraznějšímu oddělení uvozovací věty: Petře? – Co je? „Mám hlad,“ – zvolal Petr. 4. Pomlčka se někdy sází místo čárky, pokud chceme naznačit výraznější odmlku, oddělení výpovědí: Bratr – kterého jsem velmi dlouho neviděl – přicestoval včera. Bratr přicestoval včera. – Neviděl jsem ho velmi dlouho. 5. Rovněž ji sázíme v nápisech a heslech; také v příslovích apod. místo vypuštěného sponového slovesa či pokud jsou výpovědi spojeny souřadně bez spojky: Ovoce – zelenina; Pes – nejlepší přítel člověka; Chytří pochopí – hloupí se zeptají. 100

101

102

Jde o přežitek z dob psacích strojů, jejichž znakový repertoár byl velmi chudý. V dnešní době kvalitních digitálních písem a počítačových textových editorů není důvod je používat, ba jejich užití se považuje za hrubou typografickou chybu. Bohužel použití lomítek jako závorek umožňují PČP [Pravidla 2013, s. 74], což hodnotíme krajně negativně. PČP [Pravidla 2013, s. 72] z nějakého důvodu ve výkladu o interpunkci zmiňují pouze delší pomlčku (—), i když v předchozích výkladech je několikrát použita i pomlčka kratší (–) (např. s. 39, 40, 41 – zřejmě jde o nevykorigovanou chybu). Užití pomlček v textu by mělo být jednotné. V tomto případě lze užít i výpustky: Chtěl by mi asi něco říct, ale…

— 50 —

Pomlčky je možné užít i v jiných situacích podle záměru a intencí pisatele, takové případy nelze plně zachytit. Pokud při sazbě dojde k tomu, že by měly čárka a pomlčka následovat těsně po sobě, je možné čárku vynechat. Pokud by však její vynechání bylo na úkor srozumitelnosti, je lepší čárku zachovat: Viděl jsem tam Marii – moji bývalou ženu –, kterak se pokoušela zaparkovat před obchodem. Ve všech výše zmíněných případech je možné kratší pomlčku nahradit pomlčkou delší. Pomlčka ve významu až, od… do… a proti/versus se sází bez mezer, pokud jsou oba takto spojené výrazy jednoslovné, a s mezerami (levá nezlomitelná), pokud je alespoň jeden z výrazů víceslovný. V těchto případech nelze sázet čtverčíkovou pomlčku:103 otevírací doba 8–18 h, otevřeno po–pá, 11.–18. 3. 2016, fotbalový zápas Sparta–Slavia, rychlík Praha–Brno, Labertův–Beerův zákon, vzájemný vztah mysl–tělo; 11. 3. – 10. 4. 2016, fotbalový zápas Žďár nad Sázavou – Jihlava, vlak Nové Město na Moravě – Žďár nad Sázavou, Praha 6 – Ruzyně, silnice Frýdek-Místek – Nový Jičín, autorská dvojice J. Voskovec – J. Werich Někdy a spíše tradičně se pomlčky (častěji čtverčíkové nežli půlčtverčíkové) užívá k zápisu finančních částek bez haléřových hodnot:104 zaplatíte Kč 400,—; zaplatíte 400,— Kč Je třeba, aby bylo v celém dokumentu zachováno jednotné užití dlouhé a krátké pomlčky, např. krátké pro rozsahy a dlouhé pro větná užití. Jediné výjimky, kdy lze psát pomlčku (dlouhou i krátkou) na začátku řádku, jsou:

103

104

Na místě pomlčky nesmí dojít k zalomení řádku. Pakliže rozpal ani stažení jiný zlom neumožní, je třeba pomlčka rozepsat slovně: fotbalový zápas Sparta vs. Slavia. Znak nezlomitelné pomlčky není běžnou součástí textových editorů (na rozdíl od nezlomitelného spojovníku, viz s. 55). Tento zápis se nedoporučuje [PRAVDOVÁ, SVOBODOVÁ 2014, s. 466], nejnovější ČSN [ČSN 01 6910 2014] jej ani neuvádí, na rozdíl od norem starších [ČSN 01 6910 2007]. Souhlasíme s tím, že takový zápis je redundantní, plně totiž postačuje zaplatíte 400 Kč. V případě nutnosti je možné vypsat haléřové hodnoty nulami: zaplatíte 411,00 Kč bez DPH. Zápisy typu —,50 Kč jsou nepřípustné.

— 51 —

1. Uvození přímé řeči, která stojí na samostatném řádku:105 – Petře? – Co je? 2. Pomlčka ve funkci výčtové odrážky: – tužky a propisky – pravítka a gumy 3. Jako opakovací znaménko v rejstřících:106 řeč — nepřímá — — uvozená Zcela specifické je užití pomlčky, většinou dlouhé, spolu s obloučkem ve versologii v zápisech veršové metriky. Pomlčka značí přízvučnou slabiku (případně těžkou dobu v časoměrném verši, tezi, dvě mory), oblouček nepřízvučnou slabiku (případně lehkou dobu v časoměrném verši, arzi, moru). Pomlčky a obloučky se od sebe oddělují širšími mezerami, případně se sázejí pod verše. Jednotlivé stopy se oddělují svislou čarou (svislítkem):107 daktyl je tříslabičná stopa skládající se z jedné těžké doby a dvou lehkých: — ∪ ∪ Aj, zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím, —∪∪|——|—∪∪|——|—∪∪|—— někdy kolébka, nyní národu mého rakev. —∪∪|—∪∪|—|—∪∪|—∪∪|∪ (J. Kollár)

105 106

V případě uvozování přímé řeči a ve výčtech se musí za pomlčku sázet mezera s pevnou délkou. V literatuře [ČSN 01 6910 2007, s. 14] a na internetu [Stejnítka] se někdy setkáváme s výrazem stejnítka. Starší ČSN [ČSN 01 6910 2007, s. 14] jako znak stejnítek doporučovala v sestavách používat znak double prime ʺ (U+2033): Černá pera, krabička dvaceti Modrá " " "

107

..... .....

30 30

Kč Kč

V praxi se také setkáváme s různými variantami uvozovek a apostrofů nebo vlnovky (tildy ~). Psaní zažité značky –//– nedoporučujeme. Někdy se pro přízvučnou slabiku užívá značky x́ , pro nepřízvučnou x ([VLAŠÍN 1984, s. 355], [HRABÁK 1958, s. 38]). J. Hrabák [HRABÁK 1958, s. 38] tuto versologickou pomlčku nazývá ležatou čárkou. I když zápisy veršů nepatří do hladké sazby, uvádíme je, jelikož naše práce je jazykovědná.

— 52 —

Časté chyby v sazbě pomlčky:108 1. Užívání spojovníku místo náležité pomlčky: Bratr - kterého jsem velmi dlouho neviděl - přicestoval včera; otevírací doba 8-18 h 2. Nadbytečné mezery ve spojení s významem až, versus: fotbalový zápas Sparta – Slavia 3. Chybějící mezery v sazbě větné pomlčky: Bratr–kterého jsem velmi dlouho neviděl–přicestoval včera. 4. Větná pomlčka sázená s levou mezerou, která není nezlomitelná, v důsledku čehož může dojít k tomu, že pomlčkou začíná řádek: Bratr – kterého jsem velmi dlouho neviděl – přicestoval včera.

2.8.11 Tři tečky (výpustka) … Tři tečky109 se sázejí jako jeden ligaturní znak.110 Používají se tehdy, pokud chceme naznačit přerušovanou výpověď, zámlku na konci věty apod.111 V takovém případě se sázejí těsně za slovo (bez mezery) a po nich se sází mezera, případně příslušné interpunkční znaménko (kromě tečky). Následující velké nebo malé písmeno se sází podle kontextu, zda jde o pokračování věty, či o větu novou:112 Bál jsem se… mu to… říct. Tak, a je po všem… Co dělat? Tří teček se užívá, pokud chceme v citátu naznačit vypuštěnou část, která není důležitá. Nejčastěji se používají tři tečky uzavřené do hranatých, případně kulatých závorek.113 PČP [Pravidla 2013, s. 74] uvádějí pouze tři tečky bez závorek připojované bez mezery a sázené s mezerou po nich. Pokud vynecháváme větu/věty, doporučujeme 108

109 110 111 112 113

Dnes již velmi archaické, avšak stále k vidění ve specifických případech (náhrobní kameny do začátku minulého století, sovětská typografie do konce 60. let) je užití pomlčky v zápisu kalendářních dat: 19 13 53, 20 30 V 06 [ADAM, JAROŠ, HOLUB 1953, s. 61]. Někdy se můžeme setkat s termínem trojtečka ([PRAVDOVÁ, SVOBODOVÁ 2014, s. 137], [Výpustka], [PECINA 2012, s. 169]). ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 18] umožňují z technických důvodů používat tří jednotlivých teček místo ligaturního znaku: ... vs. … Běžná elipsa se třemi tečkami nenahrazuje, často se tak naopak vyznačuje apoziopeze. V tomto smyslu je možné užít i pomlčky, viz s. 50. Takto sazbu předepisuje i ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 18]. Jiné zápisy, se kterými se můžeme občas setkat, nedoporučujeme: <…>, /…/.

— 53 —

užít oddělených (uzávorkovaných) tří teček, aby nedošlo k mylnému chápání tří teček jako součástí citátu: „Lidé vědí mnoho, velmi mnoho, […] učíme se příliš mnoho pro školu a neučíme se dosti pro život.“ „Lidé vědí mnoho, velmi mnoho… učíme se příliš mnoho pro školu a neučíme se dosti pro život.“ (T. G.Ṁasaryk) Užívají se také tehdy, pokud chceme naznačit neúplný výčet. V těchto případech před třemi tečkami sázíme mezeru a po nich případně píšeme ještě příslušné interpunkční znaménko (kromě tečky): podstatná jména, přídavná jména, …, částice, citoslovce; podstatná jména, přídavná jména, …;114 a1 + a2 + … + an Pokud třemi tečkami začínáme větu, oddělujeme je od předešlého textu mezerou a od textu následujícího (úzkou) nezlomitelnou mezerou; tehdy můžeme větu začínat i velkým písmenem. Tři tečky je však možné i vypustit:115 … levnější nenajdete! … A dál? Levnější nenajdete!

Časté chyby při sazbě tří teček: 1. Užití jiného počtu teček než tři: Tak, a je po všem….; Tak, a je po všem.. 2. Mezera nevhodně sázená před tři tečky: Tak, a je po všem … 3. Nevhodně sázené tři tečky v případě přerušované řeči: Bál jsem se mu to …říct.

114

115

ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 18] připouští sázet tři tečky těsně a bez čárky, pokud není rozdíl v tom, zda jde o nedokončený výčet, či o výčet s nedokončenou poslední položkou: podstatná jména, přídavná jména… M. Pecina [PECINA 2012, s. 169] doporučuje tento typ tří teček sázet bez mezery.

— 54 —

2.8.12 Spojovník (rozdělovník) Spojovník je nejkratší vodorovná čárka. Užívá se, pokud chceme souřadně spojit dvě jednotlivá slova116 ve slučovacím poměru v těsný významový celek. Spojovník se vždy sází bez mezery po obou stranách:117 Brno-město, propan-butan, kuchař-číšník,118 Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin, Mao Ce-tung, česko-francouzský slovník 119 Používá se v některých přejatých slovech: moucha tse-tse, ping-pong neboli stolní tenis, džiu-džitsu, make-up vedle mejkap, e-mail120 Rovněž se doporučuje používat ve spojeních značky a substantiva, pokud je značka na prvním místě. Pokud je pořadí opačné, spojovníku se neužívá:121 B12 -vitamin, γ-záření, Rh-faktor; vitamin B12 , záření γ, faktor Rh Dále se spojovníku užívá při připojování částice li (arch. liž ve spojení není-liž pravda), nejčastěji k prvnímu přízvučnému slovu ve větě (a většinou ke slovesu):122 Říkám-li ne, myslím ne. Kdo, ne-li my? To je ale hezký chlapec, není-liž pravda?

116 117

118 119 120

121 122

Pokud spojujeme víceslovné části, užíváme pomlčky sázené s mezerami po obou stranách, viz s. 50. V počítačové typografické praxi se rozlišují tři typy spojovníků (používají se nejčastěji anglické názvy): 1. běžný spojovník (hard hyphen), jenž se užívá ke spojování slov, 2. „volitelný“ spojovník (discretionary nebo soft h.), který se užívá pro ruční naznačení, kde je možné slovo dělit, a 3. pevný spojovník (nonbreaking h.), který zabraňuje řádkovému zlomu [ФЕЛИЧИ 2014, s. 207]. ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 13] je nazývá spojovníkem povinným, vyžadovaným pravopisem, nerozdělitelným, který neumožňuje zlom, a podmíněným, nazývaným také volitelné rozdělení, který naznačuje, kde je možno slovo dělit. S některými budeme operovat v praktické části při algoritmických zápisech. Spojovník se neužívá u typu hřib satan, javor mléč [PRAVDOVÁ, SVOBODOVÁ 2014, s. 133]. Spojovník se neužívá u typu vysokoškolský, trestněprávní [PRAVDOVÁ, SVOBODOVÁ 2014, s. 79]. V poslední době jsou časté výrazy, jejichž první část tvoří písmena e (elektronický) nebo i (internetový): e-mail, e-dražba, i-bazar. Ta se připojují spojovníkem a v těchto místech nesmí dojít ke zlomu. Jak podotýká Akademická gramatika spisovné češtiny [ŠTÍCHA a kol. 2013, s. 67], tyto zápisy jsou pro češtinu neobvyklé a činí problémy, zejména pokud stojí na začátku vět. Akademická příručka českého jazyka [PRAVDOVÁ, SVOBODOVÁ 2014, s. 456] připouští psaní prvního typu i bez spojovníku (ale s [úzkou] nezlomitelnou mezerou!): Rh faktor. Pokud je částice li součástí složené spojky, spojovníku se neužívá: zdali, pakliže apod. Nepíše se ani ve výraze neřkuli.

— 55 —

Spojovníku se také užívá v zápisech různých kódů, hesel, značek apod.: 1,1,1-trichlor-2,2-bis(p-chlorofenyl)ethan, 2016-10-24,123 ISBN 978-80-200-2327-8 Používá se v zápisu výrazů odvozených od matematických proměnných: n-tá odmocnina z x, a na i-tou Využití nachází i v internetových adresách: www.dobre-knihy.cz A nakonec se spojovník používá tehdy, chceme-li rozdělit slovo na dva řádky. V této funkci se někdy nazývá rozdělovník: babič- | ka, u dve- | ří Pokud je třeba zalomit řádek v místě, kde jsou dvě slova spojena spojovníkem, je nutné ho opakovat na následujícím řádku, aby tak nedošlo k chybnému chápání slovního spojení (spojovník je tu významotvorný prvek): žluto- | -zelený svetr 124 Spojovník píšeme s mezerou pouze na jedné straně tehdy, pokud jím nahrazujeme vypuštěnou část slova. Mezera je tak pouze na vnější straně: Je možné psát jak -ismus, tak -izmus. V některých slovech píšeme -ě-, v některých -ně-. V nabídce máme dvou-, troj- i čtyřlůžkové pokoje. V některých textových editorech se můžeme setkat s tzv. nezlomitelným spojovníkem: pokud by měl vyjít na konec řádku, nemůže na něm nastat zlom – podobně jako v případě nezlomitelné mezery. Toho se dá dobře využít v případech, kdy je zlom v takovém místě nežádoucí (Rh-faktor). V kombinaci s tzv. volitelným spojovníkem (resp. s volitelným rozdělovníkem), který se graficky realizuje pouze tehdy, pokud dojde v jeho místě ke zlomu řádku, můžeme docílit toho, že se spojovník bude při zlomu řádku v souladu s pravopisnými pravidly opakovat; tato funkce totiž není v textových editorech běžně dostupná. Nejčastější chyby v užití spojovníku: 1. Používání spojovníku v adjektivech, jejichž jedna část je číslovka zapsaná číslicí: vypil tři 12-stupňová piva, přinesl 50-procentní kalvádos 123 124

Možnosti zápisu kalendářních dat viz např. ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 25]. Srov. zápis žluto- | zelený svetr (žlutozelený, nikoliv žluto-zelený).

— 56 —

2. Psaní spojovníku u číslovek:125 prodej alkoholu od 18-ti let, učitel s 8-mi studenty 3. Užití spojovníku při spojování nově vzniklých příjmení:126 Petra Nováková-Hrušková 4. Neopakování spojovníku v případě dělení složených adjektiv: českofrancouzský slovník 5. Nesprávné užívání mezer okolo spojovníku: česko - francouzský slovník 6. Spojovník užitý pro zápis rozsahu letopočtů, kdy druhá část je vyjádřena dvojmístně:127 1874-78 7. Užívání spojovníku k zápisu víceslovných pojmenování (nápodobou angličtiny): Vrátil se sem Vy-víte-kdo.

2.8.13 Apostrof (odsuvník) ʼ Apostrof má podobu malé číslice 9 umístěné k horní dotažnici.128 Sází se bez mezery před ním a s mezerou po něm při naznačení vynechaného písmene (zejména při sazbě poezie):129 Smuten lehʼ si ku pramenu: pramen bublá z podkeří […] (V. Hálek)

125

126

127

128 129

Kreativita pisatelů je někdy velmi překvapující, nicméně všechny tyto zápisy a jejich různé kombinace se považují za chybné (na rozdíl např. od slovenštiny 7,5-percentný alkohol nebo ruštiny нет 20-го тома). Kdybychom měli číst zápis 8-mi, četli bychom jej jako osmimi. Mluvnice češtiny 1 [Mluvnice 1986, s. 250] však připouští poněkud obskurní zápis 20%ní. Užívání spojovníku je důsledkem dřívější praxe, kdy se takto vzniklá příjmení spojovníkem spojovala. Podle současných zákonů (§ 70 zák. č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů) se spojovník neužívá. Spojovník se používá také u cizích příjmení: Marie Curie-Skłodowska. Dříve byl tento zápis rozšířený, dnes se nedoporučuje. ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 25] a příručka Redakční práce [POKORNÝ 2011, s. 142] uvádějí výslovně, že letopočet musí být vždy vyjádřen čtyřmístně. Výjimkou jsou ustálená spojení jako srpen 68, resp. srpen ʼ68. Horní dotažnice je typografický termín – je to jedna z horních čar, jíž se využívá při konstrukci písem. Dříve se v básních užíval i tam, kde bychom ho dnes sotva čekali. Srov. např. u Nerudy: Nemůžʼ vstát a bolesť / slabé tělo svírá, / ale úsměch ještě / tváře obestírá.

— 57 —

V cizích slovech (apelativech i propriích) se sází bez mezer po obou stranách v souladu s pravopisem původního jazyka: d’Artagnan, hors dʼœuvre, l’humanité, McDonaldʼs, Jang-cʼ-ťiang Při naznačení vypuštění první části letopočtu se sází s nezlomitelnou mezerou před ním a bez mezery po něm, nejčastěji v nápisech, blahopřáních apod.:130 Výstava Zahrada Čech ʼ83

Nejčastější chyby v užití apostrofu: 1. Nevhodně umístěná mezera u letopočtu: Výstava Zahrada Čech ʼ 83. 2. Nevhodný znak pro apostrof (nejčastěji strojopisný apostrof, uvozovka): Výstava Zahrada Čech '83. Výstava Zahrada Čech ‘83. 3. Užívání apostrofu s příklonným s:131 Žeʼs mu to řekl? Bylʼs tam?

2.8.14 Lomítko / Lomítko plní několikerou funkci. Jeho základní funkce je vyjádření alternativy, možností záměny. Pokud jsou oba lomítkem spojené výrazy jednoslovné, lomítko se píše bez mezer:132 Odpovědět můžete telefonicky/e-mailem.

130

131 132

Tento zápis již typografické příručky nepovažují za vhodný, nicméně tradičně se stále používá. Nedoporučuje jej však používat při zápisu současných letopočtů, jelikož může dojít k záměně: nevíme, zda zápis ʼ13 je 2013, nebo 1913. ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 25] a příručka Redakční práce [POKORNÝ 2011, s. 142] uvádějí výslovně, že rok musí vždy být vyjádřen čtyřmi číslicemi. Výjimkou jsou letopočty označující významné události (srpen 68 nebo listopad 89, resp. srpen ʼ68, listopad ʼ89), pravidelně se opakující akce (Zahrada Čech ʼ14) nebo novoroční přání, tzv. „péefka“ (PF ʼ17 ). Dlužno podotknout, že takovýto zápis byl běžný zejména v 19. století. Srov.: […] hnědé trny, růže bílé, / žeʼs byl sklamán od své milé“ […] (J. Neruda). O sazbě lomítka ve smyslu operace dělení viz s. 66.

— 58 —

Jestliže je alespoň jeden výraz víceslovný, sázíme lomítko s mezerami (levá je nezlomitelná):133 Odpovědět můžete telefonicky / elektronickou poštou. Pokud vyjde lomítko na řádkový zlom, podle ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 18] není jeho opakování (jako u spojovníku, viz s. 55) nezbytné. Lomítka se také využívá, chceme-li úsporně sázet poezii (tj. nikoliv každý verš na samostatném řádku, nýbrž za sebou). V takovém případě se pro oddělení jednotlivých veršů užívá jednoho lomítka s mezerami po obou stranách (levá je nezlomitelná), k oddělení slok pak dvou lomítek těsně za sebou s týmiž mezerami. Řádek se nesmí zlomit mezi dvěma lomítky: Slyším to, co jiní neslyší, / bosé nohy chodit po plyši. // Vzdechy pod pečetí v dopise, / chvění strun, když struna nechví se. (J. Seifert) Lomítka se dále užívá ve zkráceném zápisu fyzikálních a jiných jednotek, označení apod., kdy se sází bez mezer: 150 m/s (vedle 150 m·s−1 či 150 ms ), 13 Kč/ks (vedle 13 Kč à ks), otevřeno 24/7 (24 hodin 7 dní v týdnu) Lomítek jako speciálních symbolů se užívá i v zápisu internetových adres a některých jiných údajů: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana; zákon č. 586/1992 Sb. Lomítko se používá při zápisu zlomků. V případě smíšených zlomků se mezi celými čísly a zlomky sází úzká nezlomitelná mezera:134 3/4; 7 14/15

133

134

V některých jazykovědných příručkách, zejména syntaktických (např. Skladba spisovné češtiny [GREPL, KARLÍK 1989] nebo Příruční mluvnice češtiny [KARLÍK, NEKULA, RUSÍNOVÁ 2012]), se k oddělení alternativních konstrukcí, vět používají dvě lomítka oddělená mezerami. Mezi těmito lomítky nesmí dojít ke zlomu a levá mezera by měla být nezlomitelná. Dříve se v témže významu užívalo i dvou svislých čar (svislítek) [TRÁVNÍČEK 1951]. Pokud písmo obsahuje speciální zlomkové znaky, je vhodnější užívat jich: ½, ¾. Je též možné užít složení indexů (₇) a exponentů (⁴ ) a speciálního zlomkového lomítka ( ⁄ ): ⁴⁄₇. Je-li zlomek vyjádřen zlomkovým znakem, sází se ve smíšených zápisech bez mezery: 12¾

— 59 —

Někdy se lomítko užívá v zápisu a/nebo; tehdy značí logickou disjunkci (tj. můžou nastat obě varianty):135 Zvolte si heslo z číslic a/nebo písmen. Lomítka se též používá při zápisu školního roku: školní rok 2006/2007 A nakonec se lomítka užívá při zápisu genderově korektních textů: Prosíme Vás, abyste svou odpověď zaslal/a na adresu… Tohoto zkráceného zápisu však nelze užít tehdy, pokud je – u mužského rodu – nenulová koncovka či pokud je výraz víceslovný: studentky/studenti; vážené posluchačky / vážení posluchači Užití lomítka ve významu početní operace děleno viz s. 66. Psaní lomítka příručky spíše nedoporučují v těchto případech: 1. Starší zkrácený zápis kalendářního data, dnes nepoužívaný: 17/11 1989, 17/XI 1989 2. Zkrácené víceslovné názvy měst; takový zápis je možný na cedulích, ukazatelích apod.: Ústí n/L, Žďár n/S

Časté chyby při sazbě lomítka: 1. Absence mezery při víceslovných alternacích: V roli alternují Aleš Pavel/Petr Novák. 2. Naopak sazba nevhodných mezer: Použijte svůj notebook / mobil. 3. Použití lomítek místo závorek:136 Byla tam Marie /jeho bývalá manželka/, ale nikdo se s ní nebavil.

135

136

V běžném jazyce se nebo často užívá tehdy, pokud chceme vyjádřit, že nastane pouze jedna z možností: Pojedeš autem, nebo vlakem? V grafice se tento význam realizuje přítomností čárky; v logice jde o tzv. exkluzivní disjunkci. Srov. oproti tomu výpověď Na rynku kup hrušky nebo jablka – je jedno, zda koupíš hrušky nebo jablka, teoreticky můžeš koupit obojí. V takových případech se čárka nepíše. V lingvistice lomítko na začátku a na konci textu signalizuje, že se jedná o fonologický přepis: /ňegdo/.

— 60 —

2.8.15 Procento a promile % ‰ Znaky procento a promile137 se můžou sázet dvěma odlišnými způsoby v souvislosti s tím, co mají vyjadřovat. Pokud značí samostatné slovo, sázejí se jako samostatně stojící znak s nezlomitelnou (úzkou) mezerou před ním: poskytujeme slevu až 20 % (dvacet procent), export vzrostl o 110 % (sto deset procent), měl v krvi 1,1 ‰ alkoholu (jedno celé a jednu desetinu promile) Pakliže jsou součástí složeného adjektiva, sázejí se bez předcházející mezery:138 poskytujeme 20% slevu (dvacetiprocentní), export je nyní 110% (stodesetiprocentní), připravte 0,5‰ roztok (půlpromilový)

Nejčastější chyby v sazbě procenta a promile:139 1. Chybějící mezera u vyjádření, jež značí jednotlivá slova: poskytujeme slevu až 20%, měl v krvi 1,1‰ alkoholu 2. Naopak nevhodně umístěná mezera u adjektivních vyjádření: zpoplatněno 20 % sazbou, export je nyní 110 % 3. Sazba značek procento a promile bez nezlomitelné mezery: poskytujeme slevu až 20 % na jeden nákup

2.8.16 Paragraf § Paragraf je „oddíl v zákonech, nařízeních, odborných spisech ap.“ [KRAUS a kol. 2009, s. 595], jako značka se užívá §. Ke značení odstavců (částí) v jiných než právních textech ho nedoporučujeme, i když se jinde občas užívá. Značka paragraf se sází odděleně, 137

138

139

1 1 Procento značí jednu setinu z celku, promile jednu tisícinu. Jde tak o zlomek 100 a 1000 , desetinně 1 zapsáno 0,01 a 0,001. Znak ‱ (per ten thousand) ( 10000 , 0,0001) se téměř neužívá, pro jeho sazbu případně platí totožná pravidla. Podrobnější pravidla sazby zápisů typu 20 km / 20km, 20° / 20 ° apod. viz např. Akademická příručka českého jazyka [PRAVDOVÁ, SVOBODOVÁ 2014, s. 467]. Kodifikovány jsou zápisy 20% a 20procentní, nikoliv dvaceti%. Mluvnice češtiny 1 [Mluvnice 1986, s. 250] však připouští i poněkud obskurní zápis 20%ní. Pomíjíme zde pleonastické zápisy typu poskytujeme slevu až −20 %. Sleva sama znamená minus z ceny; doslovně matematicky vzato by zápis mohl znamenat dvacetiprocentní přirážku k ceně. To však není součástí naší práce.

— 61 —

neboť značí jedno slovo, tj. s mezerami po obou stranách, přičemž mezera po paragrafu je (úzká) nezlomitelná. Sází se vždy ve spojení s číslem: § 70 zák. č. 301/2000 Sb. Pokud se odkazuje na více paragrafů, značka se užívá pouze jednou:140 § 70–73 zák. č. 301/2000 Sb. Je-li paragraf užit v běžném významu, a ne jako značka ve spojení s konkrétní číslicí, odstavcem, vypisuje se slovně: Ten jeho právník se snaží překrucovat pragrafy. Zase vymysleli nějaký nový paragraf.

Časté chyby při sazbě značky paragrafu: 1. Sázení bez mezery mezi značkou a číslicí: §70 zák. č. 301/2000 Sb. 2. Sazba bez nezlomitelné mezery: podle § 70 zák. č. 301/2000 Sb.

2.8.17 Ampersand & Ampersand znamená „a“ (jde původně o ligaturu latinského et); používá se zejména v názvech firem, v akcidenční sazbě apod. Sází se s úzkými mezerami po obou stranách. Doporučuje se řádek v tomto místě nezalamovat: krejčovství Šídlo & Jahelka, s. r. o., Voskovec & Werich, sledování zásilek Track & Trace, advokátní kancelář Ostrý & Co. U výrazů, kdy ampersand spojuje pouze dvě písmena, je častější sazba bez mezer po obou stranách: módní značka F&F 140

Od zdvojování zkratek (viz [Mluvnice 1986, s. 519]) a značek se dnes upouští (na rozdíl např. od ruštiny, kde je toto zkracování běžné: в 1995–1998 гг.). Zápis ss. 14–20 tak již dnes není běžný, i když jej nehodnotíme jako nesprávný. Zdvojení paragrafu ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 23] zapovídá. Pravidelně se zdvojuje (znásobuje) pouze v hudební terminologii: f (forte), ff (fortissimo), fff (forte fortissimo), ffff (fortissimo fortissimo).

— 62 —

Nejčastější chyby v sazbě ampersandu: 1. Sazba bez náležitých mezer: krejčovství Šídlo&Jahelka, s. r. o.

2.8.18 Znaky pro narození a úmrtí (hvězdička a křížek) * † Tyto značky se sázejí s mezerou mezi předcházejícím slovem a s úzkou nezlomitelnou mezerou po nich: Václav Havel (* 5. října 1936, † 18. prosince 2011)

Nejčastější chyby v sazbě hvězdičky a křížku: 1. Sazba bez náležitých mezer: Václav Havel (*5. října 1936, †18. prosince 2011)

2.8.19 Teplotní stupeň ° (a úhlový stupeň °, minuta ʹ a vteřina ʺ) Sázíme-li teplotní stupně, připojuje se značka těsně k písmennému označení teplotní stupnice a mezi číslicí a značkou je pevná úzká mezera: −14 ℃, 32 ℉ Pokud sázíme značku pro stupeň bez uvedení stupnice, zacházíme s ním podobně jako se znakem procenta, tzn. že jej sázíme s úzkou nezlomitelnou mezerou mezi číslicí a stupněm, jde-li o dvě slova, a dohromady s číslicí, jde-li o složené adjektivum:141 pivo o cukernatosti 12 ° (dvanáct stupňů) vypil jsem 10° pivo (desetistupňové) Chceme-li sázet úhlové stupně, sázíme značku těsně k číslici – podobně jako úhlovou minutu ʹ a vteřinu ʺ. Mezi jednotlivými jednotkami se píšou úzké nezlomitelné mezery: pravý úhel 90°, 1 rad ≈ 57° 17ʹ 45ʺ

141

Zápisy typu mráz −10 ° bez uvedení stupnice nedoporučujeme, v běžném textu je lépe vypsat stupeň, případně i číslici slovy: mráz minus deset stupňů.

— 63 —

Při zápisu zeměpisných souřadnic se stupně, minuty a vteřiny a jejich značky píšou bez mezer: 49°33ʹ45.481ʺ severní šířky a 15°56ʹ21.266ʺ východní délky, 49°33ʹ45.481ʺN, 15°56ʹ21.266ʺE

Časté chyby v sazbě stupně, minuty a vteřiny: 1. Sazba bez mezery mezi číslicí a jednotkou: −14℃ 2. Sazba s nesprávnou mezerou: −14° C 3. Nevhodná mezera u adjektivního výrazu: vypil jsem 10 ° pivo 4. Mezery u zápisu souřadnic: 49° 33ʹ 45.481ʺ severní šířky

2.8.20 Stopa a palec ʹ ʺ Značky pro stopy a palce se sázejí vždy těsně k číslici a mezi jednotlivými jednotkami je (úzká) nezlomitelná mezera: Je vysoký 6ʹ 2ʺ. Pokud se značek používá ve složených adjektivních výrazech, sázejí se také bez mezery: Koupil jsem nový 24ʺ monitor (čtyřiadvacetipalcový).

Časté chyby v zápisech: 1. Nevhodné mezery: nový 24 ʺ monitor; je vysoký 6 ʹ 2 ʺ

— 64 —

2.8.21 Podtržítko _ Podtržítko je speciální znak, s nímž se běžně setkáme v internetových adresách.142 Značí se jím mezera (někdy se užívá spojovníku, viz s. 55). V běžných textech jím můžeme naznačit vynechané písmeno, jež se má doplnit. Podtržítko lze v tomto případě zmnožit. Sází se bez mezer po obou stranách: https://cs.wikipedia.org/wiki/Anglický_pravopis doplňte i/y: L_sá hora, l_žiny, doplňte ě/ně: tem__jší, tam__jší V užití podtržítka se podle našich zkušeností nechybuje, což je dáno jeho specifickým využitím. 2.8.22 Zpětné lomítko \ Se zpětným lomítkem se v běžném textu nesetkáme často, využívá se například k zápisu cest k souborům v některých operačních systémech (na rozdíl od obyčejného lomítka, které se užívá k zápisu URL adres). Sází se bez mezer a po tzv. kořenovém adresáři (zde disk C) se sází dvojtečka a dvě zpětná lomítka bez mezer:143 C:\\Users\Petr\Dokumenty\tabulka.xlsx Časté chyby v sazbě zpětného lomítka: 1. Záměna za obyčejné lomítko: C://Users/Petr/Dokumenty/tabulka.xlsx

2.8.23 Zavináč @ Zavináč se užívá takřka výhradně v e-mailových adresách, kde odděluje jméno uživatele od domény. Jeho sazba je jednoduchá, sází se bez mezer po obou stranách:144 [email protected] 142 143 144

Častěji je využíváno ve výpočetní technice. Více se využívá v programovacích jazycích a regulárních výrazech, pročež ho (spolu s podtržítkem a některými speciálními znaky) uvádíme ve výčtu. Název pořadu ČT @online řadíme k akcidenčnímu užití, a proto se liší od pravidel sazby zavináče. Často je také využíván jako specifický znak v programovacích jazycích apod. Ve světě internetu se s ním můžeme setkat např. při odkazování na uživatele v komentářích, což vytvoří klikatelný odkaz: @Zbyněk Michálek.

— 65 —

V zápisech se zavináčem se podle našich zkušeností nechybuje, což je dáno jeho specifickým využitím téměř výhradně v e-mailových adresách.

2.8.24 Mřížka # Sazbu mřížky145 (dvojitého kříže) ve smyslu značky pro číslo v českém textu upravuje ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 24]. Sází se s mezerami po obou stranách, pravá by měla být (úzká) nezlomitelná. V běžných textech se doporučuje tento znak rozepisovat slovy: Fakturujeme dodávku 10 000 tužek # 145 à 3 Kč, celkem 30 000 Kč. Je třeba objednat tužky č. 145. V poslední době našla mřížka uplatnění v oblasti internetové komunikace, kdy se jí značí tzv. hashtagy (klíčová slova u textů – v blozích, na Twitteru apod.). Pomocí těchto hashtagů lze pak příspěvky vyhledávat, seskupovat apod. V takovém případě se mřížka sází bez pravé mezery těsně ke slovu (zpravidla anglickému, resp. bez diakritiky): #volim_pravici, #moje_nakupy_v_Ikea, #homealone Nejčastější chyby v sazbě mřížky: 1. Sazba s chybějící mezerou: tužky #145

2.8.25 Základní matematické znaky (plus +, minus −, krát × nebo ∙, děleno : nebo /, rovnítko =) Přestože není náplní naší práce zabývat se matematickou sazbou, pro niž platí specifická pravidla (srov. např. [POP, FLÉGER, POP 1984, str. 166n]), uvedeme zde pravidla pro některá znaménka, s nimiž se v textu setkáváme často i mimo matematické zápisy. S těmito znaménky při sazbě zacházíme jako s kterýmkoliv jiným znakem, který značí slovo. Sázejí se tudíž s mezerami po obou stranách. Ty by se měly sázet jako nezlomitelné v případě matematických, zkratkových a smíšených zápisů, v ostatních případech je vhodné sázet jako nezlomitelnou alespoň levou mezeru: Podle vašeho názoru duše = mysl; Prodám byt 3 + kk. 145

ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 24] tento znak nazývá znak číslo.

— 66 —

Pokud zapisujeme příklady,146 sázejí se všechny znaky a číslice s nezlomitelnými mezerami po obou stranách (nesmí dojít k zalomení uprostřed příkladu):147 3 + 4 = 7; 0 – 1 = −1; 4 × 3 : 2 = 6; a ∙ b = ab; 2 / 4 = 0,5 148 Pokud sázíme znaky minus a plus jako kladnou či zápornou hodnotu čísla, připojují se k číslici těsně bez mezer. Bez mezer se sázejí také tehdy, pokud je jakkoliv jinak přiřazujeme k číslu (tj. neznačí početní operaci, a to ani v přeneseném smyslu): mráz −14 ℃, kádinku zahřejte na +17,5 ℃, +420 123 456 789 (mezinárodní telefonní předvolba ČR +420), vstup povolen pouze lidem 18+ (lidem nad 18 let), z testu mám 4− (známku mezi čtyřkou a pětkou), Erasmus+ (název vzdělávacího programu EU pro mobilitu ve vzdělávání) Jestliže sázíme znaménko krát ve složených výrazech značících násobky, píšeme ho dohromady s číslicí. V tomto případě lze užít jedině křížku, nikoliv tečky: Výměra pozemku je větší 1,5×.149

Časté chyby v sazbě matematických znaků: 1. Chybějící mezery v zápisech příkladů: 3+4=7 2. Nevhodná mezera mezi znaménkem a číslicí mimo početní operace: Zítra bude mráz až − 18 ℃. 3. Chybějící mezery při zápisu dělení lomítkem (zápis bez mezer značí zlomek): 2/4 (dvě čtvrtiny, nikoliv dvě lomeno čtyřmi)

*** Podali jsme výčet interpunkčních znamének a jiných častých znaků, pravidla jejich užití v běžných textech i nejčastější chyby, jichž se autoři psaných textů dopouštějí. 146 147 148

149

V takových a podobných zápisech by se neměly používat tzv. minuskové (skákavé) číslice: 0123456789 vs. 0123456789. ČSN [ČSN 01 6910 2014, s. 21] zalamování řádků umožňuje, my to však považujeme za nedobrou praxi. Velmi se nedoporučuje nahrazovat znak minus pomlčkou – a znak krát písmenem x, interpunkční tečkou . či hvězdičkou *. Znak minus je na stejné úrovni jako vodorovná čárka u znaku plus: srov. v písmu Times New Roman: plus a minus + −, minus a pomlčka − –. Možný je i zápis 1,5krát nebo slovně jedenapůlkrát, nikoliv jedenapůl×.

— 67 —

Přehled nemůže být z principu úplný, zejména co se týče speciálních zápisů, které se můžou vyskytovat i v běžných textech. V takových případech je nutné se obrátit ke speciálním příručkám a oborovým normám a poučení hledat tam. Příkladem budiž šachová notace: není vyloučené, že se s ní při sazbě setkáme, k jejímu zápisu se užívá běžných znamének (0-0-0 – velká rošáda, x – bere, = – nabídka remízy, ½–½ – remíza, ovšem vedle speciálních symbolů: N); zápis složený z běžných písmen a znamének Dxf7# 1–0 tak čteme „dáma bere na ef sedm, dává mat a hráč vítězí jedna nula“.150 Jestliže vyvstane potřeba sázet takový text nebo pokud budeme provádět korekturu takového textu, nelze se spoléhat na pravidla vyložená v naší práci; editor nebo korektor se musí obrátit ke specializované šachové literatuře a takové zápisy sázet v souladu s územ, případně normou.

150

Příklady vzaty ze [Šachová notace].

— 68 —

3 Praktická část 3.1 Algoritmický zápis hromadných oprav vybraných typograficko-pravopisných jevů

P

raktická část naší práce spočívá v následujícím úkolu: vybrané a algoritmizovatelné situace správné a také chybné sazby jednotlivých interpunkčních znamének a jiných znaků zapíšeme pomocí regulárních znaků. Sada takových zápisů bude sloužit k hromadným textovým opravám: náhradám chybné sazby za správnou. Algoritmizovatelnými situacemi rozumíme ty, které lze formálně jednoznačně popsat: např. před tečkou . nesmí nikdy stát mezera: .. Některé situace takto popsat není možné: nelze například strojově rozhodnout, zda je zápis Ivo Pavel / Petr Novák správně, či chybně, jelikož lomítko se v případě alternativ může sázet jak s mezerami (alespoň jedna alternativa víceslovná), tak bez mezer (obě alternativy jednoslovné). Uvedený zápis, který je zcela běžný (např. v divadelních programech u alternací), je tak možné zkontrolovat pouze „ručně“. Naopak lehce algoritmizovatelný je lomítkový zápis školního roku: v typu 1996/1997 se lomítko píše vždy bez mezer. Existují také situace, kdy lze s velkou mírou pravděpodobnosti říci, že zápis je chybný: např. v textovém řetězci Jmenuji se Novák.Petr Novák. jde o chybu, neboť případy, kdy sekvence znaků „písmeno–tečka–písmeno“ je pravopisně správně, jsou řídké, např. některé zkratky (Ph.D.)151 nebo internetové či e-mailové adresy. V těchto případech lze však využít funkce vyhlížení; zjednodušeně řečeno, sekvence „písmeno–tečka–písmeno“ je v pořádku, pokud je v mezerou nepřerušeném řetězci nalevo od této sekvence www nebo @ nebo pokud je v mezerou nepřerušeném řetězci napravo @: www.prirucka.ujc.cas.cz, [email protected]. Záleží také pochopitelně na typu textu, s nímž budeme pracovat. To, co chceme demonstrovat, je lehká modifikovatelnost regulárních výrazů; lze je upravovat jak pro různé typy textů, v nichž se vyskytují nejrůznější specifické zápisy, tak dokonce pro 151

Šlo by formalizovat zápis tak, že mezera za tečku se vloží pouze v tom případě, kdy po velkém písmenu (D) nenásleduje tečka (… Novák.Petr…). Tím bychom ale vyloučili situace typu „… o tom psal Svoboda.P. Novák naopak píše o tom…“, kdy je vynechána mezera po tečce ukončující větu a následující věta začíná iniciálou. Mohli bychom specifikovat písmeno, ale tím se už vlastně dostáváme k tomu, že je lepší zapsat speciální opravu pro tuto zkratku. Vždy je otázka, jak „hluboko“ chceme při formalizaci jít; čím hlouběji, tím specifičtější je zápis; se specifičtějším zápisem sice zachytíme více konkrétních situací, ale více obecných nám unikne. Je třeba najít rovnováhu.

— 69 —

různé jazyky. Jak jsme ukázali v úvodu této práce (s. 9), pravidla sazby interpunkčních a jiných znaků se v jednotlivých jazycích totiž rozcházejí a ani např. na slovenštinu nelze aplikovat česká pravidla. Regulární výrazy lze samozřejmě využít i v algoritmicky nepostižitelných situacích, viz např. situaci s lomítkem výše. Sice není možné provést hromadnou opravu v textu nahrazením chybného zápisu správným, je však možné takové případy nějakým způsobem zvýraznit a projít ručně. V naší praxi se např. setkáváme s tím, že jeden text je psán v několika jazycích, pro něž platí různá typograficko-pravopisná pravidla. Zároveň také autoři používají pro uvozovky různých znaků (i velmi nestandardních) z tabulky Unicode, přičemž takovou „invenci“ autorů nelze předvídat, a proto není dost dobře možné provést hromadnou záměnu např. uvozovek, neboť jejich správná podoba je často pro různé jazyky různá. Korekturu takových textů je však možné si usnadnit tím, že pomocí regulárních výrazů vyhledáme všechny výskyty různých znaků pro uvozovky a nějakým způsobem je zvýrazníme. Tyto zvýrazněné výskyty je pak možné projít ručně. Můžeme například vyhledat veškeré možné realizace uvozovek z tabulky Unicode ("'`‘’“”«»´‚‘„‹›ʼ, resp. jejich reprezentace pomocí zápisu \u), vyznačit je a projít ručně, případně stanovit pravidla pro jejich konkrétní užití v textu a poté je hromadně nahradit. Níže následuje tabulka, v níž představujeme vybraná typograficko-pravopisná pravidla zapsaná pomocí regulárních výrazů, jejichž stručný popis a přehled jsme podali na s. 25, a také nejčastější chybné zápisy, s nimiž se při editacích textů setkáváme a jež jsme popsali v kapitolách pojednávajících o jednotlivých interpunkčních znaménkách a jiných znacích. Hromadné opravy v textu docílíme tím, že chybnou sazbu zapsanou pomocí regulárních výrazů nahradíme správnou sazbou zapsanou rovněž regulárními výrazy. V tabulce uvádíme vždy příklad chybné a správné sazby a jejich algoritmické zápisy regulárními výrazy.

Chybná sazba

Správná sazba nesprávné násobné mezery

Maminka, tatínek a dva

synové.

Maminka, tatínek a dva synové.

[:blank:]{2,}

— 70 —

Chybná sazba

Správná sazba

chybějící nezlomitelné mezery po jednopísmenných předložkách k | oknu, (o | babičce, „s | tebou

k oknu, (o babičce, „s tebou

(^|[:blank:]|\(|\[|\u201E|\u201A|

\1\2\u00A0

\u00BB)([:alpha:])[:blank:] Výraz je z technických důvodů rozdělen do dvou řádků.

chybějící nezlomitelné mezery po iniciálách a jednopísmenných zkratkách s. | 16, č. | p. | 24, v r. | 1924, Z. |Michálek

s. 16, č. p. 24, v r. 1924, Z. Michálek

(^|[:blank:]|\(|\[|\u201E)([:alpha:]

\1\2\u202F\3

\.)[:blank:]([:alnum:]) Výraz je z technických důvodů rozdělen do dvou řádků.

chybějící nezlomitelné mezery po řadových číslovkách vyjádřených číslicí 2. | pol. 19. | století, 40. | léta

2. pol. 19. století, 40. léta

([0-9]{1,2}\.) ([:lower:])

\1\u00A0\2

nadbytečná mezera před tečkou Přišli maminka a tatínek .

Přišli maminka a tatínek.

[:blank:]\.

. chybějící mezera po tečce

Jmenuji se Novák.Petr Novák.

Jmenuji se Novák. Petr Novák.

([:alnum:]\.)([:alnum:])

\1 \2 nadbytečná tečka

Tiskárna Novák, a. s..

Tiskárna Novák, a. s.

([:alnum:])\.\.[:blank:]

\1.

chybějící úzká nezlomitelná mezera mezi řády (skupinami) čísel 56.200 korun; 56 200 korun

56 200 korun

([0-9]{1,3})([:blank:]|\.)([0-9]{3})

\1\u202F\3

— 71 —

Chybná sazba

Správná sazba nadbytečná mezera před čárkou

Přišel tatínek , maminka a jejich syn.

Přišel tatínek, maminka a jejich syn.

[:blank:],

, chybějící mezera po čárce

Přišel tatínek,maminka a jejich syn.

Přišel tatínek, maminka a jejich syn.

([:alpha:]),([:alpha:])

\1, \2 čárky místo uvozovek

Řekl, že jsem ,,slon“.

Řekl, že jsem „slon“.

,,([:alnum:]|\[)

\u201E\1

chybějící mezera po čárce nebo nadbytečná před ní u desetinných číslic 12, 48; 12 ,48

12,48

([0-9])[:blank:]?,[:blank:]?([0-9])

\1,\2

chybějící mezera po středníku a/nebo nadbytečná před ním 3,141;2,718 — 3,141 ;2,718

3,141; 2,718

([:alnum:])[:blank:]?;[:blank:]? ([:alnum:])

\1; \2

Výraz je z technických důvodů rozdělen do dvou řádků.

nadbytečná mezera před otazníkem Co s tím budeš dělat ?

Co s tím budeš dělat?

[:blank:]\?([:blank:]|\)|\u201C)

?\1

počet otazníků větší než dva Co si myslíš?? Co si myslíš????

Co si myslíš???

\?\?+

???

— 72 —

Chybná sazba

Správná sazba nadbytečná mezera před vykřičníkem

Spěchej !

Spěchej!

[:blank:]!([:blank:]|\)|\u201C)

!\1

počet vykřičníků větší než dva Spěchej!! Spěchej!!!!

Spěchej!!!

!!+

!!! nadbytečná mezera před dvojtečkou a/nebo chybějící po ní

Kup :chléb a mléko. Kup:chléb a mléko.

Kup: chléb a mléko.

([:alpha:])[:blank:]?:[:blank:]? ([:alpha:])

\1: \2

Výraz je z technických důvodů rozdělen do tří řádků.

nesprávné tvary uvozovek "('`‘’“”«´‹ʼ)Ahoj!"('`’”»´‚›„ʼ)

„Ahoj!“

(^|[:blank:]|\(|\[)[\u0022\u0027\u0060

\1\u201E\2

\u2018\u2019\u201C\u201D\u00AB\u00B4

\u2039\u02BC]([:alnum:]) Výraz je z technických důvodů rozdělen do tří řádků.

([:alnum:][:punct:]?)[\u0022\u0027

\1\u201C\2

\u0060\u2019\u201D\u00BB\u00B4\u201A \u203A\u201E\u02BC]([:blank:]|\)|\]) Výraz je z technických důvodů rozdělen do tří řádků.

nadbytečné mezery uvnitř uvozovek „ To se mi snad jenom zdá. “

„To se mi snad jenom zdá.“

(^|\(|\[|[:blank:])(\u201E|\u00BB| \u201A)[:blank:]([:alnum:])

\1\2\3

Výraz je z technických důvodů rozdělen do dvou řádků.

— 73 —

Chybná sazba

Správná sazba

([:alnum:][:punct:]?)[:blank:] (\u201C\u00AB|\u2018)

\1\2

Výraz je z technických důvodů rozdělen do dvou řádků.

chybějící mezery vně závorek Svoji knížku(brak!)rozdával všem.

Svoji knížku (brak!) rozdával všem.

([:alnum:])(\(|\[)([:alnum:])

\1 \2\3

([:alnum:][:punct:]?)(\)|\])([:alnum:]) \1\2 \3

nadbytečné mezery uvnitř závorek Svoji knížku ( brak! ) rozdával všem.

Svoji knížku (brak!) rozdával všem.

(\(|\[)[:blank:]([:alnum:])

\1\2

([:alnum:][:punct:]?)[:blank:](\)|\])

\1\2

nesprávný spojovník nebo čtverčíková pomlčka v rozsahu letopočtů 1987-1990, 1987—1990

1987–1990

([12])([0-9]{3})(-|\u2014)([12]) ([0-9]{3})

\1\2\u2013\4\5

Výraz je z technických důvodů rozdělen do dvou řádků.

nesprávný spojovník nebo čtverčíková pomlčka v rozsahu desetiletí a století 60.-70. léta, 12.—14. století

60.–70. léta, 12.–14. století

([0-9]\.)(-|\u2014)([0-9])

\1\u2013\3

nesprávné nebo chybějící mezery okolo větné pomlčky nebo nesprávného spojovníku Pes | - nejlepší přítel člověka. Pes –nejlepší přítel Pes – | nejlepší přítel člověka. člověka. Pes– nejlepší přítel člověka. Pes | — nejlepší přítel člověka. ([:alpha:])[:blank:](-|\u2013| \u2014)([:alnum:])

\1\u00A0\u2013\3

Výraz je z technických důvodů rozdělen do dvou řádků.

— 74 —

Chybná sazba

Správná sazba

([:alpha:])(-|\u2013|\u2014) [:blank:]([:alnum:])

\1\u00A0\u2013\3

Výraz je z technických důvodů rozdělen do dvou řádků.

([:alpha:])(\u2013|\u2014)([:alnum:])

\1\u00A0\u2013\3

([:alpha:])[:blank:]-[:blank:] ([:alnum:])

\1\u00A0\u2013\2

Výraz je z technických důvodů rozdělen do dvou řádků.

tři a více teček jako ligatura … Tak, a je po všem….

Tak, a je po všem…

([:alnum:])(\.{3,})

\1\u2026

nadbytečná mezera před třemi tečkami Tak, a je po všem …

Tak, a je po všem…

([:alnum:])[:blank:](…|\.{3})

\1\u2026

tři tečky v závorkách do správné podoby (…), /…/, <…>

[…]

[/\(\<\[](…|\.{3})[/\)\>\]]

[…]

nadbytečné koncovky u číslovek 12-ti

12

([0-9]+)-ti[:blank:]

\1 nesprávný rozsah u letopočtu

1874-76

1874–1876

([^-])(1)([0-9])([0-9]{2})-([0-9] {2})([^\d])

\1\2\3\4\u2013\2\3\5\6

Výraz je z technických důvodů rozdělen do dvou řádků.

— 75 —

Chybná sazba

Správná sazba

nesprávný a/nebo nesprávně umístěný apostrof u letopočtu PF ʼ('`‘’´) 83, PF ʼ('`‘’´)83

PF ʼ83

[\u0027\u0060\u2018\u2019\u00B4\u02BC]

\u02BC\1\2

[:blank:]?([0-9]{2})([:blank:]|\)| \]|\u201C) Výraz je z technických důvodů rozdělen do tří řádků.

nesprávná varianta apostrofu McDonald('`‘’´)s

McDonaldʼs

([:alpha:])[\u0027\u0060\u2018\u2019

\1\u02BC\2

\u00B4]([:alpha:]) Výraz je z technických důvodů rozdělen do dvou řádků.

nadbytečné mezery před lomítkem a po něm v číselných zápisech 1996 / 1997; zákon č. 586 / 1992 Sb.

1996/1997; zákon č. 586/1992 Sb.

([0-9]{2,4})[:blank:]/[:blank:] ([0-9]{2,4})

\1/\2

Výraz je z technických důvodů rozdělen do dvou řádků.

chybějící nezlomitelná mezera před znakem % poskytujeme slevu 20 | %

poskytujeme slevu 20 %

([0-9])[:blank:]\u0025

\1\u202F\u0025

nadbytečné koncovky u procentních zápisů 20%ní, 20%-ními

20%

([0-9]\u0025)-?ní[:alpha:]{0,2}

\1

chybějící nezlomitelná mezera po znaku § § | 70

§ 70

\u00A7([:blank:]?)([0-9])

\u00A7\u202F\2

— 76 —

Chybná sazba

Správná sazba

chybějící nezlomitelné mezery před znakem & a po něm Voskovec&Werich

Voskovec & Werich

([:alpha:]{2,})\u0026([:alpha:]{2,})

\1\u202F\u0026\u202F\2

chybějící nezlomitelné mezery po znamenkách narození a úmrtí *1936, † | 2011

* 1936, † 2011

(\u002A|\u2020)([:blank:]?)([0-9])

\1\u202F\3

chybějící nezlomitelné mezery před znaménkem ° s udanou stupnicí 14 | ℃; 14℉

14 ℉

([0-9])([:blank:]?)\u00B0([A-Z])

\1\u202F\u00B0\3

chybějící nezlomitelné mezery před znaménky = a + a po nich mysl=tělo, mysl =tělo, 3+ kk

mysl = tělo, 3 + kk

([:alnum:])([:blank:]?)(=|\+) ([:blank:]?)([:alpha:])

\1\u00A0\3\u00A0\5

Výraz je z technických důvodů rozdělen do dvou řádků.

Popsali jsme některé případy chybné sazby vybraných interpunkčních znamének a jiných znaků pomocí regulárních znaků, celkem asi 40 (některé jsou sdružené). Pokud na text hromadně aplikujeme jejich opravy, zapsané rovněž regulárními výrazy, odstraníme některé velmi časté typograficko-pravopisné chyby. Jak jsme zmínili výše, výčet chybných zápisů a jejich oprav nemůže být z principu úplný; záleží rovněž na typu textu, s nímž pracujeme. Regulární výrazy, které předkládáme, mohou být snadno modifikovatelné: např. pokud chceme za větnou pomlčku používat pomlčku čtverčíkovou, stačí přepsat příslušný zápis tak, že v \1\u00A0\u2013 \4 zaměníme \u2013 za \u2014; o to nám jde především: ukázat, že regulárními výrazy lze postihnout nejen různou sazbu v češtině, byť třeba specifickou, ale i sazbu v jiných jazycích. S hromadnými záměnami je nutné pracovat obezřetně a každou novou opravu je třeba předem vyzkoušet na vzorku textu, zda pracuje správně a podle našich očekávání:

— 77 —

různé programy a nástroje se mohou v drobnostech lišit a výsledky tak mohou být u různých nástrojů různé. Je také nutné počítat s tím, že takřka z kteréhokoliv zápisu, jejž považujeme za neoddiskutovatelně „správný“ (kodifikovaný), lze najít „výjimku“: např. pravidlo, že před tečkou se nikdy nesází mezera, neplatí pro zápisy typu pošlete soubor s příponou .pdf. Pokud text, v němž se takové zápisy vyskytují, opravíme pomocí hromadné záměny pro odstranění mezer před tečkami, dostaneme chybnou sazbu pošlete soubor s příponou.pdf / příponou. pdf. Hromadné opravy tak v žádném případě nenahrazují nezbytnou korektorskou práci, pouze ji usnadňují tím, že výrazně snížují počet zcela jasných typograficko-pravopisných chyb. Ovšem s rizikem, že můžeme v textu neočekávaně vytvořit jiné chyby, které v něm původně nebyly. S tím je třeba počítat a je na každém uživateli, aby zvážil, zda klady převáží nad zápory a zda např. nepomůže malá úprava regulárního výrazu, případně aplikace nové „ex post“ opravy, která předmětný specifický, chybně opravený zápis uvede do náležité formy – příkladně: výsledné chybné zápisy Ph. D. je možné lehce nahradit za náležité Ph.D., viz poznámku na s. 69. Podobně pokud pracujeme s textem, kde se vyskytuje množství akademických titulů a hodností, snadno napíšeme takovou záměnu, aby se tituly neoddělovaly od jména (uvádíme ilustrační příklady): (PhDr.)[:blank:]([:upper:]) → \1\u00A0\2;152 ([:alpha:],)[:blank:](CSc.) → \1\u00A0\2 apod. Pokud víme, že text je na dobré pravopisné úrovni, je možné pomocí regulárních výrazů projít text a vyhledat pouze místa, kde po tečce následuje cokoliv kromě mezery: \.[^[:blank:]]. Dále můžeme například vytvořit sadu záměn, jíž si v libovolném editoru připravíme text k sazbě v LATEXu: ~ nahradíme řetězcem \~, % nahradíme \%, úzké nezlomitelné mezery nahradíme \, apod. Nakonec podotýkáme, že často záleží též na pořadí prováděných záměn: vhodné je například počáteční opravení případných násobných mezer na jednu mezeru, abychom mohli aplikovat pravidlo pro nahrazení běžné mezery po jednopísmenných předložkách mezerou nezlomitelnou. Pokud takovou záměnu neprovedeme, je nezbytné upravit regulární výraz ([:blank:]|\(|\[|\u201E|\u201A|\u00BB)([:alpha:]) ([:blank:])([:alnum:]) na ([:blank:]+|\(|\[|\u201E|\u201A|\u00BB) ([:alpha:])[:blank:]+([:alnum:]) apod.

152

Opět připomínáme, že vždy je nutné takové záměny ručně kontrolovat. Snadno vymyslíme příklad, na němž aplikovaná oprava povede k chybě: V roce 1996 mu byl udělen titul PhDr. Dále… Takový případ je však řídký, a proto lze podle nás takovou náhradu uplatnit.

— 78 —

3.2 Test úspěšnosti aplikace hromadných oprav pomocí regulárních výrazů

A

lgoritmické zápisy uvedené v předešlé kapitole jsme aplikovali na pokusný text a výsledky vyhodnotili. Jednotlivé věty byly vzaty ze sborníků a časopisů, jejichž sazbu jsme prováděli a jejichž texty jsou k dispozici v Digitální knihovně FF MU; některé byly pro naše účely upraveny a byly pochopitelně záměrně vneseny typograficko-pravopisné chyby různého typu a v různých situacích a kombinacích, abychom v dostatečné míře otestovali, nakolik jsou algoritmické zápisy využitelné. Text je přílohou této práce v těchto variantách: 1. text bez chyb; 2. text se zaznačenými vnesenými typograficko-pravopisnými chybami; 3. text po aplikaci výše uvedených hromadných oprav; zaznačeny jsou jak chyby, které se nepodařilo odstranit (buď nebyly nalezeny, nebo se opět chybně opravily), tak chyby, které nově vznikly. V asi 100 větách je 133 typograficko-pravopisných chyb. Do následující tabulky jsme zaznamenali jednotlivé aplikované opravy a u každé z nich pět hodnot: P 1. : počet příslušných chyb celkem 2. α: kolik příslušných chyb bylo správně opraveno (chybně → správně) 3. β: kolik příslušných chyb nebylo odhaleno (chybně → —) 4. γ: kolik příslušných (či jiných) chyb bylo opraveno chybně (chybně → chybně) 5. δ: kolik chyb bylo nově vytvořeno (správně → chybně)

* † ‡

Oprava

P

α

β

γ

δ

nesprávné násobné mezery

6

6

0

0

0

chybějící nezlomitelné mezery po jednopísmenných předložkách

9

9

0

1*

0

chybějící nezlomitelné mezery po iniciálách a jednopísmenných zkratkách

4

3

1†

1‡

0

Viz s. xxiii řádek 27. Viz s. xxv řádek 18. Viz s. xxvi řádek 3.

— 79 —

§ ¶ ‖

Oprava

P

α

β

γ

δ

chybějící nezlomitelné mezery po řadových číslovkách vyjádřených číslicí

2

2

0

0

0

nadbytečná mezera před tečkou

10

10

0

0

0

chybějící mezera po tečce

6

6

0

0

6§

nadbytečná tečka

1

1

0

0

0

chybějící úzká nezlomitelná mezera mezi řády (skupinami) čísel

2

2

0

0

0

nadbytečná mezera před čárkou

11

11

0

0

0

chybějící mezera po čárce

3

3

0

0

0

čárky místo uvozovek

1

1

0

0

0

chybějící mezera po čárce nebo nadbytečná před ní u desetinných číslic

1

1

0

0

1¶

chybějící mezera po středníku a/nebo nadbytečná před ním

2

2

0

0

0

nadbytečná mezera před otazníkem

1

1

0

0

0

počet otazníků větší než dva

1

1

0

0

0

nadbytečná mezera před vykřičníkem

1

1

0

0

0

počet vykřičníků větší než dva

1

1

0

0

0

nadbytečná mezera před dvojtečkou nebo chybějící po ní

4

4

0

0

0

nesprávné tvary uvozovek

3

3

0

0

0

nadbytečné mezery uvnitř uvozovek

9

9

0

0

0

chybějící mezery vně závorek

5

5

0

0

1‖

Viz s. xxiii řádky 17, 18, s. xxiv řádek 20, s. xxv řádek 26 a s. xxvi řádek 4. Viz s. xxv řádek 11. Viz s. xxvi řádek 16.

— 80 —

** †† ‡‡ §§

Oprava

P

α

β

γ

δ

nadbytečné mezery uvnitř závorek

7

7

0

0

0

nesprávný spojovník nebo čtverčíková pomlčka v rozsahu letopočtů

1

1

0

0

0

nesprávný spojovník nebo čtverčíková pomlčka v rozsahu desetiletí a století

1

1

0

0

0

nesprávné nebo chybějící mezery okolo větné pomlčky nebo nesprávného spojovníku

7

5

2**

4††

3‡‡

tři a více teček jako ligatura …

2

2

0

0

0

nadbytečná mezera před třemi tečkami

2

2

0

0

0

tři tečky v závorkách do správné podoby

1

1

0

0

0

nadbytečné koncovky u číslovek

1

1

0

0

0

nesprávný rozsah u letopočtu

1

1

0

0

0

nesprávný a/nebo nesprávně umístěný apostrof u letopočtu

1

1

0

0

0

nesprávná varianta apostrofu

1

1

0

0

0

nadbytečné mezery před lomítkem a po něm v číselných zápisech

1

1

0

0

0

chybějící nezlomitelná mezera před znakem %

1

1

0

1§§

0

nadbytečné koncovky u procentních zápisů

1

1

0

0

0

chybějící nezlomitelná mezera po znaku §

1

1

0

0

0

chybějící nezlomitelné mezery před znakem & a po něm

1

1

0

0

0

Viz s. xxii řádek 29 a s. xxiii řádek 19. Viz s. xxiii řádek 14, s. xxvi řádky 10, 17 a 19. Viz s. xxii řádek 7 a s. xxvi řádek 17. Viz s. xxiii řádek 25.

— 81 —

Oprava

P

α

β

γ

δ

chybějící nezlomitelné mezery po znamenkách narození a úmrtí

1

1

0

0

0

chybějící nezlomitelné mezery před znaménkem ° s udanou stupnicí

2

2

0

0

0

chybějící nezlomitelné mezery před znaménky = a + a po nich

1

1

0

0

0

— 82 —

4 Závěr předkládané práci jsme excerpovali z odborné pravopisné, typografické a případně jiné relevantní literatury pravidla pro sazbu interpunkčních znamének a některých jiných vybraných znaků v českých textech a upozornili na chyby, jichž se autoři při psaní/sázení textu dopouštějí. Jak pravidla, tak chyby jsme popsali pomocí obecných regulárních výrazů (vesměs ve standardu POSIX). Cílem bylo předložit sadu takových hromadných textových oprav (zapsaných regulárními výrazy), po jejichž aplikaci v libovolném textovém editoru nebo sázecím programu153 na text by byla odstraněna většina nejčastějších typograficko-pravopisných chyb. Kritéria pro takový výraz jsou dvě: zaprvé musí pokrýt příslušný typograficko-pravopisný jev pokud možno ve všech situacích, v nichž se v textu může vyskytnout (příkladně maska pro jednopísmennou předložku není pouze „mezera–písmeno–mezera“, nýbrž musíme předpokládat, že místo první mezery může být otvírací závorka kulatá či hranatá, některé z otvíracích uvozovek nebo začátek řádku), zadruhé nesmí „napáchat více škody než užitku“, tzn. že aplikace opravy pokud možno nesmí generovat chyby z původně správné sazby. Hromadné opravy, jejichž seznam je uveden v tabulce v předešlé kapitole, jsme aplikovali na pokusný text, do nějž byly zaneseny typograficko-pravopisné chyby. Do druhé tabulky (rovněž v předešlé kapitole) jsme zaznamenali výsledky, jichž jsme dosáhli. Zaznamenávali jsme 1. celkový počet příslušných chyb, 2. počet odhalených a opravených příslušných chyb, 3. počet neodhalených příslušných chyb, 4. počet chyb opravených opět na chyby a 5. počet nově generovaných chyb. Důležitý je pro nás zejména poměr první a druhé hodnoty (celkový počet příslušných chyb a počet, který byl správně opraven) a hodnota poslední, tj. nově vygenerované chyby. Je žádoucí, aby se hodnota v druhém sloupečku rovnala hodnotě v prvním sloupečku, tzn. aby bylo opraveno pokud možno 100 % příslušných chyb, a aby počet nově generovaných chyb byl roven pokud možno nule. Pokud oprava pracuje špatně (buď má malé procento odhalení příslušných chyb, nebo generuje velké množství chyb nových), je nepoužitelná a je zapotřebí ji upravit. V pokusném textu čítajícím cca 100 vět bylo vytvořeno 133 běžných typografickoP -pravopisných chyb. Součet hodnot v sloupečku nedosahuje celkové hodnoty 133 (nýbrž 117) ze dvou důvodů: zaprvé jsme některé chyby neopravovali (např. iniciálu

V

153

Samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že různé programy se v detailech implementace regulárních výrazů můžou lišit.

— 83 —

u jména v obráceném pořadí nebo sazbu lomítka v určitých situacích), zadruhé některé z chyb jsou uvedeny ve sloupečku γ, neboť původně šlo také o chyby (spojovník bez mezer míst pomlčky apod.). Přesnost užití našich oprav zjistíme vypočtením tzv. precision a recall (někdy překládáno jako přesnost a výtěžnost) a z nich vypočteného F-skóre. Pro výpočet jsou třeba následující hodnoty: 1. tzv. true positive, tj. chyby správně odhalené jako chyby, v tabulce v předešlé kapitole jde o sloupec α; 2. tzv. false positive, tj. správné zápisy chybně vyhodnocené jako chyby, sloupec δ; 3. tzv. false negative, tj. chyby, které náš algoritmus neodhalil, sloupec β. Precision dále spočítáme pomocí vzorečku precision =

tp tp + f p

a recall pomocí vzorečku recall =

tp tp + f n

F-skóre vypočítáme dle vzorce F =2·

precision · recall precision + recall

Po dosazení získáváme hodnoty (po zaokrouhlení na tři desetinná místa): precision = 0,912, recall = 0,976 a F-skóre = 0,943. Spočítáme-li úspěšnost provedených oprav (tj. poměr druhého sloupečku k prvnímu), dostaneme hodnotu 0,973, tj. asi 97% úspěšnost. Vidíme, že námi navržené hromadné opravy pracují velmi dobře. Výsledky by bylo možné vylepšit: hodnotu false positive má vysokou zejména oprava chybějících mezer po tečce: v textu totiž bylo zachyceno několik případů v internetových adresách. To nám dobře ilustruje, že výsledek aplikace hromadných oprav velmi závisí na typu textu, s nímž pracujeme – v hladké sazbě budou pracovat velmi dobře, naopak v sazbě odborného textu budou výsledky horší.

— 84 —

Vysokou hodnotu false positive má i oprava větné pomlčky – jedná se o formálně těžko popsatelný jev, jelikož sazba pomlčky může být totožná (bez okolních mezer i s okolními mezerami) v témže okolí; tím máme na mysli, že pokud jsou okolo pomlčky např. písmena, může jít jak o chybnou, tak správnou sazbu. Podobně obtížně formálně popsatelný jev je například lomítko v některých užitích. Jsme si vědomi toho, že v praxi bude úspěšnost aplikace námi navržených pravidel o něco nižší, jelikož není možné v pokusném textu zachytit všechny možné situace sazby interpunkčních znamének a jiných znaků. V takových případech je však možné představené regulární zápisy snadno modifikovat dopsáním variant, omezením předcházejících/následných znaků apod.

— 85 —

5 Bibliografie Jazykovědná literatura (pravopisná nebo s oddíly o pravopise/interpunkci) [ADAM, JAROŠ, HOLUB 1953]

ADAM, K., JAROŠ, V., HOLUB, J.: Český slovník pravopisný a tvaroslovný. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1953.

[BALCAR a kol. 1983]

BALCAR, M. a kol.: Příručka ruského pravopisu. Praha: SPN, 1983.

[BALHAR a kol. 1984]

BALHAR, J. a kol.: O češtině každodenní. Brno: Blok, 1984.

[BAUER, MRÁZEK, ŽAŽA 1960]

BAUER, J., MRÁZEK, R., ŽAŽA, S.: Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy. II, Skladba. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1960.

[BEČKA 1974]

BEČKA, J. V.: Jak psát dobře a správně. Praha: Novinář, 1974.

[CUŘÍN a kol. 1977]

CUŘÍN, F. a kol.: Vývoj českého jazyka a dialektologie: učebnice pro pedagogické fakulty. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1977.

[ČECH, KAŇKA 1988]

ČECH, E., KAŇKA, J.: Pišme správně česky: sbírka cvičení pravopisných a tvaroslovných s výklady. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988.

[ČERNÁ 2002]

ČERNÁ, A. a kol.: Na co se nás často ptáte. Praha: Scientia, 2002. ISBN 80-7183-260-X.

[ČMEJRKOVÁ a kol. 1996]

ČMEJRKOVÁ, S. a kol.: Čeština, jak ji znáte i neznáte. Praha: Academia, 1996. ISBN 80-200-0589-7.

— 86 —

[HAVRÁNEK, JEDLIČKA 1988]

HAVRÁNEK, B., JEDLIČKA, A.: Česká mluvnice. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988.

[HAVRÁNEK a kol. 1961]

HAVRÁNEK, B. a kol.: Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy. 1, Hláskosloví a tvarosloví. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1961.

[HELCL 1953]

HELCL, M.: Hybridně složená slova jako elektromotor, autodoprava. Naše řeč. [online]. 1953, 36 (1–2), 34–43. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv. php?art=4266

[KARLÍK, NEKULA, PLESKALOVÁ 2002] KARLÍK, P., NEKULA, M., PLESKALOVÁ, J. (eds): Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-484-X. [KARLÍK, NEKULA, RUSÍNOVÁ 2012]

KARLÍK, P., NEKULA, M., RUSÍNOVÁ, Z. (eds): Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7106-624-8.

[KOSEK 2014]

KOSEK, P.: Historická mluvnice češtiny – překlenovací seminář. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 978-80-210-6974-9.

[MIKOŠKOVÁ 2007]

MIKOŠKOVÁ, V.: Nejčastější pravopisné chyby žáků na 1. stupni základní školy a jejich náprava. Brno, 2007. Magisterská diplomová práce. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity.

[Mluvnice 1986]

Mluvnice češtiny 1. (kol.). Praha: Academia, 1986.

— 87 —

[PLESKALOVÁ 2007]

PLESKALOVÁ, J. a kol.: Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha: Nakladatelství Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1523-5.

[PRAVDOVÁ 2016]

PRAVDOVÁ, M. (ed.): Čeština nově od A do Ž. Praha: Lidové noviny, 2016. ISBN 978-80-200-2560-9.

[PRAVDOVÁ, BENEŠ 2012]

PRAVDOVÁ, M., BENEŠ, M.: Jsme v češtině doma? Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2146-5.

[PRAVDOVÁ, SVOBODOVÁ 2014]

PRAVDOVÁ, M., SVOBODOVÁ, I. (eds): Akademická příručka českého jazyka. Praha: Nakladatelství Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2327-8.

[Pravidla 2013]

Pravidla českého pravopisu. (kol.). Praha: Nakladatelství Academia, 2013. ISBN 978-80-200-1327-9.

[Pravidlá 2000]

Pravidlá slovenského pravopisu. (kol.). Bratislava: Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 2000. ISBN 80-224-0655-4.

[SGALL 1994 I]

SGALL, P.: Lingvistický pohled na český pravopis I. Slovo a slovesnost. 1994, 55. S. 168–177. ISSN 0037-7031.

[SGALL 1994 II]

SGALL, P.: Lingvistický pohled na český pravopis II. Slovo a slovesnost. 1994, 55. S. 270–286. ISSN 0037-7031.

[SEDLÁČEK 1986]

SEDLÁČEK, M.: K základním otázkám interpunkce v češtině. Naše řeč. [online]. 1986, 69 (3), 121–132. [cit. 2016-11-13]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php? art=6621.

— 88 —

[SEDLÁČEK 1993 1]

SEDLÁČEK, M. K vývoji českého pravopisu. Část 1. Naše řeč. [online]. 1993, 76 (2), 57–71 [cit. 2016-11-13]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php? art=7120#_ftnref21.

[SEDLÁČEK 1993 2]

SEDLÁČEK, M. K vývoji českého pravopisu. Část 2. Naše řeč. [online]. 1993, 76 (3), 126–138. [cit. 2016-11-13]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php? art=7137.

[STARÝ 1992]

STARÝ, Z.: Psací soustavy a český pravopis. Praha: Karolinum, 1992.

[SVOBODOVÁ 1994]

SVOBODOVÁ, I.: Sto a několik dní Pravidel českého pravopisu v jazykové poradně (Příspěvek sociologicko-lingvistický). Naše řeč. [online]. 1994, 77 (1), 51–56. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc. cas.cz/archiv.php?art=7173.

[ŠTÍCHA a kol. 2013]

ŠTÍCHA, F. a kol.: Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2205-9.

[TRÁVNÍČEK 1951]

TRÁVNÍČEK, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Část 1, Hláskosloví – tvoření slov – tvarosloví. Praha: Slovanské nakladatelství, 1951.

[ZUBATÝ 1919]

ZUBATÝ, J.: O českém pravopise: III. Pravopisné zásady. Naše řeč. [online]. 1919, 3 (4), 97–104. [cit. 2016-10-30]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php? lang=en&art=540.

— 89 —

[ŽAŽA 1958]

ŽAŽA, S.: Ruská interpunkce ve srovnání s českou. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958.

[Правила 2009]

Правила русской орфографии и пунктуации: полный академический справочник. Москва: Эксмо, 2009.

Typografická literatura [Drsný 2005]

[anon.] Drsný úvod do LATEXu aneb Moc se s tím nemazlete. 2005. [online]. [cit. 2016-10-28]. Dostupné z: apfyz.upol.cz/ ucebnice/down/mini/drslat.pdf.

[BERAN a kol. 2012]

BERAN, V. a kol.: Typografický manuál. Praha: Kafka design, 2012.

[BLAŽEJ 1990]

BLAŽEJ, B.: Grafická úprava tiskovin: pro 4. ročník střední průmyslové školy grafické (studijní obor polygrafie). Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. ISBN 80-04-23201-9.

[BLAŽEJ 1971]

BLAŽEJ, B.: Ruční sazba. (1). Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1971.

[ČERMÍN 1983]

ČERMÍN, K.: Korektury a korekturní znaménka. Typografia. 1983, 12, 1–8.

[DOBROVOLNÝ 1953]

DOBROVOLNÝ, B.: Jak psát rukopis a korektury pro tisk: pracovní návod pro spisovatele a redaktory. Praha: Práce, 1953.

[FINGL 1951]

FINGL, J., ZAHÁLKA, F.: Sazba cizích řečí. Praha: Práce – vydavatelstvo ROH, 1951.

— 90 —

[LORENC 1946]

LORENC, M.: Autor píše knihu: příručka pro odborné spisovatele. Praha: Práce, 1946.

[SALTZ 2010]

SALTZ, I.: Základy typografie: 100 principů pro práci s písmem. Praha: Slovart, s. r. o., 2010. ISBN 978-80-7391-404-2.

[ŒTIKER a kol. 2002]

ŒTIKER, T. a kol.: Nie příliš stručný úvod do systému LATEX 2ε alebo LATEX 2ε za 95 minút. 2002. [online]. [cit. 2016-10-28]. Dostupné z: www.penguin.cz/ kocer/texty/lshort2e/ lshort2e-cz.pdf.

[PECINA 2012]

PECINA, M.: Knihy a typografie. Brno: Host, 2012. ISBN 978-80-7294-813-0.

[PISTORIUS 2011]

PISTORIUS, V.: Jak se dělá kniha: příručka pro nakladatele. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2011. ISBN 978-80-87053-50-8.

[POKORNÝ 2011]

POKORNÝ, M., POKORNÁ, D.: Redakční práce: jak připravit text k publikování. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3773-7.

[POP, FLÉGER, POP 1984]

POP, P., FLÉGER, J., POP, V.: Sazba 1., Ruční sazba. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984.

[RYBIČKA 2003]

RYBIČKA, J.: LATEX pro začátečníky. Brno: KONVOJ, 2003. ISBN 80-7302-049-1.

[SATRAPA 2011]

SATRAPA, P.: LATEX pro pragmatiky. Liberec, 2011. [online]. [cit. 2016-10-28]. Dostupné z: http://www.nti.tul.cz/ satrapa/docs/latex/.

[БАЛДИН 2013]

БАЛДИН, Е. М.: Компьютерная типография LATEX. Новосибирск, 2013. E-book.

— 91 —

[КОЛОМИН 2008]

КОЛОМИН, П.: Краткие сведения по типографскому делу. Репринтное воспроизведение книги 1899 г. Краткия свѣдѣнія по типографскому дѣлу съ 450 рисунками. Москва: Издательство Студии Артемия Лебедева, 2008.

[КРЕЙГ, СКАЛА 2016]

КРЕЙГ, Дж., СКАЛА, И.: Шрифт и дизайн. Современная типографика. Санкт-Петербург: Питер, 2016. ISBN 978-5-496-01370-3. (Překlad z angličtiny: CRAIG, J., SCALA, I. K.: Designing with Type: the Essential Guide to typography. ISBN 978-0823014132.)

[ЛЬВОВСКИЙ 2003]

ЛЬВОВСКИЙ, С. М.: Набор и вёрстка в системе LATEX. 2003. [online]. [cit. 2016-10-28]. Dostupné z: www.mccme.ru/free-books/ llang/newllang.pdf.

[ПЕТРОВ 2015]

ПЕТРОВ, К. Е.: Типографский компьютерный набор и верстка. Справочник. Москва: ИП РадиоСофт, 2015. ISBN 978-5-93274-113-9.

[ФЕЛИЧИ 2014]

ФЕЛИЧИ, Дж.: Типографика: шрифт, верстка, дизайн. Санкт-Петербург: БХВ-Петербург, 2014. ISBN 978-5-9775-0908-4. (Překlad z angličtiny, FELICI, J.: The Complete Manual of Typography, a Guide to Setting Perfect Type. ISBN 0-321-77-326-8.)

Normy apod. [ČSN 97 6030 1993]

Abecední řazení. ČSN 97 6030. Praha: Český normalizační institut, 1993.

— 92 —

[Doporučení 2006]

Doporučení pro přepis nelatinkových písem do latinky. (Kol.). Praha: Národní knihovna ČR, 2006. ISBN 80-7050-509-5, ISSN 1211-7366.

[ČSN ISO 699 01 0197 2011]

Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. ČSN ISO 690 01 0197. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011.

[ČSN ISO 9 01 0185 2002]

Informace a dokumentace – transliterace cyrilice do latinky – slovanské a neslovanské jazyky. ČSN ISO 9 01 0185. Praha: Český normalizační institut, 2002.

[ČSN 88 0410 2004]

Korekturní znaménka pro sazbu – pravidla používání. ČSN 88 0410. Praha: Český normalizační institut, 2004.

[ČSN 01 6910 2014]

Úprava dokumentů zpracovaných textovými editory. ČSN 01 6910. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2014.

[ČSN 01 6910 2007]

Úprava písemností zpracovaných textovými editory. ČSN 01 6910. Praha: Český normalizační institut, 2007.

Ostatní literatura [ERHART 1984]

ERHART, A.: Základy jazykovědy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. ISBN 80-04-24612-5.

[GENZOR 2015]

GENZOR, J.: Jazyky světa: historie a současnost. Brno: Lingea, 2015. ISBN 978-80-7508-061-5.

— 93 —

[GREPL, KARLÍK 1989]

GREPL, M., KARLÍK, P.: Skladba spisovné češtiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989.

[HRABÁK 1958]

HRABÁK, J.: Úvod do teorie verše. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958.

[KÉKI, HLAVÁČEK 1984]

KÉKI, B., HLAVÁČEK, I.: 5000 let písma. Praha: Mladá fronta, 1984.

[KLÉGR a kol. 1989]

KLÉGR, A. a kol.: Světem jazyků. Praha: Albatros, 1989.

[KRAUS a kol. 2009]

KRAUS, J. a kol.: Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2009. ISBN 80-200-1351-2.

[KROUPOVÁ a kol. 2005]

KROUPOVÁ, L. a kol.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1347-4.

[LOZAN, PRAVDOVÁ 2014]

LOZAN, P., PRAVDOVÁ, M.: Otázky a odpovědi k ČSN 01 6910 (2014). Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2014. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: www.ujc. cas.cz/miranda2/export/sitesavcr/ujc/sys/ galerie-download/otazky-a-odpovedi-k-csn01-6910_2014_ed1.pdf.

[REJZEK 2015]

REJZEK, J.: Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3.

[SATRAPA 2007]

SATRAPA, P.: Regulární výrazy: Určeno pro VT1 zimní semestr. 2007. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: seitler.cz/media/regularni_vyrazy.pdf.

— 94 —

[Slovník 1994]

Slovník zkratek. Praha: Encyklopedický dům, 1994. ISBN 80-901647-1-4.

[VLAŠÍN 1984]

VLAŠÍN, Š.: Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984.

Internetové zdroje [Abeceda]

Abeceda. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-31]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Abeceda.

[Anglický pravopis]

Anglický pravopis. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-19]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/ Anglický_pravopis.

[Ampersand]

Ampersand. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-27]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ampersand.

[Apostrof ]

Apostrof. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Apostrof.

[Comenia Script]

Comenia Script. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/ Comenia_Script

[Čárka (interpunkce)]

Čárka (interpunkce). Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/ Čárka_(interpunkce).

[Často kladené otázky]

Často kladené otázky – Technická normalizace. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

— 95 —

[online]. [cit. 2016-10-20]. Dostupné z: http://www.unmz.cz/urad/casto-kladeneotazky-technicka-normalizace. [Český pravopis]

Český pravopis. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-19]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Český_ pravopis.

[Diakritické znaménko]

Diakritické znaménko. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-31]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/ Diakritické_znaménko.

[Dvojtečka]

Dvojtečka. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dvojtečka.

[Fleuron (typography)]

Fleuron (typography). Wikipedia: The Free Enyklopedia. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/ Fleuron_(typography).

[General Punctuation]

General Punctuation. Wikipedia: The Free Encyklopedia. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/ General_Punctuation.

[History of sentence spacing]

History of sentence spacing. Wikipedia: The Free Enyklopedia. [online]. [cit. 2016-10-31]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/ History_of_sentence_spacing.

[Internetová jazyková příručka]

Internetová jazyková příručka. Internetová jazyková příručka. [online]. [cit. 2016-10-19]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/.

— 96 —

[Interrobang]

Interrobang. Wikipedia: The Free Encyklopedia. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Interrobang.

[Litéra]

Litéra. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: http://www.liteera.cz/.

[Lomítko]

Lomítko. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lomítko.

[Mezera]

Mezera. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-31]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mezera.

[O slovnících]

O slovnících. LEXIKO – webové hnízdo o novodobé české slovní zásobě a výkladových slovnících. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: http://lexiko.ujc.cas.cz/index. php?page=3.

[Otazník]

Otazník. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Otazník.

[Paragraf ]

Paragraf. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Paragraf.

[Pomlčka]

Pomlčka. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pomlčka.

[POSIX ]

POSIX. Wikipedia: The Free Encyklopedia. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/POSIX

— 97 —

[Pravopis]

Pravopis. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-19]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pravopis.

[Procento]

Procento. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Procento.

[Punctuation]

Punctuation. Wikipedia: The Free Encyklopedia. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Punctuation.

[Regular expression]

Regular expression. Wikipedia: The Free Encyklopedia. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Regular_ expression.

[Regular Expression Language]

Regular Expression Language – Quick Reference. Výuka pro vývojáře na webu Microsoft Developer Network | MSDN. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: https://msdn.microsoft.com/en-us/library/ az24scfc(v=vs.110).aspx.

[Regular Expressions – Notepad++]

How to use regular expressions in Notepad++ (tutorial). Regular Expressions – Notepad++ Wiki. [online]. [cit. 2016-11-25]. Dostupné z: http://docs.notepad-plus-plus. org/index.php/Regular_Expressions.

[Regular Expressions Quick Start]

Regular Expressions Quick Start. Regular-Expressions.info – Regex Tutorial, Examples and Reference – Regexp Patterns. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: http://www. regular-expressions.info/quickstart.html.

[Regulární výrazy v PHP 1]

Regulární výrazy v PHP 1. Interval.cz. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z:

— 98 —

https://www.interval.cz/clanky/regularnivyrazy-v-php-1/. [Regulární výrazy v PHP 2]

Regulární výrazy v PHP 2. Interval.cz. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: https://www.interval.cz/clanky/regularnivyrazy-v-php-2/.

[Regulární výrazy v praxi – subvýrazy]

Regulární výrazy v praxi – subvýrazy. Interval.cz. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: https://www.interval.cz/clanky/ regularni-vyrazy-v-praxi-subvyrazy/.

[Regulární výrazy v příkladech]

Regulární výrazy v příkladech. Interval.cz. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: https://www.interval.cz/clanky/regularnivyrazy-v-prikladech/.

[Řídicí znak]

Řídicí znak. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Řídicí_znak.

[Scriptio continua]

Scriptio continua. Wikipedia: The Free Enyklopedia. [online]. [cit. 2016-10-29]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/ Scriptio_continua.

[Spojovník]

Spojovník. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Spojovník.

[Stejnítka]

Stejnítka. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stejnítka.

[Středník]

Středník. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Středník.

— 99 —

[Stupeň]

Stupeň. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-27]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stupeň.

[Šachová notace]

Šachová notace. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/ Šachová_notace.

[Tečka]

Tečka. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https:// cs.wikipedia.org/wiki/Tečka.

[Typografie]

Typografie. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Typografie.

[Typomil]

Typomil. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: http://typomil.com/index.htm.

[Unicode block]

Unicode block. Wikipedia: The Free Encyklopedia. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/ Unicode_block.

[Uvozovky]

Uvozovky. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Uvozovky.

[Vyhledávání textu pom. spec. znaků]

Vyhledávání textu pomocí speciálních znaků. Miroslav Lorenc. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: http://lorenc. info/3MA381/vyhledavani-textu-pomocispecialnich-znaku.htm.

[Vyhledávání v textu pomocí reg. výrazů] Vyhledávání v textu pomocí regulárních výrazů. Interval.cz. [online]. [cit.

— 100 —

2016-11-19]. Dostupné z: https://www. interval.cz/clanky/vyhledavani-v-textupomoci-regularnich-vyrazu/. [Vykřičník]

Vykřičník. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vykřičník.

[Výpustka]

Výpustka. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Výpustka.

[Wikipedie: Typografické rady]

Wikipedie: Typografické rady. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wiki pedia.org/wiki/Wikipedie:Typografické_ rady.

[Whitespace character]

Whitespace character. Wikipedia: The Free Encyklopedia. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/ Whitespace_character.

[Wildcard character]

Wildcard character. Wikipedia: The Free Encyklopedia. [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/ Wildcard_character.

[Zavináč]

Zavináč. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zavináč.

[Závorky]

Závorky. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Závorky.

[Белорусский язык]

Белорусский язык. Википедия: Свободная энциклопедия. [online]. [cit. 2016-10-28].

— 101 —

Dostupné z: https://ru.wikipedia.org/wiki/ Белорусский_язык. [В чем разница]

В чем разница между кавычками разного рисунка? Грамота.ру. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: http://new. gramota.ru/spravka/letters?id=89.

[Календарная дата]

Календарная дата. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://ru.wikipedia.org/wiki/ Календарная_дата.

[Небуквенный орфографический знак]

Небуквенный орфографический знак. Википедия: Свободная энциклопедия. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://ru.wikipedia.org/wiki/Небуквенный _орфографический_знак.

[Перенос (типографика)]

Перенос (типографика). Википедия: Свободная энциклопедия. [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné z: https://ru.wiki pedia.org/wiki/Перенос_(типографика).

[Различия в речи]

Различия в речи москвичей и петербуржцев. Википедия: Свободная энциклопедия. [online]. [cit. 2016-10-19]. Dostupné z: https://ru.wikipedia.org/wiki/ Различия_в_речи_москвичей_и_петер буржцев.

— 102 —

6 Příloha 1: tabulka s pravidly správné sazby V tabulce podáváme přehled správné sazby správných interpunkčních a jiných znamének a znaků v různých situacích především v běžných textech a použitích. Příklady jsou ilustrační bez dalších komentářů; podrobnosti může čtenář najít v příslušných částech práce, na něž odkazujeme číslem strany. Tam je též možné najít další příklady použití, které jsou řidší, akcidenční nebo zastarávající (leč tradiční).

—i—

— ii —

tečka (s. 38)

čárka (s. 41)

,

mezera (s. 35)

nepřerušující)

ná (nedělitelná,

úzká nezlomitel-

mezera (s. 35)

nepřerušující)

(nedělitelná,

002C

002E

202F

Přijdu zítra. Nebo raději pozítří.; 23. kapitola; 20. 10. 2016

sazba bez mezery před čárkou, po ní s mezerou

Věř mi, Věro!

sazba bez mezery po tečce (specifické 14.29 h; 05.08.2016; [email protected]; případy, spíše značkové zápisy) www.prirucka.ujc.cas.cz; 3.1.1 Aromatické uhlovodíky; Mozilla Firefox 49.0.1; uskupení S.L.S.; 100 m.s−1 ; aktuality.docx; Ph.D.

sazba bez mezery před tečkou, po ní s mezerou

sazba mezi slovy, značkami a číslicemi, +420 123 456 789; 100 %; 10 ℓ; Novák, s. r. o.; kde je nežádoucí 1. zlom a 2. roztažitelnost Z. Michálek; plán Prahy 1 : 40 000 či běžná velikost mezery

Novák, Ph.D.

sazba mezi slovy, kde je nežádoucí zlom

00A0

nezlomitelná

PhDr. Petr

sazba mezi slovy bez specifických poža- Mezera běžná, nebo také slovní – používá davků se tam, kde se na mezeru nekladou žádné specifické požadavky.

0020

Příklady

„běžná slovní“ mezera (s. 35)

Pravidla užití/sazby

Unicode

Název znaku

.

Znak

— iii —

otazník (s. 42)

?

vykřičník (s. 43)

středník (s. 41)

;

!

Název znaku

Znak

0021

003F

003B

Unicode

Do těsta pak přidejte oříšky, škvarky (?) a kakao.

To si ze mě děláš legraci???

Věro, pojď sem! Kéž by nepršelo! Říkám ti už potřetí, pojď sem!!! Přišli tam všichni: Petr, jeho bývalá přítelkyně Marie (!) a oba jeho přátelé.

sazba bez mezery před vykřičníkem, po něm s mezerou v případě velmi důrazného rozkazu sazba právě tří vykřičníků v případě upozornění, zdůraznění sazba vykřičníku v závorkách

v kombinaci otázky s údivem sazba otaz- To si děláš legraci⁈ níku s následujícím vykřičníkem

v případě domněnky, pochybnosti sazba otazníku v závorkách

v případě silného údivu sazba právě tří otazníků

sazba bez mezery před otazníkem, po něm Budeš obědvat? Nebo až později? s mezerou

Přišel, i když jsme mu to zakázali; myslel si totiž, že nám může vše vysvětlit.

1,1,1-trichlor-2,2-bis(p-chlorofenyl)ethan; Kč 450,—; 3,141

sazba bez mezery po čárce (specifické případy, spíše značkové zápisy) sazba bez mezery před středníkem, po něm s mezerou

Příklady

Pravidla užití/sazby

— iv —

uvozovky dvojité (s. 46)

uvozovky jednoduché (s. 46)

uvozovky dvojité špičaté (s. 46)

‚‘

»«

dvojtečka (s. 44)

:

„“

Název znaku

Znak

00BB, 00AB

201A, 2018

201E, 201C

003A

Unicode

Příklady

Brozany vyhrály nad Kladnem 4:5; Probudil jsem se v 7:09.; https://cs.wikipedia.org

sazba bez mezer po obou stranách

sazba jako obyčejné dvojité, možnost použití jako vnitřní (vnořené)

nejčastěji sazba uvnitř uvozovek jako vnitřní (vnořené), případně jako definiční apod.

Maminka řekla: »Pojďte obědvat!«; Petr řekl: „Nazval mě »pitomcem«.“

Petr řekl: „Nazval mě ‚pitomcem‘.“; těremin je ‚elektronický hudební nástroj‘

sazba s mezerami vně, bez mezer uvnitř Maminka řekla: „Pojďte obědvat!“ (platí pro všechny následující typy uvozovek)

v poměru 2 : 3; 3 : 0 čteme jako tři děleno nulou; měřítko 1 : 40 000

sazba s mezerami po obou stranách

sazba bez mezery před dvojtečkou, s meze- Co bys měl určitě koupit: chléb, mléko, sýr rou po ní a salám.

v případě zvolání s nádechem ironické No to si snad ze mě děláš legraci⁉ otázky sazba vykřičníku s následujícím otazníkem

Pravidla užití/sazby

—v—

†

*

apostrof (odsuvník) (s. 57)

ʼ

Petr řekl: »Nazval mě ›pitomcem‹.«

Příklady

sazba ve specifických, technických apod. (−∞, bi = {x | x≤b} zápisech sazba bez mezery před apostrofem, s meze- Smuten lehʼ si ku pramenu. rou po něm při vynechání koncového písmene

02BC†

sazba ve specifických, technických apod. \textbf{tučný řez} zápisech

sazba jako vnitřní (vnořené) v běžném Poslední prezident Československa (Václav textu, jako výslovnostní v lingvistice, při Havel [1936–2011]) byl i známý spisovatel.; naznačení vynechaných částí textu Oslo [ušlu]; NITSCHMANN, H.: Geschichte der polnischen Literatur. [s. a.]

sazba s mezerami vně, uvnitř bez mezer Václav Havel (1936–2011) byl poslední (platí pro všechny následující typy závo- československý prezident. rek)

nejčastěji sazba uvnitř uvozovek jako vnitřní (vnořené)

Pravidla užití/sazby

3008, 3009*

007B, 007D

005B, 005D

0028, 0029

203A, 2039

Unicode

Existují i jiné znaky Unicode. Apostrof podle tabulky Unicode (') má kód U+0027, ten je však pro češtinu nevhodný.

závorky lomené (s. 48)

závorky hranaté (s. 48)

[]

hi

závorky kulaté (s. 48)

()

závorky složené (s. 48)

uvozovky jednoduché špičaté (s. 46)

›‹

{}

Název znaku

Znak

— vi —

pomlčka (s. 50)

lomítko (s. 58)

/

–—

Název znaku

Znak

2013, 2014

002F

Unicode Zahrada Čech ʼ83

sazba s mezerou před apostrofem, bez mezery po něm při zápisech let

sazba s mezerami po obou stranách ve 11. 3. – 10. 4. 2016; zápas Žďár nad Sázavýznamu od–do, versus v případech, kdy je vou – Jihlava alespoň jeden z výrazů víceslovný (pouze kratší pomlčka)

sazba bez mezer po obou stranách ve otevřeno po–pá 8–18 h; zápas Sparta–Slavýznamu od–do, versus v případech, via kdy jsou spojované výrazy jednoslovné (pouze kratší pomlčka)

sazba s mezerami po obou stranách v pří- Pes – nejlepší přítel člověka. Ovoce — zelepadě větného užití, v nadpisech apod. nina

sazba s mezerami po obou stranách v pří- telefonicky / elektronickou poštou; Slyším to, padě alespoň jedné víceslovné alternativy, co jiní neslyší, / bosé nohy chodit po plyši. při sazbě veršů za sebou

sazba bez mezer v případě jednoslovných telefonicky/e-mailem; 13 Kč/ks; https://cs. alternativ, při zápisech jednotek a měr, wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana; 2/5 v URL adresách a ve zlomcích

sazba bez mezery po obou stranách v citá- d’Artagnan; McDonaldʼs tových slovech

Příklady

Pravidla užití/sazby

— vii —

tři tečky (výpustka) (s. 53)

procento, promile (s. 61)

%‰

0025, 2030

2026

002D

rozdělovník (s. 55)

…

002D

spojovník (s. 55)

-

Unicode

Název znaku

Znak

Příklady

telný

podstatná jména, přídavná jména, …, částice, citoslovce

sazba bez mezery před znaky coby sou- 20% sleva, 1,1‰ roztok částí složeného adjektiva

sazba s mezerou před ve smyslu samosta- sleva až 20 %; 1,1 ‰ alkoholu v krvi ného slova

sazba s mezerou před v případě naznačení neúplného výčtu

sazba s mezerami po obou stranách v pří- … levnější nenajdete! padě začátku věty

nevyzpyta-

-ismus nebo -izmus; V nabídce máme dvoji trojlůžkové pokoje.

sazba bez mezery před třemi tečkami Tak, a je po všem… Co dělat? a s mezerou po nich v případě nedokončené věty

„volitelný spojovník“, sazba na konci řádku při zlomu uprostřed slova

sazba s mezerou vně, pokud nahrazujeme část slova

sazba bez mezer po obou stranách při Brno-město; česko-francouzský slovník; Rhspojování dvou slov; při zlomu se opakuje -faktor; Kdo, ne-li my?

Pravidla užití/sazby

— viii —

‡

00A7

paragraf‡ (s. 61)

ampersand (s. 62)

znaky pro narození a úmrtí (hvězdička a křížek) (s. 63)

teplotní stupeň (s. 63)

§

&

*†

°

−14 ℃

pivo o cukernatosti 12 °

sazba s mezerou mezi číslicí a značkou stupně a bez mezery mezi značkou stupně a označením teplotní stupnice sazba s mezerami po obou stranách ve smyslu samostatného slova

Václav Havel (* 5. října 1936, † 18. prosince 2011)

módní značka F&F

možná sazba bez mezer po obou stranách v případech, kdy spojujeme dvě písmena sazba s mezerou po hvězičce, křížku

krejčovství Šídlo & Jahelka, s. r. o.

§ 70 zák. č. 301/2000 Sb.

Příklady

sazba s mezerami po obou stranách

sazba s mezerou po paragrafu

Pravidla užití/sazby

České názvy v tabulce Unicode se můžou někdy lišit: paragraf se tak nazývá znak oddílu, podtržítko čára dole, zpětné lomítko obrácené lomítko, zavináč komerční at apod.

00B0

002A, 2020

0026

Unicode

Název znaku

Znak

— ix —

Název znaku

úhlový stupeň, minuta a vteřina (s. 63)

stopa, palec (s. 64)

podtržítko (s. 65)

zpětné lomítko (s. 65)

zavináč (s. 65)

mřížka (s. 66)

plus, minus (s. 66)

Znak

°ʹʺ

ʹʺ

_

\

@

#

+−

002B, 2212

0023

0040

005C

005F

2032, 2033

00B0, 2032, 2033

Unicode vypil jsem 10° pivo

sazba bez mezery před znakem procenta jako součástí složeného adjektiva

sazba s mezerami po obou stranách ve smyslu matematických operací

sazba s mezerami po obou stranách

sazba bez mezer po obou stranách znaku

sazba bez mezer po obou stranách

sazba bez mezery po obou stranách

sazba bez mezery před znaky

byt 3 + kk; 3 + 5 − 11 = x

dodávka 10 000 tužek # 145 à 3 Kč

[email protected]

C:\\Users\Petr\Dokumenty\tabulka.xlsx

L_sá hora

Je vysoký 6ʹ a 2ʺ.; Koupil jsem nový 24ʺ monitor.

sazba bez mezer po obou stranách v zápi- 49°33ʹ45.481ʺ severní šířky a 15°56ʹ21.266ʺ sech zeměpisných souřadnic východní délky

sazba bez mezery mezi číslem a odpovída- pravý úhel 90°, 1 rad ≈ 57° 17ʹ 45ʺ jícím znakem, mezera po něm

Příklady

Pravidla užití/sazby

—x—

děleno (lomeno) (s. 66)

:/

rovnítko (rovná se) (s. 66)

krát (s. 66)

×∙

=

Název znaku

Znak

003D

003A, 002F

00D7, 22C5

Unicode

sazba s mezerami po obou stranách

sazba s mezerami po obou stranách ve smyslu matematických operací

duše = mysl; 2 + 0 = 0

2 : 4 = 0,5; 2 / 4 = 0,5

sazba těsně k číslici ve složených adjekti- větší 1,5× vech (pouze znak ×)

4 × 3 = 12; 4 ∙ 3 = 12

mráz −14 ℃; vstup 18+

sazba těsně k číslice bez mezery u zápisů bez významu matematických operací sazba s mezerami po obou stranách ve smyslu matematických operací

Příklady

Pravidla užití/sazby

7 Příloha 2: typy mezer Zde podáváme přehled nejčastějších typů mezer s uvedením jejich velikosti a kódu Unicode.

Unicode

Název

Šířka

Příklad

0020

„běžná“ mezera

obvykle 1/4 em, roztažitelná

xxx xxx

00A0

nezlomitelná mezera (někdy nepřerušující, nedělitelná)

jako běžná mezera, někdy neroztažitelná

xxx xxx

2002

en mezera

1 en (= 1/2 em)

xxx xxx

2003

em mezera

1 em

xxx

2004

třetinová mezera

1/3 em

xxx xxx

2005

čtvrtinová mezera

1/4 em

xxx xxx

2006

šestinová mezera

1/6 em

xxx xxx

2007

číselná mezera

šířka tabulkových číslic

xxx xxx

2008

interpunkční mezera

šířka tečky

xxx xxx

2009

tenká mezera

1/5 em (někdy až 1/8 em)

xxx xxx

200A

vlasová mezera

tenčí než tenká

xxx xxx

200B

nulová mezera

0 em

xxxxxx

202F

úzká nezlomitelná mezera

cca 1/6 em

xxx xxx

205F

střední matematická mezera 4/18 em

xxx xxx

FEFF

nulová nezlomitelná mezera

xxxxxx

0 em

— xi —

xxx

8 Příloha 3: pokusný text bez typograficko-pravopisných chyb 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

Generace slovensky píšících autorek se začala v tisku objevovat nejdříve anonymně (v 40. letech 19. století), především prostřednictvím krátkých básní. Do slovenské literatury tak vstoupily především dvě výrazné autorky a propagátorky slovenské kultury: Elena Maróthy Šoltésová (1855–1939) a Terézie Vansová (1857–1942), které tvořily první výraznou generaci slovenských spisovatelek. Pokud je naším cílem zkoumat a hodnotit právě počátky nastupující generace autorek, musíme zejména zdůraznit přínos dvojice Vansová–Šoltésová. Ještě výraznějším faktorem bylo domácí rodinné zázemí, ve kterém mu bylo přirozeně vštěpováno, že i žena může být nositelkou národních idejí – alespoň Vajanského matka, Anna Jurkovičová Hurbanová. Je také možné ji vnímat jako jisté reziduum slovenského romantismu a myšlenky slovanské vzájemnosti, kterou propagoval již J. Kollár a P. J. Šafařík. Vansová se snažila zaujmout čtenáře, majíc vyšší cíl – nejen je pobavit, ale předat jim již zformulované myšlenky – návod na život, žebříček hodnot (otázka národní, mravní, náboženská) – přesně tak, jak to dělal i Vajanský ve svých románech. Její práce z 90. let 19. století Bez Boha na svete byla přeložena do 23 jazyků; botanička Izabela Textorisová psala odborné články i beletrii. Do popředí se dostaly myšlenky československy orientovaných hlasistů, kteří rovněž podporovali ženskou emancipaci – ne však ve Vajanského chápání. BOTU, A. – KONEČNÝ, M.: Řečtí uprchlíci: kronika řeckého lidu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1948–1949. Praha 2005. Vlakem z Bělehradu přijelo 12 749 dětí ve věku od 6 měsíců do 15 let, které doprovázelo 33 dospělých. Více než 60 % dětí bylo ve věku do 12 let. Druhá skupina přijela do Mikulova 7. května 1948 a sestávala z 805 dětí, které pak byly převezeny do Všebořic u Ústí nad Labem. Byly umístěny v dnes již neexistujících dřevěných barácích v Brně-Maloměřicích. „Do záchytné stanice v Mariánských lázních přijely dva transporty.“ V praxi to znamenalo přispět na péči o děti nebo se o ně starat – náklad na měsíční zaopatření jednoho dítěte činil 600 Kčs. První etapa pobytu generace makedonských a řeckých dětí v Československu skončila asi v polovině roku 1948: byla spojena s příchodem, přijetím a postupným rozmisťováním v dětských domovech a zotavovnách. Centralizovaná péče o řecké děti ČsŘS skončila dnem 31. 8. 1949 – shodou okolností téhož dne přijel do Československa první transport dětí a dospělých. Tyto „soubory řeckých dětí“ nebo „soubory řeckých a makedonských studentů“, jak je nazýval český tisk, byly často zvány k vystoupením při oslavách

— xii —

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34

1. máje. Od pádu diktatury do roku 1989 odjelo z Československa do Řecka a jiných zemí celkem 10 000 řeckých emigrantů. K druhému pojmu Maurice Halbwachs zmiňuje následující: »Naše vzpomínky zůstávají za každých okolností kolektivní […], i když se týkají událostí, na nichž jsme se podíleli sami, nebo věcí, které jsme viděli pouze my.« ALEXANDER, J. C.: K teorii kulturního traumatu. In: KRATOCHVIL, A. (ed.): Paměť a trauma pohledem humanitních věd: komentovaná antologie teoretických textů. Praha 2015, s. 97. Zároveň nemusí být nutně podmíněn (kolektivním) traumatem. Tak se jednotlivé dílo a ovšem i literatura, jako souhrn všech svých jednotlivých projevů, zapojuje do složitého organismu společenského života a dostává se do sféry vzájemného působení jeho jednotlivých složek… V prvním oddílu tuto příčinu předesílá, ve druhém ukazuje „rubovou“ stranu poezie 60. let (tzv. „lingvistickou poezii“). Chorvati prchali před expanzí Osmanské říše – Turci zaplavili během 15. a 16. století prakticky celý Balkán. Tato situace vedla k jakémusi vnitřnímu rozdělení chorvatské komunity na česko-chorvatský a chorvatsko-německý tábor. Účastnilo se jej patnáct osob ve věkovém rozmezí 28 až 85 let. Vztahy Chorvatů s Němci se začaly narušovat ve 30. letech 20. století, kdy začal sílit vliv nacismu. BÁRTA, M.: Chorvatská akce. Paměť a dějiny 2010, č. 3, s. 19. [online]. [Cit. 5. 8. 2016]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/ pad1003/014-025.pdf. Kontakty začaly od 60. let nabývat na intenzitě díky snazšímu cestování automobily. Společnost 3 (S3) – nejvzdálenější sociální skupiny (společnost v zemi, odkud odešla starší generace). U dětí do 7 let (v mnohem menší míře do 10 let) probíhá osvojení si jazyka prostřednictvím kultury – jsou to pak přirozeně bilingvní jedinci. Děti jmenují Německo (zemi pobytu) a Rusko (zemi svého narození / narození rodičů nebo bydliště příbuzných). Strmý nárůst aktivity těchto „minighett“ byl typický pro období let 1990–2000. Poté, co rodiče a děti vyplnili listy, které byly přiřazeny k jedné rodině, jsme identifikovali úplný nesoulad až protichůdné zájmy dítěte a rodičů (40% pravděpodobnost). Jak můžeme vidět, autor hrdinku charakterizuje podle jména (Sofia = moudrost), protože jedině Sofie si uvědomuje potřebu změny. Na blízkost Čackého a děkabristů však jako první poukázal kritik A. A. Grigorjev. Závěr je však nečekaný, Čackij odchází (poslední dějství, 14. výstup), ve scéně jeho odchodu jsou přítomny ještě Famusov, Sofie, Líza a sluhové. Gabriela Babnik (* 1979) patří v současné době k oblíbeným slovinským spisovatelkám. Motivaci jejího jednání lze spatřovat v touze po blízkosti (manžela) nebo ji připisovat psychickému tlaku, popřípadě neznalosti a nedospělosti. Babnik se podobně jako v předchozích románech vrací ke stejným problémům: komplikované partnerské a rodinné vztahy, rasismus, xenofobie,

— xiii —

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34

problém vlastní identity… Hlavní úloha v románech připadá ženě, vystupující v několika odlišných rolích, zatímco role mužských postav je spíše druhořadá (s výjimkou románů Sušna doba a Intimno). V noci z 26. na 27. ledna 1967 provedli koordinované pumové útoky na zastupitelské úřady SFRJ v San Franciscu, Chicagu, Washingtonu, New Yorku, Ottawě a Torontu. Petey odmítl péči matky se slovy: „Radši bych umřel, než jel do Jugoslávie.“ (obr. 2) V ještě užším pojetí pak Momirka zástupuje generaci, již bychom mohli nazvat titovskou, tedy tu, která uctívala kult osobnosti Josipa Broze Tita až do hořkého konce SFRJ, a často jej uctívá dodnes. Slova Ladislavy Lederbuchové o tom, že „[komiksy – poznámka autora] ,vyprávějí‘ primitivní příběh v přímo vedené jediné dějové linii nesené schematickými postavami.“ Že „… [komiks – poznámka autora] svou uměleckou úrovní patří do triviálního umění, nezatěžuje čtenáře otázkami o vztahu člověka a světa, chce jen pobavit.“ V jejímž textu mj. stojí: „otevři oči prohlídni si svoji rodinu / prej fotr po třech pivech žene čmoudy do plynu“. Dokážu i jim říct, že se s xenofoby a rasisty kamarádit nebudu? Co když ten už nepřijatelný „jiný názor“ má někdo, s kým se rozejít tak jednoduše nejde – rodiče, sourozenci, blízcí příbuzní… V postjugoslávské společnosti problémy spojené s nacionalismem rezonují mnohem více. Mgr. Eliška Gunišová (* 1989) absolvovala magisterské studium na Fakultě středoevropských studií Univerzity Konstantina Filozofa v Nitře. Je spoluzakladatelkou Mezinárodní metodické rady mnohojazyčnosti a mezikulturní komunikace a metodického portálu http://bilingual-online.net. Mgr. Jana Šupová (* 1979) je v současnosti doktorandkou oboru paleoslovenistika a slovanské jazyky na Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. „V tomto smyslu realismus znamená ,objektivní ztvárnění současné společenské reality‘. […] U některých autorů, i když ne u všech, se realismus stává historizujícím: uchopuje společenskou realitu jako dynamický vývoj.“ K. V. Rais se primárně zaměřuje na realitu venkovského života a předně na majetkové spory, společenské postavení a rodinné vazby – konkrétně se jedná o vztahy mezi dětmi a jejich rodiči. „Narodil se tu, v Bělohradě u Jičína (4. ledna 1859), mezi chudými tkalci a malými sedláčky […] a přinesl si do světa jejich tesknou duši.“ Vyděsila jste se, divže jste neutekla… Chachacha! Revoluční dění a činnost bulharské emigrace 60.–80. let 19. století, rozpor mezi Christo Botevem a Ljubenem Karavelovem a „nové formy revolty“ Julie Kristevy. Člověk, který říká „ne“, třebaže odmítá, nevzdává se. Pod praporem s nápisem „Svoboda nebo smrt!“ vyrazil Botevův oddíl od dunajského břehu. § 70 zák. č. 301/2000 Sb. a 15 ℃, 45 ℃. Krejčovství Šídlo & Jahelka, s. r. o. Od roku 1973 působí Julia Kristeva na pařížské univerzitě Université Paris VII. pojmenované po Denisi Diderotovi.

— xiv —

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34

Dnes pod slovem revolta [revolte] rozumíme zpochybňování ustálených norem, hodnot, moci. … to funguje čím dál tím více prostřednictvím ,dat‘, ,cifer‘, ,hodnot‘ a stále méně prostřednictvím otázek… Tam, kde je možné se vyjádřit ve zdánlivém soukromí (což je ovšem pouhá iluze), vyjadřují se mladí o svých věkových oponentech „bez cenzury“, neobyčejně agresivně, nenávistně až vražedně. To připomíná pobyt profesora Aronnaxe z Vernova románu Dvacet tisíc mil pod mořem (1870) nebo kolonistů z Tajuplného ostrova (ʼ74) na Nemově Nautilu: mladý knihovník přichází do urba kune. Dmytro Čyževs’skyj / Dmitrij Čiževskij při koncipování dějin ruské klasiky 19. století mluví o antinomii romantismus – realismus. V průběhu své dosavadní badatelské dráhy psala mimo jiné o poetismu (kolektivní publikace vyšla v NDR roku 1979), realismu a literárních vztazích (1988, 1985), avantgardě v slovanských literaturách (1993). Básníka musel zastat katolický příslušník generace 1936 Jiří Kuběna (vl. jm. Jiří Paukert). Patří k nim mimo jiné práce o S. K. Neumannovi, V. Nezvalovi, o české poezii 20.–30. let 20. století, o literatuře Pražského jara; významně se podílela na týmových výstupech o české literatuře a literaturách tzv. východní Evropy. Sám tento pojem mi připadá příliš hyperbolický, nadnesený právě ve smyslu „filozofie“, čímž se pravděpodobně myslí obecné uvažování o románu. Přesto se Pasternak výrazněji do diskuse mezi akmeisty (N. S. Gumiljov, A. Achmatovova, O. Mandelštam) a futuristy (V. Chlebnikov, V. Majakovskij) nezapojuje. Jedním z nejvýznamnějších výsledků bylo zjištění, že ve výuce cizích jazyků se pracuje s odborným textem (75 %) a že vyhledávání na internetu se stalo běžnou záležitostí ve výuce cizího jazyka jazyka (65% využití). Problémem je již pojem, který Martinek použil v jedné knize, tedy „české Těšínsko“, neboť to je v pravém slova smyslu předmětem jeho monografického zpracování. Publikace je žánrově poněkud neobvyklá, neboť její první část nazvaná Mytologie každodennosti: utváření postsovětského diskursu je dokumentárním přepisem internetového portálu http://esaulov.net, na němž autor od ledna 2012 pravidelně komentuje každodenní události ve své zemi. Také úvodní studie Larisy Polubojarinovové (Sankt-Petěrburg) o pojmu „biedermeier“ v německé a ruské literární vědě je typická rámcovým pojetím fenoménu. Nese poměrně dlouhý název „O omezeních možnosti pasivizace aktivních konstrukcí s dokonavými slovesy v současné ruštině (v porovnání s češtinou) a o některých jiných problémech v rámci funkčně sémantické kategorie slovesného rodu“ (Gaudeamus, 2015, ISBN 978-80-7435-6124). Kesner ve svém výzkumu aktiva a pasiva zvolil přístup funkční, jednak plně v duchu odkazu Pražské lingvistické školy, ale především s odvoláním na teorii funkčně sémantických polí, resp. funkčně sémantických kategorií, jejichž

— xv —

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

prizmatem byly ve 2. pol. XX. století mnohé gramatické jevy v ruské lingvistice popsány. Celkem, jak je uvedeno na s. 8, tvoří vzorek participií perfecti passivi 2414 jednotek, což je úctyhodné číslo! V r. 2000 jí byla přisouzena vědecká hodnost Ph.D. opět na FF UK. PhDr. Jana Ruferová, Ph.D., zanechala výraznou stopu v historii katedry slavistiky na PdF UHK, s níž spojila svou profesionální dráhu. První nastolená otázka je: jsou obyvatelská jména apelativa, nebo propria? Čtvrtý oddíl Dynamika modelů obyvatelských jmen v češtině a bulharštině (s. 106–119) se primárně zabývá variantností a/nebo konkurencí odvozovacích prostředků sledované slovotvorné kategorie. Nyní se pokusíme interpretovat, k jakým závěrům doc. Avramovová dochází u teoreticko-metodologických otázek zformulovaných v úvodu recenze. Alogické slovotvorně-sémantické důsledky, které by nastaly, kdybychom OJ mužského rodu chápali z hlediska přirozeného rodu příznakově a od nich teprve odvozovali podoby ženské, nastiňuje autorka na s. 34 („Pražanka je Pražan [muž] ženského pohlaví“). To platí i pro OJ s tzv. nulovým sufixem (Švéd, Rus, Čech, Kazach, Bulhar, Srb, Chorvat atp.). F. Štícha tuto podobu v jiné práci dokonce uvádí jako rovnocennou té kodifikované (Štícha a kol. 2013: 120). Sufixu -[č]an věnuje autorka vůbec poměrně velký prostor (v rámci řešení otázky motivace jmen Angličan, Belgičan apod.). Alternant -č- je tam tedy vnímán jako součást slovotvorného základu, bez dalšího objasňování jeho původu. S tím se dá souhlasit, budeme-li obyvatelská jména chápat skutečně jen jako jména označující „osobu X, která je obyvatelem místa Y nebo pochází z místa Y“. Dnešní název ve většině evropských jazyků je odvozen od germánského Finland („země Finů“), které má původ u etnonyma Fenni (u Tacita) nebo Fenland („země močálů“, od fens „močály, blata“). ŠTÍCHA, F. a kol. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha 2013. OJ Kazach a Kazachstánec jsou dnes v češtině variantní/konkurenční tvary. Do vzdělávání v ČR byl školským zákonem č. 561/2004 Sb. zaveden systém více úrovní tvorby vzdělávacích programů. Jsou to kategorie A1, A2, B1, B2, C1, C2; jednotlivé kategorie zohledňují úroveň porozumění při poslechu, čtení, schopnosti konverzace a kvality písemného projevu žáka. Nejméně žáků (0,8 tisíce) se učilo rusky v základních školách ve školním roce 1996/1997. Pokud žák začíná s výukou Dalšího cizího jazyka nebo Cizího jazyka až v 8. ročníku, musí to být v součtu za oba ročníky minimálně 6 hodin (např. po 3 hodinách v 8. i 9. ročníku), aby splnil povinných 6 hodin.

— xvi —

9 Příloha 4: pokusný text s vyznačenými typograficko-pravopisnými chybami 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

Generace slovensky píšících autorek se začala v tisku objevovat nejdříve anonymně (v 40. letech 19. století), především prostřednictvím krátkých básní. Do slovenské literatury tak vstoupily především dvě výrazné autorky a propagátorky slovenské kultury: Elena Maróthy Šoltésová (1855-1939) a Terézie Vansová (1857–1942) , které tvořily první výraznou generaci slovenských spisovatelek. Pokud je naším cílem zkoumat a hodnotit právě počátky nastupující generace autorek , musíme zejména zdůraznit přínos dvojice Vansová–Šoltésová. Ještě výraznějším faktorem bylo domácí rodinné zázemí,ve kterém mu bylo přirozeně vštěpováno, že i žena může být nositelkou národních idejí – alespoň Vajanského matka, Anna Jurkovičová Hurbanová . Je také možné ji vnímat jako jisté reziduum slovenského romantismu a myšlenky slovanské vzájemnosti , kterou propagoval již J. Kollár a P. J. Šafařík. Vansová se snažila zaujmout čtenáře, majíc vyšší cíl–nejen je pobavit, ale předat jim již zformulované myšlenky - návod na život, žebříček hodnot (otázka národní, mravní, náboženská) – přesně tak, jak to dělal i Vajanský ve svých románech. Její práce z 90. let 19. století Bez Boha na svete byla přeložena do 23 jazyků; botanička Izabela Textorisová psala odborné články i beletrii.Do popředí se dostaly myšlenky československy orientovaných hlasistů, kteří rovněž podporovali ženskou emancipaci – ne však ve Vajanského chápání. BOTU, A. – KONEČNÝ, M. : Řečtí uprchlíci: kronika řeckého lidu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1948-49. Praha 2005. Vlakem z Bělehradu přijelo 12 749 dětí ve věku od 6-ti měsíců do 15 let, které doprovázelo 33 dospělých. Více než 60% dětí bylo ve věku do 12 let . Druhá skupina přijela do Mikulova 7 . května 1948 a sestávala z 805 dětí, které pak byly převezeny do Všebořic u Ústí nad Labem. Byly umístěny v dnes již neexistujících dřevěných barácích v Brně-Maloměřicích. „Do záchytné stanice v Mariánských lázních přijely dva transporty .“ V praxi to znamenalo přispět na péči o děti nebo se o ně starat-náklad na měsíční zaopatření jednoho dítěte činil 600 Kčs. První etapa pobytu generace makedonských a řeckých dětí v Československu skončila asi v polovině roku 1948:byla spojena s příchodem, přijetím a postupným rozmisťováním v dětských domovech a zotavovnách. Centralizovaná péče o řecké děti ČsŘS skončila dnem 31.8. 1949– shodou okolností téhož dne přijel do Československa první transport dětí a dospělých. Tyto „soubory řeckých dětí“ nebo ‚soubory řeckých a makedonských studentů ‘, jak je nazýval český tisk, byly často zvány k vystoupením při oslavách 1. máje. Od pádu diktatury do roku 1989 odjelo

— xvii —

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34

z Československa do Řecka a jiných zemí celkem 10 000 řeckých emigrantů. K druhému pojmu Maurice Halbwachs zmiňuje následující: » Naše vzpomínky zůstávají za každých okolností kolektivní (…), i když se týkají událostí, na nichž jsme se podíleli sami, nebo věcí, které jsme viděli pouze my.« ALEXANDER, J. C.: K teorii kulturního traumatu. In : KRATOCHVIL, A. (ed.): Paměť a trauma pohledem humanitních věd: komentovaná antologie teoretických textů. Praha 2015, s. 97. Zároveň nemusí být nutně podmíněn ( kolektivním) traumatem. Tak se jednotlivé dílo a ovšem i literatura,jako souhrn všech svých jednotlivých projevů, zapojuje do složitého organismu společenského života a dostává se do sféry vzájemného působení jeho jednotlivých složek... V prvním oddílu tuto příčinu předesílá , ve druhém ukazuje „rubovou“ stranu poezie 60. let ( tzv. „lingvistickou poezii “ ). Chorvati prchali před expanzí Osmanské říše –Turci zaplavili během 15. a 16. století prakticky celý Balkán. Tato situace vedla k jakémusi vnitřnímu rozdělení chorvatské komunity na česko–chorvatský a chorvatsko-německý tábor. Účastnilo se jej patnáct osob ve věkovém rozmezí 28 až 85 let . Vztahy Chorvatů s Němci se začaly narušovat ve 30. letech 20 . století, kdy začal sílit vliv nacismu. BÁRTA, M.: Chorvatská akce. Paměť a dějiny 2010, č. 3, s. 19. [online]. [Cit. 5. 8. 2016]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1003/014-025.pdf. Kontakty začaly od 60. let nabývat na intenzitě díky snazšímu cestování automobily. Společnost 3 (S3) – nejvzdálenější sociální skupiny (společnost v zemi , odkud odešla starší generace). U dětí do 7 let / v mnohem menší míře do 10 let / probíhá osvojení si jazyka prostřednictvím kultury – jsou to pak přirozeně bilingvní jedinci. Děti jmenují Německo (zemi pobytu) a Rusko (zemi svého narození/narození rodičů nebo bydliště příbuzných). Strmý nárůst aktivity těchto „minighett “ byl typický pro období let 1990–2000. Poté, co rodiče a děti vyplnili listy, které byly přiřazeny k jedné rodině, jsme identifikovali úplný nesoulad až protichůdné zájmy dítěte a rodičů (40 % pravděpodobnost). Jak můžeme vidět, autor hrdinku charakterizuje podle jména ( Sofia=moudrost), p r o t o ž e jedině Sofie si uvědomuje potřebu změny. Na blízkost Čackého a děkabristů však jako první poukázal kritik A. A. Grigorjev.. Závěr je však nečekaný, Čackij odchází (poslední dějství, 14. výstup ), ve scéně jeho odchodu jsou přítomny ještě Famusov, Sofie, Líza a sluhové. Gabriela Babnik (* 1979) patří v současné době k oblíbeným slovinským spisovatelkám. Motivaci jejího jednání lze spatřovat v touze po blízkosti (manžela) nebo ji připisovat psychickému tlaku, popřípadě neznalosti a nedospělosti. Babnik se podobně jako v předchozích románech vrací ke stejným problémům: komplikované partnerské a rodinné vztahy, rasismus ,xenofobie, problém vlastní identity … Hlavní

— xviii —

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34

úloha v románech připadá ženě, vystupující v několika odlišných rolích, zatímco role mužských postav je spíše druhořadá(s výjimkou románů Sušna doba a Intimno). V noci z 26. na 27. ledna 1967 provedli koordinované pumové útoky na zastupitelské úřady SFRJ v San Franciscu, Chicagu, Washingtonu, New Yorku, Ottawě a Torontu .Petey odmítl péči matky se slovy : „Radši bych umřel, než jel do Jugoslávie.“ (obr. 2) V ještě užším pojetí pak Momirka zástupuje generaci, již bychom mohli nazvat titovskou, tedy tu, která uctívala kult osobnosti Josipa Broze Tita až do hořkého konce SFRJ, a často jej uctívá dodnes . Slova Ladislavy Lederbuchové o tom, že ,,[komiksy - poznámka autora] ,vyprávějí‘ primitivní příběh v přímo vedené jediné dějové linii nesené schematickými postavami. “ Že „… [komiks – poznámka autora] svou uměleckou úrovní patří do triviálního umění, nezatěžuje čtenáře otázkami o vztahu člověka a světa , chce jen pobavit.“ V jejímž textu mj. stojí: „otevři oči prohlídni si svoji rodinu / prej fotr po třech pivech žene čmoudy do plynu“. Dokážu i jim říct, že se s xenofoby a rasisty kamarádit nebudu ? Co když ten už nepřijatelný „ jiný názor“ má někdo, s kým se rozejít tak jednoduše nejde – rodiče, sourozenci, blízcí příbuzní…. V postjugoslávské společnosti problémy spojené s nacionalismem rezonují mnohem více. Mgr. Eliška Gunišová /* 1989/ absolvovala magisterské studium na Fakultě středoevropských studií Univerzity Konstantina Filozofa v Nitře. Je spoluzakladatelkou Mezinárodní metodické rady mnohojazyčnosti a mezikulturní komunikace a metodického portálu http://bilingual-online.net. Mgr. Jana Šupová (*1979) je v současnosti doktorandkou oboru paleoslovenistika a slovanské jazyky na Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. „V tomto smyslu realismus znamená ,objektivní ztvárnění současné společenské reality‘. […]U některých autorů, i když ne u všech, se realismus stává historizujícím: uchopuje společenskou realitu jako dynamický vývoj.“ K. V. Rais se primárně zaměřuje na realitu venkovského života a předně na majetkové spory, společenské postavení a rodinné vazby – konkrétně se jedná o vztahy mezi dětmi a jejich rodiči. „Narodil se tu, v Bělohradě u Jičína ( 4. ledna 1859), mezi chudými tkalci a malými sedláčky […]a přinesl si do světa jejich tesknou duši.“ Vyděsila jste se, divže jste neutekla … Chachacha! Revoluční dění a činnost bulharské emigrace 60.–80. let 19. století, rozpor mezi Christo Botevem a Ljubenem Karavelovem a „nové formy revolty“ Julie Kristevy. Člověk, který říká „ne“ , třebaže odmítá, nevzdává se. Pod praporem s nápisem „Svoboda nebo smrt ! “ vyrazil Botevův oddíl od dunajského břehu. §70 zák. č. 301/2000 Sb. a 15 °C, 45℃. Krejčovství Šídlo&Jahelka, s. r. o. Od roku 1973 působí Julia Kristeva na pařížské univerzitě Université Paris VII. pojmenované po Denisi Diderotovi. Dnes pod slovem revolta[revolte] rozumíme zpochybňování

— xix —

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34

ustálených norem, hodnot, moci. …to funguje čím dál tím více prostřednictvím ,dat‘, ,cifer‘, ,hodnot‘ a stále méně prostřednictvím otázek… Tam, kde je možné se vyjádřit ve zdánlivém soukromí (což je ovšem pouhá iluze), vyjadřují se mladí o svých věkových oponentech „bez cenzury“, neobyčejně agresivně, nenávistně až vražedně. To připomíná pobyt profesora Aronnaxe z Vernova románu Dvacet tisíc mil pod mořem(1870) nebo kolonistů z Tajuplného ostrova (ʼ 74) na Nemově Nautilu: mladý knihovník přichází do urba kune. Dmytro Čyževs'skyj / Dmitrij Čiževskij při koncipování dějin ruské klasiky 19. století mluví o antinomii romantismus — realismus. V průběhu své dosavadní badatelské dráhy psala mimo jiné o poetismu (kolektivní publikace vyšla v NDR roku 1979), realismu a literárních vztazích (1988 , 1985), avantgardě v slovanských literaturách (1993).Básníka musel zastat katolický příslušník generace 1936 Jiří Kuběna (vl. jm. Jiří Paukert). Patří k nim mimo jiné práce o S. K. Neumannovi, V. Nezvalovi, o české poezii 20.—30. let 20. století, o literatuře Pražského jara;významně se podílela na týmových výstupech o české literatuře a literaturách tzv. východní Evropy. Sám tento pojem mi připadá příliš hyperbolický, nadnesený právě ve smyslu „filozofie“, čímž se pravděpodobně myslí obecné uvažování o románu. Přesto se Pasternak výrazněji do diskuse mezi akmeisty (N. S. Gumiljov, A. Achmatovova, O. Mandelštam) a futuristy (V. Chlebnikov, V. Majakovskij) nezapojuje . Jedním z nejvýznamnějších výsledků bylo zjištění, že ve výuce cizích jazyků se pracuje s odborným textem (75 %) a že vyhledávání na internetu se stalo běžnou záležitostí ve výuce cizího jazyka (65%-ní využití). Problémem je již pojem, který Martinek použil v jedné knize,tedy „české Těšínsko“, neboť to je v pravém slova smyslu předmětem jeho monografického zpracování. Publikace je žánrově poněkud neobvyklá, neboť její první část nazvaná Mytologie každodennosti: utváření postsovětského diskursu je dokumentárním přepisem internetového portálu http://esaulov.net, na němž autor od ledna 2012 pravidelně komentuje každodenní události ve své zemi. Také úvodní studie Larisy Polubojarinovové (Sankt-Petěrburg) o pojmu «biedermeier» v německé a ruské literární vědě je typická rámcovým pojetím fenoménu. Nese poměrně dlouhý název „ O omezeních možnosti pasivizace aktivních konstrukcí s dokonavými slovesy v současné ruštině (v porovnání s češtinou) a o některých jiných problémech v rámci funkčně sémantické kategorie slovesného rodu“ (Gaudeamus, 2015 ,ISBN 978-80-7435-6124). Kesner ve svém výzkumu aktiva a pasiva zvolil přístup funkční, jednak plně v duchu odkazu Pražské lingvistické školy, ale především s odvoláním na teorii funkčně sémantických polí, resp.funkčně sémantických kategorií, jejichž prizmatem byly ve 2. pol. XX.století mnohé gramatické jevy v ruské

— xx —

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30

lingvistice popsány. Celkem, jak je uvedeno na s. 8, tvoří vzorek participií perfecti passivi 2.414 jednotek, což je úctyhodné číslo‼ V r. 2000 jí byla přisouzena vědecká hodnost Ph. D. opět na FF UK. PhDr. Jana Ruferová, Ph.D., zanechala výraznou stopu v historii katedry slavistiky na PdF UHK, s níž spojila svou profesionální dráhu. První nastolená otázka je: jsou obyvatelská jména apelativa, nebo propria⁇ Čtvrtý oddíl Dynamika modelů obyvatelských jmen v češtině a bulharštině (s. 106–119 ) se primárně zabývá variantností a / nebo konkurencí odvozovacích prostředků sledované slovotvorné kategorie. Nyní se pokusíme interpretovat, k jakým závěrům doc. Avramovová dochází u teoreticko-metodologických otázek zformulovaných v úvodu recenze. Alogické slovotvorně - sémantické důsledky, které by nastaly, kdybychom OJ mužského rodu chápali z hlediska přirozeného rodu příznakově a od nich teprve odvozovali podoby ženské, nastiňuje autorka na s. 34 („ Pražanka je Pražan [muž] ženského pohlaví“). To platí i pro OJ s tzv. nulovým sufixem (Švéd, Rus, Čech, Kazach, Bulhar, Srb, Chorvat atp .). F. Štícha tuto podobu v jiné práci dokonce uvádí jako rovnocennou té kodifikované (Štícha a kol. 2013: 120). Sufixu -[č]an věnuje autorka vůbec poměrně velký prostor (v rámci řešení otázky motivace jmen Angličan, Belgičan apod.). Alternant –č- je tam tedy vnímán jako součást slovotvorného základu, bez dalšího objasňování jeho původu. S tím se dá souhlasit, budeme- li obyvatelská jména chápat skutečně jen jako jména označující „osobu X, která je obyvatelem místa Y nebo pochází z místa Y“. Dnešní název ve většině evropských jazyků je odvozen od germánského Finland (”země Finů”), které má původ u etnonyma Fenni (u Tacita) nebo Fenland („země močálů“ , od fens „močály, blata“). ŠTÍCHA, F. a kol. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha 2013. OJ Kazach a Kazachstánec jsou dnes v češtině variantní/konkurenční tvary. Do vzdělávání v ČR byl školským zákonem č. 561 / 2004 Sb. zaveden systém více úrovní tvorby vzdělávacích programů. Jsou to kategorie A1, A2, B1, B2, C1, C2 ; jednotlivé kategorie zohledňují úroveň porozumění při poslechu, čtení, schopnosti konverzace a kvality písemného projevu žáka. Nejméně žáků (0, 8 tisíce) se učilo rusky v základních školách ve školním roce 1996/1997. Pokud žák začíná s výukou Dalšího cizího jazyka nebo Cizího jazyka až v 8. ročníku, musí to být v součtu za oba ročníky minimálně 6 hodin (např. po 3 hodinách v 8.i 9. ročníku), aby splnil povinných 6 hodin.

— xxi —

10 Příloha 5: pokusný text po aplikaci hromadných oprav 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

Generace slovensky píšících autorek se začala v tisku objevovat nejdříve anonymně (v 40. letech 19. století), především prostřednictvím krátkých básní. Do slovenské literatury tak vstoupily především dvě výrazné autorky a propagátorky slovenské kultury: Elena Maróthy Šoltésová (1855–1939) a Terézie Vansová (1857–1942), které tvořily první výraznou generaci slovenských spisovatelek. Pokud je naším cílem zkoumat a hodnotit právě počátky nastupující generace autorek, musíme zejména zdůraznit přínos dvojice Vansová – Šoltésová. Ještě výraznějším faktorem bylo domácí rodinné zázemí, ve kterém mu bylo přirozeně vštěpováno, že i žena může být nositelkou národních idejí – alespoň Vajanského matka, Anna Jurkovičová Hurbanová. Je také možné ji vnímat jako jisté reziduum slovenského romantismu a myšlenky slovanské vzájemnosti, kterou propagoval již J. Kollár a P. J. Šafařík. Vansová se snažila zaujmout čtenáře, majíc vyšší cíl – nejen je pobavit, ale předat jim již zformulované myšlenky – návod na život, žebříček hodnot (otázka národní, mravní, náboženská) – přesně tak, jak to dělal i Vajanský ve svých románech. Její práce z 90. let 19. století Bez Boha na svete byla přeložena do 23 jazyků; botanička Izabela Textorisová psala odborné články i beletrii. Do popředí se dostaly myšlenky československy orientovaných hlasistů, kteří rovněž podporovali ženskou emancipaci – ne však ve Vajanského chápání. BOTU, A. – KONEČNÝ, M.: Řečtí uprchlíci: kronika řeckého lidu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1948–1949. Praha 2005. Vlakem z Bělehradu přijelo 12 749 dětí ve věku od 6 měsíců do 15 let, které doprovázelo 33 dospělých. Více než 60 % dětí bylo ve věku do 12 let. Druhá skupina přijela do Mikulova 7. května 1948 a sestávala z 805 dětí, které pak byly převezeny do Všebořic u Ústí nad Labem. Byly umístěny v dnes již neexistujících dřevěných barácích v Brně-Maloměřicích. „Do záchytné stanice v Mariánských lázních přijely dva transporty.“ V praxi to znamenalo přispět na péči o děti nebo se o ně starat-náklad na měsíční zaopatření jednoho dítěte činil 600 Kčs. První etapa pobytu generace makedonských a řeckých dětí v Československu skončila asi v polovině roku 1948: byla spojena s příchodem, přijetím a postupným rozmisťováním v dětských domovech a zotavovnách. Centralizovaná péče o řecké děti ČsŘS skončila dnem 31. 8. 1949– shodou okolností téhož dne přijel do Československa první transport dětí a dospělých. Tyto „soubory řeckých dětí“ nebo „soubory řeckých a makedonských studentů“, jak je nazýval český tisk, byly často zvány k vystoupením při oslavách

— xxii —

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34

1. máje. Od pádu diktatury do roku 1989 odjelo z Československa do Řecka a jiných zemí celkem 10 000 řeckých emigrantů. K druhému pojmu Maurice Halbwachs zmiňuje následující: »Naše vzpomínky zůstávají za každých okolností kolektivní […], i když se týkají událostí, na nichž jsme se podíleli sami, nebo věcí, které jsme viděli pouze my.« ALEXANDER, J. C.: K teorii kulturního traumatu. In: KRATOCHVIL, A. (ed.): Paměť a trauma pohledem humanitních věd: komentovaná antologie teoretických textů. Praha 2015, s. 97. Zároveň nemusí být nutně podmíněn (kolektivním) traumatem. Tak se jednotlivé dílo a ovšem i literatura, jako souhrn všech svých jednotlivých projevů, zapojuje do složitého organismu společenského života a dostává se do sféry vzájemného působení jeho jednotlivých složek… V prvním oddílu tuto příčinu předesílá, ve druhém ukazuje „rubovou“ stranu poezie 60. let (tzv. „lingvistickou poezii“). Chorvati prchali před expanzí Osmanské říše – Turci zaplavili během 15. a 16. století prakticky celý Balkán. Tato situace vedla k jakémusi vnitřnímu rozdělení chorvatské komunity na česko – chorvatský a chorvatsko-německý tábor. Účastnilo se jej patnáct osob ve věkovém rozmezí 28 až 85 let. Vztahy Chorvatů s Němci se začaly narušovat ve 30. letech 20. století, kdy začal sílit vliv nacismu. BÁRTA, M.: Chorvatská akce. Paměť a dějiny 2010, č. 3, s. 19. [online]. [Cit. 5. 8. 2016]. http://www. ustrcr. cz/data/pdf/pamet-dejiny/ pad1003/014-025. pdf. Kontakty začaly od 60. let nabývat na intenzitě díky snazšímu cestování automobily. Společnost 3 (S3) – nejvzdálenější sociální skupiny (společnost v zemi, odkud odešla starší generace). U dětí do 7 let / v mnohem menší míře do 10 let / probíhá osvojení si jazyka prostřednictvím kultury – jsou to pak přirozeně bilingvní jedinci. Děti jmenují Německo (zemi pobytu) a Rusko (zemi svého narození/narození rodičů nebo bydliště příbuzných). Strmý nárůst aktivity těchto „minighett“ byl typický pro období let 1990–2000. Poté, co rodiče a děti vyplnili listy, které byly přiřazeny k jedné rodině, jsme identifikovali úplný nesoulad až protichůdné zájmy dítěte a rodičů (40 % pravděpodobnost). Jak můžeme vidět, autor hrdinku charakterizuje podle jména (Sofia = moudrost), p r o t o ž e jedině Sofie si uvědomuje potřebu změny. Na blízkost Čackého a děkabristů však jako první poukázal kritik A. A. Grigorjev. Závěr je však nečekaný, Čackij odchází (poslední dějství, 14. výstup), ve scéně jeho odchodu jsou přítomny ještě Famusov, Sofie, Líza a sluhové. Gabriela Babnik (* 1979) patří v současné době k oblíbeným slovinským spisovatelkám. Motivaci jejího jednání lze spatřovat v touze po blízkosti (manžela) nebo ji připisovat psychickému tlaku, popřípadě neznalosti a nedospělosti. Babnik se podobně jako v předchozích románech vrací ke stejným problémům: komplikované partnerské a rodinné vztahy, rasismus, xenofobie, problém

— xxiii —

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34

vlastní identity… Hlavní úloha v románech připadá ženě, vystupující v několika odlišných rolích, zatímco role mužských postav je spíše druhořadá (s výjimkou románů Sušna doba a Intimno). V noci z 26. na 27. ledna 1967 provedli koordinované pumové útoky na zastupitelské úřady SFRJ v San Franciscu, Chicagu, Washingtonu, New Yorku, Ottawě a Torontu. Petey odmítl péči matky se slovy: „Radši bych umřel, než jel do Jugoslávie.“ (obr. 2) V ještě užším pojetí pak Momirka zástupuje generaci, již bychom mohli nazvat titovskou, tedy tu, která uctívala kult osobnosti Josipa Broze Tita až do hořkého konce SFRJ, a často jej uctívá dodnes. Slova Ladislavy Lederbuchové o tom, že „[komiksy – poznámka autora] ,vyprávějí‘ primitivní příběh v přímo vedené jediné dějové linii nesené schematickými postavami.“ Že „… [komiks – poznámka autora] svou uměleckou úrovní patří do triviálního umění, nezatěžuje čtenáře otázkami o vztahu člověka a světa, chce jen pobavit.“ V jejímž textu mj. stojí: „otevři oči prohlídni si svoji rodinu / prej fotr po třech pivech žene čmoudy do plynu“. Dokážu i jim říct, že se s xenofoby a rasisty kamarádit nebudu? Co když ten už nepřijatelný „jiný názor“ má někdo, s kým se rozejít tak jednoduše nejde – rodiče, sourozenci, blízcí příbuzní… V postjugoslávské společnosti problémy spojené s nacionalismem rezonují mnohem více. Mgr. Eliška Gunišová /* 1989/ absolvovala magisterské studium na Fakultě středoevropských studií Univerzity Konstantina Filozofa v Nitře. Je spoluzakladatelkou Mezinárodní metodické rady mnohojazyčnosti a mezikulturní komunikace a metodického portálu http://bilingual-online. net. Mgr. Jana Šupová (* 1979) je v současnosti doktorandkou oboru paleoslovenistika a slovanské jazyky na Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. „V tomto smyslu realismus znamená ,objektivní ztvárnění současné společenské reality‘. […] U některých autorů, i když ne u všech, se realismus stává historizujícím: uchopuje společenskou realitu jako dynamický vývoj.“ K. V. Rais se primárně zaměřuje na realitu venkovského života a předně na majetkové spory, společenské postavení a rodinné vazby – konkrétně se jedná o vztahy mezi dětmi a jejich rodiči. „Narodil se tu, v Bělohradě u Jičína (4. ledna 1859), mezi chudými tkalci a malými sedláčky […] a přinesl si do světa jejich tesknou duši.“ Vyděsila jste se, divže jste neutekla… Chachacha! Revoluční dění a činnost bulharské emigrace 60.–80. let 19. století, rozpor mezi Christo Botevem a Ljubenem Karavelovem a „nové formy revolty“ Julie Kristevy. Člověk, který říká „ne“, třebaže odmítá, nevzdává se. Pod praporem s nápisem „Svoboda nebo smrt!“ vyrazil Botevův oddíl od dunajského břehu. § 70 zák. č. 301/2000 Sb. a 15 ℃, 45 ℃. Krejčovství Šídlo & Jahelka, s. r. o. Od roku 1973 působí Julia Kristeva na pařížské univerzitě Université Paris VII. pojmenované po Denisi

— xxiv —

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34

Diderotovi. Dnes pod slovem revolta [revolte] rozumíme zpochybňování ustálených norem, hodnot, moci. …to funguje čím dál tím více prostřednictvím ,dat‘, ,cifer‘, ,hodnot‘ a stále méně prostřednictvím otázek… Tam, kde je možné se vyjádřit ve zdánlivém soukromí (což je ovšem pouhá iluze), vyjadřují se mladí o svých věkových oponentech „bez cenzury“, neobyčejně agresivně, nenávistně až vražedně. To připomíná pobyt profesora Aronnaxe z Vernova románu Dvacet tisíc mil pod mořem (1870) nebo kolonistů z Tajuplného ostrova (ʼ74) na Nemově Nautilu: mladý knihovník přichází do urba kune. Dmytro Čyževs’skyj / Dmitrij Čiževskij při koncipování dějin ruské klasiky 19. století mluví o antinomii romantismus – realismus. V průběhu své dosavadní badatelské dráhy psala mimo jiné o poetismu (kolektivní publikace vyšla v NDR roku 1979), realismu a literárních vztazích (1988,1985), avantgardě v slovanských literaturách (1993). Básníka musel zastat katolický příslušník generace 1936 Jiří Kuběna (vl. jm. Jiří Paukert). Patří k nim mimo jiné práce o S. K. Neumannovi, V. Nezvalovi, o české poezii 20.–30. let 20. století, o literatuře Pražského jara; významně se podílela na týmových výstupech o české literatuře a literaturách tzv. východní Evropy. Sám tento pojem mi připadá příliš hyperbolický, nadnesený právě ve smyslu „filozofie“, čímž se pravděpodobně myslí obecné uvažování o románu. Přesto se Pasternak výrazněji do diskuse mezi akmeisty (N. S. Gumiljov, A. Achmatovova, O. Mandelštam) a futuristy (V. Chlebnikov, V. Majakovskij) nezapojuje. Jedním z nejvýznamnějších výsledků bylo zjištění, že ve výuce cizích jazyků se pracuje s odborným textem (75 %) a že vyhledávání na internetu se stalo běžnou záležitostí ve výuce cizího jazyka jazyka (65% využití). Problémem je již pojem, který Martinek použil v jedné knize, tedy „české Těšínsko“, neboť to je v pravém slova smyslu předmětem jeho monografického zpracování. Publikace je žánrově poněkud neobvyklá, neboť její první část nazvaná Mytologie každodennosti: utváření postsovětského diskursu je dokumentárním přepisem internetového portálu http://esaulov. net, na němž autor od ledna 2012 pravidelně komentuje každodenní události ve své zemi. Také úvodní studie Larisy Polubojarinovové (Sankt-Petěrburg) o pojmu „biedermeier“ v německé a ruské literární vědě je typická rámcovým pojetím fenoménu. Nese poměrně dlouhý název „O omezeních možnosti pasivizace aktivních konstrukcí s dokonavými slovesy v současné ruštině (v porovnání s češtinou) a o některých jiných problémech v rámci funkčně sémantické kategorie slovesného rodu“ (Gaudeamus, 2015, ISBN 978-80-7435-6124). Kesner ve svém výzkumu aktiva a pasiva zvolil přístup funkční, jednak plně v duchu odkazu Pražské lingvistické školy, ale především s odvoláním na teorii funkčně sémantických polí, resp. funkčně sémantických kategorií, jejichž

— xxv —

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

prizmatem byly ve 2. pol. XX. století mnohé gramatické jevy v ruské lingvistice popsány. Celkem, jak je uvedeno na s. 8, tvoří vzorek participií perfecti passivi 2414 jednotek, což je úctyhodné číslo! V r. 2000 jí byla přisouzena vědecká hodnost Ph. D. opět na FF UK. PhDr. Jana Ruferová, Ph. D., zanechala výraznou stopu v historii katedry slavistiky na PdF UHK, s níž spojila svou profesionální dráhu. První nastolená otázka je: jsou obyvatelská jména apelativa, nebo propria? Čtvrtý oddíl Dynamika modelů obyvatelských jmen v češtině a bulharštině (s. 106–119) se primárně zabývá variantností a / nebo konkurencí odvozovacích prostředků sledované slovotvorné kategorie. Nyní se pokusíme interpretovat, k jakým závěrům doc. Avramovová dochází u teoreticko-metodologických otázek zformulovaných v úvodu recenze. Alogické slovotvorně – sémantické důsledky, které by nastaly, kdybychom OJ mužského rodu chápali z hlediska přirozeného rodu příznakově a od nich teprve odvozovali podoby ženské, nastiňuje autorka na s. 34 („Pražanka je Pražan [muž] ženského pohlaví“). To platí i pro OJ s tzv. nulovým sufixem (Švéd, Rus, Čech, Kazach, Bulhar, Srb, Chorvat atp.). F. Štícha tuto podobu v jiné práci dokonce uvádí jako rovnocennou té kodifikované (Štícha a kol. 2013: 120). Sufixu -[č] an věnuje autorka vůbec poměrně velký prostor (v rámci řešení otázky motivace jmen Angličan, Belgičan apod.). Alternant – č – je tam tedy vnímán jako součást slovotvorného základu, bez dalšího objasňování jeho původu. S tím se dá souhlasit, budeme – li obyvatelská jména chápat skutečně jen jako jména označující „osobu X, která je obyvatelem místa Y nebo pochází z místa Y“. Dnešní název ve většině evropských jazyků je odvozen od germánského Finland („země Finů“), které má původ u etnonyma Fenni (u Tacita) nebo Fenland („země močálů“, od fens „močály, blata“). ŠTÍCHA, F. a kol. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha 2013. OJ Kazach a Kazachstánec jsou dnes v češtině variantní/konkurenční tvary. Do vzdělávání v ČR byl školským zákonem č. 561/2004 Sb. zaveden systém více úrovní tvorby vzdělávacích programů. Jsou to kategorie A1, A2, B1, B2, C1, C2; jednotlivé kategorie zohledňují úroveň porozumění při poslechu, čtení, schopnosti konverzace a kvality písemného projevu žáka. Nejméně žáků (0,8 tisíce) se učilo rusky v základních školách ve školním roce 1996/1997. Pokud žák začíná s výukou Dalšího cizího jazyka nebo Cizího jazyka až v 8. ročníku, musí to být v součtu za oba ročníky minimálně 6 hodin (např. po 3 hodinách v 8. i 9. ročníku), aby splnil povinných 6 hodin.

— xxvi —