AKTY PŘIJATÉ ORGÁNY ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍMI DOHODAMI

12.4.2008

Úřední věstník Evropské unie

CS

II (Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné)

AKTY PŘIJATÉ ORGÁNY ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍMI DOHODAMI

Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je nutné ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343/, který je k dispozici na internetové adrese: http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html.

Předpis č. 49 Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) – Emise vznětových motorů a zážehových motorů (poháněných zemním plynem a zkapalněným ropným plynem)

Jednotná ustanovení o opatřeních proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze vznětových motorů vozidel a emisím plynných znečišťujících látek ze zážehových motorů vozidel poháněných zemním plynem nebo zkapalněným ropným plynem

(Revize 4)

Zahrnuje veškerá platná znění včetně: série změn 05 – datum vstupu v platnost:

OBSAH

KAPITOLA 1.

Působnost

2.

Definice

3.

Žádost o schválení

4.

Schválení

5.

Požadavky a zkoušky

6.

Montáž do vozidla

7.

Rodina motorů

8.

Shodnost výroby

9.

Shodnost vozidel/motorů v provozu

10.

Postihy za neshodnost výroby

11.

Změna schváleného typu a rozšíření schválení

12.

Ukončení výroby

13.

Přechodná ustanovení

14.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za schvalovací zkoušky a správních orgánů Dodatek 1 –

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby, pokud je směrodatná odchylka vyhovující

L 103/1

L 103/2


CS Dodatek 2 –

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby, pokud je směrodatná odchylka nevyhovující nebo není k dispozici

Dodatek 3 –

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby na žádost výrobce

Dodatek 4 –

Určení rovnocennosti systémů

PŘÍLOHY Příloha 1 –

Informační dokument Dodatek 1 – Základní vlastnosti (základního) motoru a informace o provedení zkoušek Dodatek 2 – Základní vlastnosti rodiny motorů Dodatek 3 – Základní vlastnosti typu motoru v rodině Dodatek 4 – Vlastnosti částí vozidla majících vztah k motoru Dodatek 5 – Informace o systémech OBD

Příloha 2A –

Zpráva týkající se udělení schválení, jeho rozšíření, odmítnutí nebo odebrání nebo o ukončení výroby typu vznětového motoru nebo typu motoru poháněného zemním plynem nebo typu zážehového motoru poháněného zkapalněným ropným plynem, jako samostatného technického celku z hlediska emisí znečišťujících látek dle předpisu č. 49 Dodatek 1 – Informace o systémech OBD

Příloha 2B –

Zpráva o udělení schválení, jeho rozšíření, odmítnutí nebo odebrání nebo o ukončení výroby typu vozidla z hlediska emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic dle předpisu č. 49

Příloha 3 –

Uspořádání značek schválení

Příloha 4A –

Postup zkoušky Dodatek 1 – Zkušební cykly ESC a ELR Dodatek 2 – Zkušební cyklus ETC Dodatek 3 – Plán průběhu zkoušky ETC s motorem na dynamometru Dodatek 4 – Postup měření a odběru vzorků Dodatek 5 – Postup kalibrace Dodatek 6 – Kontrola průtoku uhlíku Dodatek 7 – Analytické systémy a systémy pro odběr vzorků

Příloha 4B –

Zkušební postup pro vznětové motory a zážehové motory poháněné zemním plynem nebo zkapalněným ropným plynem zohledňující celosvětový harmonizovaný postup osvědčení pro motory velkého výkonu a těžká užitková vozidla (WHDC, celosvětový technický předpis GTR č. 4) Dodatek 1 – Plán průběhu zkoušky WHTC s motorem na dynamometru Dodatek 2 – Referenční palivo pro vznětové motory Dodatek 3 – Měřicí zařízení Dodatek 4 – Určení rovnocennosti systémů Dodatek 5 – Kontrola průtoku uhlíku Dodatek 6 – Příklad postupu výpočtu

Příloha 5 –

Technické vlastnosti referenčního paliva předepsaného pro schvalovací zkoušky a k ověřování shodnosti výroby

Příloha 6 –

Příklad postupu výpočtu

Příloha 7 –

Postupy provádění zkoušek životnosti systémů regulace emisí

Příloha 8 –

Shodnost vozidel/motorů v provozu

12.4.2008

12.4.2008


CS Příloha 9A –

L 103/3

Palubní diagnostické systémy (OBD) Dodatek 1 – Schvalovací zkoušky palubních diagnostických systémů (OBD)

Příloha 9B –

Technické požadavky na palubní diagnostické systémy (OBD) pro vznětové motory silničních vozidel (WWH-OBD, GTR č. 5) Dodatek 1 – Schválení montáže systémů OBD Dodatek 2 –

Chybné funkce – ilustrace statusu DTC – ilustrace indikace MI a schémata aktivace počitadel

Dodatek 3 – Požadavky na monitorování Dodatek 4 – Zpráva o splnění technických požadavků Dodatek 5 – Informace „freeze-frame“ a datového toku Dodatek 6 – Dokumenty o referenčních normách Dodatek 7 – Dokumentace s informacemi o OBD

1.

PŮSOBNOST

1.1.

Tento předpis se vztahuje na vozidla kategorie M a N 1 a jejich motory, jak je uvedeno v tabulce A, z hlediska zkoušek stanovených pro tyto motory v tabulce B. Předpis se také vztahuje na montáž těchto motorů do vozidel. Tabulka A Účinnost

Kategorie vozidla 1

Maximální hmotnost

M1

(a) (b) (c) (d)

Zážehové motory

Vznětové motory

Benzin

NG (a)

LPG (b)

Motorová nafta

Ethanol

≤ 3,5 t

—

—

—

—

—

≤ 3,5 t

—

R49

R49

R49

R49

M2

—

—

R49

R49

R49 nebo R83 (c) (d)

R49

M3

—

—

R49

R49

R49

R49

N1

—

—

R49 nebo R83 (d)

R49 nebo R83 (d)

R49 nebo R83 (d)

R49

N2

—

—

R49

R49

R49 nebo R83 (c) (d)

R49

N3

—

—

R49

R49

R49

R49

zemní plyn. zkapalněný ropný plyn. Předpis č. 83 se vztahuje pouze na vozidla s referenční hmotností 2 840 kg a vyšší a rozšiřuje tak schválení udělené vozidlu kategorie M1 nebo N1. „R49 nebo R83“ znamená, že výrobci mohou v souladu s tímto předpisem nebo v souladu s předpisem č. 83 získat schválení typu, viz odstavec 1.2.

Tabulka B Požadavky

Zážehové motory

Vznětové motory

Benzin

NG

LPG

Motorová nafta

Ethanol

Plynné znečišťující látky

—

Ano

Ano

Ano

Ano

Částice

—

Ano (a)

Ano (a)

Ano

Ano

L 103/4


CS

12.4.2008

Zážehové motory Benzin

NG

LPG

Motorová nafta

Ethanol

Kouř

—

—

—

Ano

Ano

Trvanlivost

—

Ano

Ano

Ano

Ano

Shodnost v provozu

—

Ano

Ano

Ano

Ano

OBD

—

Ano (b)

Ano (b)

Ano

Ano

(a) (b)

1.2.

Vznětové motory

Vztahuje se pouze na stupeň C v tabulce 2 odstavce 5.2.1. Data nabytí účinnosti v souladu s odstavcem 5.4.2.

Rovnocenná schválení Následující motory/vozidla není třeba v souladu s tímto předpisem schvalovat, jsou-li součástí vozidla schváleného v souladu s předpisem č. 83: a)

vznětové motory montované do vozidel kategorií N1, N2 a M2 1 poháněné motorovou naftou;

b)

zážehové motory poháněné zemním plynem (NG) nebo zkapalněným ropným plynem (LPG) montované do vozidel kategorie N1; 1

c)

vozidla kategorií N1, N2 a M2 1 vybavená vznětovými motory poháněnými motorovou naftou a vozidla kategorie N1 1 vybavená zážehovými motory poháněnými zemním plynem (NG) nebo zkapalněným ropným plynem (LPG).

2.

DEFINICE

2.1.

Pro účely tohoto předpisu: „approval of an engine (engine family)“ means the approval of an engine type (engine family) with regard to the level of the emission of gaseous and particulate pollutants, smoke and the on-board diagnostic (OBD) system; „schválením motoru (rodiny motorů)“ se rozumí schválení typu motoru (rodiny motorů) s ohledem na úroveň emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic, kouř a palubní diagnostický systém (OBD); „schválením vozidla“ se rozumí schválení typu vozidla s ohledem na úroveň emisí plynných znečišťujících látek, znečišťujících částic a kouře z jeho motoru, na jeho palubní diagnostický systém a montáž motoru do vozidla; „pomocnou strategií pro regulaci emisí (AECS)“ se rozumí strategie řízení emisí, která se aktivuje nebo která mění základní strategii pro regulaci emisí za specifickým účelem nebo v reakci na specifický soubor okolních a/nebo provozních podmínek, např. rychlost vozidla, otáčky motoru, použitý rychlostní stupeň, teplotu nebo tlak v sání; „základní strategií pro regulaci emisí (BECS)“ se rozumí strategie pro regulaci emisí, která je aktivní v celém rozsahu otáček a zatížení motoru, dokud se neaktivuje AECS. Příklady BECS jsou kromě jiného: a)

mapa seřízení ventilů,

b)

mapa recirkulace výfukových plynů,

c)

mapa dávkování činidla pro katalyzátor SCR (selektivní katalytická redukce);

12.4.2008


CS

„kombinovaným filtrem částic a oxidů dusíku“ se rozumí systém následného zpracování výfukových plynů určený k současnému snižování emisí oxidů dusíku (NOx) a znečišťujících částic (PT); „nepřetržitou regenerací“ se rozumí proces regenerace systému následného zpracování výfukových plynů, k němuž dochází buď nepřetržitě nebo alespoň jednou během zkoušky ETC. Tento proces regenerace nevyžaduje zvláštní postup zkoušky; „kontrolním rozsahem“ se rozumí rozsah mezi otáčkami motoru A a C a mezi procentním zatížením od 25 do 100; „deklarovaným maximálním výkonem (Pmax)“ se rozumí maximální výkon v kW EHK (netto výkon) podle prohlášení výrobce v jeho žádosti o schválení; „odpojovací strategií“ se rozumí: a)

AECS, která snižuje účinnost regulace emisí vztaženou k BECS za podmínek, které lze přiměřeně očekávat při běžném používání vozidla,

b)

BECS, která rozlišuje mezi provozem na základě normalizované schvalovací zkoušky a jiným provozem a zajišťuje nižší úroveň regulace emisí za podmínek, které nejsou zahrnuty do použitelných postupů schvalovací zkoušky, nebo

c)

OBD nebo monitorovací strategie regulace emisí, jež rozlišuje mezi provozem na základě normalizované schvalovací zkoušky a jiným provozem a zajišťuje nižší úroveň monitorovací funkce (po stránce včasnosti a přesnosti) za podmínek, které nejsou zahrnuty do použitelných postupů schvalovací zkoušky;

„systémem ke snížení emisí NOx“ se rozumí systém následného zpracování výfukových plynů, které má snížit emise oxidů dusíku (NOx) (např. v současné době existují pasivní a aktivní katalyzátory chudých NOx, adsorbenty NOx a systémy selektivní katalytické redukce (SCR)); „dobou zpoždění“ se rozumí doba mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 10 % posledních udávaných hodnot (t10). U plynných znečišťujících látek se v zásadě jedná o dobu dopravy měřené složky od odběrné sondy k detektoru. Pro dobu zpoždění je jako referenční bod stanovená odběrná sonda; „vznětovým motorem“ se rozumí motor, který pracuje na principu zapalování kompresí; „zkouškou ELR“ se rozumí zkušební cyklus skládající se ze sledu stupňů zatížení při konstantních otáčkách motoru, který se provádí podle odstavce 5.2; „zkouškou ESC“ se rozumí zkušební cyklus skládající se z 13 režimů ustáleného stavu, který se provádí podle odstavce 5.2; „zkouškou ETC“ se rozumí zkušební cyklus skládající se z 1 800 neustálených, každou sekundu se střídajících režimů, který se provádí podle odstavce 5.2; „prvkem konstrukce“ s ohledem na vozidlo nebo motor se rozumí, a)

řídicí systém, včetně počítačového programového vybavení, elektronických kontrolních systémů a počítačové logiky,

b)

kalibrace řídicího systému,

L 103/5

L 103/6


CS c)

výsledek vzájemného působení systémů,

d)

nebo prvky technického vybavení;

„vadou související s emisemi“ se rozumí nedostatek nebo odchylka od běžných výrobních tolerancí v konstrukci, materiálu nebo provedení přístroje, systému nebo montážního celku ovlivňující určitý parametr, specifikaci nebo součást systému regulace emisí. Za „vadu související s emisemi“ je možno považovat chybějící součást; „strategií pro regulaci emisí (ECS)“ se rozumí prvek nebo soubor prvků konstrukce, který je začleněn do celkové konstrukce systému motoru nebo vozidla k regulování emisí výfukových plynů, která zahrnuje jednu strategii BECS a jeden soubor AECS; „systémem regulace emisí“ se rozumí systém následného zpracování výfukových plynů, elektronický regulátor/elektronické regulátory k řízení systému motoru a jakákoli součást systému motoru související s emisemi, která dodává vstupní signály nebo přijímá signály z tohoto regulátoru/těchto regulátorů, a popřípadě komunikační rozhraní (technické vybavení a hlášení) mezi elektronickou řídicí jednotkou motoru (EECU) a jinou hnací jednotkou nebo řídicí jednotkou vozidla s ohledem na řízení emisí; „monitorovacím systémem regulace emisí“ se rozumí systém, který zajišťuje správnou funkci opatření k regulaci emisí NOx a který je uskutečňován v systému motoru podle požadavků odstavce 5.5; „nastavením režimu selhání ovlivňujícího emise“ se rozumí aktivace AECS v případě chybné funkce ECS odhalené systémem OBD, která vede k aktivaci MI a k tomu, že nejsou údaje z vadné součásti nebo systému požadovány; „rodinou motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů“ pro zkoušky během programu akumulace doby provozu ke zjištění faktorů zhoršení podle přílohy 7 tohoto předpisu a ke kontrole shodnosti vozidel/motorů v provozu podle přílohy 8 tohoto předpisu se rozumí výrobcem stanovená skupina motorů odpovídající definici rodiny motorů, které se však dále seskupují podle motorů používajících podobný systém následného zpracování výfukových plynů; „systémem motoru“ se rozumí motor, systém regulace emisí a komunikační rozhraní (technické vybavení a hlášení) mezi elektronickou řídicí jednotkou motoru (EECU) a jinou hnací jednotkou nebo řídicí jednotkou vozidla; „rodinou motorů“ se rozumí výrobcem stanovená skupina motorů, které vzhledem ke své konstrukci definované v odstavci 7 tohoto předpisu mají podobné emisní vlastnosti; všechny jednotlivé motory rodiny musí splňovat platné mezní hodnoty emisí; „rozsahem provozních otáček motoru“ se rozumí rozsah otáček motoru, který se používá nejčastěji při běžném provozu motoru a který se nalézá mezi dolními a horními otáčkami podle dodatku 1 přílohy 4A tohoto předpisu; „otáčkami motoru A, B a C“ se rozumějí zkušební otáčky v rozsahu provozních otáček motoru, které se použijí pro zkoušku ESC a pro zkoušku ELR podle dodatku 1 přílohy 4A tohoto předpisu; „seřízením motoru“ se rozumí určitá konfigurace motoru/vozidla, která zahrnuje strategii pro regulaci emisí (ECS), jeden jmenovitý výkon motoru (schválená křivka při plném zatížení) a jednu sadu omezovačů točivého momentu, pokud jsou použity; „typem motoru“ se rozumějí motory, které se vzájemně neliší z hlediska podstatných vlastností popsaných v příloze 1 tohoto předpisu;

12.4.2008

12.4.2008


CS

„systémem následného zpracování výfukových plynů“ se rozumí katalyzátor (oxidační nebo třícestný), filtr částic, systém ke snížení emisí NOx, kombinovaný systém ke snížení emisí NOx s filtrem částic nebo jiné zařízení ke snížení emisí, které je namontováno za motorem. Tato definice nezahrnuje recirkulaci výfukových plynů, která je považována za nedílnou součást systému motoru, pokud je namontována; „plynovým motorem“ se rozumí zážehový motor na zemní plyn (NG) nebo na zkapalněný ropný plyn (LPG); „plynnými znečišťujícími látkami“ se rozumí oxid uhelnatý, uhlovodíky (vyjádřené ekvivalentem CH1,85 pro vznětové motory, CH2,525 pro motory na LPG a CH2,93 pro motory na NG (NMHC) a molekulou CH3O0,5 pro vznětové motory na ethanol), methan (vyjádřený ekvivalentem CH 4 pro NG) a oxidy dusíku vyjádřené ekvivalentem oxidu dusičitého (NO 2); „horními otáčkami (nhi)“ se rozumějí nejvyšší otáčky, při kterých má motor 70 % maximálního deklarovaného výkonu; „dolními otáčkami (nlo)“ se rozumějí nejnižší otáčky, při kterých má motor 50 % maximálního deklarovaného výkonu; „celkovým selháním funkce“ (*) se rozumí trvalá nebo dočasná chybná funkce systému následného zpracování výfukových plynů, u níž se předpokládá, že bude mít za následek okamžité nebo pozdější zvýšení úrovně plynných znečišťujících látek nebo znečišťujících částic systému motoru, a kterou systém OBD nemůže správně odhadnout; „chybnou funkcí“ se rozumí: a)

zhoršení nebo selhání, včetně elektrických selhání, systému regulace emisí, které vede ke zvýšení emisí nad mezní hodnoty pro OBD nebo popřípadě k nemožnosti dosáhnout funkčního výkonu systému následného zpracování výfukových plynů, kdy emise určité regulované znečišťující látky překračují mezní hodnoty pro OBD,

b)

případ, kdy systém OBD nesplňuje požadavky na monitorování podle tohoto předpisu.

Výrobce může nicméně považovat za chybnou funkci zhoršení nebo selhání, které má za následek, že emise nepřekračují mezní hodnoty pro OBD; „indikátorem chybné funkce (MI)“ se rozumí optický indikátor, který zřetelně informuje řidiče vozidla v případě chybné funkce ve smyslu tohoto předpisu; „motorem s více možnostmi seřízení“ se rozumí motor, který má více než jednu možnost seřízení motoru; „skupinou plynů NG“ se rozumí jedna ze skupin H nebo L definovaných v evropské normě EN 437 z listopadu 1993; „netto výkonem“ se rozumí výkon v kW změřený na zkušebním stavu na konci klikového hřídele nebo rovnocenného orgánu a měřený postupem pro měření výkonu podle předpisu č. 85; „systémem OBD“ se rozumí palubní diagnostický systém určený pro kontrolu emisí, který musí být schopen odhalit chybnou funkci a identifikovat pravděpodobnou oblast chybné funkce pomocí chybových kódů ukládaných do paměti počítače; (*) Ostavec 5.4.1 tohoto nařízení stanoví monitorování celkového selhání funkce místo monitorování zhoršení nebo ztráty účinnosti katalyzátoru/filtru systému k následnému zpracování výfukových plynů. Příklady celkového selhání funkce jsou uvedeny v ostavcích 3.2.3.2 a 3.2.3.3. přílohy 9A tohoto předpisu.

L 103/7

L 103/8

CS

Úřední věstník Evropské unie „rodinou motorů s OBD“ pro schválení systému OBD podle požadavků přílohy 9A tohoto předpisu se rozumí výrobcem stanovená skupina systémů motorů se společnými konstrukčními parametry systému OBD podle odstavce 7.3 tohoto předpisu; „opacimetrem“ se rozumí přístroj určený k měření opacity částic kouře na principu zeslabení světla; „základním motorem“ se rozumí motor vybraný z rodiny motorů tak, aby jeho emisní vlastnosti byly reprezentativní pro tuto rodinu motorů; „systémem následného zpracování částic“ se rozumí systém následného zpracování výfukových plynů určený ke snížení emisí znečišťujících částic (PT) pomocí mechanické, aerodynamické, difúzní nebo inerční separace; „znečišťujícími částicemi“ se rozumí jakýkoli materiál, který se zachytí na stanoveném filtračním médiu po zředění výfukových plynů čistým filtrovaným vzduchem při teplotě nejvýše 325 K (52 oC); „poměrným zatížením“ se rozumí procentuální podíl maximálního využitelného momentu při daných otáčkách; „periodickou regenerací“ se rozumí proces regenerace zařízení pro regulaci emisí, k němuž dochází pravidelně v době kratší než 100 hodin běžného chodu motoru. Během cyklů, při nichž dochází k regeneraci, mohou být emisní normy překročeny; „jednotkou odběru výkonu“ se rozumí motorem poháněné zařízení k pohonu pomocných a přídavných zařízení na vozidle; „jmenovitými otáčkami“ se rozumí nejvyšší otáčky při plném zatížení dovolené regulátorem nebo, není-li takový regulátor použit, otáčky při kterých je dosaženo maximálního výkonu motoru uvedeného výrobcem v odstavci 2 dodatku 2 přílohy 1; „činidlem“ se rozumí médium, které je uloženo v nádrži ve vozidle a je dodáváno systémem následného zpracování výfukových plynů (v případě potřeby) podle požadavku systému regulace emisí; „rekalibrováním“ se rozumí jemné seřízení motoru na NG, aby se zajistila stejná výkonnost (výkon, spotřeba paliva) v jiné skupině zemního plynu; „referenčními otáčkami (nref)“ se rozumí 100 % hodnoty otáček, která se použije k denormalizaci poměrných hodnot otáček zkoušky ETC podle dodatku 2 přílohy 4A tohoto předpisu; „dobou odezvy“ se rozumí časový rozdíl mezi rychlou změnou složky, která se má měřit v referenčním bodě, a odpovídající změnou odezvy měřicího systému, přičemž změna měřené složky je nejméně 60 % plného rozsahu stupnice a dochází k ní v době kratší než 0,1 sekundy. Doba odezvy systému (t90) se skládá z doby zpoždění k systému a doby náběhu systému (viz také normu ISO 16183); „dobou náběhu“ se rozumí doba mezi odezvou u 10 % a 90 % posledních udávaných hodnot (t90 – t10). To je doba odezvy přístroje poté, co se složka, která se má měřit, dostala k přístroji. Pro dobu náběhu je jako referenční bod stanovená odběrná sonda; „automatickou přizpůsobivostí“ se rozumí každé zařízení motoru, které umožňuje udržovat konstantní poměr vzduch/palivo; „kouřem“ se rozumějí částice suspendované v proudu výfuku vznětového motoru, které pohlcují, odrážejí nebo lámou světlo; „zkušebním cyklem“ se rozumí sled fází zkoušky, z nichž každá je definována určitými otáčkami a točivým momentem, které musí mít motor v ustáleném stavu (zkouška ESC) nebo za neustálených provozních podmínek (zkouška ETC, ELR);

12.4.2008

12.4.2008


CS

L 103/9

„omezovačem točivého momentu“ se rozumí zařízení, které dočasně omezuje maximální točivý moment motoru; „dobou transformace“ se rozumí doba mezi změnou složky, která se má měřit v odběrné sondě, a odezvou systému u 50 % posledních udávaných hodnot (t50). Doba transformace se používá k synchronizaci signálů různých měřicích přístrojů; „dobou životnosti“ pro vozidla a motory schválené podle řádku B1, řádku B2 nebo řádku C tabulky uvedené v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu se rozumí příslušná ujetá vzdálenost a/nebo doba provozu, která je vymezena v odstavci 5.3 (životnost systémů regulace emisí) tohoto předpisu, během níž musí být zaručeno dodržení mezních hodnot pro emise plynných znečišťujících látek, částic a kouře jako součást schválení; „typem vozidla“ se rozumí kategorie motorových vozidel, které se vzájemně podstatně neliší z hlediska vlastností vozidel a motorů popsaných v příloze 1 tohoto předpisu; „Wobbeho indexem (dolním Wl nebo horním Wu)“ se rozumí poměr odpovídající výhřevnosti plynu na jednotku objemu k druhé odmocnině poměrné hustoty plynu za stejných referenčních podmínek:

W = Hplyn

qffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi ρvzduch =ρplyn

„faktorem posunu λ (Sλ)“ se rozumí výraz, který popisuje požadovanou pružnost systému řízení motoru z hlediska změny poměru přebytku vzduchu λ, jestliže motor pracuje s plynem rozdílného složení, než má čistý methan (výpočet Sλ viz příloha 7). 2.2.

Značky, zkratky a mezinárodní normy

2.2.1.

Značky zkušebních parametrů: Značka

Jednotka

Význam

Ap

m2

Ae

m2

Plocha průřezu výfukového potrubí

c

ppm/ %

Koncentrace Koeficient průtoku SSV-CVS

Plocha průřezu izokinetické odběrné sondy

Cd

—

C1

—

Ekvivalent uhlovodíků vyjádřený uhlíkem 1

d

m

Průměr

D0

m3/s

Úsek na ose souřadnic příslušející kalibrační funkci PDP

D

—

Faktor ředění

D

—

Konstanta Besselovy funkce

E

—

Konstanta Besselovy funkce

EE

—

Účinnost vztažená k ethanu

EM

—

Účinnost vztažená k methanu

EZ

g/kWh

Interpolovaná hodnota emisí NOx v regulačním bodě

f

1/s

Frekvence Faktor ovzduší v laboratoři

fa

—

fc

s−1

Besselova mezní frekvence filtru

Fs

—

Stechiometrický faktor

H

MJ/m3

Výhřevnost

Ha

g/kg

Absolutní vlhkost nasávaného vzduchu

Hd

g/kg

Absolutní vlhkost ředicího vzduchu

i

—

Index označující jednotlivý režim nebo okamžité měření

K

—

Besselova konstanta

L 103/10


CS

Značka

Jednotka

12.4.2008

Význam

m−1

Koeficient absorpce světla

kh, D

—

Korekční faktor vlhkosti pro NOx pro vznětové motory

kh, G

—

Korekční faktor vlhkosti pro NOx pro plynové motory

k kf

Specifický faktor paliva pro převod ze suchého stavu na vlhký stav

KV

Kalibrační funkce CFV

kW, a

—

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro nasávaný vzduch

kW, d

—

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředicí vzduch

kW, e

—

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro zředěné výfukové plyny

kW, r

—

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro surové výfukové plyny

L

%

Procento točivého momentu z maximálního točivého momentu při zkušebních otáčkách

La

m

Efektivní délka optické dráhy

Mra

g/mol

Molekulová hmotnost nasávaného vzduchu

Mre

g/mol

Molekulová hmotnost výfukových plynů

md

kg

Hmotnost vzorku ředicího vzduchu prošlého odběrnými filtry částic

med

kg

Celková hmotnost zředěných výfukových plynů za cyklus

medf

kg

Hmotnost rovnocenných zředěných výfukových plynů za cyklus

mew

kg

Celková hmotnost výfukových plynů za cyklus

mf

mg

Hmotnost odebraného vzorku částic

mf, d

mg

Hmotnost vzorku částic odebraného z ředicího vzduchu

mgas

g/h nebo g

Hmotnostní průtok plynných emisí

mse

kg

Hmotnost vzorku za cyklus

msep

kg

Hmotnost vzorku zředěných výfukových plynů prošlých odběrnými filtry částic

mset

kg

Hmotnost vzorku dvojitě zředěných výfukových plynů prošlých odběrnými filtry částic

mssd

kg

Hmotnost sekundárního ředicího vzduchu

N

%

Opacita

NP

—

Celkový počet otáček PDP za cyklus

NP, i

—

n

min

np

−1

Počet otáček PDP za časový interval −1

s

Otáčky motoru Otáčky PDP

nhi

min

−1

Horní otáčky motoru

nlo

min−1

Dolní otáčky motoru

nref

min

−1

pa

kPa

Tlak nasycených par vzduchu nasávaného motorem

pb

kPa

Celkový atmosférický tlak

Referenční otáčky motoru pro zkoušku ETC

pd

kPa

Tlak nasycených par ředicího vzduchu

pp

kPa

Absolutní tlak

pr

kPa

Tlak vodních par po chladící lázni

ps

kPa

Atmosférický tlak vzduchu v suchém stavu

p1

kPa

Podtlak ve vstupu do čerpadla

P(a)

kW

Příkon pomocných zařízení namontovaných pro zkoušku

P(b)

kW

Příkon pomocných zařízení odmontovaných pro zkoušku

P(n)

kW

Netto výkon nekorigovaný

12.4.2008


CS

Značka

Jednotka

L 103/11

Význam

P(m)

kW

Výkon změřený na zkušebním stavu

qmaw

kg/h nebo kg/s

Hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu

qmad

kg/h nebo kg/s

Hmotnostní průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu

qmdw

kg/h nebo kg/s

Hmotnostní průtok ředicího vzduchu ve vlhkém stavu

qmdew

kg/h nebo kg/s

Hmotnostní průtok zředěných výfukových plynů ve vlhkém stavu

qmdew, i

kg/s

Okamžitý hmotnostní průtok CVS ve vlhkém stavu

qmedf

kg/h nebo kg/s

Rovnocenný hmotnostní průtok zředěných výfukových plynů ve vlhkém stavu

qmew

kg/h nebo kg/s

Hmotnostní průtok výfukových plynů ve vlhkém stavu

qmf

kg/h nebo kg/s

Hmotnostní průtok paliva

qmp

kg/h nebo kg/s

Hmotnostní průtok vzorku částic

qvs

dm3/min

Průtok vzorku do analyzátoru

qvt

cm3/min

Průtok sledovacího plynu

Ω

—

Besselova konstanta

3

Qs

m /s

Objemový průtok PDP/CFV-CVS

QSSV

m3/s

Objemový průtok SSV-CVS

ra

—

Poměr ploch průřezu izokinetické sondy a výfukového potrubí

rd

—

Ředicí poměr

rD

—

Poměr průměru SSV-CVS

rp

—

Tlakový poměr SSV-CVS

rs

—

Poměr vzorku

Rf

—

Faktor odezvy FID 3

ρ

kg/m

Hustota

S

kW

Nastavení dynamometru

m−1

Okamžitá hodnota kouře

Sλ

—

Faktor posunu λ

T

K

Absolutní teplota

Ta

K

Absolutní teplota nasávaného vzduchu

t

s

Doba měření

te

s

Doba elektrické odezvy

tf

s

Doba odezvy filtru pro Besselovu funkci

tp

s

Doba fyzikální odezvy

Δt

s

Časový interval mezi za sebou následujícími měřenými hodnotami kouře (= 1/frekvence odběru vzorků)

Δti

s

Časový interval pro okamžitý průtok CVS

τ

%

Propustnost kouře

u

—

S

i

3

Poměr mezi hustotami složky plynu a výfukových plynů

V0

m /rev

Objemový průtok PDP načerpaný za otáčku

Vs

l

Objem systému analyzátoru

W

—

Wobbeho index

Wact

kWh

Skutečná práce cyklu při zkoušce ETC

Wref

kWh

Práce referenčního cyklu při zkoušce ETC

Wf

—

Váhový faktor

Wfe

—

Efektivní váhový faktor

X0

m3/rev

Kalibrační funkce objemového průtoku PDP

Yi

m−1

Besselova průměrná hodnota na 1 s pro kouř

L 103/12


CS 2.2.2.

Značky chemických složek CH4 C2H6 C2H5OH C3H8 CO DOP CO2 HC NMHC NOx NO NO2 PT

2.2.3.

Zkratky CFV CLD ELR ESC ETC FID GC HCLD HFID LPG NDIR NG NMC

2.2.4.

Methan Ethan Ethanol Propan Oxid uhelnatý Dioktylftalát Oxid uhličitý Uhlovodíky Uhlovodíky jiné než methan Oxidy dusíku Oxid dusný Oxid dusičitý Částice

Venturiho trubice s kritickým průtokem Chemoluminiscenční detektor Evropská zkouška se závislostí na zatížení Evropská zkouška s ustáleným cyklem Evropská zkouška s neustáleným cyklem Plamenoionizační detektor Plynový chromatograf Vyhřívaný chemiluminiscenční detektor Vyhřívaný plamenoionizační detektor Zkapalněný ropný plyn Nedisperzní analyzátor s absorpcí v infračerveném pásmu Zemní plyn Separátor uhlovodíků jiných než methan

Značky složení paliva wALF wBET wGAM wDEL wEPS α β γ δ ε

Obsah vodíku v palivu, % hmot. Obsah uhlíku v palivu, % hmot. Obsah síry v palivu, % hmot. Obsah dusíku v palivu, % hmot. Obsah kyslíku v palivu, % hmot. Molární poměr vodíku (H/C) Molární poměr uhlíku (C/C) Molární poměr síry (S/C) Molární poměr dusíku (N/C) Molární poměr kyslíku (O/C)

vztažené na palivo Cβ Hα Oε Nδ Sγ β = 1 pro uhlíkatá paliva, β = 0 pro vodíkové palivo 2.2.5.

Normy, na které tento předpis odkazuje ISO 15031-1 ISO 15031-1: 2001 Road vehicles – Communication between vehicle and external equipment for emissions related diagnostics – Part 1: General information. ISO 15031-2 ISO/PRF TR 15031-2: 2004 Road vehicles – Communication between vehicle and external equipment for emissions related diagnostics – Part 2: Terms, definitions, abbreviations and acronyms. ISO 15031-3 ISO 15031-3: 2004 Road vehicles – Communication between vehicle and external equipment for emissions related diagnostics – Part 3: Diagnostic connector and related electrical circuits, specification and use. SAE J1939-13 SAE J1939-13: Off-Board Diagnostic Connector. ISO 15031-4 ISO DIS 15031-4.3: 2004 Road vehicles – Communication between vehicle and external equipment for emissions related diagnostics – Part 4: External test equipment. SAE J1939-73 SAE J1939-73: Application Layer – Diagnostics.

12.4.2008

12.4.2008


CS ISO 15031-5

ISO DIS 15031-5.4: 2004 Road vehicles – Communication between vehicle and external equipment for emissions related diagnostics – Part 5: Emissions-related diagnostic services.

ISO 15031-6

ISO DIS 15031-6.4: 2004 Road vehicles – Communication between vehicle and external equipment for emissions related diagnostics – Part 6: Diagnostic trouble code definitions.

SAE J2012

SAE J2012: Diagnostic Trouble Code Definitions Equivalent to ISO/DIS 15031-6, 30. dubna 2002.

ISO 15031-7

ISO 15031-7: 2001 Road vehicles – Communication between vehicle and external equipment for emissions related diagnostics – Part 7: Data link security.

SAE J2186

SAE J2186: E/E Data Link Security, říjen 1996.

ISO 15765-4

ISO 15765-4: 2001 Road vehicles – Diagnostics on Controller Area Network (CAN) – Part 4: Requirements for emissions-related systems.

SAE J1939

SAE J1939: Recommended Practice for a Serial Control and Communications Vehicle Network.

ISO 16185

ISO 16185: 2000 Road vehicles – engine family for homologation.

ISO 2575

ISO 2575: 2000 Road vehicles – Symbols for controls, indicators and tell-tales.

ISO 16183

ISO 16183: 2002 Heavy duty engines – Measurement of gaseous emissions from raw exhaust gas and of particulate emissions using partial flow dilution systems under transient test conditions.

3.

ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1.

Žádost o schválení samostatného technického celku pro typ motoru nebo pro rodinu motorů

3.1.1.

Žádost o schválení typu motoru nebo rodiny motorů z hlediska požadavků vedených v tabulce B odstavce 1.1 podává výrobce motoru nebo jeho řádně pověřený zástupce.

Týká-li se žádost motoru vybaveného palubním diagnostickým systémem (OBD), musí být splněny požadavky v odstavci 3.4.

3.1.2.

K žádosti se ve trojím vyhotovení přiloží následující dokumenty a údaje:

3.1.2.1.

popis typu motoru nebo popřípadě rodiny motorů, který obsahuje všechny údaje uvedené v příloze 1 tohoto předpisu.

3.1.3.

Technické zkušebně pro schvalovací zkoušky vymezené v odstavci 5 se předloží motor, který odpovídá údajům o „typu motoru“ nebo o „základním motoru“ podle přílohy 1.

3.2.

Žádost o schválení typu vozidla z hlediska jeho motoru

3.2.1.

Žádost o schválení typu vozidla z hlediska požadavků pro jeho motor nebo rodiny motorů vedených v tabulce B odstavce 1.1 a montáže motoru do vozidla podává výrobce motoru nebo jeho řádně pověřený zástupce.

Týká-li se žádost motoru vybaveného palubním diagnostickým systémem (OBD), musí být splněny požadavky v odstavci 3.4.

3.2.2.


L 103/13

L 103/14

CS


3.2.2.1.

popis typu vozidla nebo částí vozidla spojených s motorem a popřípadě typu motoru nebo rodiny motorů, který obsahuje všechny údaje uvedené v příloze 1 tohoto předpisu.

3.2.3.

Výrobce poskytne popis indikátoru chybné funkce (MI), který používá systém OBD, signalizuje-li řidiči vozidla chybu.

Výrobce poskytne popis indikátoru a způsobu varování, kterým se řidiči vozidla signalizuje nedostatek potřebného činidla.

3.2.4.

Technické zkušebně odpovědné za schvalovací zkoušky vymezené v odstavcích 5 a 6 musí být předáno vozidlo shodných vlastností s „typem vozidla“ dle přílohy 1.

3.3.

Žádost o schválení typu vozidla se schváleným motorem

3.3.1.

Žádost o schválení typu vozidla z hlediska montáže schváleného motoru do vozidla předkládá výrobce vozidla nebo jeho zplnomocněný zástupce.

3.3.2.


3.3.2.1.

popis typu vozidla a částí vozidla spojených s motorem se všemi příslušnými údaji uvedenými v příloze 1 a výtisk formuláře zprávy o schválení (příloha 2A) motoru nebo popřípadě rodiny motorů jako samostatného technického celku, který je montován do typu vozidla.

3.3.3.

Výrobce poskytne popis indikátoru chybné funkce (MI), který používá systém OBD, signalizuje-li řidiči vozidla chybu.

Výrobce poskytne popis indikátoru a způsobu varování, kterým se řidiči vozidla signalizuje nedostatek potřebného činidla.

3.3.4.

Technické zkušebně odpovědné za schvalovací zkoušky vymezené v odstavci 6 musí být předáno vozidlo shodných vlastností s „typem vozidla“ dle přílohy 1.

3.4.

Palubní diagnostické systémy

3.4.1.

K žádosti o schválení vozidla nebo motoru (rodiny motorů) vybaveného palubním diagnostickým systémem (OBD) je nutno připojit informace vyžadované v odstavci 9 dodatku 1 přílohy 1 (popis (základního) motoru) a/nebo podle odstavce 6 dodatku 3 přílohy 1 (popis typu motoru v rámci rodiny) společně s:

3.4.1.1.

přesným popisem funkčních vlastností systému OBD, včetně seznamu příslušných částí systému pro regulaci emisí vozidla, tj. čidel, ovládacích členů a prvků, které jsou sledovány systémem OBD;

3.4.1.2.

případně prohlášení výrobce o parametrech, které se používají jako základ pro monitorování celkového selhání funkce a kromě toho:

3.4.1.2.1. výrobce poskytne technické zkušebně popis možných závad systému regulace emisí, které budou mít vliv na emise. Tyto informace budou projednány a dohodnuty technickou zkušebnou a výrobcem vozidla.

12.4.2008

12.4.2008


CS 3.4.1.3.

Výrobce případně poskytne popis komunikačního rozhraní (technického vybavení a hlášení) mezi elektronickou řídicí jednotkou motoru (EECU) a jinou hnací jednotkou nebo řídicí jednotkou vozidla, pokud vyměněné informace mají vliv na správnou funkci systému k řízení emisí;

3.4.1.4.

případně kopie dalších osvědčení o schválení s příslušnými údaji, které umožní schválení rozšířit;

3.4.1.5.

případně podrobné informace o rodině motorů podle odstavce 7 tohoto předpisu.

3.4.1.6.

Výrobce musí popsat opatření přijatá k zabránění nedovolenému zásahu a úpravám EECU nebo jiného parametru rozhraní podle odstavce 3.4.1.3.

4.

SCHVÁLENÍ

4.1.

Udělení univerzálního schválení pro všechna paliva

Schválení s univerzální použitelností paliv se udělí, jsou-li splněny tyto požadavky.

4.1.1.

V případě motorové nafty nebo ethanolu splňuje základní motor požadavky na referenční paliva tohoto předpisu uvedené v příloze 5.

4.1.2.

U zemního plynu musí základní motor prokázat schopnost přizpůsobit se jakémukoli složení paliva, které se může nabízet na trhu. U zemního plynu obecně existují dva druhy paliva: palivo s velkou výhřevností (plyn H) a palivo s malou výhřevností (plyn L), avšak s velkým rozptylem v obou rozsazích. Liší se výrazně svým obsahem energie vyjádřeným Wobbeho indexem a svým faktorem Sλ posunu λ. Vzorce pro výpočet Wobbeho indexu a Sλ jsou uvedeny v odstavci 2.1. Zemní plyny s faktorem posunu λ mezi 0,89 a 1,08 (0,89 ≤ Sλ ≤ 1,08) se považují za paliva s velkou výhřevností (rozsah H), zatímco zemní plyny s faktorem S λ posunu λ mezi 1,08 a 1,19 (1,08 ≤ Sλ ≤ 1,19) se považují za paliva s malou výhřevností (rozsah L). Složení referenčních paliv odráží extrémní proměnlivost Sλ.

Základní motor musí splňovat požadavky na referenční paliva G R (palivo 1) a G25 (palivo 2) tohoto předpisu uvedené v příloze 5, aniž by se provedlo jakékoli nové nastavení přívodu paliva mezi oběma zkouškami. Po změně paliva je však přípustný jeden přizpůsobovací průběh jedním cyklem ETC bez měření. Před zkouškou se musí základní motor zaběhnout podle postupu uvedeného v odstavci 3 dodatku 2 přílohy 4A.

4.1.2.1.

Na žádost výrobce se motor může zkoušet s třetím palivem (palivo 3), jestliže se faktor S λ posunu λ pohybuje mezi 0,89 (tj. nižší rozsah paliva GR) a 1,19 (tj. vyšší rozsah paliva G25), například je-li palivo 3 obvyklé na trhu. Výsledky této zkoušky se mohou použít jako základ pro hodnocení shodnosti výroby.

4.1.3.

U motoru na zemní plyn, který se může samočinně přizpůsobit jednak pro skupinu plynů H a jednak pro skupinu plynů L a u něhož se přepíná mezi skupinou H a skupinou L přepínačem, se musí základní motor zkoušet s odpovídajícím referenčním palivem uvedeným v příloze 5 pro každou skupinu, při všech polohách přepínače. Tato paliva jsou GR (palivo 1) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů H a G25 (palivo 2) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů L. Základní motor musí splňovat požadavky tohoto předpisu v obou polohách přepínače bez jakéhokoli nového nastavení přívodu paliva mezi oběma zkouškami provedenými při jedné a druhé poloze přepínače. Po změně paliva je však přípustný jeden přizpůsobovací průběh jedním cyklem ETC bez měření. Před zkouškou se musí základní motor zaběhnout podle postupu uvedeného v odstavci 3 dodatku 2 přílohy 4A.

L 103/15

L 103/16


CS 4.1.3.1.

Na žádost výrobce se motor může zkoušet s třetím palivem (palivo 3) místo paliva G 23, jestliže se faktor Sλ posunu λ pohybuje mezi 0,89 (tj. nižší rozsah paliva GR) a 1,19 (tj. vyšší rozsah paliva G25), například je-li palivo 3 obvyklé na trhu. Výsledky této zkoušky se mohou použít jako základ pro hodnocení shodnosti výroby.

4.1.4.

U motorů na zemní plyn se určí poměr výsledků měření emisí r pro každou znečišťující látku takto:

r=

výsledek měření emisí pro referenční palivo 2 výsledek měření emisí pro referenční palivo 1

nebo

ra =


a

rb =


4.1.5.

U LPG musí základní motor prokázat schopnost přizpůsobit se jakémukoli složení paliva, které se může nabízet na trhu. U LPG kolísá složení C3/C4. Tato kolísání se odrážejí v referenčních palivech. Základní motor musí splňovat požadavky na emise s referenčními palivy A a B uvedenými v příloze 5, aniž by se provedlo jakékoli nové nastavení přívodu paliva mezi oběma zkouškami. Po změně paliva je však přípustný jeden přizpůsobovací průběh jedním cyklem ETC bez měření. Před zkouškou se musí základní motor zaběhnout podle postupu vymezeného v odstavci 3 dodatku 2 přílohy 4A.

4.1.5.1.

Poměr výsledků měření emisí r se určí pro každou znečišťující látku takto:

r=

4.2.

výsledek měření emisí pro referenční palivo B výsledek měření emisí pro referenční palivo A

Udělení schválení s omezenou použitelností paliv

Schválení s omezenou použitelností paliv je vydána podmíněně za těchto předpokladů. 4.2.1.

Schválení z hlediska emisí z výfuku pro motor na zemní plyn a konstruovaný pro provoz jak se skupinou plynů H tak se skupinou plynů L Základní motor se zkouší s odpovídajícím referenčním palivem uvedeným v příloze 5 pro danou skupinu. Tato paliva jsou GR (palivo 1) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů H a G25 (palivo 2) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů L. Základní motor musí splňovat požadavky tohoto předpisu bez jakéhokoli nového nastavení přívodu paliva mezi oběma zkouškami. Po změně paliva je však přípustný jeden přizpůsobovací průběh jedním cyklem ETC bez měření. Před zkouškou se musí základní motor zaběhnout podle postupu vymezeného v odstavci 3 dodatku 2 přílohy 4A.

4.2.1.1.

Na žádost výrobce se motor může zkoušet s třetím palivem (palivo 3) místo paliva G 23, jestliže se faktor Sλ posunu λ pohybuje mezi 0,89 (tj. nižší rozsah paliva GR) a 1,19 (tj. vyšší rozsah paliva G25), například je-li palivo 3 obvyklé na trhu. Výsledky této zkoušky se mohou použít jako základ pro hodnocení shodnosti výroby.

12.4.2008

12.4.2008


CS 4.2.1.2.

Poměr výsledků měření emisí r se určí pro každou znečišťující látku takto: r=


nebo ra =


a rb =


4.2.1.3.

Při dodání zákazníkovi musí být na motoru štítek (viz odstavec 4.11) udávající, pro kterou skupinu plynů je motor schválen.

4.2.2.

Schválení z hlediska emisí z výfuku pro motor na zemní plyn nebo na LPG a konstruovaný pro provoz s jedním specifickým složením paliva:

4.2.2.1.

Základní motor musí splňovat požadavky na emise s referenčními palivy G R a G25 v případě zemního plynu nebo s referenčními palivy A a B v případě LPG, podle požadavků přílohy 5. Mezi zkouškami je přípustné jemné seřízení palivového systému. Toto jemné seřízení se skládá z překalibrování databáze palivového systému, aniž by přitom došlo ke změně základní strategie řízení nebo základní struktury databáze. Jestliže je to nutné, připouští se výměna částí, které mají přímý vztah k průtočnému množství paliva (jako jsou vstřikovací trysky).

4.2.2.2.

Na přání výrobce se motor může zkoušet s referenčními palivy G R a G23 nebo G25 a G23, přičemž schválení platí pouze pro skupinu plynů H nebo v druhém případě pro skupinu plynů L.

4.2.2.3.

Při dodání zákazníkovi musí být na motoru štítek (viz odstavec 4.11) udávající, pro které složení paliva byl motor kalibrován.

L 103/17

Odst. 4.1: Udělení univerzálního schválení pro všechna paliva

Počet zkušebních kroků

odkaz na odst. 4.1.3; motor pracující s NG, který je adaptabilní pomocí přepínače

GR (1) a G23 (3) pro rozsah H a G25 (2) a G23 (3) pro rozsah L Na žádost výrobce se motor může zkoušet s náhradním palivem na trhu (3) místo G23, jestliže Sλ = 0,89 až 1,19

odkaz na odst. 4.2.1; motor pracující s NG použitelný jednak pro plyny skupiny H a jednak pro plyny skupiny L

2 pro rozsah H a 2 pro rozsah L v příslušné poloze vypínače 4


Výpočet r

palivo 2 ðG25 Þ palivo 1 ðGR Þ a je-li zkouška s náhradním palivem palivo 2 ðG25 Þ ra = palivo 3 ðpalivo na trhuÞ a palivo ðGR Þ rb = palivo 3 ðG23 nebo palivo na trhuÞ

r=

rb =


GR (1) a G25 (2) 2 Na žádost výrobce se motor může (max. 3) zkoušet s třetím náhradním palivem na trhu (3), jestliže Sλ = 0,89 až 1,19

Odst. 4.2: Udělení schválení s omezenou použitelností paliv

CS

odkaz na odst. 4.2.1; motor pracující s NG použitelný pro jakékoli složení paliva

Výpočet r

L 103/18

Schválení motorů pracujících se zemním plynem (NG)

palivo 1 ðGR Þ palivo 3 ðG23 nebo palivo na trhuÞ

a ra =

palivo 2 ðG25 Þ palivo 3 ðG23 nebo palivo na trhuÞ

GR (1) a G23 (3) pro rozsah H nebo G25 (2) a G23 (3) pro rozsah L Na žádost výrobce se motor může zkoušet s náhradním palivem na trhu (3) místo G23, jestliže Sλ = 0,89 až 1,19

2 pro rozsah H nebo 2 pro rozsah L 2

palivo 1 ðGR Þ palivo 3 ðG23 nebo palivo na trhuÞ pro rozsah H nebo palivo 2 ðG25 Þ ra = palivo 3 ðG23 nebo palivo na trhuÞ pro rozsah L

rb =

12.4.2008



Výpočet r

odkaz na odst. 4.2.2; motor pracující s NG použitelný pro jedno specifické složení paliva

Výpočet r

2 nebo 2 pro rozsah H nebo 2 pro rozsah L 2

CS

GR (1) a G25 (2), jemné seřízení palivového systému mezi zkouškami povoleno; Na žádost výrobce se motor může zkoušet s GR (1) a G23 (3) pro rozsah H nebo G25 (2) a G23 (3) pro rozsah L


12.4.2008


palivo 2 (G25) = palivo 1 (GR) = palivo 3 (palivo na trhu) = palivo 3 (G23 nebo palivo na trhu) =


odkaz na odst. 4.1.5; motor pracující s LPG použitelný pro jakékoli složení paliva odkaz na odst. 4.2.2; motor pracující s LPG použitelný pro jedno specifické složení paliva

palivo A a palivo B


2

Výpočet r

r=



palivo B palivo A

palivo A a palivo B, jemné seřízení palivového systému mezi zkouškami povoleno

2

Výpočet r


Schválení motorů pracujících s LPG

L 103/19

L 103/20


CS 4.3.

Schválení z hlediska emisí z výfuku pro motor z rodiny motorů

4.3.1.

Kromě případu uvedeného v odstavci 4.3.2 se rozšíří schválení základního motoru bez dalšího zkoušení na všechny motory z rodiny motorů pro všechna složení paliva ve skupině, pro kterou byl základní motor schválen (v případě motorů popsaných v odstavci 4.2.2), nebo pro tutéž skupinu paliv (v případě motorů popsaných buď v odstavci 4.1, nebo v odstavci 4.2), pro kterou byl základní motor schválen.

4.3.2.

Sekundární zkušební motor

Jestliže v případě žádosti o schválení motoru nebo vozidla z hlediska jeho motoru, který přísluší do rodiny motorů, zjistí technická zkušebna, že z hlediska vybraného základního motoru předložená žádost ne zcela reprezentuje rodinu motorů vymezenou v příloze 1 dodatku 2, může technická zkušebna vybrat a zkoušet jiný, a jestliže je to potřebné, další referenční zkušební motor.

4.4.

Každému schválenému typu se přidělí schvalovací číslo. První dvě číslice (v současnosti 05 odpovídající sérii změn 05) budou označovat sérii změn včleňujících do předpisu poslední technické změny v době vydání schválení. Týž účastník dohody nesmí přidělit totéž číslo jinému typu motoru nebo jinému typu vozidla.

4.5.

Zpráva o schválení nebo o rozšíření nebo o odmítnutí schválení nebo o ukončení výroby typu motoru nebo typu vozidla podle tohoto předpisu musí být na formuláři dle vzoru v příloze 2A nebo 2B tohoto předpisu zaslán účastníkům dohody z r. 1958, které používají tento předpis. Uvedeny musí být rovněž hodnoty naměřené při schvalovací zkoušce typu.

4.6.

Každý motor shodný s typem motoru schváleným dle tohoto předpisu nebo každé vozidlo shodné s typem vozidla schváleným dle tohoto předpisu se opatří, na nápadném a snadno přístupném místě, mezinárodní značkou schválení skládající se z:

4.6.1.

kružnice, v které je písmeno „E“, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (1);

4.6.2.

z čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení vpravo od kružnice předepsané v odstavci 4.6.1.

(1) 1 pro Německo, 2 pro Francii, 3 pro Itálii, 4 pro Nizozemsko, 5 pro Švédsko, 6 pro Belgii, 7 pro Maďarsko, 8 pro Českou republiku, 9 pro Španělsko, 10 pro Srbsko, 11 pro Spojené království, 12 pro Rakousko, 13 pro Lucembursko, 14 pro Švýcarsko, 15 (neobsazeno), 16 pro Norsko, 17 pro Finsko, 18 pro Dánsko, 19 pro Rumunsko, 20 pro Polsko, 21 pro Portugalsko, 22 pro Ruskou federaci, 23 pro Řecko, 24 pro Irsko, 25 pro Chorvatsko, 26 pro Slovinsko, 27 pro Slovensko, 28 pro Bělorusko, 29 pro Estonsko, 30 (neobsazeno), 31 pro Bosnu a Hercegovinu, 32 pro Lotyšsko, 33 (neobsazeno), 34 pro Bulharsko 35 (neobsazeno), 36 pro Litvu, 37 pro Turecko, 38 (neobsazeno), 39 pro Ázerbájdžán, 40 pro dřívější Jugoslávskou republiku Makedonii, 41 (neobsazeno), 42 pro Evropské společenství (schválení udělují jeho členské státy a užívají své příslušné EHK symboly), 43 pro Japonsko, 44 (neobsazeno), 45 pro Austrálii, 46 pro Ukrajinu, 47 pro Jižní Afriku a 48 pro Nový Zéland, 49 pro Kypr, 50 pro Maltu, 51 pro Korejskou republiku, 52 pro Malajsii, 53 pro Thajsko a 56 pro Černou horu. Dalším státům se přidělí následující čísla chronologicky v pořadí, v kterém budou ratifikovat nebo přistupovat k Dohodě o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání homologací udělených na základě těchto pravidel a takto přidělená čísla sdělí generální tajemník Organizace spojených národů účastníkům dohody.

12.4.2008

12.4.2008


CS 4.6.3.

Značka schválení však musí obsahovat doplňkový znak za písmenem „R“, jehož účelem je rozlišit emisní stupně (mezní hodnoty emisí, OBD, atd.), pro které bylo schválení uděleno, a to podle následující tabulky:

Písmeno

Řádek (a)

Stupeň I OBD (b)

Stupeň II OBD

Životnost a v provozu

Regulace NOx (c)

B

B1(2005)

ANO

—

ANO

—

C

B1(2005)

ANO

—

ANO

ANO

D

B2(2008)

ANO

—

ANO

—

E

B2(2008)

ANO

—

ANO

ANO

F

B2(2008)

—

ANO

ANO

—

G

B2(2008)

—

ANO

ANO

ANO

H

C

ANO

—

ANO

—

I

C

ANO

—

ANO

ANO

J

C

—

ANO

ANO

—

K

C

—

ANO

ANO

ANO

(a) (b) (c)

4.6.3.1.

L 103/21

Podle tabulek v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu. Podle odstavce 5.4 tohoto předpisu jsou motory na plyn vyloučeny z OBD stupně I. Podle odstavce 5.5 tohoto předpisu.

U motorů na zemní plyn (NG) musí značka schválení obsahovat znak připojený za označením státu, jehož účelem je rozlišit, pro kterou skupinu plynů bylo uděleno schválení. Tento znak se stanoví takto:

4.6.3.1.1. H u motoru schváleného a kalibrovaného pro skupinu plynů H; 4.6.3.1.2. L u motoru schváleného a kalibrovaného pro skupinu plynů L; 4.6.3.1.3. HL u motoru schváleného a kalibrovaného jak pro skupinu plynů H, tak pro skupinu plynů L; 4.6.3.1.4. Ht u motoru schváleného a kalibrovaného pro specifické složení plynu ve skupině plynů H a přestavitelného jemným seřízením palivového systému motoru pro jiný specifický plyn ve skupině plynů H; 4.6.3.1.5. Lt u motoru schváleného a kalibrovaného pro specifické složení plynu ve skupině plynů L a přestavitelného jemným seřízením palivového systému motoru pro jiný specifický plyn ve skupině plynů L; 4.6.3.1.6. HLt u motoru schváleného a kalibrovaného pro specifické složení plynu ve skupině plynů H nebo ve skupině plynů L a přestavitelného jemným seřízením palivového systému motoru pro jiný specifický plyn ve skupině plynů H nebo ve skupině plynů L. 4.7.

Jsou-li vozidlo nebo motor shodné s typem schváleným podle jednoho nebo několika jiných předpisů připojených k dohodě ve státě, který udělil schválení podle tohoto předpisu, nemusí se symbol předepsaný v odstavci 4.6.1 opakovat. V takovém případě se další čísla předpisu a schválení a doplňkových symbolů všech předpisů, podle nichž byla udělena schválení ve státě, který udělil schválení podle tohoto předpisu, uvedou ve svislých sloupcích vpravo od symbolu předepsaného v odstavci 4.6.1.

4.8.

Značka schválení se umístí v blízkosti štítku výrobce s údaji o schváleném typu nebo přímo na tomto štítku.

L 103/22


CS 4.9.

Příklady uspořádání značek schválení jsou uvedeny v příloze 3 tohoto předpisu.

4.10.

Na motoru schváleném jako samostatný technický celek se kromě značky schválení musí uvést:

4.10.1.

obchodní značka nebo obchodní název výrobce motoru;

4.10.2.

obchodní označení výrobce.

4.11.

Štítky U motorů pracujících na NG a na LPG se schválením typu s omezenou použitelností paliv se použijí následující štítky:

4.11.1.

Obsah Je třeba uvést následující údaje: V případě odstavce 4.2.1.3 musí být na štítku uvedeno „POUŽÍVAT JEN SE ZEMNÍM PLYNEM SKUPINY H“. V případě potřeby se „H“ nahradí „L“. V případě odstavce 4.2.2.3 musí být na štítku uvedeno „POUŽÍVAT JEN SE ZEMNÍM PLYNEM SPECIFIKACE .......“ nebo případně „POUŽÍVAT JEN SE ZKAPALNĚNÝM ROPNÝM PLYNEM SPECIFIKACE .........“. Musí se uvést všechny údaje z příslušné tabulky/tabulek v příloze 5 spolu s jednotlivými složkami a mezními hodnotami uvedenými výrobcem motoru. Písmena a číslice musí mít výšku nejméně 4 mm. Poznámka: Jestliže takové označení není možné z důvodu nedostatku místa, může se použít zjednodušený kód. V takovém případě musí být vysvětlení obsahující všechny výše uvedené údaje snadno dostupné každému, kdo plní palivovou nádrž nebo provádí údržbu nebo opravu motoru a jeho příslušenství, a také příslušným orgánům. Umístění a obsah tohoto vysvětlení budou stanoveny dohodou mezi výrobcem a schvalovacím orgánem.

4.11.2.

Vlastnosti Štítky musí mít trvanlivost po dobu životnosti motoru. Štítky musí být snadno čitelné a jejich písmena a číslice musí být nesmazatelné. Kromě toho musí být připevnění štítků trvanlivé po dobu životnosti motoru a nesmí být možné, aby se daly odstranit, aniž by byly přitom zničeny nebo se jejich nápis stal nečitelným.

4.11.3.

Umístění Štítky musí být umístěny na části motoru, která je nezbytná pro běžný provoz motoru a která obvykle nevyžaduje výměnu v průběhu života motoru.

4.12.

Při žádosti o schválení typu vozidla z hlediska jeho motoru musí být označení uvedené v odstavci 4.11 také umístěno těsně u otvoru k plnění paliva.

4.13.

Při žádosti o schválení typu vozidla se schváleným motorem musí být označení uvedené v odstavci 4.11 umístěno také těsně u otvoru k plnění paliva.

12.4.2008

12.4.2008


CS 5.

POŽADAVKY A ZKOUŠKY

5.1.

Obecně

5.1.1.

Zařízení pro regulaci emisí

5.1.1.1.

Konstrukční části schopné ovlivnit emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze vznětových motorů a plynných znečišťujících látek z plynových motorů musí být konstruovány, vyrobeny a namontovány tak, aby umožnily motoru za běžného používání splnit požadavky tohoto předpisu.

5.1.2.

Užití odpojovací strategie je zakázáno.

5.1.2.1.

Užití motoru s více možnostmi seřízení je zakázáno, dokud nebudou pro motory s více možnostmi seřízení tímto předpisem jasně stanovena příslušná pravidla.

5.1.3.

Strategie pro regulaci emisí

5.1.3.1.

Všechny konstrukční prvky a prvky strategie pro regulaci emisí (ECS) schopné ovlivnit emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze vznětových motorů a plynných znečišťujících látek z plynových motorů musí být konstruovány, vyrobeny a namontovány tak, aby umožnily motoru za běžného používání splnit požadavky tohoto předpisu. ECS se skládá ze základní strategie pro regulaci emisí (BECS) a obvykle jedné nebo více pomocných strategií pro regulaci emisí (AECS).

5.1.4.

Požadavky na základní strategii pro regulaci emisí

5.1.4.1.

Základní strategie pro regulaci emisí (BECS) musí být navržena tak, aby umožnila motoru za běžného používání splnit požadavky tohoto předpisu. Běžné používání se neomezuje na podmínky používání uvedené v odstavci 5.1.5.4.

5.1.5.

Požadavky na pomocné strategie pro regulaci emisí

5.1.5.1.

Pomocná strategie pro regulaci emisí (AECS) může být namontována do motoru nebo vozidla za předpokladu, že AECS: a)

je v činnosti jen za podmínek jiných, než které jsou uvedeny v odstavci 5.1.5.4 pro účely stanovené v odstavci 5.1.5.5, nebo

b)

je aktivována pouze výjimečně za podmínek používání uvedených v odstavci 5.1.5.4 pro účely stanovené v odstavci 5.1.5.6 a nejvýše po dobu nezbytnou pro tyto účely.

5.1.5.2.

Pomocná strategie pro regulaci emisí (AECS), která je v činnosti za podmínek používání uvedených v odstavci 5.1.5.4 a kvůli které je použití strategie pro regulaci emisí (ECS) rozdílné nebo změněné oproti strategii běžně používané v průběhu odpovídajících zkušebních cyklů emisí, je přípustná, jestliže se při plnění požadavků podle odstavce 5.1.7 plně prokáže, že opatření trvale nezhoršuje účinnost systému regulace emisí. Ve všech ostatních případech se taková zařízení pokládají za odpojovací strategii.

5.1.5.3.

Pomocná strategie pro regulaci emisí (AECS), která je v činnosti za podmínek používání jiných, než jsou uvedeny v odstavci 5.1.5.4, bude přípustná pouze tehdy, jestliže se při plnění požadavků podle odstavce 5.1.7 plně prokáže, že opatření představuje minimální strategii nezbytnou pro účely v odstavci 5.1.5.6 s ohledem na ochranu životního prostředí a jiná technická hlediska. Ve všech ostatních případech se takováto strategie bude považovat za odpojovací strategii.

L 103/23

L 103/24


CS 5.1.5.4.

Jak je uvedeno v odstavci 5.1.5.1, platí tyto podmínky používání za ustáleného stavu a za neustálených podmínek: a)

nadmořská výška nepřesahuje 1 000 m (nebo odpovídající atmosférický tlak 90 kPa) a

b)

okolní teplota je v rozmezí 275 K až 303 K (2 oC až 30 oC) (1) (2) a

c)

teplota chladiva motoru je v rozmezí 343 K až 373 K (70 oC až 100 oC).

5.1.5.5.

Pomocná strategie pro regulaci emisí (AECS) může být namontována do motoru nebo vozidla za předpokladu, že fungování AECS je zahrnuto v příslušné schvalovací zkoušce a je aktivována podle odstavce 5.1.5.6.

5.1.5.6.

AECS je aktivována: a)

pouze palubními signály za účelem ochrany systému motoru (včetně ochrany zařízení k řízení proudu vzduchu) a/nebo ochrany vozidla před poškozením, nebo

b)

pro účely, jako jsou provozní bezpečnost, nastavení režimu selhání ovlivňujícího emise a nouzový provoz, nebo

c)

pro účely, jako jsou zabránění nadměrným emisím, studený start nebo zahřívání, nebo

d)

pokud se používá ke zlepšení řízení jedné regulované znečišťující látky za specifických okolních nebo provozních podmínek s cílem zachovat řízení všech ostatních regulovaných znečišťujících látek v rámci mezních hodnot emisí, které odpovídají dotyčnému motoru. Celkovým účinkem takovéto AECS je kompenzovat přirozeně se vyskytující jevy a činit tak způsobem, který zajišťuje přijatelnou regulaci všech složek emisí.

5.1.6.

Požadavky na omezovače točivého momentu

5.1.6.1.

Omezovač točivého momentu je přípustný, pokud splňuje požadavky odstavce 5.1.6.2 nebo 5.5.5. Ve všech ostatních případech se omezovač točivého momentu považuje za odpojovací strategii.

5.1.6.2.

Omezovač točivého momentu je možno namontovat do motoru nebo vozidla za předpokladu, že: a)

omezovač točivého momentu je aktivován pouze palubními signály za účelem ochrany hnací jednotky nebo konstrukce vozidla před poškozením a/nebo za účelem bezpečnosti vozidla, nebo pro aktivaci odběru výkonu, je-li vozidlo zaparkováno, nebo pro opatření k zajištění správné funkce systému ke snížení emisí NOx, a

b)

omezovač točivého momentu je aktivován pouze dočasně, a

c)

omezovač točivého momentu nemění strategii pro regulaci emisí (ECS), a

d)

v případě ochrany jednotky odběru výkonu nebo hnací jednotky je točivý moment omezen na konstantní hodnotu nezávisle na otáčkách motoru, přičemž nikdy nedojde k překročení točivého momentu při plném zatížení a

(1) Až do 1. října 2008 platí: „okolní teplota v rozmezí 279 K až 303 K (6 oC až 30 oC)“. (2) Tento teplotní rozsah se znovu uváží v rámci opětovného posouzení tohoto předpisu, přičemž se zvláštní důraz bude klást na přiměřenost dolní hranice teplotního rozsahu.

12.4.2008

12.4.2008


CS e)

omezovač točivého momentu je aktivován stejným způsobem k omezení výkonu vozidla, má-li být řidič nucen učinit nezbytná opatření k zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx systému motoru.

5.1.7.

Zvláštní požadavky na elektronické systémy regulace emisí

5.1.7.1.

Požadavky na dokumentaci Výrobce musí předložit soubor dokumentace, který dává přehled o všech konstrukčních prvcích, strategii pro regulaci emisí (ECS), omezovači točivého momentu systému motoru a o prostředcích, kterými tento systém řídí své výstupní veličiny, ať již je toto řízení přímé, nebo nepřímé. Dokumentace se skládá ze dvou částí: a)

ze složky formální dokumentace, která se předá technické zkušebně při předání žádosti o schválení a musí obsahovat úplný popis ECS a případně omezovače točivého momentu. Tato dokumentace může být stručná za předpokladu, že je z ní zřejmé, že všechny výstupy, které připouští matice vytvořená z průběhu (kontrol) signálů jednotlivých vstupních jednotek, byly identifikovány. Tato informace se připojí k dokumentaci, jež je požadována podle odstavce 3 tohoto předpisu.

b)

z doplňkových podkladů udávajících parametry, jež jsou měněny kteroukoli pomocnou strategií pro regulaci emisí (AECS), a mezní podmínky, ve kterých AECS pracuje. Dodatečné podklady zahrnují popis řídicí jednotky palivového systému, způsob měření času a okamžiky sepnutí v obou pracovních režimech. Zahrnují rovněž popis omezovače točivého momentu popsaného v odstavci 5.5.5 tohoto předpisu.

Doplňkové podklady musí také obsahovat zdůvodnění pro použití každé AECS a zahrnovat doplňkové podklady a údaje ze zkoušek, aby se prokázalo, jaký vliv má na emise z výfuku každá AECS namontovaná v motoru nebo vozidle. Zdůvodnění použití AECS může být založeno na údajích ze zkoušek a/nebo náležité odborné analýze. Tyto doplňkové podklady musí zůstat přísně důvěrné a být na žádost předloženy schvalovacímu orgánu. Schvalovací orgán zachází s těmito podklady jako s důvěrnými. 5.1.8.

Zejména při schválení motorů podle řádku A tabulek v odstavci 5.2.1 (motory, u nichž se běžně neprovádí zkouška ETC).

5.1.8.1.

K ověření, zda určitá strategie nebo opatření by měly být pokládány za odpojovací strategii podle vymezení v odstavci 2, může schvalovací orgán a/nebo technická zkušebna vyžadovat navíc zkoušku měření NOx podle zkušebního cyklu ETC, která se může vykonat buď v kombinaci se schvalovací zkouškou nebo s postupy k ověření shodnosti výroby.

5.1.8.2.

K ověření, zda by určitá strategie nebo opatření měly být pokládány za odpojovací strategii podle vymezení v odstavci 2, je navíc přijatelné odchýlení příslušné mezní hodnoty pro NO x o 10 %.

5.1.9.

Ustanovení pro bezpečnost elektronického systému

5.1.9.1.

Každé vozidlo vybavené počítačem pro kontrolu emisí musí být zajištěno proti úpravám jiným, než které byly schváleny výrobcem. Výrobce schválí úpravy, jestliže jsou nezbytné pro diagnostiku, údržbu, kontrolu, dodatečnou montáž nebo opravy vozidla. Všechny přeprogramovatelné kódy počítače nebo provozní parametry musí být zajištěny proti neoprávněnému zásahu a musí poskytovat úroveň ochrany, která je přinejmenším stejná jako podle ustanovení v normě ISO 150317 (SAE J2186) za předpokladu, že se výměna bezpečnostních údajů uskutečňuje při použití protokolů a diagnostického konektoru, jak je stanoveno v odstavci 6 přílohy 9A tohoto předpisu. Všechny vyměnitelné paměťové čipy sloužící ke kalibraci musí být zality, uzavřeny v zapečetěném obalu nebo chráněny elektronickými algoritmy a nesmějí být změnitelné bez použití speciálních nástrojů a postupů.

L 103/25

L 103/26


CS 5.1.9.2.

Parametry pro činnosti motoru zakódované v počítači nesmějí být změnitelné bez použití speciálních nástrojů a postupů (tj. připájené nebo zalité součástky počítače nebo zapečetěný (nebo zapájený) kryt počítače).

5.1.9.3.

Výrobci musí podniknout odpovídající kroky, aby nebylo možno u vozidel v provozu nedovoleně zvyšovat maximální dodávku paliva.

5.1.9.4.

Výrobci mohou žádat schvalovací orgán o výjimku z některého z těchto požadavků pro vozidla, u nichž je nepravděpodobné, že by takovou ochranu potřebovala. Kritéria, podle kterých bude schvalovací orgán hodnotit udělení výjimky, jsou např. momentální dostupnost čipů ke kontrole výkonu, schopnost vozidla dosahovat vysokých výkonů a plánovaný objem prodeje vozidel.

5.1.9.5.

Výrobci, kteří používají systémy programovatelného počítačového kódu (např. elektricky mazatelnou semipermanentní paměť EEPROM), musí zabránit neoprávněnému přeprogramování. Výrobci musí použít vyspělé ochranné strategie proti neoprávněným zásahům a ochranné funkce proti zapisování, které vyžadují elektronický přístup k počítači umístěnému mimo vozidlo, který provozuje výrobce. Schvalovací orgán může uznat i srovnatelné postupy, jestliže zaručují stejnou úroveň ochrany.

5.2.

Požadavky na emise plynných znečišťujících látek, znečišťujících částic a kouře

Pro schválení typu podle řádku B1 nebo B2 nebo řádku C tabulek v odstavci 5.2.1 se emise musí měřit zkouškami ESC, ELR a ETC. U plynových motorů se musí plynné emise měřit zkouškou ETC. Postupy zkoušek ESC a ELR jsou popsány v příloze 4A dodatku 1, postup zkoušky ETC v příloze 4A dodatcích 2 a 3. Emise plynných znečišťujících látek a popřípadě znečišťujících částic a popřípadě kouře z motoru předaného ke zkoušení se měří postupy popsanými v příloze 4A dodatku 4. Příloha 4A dodatek 7 popisuje doporučené analytické systémy pro plynné znečišťující látky, doporučené systémy k odběru částic a doporučený systém k měření kouře. Jiné systémy nebo analyzátory musí být schváleny technickou zkušebnou, jestliže se shledá, že poskytují rovnocenné výsledky při odpovídajícím zkušebním cyklu. Určení rovnocennosti systému se musí zakládat na korelační studii zahrnující 7 párů vzorků (nebo více párů) a porovnávající uvažovaný systém s jedním z referenčních systémů uvedených v tomto předpise. Pro emise znečišťujících částic se uznávají jako referenční systémy pouze systém s ředěním plného toku nebo systém s ředěním části toku, který splňuje požadavky normy ISO 16183. „Výsledky“ se vztahují na hodnotu emisí určitého cyklu. Korelační zkoušky se musí provést v téže laboratoři, v téže zkušební buňce a s tímtéž motorem a pokud možno se provedou současně. Jak je popsáno v dodatku 4 tohoto předpisu, rovnocennost průměrných hodnot zkušebních párů se určuje na základě statistických údajů F-testu a t-testu, které byly získány v téže laboratoři, v téže zkušební buňce a s tímtéž motorem. Odlehlé hodnoty se určí v souladu s normou ISO 5725 a vyloučí se z databáze. K zapracování nového systému do tohoto předpisu se musí určení rovnocennosti zakládat na výpočtu opakovatelnosti a reprodukovatelnosti podle normy ISO 5725. 5.2.1.

Mezní hodnoty Specifická hmotnost oxidu uhelnatého, celku uhlovodíků, oxidů dusíku a částic určených zkouškou ESC a opacita kouře určená zkouškou ELR nesmějí přesáhnout hodnoty uvedené v tabulce 1. Specifická hmotnost oxidu uhelnatého, uhlovodíků jiných než methan, methanu, oxidů dusíku a částic určených zkouškou ETC nesmějí přesáhnout hodnoty uvedené v tabulce 2.

12.4.2008

12.4.2008


CS

L 103/27

Tabulka 1 Mezní hodnoty – zkoušky ESC a ELR

Řádek

Hmotnost oxidu uhelnatého (CO) g/kWh

Hmotnost uhlovodíků (HC) g/kWh

Hmotnost oxidů dusíku (NOx) g/kWh

Hmotnost částic (PT) g/kWh

Kouř m−1

A (2000)

2,1

0,66

5,0

0,10//0,13 (a)

0,8

B1 (2005)

1,5

0,46

3,5

0,02

0,5

B2 (2008)

1,5

0,46

2,0

0,02

0,5

C (EEV)

1,5

0,25

2,0

0,02

0,15

(a)

Pro motory se zdvihovým objemem menším než 0,75 dm3 na válec a s otáčkami jmenovitého výkonu vyššími než 3 000 min-1.

Tabulka 2 Mezní hodnoty – zkoušky ETC

Řádek

Hmotnost oxidu uhelnatého (CO) g/kWh

Hmotnost uhlovodíků jiných než methan (NMHC) g/kWh

Hmotnost methanu (CH4) (a) g/kWh


Hmotnost částic (PT) (b) g/kWh

A (2000)

5,45

0,78

1,6

5,0

0,16//0,21 (c)

B1 (2005)

4,0

0,55

1,1

3,5

0,03

B2 (2008)

4,0

0,55

1,1

2,0

0,03

C (EEV)

3,0

0,40

0,65

2,0

0,02

(a) (b) (c)

Jen pro motory na NG. Neplatí pro plynové motory stupně B1 a B2. Pro motory se zdvihovým objemem menším než 0,75 dm3 na válec a s otáčkami jmenovitého výkonu vyššími než 3 000 min-1.

5.2.2.

Měření uhlovodíků u vznětových motorů a plynových motorů

5.2.2.1.

Výrobce může zvolit měření hmotnosti celku uhlovodíků (THC) zkouškou ETC místo měření hmotnosti uhlovodíků jiných než methan. V tomto případě je mezní hodnota hmotnosti celku uhlovodíků stejná, jako je uvedena v tabulce 2 pro hmotnost uhlovodíků jiných než methan.

5.2.3.

Zvláštní požadavky na vznětové motory

5.2.3.1.

Specifická hmotnost oxidů dusíku měřená v náhodně zvolených zkušebních bodech v kontrolním rozsahu zkoušky ESC nesmí překročit o více než 10 % hodnoty interpolované ze sousedních zkušebních režimů (viz příloha 4A dodatek 1 odstavce 5.6.2 a 5.6.3).

5.2.3.2.

Hodnota kouře při náhodně zvolených otáčkách zkoušky ELR nesmí překročit největší hodnotu kouře ze dvou sousedních zkušebních otáček o více než 20 % nebo mezní hodnotu o více než 5 %, podle toho, která je větší.

5.3.

Životnost a degradační faktory

5.3.1.

Výrobce musí prokázat, že vznětový nebo plynový motor schválený podle mezních hodnot emisí uvedených v řádku B1, B2 nebo C tabulek v odstavci 5.2.1 bude vyhovovat těmto mezním hodnotám emisí po dobu životnosti v délce:

L 103/28


CS 5.3.1.1.

ujetí 100 000 km nebo pěti let, podle toho, co nastane dříve, v případě motorů, kterými mají být vybavena vozidla kategorií N1, M1 o hmotnosti vyšší než 3,5 t a M2;

5.3.1.2.

ujetí 200 000 km nebo šesti let, podle toho, co nastane dříve, v případě motorů, kterými mají být vybavena vozidla kategorií N2, N3 s maximální technicky přípustnou hmotností 16 t a M3 třídy I, třídy II a třídy A, jakož i třídy B s maximální technicky přípustnou hmotností 7,5 t;

5.3.1.3.

ujetí 500 000 km nebo sedmi let, podle toho, co nastane dříve, v případě motorů, kterými mají být vybavena vozidla kategorie N3 s maximální technicky přípustnou hmotností překračující 16 t a kategorie M3 třídy III a třídy B s maximální technicky přípustnou hmotností překračující 7,5 t.

5.3.2.

Pro účely tohoto předpisu určí výrobce faktory zhoršení, které se budou používat k prokázání toho, zda plynné emise a emise částic rodiny motorů nebo rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů jsou v souladu s příslušnými mezními hodnotami emisí stanovenými v tabulkách v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu po celou dobu životnosti stanovenou v odstavci 5.3.1.

5.3.3.

Postupy k prokázání shodnosti rodiny motorů nebo rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů s příslušnými mezními hodnotami emisí po celou dobu životnosti jsou uvedeny v příloze 7 tohoto předpisu.

5.4.

Palubní diagnostický systém (OBD)

5.4.1.

Vznětový motor schválený na základě mezních hodnot emisí stanovených v řádku B1 nebo řádku C tabulek v odstavci 5.2.1 nebo vozidlo poháněné takovým motorem musí být vybaveny palubním diagnostickým systémem (OBD), který řidiči signalizuje chybu, dojde-li k překročení prahových hodnot pro OBD stanovených v řádku B1 nebo řádku C tabulky v odstavci 5.4.4. Systém regulace emisí OBD musí odpovídat požadavkům uvedeným v příloze 9A tohoto předpisu.

5.4.1.1.

V případě systémů následného zpracování výfukových plynů může systém OBD monitorovat celkové selhání funkce všech těchto součástí: a)

katalyzátoru, je-li zabudován jako samostatná jednotka, bez ohledu na to, zda je nebo není součástí systému k odstraňování NOx nebo filtru částic;

b)

systému ke snížení emisí NOx, je-li zabudován;

c)

filtru částic, je-li zabudován;

d)

kombinovaného systému k odstraňování NOx a filtru částic.

5.4.2.

S účinkem od 1. října 2008 pro nová schválení a od 1. října 2009 pro všechna schválení musí být vznětový motor nebo plynový motor schválený na základě mezních hodnot emisí stanovených v řádku B2 nebo řádku C tabulek v odstavci 5.2.1 nebo vozidlo poháněné takovým motorem vybaveny palubním diagnostickým systémem (OBD), který řidiči signalizuje chybu, dojde-li k překročení prahových hodnot pro OBD stanovených v řádku B2 nebo řádku C tabulky v odstavci 5.4.4. Systém regulace emisí (OBD) musí odpovídat požadavkům uvedeným v příloze 9A tohoto předpisu.

5.4.3.

Systém OBD obsahuje rovněž rozhraní mezi elektronickou řídicí jednotkou motoru (EECU) a jinými elektrickými nebo elektronickými systémy motoru nebo vozidla, které EECU poskytují vstup nebo přijímají výstup z EECU a které ovlivňují správné fungování systému regulace emisí, například rozhraní mezi EECU a elektronickou řídicí jednotkou převodovky.

12.4.2008

12.4.2008


CS 5.4.4.

L 103/29

Prahové hodnoty pro OBD jsou tyto: Vznětové motory Řádek


Hmotnost částic (PT) g/kWh

B1 (2005)

7,0

0,1

B2 (2008)

7,0

0,1

C (EEV)

7,0

0,1

5.4.5.

Musí být poskytnut úplný a jednotný přístup k informacím o OBD za účelem zkoušky, diagnostiky, údržby a oprav v souladu s odpovídajícími ustanoveními předpisu EHK č. 83 a ustanoveními o náhradních součástech zajišťujících kompatibilitu s OBD.

5.4.6.

Malosériová výroba motorů Alternativního způsobu namísto předešlých požadavků v tomto odstavci mohou využít výrobci motorů, jejichž celosvětová roční produkce jednoho typu motoru patřícího do rodiny motorů s OBD a)

je nižší než 500 kusů ročně, kteří mohou získat schválení na základě požadavků tohoto nařízení, pokud se u motoru sleduje pouze neporušenost okruhu a u zařízení k následnému zpracování výfukových plynů celkové selhání funkce;

b)

je nižší než 500 kusů ročně, kteří mohou získat schválení na základě požadavků tohoto předpisu, pokud se u celkového systému regulace emisí (tj. motor a zařízení k následnému zpracování výfukových plynů) sleduje pouze neporušenost okruhu.

Schvalovací orgán musí informovat ostatní účastníky dohody o okolnostech každé schválení udělené podle tohoto ustanovení.

5.5.

Požadavky k zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NO x

5.5.1.

Obecně

5.5.1.1.

Tento odstavec se vztahuje na systémy vznětových motorů bez ohledu na technologii, která je použita za účelem dodržení mezních hodnot emisí uvedených v tabulkách v odstavci 5.2.1.

5.5.1.2.

Data nabytí účinnost Data nabytí účinnosti se stanoví v souladu s odstavcem 13 tohoto předpisu.

5.5.1.3.

Každý systém motoru, na nějž se vztahuje tento odstavec, musí být navržen, vyroben a namontován tak, aby umožnil splnit tyto požadavky po celou dobu životnosti motoru.

5.5.1.4.

Informace, které plně popisují provozní vlastnosti systému motoru, na které se vztahuje tento odstavec, poskytne výrobce v příloze 1.

5.5.1.5.

V žádosti o schválení, vyžaduje-li systém motoru činidlo, výrobce specifikuje vlastnosti všech činidel, které spotřebovává systém k následnému zpracování výfukových plynů, např. druh a koncentrace, provozní teplotní podmínky, odkazy na mezinárodní normy atd.

L 103/30


CS 5.5.1.6.

Podle požadavků uvedených v odstavci 5.1 musí každý systém motoru, na nějž se vztahuje tento odstavec, zachovat funkci regulace emisí za všech podmínek, které se pravidelně vyskytují na území účastníků dohody, zejména při nízkých okolních teplotách.

5.5.1.7.

Za účelem schválení prokáže výrobce technické zkušebně, že u systémů motorů, které vyžadují činidlo, nepřekračují emise amoniaku během celého cyklu zkoušky emisí střední hodnotu 25 ppm.

5.5.1.8.

U systémů motorů, které vyžadují činidlo, obsahuje každá samostatná nádrž na činidlo namontovaná ve vozidle prostředek k odběru vzorků kapaliny uvnitř nádrže. Místo odběru vzorků musí být snadno dostupné bez použití speciálních nástrojů nebo zařízení.

5.5.2.

Požadavky na údržbu

5.5.2.1.

Výrobce poskytne nebo zajistí, aby byly všem majitelům nových těžkých užitkových vozidel nebo motorů velkého výkonu poskytnuty písemné pokyny, ve kterých se uvádí, že pokud systém regulace emisí vozidla nefunguje správně, řidič musí být o problému informován indikátorem chybné funkce a motor poté pracuje s nižším výkonem.

5.5.2.2.

V pokynech jsou uvedeny požadavky k správnému užívání a údržbě vozidel, případně i co se týče používání pomocného činidla.

5.5.2.3.

Pokyny musí být napsány srozumitelně, aby jim rozuměli nejen odborníci, a v jazyce země, v níž se nové těžké užitkové vozidlo nebo nový motor velkého výkonu prodávají nebo registrují.

5.5.2.4.

V pokynech se musí uvádět, zda má být pomocné činidlo doplňováno provozovatelem vozidla mezi běžnými servisními intervaly, a dále pravděpodobná spotřeba činidla v závislosti na typu nového těžkého užitkového vozidla.

5.5.2.5.

V pokynech se musí uvádět, že používání a doplňování potřebného činidla se správnými specifikacemi je povinné, má-li vozidlo odpovídat certifikátu shodnosti, který byl pro tento typ vozidla nebo motoru vydán.

5.5.2.6.

V pokynech se musí uvádět, že se může jednat o trestný čin, pokud je užíváno vozidlo, které nespotřebovává činidlo, je-li to potřebné ke snížení emisí znečišťujících látek, a že v důsledku toho mohou pozbýt platnosti příznivé podmínky pro nákup nebo provozování vozidla, které byly uděleny v zemi registrace nebo v jiné zemi, v níž je vozidlo užíváno.

5.5.3.

Regulace emisí NOx u systému motoru

5.5.3.1.

Nesprávná činnost systému motoru ohledně regulace emisí NOx (např. kvůli nedostatku potřebného činidla, nesprávnému průtoku v systému recirkulace výfukových plynů nebo deaktivaci recirkulace výfukových plynů) se určí monitorováním úrovně emisí NOx čidly umístněnými v proudu výfukových plynů.

5.5.3.2.

Odchylka úrovně emisí NOx o více než 1,5 g/kWh nad příslušnou mezní hodnotu stanovenou v tabulkách v odstavci 5.2.1 musí mít za následek, že je řidič upozorněn aktivací MI, jak je uvedeno v odstavci 3.6.5 přílohy 9A tohoto předpisu.

5.5.3.3.

Kromě toho musí být uložen nevymazatelný chybový kód identifikující důvod, proč úroveň emisí NOx překračuje hodnoty stanovené v odstavci 5.5.3.2, a to v souladu s odstavcem 3.9.2 přílohy 9A tohoto předpisu po dobu nejméně 400 dnů nebo 9 600 hodin chodu motoru.

12.4.2008

12.4.2008


CS

Jako důvod pro překročení hodnot NOx se případně identifikuje přinejmenším prázdná nádrž na činidlo, přerušení dávkování činidla, nedostatečná jakost činidla, příliš nízká spotřeba činidla, nesprávný průtok v systému recirkulace výfukových plynů nebo její deaktivace. Ve všech ostatních případech se výrobci povoluje, aby nevymazatelný chybový kód hlásil „vysoký obsah NOx – hlavní příčina neznáma“.

5.5.3.4.

Pokud úroveň emisí NOx překračuje mezní hodnoty pro OBD stanovené v tabulce v odstavci 5.4.4, sníží omezovač točivého momentu výkon motoru podle požadavků odstavce 5.5.5 tak, aby to řidič zřetelně vnímal. Je-li omezovač točivého momentu aktivován, musí být řidič dále upozorňován podle požadavků odstavce 5.5.3.2 a v souladu s odstavcem 5.5.3.3 musí být uložen nevymazatelný chybový kód.

5.5.3.5

V případě systémů motorů, které jsou založeny na recirkulaci výfukových plynů a žádném jiném systému k následnému zpracování výfukových plynů k regulaci emisí NOx, výrobce může k určení úrovně emisí NOx použít alternativní postup namísto požadavků v odstavci 5.5.3.1. V průběhu schválení typu výrobce prokáže, že ve srovnání s požadavky v odstavci 5.5.3.1 je alternativní postup při určování úrovně emisí NOx stejně včasný a přesný a že vede ke stejným důsledkům, jako jsou důsledky uvedené v odstavcích 5.5.3.2, 5.5.3.3 a 5.5.3.4.

5.5.4.

Kontrola činidla

5.5.4.1.

U vozidel, která vyžadují užívání činidla k tomu, aby byly splněny požadavky tohoto odstavce, musí být o výši hladiny činidla v nádrži umístěné ve vozidle řidič informován pomocí zvláštního mechanického nebo elektronického signálu na přístrojové desce vozidla. To zahrnuje varování v případě, že hladina činidla klesne:

a)

pod 10 % objemu nádrže nebo vyšší procentní hodnotu podle volby výrobce nebo

b)

pod výši hladiny, která odpovídá vzdálenosti, kterou je podle údajů výrobce možno ujet s nouzovou zásobou paliva.

Ukazatel hladiny činidla musí být umístěn v blízkosti ukazatele hladiny paliva.

5.5.4.2.

Podle požadavků odstavce 3.6.5 přílohy 9A tohoto předpisu musí být řidič informován, pokud je nádrž na činidlo prázdná.

5.5.4.3.

Jakmile je nádrž na činidlo prázdná, platí kromě požadavků odstavce 5.5.4.2 rovněž požadavky odstavce 5.5.5.

5.5.4.4.

Výrobce si může vybrat a buď splnit požadavky odstavce 5.5.3 nebo požadavky odstavců 5.5.4.5 až 5.5.4.12.

5.5.4.5.

Systémy motoru musí obsahovat prostředky k určení toho, zda se ve vozidle nachází kapalina, která odpovídá vlastnostem činidla deklarovaným výrobcem a zaznamenaným v příloze 1 tohoto předpisu.

5.5.4.6.

Pokud kapalina v nádrži na činidlo neodpovídá minimálním požadavkům deklarovaným výrobcem zaznamenaným v příloze 1 tohoto předpisu, uplatňují se dodatečné požadavky odstavce 5.5.4.12.

5.5.4.7.

Systémy motoru musí obsahovat prostředky k určení spotřeby činidla a zajištění přístupu k údajům o spotřebě mimo vozidlo.

L 103/31

L 103/32


CS 5.5.4.8.

Průměrná spotřeba činidla a průměrná spotřeba činidla požadovaná systémem motoru buď za celých předešlých 48 hodin chodu motoru, nebo za dobu nutnou k požadované spotřebě činidla v množství nejméně 15 litrů (podle toho, který časový interval je delší), musí být k dispozici prostřednictvím sériového portu standardního diagnostického konektoru, jak uvádí odstavec 6.8.3 přílohy 9A tohoto předpisu.

5.5.4.9.

K monitorování spotřeby činidla se u motoru sledují alespoň tyto parametry: a)

hladina činidla v nádrži ve vozidle,

b)

průtok činidla nebo vstřikování činidla co nejblíže místu vstřiku do systému následného zpracování výfukových plynů, je-li to technicky možné.

5.5.4.10. Odchylka větší než 50 % průměrné spotřeby činidla a průměrné spotřeby činidla požadované systémem motoru za dobu stanovenou v odstavci 5.5.4.8 musí vést k uplatnění opatření stanovených v odstavci 5.5.4.12. 5.5.4.11. Dojde-li k přerušení dávkování činidla, uplatňují se opatření stanovená v odstavci 5.5.4.12. To se nevyžaduje, pokud si toto přerušení vynutí řídicí jednotka motoru, jelikož provozní podmínky motoru jsou takové, že na základě úrovně emisí motoru není dávkování činidla nutné, za předpokladu, že výrobce výslovně informoval schvalovací orgán, kdy se takovéto provozní podmínky uplatňují. 5.5.4.12. Veškerá zjištěná selhání vztahující se na odstavce 5.5.4.6, 5.5.4.10 nebo 5.5.4.11, musí vést v témže pořadí ke stejným důsledkům, jako jsou důsledky uvedené v odstavcích 5.5.3.2, 5.5.3.3 nebo 5.5.3.4. 5.5.5.

Opatření proti nedovolené manipulaci se systémy následného zpracování výfukových plynů

5.5.5.1.

Každý systém motoru, na nějž se vztahuje tento odstavec, musí obsahovat omezovač točivého momentu, který řidiče upozorňuje, že systém motoru funguje nesprávně nebo že je vozidlo obsluhováno nesprávným způsobem, a tím ho má přimět k okamžitému odstranění případné chyby/chyb.

5.5.5.2.

Omezovač točivého momentu musí být aktivován, jakmile vozidlo zastaví poprvé poté, co došlo k podmínkám uvedeným v odstavcích 5.5.3.4, 5.5.4.3, 5.5.4.6, 5.5.4.10 nebo 5.5.4.11.

5.5.5.3.

Začne-li omezovač točivého momentu působit, nesmí točivý moment motoru v žádném případě překročit konstantní hodnotu: a)

60 % největšího točivého momentu motoru u vozidel kategorie N3 > 16 t, M1 > 7,5 t, M3/III a M3/B > 7,5 t (1);

b)

75 % největšího točivého momentu motoru u vozidel kategorie N 1, N2, N3 ≤ 16 t, 3,5 < M1 ≤ 7,5 t, M2, M3/I, M3/II, M3/A a M3/B 7,5 ≤ t.

5.5.5.4.

Požadavky na dokumentaci a omezovač točivého momentu jsou uvedeny v odstavcích 5.5.5.5 až 5.5.5.8.

5.5.5.5.

Podrobné písemné informace s úplným popisem funkčních vlastností monitorovacího systému regulace emisí a omezovače točivého momentu musí být specifikovány podle požadavků na dokumentaci v odstavci 5.1.7.1 písmeno b). Konkrétně výrobce uvede informace o algoritmech, které používá řídicí jednotka motoru k určení vztahu koncentrace NOx ke specifickým emisím NOx (v g/kWh) v ETC v souladu s odstavcem 5.5.6.5.

(1) Jak je vymezeno v souhrnné rezoluci o konstrukci vozidel (R.E.3).

12.4.2008

12.4.2008


CS 5.5.5.6.

Omezovač točivého momentu je deaktivován, běží-li otáčky motoru naprázdno, pokud již neexistují podmínky pro jeho aktivaci. Omezovač točivého momentu nesmí být deaktivován automaticky, aniž byl odstraněn důvod, kvůli kterému byl aktivován.

5.5.5.7.

Deaktivaci omezovače točivého momentu nelze provést přepínačem nebo pomocí nástrojů.

5.5.5.8.

Omezovač točivého momentu se nepoužívá v motorech nebo vozidlech ozbrojených sil, záchranných služeb a požárních sborů a v sanitních vozidlech. Trvalou deaktivaci provádí pouze výrobce motoru nebo vozidla a pro účely náležité identifikace se určí zvláštní typ motoru v rámci rodiny motorů.

5.5.6.

Provozní podmínky monitorovacího systému regulace emisí

5.5.6.1.

Monitorovací systém regulace emisí musí být provozuschopný a)

za okolní teploty v rozmezí 266 K až 308 K (–7 oC až 35 oC),

b)

v nadmořské výšce pod 1 600 m,

c)

za teploty chladicí kapaliny vyšší než 343 K (70 oC).

Tento odstavec se nevztahuje na případ monitorování hladiny činidla v nádrži, kdy monitorování probíhá za všech podmínek používání. 5.5.6.2.

Monitorovací systém regulace emisí může být deaktivován, je-li aktivován nouzový provoz a překračuje-li takto vzniklé snížení točivého momentu hodnoty uvedené v odstavci 5.5.5.3 pro příslušnou kategorii vozidla.

5.5.6.3.

Pokud je aktivováno nastavení režimu selhání ovlivňujícího emise, monitorovací systém regulace musí být nadále provozuschopný a plnit ustanovení v odstavci 5.5.

5.5.6.4.

Nesprávná činnost opatření k regulaci emisí NOx se zjišťuje v rámci čtyř zkušebních cyklů OBD, jak uvádí definice v odstavci 6.1 dodatku 1 přílohy 9A tohoto předpisu.

5.5.6.5.

Algoritmy, které používá řídicí jednotka motoru k určení vztahu koncentrace NOx ke specifickým emisím NOx (v g/kWh) v ETC se nepovažují za odpojovací strategii.

5.5.6.6.

Pokud je v provozu AECS, kterou schválil schvalovací orgán v souladu s odstavcem 5.1.5, může být jakékoli zvýšení hodnot NOx v důsledku provozu AECS vztaženo na příslušnou hodnotu NO x uvedenou v odstavci 5.5.3.2. Ve všech takových případech se vliv AECS na mezní hodnotu NO x popíše v souladu s odstavcem 5.5.5.5.

5.5.7.

Selhání monitorovacího systému regulace emisí

5.5.7.1.

U monitorovacího systému regulace emisí se sleduje výskyt elektrických selhání a odstranění nebo deaktivace každého čidla, v jejichž důsledku systém neprovádí diagnostiku zvyšování emisí, jak stanoví odstavce 5.5.3.2 a 5.5.3.4. Mezi čidla, jež ovlivňují tuto diagnostickou schopnost, patří např. ta, která přímo měří koncentrace NOx, čidla kvality močoviny a čidla monitorující dávkování, hladinu a spotřebu činidla a poměr recirkulace výfukových plynů.

L 103/33

L 103/34


CS 5.5.7.2.

Pokud se potvrdí selhání monitorovacího systému regulace emisí, je řidič okamžitě upozorněn aktivací varovného signálu podle odstavce 3.6.5 přílohy 9A tohoto předpisu.

5.5.7.3.

Omezovač točivého momentu je aktivován v souladu s odstavcem 5.5.5, pokud není selhání napraveno během 50 hodin chodu motoru. Počínaje daty uvedenými v odstavcích 13.2.3 a 13.3.3 se časový interval uvedený v prvním pododstavci snižuje na 36 hodin.

5.5.7.4.

Když monitorovací systém regulace emisí vyhodnotí, že selhání pominulo, lze s výjimkou případů uvedených v odstavci 5.5.7.5 ze systémové paměti odstranit chybový kód/kódy spojené s daným selháním a omezovač točivého momentu se případně deaktivuje podle odstavce 5.5.5.6. Chybový kód/kódy spojené se selháním monitorovacího systému regulace emisí nelze vymazat ze systémové paměti žádným čtecím nástrojem.

5.5.7.5.

V případě odstranění nebo deaktivace prvků monitorovacího systému regulace emisí v souladu s odstavcem 5.5.7.1 musí být nevymazatelný chybový kód v souladu s odstavcem 3.9.2 přílohy 9A tohoto předpisu uložen po dobu nejméně 400 dnů nebo 9 600 hodin chodu motoru.

5.5.8.

Selhání monitorovacího systému regulace emisí

5.5.8.1.

V rámci žádosti o schválení podle odstavce 3 prokáže výrobce splnění ustanovení tohoto odstavce zkouškami na dynamometru motoru v souladu s odstavci 5.5.8.2 až 5.5.8.7.

5.5.8.2.

Splnění požadavků tohoto odstavce rodinou motorů nebo rodinou motorů s OBD lze prokázat zkouškou monitorovacího systému regulace emisí jednoho ze členů rodiny motorů (základního motoru), pokud výrobce před schvalovacím orgánem prokáže, že monitorovací systémy regulace emisí jsou v rámci rodiny motorů obdobné. To lze prokázat předložením materiálů, jako jsou algoritmy, funkční analýzy apod., schvalovacímu orgánu. Základní motor vybírá výrobce po dohodě se schvalovacím orgánem.

5.5.8.3.

Zkoušky monitorovacího systému regulace emisí sestávají z těchto tří fází: a)

Výběr: Ze seznamu nesprávných činností předloženého výrobcem orgán vybírá nesprávnou činnost opatření k regulaci emisí NOx nebo selhání monitorovacího systému regulace emisí.

b)

Kvalifikace: Účinek nesprávné činnosti se ověří změřením úrovně emisí NOx na zkušebním stavu motoru.

c)

Prokázání funkce: Reakce systému (snížení točivého momentu, varovný signál atd.) se prokáže čtyřmi zkušebními cykly OBD za chodu motoru.

12.4.2008

12.4.2008

CS


5.5.8.3.1. Pro fázi výběru výrobce schvalovacímu orgánu předloží popis monitorovacích strategií používaných ke zjištění možných nesprávných činností všech opatření k regulaci emisí NOx a možných selhání v rámci monitorovacího systému regulace emisí, které by vedly buď k aktivaci omezovače točivého momentu, anebo pouze k aktivaci varovného signálu.

Mezi typické příklady nesprávných činností uváděných na tento seznam patří prázdná nádrž na činidlo, nesprávná činnost s následkem přerušení dávkování činidla, nedostatečná jakost činidla, nesprávná činnost s následkem nízké spotřeby činidla, nesprávný průtok v systému recirkulace výfukových plynů nebo její deaktivace.

Z tohoto seznamu schvalovací orgán vybere nejméně dvě a nejvíce tři nesprávné činnosti opatření k regulaci emisí NOx nebo selhání monitorovacího systému regulace emisí.

5.5.8.3.2. V rámci fáze kvalifikace se emise NOx měří pomocí zkušebního cyklu ETC podle ustanovení dodatku 2 přílohy 4A. Výsledek zkoušky ETC se použije k určení způsobu, jakým by podle očekávání měl monitorovací systém regulace emisí NOx reagovat během fáze prokazování funkce (snížení točivého momentu a/nebo varovný signál). Selhání je simulováno tak, aby úroveň emisí NOx o více než 1 g/kWh nepřekročila žádnou z mezních hodnot uvedených v odstavcích 5.5.3.2 nebo 5.5.3.4.

Kvalifikace emisí se nepožaduje v případě prázdné nádrže na činidlo nebo pro prokázání funkce při selhání monitorovacího systému regulace emisí.

Během fáze kvalifikace je omezovač točivého momentu deaktivován.

5.5.8.3.3. Pro účely fáze prokazování funkce bude motor v chodu po nejvýše čtyři zkušební cykly OBD.

Nesmí dojít k žádným jiným selháním mimo ta, jež se posuzují k účelům prokázání funkce.

5.5.8.3.4. Před zahájením postupu zkoušky podle odstavce 5.5.8.3.3 je monitorovací systém regulace emisí uveden do stavu „nulový výskyt selhání“.

5.5.8.3.5. V závislosti na vybrané úrovni emisí NOx systém aktivuje varovný signál a rovněž případně omezovač točivého momentu kdykoli před koncem zjišťovacího postupu. Zjišťovací postup lze zastavit, jakmile monitorovací systém regulace emisí NOx řádně zareagoval.

5.5.8.4.

V případě, že je monitorovací systém regulace emisí založen především na monitorování úrovně emisí NOx čidly umístněnými v proudu výfukových plynů, může výrobce zvolit možnost monitorovat s cílem zjistit dodržení požadavků funkčnost některých částí systému (např. přerušení dávkování, uzavřený ventil recirkulace výfukových plynů) přímo. V takovém případě se prokazuje funkčnost vybrané oblasti systému.

5.5.8.5.

Hodnota snížení točivého momentu požadovaná po omezovači točivého momentu v odstavci 5.5.5.3 se schvaluje spolu s celkovým schválením výkonu motoru v souladu s předpisem č. 85. V rámci fáze prokazování funkce výrobce prokáže schvalovacímu orgánu, že řídicí jednotka motoru obsahuje správný omezovač točivého momentu. Samostatné měření točivého momentu během prokazování funkce se nepožaduje.

5.5.8.6.

Jako alternativu k odstavcům 5.5.8.3.3 až 5.5.8.3.5 lze k prokázání funkce monitorovacího systému regulace emisí zvolit zkoušku vozidla. Uskuteční se jízda vozidla po silnici nebo zkušební dráze s vybranými nesprávnými činnostmi nebo selháními monitorovacího systému regulace emisí, aby se prokázalo, že varovný signál a aktivace omezovače točivého limitu funguje v souladu s požadavky odstavce 5.5 a zejména odstavců 5.5.5.2 a 5.5.5.3.

L 103/35

L 103/36


CS 5.5.8.7.

Pokud se v rámci dodržení požadavků v odstavci 5.5 požaduje uložení nevymazatelného chybového kódu v paměti počítače, je do konce prokazovacího postupu nutné splnit tyto tři podmínky: a)

že prostřednictvím čtecího nástroje OBD lze potvrdit, že se v paměti počítače OBD nachází náležitý nevymazatelný chybový kód popsaný v odstavci 5.5.3.3 a že schvalovacímu orgánu lze uspokojivě předvést, že jej čtecí nástroj nemůže smazat, a

b)

že lze odečtem z nevymazatelného počítadla, uvedeného v odstavci 3.9.2 přílohy 9A tohoto předpisu, potvrdit čas, po který byl během zjišťovacího postupu aktivován varovný signál, a že lze schvalovacímu orgánu uspokojivě předvést, že jej čtecí nástroj nemůže smazat, a

c)

že schvalovací orgán schválil prvky konstrukce, jejichž prostřednictvím lze předvést, že nevymazatelné informace jsou v souladu s odstavcem 3.9.2 přílohy 9A tohoto předpisu uloženy po dobu nejméně 400 dní nebo 9 600 hodin chodu motoru.

6.

MONTÁŽ DO VOZIDLA

6.1.

Montáž motoru do vozidla musí z hlediska schválení motoru splňovat tyto požadavky:

6.1.1.

podtlak v sání nesmí být vyšší než podtlak uvedený pro schválený motor v příloze 2A;

6.1.2.

protitlak ve výfuku nesmí být vyšší než protitlak uvedený pro schválený motor v příloze 2A;

6.1.3.

příkon pomocných zařízení poháněných motorem nesmí přesáhnout výkon uvedený pro schválený motor v příloze 2A.

6.1.4.

objem systému výfuku se nesmí lišit o více než 40 % od objemu uvedeného pro schválený motor v příloze 2A;

7.

RODINA MOTORŮ

7.1.

Parametry vymezující rodinu motorů

Rodina motorů určená výrobcem motoru musí být v souladu s ustanoveními normy ISO 16185.

7.2.

Volba základního motoru

7.2.1.

Vznětové motory Hlavním kritériem při volbě základního motoru rodiny je největší dodávka paliva na jeden zdvih při deklarovaných otáčkách maximálního točivého momentu. V případě, kdy toto hlavní kritérium plní zároveň dva nebo více motorů, užije se jako druhé kritérium pro volbu základního motoru největší dodávka paliva na jeden zdvih při jmenovitých otáčkách. Za určitých okolností může schvalovací orgán dojít k závěru, že nejhorší případ emisí rodiny motorů je možno nejlépe určit zkouškou druhého motoru. Schvalovací orgán pak může vybrat ke zkoušce další motor, jehož vlastnosti nasvědčují tomu, že pravděpodobně bude mít nejvyšší úroveň emisí v této rodině motorů.

12.4.2008

12.4.2008


CS

Jestliže motory rodiny mají další proměnné vlastnosti, které by mohly být pokládány za vlastnosti ovlivňující emise z výfuku, musí se tyto vlastnosti také určit a brát v úvahu při volbě základního motoru. 7.2.2.

Plynové motory Hlavním kritériem při volbě základního motoru rodiny je největší zdvihový objem. V případě, kdy toto hlavní kritérium splňují zároveň dva nebo více motorů, užije se jako druhé kritérium pro volbu základního motoru v tomto pořadí: a)

největší dodávka paliva na zdvih při otáčkách deklarovaného jmenovitého výkonu;

b)

největší předstih zážehu;

c)

nejmenší poměr recirkulace výfukových plynů;

d)

motor nemá čerpadlo vzduchu nebo má čerpadlo s nejmenším skutečným průtokem vzduchu.

Za určitých okolností může schvalovací orgán dojít k závěru, že nejhorší případ emisí rodiny motorů je možno nejlépe určit zkouškou druhého motoru. Schvalovací orgán pak může vybrat ke zkoušce další motor, jehož vlastnosti nasvědčují tomu, že pravděpodobně bude mít nejvyšší úroveň emisí v této rodině motorů.

7.3.

Parametry vymezující rodinu motorů s OBD

Rodinu motorů s OBD je možno vymezit základními konstrukčními parametry, které musí být společné systémům motorů této rodiny. Aby mohly být motory pokládány za motory z téže rodiny motorů s OBD, musí se shodovat v následujících základních parametrech: a)

postupy monitorování OBD;

b)

postupy odhalování chybné funkce; pokud výrobce pomocí příslušných odborných nebo jiných vhodných postupů neprokázal, že tyto způsoby jsou rovnocenné.

Poznámka:

8.

Motory, které nepatří do stejné rodiny motorů, mohou patřit do stejné rodiny motorů s OBD za předpokladu, že jsou splněna výše uvedená kritéria.

SHODNOST VÝROBY

Výrobní postup musí být v souladu s postupy, které stanoví dodatek 2 dohody (E/ECE/324-E/ECE/ TRANS/505/Rev.2), s následujícími požadavky:

8.1.

Každý motor nebo vozidlo opatřené značkou schválení předepsanou tímto předpisem musí být vyrobeny tak, aby se shodovaly se schváleným typem z hlediska popisu uvedeného ve formuláři o schválení a v jeho přílohách.

8.2.

Shodnost výroby z hlediska omezení emisí je zpravidla založena na popisu uvedeném ve formuláři zprávy o schválení a v jeho přílohách.

L 103/37

L 103/38


CS 8.3.

Jestliže se měří emise znečišťujících látek a schválení motoru byla jednou nebo vícekrát rozšířena, provedou se zkoušky na motorech popsaných ve schvalovací dokumentaci, která se týká příslušného rozšíření.

8.3.1.

Shodnost motoru, který byl podroben zkoušce emisí znečišťujících látek:

Po předání motorů schvalovacímu orgánu nesmí výrobce provádět na vybraných motorech jakákoli seřízení.

8.3.1.1.

Ze série se namátkově odeberou tři motory. Motory, pro jejichž schválení typu podle řádku A tabulek v odstavci 5.2.1 jsou předepsány jen zkoušky ESC a ELR nebo jen zkouška ETC, se pro kontrolu shodnosti výroby podrobí těmto příslušným zkouškám. Se souhlasem orgánu se pro kontrolu shodnosti výroby podrobí všechny ostatní motory schválené jako typ podle řádku A, B1 nebo B2 nebo C tabulek v odstavci 5.2.1 buď zkouškám ESC a ELR, nebo zkoušce ETC. Mezní hodnoty jsou uvedeny v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu.

8.3.1.2.

Pokud příslušný orgán souhlasí se směrodatnou odchylkou výroby udanou výrobcem, provedou se zkoušky podle dodatku 1 tohoto předpisu.

Pokud příslušný orgán nesouhlasí se směrodatnou odchylkou výroby udanou výrobcem, provedou se zkoušky podle dodatku 2 tohoto předpisu.

Na žádost výrobce se mohou zkoušky provést podle dodatku 3 tohoto předpisu.

8.3.1.3.

Na základě zkoušky odebraných motorů se výrobky určité série pokládají za shodné, pokud podle zkušebních kritérií v příslušném dodatku bylo splněno kritérium vyhovění pro všechny znečisťující látky, a za neshodné, pokud bylo splněno kritérium nevyhovění pro jedinou znečisťující látku.

Jestliže bylo dosaženo kritéria vyhovění u jedné znečišťující látky, nelze toto rozhodnutí změnit žádnými doplňkovými zkouškami určenými k dosažení určitého kritéria pro ostatní znečišťující látky.

Jestliže nebylo dosaženo kritéria vyhovění pro všechny znečišťující látky a jestliže nebylo dosaženo kritéria nevyhovění pro jednu znečišťující látku, podrobí se zkoušce jiný motor (viz obrázek 2).

Výrobce může kdykoli rozhodnout o zastavení zkoušek, jestliže nebylo dosaženo žádného kritéria. V takovém případě se zaznamená kritérium nevyhovění.

8.3.2.

Zkoušky se provedou s nově vyrobenými motory. Plynové motory se zaběhnou podle postupu uvedeného v odstavci 3 dodatku 2 přílohy 4A.

8.3.2.1.

Na žádost výrobce se však mohou zkoušky provést se vznětovými nebo plynovými motory, které byly zaběhnuty po dobu delší, než která je uvedena v odstavci 8.3.2, avšak nejvýše 100 hodin. V tomto případě záběh provede výrobce, který však nesmí motory jakkoli seřizovat.

8.3.2.2.

Pokud výrobce žádá o souhlas se záběhem podle odstavce 8.3.2.1, může se tento záběh provést na:

a)

všech motorech, které se zkoušejí;

12.4.2008

12.4.2008


CS b)

na prvním zkoušeném motoru, s určením součinitele vývoje emisí takto:

i)

emise znečišťujících látek se změří při nule hodin a při x hodinách na prvním zkoušeném motoru,

ii)

součinitel vývoje emisí mezi nulou hodin a x hodinami se vypočte pro každou znečišťující látku z poměru:

a.

Emise při x hodinách / emise při nule hodin

b.

Výsledek může být menší než 1.

Další motory určené ke zkoušce se nezabíhají, avšak jejich hodnoty emisí při nule hodin se upraví součinitelem vývoje emisí.

V tomto případě se uvažují tyto hodnoty:

a)

hodnoty při x hodinách pro první motor;

b)

hodnoty při nule hodin násobené součinitelem vývoje emisí pro ostatní motory.

8.3.2.3.

U vznětových motorů a u plynových motorů pracujících s LPG mohou všechny tyto zkoušky proběhnout s palivem obchodní jakosti. Na žádost výrobce lze však použít referenční palivo podle přílohy 5. To znamená provedení zkoušek, které jsou popsány v odstavci 4 tohoto předpisu, s nejméně dvěma z referenčních paliv pro každý plynový motor.

8.3.2.4.

U motorů na NG se mohou všechny tyto zkoušky provést s palivem obchodní jakosti takto:

a)

u motorů označených písmenem H s palivem obchodní jakosti skupiny H (0,89 ≤ Sλ ≤ 1,00);

b)

u motorů označených písmenem L s palivem obchodní jakosti skupiny L (1,00 ≤ Sλ ≤ 1,19);

c)

u motorů označených písmeny HL s palivem obchodní jakosti s extrémním rozsahem faktoru posunu λ (0,89 ≤ Sλ ≤ 1,19).

Na žádost výrobce lze však použít referenční palivo podle přílohy 5. To znamená provedení zkoušek, které jsou popsány v odstavci 4 tohoto předpisu.

8.3.2.5.

V případě sporu způsobeného nevyhověním plynových motorů při použití paliva obchodní jakosti se musí zkoušky provést s referenčním palivem, se kterým byl zkoušen základní motor, nebo popřípadě s dalším palivem 3 podle odstavců 4.1.3.1 a 4.2.1.1, se kterým mohla být provedena zkouška základního motoru. Výsledky se pak musí přepočítat za použití příslušného faktoru (faktorů) r, ra nebo rb podle odstavců 4.1.4, 4.1.5.1 a 4.2.1.2. Jestliže r, ra nebo rb jsou menší než jedna, korekce se neprovádí. Změřené výsledky a vypočtené výsledky musí prokázat, že motor splňuje mezní hodnoty se všemi odpovídajícími palivy (paliva 1, 2 a popřípadě 3 u motorů na zemní plyn a paliva A a B u motorů na LPG).

L 103/39

L 103/40

CS 8.3.2.6.

Úřední věstník Evropské unie Zkoušky shodnosti výroby plynového motoru konstruovaného pro provoz s jedním specifickým složením paliva se provedou s palivem, pro které byl motor kalibrován.

Obrázek 2

Schéma zkoušek shodnosti výroby

8.4.


8.4.1.

Má-li se provést ověření shodnosti výroby systému OBD, musí být toto ověření provedeno takto:

8.4.2.

Pokud schvalovací orgán zjistí, že se jakost produkce zdá být neuspokojivá, vybere se namátkou motor ze série a provedou se u něj zkoušky popsané v dodatku 1 příloze 9A tohoto předpisu. Zkoušky lze provést na motoru, který byl v záběhu po dobu nejvýše 100 hodin.

8.4.3.

Výroba je považována za vyhovující, pokud tento motor splňuje požadavky zkoušek popsaných v dodatku 1 přílohy 9A tohoto předpisu.

8.4.4

Jestliže motor, který byl vybrán ze série, nesplňuje požadavky v odstavci 8.4.2, je nutno vybrat další namátkový vzorek čtyř motorů z dané série a musí se provést zkoušky popsané v dodatku 1 přílohy 9A tohoto předpisu. Zkoušky lze provést na motorech, které byly v záběhu po dobu nejvýše 100 hodin.

8.4.5.

Výroba je považována za vyhovující, pokud nejméně tři motory z namátkového vzorku čtyř motorů splňují požadavky zkoušek popsaných v dodatku 1 přílohy 9A tohoto předpisu.

12.4.2008

12.4.2008


CS 9.

SHODNOST VOZIDEL/MOTORŮ V PROVOZU

9.1.

Pro účely tohoto předpisu je nutno pravidelně kontrolovat shodnost vozidel/motorů v provozu po celou dobu životnosti motoru namontovaného ve vozidle.

9.2.

S ohledem na schválení udělená pro emise musí tato opatření také potvrzovat vyhovující funkčnost zařízení pro regulaci emisí během doby životnosti motoru namontovaného ve vozidle při běžných provozních podmínkách.

9.3.

Postupy, které je nutno dodržet, pokud jde o shodnost vozidel/motorů v provozu, jsou uvedeny v příloze 8 tohoto předpisu.

10.

POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

10.1.

Schválení udělené typu motoru nebo vozidla podle tohoto předpisu může být odejmuto, nejsou-li splněny požadavky stanovené v odstavci 8.1, nebo jestliže vybraný motor/motory nebo vozidlo/ vozidla neobstály úspěšně při zkouškách stanovených v odstavci 8.3.

10.2.

Pokud účastník dohody, který uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělil, musí o tom ihned ostatní účastníky uplatňující tento předpis informovat formulářem zprávy dle vzoru v příloze 2A nebo 2B k tomuto předpisu.

11.

ZMĚNA SCHVÁLENÉHO TYPU A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ

11.1.

Každá změna schváleného typu se musí oznámit orgánu, který udělil tomuto typu schválení. Tento orgán může pak buď:

11.1.1.

dojít k závěru, že změny zřejmě nemají hodnotitelný negativní vliv a že změněný typ v každém případě ještě plní požadavky; nebo

11.1.2.

požadovat od technické zkušebny pro schvalovací zkoušky nový technický protokol.

11.2.

Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením změn se postupem dle odstavce 4.5 výše zašle účastníkům dohody, které uplatňují tento předpis.

11.3.

Příslušný orgán, který vydává rozšíření schválení, přidělí každému formuláři zprávy o takovém rozšíření pořadové číslo a informuje o tom formulářem zprávy dle vzoru v příloze 2A nebo 2B tohoto předpisu ostatní účastníky dohody z roku 1958, kteří uplatňují tento předpis.

12.

UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení zcela zruší výrobu typu schváleného dle tohoto předpisu, musí o tom informovat orgán, který schválení udělil. Po obdržení náležitého sdělení o této skutečnosti uvedený orgán informuje formulářem zprávy dle vzoru v příloze 2A nebo 2B k tomuto předpisu ostatní účastníky dohody z r. 1958, kteří uplatňují tento předpis.

13.

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

13.1.

Obecně

13.1.1.

Od okamžiku, kdy vstoupí v platnost série změn 05, nesmí žádný účastník dohody uplatňující tento předpis odmítnout vydat schválení EHK dle tohoto předpisu ve znění série změn 05.

L 103/41

L 103/42


CS 13.1.2.

12.4.2008

Od data nabytí účinnosti série změn 05 udělí účastníci dohody, kteří uplatňují tento předpis, schválení EHK jen tehdy, jestliže motor splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 05. Motor podléhá příslušným zkouškám stanoveným v odstavci 5 a musí splňovat požadavky stanovené v odstavcích 13.2.1, 13.2.2 a 13.2.3.

13.2.

Nové schválení typu

13.2.1.

Nehledě na ustanovení v odstavcích 13.4. a 13.5 účastníci dohody, kteří uplatňují tento předpis, udělí od data nabytí účinnosti série změn 05 schválení EHK jen tehdy, splňuje-li motor tyto požadavky: a)

příslušné mezní hodnoty emisí podle řádků B1, B2 nebo C tabulek v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu;

b)

požadavky na životnost stanovené v odstavci 5.3.;

c)

požadavky na OBD stanovené v odstavci 5.4.;

d)

doplňující ustanovení v odstavci 5.5. Datum

OBD

Životnost a v provozu

Regulace NOx

Stupeň II

B1 (2005)

ANO

—

ANO

—

B1(2005)

ANO

—

ANO

ANO

D

B2(2008)

ANO

—

ANO

—

E

B2(2008)

ANO

—

ANO

ANO

F

B2(2008)

—

ANO

ANO

—

G

B2(2008)

—

ANO

ANO

ANO

H

C

ANO

—

ANO

—

I

C

ANO

—

ANO

ANO

J

C

—

ANO

ANO

—

K

C

—

ANO

ANO

ANO

Nové typy – všechny typy

Řádek (a)

B

01/10/05 01/10/06

C

09/11/06 01/10/07

(a) (b) (c)

13.2.2.

OBD Stupeň I (b)

Písmeno

(c)

Podle tabulek v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu. Podle odstavce 5.4 tohoto předpisu jsou motory na plyn vyloučeny z OBD stupně I. Podle odstavce 5.5 tohoto předpisu.

Nehledě na ustanovení odstavců 13.4 a 13.5 účastníci dohody, kteří uplatňují tento předpis, od 9. listopadu 2006 udělí schválení EHK motoru pouze tehdy, splňuje-li tento motor všechny podmínky stanovené v odstavci 13.2.1 a doplňující ustanovení v odstavci 5.5 tohoto předpisu.

12.4.2008


CS 13.2.3.

Nehledě na ustanovení odstavců 13.4.1 a 13.5 udělí účastníci dohody, kteří uplatňují tento předpis, od 1. října 2008 schválení EHK motoru pouze tehdy, splňuje-li tento motor: a)

příslušné mezní hodnoty emisí podle řádku B2 nebo C tabulek v odstavci 5.2.1;

b)

požadavky na životnost stanovené v odstavci 5.3;

c)

požadavky na OBD stanovené v odstavci 5.4 (OBD stupeň II);

d)

doplňující ustanovení v odstavci 5.5.

13.3.

Konec platnosti dřívějších schválení typu

13.3.1.

Od data nabytí účinnosti série změn 05 pozbývají platnosti schválení typu udělená podle tohoto předpisu ve znění série změn 04.

13.3.2.

Od 1. října 2007 pozbývají platnosti schválení typu udělená podle tohoto předpisu ve znění série změn 05, které nesplňují požadavky v odstavci 13.2.2.

13.3.3.

Od 1 října 2009 pozbývají platnosti schválení typu udělená podle tohoto předpisu ve znění série změn 05, která nesplňují požadavky v odstavci 13.2.3.

13.4.

Plynové motory

13.4.1.

Plynové motory nemusí splňovat požadavky stanovené v odstavcích 5.5.

13.4.2.

Plynové motory nemusí splňovat požadavky stanovené v odstavci 5.4.1 (OBD stupeň I).

13.5.

Náhradní motory pro vozidla v provozu

13.5.1.

Účastníci dohody, kteří uplatňují tento předpis, mohou nadále udělovat schválení pro motory, které splňují požadavky tohoto předpisu ve znění kterékoli předchozí série změn nebo požadavky podle kteréhokoli stupně mezních hodnot tohoto předpisu ve znění série změn 05, za podmínky, že motor je určen jako náhradní součást pro vozidlo v provozu a že pro tento motor platilo dřívější znění předpisu k datu uvedení tohoto vozidla do provozu.

14.

NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA SCHVALOVACÍ ZKOUŠKY A SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ

Účastníci dohody z r. 1958, kteří uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben pro schvalovací zkoušky a názvy a adresy správních orgánů, které udělují schválení a kterým se zasílají zprávy o schválení nebo o rozšíření, odmítnutí nebo odejmutí schválení vydané v jiných státech.

L 103/43

L 103/44


CS

12.4.2008

Dodatek 1 Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby, pokud je směrodatná odchylka vyhovující

1.

V tomto dodatku je popsán postup, který se použije pro ověření shodnosti výroby z hlediska emisí znečišťujících látek, pokud je směrodatná odchylka výroby udaná výrobcem vyhovující.

2.

Při vzorku o velikosti nejméně tří motorů je postup výběru vzorku nastaven tak, aby byla pravděpodobnost, že série vyhoví zkoušce, při 40 % vadných motorů rovna 0,95 (riziko výrobce = 5 %), a pravděpodobnost, že série bude přijata, byla při 65 % vadných motorů rovna 0,1 (riziko spotřebitele = 10 %).

3.

Pro každou ze znečišťujících látek uvedených v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu se použije následující postup (viz obrázek 2): Nechť: L xi s n

4.

přirozený logaritmus mezní hodnoty pro znečišťující látku; přirozený logaritmus hodnoty naměřené u i-tého motoru vzorku (po uplatnění příslušného DF); odhadnutá směrodatná odchylka výroby (po stanovení přirozených logaritmů měřených hodnot); velikost vzorku.

Pro každý soubor vzorků se vypočte součet směrodatných odchylek od mezní hodnoty podle tohoto vzorce: 1 S

5.

= = = =

n

Σ ðL − Xi Þ i=1

Pak: a)

je-li statistický údaj zkoušky větší než hodnota kritéria vyhovění uvedená pro velikost vzorku v tabulce 3, bylo dosaženo kritéria vyhovění pro danou znečišťující látku;

b)

je-li statistický údaj zkoušky menší než hodnota kritéria nevyhovění uvedená pro velikost vzorku v tabulce 3, bylo dosaženo kritéria nevyhovění pro danou znečišťující látku;

c)

nastane-li jiný případ, přezkouší se další motor podle odstavce 8.3.1 a postup výpočtu se aplikuje na velikost vzorku o jeden motor větší. Tabulka 3 Hodnoty kritérií vyhovění a nevyhovění pro plán odběru vzorků podle dodatku 1 Nejmenší velikost vzorku: 3 Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost vzorku)

Hodnota úspěšného výsledku An

Hodnota neúspěšného výsledku Bn

3

3,327

- 4,724

4

3,261

- 4,790

5

3,195

- 4,856

6

3,129

- 4,922

7

3,063

- 4,988

8

2,997

- 5,054

9

2,931

- 5,120

10

2,865

- 5,185

11

2,799

- 5,251

12

2,733

- 5,317

13

2,667

- 5,383

14

2,601

- 5,449

15

2,535

- 5,515

16

2,469

- 5,581

17

2,403

- 5,647

18

2,337

- 5,713

12.4.2008


CS

L 103/45

Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost vzorku)



19

2,271

- 5,779

20

2,205

- 5,845

21

2,139

- 5,911

22

2,073

- 5,977

23

2,007

- 6,043

24

1,941

- 6,109

25

1,875

- 6,175

26

1,809

- 6,241

27

1,743

- 6,307

28

1,677

- 6,373

29

1,611

- 6,439

30

1,545

- 6,505

31

1,479

- 6,571

32

- 2,112

- 2,112

L 103/46


CS

12.4.2008

Dodatek 2 Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby, pokud je směrodatná odchylka nevyhovující nebo není k dispozici

1.

V tomto dodatku je popsán postup, který se použije pro ověření shodnosti výroby z hlediska emisí znečišťujících látek, pokud je směrodatná odchylka výroby udaná výrobcem buď nevyhovující, nebo není k dispozici.

2.


3.

Rozdělení měřených hodnot znečišťujících látek uvedených v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu se po uplatnění příslušného DF pokládá za logaritmicko-normální a tyto hodnoty se musí nejdříve transformovat stanovením jejich přirozených logaritmů. Písmenné značky m0 a m značí minimální a maximální velikosti vzorku (m0 = 3 a m = 32) a písmenná značka n značí velikost zpracovávaného vzorku.

4.

Jsou-li přirozené logaritmy hodnot (po uplatnění příslušného DF) měřených v sérii x 1, x2, … xi a L je přirozený logaritmus mezní hodnoty dané znečisťující látky, pak platí: d i = xi - L

5.

n

dn =

1 n

i=l

v2n =

1 n

Σ i l

Σ di n

2 di − d n

=

Tabulka 4 udává hodnoty kritéria vyhovění An a nevyhovění Bn v závislosti na velikosti zpracovávaného vzorku. Statistický údaj zkoušek je poměr d n =vn a užije se k rozhodnutí, zda série vyhověla nebo nevyhověla, takto: Pro m0 ≤ n ≤ m:

6.

a)

série je vyhovující, jestliže d n /vn ≤ An ;

b)

série je nevyhovující, jestliže d n /vn ≥ Bn ;

c)

je nutné další měření, jestliže An < d n /vn < Bn .

Poznámky Pro výpočet následujících hodnot statistického výsledku zkoušek jsou užitečné tyto rekurzivní vzorce: 1 1 dn = 1 − d n − 1 þ dn n n 2 d n − dn 1 2 = 1 − vn − 1 þ n n−1

v2n

n = 2,3,...; d 1 = d1 ; v1 = 0 Tabulka 4 Hodnoty kritérií úspěšného a neúspěšného výsledku pro plán odběru vzorků podle dodatku 2 Nejmenší velikost vzorku: 3 Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost vzorku)



3

- 0,80381

16,64743

4

- 0,76339

7,68627

5

- 0,72982

4,67136

12.4.2008


CS

L 103/47

Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost vzorku)



6

- 0,69962

3,25573

7

- 0,67129

2,45431

8

- 0,64406

1,94369

9

- 0,61750

1,59105

10

- 0,59135

1,33295

11

- 0,56542

1,13566

12

- 0,53960

0,97970

13

- 0,51379

0,85307

14

- 0,48791

0,74801

15

- 0,46191

0,65928

16

- 0,43573

0,58321

17

- 0,40933

0,51718

18

- 0,38266

0,45922

19

- 0,35570

0,40788

20

- 0,32840

0,36203

21

- 0,30072

0,32078

22

- 0,27263

0,28343

23

- 0,24410

0,24943

24

- 0,21509

0,21831

25

- 0,18557

0,18970

26

- 0,15550

0,16328

27

- 0,12483

0,13880

28

- 0,09354

0,11603

29

- 0,06159

0,09480

30

- 0,02892

0,07493

31

- 0,00449

0,05629

32

0,03876

0,03876

L 103/48


CS

12.4.2008

Dodatek 3 Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby na žádost výrobce 1.

Tento dodatek popisuje postup, který se použije na žádost výrobce k ověření shodnosti výroby z hlediska emisí znečišťujících látek.

2.


3.

Pro každou ze znečišťujících látek uvedených v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu se použije následující postup (viz obrázek 2): Nechť: L = přirozený logaritmus mezní hodnoty pro znečišťující látku; xi = přirozený logaritmus hodnoty naměřené u i-tého motoru vzorku (po uplatnění příslušného DF); s = odhadnutá směrodatná odchylka výroby (po stanovení přirozených logaritmů měřených hodnot); n = velikost vzorku.

4.

Pro vzorek se vypočte statistický údaj zkoušek, který kvantifikuje počet nevyhovujících motorů, tj. x i ≥ L.

5.

Pak: a)

je-li statistický údaj zkoušek menší nebo rovný hodnotě kritéria vyhovění uvedeného pro velikost vzorku v tabulce 5, bylo dosaženo kritéria vyhovění pro danou znečišťující látku;

b)

je-li statistický údaj zkoušek větší nebo rovný hodnotě kritéria nevyhovění uvedeného pro velikost vzorku v tabulce 5, bylo dosaženo kritéria nevyhovění pro danou znečišťující látku;

c)

nastane-li jiný případ, přezkouší se další motor podle odstavce 8.3.1 tohoto předpisu a postup výpočtu se aplikuje na velikost vzorku o jeden motor větší.

V tabulce 5 jsou hodnoty kritéria vyhovění a kritéria nevyhovění vypočteny podle mezinárodní normy ISO 8422/ 1991. Tabulka 5 Hodnoty kritérií úspěšného a neúspěšného výsledku pro plán odběru vzorků podle dodatku 3 Nejmenší velikost vzorku: 3 Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost vzorku)

Hodnota kritéria vyhovění

Hodnota kritéria nevyhovění

3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19

— 0 0 1 1 2 2 3 3 4 4 5 5 6 6 7 8

3 4 4 5 5 6 6 7 7 8 8 9 9 10 10 11 9

12.4.2008


CS

L 103/49

Dodatek 4 Určení rovnocennosti systémů

Určení rovnocennosti systémů podle odstavce 5.2 tohoto předpisu je založeno na korelační studii zahrnující 7 párů vzorků (nebo více párů) a porovnávající uvažovaný systém s jedním z referenčních systémů uvedených v tomto předpise za použití příslušného cyklu/cyklů zkoušky. Jako kritéria rovnocennosti budou použity F-test a dvouvýběrový Studentův t-test. Tento statistický postup ověřuje hypotézu, že směrodatná odchylka souboru a střední hodnota naměřených emisí u uvažovaného systému se neliší od směrodatné odchylky a střední hodnoty souboru pro emise naměřené u referenčního systému. Hypotéza se musí ověřit na základě 5 % hladiny významnosti hodnot F a t. Kritické hodnoty F a t pro 7 až 10 párů vzorků jsou uvedeny v tabulce níže. Pokud jsou hodnoty F a t vypočtené podle níže uvedeného vzorce vyšší než kritické hodnoty F a t, uvažovaný systém není rovnocenný. Použije se tento postup. Indexy R a C označují referenční a uvažovaný systém: a)

Provede se nejméně 7 zkoušek u uvažovaného a referenčního systému, pokud možno v souběžném provozu. Počet zkoušek je označen jako nR a nC.

b)

Vypočítají se střední hodnoty xR a xC a směrodatné odchylky sR a sC.

c)

Vypočte se hodnota F:

F=

S2major S2minor

(v čitateli musí být větší ze dvou směrodatných odchylek SR nebo SC) d)

Vypočte se hodnota t: jxC − xR j ffi t = pffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi ðnc − 1Þ s2C þ ðnR − 1Þ s2R

rffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi nC nR ðnC þ nR − 2Þ nC þ nR

e)

Srovnají se vypočtené hodnoty F a t s kritickými hodnotami F a t podle příslušného počtu zkoušek uvedeného v tabulce níže. Jsou-li vybrány větší velikosti vzorku, dohledají se ve statistických tabulkách údaje pro 5 % hladinu významnosti (95 % hladina spolehlivosti).

f)

Takto se určí stupně volnosti (df): pro F-test : pro t-test :

df = nR – 1/nC – 1 df = nC + nR – 2

Hodnoty F a t pro zvolenou velikost vzorku: Velikost vzorku

g)

F-test

t-test

df

Fkrit

df

tkrit

7

6/6

4,284

12

2,179

8

7/7

3,787

14

2,145

9

8/8

3,438

16

2,120

10

9/9

3,179

18

2,101

Takto se určí rovnocennost: i)

je-li F < Fkrit a t < tkrit , pak je uvažovaný systém s referenčním systémem tohoto předpisu rovnocenný;

ii)

je-li F ≥ Fkrit a t ≥ tkrit , pak uvažovaný systém s referenčním systémem tohoto předpisu rovnocenný není.

L 103/50

CS

Úřední věstník Evropské unie PŘÍLOHA 1 INFORMAČNÍ DOKUMENT

Tento informační dokument se vztahuje ke schválení podle předpisu č. 49. Odkazuje na opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze vznětových motorů vozidel a emisím plynných znečišťujících látek ze zážehových motorů vozidel poháněných zemním plynem nebo zkapalněným ropným plynem. Typ vozidla/základní motor/typ motoru (1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

0.

OBECNÁ USTANOVENÍ

0.1.

Značka (obchodní firma): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

0.2.

Typ a obchodní název (uveďte případné varianty): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

0.3.

Způsob a umístění označení typu, je-li na vozidle vyznačen: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

0.4.

Případná kategorie vozidla: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

0.5.

Kategorie motoru: vznětový / na NG / na LPG / na ethanol ( 1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

0.6.

Název a adresa výrobce: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

0.7.

Umístění povinných štítků a nápisů a způsob jejich připevnění: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

0.8.

U konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky schválení EHK: . .

0.9.

Adresa/adresy montážního závodu/závodů: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Přílohy: 1.

Podstatné vlastnosti (základního) motoru a informace o provedení zkoušky (viz dodatek 1).

2.

Podstatné vlastnosti rodiny motorů (viz dodatek 2).

3.

Podstatné vlastnosti typu motoru v rodině motorů (viz dodatek 3).

4.

Vlastnosti konstrukčních částí vozidla případně spojených s motorem (viz dodatek 4).

5.

Fotografie a/nebo výkresy typu základního motoru a popřípadě motorového prostoru.

6.

Seznam dalších případných příloh. Datum a místo

(1)

Nehodící se škrtněte.

12.4.2008

12.4.2008


CS

Dodatek 1 Podstatné vlastnosti (základního) motoru a informace o provedení zkoušky (1)

1.

Popis motoru

1.1.

Výrobce: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.2.

Kód motoru podle výrobce: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.3.

Cyklus: čtyřdobý / dvoudobý (2):

1.4.

Počet a uspořádání válců: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.4.1.

Vrtání: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . mm

1.4.2.

Zdvih: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . mm

1.4.3.

Pořadí zapalování: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.5.

Zdvihový objem motoru: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . cm 3

1.6.

Kompresní poměr (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.7.

Nákres / nákresy spalovacího prostoru a hlavy pístu: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.8.

Nejmenší průřez sacích a výfukových kanálů: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . cm 2

1.9.

Otáčky volnoběhu: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1

1.10.

Maximální netto výkon: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kW při . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1

1.11.

Maximální přípustné otáčky motoru: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1

1.12.

Maximální netto točivý moment: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nm při . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1

1.13.

Systém spalování: vznětové / zážehové (2)

1.14.

Palivo: motorová nafta / LPG / NG-H / NG-L / NG-HL / ethanol ( 2)

1.15.

Systém chlazení

1.15.1.

Kapalinou

1.15.1.1.

Druh kapaliny: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.15.1.2.

Oběhové čerpadlo / čerpadla: ano / ne (2)

1.15.1.3.

Popřípadě vlastnosti nebo značka / značky a typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.15.1.4.

Popřípadě převodový poměr / poměry pohonu: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.15.2.

Vzduchem

1.15.2.1.

Ventilátor: ano / ne (2)

1.15.2.2.

Popřípadě vlastnosti nebo značka / značky a typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.15.2.3.


1.16.

Teplota přípustná podle výrobce

1.16.1.

Chlazení kapalinou: maximální teplota na výstupu: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K

(1) (2) (3)

Pro nekonvenční motory a systémy dodá výrobce údaje rovnocenné údajům zde požadovaným. Nehodící se škrtněte. Uveďte povolenou odchylku.

L 103/51

L 103/52


CS 1.16.2.

Chlazení vzduchem: vztažný bod: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximální teplota ve vztažném bodě: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K

1.16.3.

Popřípadě maximální teplota vzduchu ve výstupu mezichladiče sání: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.16.4.

Maximální teplota výfukových plynů ve výfukovém potrubí / potrubích v blízkosti výstupní příruby / přírub sběrného výfukového potrubí nebo přeplňovacího turbokompresoru / turbokompresorů: . . . . . . . . . . . . . . . . K

1.16.5.

Teplota paliva: min . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K, max . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K u vznětových motorů ve vstupu do vstřikovacího čerpadla, u plynových motorů na NG v koncovém stupni regulátoru tlaku

1.16.6.

Tlak paliva: min . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa, max. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa v koncovém stupni regulátoru tlaku, jen u plynových motorů na NG

1.16.7.

Teplota maziva: min . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K, max . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K

1.17.

Přeplňování: ano / ne (2)

1.17.1.

Značka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.17.2.

Druh: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.17.3.

Popis systému (např. maximální přeplňovací tlak, popřípadě odlehčovací ventil): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.17.4.

Mezichladič: ano / ne (2)

1.18.

Systém sání Maximální přípustný podtlak v sání při jmenovitých otáčkách motoru a při 100 % zatížení podle provozních podmínek stanovených v předpisu č. 24 ve znění série změn 03: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa

1.19.

Výfukový systém Maximální přípustný protitlak ve výfuku při jmenovitých otáčkách motoru a při 100 % zatížení podle provozních podmínek stanovených v předpisu č. 24 ve znění série změn 03. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa Objem výfukového systému: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . dm 3

1.20.

Elektronická řídicí jednotka motoru (EECU) (všechny typy motorů):

1.20.1.

Značka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.20.2.

Druh: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.20.3.

Kalibrační číslo / čísla softwaru: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.

Opatření proti znečišťování ovzduší

2.1.

Zařízení pro recyklaci plynů z klikové skříně (popis a nákresy): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.

Přídavná zařízení proti znečišťování ovzduší (existují-li a nespadají-li do jiné rubriky) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.

Katalyzátor: ano / ne (2)

2.2.1.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.2.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.3.

Počet katalyzátorů a jejich částí: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.4.

Rozměry, tvar a objem katalyzátoru / katalyzátorů: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12.4.2008

12.4.2008


CS 2.2.1.5.

Druh katalytické činnosti: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.6.

Celková náplň drahých kovů: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.7.

Poměrná koncentrace: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.8.

Nosič (struktura a materiál): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.9.

Hustota komůrek: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.10.

Druh pouzdra katalyzátoru / katalyzátorů: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.11.

Umístění katalyzátoru / katalyzátorů (místo a referenční vzdálenost ve výfukovém potrubí): . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.12.

Běžné rozmezí provozní teploty (K): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.13.

Pomocná činidla (jsou-li použita):

2.2.1.13.1. Druh a koncentrace činidla potřebného pro katalytickou činnost: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1.13.2. Běžné rozmezí provozní teploty činidla: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1.13.3. Popřípadě mezinárodní norma: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1.13.4. Častost doplňování činidla: průběžně / při údržbě (4): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.2.

Kyslíkové čidlo: ano / ne (2)

2.2.2.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.2.2.

Druh: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.2.3.

Umístění: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.3.

Přípusť vzduchu: ano / ne (2)

2.2.3.1.

Druh (pulzující vzduch, vzduchové čerpadlo atd.): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.4.

Recirkulace výfukových plynů: ano / ne (2)

2.2.4.1.

Vlastnosti (značka, typ, průtok atd.): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.5.

Filtr částic: ano / ne (2):

2.2.5.1.

Rozměry, tvar a objem filtru částic: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.5.2.

Druh a konstrukce filtru částic: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.5.3.

Umístění (referenční vzdálenost ve výfukovém potrubí): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.5.4.

Postup nebo systém regenerace, popis a / nebo nákres: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.5.5.

Běžné rozmezí provozní teploty (K) a tlaku (kPa): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.5.6.

V případě periodické regenerace: a)

počet cyklů zkoušek ETC mezi 2 regeneracemi (n1): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

b)

počet cyklů zkoušek ETC během regenerace (n2): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.6.

Ostatní systémy: ano / ne (2)

2.2.6.1.

Popis a funkce: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.

Dodávka paliva

3.1.

Vznětové motory

(4)

Nehodící se škrtněte.

L 103/53

L 103/54


CS 3.1.1.

Podávací palivové čerpadlo Tlak (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa nebo charakteristický diagram ( 2): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.

Vstřikovací systém

3.1.2.1.

Čerpadlo

3.1.2.1.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.1.2.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.1.3.

Dodávka paliva: . . . . . . . . . mm3 (3) na zdvih při otáčkách motoru. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1 při plném vstřiku nebo charakteristický diagram (2) (3) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Uveďte použitý postup: na motoru / na zkušebním stavu čerpadel (2) Jestliže se použije regulace přeplňovacího tlaku, uvede se charakteristická dodávka paliva a přeplňovací tlak v závislosti na otáčkách motoru.

3.1.2.1.4.

Předvstřik

3.1.2.1.4.1. Křivka předvstřiku (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.2.1.4.2. Statické časování vstřiku (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.2.2.

Vstřikovací potrubí

3.1.2.2.1.

Délka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . mm

3.1.2.2.2.

Vnitřní průměr: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . mm

3.1.2.2.3.

Vstřikování se společným tlakovým potrubím, značka a typ: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.3.

Vstřikovač / vstřikovače

3.1.2.3.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.3.2.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.3.3.

„Otevírací tlak“: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa ( 3) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . nebo charakteristický diagram ( 2) (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.4.

Regulátor otáček / výkonu

3.1.2.4.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.4.2.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.4.3.

Otáčky, při kterých začíná omezení při plném zatížení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1

3.1.2.4.4.

Nejvyšší otáčky bez zatížení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1

3.1.2.4.5.


3.1.3.

Systém pro studený start

3.1.3.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.3.2.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.3.3.

Popis: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.3.4.

Pomocný startovací prostředek: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.3.4.1.

Značka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.3.4.2.

Druh: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12.4.2008

12.4.2008


CS 3.2.

Plynové motory (5)

3.2.1.

Palivo: zemní plyn / LPG (2)

3.2.2.

Regulátor / regulátory tlaku nebo odpařovač / regulátor / regulátory tlaku (3)

3.2.2.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.2.2.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.2.3.

Počet stupňů redukce tlaku: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.2.4.

Tlak v koncovém stupni: min . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa, max: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa

3.2.2.5.

Počet hlavních seřizovacích bodů:

3.2.2.6.

Počet seřizovacích bodů volnoběhu: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.2.7.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.3.

Palivový systém: směšovač / přípusť plynu / vstřik kapaliny / přímý vstřik (2)

3.2.3.1.

Regulace poměru ve směsi: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.3.2.

Popis systému a / nebo schéma a nákresy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.3.3.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.4.

Směšovací zařízení

3.2.4.1.

Počet: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.4.2.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.4.3.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.4.4.

Umístění: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.4.5.

Možnosti seřizování: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.4.6.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.

Vstřik do sacího potrubí

3.2.5.1.

Vstřik: jednobodový / vícebodový (2)

3.2.5.2.

Vstřik: trvalý / simultánně časovaný / sekvenčně časovaný ( 2)

3.2.5.3.

Vstřikovací zařízení

3.2.5.3.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.3.2.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.3.3.


3.2.5.3.4.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.4.

Podávací čerpadlo (pokud je):

3.2.5.4.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.4.2.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.4.3.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.5.

Vstřikovač / vstřikovače:

3.2.5.5.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

(5)

U jinak uspořádaných systémů předložte rovnocenné údaje (pro odstavec 3.2).

L 103/55

L 103/56


CS

12.4.2008

3.2.5.5.2.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.5.3.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.6.

Přímý vstřik

3.2.6.1.

Vstřikovací čerpadlo / regulátor tlaku (2)

3.2.6.1.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.6.1.2.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.6.1.3.

Časování vstřiku: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.6.1.4.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.6.2.


3.2.6.2.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.6.2.2.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.6.2.3.

Otevírací tlak nebo charakteristický diagram (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.6.2.4.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.7.

Elektronická řídicí jednotka (ECU)

3.2.7.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.7.2.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.7.3.


3.2.8.

Zvláštní zařízení pro pohon na zemní plyn

3.2.8.1.

Varianta 1 (jen u schválení motorů pro několik specifických složení paliva)

3.2.8.1.1.

3.2.8.1.2.

Složení paliva: methan (CH4):

základní: . . . . . % mol

min . . . . . . . . . . % mol

max . . . . . . . . . . % mol

ethan (C2H6):


min . . . . . . . . . . % mol

max . . . . . . . . . . % mol

propan (C3H8):


min . . . . . . . . . . % mol

max . . . . . . . . . . % mol

butan (C4H10):


min . . . . . . . . . . % mol

max . . . . . . . . . . % mol

C5 / C5+:


min . . . . . . . . . . % mol

max . . . . . . . . . . % mol

kyslík (O2):


min . . . . . . . . . . % mol

max . . . . . . . . . . % mol

inertní plyny (N2, He atd.)


min . . . . . . . . . . % mol

max . . . . . . . . . . % mol


3.2.8.1.2.1. Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.8.1.2.2. Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.8.1.3.

Popřípadě jiné

3.2.8.2.

Varianta 2 (jen u schválení pro několik specifických složení paliva)

4.

Časování ventilů

4.1.

Maximální zdvih ventilů a úhly otevření a zavření vzhledem k úvratím nebo rovnocenné údaje: . . . . . . . . . . . .

4.2.

Referenční a / nebo seřizovací rozpětí (2): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12.4.2008


CS 5.

Systém zapalování (jen zážehové motory)

5.1.

Druh systému zapalování: společná cívka a svíčky / samostatná cívka a svíčky / cívka na svíčce / jiné (specifikujte) (2)

5.2.

Řídicí jednotka zapalování

5.2.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.2.2.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.3.

Křivka předstihu zapalování / zobrazení pole předstihu (2) (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.4.

Časování zážehu (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . stupňů před horní úvratí při otáčkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min-1 a při podtlaku v sání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pa

5.5.

Zapalovací svíčky

5.5.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.5.2.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.5.3.

Nastavení mezery: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . mm

5.6.

Zapalovací cívka / cívky

5.6.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.6.2.

Typ / typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.

Příslušenství poháněné motorem Motor se musí předat ke zkouškám se zařízeními potřebnými k provozu motoru (např. s ventilátorem, vodním čerpadlem atd.) vymezenými pro provozní podmínky v předpise č. 24 ve znění série změn 03, odstavci 5.1.1 přílohy 10.

6.1.

Zařízení, která se namontují při zkoušce Jestliže není možné nebo vhodné montovat zařízení na zkušební stav, určí se příkon těchto zařízení a odečte se od výkonu motoru, který byl změřen v celém provozním rozsahu zkušebního cyklu / cyklů.

6.2.

Zařízení, která se při zkoušce odmontují Zařízení, která jsou nutná jen k provozu vozidla (např. vzduchový kompresor, systém klimatizace vzduchu atd.), se musí při zkoušce odmontovat. Když zařízení není možno odmontovat, může se určit příkon těchto zařízení a připočítat k výkonu motoru, který byl změřen v celém provozním rozsahu zkušebního cyklu / cyklů.

7.

Doplňující informace o podmínkách zkoušky

7.1.

Užité mazivo

7.1.1.

Značka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.1.2.

Typ: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . (Uvést procento oleje v palivu, je-li palivo a mazivo smíšeno): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.2.

Zařízení poháněná motorem (jsou-li použita) Příkon zařízení je nutno určit jen tehdy,

7.2.1.

a)

jestliže zařízení potřebné k provozu motoru není do motoru namontováno a / nebo

b)

jestliže je do motoru namontováno zařízení, které k provozu motoru není nutné.

Výčet a údaje pro identifikaci: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

L 103/57

L 103/58


CS 7.2.2.

12.4.2008

Příkon při jednotlivých uvedených otáčkách motoru: Zařízení

Příkon (kW) při různých otáčkách motoru Volnoběh

Dolní otáčky

Horní otáčky

Otáčky A (a)

Otáčky B (a)

Otáčky C (a)

Referenční otáčky (b)

P (a) Pomocná zařízení potřebná k provozu motoru (odečte se od změřeného výkonu motoru), viz předpis č. 24 / 02, odstavec 5.1.1 přílohy 10. P (b) Pomocná zařízení, která nejsou k provozu motoru nutná (přičte se ke změřenému výkonu motoru), viz předpis č. 24 / 02, odstavec 5.1.2 přílohy 10. (a) (b)

Zkouška ESC. Pouze zkouška ETC.

8.

Výkon motoru

8.1.

Otáčky motoru (6) Dolní otáčky (nlo): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1 Horní otáčky (nhi): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1 pro cykly ESC a ELR Volnoběh: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1 Otáčky A: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1 Otáčky B: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1 Otáčky C: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1 pro cyklus ETC Referenční otáčky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1

8.2.

Výkon motoru v kW (měřený podle ustanovení předpisu č. 24 ve znění série změn 03) Otáčky motoru Volnoběh

Otáčky A (a)

Otáčky B (a)

Otáčky C (a)


0

0

0

0

0

P(m) Výkon změřený na zkušebním stavu

P(a) Příkon pomocných zařízení, která se namontují při zkoušce (předpis č. 24 / 02, odstavec 5.1.1 přílohy 10)

(6)

a)

jsou-li namontována

b)

nejsou-li namontována

Uveďte povolenou odchylku; musí být v rozmezí ± 3 % hodnot uvedených výrobcem.

12.4.2008


CS

L 103/59

Otáčky motoru Volnoběh

Otáčky A (a)

Otáčky B (a)

Otáčky C (a)


0

0

0

0

0

P(b) Příkon pomocných zařízení, která se při zkoušce odmontují (předpis č. 24 / 02, odstavec 5.1.2 přílohy 10) a)

jsou-li namontována

b)

nejsou-li namontována

P(n) Netto výkon motoru = P(m) – P(a) + P(b) (a) (b)

8.3.


Nastavení dynamometru (kW) Nastavení dynamometru pro zkoušky ESC a ELR a pro referenční cyklus zkoušky ETC musí být provedeno na základě netto výkonu motoru P(n) uvedeného v odstavci 8.2. Doporučuje se montovat motor na zkušební stav v netto podmínkách. V tomto případě jsou P(m) a P(n) totožné. Jestliže není provoz motoru v netto podmínkách možný nebo vhodný, upraví se nastavení dynamometru na netto podmínky podle výše uvedeného vzorce.

8.3.1.

Zkoušky ESC a ELR Nastavení dynamometru se vypočte podle vzorce v odstavci 1.2 dodatku 1 přílohy 4A. Procento zatížení

Otáčky motoru Volnoběh

10

––

25

––

50

––

75

––

Otáčky A

Otáčky B

Otáčky C

100 8.3.2.

Zkouška ETC Jestliže se motor nezkouší za netto podmínek, musí výrobce motoru předložit korekční vzorec k přepočítání změřeného výkonu nebo změřené práce cyklu podle odstavce 2 dodatku 2 přílohy 4A na netto výkon nebo netto práci cyklu pro celý provozní rozsah cyklu a tento vzorec musí schválit technická zkušebna.

9.


9.1.

Písemný popis a / nebo nákres MI 4: …

9.2.

Seznam a účel všech součástí sledovaných systémem OBD: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9.3.

Písemný popis (obecné principy fungování OBD) pro:

9.3.1.

Vznětové / plynové motory

9.3.1.1.

Monitorování katalyzátoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9.3.1.2.

Monitorování systému ke snížení emisí NOx . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9.3.1.3.

Monitorování filtru částic u vznětových motorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

L 103/60

CS


9.3.1.4.

Monitorování elektronického palivového systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9.3.1.5.

Ostatní součásti, které systém OBD monitoruje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9.4.

Kritéria pro aktivaci MI (neměnný počet cyklů nebo statistický postup): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9.5.

Seznam všech výstupních kódů OBD a použitých formátů (vždy s vysvětlením): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10.

Omezovač točivého momentu

10.1.

Popis aktivace omezovače točivého momentu

10.2.

Popis omezení plného zatížení motoru

12.4.2008

12.4.2008


CS

L 103/61

Dodatek 2 Základní vlastnosti rodiny motorů

1.

Společné parametry

1.1.

Spalovací cyklus: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.2.

Chladicí médium: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.3.

Počet válců (1): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.4.

Zdvihový objem jednotlivého válce: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.5.

Způsob plnění vzduchem: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.6.

Druh/konstrukce spalovacího prostoru: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.7.

Uspořádání ventilů a kanálů, rozměr a počet: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.8.

Palivový systém: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.9.

Systém zapalování (plynové motory): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.10.

Další vybavení:

1.11.

a)

chlazení přeplňovacího vzduchu (1): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

b)

recirkulace výfukových plynů (1): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

c)

vstřik vody/emulze (1): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

d)

přípusť vzduchu (1): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Následné zpracování výfukových plynů (1): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Důkaz o identickém poměru (nebo u základního motoru o nejnižším poměru): kapacita systému/dodávka paliva na zdvih podle čísla/čísel na diagramu: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.

Seznam údajů o rodině motorů

2.1.

Název rodiny vznětových motorů: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.1.1.

Specifikace motorů v této rodině: Základní motor

Typ motoru Počet válců Jmenovité otáčky (min-1) Dodávka paliva na zdvih (mm3) Jmenovitý netto výkon (kW) Otáčky maximálního točivého momentu (min-1) Dodávka paliva na zdvih (mm3) Maximální točivý moment (Nm) Dolní volnoběžné otáčky (min-1) Zdvihový objem (v % zdvihového objemu základního motoru)

100

L 103/62

CS


12.4.2008

2.2.

Název rodiny plynových motorů: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.

Specifikace motorů v této rodině: Základní motor

Typ motoru Počet válců Jmenovité otáčky (min-1) Dodávka paliva na zdvih (mm3) Jmenovitý netto výkon (kW) Otáčky maximálního točivého momentu (min-1) Dodávka paliva na zdvih (mm3) Maximální točivý moment (Nm) Dolní volnoběžné otáčky (min-1) Zdvihový objem (v % zdvihového objemu základního motoru) Časování zapalování Průtok recirkulace výfukových plynů Čerpadlo vzduchu ano/ne Skutečný výtlak čerpadla vzduchu

(1)

Nehodí-li se, uveďte „ne“.

100

12.4.2008


CS

Dodatek 3 ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI TYPU MOTORU V RODINĚ MOTORŮ (1)

1.

Popis motoru

1.1.

Výrobce: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.2.

Kód motoru podle výrobce:

1.3.

Cyklus: čtyřdobý / dvoudobý (2):

1.4.

Počet a uspořádání válců: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.4.1.

Vrtání: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . mm

1.4.2.

Zdvih: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . mm

1.4.3.

Pořadí zapalování: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.5.

Zdvihový objem motoru: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . cm 3

1.6.

Kompresní poměr (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.7.

Nákres/nákresy spalovacího prostoru a hlavy pístu: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.8.

Nejmenší průřez sacích a výfukových kanálů: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . cm 2

1.9.


1.10.

Maximální netto výkon: kW při . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1

1.11.

Maximální přípustné otáčky motoru: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1

1.12.

Maximální netto točivý moment: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nm při . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1

1.13.

Systém spalování: vznětové / zážehové (2)

1.14.

Palivo: motorová nafta / LPG / NG-H / NG-L / NG-HL / ethanol ( 2)

1.15.

Systém chlazení

1.15.1.

Kapalinou

1.15.1.1.

Druh kapaliny: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.15.1.2.

Oběhové čerpadlo / čerpadla: ano / ne (2)

1.15.1.3.

Popřípadě vlastnosti nebo značka / značky a typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.15.1.4.


1.15.2.

Vzduchem

1.15.2.1.

Ventilátor: ano / ne (2)

1.15.2.2.

Popřípadě vlastnosti nebo značka/značky a typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.15.2.3.


1.16.

Teplota přípustná podle výrobce

1.16.1.

Chlazení kapalinou: maximální teplota na výstupu: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K

1.16.2.

Chlazení vzduchem: vztažný bod: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximální teplota ve vztažném bodě: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K

1.16.3.

Popřípadě maximální teplota vzduchu ve výstupu mezichladiče sání: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K

L 103/63

L 103/64


CS 1.16.4.

Maximální teplota výfukových plynů ve výfukovém potrubí/potrubích v blízkosti výstupní příruby/přírub sběrného výfukového potrubí nebo přeplňovacího turbokompresoru/turbokompresorů: . . . . . . . . . . . . . . . . . . K

1.16.5.

Teplota paliva: min. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K, max. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K u vznětových motorů ve vstupu do vstřikovacího čerpadla, u plynových motorů na NG v koncovém stupni regulátoru tlaku

1.16.6.

Tlak paliva: min. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa, max. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa v koncovém stupni regulátoru tlaku, jen u plynových motorů na NG

1.16.7.

Teplota maziva: min. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K, max. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K

1.17.

Přeplňování: ano / ne (2)

1.17.1.

Značka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.17.2.

Druh: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.17.3.

Popis systému (např. maximální přeplňovací tlak, popřípadě odlehčovací ventil): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.17.4.

Mezichladič: ano / ne (2)

1.18.

Systém sání Maximální přípustný podtlak v sání při jmenovitých otáčkách motoru a při 100 % zatížení podle provozních podmínek stanovených v předpisu č. 24 ve znění série změn 03: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa

1.19.

Výfukový systém Maximální přípustný protitlak ve výfuku při jmenovitých otáčkách motoru a při 100 % zatížení podle provozních podmínek stanovených v předpisu č. 24 ve znění série změn 03: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa Objem výfukového systému: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . dm 3

1.20.

Elektronická řídicí jednotka motoru (EECU) (všechny typy motorů):

1.20.1.

Značka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.20.2.

Typ: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.20.3.

Kalibrační číslo/čísla softwaru: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.

Opatření proti znečišťování ovzduší

2.1.

Zařízení pro recyklaci plynů z klikové skříně (popis a nákresy): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.

Další zařízení proti znečišťování (pokud existují a nejsou uvedena v jiných rubrikách): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.

Katalyzátor: ano / ne (2)

2.2.1.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.2.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.3.

Počet katalyzátorů a jejich částí: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.4.

Rozměry, tvar a objem katalyzátoru/katalyzátorů: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.5.

Druh katalytické činnosti: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.6.

Celková náplň drahých kovů:

2.2.1.7.

Poměrná koncentrace: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.8.

Nosič (struktura a materiál): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12.4.2008

12.4.2008


CS 2.2.1.9.

Hustota komůrek: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.10.

Druh pouzdra katalyzátoru/katalyzátorů: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.11.

Umístění katalyzátoru/katalyzátorů (místo a referenční vzdálenost ve výfukovém potrubí): . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.12.

Běžné rozmezí provozní teploty (K): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.13.

Pomocná činidla (jsou-li použita): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.1.13.1. Druh a koncentrace činidla potřebného pro katalytickou činnost: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1.13.2. Běžné rozmezí provozní teploty činidla: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1.13.3. Popřípadě mezinárodní norma: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1.13.4. Častost doplňování činidla: průběžně/při údržbě (4): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.2.

Kyslíkové čidlo: ano / ne (2)

2.2.2.1.

Značka/značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.2.2.

Druh: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.2.3.

Umístění: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.3.

Přípusť vzduchu: ano / ne (2)

2.2.3.1.

Druh (pulzující vzduch, vzduchové čerpadlo atd.): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.4.

Recirkulace výfukových plynů: ano / ne (2)

2.2.4.1.

Vlastnosti (značka, typ, průtok atd.): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.5.

Filtr částic: ano / ne (2): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.5.1.

Rozměry, tvar a objem filtru částic: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.5.2.

Druh a konstrukce filtru částic: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.5.3.

Umístění (referenční vzdálenost ve výfukovém potrubí): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.5.4.

Postup nebo systém regenerace, popis a/nebo nákres: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.5.5.

Běžné rozmezí provozní teploty (K) a tlaku (kPa): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.5.6.

V případě periodické regenerace: a)

počet cyklů zkoušek ETC mezi 2 regeneracemi (n1),

b)

počet cyklů zkoušek ETC během regenerace (n2)

2.2.6.

Ostatní systémy: ano / ne (2)

2.2.6.1.

Popis a funkce: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.

Dodávka paliva

3.1.

Vznětové motory

3.1.1.

Podávací palivové čerpadlo Tlak (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa nebo charakteristický diagram ( 2): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.

Vstřikovací systém

3.1.2.1.

Čerpadlo

3.1.2.1.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

L 103/65

L 103/66


CS 3.1.2.1.2.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.1.3.

Dodávka paliva: . . mm3 (3) na zdvih při otáčkách motoru . . min-1 při plném vstřiku nebo charakteristický diagram (2) (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Uveďte použitý postup: na motoru / na zkušebním stavu čerpadel (2) Jestliže se použije regulace přeplňovacího tlaku, uvede se charakteristická dodávka paliva a přeplňovací tlak v závislosti na otáčkách motoru.

3.1.2.1.4.

Předvstřik

3.1.2.1.4.1. Křivka předvstřiku (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.2.1.4.2. Statické časování vstřiku (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.2.2.

Vstřikovací potrubí

3.1.2.2.1.

Délka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . mm

3.1.2.2.2.

Vnitřní průměr: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . mm

3.1.2.2.3.

Vstřikování se společným tlakovým potrubím, značka a typ: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.3.

Vstřikovač/vstřikovače

3.1.2.3.1.

Značka / značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.3.2.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.3.3.

„Otevírací tlak“: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa ( 3) nebo charakteristický diagram (2) (3):

3.1.2.4.

Regulátor otáček/výkonu

3.1.2.4.1.

Značka/značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.4.2.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.2.4.3.

Otáčky, při kterých začíná omezení při plném zatížení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1

3.1.2.4.4.

Nejvyšší otáčky bez zatížení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min -1

3.1.2.4.5.


3.1.3.

Systém pro studený start

3.1.3.1.

Značka/značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.3.2.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.3.3.

Popis: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.3.4.

Pomocný startovací prostředek: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.3.4.1.

Značka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.1.3.4.2.

Druh: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.

Plynové motory (5)

3.2.1.

Palivo: zemní plyn/LPG (2)

3.2.2.

Regulátor/regulátory tlaku nebo odpařovač/regulátor/regulátory tlaku ( 3)

3.2.2.1.

Značka/značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.2.2.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.2.3.

Počet stupňů redukce tlaku: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.2.4.

Tlak v koncovém stupni: min. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa, max. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa

12.4.2008

12.4.2008


CS 3.2.2.5.

Počet hlavních seřizovacích bodů: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.2.6.

Počet seřizovacích bodů volnoběhu: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.2.7.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.3.

Palivový systém: směšovač / přípusť plynu / vstřik kapaliny / přímý vstřik (2)

3.2.3.1.

Regulace poměru ve směsi: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.3.2.

Popis systému a/nebo schéma a nákresy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.3.3.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.4.

Směšovací zařízení

3.2.4.1.

Počet: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.4.2.

Značka/značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.4.3.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.4.4.

Umístění: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.4.5.


3.2.4.6.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.

Vstřik do sacího potrubí

3.2.5.1.

Vstřik: jednobodový / vícebodový (2)

3.2.5.2.

Vstřik: trvalý / simultánně časovaný / sekvenčně časovaný ( 2)

3.2.5.3.

Vstřikovací zařízení

3.2.5.3.1.

Značka/značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.3.2.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.3.3.


3.2.5.3.4.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.4.

Podávací čerpadlo (pokud je): …

3.2.5.4.1.

Značka/značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.4.2.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.4.3.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.5.

Vstřikovač / vstřikovače:

3.2.5.5.1.

Značka/značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.5.2.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.5.5.3.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.6.

Přímý vstřik

3.2.6.1.

Vstřikovací čerpadlo / regulátor tlaku (2)

3.2.6.1.1.

Značka/značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.6.1.2.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.6.1.3.

Časování vstřiku: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.6.1.4.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

L 103/67

L 103/68


CS

12.4.2008

3.2.6.2.


3.2.6.2.1.

Značka/značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.6.2.2.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.6.2.3.

Otevírací tlak nebo charakteristický diagram (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.6.2.4.

Číslo osvědčení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.7.

Elektronická řídicí jednotka (ECU)

3.2.7.1.

Značka/značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.7.2.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2.7.3.


3.2.8.

Zvláštní zařízení pro pohon na zemní plyn

3.2.8.1.

Varianta 1 (jen u schválení motorů pro několik specifických složení paliva)

3.2.8.1.1.

3.2.8.1.2.

Složení paliva: methan (CH4):

základní: . . . . . . % mol

min. . . . . . . . . . . % mol

max. . . . . . . . . . . % mol

ethan (C2H6):


min. . . . . . . . . . . % mol

max. . . . . . . . . . . % mol

propan (C3H8):


min. . . . . . . . . . . % mol

max. . . . . . . . . . . % mol

butan (C4H10):


min. . . . . . . . . . . % mol

max. . . . . . . . . . . % mol

C5 / C5 +:


min. . . . . . . . . . . % mol

max. . . . . . . . . . . % mol

kyslík (O2):


min. . . . . . . . . . . % mol

max. . . . . . . . . . . % mol

inertní plyny (N2, He atd.)


min. . . . . . . . . . . % mol

max. . . . . . . . . . . % mol


3.2.8.1.2.1. Značka/značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.8.1.2.2. Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.8.1.3.

Popřípadě jiné

3.2.8.2.

Varianta 2 (jen u schválení pro několik specifických složení paliva)

4.

Časování ventilů

4.1.

Maximální zdvih ventilů a úhly otevření a zavření vzhledem k úvratím nebo rovnocenné údaje: . . . . . . . . . . . .

4.2.

Referenční a/nebo seřizovací rozpětí (2): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.

Systém zapalování (jen zážehové motory)

5.1.

Druh systému zapalování: společná cívka a svíčky / samostatná cívka a svíčky / cívka na svíčce / jiné (specifikujte) (2)

5.2.

Řídicí jednotka zapalování

5.2.1.

Značka/značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.2.2.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.3.

Křivka předstihu zapalování / zobrazení pole předstihu (2) (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12.4.2008


CS

Časování zážehu (3): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . stupňů před horní úvratí při otáčkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . min-1

5.4.

a při podtlaku v sání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa 5.5.

Zapalovací svíčky

5.5.1.

Značka/značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.5.2.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.5.3.

Nastavení mezery: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . mm

5.6.

Zapalovací cívka/cívky

5.6.1.

Značka/značky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.6.2.

Typ/typy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.


6.1.

Písemný popis a/nebo nákres MI (4):

6.2.

Seznam a účel všech součástí sledovaných systémem OBD: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.3.

Písemný popis (obecné principy fungování OBD) pro:

6.3.1.

Vznětové/plynové motory (4): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.3.1.1.

Monitorování katalyzátoru (4): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.3.1.2.

Monitorování systému ke snížení emisí Nox (4): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.3.1.3.

Monitorování filtru částic u vznětových motorů (4): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.3.1.4.

Monitorování elektronického palivového systému (4): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.3.1.5.

Ostatní součásti, které systém OBD monitoruje (4): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.4.

Kritéria pro aktivaci MI (neměnný počet cyklů nebo statistický postup): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.5.

Seznam všech výstupních kódů OBD a použitých formátů (vždy s vysvětlením): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.

Omezovač točivého momentu

7.1.

Popis aktivace omezovače točivého momentu

7.2.

Popis omezení plného zatížení motoru

(1) (2) (3) (4) (5)

Předložte pro každý motor rodiny. Nehodící se škrtněte. Uveďte povolenou odchylku. Nehodící se škrtněte. U jinak uspořádaných systémů předložte rovnocenné údaje (pro odstavec 3.2).

L 103/69

L 103/70


CS

12.4.2008

Dodatek 4 Vlastnosti částí vozidla majících vztah k motoru

1.

Podtlak v systému sání při jmenovitých otáčkách motoru a při zatížení 100 %: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa

2.

Protitlak ve výfukovém systému při jmenovitých otáčkách motoru a při zatížení 100 %: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kPa

3.

Objem výfukového systému: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . cm 3

4.

Příkon pomocných zařízení poháněných motorem specifikovaný pro určité provozní podmínky v předpisu č. 24 ve znění série změn 03 v odstavci 5.1.1 přílohy 10 (1).

Zařízení

Příkon (kW) při různých otáčkách motoru Volnoběh

Příslušenství poháněné motorem (viz předpis č. 24/03, odstavec 5.1.1 přílohy 10) (a) (b)

(1)


Údaje musí být specifikovány pro každý motor rodiny.

Dolní otáčky

Horní otáčky

Otáčky A (a)

Otáčky B (a)

Otáčky C (a)


12.4.2008


CS

L 103/71

Dodatek 5 Informace o systémech OBD

1.

Podle ustanovení v odstavci 5 přílohy 9A tohoto předpisu musí výrobce vozidla poskytnout následující doplňkové informace, aby umožnil výrobu náhradních součástí a součástí pro údržbu kompatibilních s OBD a diagnostických přístrojů a zkušebních zařízení, jestliže se na takové informace nevztahují práva duševního vlastnictví nebo nepředstavují určitá know-how výrobce nebo dodavatele/dodavatelů zařízení původní výbavy (OEM). Informace uvedené v tomto odstavci musí být znovu uvedeny v příloze 2A tohoto předpisu.

1.1.

Popis druhu a počtu stabilizačních cyklů použitých při původním schválení typu vozidla.

1.2.

Popis typu prokazovacího cyklu OBD použitého pro původní schválení vozidla pro části monitorované systémem OBD.

1.3.

Vyčerpávající dokument, ve kterém jsou popsány všechny součásti sledované v rámci strategie zjišťování poruch a aktivace MI (neměnný počet cyklů nebo statistický postup), včetně seznamu odpovídajících parametrů sledovaných sekundárně pro každou součást monitorovanou systémem OBD. Seznam všech výstupních kódů OBD a použitý formát (vždy s vysvětlením) pro jednotlivé součásti systému přenášejícího výkon a souvisejícího s emisemi a pro jednotlivé součásti, které nesouvisejí s emisemi, pokud se monitorování dané součásti používá k určování aktivace MI.

1.3.1.

Informace požadované v tomto odstavci mohou být dodány např. ve formě následující tabulky, která se připojí k této příloze.

Součást

Katalyzátor SCR

1.3.2.

Chybový kód

Pxxxx

Strategie monitorování

Kritéria zjištění chyb

Signály čidla NOx 1a2

Rozdíl mezi signály z čidla 1 a čidla 2

Kritéria pro aktivaci MI

Sekundární parametry

Stabilizace

Předváděcí zkouška

3. cyklus

Otáčky motoru, zatížení motoru, teplota katalyzátoru, působení činidla

Tři cykly zkoušky OBD (3 krátké cykly ESC)

Cyklus zkoušky OBD (krátký cyklus ESC)

Informace vyžadované podle tohoto dodatku mohou být omezeny na úplný seznam chybových kódů zaznamenávaných systémem OBD, nelze-li uplatnit odstavec 5.1.2.1 přílohy 9A tohoto předpisu, např. v případě náhradních součástí a součástí pro údržbu. Tyto informace lze poskytnout např. vyplněním prvních dvou sloupců tabulky v odstavci 1.3.1. Úplný soubor údajů je nutno poskytnout schvalovacímu orgánu jako součást dodatečných podkladů požadovaných podle odstavce 5.1.7.1 „požadavky na dokumentaci“ tohoto předpisu.

1.3.3.

Informace požadované v tomto odstavci musí být znovu uvedeny v příloze 2A tohoto předpisu. Není-li uplatnitelný odstavec 5.1.2.1 přílohy 9A tohoto předpisu v případě náhradních součástí a součástí pro údržbu, mohou se údaje stanovené v příloze 2A omezit na údaje uvedené v odstavci 1.3.2.

L 103/72

CS

Úřední věstník Evropské unie PRILOHA 2A ZPRÁVA (maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

12.4.2008

12.4.2008

CS


L 103/73

L 103/74

CS

Úřední věstník Evropské unie Dodatek 1 Informace o systémech OBD

Jak je uvedeno v dodatku 4 přílohy 1 tohoto předpisu, musí výrobce motoru/vozidla poskytnout informace obsažené v tomto dodatku, aby umožnil výrobu náhradních součástí a součástí pro údržbu kompatibilních s OBD a diagnostických přístrojů a zkušebních zařízení. Výrobce motoru/vozidla nemusí takové informace poskytnout, jestliže se na ně vztahují práva duševního vlastnictví nebo představují určitá know-how výrobce nebo dodavatele/dodavatelů zařízení původní výbavy. Na vyžádání se zpřístupní tento dodatek nediskriminačním způsobem všem zúčastněným výrobcům konstrukčních částí, diagnostických přístrojů a zkušebních zařízení. V souladu s ustanoveními v odstavci 1.3.3 dodatku 4 přílohy 1 jsou informace vyžadované podle tohoto odstavce totožné s informacemi poskytnutými ve zmíněném dodatku. 1.

Údaje o typu a počtu stabilizačních cyklů použitých při původním schválení typu vozidla.

2.

Údaje o typu prokazovacího cyklu OBD použitého při původním schválení typu vozidla pro části monitorované systémem OBD.

3.

Vyčerpávající dokument, ve kterém jsou popsány všechny součásti sledované v rámci strategie zjišťování poruch a aktivace MI (neměnný počet cyklů nebo statistický postup), včetně seznamu odpovídajících parametrů sledovaných sekundárně pro každou součást monitorovanou systémem OBD. Seznam všech výstupních kódů OBD a použitý formát (vždy s vysvětlením) pro jednotlivé součásti systému přenášejícího výkon a souvisejícího s emisemi a pro jednotlivé součásti, které nesouvisejí s emisemi, pokud se monitorování dané součásti používá k určování aktivace MI.

12.4.2008

12.4.2008

CS

Úřední věstník Evropské unie PRILOHA 2B ZPRÁVA (maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

L 103/75

L 103/76

CS


12.4.2008

12.4.2008

CS

Úřední věstník Evropské unie PŘÍLOHA 3 USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ (Viz tabulka v odstavci 4.6.3 tohoto předpisu)

I.

SCHVÁLENÍ „B“ (Řádek B1, OBD stupeň I, bez regulace NOx). PŘÍKLAD 1 Vznětové motory:

PŘÍKLAD 2 Motory na zemní plyn (NG): Znak připojený za kružnici, ve které je označení státu, jenž schválení udělil, udává skupinu paliva stanovenou podle odstavce 4.6.3.1 tohoto předpisu.

Výše uvedené značky schválení, kterými je opatřen motor/vozidlo, udávají, že tento typ motoru/vozidla byl schválen ve Spojeném království (E11) podle předpisu č. 49 a pod schvalovacím číslem 052439. Tato značka schválení udává, že schválení bylo uděleno podle požadavků předpisu č. 49 ve znění série změn 05 a byly splněny příslušné emisní stupně stanovené v odstavci 4.6.3 tohoto předpisu.

II.

SCHVÁLENÍ „C“ (Řádek B1, OBD stupeň I, s regulací NOx). PŘÍKLAD 3 Vznětové motory:

Výše uvedená značka schválení, kterou je opatřen motor/vozidlo, udává, že tento typ motoru/vozidla byl schválen ve Spojeném království (E11) podle předpisu č. 49 a pod schvalovacím číslem 052439. Tato značka schválení udává, že schválení bylo uděleno podle požadavků předpisu č. 49 ve znění série změn 05 a byly splněny příslušné emisní stupně stanovené v odstavci 4.6.3 tohoto předpisu.

L 103/77

L 103/78

CS III.


SCHVÁLENÍ „F“ (Řádek B2, OBD stupeň II, bez regulace NOx). PŘÍKLAD 4 Motory na zkapalněný ropný plyn (LPG):


IV.

SCHVÁLENÍ „G“ (Řádek B2, OBD stupeň II, bez regulace NOx). PŘÍKLAD 5 Vznětový motor:

Výše uvedená značka schválení, kterou je opatřen motor/vozidlo, udává, že tento typ motoru/vozidla byl schválen ve Spojeném království (E11) podle předpisu č. 49 a pod schvalovacím číslem 052439. Tato značka schválení udává, že schválení byla udělena podle požadavků předpisu č. 49 ve znění série změn 05 a byly splněny příslušné emisní stupně stanovené v odstavci 4.6.3 tohoto předpisu.

V.

SCHVÁLENÍ „J“ (Řádek C, OBD stupeň II, bez regulace NOx). PŘÍKLAD 6 Motor na zkapalněný ropný plyn (LPG):


12.4.2008

12.4.2008

CS VI.


MOTOR/VOZIDLO SCHVÁLENÉ PODLE JEDNOHO NEBO VÍCE PŘEDPISŮ (Viz odstavec 4.7 tohoto předpisu) PŘÍKLAD 7

Výše uvedená značka schválení, kterou je opatřen motor/vozidlo na zemní plyn kalibrovaný pro skupinu plynů H a L, udává, že tento typ motoru/vozidla byl schválen ve Spojeném království (E11) podle předpisu č. 49 (stupeň emisí G) a podle předpisu č. 24 (1). První dvě číslice schvalovacích čísel udávají, že v době udělení příslušných schválení předpis č. 49 zahrnoval sérii změn 05 a předpis č. 24 sérii změn 03.

(1)

Druhé číslo předpisu je uvedeno pouze jako příklad.

L 103/79

L 103/80


CS

PŘÍLOHA 4A Postup zkoušky

1.

ÚVOD

1.1.

Tato příloha popisuje způsoby stanovení emisí plynných znečišťujících látek, znečišťujících částic a kouře z motoru, který se má zkoušet. Jsou popsány tři zkušební cykly, které se použijí podle odstavce 5.2:

a)

ESC, který se skládá ze 13 režimů ustáleného stavu;

b)

ELR, který se skládá ze sledu stupňů neustáleného zatížení při různých otáčkách, přičemž tyto stupně tvoří jeden ucelený postup zkoušky a provádějí se postupně za sebou;

c)

ETC, který se skládá z neustálených, každou sekundu se střídajících režimů.

1.2.

Ke zkoušce se motor namontuje na zkušební stav a připojí se k dynamometru.

1.3.

Princip měření Měřenými emisemi znečišťujících látek z výfuku motoru jsou plynné složky (oxid uhelnatý, celek uhlovodíků u vznětových motorů, jen při zkoušce ESC; uhlovodíky jiné než methan u vznětových a plynových motorů, jen při zkoušce ETC; methan u plynových motorů, jen při zkoušce ETC a oxidy dusíku), částice (jen u vznětových motorů) a kouř (u vznětových motorů, jen při zkoušce ELR). Kromě toho se oxid uhličitý často používá jako indikační plyn ke stanovení poměru ředění u systémů s ředěním části toku a u systémů s ředěním plného toku. Podle osvědčené technické praxe se doporučuje, aby se měřil oxid uhličitý jako výborný prostředek k rozpoznání problémů měření v průběhu zkoušky.

1.3.1.

Zkouška ESC

V průběhu předepsaného sledu provozních stavů zahřátého motoru se nepřetržitě analyzují emise z výfuku na vzorku surových nebo zředěných výfukových plynů. Zkušební cyklus se skládá z většího počtu režimů otáček a výkonu, které odpovídají typickému provoznímu rozsahu vznětových motorů. V průběhu každého režimu se měří koncentrace všech plynných znečišťujících látek, průtok výfukových plynů a výkon a změřené hodnoty se zváží. U měření částic se výfukové plyny zředí stabilizovaným okolním vzduchem buď při použití systému s ředěním části toku, nebo systému s ředěním plného toku. Částice se zachycují na vhodném filtru úměrně k váhovým faktorům každého režimu. Pro každou znečišťující látku se vypočtou emitované gramy na kilowatthodinu, jak je popsáno v dodatku 1 této přílohy. Kromě toho se změří NOx ve třech zkušebních bodech z oblasti kontroly, které vybere technická zkušebna, a změřené hodnoty se porovnají s hodnotami vypočtenými z režimů zkušebního cyklu, které zahrnují vybrané zkušební body. Kontrolou NOx se zajišťuje účinnost zařízení motoru k omezení emisí v typickém provozním rozsahu motoru.

1.3.2.

Zkouška ELR

V průběhu předepsané zatěžovací zkoušky se opacimetrem analyzuje kouř zahřátého motoru. Zkouška se skládá ze zatěžování motoru při konstantních otáčkách z 10 % na 100 % zatížení, a to při třech různých otáčkách motoru. Kromě toho se provede čtvrtý zatěžovací stupeň vybraný technickou zkušebnou (1) a hodnota se porovná s hodnotami předcházejících zatěžovacích stupňů. Nejvyšší hodnota kouře se určí průměrovacím algoritmem, jak je popsáno v dodatku 1 této přílohy.

1.3.3.

Zkouška ETC

S motorem zahřátým na provozní teplotu se v průběhu předepsaného neustáleného cyklu, který vystihuje s velmi dobrou přibližností silniční jízdní režimy specifické pro motory velkého výkonu montované do nákladních automobilů a autobusů, analyzují výše uvedené znečišťující látky po zředění celkového množství výfukových plynů stabilizovaným okolním vzduchem (systém CVS s dvojitým ředěním u částic) nebo určením plynných složek (1)

Zkušební body musí být vybrány za použití schválených statistických postupů náhodného výběru.

12.4.2008

12.4.2008


CS

v surových výfukových plynech a částic při použití systému s ředěním části toku. Za použití signálů zpětné vazby pro točivý moment a otáček motoru přicházejících z dynamometru se integruje výkon v čase trvání cyklu a výsledkem je práce vykonaná motorem za cyklus. U systému CVS se koncentrace NO x a HC za cyklus určí integrací signálu analyzátoru, zatímco koncentrace CO, CO2 a NMHC se může určit integrací signálu analyzátoru nebo odběrem vzorku do vaku. Provádí-li se měření na surových výfukových plynech, určí se všechny plynné složky za cyklus integrací signálu analyzátoru. Pokud jde o částice, zachytí se vhodným filtrem úměrný vzorek. K provedení výpočtu hodnot hmotnosti emisí znečišťujících látek se určí průtok surových nebo zředěných výfukových plynů za cyklus. Z hodnot hmotnosti emisí ve vztahu k práci motoru se určí počet gramů každé znečišťující látky emitované na kilowatthodinu, jak je popsáno v dodatku 2 této přílohy.

2.

PODMÍNKY ZKOUŠEK

2.1.

Podmínky zkoušky motoru

2.1.1.

Změří se absolutní teplota Ta nasávaného vzduchu na vstupu do motoru vyjádřená v kelvinech a suchý atmosférický tlak ps vyjádřený v kPa a podle následujících ustanovení se určí parametr fa. Ve víceválcových motorech s rozvětveným sacím potrubím, např. při uspořádání motoru do tvaru V, se bere průměrná teplota jednotlivých větví. a)

pro vznětové motory: Motory s atmosférickým sáním a motory mechanicky přeplňované:

fa =

99 Ta 0,7 : ps 298

Motory přeplňované turbokompresorem s chlazením nasávaného vzduchu nebo bez tohoto chlazení:

fa =

b)

pro zážehové motory:

fa =

2.1.2.

0,7 99 Ta 1,5 : ps 298

1,2 99 Ta 0,6 : ps 298

Platnost zkoušky Aby byla zkouška uznána za platnou, musí parametr fa splňovat podmínku: 0,96 ≤ fa ≤ 1,06

2.2.

Motory s chlazením přeplňovacího vzduchu Musí se zaznamenávat teplota přeplňovacího vzduchu, která se smí lišit při otáčkách deklarovaného maximálního výkonu a při plném zatížení o ± 5 K od maximální teploty přeplňovacího vzduchu uvedené v odstavci 1.16.3 dodatku 1 přílohy 1. Teplota chladicího média musí být nejméně 293 K (20 oC). Jestliže se použije systém ve zkušebně nebo vnější dmychadlo, smí se teplota přeplňovacího vzduchu lišit o ±5 K od maximální teploty přeplňovacího vzduchu uvedené v odstavci 1.16.3 dodatku 1 přílohy 1 při otáčkách deklarovaného maximálního výkonu a při plném zatížení. Nastavení chladiče přeplňovacího vzduchu, kterým se splňují výše uvedené podmínky, se musí použít pro celý zkušební cyklus.

2.3.

Systém sání motoru Musí se použít systém sání motoru, který má vstupní odpor vzduchu lišící se nejvýše o ±100 Pa od horní hranice motoru pracujícího při otáčkách maximálního deklarovaného výkonu a s plným zatížením.

L 103/81

L 103/82

CS 2.4.


Výfukový systém motoru Musí se použít výfukový systém, který má protitlak ve výfuku lišící se nejvýše o ± 1 000 Pa od horní hranice motoru pracujícího při otáčkách maximálního deklarovaného výkonu a s plným zatížením a jehož objem se neliší o více než ± 40 % od objemu uvedeného výrobcem. Může se použít systém zkušebny, pokud reprodukuje skutečné provozní podmínky motoru. Výfukový systém musí splňovat požadavky na odběr vzorků výfukových plynů stanovené v odstavci 3.4 dodatku 4 této přílohy a v odstavci 2.2.1 dodatku 7, pododstavci „EP výfuková trubka“ a odstavci 2.3.1, pododstavci „EP výfuková trubka“. Jestliže je motor vybaven zařízením k následnému zpracování výfukových plynů, musí mít výfuková trubka stejný průměr, jako se používá v praxi v místě vzdáleném proti směru proudění nejméně 4 průměry trubky od vstupu v začátku expanzní části, která obsahuje zařízení k následnému zpracování výfukových plynů. Vzdálenost mezi přírubou sběrného výfukového potrubí nebo výstupem z turbokompresoru a zařízením k následnému zpracování výfukových plynů musí být stejná jako v uspořádání na vozidle nebo musí mít hodnotu uvedenou výrobcem. Protitlak ve výfuku, popřípadě odpor, musí splňovat stejná kritéria, jak je uvedeno výše, a mohou být seřízeny ventilem. Nádrž obsahující zařízení k následnému zpracování výfukových plynů se může při orientační zkoušce a při mapování vlastností motoru vyjmout a může se nahradit rovnocennou nádrží s neaktivním nosičem katalyzátoru.

2.5.

Systém chlazení Musí se použít systém chlazení motoru s dostatečnou kapacitou k udržení běžných pracovních teplot motoru předepsaných výrobcem.

2.6.

Mazací olej Údaje o mazacím oleji použitém při zkoušce musí být zapsány a předloženy zároveň s výsledky zkoušky podle odstavce 7.1 přílohy 1.

2.7.

Palivo Zkušebním palivem musí být referenční palivo uvedené v příloze 5. Teplotu paliva a měřicí bod stanoví výrobce v rámci mezních hodnot uvedených v odstavci 1.16.5 přílohy 1. Teplota paliva nesmí být nižší než 306 K (33 oC). Jestliže není určena, musí mít na vstupu systému dodávky paliva hodnotu 311 K ± 5 K (38 oC ± 5 oC). U motorů na NG a LPG musí být teplota paliva a měřicí bod v rozmezí mezních hodnot stanovených v odstavci 1.16.5 přílohy 1 nebo u motorů, které nejsou základními motory, v odstavci 1.16.5 dodatku 3 přílohy 1.

2.8

Jestliže je motor vybaven systémem k následnému zpracování výfukových plynů, musí být emise změřené za zkušební cyklus reprezentativní pro emise ve skutečném provozu. Jestliže je motor vybaven systémem k následnému zpracování výfukových plynů, které vyžaduje činidlo, musí činidlo použité při všech zkouškách odpovídat odstavci 2.2.1.13 přílohy 1.

2.8.1.

U systému k následnému zpracování výfukových plynů, který je založen na procesu nepřetržité regenerace, se emise měří na stabilizovaném systému k následnému zpracování výfukových plynů. K procesu regenerace musí dojít během zkoušky ETC nejméně jednou a výrobce určí běžné podmínky, za nichž k regeneraci dochází (výfukové saze, teplota, protitlak výfukových plynů atd.). K ověření procesu regenerace je nutno provést nejméně 5 zkoušek ETC. Během zkoušek se zaznamenává teplota a tlak výfukových plynů (teplota před systémem k následnému zpracování výfukových plynů a za ním, protitlak výfukových plynů atd.). Systém k následnému zpracování výfukových plynů se považuje za vyhovující, nastanou-li během zkoušky po dostatečně dlouhou dobu podmínky uváděné výrobcem. Konečným výsledkem zkoušky je aritmetický průměr různých výsledků zkoušek ETC.

12.4.2008

12.4.2008

CS


Má-li systém k následnému zpracování výfukových plynů bezpečnostní režim, který se přepíná na režim periodické regenerace, zkouška se provádí podle odstavce 2.8.2 této přílohy. V tomto konkrétním případě je možno překročit mezní hodnoty emisí v tabulce 2 odstavce 5.2 a hodnoty se neváží. 2.8.2.

U systému k následnému zpracování výfukových plynů, který je založen na procesu periodické regenerace, se emise měří nejméně dvěma zkouškami ETC, jedné během regenerace a druhé mimo proces regenerace, na stabilizovaném systému k následnému zpracování výfukových plynů a výsledky se zváží. K procesu regenerace musí dojít během zkoušky ETC nejméně jednou. Motor může být vybaven přepínačem, který umožňuje zamezit procesu regenerace nebo ho umožnit za předpokladu, že toto nemá žádný vliv na původní kalibrování motoru. Výrobce určí běžné podmínky, za nichž k regeneraci dochází (výfukové saze, teplota, protitlak výfukových plynů atd.) a jejich dobu trvání (n2). Výrobce poskytne rovněž veškeré údaje k určení doby mezi dvěma regeneracemi (n1). Přesný postup se dohodne mezi výrobcem motoru a technickou zkušebnou na základě osvědčeného odborného úsudku. Výrobce poskytne systém k následnému zpracování výfukových plynů, který byl zatížen, aby bylo během zkoušky ETC dosaženo regenerace. K regeneraci nesmí dojít během stabilizační fáze motoru. Průměrné emise mezi fázemi regenerace se určí z aritmetického průměru několika rovnoměrně rozloženými zkouškami ETC. Doporučuje se provést nejméně jednu zkoušku ETC pokud možno co nejblíže před zkouškou regenerace a jednu zkoušku ETC bezprostředně po zkoušce regenerace. Lze zvolit i jiné řešení, kdy výrobce poskytne údaje, kterými prokáže, že emise jsou mezi fázemi regenerace konstantní (± 15 %). V tomto případě je možno použít emise pouze jedné zkoušky ETC. Během zkoušky regenerace se zaznamenávají všechny údaje, které jsou potřebné ke zjištění regenerace (emise CO nebo NOx, teplota před systémem k následnému zpracování výfukových plynů a za ním, protitlak výfukových plynů atd.). Během procesu regenerace mohou být překročeny mezní hodnoty emisí uvedené v tabulce 2 odstavce 5.2. Naměřené emise se zváží podle odstavců 5.5 a 6.3 dodatku 2 této přílohy a konečný výsledek nesmí překročit mezní hodnoty uvedené v tabulce 2 odstavce 5.2.

L 103/83

L 103/84


CS

Dodatek 1 Zkušební cykly ESC a ELR

1.

SEŘÍZENÍ MOTORU A DYNAMOMETRU

1.1

Určení otáček motoru A, B a C Otáčky motoru A, B a C udá výrobce podle těchto ustanovení: Horní otáčky nhi se určí výpočtem 70 % deklarovaného maximálního netto výkonu P(n), jak je stanoveno v odstavci 8.2 přílohy 1. Nejvyšší otáčky, při kterých má motor tuto hodnotu výkonu na křivce výkonu, jsou otáčky nhi. Dolní otáčky nlo se určí výpočtem 50 % deklarovaného maximálního netto výkonu P(n), jak je stanoveno v odstavci 8.2 přílohy 1. Nejnižší otáčky, při kterých má motor tuto hodnotu výkonu na křivce výkonu, jsou otáčky nlo. Otáčky motoru A, B a C se vypočtou takto:

Otáčky A = nlo + 25 % (nhi − nlo) Otáčky B

= nlo + 50 % (nhi − nlo)

Otáčky C = nlo + 75 % (nhi − nlo) Otáčky motoru A, B a C lze ověřit jedním z následujících postupů: a)

V průběhu schvalování výkonu motoru podle předpisu č. 85 se měří v doplňkových zkušebních bodech, aby se přesně určily hodnoty nhi a nlo. Maximální výkon, nhi a nlo se určí z křivky výkonu a otáčky motoru A, B a C se vypočtou podle výše uvedených ustanovení.

b)

Zmapují se vlastnosti motoru podél křivky plného zatížení z nejvyšších otáček bez zatížení do volnoběžných otáček, přičemž se použije nejméně 5 měřicích bodů v intervalech 1 000 min-1 a měřicích bodů v rozmezí ± 50 min-1 otáček deklarovaného maximálního výkonu. Maximální výkon, n hi a nlo se určí z této mapovací křivky vlastností a otáčky motoru A, B a C se vypočtou podle výše uvedených ustanovení.

Jestliže změřené otáčky motoru A, B a C jsou v rozmezí ± 3 % otáček motoru deklarovaných výrobcem, použijí se pro zkoušku emisí deklarované otáčky motoru. Jestliže kterékoliv otáčky motoru překračují tuto mezní odchylku použijí se pro zkoušku emisí změřené otáčky motoru.

1.2.

Určení nastavení dynamometru Křivka točivého momentu při plném zatížení se určí experimentálně, aby se mohly vypočítat hodnoty točivého momentu pro vymezené zkušební režimy za netto podmínek, které jsou uvedeny v odstavci 8.2 přílohy 1. Popřípadě se může vzít v úvahu příkon zařízení poháněných motorem. Nastavení dynamometru pro každý zkušební režim se vypočte podle vzorce:

s = Pn × (L/100), jestliže se zkouší za netto podmínek s = Pn × (L/100) + (P(a) − P(b)), jestliže se nezkouší za netto podmínek kde: s P(n) L P(a) P(b)

= = = = =

nastavení dynamometru, kW netto výkon motoru podle odstavce 8.2 přílohy 1, kW procento zatížení podle odstavce 2.7.1, % příkon pomocných zařízení, která se namontují podle odstavce 6.1 přílohy 1 příkon pomocných zařízení, která se odmontují podle odstavce 6.2 přílohy 1

12.4.2008

12.4.2008


CS 2.

L 103/85

PROVEDENÍ ZKOUŠKY ESC Na žádost výrobce se může provést před měřicím cyklem orientační zkouška ke stabilizování motoru a výfukového systému.

2.1.

Příprava odběrných filtrů Nejméně jednu hodinu před zkouškou se vloží každý filtr do částečně uzavřené Petriho misky, která je chráněna před znečištěním prachem, a umístí se do vážicí komory ke stabilizaci. Na konci stabilizace se každý filtr zváží a zaznamená se vlastní hmotnost filtru. Filtr se pak uloží do uzavřené Petriho misky nebo do utěsněného nosiče filtru do doby, kdy bude použit při zkoušce. Filtr se musí použít do osmi hodin po vyjmutí z vážicí komory. Zaznamená se vlastní hmotnost filtru.

2.2.

Montáž měřicího zařízení Požadovaným způsobem se namontují přístroje a odběrné sondy. Použije-li se k ředění výfukových plynů systém s ředěním plného toku, připojí se výfuková trubka k systému.

2.3.

Startování ředicího systému a motoru Ředicí systém a motor se nastartují a nechají se zahřát až do doby, kdy se všechny teploty a tlaky při maximálním výkonu stabilizují podle doporučení výrobce a osvědčené technické praxe.

2.4.

Startování odběrného systému částic Systém odběru vzorků částic se nastartuje a nechá se běžet s obtokem. Hladina pozadí částic v ředicím vzduchu se může určit vedením ředicího vzduchu přes filtry částic. Jestliže se použije filtrovaný ředicí vzduch, může se vykonat jedno měření před zkouškou nebo po ní. Jestliže ředicí vzduch není filtrován, mohou se vykonat měření na začátku a na konci cyklu a pak se z nich určí průměrné hodnoty.

2.5.

Nastavení ředicího poměru Ředicí vzduch se musí nastavit tak, aby teplota zředěných výfukových plynů měřená bezprostředně před filtrem v žádném režimu nepřesáhla 325 K (52 oC). Ředicí poměr (q) nesmí být menší než 4. U systémů, které používají CO2 nebo NOx k regulaci ředicího poměru, se musí měřit obsah CO2 nebo NOx v ředicím vzduchu na začátku a na konci každé zkoušky. Výsledky měření koncentrace CO 2 nebo NOx v ředicím vzduchu před zkouškou a po ní se smějí lišit nejvíce o 100 ppm u prvního plynu a o 5 ppm u druhého plynu.

2.6.

Kontrola analyzátorů Analyzátory emisí se vynulují a kalibrují. Jestliže se použijí odběrné vaky, musí se vyprázdnit.

2.7.

Zkušební cyklus

2.7.1.

Se zkoušeným motorem se provede následující třináctirežimový cyklus na dynamometru

Číslo režimu

Otáčky motoru

Procento zatížení

Váhový faktor

Trvání režimu

1

volnoběžné

—

0,15

4 minuty

2

A

100

0,08

2 minuty

3

B

50

0,10

2 minuty

4

B

75

0,10

2 minuty

5

A

50

0,05

2 minuty

L 103/86


CS

2.7.2.

12.4.2008

Číslo režimu

Otáčky motoru

Procento zatížení

Váhový faktor

Trvání režimu

6

A

75

0,05

2 minuty

7

A

25

0,05

2 minuty

8

B

100

0,09

2 minuty

9

B

25

0,10

2 minuty

10

C

100

0,08

2 minuty

11

C

25

0,05

2 minuty

12

C

75

0,05

2 minuty

13

C

50

0,05

2 minuty

Postup zkoušky Zahájí se postup zkoušky. Zkouška musí být provedena v pořadí čísel režimů, jak je stanoveno v odstavci 2.7.1. Motor musí pracovat v každém režimu po předepsanou dobu, přičemž otáčky a zatížení se mění v prvních 20 sekundách. Uvedené otáčky se musí udržovat v rozmezí ± 50 min -1 a uvedený točivý moment se musí udržovat v rozmezí ± 2 % maximálního točivého momentu při zkušebních otáčkách. Na žádost výrobce se může postup zkoušky opakovat v počtu dostatečném k zachycení většího množství částic na filtru. Výrobce musí předložit podrobný popis postupů vyhodnocování údajů a výpočtů. Plynné emise se určují jen při prvním cyklu.

2.7.3.

Odezva analyzátoru Výstup analyzátorů se zaznamenává zapisovačem nebo odpovídajícím systémem záznamu dat v průběhu zkušebního cyklu, kdy výfukové plyny prochází analyzátory.

2.7.4.

Odběr vzorku částic Během celého postupu zkoušky se použije jeden filtr. Váhové faktory pro jednotlivé režimy vymezené v postupu zkušebního cyklu se musí posuzovat tak, že se v každém jednotlivém režimu cyklu odebere vzorek úměrný hmotnostnímu průtoku výfukových plynů. Toho lze dosáhnout tím, že se seřídí průtok vzorku, doba odběru a/nebo ředicí poměr tak, aby se splnilo kritérium efektivních váhových faktorů podle odstavce 6.6. Doba odběru za jeden režim musí být nejméně 4 sekundy při váhovém faktoru 0,01. Odběr se musí provést v každém režimu co nejpozději. Odběr vzorku částic musí skončit nejdříve 5 sekund před koncem každého režimu.

2.7.5.

Stav motoru Během každého režimu se zaznamenávají otáčky a zatížení motoru, teplota a podtlak nasávaného vzduchu, teplota a protitlak ve výfuku, průtok paliva a průtok nasávaného vzduchu nebo výfukových plynů, teplota přeplňovacího vzduchu, teplota paliva a vlhkost, přičemž po dobu odběru částic, avšak v každém případě během poslední minuty každého režimu, musí být splněny požadavky na otáčky a zatížení (viz odstavec 2.7.2). Musí se zaznamenávat všechna doplňková data potřebná k výpočtu (viz odstavce 4 a 5).

2.7.6.

Ověření emisí NOx v kontrolní oblasti Ověření emisí NOx v kontrolní oblasti musí proběhnout bezprostředně po ukončení režimu 13. Před začátkem měření se motor stabilizuje v režimu 13 po dobu 3 minut. Měření se provedou v různých zkušebních bodech z oblasti kontroly, které vybere technická zkušebna (1). Každé měření trvá dvě minuty.

(1)

Zkušební body musí být vybrány za použití schválených statistických postupů náhodného výběru.

12.4.2008

CS


Postup měření je totožný s měřením NOx při třináctirežimovém cyklu a provede se podle odstavců 2.7.3, 2.7.5 a 4.1 tohoto dodatku a podle odstavce 3 dodatku 4.

Výpočet se provede podle odstavce 4.

2.7.7.

Nové ověření analyzátorů

Po zkoušce emisí se k opakovanému ověření analyzátorů použije nulovací plyn rozpětí a shodný kalibrační plyn. Zkouška se pokládá za platnou, jestliže rozdíl mezi výsledky před zkouškou a po zkoušce je menší než 2 % hodnoty kalibračního plynu rozpětí.

3.

PROVEDENÍ ZKOUŠKY ELR

3.1.

Montáž měřicího zařízení Opacimetr a popřípadě odběrné sondy se musí namontovat za tlumičem výfuku nebo za každým zařízením k následnému zpracování výfukových plynů, pokud je namontováno, podle obecných postupů montáže uvedených výrobcem přístroje. Kromě toho se musí splnit požadavky odstavce 10 normy ISO 11614.

Před provedením každé kontroly nuly a koncového údaje stupnice se opacimetr zahřeje a stabilizuje podle doporučení výrobce přístroje. Jestliže je opacimetr vybaven systémem proplachování vzduchem k zabránění znečišťování optiky přístroje, musí se tento systém také aktivovat a seřídit podle doporučení výrobce.

3.2.

Ověření opacimetru Ověření nuly a koncového údaje stupnice se provede v režimu čtení údajů opacimetru, protože stupnice opacity má dva přesně definované body kalibrace, a to opacitu 0 % a opacitu 100 %. Když se přístroj znovu nastaví na režim čtení údajů pro zkoušku, koeficient absorpce světla se správně vypočte na základě změřené opacity a hodnoty L A udané výrobcem opacimetru.

Aniž by byl světelný paprsek opacimetru něčím blokován, nastaví se údaj opacity na 0,0 % ± 1,0 %. Dráha světla směrem ke snímači se zcela zablokuje a nastaví se údaj opacity na 100,0 % ± 1,0 %.

3.3.

Zkušební cyklus

3.3.1.

Stabilizování motoru Motor a systém se zahřejí odběrem maximálního výkonu tak, aby se stabilizovaly parametry motoru podle doporučení výrobce. Fáze stabilizace také zabrání tomu, aby bylo vlastní měření ovlivněno úsadami ve výfukovém systému pocházejícími z předchozí zkoušky.

Když je motor stabilizován, zahájí se do 20 ± 2 s po fázi stabilizování zkušební cyklus. Na žádost výrobce je možné provést orientační zkoušku pro doplňkovou stabilizaci před měřicím cyklem.

3.3.2.

Postup zkoušky Zkouška se skládá ze sledu tří stupňů zatížení při každé ze tří hodnot otáček motoru A (cyklus 1), B (cyklus 2) a C (cyklus 3) určených podle odstavce 1.1 dodatku 1 přílohy 4A, po nichž následuje cyklus 4 při otáčkách, které jsou v kontrolní oblasti, a se zatížením mezi 10 % a 100 % vybraným technickou zkušebnou ( 1). Při zkoušce motoru na dynamometru se musí dodržet postup znázorněný na obrázku 3.

L 103/87

L 103/88


CS

Obrázek 3 Postup zkoušky ELR

3.4.

a)

Motor musí běžet při otáčkách A a zatížení 10 % po dobu 20 ± 2 s. Uvedené otáčky se musí dodržovat v rozmezí ± 20 min-1 a uvedený točivý moment v rozmezí ± 2 % maximálního točivého momentu při otáčkách zkoušky.

b)

Na konci předcházejícího úseku se ovládací páka otáček uvede rychle do zcela otevřené polohy a tam se udržuje po dobu 10 ± 1 s. Dynamometr musí působit zatížením potřebným k tomu, aby otáčky motoru kolísaly nejvýše o ± 150 min-1 během prvních 3 s a nejvýše o ± 20 min-1 v průběhu zbývajících částí úseku.

c)

Sled popsaný v a) a b) se opakuje dvakrát.

d)

Po ukončení třetího stupně zatížení se v průběhu 20 ± 2 s motor seřídí na otáčky B a na zatížení 10 %.

e)

Sled a) až c) se provede s motorem běžícím při otáčkách B.

f)

Po ukončení třetího stupně zatížení se v průběhu 20 ± 2 s motor seřídí na otáčky C a na zatížení 10 %.

g)

Sled a) až c) se provede s motorem běžícím při otáčkách C.

h)

Po ukončení třetího stupně zatížení se v průběhu 20 ± 2 s motor seřídí na zvolené otáčky a na jakékoli zatížení překračující 10 %.

i)

Sled a) až c) se provede s motorem běžícím při zvolených otáčkách.

Potvrzení správnosti cyklu Relativní směrodatné odchylky středních hodnot kouře při každé stanovené hodnotě otáček zkoušky (SVA, SVB a SVC vypočtených podle odstavce 6.3.3 tohoto dodatku ze tří za sebou následujících stupňů zatížení při každé hodnotě otáček zkoušky) musí být nižší než 15 % průměrné hodnoty nebo nižší než 10 % mezní hodnoty uvedené v tabulce 1 v odstavci 5.2, podle toho, která je větší. Jestliže je rozdíl větší, musí se sled opakovat tak dlouho, až hodnoty tří za sebou následujících stupňů zatížení splní kritéria potvrzení správnosti.

3.5.

Nové ověření opacimetru Hodnota posunu nuly opacimetru po zkoušce nesmí překročit ± 5,0 % mezní hodnoty uvedené v tabulce 1 v odstavci 5.2.

12.4.2008

12.4.2008


CS 4.

VÝPOČET PRŮTOKU VÝFUKOVÝCH PLYNŮ

4.1.

Určení hmotnostního průtoku surových výfukových plynů K provedení výpočtu emisí v surových výfukových plynech je nutno znát průtok výfukových plynů. Hmotnostní průtok výfukových plynů se určí podle odstavce 4.1.1 nebo 4.1.2. Přesnost určení průtoku výfukových plynů musí být ± 2,5 % udávaných hodnot nebo ± 1,5 % maximální hodnoty motoru podle toho, která hodnota je vyšší. Je možno použít rovnocenné postupy (např. postupy popsané v odstavci 4.2 dodatku 2 této přílohy).

4.1.1.

Postup přímého měření

Přímé měření průtoku výfukových plynů je možno provádět systémy, jako jsou:

a)

přístroje k měření rozdílu tlaků, např. průtoková clona,

b)

ultrazvukový průtokoměr,

c)

vířivý průtokoměr.

Je třeba učinit taková opatření, aby se zabránilo chybám měření, které mají vliv na chyby hodnot emisí. K těmto opatřením patří opatrná montáž přístroje do výfukového zařízení motoru podle doporučení výrobce přístroje a v souladu s osvědčenou technickou praxí. Montáží přístroje nesmí být dotčen zejména výkon motoru a emise.

4.1.2.

Postup měření vzduchu a paliva

Ten spočívá v měření průtoku vzduchu a průtoku paliva. Používají se průtokoměry vzduchu a paliva, které splňují požadavek na přesnost podle odstavce 4.1. Výpočet průtoku výfukových plynů se provede takto:

qmew = qmaw + qmf

4.2.

Určení hmotnostního průtoku zředěných výfukových plynů K provedení výpočtu emisí ve zředěných výfukových plynech při použití systému s ředěním plného toku je nutné znát průtok zředěných výfukových plynů. Průtok zředěných výfukových plynů qmedw se měří za každý režim při použití PDP-CVS, CFV-CVS nebo SSV-CVS podle obecného vzorce uvedeného v odstavci 4.1 dodatku 2 této přílohy. Přesnost musí být nejméně ± 2 % udávaných hodnot a určí se podle ustanovení odstavce 2.4 dodatku 5 této přílohy.

5.

VÝPOČET PLYNNÝCH EMISÍ

5.1.

Vyhodnocení údajů K vyhodnocení plynných emisí se pro každý režim určí průměrná hodnota ze záznamu údajů posledních 30 sekund režimu a průměrná koncentrace HC, CO a NOx v průběhu každého režimu se určí ze středních hodnot záznamů údajů a odpovídajících kalibračních údajů. Může se použít jiný způsob záznamu, jestliže zajistí rovnocenný sběr dat.

Při ověřování NOx v kontrolní oblasti platí výše uvedené požadavky jen pro NOx.

Průtok výfukových plynů qmew, nebo pokud se volí průtok zředěných výfukových plynů qmdew, se určí podle odstavce 2.3 dodatku 4 této přílohy.

L 103/89

L 103/90


CS 5.2.

Korekce suchého/vlhkého stavu Jestliže se již neměří na vlhkém základě, převede se změřená koncentrace na vlhký základ podle těchto vzorců. Konverze se provede pro každý jednotlivý režim. cvlhká = kW × csuchá Pro surové výfukové plyny: 0 B kW, r = B @1 −

1,2442 Ha þ 111,19 wALF 773,4 þ 1,2442 Ha þ

qmf qmad

qmf

1

qmad C C 1,008 A kf 1000

nebo 0 B kW, r = B @1 −

773,4 þ 1,2442 Ha þ

qmf qmad

qmf

1

qmad C C = 1 − pr A pb kf 1000

1,2442 Ha þ 111,19 wALF

nebo kw, a =

1 − kw1 1 þ α 0,005 ðcCO2 þ cCO Þ

1,008

kde kf = 0,055594 × wALF + 0,0080021 × wDEL + 0,0070046 × wEPS a

kwl =

1,608 Ha 1000 þ ð1,608 Ha Þ

kde: Ha

= vlhkost nasávaného vzduchu, g vody v 1 kg vzduchu v suchém stavu

wALF = obsah vodíku v palivu, % hmot. qmf, i = okamžitý hmotnostní průtok paliva, kg/s qmad, I = okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu, kg/s pr

= tlak vodních par po chladicí lázni, kPa

pb

= celkový atmosférický tlak, kPa

wDEL = obsah dusíku v palivu, % hmot. wEPS

= obsah kyslíku v palivu, % hmot.

α

= molární poměr vodíku paliva

cCO2

= koncentrace CO2 v suchém stavu, %

cCO = = koncentrace CO v suchém stavu, % Pro zředěné výfukové plyny: α % cwCO2 − K W1 K we1 = 1 − 200 nebo 0

1

B ð1 − K w1 Þ C K We2 = @ α % cdCO2 A 1þ 200

12.4.2008

12.4.2008


CS Pro ředicí vzduch: KWd = 1 − KW1

1 1 þ Ha 1,608 Hd 1 − D D K W1 = 1 1 þ Ha 1000 þ 1,608 Hd 1 − D D Pro nasávaný vzduch: KWa = 1 − KW2

K W2 =

1,608 Ha 1000 þ ð1,608 Ha Þ

kde: Ha = vlhkost nasávaného vzduchu, g vody v 1 kg vzduchu v suchém stavu Hd = vlhkost ředicího vzduchu, g vody v 1 kg vzduchu v suchém stavu a je možno ji odvodit z měření relativní vlhkosti, měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření suchým/ vlhkým teploměrem za použití obecně uznávaných vzorců.

5.3.

Korekce NOx na vlhkost a teplotu Protože emise NOx jsou závislé na vlastnostech okolního vzduchu, musí se u koncentrace NOx provádět korekce podle okolní teploty a vlhkosti pomocí faktorů následujícího vzorce. Faktory jsou platné v rozsahu 0 až 25 g/kg vzduchu v suchém stavu. a)

pro vznětové motory:

kh, D =

1 1 − 0,0182 ðHa − 10,71Þ þ 0,0045 ðTa − 298Þ

kde: Ta = teplota nasávaného vzduchu, K Ha = vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu kde: Ha je možno odvodit z měření relativní vlhkosti, měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření suchým/vlhkým teploměrem za použití obecně uznávaných vzorců. b)

pro zážehové motory kh.G = 0,6272 + 44,030 × 10-3 × Ha – 0,862 × 10-3 × Ha2 kde: Ha je možno odvodit z měření relativní vlhkosti, měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření suchým/vlhkým teploměrem za použití obecně uznávaných vzorců.

5.4.

Výpočet hmotnostních průtoků emisí Hmotnostní průtoky emisí (g/h) pro každý režim se vypočtou následujícím způsobem. Pro výpočet NO x se použije korekční faktor vlhkosti kh, D nebo kh, G, určený podle odstavce 5.3.

L 103/91

L 103/92


CS

12.4.2008

Jestliže se již neměří na vlhkém základě, převede se změřená koncentrace na vlhký základ podle odstavce 5.2. Hodnoty pro ugas jsou uvedeny v tabulce 6 pro vybrané složky na základě ideálních vlastností plynů a paliv relevantních pro tento předpis. a)

pro surové výfukové plyny mgas = ugas × cgas × qmew kde: ugas = poměr mezi hustotou složky výfukových plynů a hustotou výfukových plynů cgas = koncentrace dané složky v surových výfukových plynech, ppm qmew = hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/h

b)

pro zředěné výfukové plyny mgas = ugas × cgas,c × qmdew kde: ugas = poměr mezi hustotou složky výfukových plynů a hustotou vzduchu cgas, c = koncentrace dané složky ve zředěných výfukových plynech korigovaná pozadím, ppm qmdew = hmotnostní průtok zředěných výfukových plynů, kg/h kde: 1 cgas, c = c − cd 1 − D

Ředicí faktor D se vypočte podle odstavce 5.4.1 dodatku 2 této přílohy.

5.5.

Výpočet specifických emisí Emise (g/kWh) se vypočtou pro všechny jednotlivé složky takto: i=n

Σ ðmGASi WFi Þ

GASx =

i=1 i=n

Σ i=1

PðnÞi WFi

kde: mgas = je hmotnost konkrétního plynu Pn = je netto výkon motoru určený podle odstavce 8.2 přílohy 1. Při výše uvedeném výpočtu se použily váhové faktory podle odstavce 2.7.1.

Tabulka 6 Hodnoty ugas v surových a zředěných výfukových plynech pro různé složky výfukových plynů NOx

CO

THC/ NMHC

CO2

CH4

Surový výfuk. plyn

0,001587

0,000966

0,000479

0,001518

0,000553

1,2943

Zředěný výfuk. plyn

0,001588

0,000967

0,000480

0,001519

0,000553

1,293

Palivo

Motorová nafta

Hustota

12.4.2008


CS

NOx

CO

THC/ NMHC

CO2

CH4


0,001609

0,000980

0,000805

0,001539

0,000561

1,2757


0,001588

0,000967

0,000795

0,001519

0,000553

1,293


0,001622

0,000987

0,000523

0,001552

0,000565

1,2661


0,001588

0,000967

0,000584

0,001519

0,000553

1,293


0,001603

0,000976

0,000511

0,001533

0,000559

1,2805


0,001588

0,000967

0,000507

0,001519

0,000553

1,293


0,001600

0,000974

0,000505

0,001530

0,000558

1,2832


0,001588

0,000967

0,000501

0,001519

0,000553

1,293

Palivo

Ethanol

CNG

Propan

Butan

L 103/93

Hustota

Poznámky: — hodnoty „u“ surových výfukových plynů na základě ideálních vlastností plynu při λ = 2, vzduch v suchém stavu, 273 K, 101,3 kPa — hodnoty „u“ zředěných výfukových plynů na základě ideálních vlastností plynu a hustoty vzduchu — hodnoty „u“ CNG s přesností v rozmezí 0,2 % pro složení: C = 66 až 76 %; H = 22 až 25 %; N = 0 až 12 % — hodnota „u“ CNG pro HC odpovídá CH2,93 (pro THC použijte hodnotu u pro CH4).

5.6.

Výpočet hodnot kontrolní oblasti Pro tři kontrolní body vybrané podle odstavce 2.7.6 se emise NOX změří a vypočtou podle odstavce 5.6.1 a také určí interpolací z režimů zkušebního cyklu, které jsou nejblíže k příslušnému kontrolnímu bodu podle odstavce 5.6.2. Měřené hodnoty se pak porovnají s interpolovanými hodnotami podle odstavce 5.6.3.

5.6.1.

Výpočet specifických emisí Emise NOx pro každý z kontrolních bodů Z se vypočtou takto:

mNOx, Z = 0,001587 × cNOx, Z × kh, D × qmew

NOxz =

5.6.2.

mNOx,Z PðnÞz

Určení hodnoty emisí ze zkušebního cyklu Emise NOx pro každý z kontrolních bodů se interpoluje ze čtyř nejbližších režimů zkušebního cyklu, které obklopují vybraný kontrolní bod Z, jak je znázorněno na obrázku 4. Pro tyto režimy (R, S, T, U) platí následující definice:

otáčky (R) = otáčky (T) = nRT otáčky (S) = otáčky (U) = nSU procento zatížení R = procento zatížení S procento zatížení T = procento zatížení U

Emise NOx vybraného kontrolního bodu Z se vypočte takto:

Ez =

ERS þ ðETU − ERS Þ ðMZ − MRS Þ MTU − MRS

L 103/94


CS a:

ETU =

ET þ ðETU − ET Þ ðnZ − nRT Þ nSU − nRT

ERS =

ER þ ðES − ER Þ ðnZ − nRT Þ nSU − nRT

MTU =

MT þ ðMU − MT Þ ðnZ − nRT Þ nSU − nRT

MRS =

MR þ ðMS − MR Þ ðnZ − nRT Þ nSU − nRT

kde: ER, ES, ET, EU

= specifická emise NOx obklopujících režimů vypočtená podle odstavce 5.6.1

MR, MS, MT, MU = točivý moment motoru obklopujících režimů Obrázek 4 Interpolace kontrolního bodu NOx

5.6.3.

Porovnání hodnot emisí NOx Změřené specifické emise NOx kontrolního bodu Z (NOx, Z) se porovnají s interpolovanou hodnotou (EZ) takto:

NOxdiff = 100

NOxz − Ez Ez

6.

VÝPOČET EMISÍ ČÁSTIC

6.1.

Vyhodnocení údajů K vyhodnocení částic se zaznamená celková hmotnost (msep) vzorku zachyceného filtry pro každý režim. Filtr se vloží zpět do vážicí komory a stabilizuje se po dobu nejméně jedné hodiny, avšak nejvýše po dobu 80 hodin, a pak se zváží. Zaznamená se brutto hmotnost filtrů a odečte se jejich vlastní hmotnost (viz odstavec 2.1), výsledkem je hmotnost vzorku částic mf.

12.4.2008

12.4.2008


CS

Jestliže se musí použít korekce pozadím, musí se zaznamenat hmotnost ředicího vzduchu (md), který prošel filtry, a hmotnost částic (mf, d). Jestliže se vykonalo více než jedno měření, musí se pro každé jednotlivé měření vypočítat poměr mf, d/md a určit průměrná hodnota.

6.2.

Systém s ředěním části toku Konečné výsledky zkoušky emisí částic, které se uvedou ve zkušebním protokolu, se určí následujícími kroky. Protože typy řízení ředicího poměru mohou být různé, používají se k určení qmedf různé postupy výpočtu. Všechny výpočty musí vycházet z průměrných hodnot jednotlivých režimů v průběhu doby odběru vzorku.

6.2.1.

Izokinetické systémy qmedf = qmew × rd q þ qmew ra r d = mdw qmew ra

kde ra odpovídá poměru ploch příčných řezů izokinetickou sondou a výfukovým potrubím:

ra = 6.2.2.

Ap AT

Systémy s měřením koncentrace CO2 nebo NOx qmedf = qmew × rd rd =

cwE − cwA cwD − cwA

kde: cwE = koncentrace sledovacího plynu ve vlhkém stavu v neředěném výfukovém plynu cwD = koncentrace sledovacího plynu ve vlhkém stavu ve zředěných výfukových plynech cwA = koncentrace sledovacího plynu ve vlhkém stavu v ředicím vzduchu Koncentrace měřené pro suchý stav se převádějí na vlhký stav podle odstavce 5.2. tohoto dodatku. 6.2.3.

Systémy s měřením CO2 a postup bilance uhlíku (2)

qmedf =

206,5 qmf cðCO2 ÞD − cðCO2 ÞA

kde: c(CO2)D c(CO2)A

= koncentrace CO2 ve zředěných výfukových plynech = koncentrace CO2 v ředicím vzduchu

(koncentrace v % objemu ve vlhkém stavu) Tato rovnice je založena na předpokladu bilance uhlíku (atomy uhlíku dodané motoru jsou emitovány jako CO 2) a je odvozena těmito kroky: qmedf = qmew × rd a

rd = (2)

206,5 qmf qmew cðCO2 ÞD − cðCO2 ÞA

Hodnota platí jen pro referenční palivo uvedené v příloze 5.

L 103/95

L 103/96


CS 6.2.4.

Systémy s měřením průtoku qmedf = qmew × rd rd =

6.3.

qmdew qmdew − qmdw

Systém s ředěním plného toku Všechny výpočty musí vycházet z průměrných hodnot jednotlivých režimů v průběhu doby odběru vzorku. Průtok zředěných výfukových plynů qmdew se určí podle odstavce 4.1 dodatku 2 této přílohy. Celková hmotnost msep vzorku se vypočte podle odstavce 6.2.1 dodatku 2 této přílohy.

6.4.

Výpočet hmotnostního průtoku částic Hmotnostní průtok částic se vypočte takto. Použije-li se systém s ředěním plného toku, qmedf určený podle odstavce 6.2 se nahradí qmdew podle odstavce 6.3.

PT mass =

qmedf mf msep 1000

i=n

qmedf =

Σ qmedfi Wfi

i=1

i=n

msep =

Σ msepi

i=1

i = 1, … n Hmotnostní průtok částic může být korigován pozadím takto: ( PT mass =

" ) qmedf mf mf,d i = n 1 Wfi − Σ 1− Di msep md i = 1 1000

kde D se vypočte podle odstavce 5.4.1 dodatku 2 této přílohy.

6.5.

Výpočet specifických emisí Emise částic se vypočtou takto:

PT = i

PT mass =n

Σ Pi Wfi

i=1

6.6.

Efektivní váhový faktor Efektivní váhový faktor Wfei pro každý režim se vypočte takto:

Wfei =

msepi qmedf msep qmedfi

Hodnota efektivních váhových faktorů se smí lišit od hodnoty váhových faktorů uvedených v odstavci 2.7.1 tohoto dodatku nejvýše o ± 0,003 (± 0,005 pro režim volnoběhu).

12.4.2008

12.4.2008


CS 7.

VÝPOČET HODNOT KOUŘE

7.1.

Besselův algoritmus K výpočtu jednosekundových průměrných hodnot z okamžitých údajů hodnot kouře přepočítaných v souladu s odstavcem 7.3.1 musí být použit Besselův algoritmus. Algoritmus emuluje dolní propust druhého řádu a jeho použití vyžaduje iterativní výpočty k určení koeficientů. Tyto koeficienty jsou funkcí doby odezvy systému opacimetru a četnosti odběru. Proto se musí odstavec 7.1.1 opakovat vždy, když se mění doba odezvy systému a/nebo frekvence odběru vzorku.

7.1.1.

Výpočet doby odezvy filtru a Besselových konstant

Požadovaná Besselova doba odezvy tF je funkcí doby fyzikální odezvy a doby elektrické odezvy systému opacimetru podle požadavků dodatku 4 této přílohy a vypočte se z této rovnice:

tF =

rffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi ffi 1 − t2p þ t2e

kde:

tp = doba fyzikální odezvy, s te = doba elektrické odezvy, s Výpočet mezní frekvence filtru fc je založen na skokovém vzrůstu vstupní veličiny z 0 na 1 v době ≤ 0,01 s (viz příloha 6). Doba odezvy je definována jako čas mezi okamžikem, kdy Besselův výstup dosáhne hodnoty 10 % (t10) této skokové funkce, a okamžikem, kdy dosáhne hodnoty 90 % (t90) této funkce. K tomuto účelu se musí provést přiblížení iterací na fc, dokud se nedosáhne t90 − t10 ≈ tF. První iterace fc je dána tímto vzorcem:

fc =

π 10 tF

Besselovy konstanty E a K se vypočtou z těchto rovnic:

E=

1þΩ

1 pffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi ð3 DÞ þ D Ω2

K = 2 × E × (D × Ω2 - 1) - 1

kde: D = 0,618034 1 Četnost odběru 1 Ω= ½tanðπ Δt f c Þ

Δt =

7.1.2.

Výpočet Besselova algoritmu

S použitím hodnot E a K se vypočte jednosekundová Besselova průměrná odezva na skokovou vstupní veličinu S i takto:

Yi = Yi − 1 + E × (Si + 2 × Si − 1 + Si − 2 − 4 × Yi − 2) + K × (Yi − 1 − Yi − 2)

L 103/97

L 103/98


CS kde: Si − 2 = Si − 1 = 0 Si = 1 Yi − 2 = Y i − 1 = 0

Časy t10 a t90 se musí interpolovat. Časový rozdíl mezi t90 a t10 definuje dobu odezvy tF pro uvedenou hodnotu fc. Jestliže tato doba odezvy není dostatečně blízká požadované době odezvy, musí se následujícím způsobem pokračovat v iteraci, dokud se skutečná doba odezvy neliší o více než 1 % požadované doby odezvy: ((t90 − t10) − tF) ≤ 0,01 × tF

7.2.

Vyhodnocení údajů Hodnoty měření kouře se musí zachycovat s frekvencí nejméně 20 Hz.

7.3.

Určení hodnot kouře

7.3.1.

Přepočet měřených hodnot Protože základní jednotkou měření všech opacimetrů je propustnost, musí se hodnoty kouře přepočítat z propustnosti τ na koeficient absorpce světla k takto:

k= −

1 N 1n 1 − LA 100

a N = 100 − τ kde: k LA N τ

= = = =

koeficient absorpce světla, m-1 efektivní délka optické dráhy podle údaje výrobce přístroje, m opacita, % propustnost, %

Přepočet se musí provést před každým dalším zpracováváním změřených hodnot. 7.3.2.

Výpočet Besselovy průměrné hodnoty kouře Vlastní mezní frekvencí filtru fc se rozumí frekvence, která generuje požadovanou dobu odezvy filtru t F. Po určení této frekvence iterativním postupem podle odstavce 7.1.1 se vypočtou vlastní konstanty E a K Besselova algoritmu. Besselův algoritmus se pak použije na okamžitou křivku kouře (hodnota k), jak je popsáno v odstavci 7.1.2: Yi = Yi − 1 + E × (Si + 2 × Si − 1 + Si − 2 − 4 × Yi − 2) + K × (Yi − 1 − Yi − 2) Besselův algoritmus je ze své povahy rekurzivní. Proto jsou ke spuštění algoritmu potřebné některé počáteční vstupní hodnoty Si − 1 a Si − 2 a počáteční výstupní hodnoty Yi − 1 a Yi-2. Tyto hodnoty lze předpokládat za rovné nule. Pro každý stupeň zatížení při třech hodnotách otáček A, B a C se vybere maximální jednosekundová hodnota Y max z jednotlivých hodnot Yi každé křivky kouře.

7.3.3.

Konečný výsledek Střední hodnoty kouře SV z každého cyklu (zkušebních otáček) se vypočtou takto: Pro zkušební otáčky A:

SVA = (Ymax1, A + Ymax2, A + Ymax3, A)/3

12.4.2008

12.4.2008


CS Pro zkušební otáčky B: Pro zkušební otáčky C:

SVB = (Ymax1, B + Ymax2, B + Ymax3, B)/3 SVC = (Ymax1, C + Ymax2, C + Ymax3, C)/3

kde: Ymax1, Ymax2, Ymax3 = největší jednosekundová Besselova průměrná hodnota kouře při každém ze tří stupňů zatížení Konečná hodnota se vypočte takto: SV = (0,43 × SVA) + (0,56 × SVB) + (0,01 × SVC)

L 103/99

L 103/100


CS

Dodatek 2 Zkušební cyklus ETC

1.

POSTUP MAPOVÁNÍ VLASTNOSTÍ MOTORU

1.1.

Určení rozsahu otáček pro mapu vlastností motoru K vykonání zkoušky ETC na zkušebním stanovišti se musí před zkušebním cyklem zmapovat vlastnosti motoru, aby bylo možno určit křivku závislosti otáček a točivého momentu. Minimální a maximální otáčky pro mapování jsou vymezeny takto:

Minimální otáčky pro mapování = otáčky volnoběhu Maximální otáčky pro mapování = nhi × 1,02 nebo otáčky, při kterých točivý moment plného zatížení klesne na nulu, podle toho, které z nich jsou nižší

1.2.

Vytvoření mapy výkonových vlastností motoru Motor se zahřeje při maximálním výkonu, aby se stabilizovaly parametry motoru podle doporučení výrobce a osvědčené technické praxe. Po stabilizaci motoru se takto vytvoří mapa vlastností motoru:

1.3.

a)

motor se odlehčí a běží při volnoběžných otáčkách;

b)

motor běží s nastavením vstřikovacího čerpadla na plné zatížení při minimálních otáčkách pro mapování;

c)

otáčky motoru se zvyšují s průměrným přírůstkem 8 ± 1 min −1/s z minimálních otáček pro mapování na maximální otáčky pro mapování. Body otáček motoru a točivého momentu se zaznamenávají s frekvencí záznamu nejméně jeden bod za sekundu.

Vytvoření mapovací křivky Všechny body měření zaznamenané podle odstavce 1.2 tohoto dodatku se spojí lineární interpolací. Výslednou křivkou točivého momentu je mapovací křivka, která musí být použita k přepočítání normalizovaných hodnot točivého momentu cyklu motoru na skutečné hodnoty točivého momentu motoru pro zkušební cyklus, jak je popsáno v odstavci 2 tohoto dodatku.

1.4.

Jiné způsoby mapování Jestliže se výrobce domnívá, že výše uvedený postup mapování není jistý nebo reprezentativní pro kterýkoli daný motor, mohou se použít jiné způsoby mapování. Tyto jiné způsoby musí splňovat záměr vymezených mapovacích postupů k určení maximálního točivého momentu dosažitelného při všech otáčkách motoru, které se vyskytují v průběhu zkušebních cyklů. Odchylky od způsobů mapování uvedených v tomto odstavci musí být z důvodů spolehlivosti nebo reprezentativnosti schváleny technickou zkušebnou zároveň se zdůvodněním jejich použití. V žádném případě se však nesmějí použít nepřetržité sestupné změny otáček motoru u regulovaných motorů nebo u motorů přeplňovaných turbodmychadlem.

1.5.

Opakované zkoušky Motor nemusí být zmapován před každým jednotlivým zkušebním cyklem. Motor se musí znovu zmapovat před zkušebním cyklem, jestliže: a)

podle odborného úsudku uplynula neúměrně dlouhá doba od posledního mapování, nebo

b)

na motoru byly vykonány mechanické změny nebo následná kalibrování, které potenciálně mohou ovlivnit výkonové vlastnosti motoru.

12.4.2008

12.4.2008


CS 2.

GENEROVÁNÍ REFERENČNÍHO ZKUŠEBNÍHO CYKLU Zkušební cyklus neustálených provozních podmínek je popsán v dodatku 3 této přílohy. Normalizované hodnoty točivého momentu a otáček se musí převést, jak je uvedeno dále, na skutečné hodnoty, které udávají referenční cyklus.

2.1.

Skutečné otáčky Otáčky se převedou z normalizovaných hodnot podle této rovnice:

skutečná rychlost =

% otáček ðreferenční otáčky – otáčky volnoběhuÞ þ otáčky volnoběhu 100

Referenční otáčky nref odpovídají 100 % hodnot otáček uvedených v plánu průběhu zkoušky motoru na dynamometru v dodatku 3. Jsou vymezeny takto (viz obrázek 1 v odstavci 2): nref = nlo + 95 % × (nhi − nlo) kde nhi a nlo jsou buď vymezeny podle odstavce 2, nebo určeny podle odstavce 1.1 dodatku 1 této přílohy.

2.2.

Skutečný točivý moment Jako točivý moment je normalizován maximální točivý moment při odpovídajících otáčkách. Hodnoty točivého momentu referenčního cyklu se musí převést z normalizovaného stavu následujícím způsobem za použití mapovací křivky určené podle odstavce 1.3: skutečný toč. moment = ( % točivého momentu x maximální točivý moment)/100 pro příslušné skutečné otáčky určené podle odstavce 2.1 tohoto dodatku. Ke generování referenčního cyklu se musí použít jako negativní hodnoty točivého momentu bodů, v kterých je motor poháněn (m), hodnoty převedené z normalizovaného stavu podle jednoho z následujících postupů:

2.3.

a)

40 % negativních z pozitivního točivého momentu, který je dosažitelný v bodu přiřazených otáček;

b)

zmapování negativního točivého momentu potřebného k pohánění motoru z minimálních do maximálních otáček pro mapování;

c)

určení negativního točivého momentu potřebného k pohánění motoru při otáčkách volnoběhu a při referenčních otáčkách a lineární interpolace mezi oběma těmito body.

Příklad postupu převedení z normalizovaného stavu Jako příklad se převede z normalizovaného stavu následující zkušební bod: % hodnoty otáček

= 43

% hodnoty točivého momentu = 82 Jsou dány tyto hodnoty: referenční rychlost

= 2 200 min−1

otáčky volnoběhu

= 600 min−1

Z toho vyplývá: skutečné otáčky = (43 × (2 200 – 600)/100) + 600 = 1 288 min−1 skutečný točivý moment = (82 × 700/100) = 574 Nm přičemž maximální točivý moment zjištěný z mapovací křivky při otáčkách 1 288 min −1 je 700 Nm.

L 103/101

L 103/102

CS 3.


PROVEDENÍ ZKOUŠKY EMISÍ Na žádost výrobce se může provést před měřicím cyklem orientační zkouška ke stabilizování motoru a výfukového systému. Motory na zemní plyn a na LPG se musí zaběhnout zkouškou ETC. Motory na zemní plyn a LPG se musí zaběhnout zkouškou ETC. Motor musí proběhnout nejméně dvěma cykly ETC, dokud emise CO měřené v jednom cyklu ETC nepřekročí o více než 10 % emise CO změřené v předcházejícím cyklu ETC.

3.1.

Příprava odběrných filtrů (v případě potřeby) Nejméně jednu hodinu před zkouškou se umístí každý filtr do částečně uzavřené Petriho misky, která je chráněná před znečištěním prachem, a uloží se do vážicí komory za účelem stabilizace. Na konci stabilizace se každý filtr zváží a zaznamená se jeho vlastní hmotnost. Filtr se pak uloží do uzavřené Petriho misky nebo do utěsněného nosiče filtru do doby, kdy bude použit při zkoušce. Filtr se musí použít do osmi hodin po vyjmutí z vážicí komory. Zaznamená se vlastní hmotnost filtru.

3.2.

Montáž měřicího zařízení Požadovaným způsobem se namontují přístroje a odběrné sondy. Výfuková trubka se napojí na systém s ředěním plného toku výfukových plynů, pokud se používá.

3.3.

Startování ředicího systému a motoru Ředicí systém a motor se nastartují a nechají se zahřát až do doby, kdy se všechny teploty a tlaky při maximálním výkonu stabilizují podle doporučení výrobce a osvědčené technické praxe.

3.4.

Startování systému odběru vzorků částic (jen u vznětových motorů) Systém odběru vzorků částic se nastartuje a nechá se běžet s obtokem. Hladina pozadí částic v ředicím vzduchu se může určit vedením ředicího vzduchu přes filtry částic. Jestliže se použije filtrovaný ředicí vzduch, může se vykonat jedno měření před zkouškou nebo po ní. Jestliže ředicí vzduch není filtrován, mohou se provést měření na začátku a na konci cyklu a pak se z nich určí průměrné hodnoty. Ředicí systém a motor se nastartují a nechají se zahřát až do doby, kdy se všechny teploty a tlaky při maximálním výkonu stabilizují podle doporučení výrobce a osvědčené technické praxe. V případě periodické regenerace nesmí k regeneraci dojít při zahřívání motoru.

3.5.

Nastavení ředicího systému Průtok ředicím systémem (s ředěním plného toku nebo části toku) se nastaví tak, aby v systému nedošlo k žádné kondenzaci vody a aby maximální teplota ve vstupní části filtru byla nejvýše 325 K (52 oC) (viz odstavec 2.3.1 dodatku 7, DT).

3.6.


3.7.

Postup startování motoru Stabilizovaný motor se nastartuje podle postupu startování doporučeného výrobcem v příručce uživatele, s použitím buď sériově vyrobeného spouštěče nebo dynamometru. Volitelně se může motor nastartovat přímo ze stabilizační fáze, přičemž se motor při dosažení otáček volnoběhu nevypne.

12.4.2008

12.4.2008


CS 3.8.

Zkušební cyklus

3.8.1.

Postup zkoušky Když motor dosáhne volnoběžných otáček, zahájí se postup zkoušky. Zkouška se musí vykonat podle referenčního cyklu stanoveného v odstavci 2 tohoto dodatku. Body seřízení, které určují otáčky a točivý moment motoru, musí být udávány s frekvencí 5 Hz nebo s frekvencí vyšší (doporučuje se frekvence 10 Hz). Otáčky a točivý moment, kterými motor reaguje, se v průběhu zkušebního cyklu zaznamenávají nejméně jednou za sekundu a signály se mohou elektronicky filtrovat.

3.8.2.

Měření plynných emisí

3.8.2.1.

Systém s ředěním plného toku Je-li motor nastartován přímo ze stabilizační fáze, nastartují se při startování motoru nebo postupu zkoušky současně měřicí zařízení pro: a)

začátek odběru nebo analýzy ředicího vzduchu;

b)

začátek odběru nebo analýzy zředěných výfukových plynů;

c)

začátek měření množství zředěných výfukových plynů (CVS) a požadovaných teplot a tlaků;

d)

začátek záznamu zpětnovazebních hodnot otáček a točivého momentu dynamometru.

HC a NOx se musí nepřetržitě měřit v ředicím tunelu s frekvencí 2 Hz. Průměrná koncentrace se určí integrováním signálů analyzátoru po dobu trvání zkušebního cyklu. Doba odezvy systému nesmí být delší než 20 s a popřípadě musí být koordinována s kolísáním toku CVS a s odchylkami doby trvání odběru vzorků/zkušebního cyklu. CO, CO2, NMHC a CH4 se určí integrováním nebo analýzou koncentrací plynů shromážděných v průběhu cyklu ve vacích k odběru vzorků. Koncentrace plynných znečišťujících látek v ředicím vzduchu se určí integrováním nebo shromážděním ve vaku k odběru ředicího vzduchu. Všechny ostatní hodnoty se zaznamenají nejméně jedním měřením za sekundu (1 Hz). 3.8.2.2

Měření surových výfukových plynů Je-li motor nastartován přímo ze stabilizační fáze, nastartují se při startování motoru nebo postupu zkoušky současně měřicí zařízení pro: a)

začátek analýzy koncentrací surových výfukových plynů;

b)

začátek měření průtoku výfukových plynů nebo nasávaného vzduchu a paliva;

c)

začátek záznamu zpětnovazebních hodnot otáček a točivého momentu dynamometru.

K vyhodnocení plynných emisí se musí koncentrace emisí (HC, CO a NO x) a hmotnostní průtok výfukových plynů zaznamenávat a ukládat do počítačového systému s frekvencí alespoň 2 Hz. Doba odezvy systému nesmí být delší než 10 s. Všechny ostatní údaje se mohou zaznamenávat s frekvencí nejméně 1 Hz. U analogových analyzátorů se zaznamená doba odezvy a kalibrační údaje je možno použít on-line nebo off-line při vyhodnocování údajů. K výpočtu hmotnosti emisí plynných složek je nutno časově synchronizovat křivky zaznamenaných koncentrací a křivku hmotnostního průtoku výfukových plynů pomocí doby transformace podle odstavce 2 tohoto předpisu. Proto se doba odezvy každého analyzátoru plynných emisí a systému k měření hmotnostního průtoku výfukových plynů určí podle odstavce 4.2.1 a odstavce 1.5 dodatku 5 této přílohy a zaznamená se. 3.8.3.

Odběr vzorků částic (v případě potřeby)

3.8.3.1.

Systém s ředěním plného toku Jestliže cyklus začíná přímo ze stabilizační fáze, přepne se systém odběru vzorků částic z obtoku na shromažďování částic při nastartování motoru nebo na začátku postupu zkoušky.

L 103/103

L 103/104


CS

Jestliže se nepoužije žádná kompenzace průtoku, seřídí se čerpadlo/čerpadla k odběru vzorků tak, aby se průtok odběrnou sondou částic nebo přenosovou trubkou udržoval na hodnotě nastaveného průtoku s přípustnou odchylkou ± 5 %. Jestliže se použije kompenzace průtoku (tj. proporcionální řízení toku vzorků), musí se prokázat, že poměr průtoku hlavním tunelem vůči průtoku vzorků částic kolísá nejvýše o ± 5 % jeho nastavené hodnoty (s výjimkou prvních 10 sekund odběru vzorků).

Při postupu s dvojitým ředěním je průtok vzorků netto rozdílem mezi průtokem odběrnými filtry a průtokem sekundárního ředicího vzduchu.

Musí se zaznamenávat průměrné hodnoty teploty a tlaku na vstupu do plynoměru/plynoměrů nebo do přístrojů k měření průtoku. Jestliže není možno udržet nastavený průtok v průběhu úplného cyklu (v mezích ± 5 %) vzhledem k vysokému zatížení filtru částicemi, je zkouška neplatná. Zkouška se musí opakovat s menším průtokem nebo s filtrem většího průměru. 3.8.3.2.

Systém s ředěním části toku Jestliže cyklus začíná přímo ze stabilizační fáze, přepne se systém odběru vzorků částic z obtoku na shromažďování částic při nastartování motoru nebo na začátku postupu zkoušky.

K regulaci systému s ředěním části toku je nutná rychlá odezva systému. Doba transformace systému se určí postupem podle odstavce 3.3 dodatku 5 této přílohy. Je-li společná doba transformace systému k měření průtoku výfukových plynů (viz odstavec 4.2.1 tohoto dodatku) a systému s ředěním části toku kratší než 0,3 sekundy, je možno použít on-line kontrolu. Je-li doba transformace delší než 0,3 sekundy, je nutno použít dopřednou kontrolu na základě předem zaznamenané zkoušky. V tomto případě musí být doba náběhu ≤ 1 sekund a doba zpoždění kombinace ≤ 10 sec.

Celková doba odezvy musí být nastavena tak, aby byl zajištěn reprezentativní vzorek částic qmp, i, úměrný hmotnostnímu průtoku výfukových plynů. K určení úměrnosti se provede regresní analýza q mp, i a qmew, i, s frekvencí sběru dat nejméně 1 Hz a musí být splněna tato kritéria:

a)

korelační koeficient R2 lineární regrese mezi qmp, i a qmew, i nesmí být nižší než 0,95;

b)

směrodatná chyba odhadnuté hodnoty qmp, i jako funkce qmew, i nesmí překročit 5 % max. qmp;

c)

úsek qmp regresní přímky nesmí překročit ± 2 % max. qmp.

Volitelně se může provést předběžná zkouška a signál hmotnostního průtoku výfukových plynů z předběžné zkoušky se může použít k regulaci průtoku vzorku do systému částic (dopředná kontrola). Tento postup je nutný, pokud je doba transformace systému částic t50, P, doba transformace signálu hmotnostního průtoku výfukových plynů t50, F nebo obě větší než 0,3 s. Správné regulace systému s ředěním části toku se dosáhne, pokud se časová křivka qmew, pre z předběžné zkoušky, která reguluje qmp, posune o dopředný čas t50, P + t50, F. Ke zjištění korelace mezi qmp, i a qmew, i se použijí údaje shromážděné během skutečné zkoušky, přičemž qmew, i se časově upraví o t50, F vztaženo k qmp, i (t50, P nemá vliv na časovou synchronizaci). To znamená, že časový posun mezi qmew a qmp je rozdílem jejich dob transformace, které byly určeny podle odstavce 3.3 dodatku 5 této přílohy. 3.8.4.

Zastavení motoru

Jestliže se motor zastaví v kterémkoli okamžiku zkušebního cyklu, musí se stabilizovat a znovu nastartovat a zkouška se musí opakovat. Jestliže dojde v průběhu zkušebního cyklu k chybné funkci některého z požadovaných zkušebních zařízení, je zkouška neplatná. 3.8.5.

Úkony po zkoušce

Při ukončení zkoušky se zastaví měření objemu zředěných výfukových plynů nebo průtok surových výfukových plynů, průtok plynu do odběrných vaků a čerpadlo k odběru vzorků částic. U integrovaného analyzačního systému musí odběr vzorků pokračovat, dokud neuplynou časové intervaly odezvy systému.

Jestliže se použily odběrné vaky, musí se koncentrace jejich obsahu analyzovat co nejdříve, nejpozději do 20 minut od ukončení zkušebního cyklu.

12.4.2008

12.4.2008


CS

L 103/105

Po zkoušce emisí se použije nulovací plyn a tentýž kalibrovací plyn rozpětí k překontrolování analyzátorů. Zkouška se pokládá za platnou, jestliže rozdíl mezi výsledky před zkouškou a po zkoušce je menší než 2 % hodnoty kalibračního plynu rozpětí.

3.9.

Ověření provedení zkoušky

3.9.1.

Posun údajů K minimalizování zkreslujícího účinku časové prodlevy mezi zpětnovazebními hodnotami a hodnotami referenčního cyklu se může celý sled zpětnovazebních signálů otáček a točivého momentu časově posunout před sled referenčních otáček a točivého momentu nebo za něj. Jestliže se zpětnovazební signály posunou, musí se jak otáčky, tak i točivý moment posunout o stejnou hodnotu ve stejném směru.

3.9.2.

Výpočet práce cyklu Skutečná práce cyklu Wact (kWh) se vždy vypočte ze dvojice zaznamenaných zpětnovazebních otáček motoru a hodnot točivého momentu. Výpočet se musí provést po každém posunutí zpětnovazebních údajů, jestliže je takto zvoleno. Skutečná práce cyklu Wact se použije k porovnání s prací referenčního cyklu Wref a k výpočtu emisí specifických pro brzdu (viz odstavce 5.5 a 6.3 tohoto dodatku). Stejný postup se může použít k integrování jak referenčního, tak skutečného výkonu motoru. Jestliže se mají určit hodnoty mezi sousedními referenčními hodnotami nebo sousedními změřenými hodnotami, provede se lineární interpolace. Při integrování práce referenčního cyklu a skutečného cyklu se všechny negativní hodnoty točivého momentu položí rovny nule a započítají se. Jestliže se integrování provede při frekvenci nižší než 5 Hz a jestliže se během daného časového intervalu hodnota točivého momentu mění z pozitivní na negativní nebo z negativní na pozitivní, vypočte se negativní podíl a položí se rovný nule. Pozitivní podíl se započítá do integrované hodnoty. Wact musí být mezi – 15 % a + 5 % hodnoty Wref

3.9.3.

Statistické potvrzení správnosti zkušebního cyklu Pro otáčky, točivý moment a výkon se provedou lineární regrese zpětnovazebních hodnot na referenční hodnoty. Výpočet se musí provést po každém posunutí zpětnovazebních údajů, jestliže je tak zvoleno. Musí se použít postup nejmenších čtverců, přičemž rovnice k nejlepšímu přizpůsobení má tento tvar: y = mx + b kde: y = zpětnovazební (skutečná) hodnota otáček (min−1), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kW) m = sklon regresní přímky x

= referenční hodnota otáček (min−1), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kW)

b = pořadnice průsečíku regresní přímky s osou y Pro každou regresní přímku se vypočte směrodatná chyba odhadnuté hodnoty (SE) jako y = f(x), a koeficient určení r2. Tuto analýzu se doporučuje provést při 1 Hz. Všechny negativní referenční hodnoty točivého momentu a přiřazené zpětnovazební hodnoty se musí vypustit z výpočtu statistického potvrzení správnosti točivého momentu a výkonu pro cyklus. Aby se zkouška mohla pokládat za platnou, musí splňovat kritéria tabulky 7. Tabulka 7 Mezní odchylky regresní přímky Otáčky

Točivý moment

Výkon

Směrodatná chyba SE odhadu y jako funkce x

max. 100 min–1

max. 13 % největšího točivého momentu motoru podle mapy výkonu

max. 8 % největšího výkonu motoru podle mapy výkonu

Sklon regresní přímky, m

0,95 až 1,03

0,83−1,03

0,89−1,03

L 103/106


CS

Otáčky

Koeficient určení,

r2

Pořadnice b průsečíku regresní přímky s osou y

min. 0,9700 ± 50 min

–1

12.4.2008

Točivý moment

Výkon

min. 0,8800

min. 0,9100

± 20 Nm nebo ± 2 % max. točivého momentu podle toho, která hodnota je větší

± 4 kW nebo ± 2 % max. výkonu podle toho, která hodnota je větší

Z regresních analýz lze vypustit některé body, jak je uvedeno v tabulce 8. Tabulka 8 Přípustná vypuštění bodů z regresní analýzy

Podmínky

Body, které se vypustí

plné zatížení a zpětnovazební hodnota točivého momentu < 95 % referenční hodnoty točivého momentu

točivý moment a/nebo výkon

plné zatížení a zpětnovazební hodnota otáček < 95 % referenční hodnoty otáček

otáčky a/nebo výkon

bez zatížení, žádný bod volnoběhu a zpětnovazební hodnota točivého momentu > referenční hodnota točivého momentu


bez zatížení, zpětnovazební hodnota otáček ≤ otáčky volnoběhu + 50 min-1 a zpětnovazební hodnota točivého momentu = výrobcem určený/naměřený točivý moment volnoběhu ± 2 % max. točivého momentu


bez zatížení, zpětnovazební hodnota otáček > otáčky volnoběhu + 50 min -1 a zpětnovazební hodnota točivého momentu > 105 % referenční hodnoty točivého momentu


bez zatížení a zpětnovazební hodnota otáček > 105 % referenční hodnoty otáček


4.

VÝPOČET PRŮTOKU VÝFUKOVÝCH PLYNŮ

4.1.

Určení průtoku zředěných výfukových plynů Celkový průtok zředěných výfukových plynů za celý cyklus (kg/zkouška) se vypočte ze změřených hodnot v průběhu celého cyklu a z odpovídajících kalibračních údajů zařízení k měření průtoku (V0 pro PDP, KV pro CFV, Cd pro SSV) podle odstavce 2 dodatku 5 této přílohy. Použijí se následující vzorce, jestliže se teplota zředěných výfukových plynů udržuje konstantní v průběhu celého cyklu s použitím výměníku tepla (± 6 K pro PDP-CVS, ± 11 K pro CFV-CVS nebo ± 11 K pro SSV-CVS), viz dodatek 7 přílohy 4A. Pro systém PDP-CVS: med = 1,293 × V0 × NP × (pb – p1) × 273 / (101,3 × T) kde: V0 = objem plynu načerpaného za otáčku při podmínkách zkoušky, m3/ot. NP = celkový počet otáček čerpadla za zkoušku pb = atmosférický tlak ve zkušební komoře, kPa p1 = podtlak na vstupu čerpadla, kPa T = průměrná teplota zředěných výfukových plynů na vstupu čerpadla za celý cyklus, K Pro systém CFV-CVS: med = 1,293 × t × Kv × pp / T

0,5

kde: t

= doba trvání cyklu, s

KV = kalibrační koeficient Venturiho trubice s kritickým prouděním pro běžné podmínky pp = absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice, kPa T = absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice, K

12.4.2008


CS

L 103/107

Pro systém SSV-CVS med = 1,293 QSSV kde: sffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi ffi 1 1,4286 1,7143 1 1;4286 QSSV = A0 d Cd pp rp − rp 1 − rD 4 rp T 2

kde: A0 = soubor konstant a převodů jednotek 3 ½ m K 1 = 0,006111 v SI jednotkách min kPa mm2 d

= průměr hrdla SSV, m

Cd = koeficient průtoku SSV pp = absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice, kPa T

= teplota na vstupu Venturiho trubice, K

rp = poměr hrdla SSV k absolutnímu statickému tlaku na vstupu =1 −

Δp pa

rD = poměr průměru hrdla SSV, d, k vnitřnímu průměru přívodní trubky D Jestliže je použit systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), musí se vypočítat okamžité hmotnostní emise a integrovat pro celý cyklus. V tomto případě se okamžitá hmotnost zředěných výfukových plynů vypočte takto. Pro systém PDP-CVS: med, i = 1,293 × V0 × NP, i × (pb – p1) × 273/(101,3 × T) kde: NP, i = celkový počet otáček čerpadla za časový interval Pro systém CFV-CVS: med, i = 1,293 × Δti × KV × pp/T0,5 kde: Δti = časový interval, s Pro systém SSV-CVS: med, i = 1,293 × QSSV × Δti kde: Δti = časový interval, s Výpočet v reálném čase je spuštěn přiměřenou hodnotou Cd, např. 0,98, nebo přiměřenou hodnotou Qssv. Je-li výpočet spuštěn hodnotou Qssv, použije se k vyhodnocení Re počáteční hodnota Qssv. Během všech emisních zkoušek musí být Reynoldsovo číslo na hrdle SSV v rozsahu Reynoldsových čísel použitých k odvození kalibrační křivky podle odstavce 2.4 dodatku 5 této přílohy. 4.2.

Určení hmotnostního průtoku surových výfukových plynů K výpočtu emisí v surových výfukových plynech a k regulaci systému s ředěním části toku je nutné znát hmotnostní průtok výfukových plynů. K určení hmotnostního průtoku výfukových plynů lze použít některý z postupů popsaných v odstavcích 4.2.2 až 4.2.5 tohoto dodatku.

L 103/108


CS 4.2.1.

Doba odezvy K provedení výpočtu emisí musí být doba odezvy u kteréhokoli níže popsaného postupu rovna nebo kratší, než je požadavek na dobu odezvy analyzátoru podle odstavce 1.5 dodatku 5 této přílohy.

K regulaci systému s ředěním části toku je nutná rychlejší odezva. U systému s ředěním části toku s on-line kontrolou se požaduje doba odezvy ≤ 0,3 sekundy. U systému s ředěním části toku s dopřednou kontrolou na základě předem zaznamenané zkoušky se požaduje doba odezvy systému měření průtoku výfukových plynů ≤ 5 sekund s dobou náběhu ≤ 1 sekunda. Dobu odezvy systému stanoví výrobce přístroje. Kombinované požadavky na dobu odezvy systému měření průtoku výfukových plynů a systému s ředěním části toku jsou uvedeny v odstavci 3.8.3.2.

4.2.2.

Postup přímého měření Přímé měření průtoku výfukových plynů je možno provádět systémy, jako jsou:

a)

přístroje k měření rozdílu tlaků, např. průtoková clona,

b)

ultrazvukový průtokoměr,

c)


Je třeba učinit taková opatření, aby se zabránilo chybám měření, které mají vliv na chyby hodnot emisí. K těmto opatřením patří opatrná montáž přístroje do výfukového zařízení motoru podle doporučení výrobce přístroje a v souladu s osvědčenou technickou praxí. Montáží přístroje nesmí být dotčen zejména výkon motoru a emise.

Přesnost určení průtoku výfukových plynů musí být nejméně ± 2,5 % udávaných hodnot nebo ± 1,5 % maximální hodnoty motoru podle toho, která hodnota je vyšší.

4.2.3.

Postup měření vzduchu a paliva Ten spočívá v měření průtoku vzduchu a průtoku paliva. Používají se průtokoměry vzduchu a paliva, které splňují požadavek na přesnost průtoku výfukových plynů podle odstavce 4.2.2 tohoto dodatku. Výpočet průtoku výfukových plynů se provede takto:

qmew = qmaw þ qmf

4.2.4.

Sledovací postup měření Ten spočívá v měření koncentrace sledovacího plynu ve výfukových plynech. Známé množství inertního plynu (např. helia) se vstříkne do průtoku výfukových plynů jako sledovací plyn. Plyn se smíchá s výfukovými plyny a tím se zředí, nesmí však reagovat ve výfukovém potrubí. Pak se měří koncentrace plynu ve vzorku výfukových plynů.

Aby se zajistilo úplné smíchání sledovacího plynu, umístí se odběrná sonda výfukových plynů nejméně 1 m nebo 30násobek průměru výfukové trubky (zvolí se větší z obou hodnot) ve směru toku plynů od místa vstřiku. Odběrnou sondu je možno umístit blíže k místu vstřiku, je-li úplné smíchání ověřeno srovnáním koncentrace sledovacího plynu s referenční koncentrací při vstřiku sledovacího plynu proti směru toku od motoru.

12.4.2008

12.4.2008


CS

Průtok sledovacího plynu se nastaví tak, aby koncentrace sledovacího plynu při volnoběhu motoru po smíchání byla nižší než plný rozsah stupnice analyzátoru sledovacího plynu. Výpočet průtoku výfukových plynů se provede takto: qmew, i =

qvt ρe 60 ðcmix, i − cb Þ

kde: qmew, i qvt cmix.i ρe) cb

= = = = =

okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/s průtok sledovacího plynu, cm3/min okamžitá koncentrace sledovacího plynu po smíchání, ppm hustota výfukových plynů, kg/m3 (srov. tabulka 6) koncentrace pozadí sledovacího plynu v nasávaném vzduchu, ppm

Je-li koncentrace pozadí menší než 1 % koncentrace sledovacího plynu po smíchání (cmix.i) při nejvyšším průtoku výfukových plynů, je možno koncentraci pozadí nebrat v úvahu. Celý systém musí splňovat požadavky na přesnost měření průtoku výfukových plynů a musí být kalibrován podle odstavce 1.7 dodatku 5 této přílohy.

4.2.5.

Postup měření průtoku vzduchu a poměru vzduchu a paliva Ten spočívá ve výpočtu hmotnosti emisí z průtoku vzduchu a poměru vzduchu k palivu. Výpočet okamžitého hmotnostního průtoku výfukových plynů se provádí takto: qmew ,i = qmaw, i 1 þ

1

A=F st λi

kde: α ε 138,0 1 þ − þ γ 4 2 A=F st = 12,011 þ 1,00794 α þ 15,9994 ε þ 14,0067 δ þ 32,065 γ

1 2 cCOd 10 − 4 1− B c 10 ε δC 3,5 cCOd C Bα 100 − COd − − C cCO2 d þ cCOd 10 − 4 − cHCw 10 − 4 þ B − 4 @4 2 2A 2 cCOd 10 1þ 3,5 cCO2 d λi = α ε 4,764 1 þ − þ γ cCO2 d þ cCOd 10 − 4 þ cHCw 10 − 4 4 2 0

−4

kde: A/Fst = stechiometrický poměr vzduchu a paliva, kg/kg λ

= poměr přebytečného vzduchu

cCO2 = koncentrace CO2 v suchém stavu, % cCO

= koncentrace CO v suchém stavu, ppm

cHC

= koncentrace HC, ppm

Průtokoměr vzduchu musí splňovat požadavky na přesnost podle odstavce 2.2 dodatku 4 této přílohy, použitý analyzátor CO2 musí splňovat požadavky v odstavci 3.3.2 dodatku 4 této přílohy a celý systém musí splňovat požadavky na přesnost měření průtoku výfukových plynů. Volitelně je možno k měření poměru nadbytečného vzduchu použít zařízení k měření poměru vzduchu a paliva, např. čidlo typu zirkonium, které splňuje požadavky v odstavci 3.3.6 dodatku 4 této přílohy.

L 103/109

L 103/110


CS 5.

VÝPOČET PLYNNÝCH EMISÍ

5.1.

Vyhodnocení údajů K vyhodnocení plynných emisí ve zředěných výfukových plynech se zaznamenají koncentrace emisí (HC, CO a NOx) a hmotnostní průtok zředěných výfukových plynů podle odstavce 3.8.2.1 tohoto dodatku a uloží se do počítače. U analogových analyzátorů se zaznamená doba odezvy a kalibrační údaje je možno použít on-line nebo off-line při vyhodnocování údajů. K vyhodnocení plynných emisí v surových výfukových plynech se zaznamenají koncentrace emisí (HC, CO a NO x) a hmotnostní průtok výfukových plynů podle odstavce 3.8.2.2 tohoto dodatku a uloží se do počítače. U analogových analyzátorů se zaznamená doba odezvy a kalibrační údaje je možno použít on-line nebo off-line při vyhodnocování údajů.

5.2.

Korekce suchého / vlhkého stavu Je-li koncentrace měřena na suchém základě, převede se na vlhký základ podle následujícího vzorce. U nepřetržitého měření se konverze použije před dalším výpočtem na každé okamžité měření. cw = kw cd Použijí se rovnice v odstavci 5.2 dodatku 1 této přílohy.

5.3.

Korekce na vlhkost a teplotu u NOx Protože emise NOx jsou závislé na vlastnostech okolního vzduchu, musí se koncentrace NO x korigovat z hlediska okolní teploty a vlhkosti faktory uvedenými v odstavci 5.3 dodatku 1 této přílohy. Faktory jsou platné v rozsahu 0 až 25 g/kg vzduchu v suchém stavu.

5.4.

Výpočet hmotnostních průtoků emisí Hmotnost emisí za cyklus (g/zkouška) se vypočte následujícím způsobem v závislosti na použitém postupu měření. Naměřená koncentrace se převede na vlhký základ podle odstavce 5.2 dodatku 1 této přílohy, jestliže se již neměří na vlhkém základě. Použijí se příslušné hodnoty pro ugas, které jsou uvedeny v tabulce 6 dodatku 1 této přílohy pro zvolené složky na základě ideálních vlastností plynů a paliv relevantních pro tento předpis. a)

pro surové výfukové plyny: i=n

mgas = ugas ∑ cgas,i qmew,i i=1

1 f

kde: ugas

= poměr mezi hustotou složky výfukových plynů a hustotou výfukových plynů podle tabulky 6

cgas, i = okamžitá hodnota koncentrace dané složky v surových výfukových plynech, ppm qmew, i = okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/s

b)

f

= frekvence sběru dat, Hz

n

= počet měření

pro zředěné výfukové plyny bez kompenzace průtoku: mgas = ugas × cgas × qmew kde: ugas = poměr mezi hustotou složky výfukových plynů a hustotou vzduchu z tabulky 6 cgas = průměrná koncentrace dané složky korigovaná pozadím, ppm med = celková hmotnost zředěného výfukových plynů za cyklus, kg

12.4.2008

12.4.2008


CS c)

pro zředěné výfukové plyny s kompenzací průtoku: i=n 1 mgas = ugas ∑ ce, i qmdew, i − med cd ð1 − 1=DÞ ugas f i=1 kde: ce, i cd qmdew, i med ugas D

= = = = = =

okamžitá koncentrace dané složky změřená ve zředěných výfukových plynech, ppm koncentrace dané složky změřená v ředicím vzduchu, ppm okamžitý hmotnostní průtok zředěných výfukových plynů, kg/s celková hmotnost zředěných výfukových plynů za celý cyklus, kg poměr mezi hustotou složky výfukových plynů a hustotou vzduchu z tabulky 6 faktor ředění (viz odstavec 5.4.1)

V případě potřeby se koncentrace NMHC a CH4 vypočte některým z postupů uvedených v odstavci 3.3.4 dodatku 4 této přílohy: a)

postup GC (pouze u systému s ředěním plného toku): cNMHC = cHC – cCH4

b)

postup NMC:

cNMHC =

cCH4 =

cHCðbez separátoruÞ ð1 − EM Þ − cHCðse separátoremÞ EE − EM

cHCðse separátoremÞ − cHCðbez separátoruÞ ð1 − EE Þ EE − EM

kde: cHC(se separátorem) = koncentrace HC, když vzorek plynu protéká NMC cHC(bez separátoru) = koncentrace HC, když vzorek plynu obtéká NMC 5.4.1.

Určení koncentrací korigovaných pozadím (pouze u systému s ředěním celého toku) Aby se určily netto koncentrace znečišťujících látek, musí se od změřených koncentrací odečíst průměrné koncentrace pozadí plynných znečišťujících látek v ředicím vzduchu. Průměrné hodnoty koncentrací pozadí se mohou určit postupem používajícím odběrný vak nebo nepřetržitým měřením s integrací. Použije se následující vzorec: c = ce − cd ð1 − ð1=DÞÞ kde: ce = koncentrace dané znečišťující látky změřená ve zředěných výfukových plynech, ppm cd = koncentrace dané znečišťující látky změřená v ředicím vzduchu, ppm D = faktor ředění Faktor ředění se vypočte takto: a)

pro vznětové motory a pro plynové motory na LPG D=

b)

Fs cCO2 þ ðcHC þ cCO Þ 10 − 4

pro plynové motory na NG D=

Fs cCO2 ,e þ ðcNMHC,e þ cCO,e Þ 10 − 4

kde: cCO2 cHC cNMHC cCO FS

= = = = =

koncentrace CO2 ve zředěných výfukových plynech, % objemu koncentrace HC ve zředěných výfukových plynech, ppm C1 koncentrace NMHC ve zředěných výfukových plynech, ppm C1 koncentrace CO ve zředěných výfukových plynech, ppm stechiometrický faktor

L 103/111

L 103/112


CS

Koncentrace změřené na suchém základě se převedou na vlhký základ podle odstavce 5.2 dodatku 1 této přílohy. Stechiometrický faktor se vypočte takto:

Fs = 100

1 α α ε 1 þ þ 3,76 1 þ − 2 4 2

kde: α, ε = jsou molární poměry vztažené na palivo C Hα Oε Jestliže není složení paliva známo, mohou se použít tyto stechiometrické faktory: Fs Fs Fs Fs

5.5.

(vznětové motory) = 13,4 (LPG) = 11,6 (NG) = 9,5 (ethanol) = 12,3

Výpočet specifických emisí Emise (g/kWh) se vypočtou takto: a)

pro všechny složky vyjma NOx: Mgas =

b)

mgas Wact

NOx:

Mgas =

mgas kh Wact

kde: Wact = skutečná práce vykonaná v cyklu podle odstavce 3.9.2 5.5.1.

V případě systému k následnému zpracování výfukových plynů s periodickou regenerací se emise váží takto: MGas = n1 MGas, n1 þ n2 MGas, n2 =ðn1 þ n2Þ kde: n1 n2 Mgas, n2 Mgas, n1

= = = =

počet zkoušek ETC mezi dvěma regeneracemi počet zkoušek ETC během regenerace (nejméně jedna zkouška ETC) emise během regenerace emise po regeneraci

6.

VÝPOČET EMISÍ ČÁSTIC (V PŘÍPADĚ POTŘEBY)

6.1.

Vyhodnocení údajů Filtr částic se vloží zpět do vážicí komory nejpozději do jedné hodiny po dokončení zkoušky. Stabilizuje se v částečně uzavřené Petriho misce, která je chráněná před znečištěním prachem, po dobu nejméně jedné hodiny a nejvýše 80 hodin a poté se zváží. Zaznamená se hrubá hmotnost filtru a odečte se jeho vlastní hmotnost, výsledkem je hmotnost vzorku částic mf. K vyhodnocení koncentrace částic se zaznamená celková hmotnost vzorku (msep), který prošel filtry za zkušební cyklus. Jestliže se musí použít korekce pozadím, musí se zaznamenat hmotnost ředicího vzduchu md, který prošel filtry, a hmotnost částic mf, d.

12.4.2008

12.4.2008


CS 6.2.

Výpočet hmotnostního průtoku

6.2.1.

Systém s ředěním plného toku Hmotnost částic (g/zkouška) se vypočte takto: mPT =

mf m ed msep 1000

kde: mf = hmotnost částic odebraných za celý cyklus, mg msep = hmotnost zředěných výfukových plynů, které prošly odběrnými filtry částic, kg med = hmotnost zředěných výfukových plynů za celý cyklus, kg Jestliže se použije systém dvojitého ředění, odečte se hmotnost sekundárního ředicího vzduchu od celkové hmotnosti dvojitě zředěných výfukových plynů, který prošly odběrnými filtry částic. msep = mset − mssd kde: mset = hmotnost dvojitě zředěných výfukových plynů, který prošly filtrem částic, kg mssd = hmotnost sekundárního ředicího vzduchu, kg Jestliže se určuje hladina částic v pozadí ředicího vzduchu podle odstavce 3.4, může se hmotnost částic korigovat pozadím. V tomto případě se hmotnost částic (g/zkouška) vypočte takto: mPT =

mf md 1 m ed − 1− D msep mf,d 1000

kde: mPT, msep, med = viz výše md = hmotnost primárního ředicího vzduchu odebraného systémem odběru vzorků částic pozadí, kg mf, d = hmotnost částic pozadí shromážděných z primárního ředicího vzduchu, mg D = faktor ředění stanovený v odstavci 5.4.1 6.2.2.

Systém s ředěním části toku Hmotnost částic (g/zkouška) se vypočte některým z těchto postupů: a)

mPT =

mf medf msep 1000

kde: mf = hmotnost částic odebraných za celý cyklus, mg msep = hmotnost zředěných výfukových plynů, které prošly odběrnými filtry částic, kg medf = hmotnost rovnocenných zředěných výfukových plynů za celý cyklus, kg Celková hmotnost rovnocenných zředěných výfukových plynů za celý cyklus se určí takto: i=n

medf = ∑ qmedf , i i=1

1 f

qmedf,i = qmew, i rd, i rd, i =

qmdew, i qmdew, i − qmdw, i

kde: qmedf, i

= okamžitý hmotnostní průtok rovnocenných zředěných výfukových plynů, kg/s

L 103/113

L 103/114


CS

qmew, i = okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/s rd, i = okamžitý ředicí poměr qmdew, i = okamžitý hmotnostní průtok zředěných výfukových plynů procházejících ředicím tunelem, kg/s qmdw, i = okamžitý hmotnostní průtok ředicího vzduchu, kg/s f = frekvence sběru dat, Hz n = počet měření (b)

mPT = mf =ðrs 1000Þ kde: mf rs

= hmotnost částic odebraných za celý cyklus, mg = průměrný poměr odběru vzorků za celý cyklus

kde: rs =

mse msep mew msed

kde: mse mew msep msed

= = = =

hmotnost vzorku za celý cyklus, kg celkový hmotnostní průtok výfukových plynů za celý cyklus, kg hmotnost zředěných výfukových plynů, které prošly odběrnými filtry částic, kg hmotnost zředěných výfukových plynů, které prošly ředicím tunelem, kg

Pozn.: V případě systému odběru celkového vzorku jsou hodnoty msep a Msed totožné.

6.3.

Výpočet specifických emisí Emise částic (g/kWh) se vypočtou takto: MPT =

mPT Wact

kde: Wact = skutečná práce vykonaná v cyklu podle odstavce 3.9.2, kWh. 6.3.1

V případě systému k následnému zpracování výfukových plynů s periodickou regenerací se emise váží takto: PT = n1 PTn1 þ n2 PTn2 =ðn1 þ n2Þ kde: n1 n2 PT n2 PT n1

= = = =

počet zkoušek ETC mezi dvěma regeneracemi počet zkoušek ETC během regenerace (nejméně jedna zkouška ETC) emise během regenerace emise mimo proces regenerace

12.4.2008

12.4.2008


CS

L 103/115

Dodatek 3 Plán průběhu zkoušky ETC s motorem na dynamometru

Čas (s)

Norm. otáčky %

Norm. toč. moment %

Čas (s)

Norm. otáčky %


1

0

0

32

71,7

85,4

2

0

0

33

79,4

54,8

3

0

0

34

89,7

99,4

4

0

0

35

57,4

0

5

0

0

36

59,7

30,6

6

0

0

37

90,1

„m“

7

0

0

38

82,9

„m“

8

0

0

39

51,3

„m“

9

0

0

40

28,5

„m“

10

0

0

41

29,3

„m“

11

0

0

42

26,7

„m“

12

0

0

43

20,4

„m“

13

0

0

44

14,1

0

14

0

0

45

6,5

0

15

0

0

46

0

0

16

0,1

1,5

47

0

0

17

23,1

21,5

48

0

0

18

12,6

28,5

49

0

0

19

21,8

71

50

0

0

20

19,7

76,8

51

0

0

21

54,6

80,9

52

0

0

22

71,3

4,9

53

0

0

23

55,9

18,1

54

0

0

24

72

85,4

55

0

0

25

86,7

61,8

56

0

0

26

51,7

0

57

0

0

27

53,4

48,9

58

0

0

28

34,2

87,6

59

0

0

29

45,5

92,7

60

0

0

30

54,6

99,5

61

0

0

31

64,5

96,8

62

25,5

11,1

L 103/116


CS

12.4.2008

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


63

28,5

20,9

97

0

0

64

32

73,9

98

0

0

65

4

82,3

99

0

0

66

34,5

80,4

100

0

0

67

64,1

86

101

0

0

68

58

0

102

0

0

69

50,3

83,4

103

0

0

70

66,4

99,1

104

0

0

71

81,4

99,6

105

0

0

72

88,7

73,4

106

0

0

73

52,5

0

107

0

0

74

46,4

58,5

108

11,6

14,8

75

48,6

90,9

109

0

0

76

55,2

99,4

110

27,2

74,8

77

62,3

99

111

17

76,9

78

68,4

91,5

112

36

78

79

74,5

73,7

113

59,7

86

80

38

0

114

80,8

17,9

81

41,8

89,6

115

49,7

0

82

47,1

99,2

116

65,6

86

83

52,5

99,8

117

78,6

72,2

84

56,9

80,8

118

64,9

„m“

85

58,3

11,8

119

44,3

„m“

86

56,2

„m“

120

51,4

83,4

87

52

„m“

121

58,1

97

88

43,3

„m“

122

69,3

99,3

89

36,1

„m“

123

72

20,8

90

27,6

„m“

124

72,1

„m“

91

21,1

„m“

125

65,3

„m“

92

8

0

126

64

„m“

93

0

0

127

59,7

„m“

94

0

0

128

52,8

„m“

95

0

0

129

45,9

„m“

96

0

0

130

38,7

„m“

12.4.2008


CS

L 103/117

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


131

32,4

„m“

165

50

„m“

132

27

„m“

166

49,2

„m“

133

21,7

„m“

167

49,3

„m“

134

19,1

0,4

168

49,9

„m“

135

34,7

14

169

51,6

„m“

136

16,4

48,6

170

49,7

„m“

137

0

11,2

171

48,5

„m“

138

1,2

2,1

172

50,3

72,5

139

30,1

19,3

173

51,1

84,5

140

30

73,9

174

54,6

64,8

141

54,4

74,4

175

56,6

76,5

142

77,2

55,6

176

58

„m“

143

58,1

0

177

53,6

„m“

144

45

82,1

178

40,8

„m“

145

68,7

98,1

179

32,9

„m“

146

85,7

67,2

180

26,3

„m“

147

60,2

0

181

20,9

„m“

148

59,4

98

182

10

0

149

72,7

99,6

183

0

0

150

79,9

45

184

0

0

151

44,3

0

185

0

0

152

41,5

84,4

186

0

0

153

56,2

98,2

187

0

0

154

65,7

99,1

188

0

0

155

74,4

84,7

189

0

0

156

54,4

0

190

0

0

157

47,9

89,7

191

0

0

158

54,5

99,5

192

0

0

159

62,7

96,8

193

0

0

160

62,3

0

194

0

0

161

46,2

54,2

195

0

0

162

44,3

83,2

196

0

0

163

48,2

13,3

197

0

0

164

51

„m“

198

0

0

L 103/118


CS

12.4.2008

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


199

0

0

233

41,5

85,4

200

0

0

234

49,9

94,3

201

0

0

235

60,8

99

202

0

0

236

70,2

99,4

203

0

0

237

81,1

92,4

204

0

0

238

49,2

0

205

0

0

239

56

86,2

206

0

0

240

56,2

99,3

207

0

0

241

61,7

99

208

0

0

242

69,2

99,3

209

0

0

243

74,1

99,8

210

0

0

244

72,4

8,4

211

0

0

245

71,3

0

212

0

0

246

71,2

9,1

213

0

0

247

67,1

„m“

214

0

0

248

65,5

„m“

215

0

0

249

64,4

„m“

216

0

0

250

62,9

25,6

217

0

0

251

62,2

35,6

218

0

0

252

62,9

24,4

219

0

0

253

58,8

„m“

220

0

0

254

56,9

„m“

221

0

0

255

54,5

„m“

222

0

0

256

51,7

17

223

0

0

257

56,2

78,7

224

0

0

258

59,5

94,7

225

21,2

62,7

259

65,5

99,1

226

30,8

75,1

260

71,2

99,5

227

5,9

82,7

261

76,6

99,9

228

34,6

80,3

262

79

0

229

59,9

87

263

52,9

97,5

230

84,3

86,2

264

53,1

99,7

231

68,7

„m“

265

59

99,1

232

43,6

„m“

266

62,2

99

12.4.2008


CS

L 103/119

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


267

65

99,1

301

52,8

98,6

268

69

83,1

302

63,6

99

269

69,9

28,4

303

73,6

99,7

270

70,6

12,5

304

62,2

„m“

271

68,9

8,4

305

29,2

„m“

272

69,8

9,1

306

46,4

22

273

69,6

7

307

47,3

13,8

274

65,7

„m“

308

47,2

12,5

275

67,1

„m“

309

47,9

11,5

276

66,7

„m“

310

47,8

35,5

277

65,6

„m“

311

49,2

83,3

278

64,5

„m“

312

52,7

96,4

279

62,9

„m“

313

57,4

99,2

280

59,3

„m“

314

61,8

99

281

54,1

„m“

315

66,4

60,9

282

51,3

„m“

316

65,8

„m“

283

47,9

„m“

317

59

„m“

284

43,6

„m“

318

50,7

„m“

285

39,4

„m“

319

41,8

„m“

286

34,7

„m“

320

34,7

„m“

287

29,8

„m“

321

28,7

„m“

288

20,9

73,4

322

25,2

„m“

289

36,9

„m“

323

43

24,8

290

35,5

„m“

324

38,7

0

291

20,9

„m“

325

48,1

31,9

292

49,7

11,9

326

40,3

61

293

42,5

„m“

327

42,4

52,1

294

32

„m“

328

46,4

47,7

295

23,6

„m“

329

46,9

30,7

296

19,1

0

330

46,1

23,1

297

15,7

73,5

331

45,7

23,2

298

25,1

76,8

332

45,5

31,9

299

34,5

81,4

333

46,4

73,6

300

44,1

87,4

334

51,3

60,7

L 103/120


CS

12.4.2008

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


335

51,3

51,1

369

73,5

14,6

336

53,2

46,8

370

68,3

0

337

53,9

50

371

45,4

49,9

338

53,4

52,1

372

47,2

75,7

339

53,8

45,7

373

44,5

9

340

50,6

22,1

374

47,8

10,3

341

47,8

26

375

46,8

15,9

342

41,6

17,8

376

46,9

12,7

343

38,7

29,8

377

46,8

8,9

344

35,9

71,6

378

46,1

6,2

345

34,6

47,3

379

46,1

„m“

346

34,8

80,3

380

45,5

„m“

347

35,9

87,2

381

44,7

„m“

348

38,8

90,8

382

43,8

„m“

349

41,5

94,7

383

41

„m“

350

47,1

99,2

384

41,1

6,4

351

53,1

99,7

385

38

6,3

352

46,4

0

386

35,9

0,3

353

42,5

0,7

387

33,5

0

354

43,6

58,6

388

53,1

48,9

355

47,1

87,5

389

48,3

„m“

356

54,1

99,5

390

49,9

„m“

357

62,9

99

391

48

„m“

358

72,6

99,6

392

45,3

„m“

359

82,4

99,5

393

41,6

3,1

360

88

99,4

394

44,3

79

361

46,4

0

395

44,3

89,5

362

53,4

95,2

396

43,4

98,8

363

58,4

99,2

397

44,3

98,9

364

61,5

99

398

43

98,8

365

64,8

99

399

42,2

98,8

366

68,1

99,2

400

42,7

98,8

367

73,4

99,7

401

45

99

368

73,3

29,8

402

43,6

98,9

12.4.2008


CS

L 103/121

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


403

42,2

98,8

437

51,7

99,9

404

44,8

99

438

53,5

99,6

405

43,4

98,8

439

52

99,8

406

45

99

440

51,7

99,9

407

42,2

54,3

441

53,2

99,7

408

61,2

31,9

442

54,2

99,5

409

56,3

72,3

443

55,2

99,4

410

59,7

99,1

444

53,8

99,6

411

62,3

99

445

53,1

99,7

412

67,9

99,2

446

55

99,4

413

69,5

99,3

447

57

99,2

414

73,1

99,7

448

61,5

99

415

77,7

99,8

449

59,4

5,7

416

79,7

99,7

450

59

0

417

82,5

99,5

451

57,3

59,8

418

85,3

99,4

452

64,1

99

419

86,6

99,4

453

70,9

90,5

420

89,4

99,4

454

58

0

421

62,2

0

455

41,5

59,8

422

52,7

96,4

456

44,1

92,6

423

50,2

99,8

457

46,8

99,2

424

49,3

99,6

458

47,2

99,3

425

52,2

99,8

459

51

100

426

51,3

100

460

53,2

99,7

427

51,3

100

461

53,1

99,7

428

51,1

100

462

55,9

53,1

429

51,1

100

463

53,9

13,9

430

51,8

99,9

464

52,5

„m“

431

51,3

100

465

51,7

„m“

432

51,1

100

466

51,5

52,2

433

51,3

100

467

52,8

80

434

52,3

99,8

468

54,9

95

435

52,9

99,7

469

57,3

99,2

436

53,8

99,6

470

60,7

99,1

L 103/122


CS

12.4.2008

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


471

62,4

„m“

505

0

0

472

60,1

„m“

506

0

0

473

53,2

„m“

507

0

0

474

44

„m“

508

0

0

475

35,2

„m“

509

0

0

476

30,5

„m“

510

0

0

477

26,5

„m“

511

0

0

478

22,5

„m“

512

0

0

479

20,4

„m“

513

0

0

480

19,1

„m“

514

30,5

25,6

481

19,1

„m“

515

19,7

56,9

482

13,4

„m“

516

16,3

45,1

483

6,7

„m“

517

27,2

4,6

484

3,2

„m“

518

21,7

1,3

485

14,3

63,8

519

29,7

28,6

486

34,1

0

520

36,6

73,7

487

23,9

75,7

521

61,3

59,5

488

31,7

79,2

522

40,8

0

489

32,1

19,4

523

36,6

27,8

490

35,9

5,8

524

39,4

80,4

491

36,6

0,8

525

51,3

88,9

492

38,7

„m“

526

58,5

11,1

493

38,4

„m“

527

60,7

„m“

494

39,4

„m“

528

54,5

„m“

495

39,7

„m“

529

51,3

„m“

496

40,5

„m“

530

45,5

„m“

497

40,8

„m“

531

40,8

„m“

498

39,7

„m“

532

38,9

„m“

499

39,2

„m“

533

36,6

„m“

500

38,7

„m“

534

36,1

72,7

501

32,7

„m“

535

44,8

78,9

502

30,1

„m“

536

51,6

91,1

503

21,9

„m“

537

59,1

99,1

504

12,8

0

538

66

99,1

12.4.2008


CS

L 103/123

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


539

75,1

99,9

573

12,2

0,9

540

81

8

574

11,5

1,1

541

39,1

0

575

8,7

0,5

542

53,8

89,7

576

8

0,9

543

59,7

99,1

577

5,3

0,2

544

64,8

99

578

4

0

545

70,6

96,1

579

3,9

0

546

72,6

19,6

580

0

0

547

72

6,3

581

0

0

548

68,9

0,1

582

0

0

549

67,7

„m“

583

0

0

550

66,8

„m“

584

0

0

551

64,3

16,9

585

0

0

552

64,9

7

586

0

0

553

63,6

12,5

587

8,7

22,8

554

63

7,7

588

16,2

49,4

555

64,4

38,2

589

23,6

56

556

63

11,8

590

21,1

56,1

557

63,6

0

591

23,6

56

558

63,3

5

592

46,2

68,8

559

60,1

9,1

593

68,4

61,2

560

61

8,4

594

58,7

„m“

561

59,7

0,9

595

31,6

„m“

562

58,7

„m“

596

19,9

8,8

563

56

„m“

597

32,9

70,2

564

53,9

„m“

598

43

79

565

52,1

„m“

599

57,4

98,9

566

49,9

„m“

600

72,1

73,8

567

46,4

„m“

601

53

0

568

43,6

„m“

602

48,1

86

569

40,8

„m“

603

56,2

99

570

37,5

„m“

604

65,4

98,9

571

27,8

„m“

605

72,9

99,7

572

17,1

0,6

606

67,5

„m“

L 103/124


CS

12.4.2008

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


607

39

„m“

641

51

„m“

608

41,9

38,1

642

49,4

„m“

609

44,1

80,4

643

49,2

„m“

610

46,8

99,4

644

48,6

„m“

611

48,7

99,9

645

47,5

„m“

612

50,5

99,7

646

46,5

„m“

613

52,5

90,3

647

46

11,3

614

51

1,8

648

45,6

42,8

615

50

„m“

649

47,1

83

616

49,1

„m“

650

46,2

99,3

617

47

„m“

651

47,9

99,7

618

43,1

„m“

652

49,5

99,9

619

39,2

„m“

653

50,6

99,7

620

40,6

0,5

654

51

99,6

621

41,8

53,4

655

53

99,3

622

44,4

65,1

656

54,9

99,1

623

48,1

67,8

657

55,7

99

624

53,8

99,2

658

56

99

625

58,6

98,9

659

56,1

9,3

626

63,6

98,8

660

55,6

„m“

627

68,5

99,2

661

55,4

„m“

628

72,2

89,4

662

54,9

51,3

629

77,1

0

663

54,9

59,8

630

57,8

79,1

664

54

39,3

631

60,3

98,8

665

53,8

„m“

632

61,9

98,8

666

52

„m“

633

63,8

98,8

667

50,4

„m“

634

64,7

98,9

668

50,6

0

635

65,4

46,5

669

49,3

41,7

636

65,7

44,5

670

50

73,2

637

65,6

3,5

671

50,4

99,7

638

49,1

0

672

51,9

99,5

639

50,4

73,1

673

53,6

99,3

640

50,5

„m“

674

54,6

99,1

12.4.2008


CS

L 103/125

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


675

56

99

709

58,7

„m“

676

55,8

99

710

55,5

„m“

677

58,4

98,9

711

51,7

„m“

678

59,9

98,8

712

49,2

„m“

679

60,9

98,8

713

48,8

40,4

680

63

98,8

714

47,9

„m“

681

64,3

98,9

715

46,2

„m“

682

64,8

64

716

45,6

9,8

683

65,9

46,5

717

45,6

34,5

684

66,2

28,7

718

45,5

37,1

685

65,2

1,8

719

43,8

„m“

686

65

6,8

720

41,9

„m“

687

63,6

53,6

721

41,3

„m“

688

62,4

82,5

722

41,4

„m“

689

61,8

98,8

723

41,2

„m“

690

59,8

98,8

724

41,8

„m“

691

59,2

98,8

725

41,8

„m“

692

59,7

98,8

726

43,2

17,4

693

61,2

98,8

727

45

29

694

62,2

49,4

728

44,2

„m“

695

62,8

37,2

729

43,9

„m“

696

63,5

46,3

730

38

10,7

697

64,7

72,3

731

56,8

„m“

698

64,7

72,3

732

57,1

„m“

699

65,4

77,4

733

52

„m“

700

66,1

69,3

734

44,4

„m“

701

64,3

„m“

735

40,2

„m“

702

64,3

„m“

736

39,2

16,5

703

63

„m“

737

38,9

73,2

704

62,2

„m“

738

39,9

89,8

705

61,6

„m“

739

42,3

98,6

706

62,4

„m“

740

43,7

98,8

707

62,2

„m“

741

45,5

99,1

708

61

„m“

742

45,6

99,2

L 103/126


CS

12.4.2008

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


743

48,1

99,7

777

60,3

„m“

744

49

100

778

58,7

„m“

745

49,8

99,9

779

57,2

„m“

746

49,8

99,9

780

56,1

„m“

747

51,9

99,5

781

56

9,3

748

52,3

99,4

782

55,2

26,3

749

53,3

99,3

783

54,8

42,8

750

52,9

99,3

784

55,7

47,1

751

54,3

99,2

785

56,6

52,4

752

55,5

99,1

786

58

50,3

753

56,7

99

787

58,6

20,6

754

61,7

98,8

788

58,7

„m“

755

64,3

47,4

789

59,3

„m“

756

64,7

1,8

790

58,6

„m“

757

66,2

„m“

791

60,5

9,7

758

49,1

„m“

792

59,2

9,6

759

52,1

46

793

59,9

9,6

760

52,6

61

794

59,6

9,6

761

52,9

0

795

59,9

6,2

762

52,3

20,4

796

59,9

9,6

763

54,2

56,7

797

60,5

13,1

764

55,4

59,8

798

60,3

20,7

765

56,1

49,2

799

59,9

31

766

56,8

33,7

800

60,5

42

767

57,2

96

801

61,5

52,5

768

58,6

98,9

802

60,9

51,4

769

59,5

98,8

803

61,2

57,7

770

61,2

98,8

804

62,8

98,8

771

62,1

98,8

805

63,4

96,1

772

62,7

98,8

806

64,6

45,4

773

62,8

98,8

807

64,1

5

774

64

98,9

808

63

3,2

775

63,2

46,3

809

62,7

14,9

776

62,4

„m“

810

63,5

35,8

12.4.2008


CS

L 103/127

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


811

64,1

73,3

845

61,9

„m“

812

64,3

37,4

846

61,6

29,7

813

64,1

21

847

60,3

„m“

814

63,7

21

848

59,2

„m“

815

62,9

18

849

57,3

„m“

816

62,4

32,7

850

52,3

„m“

817

61,7

46,2

851

49,3

„m“

818

59,8

45,1

852

47,3

„m“

819

57,4

43,9

853

46,3

38,8

820

54,8

42,8

854

46,8

35,1

821

54,3

65,2

855

46,6

„m“

822

52,9

62,1

856

44,3

„m“

823

52,4

30,6

857

43,1

„m“

824

50,4

„m“

858

42,4

2,1

825

48,6

„m“

859

41,8

2,4

826

47,9

„m“

860

43,8

68,8

827

46,8

„m“

861

44,6

89,2

828

46,9

9,4

862

46

99,2

829

49,5

41,7

863

46,9

99,4

830

50,5

37,8

864

47,9

99,7

831

52,3

20,4

865

50,2

99,8

832

54,1

30,7

866

51,2

99,6

833

56,3

41,8

867

52,3

99,4

834

58,7

26,5

868

53

99,3

835

57,3

„m“

869

54,2

99,2

836

59

„m“

870

55,5

99,1

837

59,8

„m“

871

56,7

99

838

60,3

„m“

872

57,3

98,9

839

61,2

„m“

873

58

98,9

840

61,8

„m“

874

60,5

31,1

841

62,5

„m“

875

60,2

„m“

842

62,4

„m“

876

60,3

„m“

843

61,5

„m“

877

60,5

6,3

844

63,7

„m“

878

61,4

19,3

L 103/128


CS

12.4.2008

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


879

60,3

1,2

913

56,3

20,5

880

60,5

2,9

914

56,1

„m“

881

61,2

34,1

915

55,2

„m“

882

61,6

13,2

916

54,7

17,5

883

61,5

16,4

917

55,2

29,2

884

61,2

16,4

918

55,2

29,2

885

61,3

„m“

919

55,9

16

886

63,1

„m“

920

55,9

26,3

887

63,2

4,8

921

56,1

36,5

888

62,3

22,3

922

55,8

19

889

62

38,5

923

55,9

9,2

890

61,6

29,6

924

55,8

21,9

891

61,6

26,6

925

56,4

42,8

892

61,8

28,1

926

56,4

38

893

62

29,6

927

56,4

11

894

62

16,3

928

56,4

35,1

895

61,1

„m“

929

54

7,3

896

61,2

„m“

930

53,4

5,4

897

60,7

19,2

931

52,3

27,6

898

60,7

32,5

932

52,1

32

899

60,9

17,8

933

52,3

33,4

900

60,1

19,2

934

52,2

34,9

901

59,3

38,2

935

52,8

60,1

902

59,9

45

936

53,7

69,7

903

59,4

32,4

937

54

70,7

904

59,2

23,5

938

55,1

71,7

905

59,5

40,8

939

55,2

46

906

58,3

„m“

940

54,7

12,6

907

58,2

„m“

941

52,5

0

908

57,6

„m“

942

51,8

24,7

909

57,1

„m“

943

51,4

43,9

910

57

0,6

944

50,9

71,1

911

57

26,3

945

51,2

76,8

912

56,5

29,2

946

50,3

87,5

12.4.2008


CS

L 103/129

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


947

50,2

99,8

981

49,3

99,5

948

50,9

100

982

49,1

99,5

949

49,9

99,7

983

49,9

99,7

950

50,9

100

984

49,1

99,5

951

49,8

99,7

985

50,4

99,8

952

50,4

99,8

986

50,9

100

953

50,4

99,8

987

51,4

99,9

954

49,7

99,7

988

51,5

99,9

955

51

100

989

52,2

99,7

956

50,3

99,8

990

52,8

74,1

957

50,2

99,8

991

53,3

46

958

49,9

99,7

992

53,6

36,4

959

50,9

100

993

53,4

33,5

960

50

99,7

994

53,9

58,9

961

50,2

99,8

995

55,2

73,8

962

50,2

99,8

996

55,8

52,4

963

49,9

99,7

997

55,7

9,2

964

50,4

99,8

998

55,8

2,2

965

50,2

99,8

999

56,4

33,6

966

50,3

99,8

1 000

55,4

„m“

967

49,9

99,7

1 001

55,2

„m“

968

51,1

100

1 002

55,8

26,3

969

50,6

99,9

1 003

55,8

23,3

970

49,9

99,7

1 004

56,4

50,2

971

49,6

99,6

1 005

57,6

68,3

972

49,4

99,6

1 006

58,8

90,2

973

49

99,5

1 007

59,9

98,9

974

49,8

99,7

1 008

62,3

98,8

975

50,9

100

1 009

63,1

74,4

976

50,4

99,8

1 010

63,7

49,4

977

49,8

99,7

1 011

63,3

9,8

978

49,1

99,5

1 012

48

0

979

50,4

99,8

1 013

47,9

73,5

980

49,8

99,7

1 014

49,9

99,7

L 103/130


CS

12.4.2008

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


1 015

49,9

48,8

1 049

46,9

30,3

1 016

49,6

2,3

1 050

47,7

53,5

1 017

49,9

„m“

1 051

46,9

61,6

1 018

49,3

„m“

1 052

46,5

73,6

1 019

49,7

47,5

1 053

48

84,6

1 020

49,1

„m“

1 054

47,2

87,7

1 021

49,4

„m“

1 055

48,7

80

1 022

48,3

„m“

1 056

48,7

50,4

1 023

49,4

„m“

1 057

47,8

38,6

1 024

48,5

„m“

1 058

48,8

63,1

1 025

48,7

„m“

1 059

47,4

5

1 026

48,7

„m“

1 060

47,3

47,4

1 027

49,1

„m“

1 061

47,3

49,8

1 028

49

„m“

1 062

46,9

23,9

1 029

49,8

„m“

1 063

46,7

44,6

1 030

48,7

„m“

1 064

46,8

65,2

1 031

48,5

„m“

1 065

46,9

60,4

1 032

49,3

31,3

1 066

46,7

61,5

1 033

49,7

45,3

1 067

45,5

„m“

1 034

48,3

44,5

1 068

45,5

„m“

1 035

49,8

61

1 069

44,2

„m“

1 036

49,4

64,3

1 070

43

„m“

1 037

49,8

64,4

1 071

42,5

„m“

1 038

50,5

65,6

1 072

41

„m“

1 039

50,3

64,5

1 073

39,9

„m“

1 040

51,2

82,9

1 074

39,9

38,2

1 041

50,5

86

1 075

40,1

48,1

1 042

50,6

89

1 076

39,9

48

1 043

50,4

81,4

1 077

39,4

59,3

1 044

49,9

49,9

1 078

43,8

19,8

1 045

49,1

20,1

1 079

52,9

0

1 046

47,9

24

1 080

52,8

88,9

1 047

48,1

36,2

1 081

53,4

99,5

1 048

47,5

34,5

1 082

54,7

99,3

12.4.2008


CS

L 103/131

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


1 083

56,3

99,1

1 117

61

98,8

1 084

57,5

99

1 118

60,7

19,2

1 085

59

98,9

1 119

59,4

„m“

1 086

59,8

98,9

1 120

57,9

„m“

1 087

60,1

98,9

1 121

57,6

„m“

1 088

61,8

48,3

1 122

56,3

„m“

1 089

61,8

55,6

1 123

55

„m“

1 090

61,7

59,8

1 124

53,7

„m“

1 091

62

55,6

1 125

52,1

„m“

1 092

62,3

29,6

1 126

51,1

„m“

1 093

62

19,3

1 127

49,7

25,8

1 094

61,3

7,9

1 128

49,1

46,1

1 095

61,1

19,2

1 129

48,7

46,9

1 096

61,2

43

1 130

48,2

46,7

1 097

61,1

59,7

1 131

48

70

1 098

61,1

98,8

1 132

48

70

1 099

61,3

98,8

1 133

47,2

67,6

1 100

61,3

26,6

1 134

47,3

67,6

1 101

60,4

„m“

1 135

46,6

74,7

1 102

58,8

„m“

1 136

47,4

13

1 103

57,7

„m“

1 137

46,3

„m“

1 104

56

„m“

1 138

45,4

„m“

1 105

54,7

„m“

1 139

45,5

24,8

1 106

53,3

„m“

1 140

44,8

73,8

1 107

52,6

23,2

1 141

46,6

99

1 108

53,4

84,2

1 142

46,3

98,9

1 109

53,9

99,4

1 143

48,5

99,4

1 110

54,9

99,3

1 144

49,9

99,7

1 111

55,8

99,2

1 145

49,1

99,5

1 112

57,1

99

1 146

49,1

99,5

1 113

56,5

99,1

1 147

51

100

1 114

58,9

98,9

1 148

51,5

99,9

1 115

58,7

98,9

1 149

50,9

100

1 116

59,8

98,9

1 150

51,6

99,9

L 103/132


CS

12.4.2008

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


1 151

52,1

99,7

1 185

60,6

79,1

1 152

50,9

100

1 186

60,7

83,3

1 153

52,2

99,7

1 187

60,7

77,1

1 154

51,5

98,3

1 188

60

73,5

1 155

51,5

47,2

1 189

60,2

55,5

1 156

50,8

78,4

1 190

59,7

54,4

1 157

50,3

83

1 191

59,8

73,3

1 158

50,3

31,7

1 192

59,8

77,9

1 159

49,3

31,3

1 193

59,8

73,9

1 160

48,8

21,5

1 194

60

76,5

1 161

47,8

59,4

1 195

59,5

82,3

1 162

48,1

77,1

1 196

59,9

82,8

1 163

48,4

87,6

1 197

59,8

65,8

1 164

49,6

87,5

1 198

59

48,6

1 165

51

81,4

1 199

58,9

62,2

1 166

51,6

66,7

1 200

59,1

70,4

1 167

53,3

63,2

1 201

58,9

62,1

1 168

55,2

62

1 202

58,4

67,4

1 169

55,7

43,9

1 203

58,7

58,9

1 170

56,4

30,7

1 204

58,3

57,7

1 171

56,8

23,4

1 205

57,5

57,8

1 172

57

„m“

1 206

57,2

57,6

1 173

57,6

„m“

1 207

57,1

42,6

1 174

56,9

„m“

1 208

57

70,1

1 175

56,4

4

1 209

56,4

59,6

1 176

57

23,4

1 210

56,7

39

1 177

56,4

41,7

1 211

55,9

68,1

1 178

57

49,2

1 212

56,3

79,1

1 179

57,7

56,6

1 213

56,7

89,7

1 180

58,6

56,6

1 214

56

89,4

1 181

58,9

64

1 215

56

93,1

1 182

59,4

68,2

1 216

56,4

93,1

1 183

58,8

71,4

1 217

56,7

94,4

1 184

60,1

71,3

1 218

56,9

94,8

12.4.2008


CS

L 103/133

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


1 219

57

94,1

1 253

59,4

„m“

1 220

57,7

94,3

1 254

60,6

2,6

1 221

57,5

93,7

1 255

59,6

„m“

1 222

58,4

93,2

1 256

60,1

„m“

1 223

58,7

93,2

1 257

60,6

„m“

1 224

58,2

93,7

1 258

59,6

4,1

1 225

58,5

93,1

1 259

60,7

7,1

1 226

58,8

86,2

1 260

60,5

„m“

1 227

59

72,9

1 261

59,7

„m“

1 228

58,2

59,9

1 262

59,6

„m“

1 229

57,6

8,5

1 263

59,8

„m“

1 230

57,1

47,6

1 264

59,6

4,9

1 231

57,2

74,4

1 265

60,1

5,9

1 232

57

79,1

1 266

59,9

6,1

1 233

56,7

67,2

1 267

59,7

„m“

1 234

56,8

69,1

1 268

59,6

„m“

1 235

56,9

71,3

1 269

59,7

22

1 236

57

77,3

1 270

59,8

10,3

1 237

57,4

78,2

1 271

59,9

10

1 238

57,3

70,6

1 272

60,6

6,2

1 239

57,7

64

1 273

60,5

7,3

1 240

57,5

55,6

1 274

60,2

14,8

1 241

58,6

49,6

1 275

60,6

8,2

1 242

58,2

41,1

1 276

60,6

5,5

1 243

58,8

40,6

1 277

61

14,3

1 244

58,3

21,1

1 278

61

12

1 245

58,7

24,9

1 279

61,3

34,2

1 246

59,1

24,8

1 280

61,2

17,1

1 247

58,6

„m“

1 281

61,5

15,7

1 248

58,8

„m“

1 282

61

9,5

1 249

58,8

„m“

1 283

61,1

9,2

1 250

58,7

„m“

1 284

60,5

4,3

1 251

59,1

„m“

1 285

60,2

7,8

1 252

59,1

„m“

1 286

60,2

5,9

L 103/134


CS

12.4.2008

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


1 287

60,2

5,3

1 321

63,6

18,7

1 288

59,9

4,6

1 322

63,4

8,4

1 289

59,4

21,5

1 323

63,2

8,7

1 290

59,6

15,8

1 324

63,3

21,6

1 291

59,3

10,1

1 325

62,9

19,7

1 292

58,9

9,4

1 326

63

22,1

1 293

58,8

9

1 327

63,1

20,3

1 294

58,9

35,4

1 328

61,8

19,1

1 295

58,9

30,7

1 329

61,6

17,1

1 296

58,9

25,9

1 330

61

0

1 297

58,7

22,9

1 331

61,2

22

1 298

58,7

24,4

1 332

60,8

40,3

1 299

59,3

61

1 333

61,1

34,3

1 300

60,1

56

1 334

60,7

16,1

1 301

60,5

50,6

1 335

60,6

16,6

1 302

59,5

16,2

1 336

60,5

18,5

1 303

59,7

50

1 337

60,6

29,8

1 304

59,7

31,4

1 338

60,9

19,5

1 305

60,1

43,1

1 339

60,9

22,3

1 306

60,8

38,4

1 340

61,4

35,8

1 307

60,9

40,2

1 341

61,3

42,9

1 308

61,3

49,7

1 342

61,5

31

1 309

61,8

45,9

1 343

61,3

19,2

1 310

62

45,9

1 344

61

9,3

1 311

62,2

45,8

1 345

60,8

44,2

1 312

62,6

46,8

1 346

60,9

55,3

1 313

62,7

44,3

1 347

61,2

56

1 314

62,9

44,4

1 348

60,9

60,1

1 315

63,1

43,7

1 349

60,7

59,1

1 316

63,5

46,1

1 350

60,9

56,8

1 317

63,6

40,7

1 351

60,7

58,1

1 318

64,3

49,5

1 352

59,6

78,4

1 319

63,7

27

1 353

59,6

84,6

1 320

63,8

15

1 354

59,4

66,6

12.4.2008


CS

L 103/135

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


1 355

59,3

75,5

1 389

60,6

28,2

1 356

58,9

49,6

1 390

60,6

22

1 357

59,1

75,8

1 391

59,6

23,2

1 358

59

77,6

1 392

59,6

19

1 359

59

67,8

1 393

60,6

38,4

1 360

59

56,7

1 394

59,8

41,6

1 361

58,8

54,2

1 395

60

47,3

1 362

58,9

59,6

1 396

60,5

55,4

1 363

58,9

60,8

1 397

60,9

58,7

1 364

59,3

56,1

1 398

61,3

37,9

1 365

58,9

48,5

1 399

61,2

38,3

1 366

59,3

42,9

1 400

61,4

58,7

1 367

59,4

41,4

1 401

61,3

51,3

1 368

59,6

38,9

1 402

61,4

71,1

1 369

59,4

32,9

1 403

61,1

51

1 370

59,3

30,6

1 404

61,5

56,6

1 371

59,4

30

1 405

61

60,6

1 372

59,4

25,3

1 406

61,1

75,4

1 373

58,8

18,6

1 407

61,4

69,4

1 374

59,1

18

1 408

61,6

69,9

1 375

58,5

10,6

1 409

61,7

59,6

1 376

58,8

10,5

1 410

61,8

54,8

1 377

58,5

8,2

1 411

61,6

53,6

1 378

58,7

13,7

1 412

61,3

53,5

1 379

59,1

7,8

1 413

61,3

52,9

1 380

59,1

6

1 414

61,2

54,1

1 381

59,1

6

1 415

61,3

53,2

1 382

59,4

13,1

1 416

61,2

52,2

1 383

59,7

22,3

1 417

61,2

52,3

1 384

60,7

10,5

1 418

61

48

1 385

59,8

9,8

1 419

60,9

41,5

1 386

60,2

8,8

1 420

61

32,2

1 387

59,9

8,7

1 421

60,7

22

1 388

61

9,1

1 422

60,7

23,3

L 103/136


CS

12.4.2008

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


1 423

60,8

38,8

1 457

58,8

7,1

1 424

61

40,7

1 458

58,7

16,5

1 425

61

30,6

1 459

59,2

50,7

1 426

61,3

62,6

1 460

59,7

60,2

1 427

61,7

55,9

1 461

60,4

44

1 428

62,3

43,4

1 462

60,2

35,3

1 429

62,3

37,4

1 463

60,4

17,1

1 430

62,3

35,7

1 464

59,9

13,5

1 431

62,8

34,4

1 465

59,9

12,8

1 432

62,8

31,5

1 466

59,6

14,8

1 433

62,9

31,7

1 467

59,4

15,9

1 434

62,9

29,9

1 468

59,4

22

1 435

62,8

29,4

1 469

60,4

38,4

1 436

62,7

28,7

1 470

59,5

38,8

1 437

61,5

14,7

1 471

59,3

31,9

1 438

61,9

17,2

1 472

60,9

40,8

1 439

61,5

6,1

1 473

60,7

39

1 440

61

9,9

1 474

60,9

30,1

1 441

60,9

4,8

1 475

61

29,3

1 442

60,6

11,1

1 476

60,6

28,4

1 443

60,3

6,9

1 477

60,9

36,3

1 444

60,8

7

1 478

60,8

30,5

1 445

60,2

9,2

1 479

60,7

26,7

1 446

60,5

21,7

1 480

60,1

4,7

1 447

60,2

22,4

1 481

59,9

0

1 448

60,7

31,6

1 482

60,4

36,2

1 449

60,9

28,9

1 483

60,7

32,5

1 450

59,6

21,7

1 484

59,9

3,1

1 451

60,2

18

1 485

59,7

„m“

1 452

59,5

16,7

1 486

59,5

„m“

1 453

59,8

15,7

1 487

59,2

„m“

1 454

59,6

15,7

1 488

58,8

0,6

1 455

59,3

15,7

1 489

58,7

„m“

1 456

59

7,5

1 490

58,7

„m“

12.4.2008


CS

L 103/137

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


1 491

57,9

„m“

1 525

56,6

2,1

1 492

58,2

„m“

1 526

56,8

„m“

1 493

57,6

„m“

1 527

56,3

„m“

1 494

58,3

9,5

1 528

56,3

„m“

1 495

57,2

6

1 529

56

„m“

1 496

57,4

27,3

1 530

56,7

„m“

1 497

58,3

59,9

1 531

56,6

3,8

1 498

58,3

7,3

1 532

56,9

„m“

1 499

58,8

21,7

1 533

56,9

„m“

1 500

58,8

38,9

1 534

57,4

„m“

1 501

59,4

26,2

1 535

57,4

„m“

1 502

59,1

25,5

1 536

58,3

13,9

1 503

59,1

26

1 537

58,5

„m“

1 504

59

39,1

1 538

59,1

„m“

1 505

59,5

52,3

1 539

59,4

„m“

1 506

59,4

31

1 540

59,6

„m“

1 507

59,4

27

1 541

59,5

„m“

1 508

59,4

29,8

1 542

59,6

0,5

1 509

59,4

23,1

1 543

59,3

9,2

1 510

58,9

16

1 544

59,4

11,2

1 511

59

31,5

1 545

59,1

26,8

1 512

58,8

25,9

1 546

59

11,7

1 513

58,9

40,2

1 547

58,8

6,4

1 514

58,8

28,4

1 548

58,7

5

1 515

58,9

38,9

1 549

57,5

„m“

1 516

59,1

35,3

1 550

57,4

„m“

1 517

58,8

30,3

1 551

57,1

1,1

1 518

59

19

1 552

57,1

0

1 519

58,7

3

1 553

57

4,5

1 520

57,9

0

1 554

57,1

3,7

1 521

58

2,4

1 555

57,3

3,3

1 522

57,1

„m“

1 556

57,3

16,8

1 523

56,7

„m“

1 557

58,2

29,3

1 524

56,7

5,3

1 558

58,7

12,5

L 103/138


CS

12.4.2008

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


1 559

58,3

12,2

1 593

58,7

38,2

1 560

58,6

12,7

1 594

58,8

39,2

1 561

59

13,6

1 595

59,1

67,9

1 562

59,8

21,9

1 596

59,7

60,5

1 563

59,3

20,9

1 597

59,5

32,9

1 564

59,7

19,2

1 598

59,6

20

1 565

60,1

15,9

1 599

59,6

34,4

1 566

60,7

16,7

1 600

59,4

23,9

1 567

60,7

18,1

1 601

59,6

15,7

1 568

60,7

40,6

1 602

59,9

41

1 569

60,7

59,7

1 603

60,5

26,3

1 570

61,1

66,8

1 604

59,6

14

1 571

61,1

58,8

1 605

59,7

21,2

1 572

60,8

64,7

1 606

60,9

19,6

1 573

60,1

63,6

1 607

60,1

34,3

1 574

60,7

83,2

1 608

59,9

27

1 575

60,4

82,2

1 609

60,8

25,6

1 576

60

80,5

1 610

60,6

26,3

1 577

59,9

78,7

1 611

60,9

26,1

1 578

60,8

67,9

1 612

61,1

38

1 579

60,4

57,7

1 613

61,2

31,6

1 580

60,2

60,6

1 614

61,4

30,6

1 581

59,6

72,7

1 615

61,7

29,6

1 582

59,9

73,6

1 616

61,5

28,8

1 583

59,8

74,1

1 617

61,7

27,8

1 584

59,6

84,6

1 618

62,2

20,3

1 585

59,4

76,1

1 619

61,4

19,6

1 586

60,1

76,9

1 620

61,8

19,7

1 587

59,5

84,6

1 621

61,8

18,7

1 588

59,8

77,5

1 622

61,6

17,7

1 589

60,6

67,9

1 623

61,7

8,7

1 590

59,3

47,3

1 624

61,7

1,4

1 591

59,3

43,1

1 625

61,7

5,9

1 592

59,4

38,3

1 626

61,2

8,1

12.4.2008


CS

L 103/139

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


1 627

61,9

45,8

1 661

61,8

34,1

1 628

61,4

31,5

1 662

61,7

17

1 629

61,7

22,3

1 663

61,7

2,5

1 630

62,4

21,7

1 664

61,5

5,9

1 631

62,8

21,9

1 665

61,3

14,9

1 632

62,2

22,2

1 666

61,5

17,2

1 633

62,5

31

1 667

61,1

„m“

1 634

62,3

31,3

1 668

61,4

„m“

1 635

62,6

31,7

1 669

61,4

8,8

1 636

62,3

22,8

1 670

61,3

8,8

1 637

62,7

12,6

1 671

61

18

1 638

62,2

15,2

1 672

61,5

13

1 639

61,9

32,6

1 673

61

3,7

1 640

62,5

23,1

1 674

60,9

3,1

1 641

61,7

19,4

1 675

60,9

4,7

1 642

61,7

10,8

1 676

60,6

4,1

1 643

61,6

10,2

1 677

60,6

6,7

1 644

61,4

„m“

1 678

60,6

12,8

1 645

60,8

„m“

1 679

60,7

11,9

1 646

60,7

„m“

1 680

60,6

12,4

1 647

61

12,4

1 681

60,1

12,4

1 648

60,4

5,3

1 682

60,5

12

1 649

61

13,1

1 683

60,4

11,8

1 650

60,7

29,6

1 684

59,9

12,4

1 651

60,5

28,9

1 685

59,6

12,4

1 652

60,8

27,1

1 686

59,6

9,1

1 653

61,2

27,3

1 687

59,9

0

1 654

60,9

20,6

1 688

59,9

20,4

1 655

61,1

13,9

1 689

59,8

4,4

1 656

60,7

13,4

1 690

59,4

3,1

1 657

61,3

26,1

1 691

59,5

26,3

1 658

60,9

23,7

1 692

59,6

20,1

1 659

61,4

32,1

1 693

59,4

35

1 660

61,7

33,5

1 694

60,9

22,1

L 103/140


CS

12.4.2008

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


1 695

60,5

12,2

1 729

60,8

16

1 696

60,1

11

1 730

60,9

17

1 697

60,1

8,2

1 731

60,9

16,1

1 698

60,5

6,7

1 732

60,7

11,4

1 699

60

5,1

1 733

60,9

11,3

1 700

60

5,1

1 734

61,1

11,2

1 701

60

9

1 735

61,1

25,6

1 702

60,1

5,7

1 736

61

14,6

1 703

59,9

8,5

1 737

61

10,4

1 704

59,4

6

1 738

60,6

„m“

1 705

59,5

5,5

1 739

60,9

„m“

1 706

59,5

14,2

1 740

60,8

4,8

1 707

59,5

6,2

1 741

59,9

„m“

1 708

59,4

10,3

1 742

59,8

„m“

1 709

59,6

13,8

1 743

59,1

„m“

1 710

59,5

13,9

1 744

58,8

„m“

1 711

60,1

18,9

1 745

58,8

„m“

1 712

59,4

13,1

1 746

58,2

„m“

1 713

59,8

5,4

1 747

58,5

14,3

1 714

59,9

2,9

1 748

57,5

4,4

1 715

60,1

7,1

1 749

57,9

0

1 716

59,6

12

1 750

57,8

20,9

1 717

59,6

4,9

1 751

58,3

9,2

1 718

59,4

22,7

1 752

57,8

8,2

1 719

59,6

22

1 753

57,5

15,3

1 720

60,1

17,4

1 754

58,4

38

1 721

60,2

16,6

1 755

58,1

15,4

1 722

59,4

28,6

1 756

58,8

11,8

1 723

60,3

22,4

1 757

58,3

8,1

1 724

59,9

20

1 758

58,3

5,5

1 725

60,2

18,6

1 759

59

4,1

1 726

60,3

11,9

1 760

58,2

4,9

1 727

60,4

11,6

1 761

57,9

10,1

1 728

60,6

10,6

1 762

58,5

7,5

12.4.2008


CS

L 103/141

Čas (s)

Norm. otáčky %


Čas (s)

Norm. otáčky %


1 763

57,4

7

1 782

40

20

1 764

58,2

6,7

1 783

30

15

1 765

58,2

6,6

1 784

20

10

1 766

57,3

17,3

1 785

10

5

1 767

58

11,4

1 786

0

0

1 768

57,5

47,4

1 787

0

0

1 769

57,4

28,8

1 788

0

0

1 770

58,8

24,3

1 789

0

0

1 790

0

0

1 771

57,7

25,5 1 791

0

0

1 772

58,4

35,5 1 792

0

0

1 773

58,4

29,3

1 793

0

0

1 774

59

33,8

1 794

0

0

1 775

59

18,7

1 795

0

0

1 776

58,8

9,8

1 796

0

0

1 777

58,8

23,9

1 797

0

0

1 778

59,1

48,2

1 798

0

0

1 779

59,4

37,2

1 799

0

0

1 780

59,6

29,1

1 800

0

0

1 781

50

25

„m“= motor je poháněn

L 103/142

CS


Plán zkoušky ETC na dynamometru je graficky znázorněn na obrázku 5.

Obrázek 5 Plán průběhu zkoušky ETC na dynamometru

12.4.2008

12.4.2008


CS

L 103/143

Dodatek 4 Postupy měření a odběru vzorků

1.

ÚVOD Plynné složky, částice a kouř emitované z motoru předaného ke zkouškám se měří postupy popsanými v dodatku 7. Příslušné odstavce dodatku 7 popisují doporučené analytické systémy k analýze plynných emisí (odstavec 1), doporučené systémy ředění a odběru částic (odstavec 2) a doporučené opacimetry k měření kouře (odstavec 3). U zkoušky ESC se určují plynné složky v surových výfukových plynech. Volitelně se mohou určovat ve zředěných výfukových plynech, jestliže se k určení částic použije systém ředění plného toku. Částice se určí buď systémem s ředěním části toku, nebo systémem s ředěním plného toku. U zkoušky ETC lze použít tyto systémy:

2.

a)

systém s ředěním plného toku CVS k určení plynných emisí a emisí částic (jsou přípustné systémy dvojitého ředění) nebo

b)

kombinaci měření surových výfukových plynů pro plynné emise a systému s ředěním části toku pro emise částic nebo

c)

kombinaci těchto dvou principů (tj. měření plynných emisí v surových výfukových plynech a měření částic systémem s ředěním plného toku).

DYNAMOMETR A VYBAVENÍ ZKUŠEBNÍ KOMORY Ke zkouškám emisí motorů na dynamometrech se musí použít následující zařízení.

2.1.

Dynamometr ke zkouškám motorů Aby bylo možno na dynamometru vykonat zkušební cykly popsané v dodatcích 1 a 2 této přílohy, musí se použít dynamometr určený ke zkouškám motorů, který má odpovídající vlastnosti. Systém k měření otáček musí mít přesnost ± 2 % udávaných hodnot. Systém k měření točivého momentu musí mít přesnost ± 3 % udávaných hodnot pro rozmezí údajů > 20 % plného rozsahu stupnice a správnost ± 0,6 % plného rozsahu stupnice pro rozmezí údajů ≤ 20 % plného rozsahu stupnice.

2.2.

Ostatní přístroje Přístroje použité k měření spotřeby paliva, spotřeby vzduchu, teploty chladiva a maziva, tlaku výfukových plynů a podtlaku v sání, teploty výfukových plynů, teploty nasávaného vzduchu, atmosférického tlaku, vlhkosti vzduchu a teploty paliva musí odpovídat příslušným požadavkům. Tyto přístroje musí splňovat požadavky uvedené v tabulce 9: Tabulka 9 Přesnost měřicích přístrojů

Měřicí přístroj

Přesnost

Spotřeba paliva

± 2 % maximální hodnoty motoru

Spotřeba vzduchu

± 2 % udávané hodnoty nebo ± 1 % maximální hodnoty motoru podle toho, která hodnota je větší

Průtok výfukových plynů

± 2,5 % udávané hodnoty nebo ± 1,5 % maximální hodnoty motoru podle toho, která hodnota je větší

L 103/144


CS

Měřicí přístroj

12.4.2008

Přesnost

Teploty ≤ 600 K (327 oC)

± 2 K v absolutní hodnotě

Teploty ≥ 600 K (327 oC)

± 1 % udávané hodnoty

Atmosférický tlak

± 0,1 kPa v absolutní hodnotě

Tlak výfukových plynů


Podtlak v sání


Jiné tlaky


Relativní vlhkost

± 3 % v absolutní hodnotě

Absolutní vlhkost


Průtok ředicího vzduchu


Průtok zředěných výfukových plynů


3.

URČENÍ PLYNNÝCH SLOŽEK

3.1.

Obecné požadavky na analyzátory Analyzátory musí mít měřicí rozsah odpovídající přesnosti požadované k měření koncentrací složek výfukových plynů (odstavec 3.1.1). Doporučuje se, aby analyzátory pracovaly tak, aby měřená koncentrace byla v rozmezí od 15 % do 100 % plného rozsahu stupnice. Jestliže indikační systémy (počítače, zařízení k záznamu dat) mohou zajistit dostatečnou přesnost a rozlišovací schopnost pod 15 % plného rozsahu stupnice, jsou také přijatelná měření pod 15 % plného rozsahu stupnice. V tomto případě musí být provedeny doplňkové kalibrace v nejméně čtyřech nenulových bodech, které jsou rozmístěny v přibližně stejných vzdálenostech, aby byla zajištěna přesnost kalibračních křivek podle odstavce 1.6.4 dodatku 5 této přílohy. Elektromagnetická kompatibilita (EMC) zařízení musí být na takové úrovni, aby se minimalizovaly další chyby.

3.1.1.

Přesnost Analyzátor se nesmí odchýlit od jmenovité hodnoty bodu kalibrace o více než ± 2 % udávané hodnoty v celém měřicím rozsahu kromě nuly nebo o ± 0,3 % plného rozsahu stupnice podle toho, co je větší. Přesnost se určí podle požadavků na kalibraci stanovených v odstavci 1.6 dodatku 5 této přílohy. Pozn.: Pro účely tohoto předpisu se přesnost definuje jako odchylka udávaných hodnot analyzátoru od jmenovitých kalibračních hodnot při použití kalibračního plynu (= skutečná hodnota).

3.1.2.

Preciznost Preciznost vymezená jako 2,5 násobek směrodatné odchylky deseti opakovaných odezev na daný kalibrační plyn nebo kalibrační plyn rozpětí nesmí být pro každý použitý měřicí rozsah nad 155 ppm (nebo ppm C) větší než ± 1 % koncentrace na plném rozsahu stupnice nebo větší než ± 2 % každého měřicího rozsahu použitého pod 155 ppm (nebo ppm C).

3.1.3.

Šum Mezivrcholová odezva analyzátoru na nulovací plyn a na kalibrační plyn nebo kalibrační plyn rozpětí za kterýkoli interval 10 s nesmí překročit 2 % plného rozsahu stupnice při všech použitých rozsazích.

3.1.4.

Posun nuly Odezva na nulu je vymezena jako střední hodnota odezvy (včetně šumu) na nulovací plyn v časovém intervalu 30 s. Posun odezvy na nulu za dobu jedné hodiny musí být menší než 2 % plného rozsahu stupnice na nejnižším používaném rozsahu.

12.4.2008

CS 3.1.5.


Posun kalibračního rozpětí Odezva na kalibrační rozpětí je vymezena jako střední hodnota odezvy včetně šumu na kalibrační plyn rozpětí v časovém intervalu 30 s. Posun odezvy na kalibrační rozpětí za dobu jedné hodiny musí být menší než 2 % plného rozsahu stupnice na nejnižším používaném rozsahu.

3.1.6.

Doba náběhu Doba náběhu analyzátoru namontovaného v měřicím systému nesmí být delší než 3,5 s.

Pozn.: Pouhým vyhodnocením doby odezvy analyzátoru nelze jednoznačně určit vhodnost celého systému pro zkoušku za neustálených provozních podmínek. Objemy, a zejména mrtvé objemy v systému, ovlivňují nejen dobu dopravy od sondy k analyzátoru, ale rovněž dobu náběhu. Také dobu dopravy uvnitř analyzátoru je nutno definovat jako dobu odezvy analyzátoru, totéž platí pro konvertor nebo odlučovače vody v analyzátorech NOx. Určení celkové doby odezvy systému je popsáno v odstavci 1.5 dodatku 5 této přílohy.

3.2.

Sušení plynu Volitelné zařízení pro sušení plynu musí mít minimální vliv na koncentraci měřených plynů. Použití chemických sušiček k odstraňování vody ze vzorku není přijatelným postupem.

3.3.

Analyzátory Postupy měření, které je nutno používat, jsou popsány v odstavcích 3.3.1 až 3.3.4. Podrobný popis měřicích systémů je uveden v dodatku 7. Plyny, které se mají měřit, se musí analyzovat níže uvedenými přístroji. U nelineárních analyzátorů je přípustné použití linearizačních obvodů.

3.3.1.

Analýza oxidu uhelnatého (CO) Analyzátor oxidu uhelnatého musí být nedisperzní, s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

3.3.2.

Analýza oxidu uhličitého (CO2) Analyzátor oxidu uhličitého musí být nedisperzní, s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

3.3.3.

Analýza uhlovodíků (HC) Analyzátor uhlovodíků pro vznětové motory a plynové motory na LPG musí být druhu „vyhřívaný plamenoionizační detektor“ (HFID) s detektorem, ventily, potrubím atd., vyhřívaný tak, aby se teplota plynu udržovala na hodnotě 463 K ± 10 K (190 oC ± 10 oC). V závislosti na použitém postupu může být pro plynové motory na NG použit analyzátor uhlovodíků druhu „nevyhřívaný plamenoionizační detektor“ (FID) (viz odstavec 1.3 dodatku 7).

3.3.4.

Analýza uhlovodíků jiných než methan (NMHC) (jen pro plynové motory na NG) Uhlovodíky jiné než methan se určují jedním z následujících postupů:

3.3.4.1.

Postup plynové chromatografie (GC) Uhlovodíky jiné než methan se určují tak, že se od uhlovodíků změřených podle odstavce 3.3.3 odečte methan analyzovaný plynovým chromatografem stabilizovaným při 423 K (150 oC).

3.3.4.2.

Postup separátoru uhlovodíků jiných než methan (NMC) Určování frakce jiné než methan se provádí vyhřívaným NMC zapojeným v řadě se zařízením FID podle odstavce 3.3.3 a odečtením methanu od uhlovodíků.

L 103/145

L 103/146


CS 3.3.5.

Analýza oxidů dusíku (NOx) Analyzátor oxidů dusíku musí být druhu „chemoluminiscenční detektor“ (CLD) nebo „vyhřívaný chemoluminiscenční detektor“ (HCLD) s konvertorem NO2/NO, jestliže se měří na suchém základě. Jestliže se měří na vlhkém základě, musí se použít HCLD s konvertorem udržovaný na teplotě nad 328 K (55 oC) za předpokladu vyhovujícího výsledku zkoušky rušivých vlivů vodní páry (viz odstavec 1.9.2.2 dodatku 5 této přílohy).

3.3.6.

Měření poměru vzduchu a paliva Zařízením k měření poměru vzduchu a paliva použitým k určení průtoku výfukových plynů podle odstavce 4.2.5 dodatku 2 této přílohy musí být čidlo poměru vzduchu a paliva se širokým rozsahem nebo lambda čidlo typu zirkonium. Čidlo se musí namontovat přímo na výfukové potrubí, kde je teplota výfukového plynu dostatečně vysoká, aby nedocházelo ke kondenzaci vody. Přesnost čidla se zabudovanou elektronikou musí být v rozmezí: ± 3 % udávané hodnoty

λ<2


2≤λ<5


5≤λ

Aby bylo dosaženo výše uvedené přesnosti, musí se čidlo kalibrovat podle pokynů výrobce přístroje.

3.4.

Odběr vzorků plynných emisí

3.4.1.

Surové výfukové plyny

Odběrné sondy plynných emisí musí být namontovány nejméně 0,5 m nebo trojnásobek průměru výfukové trubky (zvolí se větší z obou hodnot) proti směru toku plynů od místa výstupu z výfukového systému a dostatečně blízko k motoru, aby se zajistila teplota výfukových plynů v sondě nejméně 343 K (70o C).

U víceválcového motoru s rozvětveným sběrným výfukovým potrubím musí být vstup sondy umístěn dostatečně daleko po toku plynů, aby se zajistilo, že odebíraný vzorek je reprezentativní pro průměrnou hodnotu emisí výfuku ze všech válců. U víceválcových motorů s oddělenými větvemi sběrného potrubí, jako například při uspořádání motoru do tvaru V, se doporučuje kombinovat sběrné potrubí proti směru toku plynů od sběrné sondy. Není-li to vhodné, je možno odebrat vzorek z větve s nejvyššími emisemi CO2. Mohou se použít jiné postupy, které prokázaly korelaci s výše uvedenými postupy. Pro výpočet emisí z výfuku se musí použít celkový hmotnostní průtok výfukových plynů.

Jestliže je motor vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů, musí se vzorek výfukových plynů odebrat za tímto systémem po směru toku.

3.4.2.

Zředěné výfukové plyny

Výfuková trubka mezi motorem a systémem s ředěním plného toku musí splňovat požadavky odstavce 2.3.1 dodatku 7 (EP).

Sonda/sondy k odběru vzorků plynných emisí musí být namontovány v ředicím tunelu v bodě, ve kterém je ředicí vzduch dobře promísen s výfukovými plyny a který musí být v bezprostřední blízkosti odběrné sondy částic.

Vzorky se mohou obecně odebírat dvěma způsoby:

a)

vzorky znečišťujících látek se odebírají do odběrného vaku v průběhu celého cyklu a změří se po ukončení zkoušky;

b)

vzorky znečišťujících látek se odebírají nepřetržitě a integrují se za celý cyklus; tento postup je povinný pro HC a NOx.

12.4.2008

12.4.2008

CS 4.


URČENÍ ČÁSTIC Pro určení částic je nutno použít ředicí systém. Ředit je možné systémem s ředěním části toku nebo systémem s dvojitým ředěním plného toku. Průtok ředicím systémem musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému. Teplota zředěných výfukových plynů musí být bezprostředně před nosiči filtrů nižší než 325 K (52 oC). Vysušení ředicího vzduchu před vstupem do ředicího systému je přípustné a je zvláště užitečné, jestliže má ředicí vzduch vysokou vlhkost. Ředicí vzduch musí mít v bezprostřední blízkosti vstupu do ředicího tunelu teplotu vyšší než 288 K (15 oC).

Systém s ředěním části toku musí být konstruován tak, aby odděloval úměrný vzorek surových výfukových plynů od proudu výfukových plynů z motoru, tedy reagoval na odchylky průtoku proudu výfukových plynů, a přiváděl k tomuto vzorku ředicí vzduch, aby bylo na zkušebním filtru dosaženo teploty nižší než 325 K (52 oC). Proto je nutné, aby byl ředicí poměr nebo poměr odběru vzorků rdil nebo rs určen v mezích přesnosti podle odstavce 3.2.1 dodatku 5 této přílohy. Je možné použít různých postupů dělení, přičemž druh použitého dělení významným způsobem určuje, jaké odběrné zařízení a postupy musí být použity (odstavec 2.2 dodatku 7).

Odběrná sonda částic musí být namontována v bezprostřední blízkosti odběrné sondy plynných emisí, avšak dostatečně daleko, aby nedošlo k vzájemnému rušení. Proto se na odběr vzorků částic vztahují rovněž ustanovení o montáži v odstavci 3.4.1. Odběrné potrubí musí splňovat požadavky v odstavci 2 dodatku 7.

U víceválcového motoru s rozvětveným sběrným výfukovým potrubím musí být vstup sondy umístěn dostatečně daleko po toku plynů, aby se zajistilo, že odebíraný vzorek je reprezentativní pro průměrnou hodnotu emisí výfuku ze všech válců. U víceválcových motorů s oddělenými větvemi sběrného potrubí, jako při uspořádání motoru do tvaru V, se doporučuje kombinovat sběrné potrubí proti směru toku plynů od sběrné sondy. Není-li to vhodné, je možno odebrat vzorek z větve s nejvyššími emisemi částic. Mohou se použít jiné postupy, které prokázaly korelaci s výše uvedenými postupy. Pro výpočet emisí z výfuku se musí použít celkový hmotnostní průtok výfukových plynů.

K určení hmotnosti částic jsou nutné: systém pro odběr vzorků částic, odběrné filtry částic, mikrogramové váhy a vážicí komora s řízenou teplotou a vlhkostí.

K odběru vzorků částic se musí použít postup jediného filtru, který pracuje s jedním filtrem (viz odstavec 4.1.3 tohoto dodatku) v průběhu celého zkušebního cyklu. U zkoušky ESC se musí věnovat velká pozornost dobám odběru vzorků a průtokům v průběhu fáze zkoušky, ve které se odebírají vzorky.

4.1

Odběrné filtry částic Vzorek zředěných výfukových plynů se musí odebrat pomocí filtru, který splňuje požadavky odstavců 4.1.1 a 4.1.2 během celého postupu zkoušky.

4.1.1.

Požadavky na filtry

Požadují se filtry ze skleněných vláken potažených fluorovanými uhlovodíky. Všechny druhy filtrů musí mít účinnost zachycování 0,3 μm DOP (dioktylftalátů) nejméně 99 % při rychlosti proudění plynu na filtr mezi 35 a 100 cm/s.

4.1.2.

Velikost filtrů

Doporučují se filtry částic o průměru 47 mm nebo 70 mm. Filtry větších průměrů jsou přípustné (odstavec 4.1.4), ale menší průměry filtrů povoleny nejsou.

4.1.3.

Rychlost proudění plynu na filtr

Musí se dosáhnout takové rychlosti, aby plyn proudil na filtr a filtrem rychlostí od 35 do 100 cm/s. Pokles tlaku mezi začátkem a koncem zkoušky nesmí překročit 25 kPa.

L 103/147

L 103/148


CS 4.1.4.

12.4.2008

Zatížení filtrů Požadované minimální zatížení filtrů pro nejobvyklejší velikosti filtrů je uvedeno v tabulce 10. U filtrů větší velikosti musí být zatížení filtru na jeho činné části nejméně 0,065 mg/1 000 mm2. Tabulka 10 Minimální zatížení filtrů

Průměr filtru (mm)

Minimální zatížení (mg)

47

0,11

70

0,25

90

0,41

110

0,62

Pokud je na základě předchozí zkoušky nepravděpodobné, že bude po optimalizaci průtoku a ředicího poměru při zkušebním cyklu dosaženo požadovaného minimálního zatížení, může být po dohodě zúčastněných stran (výrobce a schvalovacího orgánu) připuštěno menší zatížení filtru, lze-li prokázat splnění požadavků na přesnost podle odstavce 4.2, např. mikrogramovými váhami. 4.1.5.

Nosič filtru Ke zkoušce emisí se filtry umístí do nosiče filtru, který splňuje požadavky v odstavci 2.2 dodatku 7. Nosič filtru musí být navržen tak, aby bylo zajištěno rovnoměrné rozložení průtoku na celou činnou část filtru. Rychlouzavírací ventily se umístí buď před nebo za nosič filtru. Bezprostředně před nosič filtru je možno namontovat inerční předtřídič s 50 % pravděpodobností zachycení částic o velikosti mezi 2,5 μm a 10 μm. Použití předtřídiče se doporučuje tehdy, používá-li se sběrná sonda s otevřenou trubkou nasměrovanou proti toku výfukových plynů.

4.2

Požadavky na vážicí komory a analytické váhy

4.2.1.

Podmínky ve vážicí komoře Teplota v komoře (nebo místnosti), ve které se filtry částic stabilizují a váží, se musí po celou dobu stabilizování a vážení udržovat na hodnotě 295 K ± 3 K (22 oC ± 3 oC). Vlhkost se musí udržovat na rosném bodě 282,5 K ± 3 K (9,5 oC ± 3 oC) a na relativní vlhkosti 45 % ± 8 %.

4.2.2.

Vážení referenčního filtru Prostředí komory (nebo místnosti) musí být prosté jakéhokoli okolního znečištění (jako je prach), které by se mohlo usazovat na filtrech částic v průběhu jejich stabilizace. Odchylky od hodnot požadavků na vážicí komory uvedených v odstavci 4.2.1 jsou přípustné, jestliže doba trvání odchylek nepřesáhne 30 minut. Vážicí místnost musí splňovat dané požadavky před vstupem obsluhy. Nejméně dva nepoužité referenční filtry musí být zváženy pokud možno současně s odběrnými filtrů, avšak nejpozději čtyři hodiny po vážení těchto filtrů. Filtry musí mít stejnou velikost a být z téhož materiálu jako odběrné filtry. Jestliže se průměrná hmotnost referenčních filtrů mezi váženími odběrných filtrů změní o více než 10 μg, musí se všechny odběrné filtry vyřadit a zkouška emisí se musí opakovat. Jestliže nejsou splněna kritéria stability vážicí komory uvedená v odstavci 4.2.1, avšak vážení referenčních filtrů splňují výše uvedená kritéria, má výrobce motoru možnost buďto souhlasit se zjištěnými hmotnostmi odběrných filtrů, nebo požadovat, aby byly zkoušky prohlášeny za neplatné; v tomto druhém případě je nutné seřízení řídicího systému vážicí místnosti a opakování zkoušky.

4.2.3.

Analytické váhy Analytické váhy k určení hmotností filtrů musí mít preciznost (směrodatnou odchylku) nejméně 2 μg a rozlišovací schopnost určenou výrobcem nejméně 1 μg (jednotka stupnice = 1 μg).

12.4.2008


CS 4.2.4.

Vyloučení elektrostatických účinků Aby se vyloučil účinek statické elektřiny, musí se filtry před vážením neutralizovat, např. poloniovým neutralizátorem, Faradayovou klecí nebo jiným přístrojem s podobným účinkem.

4.2.5.

Požadavky na měření průtoku

4.2.5.1.

Obecné požadavky Absolutní přesnost průtokoměru nebo přístrojů k měření průtoku musí odpovídat požadavkům v odstavci 2.2.

4.2.5.2.

Zvláštní ustanovení pro systémy s ředěním části toku U systémů s ředěním části toku má zvláštní význam přesnost toku vzorku qmp, pokud se neměří přímo, ale určuje se diferenciálním měřením toku: qmp = qmdew − qmdw V tomto případě přesnost ± 2 % pro qmdew a qmdw nestačí k tomu, aby byla zaručena přijatelná přesnost qmp. Určuje-li se průtok plynu diferenciálním měřením toku, může být maximální chyba rozdílu taková, aby přesnost qmp byla v rozmezí ± 5 %, je-li ředicí poměr menší než 15. Tuto chybu je možné vypočítat postupem střední kvadratické odchylky chyb každého přístroje. Přijatelnou přesnost qmp lze získat některým z těchto postupů: absolutní přesnost qmdew a qmdw je ± 0,2 %, čímž je zaručena přesnost qmp ≤ 5 % při ředicím poměru 15. Při vyšších ředicích poměrech však dochází k větším chybám; kalibrace qmdw vztažena k qmdew se provádí tak, že je dosaženo stejné přesnosti qmp jako v předcházejícím odstavci. Podrobné údaje o této kalibraci viz odstavec 3.2.1 dodatku 5 této přílohy; přesnost qmp se určuje nepřímo z přesnosti ředicího poměru určeného sledovacím plynem, např. CO2. Zde je opět nutná přesnost rovnocenná přesnosti pro qmp v předcházejícím odstavci; absolutní přesnost qmdew a qmdw je v rozmezí ± 2 % plného rozsahu stupnice, maximální chyba rozdílu mezi q mdew a qmdw je v rozmezí 0,2 % a chyba linearity je v rozmezí ± 0,2 % nejvyšší hodnoty q mdew pozorované během zkoušky.

5.

URČENÍ KOUŘE Tento odstavec stanoví požadavky na povinné a volitelné zkušební zařízení, které se použije pro zkoušku ELR. Kouř se musí měřit opacimetrem, který disponuje režimem indikace opacity a koeficientu absorpce světla. Režim indikace opacity se smí používat jen pro kalibrování a kontrolu opacimetru. Hodnoty kouře ve zkušebním cyklu se musí měřit v režimu indikace koeficientu absorpce světla.

5.1.

Obecné požadavky U zkoušky ELR se požaduje použití systému k měření kouře a zpracování dat, který obsahuje tři funkční jednotky. Tyto jednotky mohou být sloučeny v jedné konstrukční části nebo mohou být systémem mezi sebou spojených konstrukčních částí. Těmito funkčními jednotkami jsou: a)

opacimetr splňující požadavky odstavce 3 dodatku 7;

b)

jednotka ke zpracování dat, která je schopna vykonávat funkce popsané v odstavci 6 dodatku 1 této přílohy;

c)

tiskárna a/nebo elektronické zařízení k ukládání dat, které zaznamenávají a udávají na výstupu hodnoty kouře uvedené v odstavci 6.3 dodatku 1 této přílohy.

L 103/149

L 103/150

CS 5.2.

Zvláštní požadavky

5.2.1

Linearita


Linearita musí být v rozmezí ± 2 % opacity. 5.2.2.

Posun nuly Posun nuly v průběhu jedné hodiny nesmí překročit ± 1 % opacity.

5.2.3.

Indikace a rozsah opacimetru Indikace opacity musí mít rozsah 0–100 % opacity a rozlišitelnost 0,1 % opacity. Indikace koeficientu absorpce světla musí mít rozsah 0–30 m−1 koeficientu absorpce světla a rozlišitelnost 0,01 m−1 koeficientu absorpce světla.

5.2.4.

Doba odezvy přístrojů Doba fyzikální odezvy opacimetru nesmí překročit 0,2 s. Dobou fyzikální odezvy se rozumí časový rozdíl mezi okamžiky, kdy výstup snímače s rychlou odezvou dosáhne 10 % a 90 % plné výchylky indikátoru, když se opacita měřeného plynu změní za dobu kratší než 0,1 s. Doba elektrické odezvy opacimetru nesmí překročit 0,05 s. Dobou elektrické odezvy se rozumí časový rozdíl mezi okamžiky, kdy výstup opacimetru dosáhne 10 % a 90 % plné výchylky indikátoru, když se zdroj světla přeruší nebo úplně zhasne za dobu kratší než 0,01 s.

5.2.5.

Neutrální filtry Každý neutrální filtr použitý ke kalibrování opacimetru, k měření linearity nebo k nastavování měřicího rozsahu musí mít svou hodnotu známou s přesností 1 % opacity. Přesnost jmenovité hodnoty filtru se musí kontrolovat nejméně jednou ročně s použitím referenčního filtru splňujícího vnitrostátní nebo mezinárodní normu. Neutrální filtry jsou jemná zařízení a mohou se při používání snadno poškodit. Mělo by se s nimi manipulovat co nejméně, a pokud je to nezbytné, mělo by se tak dít s opatrností, aby nedošlo k poškrábání nebo znečištění filtru.

12.4.2008

12.4.2008

CS

Úřední věstník Evropské unie Dodatek 5 Postup kalibrace

1.

KALIBRACE ANALYTICKÝCH PŘÍSTROJŮ

1.1.

Úvod Každý analyzátor se musí kalibrovat tak často, jak je nutné, aby splňoval požadavky na přesnost podle tohoto předpisu. V tomto odstavci je popsán postup kalibrace pro analyzátory uvedené v odstavci 3 dodatku 4 a v odstavci 1 dodatku 7.

1.2.

Kalibrační plyny Je nutné respektovat dobu trvanlivosti všech kalibračních plynů. Musí se zaznamenat datum exspirace kalibračních plynů podle údajů výrobce.

1.2.1.

Čisté plyny Požadovaná čistota plynů je vymezena mezními hodnotami znečištění, které jsou uvedeny níže. K dispozici musí být následující plyny: čištěný dusík (znečištění ≤ 1 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO), čištěný kyslík (čistota > 99,5 obj. % O2), směs vodíku s heliem (40 % ± 2 % vodíku, zbytek helium) (znečištění ≤ 1 ppm C1, ≤ 400 ppm CO2), čištěný syntetický vzduch (znečištění ≤ 1 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO) (obsah kyslíku mezi 18 % a 21 % obj.), čištěný propan nebo CO k přezkoušení CVS.

1.2.2.

Kalibrační plyny a kalibrační plyny rozpětí K dispozici musí být směsi plynů s tímto chemickým složením: C3H8 a čištěný syntetický vzduch (viz odstavec 1.2.1), CO a čištěný dusík, NOx a čištěný dusík (množství NO2 obsažené v tomto kalibračním plynu nesmí překračovat 5 % obsahu NO), CO2 a čištěný dusík, CH4 a čištěný syntetický vzduch, C2H6 a čištěný syntetický vzduch. Poznámka: Přípustné jsou i jiné kombinace plynů za předpokladu, že vzájemně nereagují. Skutečná koncentrace kalibračního plynu a kalibračního plynu rozpětí se smí lišit od jmenovité hodnoty v rozmezí ± 2 %. Všechny koncentrace kalibračního plynu se musí udávat v objemových jednotkách (objemová % nebo objemové ppm). Plyny použité ke kalibraci a ke kalibraci rozpětí se mohou také získat použitím oddělovače plynů a ředěním čištěným N2 nebo čištěným syntetickým vzduchem. Přesnost směšovacího zařízení musí být taková, aby se koncentrace zředěných kalibračních plynů mohly určit s přesností ± 2 %.

L 103/151

L 103/152

CS 1.2.3.


Použití přesných směšovacích zařízení

Plyny použité ke kalibraci a ke kalibraci plného rozsahu se mohou také získat přesnými směšovacími zařízeními (oddělovači plynů) a ředěním čištěným N2 nebo čištěným syntetickým vzduchem. Přesnost směšovacího zařízení musí být taková, aby koncentrace smíchaných kalibračních plynů mohly být určeny s přesností ± 2 %. Tato přesnost znamená, že obsah primárních plynů použitých ke smísení musí být znám s přesností nejméně ± 1 % s vazbou na vnitrostátní nebo mezinárodní normy pro plyny. Ověření se vykoná při rozsahu od 15 % do 50 % plného rozsahu stupnice pro každou kalibraci provedenou s použitím směšovacího zařízení.

Volitelně je možno ověřit směšovací zařízení přístrojem, který je ze své podstaty lineární, např. použitím plynu NO s detektorem CLD. Hodnota pro plný rozsah přístroje se nastaví kalibračním plynem rozpětí přímo připojeným k přístroji. Směšovací zařízení se ověří při použitých nastaveních a jmenovitá hodnota se porovná s koncentrací změřenou přístrojem. Zjištěný rozdíl musí být v každém bodu v rozmezí 1 % jmenovité hodnoty.

1.3.

Postup práce s analyzátory a systém k odběru vzorků Postup užití analyzátorů musí být ve shodě s instrukcemi o uvádění do provozu a o užívání podle pokynů výrobce přístrojů. Musí se také dodržovat minimální požadavky uvedené v odstavcích 1.4 až 1.9.

1.4.

Zkouška těsnosti Musí se přezkoušet těsnost systému. K tomuto účelu se odpojí sonda z výfukového systému a uzavře se její konec. Pak se uvede do chodu čerpadlo analyzátoru. Po počáteční stabilizaci musí všechny průtokoměry ukazovat nulu. V opačném případě je třeba zkontrolovat odběrná potrubí a odstranit závadu.

Maximální přípustná netěsnost na straně podtlaku je 0,5 % skutečného průtoku v provozu v části systému, který je zkoušen. Ke stanovení skutečných průtoků v provozu je možné použít průtoky analyzátorem a průtoky obtokem.

Další možností je vyprázdnění systému na podtlak nejméně 20 kPa (80 kPa absolutních). Po počáteční stabilizaci nesmí přírůstek tlaku Δp (kPa/min) v systému přesáhnout:

Δp = p/Vs × 0,005 × qvs kde: Vs = objem systému, l qvs = průtok v systému, l/min Jiným možným postupem je zavedení skokové změny koncentrace na začátku odběrného potrubí přepnutím z nulovacího plynu na kalibrační plyn rozpětí. Jestliže po přiměřené době udává indikace koncentraci o přibližně 1 % nižší, než je zavedená koncentrace, svědčí to o problémech s kalibrací nebo s těsností.

1.5.

Kontrola doby odezvy analytického systému K vyhodnocení doby odezvy musí být nastavení systému naprosto stejná jako během měření při zkušce (tj. tlak, průtoky, nastavení filtrů na analyzátorech a všechny ostatní vlivy na dobu odezvy). Určení doby odezvy se provádí změnou plynu přímo na vstupu odběrné sondy. Ke změně plynu musí dojít v době kratší než 0,1 sekundy. Plyny použité ke zkoušce musí vyvolat změnu koncentrace nejméně 60 % plného rozsahu stupnice.

Zaznamená se křivka koncentrace každé jednotlivé složky plynu. Doba odezvy se definuje jako časový rozdíl mezi změnou plynu a odpovídající změnou zaznamenané koncentrace. Doba odezvy systému (t 90) se skládá z doby zpoždění oproti měřicímu detektoru a doby náběhu detektoru. Doba zpoždění se definuje jako doba od změny (t0) k odezvě u 10 % konečné udávané hodnoty (t10). Doba náběhu se vymezuje jako doba mezi odezvou u 10 % a 90 % posledních udávaných hodnot (t90 – t10).

12.4.2008

12.4.2008


CS

Pro časovou synchronizaci signálů analyzátoru a průtoku výfukových plynů v případě měření surových výfukových plynů se doba transformace definuje jako doba od změny (t0) k odezvě u 50 % konečné udávané hodnoty (t50). Doba odezvy systému musí být ≤ 10 sekund při době náběhu ≤ 3,5 sekundy pro všechny regulované složky (CO, NOx, HC nebo NMHC) a pro všechny rozsahy.

1.6.

Kalibrace

1.6.1.

Sestava přístrojů Sestava přístrojů se kalibruje a kalibrační křivky se ověří kalibračními plyny. Musí se použít tytéž průtoky plynu, jako když se odebírají vzorky výfukových plynů.

1.6.2.

Doba zahřátí Doba zařáyí musí odpovídat doporučení výrobce. Pokud tato doba není uvedena, doporučuje se k ohřívání analyzátorů doba nejméně dvou hodin.

1.6.3.

Analyzátory NDIR a HFID Je-li třeba, seřídí se analyzátor NDIR, a optimalizuje se plamen u analyzátoru HFID (odstavec 1.8.1).

1.6.4.

1.6.5.

Stanovení kalibrační křivky a)

Kalibruje se každý normálně používaný pracovní rozsah.

b)

Při použití čištěného syntetického vzduchu (nebo dusíku) se musí analyzátory CO, CO2, NOx, a HC nastavit na nulu.

c)

Do analyzátorů se zavedou odpovídající kalibrační plyny, zaznamenají se hodnoty a sestrojí se kalibrační křivka.

d)

Kalibrační křivka se sestrojí nejméně v šesti bodech kalibrace (kromě nuly), jejichž rozložení v pracovním rozsahu musí být co nejrovnoměrnější. Nejvyšší jmenovitá koncentrace musí být rovna nejméně 90 % plného rozsahu stupnice.

e)

Kalibrační křivka se vypočte postupem nejmenších čtverců. Může se použít ta lineární nebo nelineární rovnice, která nejvíce vyhovuje.

f)

Kalibrační body se smí odchylovat od křivky, která nejvíce vyhovuje podle postupu nejmenších čtverců, nejvýše o ± 2 % udané hodnoty nebo o ± 0,3 % hodnoty plného rozsahu stupnice, podle toho, která hodnota je větší.

g)

Zkontroluje se nastavení nuly, a je-li to nutné, postup kalibrace se opakuje.

Alternativní postupy Jestliže se prokáže, že rovnocennou přesnost může zajistit jiný postup (např. počítač, elektronicky ovládaný přepínač rozsahů atd.), mohou se tyto postupy použít.

1.6.6.

Kalibrace analyzátoru sledovacího plynu pro měření průtoku výfukových plynů Kalibrační křivka se sestrojí nejméně v šesti bodech kalibrace (kromě nuly), jejichž rozložení v pracovním rozsahu musí být co nejrovnoměrnější. Nejvyšší jmenovitá koncentrace musí být rovna nejméně 90 % plného rozsahu stupnice. Kalibrační křivka se vypočte postupem nejmenších čtverců. Body kalibrace se smí odchylovat od křivky, která nejvíce vyhovuje podle postupu nejmenších čtverců, nejvýše o ± 2 % udané hodnoty nebo o ± 0,3 % hodnoty plného rozsahu stupnice, podle toho, která je větší.

L 103/153

L 103/154


CS

Analyzátor se před zkouškou vynuluje a kalibruje, k čemuž se použije nulovací plyn a kalibrační plyn rozpětí, jehož jmenovitá hodnota je větší než 80 % plného rozsahu stupnice analyzátoru. 1.6.7.

Ověření kalibrace Každý běžně používaný pracovní rozsah se musí před každou analýzou ověřit následujícím postupem. Kalibrace se ověřuje použitím nulovacího plynu a kalibračního plynu rozpětí, jehož jmenovitá hodnota je vyšší než 80 % plné hodnoty měřicího rozsahu stupnice. Jestliže se pro dva uvažované body liší zjištěná hodnota od deklarované referenční hodnoty nejvýše o ± 4 % plného rozsahu stupnice, je možno změnit parametry seřízení. Pokud tomu tak není, musí se sestrojit nová kalibrační křivka podle odstavce 1.5.5.

1.7.

Zkouška účinnosti konvertoru NOx Účinnost konvertoru používaného ke konverzi NO2 na NO se musí zkoušet podle odstavců 1.7.1 až 1.7.8 (obrázek 6).

1.7.1.

Zkušební sestava Účinnost konvertorů lze kontrolovat ozonizátorem s použitím zkušební sestavy podle obrázku 6 (viz také odstavec 3.3.5 dodatku 4 této přílohy) dále popsaným postupem.

1.7.2.

Kalibrace Detektory CLD a HCLD se kalibrují v nejčastěji používaném rozsahu nulovacím plynem a kalibračním plynem rozpětí podle specifikací výrobce (kalibrační plyn rozpětí musí mít obsah NO, který odpovídá asi 80 % pracovního rozsahu, a koncentrace NO2 ve směsi plynů musí být nižší než 5 % koncentrace NO). Analyzátor NOx musí být v režimu NO seřízen tak, aby kalibrační plyn neprocházel konvertorem. Indikovaná koncentrace se zaznamenává.

1.7.3.

Výpočet Účinnost konvertoru NOx se vypočte takto: a−b 100 účinnost ð%Þ = 1 þ c−d kde: a

= je koncentrace NOx podle odstavce 1.7.6

b = je koncentrace NOx podle odstavce 1.7.7

1.7.4.

c

= je koncentrace NO podle odstavce 1.7.4

d

= je koncentrace NO podle odstavce 1.7.5

Přidávání kyslíku Přípojkou T se do proudu plynu nepřetržitě přidává kyslík nebo nulovací vzduch, dokud není indikovaná koncentrace asi o 20 % nižší než indikovaná kalibrační koncentrace podle odstavce 1.7.2 (analyzátor je v režimu NO). Zaznamená se indikovaná koncentrace „c“. Ozonizátor zůstává během celé této operace mimo činnost.

1.7.5.

Aktivace ozonizátoru Ozonizátor se aktivuje tak, aby vyráběl dostatek ozónu ke snížení koncentrace NO na asi 20 % (nejméně 10 %) kalibrační koncentrace uvedené v odstavci 1.7.2. Zaznamená se indikovaná koncentrace „d“ (analyzátor je v režimu NO).

12.4.2008

12.4.2008


CS 1.7.6.

Režim NOx Analyzátor se pak přepne do režimu NOx, aby směs plynů (skládající se z NO, NO2, O2 a N2) nyní procházela konvertorem. Zaznamená se indikovaná koncentrace „a“ (analyzátor je v režimu NOx).

1.7.7.

Deaktivace ozonizátoru Ozonizátor se deaktivuje. Směs plynů popsaná v odstavci 1.7.6 prochází konvertorem do detektoru. Zaznamená se indikovaná koncentrace „b“ (analyzátor je v režimu NOx).

1.7.8.

Režim NO Je-li ozonizátor deaktivován, přepnutím do režimu NO se také uzavře průtok kyslíku nebo syntetického vzduchu. Údaj NOx na analyzátoru se nesmí lišit o více než ± 5 % od změřené hodnoty podle odstavce 1.7.2 (analyzátor je v režimu NO).

1.7.9.

Interval zkoušky Účinnost konvertoru se musí přezkoušet před každou kalibrací analyzátoru NOx.

1.7.10.

Požadavek na účinnost Účinnost konvertoru nesmí být menší než 90 %, rozhodně se však doporučuje účinnost větší než 95 %. Poznámka: Jestliže ozonizátor nemůže dosáhnout snížení z 80 % na 20 % podle odstavce 1.7.5, je-li analyzátor nastavený na nejčastěji používaný rozsah, použije se nejvyšší rozsah, kterým se takového snížení dosáhne.

Obrázek 6 Schéma zařízení k určení účinnosti konvertoru NOx

1.8.

Seřízení FID

1.8.1.

Optimalizace odezvy detektoru Analyzátor FID musí být seřízen podle pokynů výrobce přístroje. Pro optimalizaci odezvy v nejobvyklejším pracovním rozsahu se použije kalibrační plyn rozpětí ze směsi propanu se vzduchem.

L 103/155

L 103/156


CS

Do analyzátoru se při průtocích paliva a vzduchu nastavených podle doporučení výrobce zavede kalibrační plyn rozpětí s 350 ± 75 ppm C. Odezva se při daném průtoku paliva určí z rozdílu mezi odezvou na kalibrační plyn rozpětí a odezvou na nulovací plyn. Průtok paliva se postupně seřídí nad hodnotu uvedenou výrobcem a pod tuto hodnotu. Při těchto průtocích paliva se zaznamená odezva na kalibrační plyn rozpětí a na nulovací plyn. Rozdíl mezi odezvou na kalibrační plyn rozpětí a nulovací plyn se vynese jako křivka a průtok paliva se seřídí ke straně křivky s bohatou směsí. 1.8.2.

Faktory odezvy na uhlovodíky Analyzátor se kalibruje směsí propanu se vzduchem a čištěným syntetickým vzduchem podle odstavce 1.5. Faktory odezvy se určí při uvedení analyzátoru do provozu a po delším servisním intervalu. Faktor odezvy R f pro určitý druh uhlovodíku je poměrem mezi hodnotou C1 indikovanou analyzátorem FID a koncentrací plynu v lahvi vyjádřenou v ppm C1. Koncentrace zkušebního plynu musí být taková, aby poskytovala odezvu na přibližně 80 % plného rozsahu stupnice. Koncentrace musí být známa s přesností ± 2 % ve vztahu ke gravimetrické normalizované hodnotě vyjádřené objemově. Kromě toho musí být láhev s plynem stabilizována po dobu 24 hodin při teplotě 298 K ± 5 K (25 oC ± 5 oC). Použijí se tyto zkušební plyny a doporučují se tyto faktory relativní odezvy: methan a čištěný syntetický vzduch: 1,00 ≤ Rf ≤ 1,15 propylen a čištěný syntetický vzduch: 0,90 ≤ Rf ≤ 1,10 toluen a čištěný syntetický vzduch: 0,90 ≤ Rf ≤ 1,10 Tyto hodnoty jsou vztaženy k faktoru odezvy Rf = 1,00 pro propan a čištěný syntetický vzduch.

1.8.3.

Kontrola rušivého vlivu kyslíku Kontrola rušivého vlivu kyslíku se provede při uvádění analyzátoru do provozu a po delším servisním intervalu. Faktor odezvy je vymezen v odstavci 1.8.2 a určí se postupem uvedeným v tomtéž odstavci. Použije se tento zkušební plyn a doporučuje se tento faktor relativní odezvy: propan a dusík 0,95 ≤ Rf ≤ 1,05. Tato hodnota je vztažena k faktoru odezvy Rf = 1,00 pro propan a čištěný syntetický vzduch. Koncentrace kyslíku ve vzduchu hořáku FID se smí lišit od koncentrace kyslíku ve vzduchu hořáku použitého při poslední kontrole rušivého vlivu kyslíku nejvýše o ± 1 mol %. Jestliže je tento rozdíl větší, musí se rušivý vliv kyslíku zkontrolovat a analyzátor se musí v případě potřeby seřídit.

1.8.4.

Účinnost separátoru uhlovodíků jiných než methan (NMC, jen pro plynové motory na NG) NMC se používá k odstraňování uhlovodíků jiných než methan ze vzorku plynu tak, že se oxidují všechny uhlovodíky kromě methanu. V ideálním případě je konverze methanu 0 % a konverze ostatních uhlovodíků představovaných ethanem 100 %. K přesnému měření NMHC se určí obě účinnosti a použijí se k výpočtu hmotnostního průtoku emisí NMHC (viz odstavec 5.4 dodatku 2 přílohy 4A).

1.8.4.1.

Účinnost vztažená k methanu Kalibrační plyn methanu se vede detektorem FID s obtokem NMC a bez tohoto obtoku a obě koncentrace se zaznamenají. Účinnost se určí takto:

EM = 1 −

cw cw=o

12.4.2008

12.4.2008


CS kde:

cw = koncentrace HC při průtoku CH4 přes NMC cw/o = koncentrace HC při obtoku CH4 mimo NMC 1.8.4.2.

Účinnost vztažená k ethanu Kalibrační plyn ethanu se vede skrz FID s obtokem mimo NMC a bez tohoto obtoku a obě koncentrace se zaznamenají. Účinnost se určí takto: EE = 1 −

cw cw=o

kde: cw = koncentrace HC při průtoku C2H6 přes NMC cw/o = koncentrace HC při obtoku C2H6 mimo NMC

1.9.

Rušivé vlivy u analyzátorů CO, CO2, a NOx Plyny, které jsou obsaženy ve výfukových plynech a které nejsou analyzovanými plyny, mohou rušit indikované hodnoty více způsoby. K pozitivnímu rušení dochází u přístrojů NDIR, když má rušivý plyn stejný účinek jako měřený plyn, avšak v menší míře. K negativnímu rušení dochází u přístrojů NDIR, když rušivý plyn rozšiřuje pásmo absorpce měřeného plynu, a v přístrojích CLD, když rušivý plyn potlačuje záření. Kontroly rušivých vlivů podle odstavců 1.9.1 a 1.9.2 se musí provádět před uvedením analyzátoru do provozu a po delším servisním intervalu.

1.9.1.

Kontrola rušivých vlivů u analyzátoru CO Činnost analyzátoru CO může rušit voda a CO2. Proto se nechá při pokojové teplotě probublávat vodou kalibrační plyn rozpětí CO2 s koncentrací od 80 % do 100 % plného rozsahu stupnice při maximálním pracovním rozsahu používaném při zkoušce a zaznamená se odezva analyzátoru. Odezva analyzátoru smí být nejvýše 1 % plného rozsahu stupnice pro rozsahy nejméně 300 ppm nebo nejvýše 3 ppm pro rozsahy pod 300 ppm.

1.9.2.

Kontrola rušivých vlivů u analyzátoru NOx Dvěma plyny, kterým se musí věnovat pozornost u analyzátorů CLD (a HCLD), jsou CO2 a vodní pára. Rušivé odezvy těchto plynů jsou úměrné jejich koncentracím, a proto vyžadují užití zkušebních postupů k určení rušivých vlivů při jejich nejvyšších koncentracích očekávaných při zkouškách.

1.9.2.1.

Kontrola rušivého vlivu CO2 Kalibrační plyn rozpětí CO2 s koncentraci od 80 % do 100 % plného rozsahu stupnice při maximálním pracovním rozsahu se nechá procházet analyzátorem NDIR a zaznamená se hodnota CO 2 jako hodnota A. Tento plyn se pak ředí na přibližně 50 % kalibračním plynem rozpětí NO a nechá se procházet NDIR a (H)CLD, přičemž se hodnoty CO2 a NO zaznamenají jako hodnoty B a C. Pak se uzavře přívod CO2 a detektorem (H)CLD prochází jen kalibrační plyn rozpětí NO a hodnota NO se zaznamená jako hodnota D. Rušivý vliv, který nesmí být větší než 3 % plného rozsahu stupnice, se vypočte takto: % rušivého vlivu = 1 −

CA ðD AÞ − ðD BÞ

100

kde: A B C D

= = = =

je je je je

koncentrace koncentrace koncentrace koncentrace

nezředěného CO2 měřená analyzátorem NDIR v % zředěného CO2 měřená analyzátorem NDIR v % zředěného NO měřená detektorem (H)CLD v ppm nezředěného NO měřená detektorem (H)CLD v ppm

Je možno použít jiné postupy ředění a kvantitativního určení hodnot kalibračního plynu rozpětí CO2 a NO, např. dynamické směšování.

L 103/157

L 103/158

CS 1.9.2.2.


Kontrola rušivého vlivu vodní páry Tato kontrola platí jen pro měření koncentrace plynu ve vlhkém stavu. Výpočet rušivého vlivu vodní páry musí uvažovat ředění kalibračního plynu NO rozpětí vodní párou a úpravu koncentrace vodní páry ve směsi na hodnotu očekávanou při zkoušce. Kalibrační plyn rozpětí NO s koncentrací 80 % až 100 % plného rozsahu stupnice v běžném pracovním rozsahu se nechá procházet detektorem (H)CLD a zaznamená se hodnota NO jako hodnota D. Kalibrační plyn rozpětí NO se pak nechá při teplotě místnosti probublávat vodou a procházet detektorem (H)CLD a zaznamená se hodnota NO jako hodnota C. Určí se absolutní pracovní tlak analyzátoru a teplota vody a zaznamenají se jako hodnoty E a F. Určí se tlak nasycených par směsi, který odpovídá teplotě probublávané vody F, a zaznamená se jako hodnota G. Koncentrace vodní páry (H, v %) ve směsi se vypočte takto: H = 100 × (G/E) Očekávaná koncentrace De zředěného kalibračního plynu rozpětí NO (ve vodní páře) se vypočte takto: De = D × (1 − H/100) U výfukových plynů vznětového motoru se odhadne maximální koncentrace vodní páry (Hm, v %) očekávaná při zkoušce, za předpokladu atomového poměru H/C paliva 1,8 : 1, z koncentrace nezředěného kalibračního plynu rozpětí CO2 (A, hodnota změřená podle odstavce 1.9.2.1) takto: Hm = 0,9 × A Rušivý vliv vodní páry, který nesmí být větší než 3 %, se vypočte takto: procento rušivého vlivu = 100 × ((De − C)/De) × (Hm/H) kde:

De = očekávaná koncentrace zředěného NO v ppm C = je koncentrace zředěného NO v ppm Hm = maximální koncentrace vodní páry v % H = skutečná koncentrace vodní páry v % Poznámka: Pro tuto kontrolu je důležité, aby kalibrační plyn rozpětí NO obsahoval co nejmenší koncentraci NO 2, protože při výpočtu rušivého vlivu se nebrala v úvahu absorpce NO2 ve vodě.

1.10.

Intervaly mezi kalibracemi Analyzátory se musí kalibrovat podle odstavce 1.5 nejméně každé tři měsíce nebo vždy, když se provedou na systému opravy nebo změny, které by mohly kalibraci ovlivnit.

2.

KALIBRACE SYSTÉMU CVS

2.1.

Obecně Systém CVS se musí kalibrovat přesným průtokoměrem, který splňuje vnitrostátní nebo mezinárodní normy, a zařízením škrtícím průtok. Průtok systémem se měří při různých nastaveních škrcení a měří se řídicí parametry systému a určuje se jejich vztah k průtoku. Mohou se použít různé typy průtokoměrů, např. kalibrovaná Venturiho trubice, kalibrovaný laminární průtokoměr, kalibrovaný turbinový průtokoměr.

12.4.2008

12.4.2008


CS 2.2.

Kalibrace objemového dávkovacího čerpadla (PDP) Všechny parametry čerpadla se musí měřit současně s parametry průtokoměru, který je zapojen sériově s čerpadlem. Sestrojí se křivka závislosti vypočteného průtoku (v m 3/min na vstupu čerpadla při absolutním tlaku a absolutní teplotě) na korelační funkci, která je hodnotou specifické kombinace parametrů čerpadla. Pak se sestaví lineární rovnice vztahu mezi průtokem čerpadla a korelační funkcí. Jestliže má systém CVS pohon s více rychlostmi, provede se kalibrace pro každou použitou rychlost. V průběhu kalibrace se musí udržovat stabilní teplota.

2.2.1.

Analýza údajů

Průtok vzduchu Qs při každém nastavení škrcení (nejméně 6 nastavení) se vypočte v m3/min z údajů průtokoměru s použitím postupu předepsaného výrobcem. Pak se takto přepočte průtok vzduchu na průtok čerpadla V0 v m3/ot při absolutní teplotě a absolutním tlaku na vstupu čerpadla:

V0 =

qvCVS T 101,3 273 pp n

kde:

qvCVS =

průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s

T

=

teplota na vstupu čerpadla, K

pp

=

absolutní tlak na vstupu čerpadla (pB – p1), kPa

n

=

otáčky čerpadla, ot/s

Aby se vzalo v úvahu vzájmené ovlivňování kolísání tlaku v čerpadle a míry ztrát v čerpadle, vypočte se korelační funkce X0 mezi otáčkami čerpadla, rozdílem tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla a absolutním tlakem na výstupu čerpadla takto:

1 X0 = n

rffiffiffiffiffiffiffi Δpp pp

kde:

Δpp =

rozdíl tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla, kPa

pp =

absolutní tlak na výstupu čerpadla, kPa

Lineární úpravou postupem nejmenších čtverců se odvodí tato kalibrační rovnice:

D0 a m jsou konstanty úseku na ose souřadnic a sklonu, které popisují regresní přímky.

U systému CVS s více rychlostmi musí být kalibrační křivky sestrojené pro různé rozsahy průtoku čerpadla přibližně rovnoběžné a hodnoty úseku na ose souřadnic D0 se musí zvětšovat s poklesem průtoku čerpadla.

Hodnoty vypočtené z rovnice se smějí lišit nejvýše o ± 0,5 % od změřené hodnoty V 0. Hodnoty m se mění od jednoho čerpadla k druhému. Přítok částic způsobí v průběhu času zmenšování ztrát v čerpadle, což se odráží v menších hodnotách m. Proto se kalibrace musí provést při uvedení čerpadla do provozu, po větší údržbě, a jestliže ověření celého systému (odstavec 2.4) ukazuje změnu míry ztrát.

2.3.

Kalibrace Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) Kalibrace CFV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s kritickým průtokem. Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty.

L 103/159

L 103/160


CS 2.3.1.

12.4.2008

Analýza údajů Průtok vzduchu Qs při každém nastavení škrcení (nejméně 8 nastavení) se vypočte v m3/min z údajů průtokoměru s použitím postupu předepsaného výrobcem. Kalibrační koeficient se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení takto:

KV =

qvCVS pp

pffiffiffi T

kde: qvCVS = T = pp =

průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s teplota na vstupu Venturiho trubice, K absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice, kPa

K určení rozsahu kritického proudění se sestrojí křivka Kv jako funkce tlaku na vstupu Venturiho trubice. Při kritickém (škrceném) průtoku má Kv poměrně konstantní hodnotu. Při poklesu tlaku (zvyšujícím se podtlaku) se průtok Venturiho trubicí uvolňuje a Kv se zmenšuje, což ukazuje, že CFV pracuje mimo přípustný rozsah. Pro nejméně osm bodů v oblasti kritického proudění se vypočtou průměrná hodnota Kv a směrodatná odchylka. Směrodatná odchylka nesmí překročit ± 0,3 % průměrné hodnoty KV.

2.4.

Kalibrace Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV) Kalibrace SSV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s podzvukovým prouděním. Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty, poklesu tlaku mezi vstupem a hrdlem SVV.

2.4.1.

Analýza údajů Průtok vzduchu (QSSV) při každém nastavení škrcení (nejméně 16 nastavení) se vypočte v m3/min z údajů průtokoměru s použitím postupu předepsaného výrobcem. Koeficient průtoku se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení takto:

QSSV = A0 d2 Cd pp

ffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi s ffi 1 1,4286 1 rp − r 1,7143 p 1 − r 4D r 1,4286 p T

kde: QSSV = průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s T = teplota na vstupu Venturiho trubice, K d = průměr hrdla SSV, m

rp = poměr hrdla SSV k absolutnímu statickému tlaku na vstupu = SSV = 1−

Δp pp

rD = poměr průměru hrdla SSV d k vnitřnímu průměru přívodní trubky D K určení rozsahu podzvukového proudění se sestrojí křivka Cd jako funkce Reynoldsova čísla na hrdle SSC. Re na hrdle SSV se vypočte podle tohoto vzorce:

Re = A1

QSSV dµ

kde:

A1 = soubor konstant a převodů jednotek = 25,55152

1 m3

min mm s m

QSSV = průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s d=

průměr hrdla SSV, m

12.4.2008


CS μ=

absolutní nebo dynamická viskozita plynu vypočtená podle tohoto vzorce:

b=

b T 1,5 kg=m − s SþT empirická konstanta = 1,458 x 106, kg/ms K0,5

S=

empirická konstanta = 110,4 K

μ=

Protože QSSV je údajem potřebným pro vzorec k výpočtu Re, musí výpočty začít s počátečním odhadem hodnoty pro QSSV nebo Cd kalibrační Venturiho trubice a musí se opakovat tak dlouho, dokud QSSV nekonverguje. Konvergenční postup musí mít přesnost nejméně 0,1 %.

Pro minimálně šestnáct bodů v oblasti podzvukového proudění musí být hodnoty Cd vypočtené na základě výsledné rovnice pro přizpůsobení kalibrační křivky v rozmezí ± 0,5 % naměřené hodnoty C d pro každý kalibrační bod.

2.5.

Ověření celého systému Celková přesnost systému pro odběr vzorků a analytického systému CVS se určí zavedením známého množství znečišťujícího plynu do systému za běžného provozu. Znečišťující látka se analyzuje a vypočte se hmotnost podle odstavce 4.3 dodatku 2 přílohy 4A kromě propanu, u něhož se použije faktor 0,000472 místo hodnoty 0,000479 pro HC. Použije se jeden ze dvou následujících postupů.

2.5.1.

Měření clonou pro kritické proudění

Známé množství čistého plynu (oxid uhelnatý nebo propan) se vpustí do systému CVS kalibrovanou clonou pro kritické proudění. Jestliže je tlak na vstupu dostatečně velký, není průtok, který se seřídí clonou s kritickým prouděním, závislý na tlaku na výstupu clony (= kritické proudění). Systém CVS je v provozu jako při běžné zkoušce emisí z výfuku po dobu 5 až 10 minut. Vzorek plynu se analyzuje obvyklým zařízením (odběrný vak nebo postup integrace) a vypočte se hmotnost plynu. Takto určená hmotnost se smí lišit nejvýše o ± 3 % od známé hmotnosti vpuštěného plynu.

2.5.2.

Měření gravimetrickým postupem

S přesností ± 0,01 gramu se určí hmotnost malé láhve naplněné oxidem uhelnatým nebo propanem. Systém CVS je v provozu jako při běžné zkoušce emisí z výfuku po dobu 5 až 10 minut, přičemž se oxid uhelnatý nebo propan vpouští do systému. Množství čistého plynu, které se uvolní, se určí z hmotnostního rozdílu zjištěného vážením. Vzorek plynu se analyzuje obvyklým zařízením (odběrný vak nebo postup integrace) a vypočte se hmotnost plynu. Takto určená hmotnost se smí lišit nejvýše o ± 3 % od známé hmotnosti vpuštěného plynu.

3.

KALIBRACE SYSTÉMU PRO MĚŘENÍ ČÁSTIC

3.1.

Úvod Kalibrace systému pro měření částic se omezuje na průtokoměry používané k určení průtoku vzorku a ředicího poměru. Každý průtokoměr musí být kalibrován tak často, jak je nutné, aby splňoval požadavky na přesnost podle tohoto předpisu. Postup kalibrace, který je nutno použít, je popsán v odstavci 3.2.

3.2.

Měření průtoku

3.2.1.

Periodická kalibrace

a)

Aby byl splněn požadavek na absolutní přesnost měření průtoku podle odstavce 2.2 dodatku 4 této přílohy, průtokoměr nebo přístroje k měření průtoku musí být kalibrovány přesným průtokoměrem, který odpovídá mezinárodním nebo vnitrostátním normám.

L 103/161

L 103/162


CS b)

Jestliže se průtok vzorku plynu určuje diferenciálním měřením toku, musí být průtokoměr nebo přístroje k měření průtoku kalibrovány jedním z následujících postupů, tak aby průtok sondou q mp do tunelu splňoval požadavky na přesnost podle odstavce 4.2.5.2 dodatku 4 této přílohy:

i)

Průtokoměr qmdw se zapojí v sérii s průtokoměrem qmdew, rozdíl mezi dvěma průtokoměry se kalibruje pro nejméně 5 bodů seřízení, přičemž hodnoty průtoku jsou rovnoměrně rozloženy mezi nejnižší hodnotou qmdw použitou při zkoušce a hodnotou qmdew použitou při zkoušce. Ředicí tunel může být obtečen.

ii)

Kalibrovaný přístroj k měření hmotnostního průtoku se zapojí v sérii s průtokoměrem pro q mdew a zkontroluje se přesnost hodnoty použité pro zkoušku. Poté se kalibrovaný přístroj k měření hmotnostního průtoku zapojí v sérii s průtokoměrem pro qmdw a zkontroluje se přesnost pro nejméně 5 nastavení odpovídajících ředicímu poměru mezi 3 a 50 (vztaženo na qmdew použitý při zkoušce).

(iii)

Přenosová trubka TT se odpojí od výfuku a připojí se k ní kalibrovaný přístroj k měření průtoku s vhodným rozsahem pro měření qmp. Poté se qmdew nastaví na hodnotu použitou při zkoušce a qmdw se následně nastaví na nejméně 5 hodnot odpovídajících ředicím poměrům q mezi 3 a 50. Nebo je možno použít speciální kalibrační proudovou dráhu, v níž je tunel obtečen, ale celkový a ředicí vzduch proudí příslušnými průtokoměry jako při skutečné zkoušce.

iv)

Do přenosové trubky TT se přivede sledovací plyn. Sledovacím plynem může být složka výfukových plynů, např. CO2 nebo NOx. Po ředění v tunelu se měří složka sledovacího plynu. Měření se provádí pro 5 ředicích poměrů mezi 3 a 50. Přesnost proudění vzorku se určí z ředicího poměru rd:

qmp =

c)

3.2.2.

3.2.3.

qmdew rd

Přesnost analyzátorů plynu je nutno vzít v úvahu při záruce přesnosti qmp.

Kontrola průtoku uhlíku

a)

K odhalení problémů při měření a ověření správné funkce systému s ředěním části toku se doporučuje kontrola průtoku uhlíku s využitím skutečných výfukových plynů. Kontrolu průtoku uhlíku je nutno provést nejméně pokaždé, když je namontován nový motor, nebo došlo-li k významné změně konfigurace zkušebního stanoviště.

b)

Motor musí běžet na maximální točivý moment při plném zatížení a otáčkách nebo v jiném ustáleném režimu, při němž vzniká 5 % nebo více emisí CO2. Systém odběru vzorků s ředěním části toku musí fungovat s faktorem ředění přibližně 15: 1.

c)

Provádí-li se kontrola průtoku uhlíku, použije se postup uvedený v dodatku 6 této přílohy. Průtoky uhlíku se vypočítají podle odstavců 2.1 až 2.3 dodatku 6 této přílohy. Všechny průtoky uhlíku se smějí navzájem lišit nejvíce o 6 %.

Kontrola před zkouškou

a)

Kontrola před zkouškou se provádí v rozmezí dvou hodin před zkouškou takto:

b)

Přesnost průtokoměrů se zkontroluje stejným způsobem, jaký se používá pro kalibraci (viz odstavec 3.2.1 tohoto dodatku) u nejméně dvou bodů, včetně hodnot průtoku qmdw, které odpovídají ředicím poměrům mezi 5 a 15 pro hodnotu qmdew použitou při zkoušce.

c)

Pokud lze na základě záznamů postupu kalibrace podle odstavce 3.2.1 prokázat, že kalibrace průtokoměru je stabilní po delší dobu, je možno kontrolu před zkouškou vynechat.

12.4.2008

12.4.2008


CS 3.3.

3.4.

Určení doby transformace (pro systémy s ředěním části toku pouze u ETC) a)

Nastavení systému pro určení doby transformace musí být naprosto stejné jako při měření zkušebního chodu. Doba transformace se určí některým z těchto postupů:

b)

Nezávislý referenční průtokoměr s měřicím rozsahem vhodným pro průtok sondou se zapojí v sérii se sondou a spojí se s ní. Tento průtokoměr musí mít dobu transformace kratší než 100 ms pro velikosti průtoku použité při měření doby odezvy a dostatečně malé škrcení toku, aby neovlivňovalo dynamický výkon systému s ředěním části toku, a musí být v souladu s osvědčenou technickou praxí.

c)

Do průtoku výfukových plynů (nebo průtoku vzduchu, pokud se vypočítává průtok výfukových plynů) systémem s částečným ředěním toku se zavede skoková změna, z nízkého průtoku na nejméně 90 % plného rozsahu stupnice. Spouštěč skokové změny musí být stejný, jako spouštěč použitý ke spuštění dopředné kontroly při skutečné zkoušce. Signál ke skokové změně průtoku a odezva průtokoměru se zaznamenávají s frekvencí záznamu nejméně 10 Hz.

d)

Na základě těchto údajů se určí doba transformace pro systém s ředěním části toku, což je doba od počátku signálu ke skokové změně průtoku do bodu 50 % odezvy průtokoměru. Stejným způsobem se určí doby transformace signálu qmp systému s ředěním části toku a signálu qmew, i průtokoměru výfukových plynů. Tyto signály se používají při regresních analýzách prováděných po každé zkoušce (viz odstavec 3.8.3.2 dodatku 2 této přílohy).

e)

Výpočet se opakuje pro nejméně pět signálů ke zvýšení a poklesu průtoku a z výsledků se vypočte průměrná hodnota. Od této hodnoty se odečte interní doba transformace (< 100 msec) referenčního průtokoměru. Výsledkem je „dopředná“ hodnota systému s ředěním části toku, která se použije v souladu s odstavcem 3.8.3.2 dodatku 2 této přílohy.

Kontrola podmínek části toku Zkontrolují se rozsah rychlosti výfukových plynů a kolísání tlaku a případně se seřídí podle požadavků uvedených v odstavci 2.2.1 dodatku 7 (EP).

3.5.

Intervaly mezi kalibracemi Přístroje k měření průtoku se musí kalibrovat nejméně každé tři měsíce nebo vždy, když se na systému provedly opravy nebo změny, které by mohly kalibraci ovlivnit.

4.

KALIBRACE ZAŘÍZENÍ PRO MĚŘENÍ KOUŘE

4.1.

Úvod Opacimetr se musí kalibrovat tak často, jak je potřebné ke splnění požadavků na přesnost stanovených tímto předpisem. V tomto odstavci je popsán postup kalibrace pro analyzátory uvedené v odstavci 5 dodatku 4 a v odstavci 3 dodatku 7 této přílohy.

4.2.

Postup kalibrace

4.2.1.

Doba zahřátí

Opacimetr se zahřeje a stabilizuje podle doporučení výrobce. Jestliže je opacimetr vybaven systémem proplachování vzduchem, který zamezuje úsadám na optice přístroje, měl by být tento systém také uveden do provozu a seřízen podle doporučení výrobce.

L 103/163

L 103/164

CS 4.2.2.


Určení linearity odezvy Linearita opacimetru se kontroluje v režimu indikace opacity podle doporučení výrobce. Tři neutrální filtry známé propustnosti, které musí splňovat požadavky uvedené v odstavci 5.2.5 dodatku 4 této přílohy, se nasadí do opacimetru a hodnota se zaznamená. Neutrální filtry musí mít jmenovité opacity přibližně 10 %, 20 % a 40 %. Linearita se smí lišit nejvýše o ± 2 % opacity od jmenovité hodnoty neutrálního filtru. Každá nelinearita překračující výše uvedenou hodnotu se musí před zkouškou korigovat.

4.3.

Intervaly mezi kalibracemi Opacimetr se musí kalibrovat podle odstavce 4.2.2 nejméně každé tři měsíce nebo vždy, když se provedou na systému opravy nebo změny, které by mohly kalibraci ovlivnit.

12.4.2008

12.4.2008


CS

Dodatek 6 Kontrola průtoku uhlíku

1.

ÚVOD Až na velmi malou část pochází veškerý uhlík přítomný ve výfukových plynech z paliva a až na velmi malou část se všechen projeví ve výfukových plynech jako CO2. Z této skutečnosti vychází postup kontroly ověřování systému na základě měření CO2. Průtok uhlíku do systémů k měření výfukových plynů je určen z průtoku paliva. Průtok uhlíku v různých bodech odběru v systémech k odběru vzorků emisí a částic je určen z koncentrací CO2 a průtoků plynů v těchto bodech. V tomto ohledu poskytuje známý zdroj průtoku uhlíku motor a pozorováním téhož průtoku uhlíku ve výfukové trubce a na výstupu systému k odběru vzorků částic s ředěním části toku se ověřuje těsnost a přesnost měření průtoku. Tato kontrola má tu výhodu, že součásti jsou v provozu ve skutečných podmínkách zkoušky motoru, pokud jde o teplotu a průtok. Na níže uvedeném schématu jsou znázorněny body odběru vzorku, v nichž se kontroluje průtok uhlíku. Dále jsou uvedeny specifické rovnice pro průtok uhlíku v každém bodu odběru vzorku.

Obrázek 7 Body měření ke kontrole průtoku uhlíku

2.

VÝPOČTY

2.1. Průtok uhlíku do motoru (místo 1) Hmotnostní průtok uhlíku do motoru pro palivo CHαOε je dán rovnicí: qmCf =

12,011 qmf 12,011 þ α þ 15,999 ε

kde:

qmf

= hmotnostní průtok paliva, kg/s

L 103/165

L 103/166


CS

2.2. Průtok uhlíku v surových výfukových plynech (místo 2) Hmotnostní průtok uhlíku ve výfukové trubce motoru se určí z koncentrace CO2 v surových výfukových plynech a hmotnostního průtoku výfukových plynů:

qmCe =

c

− cCO2 a 12,011 qmew 1 100 Mre

CO2 r

kde: cCO2,r cCO2,a qmew Mre

= = = =

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v surových výfukových plynech, % koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v okolním vzduchu, % (přibližně 0,04 %) hmotnostní průtok výfukových plynů ve vlhkém stavu, kg/s molekulová hmotnost výfukových plynů

Měří-li se CO2 na suchém základě, převede se na vlhký základ podle odstavce 5.2 dodatku 1 této přílohy.

2.3. Průtok uhlíku v ředicím systému (místo 3) Průtok uhlíku se určí z koncentrace CO2 po zředění, z hmotnostního průtoku výfukových plynů a průtoku vzorku: qmCp =

c

− cCO2 a 12,011 qmew qmdew Mre 100 qmp

CO2 d

kde: cCO2, d cCO2 , qmdew qmew qmp Mre

= = = = =

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu ve zředěných výfukových plynech na výstupu ředicího tunelu, % koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v okolním vzduchu, % (přibližně 0,04 %) hmotnostní průtok zředěných výfukových plynů ve vlhkém stavu, kg/s hmotnostní průtok výfukových plynů na vlhkém základě, kg/s (pouze systém s ředěním části toku) průtok vzorku výfukových plynů do systému s ředěním části toku, kg/s (pouze systém s ředěním části toku) = molekulová hmotnost výfukových plynů

Měří-li se CO2 na suchém základě, převede se na vlhký základ podle odstavce 5.2 dodatku 1 této přílohy.

2.4. Molekulová hmotnost (Mre) výfukových plynů se vypočte takto: 1þ Mre =

qmf qmaw

Ha 10 − 3 1 α ε δ þ þ þ qmf 2 1,0079 þ 15,999 Mra 4 2 2 þ qmaw 12,01 þ 1,0079 α þ 15,999 ε þ 14,006 δ þ 32,06 γ 1 þ Ha 10 − 3

kde: qmf qmaw Ha Mra α, δ, ε, γ

= = = = =

hmotnostní průtok paliva, kg/s hmotnostní průtok nasávaného vzduchu na vlhkém základě, kg/s vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu molekulová hmotnost nasávaného vzduchu v suchém stavu (= 28,9 g/mol) molární poměry vztažené na palivo C Hα Oδ Nε Sγ

Další alternativou je použití těchto molárních hmotností: Mre (vznětové motory) = 28,9 g/mol Mre (LPG) = 28,6 g/mol Mre (NG) = 28,3 g/mol

12.4.2008

12.4.2008


CS

Dodatek 7 Analytické systémy a systémy pro odběr vzorků

1.

URČENÍ PLYNNÝCH EMISÍ

1.1.

Úvod Odstavec 1.2 a obrázky 7 a 8 obsahují podrobné popisy doporučených systémů pro odběr vzorků a doporučených analytických systémů. Protože různá uspořádání mohou poskytovat rovnocenné výsledky, nepožaduje se přesná shoda s obrázky 7 a 8. Ke získání dalších informací a ke koordinaci funkcí dílčích systémů mohou být použity další části, jako jsou přístroje, ventily, elektromagnety, čerpadla a spínače. Jiné části, které nejsou potřebné k udržování přesnosti některých systémů, mohou být vyloučeny, jestliže je jejich vyloučení založeno na osvědčeném odborném úsudku.

Obrázek 7 Schéma systému pro analýzu surových výfukových plynů pro CO, CO2, NOx a HC, platí jen pro zkoušku ESC

1.2.

Popis analytického systému Je zde popsán analytický systém pro určení plynných emisí v surových (obrázek 7, pouze zkouška ESC) nebo ve zředěných (obrázek 8, zkoušky ETC a ESC) výfukových plynech na základě použití: a)

analyzátoru HFID pro měření uhlovodíků;

b)

analyzátorů NDIR pro měření oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého;

c)

detektoru HCLD nebo rovnocenného analyzátoru pro měření oxidů dusíku.

Vzorek pro všechny složky se může odebírat jednou odběrnou sondou nebo dvěma odběrnými sondami umístěnými velmi blízko sebe, rozvedenými uvnitř do různých analyzátorů. Je nutné dbát na to, aby v žádném bodě analytického systému nedocházelo ke kondenzaci složek výfukových plynů (tedy ani vody nebo kyseliny sírové).

L 103/167

L 103/168


CS

Obrázek 8

Schéma systému k analýze zředěných výfukových plynů pro CO, CO2, NOx a HC pro zkoušku ETC a volitelně pro zkoušku ESC

1.2.1.

Popis částí na obrázcích 7 a 8: EP výfuková trubka

SP1: odběrná sonda výfukových plynů (jen obrázek 7)

Doporučuje se sonda přímého tvaru, z nerezavějící oceli, s uzavřeným koncem a s více otvory. Vnitřní průměr nesmí být větší než vnitřní průměr odběrného potrubí. Tloušťka stěny sondy nesmí být větší než 1 mm. Musí mít nejméně tři otvory ve třech různých radiálních rovinách o takové velikosti, aby odebíraly přibližně stejný tok vzorku. Sonda musí pokrývat nejméně 80 % průměru výfukové trubky. Lze použít jednu nebo dvě odběrné sondy.

SP2: odběrná sonda vzorků HC ze zředěných výfukových plynů (jen obrázek 8)

Sonda musí:

a)

být vymezena jako první část délky 254 mm až 762 mm vyhřívaného odběrného potrubí HSL1;

b)

mít minimální vnitřní průměr 5 mm;

c)

být namontována v ředicím tunelu DT (viz odstavec 2.3, obrázek 20) v bodě, kde jsou dobře promíchány ředicí vzduch a výfukové plyny (tj. ve vzdálenosti přibližně 10 průměrů tunelu ve směru proudění plynu od bodu, ve kterém vstupují výfukové plyny do ředicího tunelu);

d)

být dostatečně vzdálena (radiálně) od ostatních sond a od stěny tunelu tak, aby nebyla ovlivňována vlněním nebo víry;

e)

být vyhřívána tak, aby se teplota proudu plynů ve výstupu ze sondy zvýšila na 463 K ± 10 K (190 oC ± 10 oC).

12.4.2008

12.4.2008


CS

SP3: odběrná sonda vzorků CO, CO2, NOx ze zředěných výfukových plynů (jen obrázek 8) Sonda musí: a)

být v téže rovině jako SP2;

b)

být dostatečně vzdálena (radiálně) od ostatních sond a od stěny tunelu tak, aby nebyla ovlivňována vlněním nebo víry;

c)

být vyhřívána a izolována po celé své délce tak, aby měla teplotu nejméně 328 K (55 oC) za účelem zabránit kondenzaci vody.

HSL1: vyhřívané odběrné potrubí Odběrné potrubí vede vzorek plynu z jediné sondy k dělicímu bodu/bodům a k analyzátoru HC. Odběrné potrubí musí: a)

mít vnitřní průměr nejméně 5 mm a nejvýše 13,5 mm;

b)

být vyrobeno z nerezavějící oceli nebo z polytetrafluoretylenu (PTFE);

c)

udržovat teplotu stěn na 463 K ± 10 K (190 oC ± 10 oC), měřeno na každém odděleně regulovaném vyhřívaném úseku, jestliže výfukové plyny v odběrné sondě dosahují teploty 463 K (190 oC) nebo méně;

d)

udržovat teplotu stěn na hodnotě nad 453 K (180 oC), jestliže je teplota výfukových plynů v odběrné sondě vyšší než 463 K (190 oC);

e)

udržovat teplotu plynu těsně před vyhřívaným filtrem F2 a před HFID na 463 K ± 10 K (190 oC ± 10 oC).

HSL2: vyhřívané odběrné potrubí pro NOx Odběrné potrubí musí: a)

udržovat teplotu stěn od 328 K do 473 K (od 55 oC do 200 oC) až ke konvertoru C, jestliže se používá chladicí lázeň B, a až k analyzátoru jestliže se chladicí lázeň B nepoužívá;

b)

být vyrobeno z nerezavějící oceli nebo z polytetrafluoretylenu (PTFE).

SL: odběrné potrubí pro CO a CO2 Potrubí musí být vyrobeno z PTFE nebo z nerezavějící oceli. Může být vyhřívané nebo nevyhřívané. BK: vak k odběru pozadí (volitelný; jen obrázek 8) Pro odběr vzorků koncentrace pozadí. BG: vak k odběru vzorků (volitelný; jen obrázek 8, pro CO a CO2) K odběru koncentrace vzorků. F1: vyhřívaný předfiltr (volitelný)

L 103/169

L 103/170

CS


Filtr musí mít stejnou teplotu jako HSL1. F2: vyhřívaný filtr Filtr musí ze vzorku plynu oddělit všechny pevné částice, než tento vzorek vstoupí do analyzátoru. Filtr musí mít stejnou teplotu jako HSL1. Filtr se musí měnit podle potřeby. P: vyhřívané odběrné čerpadlo Čerpadlo musí být vyhříváno na teplotu HSL1. HC: Vyhřívaný plamenoionizační detektor (HFID) k určení uhlovodíků. Teplota se musí udržovat na hodnotě od 453 K do 473 K (od 180 oC do 200 oC). CO, CO2: Analyzátory NDIR k určení oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého (volitelné k určení ředicího poměru pro měření PT). NO: Detektor CLD nebo HCLD k určení oxidů dusíku. Jestliže se použije HCLD, musí se udržovat na teplotě od 328 K do 473 K (od 55 oC do 200 oC). Konvertor C Konvertor se použije ke katalytické redukci NO2 na NO před analýzou v CLD nebo v HCLD. Chladicí lázeň B (volitelná) K ochlazení a ke kondenzaci vody ze vzorku výfukových plynů. Lázeň se musí udržovat na teplotě od 273 K do 277 K (od 0 oC do 4 oC) ledem nebo chladicím systémem. Je volitelná, jestliže na analyzátor nepůsobí rušivé vlivy vodní páry určené podle odstavců 1.9.1 a 1.9.2 dodatku 5 této přílohy. Jestliže se voda odstraňuje kondenzací, musí se monitorovat teplota vzorku plynu nebo rosný bod buď v odlučovači vody, nebo v toku za ním. Teplota vzorku plynu nebo rosného bodu nesmí přesáhnout 280 K (7 oC). Pro odstranění vody ze vzorku nejsou přípustné chemické vysoušeče. Čidlo teploty T1, T2, T3 K monitorování teploty proudu plynu. Čidlo teploty T4 Pro monitorování teploty konvertoru NO2 na NO. Čidlo teploty T5 Pro monitorování teploty chladicí lázně. G1, G2, G3: snímač tlaku Pro měření tlaku v odběrných potrubích. R1, R2: regulátor tlaku Pro regulaci tlaku vzduchu a popřípadě paliva pro HFID. R3, R4, R5: regulátor tlaku

12.4.2008

12.4.2008

CS


Pro řízení tlaku v odběrných potrubích a toku k analyzátorům.

FL1, FL2, FL3: průtokoměr

K monitorování průtoku vzorku obtokem.

FL4 až FL6: průtokoměr (volitelný)

Pro monitorování průtoku analyzátory.

V1 až V5: vícecestný ventil

Ventily vhodné k volitelnému přepínání toku vzorku, kalibračního plynu rozpětí nebo nulovacího plynu do analyzátoru.

V6, V7: elektromagnetický ventil

Pro obtok konvertoru NO2 na NO.

V8: jehlový ventil

Pro vyrovnání průtoku přes konvertor NO2 na NO C a obtokem.

V9, V10: jehlový ventil

Pro regulaci průtoku do analyzátorů.

V11, V12: vypouštěcí ventil (volitelný)

Pro vypouštění kondenzátu z lázně B.

1.3.

Analýza NMHC (jen pro plynové motory na NG)

1.3.1.

Postup plynové chromatografie (GC, obrázek 9)

Při použití postupu GC se vpouští malý měřený objem vzorku na analytický sloupec, kterým se prožene inertní nosný plyn. Sloupec oddělí jednotlivé složky podle jejich bodu varu, takže unikají ze sloupce v různých časech. Pak procházejí detektorem, který vyšle elektrický signál, jenž závisí na jejich koncentraci. Protože to není kontinuální analytická technika, může se použít jen ve spojení s postupem odběru vzorku do vaku, jak je popsáno v odstavci 3.4.2 dodatku 4 této přílohy.

K analýze NMHC se použije automatizovaná GC s detektorem FID. Výfukové plyny se odebírají do vaku, odkud se oddělí jejich část a vpustí se do GC. Vzorek se na Porapakově sloupci rozdělí na dvě části (CH4/vzduch/CO a NMHC/ CO2/H2O). Sloupec s molekulárním sítem oddělí CH4 od vzduchu a od CO, potom CH4 projde do detektoru FID, kde se změří jeho koncentrace. Úplný cyklus od vpuštění jednoho vzorku do vpuštění druhého vzorku se může provést za 30 s. K určení NMHC se odečte koncentrace CH 4 od koncentrace celku HC (viz odstavec 4.3.1 dodatku 2 této přílohy).

Na obrázku 9 je znázorněna typická sestava GC k běžnému určení CH 4. Na základě osvědčeného odborného úsudku je rovněž možné použít jiného postupu GC.

L 103/171

L 103/172

CS

Úřední věstník Evropské unie Obrázek 9

Schéma analýzy methanu (postup GC)

Popis částí na obrázku 9:

PC: Porapakův sloupec

Použije se Porapakův sloupec N, 180/300 μm (velikost ok 50/80), délka 610 mm × vnitřní průměr 2,16 mm, a stabilizuje se před prvním použitím po dobu nejméně 12 hodin při 423 K (150 oC) s nosným plynem.

MSC: sloupec s molekulárním sítem

Použije se sloupec typu 13X, 250/350 μm (velikost ok 45/60), délka 1 220 mm × vnitřní průměr 2,16 mm, a stabilizuje se před prvním použitím po dobu nejméně 12 hodin při 423 K (150 oC) s nosným plynem.

OV: pec

K udržení stabilní teploty sloupců a ventilů pro provoz analyzátoru a k stabilizaci sloupců na 423 K (150 oC).

SLP: smyčka na vzorek

Trubka z nerezavějící oceli délky dostatečné k vytvoření objemu přibližně 1 cm3.

P: čerpadlo

Pro dopravu vzorku do plynového chromatografu.

D: vysoušeč

Pro odstranění vody a jiných znečišťujících látek, které mohou být v nosném plynu, se použije vysoušeč obsahující molekulární síto.

12.4.2008

12.4.2008

CS


HC: Plamenoionizační detektor (FID) k měření koncentrace methanu.

V1: ventil ke vpouštění vzorku

Ke vpouštění vzorku odděleného z odběrného vaku vedeného potrubím SL podle obrázku 8. Musí mít malý mrtvý objem, být plynotěsný a musí jej být možné zahřát na teplotu 423 K (150 oC).

V3: vícecestný ventil

K volbě kalibračního plynu rozpětí, vzorku nebo k uzavření.

V2, V4, V5, V6, V7, V8: jehlový ventil

Pro nastavení průtoku v systému.

R1, R2, R3: regulátor tlaku

Pro řízení průtoku paliva (= nosný plyn), vzorku a vzduchu.

FC: průtoková kapilára

Pro řízení průtoku vzduchu k detektoru FID.

G1, G2, G3: snímač tlaku

Pro řízení průtoku paliva (= nosný plyn), vzorku a vzduchu.

F1, F2, F3, F4, F5: filtr

Filtry ze sintrovaného kovu k zabránění vniknutí částic nečistot do čerpadla nebo do přístrojů.

FL1: průtokoměr

K měření průtoku vzorku v obtoku.

1.3.2.

Postup separátoru uhlovodíků jiných než methan (NMC, obrázek 10)

Separátor oxiduje všechny uhlovodíky kromě CH4 na CO2 a H2O tak, aby při průchodu vzorku přístrojem NMC měřil detektor FID jen CH4. Jestliže se použije odběrný vak, musí se namontovat na SL (viz odstavec 1.2, obrázek 8) systém rozdělující tok, aby mohl procházet separátorem nebo jej obtékat, jak ukazuje horní části obrázku 10. Při měření NMHC se musí obě hodnoty (HC a CH4) sledovat na detektoru FID a zaznamenávat. Jestliže se použije postup integrace, musí se paralelně s normálním FID namontovat do HSL1 (viz odstavec 1.2, obrázek 8) separátor NMC zapojený do série s dalším FID podle dolní části obrázku 10. Při měření NMHC se musí sledovat a zaznamenávat hodnoty (HC a CH4) udávané oběma detektory FID.

Musí se určit katalytický účinek separátoru na CH4 a C2H6 při teplotě nejméně 600 K (327 oC) před měřením a při hodnotách H2O, které jsou reprezentativní pro podmínky v proudu výfukových plynů. Musí být znám rosný bod a obsah O2 v odebraném vzorku výfukových plynů. Musí se zaznamenat relativní odezva detektoru FID na CH 4 (viz odstavec 1.8.2 dodatku 5 této přílohy).

L 103/173

L 103/174


CS

Obrázek 10 Schéma analýzy methanu separátorem uhlovodíků jiných než methan (NMC)

Popis částí na obrázku 10: NMC: separátor uhlovodíků jiných než methan Pro oxidování všech uhlovodíků kromě methanu. HC: Vyhřívaný plamenoionizační detektor (HFID) k měření koncentrací HC a CH 4. Teplota se musí udržovat na hodnotě od 453 K do 473 K (od 180 oC do 200 oC). V1: vícecestný ventil K volbě vzorku, nulovacího plynu a kalibračního plynu rozpětí. V1 je identický s V2 na obrázku 8. V2, V3: elektromagnetický ventil Pro zapojení obtoku NMC. V4: jehlový ventil Pro vyrovnání průtoku separátorem NMC a obtokem. R1: regulátor tlaku Pro řízení tlaku v odběrném potrubí a toku k HFID. R1 je identický s R3 na obrázku 8. FM1: průtokoměr K měření průtoku vzorku v obtoku. FL1 je identický s FL1 na obrázku 8.

12.4.2008

12.4.2008

CS


2.

ŘEDĚNÍ VÝFUKOVÝCH PLYNŮ A URČENÍ ČÁSTIC

2.1.

Úvod Odstavce 2.2, 2.3 a 2.4 a obrázky 11 až 22 obsahují podrobný popis doporučených systémů ředění a odběru vzorků. Protože různá uspořádání mohou poskytovat rovnocenné výsledky, nepožaduje se přesné dodržení zobrazených schémat. K získávání dalších informací a ke koordinaci funkcí částí systému se mohou použít doplňkové části, jako jsou přístroje, ventily, solenoidy, čerpadla a spínače. Jiné části, které nejsou potřebné k udržování přesnosti některých systémů, mohou být vyloučeny, jestliže je jejich vyloučení založeno na osvědčeném odborném úsudku.

2.2.

Systém s ředěním části toku Na obrázcích 11 až 19 je popsán systém založený na ředění části toku výfukových plynů. Rozdělení proudu výfukových plynů a následný postup ředění se může provést různými druhy systémů ředění. K následnému odběru částic prochází systémem pro odběr vzorku částic buď veškeré zředěné výfukové plyny nebo jen část zředěných výfukových plynů (odstavec 2.4, obrázek 21). První postup se označuje jako odběr celkového vzorku, druhý postup jako odběr dílčího vzorku.

Výpočet ředicího poměru závisí na druhu použitého systému. Doporučeny jsou tyto druhy:

Izokinetické systémy (obrázky 11, 12)

U těchto systémů je tok vedený do přenosové trubky přizpůsoben celkovému toku výfukových plynů z hlediska rychlosti plynu a/nebo tlaku a v důsledku toho je na odběrné sondě požadován nerušený a rovnoměrný tok výfukových plynů. Toho se obvykle dosáhne rezonátorem a přímou přívodní trubicí umístěnou před bodem odběru vzorku. Dělicí poměr se pak vypočte ze snadno měřitelných hodnot, jako jsou průměry trubek. Je třeba poznamenat, že izokinetika se používá jen k vyrovnání podmínek toku a ne k vyrovnání rozdělení podle velikostí. Toto vyrovnání není zpravidla nutné, protože částice jsou dostatečně malé, aby sledovaly proudnice výfukových plynů.

Systémy s řízením průtoku a s měřením koncentrace (obrázky 13 až 17)

U těchto systémů se vzorek odebírá z celkového toku výfukových plynů seřízením průtoku ředicího vzduchu a průtoku celkového toku zředěných výfukových plynů. Ředicí poměr se určí z koncentrací sledovacích plynů, jako jsou CO2 nebo NOx, které jsou běžně obsaženy ve výfukových plynech motoru. Měří se koncentrace zředěných výfukových plynů a ředicího vzduchu, zatímco koncentrace surových výfukových plynů se může měřit buď přímo, nebo se může určit z průtoku paliva a z rovnice bilance uhlíku, jestliže je známo složení paliva. Systémy mohou být řízeny na základě vypočteného ředicího poměru (obrázky 13, 14) nebo průtokem do přenosové trubky (obrázky 12, 13, 14).

Systémy s řízením průtoku a s měřením průtoku (obrázky 18, 19)

U těchto systémů je vzorek odebírán z celkového toku výfukových plynů nastavením průtoku ředicího vzduchu a průtoku celkového toku zředěných výfukových plynů. Ředicí poměr se určí z rozdílu těchto dvou průtoků. Požaduje se přesná vzájemná kalibrace průtokoměrů, protože relativní velikost obou průtoků může vést při větších ředicích poměrech (15 a větších) k významným chybám. Průtok je řízen velmi přímým způsobem tak, že se průtok zředěných výfukových plynů udržuje konstantní, a jestliže je třeba, mění se průtok ředicího vzduchu.

Používají-li se systémy s ředěním části toku, musí se věnovat pozornost potenciálním problémům ztrát částic v přenosové trubce, zajištění odběru reprezentativního vzorku z výfukových plynů motoru a určení dělicího poměru. Popisované systémy berou na tyto kritické oblasti zřetel.

L 103/175

L 103/176

CS


Systém s ředěním části toku s izokinetickou sondou a s odběrem dílčího vzorku (řízení SB)

Surové výfukové plyny se převádí z výfukové trubky EP izokinetickou odběrnou sondou ISP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Rozdíl tlaku výfukových plynů mezi výfukovou trubkou a vstupem do sondy se měří snímačem tlaku DPT. Tento signál se převádí na regulátor průtoku FC1, který řídí sací ventilátor SB tak, aby se na vstupu sondy udržoval nulový tlakový rozdíl. Za těchto podmínek jsou rychlosti výfukových plynů v EP a ISP identické a průtok zařízeními ISP a TT je konstantním podílem průtoku výfukových plynů. Dělicí poměr se určí z příčných průřezů EP a ISP. Průtok ředicího vzduchu se měří průtokoměrem FM1. Ředicí poměr se vypočte z průtoku ředicího vzduchu a z dělicího poměru.

Obrázek 12

Systém s ředěním části toku s izokinetickou sondou a s odběrem dílčího vzorku (řízení PB)

Surové výfukové plyny se převádí z výfukové trubky EP izokinetickou odběrnou sondou ISP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Rozdíl tlaku výfukových plynů mezi výfukovou trubkou a vstupem do sondy se měří snímačem tlaku DPT. Tento signál se převádí na regulátor průtoku FC1, kterým je řízen tlakový ventilátor PB tak, aby se na vstupu sondy udržoval nulový tlakový rozdíl. Toho se dosáhne tím, že se odebírá malá část ředicího vzduchu, jehož průtok byl právě změřen průtokoměrem FM1, a tato část se zavede do TT pneumatickou clonou. Za těchto podmínek jsou rychlosti výfukových plynů v EP a ISP identické a průtok zařízeními ISP a TT je konstantním podílem průtoku výfukových plynů. Dělicí poměr se určí z příčných průřezů EP a ISP. Ředicí vzduch je nasáván ředicím tunelem DT pomocí sacího ventilátoru SB a průtok se měří průtokoměrem FM1, který je na vstupu do DT. Ředicí poměr se vypočte z průtoku ředicího vzduchu a z dělicího poměru.

12.4.2008

12.4.2008

CS


Systém s ředěním části toku s měřením koncentrace CO2 nebo NOx a s odběrem dílčího vzorku

Surové výfukové plyny se převádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Koncentrace sledovacího plynu (CO2 nebo NOx) se měří v surových i zředěných výfukových plynech a v ředicím vzduchu analyzátorem/analyzátory EGA. Tyto signály se přenášejí do regulátoru průtoku FC2, který řídí buď tlakový ventilátor PB, nebo sací ventilátor SB tak, aby se v tunelu DT udržovaly požadované dělení toku výukového plynu a ředicí poměr. Ředicí poměr se vypočte z koncentrací sledovacího plynu v surových výfukových plynech, ve zředěných výfukových plynech a v ředicím vzduchu.

Obrázek 14

Systém s ředěním části toku s měřením koncentrace CO2, s bilancí uhlíku a s odběrem celkového vzorku

Surové výfukové plyny se převádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Koncentrace CO2 se měří ve zředěných výfukových plynech a v ředicím vzduchu analyzátorem/ analyzátory EGA. Signály CO2 a průtoku paliva GFUEL se přenášejí buď do regulátoru průtoku FC2, nebo do regulátoru průtoku FC3 systému k odběru vzorku částic (viz obrázek 21). FC2 řídí tlakový ventilátor PB, FC3 řídí odběrné čerpadlo P (viz obrázek 21), a tím seřizují toky do systému a z něj tak, aby se v tunelu DT udržovaly požadované dělení toku výfukových plynů a ředicí poměr. Ředicí poměr se vypočte z koncentrací CO2 a z GFUEL s použitím postupu bilance uhlíku.

L 103/177

L 103/178

CS


Systém s ředěním části toku s jednoduchou Venturiho clonou, s měřením koncentrace a s odběrem dílčího vzorku

Surové výfukové plyny se převádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT působením podtlaku tvořeného Venturiho clonou VN v DT. Průtok plynu TT závisí na změně hybnosti v oblasti Venturiho clony a je tak ovlivňován absolutní teplotou plynu ve výstupu z TT. V důsledku toho není dělení toku výfukových plynů pro daný průtok tunelem konstantní a ředicí poměr je při malém zatížení poněkud menší než při velkém zatížení. Koncentrace sledovacího plynu (CO2 nebo NOx) se měří v surových výfukových plynech, ve zředěných výfukových plynech a v ředicím vzduchu analyzátorem/analyzátory EGA a ředicí poměr se vypočte z hodnot takto změřených.

Obrázek 16

Systém s ředěním části toku s dvojitou Venturiho clonou nebo s dvojitou Venturiho trubicí, s měřením koncentrace a s odběrem dílčího vzorku

Surové výfukové plyny se převádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT děličem toku, který obsahuje sadu Venturiho trubic nebo clon. První z nich (FD1) je umístěna v EP, druhá (FD2) v TT. Dále jsou nutné dva řídicí ventily tlaku (PCV1 a PCV2) k udržování stálého dělicího poměru řízením protitlaku v EP a tlaku v DT. PCV1 je umístěna v EP za SP ve směru toku plynů, PCV2 je umístěna mezi tlakovým ventilátorem PB a DT. Koncentrace sledovacího plynu (CO2 nebo NOx) se měří v surových výfukových plynech, ve

12.4.2008

12.4.2008

CS


zředěných výfukových plynech a v ředicím vzduchu analyzátorem/analyzátory výfukového plynu EGA. Koncentrace jsou potřebné k ověření dělicího poměru toku výfukových plynů a mohou se použít k seřízení PCV1 a PCV2 k přesnému řízení dělicího poměru. Ředicí poměr se vypočte z koncentrací sledovacího plynu.

Obrázek 17 Systém s ředěním části toku s rozdělením do více trubek, s měřením koncentrace a s odběrem dílčího vzorku

Surové výfukové plyny se převádí z výfukové trubky EP přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT, a to cestou děliče toku FD3, který se skládá z většího počtu trubek týchž rozměrů (stejný průměr, délka a poloměr zakřivení) namontovaných v EP. Jednou z těchto trubek se vedou výfukové plyny do DT a ostatními trubkami se výfukové plyny vedou tlumicí komorou DC. Dělicí poměr je tedy určen celkovým počtem trubek. Řízení konstantního rozdělení vyžaduje nulový rozdíl tlaku mezi tlakem v DC a na výstupu z TT, který se měří diferenciálním tlakovým snímačem DPT. Nulový rozdíl tlaku se dosahuje vpouštěním čerstvého vzduchu do DT u výstupu z TT. Koncentrace sledovacího plynu (CO2 nebo NOx) se měří v surových výfukových plynech, ve zředěných výfukových plynech a v ředicím vzduchu analyzátorem/analyzátory výfukových plynů EGA. Koncentrace jsou potřebné k ověření dělicího poměru toku výfukových plynů a mohou se použít k řízení průtoku vpouštěného vzduchu k přesnému řízení dělicího poměru. Ředicí poměr se vypočte z koncentrací sledovacího plynu.

Obrázek 18 Systém s ředěním části toku, s řízením průtoku a s odběrem celkového vzorku

Surové výfukové plyny se převádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Celkový průtok tunelem se nastavuje regulátorem průtoku FC3 a odběrným čerpadlem P systému pro odběr vzorku částic (viz obrázek 18). Průtok ředicího vzduchu se řídí regulátorem průtoku FC2, který může používat GEXHW, GAIRW nebo GFUEL jako řídicí signály pro požadovaný dělicí poměr výfukových plynů. Průtok

L 103/179

L 103/180


CS

vzorku do DT je rozdílem celkového průtoku a průtoku ředicího vzduchu. Průtok ředicího vzduchu se měří průtokoměrem FM1, celkový průtok průtokoměrem FM3 systému pro odběr vzorku částic (viz obrázek 21). Ředicí poměr se vypočte z těchto dvou průtoků.

Obrázek 19

Systém s ředěním části toku s řízením průtoku a s odběrem dílčího vzorku

Surové výfukové plyny se převádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Rozdělení výfukových plynů a průtok do DT se řídí regulátorem průtoku FC2, který reguluje průtoky (nebo otáčky) tlakového ventilátoru PB a sacího ventilátoru SB. To je umožněno tím, že se vzorek odebraný ze systému pro odběr částic vrací do DT. GEXHW, GAIRW nebo GFUEL se mohou použít jako řídicí signály pro FC2. Průtok ředicího vzduchu se měří průtokoměrem FM1, celkový průtok průtokoměrem FM2. Ředicí poměr se vypočte z těchto dvou průtoků.

2.2.1.

Popis částí na obrázcích 11 až 19: EP výfuková trubka

Výfuková trubka musí být izolována. Ke zmenšení tepelné setrvačnosti výfukové trubky se doporučuje, aby poměr tloušťky stěny k průměru trubky byl nejvýše 0,015. Používání ohebných úseků se musí omezit na poměr délky k průměru nejvýše 12. Ohyby se musí co nejvíce omezit, aby se zmenšily úsady vzniklé působením setrvačných sil. Jestliže k systému patří tlumič výfuku zkušebního stavu, musí být i tento tlumič izolován.

U izokinetického systému nesmí mít výfuková trubka kolena, ohyby ani náhlé změny průměru, a to od vstupu sondy v délce nejméně 6 průměrů trubky proti směru proudění a 33 průměrů trubky ve směru proudění. Rychlost průtoku plynu v oblasti odběru musí být vyšší než 10 m/s, kromě volnoběžného režimu. Kolísání tlaku výfukových plynů nesmí překračovat v průměru ± 500 Pa. Jakékoliv kroky ke zmenšení kolísání tlaku, které překračují použití výfukového systému vozidla (včetně tlumiče a zařízení k následnému zpracování výfukových plynů), nesmějí měnit výkonové vlastnosti motoru ani způsobovat úsady částic.

U systémů bez izokinetické sondy se doporučuje, aby trubka byla přímá od vstupu sondy v délce nejméně 6 průměrů trubky proti směru proudění a 3 průměrů trubky ve směru proudění.

SP odběrná sonda (obrázky 10, 14, 15, 16, 18, 19)

Nejmenší vnitřní průměr musí být 4 mm. Poměr průměru výfukové trubky systému k průměru sondy musí být nejméně 4. Sondou musí být otevřená trubka směřující proti proudu plynu namontovaná v ose výfukové trubky nebo sonda s více otvory podle popisu v položce SP1 na obrázku 5 v odstavci 1.2.1.

12.4.2008

12.4.2008


CS

ISP: izokinetická odběrná sonda (obrázky 11, 12) Izokinetická odběrná sonda vzorku musí být namontována směrem proti proudu plynu v ose výfukové trubky v té části, která splňuje podmínky průtoku v úseku EP, a musí být konstruována tak, aby zabezpečovala úměrný vzorek surových výfukových plynů. Musí mít vnitřní průměr nejméně 12 mm. K izokinetickému rozdělení výfukových plynů udržováním nulového rozdílu tlaku mezi EP a ISP je nutný řídicí systém. Za těchto podmínek jsou rychlosti výfukových plynů v EP a v ISP identické a hmotnostní průtok sondou ISP je pak konstantní částí průtoku výfukového plynu. ISP musí být napojena na diferenciální tlakový snímač DPT. Regulátorem průtoku FC1 se zajišťuje nulový rozdíl tlaku mezi EP a ISP. FD1, FD2: dělič toku (obrázek 16) Ve výfukové trubce EP a v přenosové trubce TT je namontována sada Venturiho clon nebo trubic, která zajišťuje úměrný vzorek surového výfukových plynů. K úměrnému rozdělování řízením tlaků v EP a v DT je nutný regulační systém, který se skládá ze dvou ventilů k řízení tlaku PCV1 a PCV2. FD3: dělič toku (obrázek 17) Ve výfukové trubce EP je namontována sada trubek (vícetrubková jednotka), která zajišťuje úměrný vzorek surových výfukových plynů. Jedna z těchto trubek vede výfukové plyny do ředicího tunelu DT, zatímco ostatními trubkami se přivádí výfukové plyny do tlumicí komory DC. Trubky musí mít totožné rozměry (stejný průměr, délku, poloměr ohybu), aby rozdělování výfukových plynů záviselo jen na celkovém počtu trubek. K úměrnému rozdělování je nutný regulační systém, který udržuje nulový rozdíl tlaku mezi výstupem sady trubek do komory DC a výstupem trubky TT. Za těchto podmínek jsou rychlosti výfukových plynů v EP a v FD3 úměrné a průtok trubkou TT je pak konstantní částí průtoku výfukových plynů. Oba body se musí napojit na diferenciální tlakový snímač DPT. Regulátorem průtoku FC1 se zajišťuje nulový rozdíl tlaku. EGA: analyzátor výfukových plynů (obrázky 13, 14, 15, 16, 17) Mohou se použít analyzátory CO2 nebo NOx (u postupu bilance uhlíku pouze analyzátor CO2). Analyzátory musí být kalibrovány stejně jako analyzátory k měření plynných emisí. K určení rozdílů koncentrací se může použít jeden nebo více analyzátorů. Přesnost měřicích systémů musí být taková, aby přesnost určení GEDFW, i byla ± 4 %. TT: přenosová trubka (obrázky 11 až 19) Přenosová trubka musí: a)

být co možná nejkratší a nesmí být delší než 5 m;

b)

mít průměr nejméně takový, jako má sonda, avšak nejvýše 25 mm;

c)

mít výstup v ose ředicího tunelu a ve směru proudu.

Je-li trubky dlouhá 1 m a méně, musí být izolována materiálem s maximální tepelnou vodivostí 0,05 W/m· K s radiální tloušťkou izolace odpovídající průměru sondy. Jestliže je trubka delší než 1 m, musí být izolována a vyhřívána tak, aby teplota stěny byla nejméně 523 K (250 oC). DPT: diferenciální snímač tlaku (obrázky 11, 12, 17) Diferenciální snímač tlaku musí mít rozsah nejvýše ± 500 Pa. FC1: regulátor průtoku (obrázky 11, 12, 17) Regulátor průtoku je u izokinetických systémů (obrázky 11, 12) nutný k udržování nulového rozdílu tlaku mezi EP a ISP. Regulaci lze zajistit: a)

řízením otáček nebo průtoku sacího ventilátoru SB a udržováním otáček nebo průtoku tlakovým ventilátorem PB konstantních v každém režimu (obrázek 11), nebo

L 103/181

L 103/182


CS b)

seřízením sacího ventilátoru SB na konstantní hmotnostní průtok zředěných výfukových plynů a řízením průtoku tlakovým ventilátorem PB a tím průtoku vzorku výfukových plynů v oblasti na konci přenosové trubky TT (obrázek 12).

U systému s řízeným tlakem nesmí zbytková chyba v řídicí smyčce překročit ± 3 Pa. Kolísání tlaku v ředicím tunelu nesmí překročit v průměru ± 250 Pa. U vícetrubkového systému (obrázek 17) je regulátor průtoku nutný k úměrnému rozdělování výfukových plynů udržováním nulového rozdílu tlaku mezi výstupem z vícetrubkové jednotky a výstupem TT. Seřízení se provede řízením průtoku vzduchu vpouštěného do DT na výstupu TT. PCV1, PCV2: ventil k řízení tlaku (obrázek 16) U systému s dvojitými Venturiho clonami/dvojitými Venturiho trubicemi jsou nutné dva ventily k řízení tlaku, aby se řízením protitlaku v EP a tlaku v DT tok úměrně rozděloval. Ventily musí být umístěny v EP, a to za SP ve směru proudění, a mezi PB a DT. DC: tlumicí komora (obrázek 17) Tlumicí komora musí být namontována na výstupu sady více trubek, aby se minimalizovalo kolísání tlaku ve výfukové trubce EP. VN: Venturiho clona (obrázek 15) K vytvoření podtlaku v oblasti výstupu přenosové trubky TT se namontuje v ředicím tunelu DT Venturiho clona. Průtok v TT je určen změnou hybnosti v oblasti Venturiho clony a v zásadě je úměrný průtoku tlakovým ventilátorem PB a tím se dosahuje konstantního ředicího poměru. Protože je změna hybnosti ovlivňována teplotou na výstupu TT a rozdílem tlaků mezi EP a DT, je skutečný ředicí poměr při malém zatížení poněkud menší než při velkém zatížení. FC2: regulátor průtoku (obrázky 13, 14, 18, 19; volitelný) Regulátor průtoku se může použít k řízení průtoku tlakovým ventilátorem PB a/nebo sacím ventilátorem SB. Může být napojen na signály průtoku výfukových plynů, nasávaného vzduchu nebo paliva a/nebo na signály diferenciálního snímače CO2 nebo NOx. Jestliže se používá systém dodávky tlakového vzduchu (obrázek 18), je průtok vzduchu přímo řízen pomocí FC2. FM1: průtokoměr (obrázky 11, 12, 18, 19) Plynoměr nebo jiný přístroj k měření průtoku ředicího vzduchu. FM1 je volitelný, jestliže je tlakový ventilátor PB kalibrován k měření průtoku. FM2: průtokoměr (obrázek 19) Plynoměr nebo jiný přístroj k měření průtoku zředěných výfukových plynů. FM2 je volitelný, jestliže je sací ventilátor SB kalibrován k měření průtoku. PB: tlakový ventilátor (obrázky 11, 12, 13, 14, 15, 16, 19) K řízení průtoku ředicího vzduchu může být PB připojen k regulátorům průtoku FC1 nebo FC2. PB se nepožaduje, jestliže se použije škrticí klapka. PB se může použít k měření průtoku ředicího vzduchu, jestliže je kalibrován. SB: sací ventilátor (obrázky 11, 12, 13, 16, 17, 19) Pouze pro systémy s odběrem dílčího vzorku. SB se může použít k měření průtoku zředěných výfukových plynů, jestliže je kalibrován. DAF: filtr ředicího vzduchu (obrázky 11 až 19)

12.4.2008

12.4.2008


CS

Doporučuje se, aby ředicí vzduch byl filtrován a procházel aktivním uhlím, aby se vyloučily uhlovodíky z pozadí. Na žádost výrobce motoru se odebere podle osvědčené technické praxe vzorek ředicího vzduchu k určení obsahu částic v pozadí, který se pak může odečíst od hodnot změřených ve zředěných výfukových plynech. DT: ředicí tunel (obrázky 11 až 19) Ředicí tunel: a)

musí mít dostatečnou délku, aby se výfukové plyny a ředicí vzduch úplně promísily za podmínek turbulentního toku;

b)

musí být vyroben z nerezavějící oceli a mít: i)

poměr tloušťky stěny k průměru nejvýše 0,025 u ředicích tunelů s vnitřním průměrem větším než 75 mm; jmenovitou tloušťku stěny nejméně 1,5 mm u ředicích tunelů s vnitřním průměrem nejvýše 75 mm;

ii)

jmenovitou tloušťku stěny nejméně 1,5 mm u ředicích tunelů s vnitřním průměrem nejvýše 75 mm;

c)

musí mít průměr nejméně 75 mm u systému s odběrem dílčího vzorku;

d)

doporučuje se, aby měl při použití systému odběru celkového vzorku průměr nejméně 25 mm;

e)

může být vyhříván na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 oC) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukových plynů do ředicího tunelu nepřekročí teplotu 325 K (52 oC);

f)

může být izolovaný.

Výfukové plyny motoru musí být důkladně promíseny s ředicím vzduchem. U systémů s odběrem dílčího vzorku se po uvedení do provozu ověří kvalita promísení (alespoň ve čtyřech rovnoměrně rozložených měřicích bodech), k čemuž se využije profil CO2 tunelu, motor je přitom v chodu. Jestliže je to nutné, mohou se použít mísicí clony. Poznámka: Jestliže je okolní teplota v blízkosti ředicího tunelu (DT) nižší než 293 K (20 oC), je třeba dbát na to, aby nedocházelo ke ztrátám částic na chladných stěnách ředicího tunelu. Proto se doporučuje vyhřívání a/ nebo izolace tunelu v mezích uvedených výše. Při vysokých zatíženích motoru se může tunel chladit neagresivními prostředky, jako je např. oběhový ventilátor, a to tak dlouho, dokud teplota chladicího média neklesne pod 293 K (20 oC). HE výměník tepla (obrázky 16, 17) Výměník tepla musí mít dostatečnou kapacitu, aby udržoval na vstupu sacího čerpadla SB teplotu v mezích ± 11 K průměrné pracovní teploty zaznamenané v průběhu zkoušky.

2.3.

Systém s ředěním plného toku Na obrázku 20 je popsán ředicí systém založený na ředění celého toku výfukových plynů a používající princip CVS (odběr vzorků s konstantním objemem). Musí se měřit celkový objem směsi výfukových plynů a ředicího vzduchu. Je možno používat buď systém PDP nebo systém CFV. K následnému odběru částic prochází vzorek zředěných výfukových plynů do systému pro odběr vzorku částic (odstavec 2.4, obrázky 21 a 22). Jestliže se tak děje přímo, označuje se toto jako jednoduché ředění. Jestliže se vzorek ředí ještě jednou v sekundárním ředicím tunelu, označuje se toto jako dvojité ředění. Tento postup je užitečný, jestliže jednoduchým ředěním nemůže být dodržena požadovaná teplota na vstupu filtru. Ačkoli je systém s dvojitým ředěním zčásti ředicím systémem, je popsán v odstavci 2.4 na obrázku 22 jako modifikace systému pro odběr vzorku částic, protože má většinu částí shodnou s typickým systémem pro odběr vzorku částic.

L 103/183

L 103/184


CS

Obrázek 20

Systém z ředěním plného toku k filtru pozadí

Celkové množství surových výfukových plynů se smísí v ředicím tunelu DT s ředicím vzduchem. Průtok zředěných výfukových plynů se měří buď objemovým dávkovacím čerpadlem PDP nebo Venturiho clonou s kritickým průtokem CFV. Výměník tepla HE nebo elektronická kompenzace průtoku EFC se mohou použít k úměrnému odběru vzorku částic a k určení průtoku. Protože se určení hmotnosti částic zakládá na průtoku celkového toku zředěných výfukových plynů, nepožaduje se výpočet ředicího poměru.

2.3.1.

Popis částí na obrázku 20: EP výfuková trubka

Délka výfukového potrubí od výstupu ze sběrného potrubí motoru, výstupu turbodmychadla nebo ze zařízení k následnému zpracování výfukových plynů k ředicímu tunelu nesmí překročit 10 m. Jestliže délka výfukové trubky za sběrným potrubím motoru, výstupem turbodmychadla nebo za zařízením k následnému zpracování výfukových plynů překračuje 4 m, musí být celá část potrubí překračující 4 m izolovaná, kromě kouřoměru namontovaného v sériovém zapojení do potrubí, pokud je kouřoměr použit. Radiální tloušťka izolace musí být nejméně 25 mm. Tepelná vodivost izolačního materiálu musí mít hodnotu nejvýše 0,1 W/mK, měřeno při 673 K. Ke zmenšení tepelné setrvačnosti výfukové trubky se doporučuje, aby poměr tloušťky stěny k průměru trubky byl nejvýše 0,015. Používání ohebných úseků se musí omezit na poměr délky k průměru nejvýše 12.

PDP: objemové dávkovací čerpadlo

PDP měří celkový průtok zředěných výfukových plynů z počtu otáček čerpadla a z výtlaku čerpadla. Protitlak výfukového systému se nesmí uměle snižovat čerpadlem PDP nebo systémem vpouštění ředicího vzduchu. Statický protitlak ve výfuku měřený za chodu systému PDP se musí udržovat v rozmezí ± 1,5 kPa od statického tlaku, který byl změřen při stejných otáčkách a zatížení motoru bez připojení k systému PDP. Teplota směsi plynu měřená bezprostředně před PDP musí zůstat v rozmezí ± 6 K od průměrné provozní teploty zjištěné v průběhu zkoušky, když se nepoužije žádná kompenzace průtoku. Kompenzaci průtoku je možno použít jen tehdy, jestliže teplota na vstupu PDP nepřekračuje 323 K (50 oC).

CFV: Venturiho clona s kritickým průtokem

CFV měří celkový průtok zředěných výfukových plynů udržováním podmínek nasycení (kritický průtok). Statický protitlak ve výfuku měřený za chodu systému CFV se musí udržovat v rozmezí ± 1,5 kPa od statického tlaku, který byl změřen při stejných otáčkách a zatížení motoru bez připojení k systému CFV. Teplota směsi plynu měřená bezprostředně před CFV musí zůstat v rozmezí ± 11 K od průměrné provozní teploty zjištěné v průběhu zkoušky, když se nepoužije žádná kompenzace průtoku.

HE: výměník tepla (volitelný, je-li použita EFC)

12.4.2008

12.4.2008


CS

Výměník tepla musí mít dostatečnou kapacitu, aby udržoval teplotu ve výše uvedených mezních hodnotách. EFC: elektronická kompenzace průtoku (volitelná, je-li použit HE) Jestliže se teplota na vstupu do PDF nebo do CFV neudržuje ve výše uvedených mezích, požaduje se k nepřetržitému měření průtoku a k řízení úměrného odběru vzorku v systému pro odběr částic systém kompenzace průtoku. K tomu účelu se použijí signály nepřetržitě měřeného průtoku, aby se odpovídajícím způsobem korigoval průtok vzorku filtry částic systému pro odběr vzorku částic (viz odstavec 2.4 obrázky 21, 22). DT: ředicí tunel Ředicí tunel: a)

musí mít dostatečně malý průměr, aby vytvářel turbulentní průtok (Reynoldsovo číslo větší než 4 000), a musí být dostatečně dlouhý, aby se výfukové plyny a ředicí vzduch úplně promísily; může se použít směšovací clona;

b)

musí mít při použití systému s jednoduchým ředěním průměr nejméně 460 mm;

c)

musí mít při použití systému s dvojitým ředěním průměr nejméně 210 mm;

d)


Výfukové plyny motoru musí být v bodě, v kterém vstupují do ředicího tunelu, usměrňovány do směru toku a musí být důkladně promíseny. Používá-li se jednoduché ředění, vede se do systému pro odběr vzorku částic vzorek z ředicího tunelu (odstavec 2.4, obrázek 21). Kapacita průtoku systémy PDP a CFV musí dostačovat k tomu, aby se teplota zředěných výfukových plynů bezprostředně před primárním filtrem částic udržovala na hodnotě nejvýše 325 K (52 oC). Používá-li se dvojité ředění, vede se vzorek z ředicího tunelu do sekundárního ředicího tunelu, kde se dále ředí, a pak prochází filtry pro odběr vzorku (odstavec 2.4, obrázek 22). Kapacita průtoku systémy PDP nebo CFV musí dostačovat k tomu, aby v oblasti odběru vzorku byla udržována teplota proudu zředěných výfukových plynů v DT na hodnotě nejvýše 464 K (191 oC). Sekundární ředicí systém musí dodávat dostatek ředicího vzduchu k udržování proudu dvojitě zředěných výfukových plynů bezprostředně před primárním filtrem částic na teplotě nejvýše 325 K (52 oC). DAF: filtr ředicího vzduchu Doporučuje se, aby ředicí vzduch byl filtrován a procházel aktivním uhlím, aby se vyloučily uhlovodíky z pozadí. Na žádost výrobce motoru se odebere podle osvědčené technické praxe vzorek ředicího vzduchu k určení obsahu částic v pozadí, který se pak může odečíst od hodnot změřených ve zředěných výfukových plynech. PSP: odběrná sonda vzorku částic Sonda je hlavní částí PTT a: a)

musí směřovat proti proudu a být instalována v bodě, kde jsou ředicí vzduch a výfukové plyny dobře promíseny, tj. v ose ředicího tunelu, ve vzdálenosti přibližně 10 průměrů tunelu po proudu od bodu, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu;

b)

musí mít vnitřní průměr nejméně 12 mm;

c)

může být vyhřívána na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 oC) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukových plynů do ředicího tunelu nepřekročí teplotu 325 K (52 oC);

d)

může být izolovaná.

L 103/185

L 103/186


CS 2.4.

Systém pro odběr vzorku částic Ke sběru částic na filtru částic se vyžaduje systém pro odběr vzorku částic. U systému s ředěním části toku a s odběrem celkového vzorku, při kterém prochází celý vzorek zředěných výfukových plynů filtry, tvoří obvykle ředicí systém (odstavec 2.2, obrázky 14, 18) a odběrný systém integrální celek. U systému s ředěním části toku a s odběrem dílčího vzorku nebo systému s ředěním plného toku, při kterém prochází filtry jen část zředěných výfukových plynů, tvoří obvykle ředicí systém (odstavec 2.2 obrázky 11, 12, 13, 15, 16, 17, 19, odstavec 2.3 obrázek 20) a odběrný systém oddělené celky. V tomto předpisu se pokládá systém s dvojitým ředěním (obrázek 22) u systému s ředěním plného toku za specifickou modifikaci typického systému pro odběr vzorku částic podle obrázku 21. Systém s dvojitým ředěním obsahuje všechny podstatné části systému pro odběr vzorku částic, jako jsou nosiče filtrů a odběrné čerpadlo. Aby se předešlo jakémukoli ovlivňování regulačního okruhu, doporučuje se, aby odběrné čerpadlo bylo v chodu po celou dobu postupu zkoušky. U postupu používajícího jediný filtr se musí používat systém s obtokem, aby vzorek procházel odběrnými filtry v požadovaných časech. Rušivý vliv přepínacího postupu na regulační okruhy se musí minimalizovat.

Obrázek 21 Systém pro odběr vzorku částic

Vzorek zředěných výfukových plynů se odebírá odběrným čerpadlem P z ředicího tunelu DT systému s ředěním dílčího toku nebo systému s ředěním plného toku odběrnou sondou částic PSP a přenosovou trubkou částic PTT. Vzorek prochází nosičem/nosiči filtrů FH, v nichž jsou filtry k odběru vzorku částic. Průtok vzorku je řízen regulátorem průtoku FC3. Jestliže se použije elektronická kompenzace EFC (viz obrázek 20), použije se jako řídicí signál pro FC3 průtok zředěných výfukových plynů.

Obrázek 22 Systém s dvojitým ředěním (jen u systémů s plným tokem)

12.4.2008

12.4.2008


CS

Vzorek zředěných výfukových plynů se vede z ředicího tunelu DT systému s ředěním plného toku odběrnou sondou částic PSP a přenosovou trubkou částic PTT do sekundárního ředicího tunelu SDT, kde se ještě jednou ředí. Vzorek pak prochází nosičem/nosiči filtrů FH, v nichž jsou filtry k odběru vzorku částic. Průtok ředicího vzduchu je obvykle konstantní, kdežto průtok vzorku je řízen regulátorem průtoku FC3. Jestliže se použije elektronická kompenzace EFC (viz obrázek 20), použije se jako řídicí signál pro FC3 celkový průtok zředěných výfukových plynů.

2.4.1.

Popis částí na obrázcích 21 a 22: PTT přenosová trubka částic (obrázky 21, 22) Přenosová trubka částic musí být co nejkratší a její délka nesmí překračovat 1 020 mm. Jak je popsáno níže, do délky se v určitých případech (tj. u systémů s ředěním dílčího toku a s odběrem dílčího vzorku a u systémů s ředěním plného toku) musí započítat délka odběrných sond (SP, ISP, PSP, viz odstavce 2.2 a 2.3). Tyto rozměry platí pro: a)

systém s ředěním části toku a s odběrem dílčího vzorku a pro systém plného toku s jednoduchým ředěním od vstupu sondy (SP, ISP, PSP) k nosiči filtru;

b)

systém s ředěním části toku a s odběrem celkového vzorku od konce ředicího tunelu k nosiči filtru;

c)

systém plného toku s dvojitým ředěním od vstupu sondy (PSP) k sekundárnímu ředicímu tunelu.

Přenosová trubka: a)

může být vyhřívána na teplotu stěny nejvýše 325K (52 oC) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukových plynů do ředicího tunelu nepřekročí teplotu 325 K (52 oC);

b)


SDT: sekundární ředicí tunel (obrázek 22) Sekundární ředicí tunel by měl mít průměr nejméně 75 mm a měl by mít dostatečnou délku, aby v něm dvojitě zředěný vzorek setrval nejméně 0,25 s. Nosič primárního filtru FH musí být umístěn ve vzdálenosti nejvýše 300 mm od výstupu z SDT. Sekundární ředicí tunel: a)


b)


FH: nosič/nosiče filtru (obrázky 21, 22) Nosič filtru musí splňovat požadavky v odstavci 4.1.3 dodatku 4 této přílohy. Nosič/nosiče filtru: a)

mohou být vyhřívány na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 oC) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukových plynů do ředicího tunelu nepřekročí teplotu 325 K (52 oC);

b)

mohou být izolované.

P: odběrné čerpadlo (obrázky 21, 22)

L 103/187

L 103/188

CS


Jestliže se nepoužije korekce průtoku regulátorem FC3, musí být odběrné čerpadlo vzorku částic umístěno v dostatečné vzdálenosti od tunelu, aby se teplota vstupujícího plynu udržovala konstantní (± 3 K).

DP: čerpadlo ředicího vzduchu (obrázek 22)

Čerpadlo ředicího vzduchu musí být umístěno tak, aby přiváděný sekundární ředicí vzduch měl teplotu 298 K ± 5 K (25 oC ± 5 oC), jestliže ředicí vzduch není předehříván.

FC3: regulátor průtoku (obrázky 21, 22)

Jestliže není dostupný jiný prostředek, musí se pro kompenzaci kolísání teploty a protitlaku toku vzorku částic v průběhu cesty tohoto vzorku použít regulátor průtoku. Regulátor průtoku se požaduje v případě použití elektronické kompenzace průtoku EFC (viz obrázek 20).

FM3: průtokoměr (obrázky 21, 22)

Jestliže není použita korekce průtoku regulátorem FC3, musí být plynoměr nebo zařízení k měření průtoku umístěno v dostatečné vzdálenosti od odběrného čerpadla, aby se teplota vstupujícího vzduchu udržovala konstantní (± 3 K).

FM4: průtokoměr (obrázek 22)

Plynoměr nebo zařízení k měření průtoku ředicího vzduchu musí být umístěny tak, aby teplota vstupujícího vzduchu zůstávala na 298 K ± 5 K (25 oC ± 5 oC).

BV: kulový ventil (volitelný)

Kulový ventil nesmí mít vnitřní průměr menší, než je vnitřní průměr přenosové trubky částic PTT, a musí mít dobu přepínání kratší než 0,5 s. Poznámka: Jestliže je teplota okolí v blízkosti PSP, PTT, SDT a FH nižší než 293 K (20 oC), je třeba učinit opatření, aby nedocházelo ke ztrátám částic na chladných stěnách těchto částí. Proto se u těchto částí doporučuje vyhřívání a/nebo izolování v mezích uvedených v příslušných popisech. Také se doporučuje, aby teplota na vstupní části filtru v průběhu odběru vzorku byla nejméně 293 K (20 oC).

Při vysokých zatíženích motoru mohou být výše uvedené části chlazeny neagresivními prostředky, jako je oběhový ventilátor, dokud není teplota chladicího média nižší než 293 K (20 oC).

3.

URČENÍ KOUŘE

3.1.

Úvod V odstavcích 3.2 a 3.3 a na obrázcích 23 a 24 jsou podrobné popisy doporučených systémů opacimetrů. Protože různá uspořádání mohou poskytovat rovnocenné výsledky, přesná shoda s obrázky 23 a 24 se nepožaduje. K získávání dalších informací a ke koordinaci funkcí částí systému se mohou použít doplňkové části, jako jsou přístroje, ventily, solenoidy, čerpadla a spínače. Jiné části, které nejsou potřebné k udržování přesnosti některých systémů, mohou být vyloučeny, jestliže je jejich vyloučení založeno na osvědčeném odborném úsudku.

Měření je založeno na principu, že světlo v měřeném kouři urazí určitou vzdálenost a podíl světla, který dopadne na snímač, slouží k vyhodnocení opacitních vlastností kouře. Měření kouře závisí na konstrukci přístroje a může se provést ve výfukové trubce (plnoprůtočný opacimetr zapojený sériově), na konci výfukové trubky (koncový plnoprůtočný opacimetr) nebo odběrem vzorku z výfukové trubky (opacimetr s dílčím tokem). K určení koeficientu absorpce světla ze signálu opacity musí výrobce přístroje udat délku optické dráhy.

12.4.2008

12.4.2008

CS 3.2.


Plnoprůtočný opacimetr Mohou se použít dva základní druhy plnoprůtočných opacimetrů (obrázek 23). Opacimetrem zapojeným sériově se měří opacita plného toku výfukových plynů ve výfukové trubce. U tohoto druhu opacimetru je efektivní délka optické dráhy funkcí konstrukce opacimetru. Koncovým opacimetrem se měří opacita plného toku výfukových plynů při jejich výstupu z výfukové trubky. U tohoto druhu opacimetru je efektivní délka optické dráhy funkcí konstrukce výfukové trubky a vzdálenosti mezi koncem výfukové trubky a opacimetrem.

Obrázek 23 Plnoprůtočný opacimetr

3.2.1.

Popis částí na obrázku 23: EP výfuková trubka U opacimetru zapojeného sériově se průměr výfukové trubky nesmí měnit do vzdálenosti rovné trojnásobku průměru výfukové trubky před oblastí měření a za ní. Jestliže je průměr měřicí oblasti větší než průměr výfukové trubky, doporučuje se trubka, která se před měřicí oblastí zvolna zužuje. U koncového opacimetru musí mít posledních 0,6 m výfukové trubky kruhový průřez a nesmí obsahovat kolena a ohyby. Konec výfukové trubky musí být uříznut kolmo k její ose. Opacimetr se musí namontovat do osy proud u výfukových plynů ve vzdálenosti 25 ± 5 mm od konce výfukové trubky. OPL: délka optické dráhy Délka optické dráhy, kterou mezi světelným zdrojem opacimetru a snímačem zacloňuje kouř, v případě potřeby korigovaná na nestejnoměrnost působenou gradienty hustoty a okrajovými účinky. Délku optické dráhy musí udat výrobce přístroje, přičemž je třeba dbát všech opatření proti usazování sazí (např. proplachování vzduchem). Jestliže délka optické dráhy není známa, musí se určit podle odstavce 11.6.5 normy ISO 11614. Ke správnému určení délky optické dráhy se požaduje rychlost výfukových plynů nejméně 20 m/s. LS: světelný zdroj Světelným zdrojem musí být žárovka s teplotou barvy v rozsahu od 2 800 do 3 250 K nebo dioda vyzařující zelené světlo (LED) se spektrálním vrcholem mezi 550 a 570 nm. Světelný zdroj musí být chráněn proti usazování sazí prostředky, které neovlivňují délku optické dráhy více, než jsou meze uvedené výrobcem. LD: detektor světla

L 103/189

L 103/190

CS


Detektorem musí být fotobuňka nebo fotodioda (s filtrem, jestliže je to potřebné). Je-li světelným zdrojem žárovka, musí mít snímač vrchol spektrální odezvy podobný fototopické křivce lidského oka (maximální odezvu) v rozsahu od 550 do 570 nm a do méně než 4 % uvedené maximální odezvy pod 430 nm a nad 680 nm. Detektor světla musí být chráněn proti usazování sazí prostředky, které neovlivňují délku optické dráhy více, než jsou meze uvedené výrobcem. CL: kolimační čočka Vyzářené světlo se kolimuje do svazku o průměru nejvýše 30 mm. Paprsky světelného svazku musí být rovnoběžné, s maximální odchylkou 3o od optické osy. Čidlo teploty T1: (volitelné) V průběhu zkoušky se může monitorovat teplota výfukových plynů.

3.3.

Opacimetr s dílčím tokem U opacimetru s dílčím tokem (obrázek 24) se odebírá reprezentativní vzorek výfukových plynů z výfukové trubky, který prochází přenosovým vedením do měřicí komory. U tohoto druhu opacimetru je efektivní délka optické dráhy funkcí konstrukce opacimetru. Doby odezvy, které jsou uvedeny v následujícím odstavci, platí pro nejmenší průtok opacimetrem uvedený výrobcem přístroje.

Obrázek 24 Opacimetr s dílčím tokem

3.3.1.

Popis částí na obrázku 24: EP výfuková trubka Výfuková trubka musí být trubka přímá od vstupu sondy v délce nejméně 6 průměrů trubky proti směru proudění a 3 průměry trubky ve směru proudění.

12.4.2008

12.4.2008


CS SP: odběrná sonda

Odběrnou sondou je otevřená trubka směřující proti proudu plynu, která je instalovaná přibližně v ose výfukové trubky. Její vzdálenost od stěn výfukové trubky musí být nejméně 5 mm. Průměr sondy musí zajistit odběr reprezentativního vzorku a dostatečný průtok opacimetrem.

TT: přenosová trubka

Přenosová trubka:

a)

musí být co nejkratší a zajišťovat na vstupu měřicí komory teplotu výfukových plynů na hodnotě 373 K ± 30 K (100 oC ± 30 oC);

b)

musí mít teplotu stěny dostatečně nad rosným bodem výfukových plynů, aby se zabránilo kondenzaci;

c)

musí mít v celé své délce stejný průměr jako odběrná sonda;

d)

musí mít při minimálním průtoku přístrojem dobu odezvy kratší než 0,05 s v souladu s odstavcem 5.2.4 dodatku 4 této přílohy;

e)

nesmí významně ovlivňovat maximální hodnotu kouře.

FM: průtokoměr

Přístroj ke správnému určení průtoku do měřicí komory. Nejmenší a největší průtok určí výrobce přístroje, průtoky musí být takové, aby byly splněny požadavky na dobu odezvy TT a požadavky na délku optické dráhy. Jestliže se použije odběrné čerpadlo P, může být průtokoměr v jeho blízkosti.

MC: měřicí komora

Měřicí komora musí mít neodrazivý vnitřní povrch nebo rovnocenné optické vlastnosti. Rozptýlené světlo dopadající na detektor a vzniklé vnitřními odrazy difúzními vlivy musí být co nejmenší.

Tlak plynu v měřicí komoře se smí lišit od atmosférického tlaku nejvýše o 0,75 kPa. Není-li to z konstrukčních důvodů možné, musí se údaje opacimetru převést na atmosférický tlak. Teplota stěny měřicí komory musí být nastavena na hodnotu mezi 343 K (70 oC) a 373 K (100 oC) s povolenou odchylkou ± 5 K, avšak v každém případě dostatečně nad rosný bod výfukových plynů, aby nedocházelo ke kondenzaci. Měřicí komora musí být vybavena vhodnými zařízeními k měření teploty.

OPL: délka optické dráhy

Délka optické dráhy, kterou mezi světelným zdrojem opacimetru a snímačem zacloňuje kouř, v případě potřeby korigovaná na nestejnoměrnost působenou gradienty hustoty a okrajovými účinky. Délku optické dráhy musí udat výrobce přístroje, přičemž je třeba dbát všech opatření proti usazování sazí (např. proplachováním vzduchem). Jestliže délka optické dráhy není známa, musí se určit podle odstavce 11.6.5 normy ISO 11614.

LS: světelný zdroj

Světelným zdrojem musí být žárovka s teplotou barvy v rozsahu od 2 800 do 3 250 K nebo dioda vyzařující zelené světlo (LED) se spektrálním vrcholem mezi 550 a 570 nm. Světelný zdroj musí být chráněn proti usazování sazí prostředky, které neovlivňují délku optické dráhy více, než jsou meze uvedené výrobcem.

LD: detektor světla

L 103/191

L 103/192

CS


Detektorem musí být fotobuňka nebo fotodioda (s filtrem, jestliže je to potřebné). Je-li světelným zdrojem žárovka, musí mít snímač vrchol spektrální odezvy podobný fototopické křivce lidského oka (maximální odezvu) v rozsahu od 550 do 570 nm a do méně než 4 % uvedené maximální odezvy pod 430 nm a nad 680 nm. Detektor světla musí být chráněn proti usazování sazí prostředky, které neovlivňují délku optické dráhy více, než jsou meze uvedené výrobcem. CL: kolimační čočka Vyzářené světlo se kolimuje do svazku o průměru nejvýše 30 mm. Paprsky světelného svazku musí být rovnoběžné, s maximální odchylkou 3o od optické osy. Čidlo teploty: T1 Pro monitorování teploty výfukových plynů ve vstupu měřicí komory. P: odběrné čerpadlo (volitelné) Pro přenos vzorku plynu měřicí komorou může být použito odběrné čerpadlo za měřicí komorou ve směru proudění.

12.4.2008

12.4.2008


CS

PŘÍLOHA 4B Zkušební postup pro vznětové motory a zážehové motory poháněné zemním plynem nebo zkapalněným ropným plynem zohledňující celosvětový harmonizovaný postup osvědčení pro motory velkého výkonu a těžká užitková vozidla (WHDC, celosvětový technický předpis GTR č. 4)

1.

ÚČINNOST Tato příloha prozatím v rámci tohoto předpisu neplatí pro schválení typu. Její platnost na ně bude rozšířena v budoucnu.

2.

Vyhrazeno (1).

3.

DEFINICE, SYMBOLY A ZKRATKY

3.1.

Definice Pro účely tohoto předpisu:

3.1.1.

„nepřetržitou regenerací“ se rozumí proces regenerace systému následného zpracování výfukových plynů, k němuž dochází buď nepřetržitě nebo alespoň jednou během zkoušky WHTC s teplým startem. Tento proces regenerace nevyžaduje zvláštní postup zkoušky;

3.1.2.

„dobou zpoždění“ se rozumí časový rozdíl mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 10 % posledních udávaných hodnot (t10), přičemž je jako referenční bod vymezena odběrná sonda. U plynných znečišťujících látek se jedná o dobu dopravy měřené složky od odběrné sondy k detektoru, přičemž je jako referenční bod vymezena odběrná sonda;

3.1.3.

„systémem ke snížení emisí NOx“ se rozumí systém následného zpracování výfukových plynů, které má snížit emise oxidů dusíku (NOx) (např. pasivní a aktivní katalyzátory chudých NOx, adsorbenty NOx a systémy selektivní katalytické redukce (SCR));

3.1.4.

„vznětovým motorem“ se rozumí motor, který pracuje na principu zapalování kompresí;

3.1.5.

„rodinou motorů“ se rozumí výrobcem stanovená skupina motorů, které vzhledem ke své konstrukci vymezené v odstavci 5.2 této přílohy mají podobné emisní vlastnosti; všechny jednotlivé motory rodiny musí splňovat příslušné mezní hodnoty emisí;

3.1.6.

„systémem motoru“ se rozumí motor, systém regulace emisí a komunikační rozhraní (technické vybavení a hlášení) mezi elektronickou řídicí jednotkou/jednotkami motoru (ECU) a jinou hnací jednotkou nebo řídicí jednotkou vozidla;

3.1.7.

„typem motoru“ se rozumí kategorie motorů, které se neliší v zásadních vlastnostech;

3.1.8.

„systémem následného zpracování výfukových plynů“ se rozumí katalyzátor (oxidační nebo třícestný), filtr částic, systém ke snížení emisí NOx, kombinovaný systém ke snížení emisí NOx a filtr částic nebo jiné zařízení ke snížení emisí, které je namontováno za motorem. Toto vymezení nezahrnuje recirkulaci výfukových plynů (EGR), která je považována za nedílnou součást motoru;

3.1.9.

„postupem ředění plného toku“ se rozumí proces míšení celkového průtoku výfukových plynů s ředicím vzduchem před oddělováním frakce zředěných výfukových plynů určené k analýze;

3.1.10.

„plynovým motorem“ se rozumí motor na zemní plyn (NG) nebo na zkapalněný ropný plyn (LPG);

3.1.11.

„plynnými znečišťujícími látkami“ se rozumí oxid uhelnatý, uhlovodíky a/nebo uhlovodíky jiné než methan (vyjádřené ekvivalentem CH1,85 pro vznětové motory, CH2,525 pro motory na LPG a CH2,93 pro motory na NG a molekulou CH3O0,5 pro vznětové motory na ethanol), methan (vyjádřený ekvivalentem CH 4 pro NG) a oxidy dusíku (vyjádřené ekvivalentem oxidu dusičitého (NO2));

(1)

Číslování této přílohy odpovídá číslování celosvětového technického předpisu WHDC. Některé odstavce předpisu WHDC však nebylo nutno do této přílohy zařadit.

L 103/193

L 103/194

CS


3.1.12.

„horními otáčkami (nhi)“ se rozumějí nejvyšší otáčky, při kterých motor dosahuje 70 % maximálního deklarovaného výkonu;

3.1.13.

„dolními otáčkami (nlo)“ se rozumějí nejnižší otáčky, při kterých motor dosahuje 50 % maximálního deklarovaného výkonu;

3.1.14.

„maximálním výkonem (Pmax)“ se rozumí maximální výkon v kW podle prohlášení výrobce;

3.1.15.

„otáčkami maximálního točivého momentu“ se rozumí otáčky motoru, při kterých je dosaženo maximálního točivého momentu uvedeného výrobcem;

3.1.16.

„základním motorem“ se rozumí motor vybraný z rodiny motorů tak, aby jeho emisní vlastnosti byly reprezentativní pro tuto rodinu motorů;

3.1.17.

„systémem následného zpracování částic“ se rozumí systém následného zpracování výfukových plynů určený ke snížení emisí znečišťujících částic (PM) pomocí mechanické, aerodynamické, difúzní nebo inerční separace;

3.1.18.

„postupem ředění části toku“ se rozumí proces oddělení části celkového průtoku výfukových plynů a jejího následného míšení s příslušným množstvím ředicího vzduchu před odběrným filtrem částic;

3.1.19.

„částicemi (PM)“ se rozumí jakýkoli materiál, který se zachytí na stanoveném filtračním médiu po zředění výfukových plynů čistým filtrovaným vzduchem tak, aby se jejich teplota v bodě měření bezprostředně před filtrem pohybovala v rozmezí 315 K (42 oC) a 325 K (52 oC); jedná se především o uhlík, kondenzované uhlovodíky a sírany s přidruženou vodou.

3.1.20.

„poměrným zatížením“ se rozumí procentuální podíl maximálního využitelného točivého momentu při daných otáčkách;

3.1.21.

„periodickou regenerací“ se rozumí proces regenerace systému následného zpracování výfukových plynů, k němuž dochází pravidelně a zpravidla v době kratší než 100 hodin běžného chodu motoru. Během cyklů, při nichž dochází k regeneraci, mohou být emisní normy překročeny;

3.1.22.

„zkušebním cyklem v ustáleném stavu s lineárními přechody“ se rozumí zkušební cyklus se sledem zkušebních režimů, ve kterých je motor v ustáleném stavu a z nichž je každý vymezen určitými otáčkami, točivým momentem a lineárním přechodem mezi jednotlivými režimy (WHSC);

3.1.23.

„jmenovitými otáčkami“ se rozumí nejvyšší otáčky při plném zatížení dovolené regulátorem, které uvádí výrobce v prodejní a servisní dokumentaci, nebo, není-li takový regulátor použit, otáčky při kterých je dosaženo maximálního výkonu motoru uvedeného výrobcem v prodejní a servisní dokumentaci;

3.1.24.

„dobou odezvy“ se rozumí časový rozdíl mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a doby odezvy systému u 90 % posledních udávaných hodnot (t90), přičemž je jako referenční bod vymezena odběrná sonda, změna měřené složky je nejméně 60 % plného rozsahu (FS) a probíhá za méně než 0,1 s. Doba odezvy systému se skládá z doby zpoždění k systému a doby náběhu systému;

3.1.25.

„dobou náběhu“ se rozumí časový rozdíl mezi odezvou u 10 % a 90 % posledních udávaných hodnot (t 90 – t10);

3.1.26.

„specifickými emisemi“ se rozumí hmotnost emisí vyjádřená v g/kWh;

3.1.27.

„zkušebním cyklem“ se rozumí sled fází zkoušky, z nichž každá je definována určitými otáčkami a točivým momentem, které musí mít motor v ustáleném stavu (zkouška WHSC) nebo za neustálených provozních podmínek (zkouška WHTC);

3.1.28.

„dobou transformace“ se rozumí časový rozdíl mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 50 % posledních udávaných hodnot (t50), přičemž je jako referenční bod vymezena odběrná sonda. Doba transformace se používá k synchronizaci signálů různých měřicích přístrojů;

3.1.29.

„zkušebním cyklem v neustáleném stavu“ se rozumí zkušební cyklus se sledem normalizovaných hodnot otáček a točivého momentu, které se v čase poměrně rychle mění (WHTC);

3.1.30.

„životností“ se rozumí příslušná ujetá vzdálenost a/nebo časový interval, v rámci kterých musí být dodrženy příslušné mezní hodnoty pro plynné emise a emise částic.

12.4.2008

12.4.2008


CS

L 103/195

Obrázek 1

Definice odezvy systému

3.2.

Všeobecné značky

Značka

Jednotka

Význam

A/Fst

—

c

ppm/%

Koncentrace

Stechiometrický poměr vzduchu a paliva

cd

ppm/%

Koncentrace na suchém základě

cw

ppm/%

Koncentrace na vlhkém základě

cb

ppm/%

Koncentrace pozadí

Cd

—

Koeficient průtoku SSV

d

m

Průměr

dV

m

Průměr hrdla Venturiho trubice

D0

m3/s

Úsek na ose souřadnic příslušející kalibrační funkci PDP

D

—

Δt

s

Faktor ředění

egas

g/kWh

Specifické emise plynných složek

ePM

g/kWh

Specifické emise částic

ep

g/kWh

Specifické emise během regenerace

ew

g/kWh

Vážené specifické emise

ECO2

%

Rušivé vlivy CO2 u analyzátoru NOx

EE

%

Účinnost vztažená k ethanu

EH2O

%

Rušivé vlivy vody u analyzátoru NOx Účinnost vztažená k methanu

Časový interval

EM

%

ENOx

%

Účinnost konvertoru NOx

f

Hz

Frekvence záznamu dat Faktor ovzduší v laboratoři

fa

—

Fs

—

Ha

g/kg

Absolutní vlhkost nasávaného vzduchu

Hd

g/kg

Absolutní vlhkost ředicího vzduchu

i

—

Index označující okamžité měření (např. 1 Hz)

kf

—

Specifický faktor paliva

kh, D

—

Korekční faktor vlhkosti pro NOx pro vznětové motory

Stechiometrický faktor

L 103/196


CS

12.4.2008

Značka

Jednotka

Význam

kh, G

—

Korekční faktor vlhkosti pro NOx pro zážehové motory

kr

—

Regenerační faktor

kw, a

—

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro nasávaný vzduch

kw, d

—

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředicí vzduch

kw, e

—

korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro zředěné výfukové plyny

kw, r

—

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro surové výfukové plyny

KV

—

Kalibrační funkce CFV

λ

—

Poměr přebytečného vzduchu

md

kg

Hmotnost vzorku ředicího vzduchu prošlého odběrnými filtry částic

med

kg

Celková hmotnost zředěných výfukových plynů za cyklus

medf

kg

Hmotnost rovnocenných zředěných výfukových plynů za zkušební cyklus

mew

kg

Celková hmotnost výfukových plynů za cyklus

mf

mg

Hmotnost odebraného vzorku částic

mf, d

mg

Hmotnost vzorku částic odebraného z ředicího vzduchu

mgas

g

Hmotnost plynných emisí za zkušební cyklus

mPM

g

Hmotnost emisí částic za zkušební cyklus

mse

kg

Hmotnost vzorku výfukových plynů za zkušební cyklus

msed

kg

Hmotnost zředěných výfukových plynů, který prošel ředicím tunelem

msep

kg

Hmotnost zředěných výfukových plynů, který prošel odběrnými filtry částic

mssd

kg

Hmotnost sekundárního ředicího vzduchu

Ma

g/mol

Molární hmotnost nasávaného vzduchu

Me

g/mol

Molární hmotnost výfukových plynů

Mgas

g/mol

Molární hmotnost plynných složek

n

—

Počet měření

nr

—

Počet měření během regenerace

n

min-1

Otáčky motoru

nhi

min-1

Horní otáčky motoru

-1

Dolní otáčky motoru

nlo

min

npref

min-1

np

r/s

Otáčky čerpadla PDP

Preferované otáčky motoru

pa

kPa

Tlak nasycených par vzduchu nasávaného motorem

pb

kPa

Celkový atmosférický tlak

pd

kPa

Tlak nasycených par ředicího vzduchu

pp

kPa

Absolutní tlak

pr

kPa

Tlak vodních par po chladicí lázni

ps

kPa

Atmosférický tlak suchého vzduchu

qmad

kg/s

Hmotnostní průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu

qmaw

kg/s

Hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu

qmCe

kg/s

Hmotnostní průtok uhlíku v surových výfukových plynech

qmCf

kg/s

Hmotnostní průtok uhlíku do motoru

qmCp

kg/s

Hmotnostní průtok uhlíku v systému s ředěním části toku

qmdew

kg/s

Hmotnostní průtok zředěných výfukových plynů na vlhkém základě

qmdw

kg/s

Hmotnostní průtok ředicího vzduchu na vlhkém základě

qmedf

kg/s

Hmotnostní průtok rovnocenných zředěných výfukových plynů na vlhkém základě

qmew

kg/s

Hmotnostní průtok výfukových plynů na vlhkém základě

qmex

kg/s

Hmotnostní průtok vzorku odebraného z ředicího tunelu

qmf

kg/s

Hmotnostní průtok paliva

12.4.2008


CS

Značka

Jednotka

qmp

kg/s

qvCVS

3

Význam

m /s

qvs

dm3/min

Systémový průtok analyzátoru výfukových plynů

qvt

cm3/min

Průtok sledovacího plynu

Průtok vzorku výfukových plynů do systému s ředěním části toku Objemový průtok CVS

rd

—

Ředicí poměr

rD

—

Poměr průměru SSV

rh

—

Faktor odezvy FID na uhlovodíky

rm

—

Faktor odezvy FID na methanol

rp

—

Poměr tlaku SSV

rs

—

Průměrný poměr odběru vzorků 3

ρ

kg/m

Hustota

ρe

kg/m3

Hustota výfukových plynů

σ

3.3.

Směrodatná odchylka

T

K

Absolutní teplota

Ta

K

Absolutní teplota nasávaného vzduchu

t

s

Čas

t10

s

Čas mezi skokovým vstupem a 10 % konečné udávané hodnoty

t50

s


t90

s


u

—

Poměr mezi hustotami složky plynu a výfukových plynů

V0

m3/s 3

Objemový průtok PDP načerpaný za otáčku

Vs

dm

Wact

kWh

Skutečná práce ve zkušebním cyklu

Wref

kWh

Práce referenčního cyklu ve zkušebním cyklu

X0

m3/r

Kalibrační funkce PDP

Objem systému analyzátoru výfukových plynů

Značky a zkratky složení paliva wALF wBET wGAM wDEL wEPS α γ δ ε

Obsah vodíku v palivu, % hmot. Obsah uhlíku v palivu, % hmot. Obsah síry v palivu, % hmot. Obsah dusíku v palivu, % hmot. Obsah kyslíku v palivu, % hmot. Molární poměr vodíku (H/C) Molární poměr síry (S/C) Molární poměr dusíku (N/C) Molární poměr kyslíku (O/C)

vztažené na palivo CHα Oε Nδ Sγ

3.4.

L 103/197

Značky a zkratky chemických složek C1 CH4 C2H6 C3H8 CO CO2 DOP HC H2O NMHC NOx NO

Ekvivalent uhlovodíků vyjádřený uhlíkem 1 Methan Ethan Propan Oxid uhelnatý Oxid uhličitý Dioktylftalát Uhlovodíky Voda Uhlovodíky jiné než methan Oxidy dusíku Oxid dusný

L 103/198


CS NO2 PM

3.5.

Zkratky CFV CLD CVS deNOx EGR FID GC HCLD HFID LPG NDIR NG NMC PDP % FS PFS SSV VGT

4.

Oxid dusičitý Částice

Venturiho trubice s kritickým průtokem Chemoluminiscenční detektor Odběr vzorků s konstantním objemem Systém následného zpracování NOx Recirkulace výfukových plynů Plamenoionizační detektor Plynový chromatograf Vyhřívaný chemoluminiscenční detektor Vyhřívaný plamenoionizační detektor Zkapalněný ropný plyn Nedisperzní analyzátor s absorpcí v infračerveném pásmu Zemní plyn Separátor uhlovodíků jiných než methan Objemové dávkovací čerpadlo % plného rozsahu Systém s ředěním části toku Venturiho trubice s podzvukovým prouděním Turbína s proměnnou geometrií

OBECNÉ POŽADAVKY Systém motoru musí být konstruován, vyroben a namontován tak, aby umožnil motoru za běžného používání splnit požadavky v této příloze během celé jeho životnosti, jak stanoví tento předpis.

5.

PROVOZNÍ POŽADAVKY

5.1.

Emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic Emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic z motoru musí být určeny na základě cyklů zkoušek WHTC a WHSC, jak je popsáno v odstavci 7. Měřicí systémy musí splňovat požadavky na linearitu v odstavci 9.2, požadavky v odstavcích 9.3 (měření plynných emisí) a 9.4 (měření částic) a požadavky v dodatku 3 této přílohy. Schváleny mohou být technickou zkušebnou i jiné systémy nebo analyzátory, jestliže se potvrdí, že poskytují rovnocenné výsledky v souladu s odstavcem 5.1.1.

5.1.1.

Rovnocennost Určení rovnocennosti systému se musí zakládat na korelační studii zahrnující 7 párů vzorků (nebo více párů) a porovnávající uvažovaný systém s jedním ze systémů uvedených v této příloze. „Výsledky“ představují konkrétní váženou hodnotu emisí cyklu. Korelační zkoušky se musí provést v téže laboratoři, na tomtéž zkušebním stanovišti a s tímtéž motorem a pokud možno se provedou současně. Jak je popsáno v dodatku 4, rovnocennost průměrných hodnot zkušebních párů se určuje na základě statistických údajů F-testu a t-testu, které byly v ohledu zkušebního stanoviště a motoru získány za totožných podmínek, jak je popsáno výše. Odlehlé hodnoty se určí v souladu s normou ISO 5725 a vyloučí se z databáze. Systémy, které se použijí ke korelačním testům, podléhají schválení schvalovacím orgánem.

5.2.

Rodina motorů

5.2.1.

Obecně Rodina motorů je určena konstrukčními parametry. Ty musí být pro všechny motory jedné rodiny společné. Zda motory patří do stejné rodiny motorů může rozhodnout výrobce, pokud jsou dodržena kritéria vyjmenovaná v odstavci 5.2.3. Rodina motorů musí být schválena schvalovacím orgánem. Výrobce schvalovacímu orgánu poskytne příslušné informace o hodnotách emisí motorů v rodině motorů.

12.4.2008

12.4.2008


CS 5.2.2.

Zvláštní případy V některých případech se mohou parametry navzájem ovlivňovat. Tyto vlivy se musí brát v úvahu, aby se zajistilo, že do rodiny motorů jsou zahrnuty pouze motory, které mají z hlediska emisí znečišťujících látek podobné vlastnosti. Tyto případy musí být určeny výrobcem a oznámeny schvalovacímu orgánu. Budou brány v úvahu jako kritérium při stanovování nové rodiny motorů. Zařízení nebo prvky, které nejsou uvedeny v odstavci 5.2.3 a které mají silný vliv na hodnoty emisí, musí být označeny výrobcem na základě osvědčené technické praxe a oznámeny schvalovacímu orgánu. Budou brány v úvahu jako kritérium při stanovování nové rodiny motorů. Kromě parametrů v odstavci 5.2.3 může výrobce zavést další kritéria, která umožní vymezení rodin motorů menší velikosti. Takové parametry nemusí nutně ovlivňovat hodnoty emisí.

5.2.3.

Parametry vymezující rodinu motorů

5.2.3.1.

Spalovací cyklus

5.2.3.2.

a)

dvoudobý

b)

čtyřdobý

c)

rotační motor

d)

jiné

Uspořádání válců

5.2.3.2.1. Řazení válců v bloku a)

do tvaru V

b)

v řadě

c)

radiálně

d)

jinak (F, W, atd.)

5.2.3.2.2. Relativní řazení válců Motory se stejným blokem mohou patřit do stejné rodiny pokud jsou rozteče vrtání jejich válců totožné. 5.2.3.3.

5.2.3.4.

Hlavní chladicí médium a)

vzduch

b)

voda

c)

olej

Zdvihový objem jednotlivých válců

5.2.3.4.1. Motory se zdvihovým objemem válce ≥ 0,75 dm3 Aby motory se zdvihovým objemem válce ≥ 0,75 dm3 mohly být považovány za motory patřící do jedné rodiny motorů, nesmí rozptyl jejich zdvihových objemů válce přesahovat 15 % nejvyššího zdvihového objemu válce v této rodině motorů.

L 103/199

L 103/200


CS

5.2.3.4.2. Motory se zdvihovým objemem válce < 0,75 dm3 Aby motory se zdvihovým objemem válce < 0,75 dm3 mohly být považovány za motory patřící do jedné rodiny motorů, nesmí rozptyl jejich zdvihových objemů válce přesahovat 30 % nejvyššího zdvihového objemu válce v této rodině motorů. 5.2.3.4.3. Motory s jinými mezními hodnotami zdvihového objemu válce Motory se zdvihovým objemem válce, který přesahuje mezní hodnoty vymezené v odstavci 5.2.3.4.1 a 5.2.3.4.2, mohou být považovány za motory patřící do jedné rodiny po schválení schvalovacím orgánem. Schválení musí být založeno na technických materiálech (výpočty, simulace, výsledky pokusů atd.), které prokážou, že překročení mezních hodnot nemá významný vliv na emise výfukových plynů. 5.2.3.5.

5.2.3.6.

5.2.3.7.

5.2.3.8.

5.2.3.9.

5.2.3.10.

Způsob nasávání vzduchu a)

atmosférické sání

b)

přeplňování

c)

přeplňování s chladičem

Druh paliva a)

motorová nafta

b)

zemní plyn (NG)

c)

zkapalněný zemní plyn (LPG)

d)

ethanol

Druh spalovacího prostoru a)

přímý vstřik

b)

dělený spalovací prostor

c)

jiné typy

Typ zapalování a)

zážehový

b)

vznětový

Ventily a kanály a)

konfigurace

b)

počet ventilů na jeden válec

Typ dodávky paliva a)

Typ dodávky tekutého paliva i)

čerpadlo a (vysokotlaké) potrubí a vstřikovací tryska

ii)

řadové čerpadlo nebo čerpadlo s rozdělovačem

iii)

čerpací jednotka nebo vstřikovací jednotka

iv)

vstřikování se společným tlakovým potrubím

12.4.2008

12.4.2008


CS

b)

c) 5.2.3.11.

5.2.3.12.

v)

karburátor/karburátory

vi)

jiné

Typ dodávky plynného paliva i)

plynný

ii)

kapalinou

iii)

směšovací zařízení

iv)

jiný

Jiné typy

Další zařízení a)

recirkulace výfukových plynů (EGR)

b)

vstřikování vody

c)

přípusť vzduchu

d)

jiná

Strategie elektronického řízení Přítomnost nebo nepřítomnost elektronické řídicí jednotky (ECU) v motoru je považována za základní parametr rodiny motorů. V případě elektronicky řízených motorů výrobce musí předložit technické materiály, které zdůvodní seskupení těchto motorů do jedné rodiny, tj. důvody, proč se předpokládá, že tyto motory budou splňovat stejné požadavky na hodnoty emisí. Těmito materiály mohou být výpočty, simulace, odhady, popisy parametrů vstřikování, výsledky pokusů atd. Sledovanými vlastnostmi jsou například:

5.2.3.13.

a)

časování

b)

tlak vstřikování

c)

vícenásobný vstřik

d)

přeplňovací tlak

e)

VGT

f)

EGR

Systémy následného zpracování výfukových plynů Činnost a kombinace následujících zařízení jsou považovány za kritéria členství v rodině motorů: a)

oxidační katalyzátor

b)

třícestný katalyzátor

c)

systém ke snížení emisí NOx se selektivní redukcí NOx (přídávání redukčního činidla)

d)

ostatní systémy ke snížení emisí NOx

e)

filtr částic s pasivní regenerací

f)

filtr částic s aktivní regenerací

L 103/201

L 103/202


CS g)

jiné filtry částic

h)

jiná zařízení

Byl-li motor schválen bez systému následného zpracování výfukových plynů, ať už jako základní motor nebo jako motor z rodiny motorů, pak tento motor může být zařazen do stejné rodiny motorů, jestliže je vybaven oxidačním katalyzátorem a nevyžaduje jiné palivové vlastnosti. Má-li zvláštní palivové požadavky (např. filtry částic vyžadující zvláštní přísady v palivu k zajištění procesu regenerace), rozhodnutí o zařazení do stejné rodiny musí být založeno na technických materiálech poskytnutých výrobcem. Tyto dokumenty doloží, že očekávané hodnoty emisí takto vybaveného motoru jsou v souladu se stejnými mezními hodnotami jako motory, které tak vybavené nejsou. Byl-li motor schválen se systémem následného zpracování výfukových plynů, ať už jako základní motor nebo jako motor z rodiny motorů, jejíž základní motor je vybaven stejným systémem následného zpracování výfukových plynů, pak tento motor nesmí být zařazen do stejné rodiny motorů, jestliže není vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů.

5.2.4.

Volba základního motoru

5.2.4.1.

Vznětové motory Poté, co byla rodina motorů schválena schvalovacím orgánem, je základním kritériem pro výběr základního motoru rodiny motorů největší dávka paliva na zdvih při deklarovaných otáčkách maximálního točivého momentu motoru. V případě, kdy toto hlavní kritérium splňují zároveň dva nebo více motorů, užije se jako druhé kritérium pro volbu základního motoru největší dodávka paliva na jeden zdvih při jmenovitých otáčkách.

5.2.4.2.

Zážehové motory Poté, co byla rodina motorů schválena schvalovacím orgánem, je základním kritériem pro výběr základního motoru rodiny motorů největší zdvihový objem. V případě, kdy toto hlavní kritérium splňují zároveň dva nebo více motorů, užije se jako druhé kritérium pro volbu základního motoru v následujícím pořadí:

5.2.4.3.

a)

největší dodávka paliva na zdvih při otáčkách deklarovaného jmenovitého výkonu;

b)

největší předstih zážehu;

c)

nejmenší poměr recirkulace výfukových plynů.

Poznámky k volbě základního motoru Schvalovací orgán může dojít k závěru, že nejhorší případ emisí rodiny motorů je možno nejlépe určit zkouškou dalších motorů. V takovém případě výrobce motoru předloží příslušné informace, aby bylo možno určit, které motory v rodině motorů mají s největší pravděpodobností nejvyšší hodnoty emisí. Jestliže motory rodiny mají další vlastnosti, které by mohly být pokládány za vlastnosti ovlivňující emise z výfuku, musí se tyto vlastnosti také určit a brát v úvahu při volbě základního motoru. Jestliže pro motory v jedné rodině motorů platí stejné hodnoty emisí v rámci různých životností, musí to být při volbě základního motoru bráno v úvahu.

6.

PODMÍNKY ZKOUŠEK

6.1.

Podmínky laboratorních zkoušek Změří se absolutní teplota Ta v sání vzduchu na vstupu do motoru vyjádřená v kelvinech a suchý atmosférický tlak ps vyjádřený v kPa a podle následujících ustanovení se určí parametr fa. Ve víceválcových motorech s rozvětveným sacím potrubím, např. při uspořádání motoru do V, se použije průměrná teplota oddělených větví. Parametr fa se uvede spolu s výsledky zkoušky. Za účelem lepší opakovatelnosti a reprodukovatelnosti zkoušky se doporučuje, aby se parametr fa pohyboval v rozmezí 0,93 ≤ fa ≤ 1,07.

12.4.2008

12.4.2008


CS a)

L 103/203

Vznětové motory: Motory s atmosférickým sáním a motory mechanicky přeplňované: fa =

99 T a 0,7 ps 298

(1)

Motory přeplňované turbokompresorem s chlazením nasávaného vzduchu nebo bez tohoto chlazení: fa = b)

0,7

Ta 298

1,5 (2)

Zážehové motory: fa =

6.2.

99 ps

99 ps

1,2

Ta 298

0,6 (3)

Motory s chlazením přeplňovacího vzduchu Teplota přeplňovacího vzduchu musí být zaznamenána a musí se při jmenovitých otáčkách a plném zatížení pohybovat v rozmezí ± 5 K maximální teploty přeplňovacího vzduchu uvedené výrobcem. Teplota chladicího média musí být nejméně 293 K (20 oC). Je-li použit laboratorní zkušební systém nebo vnější dmychadlo, smí se lišit teplota přeplňovacího vzduchu o ± 5 K od maximální teploty přeplňovacího vzduchu uvedené výrobcem při jmenovitých otáčkách a plném zatížení. Shora uvedené nastavení teploty chladicího média a průtoku chladicího média v chladiči přeplňovacího vzduchu se po dobu trvání celého cyklu nesmí měnit, pokud to nezpůsobí nereprezentativní přechlazení přeplňovacího vzduchu. Objem chladiče přeplňovaného vzduchu musí být určen na základě osvědčené technické praxe a musí být reprezentativní pro namontovaný sériově vyráběný motor v provozu.

6.3.

Výkon motoru Základem pro měření specifických emisí je hrubý výkon, jak je vymezeno v předpisu EHK č. 85. Některé prvky příslušenství vozidla, které jsou potřebné pouze pro provoz vozidla samotného, ale montují se obvykle do motoru, se před zkouškami odstraní. Jako příklad slouží následující výčet, který však není vyčerpávající: a)

vzduchový kompresor pro brzdy

b)

kompresor posilovače řízení

c)

vzduchový kompresor klimatizace

d)

čerpadla hydraulických ovládacích členů

Nebylo-li příslušenství odstraněno, určí se jeho příkon, aby bylo možno upravit nastavené hodnoty a vypočítat výkon motoru během cyklu.

6.4.

Systém sání motoru Musí se použít systém sání motoru nebo laboratorní zkušební systém, jehož vstupní odpor vzduchu se liší nejvýše o ± 300 Pa od maximální hodnoty uvedené výrobcem pro čistý čistič vzduchu u motoru běžícího při jmenovitých otáčkách a s plným zatížením.

L 103/204


CS 6.5.

Výfukový systém motoru Musí se použít výfukový systém motoru nebo laboratorní zkušební systém, jehož protitlak ve výfuku se liší nejvýše o ± 650 Pa od maximální hodnoty uvedené výrobcem při jmenovitých otáčkách a s plným zatížením. Výfukový systém musí splňovat požadavky na odběr vzorků výfukových plynů stanovené v odstavcích 8.3.2.2 a 8.3.3.2.

6.6.

Motor se systémem následného zpracování výfukových plynů Jestliže je motor vybaven systémem k následnému zpracování výfukových plynů, musí mít výfuková trubka stejný průměr, jako se používá v praxi, do vzdálenosti nejméně čtyři průměry trubky proti směru proudění od vstupu v začátku expanzní části, která obsahuje zařízení k následnému zpracování výfukových plynů. Vzdálenost mezi přírubou sběrného výfukového potrubí nebo výstupem z turbokompresoru a zařízením k následnému zpracování výfukových plynů musí být stejná jako v uspořádání na vozidle nebo musí mít hodnotu uvedenou výrobcem. Protitlak ve výfuku popřípadě odpor musí splňovat stejná kritéria, jak je uvedeno výše, a mohou být seřízeny ventilem. Nádrž obsahující zařízení k následnému zpracování výfukových plynů se může vyjmout pro orientační zkoušky a pro mapování vlastností motoru a nahradit rovnocennou nádrží s neaktivním nosičem katalyzátoru.

Emise naměřené během cyklu musí být reprezentativní pro emise ve skutečném provozu. Jestliže je motor vybaven systémem k následnému zpracování výfukových plynů, které vyžaduje použití činidla, musí být činidlo použité při všech zkouškách udáno výrobcem.

U motorů vybavených systémem k následnému zpracování výfukových plynů, které jsou periodicky regenerovány, jak je popsáno v odstavci 6.6.2, musí být výsledky hodnot emisí upraveny tak, aby braly v úvahu jednotlivé regenerace. V takovém případě průměrná hodnota emisí závisí na frekvenci regenerace z hlediska těch částí zkoušek, během kterých k regeneraci dochází.

Systémy k následnému zpracování výfukových plynů s nepřetržitou regenerací v souladu s odstavcem 6.6.1 nevyžadují zvláštní zkušební postup.

6.6.1.

Nepřetržitá regenerace U systému k následnému zpracování výfukových plynů založeného na postupu nepřetržité regenerace musí být hodnoty emisí měřeny na systému k následnému zpracování výfukových plynů, který byl stabilizován, aby byla zaručena opakovatelnost výsledků trendů emisí.

K procesu regenerace musí dojít během zkoušky WHTC nejméně jednou a výrobce určí běžné podmínky, za nichž k regeneraci dochází (výfukové saze, teplota, protitlak výfukových plynů atd.).

Aby se prokázalo, že je regenerační proces nepřetržitý, musí být provedeny nejméně tři zkoušky WHTC s teplým startem. Během zkoušek musí být zaznamenány teplota a tlak ve výfuku (teplota před a za systémem k následnému zpracování plynů, protitlak ve výfuku atd.).

Systém k následnému zpracování výfukových plynů může být považován za vyhovující, jestliže podmínky uvedené výrobcem nastanou během zkoušky na dostačeně dlouhou dobu a rozptyl naměřených hodnot emisí není vyšší než ± 15 %.

Má-li systém k následnému zpracování výfukových plynů bezpečnostní režim, který se přepíná na režim periodické regenerace, zkouška se provádí podle odstavce 6.6.2. V tomto zvláštním případě mohou být příslušné mezní hodnoty emisí překročeny a nebudou váženy.

6.6.2.

Periodická regenerace U systému k následnému zpracování výfukových plynů, který je založen na procesu periodické regenerace, se emise na stabilizovaném systému k následnému zpracování výfukových plynů měří nejméně třemi zkouškami WHTC, jedné během regenerace a dvou mimo proces regenerace, a výsledky se zváží.

12.4.2008

12.4.2008

CS

Úřední věstník Evropské unie K procesu regenerace musí dojít během zkoušky WHTC nejméně jednou. Motor může být vybaven přepínačem, který umožňuje zamezit procesu regenerace nebo ho umožnit za předpokladu, že toto nemá žádný vliv na původní kalibrování motoru.

Výrobce určí běžné podmínky, za nichž k regeneraci dochází (výfukové saze, teplota, protitlak výfukových plynů atd.) a jejich dobu trvání podle počtu cyklů (nr). Výrobce poskytne rovněž veškeré údaje k určení počtu cyklů mezi dvěma regeneracemi (n). Přesný postup se dohodne mezi výrobcem motoru a schvalovacím orgánem na základě osvědčeného odborného úsudku.

Výrobce poskytne systém k následnému zpracování výfukových plynů, který byl zatížen, aby bylo během zkoušky WHTC dosaženo regenerace. K regeneraci nesmí dojít během stabilizační fáze motoru.

Průměrné hodnoty emisí mezi fázemi regenerace se určí aritmetickým průměrem několika rovnoměrně rozložených zkoušek WHTC s teplým startem. Musí být provedena nejméně jedna zkouška WHTC co nejblíže před zkouškou regenerace a jedna zkouška WHTC ihned po zkoušce regenerace. Lze zvolit alternativní řešení, kdy výrobce poskytne údaje, kterými prokáže, že emise jsou mezi fázemi regenerace konstantní (± 15 %). V tomto případě je možno použít emise pouze jedné zkoušky WHTC.

Během zkoušky regenerace se zaznamenávají všechny údaje, které jsou potřebné ke zjištění regenerace (emise CO nebo NOx, teplota před systémem k následnému zpracování výfukových plynů a za ním, protitlak výfukových plynů atd.).

Během procesu regenerace mohou být překročeny příslušné mezní hodnoty emisí.

Naměřené hodnoty se zváží podle odstavce 8.5.2.2 a konečný vážený výsledek nesmí přesáhnout příslušné mezní hodnoty emisí. Schéma postupu zkoušky je na obrázku 2.

Obrázek 2

Schéma periodické regenerace

L 103/205

L 103/206


CS 6.7.

Systém chlazení Musí se použít systém chlazení motoru s dostatečnou kapacitou k udržení běžných pracovních teplot motoru předepsaných výrobcem.

6.8.

Mazací olej Údaje o mazacím oleji musí být uvedeny výrobcem a olej musí být reprezentativní pro mazací oleje na trhu. Vlastnosti mazacího oleje použitého při zkoušce musí být zaznamenány a předloženy zároveň s výsledky zkoušky.

6.9.

Vlastnosti referenčního paliva Pro vznětové motory je referenční palivo vymezeno v dodatku 2 této přílohy a pro motory na NG a LPG v přílohách 6 a 7.

Teplota paliva musí být v souladu s doporučeními výrobce.

7.

POSTUP ZKOUŠKY

7.1.

Principy měření emisí V této příloze jsou popsány dva principy měření, které jsou funkčně rovnocenné. Oba principy mohou být použity jak pro cykly zkoušek WHTC tak WHSC:

a)

plynné složky jsou měřeny v reálném čase v surových výfukových plynech a částice jsou určeny pomocí systému s ředěním části toku;

b)

plynné složky a částice jsou určeny pomocí systému s ředěním plného toku (systém CVS);

c)

povoleny jsou i všechny kombinace těchto dvou principů (tj. měření plynných emisí v surových výfukových plynech a měření částic systémem s ředěním plného toku).

Motor je zkoušen v cyklech uvedených níže.

7.2.

Zkušební cyklus v neustáleném stavu WHTC Zkušební cyklus v neustáleném stavu WHTC je uveden v dodatku 1 jako sled každou sekundu se střídajících normalizovaných hodnot otáček a točivého momentu platných pro všechny motory, na které se vztahuje tato příloha. Před zkouškou motoru na zkušebním stanovišti musí být normalizované hodnoty převedeny pro konkrétní zkoušený motor na základě mapovací křivky na skutečné hodnoty. Tento převod se označuje jako denormalizace a zkušební cyklus takto vytvořený jako referenční cyklus motoru, který má být zkoušen. S těmito referenčními hodnotami otáček a točivého momentu se na zkušebním stanovišti provede zkušební cyklus a zaznamenají se skutečné hodnoty otáček, točivého momentu a výkonu. K ověření zkoušky se po jejím dokončení provede regresní analýza mezi referenčními a skutečnými hodnotami otáček, točivého momentu a výkonu.

K provedení výpočtu emisí specifických pro brzdu se vypočte skutečná práce cyklu integrováním skutečného výkonu motoru během cyklu. K úspěšnému potvrzení správnosti cyklu musí být skutečná práce cyklu v mezích předepsaných hodnot pro práci referenčního cyklu.

12.4.2008

12.4.2008

CS

Úřední věstník Evropské unie Plynné znečišťující látky mohou být zaznamenány současně nebo odebrány pomocí odběrného vaku. Vzorek částic se zředí stabilizovaným okolním vzduchem a zachytí se jedním vhodným filtrem. Schéma postupu zkoušky WHTC je na obrázku 3.

Obrázek 3

Zkušební cyklus WHTC

7.3.

Zkušebním cyklus WHSC v ustáleném stavu s lineárními přechody

Zkušební cyklus WHSC v ustáleném stavu s lineárními přechody se skládá z několika normalizovaných režimů otáček a zatížení, které odpovídají typickému provoznímu rozsahu motorů těžkých nákladních vozidel. Režim 0 se neprovádí, ale je pouze přítomen ve výpočtech jako váhový faktor (WF) 0,24 za nulových emisí a výkonu. Motor musí pracovat v každém režimu po předepsanou dobu, přičemž se v prvních 20 sekundách lineárně mění otáčky a zatížení. K ověření zkoušky se po jejím dokončení provede regresní analýza mezi referenčními a skutečnými hodnotami otáček, točivého momentu a výkonu.

V průběhu každého režimu a během lineárních přechodů mezi nimi se měří koncentrace všech plynných znečišťujících látek, průtok výfukových plynů a výkon a vypočítá se průměr naměřených hodnot za cyklus. Plynné znečišťující látky mohou být zaznamenány současně nebo odebrány pomocí odběrného vaku. Vzorek částic se zředí stabilizovaným okolním vzduchem. V průběhu celého postupu zkoušky se odebere jeden vzorek a zachytí se jedním vhodným filtrem.

K provedení výpočtu emisí specifických pro brzdu se vypočte skutečná práce cyklu integrováním skutečného výkonu motoru během cyklu.

Zkouška WHSC je popsána v tabulce 1. Váhové faktory (WF) jsou uvedeny pouze pro orientaci. Volnoběžný režim je rozdělen ve dvou režimech, v režimu 1 na začátku a v režimu 13 na konci zkušebního cyklu.

L 103/207

L 103/208


CS

12.4.2008

Tabulka 1 Zkušební cyklus WHSC

Pracovní režim

Normalizované otáčky %

Normalizované zatížení %

WF (orientační)

Trvání režimu (s) včetně 20s lineárního přechodu

0

motor je poháněn

—

0,24

—

1

0

0

0,17/2

210

2

55

100

0,02

50

3

55

25

0,10

250

4

55

70

0,03

75

5

35

100

0,02

50

6

25

25

0,08

200

7

45

70

0,03

75

8

45

25

0,06

150

9

55

50

0,05

125

10

75

100

0,02

50

11

35

50

0,08

200

12

35

25

0,10

250

13

0

0

0,17/2

210

1,00

1 895

Součet

7.4.

Obecné fáze zkoušky Následující vývojový diagram uvádí obecné pokyny, které by měly být během zkoušky dodrženy. Podrobnosti o každém kroku jsou uvedeny v příslušných odstavcích. Odchylky od obecných pokynů jsou povoleny, je-li to vhodné, avšak konkrétní požadavky v příslušných odstavcích jsou závazné. Při zkoušce WHTC se zkušební postup skládá ze zkoušky se studeným startem, po které následuje buď přirozené nebo nucené chlazení, 5minutový interval odstavení za tepla a teplý start. Při zkoušce WHSC se zkušební postup skládá ze zkoušky s teplým startem, po kterém následuje stabilizační fáze v režimu WHSC 9.

12.4.2008


CS

7.5.

Postup mapování vlastností motoru K vykonání zkoušek WHTC a WHSC na zkušebním stanovišti se musí před zkušebním cyklem zmapovat vlastnosti motoru, aby bylo možno určit křivku závislosti otáček a točivého momentu a závislosti otáček a výkonu.

7.5.1.

Určení rozsahu otáček pro mapu vlastností motoru Minimální a maximální otáčky pro mapování jsou vymezeny takto: Minimální otáčky pro mapování = otáčky volnoběhu Maximální otáčky pro mapování = nhi x 1,02 nebo otáčky, při kterých točivý moment plného zatížení klesne na nulu, podle toho, které z nich jsou nižší.

7.5.2.

Mapovací křivka vlastností motoru Motor se zahřeje při maximálním výkonu, aby se stabilizovaly parametry motoru podle doporučení výrobce a osvědčené technické praxe. Když je motor stabilizovaný, provede se mapování vlastností motoru podle následujícího postupu: a)

motor se odlehčí a běží při volnoběžných otáčkách;

L 103/209

L 103/210


CS

7.5.3.

b)

motor běží, vstřikovací čerpadlo je nastavené na plné zatížení při minimálních otáčkách pro mapování;

c)

otáčky motoru se zvyšují s průměrným přírůstkem 8 ± 1 min -1/s z minimálních otáček pro mapování na maximální otáčky pro mapování. Body otáček motoru a točivého momentu se zaznamenávají s frekvencí záznamu nejméně jeden bod za sekundu.

Jiné způsoby mapování

Jestliže se výrobce domnívá, že výše uvedený postup mapování není jistý nebo reprezentativní pro kterýkoli daný motor, mohou se použít jiné způsoby mapování. Tyto jiné způsoby musí splňovat záměr vymezených mapovacích postupů k určení maximálního točivého momentu dosažitelného při všech otáčkách motoru, které se vyskytují v průběhu zkušebních cyklů. Odchylky od způsobů mapování uvedených v tomto odstavci musí být z důvodů spolehlivosti nebo reprezentativnosti schváleny schvalovacím orgánem zároveň se zdůvodněním jejich použití. V žádném případě se však nesmějí pro křivku točivého momentu použít sestupné změny otáček motoru u regulovaných motorů nebo u motorů přeplňovaných turbodmychadlem.

7.5.4.

Opakované zkoušky

Motor nemusí být zmapován před každým jednotlivým zkušebním cyklem. Motor se musí znovu zmapovat před zkušebním cyklem, jestliže:

a)

podle odborného úsudku uplynula neúměrně dlouhá doba od posledního zmapování, nebo

b)

byly na motoru vykonány mechanické změny nebo následná kalibrování, které potenciálně mohou ovlivnit výkonové vlastnosti motoru.

7.6.

Generování referenčního zkušebního cyklu

7.6.1.

Denormalizace otáček motoru

Otáčky se převedou z normalizovaných hodnot podle této rovnice: skutečné otáčky = nnorm × (0,45 × nlo + 0,45 × npref + 0,1 × nhi – nidle) × 2,0327 + nidle (4)

kde:

nlo

jsou nejnižší otáčky, při kterých výkon dosahuje 55 % maximálního výkonu

npref

jsou otáčky motoru, při kterých integrál maximálního točivého momentu představuje 51 % celého integrálu

nhi

jsou nejvyšší otáčky, při kterých výkon dosahuje 70 % maximálního výkonu

nidle

jsou volnoběžné otáčky

12.4.2008

12.4.2008


CS Viz obrázek 4.

Obrázek 4

Definice zkušebních otáček

7.6.1.1.

Určení preferovaných otáček motoru Z mapovací křivky vlastností motoru, která je určena podle odstavce 7.5.2, je vypočítán integrál maximálního točivého momentu z nidle až n95h. n95h jsou nejvyšší otáčky, při kterých výkon dosahuje 95 % maximálního výkonu. npref je pak vymezen jako otáčky, které odpovídají 51 % celého integrálu, viz obrázek 5.

Obrázek 5

Definice npref

L 103/211

L 103/212


CS 7.6.2.

12.4.2008

Denormalizace točivého momentu motoru Hodnoty točivého momentu v plánu průběhu zkoušky s motorem na dynamometru v dodatku 1 jsou normalizované podle maximálního točivého momentu při příslušných otáčkách. Hodnoty točivého momentu referenčního cyklu se musí převést z normalizovaného stavu následujícím způsobem s použitím mapovací křivky určené podle odstavce 7.5.2:

Skutečný točivý moment =

% toč: momentu max: toč: moment 100

(5)

pro pøíslušné skuteèné otáèky urèené podle odstavce 7.6.1.

7.6.3.

Příklad postupu denormalizace Jako příklad se převede do denormalizovaného stavu následující zkušební bod: % hodnoty otáček

= 43 %

% hodnoty točivého momentu = 82 % Jsou dány tyto hodnoty: nlo

= 1,015 min-1

nhi

= 2,200 min-1

npref = 1,300 min-1 nidle = 600 min-1 Z toho vyplývá:

skutečná rychlost =

43 ð0,45 1015 þ 0,45 1300 þ 0,1 2200 − 600Þ 2,0327 þ 600 100

= 1,178 min-1 přičemž maximální točivý moment zjištěný z mapovací křivky při otáčkách 1 178 min -1 je 700 Nm.

skutečný točivý moment =

82 700 = 574 Nm 100

7.7.

Potvrzení správnosti provedení zkoušky

7.7.1.

Výpočet práce cyklu Předtím, než se vypočítá práce cyklu, se musí vynechat všechny body měření zaznamenané při startování motoru. Práce cyklu Wact (kWh) se vypočte ze zpětnovazebních otáček motoru a hodnot točivého momentu. Práce referenčního cyklu Wref (kWh) se vypočte z referenčních otáček motoru a hodnot točivého momentu. Skutečná práce cyklu Wact se použije k porovnání s prací referenčního cyklu Wref a k výpočtu emisí specifických pro brzdu (viz odstavec 8.5.2.1). Stejný postup se může použít k integrování jak referenčního, tak skutečného výkonu motoru. Jestliže se mají určit hodnoty mezi sousedními referenčními hodnotami nebo sousedními změřenými hodnotami, provede se lineární interpolace. Při integrování skutečné práce cyklu se všechny negativní hodnoty točivého momentu položí rovny nule a započítají se. Jestliže se integrování provede při frekvenci nižší než 5 Hz a jestliže se během daného časového intervalu hodnota točivého momentu mění z pozitivní na negativní nebo z negativní na pozitivní, vypočte se negativní podíl a položí se rovný nule. Pozitivní podíl se započítá do integrované hodnoty. Wact musí být mezi 85 % a 105 % hodnoty Wref.

7.7.2.

Statistické potvrzení správnosti zkušebního cyklu Pro otáčky, točivý moment a výkon se provedou lineární regrese skutečných hodnot na referenční hodnoty.

12.4.2008


CS

L 103/213

Pro minimalizaci zkreslujícího účinku časové prodlevy mezi skutečnými hodnotami a hodnotami referenčního cyklu se může celý sled skutečných signálů otáček a točivého momentu časově posunout před sled referenčních otáček a točivého momentu nebo za něj. Jestliže se skutečné signály posunou, musí se jak otáčky, tak točivý moment posunout o stejnou hodnotu ve stejném směru. Musí se použít postup nejmenších čtverců, přičemž rovnice k nejlepšímu přizpůsobení má tento tvar: y = mx + b

(6)

kde: y m x b

= = = =

skutečná hodnota otáček (min-1), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kW) sklon regresní přímky referenční hodnota otáček (min-1), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kW) pořadnice průsečíku regresní přímky s osou y

Pro každou regresní přímku se vypočte směrodatná chyba odhadnuté hodnoty (SEE) jako y = f(x) a koeficient určení r2. Doporučuje se provést tuto analýzu při 1 Hz. Aby se zkouška mohla pokládat za platnou, musí splňovat kritéria tabulky 2. Tabulka 2 Mezní odchylky regresní přímky

Otáčky

Točivý moment

Výkon

Směrodatná chyba odhadu (SEE) y jako funkce x

max. 100 min-1

max. 13 % maximálního točivého momentu motoru

max. 8 % maximálního výkonu motoru

Sklon regresní přímky, m

0,95 až 1,03

0,83 – 1,03

0,89 – 1,03

Koeficient určení, r2

min. 0,970

min. 0,850

min. 0,910

Pořadnice b průsečíku regresní přímky s osou y

± 50 min-1

± 20 Nm nebo ± 2 % max. točivého momentu podle toho, která hodnota je větší

± 4 kW nebo ± 2 % max. výkonu podle toho, která hodnota je větší

Pouze pro potřeby regrese je přípustné vypustit před regresními výpočty některé body, jak je uvedeno v tabulce 3. Tyto body však nesmí být vypuštěny při výpočtech práce cyklu a emisí. Bod volnoběhu je vymezen jako bod, jehož normalizovaný referenční točivý moment je 0 % a normalizované referenční otáčky také 0 %. Vypuštění bodu je přípustné použít na celý cyklus nebo jakoukoli jeho část. Tabulka 3 Přípustná vypuštění bodů z regresní analýzy

Podmínky

Body, které se vypustí

prvních 6 ± 1 sekund

otáčky, točivý moment, výkon

plné zatížení a skutečná hodnota točivého momentu < 95 % referenční hodnoty točivého momentu


plné zatížení a skutečné otáčky < 95 % referenční otáčky


žádná zátěž a skutečný točivý moment > referenční točivý moment


žádná zátěž a skutečný točivý moment > ± 2 % max. točivého momentu (bod volnoběhu)


žádná zátěž a referenční točivý moment < 0 % max. točivého momentu (bod, ve kterém je motor poháněn)


L 103/214


CS 7.8.

Provádění zkoušek emisí

7.8.1.

Úvod Emise znečisťujících látek z výfuku motoru, které se měří, obsahují plynné složky (oxid uhelnatý, celkové uhlovodíky nebo uhlovodíky jiné než methan, methan a oxidy dusíku) a částice. Kromě toho se oxid uhličitý často používá jako indikační plyn ke stanovení poměru ředění u systémů s ředěním části toku a u systémů s ředěním plného toku.

Shora zmíněné znečišťující látky jsou zkoumány během předepsaných zkoušek. Koncentrace plynných znečišťujících látek jsou během cyklů určeny buď ze surových výfukových plynů integrací signálu analyzátoru nebo ze zředěných výfukových plynů ze systému s ředěním plného toku CVS integrací nebo pomocí odběrných vaků. Pokud jde o částice, je odebrán úměrný vzorek ze zředěných výfukových plynů na stanoveném filtru buď ředěním části toku nebo ředěním plného toku. Podle použitého postupu se určí hodnoty průtoku zředěných nebo nezředěných výfukových plynů za cyklus a vypočte se hmotnost emisí znečišťujících látek. Podle výpočtů v odstavci 7.7.1 se z hodnot hmotnosti emisí ve vztahu k práci motoru určí gramy každé znečišťující látky emitované na kilowatthodinu.

7.8.2.

Kroky prováděné před zkouškou Měření motoru, kontroly činnosti motoru a kalibrace systému prováděné před zkouškou se musí provést před mapováním vlastností motoru v souladu s obecnými fázemi uvedenými v odstavci 7.4.

7.8.2.1.

Chlazení motoru (pouze zkouška se studeným startem) Může se použít postup přirozeného i nuceného chlazení. U nuceného chlazení se na základě osvědčeného odborného úsudku nastaví systémy, které ženou do motoru chladicí vzduch a chladný olej do systému mazání motoru, a odvádějí tak přes systém chlazení motoru teplo z chladicí kapaliny a ze systému k následnému zpracování výfukových plynů. V případě nuceného chlazení systému k následnému zpracování výfukových plynů se vzduch nevpouští, dokud teplota systému k následnému zpracování výfukových plynů neklesne pod hodnotu katalytické aktivace. Není povolen žádný takový postup chlazení, který by zapříčinil nereprezentativnost výsledných hodnot emisí.

7.8.2.2.

Příprava odběrných filtrů částic Nejméně jednu hodinu před zkouškou se umístí každý filtr do Petriho misky, která je chráněná před znečištěním prachem a umožňuje výměnu vzduchu, a uloží se do vážicí komory za účelem stabilizace. Na konci stabilizace se každý filtr zváží a zaznamená se jeho vlastní hmotnost. Filtr se pak uloží do uzavřené Petriho misky nebo do utěsněného nosiče filtru do doby, kdy bude použit při zkoušce. Filtr se musí použít do osmi hodin po vyjmutí z vážicí komory.

7.8.2.3.

Montáž měřicího zařízení Požadovaným způsobem se namontují přístroje a odběrné sondy. Výfuková trubka se napojí na systém s ředěním plného toku výfukových plynů, pokud se používá.

7.8.2.4.

Stabilizace ředicího systému a motoru (pouze zkouška WHSC) Ředicí systém a motor se nastartují a nechají zahřát. Po zahřátí se motor a systém k odběru stabilizují tak, že se motor nechá po dobu minimálně 10 minut pracovat v režimu 9, zatímco pracuje systém s ředěním plného toku nebo části toku a zároveň sekundární ředicí systém. Může se provést orientační odběr emisí částic. Tyto odběrné filtry nemusí být stabilizovány ani váženy a mohou být vyřazeny. Průtok se nastaví přibližně na hodnotu průtoku vybranou ke zkoušce.

7.8.2.5.

Startování odběrného systému částic Systém odběru vzorků částic se nastartuje a nechá se běžet s obtokem. Hladina pozadí částic v ředicím vzduchu se může určit odběrem ředicího vzduchu před vstupem výfukových plynů do ředicího tunelu. Měření může být provedeno před nebo po zkoušce. Jestliže se měření provádí na začátku i na konci cyklu, mohou se stanovit průměrné hodnoty. Jestliže je při měření pozadí použit k odběru jiný systém, měření se musí provést souběžně se zkouškou.

12.4.2008

12.4.2008


CS 7.8.2.6.

Nastavení ředicího systému Průtok ředicím systémem (s ředěním plného toku nebo části toku) se nastaví tak, aby v systému nedošlo k žádné kondenzaci vody a aby se teplota ve vstupní části filtru pohybovala mezi 315 K (42 oC) a 325 K (52 oC).

7.8.2.7.


7.8.3.

Postup startování motoru

7.8.3.1.

Zkouška se studeným startem (pouze zkouška WHTC) Zkouška se studeným startem se zahájí tehdy, až teplota maziva, chladicí kapaliny a systémů následného zpracování výfukových plynů dosáhne hodnot mezi 293 a 303 K (20 a 30 oC). Motor se nastartuje pomocí jednoho z následujících postupů:

7.8.3.2.

a)

Motor se nastartuje podle postupu startování doporučeného výrobcem v příručce uživatele, s použitím buď sériově vyrobeného spouštěče a dostatečně nabité baterie nebo jiného vhodného napájení;

b)

nebo se motor nastartuje dynamometrem. Motor musí být poháněn nejvýše na ± 25 % svých běžných provozních protáčecích otáček. Roztáčení se zastaví 1 s po nastartování motoru. Jestliže se motor nenastartuje po 15 sekundách roztáčení, roztáčení se přeruší a určí se důvod, proč se motor nenastartoval, pokud příručka uživatele nebo servisní příručka neudává, že delší čas roztáčení je normální.

Fáze odstavení za tepla (pouze zkouška WHTC) Ihned po dokončení zkoušky se studeným startem se motor na 5 + 1 minut odstaví.

7.8.3.3.

Zkouška s teplým startem

7.8.3.3.1. WHTC Motor se nastartuje na konci fáze odstavení za tepla, jak je vymezeno v odstavci 7.8.3.2, za pomocí postupů uvedených v odstavci 7.8.3.1. 7.8.3.3.2. WHSC Pět minut po dokončení stabilizace v režimu 9, jak je popsáno v odstavci 7.8.2.4, se motor nastartuje podle postupu startování doporučeného výrobcem v příručce uživatele, buď pomocí sériového spouštěče nebo dynamometru, v souladu s odstavcem 7.8.3.1.

7.8.4.

Provedení cyklu Obecné požadavky stanovené v tomto odstavci se vztahují jak na zkoušku se studeným startem popsanou v odstavci 7.8.3.1, tak na zkoušku s teplým startem popsanou v odstavci 7.8.3.3.

7.8.4.1.

Postup zkoušky Zkouška začíná startováním motoru. Zkouška WHTC se musí vykonat podle referenčního cyklu stanoveného v odstavci 7.2. Body seřízení, které určují otáčky a točivý moment motoru, musí být udávány s frekvencí 5 Hz nebo s frekvencí vyšší (doporučuje se frekvence 10 Hz). Body seřízení se vypočítají lineární interpolací mezi 1 Hz body seřízení referenčního cyklu. Skutečné otáčky a točivý moment se zaznamenávají nejméně jednou za sekundu v průběhu zkušebního cyklu (1 Hz) a signály se mohou elektronicky filtrovat. Zkouška WHSC se provádí podle pořadí zkušebních režimů vyjmenovaných v tabulce 1 odstavce 7.3.

L 103/215

L 103/216


CS 7.8.4.2.

Odezva analyzátoru Na začátku zkoušky se musí současně:

a)

zapnout odběr nebo analýzu ředicího vzduchu, je-li použit systém s ředěním plného toku;

b)

zapnout odběr nebo analýzu surového nebo zředěného výfukového plynu, podle zvoleného postupu;

c)

zapnout měření množství zředěného výfukových plynů a požadovaných teplot a tlaků;

d)

zapnout záznam hmotnostního průtoku výfukových plynů, je-li použita analýza surových výfukových plynů;

e)

zapnout záznam zpětnovazebních hodnot otáček a točivého momentu dynamometru.

Jestliže se měří hodnoty surových výfukových plynů, musí se s frekvencí alespoň 2 Hz nepřetržitě měřit a ukládat do počítačového systému hodnoty emisí ((NM)HC, CO a NO x) a hmotnostní průtok výfukových plynů. Všechny ostatní údaje se mohou zaznamenávat s frekvencí alespoň 1 Hz. U analogových analyzátorů se zaznamená doba odezvy a kalibrační údaje je možno použít on-line nebo off-line při vyhodnocování údajů.

Je-li použit systém s ředěním plného toku, v ředicím tunelu se s frekvencí alespoň 2 Hz nepřetržitě měří HC a NOx. Průměrné koncentrace se určí integrováním signálů analyzátoru po dobu trvání zkušebního cyklu. Doba odezvy systému nesmí být delší než 20 s a popřípadě musí být koordinována s kolísáním toku CVS a s odchylkami doby trvání odběru vzorků/zkušebního cyklu. CO, CO2 a NMHC se mohou určit integrováním signálu nepřetržitého měření nebo analýzou koncentrací plynů shromážděných v průběhu cyklu v odběrných vacích. Koncentrace plynných znečišťujících látek v ředicím vzduchu se určí integrováním nebo shromážděním ve vaku k odběru ředicího vzduchu. Všechny ostatní parametry, které se mají měřit, se zaznamenají nejméně jedním měřením za sekundu (1 Hz).

7.8.4.3.

Odběr vzorku částic Na začátku měření se systém k odběru vzorků částic přepne z obtoku na odběr částic.

Je-li použit systém s ředěním části toku, nastaví se čerpadlo/čerpadla k odběru vzorků tak, aby se průtok odběrnou sondou částic nebo přenosovou trubkou udržoval na hodnotě úměrné hmotnostnímu průtoku výfukových plynů, jak stanoví odstavec 8.3.3.3.

Je- li použit systém s ředěním plného toku, seřídí se čerpadlo/čerpadla k odběru vzorků tak, aby se průtok odběrnou sondou částic nebo přenosovou trubkou udržoval na hodnotě nastaveného průtoku s přípustnou odchylkou ± 2,5 %. Jestliže se použije kompenzace průtoku (tj. proporcionální řízení toku vzorků), musí se prokázat, že poměr průtoku hlavním tunelem k průtoku vzorků částic kolísá nejvýše o ± 2,5 % jeho nastavené hodnoty (s výjimkou prvních 10 sekund odběru vzorků). Musí se zaznamenávat průměrné hodnoty teploty a tlaku na vstupu do plynoměru/plynoměrů nebo do přístrojů k měření průtoku. Jestliže není možno udržet nastavený průtok v průběhu úplného cyklu (v mezích ± 2,5 %) vzhledem k vysokému zatížení filtru částicemi, je zkouška neplatná. Zkouška se musí opakovat s nižším průtokem vzorku.

7.8.4.4.

Zastavení motoru a chybná funkce zařízení Zastaví-li se motor kdykoli během zkoušky WHTC se studeným startem nebo WHSC, je zkouška neplatná. Motor musí být stabilizován a znovu nastartován startovacím postupem v odstavci 7.8.3.1 a zkouška se musí opakovat.

Zastaví-li se motor kdykoli během zkoušky WHTC s teplým startem, je zkouška neplatná. Motor se odstaví podle odstavce 7.8.3.2 a zkouška motoru s teplým startem se musí opakovat. V tomto případě není nutné opakovat zkoušku se studeným startem.

Dojde-li během zkušebního cyklu k chybné funkci některého požadovaného zkušebního zařízení, zkouška je neplatná a opakuje se v souladu s výše uvedenými ustanoveními podle typu zkušebního cyklu.

12.4.2008

12.4.2008


CS 7.8.4.5.

L 103/217

Úkony po zkoušce Po dokončení zkoušky se zastaví měření hmotnostního průtoku výfukových plynů, objemu zředěných výfukových plynů, průtoku plynů do odběrných vaků a čerpadlo k odběru vzorků částic. U integrovaného systému analyzátoru musí odběr vzorků pokračovat, dokud neuplynou časové intervaly odezvy systému. Jestliže se použily odběrné vaky, musí se koncentrace jejich obsahu analyzovat co nejdříve a v každém případě nejpozději do 20 minut od ukončení zkušebního cyklu. Po zkoušce emisí se použije nulovací plyn a tentýž kalibrovací plyn rozpětí k překontrolování analyzátorů. Zkouška se pokládá za platnou, jestliže je rozdíl mezi výsledky před zkouškou a po zkoušce menší než 2 % hodnoty kalibračního plynu rozpětí. Filtr částic se vloží zpět do vážicí komory nejpozději do jedné hodiny po dokončení zkoušky. Stabilizuje se v Petriho misce, která je chráněna před znečištěním prachem a umožňuje výměnu vzduchu, nejméně po dobu jedné hodiny a poté se zváží. Zaznamená se hrubá hmotnost filtru.

8.

MĚŘENÍ A VÝPOČET EMISÍ Konečný výsledek zkoušky se jedním krokem zaokrouhlí na takový počet desetinných míst za desetinnou čárkou, který je v souladu s příslušnou emisní normou a jedním dalším významným číselným údajem, v souladu s ASTM E 29-04. Zaokrouhlování mezihodnot, na kterých jsou založeny konečné výsledné hodnoty emisí specifických pro brzdu, není povoleno.

8.1.

Korekce suchého / vlhkého stavu Jsou-li hodnoty emisí měřeny na suchém základě, naměřená koncentrace se převede na vlhký základ podle následující rovnice. cw = kw × cd

(7)

kde:

8.1.1.

cw

je koncentrace ve vlhkém stavu, ppm nebo % objemu

cd

je koncentrace v suchém stavu, ppm nebo % objemu

kw

je korekční faktor suchého / vlhkého stavu

Surové výfukové plyny 0 B kw, a = B @1 −

qmf, i 1 qmad, i C C 1,008 A K f 1000

1,2442 Ha þ 111,19 WALF 773,4 þ 1,2442 Ha

qmf, i qmad, i

(8)

nebo 0 B kw, a = B @1 −

qmf, i 1 qmad, i C C= 1 − P r A Pb K f 1000

1,2442 Ha þ 111,19 WALF 773,4 þ 1,2442 Ha

qmf, i qmad, i

(9)

nebo kw, a =

1 − K w1 1 þ α 0,005 ðcCO2 þ cCO Þ

1,008

(10)

kde kf = 0,055594 × wALF + 0,0080021 × wDEL + 0,0070046 × wEPS

(11)

L 103/218


CS

12.4.2008

a

kw, 1 =

1,608 Ha 1000 þ ð1,608 Ha Þ

(12)

kde: Ha wALF qmf, i qmad, I pr pb wDEL wEPS α cCO2 cCO

je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu je obsah vodíku v palivu, % hmot. je okamžitý hmotnostní průtok paliva, kg/s je okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu, kg/s je tlak vodních par po chladicí lázni, kPa je celkový atmosférický tlak, kPa je obsah dusíku v palivu, % hmot. je obsah kyslíku v palivu, % hmot. je molární poměr vodíku paliva koncentrace CO2 v suchém stavu, % koncentrace CO v suchém stavu, %

Rovnice (8) a (9) jsou v zásadě totožné, přičemž se faktor 1,008 v rovnicích (8) a (10) přibližně blíží přesnější hodnotě jmenovatele v rovnici (9).

8.1.2.

Zředěné výfukové plyny kw, e =

h α c i CO2 w 1− − kw2 1,008 200

(13)

nebo 20

13

6B ð1 − kw2 Þ C7 kw, e = 4@ α þ cCO2 d A5 1,008 1þ 200

(14)

kde 1 1 þ Ha 1,608 Hd 1 − D D kw2 = 1 1 1,000 þ 1,608 Hd 1 − þ Ha D D

(15)

kde: α cCO2w cCO2d Hd Ha D 8.1.3.

je molární poměr vodíku paliva koncentrace CO2 ve vlhkém stavu, % je hodnota koncentrace CO2 v suchém stavu, % je vlhkost zředěného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu je faktor ředění (viz odstavec 8.4.2.4.2)

Ředicí vzduch kw, d = ð1 − kw3 Þ 1,008

(16)

kde

kw3 =

1,608 Hd 1,000 þ ð1,608 Hd Þ

kde: Hd

je vlhkost zředěného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu

(17)

12.4.2008


CS 8.2.

L 103/219

Korekce NOx vlhkostí Protože emise NOx závisejí na podmínkách okolního vzduchu, koriguje se koncentrace NOx vlhkostí s použitím faktorů uvedených v odstavcích 8.2.1 nebo 8.2.2. Vlhkost nasávaného vzduchu Ha je možno odvodit z měření relativní vlhkosti, měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření suchým/vlhkým teploměrem s použitím obecně uznávaných rovnic.

8.2.1.

Vznětové motory kh, D =

15,698 Ha þ 0,832 1,000

(18)

kde: Ha

8.2.2.

je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu

Zážehové motory kh, G = 0,6272 + 44,030 × 10-3 × Ha − 0,862 × 10-3 × Ha2

(19)

kde: Ha

8.3.

je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu

Ředění části toku (PFS) a měření v surových výfukových plynech Signály okamžité koncentrace plynných složek se použijí k výpočtu celkové hmotnosti emisí násobením okamžitým hmotnostním průtokem výfukových plynů. Hmotnostní průtok výfukových plynů se může měřit přímo nebo vypočítat pomocí postupu měření nasávaného vzduchu a průtoku paliva, sledovacím postupem nebo měřením nasávaného vzduchu a poměru vzduchu a paliva. Zvláštní pozornost musí být věnována době odezvy přístrojů. Rozdíly v odezvě se vyřeší časovou synchronizaci signálů. V případě částic se signály hmotnostního průtoku výfukových plynů použijí k nastavení systému s částečným ředěním toku, aby mohl být odebrán vzorek úměrný k hmotnostního průtoku výfukových plynů. Úroveň úměrnosti se kontroluje použitím regresní analýzy mezi vzorkem a průtokem výfukových plynů v souladu s odstavcem 8.3.3.3. Schéma celé zkušební sestavy je na obrázku 6.

Obrázek 6 Schéma systému měření surového plynu / ředění části toku

L 103/220


CS 8.3.1.

Určení hmotnostního průtoku výfukových plynů

8.3.1.1.

Úvod

12.4.2008

K výpočtu emisí v surových výfukových plynech a k regulaci systému s ředěním části toku je nutné znát hmotnostní průtok výfukových plynů. K určení hmotnostního průtoku výfukových plynů lze použít některý z postupů popsaných v odstavcích 8.3.1.3 až 8.3.1.6.

8.3.1.2.

Doba odezvy K provedení výpočtu emisí musí být doba odezvy u kteréhokoli postupu popsaného v odstavcích 8.3.1.3 až 8.3.1.6 rovna nebo kratší, než je doba odezvy analyzátoru (≤ 10 s), jak je požadováno v odstavci 9.3.5.

K regulaci systému s ředěním části toku je nutná rychlejší odezva. U systému s ředěním části toku s on-line kontrolou se požaduje doba odezvy ≤ 0,3 sekundy. U systému s ředěním části toku s dopřednou kontrolou na základě předem zaznamenané zkoušky se požaduje doba odezvy systému měření průtoku výfukových plynů ≤ 5 sekund s dobou náběhu ≤ 1 sekunda. Dobu odezvy systému stanoví výrobce přístroje. Kombinované požadavky na dobu odezvy systému měření průtoku výfukových plynů a systému s ředěním části toku jsou uvedeny v odstavci 8.3.3.3.

8.3.1.3.

Postup přímého měření Přímé měření okamžitého průtoku výfukových plynů se musí provádět pomocí systémů, jako jsou:

a)

přístroje k měření rozdílu tlaků, např. průtoková clona, (podrobnosti viz ISO 5167);

b)

ultrazvukový průtokoměr;

c)


Je třeba učinit taková opatření, aby se zabránilo chybám měření, které mají vliv na hodnoty emisí. K těmto bezpečnostním opatřením patří opatrná instalace přístroje do výfukového zařízení motoru podle doporučení výrobce přístroje a v souladu s osvědčenou technickou praxí. Montáží přístroje nesmí být dotčen zejména výkon motoru a emise.

Průtokoměry musí splňovat požadavky na linearitu v odstavci 9.2.

8.3.1.4.

Postup měření vzduchu a paliva Ten spočívá v měření průtoku vzduchu a průtoku paliva vhodnými průtokoměry. Výpočet okamžitého průtoku výfukových plynů se provádí takto:

qmew, i = qmaw, i + qmf, i

(20)

kde:

qmew, i

je okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/s

qmaw, i

je okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu, kg/s

qmf, i

je okamžitý hmotnostní průtok paliva, kg/s

Průtokoměry musí splňovat požadavky na linearitu v odstavci 9.2. a musí být zároveň natolik přesné, aby splňovaly požadavky na linearitu pro měření průtoku výfukových plynů.

8.3.1.5.

Sledovací postup měření Ten spočívá v měření koncentrace sledovacího plynu ve výfukových plynech.

12.4.2008


CS

L 103/221

Známé množství inertního plynu (např. helia) se vstříkne do průtoku výfukových plynů jako sledovací plyn. Plyn se smíchá s výfukovými plyny a tím se zředí, nesmí však reagovat ve výfukovém potrubí. Pak se měří koncentrace plynu ve vzorku výfukových plynů. Aby se zajistilo úplné smíchání sledovacího plynu, umístí se odběrná sonda výfukových plynů nejméně 1 m nebo 30 násobek průměru výfukové trubky (zvolí se větší z obou hodnot) ve směru toku plynů od místa vstřiku. Odběrnou sondu je možno umístit blíže k místu vstřiku, je-li úplné smíchání ověřeno srovnáním koncentrace sledovacího plynu s referenční koncentrací při vstřiku sledovacího plynu proti směru toku od motoru. Průtok sledovacího plynu se nastaví tak, aby koncentrace sledovacího plynu při volnoběhu motoru po smíchání byla nižší než plný rozsah stupnice analyzátoru sledovacího plynu. Výpočet průtoku výfukových plynů se provádí takto: qmew, i =

qvt ρe 60 ðcmix, i − cb Þ

(21)

kde: qmew, i qvt cmix, i ρe cb

je je je je je

okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/s průtok sledovacího plynu, cm3/min okamžitá koncentrace sledovacího plynu po smíchání, ppm hustota výfukových plynů, kg/m3 (srov. tabulka 4) koncentrace pozadí sledovacího plynu v nasávaném vzduchu, ppm

Koncentrace pozadí sledovacího plynu (cb) se může určit výpočtem průměru z koncentrací pozadí naměřených bezprostředně před provedením zkoušky a po zkoušce. Je-li koncentrace pozadí menší než 1 % koncentrace sledovacího plynu po smíchání (cmix.i) při nejvyšším průtoku výfukových plynů, je možno koncentraci pozadí nebrat v úvahu. Celý systém musí splňovat požadavky na linearitu pro měření průtoku výfukových plynů v odstavci 9.2. 8.3.1.6.

Postup měření průtoku vzduchu a poměru vzduchu a paliva Ten spočívá ve výpočtu hmotnosti emisí z průtoku vzduchu a poměru vzduchu k palivu. Výpočet okamžitého hmotnostního průtoku výfukových plynů se provádí takto: qmew, i = qmaw, i 1 þ

1

A=F st λ i

(22)

kde α ε 138,0 1 þ − þ γ 4 2 A=F st = 12,011 þ 1,00794 α þ 15,9994 ε þ 14,0067 δ þ 32,065 γ

(23)

1 0 2 cCOd 10 − 4 B 1− −4 c 10 ε δC 3,5 cCO2 d C Bα 100 − COd − − C cCO2 d þ cCOd 10 − 4 − cHCw 10 − 4 þ B − 4 @4 2 2A 2 cCO 10 1þ 3,5 cCO2 d λi = α ε 4,764 1 þ − þ γ cCO2 d þ cCOd 10 − 4 þ cHCw 10 − 4 4 2 kde: qmew, i


qmaw, i

je okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu, kg/s

A/Fst

je stechiometrický pomìr vzduchu a paliva, kg/kg

λi

je okamžitý pomìr pøebyteèného vzduchu

(24)

L 103/222


CS cCO2d

je hodnota koncentrace CO2 v suchém stavu, %

cCOd

je koncentrace CO v suchém stavu, ppm

cHCw

je koncentrace HC ve vlhkém stavu, ppm

Průtokoměr vzduchu a analyzátory musí splňovat požadavky na linearitu v odstavci 9.2 a celý systém musí splňovat požadavky na linearitu pro měření průtoku výfukových plynů v odstavci 9.2.

Je-li k měření poměru nadbytečného vzduchu použito zařízení k měření poměru vzduchu a paliva, např. čidlo typu zirkonium, musí splňovat požadavky v odstavci 9.3.2.7.

8.3.2.

Určení plynných složek

8.3.2.1.

Úvod Plynné složky v surových výfukových plynech emitované z motoru předaného ke zkouškám se měří měřicími a odběrnými systémy popsanými v odstavci 9.3 a dodatku 3. Vyhodnocení údajů je popsáno v odstavci 8.3.2.3.

Dva postupy výpočtů, které jsou rovnocenné pro referenční paliva v dodatku 2, jsou popsány v odstavcích 8.3.2.4 a 8.3.2.5. Postup v odstavci 8.3.2.4 je jednodušší, protože k poměru mezi složkami a hustotou výfukových plynů používá tabulku hodnot u. Postup v odstavci 8.3.2.5 je přesnější pro typy paliva, které se liší od požadavků v dodatku 2, ale vyžaduje elementární analýzu složení paliva.

8.3.2.2.

Odběr vzorků plynných emisí Odběrné sondy plynných emisí musí být namontovány nejméně 0,5 m nebo trojnásobek průměru výfukové trubky (zvolí se větší z obou hodnot) proti směru toku plynů od místa výstupu z výfukového systému a dostatečně blízko k motoru, aby se zajistila teplota výfukových plynů v sondě nejméně 343 K (70 oC).

U víceválcového motoru s rozvětveným sběrným výfukovým potrubím musí být vstup sondy umístěn dostatečně daleko po toku plynů, aby se zajistilo, že odebíraný vzorek je reprezentativní pro průměrnou hodnotu emisí výfuku ze všech válců. U víceválcových motorů s oddělenými větvemi sběrného potrubí, jako při uspořádání motoru do tvaru V, se doporučuje kombinovat sběrné potrubí proti směru toku plynů od sběrné sondy. Není-li to vhodné, je možno odebrat vzorek z větve s nejvyššími emisemi CO2. Pro výpočet emisí z výfuku se musí použít celkový hmotnostní průtok výfukových plynů.

Jestliže je motor vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů, musí se vzorek výfukového plynu odebrat za tímto systémem po směru toku.

8.3.2.3.

Vyhodnocení údajů K vyhodnocení hodnot plynných emisí se musí koncentrace surových emisí (HC, CO a NO x) a hmotnostní průtok výfukových plynů zaznamenávat a ukládat do počítačového systému s frekvencí alespoň 2 Hz. Všechny ostatní údaje se mohou zaznamenávat s frekvencí alespoň 1 Hz. U analogových analyzátorů se zaznamená doba odezvy a kalibrační údaje je možno použít on-line nebo off-line při vyhodnocování údajů.

K výpočtu hmotnosti emisí plynných složek je nutno časově synchronizovat křivky zaznamenaných koncentrací a křivku hmotnostního průtoku výfukových plynů dobou transformace, jak je stanoveno v odstavci 3.1.28. Proto se doba odezvy každého analyzátoru plynných emisí a systému k měření hmotnostního průtoku výfukových plynů určí podle odstavce 8.3.2.1 respektive odstavce 9.3.5 a zaznamená se.

8.3.2.4.

Výpočet hmotnosti emisí na základě tabulky hodnot Hmotnost znečišťujících látek (g/zkouška) se určí výpočtem okamžitých hmotnostních emisí ze surových koncentrací znečišťujících látek a hmotnostního průtoku výfukových plynů, které se synchronizují dobou transformace v souladu s odstavcem 8.3.2.3, integrováním okamžitých hodnot za celý cyklus a vynásobením integrovaných hodnot hodnotami u v tabulce 4. Je-li měřeno na suchém základě, před prováděním dalších výpočtů se na hodnoty okamžité koncentrace uplatní korekce suchého/vlhkého stavu podle odstavce 8.1.

12.4.2008

12.4.2008


CS

L 103/223

K výpočtu NOx se hmotnostní emise vynásobí korekčním faktorem vlhkosti kh, D nebo kh, G, určeným podle odstavce 8.2. Příklad postupu výpočtu je uveden v dodatku 6. Použijí se následující rovnice: i=n

mgas = ugas

1

Σ cgas, i qmew, i f

(g/zkouška) (25)

i=1

kde: ugas cgas, i qmew, i f n

je je je je je

poměr mezi hustotou složky výfukových plynů a hustotou výfukových plynů okamžitá koncentrace složky ve výfukových plynech, ppm okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/s frekvence sběru dat, Hz počet provedených měření Tabulka 4 Hodnoty u surových výfukových plynů a hustoty složek

Plyn NOx Palivo

CO

HC

CO2

O2

CH4

1,9636

1,4277

0,716

ρplyn [kg/m3]

ρe 2,053

(a)

1,250

ugas (b)

Motorová nafta

1,2943

0,001586

0,000966

0,000479

0,001517

0,001103

0,000553

Ethanol

1,2757

0,001609

0,000980

0,000805

0,001539

0,001119

0,000561

CNG (c)

1,2661

0,001621

0,000987

0,000558 (d)

0,001551

0,001128

0,000565

Propan

1,2805

0,001603

0,000976

0,000512

0,001533

0,001115

0,000559

Butan

1,2832

0,001600

0,000974

0,000505

0,001530

0,001113

0,000558

LPG (e)

1,2811

0,001602

0,000976

0,000510

0,001533

0,001115

0,000559

(a) (b) (c) (d) (e)

8.3.2.5.

v závislosti na palivu. při λ = 2, suchý vzduch, 273 K, 101,3 kPa. hodnota u s přesností v rozmezí 0,2 % pro složení: C = 66–76 %; H = 22–25 %; N = 0–12 %. NMHC na základě CH2,93 (pro celek HC se použije koeficient ugas CH4). hodnota u s přesností v rozmezí 0,2 % pro složení: C3 = 70–90 %; C4 = 10–30 %.

Výpočet hmotnosti emisí na základě přesných rovnic Hmotnost znečišťujících látek (g/zkouška) se určí výpočtem okamžitých hmotnostních emisí ze surových koncentrací znečišťujících látek, hodnot u a hmotnostního průtoku výfukových plynů, které se synchronizují dobou transformace v souladu s odstavcem 8.3.2.3, a integrováním okamžitých hodnot za celý cyklus. Je-li měřeno na suchém základě, před prováděním dalších výpočtů se uplatní na hodnoty okamžité koncentrace korekce suchého/vlhkého stavu podle odstavce 8.1. K výpočtu NOx se hmotnostní emise vynásobí korekčním faktorem vlhkosti kh, D nebo kh, G, určeným podle odstavce 8.2. Použijí se následující rovnice: i=n

mgas =

1

Σ ugas cgas, i qmew, i f

i=1

(g/zkouška) (26)

L 103/224


CS

12.4.2008

kde: ugas, i cgas, i qmew, i f n

je je je je je

okamžitý poměr hustoty složky výfukových plynů a hustoty výfukových plynů okamžitá koncentrace složky ve výfukových plynech, ppm okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/s frekvence sběru dat, Hz počet provedených měření

Okamžité hodnoty u se vypočtou takto: ugas, i = Mgas / (Me, i x 1 000)

(27)

nebo ugas, i = ρgas / (ρe, i × 1 000)

(28)

přičemž platí ρgas = Mgas / 22,414

(29)

kde: Mgas Me, i ρgas ρe, i

je je je je

molární hmotnost složky plynu, g/mol (srov. dodatek 6) okamžitá molární hmotnost výfukových plynů, g/mol hustota složky plynu, kg/m3 okamžitá hustota výfukových plynů, kg/m3

Molární hmotnost výfukových plynů Me se odvodí pro obecné složení paliva CHαOεNδSγ za předpokladu dokonalého spalování následujícím způsobem: 1þ Me, i =

qmf, i qmaw, i

Ha 10 − 3 1 (30) α ε δ þ þ þ qmf, i 2 1,00794 þ 15,9994 Ma 4 2 2 þ qmaw, i 12,011 þ 1,00794 α þ 15,9994 ε þ 14,0067 δ þ 32,065 γ 1 þ Ha 10 − 3

kde: qmaw, i qmf, i Ha Ma

je je je je

okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu na vlhkém základě, kg/s okamžitý hmotnostní průtok paliva, kg/s vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu molární hmotnost nasávaného vzduchu v suchém stavu = 28,965 g/mol

Hustota výfukových plynů ρe se odvodí takto:

ρe, i =

1000 þ Ha þ 1000 qmf, i =qmad, i

773,4 þ 1,2434 Ha þ kf 1000 qmf, i =qmad, i

(31)

kde: qmad, i qmf, i Ha kf

je je je je

okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu na suchém základě, kg/s okamžitý hmotnostní průtok paliva, kg/s vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu specifický faktor paliva podle rovnice 11 v odstavci 8.1.1

8.3.3.

Určení částic

8.3.3.1.

Úvod Určení částic vyžaduje ředění vzorku filtrovaným okolním vzduchem, syntetickým vzduchem nebo dusíkem. Systém s ředěním části toku se musí nastavit tak, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému a aby se teplota zředěných výfukových plynů udržovala mezi 315 K (42 oC) a 325 K (52 oC) bezprostředně před nosiči filtrů. Vysušení ředicího vzduchu před vstupem do ředicího systému je přípustné a je

12.4.2008


CS

zvláště užitečné, má-li ředicí vzduch vysokou vlhkost. Ředicí vzduch musí mít v bezprostřední blízkosti vstupu do ředicího tunelu teplotu vyšší než 288 K (15 oC).

Systém s ředěním části toku musí být konstruován tak, aby odděloval úměrný vzorek surových výfukových plynů od proudu výfukových plynů z motoru, tedy reagoval na odchylky průtoku proudu výfukových plynů, a přiváděl k tomuto vzorku ředicí vzduch, aby bylo na zkušebním filtru dosaženo teploty mezi 315 K (42 oC) a 325 K (52 oC). Proto je zásadní, aby byl ředicí poměr nebo poměr odběru vzorků rd nebo rs určen v mezích přesnosti podle odstavce 9.4.4.

K určení hmotnosti částic jsou nutné: systém k odběru vzorků částic, filtr k odběru vzorků částic, mikrogramové váhy a vážicí komora s řízenou teplotou a vlhkostí. Podrobnosti o systému jsou uvedeny v odstavci 9.4.

8.3.3.2.

Odběr vzorku částic Odběrná sonda částic musí být namontována v bezprostřední blízkosti odběrné sondy plynných emisí, avšak dostatečně daleko, aby nedošlo k vzájemnému rušení. Proto se na odběr vzorků částic vztahují rovněž ustanovení o montáži v odstavci 8.3.2.2. Odběrné potrubí musí splňovat požadavky v dodatku 3.

U víceválcového motoru s rozvětveným sběrným výfukovým potrubím musí být vstup sondy umístěn dostatečně daleko po toku plynů, aby se zajistilo, že odebíraný vzorek je reprezentativní pro průměrnou hodnotu emisí výfuku ze všech válců. U víceválcových motorů s oddělenými větvemi sběrného potrubí, jako například při uspořádání motoru do tvaru V, se doporučuje kombinovat sběrné potrubí proti směru toku plynů od sběrné sondy. Není-li to vhodné, je možno odebrat vzorek z větve s nejvyššími emisemi částic. Pro výpočet emisí z výfuku se musí použít celkový hmotnostní průtok výfukových plynů potrubím.

8.3.3.3.

Doba odezvy systému K regulaci systému s ředěním části toku je nutná rychlá odezva systému. Doba transformace systému se určí postupem v odstavci 9.4.7.3. Je-li společná doba transformace systému k měření průtoku výfukových plynů (viz odstavec 8.3.1.2) a systému s ředěním části toku kratší než 0,3 sekundy, použije se on-line kontrola. Je-li doba transformace delší než 0,3 sekundy, je nutno použít dopřednou kontrolu na základě předem zaznamenané zkoušky. V tomto případě musí být společná doba náběhu ≤ 1 sekunda a společná doba zpoždění ≤ 10 sekund.

Celková doba odezvy musí být nastavena tak, aby byl zajištěn reprezentativní vzorek částic qmp, i úměrný hmotnostnímu průtoku výfukových plynů. K určení úměrnosti se provede regresní analýza qmp, i a qmew, i s frekvencí sběru dat nejméně 5 Hz a musí být splněna tato kritéria:

a)

koeficient určení r2 lineární regrese mezi qmp, i a qmew, i nesmí být nižší než 0,95;

b)

směrodatná chyba odhadnuté hodnoty qmp, i jako funkce qmew, i nesmí překročit 5 % maximální hodnoty qmp;

c)

úsek qmp regresní přímky nesmí překročit ± 2 % maximální hodnoty qmp.

Jsou-li společné doby transformace systému pro odběr částic t50, P a signálu hmotnostního průtoku výfukových plynů t50, F delší než 0,3 s, je vyžadována dopředná kontrola. V takovém případě se provede předběžná zkouška a signál hmotnostního průtoku výfukových plynů z předběžné zkoušky se může použít k regulaci průtoku vzorku do systému částic. Správné regulace systému s ředěním části toku se dosáhne, pokud se časová křivka qmew, pr z předběžné zkoušky, která reguluje qmp, posune o dopředný čas t50, P + t50, F.

Ke zjištění korelace mezi qmp, i a qmew, i se použijí údaje shromážděné během skutečné zkoušky, přičemž qmew, i se časově upraví o t50, F vztaženo k qmp, i (t50, P nemá vliv na časovou synchronizaci). To znamená, že časový posun mezi qmew a qmp je rozdílem jejich dob transformace, které byly určeny podle odstavce 9.4.7.3.

L 103/225

L 103/226


CS 8.3.3.4.

12.4.2008

Vyhodnocení údajů Vlastní hmotnost filtru určená podle odstavce 7.8.2.2 se odečte od hrubé hmotnosti filtru podle odstavce 7.8.4.5 a výsledkem je hmotnost vzorku částic mf . K vyhodnocení koncentrace částic se zaznamená celková hmotnost vzorku (msep), který prošel filtrem za zkušební cyklus. S předchozím schválením schvalovacího orgánu se může hmotnost částic korigovat podle obsahu částic v ředicím vzduchu, jak je určeno v odstavci 7.8.2.5, v souladu s osvědčenou technickou praxí a specifickými konstrukčními prvky použitého systému k měření částic.

8.3.3.5.

Výpočet hmotnosti emisí Po redukci hmotnosti vzorku částic na vakuum podle odstavce 9.4.3.5 se hmotnost částic (g/zkouška) vypočítá buď postupem v odstavcích 8.3.3.5.1 nebo 8.3.3.5.2, v závislosti na konstrukci systému. Příklad postupu výpočtu je uveden v dodatku 6.

8.3.3.5.1. Výpočet založený na poměru odběru vzorku mPM = mf/(rs × 1 000)

(32)

kde: mf

je hmotnost částic odebraných za celý cyklus, mg

rs

je průměrný poměr odběru vzorků za celý cyklus

kde:

rs =

mse msep mew msed

(33)

kde: mse mew msep msed

je je je je

hmotnost vzorku za celý cyklus, kg celkový hmotnostní průtok výfukových plynů za celý cyklus, kg hmotnost zředěných výfukových plynů, které prošly odběrnými filtry částic, kg hmotnost zředěných výfukových plynů, které prošly ředicím tunelem, kg

V případě systému odběru celkového vzorku jsou hodnoty msep a msed totožné. 8.3.3.5.2. Výpočet založený na ředicím poměru mPM =

mf m edf msep 1000

(34)

kde: mf


msep

je hmotnost zředěných výfukových plynů, které prošly odběrnými filtry částic, kg

medf

je hmotnost rovnocenných zředěných výfukových plynů za celý cyklus, kg

Celková hmotnost rovnocenných zředěných výfukových plynů za celý cyklus se určí takto: i=n

medf = ∑ qmedf, i i=1

1 ƒ

qmedf, I = qmew, i × rd, i r d, i =

qmdew:, i qmdew:, i − qmdw:, i

(35)

(36) (37)

12.4.2008


CS kde: qmedf, i

je okamžitý hmotnostní průtok rovnocenných ředicích výfukových plynů, kg/s

qmew, i


rd, i

je okamžitý ředicí poměr

qmdew, i je okamžitý hmotnostní průtok zředěných výfukových plynů, kg/s

8.4.

qmdw, i

je okamžitý hmotnostní průtok ředicího vzduchu, kg/s

f

je frekvence sběru dat, Hz

n

je počet provedených měření

Měření ředění plného toku (CVS) Signály koncentrace složek plynu, získané buď integrací za celý cyklus nebo odběrem vaky, se použijí k výpočtu hmotnostních emisí vynásobením hmotnostním průtokem zředěných výfukových plynů. Hmotnostní průtok výfukových plynů se měří systémem pro odběr vzorků s konstantním objemem (CVS), který může používat objemové dávkovací čerpadlo (PDP), Venturiho trubici s kritickým prouděním (CFV) nebo Venturiho trubici s podzvukovým prouděním (SSV) s nebo bez kompenzace průtoku. Při odběru vzorku vaky a odběru vzorku částic se ze zředěných výfukových plynů systému CVS odebere úměrný vzorek. U systému bez kompenzace průtoku se poměr průtoku vzorku a průtoku CVS nesmí lišit o více než ± 2,5 % od bodu seřízení zkoušky. U systému s kompenzací průtoku musí být každá jednotlivá hodnota průtoku konstantní s maximální odchylkou ± 2,5 % od příslušné cílového hodnoty průtoku. Schéma celé zkušební sestavy je na obrázku 7.

Obrázek 7 Schéma systému měření plného toku

8.4.1.

Určení průtoku zředěných výfukových plynů

8.4.1.1.

Úvod K provedení výpočtu emisí ve zředěných výfukových plynech je nutno znát hmotnostní průtok zředěných výfukových plynů. Celkový průtok zředěných výfukových plynů za celý cyklus (kg/zkouška) se vypočte ze změřených hodnot v průběhu celého cyklu a z odpovídajících kalibračních údajů zařízení k měření průtoku (V0 pro PDP, KV pro CFV, Cd pro SSV) kterýmkoli z postupů popsaných v odstavcích 8.4.1.2 až 8.4.1.4. Jestliže ve vzorku celkový průtok částic (msep) překračuje 0,5 % celkového průtoku CVS (med), koriguje se průtok CVS podle hodnoty msep nebo se proud toku vzorku částic před zařízením k měření průtoku vede zpět k CVS.

L 103/227

L 103/228


CS 8.4.1.2.

12.4.2008

Systém PDP-CVS Je-li teplota zředěných výfukových plynů během cyklu udržována pomocí výměníku tepla na hodnotě, která kolísá maximálně o ± 6 K, výpočet hmotnostního průtoku za celý cyklus se provede takto: med = 1,293 × V0 × nP × pp × 273 / (101,3 × T)

(38)

kde: V0 nP pp T

je je je je

objem plynu načerpaného za otáčku při zkoušebních podmínkách, m3/ot. celkový počet otáček čerpadla za zkoušku absolutní tlak na vstupu čerpadla, kPa. průměrná teplota zředěných výfukových plynů na vstupu čerpadla, K

Jestliže je použit systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), musí se vypočítat okamžité hmotnostní emise a integrovat pro celý cyklus. V tomto případě se okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu vypočte takto. med, i = 1,293 × V0 × nP, i × pp × 273 / (101,3 × T)

(39)

kde: nP, i 8.4.1.3.

je celkový počet otáček čerpadla za časový interval

Systém CFV-CVS Je-li teplota zředěných výfukových plynů během cyklu udržována pomocí výměníku tepla na hodnotě, která kolísá maximálně o ± 11 K, výpočet hmotnostního průtoku za celý cyklus se provede takto: med = 1,293 × t × Kv × pp / T

0,5

(40)

kde: t KV pp T

je je je je

doba trvání cyklu, s kalibrační koeficient Venturiho trubice s kritickým prouděním pro běžné podmínky absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice, kPa absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice, K

Jestliže je použit systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), musí se vypočítat okamžité hmotnostní emise a integrovat pro celý cyklus. V tomto případě se okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu vypočte takto: med, i = 1,293 × Δti × KV × pp / T

0,5

(41)

kde: Δti 8.4.1.4.

je časový interval, s

Systém SSV-CVS Je-li teplota zředěných výfukových plynů během cyklu udržována pomocí výměníku tepla na hodnotě, která kolísá maximálně o ± 11 K, výpočet hmotnostního průtoku za celý cyklus se provede takto: med = 1,293 × QSSV

(42)

kde ffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi v" !!#ffi u u 1 1 1,4286 1,7143 QSSV = A0 dv x Cd pp t rp − rp T 1 − r 4D r 1,4286 p 2

kde: A0 je 0,006111 v SI jednotkách

0 11 2C m B BK C 1 A @ 2 kPa mm min 3

(43)

12.4.2008


CS

L 103/229

dV je průměr hrdla SSV, m Cd je koeficient průtoku SSV pp je absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice, kPa T je teplota na vstupu Venturiho trubice, K rp je poměr hrdla SSV k absolutnímu statickému tlaku na vstupu 1 −

Δp pa

rD je poměr průměru hrdla SSV d k vnitřnímu průměru přívodní trubky D Jestliže je použit systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), musí se vypočítat okamžité hmotnostní emise a integrovat pro celý cyklus. V tomto případě se okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu vypočte takto:

med = 1,293 × QSSV × Δti

(44)

kde:

Δti

je časový interval, s

Výpočet v reálném čase je spuštěn přiměřenou hodnotou Cd, např. 0,98, nebo přiměřenou hodnotou Qssv. Je-li výpočet spuštěn hodnotou Qssv, použije se k vyhodnocení Reynoldsova čísla počáteční hodnota Qssv. Během všech emisních zkoušek musí být Reynoldsovo číslo na hrdle SSV v rozsahu Reynoldsových čísel použitých k odvození kalibrační křivky podle odstavce 9.5.4.

8.4.2.

Určení plynných složek

8.4.2.1.

Úvod Plynné složky ve zředěných výfukových plynech emitované z motoru předaného ke zkouškám se měří postupy popsanými v dodatku 3. Ředění výfukových plynů se provede pomocí filtrovaného okolního vzduchu, syntetického vzduchu nebo dusíku. Průtok ředicím systémem s ředěním plného toku musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému. Vyhodnocení údajů a postupy výpočtů jsou popsány v odstavcích 8.4.2.3 a 8.4.2.4.

8.4.2.2.

Odběr vzorků plynných emisí Výfuková trubka mezi motorem a systémem s ředěním plného toku musí splňovat požadavky v dodatku 3. Sonda/sondy k odběru vzorků plynných emisí musí být namontovány v ředicím tunelu v bodě, ve kterém je ředicí vzduch dobře promísen s výfukovými plyny a který musí být v bezprostřední blízkosti odběrné sondy částic. Vzorky se mohou obecně odebírat dvěma způsoby: a)

do odběrného vaku v průběhu celého cyklu a změří se po ukončení zkoušky; pro HC se odběrný vak zahřeje na teplotu 464 ± 11 K (191 ± 11 oC), pro NOx musí být teplota odběrného vaku vyšší než teplota rosného bodu;

b)

nepřetržitě a integrují se za celý cyklus.

Vzorky koncentrace pozadí se před ředicím tunelem odeberou do odběrného vaku a odečtou se od koncentrace emisí podle odstavce 8.4.2.4.2. 8.4.2.3.

Vyhodnocení údajů U nepřetržitého odběru vzorků se koncentrace emisí (HC, CO a NOx) musí zaznamenávat a ukládat do počítačového systému s frekvencí alespoň 1 Hz, u odběru vaky se požaduje jedna střední hodnota za zkoušku. Hmotnostní průtok zředěných výfukových plynů a všechny ostatní údaje se musí zaznamenávat s frekvencí alespoň 1 Hz. U analogových analyzátorů se zaznamená doba odezvy a kalibrační údaje je možno použít online nebo off-line při vyhodnocování údajů.

L 103/230


CS 8.4.2.4.

12.4.2008

Výpočet hmotnosti emisí

8.4.2.4.1. Systémy s konstantním hmotnostním průtokem U systémů s výměníkem tepla se určí hmotnost znečišťujících látek z následující rovnice: mgas = ugas × cgas × med

(g/zkouška) (45)

kde: ugas cgas med

je poměr mezi hustotou složky výfukových plynů a hustotou vzduchu je průměrná koncentrace dané složky korigovaná pozadím, ppm je celková hmotnost zředěných výfukových plynů za cyklus, kg

Je-li měřeno na suchém základě, provede se korekce suchého/vlhkého stavu podle odstavce 8.1. K výpočtu NOx se hmotnostní emise vynásobí korekčním faktorem vlhkosti kh, D nebo kh, G, určeným podle odstavce 8.2. Hodnoty u jsou uvedeny v tabulce 5. Při výpočtu hodnot ugas se předpokládalo, že hustota zředěných výfukových plynů je rovna hustotě vzduchu. Proto jsou hodnoty ugas shodné pro složky obsahující jeden plyn, ale rozdílné pro HC. Rovněž je možné použít postup přesných rovnic popsaný v odstavci 8.3.2.5, tj. rovnice 27 nebo 28. Tabulka 5 Hodnoty u zředěných výfukových plynů a hustoty složek

Plyn NOx Palivo

CO

HC

CO2

O2

CH4

1,9636

1,4277

0,716

ρplyn [kg/m3]

ρde 2,053

1,250

(a) ugas (b)

Motorová nafta

1,293

0,001588

0,000967

0,000480

0,001519

0,001104

0,000553

Ethanol

1,293

0,001588

0,000967

0,000795

0,001519

0,001104

0,000553

CNG (c)

1,293

0,001588

0,000967

0,000584 (d)

0,001519

0,001104

0,000553

Propan

1,293

0,001588

0,000967

0,000507

0,001519

0,001104

0,000553

Butan

1,293

0,001588

0,000967

0,000501

0,001519

0,001104

0,000553

LPG (e)

1,293

0,001588

0,000967

0,000505

0,001519

0,001104

0,000553

(a) (b) (c) (d) (e)

v závislosti na palivu. při λ = 2, suchý vzduch, 273 K, 101,3 kPa. hodnota u s přesností v rozmezí 0,2 % pro složení: C = 66–76 %; H = 22–25 %; N = 0–12 %. NMHC na základě CH2,93 (pro celek HC se použije koeficient ugas CH4). hodnota u s přesností v rozmezí 0,2 % pro složení: C3 = 70–90 %; C4 = 10–30 %.

8.4.2.4.2. Určení koncentrací korigovaných pozadím Aby se určily netto koncentrace znečišťujících látek, musí se od změřených koncentrací odečíst průměrná koncentrace pozadí plynných znečišťujících látek v ředicím vzduchu. Průměrné hodnoty koncentrací pozadí se mohou určit postupem používajícím odběrný vak nebo nepřetržitým měřením s integrací. Použije se tato rovnice: c = ce − cd × (1 − (1/D))

(46)

12.4.2008


CS

L 103/231

kde: ce cd D

je koncentrace složky naměřená ve zředěných výfukových plynech, ppm je koncentrace složky naměřená v ředicím vzduchu, ppm je faktor ředění

Faktor ředění se vypočte takto: a)

pro vznětové motory a pro plynové motory na LPG

D= b)

Fs cCO2 ,e þ ðcHC,e þ cCO,e Þ 10 − 4

(47)

pro plynové motory na NG

D=

Fs cCO2 ,e þ ðcNMHC,e þ cCO,e Þ 10 − 4

(48)

kde: cCO2,e

je koncentrace CO2 ve vlhkém stavu ve zředěných výfukových plynech, % objemu

cHC, e

je koncentrace HC ve vlhkém stavu ve zředěných výfukových plynech, ppm C1

cNMHC, e je koncentrace NMHC ve vlhkém stavu ve zředěných výfukových plynech, ppm C1 cCO, e

je koncentrace CO ve vlhkém stavu ve zředěných výfukových plynech, ppm

FS

je stechiometrický faktor

Stechiometrický faktor se vypočte takto:

F s = 100

1 α α 1 þ þ 3,76 1 þ 2 4

(49)

kde: α

je molární poměr vodíku paliva (H/C)

Jestliže není složení paliva známo, mohou se použít tyto stechiometrické faktory: FS (vznětové motory) FS (LPG) FS (NG)

= 13,4 = 11,6 = 9,5

8.4.2.4.3. Systémy s kompenzací průtoku U systémů bez výměníků tepla se určí hmotnost znečišťujících látek (g/zkouška) výpočtem okamžitých hmotnostních emisí a integrováním okamžitých hodnot za celý cyklus. Přímo na okamžitou hodnotu koncentrace se také použije korekce pozadím. Použije se následující rovnice: n

mgas = ∑

i=1

med, i ce ugas

− med cd ð1 − 1=DÞ ugas

kde: ce cd med, i med ugas D

je je je je je je

koncentrace složky naměřená ve zředěných výfukových plynech, ppm koncentrace složky naměřená v ředicím vzduchu, ppm okamžitá hmotnost zředěných výfukových plynů, kg celková hmotnost zředěných výfukových plynů za celý cyklus, kg tabulková hodnota z tabulky 5 faktor ředění

(50)

L 103/232


CS 8.4.3.

Určení částic

8.4.3.1.

Úvod

12.4.2008

Určení částic vyžaduje dvojité ředění vzorku filtrovaným okolním vzduchem, syntetickým vzduchem nebo dusíkem. Průtok systémem s dvojitým ředěním plného toku musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému a aby se teplota zředěného výfukového plynu udržovala mezi 315 K (42 oC) a 315 K (52 oC) bezprostředně před nosiči filtrů. Vysušení ředicího vzduchu před vstupem do ředicího systému je přípustné a je zvláště užitečné, má-li ředicí vzduch vysokou vlhkost. Ředicí vzduch musí mít v bezprostřední blízkosti vstupu do ředicího tunelu teplotu vyšší než 288 K (15 oC). K určení hmotnosti částic jsou nutné: systém k odběru vzorků částic, filtr k odběru vzorků částic, mikrogramové váhy a vážicí komora s řízenou teplotou a vlhkostí. Podrobnosti o systému jsou uvedeny v odstavci 9.4. 8.4.3.2.

Odběr vzorku částic Odběrná sonda částic musí být namontována v bezprostřední blízkosti odběrné sondy plynných emisí, avšak dostatečně daleko, aby nedošlo k vzájemnému rušení v ředicím tunelu. Proto se na odběr vzorků částic vztahují rovněž ustanovení o montáži v odstavci 8.3.2.2. Odběrné potrubí musí splňovat požadavky v dodatku 3.

8.4.3.3.

Výpočet hmotnosti emisí Hmotnost částic (g/zkouška) se vypočítá po redukci hmotnosti vzorku částic na vakuum podle odstavce 9.4.3.5 takto:

mPM =

mf m ed msep 1000

(51)

kde:

mf


msep


med

je hmotnost zředěných výfukových plynů za celý cyklus, kg

kde

msep = mset – mssd

(52)

kde:

mset

je hmotnost dvojitě zředěných výfukových plynů, který prošly filtrem částic, kg

mssd

je hmotnost sekundárního ředicího vzduchu, kg

Jestliže se určuje hladina částic v pozadí ředicího vzduchu podle odstavce 7.8.2.5, může se hmotnost částic korigovat pozadím. V tomto případě se hmotnost částic (g/zkouška) vypočte takto: mPM =

mf mb 1 m ed − 1− D msep msd 1000

(53)

kde:

msep


med

je hmotnost zředěných výfukových plynů za celý cyklus, kg

msd

je hmotnost ředicího vzduchu odebraného systémem odběru vzorků částic pozadí, kg

mb

je hmotnost částic pozadí shromážděných z ředicího vzduchu, mg,

D

je faktor øedìní stanovený v odstavci 8.4.2.4.2

12.4.2008


CS 8.5.

Obecné výpočty

8.5.1.

Výpočty NMHC a CH4 se separátorem uhlovodíků jiných než methan

L 103/233

Koncentrace NMHC a CH4 se vypočte takto:

cNMHC =

cHCðbez separátoruÞ ð1 − EM Þ − cHCðse separátoremÞ EE − EM

cHCðse separátoremÞ − cHCðbez separátoruÞ ð1 − EE Þ EE − EM

cCH4 =

(54)

(55)

kde: cHC(se separátorem) cHC(bez separátoru) EM EE 8.5.2.

je je je je

koncentrace HC, když vzorek plynu protéká NMC, ppm koncentrace HC, když vzorek plynu obtéká NMC, ppm účinnost vztažená k methanu, jak je určeno odstavcem 9.3.8.1 účinnost vztažená k ethanu, jak je určeno odstavcem 9.3.8.2

Výpočet specifických emisí Specifické emise egas nebo ePM (g/kWh) se vypočítají pro každou jednotlivou složku následujícím způsobem v závislosti na typu zkušebního cyklu.

8.5.2.1.

Výsledek zkoušky: Pro WHSC a pro WHTC s teplým nebo studeným startem se použije následující vzorec: e=

m Wact

(56)

kde: m Wact

je hmotnost emisí složky, g/zkouška je skutečná práce vykonaná v cyklu podle odstavce 7.7.1, kWh

Pro zkoušku WHTC bude konečným výsledkem vážený průměr ze zkoušek s teplým a studeným startem určený podle následující rovnice: 0,1 mstudený þ 0,9 mteplý e= 0,1 Wact, studený þ 0,9 Wact, teplý 8.5.2.2.

(57)

Systém k následnému zpracování výfukových plynů s periodickou regenerací Emise z teplého startu se zváží takto: –

ew =

n e þ nr er n þ nr

(58)

kde: n nr e er

je počet zkoušek WHTC s teplým startem mimo proces regenerace je počet zkoušek WHTC s teplým startem během regenerace (nejméně jedna zkouška) jsou průměrné specifické emise mimo proces regenerace, g/kWh jsou průměrné specifické emise během regenerace, g/kWh

Regenerační faktor kr se určí takto: kr =

ew e

Regenerační faktor kr : a)

se použije na vážený výsledek zkoušky WHTC podle odstavce 8.5.2.2;

(59)

L 103/234


CS

9.

12.4.2008

b)

se může použít na WHSC a WHTC se studeným startem, nastává-li regenerace během cyklu;

c)

může být rozšířen na ostatní motory ze stejné rodiny motorů;

d)

může být rozšířen na další rodiny motorů, které používají stejný systém následného zpracování výfukových plynů, s předchozím schválením schvalovacím orgánem vydaném na základě odborných podkladů dodaných výrobcem, které potvrzují, že příslušné hodnoty emisí jsou podobné.

MĚŘICÍ ZAŘÍZENÍ Tato příloha neobsahuje podrobnosti o systémech nebo zařízeních, pomocí nichž se měří průtok, tlak a teplota. V odstavci 9.2 jsou pouze uvedeny požadavky na linearitu takových zařízení a systémů nutných ke zkouškám emisí.

9.1.

Požadavky na dynamometr Musí se použít dynamometr pro zkoušky motorů, který má takové vlastnosti, aby na něm bylo možno vykonat příslušný zkušební cyklus popsaný v odstavcích 7.2 a 7.3. Přístroje k měření točivého momentu a otáček musí zaručovat takovou přesnost měření výkonu na výstupním hřídeli, jaká je potřeba ke splnění podmínek potvrzení správnosti cyklu. Mohou být nutné doplňkové výpočty. Přesnost měřicích přístrojů musí být taková, aby nebyly překročeny požadavky na linearitu uvedené v tabulce 6 v odstavci 9.2.

9.2.

Požadavky na linearitu Kalibrace všech měřicích přístrojů a systémů musí odpovídat vnitrostátním (mezinárodním) normám. Měřicí přístroje a systémy musí splňovat požadavky na linearitu uvedené v tabulce 6. U analyzátorů plynu se musí podle odstavce 9.2.1 ověřit linearita nejméně každé tři měsíce nebo vždy, když se provedou na systému opravy nebo změny, které by mohly ovlivnit kalibraci. U ostatních přístrojů a systémů se musí ověření linearity provést podle požadavků postupů interního auditu, výrobců přístrojů nebo v souladu s požadavky normy ISO 9000. Tabulka 6 Požadavky na linearitu přístrojů a měřicích systémů

Měřicí systém

Úsek b

Sklon m

Směrodatná chyba SEE

Koeficient určení r2

Otáčky motoru

≤ 0,05 % max

0,98−1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Točivý moment motoru

≤ 1 % max

0,98−1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Průtok paliva

≤ 1 % max

0,98−1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Průtok vzduchu

≤ 1 % max

0,98−1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Průtok výfukových plynů

≤ 1 % max

0,98−1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Průtok ředicího vzduchu

≤ 1 % max

0,98−1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Průtok zředěných výfukových plynů

≤ 1 % max

0,98−1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Průtok vzorku

≤ 1 % max

0,98−1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Analyzátory plynů

≤ 0,5 % max

0,99−1,01

≤ 1 % max

≥ 0,998

Oddělovače plynů

≤ 0,5 % max

0,98−1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

12.4.2008


CS

Měřicí systém

Úsek b

Sklon m

L 103/235

Směrodatná chyba SEE

Koeficient určení r2

Teploty

≤ 1 % max

0,99−1,01

≤ 1 % max

≥ 0,998

Tlaky

≤ 1 % max

0,99−1,01

≤ 1 % max

≥ 0,998

Váhy na měření částic

≤ 1 % max

0,99−1,01

≤ 1 % max

≥ 0,998

9.2.1.

Ověření linearity

9.2.1.1.

Úvod Ověření linearity se provede u každého měřicího systému uvedeného v tabulce 6. Do měřicího systému se vloží alespoň deset referenčních hodnot a naměřené hodnoty se porovnají s referenčními hodnotami metodou lineární regrese nejmenších čtverců. Maximální mezí hodnoty v tabulce 6 odkazují na maximální hodnoty očekávané během zkoušek.

9.2.1.2.

Obecné požadavky Měřicí systémy se musí ohřát podle doporučení výrobce. Měřicí systémy se musí používat při vymezené teplotě, tlaku a průtoku.

9.2.1.3.

Postup Ověření linearity se provede pro každý běžně používaný provozní rozsah v následujících krocích. a)

Přístroj se vynuluje zavedením nulového signálu. V případě analyzátorů plynů se přímo do jejich ventilu zavede čištěný syntetický vzduch (nebo dusík).

b)

Přístroj se nakalibruje zavedením kalibračního signálu. V případě analyzátorů plynů se přímo do jejich ventilu zavede příslušný kalibrační plyn rozpětí.

c)

Opakuje se postup nulování z bodu a).

d)

Ověření se provede zavedením alespoň 10 referenčních hodnot (včetně nuly), které jsou z rozmezí od nuly po nejvyšší hodnoty očekávané během zkoušek emisí. V případě analyzátorů plynů se přímo do jejich ventilu zavede plyn známé koncentrace.

e)

S frekvencí záznamu nejméně 1 Hz se měří referenční hodnoty a naměřené hodnoty se zaznamenávají po dobu 30 s.

f)

Aritmetický průměr za tento třicetisekundový interval se podle rovnice 6 v odstavci 7.7.2 použije k výpočtu parametrů lineární regrese nejmenších čtverců.

g)

Parametry lineární regrese nejmenších čtverců musí splňovat požadavky v tabulce 6 odstavci 9.2.

h)

Zkontroluje se nastavení nuly, a pokud je to nutné, postup ověření se opakuje.

9.3.

Měření a odběr vzorků plynných emisí

9.3.1.

Požadavky na analyzátory

9.3.1.1.

Obecně Analyzátory musí mít měřicí rozsah a dobu odezvy odpovídající přesnosti požadované k měření koncentrací složek výfukových plynů v neustáleném stavu i za ustálených provozních podmínek.

L 103/236


CS

Elektromagnetická kompatibilita (EMC) zařízení musí být na takové úrovni, aby se minimalizovaly další chyby. 9.3.1.2.

Přesnost Přesnost je vymezena jako odchylka hodnoty udávané analyzátorem od referenční hodnoty. Odchylka nesmí přesáhnout ± 2 % udávané hodnoty nebo ± 0,3 % plného rozsahu, podle toho, která hodnota je vyšší.

9.3.1.3.

Preciznost Preciznost vymezená jako 2,5 násobek směrodatné odchylky deseti opakovaných odezev na daný kalibrační plyn nebo kalibrační plyn rozpětí nesmí být pro každý použitý měřicí rozsah nad 155 ppm (nebo ppm C) větší než 1 % koncentrace na plném rozsahu stupnice nebo větší než 2 % každého měřicího rozsahu použitého pod 155 ppm (nebo ppm C).

9.3.1.4.

Šum Mezivrcholová odezva analyzátoru na nulovací plyn a na kalibrační plyn nebo kalibrační plyn rozpětí za kterýkoli časový interval 10 s nesmí překročit 2 % plného rozsahu stupnice při všech použitých rozsazích.

9.3.1.5.

Posun nuly Odezva na nulu je vymezena jako střední hodnota odezvy (včetně šumu) na nulovací plyn v časovém intervalu 30 s. Posun odezvy na nulu za dobu jedné hodiny musí být menší než 2 % plného rozsahu stupnice na nejnižším používaném rozsahu.

9.3.1.6.

Posun kalibračního rozpětí Odezva na měřicí rozsah je definována jako střední hodnota odezvy včetně šumu na kalibrační plyn rozpětí v časovém intervalu 30 s. Posun odezvy na kalibrační rozpětí za dobu jedné hodiny musí být menší než 2 % plného rozsahu stupnice na nejnižším používaném rozsahu.

9.3.1.7.

Doba náběhu Doba náběhu analyzátoru namontovaného v měřicím systému nesmí být delší než 2,5 s.

9.3.1.8.

Sušení plynu Výfukové plyny se mohou měřit v suchém stavu nebo ve vlhkém stavu. Zařízení pro sušení plynu, jestliže se použije, musí mít minimální vliv na složení měřených plynů. Použití chemických sušiček k odstraňování vody ze vzorku není přijatelným postupem.

9.3.2.

Analyzátory plynů

9.3.2.1.

Úvod Zásady měření, které je nutno dodržovat, jsou popsány v odstavcích 9.3.2.2 až 9.2.3.7. Podrobný popis měřicích systémů je uveden v dodatku 3. Plyny, které se mají měřit, se musí analyzovat níže uvedenými přístroji. U nelineárních analyzátorů je přípustné použití linearizačních obvodů.

9.3.2.2.

Analýza oxidu uhelnatého (CO) Analyzátor oxidu uhelnatého musí být nedisperzní s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

9.3.2.3.

Analýza oxidu uhličitého (CO2) Analyzátor oxidu uhličitého musí být nedisperzní s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

9.3.2.4.

Analýza uhlovodíků (HC) Analyzátor uhlovodíků musí být vyhřívaný plamenoionizační detektor (HFID) s detektorem, ventily, potrubím atd. a vyhřívaný tak, aby se teplota plynu udržovala na hodnotě 463 K ± 10 K (190 ± 10 oC). V závislosti na metodě může být pro plynové motory na NG a zážehové motory volitelně použit analyzátor uhlovodíků druhu „nevyhřívaný plamenoionizační detektor“ (FID) (viz odstavec A.3.1.3).

12.4.2008

12.4.2008


CS 9.3.2.5.

Analýza uhlovodíků jiných než methan (NHMC) Určování uhlovodíkové frakce jiné než methan se provádí vyhřívaným separátorem uhlovodíků jiných než methan zapojeným v řadě se zařízením FID podle odstavce A.3.1.4 a odečtením methanu od uhlovodíků.

9.3.2.6.

Analýza oxidů dusíku (NOx) Je-li měřeno na suchém základě, analyzátor oxidů dusíku musí být druhu „chemoluminiscenční detektor“ (CLD) nebo „vyhřívaný chemoluminiscenční detektor“ (HCLD) s konvertorem NO2/NO. Jestliže se měří na vlhkém základě, musí se použít HCLD s konvertorem udržovaným na teplotě nad 328 K (55 oC) za předpokladu vyhovujícího výsledku zkoušky rušivých vlivů vodní páry (viz odstavec 9.3.9.2.2). Jak u CLD, tak u HCLD musí být cesta průtoku vzorku udržována na teplotě stěny od 328 K do 473 K (od 55 oC do 200 oC) až ke konvertoru při měření v suchém stavu a až k analyzátoru při měření ve vlhkém stavu.

9.3.2.7.

Měření poměru vzduchu a paliva Zařízením k měření poměru vzduchu a paliva použitým k určení průtoku výfukových plynů podle odstavce 8.3.1.6 musí být čidlo poměru vzduchu a paliva se širokým rozsahem nebo lambda čidlo typu zirkonium. Snímač se musí namontovat přímo na výfukové potrubí, kde je teplota výfukového plynu dostatečně vysoká, aby nedocházelo ke kondenzaci vody. Přesnost čidla se zabudovanou elektronikou musí být v rozmezí: ± 3 % udávané hodnoty pro λ < 2 ± 5 % udávané hodnoty pro 2 ≤ λ < 5 ± 10 % udávané hodnoty pro 5 ≤ λ Aby bylo dosaženo výše stanovené přesnosti, musí se čidlo kalibrovat podle pokynů výrobce.

9.3.3.

Kalibrační plyny Je nutné respektovat dobu trvanlivosti všech kalibračních plynů. Musí se zaznamenat datum exspirace kalibračních plynů podle údajů výrobce.

9.3.3.1.

Čisté plyny Požadovaná čistota plynů je vymezena mezními hodnotami znečištění, které jsou uvedeny níže. K dispozici musí být následující plyny: čištěný dusík (znečištění ≤ 1 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO) čištěný kyslík (čistota > 99,5 obj. % O2) směs vodíku s heliem (40 % ± 2 % vodíku, zbytek helium) (znečištění ≤ 1 ppm C1, ≤ 400 ppm CO2) čištěný syntetický vzduch (znečištění ≤ 1 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO) (obsah kyslíku mezi 18 % a 21 % obj.),

L 103/237

L 103/238


CS 9.3.3.2.

12.4.2008

Kalibrační plyny a kalibrační plyny rozpětí K dispozici musí být směsi plynů s tímto chemickým složením. Přípustné jsou i jiné kombinace plynů za předpokladu, že vzájemně nereagují. C3H8 a čištěný syntetický vzduch (viz odstavec 9.3.3.1); CO a čištěný dusík; NOx a čištěný dusík (množství NO2 obsažené v tomto kalibračním plynu nesmí překračovat 5 % obsahu NO); CO2 a čištěný dusík; CH4 a čištěný syntetický vzduch; C2H6 a čištěný syntetický vzduch. Skutečná koncentrace kalibračního plynu a kalibračního plynu rozpětí se smí lišit od jmenovité hodnoty v rozmezí ± 1 % a musí splňovat vnitrostátní nebo mezinárodní normy. Všechny koncentrace kalibračního plynu se musí udávat v objemových jednotkách (objemové % nebo objemové ppm).

9.3.3.3.

Oddělovače plynů Plyny použité ke kalibraci a ke kalibraci plného rozsahu se mohou také získat oddělovači plynů (přesnými směšovacími zařízeními) a ředěním čištěným N2 nebo čištěným syntetickým vzduchem. Přesnost oddělovače plynů musí být taková, aby koncentrace smíchaných kalibračních plynů mohly být určeny s přesností ± 2 %. Tato přesnost znamená, že primární plyny použité ke smísení musí být známy s přesností nejméně ± 1 % s vazbou na vnitrostátní nebo mezinárodní normy pro plyny. Ověření se vykoná při rozsahu od 15 % do 50 % plného rozsahu stupnice pro každou kalibraci provedenou s použitím oddělovače plynů. Může být provedeno další ověření pomocí jiného kalibračního plynu, nebude-li první ověření úspěšné. Volitelně je možno ověřit směšovací zařízení přístrojem, který je ze své podstaty lineární, např. použitím plynu NO s detektorem CLD. Hodnota pro plný rozsah přístroje se nastaví kalibračním plynem rozpětí přímo připojeným k přístroji. Oddělovač plynů se ověří při použitých nastaveních a jmenovitá hodnota se porovná s koncentrací změřenou přístrojem. Zjištěný rozdíl musí být v každém bodu v rozmezí ± 1 % jmenovité hodnoty. K ověření linearity podle odstavce 9.2.1 musí být přesnost oddělovače plynů v rozmezí ± 1 %.

9.3.3.4.

Plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku Plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku jsou směsí propanu, kyslíku a dusíku. Musí obsahovat propan s 350 ppm C ± 75 ppm C uhlovodíky. Hodnota koncentrace s mezními hodnotami kalibračních plynů se určí chromatografickou analýzou všech uhlovodíků včetně nečistot nebo dynamickým smísením. Koncentrace kyslíku požadované pro zkoušky motorů se zážehovým a vznětovým zapalováním jsou uvedeny v tabulce 7, zbytek je čištěný dusík. Tabulka 7 Plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku

Druh motoru

Koncentrace O2, %

vznětový

21 (20 až 22)

vznětový a zážehový

10 (9 až 11)

vznětový a zážehový

5 (4 až 6)

zážehový

0 (0 až 1)

12.4.2008


CS 9.3.4.

L 103/239

Zkouška těsnosti Musí se přezkoušet těsnost systému. K tomuto účelu se odpojí sonda z výfukového systému a uzavře se její konec. Pak se uvede do chodu čerpadlo analyzátoru. Je-li systém těsný, po počátečním intervalu stabilizace musí všechny průtokoměry ukazovat přibližně nulu. V opačném případě je třeba zkontrolovat odběrná potrubí a odstranit závadu.

Maximální přípustná netěsnost v části podtlaku musí být 0,5 % skutečného provozního průtoku v části systému, který je zkoušen. Ke stanovení skutečných průtoků v provozu je možné použít průtoky analyzátorem a průtoky obtokem.

Další možností je vyprázdnění systému na podtlak nejméně 20 kPa (80 kPa absolutních). Po počáteční stabilizaci nesmí přírůstek tlaku Δp (kPa/min) v systému přesáhnout:

Δp = p / Vs × 0,005 × qvs

(60)

kde:

Vs

je objem systému, l

qvs

je průtok v systému, l/min

Jiným možným postupem je zavedení skokové změny koncentrace na začátku odběrného potrubí přepnutím z nulovacího plynu na kalibrační plyn rozpětí. Jestliže je u správně kalibrovaného analyzátoru po přiměřené době udávána koncentrace ≤ 99 % zavedené koncentrace, svědčí to o netěsnosti, která se musí odstranit.

9.3.5.

Kontrola doby odezvy analytického systému K vyhodnocení doby odezvy musí být nastavení systému naprosto stejná jako během měření zkušebního chodu (tj. tlak, průtoky, nastavení filtrů na analyzátorech a všechny ostatní vlivy na dobu odezvy). Určení doby odezvy se provádí změnou plynu přímo na vstupu odběrné sondy. Ke změně plynu musí dojít v době kratší než 0,1 sekundy. Plyny použité ke zkoušce musí vyvolat změnu koncentrace nejméně 60 % plného rozsahu stupnice (FS).

Zaznamená se křivka koncentrace každé jednotlivé složky plynu. Doba odezvy se definuje jako časový rozdíl mezi změnou plynu a odpovídající změnou zaznamenané koncentrace. Doba odezvy systému (t 90) se skládá z doby zpoždění oproti měřicímu detektoru a doby náběhu detektoru. Doba zpoždění se definuje jako doba od změny (t0) k odezvě u 10 % konečné udávané hodnoty (t10). Doba náběhu se vymezuje jako doba mezi odezvou u 10 % a 90 % posledních udávaných hodnot (t90 – t10).

Pro časovou synchronizaci signálů analyzátoru a průtoku výfukových plynů se doba transformace vymezuje jako doba od změny (t0) k odezvě u 50 % konečné udávané hodnoty (t50).

Doba odezvy systému musí být ≤ 10 sekund při době náběhu ≤ 2,5 sekundy v souladu s odstavcem 9.3.1.7 pro všechny regulované složky (CO, NOx, HC nebo NMHC) a pro všechny rozsahy. Při použití separátoru uhlovodíků jiných než methan k měření uhlovodíků jiných než methan může doba odezvy systému přesáhnout 10 s.

9.3.6.

Zkouška účinnosti konvertoru NOx Účinnost konvertoru používaného ke konverzi NO2 na NO se musí zkoušet podle odstavců 9.3.6.1 až 9.3.6.8 (viz obrázek 8).

L 103/240


CS

12.4.2008

Obrázek 8 Schéma zařízení k určení účinnosti konvertoru NO2

9.3.6.1.

Zkušební sestava Účinnost konvertoru se může zkoušet ozonizátorem podle níže popsaného postupu, s užitím zkušební sestavy schematicky znázorněné na obrázku 8.

9.3.6.2.

Kalibrace Detektory CLD a HCLD se kalibrují v nejčastěji používaném rozsahu nulovacím plynem a kalibračním plynem rozpětí podle specifikací výrobce (kalibrační plyn rozpětí musí mít obsah NO, který odpovídá asi 80 % pracovního rozsahu, a koncentrace NO2 ve směsi plynů musí být nižší než 5 % koncentrace NO). Analyzátor NOx musí být v režimu NO seřízen tak, aby kalibrační plyn neprocházel konvertorem. Udávaná koncentrace se zaznamenává.

9.3.6.3.

Výpočet Procentuální účinnost konvertoru se vypočte takto: a−b ENOx = 1 þ 100 c−d

(61)

kde:

9.3.6.4.

a

je koncentrace NOx podle odstavce 9.3.6.6

b

je koncentrace NOx podle odstavce 9.3.6.7

c

je koncentrace NO podle odstavce 9.3.6.4

d

je koncentrace NO podle odstavce 9.3.6.5

Přidávání kyslíku Přípojkou T se do proudu plynu nepřetržitě přidává kyslík nebo nulovací vzduch, dokud není udávaná koncentrace asi o 20 % nižší než udávaná kalibrační koncentrace podle odstavce 9.3.6.2 (analyzátor je v režimu NO.) Udávaná koncentrace c se zaznamená. Ozonizátor zůstává během celé této operace mimo činnost.

9.3.6.5.

Aktivace ozonizátoru Ozonizátor se uvede do činnosti tak, aby vyráběl dostatek ozónu ke snížení koncentrace NO na asi 20 % (minimum 10 %) kalibrační koncentrace uvedené v odstavci 9.3.2.6. Udávaná koncentrace d se zaznamená (analyzátor je v režimu NO).

12.4.2008


CS 9.3.6.6.

Režim NOx Analyzátor se pak přepne do režimu NOx, aby směs plynů (skládající se z NO, NO2, O2 a N2) nyní procházela konvertorem. Udávaná koncentrace a se zaznamená (analyzátor je v režimu NOx).

9.3.6.7.

Deaktivace ozonizátoru Ozonizátor se deaktivuje. Směs plynů popsaná v odstavci 9.3.6.6 prochází konvertorem do detektoru. Udávaná koncentrace b se zaznamená (analyzátor je v režimu NOx).

9.3.6.8.

Režim NO Po deaktivaci ozonizátoru se přepne do režimu NO a uzavře se průtok kyslíku nebo syntetického vzduchu. Údaj NOx na analyzátoru se nesmí lišit o více než ± 5 % od hodnoty naměřené podle odstavce 9.3.6.2 (analyzátor je v režimu NO).

9.3.6.9.

Interval zkoušky Účinnost konvertoru musí být zkoušena alespoň jednou měsíčně.

9.3.6.10.

Požadavek na účinnost Účinnost konvertoru ENOx nesmí být menší než 95 %. Jestliže je analyzátor nastavený na nejčastěji používaný rozsah a ozonizátor nemůže dosáhnout snížení z 80 % na 20 % podle odstavce 9.3.6.5, použije se nejvyšší rozsah, kterým se takového snížení dosáhne.

9.3.7.

Seřízení FID

9.3.7.1.

Optimalizace odezvy detektoru Analyzátor FID musí být seřízen podle pokynů výrobce přístroje. Pro optimalizaci odezvy v nejobvyklejším pracovním rozsahu se použije kalibrační plyn rozpětí ze směsi propanu se vzduchem. Průtok paliva a vzduchu se nastaví podle doporučení výrobce a do analyzátoru se zavede kalibrační plyn rozpětí obsahující 350 ± 75 ppm C. Odezva se při daném průtoku paliva určí z rozdílu mezi odezvou na kalibrační plyn rozpětí a odezvou na nulovací plyn. Průtok paliva se postupně seřídí nad hodnotu uvedenou výrobcem a pod tuto hodnotu. Při těchto průtocích paliva se zaznamená odezva na kalibrační plyn rozpětí a na nulovací plyn. Rozdíl mezi odezvou na kalibrační plyn rozpětí a nulovací plyn se vynese jako křivka a průtok paliva se seřídí ke straně křivky s bohatou směsí. Toto seřízení je výchozím nastavením průtoku, které může vyžadovat další optimalizaci v závislosti na výsledcích faktorů odezvy uhlovodíků a kontroly rušivého vlivu kyslíku podle odstavců 9.3.7.2 a 9.3.7.3. Jestliže rušivý vliv kyslíku nebo faktory odezvy uhlovodíků nesplňují následující požadavky, seřídí se průtok vzduchu po stupních nad hodnoty uvedené výrobcem a pod tyto hodnoty a pro každý průtok se opakuje postup podle odstavců 9.3.7.2 a 9.3.7.3. Optimalizace se může volitelně provést podle postupů uvedených v dokumentu SAE č. 770141.

9.3.7.2.

Faktory odezvy na uhlovodíky Ověření linearity analyzátoru se provede směsí propanu se vzduchem a čištěným syntetickým vzduchem podle odstavce 9.2.1.3. Faktory odezvy se určí při uvedení analyzátoru do provozu a po delším servisním intervalu. Faktor odezvy rh pro určitý druh uhlovodíku je poměrem mezi hodnotou C1 indikovanou analyzátorem FID a koncentrací plynu v láhvi vyjádřenou v ppm C1. Koncentrace zkušebního plynu musí být taková, aby dávala odezvu na přibližně 80 % plného rozsahu stupnice. Koncentrace musí být známa s přesností ± 2 % ve vztahu ke gravimetrické normalizované hodnotě vyjádřené objemově. Kromě toho musí být láhev s plynem stabilizována po dobu 24 hodin při teplotě 298 K ± 5 K (25 oC ± 5 oC).

L 103/241

L 103/242


CS

12.4.2008

Použijí se tyto zkušební plyny a rozsahy faktoru relativní odezvy:

a)

methan a èištìný syntetický vzduch

1,00 ≤ rh ≤ 1,15

b)

propylen a èištìný syntetický vzduch

0,90 ≤ rh ≤ 1,1

c)

toluen a èištìný syntetický vzduch

0,90 ≤ rh ≤ 1,1

Tyto hodnoty jsou vztaženy k rh = 1 pro propan a čištěný syntetický vzduch. 9.3.7.3.

Kontrola rušivého vlivu kyslíku Pouze u analyzátorů surových výfukových plynů se provede při uvádění analyzátoru do provozu a po delším servisním intervalu kontrola rušivého vlivu kyslíku. Zvolí se měřicí rozsah, ve kterém se plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku nalézají v oblasti horních 50 %. Pro tuto zkoušku se pec seřídí na požadovanou teplotu. Požadavky na kontrolu rušivého vlivu kyslíku jsou uvedeny v odstavci 9.3.3.4. a)

Analyzátor se vynuluje.

b)

Pro zážehové motory se analyzátor kalibruje směsí s 0 % kyslíku. Přístroje pro vznětové motory se kalibrují směsí s 21 % kyslíku.

c)

Znovu se překontroluje odezva na nulu. Jestliže se změnila o více než 0,5 % plného rozsahu, musí se opakovat kroky a) a b) tohoto odstavce.

d)

Zavedou se 5 % a 10 % plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku.

e)

Znovu se překontroluje odezva na nulu. Jestliže se změnila o více než ± 1 % plného rozsahu stupnice, zkouška se opakuje.

f)

Rušivý vliv kyslíku EO2 se vypočte pro každou směs kroku d) takto: EO2 = (cref, d − c) × 100/cref, d

(62)

přičemž je odezva analyzátoru

c=

cref, b cFS, b cm, d cm, b cFS, d

(63)

kde:

cref, b

je referenční koncentrace HC v kroku b), ppm C

cref, d

je referenční koncentrace HC v kroku d), ppm C

cFS, b

je koncentrace HC na plném rozsahu v kroku b), ppm C

cFS, d

je koncentrace HC na plném rozsahu v kroku d), ppm C

cm, b

je měřená koncentrace HC v kroku b), ppm C

cm, d

je měřená koncentrace HC v kroku d), ppm C

g)

Hodnota rušivého vlivu kyslíku EO2 musí být před zkouškou menší než 1,5 % u všech plynů ke kontrole rušivého vlivu kyslíku.

h)

Je-li hodnota rušivého vlivu kyslíku EO2 vyšší než 1,5 %, může se provést náprava postupným seřizováním průtoku vzduchu nad a pod hodnoty uvedené výrobcem, průtoku paliva a průtoku vzorku.

i)

Kontrola rušivého vlivu kyslíku se musí opakovat pro každé nové nastavení.

12.4.2008


CS 9.3.8.

L 103/243

Účinnost separátoru uhlovodíků jiných než methan (NMC) NMC se používá k odstraňování uhlovodíků jiných než methan ze vzorku plynu tak, že se oxidují všechny uhlovodíky kromě methanu. V ideálním případě je konverze methanu 0 % a konverze ostatních uhlovodíků představovaných ethanem 100 %. K přesnému měření NMHC se určí obě účinnosti a použijí se k výpočtu hmotnostního průtoku emisí NMHC (viz odstavec 8.5.1).

9.3.8.1.

Účinnost vztažená k methanu Kalibrační plyn methanu se vede detektorem FID s obtokem NMC a bez tohoto obtoku a obě koncentrace se zaznamenají. Účinnost se určí takto:

EM = 1 −

cHCðse separátoremÞ cHCðbez separátoruÞ

(64)

kde:

9.3.8.2.

cHC(se separátorem)

je koncentrace HC, když CH4 protéká NMC, ppm C

cHC(bez separátoru)

je koncentrace HC, když CH4 obtéká NMC, ppm C

Účinnost vztažená k ethanu Kalibrační plyn ethanu se vede detektorem FID s obtokem NMC a bez tohoto obtoku a obě koncentrace se zaznamenají. Účinnost se určí takto:

EE = 1 −

cHCðse separátoremÞ cHCðbez separátoruÞ

(65)

kde:

9.3.9.

cHC(se separátorem)

je koncentrace HC, když C2H6 protéká NMC, ppm C

cHC(bez separátoru)

je koncentrace HC, když C2H6 obtéká NMC, ppm C

Rušivé vlivy Plyny jiné, než je analyzovaný plyn, mohou ovlivňovat udávané hodnoty více způsoby. K pozitivnímu rušení dochází u přístrojů NDIR, když má rušivý plyn stejný účinek jako měřený plyn, avšak v menší míře. K negativnímu rušení dochází u přístrojů NDIR tak, když rušivý plyn rozšiřuje pásmo absorpce měřeného plynu, a u přístrojů CLD, když rušivý plyn potlačuje reakci. Kontroly rušivých vlivů podle odstavců 9.3.9.1 a 9.3.9.2 se musí provádět před uvedením analyzátoru do provozu a po delším servisním intervalu.

9.3.9.1.

Kontrola rušivých vlivů u analyzátoru CO Činnost analyzátoru CO může rušit voda a CO2. Proto se nechá při pokojové teplotě probublávat vodou kalibrační plyn rozpětí CO2 s koncentrací od 80 % do 100 % plného rozsahu stupnice při maximálním pracovním rozsahu používaném při zkoušce a zaznamená se odezva analyzátoru. Odezva analyzátoru smí být nejvýše 1 % plného rozsahu stupnice pro rozsahy nejméně 300 ppm nebo nejvýše 3 ppm pro rozsahy pod 300 ppm.

9.3.9.2.

Kontrola rušivých vlivů u analyzátoru NOx Dvěma plyny, kterým se musí věnovat pozornost u detektorů CLD (a HCLD), jsou CO2 a vodní pára. Rušivé odezvy těchto plynů jsou úměrné jejich koncentracím, a proto vyžadují užití zkušebních postupů k určení rušivých vlivů při jejich nejvyšších koncentracích očekávaných při zkouškách.

9.3.9.2.1. Kontrola rušivého vlivu CO2 Kalibrační plyn rozpětí CO2 s koncentraci od 80 % do 100 % plného rozsahu stupnice při maximálním pracovním rozsahu se nechá procházet analyzátorem NDIR a zaznamená se hodnota CO2 jako hodnota A. Tento plyn se pak ředí na přibližně 50 % kalibračním plynem rozpětí NO a nechá se procházet NDIR a CLD, přičemž se hodnoty CO2 a NO zaznamenají jako hodnoty B a C. Pak se uzavře přívod CO2 a detektorem (H)CLD prochází jen kalibrační plyn rozpětí NO a hodnota NO se zaznamená jako hodnota D.

L 103/244


CS

12.4.2008

Procento rušivého vlivu se vypočte takto: ECO2 = 1 −

ðC AÞ ðD A Þ − ðD B Þ

100

(66)

kde: A B C D

je je je je

koncentrace koncentrace koncentrace koncentrace

nezøedìného CO2 mìøená analyzátorem NDIR, % zøedìného CO2 mìøená analyzátorem NDIR, % zøedìného NO mìøená detektorem (H)CLD, ppm neøedìného NO mìøená detektorem (H)CLD, ppm

S předchozím schválením schvalovacím orgánem je možno použít jiné metody ředění a kvantitativního určení hodnot kalibračního plynu rozpětí CO2 a NO, např. dynamické směšování. 9.3.9.2.2. Kontrola rušivého vlivu vodní páry Tato kontrola platí jen pro měření koncentrace plynu ve vlhkém stavu. Výpočet rušivého vlivu vodní páry musí uvažovat ředění kalibračního plynu NO rozpětí vodní párou a úpravu koncentrace vodní páry ve směsi na hodnotu očekávanou při zkoušce. Kalibrační plyn rozpětí NO s koncentrací 80 % až 100 % plného rozsahu stupnice v běžném pracovním rozsahu se nechá procházet detektorem (H)CLD a zaznamená se hodnota NO jako hodnota D. Kalibrační plyn rozpětí NO se pak nechá při pokojové místnosti probublávat vodou a procházet detektorem (H)CLD a zaznamená se hodnota NO jako hodnota C. Teplota vody se zaznamená jako hodnota F. Určí se tlak nasycených par směsi, který odpovídá teplotě probublávané vody F, a zaznamená se jako hodnota G. Koncentrace vodní páry (v %) ve směsi se vypočte takto: H = 100 × (G / pb)

(67)

a zaznamená se jako hodnota H. Očekávaná koncentrace zředěného kalibračního plynu NO pro plný rozsah (ve vodní páře) se vypočte takto: De = D × (1− H / 100)

(68)

a zaznamená se jako De. U výfukových plynů vznětového motoru se odhadne maximální koncentrace vodní páry (v %) očekávaná při zkoušce, za předpokladu poměru H/C paliva 1,8 : 1, z maximální koncentrace CO 2 ve výfukových plynech A takto: Hm = 0,9 × A

(69)

a zaznamená se jako hodnota Hm. Procento rušivého vlivu vody se vypočte takto: EH2O = 100 × ((De — C) / De) × (Hm / H) kde: De C Hm H

je je je je

očekávaná koncentrace zředěného NO, ppm naměřená koncentrace zředěného NO, ppm maximální koncentrace vodní páry, % skutečná koncentrace vodní páry, %

9.3.9.2.3. Maximální přípustná úroveň rušivého vlivu a)

u měření surového materiálu: i)

rušivý vliv CO2 podle odstavce 9.3.9.2.1: 2 % plného rozsahu

ii)

rušivý vliv vody podle odstavce 9.3.9.2.2: 3 % plného rozsahu

(70)

12.4.2008


CS b)

u měření zředěného materiálu: i)

2 % společného rušení CO2 a vody

9.3.9.2.4. Účinnost chladicí lázně U detektorů CLD na suchém základě se prokáže, že pro nejvyšší očekávanou koncentraci vodních par Hm (viz odstavec 9.3.9.2.2) postup odstraňovaní vody udržuje vlhkost CLD na hodnotě ≤ 5 g vody/kg vzduchu v suchém stavu (nebo přibližně 0,008 % H2O), což je 100 % relativní vlhkost při 3,9 oC a 101,3 kPa. Tato vlhkost je také rovnocenná přibližně 25 % relativní vlhkosti při 25 oC a 101,3 kPa. To může být doloženo měřením teploty na výstupu tepelného odvlhčovače nebo měřením vlhkosti v bodě bezprostředně před CLD. Může být také měřena vlhkost výfukových plynů CLD, pokud je jediným přítokem do CLD přítok z vysoušeče.

9.4.

Systém měření a odběru vzorků částic

9.4.1.

Obecné požadavky K určení hmotnosti částic jsou nutné: systém k odběru vzorků částic, filtr k odběru vzorků částic, mikrogramové váhy a vážicí komora s řízenou teplotou a vlhkostí. Systém k odběru vzorků částic musí být navržen tak, aby byl zajištěn reprezentativní vzorek částic, úměrný hmotnostnímu průtoku výfukových plynů.

9.4.2.

Odběrné filtry částic Vzorek zředěných výfukových plynů se musí odebrat pomocí filtru, který během postupu zkoušky splňuje následující požadavky v odstavcích 9.4.2.1 až 9.4.2.3.

9.4.2.1.

Požadavky na filtry Všechny druhy filtrů musí mít účinnost zachycování 0,3 μm DOP (dioktylftalátů) nejméně 99 %. Požadují se filtry ze skelných vláken potažených fluorkarbonem (PTFE).

9.4.2.2.

Velikost filtrů Průměr filtru musí mít velikost 70 mm.

9.4.2.3.

Rychlost proudění plynu na filtr Rychlost proudění plynu na filtr nesmí přesáhnout 1 m/s. Zvýšení poklesu tlaku mezi začátkem a koncem zkoušky nesmí překročit 25 kPa.

9.4.3.

Požadavky na vážicí komory a analytické váhy

9.4.3.1.

Podmínky ve vážicí komoře Teplota v komoře (nebo místnosti), ve které se filtry částic stabilizují a váží, se musí po celou dobu stabilizování a vážení udržovat na hodnotě 295 K ± 3 K (22 oC ± 3 oC). Vlhkost se musí udržovat na rosném bodě 282,5 K ± 3 K (9,5 oC ± 3 oC) a na relativní vlhkosti 45 % ± 8 %. U citlivých vah se doporučuje tolerance pro teplotu vzduchu vážicí komory a rosný bod ± 1 K.

9.4.3.2.

Vážení referenčního filtru Prostředí komory (nebo místnosti) musí být prosté jakéhokoli okolního znečištění (jako je prach), které by se mohlo usazovat na filtrech částic v průběhu jejich stabilizace. Odchylky od hodnot požadavků na vážicí komory uvedených v odstavci 9.4.3.1 jsou přípustné, jestliže doba trvání odchylek nepřesáhne 30 minut. Dané požadavky musí vážicí místnost splňovat před vstupem obsluhy. Nejméně dva nepoužité referenční filtry musí být zváženy pokud možno současně s odběrnými filtry, nejpozději pak 12 hodin po vážení těchto filtrů. Filtry musí mít stejnou velikost a být z téhož materiálu jako odběrné filtry. Jestliže se průměrná hmotnost referenčních filtrů mezi váženími odběrných filtrů změní o více než 10 μg, musí se všechny odběrné filtry vyřadit a zkouška emisí se musí opakovat.

L 103/245

L 103/246


CS 9.4.3.3.

12.4.2008

Analytické váhy Analytické váhy použité k určení hmotnosti filtrů musí splňovat podmínky pro ověření linearity v tabulce 6 v odstavci 9.2. To znamená preciznost (směrodatnou odchylku) nejméně 2 μg a rozlišovací schopnost alespoň (jednotka stupnice = 1 μg).

9.4.3.4.

Vyloučení elektrostatických účinků Filtr se musí před vážením neutralizovat, např. poloniovým neutralizátorem nebo jiným přístrojem s podobným účinkem.

9.4.3.5.

Redukce na vakuum U odběrného filtru musí být provedena redukce na vakuum (korekce na vztlak vzduchu). Redukce na vakuum závisí na hustotě odběrného filtru, hustotě vzduchu a hustotě kalibračního závaží vah a nebere v úvahu vztlak částic samotných. Jestliže hustota materiálu filtru není známa, použijí se tyto hustoty: a)

skelná vlákna potažená teflonem: 2 300 kg/m3

b)

filtr s teflonovou membránou: 2 144 kg/m3

c)

filtr s teflonovou membránou a polymetylpentenovým nosným kroužkem: 920 kg/m 3

Pro kalibrační závaží z nerezové oceli se použije hustota 8 000 kg/m3. Je-li kalibrační závaží vyrobeno z jiného materiálu, je nutné jeho hustotu znát. Použije se tato rovnice: 0

ρa 1 B ρ C mf = muncor @ ρw A 1− a ρf 1−

(71)

kde

ρa =

pb 28,836 8,3144 T a

(72)

kde:

9.4.4.

muncor

je nekorigovaná hmotnost vzorku částic, mg

ρa

je hustota vzduchu, kg/m3

ρw

je hustota kalibračního závaží vah, kg/m3

ρf

je hustota odběrného filtru částic, kg/m3

pb

je celkový atmosférický tlak, kPa

Ta

je teplota vzduchu v prostředí vah, K

28,836

je molární hmotnost vzduchu při referenční vlhkosti (9,5 K), g/mol

8,3144

je molární plynová konstanta

Požadavky pro diferenciální měření toku (pouze ředění části toku) U systémů s ředěním části toku má zvláštní význam přesnost toku vzorku qmp, pokud se neměří přímo, ale určuje se diferenciálním měřením toku: qmp = qmdew − qmdw

(73)

V tomto případě může být maximální chyba rozdílu taková, aby byla přesnost qmp v rozmezí ± 5 %, je-li ředicí poměr menší než 15. Tuto chybu je možné vypočítat postupem střední kvadratické odchylky chyb každého přístroje.

12.4.2008


CS

L 103/247

Přijatelnou přesnost qmp lze získat některým z těchto postupů:

9.4.5.

a)

Absolutní přesnost qmdew a qmdw je ± 0,2 %, čímž je zaručena přesnost qmp ≤ 5 % při ředicím poměru 15. Při vyšších ředicích poměrech však dochází k větším chybám.

b)

Kalibrace qmdw vztažena k qmdew se provádí tak, že je dosaženo stejné přesnosti qmp jako podle písmena a). Podrobnosti viz odstavec 9.4.6.2.

c)

Přesnost qmp se určuje nepřímo z přesnosti ředicího poměru určeného sledovacím plynem, např. CO2. Je nutná přesnost rovnocenná metodě a) pro qmp.

d)

Absolutní přesnost qmdew a qmdw je v rozmezí ± 2 % plného rozsahu stupnice, maximální chyba rozdílu mezi qmdew a qmdw je v rozmezí 0,2 % a chyba linearity je v rozmezí ± 0,2 % nejvyšší hodnoty qmdew pozorované během zkoušky.

Doplňkové požadavky Všechny části ředicího systému a systému odběru vzorků z výfukového potrubí až po nosič filtru, které jsou ve styku se surovými a se zředěnými výfukovými plyny, musí být konstruovány tak, aby úsady nebo změny vlastností částic byly co nejmenší. Všechny části musí být vyrobeny z elektricky vodivých materiálů, které nereagují se složkami výfukových plynů, a musí být elektricky zemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům.

9.4.6.

Kalibrace přístrojů k měření průtoku

9.4.6.1.

Obecné požadavky U každého průtokoměru použitého k odběru částic and systému s ředěním části toku musí být ověřena linearita, jak je stanoveno v odstavci 9.2.1, a to tak často, aby tyto přístroje splňovaly požadavky tohoto předpisu GTR na přesnost. Ke získání referenčních hodnot průtoku se musí použít přesný průtokoměr, který odpovídá mezinárodním a/nebo vnitrostátním normám.

9.4.6.2.

Kalibrace diferenciálního měření toku (pouze ředění části toku) Průtokoměr sestavy přístrojů k měření průtoku se musí kalibrovat jedním z následujících postupů, aby průtok sondou qmp do tunelu splňoval požadavky na přesnost v odstavci 9.4.4: a)

Průtokoměr qmdw se zapojí v sérii s průtokoměrem qmedw, rozdíl mezi dvěma průtokoměry se kalibruje pro nejméně 5 nastavených hodnot, přičemž hodnoty průtoku jsou rovnoměrně rozloženy mezi nejnižší hodnotou qmdw použitou při zkoušce a hodnotou qmedw použitou při zkoušce. Ředicí tunel může být obtečen.

b)

Kalibrovaný přístroj k měření průtoku se zapojí v sérii s průtokoměrem qmdew a zkontroluje se přesnost hodnoty použité pro zkoušku. Poté se kalibrovaný přístroj k měření průtoku zapojí v sérii s průtokoměrem qmdw a zkontroluje se přesnost pro nejméně 5 nastavení odpovídajících ředicímu poměru mezi 3 a 50, vztaženo na qmedw použitý při zkoušce.

c)

Přenosová trubka TT se odpojí od výfuku a připojí se k ní kalibrovaný přístroj k měření průtoku s vhodným rozsahem pro měření qmp. qmdew se nastaví na hodnotu použitou při zkoušce a qmdw se následně nastaví na nejméně 5 hodnot odpovídajících ředicím poměrům mezi 3 a 50. Případně je možno zvolit speciální kalibrační proudovou dráhu, v níž je tunel obtečen, ale celkový a ředicí vzduch proudí příslušnými průtokoměry jako při skutečné zkoušce.

d)

Do přenosové trubky TT se přivede sledovací plyn. Sledovacím plynem může být složka výfukových plynů, např. CO2 nebo NOx. Po ředění v tunelu se měří složka sledovacího plynu. Měření se provádí pro 5 ředicích poměrů mezi 3 a 50. Přesnost proudění vzorku se určí z ředicího poměru rd: qmp = qmdew / rd Přesnost analyzátorů plynu je nutno vzít v úvahu, aby byla zaručena přesnost qmp.

(74)

L 103/248


CS 9.4.7.

Zvláštní požadavky na systém s ředěním části toku

9.4.7.1.

Kontrola průtoku uhlíku K odhalení problémů při měření a ověření správné funkce systému s ředěním části toku se důrazně doporučuje kontrola průtoku uhlíku s využitím skutečných výfukových plynů. Kontrolu průtoku uhlíku je nutno provést nejméně pokaždé, když je namontován nový motor, nebo došlo-li k významné změně konfigurace zkušebního stanoviště.

Motor musí běžet na maximální točivý moment při plném zatížení a otáčkách nebo v jiném ustáleném režimu, při němž vzniká 5 % nebo více emisí CO2. Systém odběru vzorků s ředěním části toku musí běžet s faktorem ředění přibližně 15 : 1.

Provádí-li se kontrola průtoku uhlíku, použije se postup uvedený v dodatku 5. Hodnoty průtoku uhlíku se vypočítají podle rovnic 80 až 82 v dodatku 5. Všechny průtoky uhlíku se smějí navzájem lišit nejvíce o 3 %.

9.4.7.2.

Kontrola před zkouškou Kontrola před zkouškou se provádí v rozmezí dvou hodin před zkouškou takto.

Přesnost průtokoměrů se zkontroluje u nejméně dvou bodů stejným způsobem, jaký se používá pro kalibraci (viz odstavec 9.4.6.2), včetně hodnot průtoku qmdw, které odpovídají ředicím poměrům mezi 5 a 15 pro hodnotu qmdew použitou při zkoušce. Pokud lze na základě záznamů postupu kalibrace podle odstavce 9.4.6.2 prokázat, že kalibrace průtokoměru je stabilní po delší dobu, je možno kontrolu před zkouškou vynechat.

9.4.7.3.

Určení doby transformace Nastavení systému pro určení doby transformace musí být naprosto stejné jako při měření v průběhu zkoušky. Doba transformace se určí některým z těchto postupů.

Nezávislý referenční průtokoměr s měřicím rozsahem vhodným pro průtok sondou se zapojí v sérii se sondou a spojí se s ní. Tento průtokoměr musí mít dobu transformace kratší než 100 ms pro velikosti průtoku použité při měření doby odezvy a dostatečně malé škrcení toku, aby neovlivňovalo dynamický výkon systému s ředěním části toku, a musí být v souladu s osvědčenou technickou praxí.

Do průtoku výfukových plynů (nebo průtoku vzduchu, pokud se vypočítává průtok výfukových plynů) systémem s částečným ředěním toku se zavede skoková změna z nízkého průtoku na nejméně 90 % plného rozsahu stupnice. Spouštěč skokové změny musí být stejný, jako spouštěč použitý ke spuštění dopředné kontroly při skutečné zkoušce. Signál ke skokové změně průtoku a odezva průtokoměru se zaznamenávají s frekvencí záznamu nejméně 10 Hz.

Na základě těchto údajů se určí doba transformace pro systém s ředěním části toku, což je doba od počátku signálu ke skokové změně průtoku do bodu 50 % odezvy průtokoměru. Stejným způsobem se určí doby transformace signálu qmp systému s ředěním části toku a signálu qmew, i průtokoměru výfukových plynů. Tyto signály se použijí v regresních analýzách provedených po každé zkoušce (viz odstavec 8.3.3.3).

Výpočet se opakuje pro nejméně pět signálů ke zvýšení a poklesu průtoku a z výsledků se vypočte průměrná hodnota. Od této hodnoty se odečte interní doba transformace (< 100 ms) referenčního průtokoměru. Výsledkem je „dopředná“ hodnota systému s ředěním části toku, která se použije v souladu s odstavcem 8.3.3.3.

9.5.

Kalibrace systému CVS

9.5.1.

Obecně Systém CVS se kalibruje přesným průtokoměrem a omezovačem průtoku. Průtok systémem se měří při různých nastaveních škrcení a měří se řídicí parametry systému a určuje se jejich vztah k průtoku.

12.4.2008

12.4.2008


CS

L 103/249

Mohou se použít různé typy průtokoměrů, např. kalibrovaná Venturiho trubice, kalibrovaný laminární průtokoměr nebo kalibrovaný turbinový průtokoměr.

9.5.2.

Kalibrace objemového dávkovacího čerpadla (PDP) Všechny parametry čerpadla se musí měřit současně s parametry kalibrační Venturiho trubice, která je zapojena sériově s čerpadlem. Sestrojí se křivka závislosti vypočteného průtoku (v m3/s na vstupu čerpadla při absolutním tlaku a absolutní teplotě) na korelační funkci, která je hodnotou specifické kombinace parametrů čerpadla. Pak se sestaví lineární rovnice vztahu mezi průtokem čerpadla a korelační funkcí. Jestliže má systém CVS pohon s více rychlostmi, provede se kalibrace pro každou použitou rychlost. V průběhu kalibrace se musí udržovat stabilní teplota. Netěsnosti ve všech spojeních a kanálech mezi kalibrační Venturiho trubicí a čerpadlem CVS se musí udržovat na hodnotách nižších než jsou 0,3 % nejnižšího průtoku (nejvyšší škrcení a nejnižší bod otáček PDP).

9.5.2.1.

Analýza údajů Průtok vzduchu qvCVS při každém nastavení škrcení (nejméně 6 nastavení) se vypočte v m3/s z údajů průtokoměru s použitím postupu předepsaného výrobcem. Pak se průtok vzduchu přepočte na průtok čerpadla V0 v m3/ot při absolutní teplotě a absolutním tlaku na vstupu čerpadla následujícím způsobem:

V0 =

qvCVS T 101,3 273 pp n

(75)

kde:

qvCVS

je průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s

T

je teplota na vstupu čerpadla, K

pp

je absolutní tlak na vstupu čerpadla, kPa.

n

jsou otáčky čerpadla, ot/s

Aby se vzalo v úvahu vzájemné ovlivňování kolísání tlaku v čerpadle a míra ztrát v čerpadle, vypočte se korelační funkce X0 mezi otáčkami čerpadla, rozdílem tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla a absolutním tlakem na výstupu čerpadla takto:

1 X0 = n

sffiffiffiffiffiffiffi Δpp pp

(76)

kde:

Δpp

je rozdíl tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla, kPa

pp

je absolutní tlak na výstupu čerpadla, kPa

Lineární úpravou postupem nejmenších čtverců se odvodí tato kalibrační rovnice: V 0 = D0 − m X0

(77)

D0 a m vyjadřují úseky na ose souřadnic a sklon a popisují regresní přímky. U systému CVS s více rychlostmi musí být kalibrační křivky sestrojené pro různé rozsahy průtoku čerpadla přibližně rovnoběžné a hodnoty úseku na ose souřadnic D0 se musí zvětšovat s poklesem průtoku čerpadla. Hodnoty vypočtené z rovnice se smějí lišit nejvýše o ± 0,5 % od změřené hodnoty V0. Hodnoty m se liší podle čerpadla. Přítok částic způsobí v průběhu času zmenšování míry ztrát v čerpadle, což se odráží v menších hodnotách m. Proto se kalibrace musí provést při uvedení čerpadla do provozu, po větší údržbě, a jestliže ověření celého systému ukazuje změnu míry ztrát.

L 103/250


CS 9.5.3.

12.4.2008

Kalibrace Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) Kalibrace CFV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s kritickým průtokem. Průtok plynu je funkcí tlaku na vstupu Venturiho trubice a teploty. K určení rozsahu kritického proudění se sestrojí křivka Kv jako funkce tlaku na vstupu Venturiho trubice. Při kritickém (škrceném) průtoku má Kv poměrně konstantní hodnotu. Při poklesu tlaku (zvyšujícím se podtlaku) se průtok Venturiho trubicí uvolňuje a Kv se zmenšuje, což ukazuje, že CFV pracuje mimo přípustný rozsah.

9.5.3.1.

Analýza údajů Průtok vzduchu qvCVS při každém nastavení škrcení (nejméně 8 nastavení) se vypočte v m3/s z údajů průtokoměru s použitím postupu předepsaného výrobcem. Kalibrační koeficient se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení takto:

Kv =

qvCVS Pp

pffiffiffi T

(78)

kde: qvCVS T pp

je průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s je teplota na vstupu Venturiho trubice, K je absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice, kPa.

Vypočítá se průměrná hodnota KV a směrodatná odchylka. Směrodatná odchylka nesmí překročit ± 0,3 % průměrné hodnoty KV.

9.5.4.

Kalibrace Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV) Kalibrace SSV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s podzvukovým prouděním. Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty, poklesu tlaku mezi vstupem a hrdlem SVV, jak ukazuje rovnice 43 (viz odstavec 8.4.1.4).

9.5.4.1.

Analýza údajů Průtok vzduchu QSSV při každém nastavení škrcení (nejméně 16 nastavení) se vypočte v m3/s z údajů průtokoměru s použitím postupu předepsaného výrobcem. Koeficient průtoku se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení takto:

Cd =

QSSV ffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi v" !# u u 1 1 2 1,4286 1,7143 t rp dv pp − rp T 1 − r4D r 1,4286 p

(79)

kde: QSSV je průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s T je teplota na vstupu Venturiho trubice, K dV je průměr hrdla SSV, m rp je poměr hrdla SSV k absolutnímu statickému tlaku na vstupu =1 −

Δp pp

rD je poměr průměru hrdla SSV dV, k vnitřnímu průměru přívodní trubky D K určení rozsahu podzvukového proudění se sestrojí křivka Cd jako funkce Reynoldsova čísla Re na hrdle SSC. Re na hrdle SSV se vypočte podle této rovnice:

Re = A1

QSSV dv μ

(80)

kde:

μ=

b T 1,5 SþT

(81)

12.4.2008


CS kde:

A1 = je 25,55152 v SI jednotkách QSSV dV μ b S

je je je je je

1 m3

min mm s m

průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s průměr hrdla SSV, m absolutní nebo dynamická viskozita plynu, kg/ms 1,458 x 106 (empirická konstanta), kg/ms K0,5 110,4 (empirická konstanta), K

Protože QSSV je údajem potřebným pro rovnici k výpočtu Re, musí výpočty začít s počátečním odhadem hodnoty pro QSSV nebo Cd Venturiho trubice a musí se opakovat tak dlouho, dokud QSSV nekonverguje. Konvergenční postup musí mít přesnost nejméně 0,1 %. Pro minimálně šestnáct bodů v oblasti podzvukového proudění musí být hodnoty Cd vypočtené na základě výsledné rovnice pro přizpůsobení kalibrační křivky v rozmezí ± 0,5 % naměřené hodnoty Cd pro každý kalibrační bod.

9.5.5.

Ověření celého systému Celková přesnost systému pro odběr vzorků a analytického systému CVS se určí zavedením známého množství znečišťujícího plynu do systému za běžného provozu. Znečišťující látka se analyzuje a vypočte se hmotnost podle odstavce 8.4.2.4 kromě propanu, u něhož se použije faktor u = 0,000472 namísto hodnoty 0,000480 pro HC. Použije se jeden ze dvou následujících postupů.

9.5.5.1.

Měření clonou pro kritické proudění Známé množství čistého plynu (oxid uhelnatý nebo propan) se vpustí do systému CVS kalibrovanou clonou pro kritické proudění. Jestliže je tlak na vstupu dostatečně velký, není průtok, který se seřídí clonou s kritickým prouděním, závislý na tlaku na výstupu clony (kritické proudění). Systém CVS je v provozu jako při běžné zkoušce emisí z výfuku po dobu 5 až 10 minut. Vzorek plynu se analyzuje obvyklým zařízením (odběrný vak nebo postup integrace) a vypočte se hmotnost plynu. Takto určená hmotnost se smí lišit nejvýše o ± 3 % od známé hmotnosti vpuštěného plynu.

9.5.5.2.

Měření gravimetrickým postupem S přesností ± 0,01 g se určí hmotnost malé láhve naplněné oxidem uhelnatým nebo propanem. Systém CVS je v provozu jako při běžné zkoušce emisí z výfuku po dobu 5 až 10 minut, přičemž se oxid uhelnatý nebo propan vpouští do systému. Množství čistého plynu, které se uvolní, se určí z hmotnostního rozdílu zjištěného vážením. Vzorek plynu se analyzuje obvyklým zařízením (odběrný vak nebo postup integrace) a vypočte se hmotnost plynu. Takto určená hmotnost se smí lišit nejvýše o ± 3 % od známé hmotnosti vpuštěného plynu.

L 103/251

L 103/252


CS

12.4.2008

Dodatek 1 Plán průběhu zkoušky WHTC s motorem na dynamometru

Čas

Norm. otáčky

Norm. točivý moment

Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


s

%

%

s

%

%

s

%

%

1

0

0

49

0

0

97

34,4

24,7

2

0

0

50

0

13,1

98

35

24,9

3

0

0

51

13,1

30,1

99

35,6

25,2

4

0

0

52

26,3

25,5

100

36,1

24,8

5

0

0

53

35

32,2

101

36,3

24

6

0

0

54

41,7

14,3

102

36,2

23,6

7

1,5

8,9

55

42,2

0

103

36,2

23,5

8

15,8

30,9

56

42,8

11,6

104

36,8

22,7

9

27,4

1,3

57

51

20,9

105

37,2

20,9

10

32,6

0,7

58

60

9,6

106

37

19,2

11

34,8

1,2

59

49,4

0

107

36,3

18,4

12

36,2

7,4

60

38,9

16,6

108

35,4

17,6

13

37,1

6,2

61

43,4

30,8

109

35,2

14,9

14

37,9

10,2

62

49,4

14,2

110

35,4

9,9

15

39,6

12,3

63

40,5

0

111

35,5

4,3

16

42,3

12,5

64

31,5

43,5

112

35,2

6,6

17

45,3

12,6

65

36,6

78,2

113

34,9

10

18

48,6

6

66

40,8

67,6

114

34,7

25,1

19

40,8

0

67

44,7

59,1

115

34,4

29,3

20

33

16,3

68

48,3

52

116

34,5

20,7

21

42,5

27,4

69

51,9

63,8

117

35,2

16,6

22

49,3

26,7

70

54,7

27,9

118

35,8

16,2

23

54

18

71

55,3

18,3

119

35,6

20,3

24

57,1

12,9

72

55,1

16,3

120

35,3

22,5

25

58,9

8,6

73

54,8

11,1

121

35,3

23,4

26

59,3

6

74

54,7

11,5

122

34,7

11,9

27

59

4,9

75

54,8

17,5

123

45,5

0

28

57,9

m

76

55,6

18

124

56,3

m

29

55,7

m

77

57

14,1

125

46,2

m

30

52,1

m

78

58,1

7

126

50,1

0

31

46,4

m

79

43,3

0

127

54

m

32

38,6

m

80

28,5

25

128

40,5

m

33

29

m

81

30,4

47,8

129

27

m

34

20,8

m

82

32,1

39,2

130

13,5

m

35

16,9

m

83

32,7

39,3

131

0

0

36

16,9

42,5

84

32,4

17,3

132

0

0

37

18,8

38,4

85

31,6

11,4

133

0

0

38

20,7

32,9

86

31,1

10,2

134

0

0

39

21

0

87

31,1

19,5

135

0

0

40

19,1

0

88

31,4

22,5

136

0

0

41

13,7

0

89

31,6

22,9

137

0

0

42

2,2

0

90

31,6

24,3

138

0

0

43

0

0

91

31,9

26,9

139

0

0

44

0

0

92

32,4

30,6

140

0

0

45

0

0

93

32,8

32,7

141

0

0

46

0

0

94

33,7

32,5

142

0

4,9

47

0

0

95

34,4

29,5

143

0

7,3

48

0

0

96

34,3

26,5

144

4,4

28,7

12.4.2008


CS

L 103/253

Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


s

%

%

s

%

%

s

%

%

145

11,1

26,4

197

0

0

249

0

0

146

15

9,4

198

0

0

250

0

0

147

15,9

0

199

0

0

251

0

0

148

15,3

0

200

0

0

252

0

0

149

14,2

0

201

0

0

253

0

31,6

150

13,2

0

202

0

0

254

9,4

13,6

151

11,6

0

203

0

0

255

22,2

16,9

152

8,4

0

204

0

0

256

33

53,5

153

5,4

0

205

0

0

257

43,7

22,1

154

4,3

5,6

206

0

0

258

39,8

0

155

5,8

24,4

207

0

0

259

36

45,7

156

9,7

20,7

208

0

0

260

47,6

75,9

157

13,6

21,1

209

0

0

261

61,2

70,4

158

15,6

21,5

210

0

0

262

72,3

70,4

159

16,5

21,9

211

0

0

263

76

m

160

18

22,3

212

0

0

264

74,3

m

161

21,1

46,9

213

0

0

265

68,5

m

162

25,2

33,6

214

0

0

266

61

m

163

28,1

16,6

215

0

0

267

56

m

164

28,8

7

216

0

0

268

54

m

165

27,5

5

217

0

0

269

53

m

166

23,1

3

218

0

0

270

50,8

m

167

16,9

1,9

219

0

0

271

46,8

m

168

12,2

2,6

220

0

0

272

41,7

m

169

9,9

3,2

221

0

0

273

35,9

m

170

9,1

4

222

0

0

274

29,2

m

171

8,8

3,8

223

0

0

275

20,7

m

172

8,5

12,2

224

0

0

276

10,1

m

173

8,2

29,4

225

0

0

277

0

m

174

9,6

20,1

226

0

0

278

0

0

175

14,7

16,3

227

0

0

279

0

0

176

24,5

8,7

228

0

0

280

0

0

177

39,4

3,3

229

0

0

281

0

0

178

39

2,9

230

0

0

282

0

0

179

38,5

5,9

231

0

0

283

0

0

180

42,4

8

232

0

0

284

0

0

181

38,2

6

233

0

0

285

0

0

182

41,4

3,8

234

0

0

286

0

0

183

44,6

5,4

235

0

0

287

0

0

184

38,8

8,2

236

0

0

288

0

0

185

37,5

8,9

237

0

0

289

0

0

186

35,4

7,3

238

0

0

290

0

0

187

28,4

7

239

0

0

291

0

0

188

14,8

7

240

0

0

292

0

0

189

0

5,9

241

0

0

293

0

0

190

0

0

242

0

0

294

0

0

191

0

0

243

0

0

295

0

0

192

0

0

244

0

0

296

0

0

193

0

0

245

0

0

297

0

0

194

0

0

246

0

0

298

0

0

195

0

0

247

0

0

299

0

0

196

0

0

248

0

0

300

0

0

L 103/254


CS

12.4.2008

Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


s

%

%

s

%

%

s

%

%

301

0

0

353

0

0

405

42,4

70,3

302

0

0

354

0

0,5

406

46,5

89,1

303

0

0

355

0

4,9

407

50,6

93,9

304

0

0

356

9,2

61,3

408

53,8

33

305

0

0

357

22,4

40,4

409

55,5

20,3

306

0

0

358

36,5

50,1

410

55,8

5,2

307

0

0

359

47,7

21

411

55,4

m

308

0

0

360

38,8

0

412

54,4

m

309

0

0

361

30

37

413

53,1

m

310

0

0

362

37

63,6

414

51,8

m

311

0

0

363

45,5

90,8

415

50,3

m

312

0

0

364

54,5

40,9

416

48,4

m

313

0

0

365

45,9

0

417

45,9

m

314

0

0

366

37,2

47,5

418

43,1

m

315

0

0

367

44,5

84,4

419

40,1

m

316

0

0

368

51,7

32,4

420

37,4

m

317

0

0

369

58,1

15,2

421

35,1

m

318

0

0

370

45,9

0

422

32,8

m

319

0

0

371

33,6

35,8

423

45,3

0

320

0

0

372

36,9

67

424

57,8

m

321

0

0

373

40,2

84,7

425

50,6

m

322

0

0

374

43,4

84,3

426

41,6

m

323

0

0

375

45,7

84,3

427

47,9

0 m

324

4,5

41

376

46,5

m

428

54,2

325

17,2

38,9

377

46,1

m

429

48,1

m

326

30,1

36,8

378

43,9

m

430

47

31,3

327

41

34,7

379

39,3

m

431

49

38,3

328

50

32,6

380

47

m

432

52

40,1

329

51,4

0,1

381

54,6

m

433

53,3

14,5

330

47,8

m

382

62

m

434

52,6

0,8

331

40,2

m

383

52

m

435

49,8

m

332

32

m

384

43

m

436

51

18,6

333

24,4

m

385

33,9

m

437

56,9

38,9

334

16,8

m

386

28,4

m

438

67,2

45

335

8,1

m

387

25,5

m

439

78,6

21,5

336

0

m

388

24,6

11

440

65,5

0

337

0

0

389

25,2

14,7

441

52,4

31,3

338

0

0

390

28,6

28,4

442

56,4

60,1

339

0

0

391

35,5

65

443

59,7

29,2

340

0

0

392

43,8

75,3

444

45,1

0

341

0

0

393

51,2

34,2

445

30,6

4,2

342

0

0

394

40,7

0

446

30,9

8,4

343

0

0

395

30,3

45,4

447

30,5

4,3

344

0

0

396

34,2

83,1

448

44,6

0

345

0

0

397

37,6

85,3

449

58,8

m

346

0

0

398

40,8

87,5

450

55,1

m

347

0

0

399

44,8

89,7

451

50,6

m

348

0

0

400

50,6

91,9

452

45,3

m

349

0

0

401

57,6

94,1

453

39,3

m

350

0

0

402

64,6

44,6

454

49,1

0

351

0

0

403

51,6

0

455

58,8

m

352

0

0

404

38,7

37,4

456

50,7

m

12.4.2008


CS

L 103/255

Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


s

%

%

s

%

%

s

%

%

457

42,4

m

509

48,8

22,1

561

50,7

27,5

458

44,1

0

510

50,1

22,1

562

53,4

20,7

459

45,7

m

511

51,4

42,4

563

54,2

13,1

460

32,5

m

512

52,5

31,9

564

54,2

0,4

461

20,7

m

513

53,7

21,6

565

53,4

0

462

10

m

514

55,1

11,6

566

51,4

m

463

0

0

515

56,8

5,7

567

48,7

m

464

0

1,5

516

42,4

0

568

45,6

m

465

0,9

41,1

517

27,9

8,2

569

42,4

m

466

7

46,3

518

29

15,9

570

40,4

m

467

12,8

48,5

519

30,4

25,1

571

39,8

5,8

468

17

50,7

520

32,6

60,5

572

40,7

39,7

469

20,9

52,9

521

35,4

72,7

573

43,8

37,1

470

26,7

55

522

38,4

88,2

574

48,1

39,1

471

35,5

57,2

523

41

65,1

575

52

22

472

46,9

23,8

524

42,9

25,6

576

54,7

13,2

473

44,5

0

525

44,2

15,8

577

56,4

13,2

474

42,1

45,7

526

44,9

2,9

578

57,5

6,6

475

55,6

77,4

527

45,1

m

579

42,6

0

476

68,8

100

528

44,8

m

580

27,7

10,9

477

81,7

47,9

529

43,9

m

581

28,5

21,3

478

71,2

0

530

42,4

m

582

29,2

23,9

479

60,7

38,3

531

40,2

m

583

29,5

15,2

480

68,8

72,7

532

37,1

m

584

29,7

8,8

481

75

m

533

47

0

585

30,4

20,8

482

61,3

m

534

57

m

586

31,9

22,9

483

53,5

m

535

45,1

m

587

34,3

61,4

484

45,9

58

536

32,6

m

588

37,2

76,6

485

48,1

80

537

46,8

0

589

40,1

27,5

486

49,4

97,9

538

61,5

m

590

42,3

25,4

487

49,7

m

539

56,7

m

591

43,5

32

488

48,7

m

540

46,9

m

592

43,8

6

489

45,5

m

541

37,5

m

593

43,5

m

490

40,4

m

542

30,3

m

594

42,8

m

491

49,7

0

543

27,3

32,3

595

41,7

m m

492

59

m

544

30,8

60,3

596

40,4

493

48,9

m

545

41,2

62,3

597

39,3

m

494

40

m

546

36

0

598

38,9

12,9

495

33,5

m

547

30,8

32,3

599

39

18,4

496

30

m

548

33,9

60,3

600

39,7

39,2

497

29,1

12

549

34,6

38,4

601

41,4

60

498

29,3

40,4

550

37

16,6

602

43,7

54,5

499

30,4

29,3

551

42,7

62,3

603

46,2

64,2

500

32,2

15,4

552

50,4

28,1

604

48,8

73,3

501

33,9

15,8

553

40,1

0

605

51

82,3

502

35,3

14,9

554

29,9

8

606

52,1

0

503

36,4

15,1

555

32,5

15

607

52

m

504

38

15,3

556

34,6

63,1

608

50,9

m

505

40,3

50,9

557

36,7

58

609

49,4

m

506

43

39,7

558

39,4

52,9

610

47,8

m

507

45,5

20,6

559

42,8

47,8

611

46,6

m

508

47,3

20,6

560

46,8

42,7

612

47,3

35,3

L 103/256


CS

12.4.2008

Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


s

%

%

s

%

%

s

%

%

613

49,2

74,1

665

60,4

41,8

717

0

0

614

51,1

95,2

666

69,1

79

718

0

0

615

51,7

m

667

77,1

38,3

719

0

0

616

50,8

m

668

63,1

0

720

0

0

617

47,3

m

669

49,1

47,9

721

0

0

618

41,8

m

670

53,4

91,3

722

0

0

619

36,4

m

671

57,5

85,7

723

0

0

620

30,9

m

672

61,5

89,2

724

0

0

621

25,5

37,1

673

65,5

85,9

725

0

0

622

33,8

38,4

674

69,5

89,5

726

0

0

623

42,1

m

675

73,1

75,5

727

0

0

624

34,1

m

676

76,2

73,6

728

0

0

625

33

37,1

677

79,1

75,6

729

0

0

626

36,4

38,4

678

81,8

78,2

730

0

0

627

43,3

17,1

679

84,1

39

731

0

0

628

35,7

0

680

69,6

0

732

0

0

629

28,1

11,6

681

55

25,2

733

0

0

630

36,5

19,2

682

55,8

49,9

734

0

0

631

45,2

8,3

683

56,7

46,4

735

0

0

632

36,5

0

684

57,6

76,3

736

0

0

633

27,9

32,6

685

58,4

92,7

737

0

0

634

31,5

59,6

686

59,3

99,9

738

0

0

635

34,4

65,2

687

60,1

95

739

0

0

636

37

59,6

688

61

46,7

740

0

0

637

39

49

689

46,6

0

741

0

0

638

40,2

m

690

32,3

34,6

742

0

0

639

39,8

m

691

32,7

68,6

743

0

0

640

36

m

692

32,6

67

744

0

0

641

29,7

m

693

31,3

m

745

0

0

642

21,5

m

694

28,1

m

746

0

0

643

14,1

m

695

43

0

747

0

0

644

0

0

696

58

m

748

0

0

645

0

0

697

58,9

m

749

0

0

646

0

0

698

49,4

m

750

0

0

647

0

0

699

41,5

m

751

0

0

648

0

0

700

48,4

0

752

0

0

649

0

0

701

55,3

m

753

0

0

650

0

0

702

41,8

m

754

0

0

651

0

0

703

31,6

m

755

0

0

652

0

0

704

24,6

m

756

0

0

653

0

0

705

15,2

m

757

0

0

654

0

0

706

7

m

758

0

0

655

0

0

707

0

0

759

0

0

656

0

3,4

708

0

0

760

0

0

657

1,4

22

709

0

0

761

0

0

658

10,1

45,3

710

0

0

762

0

0

659

21,5

10

711

0

0

763

0

0

660

32,2

0

712

0

0

764

0

0

661

42,3

46

713

0

0

765

0

0

662

57,1

74,1

714

0

0

766

0

0

663

72,1

34,2

715

0

0

767

0

0

664

66,9

0

716

0

0

768

0

0

12.4.2008


CS

L 103/257

Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


s

%

%

s

%

%

s

%

%

769

0

0

821

42,3

0

873

34,1

m

770

0

0

822

27,6

29,1

874

33,6

m

771

0

22

823

28,4

57

875

33,3

m

772

4,5

25,8

824

29,1

51,8

876

33,1

m

773

15,5

42,8

825

29,6

35,3

877

32,7

m

774

30,5

46,8

826

29,7

33,3

878

31,4

m

775

45,5

29,3

827

29,8

17,7

879

45

0

776

49,2

13,6

828

29,5

m

880

58,5

m

777

39,5

0

829

28,9

m

881

53,7

m

778

29,7

15,1

830

43

0

882

47,5

m

779

34,8

26,9

831

57,1

m

883

40,6

m

780

40

13,6

832

57,7

m

884

34,1

m

781

42,2

m

833

56

m

885

45,3

0

782

42,1

m

834

53,8

m

886

56,4

m

783

40,8

m

835

51,2

m

887

51

m

784

37,7

37,6

836

48,1

m

888

44,5

m

785

47

35

837

44,5

m

889

36,4

m

786

48,8

33,4

838

40,9

m

890

26,6

m

787

41,7

m

839

38,1

m

891

20

m

788

27,7

m

840

37,2

42,7

892

13,3

m

789

17,2

m

841

37,5

70,8

893

6,7

m

790

14

37,6

842

39,1

48,6

894

0

0

791

18,4

25

843

41,3

0,1

895

0

0

792

27,6

17,7

844

42,3

m

896

0

0

793

39,8

6,8

845

42

m

897

0

0

794

34,3

0

846

40,8

m

898

0

0

795

28,7

26,5

847

38,6

m

899

0

0

796

41,5

40,9

848

35,5

m

900

0

0

797

53,7

17,5

849

32,1

m

901

0

5,8

798

42,4

0

850

29,6

m

902

2,5

27,9

799

31,2

27,3

851

28,8

39,9

903

12,4

29

800

32,3

53,2

852

29,2

52,9

904

19,4

30,1

801

34,5

60,6

853

30,9

76,1

905

29,3

31,2

802

37,6

68

854

34,3

76,5

906

37,1

10,4

803

41,2

75,4

855

38,3

75,5

907

40,6

4,9

804

45,8

82,8

856

42,5

74,8

908

35,8

0

805

52,3

38,2

857

46,6

74,2

909

30,9

7,6

806

42,5

0

858

50,7

76,2

910

35,4

13,8

807

32,6

30,5

859

54,8

75,1

911

36,5

11,1

808

35

57,9

860

58,7

36,3

912

40,8

48,5

809

36

77,3

861

45,2

0

913

49,8

3,7

810

37,1

96,8

862

31,8

37,2

914

41,2

0

811

39,6

80,8

863

33,8

71,2

915

32,7

29,7

812

43,4

78,3

864

35,5

46,4

916

39,4

52,1

813

47,2

73,4

865

36,6

33,6

917

48,8

22,7

814

49,6

66,9

866

37,2

20

918

41,6

0

815

50,2

62

867

37,2

m

919

34,5

46,6

816

50,2

57,7

868

37

m

920

39,7

84,4

817

50,6

62,1

869

36,6

m

921

44,7

83,2

818

52,3

62,9

870

36

m

922

49,5

78,9

819

54,8

37,5

871

35,4

m

923

52,3

83,8

820

57

18,3

872

34,7

m

924

53,4

77,7

L 103/258


CS

12.4.2008

Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


s

%

%

s

%

%

s

%

%

925

52,1

69,6

977

43,2

26,4

1 029

28,1

26,8

926

47,9

63,6

978

43,5

m

1 030

31,6

49,2

927

46,4

55,2

979

42,9

m

1 031

34,5

39,5

928

46,5

53,6

980

41,5

m

1 032

36,4

24

929

46,4

62,3

981

40,9

m

1 033

36,7

m

930

46,1

58,2

982

40,5

m

1 034

35,5

m

931

46,2

61,8

983

39,5

m

1 035

33,8

m

932

47,3

62,3

984

38,3

m

1 036

33,7

19,8

933

49,3

57,1

985

36,9

m

1 037

35,3

35,1

934

52,6

58,1

986

35,4

m

1 038

38

33,9

935

56,3

56

987

34,5

m

1 039

40,1

34,5

936

59,9

27,2

988

m

1 040

42,2

40,4

937

45,8

0

989

m

1 041

45,2

44

938

31,8

28,8

990

30,9

m

1 042

48,3

35,9

939

32,7

56,5

991

29,9

m

1 043

50,1

29,6

940

33,4

62,8

992

29,2

m

1 044

52,3

38,5

941

34,6

68,2

993

44,1

0

1 045

55,3

57,7

942

35,8

68,6

m

1 046

57

50,7

943

38,6

65

995

56,8

m

1 047

57,7

25,2

944

42,3

61,9

996

53,5

m

1 048

42,9

0

945

44,1

65,3

997

47,8

m

1 049

28,2

15,7

946

45,3

63,2

998

41,9

m

1 050

29,2

30,5

947

46,5

30,6

999

35,9

m

1 051

31,1

52,6

948

46,7

11,1

1 000

44,3

0

1 052

33,4

60,7

949

45,9

16,1

1 001

52,6

m

1 053

35

61,4

950

45,6

21,8

1 002

43,4

m

1 054

35,3

18,2

951

45,9

24,2

1 003

50,6

0

1 055

35,2

14,9

952

46,5

24,7

1 004

57,8

m

1 056

34,9

11,7

953

46,7

24,7

1 005

51,6

m

1 057

34,5

12,9

954

46,8

28,2

1 006

44,8

m

1 058

34,1

15,5

955

47,2

31,2

1 007

48,6

0

1 059

33,5

m

956

47,6

29,6

1 008

52,4

m

1 060

31,8

m

957

48,2

31,2

1 009

45,4

m

1 061

30,1

m

958

48,6

33,5

1 010

37,2

m

1 062

29,6

10,3

959

48,8

m

1 011

26,3

m

1 063

30

26,5

960

47,6

m

1 012

17,9

m

1 064

31

18,8

961

46,3

m

1 013

16,2

1,9

1 065

31,5

26,5

962

45,2

m

1 014

17,8

7,5

1 066

31,7

m

963

43,5

m

1 015

25,2

18

1 067

31,5

m

964

41,4

m

1 016

39,7

6,5

1 068

30,6

m

965

40,3

m

1 017

38,6

0

1 069

30

m

966

39,4

m

1 018

37,4

5,4

1 070

30

m m

994

33,9 32,6

59,1

967

38

m

1 019

43,4

9,7

1 071

29,4

968

36,3

m

1 020

46,9

15,7

1 072

44,3

0

969

35,3

5,8

1 021

52,5

13,1

1 073

59,2

m

970

35,4

30,2

1 022

56,2

6,3

1 074

58,3

m

971

36,6

55,6

1 023

44

0

1 075

57,1

m

972

38,6

48,5

1 024

31,8

20,9

1 076

55,4

m

973

39,9

41,8

1 025

38,7

36,3

1 077

53,5

m

974

40,3

38,2

1 026

47,7

47,5

1 078

51,5

m

975

40,8

35

1 027

54,5

22

1 079

49,7

m

976

41,9

32,4

1 028

41,3

0

1 080

47,9

m

12.4.2008


CS

L 103/259

Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


s

%

%

s

%

%

s

%

%

1 081

46,4

m

1 133

30,3

m

1 185

0

0

1 082

45,5

m

1 134

29,8

m

1 186

0

0

1 083

45,2

m

1 135

44,3

0

1 187

0

0

1 084

44,3

m

1 136

58,9

m

1 188

0

0

1 085

43,6

m

1 137

52,1

m

1 189

0

0

1 086

43,1

m

1 138

44,1

m

1 190

0

0

1 087

42,5

25,6

1 139

51,7

0

1 191

0

0

1 088

43,3

25,7

1 140

59,2

m

1 192

0

0

1 089

46,3

24

1 141

47,2

m

1 193

0

0

1 090

47,8

20,6

1 142

35,1

0

1 194

0

0

1 091

47,2

3,8

1 143

23,1

m

1 195

0

0

1 092

45,6

4,4

1 144

13,1

m

1 196

0

20,4

1 093

44,6

4,1

1 145

5

m

1 197

12,6

41,2

1 094

44,1

m

1 146

0

0

1 198

27,3

20,4

1 095

42,9

m

1 147

0

0

1 199

40,4

7,6

1 096

40,9

m

1 148

0

0

1 200

46,1

m

1 097

39,2

m

1 149

0

0

1 201

44,6

m

1 098

37

m

1 150

0

0

1 202

42,7

14,7

1 099

35,1

2

1 151

0

0

1 203

42,9

7,3

1 100

35,6

43,3

1 152

0

0

1 204

36,1

0

1 101

38,7

47,6

1 153

0

0

1 205

29,3

15

1 102

41,3

40,4

1 154

0

0

1 206

43,8

22,6

1 103

42,6

45,7

1 155

0

0

1 207

54,9

9,9

1 104

43,9

43,3

1 156

0

0

1 208

44,9

0

1 105

46,9

41,2

1 157

0

0

1 209

34,9

47,4

1 106

52,4

40,1

1 158

0

0

1 210

42,7

82,7

1 107

56,3

39,3

1 159

0

0

1 211

52

81,2

1 108

57,4

25,5

1 160

0

0

1 212

61,8

82,7

1 109

57,2

25,4

1 161

0

0

1 213

71,3

39,1

1 110

57

25,4

1 162

0

0

1 214

58,1

0

1 111

56,8

25,3

1 163

0

0

1 215

44,9

42,5

1 112

56,3

25,3

1 164

0

0

1 216

46,3

83,3

1 113

55,6

25,2

1 165

0

0

1 217

46,8

74,1

1 114

56,2

25,2

1 166

0

0

1 218

48,1

75,7

1 115

58

12,4

1 167

0

0

1 219

50,5

75,8

1 116

43,4

0

1 168

0

0

1 220

53,6

76,7

1 117

28,8

26,2

1 169

0

0

1 221

56,9

77,1

1 118

30,9

49,9

1 170

0

0

1 222

60,2

78,7

1 119

32,3

40,5

1 171

0

0

1 223

63,7

78

1 120

32,5

12,4

1 172

0

0

1 224

67,2

79,6

1 121

32,4

12,2

1 173

0

0

1 225

70,7

80,9

1 122

32,1

6,4

1 174

0

0

1 226

74,1

81,1

1 123

31

12,4

1 175

0

0

1 227

77,5

83,6

1 124

30,1

18,5

1 176

0

0

1 228

80,8

85,6

1 125

30,4

35,6

1 177

0

0

1 229

84,1

81,6

1 126

31,2

30,1

1 178

0

0

1 230

87,4

88,3

1 127

31,5

30,8

1 179

0

0

1 231

90,5

91,9

1 128

31,5

26,9

1 180

0

0

1 232

93,5

94,1

1 129

31,7

33,9

1 181

0

0

1 233

96,8

96,6

1 130

32

29,9

1 182

0

0

1 234

100

m

1 131

32,1

m

1 183

0

0

1 235

96

m

1 132

31,4

m

1 184

0

0

1 236

81,9

m

L 103/260


CS

12.4.2008

Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


s

%

%

s

%

%

s

%

%

1 237

68,1

m

1 289

61,9

76,1

1 341

28

29,5

1 238

58,1

84,7

1 290

65,6

73,7

1 342

28,6

100

1 239

58,5

85,4

1 291

69,9

79,3

1 343

28,8

97,3

1 240

59,5

85,6

1 292

74,1

81,3

1 344

28,8

73,4

1 241

61

86,6

1 293

78,3

83,2

1 345

29,6

56,9

1 242

62,6

86,8

1 294

82,6

86

1 346

30,3

91,7

1 243

64,1

87,6

1 295

87

89,5

1 347

31

90,5

1 244

65,4

87,5

1 296

91,2

90,8

1 348

31,8

81,7

1 245

66,7

87,8

1 297

95,3

45,9

1 349

32,6

79,5

1 246

68,1

43,5

1 298

81

0

1 350

33,5

86,9

1 247

55,2

0

1 299

66,6

38,2

1 351

34,6

100

1 248

42,3

37,2

1 300

67,9

75,5

1 352

35,6

78,7

1 249

43

73,6

1 301

68,4

80,5

1 353

36,4

50,5

1 250

43,5

65,1

1 302

69

85,5

1 354

37

57

1 251

43,8

53,1

1 303

70

85,2

1 355

37,3

69,1

1 252

43,9

54,6

1 304

71,6

85,9

1 356

37,6

49,5

1 253

43,9

41,2

1 305

73,3

86,2

1 357

37,8

44,4

1 254

43,8

34,8

1 306

74,8

86,5

1 358

37,8

43,4

1 255

43,6

30,3

1 307

76,3

42,9

1 359

37,8

34,8

1 256

43,3

21,9

1 308

63,3

0

1 360

37,6

24

1 257

42,8

19,9

1 309

50,4

21,2

1 361

37,2

m

1 258

42,3

m

1 310

50,6

42,3

1 362

36,3

m

1 259

41,4

m

1 311

50,6

53,7

1 363

35,1

m

1 260

40,2

m

1 312

50,4

90,1

1 364

33,7

m

1 261

38,7

m

1 313

50,5

97,1

1 365

32,4

m

1 262

37,1

m

1 314

51

100

1 366

31,1

m

1 263

35,6

m

1 315

51,9

100

1 367

29,9

m

1 264

34,2

m

1 316

52,6

100

1 368

28,7

m

1 265

32,9

m

1 317

52,8

32,4

1 369

29

58,6

1 266

31,8

m

1 318

47,7

0

1 370

29,7

88,5

1 267

30,7

m

1 319

42,6

27,4

1 371

31

86,3

1 268

29,6

m

1 320

42,1

53,5

1 372

31,8

43,4

1 269

40,4

0

1 321

41,8

44,5

1 373

31,7

m

1 270

51,2

m

1 322

41,4

41,1

1 374

29,9

m

1 271

49,6

m

1 323

41

21

1 375

40,2

0

1 272

48

m

1 324

40,3

0

1 376

50,4

m

1 273

46,4

m

1 325

39,3

1

1 377

47,9

m

1 274

45

m

1 326

38,3

15,2

1 378

45

m

1 275

43,6

m

1 327

37,6

57,8

1 379

43

m

1 276

42,3

m

1 328

37,3

73,2

1 380

40,6

m

1 277

41

m

1 329

37,3

59,8

1 381

55,5

0

1 278

39,6

m

1 330

37,4

52,2

1 382

70,4

41,7

1 279

38,3

m

1 331

37,4

16,9

1 383

73,4

83,2

1 280

37,1

m

1 332

37,1

34,3

1 384

74

83,7

1 281

35,9

m

1 333

36,7

51,9

1 385

74,9

41,7

1 282

34,6

m

1 334

36,2

25,3

1 386

60

0

1 283

33

m

1 335

35,6

m

1 387

45,1

41,6

1 284

31,1

m

1 336

34,6

m

1 388

47,7

84,2

1 285

29,2

m

1 337

33,2

m

1 389

50,4

50,2

1 286

43,3

0

1 338

31,6

m

1 390

53

26,1

1 287

57,4

32,8

1 339

30,1

m

1 391

59,5

0

1 288

59,9

65,4

1 340

28,8

m

1 392

66,2

38,4

12.4.2008


CS

L 103/261

Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


s

%

%

s

%

%

s

%

%

1 393

66,4

76,7

1 445

45,4

97,3

1 497

55,9

20,9

1 394

67,6

100

1 446

47

96,6

1 498

56

22,9

1 395

68,4

76,6

1 447

47,8

96,2

1 499

56

21,1

1 396

68,2

47,2

1 448

48,8

96,3

1 500

55,1

19,2

1 397

69

81,4

1 449

50,5

95,1

1 501

55,6

24,2

1 398

69,7

40,6

1 450

51

95,9

1 502

55,4

25,6

1 399

54,7

0

1 451

52

94,3

1 503

55,7

24,7

1 400

39,8

19,9

1 452

52,6

94,6

1 504

55,9

24

1 401

36,3

40

1 453

53

65,5

1 505

55,4

23,5

1 402

36,7

59,4

1 454

53,2

0

1 506

55,7

30,9

1 403

36,6

77,5

1 455

53,2

m

1 507

55,4

42,5

1 404

36,8

94,3

1 456

52,6

m

1 508

55,3

25,8

1 405

36,8

100

1 457

52,1

m

1 509

55,4

1,3

1 406

36,4

100

1 458

51,8

m

1 510

55

m

1 407

36,3

79,7

1 459

51,3

m

1 511

54,4

m

1 408

36,7

49,5

1 460

50,7

m

1 512

54,2

m

1 409

36,6

39,3

1 461

50,7

m

1 513

53,5

m

1 410

37,3

62,8

1 462

49,8

m

1 514

52,4

m

1 411

38,1

73,4

1 463

49,4

m

1 515

51,8

m

1 412

39

72,9

1 464

49,3

m

1 516

50,7

m

1 413

40,2

72

1 465

49,1

m

1 517

49,9

m

1 414

41,5

71,2

1 466

49,1

m

1 518

49,1

m

1 415

42,9

77,3

1 467

49,1

8,3

1 519

47,7

m

1 416

44,4

76,6

1 468

48,9

16,8

1 520

47,3

m

1 417

45,4

43,1

1 469

48,8

21,3

1 521

46,9

m

1 418

45,3

53,9

1 470

49,1

22,1

1 522

46,9

m

1 419

45,1

64,8

1 471

49,4

26,3

1 523

47,2

m

1 420

46,5

74,2

1 472

49,8

39,2

1 524

47,8

m

1 421

47,7

75,2

1 473

50,4

83,4

1 525

48,2

0

1 422

48,1

75,5

1 474

51,4

90,6

1 526

48,8

23

1 423

48,6

75,8

1 475

52,3

93,8

1 527

49,1

67,9

1 424

48,9

76,3

1 476

53,3

94

1 528

49,4

73,7

1 425

49,9

75,5

1 477

54,2

94,1

1 529

49,8

75

1 426

50,4

75,2

1 478

54,9

94,3

1 530

50,4

75,8

1 427

51,1

74,6

1 479

55,7

94,6

1 531

51,4

73,9

1 428

51,9

75

1 480

56,1

94,9

1 532

52,3

72,2

1 429

52,7

37,2

1 481

56,3

86,2

1 533

53,3

71,2

1 430

41,6

0

1 482

56,2

64,1

1 534

54,6

71,2

1 431

30,4

36,6

1 483

56

46,1

1 535

55,4

68,7

1 432

30,5

73,2

1 484

56,2

33,4

1 536

56,7

67

1 433

30,3

81,6

1 485

56,5

23,6

1 537

57,2

64,6

1 434

30,4

89,3

1 486

56,3

18,6

1 538

57,3

61,9

1 435

31,5

90,4

1 487

55,7

16,2

1 539

57

59,5

1 436

32,7

88,5

1 488

56

15,9

1 540

56,7

57

1 437

33,7

97,2

1 489

55,9

21,8

1 541

56,7

69,8

1 438

35,2

99,7

1 490

55,8

20,9

1 542

56,8

58,5

1 439

36,3

98,8

1 491

55,4

18,4

1 543

56,8

47,2

1 440

37,7

100

1 492

55,7

25,1

1 544

57

38,5

1 441

39,2

100

1 493

56

27,7

1 545

57

32,8

1 442

40,9

100

1 494

55,8

22,4

1 546

56,8

30,2

1 443

42,4

99,5

1 495

56,1

20

1 547

57

27

1 444

43,8

98,7

1 496

55,7

17,4

1 548

56,9

26,2

L 103/262


CS

12.4.2008

Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


s

%

%

s

%

%

s

%

%

1 549

56,7

26,2

1 601

56,7

42,6

1 653

55,8

69,5

1 550

57

26,6

1 602

56,7

41,5

1 654

56

69,8

1 551

56,7

27,8

1 603

56,7

42,2

1 655

56,2

69,3

1 552

56,7

29,7

1 604

56,5

42,2

1 656

56,2

69,8

1 553

56,8

32,1

1 605

56,8

41,9

1 657

56,4

69,2

1 554

56,5

34,9

1 606

56,5

42

1 658

56,3

68,7

1 555

56,6

34,9

1 607

56,7

42,1

1 659

56,2

69,4

1 556

56,3

35,8

1 608

56,4

41,9

1 660

56,2

69,5

1 557

56,6

36,6

1 609

56,7

42,9

1 661

56,2

70

1 558

56,2

37,6

1 610

56,7

41,8

1 662

56,4

69,7

1 559

56,6

38,2

1 611

56,7

41,9

1 663

56,2

70,2

1 560

56,2

37,9

1 612

56,8

42

1 664

56,4

70,5

1 561

56,6

37,5

1 613

56,7

41,5

1 665

56,1

70,5

1 562

56,4

36,7

1 614

56,6

41,9

1 666

56,5

69,7

1 563

56,5

34,8

1 615

56,8

41,6

1 667

56,2

69,3

1 564

56,5

35,8

1 616

56,6

41,6

1 668

56,5

70,9

1 565

56,5

36,2

1 617

56,9

42

1 669

56,4

70,8

1 566

56,5

36,7

1 618

56,7

40,7

1 670

56,3

71,1

1 567

56,7

37,8

1 619

56,7

39,3

1 671

56,4

71

1 568

56,7

37,8

1 620

56,5

41,4

1 672

56,7

68,6

1 569

56,6

36,6

1 621

56,4

44,9

1 673

56,8

68,6

1 570

56,8

36,1

1 622

56,8

45,2

1 674

56,6

68

1 571

56,5

36,8

1 623

56,6

43,6

1 675

56,8

65,1

1 572

56,9

35,9

1 624

56,8

42,2

1 676

56,9

60,9

1 573

56,7

35

1 625

56,5

42,3

1 677

57,1

57,4

1 574

56,5

36

1 626

56,5

44,4

1 678

57,1

54,3

1 575

56,4

36,5

1 627

56,9

45,1

1 679

57

48,6

1 576

56,5

38

1 628

56,4

45

1 680

57,4

44,1

1 577

56,5

39,9

1 629

56,7

46,3

1 681

57,4

40,2

1 578

56,4

42,1

1 630

56,7

45,5

1 682

57,6

36,9

1 579

56,5

47

1 631

56,8

45

1 683

57,5

34,2

1 580

56,4

48

1 632

56,7

44,9

1 684

57,4

31,1

1 581

56,1

49,1

1 633

56,6

45,2

1 685

57,5

25,9

1 582

56,4

48,9

1 634

56,8

46

1 686

57,5

20,7

1 583

56,4

48,2

1 635

56,5

46,6

1 687

57,6

16,4

1 584

56,5

48,3

1 636

56,6

48,3

1 688

57,6

12,4

1 585

56,5

47,9

1 637

56,4

48,6

1 689

57,6

8,9

1 586

56,6

46,8

1 638

56,6

50,3

1 690

57,5

8

1 587

56,6

46,2

1 639

56,3

51,9

1 691

57,5

5,8

1 588

56,5

44,4

1 640

56,5

54,1

1 692

57,3

5,8

1 589

56,8

42,9

1 641

56,3

54,9

1 693

57,6

5,5

1 590

56,5

42,8

1 642

56,4

55

1 694

57,3

4,5

1 591

56,7

43,2

1 643

56,4

56,2

1 695

57,2

3,2

1 592

56,5

42,8

1 644

56,2

58,6

1 696

57,2

3,1

1 593

56,9

42,2

1 645

56,2

59,1

1 697

57,3

4,9

1 594

56,5

43,1

1 646

56,2

62,5

1 698

57,3

4,2

1 595

56,5

42,9

1 647

56,4

62,8

1 699

56,9

5,5

1 596

56,7

42,7

1 648

56

64,7

1 700

57,1

5,1

1 597

56,6

41,5

1 649

56,4

65,6

1 701

57

5,2

1 598

56,9

41,8

1 650

56,2

67,7

1 702

56,9

5,5

1 599

56,6

41,9

1 651

55,9

68,9

1 703

56,6

5,4

1 600

56,7

42,6

1 652

56,1

68,9

1 704

57,1

6,1

12.4.2008


CS

m=

L 103/263

Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


Čas

Norm. otáčky


s

%

%

s

%

%

s

%

%

1 705

56,7

5,7

1 738

55,8

46,9

1 771

46,2

m

1 706

56,8

5,8

1 739

56,1

46,8

1 772

43,1

m

1 707

57

6,1

1 740

56,1

45,8

1 773

39,9

m

1 708

56,7

5,9

1 741

56,2

46

1 709

57

6,6

1 742

56,3

45,9

1 774

36,6

m

1 710

56,9

6,4

1 743

56,3

45,9

1 775

33,6

m

1 711

56,7

6,7

1 744

56,2

44,6

1 776

30,5

m

1 712

56,9

6,9

1 745

56,2

46

1 777

42,8

0

1 713

56,8

5,6

1 746

56,4

46,2

1 778

55,2

m

49,9

m

1 714

56,6

5,1

1 747

55,8

m

1 779

1 715

56,6

6,5

1 748

55,5

m

1 780

44

m

1 716

56,5

10

1 749

55

m

1 781

37,6

m

1 717

56,6

12,4

1 750

54,1

m

1 782

47,2

0

1 718

56,5

14,5

1 751

54

m

1 783

56,8

m

1 719

56,6

16,3

1 752

53,3

m

1 720

56,3

18,1

1 753

52,6

m

1 784

47,5

m

1 721

56,6

20,7

1 754

51,8

m

1 785

42,9

m

1 722

56,1

22,6

1 755

50,7

m

1 786

31,6

m

1 723

56,3

25,8

1 756

49,9

m

1 787

25,8

m

19,9

m

1 724

56,4

27,7

1 757

49,1

m

1 788

1 725

56

29,7

1 758

47,7

m

1 789

14

m

1 726

56,1

32,6

1 759

46,8

m

1 790

8,1

m

1 727

55,9

34,9

1 760

45,7

m

1 791

2,2

m

1 728

55,9

36,4

1 761

44,8

m

1 792

0

0

1 729

56

39,2

1 762

43,9

m

1 793

0

0

1 730

55,9

41,4

1 763

42,9

m

1 731

55,5

44,2

1 764

41,5

m

1 794

0

0

1 732

55,9

46,4

1 765

39,5

m

1 795

0

0

1 733

55,8

48,3

1 766

36,7

m

1 796

0

0

1 734

55,6

49,1

1 767

33,8

m

1 797

0

0

m

1 798

0

0

1 735

55,8

49,3

1 768

1 736

55,9

47,7

1 769

40

0

1 799

0

0

1 737

55,9

47,4

1 770

49,1

m

1 800

0

0

motor je poháněn

31

L 103/264


CS

12.4.2008

Dodatek 2 Referenční palivo pro vznětové motory

Mezní hodnoty (1) Parametr

Zkušební postup

Jednotka Min.

Cetanový index Hustota při 15 oC

kg/m3

Max.

52

54

ISO 5165

833

837

ISO 3675

Destilace: 50 % obj.

o

C

245

—

95 % obj.

o

C

345

—

konečný bod varu

o

C

—

Teplota vznícení

oC

Bod ucpání filtru za studena

oC

Kinematická viskozita při 40 oC

ISO 3405 350 370

55

ISO 2719 -5

EN 116

mm2/s

2,3

3,3

ISO 3104

Polycyklické aromatické uhlovodíky

% m/m

2,0

6,0

EN 12916

Conradsonovo uhlíkové reziduum (v 10 % destilačním zbytku)

% m/m

0,2

ISO 10370

Obsah popela

% m/m

0,01

EN-ISO 6245

Obsah vody

% m/m

0,02

EN-ISO 12937

Obsah síry

mg/kg

10

EN-ISO 14596

1

EN-ISO 2160

μm

400

CEC F-06-A-96

Neutralizační číslo

mg KOH/g

0,02

Stálost vůči oxidaci

mg/ml

0,025

Koroze mědi při 50 oC Mazivost (zkouška HFRR při 60 oC)

(1)

EN-ISO 12205

Uvedené hodnoty jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita norma ISO 4259 „Ropné výrobky – stanovení a použití přesných údajů ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Bez ohledu na toto opatření, které je nutné ze statistických důvodů, by měl výrobce paliv přesto usilovat o nulovou hodnotu tam, kde je stanovená nejvyšší hodnota 2R, a o střední hodnotu v případech, kdy je udávána nejvyšší a nejnižší mezní hodnota. Je-li třeba rozhodnout, zda palivo splňuje tyto požadavky, použije se dokument ISO 4259.

12.4.2008


CS

Dodatek 3

Měřicí zařízení

A.3.1

Analytický systém

A.3.1.1

Úvod Tato příloha obsahuje základní požadavky a obecný popis odběrných a analytických systémů. Protože různá uspořádání mohou poskytovat rovnocenné výsledky, nepožaduje se přesná shoda s obrázky 9 a 10. Shoda se základními požadavky, jako jsou rozměry odběrného potrubí, ohřev a konstrukce, je však povinná. Ke získávání dalších informací a ke koordinaci funkcí částí systému se mohou použít části, jako jsou přístroje, ventily, elektromagnety, čerpadla, přístroje k měření průtoku a spínače. Jiné části, které nejsou potřebné k udržování přesnosti některých systémů, mohou být vyloučeny, jestliže je jejich vyloučení založeno na osvědčeném odborném úsudku.

A.3.1.2

Popis analytického systému Je popsán analytický systém pro určení plynných emisí v surových (obrázek 9, pouze zkouška ESC) nebo ve zředěných (obrázek 10) výfukových plynech na základě použití:

a)

analyzátoru HFID nebo FID pro měření uhlovodíků;

b)

analyzátorů NDIR pro měření oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého;

c)

detektoru HCLD nebo CLD pro měření oxidů dusíku.

Vzorek všech složek by měl být odebrán jednou odběrnou sondou a interně rozdělen do jednotlivých analyzátorů. Případně lze použít dvě odběrné sondy umístěné v bezprostřední blízkosti. Musí se dbát na to, aby nedocházelo v jakémkoli bodě analytického systému k žádné nežádoucí kondenzaci složek výfuku (včetně vody a kyseliny sírové).

Obrázek 9

Schéma systému pro analýzu CO, CO2, NOx a HC v surových výfukových plynech

L 103/265

L 103/266


CS

Obrázek 10 Schéma systému pro analýzu CO, CO2, NOx a HC ve zředěných výfukových plynech

A.3.1.3

Popis částí na obrázcích 9 a 10 EP:

Výfuková trubka

SP:

Odběrná sonda surových výfukových plynů (pouze obrázek 9)

Doporučuje se sonda přímého tvaru z nerezavějící oceli, s uzavřeným koncem a s více otvory. Vnitřní průměr nesmí být větší než vnitřní průměr odběrného potrubí. Tloušťka stěny sondy nesmí být větší než 1 mm. Musí mít nejméně tři otvory ve třech různých radiálních rovinách o takové velikosti, aby odebíraly přibližně stejný tok vzorku. Sonda musí pokrývat nejméně 80 % průměru výfukové trubky. Lze použít jednu nebo dvě odběrné sondy.

SP2:

Odběrná sonda vzorků HC ze zředěných výfukových plynů (pouze obrázek 10)

Sonda musí: a)

být vymezena jako první èást délky 254 mm až 762 mm vyhøívaného odbìrného potrubí HSL1;

b)

mít minimální vnitøní prùmìr 5 mm;

c)

být namontována v øedicím tunelu DT (obrázek 15) v bodì, kde jsou dobøe promíchány øedicí vzduch a výfukové plyny (tj. ve vzdálenosti pøibližnì 10 prùmìrù tunelu ve smìru proudìní plynu od bodu, ve kterém vstupují výfukové plyny do øedicího tunelu);

d)

být dostateènì vzdálena (radiálnì) od ostatních sond a od stìny tunelu tak, aby nebyla ovlivòována vlnìním nebo víry;

e)

být vyhøívána tak, aby se teplota proudu plynù na výstupu ze sondy zvýšila na 463 K ± 10 K (190 oC ± 10 oC) nebo u zážehových motorù na 385 K ± 10 K (112 oC ± 10 oC);

f)

být v pøípadì mìøení FID nevyhøívaná (studená).

SP3:

Odběrná sonda vzorků CO, CO2, NOx ze zředěného výfukového plynu (pouze obrázek 10)

12.4.2008

12.4.2008


CS Sonda musí: a)

být v téže rovinì jako SP2;

b)

být dostateènì vzdálena (radiálnì) od ostatních sond a od stìny tunelu tak, aby nebyla ovlivòována vlnìním nebo víry;

c)

být vyhøívána a izolována po celé své délce tak, aby mìla teplotu nejménì 328 K (55 oC) za úèelem zabránit kondenzaci vody.

HF1:

Vyhřívaný předfiltr (volitelný)

Filtr musí mít stejnou teplotu jako HSL1. HF2:

Vyhřívaný filtr

Filtr musí oddělit všechny pevné částice ze vzorku plynu, než tento vzorek vstoupí do analyzátoru. Filtr musí mít stejnou teplotu jako HSL1. Filtr se musí měnit podle potřeby. HSL1: Vyhřívané odběrné potrubí Odběrné potrubí vede vzorek plynu z jediné sondy k dělicímu bodu/bodům a k analyzátoru HC. Odběrné potrubí musí: a)

mít vnitřní průměr nejméně 4 mm a nejvýše 13,5 mm;

b)

být vyrobeno z nerezavějící oceli nebo z polytetrafluoretylenu (PTFE);

c)

udržovat teplotu stěn na 463 K ± 10 K (190 oC ± 10 oC), měřeno na každém odděleně regulovaném vyhřívaném úseku, jestliže se teplota výfukových plynů v odběrné sondě rovná nejvýše 463 K (190 oC);

d)

udržovat teplotu stěn na hodnotě vyšší než 453 K (180 oC), jestliže je teplota výfukových plynů v odběrné sondě vyšší než 463 K (190 oC);

e)

udržovat teplotu plynu těsně před vyhřívaným filtrem HF2 a před HFID na 463 K ± 10 K (190 oC ± 10 oC).

HSL2: Vyhřívané odběrné potrubí pro NOx Odběrné potrubí musí: a)

udržovat teplotu stěny od 328 K do 473 K (od 55 oC do 200 oC) až ke konvertoru při měření v suchém stavu a až k analyzátoru při měření ve vlhkém stavu;

b)

být vyrobeno z nerezavějící oceli nebo z polytetrafluoretylenu (PTFE).

HP:

Vyhřívané odběrné čerpadlo

Čerpadlo musí být vyhříváno na teplotu HSL SL:

Odběrné potrubí pro CO a CO2

Potrubí musí být vyrobeno z PTFE nebo z nerezavějící oceli. Může být vyhřívané nebo nevyhřívané. HC:

Analyzátor HFID

Vyhřívaný plamenoionizační detektor (HFID) nebo plamenoionizační detektor (FID) k určení uhlovodíků. Teplota HFID se musí udržovat na hodnotě od 453K do 473 K (od 180 oC do 200 oC).

L 103/267

L 103/268


CS CO, CO2:

Analyzátor NDIR

Analyzátory NDIR k určení oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého (volitelné k určení ředicího poměru pro měření PT).

NOx:

Analyzátor CLD

Analyzátor CLD nebo HCLD k určení oxidů dusíku. Jestliže se použije HCLD, musí se udržovat na teplotě od 328 K do 473 K (od 55 oC do 200 oC).

B:

Chladicí lázeň (volitelná pro měření NO)

K ochlazení a ke kondenzaci vody ze vzorku výfukových plynů. Je volitelná, jestliže na analyzátor nepůsobí rušivé vlivy vodní páry určené podle odstavce 9.3.9.2.2. Jestliže se voda odstraňuje kondenzací, musí se monitorovat teplota vzorku plynu nebo rosný bod buď v odlučovači vody, nebo v toku za ním. Teplota vzorku plynu nebo rosného bodu nesmí přesáhnout 280 K (7 oC). Pro odstranění vody ze vzorku nejsou přípustné chemické sušičky.

BK:

Vak k odběru pozadí (volitelný; pouze obrázek 10)

K měření koncentrace pozadí.

BG:

Vak k odběru vzorků (volitelný; pouze obrázek 10)

K měření koncentrace vzorků.

A.3.1.4

Postup používající separátor uhlovodíků jiných než methan (NMC) Separátor oxiduje všechny uhlovodíky kromě CH4 na CO2 a H2O tak, aby při průchodu vzorku přístrojem NMC měřil detektor HFID jen CH4. Kromě běžné sestavy k odběru HC (viz obrázky 9 a 10) se namontuje druhá sestava k odběru HC vybavená separátorem, jak je znázorněno na obrázku 11. To umožní současné měření celku HC a NMHC. Před měřením se musí určit katalytický účinek separátoru na CH 4 a C2H6 při teplotě nejméně 600 K (327 oC) a při hodnotách H2O, které jsou reprezentativní pro podmínky v proudu výfukových plynů. Musí být znám rosný bod a obsah O2 v odebraném vzorku výfukových plynů. Určí se relativní odezva FID na CH4 a C2H6 v souladu s odstavcem 9.3.8.

Obrázek 11 Schéma systému pro analýzu methanu s NMC

12.4.2008

12.4.2008


CS A.3.1.5

Složky na obrázku 11

NMC:

Separátor uhlovodíků jiných než methan

Pro oxidování všech uhlovodíků kromě methanu.

HC

Vyhřívaný plamenoionizační detektor (HFID) nebo plamenoionizační detektor (FID) k měření koncentrací HC a CH4. Teplota HFID se musí udržovat na hodnotě od 453 K do 473 K (od 180 oC do 200 oC).

V1:

Vícecestný ventil

K volbě nulovacího plynu a kalibračního plynu rozpětí.

R:

Regulátor tlaku

K řízení tlaku v odběrném potrubí a toku k HFID.

A.3.2

Systém ředění a odběru vzorků částic

A.3.2.1

Úvod Tato příloha obsahuje základní požadavky a obecný popis systémů ředění a odběru vzorků částic. Protože různá uspořádání mohou poskytovat rovnocenné výsledky, nepožaduje se přesná shoda s obrázky 12 až 17. Shoda se základními požadavky, jako jsou rozměry odběrného potrubí, ohřev a konstrukce, je však povinná. K získávání dalších informací a ke koordinaci funkcí částí systému se mohou použít doplňkové části, jako jsou přístroje, ventily, solenoidy, čerpadla a spínače. Jiné části, které nejsou potřebné k udržování přesnosti některých systémů, mohou být vyloučeny z použití, jestliže je jejich vyloučení založeno na osvědčeném odborném úsudku.

A.3.2.2

Popis systému s ředěním části toku Je popsán systém ředění založený na ředění části toku výfukových plynů. Rozdělení proudu výfukových plynů a následující postup ředění se může provést různými druhy systémů ředění. K následnému odběru částic prochází systémem pro odběr vzorku částic všechen zředěný výfukový plyn nebo jen část zředěného výfukového plynu. První postup se označuje jako odběr celkového vzorku, druhý postup jako odběr dílčího vzorku. Výpočet ředicího poměru závisí na druhu použitého systému.

Jak je vidět na obrázku 12, kde je znázorněn systém s odběrem celkového vzorku, surové výfukové plyny se převádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Celkový průtok tunelem se nastavuje regulátorem průtoku FC2 a odběrným čerpadlem P systému pro odběr vzorku částic (viz obrázek 16). Průtok ředicího vzduchu se řídí regulátorem průtoku FC1, který může používat qmew nebo qmaw a qmf jako řídicí signály pro požadovaný dělicí poměr výfukového plynu. Průtok vzorku do DT je rozdílem celkového průtoku a průtoku ředicího vzduchu. Průtok ředicího vzduchu se měří průtokoměrem FM1, celkový průtok průtokoměrem FM3 systému pro odběr vzorku částic (viz obrázek 16). Ředicí poměr se vypočte z těchto dvou průtoků.

L 103/269

L 103/270

CS

Úřední věstník Evropské unie Obrázek 12 Schéma systému s ředěním části toku (typ s odběrem celkového vzorku)

Jak je vidět na obrázku 13, kde je znázorněn systém s odběrem dílčího vzorku, surové výfukové plyny se převádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Celkový průtok tunelem se nastavuje regulátorem průtoku FC1, který je připojen buď k průtoku ředicího vzduchu nebo k sacímu čerpadlu pro celkový průtok tunelem. Regulátor průtoku FC1 může používat qmew nebo qmaw a qmf jako řídicí signály pro požadovaný dělicí poměr výfukových plynů. Průtok vzorku do DT je rozdílem celkového průtoku a průtoku ředicího vzduchu. Průtok ředicího vzduchu se měří průtokoměrem FM1, celkový průtok průtokoměrem FM2. Ředicí poměr se vypočte z těchto dvou průtoků. Systémem k odběru vzorků částic se z DT odebere vzorek částic (viz obrázek 16).

Obrázek 13 Schéma systému s ředěním části toku (typ s odběrem dílčího vzorku)

12.4.2008

12.4.2008


CS A.3.2.3

Popis částí na obrázcích 12 a 13 EP:

Výfuková trubka

Výfuková trubka musí být izolována. Ke zmenšení tepelné setrvačnosti výfukové trubky se doporučuje, aby poměr tloušťky stěny k průměru trubky byl nejvýše 0,015. Používání ohebných úseků se musí omezit na poměr délky k průměru nejvýše 12. Ohyby se musí co nejvíce omezit, aby se zmenšily úsady vzniklé působením setrvačných sil. Jestliže k systému patří tlumič výfuku zkušebního stavu, musí být i tento tlumič izolován. Doporučuje se, aby trubka byla přímá od vstupu sondy v délce nejméně šesti průměrů trubky proti směru proudění a tří průměrů trubky ve směru proudění. SP:

Odběrná sonda

Použije se sonda některého z následujících typů: a)

otevřená trubka směřující proti proudu plynu v ose výfukové trubky,

b)

otevřená trubka směřující po proudu plynu v ose výfukové trubky,

c)

sonda s více otvory podle SP v odstavci A.3.1.3,

d)

sonda s konickým krytem směřující proti proudu v ose výfukové trubky podle obrázku 14.

Sonda musí mít na vstupu vnitřní průměr nejméně 4 mm. Poměr průměru výfukové trubky k průměru sondy musí být nejméně 4. Při použití sondy typu a) se bezprostředně před nosič filtru namontuje inerční předtřídič (cyklon nebo lapač vzduchu) s 50 % pravděpodobností zachycení částic o velikosti mezi 2,5 μm a 10 μm.

Obrázek 14 Schéma sondy s konickým krytem

TT:

Přenosová trubka

Přenosová trubka musí: a)

být co nejkratší, nesmí však být delší než 1 m;

b)

mít průměr shodný s průměrem sondy nebo větší, avšak nejvýše 25 mm;

c)

mít výstup v ose ředicího tunelu a ve směru proudu.

Trubka musí být izolována materiálem s maximální tepelnou vodivostí 0,05 W/(mK) s radiální tloušťkou izolace odpovídající průměru sondy nebo vyhřívána.

L 103/271

L 103/272


CS FC1:

Regulátor prùtoku

Regulátor průtoku se použije k řízení průtoku ředicího vzduchu tlakovým ventilátorem PB a/nebo sacím ventilátorem SB. Může být připojen k signálům čidla výfukových plynů podle odstavce 8.3.1. Regulátor průtoku může být namontován před nebo za příslušným ventilátorem. Používá-li se dodávka tlakového vzduchu, průtok vzduchu přímo reguluje FC1. FM1:

Zařízení k měření průtoku

Plynoměr nebo jiný přístroj k měření průtoku ředicího vzduchu. FM1 je volitelný, jestliže je tlakový ventilátor PB kalibrován k měření průtoku. DAF:

Filtr ředicího vzduchu

Ředicí vzduch (okolní vzduch, syntetický vzduch nebo dusík) se filtruje vysoce účinným filtrem (HEPA), který musí mít počáteční účinnost zachycování nejméně 99,97 %. Ředicí vzduch musí mít teplotu vyšší než 288 K (15 oC) a může být vysušený. FM2:

Zařízení k měření průtoku (typ s odběrem dílčího vzorku, pouze obrázek 13)

Plynoměr nebo jiný přístroj k měření průtoku zředěných výfukových plynů. FM2 je volitelný, jestliže je sací ventilátor SB kalibrován k měření průtoku. PB:

Tlakový ventilátor (typ s odběrem dílčího vzorku, pouze obrázek 13)

K řízení průtoku ředicího vzduchu může být PB připojen k regulátorům průtoku FC1 nebo FC2. PB se nepožaduje, jestliže se použije škrticí klapka. PB se může použít k měření průtoku ředicího vzduchu, jestliže je kalibrován. SB:

Sací ventilátor (typ s odběrem dílčího vzorku, pouze obrázek 13)

SB se může použít k měření průtoku zředěných výfukových plynů, jestliže je kalibrován. DT:

Ředicí tunel

Ředicí tunel: a)

musí mít dostatečnou délku, aby se výfukové plyny a ředicí vzduch úplně promísily za podmínek turbulentního toku při odběru dílčího vzorku, tzn. u systému pro odběr celkového vzorku se úplné promísení nevyžaduje;

b)

musí být vyroben z nerezavějící oceli;

c)

musí mít při použití systému s odběrem dílčího vzorku průměr nejméně 75 mm;

d)

doporučuje se, aby měl při použití systému odběru celkového vzorku průměr nejméně 25 mm;

e)

může být vyhřívaný na maximální teplotu stěn 325 K (52 oC);

f)


PSP:

Odběrná sonda vzorku částic (typ s odběrem dílčího vzorku, pouze obrázek 13)

Odběrná sonda vzorku částic je hlavní částí přenosové trubky částic PTT (viz odstavec A.3.2.5) a a)

musí smìøovat proti proudu a být namontována v bodì, kde jsou øedicí vzduch a výfukové plyny dobøe promíseny, tj. v ose øedicího tunelu, ve vzdálenosti pøibližnì 10 prùmìrù tunelu po proudu od bodu, kde výfukové plyny vstupují do øedicího tunelu;

b)

musí mít vnitøní prùmìr nejménì 12 mm;

12.4.2008

12.4.2008


CS c)

mùže být vyhøívána na teplotu stìny nejvýše 325 K (52 oC) pøímým ohøevem nebo pøedehøátím øedicího vzduchu za pøedpokladu, že teplota øedicího vzduchu pøed vstupem výfukových plynù do øedicího tunelu nepøekroèí teplotu 325 K (52 oC);

d)

mùže být izolovaná.

A.3.2.4. Popis systému s ředěním plného toku Na obrázku 15 je popsán ředicí systém s ředěním celého toku surových výfukových plynů v ředicím tunelu DT pomocí postupu CVS (odběr vzorků s konstantním objemem). Průtok zředěných výfukových plynů se měří buď objemovým dávkovacím čerpadlem PDP, Venturiho clonou s kritickým průtokem CFV nebo Venturiho trubicí s podzvukovým prouděním (SSV). Výměník tepla HE nebo elektronická kompenzace průtoku EFC se mohou použít k úměrnému odběru vzorku částic a k určení průtoku. Protože se určení hmotnosti částic zakládá na průtoku celkového toku zředěných výfukových plynů, nepožaduje se výpočet ředicího poměru. K následnému odběru částic prochází vzorek zředěných výfukových plynů do systému pro odběr vzorku částic s dvojitým ředěním (viz obrázek 17). Systém s dvojitým ředěním, přestože je zčásti ředicím systémem, je popisován jako modifikace systému pro odběr vzorku částic, protože většina jeho částí je shodná s typickým systémem k odběru vzorku částic.

Obrázek 15 Schéma systému ředění plného toku (CVS)

A.3.2.5. Složky na obrázku 15 EP:

Výfuková trubka

Délka výfukového potrubí od výstupu ze sběrného potrubí motoru, výstupu turbodmychadla nebo ze zařízení k následnému zpracování výfukových plynů k ředicímu tunelu nesmí přesáhnout 10 m. Překračuje-li délka systému 4 m, musí být celá část potrubí překračující 4 m izolovaná, kromě kouřoměru namontovaného

L 103/273

L 103/274


CS

v sériovém zapojení do potrubí, pokud je kouřoměr použit. Radiální tloušťka izolace musí být nejméně 25 mm. Tepelná vodivost izolačního materiálu musí mít hodnotu nejvýše 0,1 W/mK, měřeno při 673 K. K omezení tepelné setrvačnosti výfukové trubky se doporučuje, aby poměr tloušťky stěny k průměru byl nejvýše 0,015. Používání ohebných úseků se musí omezit na poměr délky k průměru nejvýše 12.

PDP:

Objemové dávkovací čerpadlo

PDP měří celkový průtok zředěných výfukových plynů z počtu otáček čerpadla a z výtlaku čerpadla. Protitlak výfukového systému se nesmí uměle snižovat čerpadlem PDP nebo systémem vpouštění ředicího vzduchu. Statický protitlak ve výfuku měřený systémem PDP v činnosti se musí udržovat v rozmezí ± 1,5 kPa od statického tlaku, který byl změřen při stejných otáčkách a zatížení motoru bez připojení k systému PDP. Teplota směsi plynu měřená bezprostředně před PDP musí zůstat v rozmezí ± 6 K od průměrné provozní teploty zjištěné v průběhu zkoušky, když se nepoužije žádná kompenzace průtoku (EFC). Kompenzaci průtoku je dovoleno použít jen tehdy, jestliže teplota na vstupu PDP nepřekračuje 323 K (50 oC).

CFV:

Venturiho trubice s kritickým průtokem

CFV měří celkový průtok zředěných výfukových plynů udržováním průtoku na podmínkách nasycení (kritický průtok). Statický protitlak ve výfuku měřený systémem CFV v činnosti se musí udržovat v rozmezí ± 1,5 kPa od statického tlaku, který byl změřen při identických otáčkách a zatížení motoru bez připojení k systému CFV. Teplota směsi plynu měřená bezprostředně před CFV musí zůstat v rozmezí ± 11 K od průměrné provozní teploty zjištěné v průběhu zkoušky, když se nepoužije žádná kompenzace průtoku (EFC).

SSV:

Venturiho trubice s podzvukovým prouděním

SSV měří celkový průtok zředěných výfukových plynů za použití funkce průtoku plynu Venturiho trubicí s podzvukovým prouděním v závislosti na vstupním tlaku a teplotě a na poklesu tlaku mezi vstupem a hrdlem Venturiho trubice. Statický protitlak ve výfuku měřený systémem SSV v činnosti se musí udržovat v rozmezí ± 1,5 kPa od statického tlaku, který byl změřen při identických otáčkách a zatížení motoru bez připojení k systému SSV. Teplota směsi plynu měřená bezprostředně před SSV musí zůstat v rozmezí ± 11 K od průměrné provozní teploty zjištěné v průběhu zkoušky, když se nepoužije žádná kompenzace průtoku (EFC).

HE:

Výměník tepla (volitelný)

Výměník tepla musí mít dostatečnou kapacitu, aby udržoval teplotu ve výše uvedených mezních hodnotách. Je-li použita EFC, výměník tepla se nevyžaduje.

EFC:

Elektronická kompenzace průtoku (volitelná)

Jestliže se teplota na vstupu do PDF, CFV nebo SSV neudržuje ve výše uvedených mezních hodnotách, požaduje se k nepřetržitému měření průtoku a k řízení úměrného odběru vzorku v systému pro odběr s dvojitým ředěním systém kompenzace průtoku. K tomu účelu se použijí signály nepřetržitě měřeného průtoku, kterými se udržuje úměrnost průtoku vzorku filtry částic systému s dvojitým ředěním (viz obrázek 17) s odchylkou maximálně ± 2,5 %.

DT:

Ředicí tunel

Ředicí tunel

a)

musí mít dostatečně malý průměr, aby vytvářel turbulentní průtok (Reynoldsovo číslo větší než 4 000), a musí být dostatečně dlouhý, aby se výfukové plyny a ředicí vzduch úplně promísily;

b)

musí mít průměr alespoň 75 mm;

c)


12.4.2008

12.4.2008


CS

Výfukové plyny motoru musí být v bodě, ve kterém vstupují do ředicího tunelu, usměrňovány do směru toku a musí být důkladně promíseny. Může se použít směšovací clona.

U systému dvojitého ředění se vede vzorek z ředicího tunelu do sekundárního ředicího tunelu, kde se dále ředí, a pak prochází filtry k odběru vzorku (obrázek 17). Kapacita průtoku systémy PDP nebo CFV musí dostačovat k tomu, aby byla v oblasti odběru vzorku udržována teplota proudu zředěného výfukového plynu v DT na hodnotě nejvýše 464 K (191 oC). Sekundární ředicí systém musí dodávat dostatek ředicího vzduchu k udržování proudu zdvojitě zředěných výfukových plynů bezprostředně před filtrem částic na teplotě mezi 315 K (42 oC) a 325 K (52 oC).

DAF:

Filtr ředicího vzduchu

Ředicí vzduch (okolní vzduch, syntetický vzduch nebo dusík) se filtruje vysoce účinným filtrem (HEPA), který musí mít počáteční účinnost zachycování nejméně 99,97 %. Ředicí vzduch musí mít teplotu vyšší než 288 K (15 oC) a může být vysušený.

PSP:

Odběrná sonda vzorku částic

Sonda je hlavní částí PTT a

A.3.2.6

a)

musí směřovat proti proudu a být namontována v bodě, kde jsou ředicí vzduch a výfukové plyny dobře promíseny, tj. v ose ředicího tunelu ředicího systému, ve vzdálenosti přibližně 10 průměrů tunelu po proudu od bodu, kde výfukové plyny vstupují do ředicího tunelu;

b)

musí mít vnitřní průměr nejméně 12 mm;

c)

mohou být vyhřívány na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 oC) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukových plynů do ředicího tunelu nepřekročí teplotu 325 K (52 oC);

d)


Popis systému odběru vzorků částic Ke sběru částic na filtru částic je nutný systém odběru vzorků částic, který je znázorněn na obrázcích 16 a 17. U systému s ředěním části toku s odběrem celkového vzorku, při kterém prochází celý vzorek zředěného výfukového plynu filtry, tvoří obvykle ředicí systém a odběrný systém integrální celek (viz obrázek 12). U systému s ředěním části toku a s odběrem dílčího vzorku nebo systému s ředěním plného toku, při kterém prochází filtry jen část zředěného výfukového plynu, jsou obvykle ředicí systém a odběrný systém oddělenými jednotkami.

U systému s částečným ředěním toku je vzorek zředěných výfukových plynů odebrán z ředicího tunelu DT odběrnou sondou částic PSP a přenosovou trubkou částic PTT pomocí odběrného čerpadla P, jak ukazuje obrázek 16. Vzorek prochází nosičem/nosiči filtrů FH, v nichž jsou filtry k odběru vzorku částic. Průtok vzorku je řízen regulátorem průtoku FC3.

U systémů s ředěním plného toku se použije systém k odběru částic s dvojitým ředěním, jak ukazuje obrázek 17. Vzorek zředěných výfukových plynů se vede z ředicího tunelu DT sondou částic PSP a přenosovou trubkou částic PTT do sekundárního ředicího tunelu SDT, kde se ještě jednou ředí. Vzorek pak prochází nosičem/nosiči filtrů FH, v nichž jsou filtry k odběru vzorku částic. Průtok ředicího vzduchu je obvykle konstantní, kdežto průtok vzorku je řízen regulátorem průtoku FC3. Jestliže se použije elektronická kompenzace EFC (viz obrázek 15), použije se jako řídicí signál pro FC3 celkový průtok zředěných výfukových plynů.

L 103/275

L 103/276


CS

Obrázek 16 Schéma systému odběru vzorků částic

Obrázek 17 Schéma systému odběru vzorků částic s dvojitým ředěním

A.3.2.7

Složky na obrázcích 16 (pouze systém s částečným ředěním) a 17 (pouze systém s plným ředěním) PTT:

Přenosová trubka

Přenosová trubka částic musí být co nejkratší a její délka nesmí překračovat 1 020 mm. Tyto rozměry platí pro: a)

systém s ředěním části toku s odběrem dílčího vzorku od sondy k nosiči filtru;

b)

systém s ředěním části toku s odběrem celkového vzorku od konce ředicího tunelu k nosiči filtru;

c)

systém ředění plného toku s dvojitým ředěním od vstupu sondy ke vstupu sekundárního ředicího tunelu.

Přenosová trubka: a)

může být vyhřívaná na maximální teplotu stěn 325 K (52 oC);

b)


12.4.2008

12.4.2008


CS SDT:

Sekundární ředicí tunel (pouze obrázek 17)

Sekundární ředicí tunel by měl mít průměr nejméně 75 mm a měl by mít dostatečnou délku, aby v něm dvojitě zředěný vzorek setrval nejméně 0,25 s. Nosič filtru FH musí být umístěn ve vzdálenosti nejvýše 300 mm od výstupu z SDT. Sekundární ředicí tunel a)


b)


FH:

Nosič filtru

Nosič filtru: a)

může být vyhřívaný na maximální teplotu stěn 325 K (52 oC);

b)


Bezprostředně před nosič filtru se namontuje inerční předtřídič s 50 % pravděpodobností zachycení částic o velikosti mezi 2,5 μm a 10 μm, pokud se používá sběrná sonda s otevřenou trubkou nasměrovanou proti toku výfukových plynů. P: FC2:

Odběrné čerpadlo Regulátor průtoku

Použije se regulátor průtoku, kterým se reguluje toku vzorku částic. FM3:


Plynoměr nebo zařízení k určení průtoku vzorku částic filtrem částic. Může být namontováno před nebo za odběrným čerpadlem P. FM4:


Plynoměr nebo zařízení k určení sekundárního průtoku ředicího vzduchu filtrem částic. BV:

Kulový ventil (volitelný)

Kulový ventil nesmí mít vnitřní průměr menší, než je vnitřní průměr přenosové trubky částic PTT, a musí mít dobu přepínání kratší než 0,5 s.

L 103/277

L 103/278


CS

12.4.2008

Dodatek 4

Určení rovnocennosti systémů

Určení rovnocennosti systémů podle odstavce 5.1.1 je založeno na korelační studii zahrnující 7 (nebo více) párů vzorků a porovnávající uvažovaný systém s jedním z referenčních systémů uvedených v tomto předpise za použití příslušného cyklu/cyklů zkoušky. Jako kritéria rovnocennosti budou použity F-test a dvouvýběrový Studentův t-test.

Tento statistický postup ověřuje hypotézu, že se směrodatná odchylka vzorku a průměrná hodnota vzorku naměřených emisí u uvažovaného systému neliší od směrodatné odchylky vzorku a průměrné hodnoty vzorku emisí naměřených u referenčního systému. Hypotéza se musí ověřit na základě 10 % hladiny významnosti hodnot F a t. Kritické hodnoty F a t pro 7 až 10 párů vzorků jsou uvedeny v tabulce 8. Pokud jsou hodnoty F a t, vypočtené podle níže uvedené rovnice, vyšší než kritické hodnoty F a t, uvažovaný systém není rovnocenný.

Použije se tento postup. Indexy R a C označují referenční a uvažovaný systém:

a)

Provede se nejméně 7 zkoušek u uvažovaného a referenčního systému v souběžném provozu. Počet zkoušek je označen jako nR a nC.

b)

Vypočítají se průměrné hodnoty xR a xC a směrodatné odchylky sR a sC.

c)

Vypočte se hodnota F:

F=

S2vetši S2menši

(82)

(větší ze dvou směrodatných odchylek sR nebo sC musí být v čitateli)

d)

Vypočte se hodnota t:

jxC − xR j t = qffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi ðnC − 1Þ S2C þ ðnR − 1Þ S2R

rffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi nC nR ðnC þ nR − 2Þ nC þ nR

(83)

e)

Vypočtené hodnoty F a t se porovnají s kritickými hodnotami F a t podle příslušného počtu zkoušek uvedeného v tabulce 8. Jsou-li vybrány větší velikosti vzorku, použije se 10 % hladina významnosti ze statistických tabulek (90 % hladiny spolehlivosti).

f)

Určí se stupně volnosti (df):

g)

pro F-test:

df = nR – 1/nC – 1

(84)

pro t-test:

df = nC + nR – 2

(85)

Určí se rovnocennost: i)

je-li F < Fkrit a t < tkrit, pak je uvažovaný systém s referenčním systémem této přílohy rovnocenný;

ii)

je-li F ≥ Fkrit a t ≥ tkrit, pak uvažovaný systém s referenčním systémem této přílohy rovnocenný není.

12.4.2008


CS

L 103/279

Tabulka 8 Hodnoty F a t pro zvolenou velikost vzorku

Velikost vzorku

F-test

t-test

Df

Fkrit

df

tkrit

7

6/6

3,055

12

1,782

8

7/7

2,785

14

1,761

9

8/8

2,589

16

1,746

10

9/9

2,440

18

1,734

L 103/280


CS

Dodatek 5 Kontrola průtoku uhlíku

A.5.1

Úvod Až na velmi malou část pochází veškerý uhlík přítomný ve výfukových plynech z paliva a až na velmi malou část se všechen projeví ve výfukových plynech jako CO2. Z této skutečnosti vychází postup kontroly ověřování systému na základě měření CO2. Průtok uhlíku do systémů k měření výfukových plynů je určen z průtoku paliva. Průtok uhlíku v různých bodech odběru vzorků v systémech k odběru vzorků emisí a částic je určen z koncentrací CO2 a průtoků plynů v těchto bodech.

V tomto ohledu poskytuje známý zdroj průtoku uhlíku motor a pozorováním téhož průtoku uhlíku ve výfukové trubce a na výstupu systému k odběru vzorků částic s ředěním části toku se ověřuje těsnost a přesnost měření průtoku. Tato kontrola má tu výhodu, že součásti jsou v provozu ve skutečných podmínkách zkoušky motoru, pokud jde o teplotu a průtok.

Na obrázku 18 jsou znázorněny body odběru vzorku, v nichž se kontrolují průtoky uhlíku. Dále jsou uvedeny specifické rovnice pro průtok uhlíku v každém bodu odběru vzorku.

Obrázek 18

Body mìøení ke kontrole prùtoku uhlíku

A.5.2

Průtok uhlíku do motoru (místo 1) Hmotnostní průtok uhlíku do motoru pro palivo CHαOε je dán rovnicí: qmCf =

12,011 qmf 12,011 þ α þ 15,9994 ε

kde:

qmf

je hmotnostní průtok paliva, kg/s

(86)

12.4.2008

12.4.2008


CS A.5.3

Průtok uhlíku v surových výfukových plynech (místo 2) Hmotnostní průtok uhlíku ve výfukové trubce motoru se určí z koncentrace CO2 v surových výfukových plynech a hmotnostního průtoku výfukových plynů: qmCe =

CCO2 ,r − CCO2 ,α 100

qmew

12,011 Mre

(87)

kde: cCO2,r cCO2,a qmew Me

je je je je

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v surových výfukových plynech, % koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v okolním vzduchu, % hmotnostní průtok výfukových plynů ve vlhkém stavu, kg/s molární hmotnost výfukových plynů, g/mol

Měří-li se CO2 na suchém základě, převede se na vlhký základ podle odstavce 8.1.

A.5.4

Průtok uhlíku v ředicím systému (místo 3) U systémů s ředěním části toku je nutné vzít v úvahu i dělicí poměr. Průtok uhlíku se určí z koncentrace CO2 po zředění, z hmotnostního průtoku výfukových plynů a průtoku vzorku: qmCp =

CCO2 ,d − CCO2 ,α 100

qmdew

12,011 qmew Me qmp

(88)

kde: cCO2,d cCO2,a qmew qmp Me

je je je je je

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu ve zředěných výfukových plynech na výstupu ředicího tunelu, % koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v okolním vzduchu, % hmotnostní průtok výfukových plynů ve vlhkém stavu, kg/s průtok vzorku výfukových plynů do systému s ředěním části toku, kg/s molární hmotnost výfukových plynů, g/mol

Měří-li se CO2 na suchém základě, převede se na vlhký základ podle odstavce 8.1.

A.5.5

Výpočet molární hmotnosti výfukových plynů Molární hmotnost výfukových plynů se vypočte podle rovnice 28 (viz odstavec 8.3.2.5). Další možností je použití těchto molárních hmotností výfukových plynů: Me (vznětové motory) Me (LPG) Me (NG)

= 28,9 g/mol = 28,6 g/mol = 28,3 g/mol

L 103/281

L 103/282


CS

12.4.2008

Dodatek 6 Příklad postupu výpočtu

A.6.1

Základní údaje pro stechiometrické výpočty Atomová hmotnost vodíku

1,00794 g/atom

Atomová hmotnost uhlíku

12,011 g/atom

Atomová hmotnost síry

32,065 g/atom

Atomová hmotnost dusíku

14,0067 g/atom

Atomová hmotnost kyslíku

15,9994 g/atom

Atomová hmotnost argonu

39,9 g/atom

Molární hmotnost vody

18,01534 g/mol

Molární hmotnost oxidu uhličitého

44,01 g/mol

Molární hmotnost oxidu uhelnatého

28,011 g/mol

Molární hmotnost kyslíku

31,9988 g/mol

Molární hmotnost dusíku

28,011 g/mol

Molární hmotnost oxidu dusného

30,008 g/mol

Molární hmotnost oxidu dusičitého

46,01 g/mol

Molární hmotnost oxidu siřičitého

64,066 g/mol

Molární hmotnost suchého vzduchu

28,965 g/mol

Za předpokladu nulových účinků stlačitelnosti se všechny plyny, které jsou přítomny v procesech sání, spalování a výfuku, mohou považovat za ideální a veškeré objemové výpočty jsou tudíž založeny na molárním objemu 22,414 l/mol podle Avogadrovy hypotézy. A.6.2

Plynné emise (motorová nafta) Údaje měření v jednom bodu zkušebního cyklu (frekvence záznamu 1 Hz) k výpočtu okamžitého hmotnostního průtoku emisí jsou uvedeny níže. V tomto příkladu byly měřeny CO a NOx v suchém stavu, HC ve vlhkém stavu. Koncentrace HC je uvedena v ekvivalentu propanu (C3) a musí se ke získání ekvivalentu C1 násobit třemi. Postup výpočtu je pro ostatní body cyklu stejný. Pro názornost ukazuje příklad výpočtu zaokrouhlené mezivýsledky z jednotlivých kroků. Zaokrouhlování mezivýsledků však během skutečných výpočtů není dovoleno (viz odstavec 8).

Ta,i (K)

Ha,i (g/kg)

Wact kWh

qmew,i (kg/s)

qmaw,i (kg/s)

qmf,i (kg/s)

cHC,i (ppm)

cCO,i (ppm)

cNOx,i (ppm)

295

8,0

40

0,155

0,150

0,005

10

40

500

Jsou uvažována tato složení paliva:

Složka

Molární poměr

% hmotnosti

H

α = 1,8529

wALF = 13,45

C

β = 1,0000

wBET = 86,50

S

γ = 0,0002

wGAM = 0,050

N

δ = 0,0000

wDEL = 0,000

O

ε = 0,0000

wEPS = 0,000

Krok 1: Korekce suchého/vlhkého stavu (odstavec 8.1):

Rovnice (11): kf = 0,055584 × 13,45 – 0,0001083 × 86,5 – 0,0001562 × 0,05 = 0,7382

12.4.2008


CS

L 103/283

Rovnice (8): 0 B kw, a = B @1 −

Rovnice (7):

1,2434 8 þ 111,12 13,45

1

0,005 0,148

C C 1,008 = 0,9331 A 0,005 773,4 þ 1,2434 8 þ 0,7382 1,000 0,148 cCO,i (vlhký)

= 40 × 0,9331

= 37,3 ppm

cNOx,i (vlhký)

= 500 × 0,9331

= 466,6 ppm

Krok 2: Korekce NOx vlhkostí a teplotou (odstavec 8.2.1): Rovnice (18):

kh,D =

15,698 8,00 þ 0,832 1 000

= 0,9576

Krok 3: Výpočet okamžitých emisí každého jednotlivého bodu cyklu (odstavec 8.3.2.4): Rovnice (25):

mHC,i

=

10 × 3 × 0,155

mCO,i

=

37,3 × 0,155

= 5,782

mNox,I

=

466,6 × 0,9576 × 0,155

= 69,26

= 4,650

Krok 4: Výpočet hmotnosti emisí za celý cyklus integrací okamžitých hodnot emisí a hodnot u z tabulky 4 (odstavec 8.3.2.4): Následující výpočet se předpokládá pro cyklus zkoušky WHTC (1 800 s) a stejné emise v každém bodě cyklu. Rovnice (25):

1800

mHC

=

0,000479

Σ 4,650

= 4,01 g/zkouška

i=1

1800

mCO

=

0,000966

Σ 5,782

= 10,05 g/zkouška

i=1

1800

mNOx

=

0,001586

Σ 69,26

= 197,72 g/zkouška

i=1

Krok 5: Výpočet specifických emisí (odstavec 8.5.2.1): Rovnice (56):

A.6.2

eHC

=

4,01/40

= 0,10 g/kWh

eCO

=

10,05/40

= 0,25 g/kWh

eNOx

=

197,72/40

= 4,94 g/kWh

Emise částic (motorová nafta)

pb kPa

Wact kWh

qmew,i (kg/s)

qmf,i (kg/s)

qmdw,i (kg/s)

qmdew,i (kg/s)

muncor (mg)

msep (kg)

99

40

0,155

0,005

0,0015

0,0020

1,7000

1,515

Krok 1: Výpočet medf (odstavec 8.3.3.5.2): 0,002 ð0,002 − 0,0015Þ

Rovnice (37):

rd,i

=

Rovnice (36):

qmedf,i

= 0,155 × 4

=4 = 0,620 kg/s

1800

Rovnice (35):

medf

=

Σ 0,620

= 1,116 kg/zkouška

i=1

Krok 2: Redukce na vakuum hmotnosti části (odstavec 9.4.3.5). 99 28,836 8,3144 295

Rovnice (72):

ρa

=

Rovnice (71):

mf

= 1,7000

ð1 − 1,164=8 000Þ ð1 − 1,164=2 300Þ

= 1,164 kg/m3

= 1,7006 mg

L 103/284


CS

12.4.2008

Krok 3: Výpočet hmotnosti emisí částic (odstavec 8.3.3.5.2): Rovnice (34):

mPM

=

1,7006 1,116 1,515 1,000

= 1,253 g/zkouška

Krok 4: Výpočet specifických emisí (odstavec 8.5.2.1): Rovnice (56):

ePM

=

1,253/40

= 0,031 g/kWh

12.4.2008


CS

L 103/285

PRILOHA 5 Technické vlastnosti referenčního paliva předepsaného pro schvalovací zkoušky a k ověřování shodnosti výroby 1.1. Referenční motorová nafta ke zkouškám motorů podle mezních hodnot emisí stanovených v řádku „a“ tabulkek v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu (a)

Parametr

Jednotka

Cetanový index (c) Hustota při 15 oC

kg/m3

Mezní hodnoty (b)

Zkušební postup

Zveřejněno

54

EN-ISO 5165

1998 (d)

833

837

EN-ISO 3675

1995

Min.

Max.

52

Destilace: —

50 % bod

o

245

—

EN-ISO 3405

1998

—

95 % bod

o

345

350

EN-ISO 3405

1998

—

konečný bod varu

o

C

—

370

EN-ISO 3405

1998

Teplota vznícení

oC

55

—

EN 27719

1993

Filtrovatelnost

oC

—

−5

EN 116

1981

Viskozita při 40 oC

mm2/s

2,5

3,5

EN-ISO 3104

1996


% m/m

3,0

6,0

IP 391 (*)

1995

Obsah síry (e)

mg/kg

—

300

pr. EN-ISO/DIS 14596

1998 (d)

—

1

EN-ISO 2160

1995

C C

Koroze mědi Conradsonovo uhlíkové reziduum (v 10 % destilačním zbytku)

% m/m

—

0,2

EN-ISO 10370

Obsah popela

% m/m

—

0,01

EN-ISO 6245

1995

Obsah vody

% m/m

—

0,05

EN-ISO 12937

1995

Neutralizační číslo (silná kyselina)

mg KOH/g

—

0,02

ASTM D 974-95

1998 (d)

Oxidační stabilita (f)

mg/ml

—

0,025

EN-ISO 12205

1996

* Nová a lepší metoda pro polycyklické aromatické uhlovodíky je ve vývoji

% m/m

—

—

EN 12916

[1997] (d)

(a)

(b)

(c) (d) (e) (f)

Pokud se požaduje výpočet tepelné účinnosti motoru nebo vozidla, může se výhřevnost paliva vypočítat takto: Specifická energie (výhřevnost) (netto) MJ/kg = (46,423 - 8,792 d2 + 3,170 d) (1- (x + y + s))+ 9,420 s - 2,499 x kde: d = hustota při 15 oC x = hmotnostní podíl vody ( %/100) y = hmotnostní podíl popela ( %/100) s = hmotnostní podíl síry ( %/100). Uvedené hodnoty jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita norma ISO 4259 „Ropné výrobky – stanovení a použití přesných údajů ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Bez ohledu na toto opatření, které je nezbytné pro statistické účely, by se měl výrobce paliva snažit o dosažení hodnoty nula, je-li stanovena maximální hodnota 2R, a o dosažení střední hodnoty, je-li udána maximální a minimální mezní hodnota. Je-li třeba rozhodnout, zda palivo splňuje požadavky specifikace, použijí se podmínky normy ISO 4259. Uvedený rozsah cetanového indexu není ve shodě s požadavkem minimálního rozsahu 4R. Avšak v případech sporu mezi dodavatelem a uživatelem paliva se mohou k rozhodnutí takových sporů použít podmínky normy ISO 4259 za předpokladu, že místo jediného měření se vykonají opakovaná měření v počtu dostatečném k dosažení nutné přesnosti. Měsíc zveřejnění bude doplněn v dohledné době. Skutečný obsah síry v palivu použitém ke zkoušce musí být uveden v protokolu. I když se kontroluje stálost vůči oxidaci, je pravděpodobné, že skladovatelnost je omezená. Je třeba si vyžádat od dodavatele pokyny o podmínkách skladování a životnosti.

L 103/286


CS

12.4.2008

1.2. Referenční motorová nafta ke zkouškám motoru podle mezních hodnot emisí stanovených v řádku „b1“, „b2“ nebo „c“ tabulkek v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu

Parametr

Jednotka

Cetanový index (b) Hustota při 15 oC

kg/m3

Mezní hodnoty (a)

Zkušební postup

Min.

Max.

52,0

54,0

EN-ISO 5165

833

837

EN-ISO 3675

Destilace: —

50 % bod

o

C

245

—

EN-ISO 3405

—

95 % bod

o

C

345

350

EN-ISO 3405

—

konečný bod varu

oC

—

370

EN-ISO 3405

Teplota vznícení

oC

55

—

EN 22719

Filtrovatelnost

oC

—

-5

EN 116

Viskozita při 40 oC

mm2/s

2,3

3,3

EN-ISO 3104


% m/m

2,0

6,0

IP 391

Obsah síry (c)

mg/kg

—

10

ASTM D 5453

—

třída 1

EN-ISO 2160

Koroze mědi Conradsonovo uhlíkové reziduum (v 10 % destilačním zbytku)

% m/m

—

0,2

EN-ISO 10370

Obsah popela

% m/m

—

0,01

EN-ISO 6245

Obsah vody

% m/m

—

0,02

EN-ISO 12937

mg KOH/g

—

0,02

ASTM D 974

mg/ml

—

0,025

EN-ISO 12205

μm

—

400

CEC F-06-A-96

Neutralizační číslo (silná kyselina) Oxidační stabilita (d) Mazivost (průměr otěrové plochy podle zkoušky HFRR při 60 oC) Methylestery mastných kyselin (a)

(b) (c) (d)

zakázány

Hodnoty uvedené v požadavku jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita norma ISO 4259 „Ropné výrobky – stanovení a použití přesných údajů ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Přes toto opatření, které je nutné z technických důvodů, by měl výrobce paliv usilovat o nulovou hodnotu tam, kde je dohodnuta maximální hodnota 2R, a o střední hodnotu tam, kde jsou uvedeny maximální a minimální mezní hodnoty. Je-li třeba rozhodnout, zda palivo splňuje požadavky, platí podmínky normy ISO 4259. Uvedený rozsah cetanového čísla není ve shodě s požadavky minimálního rozsahu 4R. Avšak v případech sporu mezi dodavatelem a uživatelem paliva se mohou k rozhodnutí takových sporů použít podmínky normy ISO 4259 za předpokladu, že místo jediného měření se vykonají opakovaná měření, v počtu dostatečném pro dosažení potřebné přesnosti. Skutečný obsah síry v palivu použitém ke zkoušce typu I se uvede v protokolu. I když se kontroluje stálost vůči oxidaci, je pravděpodobné, že skladovatelnost je omezená. Je třeba si vyžádat od dodavatele pokyny o podmínkách skladování a životnosti.

12.4.2008


CS

L 103/287

1.3. Ethanol pro vznětové motory (a) Mezní hodnoty (b) Parametr

Min.

Max.

Alkohol, hmotnost

% m/m

92,4

—

ASTM D 5501

Alkohol jiný než ethanol obsažený v celkové hmotnosti alkoholu

% m/m

—

2

ADTM D 5501

Hustota při 15 oC

kg/m3

795

815

ASTM D 4052

Obsah popela

% m/m o

Teplota vznícení

0,001

ISO 6245

C

10

% m/m

—

0,0025

Neutralizační číslo (silná kyselina)

KOH mg/1

—

1

Barva

podle stupnice

—

10

ASTM D 1209

Kyselost vypočtená jako kyselina octová

ISO 2719 ISO 1388-2

Suché zbytky při 100 oC

mg/kg

15

ISO 759

Obsah vody

% m/m

6,5

ISO 760

Aldehydy vypočtené jako kyselina octová

% m/m

0,0025

Obsah síry

mg/kg

—

10

ASTM D 5453

Estery vypočtené jako ethylacetát

% m/m

—

0,1

ASSTM D 1617

(a) (b)

(c)

2.

Zkušební metoda (c)

Jednotka

ISO 1388-4

Do ethanolového paliva je možno podle pokynů výrobce přidat prostředek ke zlepšení cetanového indexu. Maximální povolené množství je 10 % m/m. Hodnoty uvedené v požadavku jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita norma ISO 4259 „Ropné výrobky – stanovení a použití přesných údajů ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R je reprodukovatelnost). Bez ohledu na toto opatření, které je nezbytné pro statistické účely, by se měl výrobce paliva snažit o dosažení hodnoty nula, je-li stanovena maximální hodnota 2R, a o dosažení střední hodnoty, je-li udána maximální a minimální mezní hodnota. Je-li třeba rozhodnout, zda palivo splňuje požadavky specifikace, použijí se podmínky normy ISO 4259. Rovnocenné metody ISO budou přijaty, jakmile budou vydány pro všechny uvedené vlastnosti.

ZEMNÍ PLYN (NG) Paliva na evropském trhu jsou k dispozici ve dvou skupinách: a)

rozsah H, jehož krajní hodnoty představují referenční paliva GR a G23;

b)

rozsah L, jehož krajní hodnoty zahrnují referenční paliva G23 a G25.

Vlastnosti referenčních paliv GR, G23 a G25 jsou shrnuty v těchto tabulkách: Referenční palivo GR Mezní hodnoty Vlastnosti

Jednotky

Základ

Zkušební postup Min.

Max.

Složení: Methan

87

84

89

Ethan

13

11

15

L 103/288


CS

12.4.2008

Referenční palivo GR Mezní hodnoty Vlastnosti

Jednotky

Základ


Max.

Zbytek (a)

mol %

—

—

1

ISO 6974

Obsah síry

mg/m3 (b)

—

—

10

ISO 6326-5

(a) (b)

Inertní plyny +C2+. Hodnota, která se určí pro běžné podmínky (293,2 K (20 oC) a 101,3 kPa).

Referenční palivo G23 Mezní hodnoty Vlastnosti

Jednotky

Základ


Max.

92,5

91,5

93,5

—

—

1

7,5

6,5

8,5

—

—

10

Složení: Methan Zbytek (a)

mol %

N2 mg/m3 (b)

Obsah síry (a) (b)

ISO 6974

ISO 6326-5

Inertní plyny (jiné než N2) +C2+ +C2+. Hodnota, která se určí pro běžné podmínky (293,2 K (20 oC) a 101,3 kPa).

Referenční palivo G25 Mezní hodnoty Vlastnosti

Jednotky

Základ


Max.

86

84

88

—

—

1

14

12

16

—

—

10

Složení: Methan Zbytek (a)

mol %

N2 mg/m3 (b)

Obsah síry (a) (b)

3.

ISO 6974

ISO 6326-5

Inertní plyny (jiné než N2) +C2+ +C2+. Hodnota, která se určí pro běžné podmínky (293,2 K (20 oC) a 101,3 kPa).

TECHNICKÉ VLASTNOSTI REFERENČNÍCH PALIV PRO LPG A.

Technické vlastnosti referenčních paliv pro lpg používaných ke zkoušení vozidel podle mezních hodnot emisí stanovených v řádku „a“ tabulek v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu

Parametr

Jednotka

Palivo A

Palivo B

Složení:

Zkušební postup

ISO 7941

Obsah C3

% obj.

50 ± 2

85 ± 2

Obsah C4

% obj.

zbytek

zbytek

< C 3, > C 4

% obj.

max. 2

max. 2

12.4.2008


CS

Parametr

Jednotka

Palivo A

Palivo B

Olefíny

% obj.

max. 12

max. 14

Zbytek po odpaření

mg/kg

max. 50

max. 50

ISO 13757

neomezeno

neomezeno

vizuální kontrola

max. 50

max. 50

EN 24260

žádné

žádné

ISO 8819

třída 1

třída 1

ISO 6251 (a)

charakteristický

charakteristický

min. 92,5

min. 92,5

Voda při 0 oC Celkový obsah síry

mg/kg

Sirovodík Koroze proužku mědi

zařazení

Zápach Oktanové číslo motorovou metodou (a)

B.

L 103/289

Zkušební postup

EN 589 příloha B

Touto metodou se nemusí určit přítomnost korodujících látek přesně, jestliže vzorek obsahuje inhibitory koroze nebo jiné chemikálie, které zmenšují korozívní působení vzorku na proužek mědi. Přidávání těchto složek pouze za účelem ovlivnění zkušební metody je proto zakázáno.

Technické vlastnosti referenčních paliv pro lpg používaných ke zkoušení vozidel podle mezních hodnot emisí uvedených v řádku „b1“, „b2“ nebo „c“ tabulek odstavci 5.2.1 tohoto předpisu

Parametr

Jednotka

Palivo A

Palivo B

Složení:

Zkušební postup

ISO 7941

Obsah C3

% obj.

50 ± 2

85 ± 2

Obsah C4

% obj.

zbytek

zbytek

< C 3, > C 4

% obj.

max. 2

max. 2

Olefíny

% obj.

max. 12

max. 14

Zbytek po odpaření

mg/kg

max. 50

max. 50

ISO 13757

neomezeno

neomezeno

Vizuální kontrola

max. 10

max. 10

EN 24260

žádné

žádné

ISO 8819

třída 1

třída 1

ISO 6251 (a)

charakteristický

charakteristický

min. 92,5

min. 92,5

Voda při 0 oC Celkový obsah síry

mg/kg

Sirovodík Koroze proužku mědi Zápach Oktanové číslo motorovou metodou (a)

Hodnocení

EN 589 příloha B

Touto metodou se nemusí určit přítomnost korodujících látek přesně, jestliže vzorek obsahuje inhibitory koroze nebo jiné chemikálie, které zmenšují korozívní působení vzorku na proužek mědi. Přidávání těchto složek pouze za účelem ovlivnění zkušební metody je proto zakázáno.

L 103/290


CS

12.4.2008

PŘÍLOHA 6 Příklad postupu výpočtu

1.

ZKOUŠKA ESC

1.1. Plynné emise Údaje z měření, které jsou nutné k výpočtu výsledků pro každý režim, jsou uvedeny dále. V tomto příkladu byly měřeny CO a NOx v suchém stavu a HC ve vlhkém stavu. Koncentrace HC je uvedena v ekvivalentu propanu (C3) a musí se ke získání ekvivalentu C1 násobit třemi. Postup výpočtu je pro ostatní režimy stejný.

P (kW)

Ta (K)

Ha (g/kg)

GEXH (kg)

GAIRW (kg)

GFUEL (kg)

HC (ppm)

CO (ppm)

NOx (ppm)

82,9

294,8

7,81

563,38

545,29

18,09

6,3

41,2

495

Výpočet korekčního faktoru KW, r pro převedení ze suchého stavu na vlhký (odstavec 45.2 dodatku 1 přílohy 4A):

FFH =

1,969 1,9058 18,09 = 1þ 545,29

KW2 =

1,608 7,81 = 0,0124 1000 þ ð1,608 7,81Þ

a 18,09 KW,r = 1 − 1,9058 − 0,0124 = 0,9239 541,06

Výpočet koncentrací ve vlhkém stavu:

CO = 41,2 × 0,9239 = 38,1 ppm NOx = 495 × 0,9239 = 457 ppm

Výpočet korekčního faktoru vlhkosti KH, D pro NOx (odstavec 54.3 dodatku 1 přílohy 4A):

A = 0,309 × 18,09/541,06 − 0,0266 = - 0,0163

B = - 0,209 × 18,09/541,06 + 0,00954 = 0,0026

KH,D =

1 = 0,9625 1 − 0,0163 ð7,81 − 10,71Þ þ 0,0026 ð294,8 − 298Þ

Výpočet hmotnostních průtoků emisí (odstavec 54.4 dodatku 1 přílohy 4A):

NOx = 0,001587 × 457 × 0,9625 × 563,38 = 393,27 g/h CO = 0,000966 × 38,1 × 563,38 = 20,735 g/h HC = 0,000479 × 6,3 × 3 × 563,38 = 5,100 g/h

12.4.2008


CS

L 103/291

Výpočet specifických emisí (odstavec 54.5 dodatku 1 přílohy 4A): Následující příklad výpočtu je uveden pro CO; postup výpočtu pro ostatní složky je stejný. Hmotnostní průtoky emisí jednotlivých režimů se násobí příslušnými váhovými faktory, jak je uvedeno v odstavci 2.7.1 dodatku 1 přílohy 4A, a k výpočtu středního hmotnostního průtoku emisí za cyklus se sečte: CO = (6,7 × 0,15) + (24,6 × 0,08) + (20,5 × 0,10) + (20,7 × 0,10) + (20,6 × 0,05) + (15,0 × 0,05) + (19,7 × 0,05) + (74,5 × 0,09) + (31,5 × 0,10) + (81,9 × 0,08) + (34,8 × 0,05) + (30,8 × 0,05) + (27,3 × 0,05) = 30,91 g/h Výkon motoru při jednotlivých režimech se násobí příslušnými váhovými faktory, jak je uvedeno v odstavci 2.7.1 dodatku 1 přílohy 4A, a k výpočtu středního výkonu za cyklus se sečte: P(n) = (0,1 × 0,15) + (96,8 × 0,08) + (55,2 × 0,10) + (82,9 × 0,10) + (46,8 × 0,05) + (70,1 × 0,05) + (23,0 × 0,05) + (114,3 × 0,09) + (27,0 × 0,10) + (122,0 × 0,08) + (28,6 × 0,05) + (87,4 × 0,05) + (57,9 × 0,05) = 60,006 kW

CO =

30,91 = 0,0515 g=kWh 60,006

Výpočet specifických emisí NOx v náhodně zvoleném zkušebním bodu (odstavec 54.6.1 dodatku 1 přílohy 4A): Předpokládá se, že v náhodně zvoleném zkušebním bodě byly určeny tyto hodnoty: nZ

1 600 min−1

MZ

495 Nm

NOx mass, Z

487,9 g/h (vypočteno podle předcházejících vzorců)

P(n)Z

83 kW

NOx, Z

487,9/83 = 5,878 g/kWh

Určení emisní hodnoty ze zkušebního cyklu (odstavec 45.6.2 dodatku 1 přílohy 4A): Předpokládají se tyto hodnoty čtyř obklopujících režimů zkoušky ESC:

nRT

1 368

nSU

ER

ES

ET

EU

MR

MS

MT

MU

1 785

5,943

5,565

5,889

4,973

515

460

681

610

ETU = 5,889 + (4,973 − 5,889) × (1 600 − 1 368)/(1 785 − 1 368) = 5,377 g/kWh ERS = 5,943 + (5,565 − 5,943) × (1 600 − 1 368)/(1 785 − 1 368) = 5,732 g/kWh MTU = 681 + (601 − 681) × (1 600 − 1 368)/(1 785 − 1 368) = 641,3 Nm MRS = 515 + (460 − 515) × (1 600 − 1 368)/(1 785 − 1 368) = 484,3 Nm EZ = 5,732 + (5,377 − 5,732) × (495 − 484,3)/(641,3 − 484,3) = 5,708 g/kWh Porovnání hodnot emisí NOx (odstavec 45.6.3 dodatku 1 přílohy 4A): NOx diff = 100 × (5,878 − 5,708)/5,708 = 2,98 %

1.2. Emise částic Měření částic se zakládá na principu odběru částic v průběhu celého cyklu, avšak vzorek a průtoky (MSAM a GEDF) se určují v průběhu jednotlivých režimů. Výpočet GEDF závisí na použitém systému. V následujících příkladech se použije systém s měřením CO2, metoda bilance uhlíku a systém s měřením průtoku. Když se použije systém s ředěním plného toku, měří se GEDF přímo zařízením CVS.

L 103/292


CS

12.4.2008

Výpočet GEDF (odstavce 6.2.3 a 6.2.4 dodatku 1 přílohy 4A):

Předpokládají se následující údaje z měření v režimu 4. Postup výpočtu je pro ostatní režimy stejný.

a)

GEXH

GFUEL

GDILW

GTOTW

CO2D

CO2A

(kg/h)

(kg/h)

(kg/h)

(kg/h)

( %)

( %)

334,02

10,76

5,4435

6,0

0,657

0,040

metoda bilance uhlíku

GEDF W =

b)

206,5 10,76 = 3601,2 kg=h 0,657 − 0,040

metoda měření průtoku

q=

6,0 = 10,78 6,0 − 5,4435

GEDF W = 334,02 × 10,78 = 3 600,7 kg/h

Výpočet hmotnostního průtoku (odstavec 6.4 dodatku 1 přílohy 4A):

Průtoky GEDFW jednotlivých režimů se násobí příslušnými váhovými faktory, jak je uvedeno v odstavci 2.7.1 dodatku 1 přílohy 4A, a k určení střední hodnoty GEDF za celý cyklus se sečtou. Celkový průtok vzorku MSAM se určí součtem průtoků vzorku jednotlivých režimů.

G EDF W = ð3567 0,15Þ þ ð3592 0,08Þ þ ð3611 0,10Þ þ ð3600 0,10Þ þ ð3618 0,05Þ þ ð3600 0,05Þ þ ð3640 0,05Þ þ ð3614 0,09Þ þ ð3620 0,10Þ þ ð3601 0,08Þ þ ð3639 0,05Þ þ ð3582 0,05Þ þ ð3635 0,05Þ

= 3 604,6 kg/h

MSAM = 0,226 + 0,122 + 0,151 + 0,152 + 0,076 + 0,076 + 0,076 + 0,136 + 0,151 + 0,121 + 0,076 + 0,076 + 0,075

= 1,515 kg

Předpokládá se hmotnost částic na filtrech 2,5 mg a pak je:

PTmass =

2,5 360,4 = 5,948 g=h 1,515 1000

Korekce pozadím (volitelná)

Předpokládá se jedno měření pozadí s následujícími hodnotami. Výpočet ředicího faktoru DF je totožný s odstavcem 3.1 této přílohy a není zde uveden.

Md = 0,1 mg; MDIL = 1,5 kg

12.4.2008


CS

Součet DF = [(1−1/119,15) × 0,15] + [(1−1/8,89) × 0,08] + [(1−1/14,75) × 0,10] + [(1−1/10,10) × 0,10] + [(1−1/18,02) × 0,05] + [(1−1/12,33) × 0,05] + [(1−1/32,18) × 0,05] + [(1−1/6,94) × 0,09] + [(1−1/25,19) × 0,10] + [(1−1/6,12) × 0,08] + [(1−1/20,87) × 0,05] + [(1−1/8,77) × 0,05] + [(1−1/ 12,59) × 0,05]

= 0,923

PTmass =

2,5 0,1 3604,6 − 0,923 = 5,726 g=h 1,515 1,5 1000

Výpočet specifických emisí (odstavec 6.5 dodatku 1 přílohy 4A):

P(n) = (0,1 × 0,15) + (96,8 × 0,08) + (55,2 × 0,10) + (82,9 × 0,10) + (46,8 × 0,05) + (70,1 × 0,05) + (23,0 × 0,05) + (114,3 × 0,09) + (27,0 × 0,10) + (122,0 × 0,08) + (28,6 × 0,05) + (87,4 × 0,05) + (57,9 × 0,05)

= 60,006 kW

PT =

5,948 = 0,099 g=kWh 60,006

Je-li korigováno pozadím = (5,726/60,006) = 0,095 g/kWh,

PT = ð5,726=60:006Þ = 0,095 g=kWh,

Výpočet specifického váhového faktoru (odstavec 6.6 dodatku 1 přílohy 4A):

Za předpokladu hodnot vypočítaných v režimu 4 výše je W fei = (0,152 × 3 604,6/1,515 × 3 600,7) = 0,1004

Tato hodnota je v požadovaných mezích 0,10 ± 0,003.

2.

ZKOUŠKA ELR Protože filtrování podle Bessela je v evropském právu týkajícím se výfukových plynů úplně novým postupem ke zjišťování průměrných hodnot, je dále uveden výklad Besselova filtru, příklad vytvoření Besselova algoritmu a příklad výpočtu konečné hodnoty kouře. Konstanty Besselova algoritmu závisejí jen na konstrukci opacimetru a četnosti sběru dat. Doporučuje se, aby výrobce opacimetru udal konečné konstanty Besselova filtru pro různé četnosti sběru dat a aby zákazník používal tyto konstanty k vytvoření Besselova algoritmu a k výpočtu hodnot kouře.

2.1. Obecné poznámky k Besselovu filtru Vzhledem k rušivým vlivům v oblasti vysokých frekvencí vykazuje křivka nezpracovaného signálu opacity obvykle velký rozptyl. K odstranění těchto rušení při vysokých frekvencích se pro zkoušku ELR požaduje Besselův filtr. Vlastní Besselův filtr je rekurzivní dolní propust druhého řádu, která zaručuje nejrychlejší nárůst signálu bez překmitnutí.

Za předpokladu sloupce surového výfukového plynu v reálném čase ve výfukové trubce udává každý opacimetr křivku opacity s časovým zpožděním a různě změřenou. Zpoždění a průběh změřené křivky opacity závisí primárně na geometrii měřicí komory opacimetru, včetně odběrných potrubí výfukového plynu, a na čase potřebném ke zpracování signálu v elektronice opacimetru. Hodnoty, které vyjadřují tyto dva vlivy, se nazývají doba fyzikální a elektrické odezvy, které představují individuální filtr pro každý typ opacimetru.

L 103/293

L 103/294


CS

Cílem použití Besselova filtru je zaručit jednotnou celkovou filtrační charakteristiku celého systému opacimetru, která se skládá z:

a)

doby fyzikální odezvy opacimetru tp;

b)

doby elektrické odezvy opacimetru te;

c)

doby odezvy filtru použitého Besselova filtru tF.

Výsledná celková doba odezvy systému tAver se vypočítá ze vzorce

tAver =

qffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi t2F þ t2p þ t2e ,

a musí být stejná pro všechny druhy opacimetrů, aby udávaly tutéž hodnotu kouře. Proto je třeba vytvořit Besselův filtr tak, aby doba odezvy filtru tF zároveň s dobou fyzikální odezvy tp a s dobou elektrické odezvy te jednotlivého opacimetru daly požadovanou celkovou dobu odezvy tAver. Protože tp a te jsou hodnoty dané pro každý jednotlivý opacimetr a tAver je definována v tomto předpisu jako rovna 1,0 s, vypočte se tf takto:

tF =

qffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi t2Aver þ t2p þ t2e

Podle definice je doba odezvy filtru tF dobou nárůstu filtrovaného výstupního signálu mezi hodnotami 10 % a 90 % skokového vstupního signálu. Proto se musí vstupní frekvence Besselova filtru iterovat tak, aby se doba odezvy Besselova filtru přizpůsobila požadované době nárůstu.

Obrázek a

Křivky skokového vstupního signálu a filtrovaného výstupního signálu

Na obrázku „a“ jsou znázorněny křivky skokového vstupního signálu a výstupního signálu filtrovaného podle Bessela a rovněž doba odezvy Besselova filtru tF.

Vytvoření konečného algoritmu Besselova filtru je vícekrokový postup, který vyžaduje více iteračních cyklů. Schéma iteračního postupu je znázorněno v tomto diagramu.

12.4.2008

12.4.2008


CS

2.2. Výpočet Besselova algoritmu V tomto příkladu se vytváří Besselův algoritmus ve více krocích podle výše uvedeného iteračního postupu, který je založen na odstavci 7.1 dodatku 1 přílohy 4A. U opacimetru a systému pro sběr dat se předpokládají tyto vlastnosti:

a)

doba fyzikální odezvy tp

0,15 s,

b)

doba elektrické odezvy te

0,05 s,

c)

doba celkové odezvy tAver

1,00 s (podle definice v tomto předpisu),

d)

frekvence záznamu údajů

150 Hz.

Krok 1: Požadovaná doba odezvy Besselova filtru tF:

tF =

qffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi 12 − 0,152 þ 0,052 = 0,987421s

L 103/295

L 103/296


CS

Krok 2: Odhad mezní frekvence a výpočet Besselových konstant E, K pro první iteraci:

fc

=

3,1415 = 0,318152 Hz 10 0,987421

Δt = 1/150 = 0,006667 s 1 = 150,07664 tan½3,1415 0,006667 0,318152

Ω

=

E

=

K

= 2 × 7,07948 × 10-5 × (0,618034 × 150,0766442 − 1) − 1 = 0,970783

1 þ 150,076644

1 pffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi = 7,07948 10 − 5 3 0,618034 þ 0,618034 150,0766442

Z toho vychází Besselův algoritmus: Yi = Yi−1 + 7,07948 E − 5 × (Si + 2 × Si−1 + Si−2 − 4 × Yi−2) + 0,970783 × (Yi−1 − Yi−2) kde Si představuje hodnoty skokového vstupního signálu (buď „0“, nebo „1“) a Yi představuje hodnoty filtrovaného výstupního signálu. Krok 3: Použití Besselova filtru na skokový vstup: Podle definice je doba odezvy Besselova filtru tF dobou nárůstu filtrovaného výstupního signálu mezi hodnotami 10 % a 90 % skokového vstupního signálu. K určení časů 10 % (t10) a 90 % (t90) výstupního signálu se musí na skokový vstup použít Besselův filtr s pomocí výše uvedených hodnot fc, E a K. Čísla indexů, čas a hodnoty skokového vstupního signálu a z nich vycházející hodnoty filtrovaného výstupního signálu pro první a druhou iteraci jsou uvedeny v tabulce B. Body, které jsou přilehlé k t 10 a t90, jsou vyznačeny tučnými číslicemi. V první iteraci v tabulce B se hodnota 10 % nalézá mezi čísly indexů 30 a 31 a hodnota 90 % se nalézá mezi čísly indexů 191 a 192. K výpočtu tF, iter se přesné hodnoty t10 a t90 určí lineární interpolací mezi přilehlými měřicími body takto: t10 = tlower + Δt × (0,1 − outlower)/(outupper − outlower) t90 = tlower + Δt × (0,9 − outlower)/(outupper − outlower) kde outupper a outlower jsou přilehlé body výstupního signálu filtrovaného podle Bessela a tlower je čas uvedený v tabulce B pro dočasný přilehlý bod. t10 = 0,200000 + 0,006667 × (0,1 − 0,099208)/(0,104794 − 0,099208) = 0,200945 s t90 = 0,273333 + 0,006667 × (0,9 − 0,899147)/(0,901168 − 0,899147) = 1,276147 s Krok 4: Doba odezvy filtru prvního iteračního cyklu: tF, iter = 1,276147 − 0,200945 = 1,075202 s Krok 5: Rozdíl mezi požadovanou a získanou dobou odezvy filtru při prvním iteračním cyklu: Δ = (1,075202 − 0,987421)/0,987421 = 0,081641 Krok 6: Kontrola iteračního kritéria Požaduje se |Δ| ≤ 0,01. Protože 0,081641 > 0,01, není splněno iterační kritérium a musí se zahájit další iterační cyklus. Pro tento iterační cyklus se vypočte nová mezní frekvence z f c a Δ takto: fc, new = 0,318152 × (1 + 0,081641) = 0,344126 Hz

12.4.2008

12.4.2008


CS

L 103/297

Tento nový mezní kmitočet se použije v druhém iteračním cyklu, který znovu začíná druhým krokem. Iterace se musí opakovat, dokud nejsou splněno iterační kritérium. Výsledné hodnoty první a druhé iterace jsou shrnuty v tabulce A.

Tabulka A Hodnoty první a druhé iterace

Parametr

1. iterace

2. iterace

fc

(Hz)

0,318152

0,344126

E

(−)

7,07948 E-5

8,272777 E-5

K

(−)

0,970783

0,968410

t10

(s)

0,200945

0,185523

t90

(s)

1,276147

1,179562

tF, iter

(s)

1,075202

0,994039

Δ

(−)

0,081641

0,006657

fc, new

(Hz)

0,344126

0,346417

Krok 7: Konečný Besselův algoritmus:

Jakmile je splněno iterační kritérium, vypočtou se konečné konstanty Besselova filtru a konečný Besselův algoritmus podle kroku 2. V tomto příkladě bylo splněno iterační kritérium po druhé iteraci (Δ = 0,006657 ≤ 0,01). Konečný algoritmus se pak použije k určení středních hodnot kouře (viz odstavec 2.3).

Yi = Yi−1 + 8,272777×10-5 × (Si + 2 × Si−1 + Si−2 − 4 × Yi−2) + 0,968410 × (Yi−1 − Yi−2) Tabulka B Hodnoty skokového vstupního signálu a výstupního signálu filtrovaného podle Bessela pro první a druhý iterační cyklus

Filtrovaný výstupní signál Yi [–]

Index i [−]

Čas [s]

Skokový vstupní signál Si [−]

1. iterace

2. iterace

−2

− 0,013333

0

0,000000

0,000000

−1

− 0,006667

0

0,000000

0,000000

0

0,000000

1

0,000071

0,000083

1

0,006667

1

0,000352

0,000411

2

0,013333

1

0,000908

0,001060

3

0,020000

1

0,001731

0,002019

4

0,026667

1

0,002813

0,003278

5

0,033333

1

0,004145

0,004828

~

~

~

~

~

24

0,160000

1

0,067877

0,077876

L 103/298


CS

12.4.2008


Index i [−]

Čas [s]


1. iterace

2. iterace

25

0,166667

1

0,072816

0,083476

26

0,173333

1

0,077874

0,089205

27

0,180000

1

0,083047

0,095056

28

0,186667

1

0,088331

0,101024

29

0,193333

1

0,093719

0,107102

30

0,200000

1

0,099208

0,113286

31

0,206667

1

0,104794

0,119570

32

0,213333

1

0,110471

0,125949

33

0,220000

1

0,116236

0,132418

34

0,226667

1

0,122085

0,138972

35

0,233333

1

0,128013

0,145605

36

0,240000

1

0,134016

0,152314

37

0,246667

1

0,140091

0,159094

~

~

~

~

~

175

1,166667

1

0,862416

0,895701

176

1,173333

1

0,864968

0,897941

177

1,180000

1

0,867484

0,900145

178

1,186667

1

0,869964

0,902312

179

1,193333

1

0,872410

0,904445

180

1,200000

1

0,874821

0,906542

181

1,206667

1

0,877197

0,908605

182

1,213333

1

0,879540

0,910633

183

1,220000

1

0,881849

0,912628

184

1,226667

1

0,884125

0,914589

185

1,233333

1

0,886367

0,916517

186

1,240000

1

0,888577

0,918412

187

1,246667

1

0,890755

0,920276

188

1,253333

1

0,892900

0,922107

189

1,260000

1

0,895014

0,923907

190

1,266667

1

0,897096

0,925676

191

1,273333

1

0,899147

0,927414

192

1,280000

1

0,901168

0,929121

193

1,286667

1

0,903158

0,930799

194

1,293333

1

0,905117

0,932448

12.4.2008


CS

L 103/299


Index i [−]

Čas [s]


1. iterace

2. iterace

195

1,300000

1

0,907047

0,934067

~

~

~

~

~

2.3. Výpočet hodnot kouře V následujícím schématu je znázorněn obecný postup určení konečné hodnoty kouře.

Na obrázku b) jsou znázorněny křivky změřeného nezpracovaného signálu opacity a nefiltrovaných a filtrovaných koeficientů absorpce světla (hodnota k) prvního stupně zatížení při zkoušce ELR a maximální hodnota Ymax1,A (vrchol) filtrované křivky. Obdobně obsahuje tabulka C numerické hodnoty indexu i, čas (frekvence sběru dat 150 Hz), nezpracované hodnoty opacity, nefiltrovanou hodnotu k a filtrovanou hodnotu k. Filtrování bylo provedeno s použitím konstant Besselova algoritmu vytvořeného v odstavci 2.2 této přílohy. Vzhledem k velkému množství dat byly do tabulky použity jen úseky křivky kouře v okolí začátku a vrcholové hodnoty.

L 103/300


CS

12.4.2008

Obrázek b

Křivky změřené opacity N, nefiltrované hodnoty kouře k a filtrované hodnoty kouře k

Vrcholová hodnota (i = 272) je vypočtena za předpokladu následujících údajů z tabulky C. Všechny ostatní individuální hodnoty kouře se vypočtou stejným způsobem. Ke spuštění algoritmu se S −1, S−2, Y−1 a Y−2 nastaví na nulu.

LA (m)

0,430

Index i

272

N ( %)

16,783

S271 (m−1)

0,427392

S270 (m−1)

0,427532

Y271 (m−1)

0,542383

Y270 (m−1)

0,542337

Výpočet hodnoty k (odstavec 7.3.1 dodatku 1 přílohy 4A): k = − (1/0,430) × ln (1 − (16,783/100)) = 0,427252 m−1

Tato hodnota odpovídá S272 v následující rovnici. Výpočet Besselovy střední hodnoty kouře (odstavec 7.3.2 dodatku 1 přílohy 4A):

V následující rovnici se použijí Besselovy konstanty z předcházejícího odstavce 2.2. Skutečná nefiltrovaná hodnota k, která byla vypočtena výše, odpovídá S272 (Si). S271 (Si-1) a S270 (Si-2) jsou dvě předcházející nefiltrované hodnoty k, Y271 (Yi-1) a Y270 (Yi-2) jsou dvě předcházející filtrované hodnoty k. Y272 = 0,542383 + 8,272777×10-5 × (0,427252 + 2 × 0,427392 + 0,427532 − 4 × 0,542337) + 0,968410 × (0,542383 − 0,542337) = 0,542389 m−1

Tato hodnota odpovídá Ymax1,A v následující rovnici.

12.4.2008


CS

L 103/301

Výpočet konečné hodnoty kouře (odstavec 7.3.3 dodatku 1 přílohy 4A): Z každé křivky kouře se vezme maximální filtrovaná hodnota k pro další výpočet. Předpokládají se tyto hodnoty:

Ymax (m−1) Otáčky Cyklus 1

Cyklus 2

Cyklus 3

A

0,5424

0,5435

0,5587

B

0,5596

0,5400

0,5389

C

0,4912

0,5207

0,5177

SVA = (0,5424 + 0,5435 + 0,5587)/3 = 0,5482 m−

1

SVB = (0,5596 + 0,5400 + 0,5389)/3 = 0,5462 m−

1

SVC = (0,4912 + 0,5207 + 0,5177)/3 = 0,5099 m

− 1

SV = (0,43 × 0,5482) + (0,56 × 0,5462) + (0,01 × 0,5099) = 0,5467 m−

1

Potvrzení správnosti cyklu (odstavec 3.4 dodatku 1 přílohy 4A) Před výpočtem SV se musí zkontrolovat platnost cyklu výpočtem směrodatné odchylky hodnoty kouře ze tří cyklů pro každou hodnotu otáček.

Otáčky

Střední SV (m−1)

Absolutní směrodatná odchylka (m−1)

Relativní směrodatná odchylka ( %)

A

0,5482

0,0091

1,7

B

0,5462

0,0116

2,1

C

0,5099

0,0162

3,2

V tomto příkladě jsou kritéria kontroly správnosti 15 % splněna pro každou hodnotu otáček. Tabulka C Hodnoty opacity N, nefiltrovaná a filtrovaná hodnota k na začátku každého stupně zatížení

Index i [−]

Čas [s]

Opacita N [ %]

Nefiltrovaná hodnota k [m-1]

Filtrovaná hodnota k [m-1]

−2

0,000000

0,000000

0,000000

0,000000

−1

0,000000

0,000000

0,000000

0,000000

0

0,000000

0,000000

0,000000

0,000000

1

0,006667

0,020000

0,000465

0,000000

2

0,013333

0,020000

0,000465

0,000000

3

0,020000

0,020000

0,000465

0,000000

4

0,026667

0,020000

0,000465

0,000001

5

0,033333

0,020000

0,000465

0,000002

6

0,040000

0,020000

0,000465

0,000002

7

0,046667

0,020000

0,000465

0,000003

8

0,053333

0,020000

0,000465

0,000004

9

0,060000

0,020000

0,000465

0,000005

10

0,066667

0,020000

0,000465

0,000006

11

0,073333

0,020000

0,000465

0,000008

12

0,080000

0,020000

0,000465

0,000009

13

0,086667

0,020000

0,000465

0,000011

L 103/302


CS

12.4.2008

Index i [−]

Čas [s]

Opacita N [ %]



14

0,093333

0,020000

0,000465

0,000012

15

0,100000

0,192000

0,004469

0,000014

16

0,106667

0,212000

0,004935

0,000018

17

0,113333

0,212000

0,004935

0,000022

18

0,120000

0,212000

0,004935

0,000028

19

0,126667

0,343000

0,007990

0,000036

20

0,133333

0,566000

0,013200

0,000047

21

0,140000

0,889000

0,020767

0,000061

22

0,146667

0,929000

0,021706

0,000082

23

0,153333

0,929000

0,021706

0,000109

24

0,160000

1,263000

0,029559

0,000143

25

0,166667

1,455000

0,034086

0,000185

26

0,173333

1,697000

0,039804

0,000237

27

0,180000

2,030000

0,047695

0,000301

28

0,186667

2,081000

0,048906

0,000378

29

0,193333

2,081000

0,048906

0,000469

30

0,200000

2,424000

0,057067

0,000573

31

0,206667

2,475000

0,058282

0,000693

32

0,213333

2,475000

0,058282

0,000827

33

0,220000

2,808000

0,066237

0,000977

34

0,226667

3,010000

0,071075

0,001144

35

0,233333

3,253000

0,076909

0,001328

36

0,240000

3,606000

0,085410

0,001533

37

0,246667

3,960000

0,093966

0,001758

38

0,253333

4,455000

0,105983

0,002007

39

0,260000

4,818000

0,114836

0,002283

40

0,266667

5,020000

0,119776

0,002587

~

~

~

~

~

Hodnoty opacity N, nefiltrovaná a filtrovaná hodnota k okolo Ymax1,A (vrcholová hodnota, vyznačená tučnými číslicemi)

Index i [−]

Čas [s]

Opacita N [ %]



~

~

~

~

~

259

1,726667

17,182000

0,438429

0,538856

260

1,733333

16,949000

0,431896

0,539423

261

1,740000

16,788000

0,427392

0,539936

262

1,746667

16,798000

0,427671

0,540396

263

1,753333

16,788000

0,427392

0,540805

264

1,760000

16,798000

0,427671

0,541163

265

1,766667

16,798000

0,427671

0,541473

266

1,773333

16,788000

0,427392

0,541735

267

1,780000

16,788000

0,427392

0,541951

268

1,786667

16,798000

0,427671

0,542123

269

1,793333

16,798000

0,427671

0,542251

12.4.2008


CS

L 103/303

Index i [−]

Čas [s]

Opacita N [ %]



270

1,800000

16,793000

0,427532

0,542337

271

1,806667

16,788000

0,427392

0,542383

272

1,813333

16,783000

0,427252

0,542389

273

1,820000

16,780000

0,427168

0,542357

274

1,826667

16,798000

0,427671

0,542288

275

1,833333

16,778000

0,427112

0,542183

276

1,840000

16,808000

0,427951

0,542043

277

1,846667

16,768000

0,426833

0,541870

278

1,853333

16,010000

0,405750

0,541662

279

1,860000

16,010000

0,405750

0,541418

280

1,866667

16,000000

0,405473

0,541136

281

1,873333

16,010000

0,405750

0,540819

282

1,880000

16,000000

0,405473

0,540466

283

1,886667

16,010000

0,405750

0,540080

284

1,893333

16,394000

0,416406

0,539663

285

1,900000

16,394000

0,416406

0,539216

286

1,906667

16,404000

0,416685

0,538744

287

1,913333

16,394000

0,416406

0,538245

288

1,920000

16,394000

0,416406

0,537722

289

1,926667

16,384000

0,416128

0,537175

290

1,933333

16,010000

0,405750

0,536604

291

1,940000

16,010000

0,405750

0,536009

292

1,946667

16,000000

0,405473

0,535389

293

1,953333

16,010000

0,405750

0,534745

294

1,960000

16,212000

0,411349

0,534079

295

1,966667

16,394000

0,416406

0,533394

296

1,973333

16,394000

0,416406

0,532691

297

1,980000

16,192000

0,410794

0,531971

298

1,986667

16,000000

0,405473

0,531233

299

1,993333

16,000000

0,405473

0,530477

300

2,000000

16,000000

0,405473

0,529704

~

~

~

~

~

L 103/304


CS 3.

12.4.2008

ZKOUŠKA ETC

3.1. Plynné emise (vznětový motor) Předpokládají se tyto výsledky zkoušky se systémem PDP–CVS s dvojitým ředěním: V0 (m3/ot)

0,1776

Np (ot)

23 073

pB (kPa)

98,0

p1 (kPa)

2,3

T (K)

322,5

Ha (g/kg)

12,8

NOx conce (ppm)

53,7

NOx concd (ppm)

0,4

COconce (ppm)

38,9

COconcd (ppm)

1,0

HCconce (ppm)

9,00

HCconcd (ppm)

3,02

CO2,conce ( %)

0,723

Wact (kWh)

62,72

Výpočet průtoku zředěného výfukového plynu (odstavec 4.1 dodatku 2 přílohy 4A):

MTOTW = 1,293 × 0,1776 × 23 073 × (98,0 − 2,3) × 273/(101,3 × 322,5) = 4 237,2 kg

Výpočet korekčního faktoru NOx (odstavec 4.2 dodatku 2 přílohy 4A):

KH,D =

1 = 1,039 1 − 0,0182 ð12,8 − 10,71Þ

Výpočet koncentrací korigovaných pozadím (odstavec 4.3.1.1 dodatku 2 přílohy 4A):

Předpokládá se motorová nafta složení C1H1,8:

FS = 100

DF =

1 = 13,6 1,8 1,8 þ 3,76 1 þ 1þ 2 4

13,6 = 18,69 0,723 þ ð9,00 þ 38,9Þ 10 − 4

NOx conc = 53,7 − 0,4 × (1 − (1/18,69)) = 53,3 ppm COconc = 38,9 − 1,0 × (1 − (1/18,69)) = 37,9 ppm HCconc = 9,00 − 3,02 × (1 − (1/18,69)) = 6,14 ppm

12.4.2008


CS

L 103/305

Výpočet hmotnostního průtoku emisí (odstavec 4.3.1 dodatku 2 přílohy 4A): NOx mass = 0,001587 × 53,3 × 1,039 × 4 237,2 = 372,391 g COmass = 0,000966 × 37,9 × 4 237,2 = 155,129 g HCmass = 0,000479 × 6,14 × 4 237,2 = 12,462 g Výpočet specifických emisí (odstavec 4.4 dodatku 2 přílohy 4A): NO x = 372,391/62,72 = 5,94 g/kWh CO = 155,129/62,72 = 2,47 g/kWh HC = 12,462/62,72 = 0,199 g/kWh

3.2. Emise částic (vznětový motor) Předpokládají se tyto výsledky zkoušky se systémem PDP–CVS s dvojitým ředěním:

MTOTW (kg)

4 237,2

Mf, p (mg)

3,030

Mf, b (mg)

0,044

MTOT (kg)

2,159

MSEC (kg)

0,909

Md (mg)

0,341

MDIL (kg)

1,245

DF

18,69

Wact (kWh)

62,72

Výpočet hmotnosti emisí (odstavec 5.1 dodatku 2 přílohy 4A): Mf = 3,030 + 0,044 = 3,074 mg MSAM = 2,159 − 0,909 = 1,250 kg PTmass =

3,074 4237,2 = 10,42g 1,250 1000

Výpočet hmotnostních emisí korigovaný pozadím (odstavec 5.1 dodatku 2 přílohy 4A): PTmass =

3,074 0,341 1 4237,2 − 1þ = 9,32g 1,250 1,245 18,69 1000

Výpočet specifických emisí (odstavec 5.2 dodatku 2 přílohy 4A): PT = 10,42/62,72 = 0,166 g/kWh PT = 9,32/62,72 = 0,149 g/kWh, je-li korigováno pozadím

3.3. Plynné emise (motor na stlačený zemní plyn) Předpokládají se tyto výsledky zkoušky se systémem PDP–CVS s dvojitým ředěním:

MTOTW (kg)

4 237,2

Ha (g/kg)

12,8

L 103/306


CS

12.4.2008

NOx conce (ppm)

17,2

NOx concd (ppm)

0,4

COconce (ppm)

44,3

COconcd (ppm)

1,0

HCconce (ppm)

27,0

HCconcd (ppm)

3,02

CH4 conce (ppm)

18,0

CH4 concd (ppm)

1,7

CO2,conce ( %)

0,723

Wact (kWh)

62,72

Výpočet korekčního faktoru NOx (odstavec 4.2 dodatku 2 přílohy 4A):

KH,G =

1 = 1,074 1 − 0,0329 ð12,8 − 10,71Þ

Výpočet koncentrace NMHC (bod 4.3.1 dodatku 2 přílohy 4A): a)

Metoda GC NMHCconce = 27,0 − 18,0 = 9,0 ppm

b)

Metoda NMC

Předpokládá se účinnost vztažená k methanu 0,04 a účinnost vztažená k ethanu 0,98 (viz odstavec 1.8.4 dodatku 5 přílohy 4A):

NMHCconce =

27,0 ð1 − 0,04Þ − 18,0 = 8,4 ppm 0,98 − 0,04

Výpočet koncentrací korigovaných pozadím (odstavec 4.3.1.1 dodatku 2 přílohy 4A): Předpokládá se referenční palivo G20 (100 % methanu) se složením C1H4:

Fs = 100

DF =

1 = 9,5 4 4 1 þ þ 3,76 1 þ 2 4

9,5 = 13,01 0,723 þ ð27,0 þ 44,3Þ 10 − 4

U NMHC je koncentrace pozadí rozdílem mezi HCconcd a CH4concd. NOx conc = 17,2 − 0,4 × (1 − (1/13,01)) = 16,8 ppm COconc = 44,3 − 1,0 × (1 − (1/13,01)) = 43,4 ppm NMHCconc = 8,4 − 1,32 × (1 − (1/13,01)) = 7,2 ppm CH4 conc = 18,0 − 1,7 × (1 − (1/13,01)) = 16,4 ppm

12.4.2008


CS

Výpočet hmotnostního průtoku emisí (odstavec 4.3.1 dodatku 2 přílohy 4A):

NOx mass = 0,001587 × 16,8 × 1,074 × 4 237,2 = 121,330 g

COmass = 0,000966 × 43,4 × 4 237,2 = 177,642 g NMHCmass = 0,000502 × 7,2 × 4 237,2 = 15,315 g CH4 mass = 0,000554 × 16,4 × 4 237,2 = 38,498 g Výpočet specifických emisí (odstavec 4.4 dodatku 2 přílohy 4A):

NO x = 121,330/62,72 = 1,93 g/kWh CO = 177,642/62,72 = 2,83 g/kWh NMHC = 15,315/62,72 = 0,244 g/kWh CH 4 = 38,498/62,72 = 0,614 g/kWh

4.

FAKTOR POSUNU λ (Sλ)

4.1. Výpočet faktoru posunu λ (Sλ) (1) 2 Sλ = inert% m O*2 1− nþ − 100 4 100

kde: Sλ = faktor posunu λ; intert % = % objemových inertních plynů v palivu (tj. N2, CO2, He atd.); O*2 = % objemových původního kyslíku v palivu; n a m = vztahují se na střední hodnoty CnHm, které představují uhlovodíky v palivu, tj.: 1 n=

4 m=

CH4 % C2 % C3 % C4 % C5 % þ2 þ3 þ4 þ5 þ… 100 100 100 100 100 1 − diluent% 100

CH4 % C2 H 4 % C2 H6 % C3 H 8 % þ4 þ6 þ …8 þ… 100 100 100 100 1 − diluent% 100

kde:

(1)

CH4

= % objemových methanu v palivu;

C2

= % objemových všech uhlovodíků C2 (např.: C2H6, C2H4 atd.) v palivu;

C3


C4


C5


diluent

= % objemových ředicích plynů v palivu (např.: O*2 , CO2, He atd.).

Stoichiometric Air/Fuel ratios of automotive fuels – SAE J1829, June 1987 (Stechiometrické poměry vzduch/palivo u automobilových paliv (SAE J1829 z června 1987). John B. Heywood, Internal combustion engine fundamentals (Základy spalovacích motorů), McGraw-Hill, 1988, kapitola 3.4 „Combustion stoichiometry“ („Stechiometrie spalování“) (s. 68 až 72).

L 103/307

L 103/308


CS

4.2. Příklady výpočtu faktoru posunu λ Sλ: Příklad 1: G25: CH4 = 86 %, N2 = 14 % (objemových) 1 n=

4 m=

CH4 % C2 % þ2 þ ::: 1 0,86 0,86 100 100 1 = 14 = 0,86 = 1 − diluent% 1− 100 100

CH4 % C2 H 4 % þ4 þ ::: 4 0,86 100 100 =4 = 1 − diluent% 0,86 100

2 2 = 1,16 Sλ = = 14 4 inert% m O*2 1þ 1− 1− nþ − 100 4 100 4 100 Příklad 2: GR: CH4 = 87 %, C2H6 = 13 % (objemových) 1 n=

4 m=

CH4 % C2 % þ2 þ ::: 1 0,87 þ 2 0,13 1,13 100 100 = 1,13 = = 0 1 − diluent% 1− 100 100

CH4 % C2 H 4 % þ4 þ ::: 4 0,87 þ 6 0,13 100 100 = = 4,26 1 − diluent% 1 100

2 2 = 0,911 Sλ = = 0 4,26 inert% m O*2 1,13 þ 1− 1− nþ − 100 4 100 4 100 Příklad 3: USA: CH4 = 89 %, C2H6 = 4,5 %, C3H8 = 2,3 %, C6H14 = 0,2 %, O2 = 0,6 %, N2 = 4 % 1 n=

CH4 % C2 % þ2 þ ::: 1 0,89 þ 2 0,045 þ 3 0,023 þ 4 0,002 100 100 = 1,11 = 0,64 þ 4 1 − diluent% 1− 100 100

CH4 % C2 H 4 % C2 H6 C3 H8 þ4 þ6 þ…þ8 100 100 100 100 m= 1 − diluent% 100 4 0,89 þ 4 0,045 þ 8 0,023 þ 14 0,002 = = 4,24 0,6 þ 4 1− 100 4

2 2 Sλ = = 0,96 = 4 4,24 0,6 inert% m O*2 1− 1,11 þ − 1− nþ − 100 4 100 100 4 100

12.4.2008

12.4.2008


CS

PŘÍLOHA 7 Postupy provádění zkoušek životnosti systémů regulace emisí

1.

ÚVOD V této příloze jsou podrobně popsány postupy výběru rodiny motorů, u níž se mají provádět zkoušky v rámci programu akumulace doby provozu k určení faktorů zhoršení. Tyto faktory zhoršení se použijí na naměřené emise z motorů podrobených pravidelným prohlídkám, aby bylo zajištěno, že emise motoru v provozu jsou v souladu s použitelnými mezními hodnotami emisí, které jsou stanoveny v tabulkách v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu, po celou dobu životnosti vozidla, v němž je motor namontován.

V této příloze je rovněž podrobně popsána údržba související i nesouvisející s emisemi, která se provádí na motorech, jež procházejí programem akumulace doby provozu. Tato údržba se bude provádět na motorech v provozu a bude oznámena majitelům nových motorů velkého výkonu.

2.

VÝBĚR MOTORŮ K URČENÍ FAKTORŮ ZHORŠUJÍCÍCH DOBU ŽIVOTNOSTI

2.1.

Ke zjištění faktorů zhoršujících životnost budou vybrány motory z rodiny motorů vymezené v odstavci 7.1 tohoto předpisu.

2.2.

Motory z různých rodin motorů lze dále spojovat do rodin na základě typu použitého systému následného zpracování výfukových plynů. K zařazení motorů s různým počtem válců a různým uspořádáním válců avšak se stejnými technickými specifikacemi a systémem následného zpracování výfukových plynů do stejné rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů poskytne výrobce schvalovacímu orgánů údaje, které prokazují, že emise těchto motorů jsou obdobné.

2.3.

Pro zkoušky v rámci programu akumulace doby provozu podle odstavce 3.2 této přílohy výrobce motorů vybere jeden motor reprezentující rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů v souladu s kritérii pro výběr motorů uvedenými v odstavci 7.2 tohoto předpisu a před zahájením zkoušek o tom informuje schvalovací orgán.

2.3.1.

Pokud schvalovací orgán rozhodne, že nejhorší úroveň emisí rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů by lépe charakterizoval jiný motor, pak zkušební motor vybere schvalovací orgán po poradě s výrobcem motorů.

3.

URČENÍ FAKTORŮ ZHORŠUJÍCÍCH DOBU ŽIVOTNOSTI

3.1.

Obecně Faktory zhoršení použitelné na rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů jsou odvozeny z vybraných motorů na základě ujeté vzdálenosti a postupu akumulace doby provozu, který zahrnuje pravidelné zkoušky plynných emisí a emisí částic zkouškami ESC a ETC.

3.2.

Program akumulace doby provozu Programy akumulace doby provozu je možno provádět na základě volby výrobce tak, že se buď programem „akumulace doby provozu“ nechá projít vozidlo vybavené zvoleným základním motorem, nebo se programem „akumulace doby provozu dynamometru“ nechá projít zvolený základní motor.

3.2.1.

Akumulace doby provozu a akumulace doby provozu dynamometru

L 103/309

L 103/310


CS

12.4.2008

3.2.1.1.

Výrobce v souladu s osvědčenou technickou praxí určí formu a rozsah akumulace ujeté vzdálenosti a doby provozu motorů.

3.2.1.2.

Výrobce určí, kdy bude motor zkoušen na plynné emise a na emise částic zkouškami ESC a ETC.

3.2.1.3.

Pro všechny motory v jedné rodině motorů se stejným systémem následného zpracování plynů se použije jeden program zkušebního chodu motoru.

3.2.1.4.

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu je nutno v každém zkušebním bodě uskutečnit pouze jeden zkušební cyklus (buď zkoušku ESC nebo ETC), přičemž druhý zkušební cyklus se uskuteční pouze na začátku a na konci programu akumulace doby provozu.

3.2.1.5.

Programy zkušebního provozu se mohou pro různé rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů lišit.

3.2.1.6.

Programy zkušebního provozu mohou být kratší, než je doba životnosti, za předpokladu, že počet zkušebních bodů umožní náležitou extrapolaci výsledků zkoušek podle odstavce 3.5.2. V každém případě nesmí být akumulace doby provozu kratší, než je uvedeno v tabulce v odstavci 3.2.1.8.

3.2.1.7.

Výrobce musí poskytnout použitelnou korelaci mezi minimální dobou akumulace provozu (ujetou vzdáleností) a počtem hodin provozu motoru na dynamometru, např. korelaci podle spotřeby paliva, korelaci mezi rychlostí vozidla a otáčkami motoru atd.

3.2.1.8.

Minimální akumulace doby provozu

Minimální akumulace doby provozu

Doba životnosti (odstavec tohoto předpisu)

vozidla kategorie N1

100 000 km

odstavec 5.3.1.1

vozidla kategorie N2

125 000 km

odstavec 5.3.1.2

vozidla kategorie N3 s nejvyšší technicky přípustnou hmotností do 16 tun

125 000 km

odstavec 5.3.1.2

vozidla kategorie N3 s nejvyšší technicky přípustnou hmotností nad 16 tun

167 000 km

odstavec 5.3.1.3

vozidla kategorie M2

100 000 km

odstavec 5.3.1.1

vozidla kategorie M3 tříd I, II, A a B s nejvyšší technicky přípustnou hmotností do 7,5 tuny

125 000 km

odstavec 5.3.1.2

vozidla kategorie M3 tříd III a B s nejvyšší technicky přípustnou hmotností nad 7,5 tuny

167 000 km

odstavec 5.3.1.3

Kategorie vozidla, v němž bude motor namontován

3.2.1.9.

Program akumulace doby provozu bude podrobně popsán v žádosti o schválení a oznámen schvalovacímu orgánu před zahájením zkoušek.

3.2.2.

Pokud schvalovací orgán rozhodne, že je nutno kromě zkoušek ESC a ETC provést dodatečná měření mezi jednotlivými body zvolenými výrobcem, oznámí to výrobci. Výrobce vyhotoví revidovaný program akumulace doby provozu nebo program akumulace doby provozu dynamometru a schvalovací orgán jej odsouhlasí.

3.3.

Zkoušky motoru

3.3.1.

Začátek programu akumulace doby provozu

12.4.2008


CS 3.3.1.1.

Pro každou rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů výrobce určí počet hodin chodu motoru, po nichž se činnost motoru se systémem následného zpracování výfukových plynů stabilizuje. Na žádost schvalovacího orgánu výrobce poskytne údaje a analýzu použitou k tomuto určení. Výrobce si případně může ke stabilizaci systému motoru se systémem následného zpracování výfukových plynů zvolit chod motoru po dobu 125 hodin.

3.3.1.2.

Stabilizační interval stanovený v odstavci 3.3.1.1 se považuje za začátek programu akumulace doby provozu.

3.3.2.

Zkoušky akumulace doby provozu

3.3.2.1.

Po stabilizaci motor běží po dobu programu akumulace doby provozu vybraného výrobcem, jak je výše popsáno v odstavci 3.2. V pravidelných intervalech během programu akumulace doby provozu určených výrobcem a případně stanovených rovněž schvalovacím orgánem podle odstavce 3.2.2 se zkouší plynné emise a emise částic motoru zkouškami ESC a ETC. Bylo-li dohodnuto, že v každém zkušebním bodě bude proveden jen jeden zkušební cyklus (ESC nebo ETC), bude v souladu s odstavcem 3.2 druhý zkušební cyklus (ESC nebo ETC) uskutečněn pouze na začátku a na konci programu akumulace doby provozu.

3.3.2.2.

Během programu akumulace doby provozu se provádí údržba motoru podle odstavce 4.

3.3.2.3.

Během programu akumulace doby provozu je možno na motoru nebo vozidle provádět neplánovanou údržbu, např. pokud systém OBD odhalil problém, který měl za následek aktivování indikátoru chybné funkce (MI).

3.4.

Podávání zpráv

3.4.1.

Výsledky zkoušek emisí (ESC a ETC) provedených během programu akumulace doby provozu jsou dány k dispozici schvalovacímu orgánu. Pokud je některá zkouška prohlášena za neplatnou, výrobce toto musí zdůvodnit. V takovém případě se provede další série zkoušek emisí s použitím zkoušek ESC a ETC během dalších 100 hodin provozu.

3.4.2.

Jestliže výrobce zkouší motor během programu akumulace doby provozu za účelem zjištění faktorů zhoršení, uchovává výrobce ve svých záznamech všechny informace týkající se všech zkoušek emisí a údržby provedené na motoru během programu akumulace doby provozu. Tyto informace jsou předkládány schvalovacímu orgánu společně s výsledky zkoušek emisí provedených během programu akumulace doby provozu.

3.5.

Stanovení faktorů zhoršení

3.5.1.

Pro každou znečišťující látku, která se měří zkouškami ESC a ETC, a v každém zkušebním bodě během programu akumulace doby provozu se na základě všech výsledků zkoušek provede regresní analýza, která nejvíce vyhovuje. Výsledky každé zkoušky pro každou znečišťující látku se vyjádří na stejný počet desetinných míst jako mezní hodnoty této znečišťující látky uvedené v tabulkách v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu, s jedním desetinným místem navíc. Bylo-li dohodnuto, že v každém zkušebním bodě bude proveden jen jeden zkušební cyklus (ESC nebo ETC) a druhý zkušební cyklus (ESC nebo ETC) bude uskutečněn pouze na začátku a na konci programu akumulace doby provozu, provede se v souladu s odstavcem 3.2 regresní analýza pouze na základě výsledků zkoušek zkušebního cyklu provedeného v každém zkušebním bodě.

3.5.2.

Na základě regresní analýzy výrobce vypočte projektované mezní hodnoty pro každou znečišťující látku na začátku programu akumulace doby provozu a na konci doby životnosti zkoušeného motoru pomocí extrapolace regresní rovnice, jak je stanoveno v odstavci 3.5.1.

3.5.3.

U motorů, které nejsou vybaveny systémem následného zpracování výfukových plynů, je faktorem zhoršení pro každou znečišťující látku rozdíl mezi stanovenými hodnotami emisí na konci doby životnosti a na začátku programu akumulace doby provozu.

U motorů, které jsou vybaveny systémem následného zpracování výfukových plynů, je faktorem zhoršení pro každou znečišťující látku poměr stanovených hodnot emisí na konci doby životnosti a na začátku programu akumulace doby provozu.

L 103/311

L 103/312


CS

12.4.2008

Bylo-li v souladu s odstavcem 3.2 dohodnuto, že se v každém zkušebním bodě bude provádět pouze jeden zkušební cyklus (ESC nebo ETC) a druhý zkušební cyklus (ESC nebo ETC) se bude provádět pouze na začátku a konci programu akumulace doby provozu, faktor zhoršení vypočtený pro zkušební cyklus, který byl prováděn v každém zkušebním bodě, se použije rovněž na druhý zkušební cyklus za předpokladu, že pro oba zkušební cykly platí podobný vztah mezi naměřenými hodnotami na začátku a na konci programu akumulace doby provozu. 3.5.4.

Faktory zhoršení pro každou znečišťující látku na základě příslušných zkušebních cyklů se zaznamenají v odstavci 1.4 dodatku 1 přílohy 6 tohoto předpisu.

3.6.

Případně mohou výrobci motorů namísto programu akumulace doby provozu k určení faktorů zhoršení použít tyto faktory zhoršení:

Typ motoru

Zkušební cyklus

CO

HC

NMHC

CH4

NOx

PM

Vznětový motor

ESC

1,1

1,05

—

—

1,05

1,1

ETC

1,1

1,05

—

—

1,05

1,1

ETC

1,1

1,05

1,05

1,2

1,05

—

Plynový motor

3.6.1.

Výrobce může přenést faktory zhoršení určené pro motor nebo kombinaci motoru a systému následného zpracování výfukových plynů na motory nebo kombinace motorů a systémů následného zpracování výfukových plynů, které nepatří do stejné kategorie rodiny motorů určené podle odstavce 2.1. V těchto případech musí výrobce schvalovacímu orgánu prokázat, že základní motor nebo kombinace motoru a systému následného zpracování výfukových plynů a motor nebo kombinace motoru a systému následného zpracování výfukových plynů, na něž se faktory zhoršení přenášejí, mají stejné technické specifikace a požadavky na montáž do vozidla a že emise z tohoto motoru nebo kombinací motoru a systému následného zpracování výfukových plynů jsou obdobné.

3.7.

Kontrola shodnosti výroby

3.7.1.

Co se týče dodržování úrovně emisí, kontroluje se shodnost výroby podle odstavce 8 tohoto předpisu.

3.7.2.

V době schválení si výrobce může zvolit, že bude současně měřit emise znečišťujících látek před systémem následného zpracování výfukových plynů. Pokud tak učiní, může výrobce stanovit neformální faktor zhoršení samostatně pro motor a systém následného zpracování výfukových plynů, který může výrobce použít jako pomůcku ke kontrole na konci výrobní linky.

3.7.3.

Za účelem schválení se v odstavci 1.4 dodatku 1 přílohy 6 tohoto předpisu zaznamenají pouze faktory zhoršení převzaté výrobcem z odstavce 3.6.1 nebo faktory zhoršení odvozené podle odstavce 3.5.

4.

ÚDRŽBA Během programu akumulace doby provozu se údržba motoru a správná spotřeba případného požadovaného činidla k určení faktorů zhoršení klasifikuje jako související nebo nesouvisející s emisemi a dále jako plánovaná nebo neplánovaná. Některé druhy údržby související s emisemi se klasifikují rovněž jako kritická údržba související s emisemi.

4.1.

Plánovaná údržba související s emisemi

4.1.1.

Tento odstavec popisuje plánovanou údržbu související s emisemi za účelem provedení programu akumulované doby provozu a začlenění do pokynů poskytovaných majitelům nových těžkých užitkových vozidel a motorů velkého výkonu.

4.1.2.

Veškerá plánovaná údržba související s emisemi za účelem provedení programu akumulace doby provozu se musí uskutečnit ve stejných nebo ekvivalentních intervalech vzdálenosti, které jsou určeny v pokynech k údržbě

12.4.2008


CS

poskytnutých výrobcem majitelům těžkých užitkových vozidel nebo motorů velkého výkonu. Tento plán údržby je možno v případě potřeby během programu akumulace doby provozu aktualizovat za předpokladu, že z plánu údržby není vyškrtnuta žádná činnost údržby poté, co byla provedena na zkušebním motoru. 4.1.3.

Údržba související s emisemi provedená na motorech musí být nezbytná k zajištění shody s příslušnými emisními normami v provozu. Výrobce předloží schvalovacímu orgánu údaje, kterými prokáže, že veškerá plánovaná údržba související s emisemi je z technického hlediska nezbytná.

4.1.4.

Výrobce motoru specifikuje seřízení, čištění a údržbu (v případě potřeby) těchto součástí:

4.1.5.

a)

filtry a chladiče v systému recirkulace výfukových plynů,

b)

ventil pro odvětrávání klikové skříně,

c)

koncovky vstřikovačů paliva (pouze čištění),

d)

vstřikovače paliva,

e)

turbodmychadlo,

f)

elektronická řídicí jednotka motoru a související čidla a ovládací členy,

g)

systém filtrů částic (včetně souvisejících součástí),

h)

systém recirkulace výfukových plynů, včetně všech regulačních ventilů a potrubí,

(i)

jakýkoli systém následného zpracování výfukových plynů.

Pro účely údržby jsou jako kritické součásti související s emisemi stanoveny tyto prvky: a)

jakýkoli systém následného zpracování výfukových plynů,

b)

elektronická řídicí jednotka motoru a související čidla a ovládací členy,

c)

systém recirkulace výfukových plynů včetně všech příslušných filtrů, chladičů, regulačních ventilů a potrubí,

d)

ventil pro odvětrávání klikové skříně.

4.1.6.

Veškerá kritická plánovaná údržba související s emisemi musí mít přiměřenou pravděpodobnost, že bude prováděna v provozu. Výrobce schvalovacímu orgánu prokáže pravděpodobnost provádění takovéto údržby v provozu a k tomuto prokázání musí dojít před provedením údržby během programu akumulace doby provozu.

4.1.7.

Prvky kritické plánované údržby související s emisemi, které splňují některou z podmínek stanovených v odstavcích 4.1.7.1 až 4.1.7.4, budou uznány jako prvky, u nichž existuje přiměřená pravděpodobnost údržby prováděné v provozu.

4.1.7.1.

Je nutno poskytnout údaje, které prokazují vazbu mezi emisemi a výkonem vozidla, např. údaje o zvýšení emisí kvůli nedostatečné údržbě, které způsobí, že se výkon vozidla bude současně zhoršovat až do stavu, který je pro běžnou jízdu nepřijatelný.

4.1.7.2.

Je nutno poskytnout údaje z prohlídek, které prokazují, že při 80 % hladině spolehlivosti u 80 % těchto motorů již byl určitý prvek kritické údržby v provozu proveden v doporučeném intervalu/intervalech.

4.1.7.3.

V souladu s požadavky odstavce [3.6….] přílohy 9A tohoto předpisu musí být na přístrojovou desku vozidla namontován dobře viditelný indikátor, který řidiče upozorňuje, že je nutno provést údržbu. Indikátor je aktivován po ujetí příslušné vzdálenosti nebo při selhání součásti. Indikátor musí být aktivován po dobu, kdy je

L 103/313

L 103/314


CS

motor v chodu, a nesmí být vypnut, aniž byla provedena potřebná údržba. Vynulování signálu je požadovaným krokem v plánu údržby. Systém nesmí být navržen tak, aby se na konci doby životnosti motoru nebo kdykoli poté deaktivoval. 4.1.7.4.

Všechny ostatní metody, u kterých schvalovací orgán stanoví přiměřenou pravděpodobnost, že kritická údržba bude provedena v provozu.

4.2.

Změny plánované údržby

4.2.1.

Výrobce musí u schvalovacího orgánu podat žádost o schválení každé nové plánované údržby, kterou chce provést během programu akumulace doby provozu, a tedy doporučit majitelům těžkých užitkových vozidel a motorů velkého výkonu. Výrobce uvede rovněž doporučení kategorie navrhované nové plánované údržby (např. související s emisemi, nesouvisející s emisemi, kritická nebo nekritická) a u údržby související s emisemi nejdelší možný interval údržby. Žádost musí být doložena údaji, které odůvodňují potřebu nové plánované údržby a interval údržby.

4.3.

Plánovaná údržba nesouvisející s emisemi

4.3.1.

Plánovanou údržbu nesouvisející s emisemi, která je přiměřená a technicky nezbytná (např. výměna oleje, výměna olejového filtru, výměna čističe paliva, výměna vzduchového filtru, údržba chladicí soustavy, seřízení volnoběhu, regulátor, kontrola šroubových spojů motoru předepsaným utahovacím momentem, ventilová vůle, vůle vstřikovače, seřízení zapalování, seřízení napnutí hnacích řemenů atd.), je možno provádět na motorech nebo vozidlech vybraných pro program akumulace doby provozu v nejdelších možných intervalech, které výrobce majiteli doporučuje (např. nikoli v intervalech doporučených při provozu s velkým zatížením).

4.4.

Údržba motorů vybraných pro zkoušky v rámci programu akumulace doby provozu

4.4.1.

Opravy součástí motoru vybraného pro zkoušky v rámci programu akumulace doby provozu vyjma motoru, systému regulace emisí nebo palivového systému se provádějí pouze v důsledku selhání součásti nebo chybné funkce systému motoru.

4.4.2.

K odhalování nesprávně fungujících, špatně seřízených nebo vadných součástí motoru nelze použít zařízení, přístroje nebo nástroje, pokud stejné nebo rovnocenné zařízení, přístroje a nástroje nemají k dispozici autorizovaní prodejci a jiné servisní prodejny a a)

jsou-li používány společně s plánovanou údržbou těchto součástí a

b)

jsou-li používány ke zjištění chybné funkce motoru.

4.5.

Kritická neplánovaná údržba související s emisemi

4.5.1.

Jako kritická neplánovaná údržba související s emisemi je stanovena spotřeba požadovaného činidla pro účely provádění programu akumulované doby provozu a pro začlenění do pokynů k údržbě, které poskytují výrobci majitelům nových těžkých užitkových vozidel nebo motorů velkého výkonu.

12.4.2008

12.4.2008


CS

PŘÍLOHA 8 Shodnost vozidel/motorů v provozu

1.

OBECNÁ USTANOVENÍ

1.1.

S ohledem na schválení udělená pro emise jsou vhodná opatření k potvrzení funkčnosti zařízení k regulaci emisí během doby životnosti motoru namontovaného ve vozidle, které je provozováno v běžných podmínkách (shodnost řádně udržovaných a užívaných vozidel/motorů v provozu).

1.2.

Pro účely tohoto předpisu musí být tato opatření kontrolována po dobu odpovídající příslušné době životnosti vymezené v odstavci 5.3 tohoto předpisu pro vozidla nebo motory schválené podle řádku B1, řádku B2 nebo řádku C tabulek v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu.

1.3.

Kontrola shodnosti vozidel/motorů v provozu se provádí na základě informací, které poskytl výrobce schvalovacímu orgánu provádějícímu kontrolu s ohledem na emise u řady reprezentativních vozidel nebo motorů, pro něž má výrobce schválení.

Obrázek 1 této přílohy znázorňuje postup kontrol shodnosti v provozu.

2.

KONTROLNÍ POSTUPY

2.1.

Kontrolu shodnosti v provozu provádí správní orgán na základě všech směrodatných informací, které má výrobce, postupy podobnými jako jsou stanoveny v dodatku 2 dohody z roku 1958 (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/ 505/Rev.2). Jinou možností jsou zprávy o monitorování v provozu předložené výrobcem, kontrolní zkoušky schvalovacího orgánu nebo informace o kontrolních zkouškách provedených účastníkem dohody. Postupy, které je nutno použít, jsou uvedeny v odstavci 3.

3.

POSTUPY KONTROLY

3.1.

Kontrolu shodnosti v provozu provede schvalovací orgán na základě informací dodaných výrobcem. Zpráva výrobce o monitorování v provozu (zpráva ISM) musí být založena na zkouškách motorů nebo vozidel v provozu za použití vhodných a osvědčených zkušebních protokolů. V těchto informacích (zpráva ISM) musí být obsaženy alespoň tyto údaje (viz odstavce 3.1.1 až 3.1.13):

3.1.1.

jméno a adresa výrobce;

3.1.2.

název, adresa, telefonní číslo, číslo faxu a e-mailová adresa jeho zástupce zplnomocněného pro území uvedené v informacích výrobce;

3.1.3.

název/názvy modelu/modelů vozidel, které jsou uvedeny v informacích výrobce;

3.1.4.

seznam typů motorů uvedených v informacích výrobce, tj. rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů;

3.1.5.

kódy identifikačního čísla vozidla (VIN), které se použijí na vozidla vybavená motorem, který je součástí kontroly;

3.1.6.

čísla schválení typu platící pro tyto typy motorů patřící do rodiny motorů v provozu, popřípadě čísla všech rozšíření a dodatečných změn / vyřazení vozidel z provozu (provedení úprav):

L 103/315

L 103/316

CS

Úřední věstník Evropské unie Obrázek 1 Ověření shodnosti v provozu – postup kontroly

3.1.7.

podrobnosti o rozšíření, dodatečných změnách/stažení schválení motorů, která jsou obsažena v informacích výrobce (jestliže to požaduje schvalovací orgán);

3.1.8.

období, na které se vztahují informace výrobce;

3.1.9.

období výroby motorů, na které se vztahují informace výrobce (např. „vozidla nebo motory vyrobené v průběhu kalendářního roku 2005“);

3.1.10.

výrobcův postup kontroly shodnosti v provozu, který musí obsahovat:

3.1.10.1.

způsob lokalizace vozidla nebo motoru;

3.1.10.2.

kritéria výběru vozidel nebo motorů a kritéria jejich odmítnutí;

12.4.2008

12.4.2008


CS 3.1.10.3.

druh zkoušek a postupů použitých v programu;

3.1.10.4.

výrobcova kritéria přijetí/odmítnutí vozidel patřících do rodiny vozidel v provozu;

3.1.10.5.

zeměpisné/zeměpisná území, odkud výrobce získal informace;

3.1.10.6.

velikost vzorku a použitý plánu odběru vzorků;

3.1.11.

výsledky výrobcova postupu kontroly shodnosti v provozu, který musí obsahovat:

3.1.11.1.

identifikační údaje motorů zařazených do programu (ať již byly nebo nebyly zkoušeny); tyto identifikační údaje musí obsahovat: a)

název modelu,

b)

identifikační číslo vozidla (VIN),

c)

identifikační číslo motoru,

d)

registrační číslo vozidla vybaveného motorem, který je součástí kontroly,

e)

datum výroby,

f)

region, ve kterém je používáno (pokud je znám),

g)

druh provozování vozidla (pokud je znám), např. doprava ve městě, doprava na dlouhé vzdálenosti atd.;

3.1.11.2.

důvod/důvody, proč určité vozidlo nebo motor nebyly zařazeny do vzorku (např. vozidlo v provozu po dobu kratší jednoho roku, nesprávná údržba související s emisemi, důkaz o používání paliva s vyšším obsahem síry, než se vyžaduje pro běžný provoz vozidla, zařízení k regulaci emisí není v souladu se schválením). Důvody nezařazení do vzorku je nutno vysvětlit (např. povaha nedodržení pokynů k údržbě atd.). Vozidlo by nemělo být vyňato pouze z toho důvodu, že AECS byla možná nadměrně v provozu;

3.1.11.3.

historie provozu a údržby související s emisemi pro každý motor ze vzorku (včetně úprav);

3.1.11.4.

historie oprav každého motoru ze vzorku (pokud je známa);

3.1.11.5.

údaje o zkouškách, kromě jiného i následujících údaje: a)

datum zkoušky,

b)

místo zkoušky,

c)

údaje počitadla ujetých kilometrů vozidla vybaveného motorem, na nějž se kontrola vztahuje,

d)

vlastnosti paliva použitého při zkoušce (např. zkušební referenční palivo nebo palivo z prodejní sítě),

e)

podmínky při zkoušce (teplota, vlhkost, setrvačná hmotnost dynamometru),

f)

nastavení dynamometru (např. nastavení výkonu),

g)

výsledky zkoušek emisí provedených zkouškami ESC, ETC a ELR podle odstavce 4 této přílohy. Zkouší se nejméně pět motorů;

L 103/317

L 103/318


CS h)

jinou možností namísto písmena g) je provedení zkoušky s využitím jiného protokolu. Vhodnost zkoušky k monitorování funkčnosti v provozu uvede a zdůvodní výrobce společně při postupem schvalování (odstavce 3 a 4 tohoto předpisu).

3.1.12.

Záznamy údajů systému OBD.

3.1.13.

Záznamy o používání pomocného činidla. Zprávy by měly obsahovat například podrobný popis zkušeností provozovatele při plnění, doplňování a spotřebě činidla, o chování plnicích zařízení a zejména údaje o frekvenci aktivace dočasného omezovače výkonu v provozu a ostatních závadách, aktivaci MI a chybových kódech zjištěných v souvislosti s nedostatkem pomocného činidla.

3.1.13.1.

Výrobce poskytne zprávy o provozu a závadách. Výrobce poskytne zprávu o reklamacích v záruční době a jejich povaze, o aktivaci/deaktivaci MI v provozu, o chybových kódech zjištěných v souvislosti s nedostatkem pomocného činidla a o aktivaci/deaktivaci omezovače výkonu motoru (viz odstavec 5.5.5 tohoto předpisu).

3.2

Informace shromážděné výrobcem musí být dostatečně obsáhlé, aby bylo zajištěno, že výkon v provozu bude možno vyhodnotit za běžných podmínek během příslušné doby životnosti stanovené v odstavci 6.3 tohoto předpisu a způsobem reprezentativním pro výrobcovo zeměpisné obsazení trhů.

3.3

Výrobce může provést monitorování v provozu, které bude zahrnovat méně motorů/vozidel, než je počet uvedený v písmeni g) odstavce 3.1.11.5, s použitím postupu stanoveného v písmeni h) odstavce 3.1.11.5. Důvodem může být to, že motory v rodině/rodinách motorů zahrnutých ve zprávě jsou početně malé. Podmínky musí schvalovací orgán předem schválit.

3.4

Na základě monitorovací zprávy, o které se hovoří v tomto odstavci, schvalovací orgán buď:

a)

rozhodne, že shodnost typu motoru nebo rodiny motorů v provozu je uspokojující a nemusí se podnikat žádná další opatření;

b)

rozhodne, že údaje předložené výrobcem jsou nedostatečné k rozhodnutí, a vyžádá si od výrobce doplňkové informace nebo údaje ze zkoušek; podle schválení motoru zahrnují takovéto doplňkové informace, pokud se vyžadují, výsledky zkoušek ESC, ELR a ETC nebo jiných osvědčených postupů podle písmena h) odstavce 3.1.11.5;

c)

rozhodne, že shodnost rodiny motorů v provozu je neuspokojující, a přistoupí se k provedení potvrzující zkoušky na vzorku motorů z rodiny motorů podle odstavce 5 této přílohy.

3.5

Účastníci dohody mohou provést a oznámit své kontrolní zkoušky na základě postupu kontroly vysvětleného v tomto odstavci. Je možno zaznamenat informace o pořízení, údržbě a o účasti výrobce na činnostech. Stejně tak mohou účastníci dohody použít jiné protokoly pro zkoušky emisí podle písmena h) odstavce 3.1.11.5.

3.6

Schvalovací orgán může použít kontrolní zkoušky provedené a oznámené účastníkem dohody jako základ rozhodnutí podle odstavce 3.4.

3.7

Výrobce informuje schvalovací orgán a účastníka/účastníky dohody, u nichž jsou dotčené motory/vozidla v provozu, pokud plánuje provést dobrovolné nápravné opatření. Zprávu předloží výrobce při přijetí rozhodnutí o provedení opatření s uvedením podrobných údajů o opatření, popisem skupin motorů/vozidel, na něž se opatření vztahuje, a poté pravidelně po zahájení akce. Je možno použít příslušné údaje odstavce 7 této přílohy.

12.4.2008

12.4.2008


CS 4.

ZKOUŠKY EMISÍ

4.1

Motor vybraný z rodiny motorů se zkouší pomocí zkušebních cyklů ESC a ETC pro plynné emise a emise částic a zkušebního cyklu ELR pro emise kouře. Motor musí reprezentovat typ motoru, jehož používání se plánuje, a pocházet z vozidla provozovaného za běžných podmínek. Pořízení, prohlídka a údržba k obnově součástí motoru/vozidla se provádí při využití protokolu uvedeného např. v odstavci 3 a dokumentuje se. U motoru již musí být proveden příslušný plán údržby uvedený v odstavci 4 přílohy 7.

4.2

Hodnoty emisí zjištěné při zkouškách ESC, ETC a ELR se vyjádří na stejný počet desetinných míst jako mezní hodnoty příslušné znečišťující látky stanovené v tabulkách v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu, s jedním desetinným místem navíc.

5.

POTVRZUJÍCÍ ZKOUŠKY

5.1

Potvrzující zkoušky se provádějí za účelem potvrzení funkčnosti rodiny motorů v provozu s ohledem na emise.

5.1.1.

Jestliže schvalovací orgán není spokojen se zprávou výrobce o monitorování v provozu podle odstavce 3.4 nebo s oznámeným důkazem o neuspokojující shodnosti v provozu, např. podle odstavce 3.5, může výrobci nařídit, aby provedl zkoušky za účelem potvrzení. Schvalovací orgán přezkoumá zprávu o potvrzující zkoušce, kterou výrobce předloží.

5.1.2.

Potvrzující zkoušku může provést schvalovací orgán.

5.2

Potvrzující zkouškou jsou příslušné zkoušky ESC, ETC a ELR uvedené v odstavci 4. Reprezentativní motory, u nichž se mají zkoušky provést, musí být vyjmuty z vozidel provozovaných za běžných podmínek a přezkoušeny. Výrobce může dále zvolit tu možnost, že po předchozí dohodě se schvalovacím orgánem provede zkoušky součástí k regulaci emisí z vozidel v provozu po jejich vyjmutí, přenesení a namontování na řádně používaný a reprezentativní motor/motory. Pro každou sérii zkoušek se vybere stejný soubor součástí k regulaci emisí. Uvede se důvod tohoto výběru.

5.3

Výsledek zkoušky je možno považovat za neuspokojivý, pokud u zkoušek dvou nebo více motorů reprezentujících stejnou rodinu motorů je u jakékoli regulované znečišťující látky významně překročena mezní hodnota uvedená v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu.

6.

OPATŘENÍ, KTERÁ JE NUTNO PŘIJMOUT

6.1

Jestliže schvalovací orgán není spokojen s informacemi nebo údaji o zkouškách, které výrobce předložil, a je-li po provedení potvrzujících zkoušek motoru podle odstavce 5 nebo na základě potvrzujících zkoušek provedených účastníkem dohody (odstavec 5.3) přesvědčen o tom, že typ motoru není v souladu s požadavky těchto ustanovení, musí schvalovací orgán požádat výrobce, aby mu předložil plán nápravných opatření, jimiž se stav neshodnosti odstraní.

6.2

V tomto případě se nápravná opatření uvedená v dodatku 2 dohody z roku 1958 (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/ 505/Rev.2) rozšiřují na motory v provozu, které patří ke stejnému typu vozidla, které mají pravděpodobně stejnou závadu, podle odstavce 8. Aby byl plán nápravných opatření předložený výrobcem platný, musí jej schválit schvalovací orgán. Výrobce odpovídá za provedení schváleného plánu nápravných opatření. Schvalovací orgán musí oznámit své rozhodnutí všem účastníkům dohody do 30 dnů. Účastníci dohody mohou požadovat, aby se stejný plán nápravných opatření vztahoval na všechny motory daného typu registrované na jejich území.

6.3

Jestliže účastník dohody zjistil, že typ vozidla není v souladu s příslušnými požadavky této přílohy, musí to neprodleně oznámit účastníkovi dohody, který udělil původní schválení typu, v souladu s požadavky dohody.

L 103/319

L 103/320

CS

Úřední věstník Evropské unie S výhradou dohody poté příslušný orgán toho účastníka dohody, který udělil původní schválení typu, informuje výrobce, že typ vozidla nesplňuje požadavky těchto ustanovení a že od výrobce očekává určitá opatření. Do dvou měsíců po tomto oznámení předloží výrobce orgánu plán opatření k odstranění závad, jenž musí odpovídat požadavkům odstavce 7. Příslušný orgán, který udělil původní schválení, se do dvou měsíců poradí s výrobcem s cílem zajistit dohodu o plánu nápravných opatření a provedení plánu. Jestliže příslušný orgán, který udělil původní schválení typu, zjistí, že dohody nelze dosáhnout, zahájí se postup podle dohody.

7.

PLÁN NÁPRAVNÝCH OPATŘENÍ

7.1.

Plán nápravných opatření, který se vyžaduje podle odstavce 6.1, musí být předložen schvalovacímu orgánu nejpozději do 60 pracovních dnů od data oznámení uvedeného v odstavci 6.1. Schvalovací orgán musí do 30 pracovních dnů tento plán nápravných opatření schválit nebo odmítnout. Jestliže však výrobce v uspokojivé míře schvalovacího orgánu prokáže, že je potřeba delší čas k prozkoumání nedostatku, aby mohl být předložen plán nápravných opatření, povolí se prodloužení.

7.2.

Nápravná opatření se musí použít na všechny motory, které mají pravděpodobně stejnou závadu. Musí se vyhodnotit, zda je nutné změnit schvalovací dokumentaci.

7.3.

Výrobce musí poskytnout kopii všech zpráv týkajících se plánu nápravných opatření a musí také vést záznamy o odvolacích akcích a posílat pravidelné zprávy schvalovacímu orgánu o stavu prováděných opatření.

7.4.

Plán nápravných opatření musí zahrnovat požadavky uvedené v odstavcích 7.4.1 až 7.4.11. Výrobce musí plánu nápravných opatření přidělit jedinečné identifikační označení nebo číslo.

7.4.1.

Popis všech typů motorů zahrnutých do plánu nápravných opatření.

7.4.2.

Popis zvláštních modifikací, změn, oprav, úprav, seřízení nebo dalších změn, které mají být provedeny, aby motory byly shodné, včetně stručného přehledu údajů a technických studií, které podpoří rozhodnutí výrobce s ohledem na zvláštní opatření k nápravě neshodnosti.

7.4.3.

Popis způsobu, jakým výrobce informuje majitele motorů nebo vozidel o nápravných opatřeních.

7.4.4.

Popřípadě popis správné údržby nebo užívání, které výrobce stanoví v rámci plánu nápravných opatření jako podmínku k oprávnění pro opravy, a vysvětlení důvodů, které vedou výrobce k ukládání takové podmínky. Nesmí být vyžadována žádná údržba nebo podmínky užívání kromě takových, které prokazatelně souvisejí s neshodností a nápravnými opatřeními.

7.4.5.

Popis postupu, jenž mají majitelé motorů použít k nápravě neshodnosti. Musí zahrnovat datum, po kterém smějí být použita nápravná opatření, předpokládanou dobu oprav v dílně a místo oprav. Oprava musí být provedena bez průtahů, v přiměřené lhůtě po dodání vozidla.

7.4.6.

Kopie informací předaných majiteli vozidla.

7.4.7.

Stručný popis systému používaného výrobcem k zajištění odpovídající dodávky součástí nebo systémů sloužících k nápravné akci. Je nutno uvést, kdy daná dodávka součástí nebo systémů umožní zahájit opravy.

7.4.8.

Kopie všech instrukcí rozeslaných osobám, které provádějí opravu.

7.4.9.

Popis dopadu navržených nápravných opatření na emise, spotřebu paliva, jízdní vlastnosti a bezpečnost každého typu motorů, kterého se týká plán nápravných opatření, včetně dat, technických prohlídek atd., které podporují tyto závěry.

12.4.2008

12.4.2008

CS


7.4.10.

Všechny další informace, zprávy nebo údaje, které může schvalovací orgán důvodně pokládat za potřebné k vyhodnocení plánu nápravných opatření.

7.4.11.

Pokud plán nápravných opatření zahrnuje i stažení vozidel z provozu, musí být schvalovacímu orgánu předložen popis metody záznamů oprav. Užije-li se štítek, předloží se jeho vzorek.

7.5.

Výrobce může být požádán, aby provedl přiměřené a nezbytné zkoušky součástí a motorů, na nichž byly provedeny navržené změny, opravy nebo úpravy, aby prokázal účinnost těchto změn, oprav nebo úprav.

7.6.

Výrobce je odpovědný za uchovávání záznamů o každém navráceném a opraveném motoru nebo vozidle a o dílně, ve které byla oprava provedena. Schvalovací orgán musí mít na požádání přístup k záznamům po dobu pěti let od provedení plánu nápravných opatření.

7.7.

Oprava, úprava nebo přidání nového zařízení musí být zaznamenány v osvědčení, který předává výrobce majiteli motoru.

L 103/321

L 103/322

CS

Úřední věstník Evropské unie PŘÍLOHA 9A Palubní diagnostické systémy (OBD)

1.

ÚVOD Tato příloha popisuje ustanovení týkající se palubních diagnostických systémů (OBD) pro systémy regulace emisí motorových vozidel.

2.

DEFINICE Pro účely této přílohy platí kromě definic uvedených v odstavci 2 tohoto předpisu tyto definice:

„zahřívacím cyklem“ se rozumí chod motoru postačující ke vzrůstu teploty chladicí kapaliny nejméně o 22 K od startu motoru a k dosažení teploty nejméně 343 K (70 oC);

„přístupem“ se rozumí dostupnost všech emisních údajů souvisejících s OBD, včetně všech chybových kódů požadovaných pro regulaci, diagnostiku, údržbu nebo opravy částí vozidla majících souvislost s emisemi, přes sériové rozhraní normovaného diagnostického konektoru;

„nedostatkem“ se rozumí v případě systémů OBD stav, kdy až dvě samostatné součásti nebo systémy, které jsou monitorovány, mají dočasné nebo trvalé provozní vlastnosti zhoršující jinak účinné monitorování uvedených součástí nebo systémů palubním diagnostickým systémem nebo nesplňují všechny ostatní podrobné požadavky palubní diagnostiky. Motory nebo vozidla z hlediska jejich motoru se s takovými nedostatky smějí schvalovat, registrovat a prodávat podle odstavce 4.3 této přílohy;

„poškozenou součástí/systémem“ se rozumí motor nebo součást/systém následného zpracování výfukových plynů, které byly výrobcem záměrně poškozeny řízeným způsobem za účelem provedení zkoušky ke schválení typu u systému OBD;

„zkušebním cyklem OBD“ se rozumí jízdní cyklus, který je variantou zkušebního cyklu ESC se stejným sledem 13 jednotlivých režimů popsaných v odstavci 2.7.1 dodatku 1 přílohy 4A tohoto předpisu, přičemž doba trvání každého režimu je zkrácena na 60 sekund;

„sledem operací“ se rozumí sled používaný ke stanovení podmínek pro zhasnutí MI. Sestává z nastartování motoru, doby provozu, vypnutí motoru a doby do příštího nastartování motoru, kdy je monitorování systémem OBD spuštěno a vyskytne-li se nesprávná funkce, je zjištěna;

„stabilizačním cyklem“ se rozumí provedení nejméně tří po sobě následujících zkušebních cyklů OBD nebo zkušebních cyklů emisí k dosažení stability činnosti motoru, systému regulace emisí a připravenosti systému OBD na monitorování;

„opravárenskými informacemi“ se rozumějí všechny informace požadované pro diagnostiku, servis, kontrolu, pravidelné monitorování nebo opravu motoru a které výrobci poskytují svým autorizovaným prodejcům/ opravnám. V případě potřeby musí tyto informace zahrnovat servisní příručky, technické manuály, diagnostické informace (například minimální a maximální teoretické hodnoty pro měření), schémata zapojení, kalibrační identifikační číslo softwaru platící pro typ motoru, informace umožňující aktualizovat programové vybavení elektronických systémů v souladu se specifikacemi výrobce vozidla, pokyny pro individuální a speciální případy, informace týkající se nástrojů a zařízení, informace o ukládání údajů a údaje pro obousměrné monitorování a zkoušky. Výrobce nemá povinnost zpřístupňovat takové informace, na které se vztahují práva duševního vlastnictví nebo které představují specifické know-how výrobců nebo dodavatelů zařízení původní výbavy; v tomto případě však nesmějí být odepřeny nutné technické informace;

„normovaným“ se rozumí, že všechny údaje systému OBD související s emisemi (tj. tok datových informací, používá-li se čtecí nástroj), včetně všech užitých chybových kódů, musí odpovídat jen průmyslovým normám, které na základě skutečnosti, že jejich formát a jejich povolený výběr je jasně definován, poskytují maximální úroveň harmonizace v automobilovém průmyslu a jejich užití je výslovně povoleno tímto předpisem;

12.4.2008

12.4.2008


CS „neomezeným“ se rozumí:

a)

přístup nezávislý na přístupovém kódu, který je možno získat pouze od výrobce, nebo podobné zařízení; nebo

b)

přístup umožňující vyhodnocení generovaných dat, aniž by byla potřebná zvláštní dekódovací informace, ledaže by tato informace sama byla normovaná.

3.

POŽADAVKY A ZKOUŠKY

3.1.

Obecné požadavky

3.1.1.

Systémy OBD musí být navrženy, konstruovány a instalovány ve vozidle tak, aby umožňovaly identifikovat druhy chybných funkcí během celé doby životnosti motoru. K tomuto účelu musí schvalovací orgán připustit, že motory, které byly používány delší dobu, než je příslušná doba životnosti stanovená v odstavci 5.3 tohoto předpisu, mohou vykazovat určité zhoršení funkce systému OBD takové, že mezní hodnoty pro OBD stanovené v tabulce v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu mohou být překročeny dříve, než systém OBD signalizuje chybu řidiči vozidla.

3.1.2.

Řada diagnostických kontrol musí započít každým spuštěním motoru a být ukončena tehdy, byly-li nejméně jednou splněny podmínky zkoušky. Podmínky zkoušky se zvolí takové, jaké se vyskytují při běžném jízdním režimu představovaném zkouškou uvedenou v odstavci 2 dodatku 1 této přílohy.

3.1.2.1.

Výrobci nemusí aktivovat součást/systém výlučně pro účely monitorování OBD za podmínek provozu vozidla, kdy by normálně nebyly aktivovány (např. aktivace ohřívače nádrže na činidlo systému ke snížení emisí NOx nebo kombinovaného systému ke snížení emisí NOx a filtru částic, pokud by tento systém nebyl normálně aktivní).

3.1.3.

OBD může obsahovat zařízení, které měří nebo snímá provozní proměnné veličiny nebo na ně reaguje (např. rychlost vozidla, otáčky motoru, použitý rychlostní stupeň, teplotu, tlak v sání nebo jakýkoli jiný parametr) ke zjištění nesprávných funkcí a minimalizaci nebezpečí nesprávné indikace chybné funkce. Tato zařízení nejsou odpojovacím zařízením.

3.1.4.

Přístup k palubnímu diagnostickému systému požadovaný pro kontrolu, diagnostiku, servis a opravy motoru musí být neomezený a normalizovaný. Všechny chybové kódy týkající se emisí musí odpovídat kódům uvedeným v odstavci 6.8.5 této přílohy.

3.2.

Požadavky OBD stupně I

3.2.1.

Ode dne uvedeného v odstavci 5.4.1 tohoto předpisu musí systémy OBD všech vznětových motorů a vozidel vybavených vznětovým motorem oznámit selhání součásti nebo systému, která mají vztah k emisím, jestliže má toto selhání za následek zvýšení emisí nad mezní hodnoty pro OBD uvedené v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu.

3.2.2.

Ke splnění požadavků stupně I musí systém OBD monitorovat:

3.2.2.1.

úplné odstranění katalyzátoru, nachází-li se v samostatném krytu, který může nebo nemusí být součástí systému ke snížení emisí NOx nebo filtru částic;

3.2.2.2.

snížení účinnosti systému ke snížení emisí NOx, je-li zabudován, s ohledem pouze na emise NOx;

3.2.2.3.

snížení účinnosti filtru částic, je-li zabudován, s ohledem pouze na emise částic;

3.2.2.4.

snížení účinnosti kombinovaného systému ke snížení emisí NOx a filtru částic, je-li zabudován, s ohledem na emise NOx i emise částic;

L 103/323

L 103/324


CS 3.2.3.

celkové selhání funkce.

3.2.3.1.

Druhou možností, namísto monitorování s použitím příslušných mezních hodnot pro OBD podle odstavců 3.2.2.1 až 3.2.2.4, je postup, kdy systémy OBD vznětových motorů v souladu s odstavcem 5.4.4.1 tohoto předpisu monitorují celkové selhání funkce těchto součástí: a)

katalyzátoru, je-li zabudován jako samostatná jednotka, který může nebo nemusí být součásti systému ke snížení emisí NOx nebo filtru části;

b)

systému ke snížení emisí NOx, je-li zabudován;

c)

filtru částic, je-li zabudován;

d)

kombinovaného systému ke snížení emisí NOx a filtru částic.

3.2.3.2.

Je-li motor vybaven systémem ke snížení emisí NO x, patří k příkladům monitorování celkového selhání funkce úplné odstranění systému nebo nahrazení systému falešným systémem (obojí záměrné celkové selhání funkce), nedostatek potřebného činidla pro systém ke snížení emisí NOx, selhání elektrické součásti SCR, elektrické selhání některé součásti (např. čidel a ovládacích členů, regulátoru dávkování) systému ke snížení emisí NOx, včetně např. systému ohřevu činidla, selhání systému dávkování činidla (např. nedostatečný přívod vzduchu, ucpaná tryska, selhání dávkovacího čerpadla).

3.2.3.3.

V případě motoru vybaveného filtrem částic patří k příkladům monitorování celkového selhání funkce roztavení lapacího substrátu nebo ucpaný zachycovač vedoucí k rozdílu tlaků mimo rozsah deklarovaný výrobcem, elektrické selhání součásti (např. čidel a ovládacích členů, regulátoru dávkování) filtru částic, případně selhání systému dávkování činidla (např. ucpaná tryska, selhání dávkovacího čerpadla).

3.2.4.

Výrobci mohou schvalovacímu orgánu prokázat, že určité součásti nebo systémy nemusí být monitorovány, jestliže v případě jejich úplného selhání nebo odstranění nepřekročí emise mezní hodnoty pro OBD stupně I uvedené v odstavci 5.4.4. tohoto předpisu při měření v cyklech uvedených v odstavci 1.1 dodatku 1 této přílohy. Toto ustanovení se nepoužije na zařízení k recirkulaci výfukových plynů, na systém ke snížení emisí NO x, filtr částic ani na kombinovaný systém ke snížení emisí NO x a filtr částic a rovněž na součásti nebo systémy, které jsou sledovány z hlediska celkového selhání funkce.

3.3.

Požadavky OBD stupně II

3.3.1.

Ode dne uvedeného v odstavci 5.4.2 tohoto předpisu musí systémy OBD všech vznětových nebo plynových motorů a vozidel vybavených vznětovým nebo plynovým motorem oznámit selhání součásti nebo systému náležícího k systému motoru, které mají vztah k emisím, jestliže toto selhání má za následek zvýšení emisí nad mezní hodnoty pro OBD uvedené v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu. Systém OBD musí brát v úvahu komunikační rozhraní (technické vybavení a hlášení) mezi elektronickou řídicí jednotkou motoru (EECU) a jinou hnací jednotkou nebo řídicí jednotkou vozidla, pokud má výměna informací vliv na správné fungování regulace emisí. Systém OBD musí sledovat neporušenost spojení mezi EECU a prostředkem, který zajišťuje spojení s ostatními součástmi vozidla (např. komunikační sběrnice).

3.3.2.

Ke splnění požadavků stupně II musí systém OBD monitorovat:

3.3.2.1.

snížení účinnosti katalyzátoru, je-li zabudován v samostatném krytu, který může nebo nemusí být součástí systému ke snížení emisí NOx nebo filtru částic;

3.3.2.2.

snížení účinnosti systému ke snížení emisí NOx, je-li zabudován, s ohledem pouze na emise NOx;

3.3.2.3.

snížení účinnosti filtru částic, je-li zabudován, s ohledem pouze na emise částic;

3.3.2.4.

snížení účinnosti kombinovaného systému ke snížení emisí NOx a filtru částic, je-li zabudován, s ohledem na emise NOx i emise částic;

12.4.2008

12.4.2008


CS 3.3.2.5.

rozhraní mezi elektronickou řídicí jednotkou motoru (EECU) a jinou hnací jednotkou nebo elektrickým či elektronickým systémem vozidla (např. řídicí jednotka přenosu (TECU)), pokud jde o elektrické odpojení.

3.3.3.

Výrobci mohou schvalovacímu orgánu prokázat, že určité součásti nebo systémy nemusí být monitorovány, jestliže v případě jejich úplného selhání nebo odstranění nepřekročí emise mezní hodnoty pro OBD stupně II uvedené v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu při měření v cyklech uvedených v odstavci 1.1 dodatku 1 této přílohy. Toto ustanovení se nepoužije na zařízení k recirkulaci výfukových plynů, systém ke snížení emisí NO x, filtr částic ani na kombinovaný systém ke snížení emisí NOx a filtr částic.

3.4.

Požadavky stupně I a II

3.4.1.

Ke splnění požadavků stupně I a II musí systém OBD monitorovat:

3.4.1.1.

neporušenost obvodu elektroniky systému vstřikování paliva, ovládacího členu/členů množství paliva a časování ventilů (tj. přerušený obvod nebo zkrat) a celkové selhání funkce;

3.4.1.2.

všechny ostatní součásti nebo systémy motoru nebo systému následného zpracování výfukových plynů související s emisemi, které jsou spojeny s počítačem, jejichž selhání může vést k tomu, že emise z výfuku překročí mezní hodnoty pro OBD uvedené v tabulce v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu. Příklady monitorování zahrnují nejméně systém recirkulace výfukových plynů, systémy nebo součásti k monitorování a regulaci hmotnostního průtoku vzduchu, objemového průtoku vzduchu (a teploty), přídavného tlaku a tlaku na vstupu sacího potrubí (a příslušná čidla a ovládací členy, které umožňují provádění těchto funkcí), čidla a ovládací členy systému ke snížení emisí NOx, čidla a ovládací členy elektronicky aktivovaného aktivního filtru částic.

3.4.1.3.

U všech ostatních součástí nebo systémů motoru nebo zařízení k následnému zpracování výfukových plynů souvisejících s emisemi připojených na elektronickou řídicí jednotku musí být monitorováno elektrické odpojení, nejsou-li sledovány jinak.

3.4.1.4.

V případě motorů vybavených systémem následného zpracování výfukových plynů, které používá pomocné činidlo, systém OBD musí monitorovat: a)

nedostatek potřebného činidla,

b)

jakost požadovaného činidla, které musí odpovídat požadavkům deklarovaným výrobcem v příloze 1 tohoto předpisu,

c)

spotřebu činidla a jeho dávkování

v souladu s odstavcem 5.5.4 tohoto předpisu.

3.5.

Fungování systému OBD a dočasné odpojení některých monitorovacích funkcí systému OBD

3.5.1.

Systém OBD musí být navržen, konstruován a instalován ve vozidle tak, aby umožňoval shodu vozidla s požadavky této přílohy za podmínek užívání stanovených v odstavci 5.1.5.4 tohoto předpisu. Mimo tyto běžné provozní podmínky může systém regulace emisí vykazovat určité snížení výkonu systému OBD, takže mezní hodnoty uvedené v tabulce v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu mohou být překročeny dříve, než systém OBD signalizuje selhání řidiči vozidla. Systém OBD nesmí být vyřazen z provozu, ledaže je splněna jedna nebo více z následujících podmínek pro odpojení.

3.5.1.1.

Dotčené monitorovací systémy OBD lze vyřadit z provozu, jestliže je jejich monitorovací schopnost ovlivněna nízkou úrovní hladiny paliva. Z tohoto důvodu je odpojení přípustné, klesne-li hladina paliva v nádrži pod 20 % jmenovité kapacity palivové nádrže.

3.5.1.2.

Dotčené monitorovací systémy OBD lze dočasně vyřadit z provozu během pomocné strategie pro regulaci emisí uvedené v odstavci 5.1.5.1 tohoto předpisu.

L 103/325

L 103/326

CS


3.5.1.3.

Dotčené monitorovací systémy OBD lze dočasně vyřadit z provozu, je-li aktivována strategie provozní bezpečnosti nebo nouzového provozu.

3.5.1.4.

U vozidel konstruovaných k zabudování jednotek odběru výkonu je vyřazení dotčených monitorovacích systémů OBD z činnosti přípustné pouze tehdy, je-li jednotka odběru výkonu v činnosti a vozidlo není v provozu.

3.5.1.5.

Dotčené monitorovací systémy OBD lze dočasně vyřadit z provozu během periodické regenerace systému regulace emisí za motorem (tj. filtr částic, systém ke snížení emisí NOx nebo kombinovaný systém ke snížení emisí NOx a filtr částic).

3.5.1.6.

Dotčené monitorovací systémy OBD lze dočasně vyřadit z provozu mimo podmínky užívání stanovené v odstavci 5.1.5.4 tohoto předpisu, pokud toto odpojení lze zdůvodnit omezením monitorovací funkce OBD (včetně modelování).

3.5.2.

Monitorovací systém OBD nemusí vyhodnocovat součásti během chybné funkce, pokud by takové vyhodnocení vedlo k ohrožení bezpečnosti nebo poruše součásti.

3.6.

Aktivace indikátoru chybné funkce (MI)

3.6.1.

Systém OBD musí obsahovat indikátor chybné funkce, který je pro řidiče dobře viditelný. Až na případ v odstavci 3.6.2 této přílohy nesmí být MI (např. symbol nebo kontrolka) použit k jinému účelu než chybná funkce v souvislosti s emisemi kromě toho, že indikuje řidiči nouzové startování nebo nouzový režim. Hlášení související s bezpečností mohou mít nejvyšší prioritu. MI musí být viditelný za všech přiměřených světelných podmínek. Je-li aktivován, musí zobrazovat značku podle normy ISO 2575 ( 1) (jako kontrolka na přístrojové desce nebo symbol na displeji přístrojové desky). Vozidlo nesmí být vybaveno více než jedním indikátorem chybné funkce obecného určení pro problémy týkající se emisí. Zobrazování samostatných specifických informací (např. informace týkající se brzdového systému, zapnutí bezpečnostních pásů, tlaku oleje, požadavků na údržbu nebo ukazující nedostatek potřebného činidla pro systém ke snížení emisí NOx) jsou povoleny. Pro indikátor chybné funkce je zakázána červená barva.

3.6.2.

MI je možno použít k tomu, aby indikoval řidiči naléhavou potřebu provedení údržby. Tato indikace může být na displeji přístrojové desky doprovázena hlášením, že je nutné provést naléhavou údržbu.

3.6.3.

Při použití strategií, které k aktivaci MI vyžadující více než jeden přípravný stabilizační cyklus, musí výrobce poskytnout údaje nebo technický posudek, které odpovídajícím způsobem prokazují, že monitorovací systém je schopen správně a včas rozpoznat zhoršení funkce některé součásti. Strategie vyžadující k aktivaci MI v průměru více než deseti zkušebních cyklů OBD nebo emisí nejsou povoleny.

3.6.4.

MI musí být rovněž aktivován tehdy, dojde-li k nastavení do režimu selhání ovlivňujícího emise. MI musí být dále aktivován, pokud systém OBD nesplňuje základní požadavky na monitorování stanovené v tomto předpisu.

3.6.5.

Odkazuje-li se na tento odstavec, MI musí být aktivován a kromě toho by měl vydávat zvláštní výstražné znamení, např. blikáním MI nebo aktivací symbolu v souladu s požadavky normy ISO 2575 ( 2).

3.6.6.

MI musí být rovněž aktivován, je-li před spuštěním motoru zapalování (klíček zapalování) vozidla v pozici „zapalování zapnuto“, a deaktivován do 10 sekund po spuštění motoru, nedošlo-li před tím k rozpoznání žádných závad.

3.7.

Ukládání chybových kódů Systém OBD musí ukládat chybový kód/kódy udávající stav systému regulace emisí. Pro každou zjištěnou a ověřenou chybnou funkci vyvolávající aktivaci MI musí být uložen chybový kód, který musí sloužit k identifikaci nesprávně fungujícího systému nebo součásti, a to pokud možno specificky. Musí se uložit samostatný kód indikující předpokládaný stav aktivace MI (např. MI v pozici „ON“, MI v pozici „OFF“).

(1) (2)

Symboly číslo F01 nebo F22. Symbol číslo F24.

12.4.2008

12.4.2008

CS


Je nutno použít samostatné kódy statusu k identifikaci správně fungujících systémů regulace emisí a těch systémů regulace emisí, u nichž je nutný další chod motoru, aby je bylo možno plně vyhodnotit. Je-li MI aktivován chybnou funkcí nebo přechodem do nastavení režimu selhání ovlivňujícího emise, musí být uložen chybový kód, který identifikuje pravděpodobnou oblast chybné funkce. Chybový kód musí být ukládán do paměti také v případech uvedených v odstavcích 3.4.1.1 a 3.4.1.3 této přílohy. 3.7.1.

Jestliže bylo monitorování vyřazeno z provozu u deseti jízdních cyklů kvůli pokračujícímu provozu vozidla za podmínek odpovídajících podmínkám stanoveným v odstavci 3.5.1.2 této přílohy, je možno nastavit připravenost dotčeného monitorovacího systému na stav „připraveno“, aniž bylo monitorování dokončeno.

3.7.2.

Počet hodin chodu motoru od okamžiku aktivace MI musí být na žádost kdykoli k dispozici přes sériové rozhraní normovaného spojovacího konektoru podle specifikací uvedených v odstavci 6.8 této přílohy.

3.8.

Zhasnutí indikátoru MI

3.8.1.

MI může být deaktivován po třech po sobě následujících sledech operací nebo po 24 hodinách doby chodu motoru, během nichž monitorovací systém, který aktivuje MI, přestane zjišťovat chybnou funkci a pokud nebyla zjištěna žádná jiná chybná funkce, která by nezávisle aktivovala MI.

3.8.2.

V případě aktivace MI kvůli nedostatku činidla pro systém ke snížení emisí NOx nebo kombinované zařízení k následnému zpracování výfukových plynů skládající se ze systému ke snížení emisí NOx a filtru částic či kvůli používání činidla, které neodpovídá požadavkům deklarovaným výrobcem, může být MI přepnut zpět do předešlého stavu aktivace po doplnění činidla nebo nahrazení činidla činidlem se správnými vlastnostmi.

3.8.3.

V případě aktivace MI kvůli nesprávné činnosti systému motoru s ohledem na regulaci emisí NO x či nesprávné spotřebě a dávkování činidla může být MI přepnut zpět do předešlého stavu aktivace, pokud již neplatí podmínky uvedené v odstavcích 5.5.3, 5.5.4 a 5.5.7 tohoto předpisu.

3.9.

Vymazání chybového kódu

3.9.1

Systém OBD smí vymazat chybový kód, hodiny chodu motoru a údaje o provozním stavu motoru uložené při prvním výskytu chybné funkce, jestliže stejná chybná funkce není opětovně registrována po 40 cyklech ohřátí motoru nebo 100 hodinách chodu motoru podle toho, co nastane dříve, kromě případů uvedených v odstavci 3.9.2.

3.9.2

Ode dne 9. listopadu 2006 pro všechna schválení nového typu a ode dne 1. října 2007 pro všechny registrace v případě, že je chybový kód generován podle odstavců 5.5.3 nebo 5.5.4 tohoto předpisu, musí systém OBD uchovávat záznam chybového kódu a počtu hodin chodu motoru během aktivace MI po dobu nejméně 400 dnů nebo 9 600 hodin chodu motoru. Takový chybový kód a odpovídající počet hodin chodu motoru během aktivace MI nesmí být vymazány pomocí externího diagnostického nebo jiného nástroje, jak je uvedeno v odstavci 6.8.3 této přílohy.

4.

POŽADAVKY TÝKAJÍCÍ SE SCHVÁLENÍ SYSTÉMŮ OBD

4.1.

Pro účely schválení musí být systém OBD zkoušen podle postupů uvedených v dodatku 1 této přílohy. Pro předváděcí zkoušky OBD se použije motor reprezentující svou rodinu motorů (viz odstavec 7 tohoto předpisu) nebo budou schvalovacímu orgánu jako alternativa k provádění předváděcích zkoušek OBD předloženy zkušební protokoly základního systému OBD rodiny motorů s OBD.

4.1.1.

V případě OBD stupně I uvedeného v odstavci 3.2 systém OBD musí:

4.1.1.1.

oznamovat selhání součásti nebo systému souvisejícího s emisemi, vede-li toto selhání ke zvýšení emisí nad mezní hodnoty pro OBD stanovené v tabulce v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu, nebo

4.1.1.2.

popřípadě oznamovat celkové selhání funkce systému následného zpracování výfukových plynů.

L 103/327

L 103/328


CS 4.1.2.

V případě OBD stupně II uvedeného v odstavci 3.3 musí systém OBD oznamovat selhání součásti nebo systému souvisejícího s emisemi, vede-li toto selhání ke zvýšení emisí nad mezní hodnoty pro OBD stanovené v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu.

4.1.3.

V obou stupních OBD musí systém OBD oznamovat nedostatek potřebného činidla nezbytného pro fungování zařízení k následnému zpracování výfukových plynů.

4.2.

Požadavky na montáž

4.2.1.

Montáž motoru vybaveného systémem OBD do vozidla musí s ohledem na vybavení vozidla splňovat následující ustanovení této přílohy: a)

ustanovení odstavců 3.6.1, 3.6.2 a 3.6.5 týkající se MI a případně dodatečných výstražných režimů;

b)

popřípadě ustanovení odstavce 6.8.3.1 týkající se používání palubního diagnostického zařízení;

c)

ustanovení bodu 6.8.6 týkající se spojovacího rozhraní.

4.3.

Schválení systému OBD obsahujícího nedostatky

4.3.1.

Výrobce může požádat správní orgán o schválení palubního diagnostického systému, přestože systém má jeden nebo více takových nedostatků, že zvláštní požadavky této přílohy nejsou zcela splněny.

4.3.2.

Při posouzení žádosti rozhodne správní orgán, zda je splnění požadavků této přílohy technicky možné nebo zda není nárok na splnění nepřiměřený. Schvalovací orgán posoudí údaje výrobce, ve kterých musí být bez omezení na tento výčet podrobněji uvedeny takové faktory, jako jsou: technická proveditelnost, přípravná lhůta a cykly výroby včetně zavedení nebo výběhu motorů a zdokonalení programového vybavení počítačů, rozsah, ve kterém bude výsledný systém OBD splňovat požadavky tohoto předpisu, a zda výrobce prokázal přiměřené úsilí o splnění požadavků tohoto předpisu.

4.3.3.

Správní orgán nevyhoví žádosti o schválení systému s nedostatky, ve které úplně chybí požadované diagnostické monitorování.

4.3.4.

Správní orgán nevyhoví žádosti o schválení systému s nedostatky, která nezohledňuje mezní hodnoty pro OBD uvedené v tabulce v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu.

4.3.5.

Při určování pořadí nedostatků se jako první identifikují nedostatky, které se vztahují k OBD stupně I s ohledem na odstavce 3.2.2.1, 3.2.2.2, 3.2.2.3, 3.2.2.4 a 3.4.1.1 a OBD stupně II s ohledem na odstavce 3.3.2.1, 3.3.2.2, 3.3.2.3, 3.3.2.4 a 3.4.1.1 této přílohy.

4.3.6.

Před schvalováním nebo při něm nejsou přípustné žádné nedostatky týkající se požadavků odstavce 3.2.3 a odstavce 6, s výjimkou odstavce 6.8.5 této přílohy.

4.3.7.

Doba, po kterou se připouštějí nedostatky

4.3.7.1.

Nedostatek může trvat po dobu dvou roků ode dne schválení typu motoru nebo vozidla s ohledem na typ jeho motoru, jestliže nemůže být dostatečným způsobem prokázáno, že k odstranění nedostatku by byly potřebné podstatné změny v konstrukci motoru a prodloužení dvouleté lhůty. V případě, že toto bylo prokázáno, může nedostatek trvat po dobu nepřekračující tři roky.

4.3.7.2.

Výrobce může požádat, aby schvalovací orgán, který udělil původní schválení typu, připustil se zpětnou platností nedostatek, jestliže byl takový nedostatek zjištěn po původním schválení. V tomto případě může nedostatek trvat po dobu dvou roků ode dne oznámení schvalovacímu orgánu, jestliže nemůže být dostatečným způsobem prokázáno, že k odstranění nedostatku by byly potřebné podstatné změny v konstrukci motoru a prodloužení dvouleté lhůty. V případě, že toto bylo prokázáno, může nedostatek trvat po dobu nepřekračující tři roky.

4.3.7.3.

Schvalovací orgán oznámí své rozhodnutí o vyhovění žádosti o schválení systému s nedostatkem všem účastníkům dohody.

12.4.2008

12.4.2008

CS


5.

PŘÍSTUP K INFORMACÍM O OBD

5.1.

Náhradní součásti, diagnostické přístroje a zkušební zařízení

5.1.1.

Žádosti o schválení nebo o změnu schválení musí být doloženy příslušnými informacemi o systému OBD. Tyto informace musí umožnit výrobcům náhradních součástí a součástí pro dodatečnou výbavu vyrábět tyto součásti tak, aby byly kompatibilní se systémem OBD z hlediska bezchybného provozu zajišťujícího ochranu uživatele před chybnou funkcí. Obdobně musí takové potřebné informace umožňovat výrobcům diagnostických přístrojů a zkušebních zařízení vyrábět přístroje a zařízení, které slouží k účinné a přesné diagnóze systémů regulace emisí vozidel.

5.1.2.

Na žádost zpřístupní schvalovací orgán nediskriminačním způsobem všem zúčastněným výrobcům konstrukčních částí, diagnostických přístrojů nebo zkušebních zařízení dodatek 1 přílohy 2A, který obsahuje důležité informace o systému OBD, jak stanoví dodatek 2 přílohy 6 tohoto předpisu.

5.1.2.1.

V případě náhradních součástí nebo součástí k údržbě je možné informace vyžadovat pouze tehdy, podléhají-li tyto součásti schválení nebo jsou-li součástí systému, jenž podléhá schválení.

5.1.2.2.

Žádost o informace musí přesně uvést vlastnosti typu modelu motoru/typu modelu motoru v rodině motorů, pro které se informace požadují. Musí potvrzovat, že o informace je žádáno za účelem vývoje součástí nebo konstrukčních částí určených jako náhradní nebo pro dodatečnou výbavu nebo k vývoji diagnostických přístrojů nebo zkušebních zařízení.

5.2

Opravárenské informace

5.2.1.

Nejpozději do tří měsíců poté, co výrobce poskytl autorizovanému prodejci nebo opravárenské dílně smluvních stran opravárenské informace, zpřístupní výrobce tyto informace (včetně všech následných změn a doplnění) za přiměřený a nediskriminační poplatek.

5.2.2.

Výrobce musí rovněž zpřístupnit, dle situace za úhradu, technické informace potřebné k opravám nebo údržbě motorových vozidel, pokud se na tyto informace nevztahují práva duševního vlastnictví nebo nejsou předmětem podstatného, tajného a vhodnou formou identifikovatelného know-how. V takovém případě nesmějí být odepřeny nutné technické informace. Oprávněný přístup k takovým informacím mají všechny osoby, jejichž profesí je servis nebo údržba, pomoc při poruchách na silnici, kontrola nebo zkoušení vozidel, výroba nebo prodej náhradních součástí nebo dodatečně montovaných součástí, diagnostických nástrojů a zkušebního zařízení.

5.2.3.

V případě nesplnění požadavků těchto ustanovení schvalovací orgán přijme vhodná opatření, kterými zajistí, aby opravárenské informace byly k dispozici, v souladu s postupy stanovenými pro schválení typu a kontrolu shodnosti v provozu.

6.

DIAGNOSTICKÉ SIGNÁLY

6.1.

Jakmile se rozpozná první chybná funkce některé součásti nebo systému, musí být do paměti počítače systému OBD uloženy údaje o stavu motoru v daném okamžiku (údaje „freeze-frame“). Údaje o stavu motoru musí zahrnovat nejméně tyto údaje: výpočtem získané zatížení motoru, otáčky motoru, teplotu chladicí kapaliny, tlak v sacím potrubí (je-li k dispozici), a chybový kód, který vyvolal uložení dat. Výrobce musí pro uložení vybrat údaje freeze-frame, které se mohou ukázat jako nejvhodnější z hlediska následujících oprav.

6.2.

Je požadováno uložení pouze jednoho souboru údajů freeze-frame. Výrobci mohou vybrat k uložení do paměti další soubory údajů za předpokladu, že lze přečíst přinejmenším předepsané soubory údajů pomocí univerzálního čtecího nástroje, který odpovídá požadavkům odstavců 6.8.3 a 6.8.4. Jestliže je chybový kód, který způsobil uložení daného stavu do paměti, vymazán podle odstavce 3.9 této přílohy, uložené údaje o stavu motoru mohou být rovněž vymazány.

6.3.

Kromě požadovaných informací „freeze-frame“ musí být přes sériový port standardního konektoru datové linky dostupné následující signály, ať již jsou k dispozici počítači palubní diagnostiky nebo mohou-li být stanoveny pomocí informací dostupných počítači systému OBD: chybové kódy systému OBD, teplota chladicí kapaliny, regulace vstřikování, teplota nasávaného vzduchu, tlak v sacím potrubí, nasáté množství vzduchu, otáčky motoru, výstupní hodnota čidla nastavení pedálu, vypočtená hodnota zatížení, rychlost vozidla a tlak paliva.

L 103/329

L 103/330

CS


Signály musí být v normalizovaných jednotkách založených na požadavcích odstavce 6.8. Signály skutečných hodnot musí být zřetelně identifikovatelné a odlišitelné od signálů hodnot udávajících závadu nebo od signálů nouzového režimu.

6.4.

Pro všechny systémy regulace emisí, pro které se provádějí zvláštní palubní vyhodnocovací zkoušky, musí být v paměti počítače uloženy samostatné stavové kódy nebo kódy pohotovosti k identifikaci správně fungujících systémů regulace emisí a těch systémů regulace emisí, u nichž je potřebný další provoz vozidla, aby bylo možné provést řádné diagnostické vyhodnocení. Pohotovostní kódy není nutno ukládat u monitorování, které je možno považovat za kontinuální monitorování funkce. Pohotovostní kódy nesmí být nikdy nastaveny na „není připraveno“ při pozici „zapalování zapnuto“ nebo „zapalování vypnuto“. Záměrné nastavení pohotovostních kódů na „není připraveno“ pomocí servisních postupů musí být použito na všechny tyto kódy, nejen na některé z nich.

6.5.

Požadavky na palubní diagnostiku OBD, se kterou bylo vozidlo schváleno (tj. OBD stupně I nebo II), a hlavní systémy regulace emisí monitorované systémem palubní diagnostiky odpovídající požadavkům odstavce 6.8.4 musí být dostupné přes sériový port standardního diagnostického konektoru datové linky podle požadavků odstavce 6.8.

6.6.

Kalibrační identifikační číslo softwaru uvedené v přílohách 1 a 2A tohoto předpisu musí být k dispozici přes sériové rozhraní standardního diagnostického konektoru. Kalibrační identifikační číslo softwaru musí být v normalizovaném formátu.

6.7.

Identifikační číslo vozidla (VIN) musí být k dispozici přes sériové rozhraní standardního diagnostického konektoru. Číslo VIN musí být v normalizovaném formátu.

6.8.

Diagnostický systém kontroly emisí musí zajišťovat normovaný a neomezený přístup a odpovídat normám ISO 15765 nebo SAE J1939, jak je stanoveno v následujících bodech (1).

6.8.1.

Použití normy ISO 15765 nebo SAE J1939 musí být v odstavcích 6.8.2 až 6.8.5 jednotné.

6.8.2.

Spojení k přenosu dat mezi palubním počítačem ve vozidle a externím počítačem musí odpovídat normě ISO 15765-4 nebo obdobným ustanovením v normách řady SAE J1939.

6.8.3.

Zkušební vybavení a diagnostické nástroje potřebné ke komunikaci se systémy OBD musí splňovat nebo překračovat funkční specifikace stanovené normou ISO 15031-4 nebo SAE J1939-73 odstavce 5.2.2.1.

6.8.3.1.

Použití palubního diagnostického zařízení jako např. obrazovkové přístroje namontované na přístrojové desce umožňující přístup k informacím systému OBD je přípustné, avšak musí existovat navíc k zajištění přístupu k informacím systému OBD pomocí standardního diagnostického konektoru.

6.8.4.

Diagnostické údaje (uvedené v tomto odstavci) a dvousměrné kontrolní informace musí mít formát a jednotky podle normy ISO 15031-5 nebo SAE J1939-73 odstavce 5.2.2.1 a musí být dostupné s použitím diagnostických nástrojů splňujících požadavky normy ISO 15031-4 nebo SAE J1939-73 odstavce 5.2.2.1.

Výrobce musí předat vnitrostátnímu normalizačnímu orgánu podrobnosti o všech diagnostických údajích vztahujících se k emisím, které nejsou uvedeny v ISO 15031-5, avšak souvisejí s tímto předpisem, např. o údajích PID, ID monitorovaných OBD, ID ze zkoušek.

6.8.5.

Je-li zjištěna chyba, výrobce musí identifikovat tuto chybu použitím vhodného chybového kódu, který odpovídá údajům odstavce 6.3 normy ISO 15031-6 týkající se diagnostických chybových kódů systémů souvisejících s emisemi. Jestliže taková identifikace není možná, může výrobce použít diagnostické chybové kódy podle odstavců 5.3 a 5.6 normy ISO 15031-6. Chybové kódy musí být plně dostupné pomocí normalizovaného diagnostického zařízení odpovídajícího odstavci 6.8.3 této přílohy.

Výrobce musí předat vnitrostátnímu normalizačnímu orgánu podrobnosti o všech diagnostických údajích vztahujících se k emisím, které nejsou uvedeny v ISO 15031-5, avšak souvisejí s tímto předpisem, např. o údajích PID, ID monitorovaných OBD, ID ze zkoušek. (1)

Ke splnění příslušných požadavků odstavce 6 se zváží použití normy ISO o jednotném protokolu (ISO/PAS 27145) vypracované pro celosvětový technický předpis o OBD pro motory velkého výkonu a těžká užitková vozidla.

12.4.2008

12.4.2008

CS


Druhým způsobem, jak může výrobce identifikovat selhání, je pomocí nejvhodnějšího chybového kódu, který je v souladu s kódy uvedenými v normě SAE J2012 nebo SAE J1939-73. 6.8.6.

Rozhraní pro propojení vozidla s diagnostickým přístrojem musí být normalizované a musí odpovídat všem požadavkům normy ISO 15031-3 nebo SAE J1939-13. Namísto umístění popsaného ve výše uvedených normách může být konektor u vozidel kategorie N 2, N3, M2, a M3, za předpokladu, že jsou splněny všechny ostatní požadavky normy ISO 15031-3, umístěn ve vhodné poloze vedle sedadla řidiče, včetně umístění na podlaze kabiny. V tomto případě musí mít ke konektoru přístup osoba stojící vedle vozidla a nesmí být omezen přístup k sedadlu řidiče. Umístění musí být schváleno schvalovacím orgánem, aby bylo zaručeno, že je snadno dostupné servisnímu personálu, a zároveň chráněno před náhodným poškozením v běžných provozních podmínkách.

L 103/331

L 103/332


CS

Dodatek 1 Schvalovací zkoušky palubních diagnostických systémů (OBD)

1.

ÚVOD Tato příloha popisuje postup kontroly funkce palubního diagnostického systému OBD namontovaného v motoru, která se provádí pomocí simulace chyby příslušných systémů souvisejících s emisemi v řízení motoru nebo systému regulace emisí. Stanoví rovněž postupy k určení životnosti systémů OBD.

1.1.

Poškozené součásti/systémy K prokázání účinného monitorování systému nebo součásti k regulaci emisí, jejichž selhání může vést k tomu, že emise v koncové trubce výfuku překračují příslušné mezní hodnoty OBD, musí výrobce poskytnout poškozené součásti nebo elektrická zařízení, která budou použita k simulaci selhání.

Tyto poškozené součásti nebo zařízení nesmí způsobit, že emise překročí mezní hodnoty OBD uvedené v tabulce v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu o více než 20 %.

V případě schvalování systému OBD podle odstavce 5.4.1 tohoto předpisu se emise měří pomocí zkušebního cyklu ESC (viz dodatek 1 přílohy 4A tohoto předpisu). V případě schvalování systému OBD podle odstavce 5.4.2 tohoto předpisu se emise měří pomocí zkušebního cyklu ETC (viz dodatek 2 přílohy 4A tohoto předpisu).

1.1.1.

Jestliže se zjistí, že montáž poškozené součásti nebo zařízení do motoru způsobí, že srovnání s mezními hodnotami OBD není možné (např. protože nejsou splněny podmínky pro statistické ověření zkušebního cyklu ETC), je možno považovat selhání této součásti nebo zařízení za vhodné, a to po souhlasu schvalovacího orgánu na základě odborných důkazů poskytnutých výrobcem.

1.1.2.

V případě, že instalace poškozené součásti nebo zařízení do motoru způsobí, že během zkoušky nelze dosáhnout plného zatížení motoru (stanoveného při správně fungujícím motoru), a to ani částečně, je možno považovat selhání této součásti nebo zařízení za vhodné, a to po souhlasu schvalovacího orgánu na základě odborných důkazů poskytnutých výrobcem.

1.1.3.

V některých velmi zvláštních případech (např. je-li aktivován nouzový režim, jestliže u motoru není možné provést žádnou zkoušku nebo v případě zalepených ventilů pro recirkulaci výfukových plynů atd.) není možno požadovat, aby byly použity poškozené součásti nebo zařízení, která způsobí, že emise překročí mezní hodnoty OBD uvedené v tabulce v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu maximálně o 20 %. Výrobce musí tuto výjimku doložit. Tato výjimka podléhá schválení technické zkušebny.

1.2.

Princip zkoušky Pokud se zkouší motor s nainstalovanou poškozenou součástí nebo zařízením, systém OBD je schválen, je-li aktivován MI. Systém OBD je schválen rovněž tehdy, pokud je MI aktivován pod mezními hodnotami pro OBD.

Použití poškozených součástí nebo zařízení, která způsobí, že emise motoru překročí mezní hodnoty pro OBD uvedené v tabulce v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu maximálně o 20 %, se nepožaduje ve zvláštních případech režimů selhání uvedených v odstavcích 6.3.1.6 a 6.3.1.7 tohoto dodatku a rovněž při monitorování celkového selhání funkce.

1.2.1.

V některých velmi zvláštních případech (např. je-li aktivován nouzový režim, jestliže u motoru není možné provést žádnou zkoušku nebo v případě zalepených ventilů pro recirkulaci výfukových plynů atd.) není možno požadovat, aby byly použity poškozené součásti nebo zařízení, která způsobí, že emise překročí mezní hodnoty pro OBD uvedené v tabulce v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu maximálně o 20 %. Výrobce musí tuto výjimku doložit. Tato podléhá schválení technické zkušebny.

12.4.2008

12.4.2008


CS 2.

POPIS ZKOUŠKY

2.1.

Zkoušky systémů OBD sestávají z těchto fází: a)

simulace chybné funkce součásti řízení motoru nebo systému pro regulaci emisí, jak je popsáno v odstavci 1.1 tohoto dodatku;

b)

stabilizace systému OBD se simulovanou chybnou funkcí během stabilizačního cyklu uvedeného v odstavci 6.2;

c)

chod motoru se simulovanou chybnou funkcí během zkušebního cyklu OBD uvedeného v odstavci 6.1;

d)

určení, zda systém OBD reaguje na simulovanou chybnou funkci a odpovídajícím způsobem tuto chybnou funkci indikuje.

2.1.1.

Pokud je výkonnost (např. křivka výkonu) motoru ovlivněna chybnou funkcí, je zkušební cyklus OBD zkrácenou verzí zkušebního cyklu ESC používaného pro posouzení emisí výfukových plynů motoru bez této chybné funkce.

2.2.

Další možností je na žádost výrobce chybnou funkci jedné nebo více součástí simulovat elektronicky podle požadavků odstavce 6.

2.3.

Výrobci mohou požádat, aby k monitorování došlo mimo zkušební cyklus OBD uvedený v odstavci 6.1, pokud lze schvalovacímu orgánu prokázat, že monitorování během podmínek, které nastanou během tohoto zkušebního cyklu OBD, by znamenalo uložení restriktivnějších monitorovacích podmínek, když je vozidlo v provozu.

3.

ZKUŠEBNÍ MOTOR A PALIVO

3.1.

Motor Zkušební motor musí splňovat požadavky stanovené v příloze 1 tohoto předpisu.

3.2.

Palivo Při zkoušce je nutno použít vhodné referenční palivo popsané v příloze 5 tohoto předpisu.

4.

PODMÍNKY ZKOUŠEK Zkušební podmínky musí splňovat požadavky pro zkoušku emisí uvedené v tomto předpisu.

5.

ZKUŠEBNÍ ZAŘÍZENÍ Dynamometr motoru musí splňovat požadavky v příloze 4A tohoto předpisu.

6.

ZKUŠEBNÍ CYKLUS OBD

6.1.

Zkušební cyklus OBD je zkrácenou verzí zkušebního cyklu ESC. Jednotlivé režimy se provedou ve stejném pořadí jako u zkušebního cyklu ESC, jak je stanoveno v odstavci 2.7.1 dodatku 1 přílohy 4A tohoto předpisu. Motor musí pracovat v každém režimu po dobu nejvýše 60 sekund, přičemž se mění otáčky a zatížení v prvních 20 sekundách. Uvedené otáčky se musí udržovat v rozmezí ± 50 min -1 a uvedený točivý moment se musí udržovat v rozmezí ± 2 % maximálního točivého momentu při každé hodnotě otáček.

L 103/333

L 103/334


CS

Během zkušebního cyklu OBD není nutno měřit emise.

6.2.

Stabilizační cyklus

6.2.1.

Po zavedení jednoho z režimů selhání uvedených v odstavci 6.3 se motor a jeho systém OBD stabilizuje pomocí stabilizačního cyklu.

6.2.2.

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu je možno použít maximálně devět po sobě následujících zkušebních cyklů OBD.

6.3.

Zkouška systému OBD

6.3.1.

Vznětové motory a vozidla vybavená vznětovým motorem

6.3.1.1.

Po stabilizaci podle odstavce 6.2 pracuje zkušební motor během zkušebního cyklu OBD popsaného v odstavci 6.1 tohoto dodatku. MI musí být aktivován před skončením této zkoušky při kterékoli z podmínek uvedených v odstavcích 6.3.1.2 až 6.3.1.7. V souladu s odstavcem 6.3.1.7 může technická zkušebna nahradit tyto podmínky jinými. Pro účely schválení nesmí celkový počet selhání, které podléhají zkoušce, v případě různých systémů nebo součástí překročit čtyři. Pokud se provádí zkouška ke schválení typu rodiny motorů OBD skládající se z motorů, které nepatří do stejné rodiny motorů, schvalovací orgán zvýší počet selhání, která podléhají zkoušce, až maximálně na čtyřnásobek počtu rodin motorů, které jsou zastoupeny v rodině motorů OBD. Schvalovací orgán může zkrátit zkoušky kdykoli předtím, než je dosaženo tohoto maximálního počtu zkoušek selhání.

6.3.1.2.

Pokud je katalyzátor zabudován v samostatném krytu, který může nebo nemusí být součástí systému ke snížení emisí NOx nebo filtru částic, nahrazení katalyzátoru poškozeným nebo vadným katalyzátorem nebo elektronická simulace takového selhání.

6.3.1.3.

Pokud je zabudován systém ke snížení emisí NOx, nahrazení tohoto systému (včetně čidel, která tvoří nedílnou součást systému) poškozeným nebo vadným systémem ke snížení emisí NO x nebo elektronická simulace poškozeného nebo vadného systému ke snížení emisí NOx, která vede k tomu, že emise NOx překračují mezní hodnoty pro OBD uvedené v tabulce v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu. V případě, že je motor schvalován podle odstavce 5.4.1 tohoto předpisu, musí zkouška systému ke snížení emisí NOx s ohledem na monitorování celkového selhání funkce určit, zda MI svítí při splnění kterékoli z těchto podmínek:

6.3.1.4.

a)

úplné odstranění systému nebo jeho nahrazení falešným systémem;

b)

nedostatek potřebného činidla pro systém ke snížení emisí NOx;

c)

elektrické selhání některé součásti (např. čidel a ovládacích členů, regulátoru dávkování) systému ke snížení emisí NOx, včetně např. systému k ohřívání činidla;

d)

selhání systému dávkování činidla (např. nedostatečný přívod vzduchu, ucpaná tryska, selhání dávkovacího čerpadla) systému ke snížení emisí Nox;

e)

vážné selhání systému.

Je-li zabudován filtr částic, úplné odstranění tohoto filtru nebo jeho nahrazení vadným filtrem částic, které vede k tomu, že emise překračují mezní hodnoty částic pro OBD uvedené v tabulce v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu. V případě, že je motor schvalován podle odstavce 5.4.1 tohoto předpisu, musí zkouška filtru částic s ohledem na monitorování celkového selhání funkce určit, zda MI svítí při splnění kterékoli z těchto podmínek: a)

úplné odstranění filtru částic nebo jeho nahrazení falešným systémem;

b)

silné roztavení substrátu filtru částic;

12.4.2008

12.4.2008

CS

6.3.1.5.


c)

silné popraskání substrátu filtru částic;

d)

elektrické selhání některé součásti (např. čidel a ovládacích členů, regulátoru dávkování) filtru částic;

e)

popřípadě selhání systému dávkování činidla (např. ucpaná tryska, selhání dávkovacího čerpadla) filtru částic;

f)

ucpání filtru částic, které má za následek, že rozdíl tlaků je mimo rozsah deklarovaný výrobcem.

Nahrazení kombinovaného systému ke snížení emisí NOx a filtru částic (včetně čidel, která jsou nedílnou součástí zařízení), je-li zabudován, poškozeným nebo vadným systémem nebo elektronická simulace poškozeného nebo vadného systému, která vede k tomu, že emise NOx překračují mezní hodnoty pro OBD uvedené v tabulce v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu. V případě, že je motor schvalován podle odstavce 5.4.1 tohoto předpisu, musí zkouška kombinovaného systému ke snížení emisí NOx a filtru částic s ohledem na monitorování celkového selhání funkce určit, zda MI svítí při splnění kterékoli z těchto podmínek: a)

úplné odstranění systému nebo jeho nahrazení falešným systémem;

b)

nedostatek potřebného činidla pro kombinovaný systém ke snížení emisí NOx a filtr částic;

c)

elektrické selhání některé součásti (např. čidel a ovládacích členů, regulátoru dávkování) kombinovaného systému ke snížení emisí NOx a filtru částic, včetně např. systému k ohřívání činidla;

d)

selhání systému dávkování činidla (např. nedostatečný přívod vzduchu, ucpaná tryska, selhání dávkovacího čerpadla) kombinovaného systému ke snížení emisí NOx a filtru částic;

e)

vážné selhání systému zachycování Nox;

f)

silné roztavení substrátu filtru částic;

g)

silné popraskání substrátu filtru částic;

h)

ucpání filtru částic, které má za následek, že rozdíl tlaků je mimo rozsah deklarovaný výrobcem.

6.3.1.6.

Odpojení ovládacího členu množství paliva a regulování elektroniky palivového systému, které vede k tomu, že emise překračují mezní hodnoty pro OBD uvedené v tabulce v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu.

6.3.1.7.

Odpojení jakékoli jiné součásti motoru související s emisemi připojeného k počítači, které vede k tomu, že emise překračují mezní hodnoty uvedené v tabulce v odstavci 5.4.4 tohoto předpisu.

6.3.1.8.

Při prokazování shody s požadavky odstavců 6.3.1.6 a 6.3.1.7 a se souhlasem schvalovacího orgánu může výrobce přijmout vhodná opatření, kterými prokáže, že systém OBD bude indikovat selhání, dojde-li k odpojení.

L 103/335

L 103/336


CS

PŘÍLOHA 9B Technické požadavky na palubní diagnostické systémy (obd) pro vznětové motory silničních vozidel (WWH-OBD, GTR Č. 5)

1.

ÚČINNOST Tato příloha prozatím podle tohoto předpisu neplatí pro schválení typu. Její platnost na ně bude rozšířena v budoucnu.

2.

Vyhrazeno (1).

3.

DEFINICE

3.1.

„Varovným systémem“ se rozumí palubní systém vozidla, který řidiče vozidla nebo jinou zúčastněnou stranu upozorňuje na to, že systém OBD zaznamenal chybnou funkci.

3.2.

„Schvalovacím orgánem“ se rozumí orgán, který uděluje schválení shody systémů OBD uváděných v této příloze. V širším slova smyslu se jím rozumí technická zkušebna, která je pověřena vyhodnocením technické shody systémů OBD.

3.3.

„Kalibračním ověřovacím číslem“ se rozumí číslo, které systém motoru vypočítá a ohlásí za účelem ověření kalibrace/integrity softwaru.

3.4.

„Monitorováním součástí“ se rozumí monitorování selhání elektrických okruhů a snímačů u vstupních součástí a monitorování selhání elektrických okruhů a funkce u výstupních součástí. Týká se součástí, které jsou elektricky připojeny k regulátoru/regulátorům systému motoru.

3.5.

„Potvrzeným a aktivním diagnostickým chybovým kódem (DTC)“ se rozumí diagnostický chybový kód DTC, který je uložen během časového intervalu, v němž systém OBD zjistí, že došlo k chybné funkci.

3.6.

„Nepřetržitou indikací MI“ se rozumí stálá indikace chybné funkce, kterou poskytuje indikátor chybné funkce vždy, když je klíček zapalování v pozici „zapnuto“ a motor běží („zapalování zapnuto“ – „motor zapnut“).

3.7.

„Nedostatkem“ se rozumí monitorovací strategie palubního diagnostického systému OBD nebo jiný prvek OBD, který nesplňuje všechny jednotlivé požadavky v této příloze.

3.8.

„Diagnostickým chybovým kódem (DTC)“ se rozumí numerický nebo alfanumerický identifikátor, který identifikuje nebo označuje chybnou funkci.

3.9.

„Selháním elektrického okruhu“ se rozumí chybná funkce (např. přerušený obvod nebo zkrat), která způsobí, že měřený signál (např. napětí, proud, kmitočet atd.) je mimo rozsah, pro který byla přenosová funkce čidla konstruována.

3.10.

„Rodinou emisních systémů OBD“ se rozumí výrobcem stanovená skupina systémů motorů, které používají stejné metody monitorování/diagnostiky chybných funkcí souvisejících s emisemi.

3.11.

„Monitorováním mezních hodnot emisí“ se rozumí monitorování chybné funkce, která vede k překročení mezních hodnot OBD. Sestává z:

(1)

a)

přímého měření emisí čidlem/čidly ve výfukové trubce a z postupu, kterým se usouvztažňují přímé emise a specifické emise zkušebního cyklu, a/nebo

b)

z určení nárůstu emisí usouvztažněním vstupních/výstupních údajů počítače a specifických emisí zkušebního cyklu.

Číslování této přílohy odpovídá číslování návrhu celosvětového technického předpisu WWH-OBD. Některé odstavce předpisu WWH-OBD však nebylo nutno do této přílohy zařadit.

12.4.2008

12.4.2008


CS 3.12.

„Systémem motoru“ se rozumí motor v takové sestavě, ve které by se nacházel při zkouškách výfukových emisí na schvalovacím zkušebním stavu, včetně: a)

elektronického regulátoru/elektronických regulátorů k řízení motoru,

b)

systému/systémů k následnému zpracování výfukových plynů,

c)

každé součásti motoru nebo výfukového systému související s emisemi, která poskytuje vstup nebo přijímá výstup z elektronického regulátoru/elektronických regulátorů k řízení motoru, a

d)

komunikačního rozhraní (technického vybavení a hlášení) mezi elektronickým regulátorem / elektronickými regulátory k řízení motoru a jinou hnací jednotkou nebo řídicí jednotkou, v případě, že přenášené informace mají vliv na regulaci emisí.

3.13.

„Selháním činnosti“ se rozumí chybná funkce, při které výstupní součást neodpovídá na počítačový povel očekávaným způsobem.

3.14.

„Strategií chybné funkce regulace emisí (MECS)“ se rozumí strategie systému motoru, která je aktivována na základě chybné funkce související s emisemi.

3.15.

„Indikátorem chybné funkce (MI)“ se rozumí indikátor, který jasně informuje řidiče vozidla, dojde-li k chybné funkci. Indikátor MI je součástí varovného systému (viz „nepřetržitá indikace MI“, „indikace MI na vyžádání“ a „krátká indikace MI“).

3.16.

„Chybnou funkcí“ se rozumí selhání nebo zhoršení činnosti systému motoru, včetně systému OBD, které může vést buď ke zvýšení hladiny kterékoli regulované znečišťující látky emitované systémem motoru nebo ke snížení účinnosti systému OBD.

3.17.

„Statusem MI“ se rozumí status nastavení indikace MI, který může být nastaven na „nepřetržitou indikaci MI“, „krátkou indikaci MI“, „indikaci MI na vyžádání“ nebo na „vypnuto“.

3.18.

„Monitorování“ (viz „monitorování mezních hodnot emisí“, „monitorování činnosti“ a „monitorování celkového selhání funkce“).

3.19.

„Zkušebním cyklem OBD“ se rozumí cyklus, během kterého systém motoru pracuje na zkušebním stavu za účelem vyhodnocení odezvy systému OBD na přítomnost vhodné poškozené součásti.

3.20.

„Systémem základního motoru systémů OBD“ se rozumí systém motoru, který byl vybrán z rodiny emisních systémů OBD, pro kterou je většina jeho konstrukčních prvků reprezentativní.

3.21.

„Palubním diagnostickým systémem (OBD)“ se rozumí systém na palubě vozidla nebo na motoru, který je schopen: a)

zjistit chybné funkce ovlivňující emisní vlastnosti systému motoru;

b)

indikovat jejich přítomnost prostřednictvím varovného systémů;

c)

určit pravděpodobnou oblast chybné funkce prostřednictvím informací ukládaných do paměti počítače a/nebo přenosem těchto informací mimo vozidlo.

3.22.

„Indikací MI na vyžádání“ se rozumí stálá indikace, kterou poskytuje indikátor chybné funkce jako odezvu na manuální vyžádání z místa řidiče, když je klíček zapalování v pozici „zapnuto“ a motor neběží („zapalování zapnuto“ – „motor vypnut“).

3.23.

„Sledem operací“ se rozumí sled, který sestává z nastartování motoru, provozního intervalu, vypnutí motoru a doby do příštího nastartování motoru, kdy zcela proběhne sledování určitým zařízením OBD a pokud se vyskytne nesprávná funkce, je zjištěna.

3.24.

„Nevyhodnoceným diagnostickým chybovým kódem DTC“ se rozumí kód DTC, který je systémem OBD uložen, protože sledovací zařízení zjistilo stav, kdy mohla být v průběhu aktuálního nebo posledního dokončeného sledu operací přítomna chybná funkce.

L 103/337

L 103/338


CS 3.25.

„Monitorováním činnosti“ se rozumí monitorování chybných funkcí, které sestává z kontrol funkčnosti a z monitorování parametrů, které nejsou usouvztažňovány s mezními hodnotami emisí. Takové monitorování se obvykle provádí u součástí nebo systémů za účelem ověření, zda pracují v příslušném rozsahu (např. rozdíl tlaků u filtru částic vznětového motoru (DPF)).

3.26.

„Možným diagnostickým chybovým kódem DTC“ se rozumí kód DTC, který je systémem OBD uložen, protože sledovací zařízení zjistilo stav, kdy mohla být přítomna chybná funkce, ale je nutno další vyhodnocení k tomu, aby byla potvrzena. Možný diagnostický chybový kód DTC je nevyhodnoceným diagnostickým chybovým kódem DTC, který není potvrzený a není aktivní.

3.27.

„Dříve aktivním diagnostickým chybovým kódem DTC“ se rozumí diagnostický chybový kód DTC, který byl potvrzen a byl aktivní a který zůstává uložen poté, co systém OBD zjistil, že chybná funkce, která jej vyvolala, již pominula.

3.28.

„Vhodnou poškozenou součástí nebo systémem (QDC)“ se rozumí součást nebo systém, které byly záměrně poškozeny (např. urychlením stárnutí) a/nebo byly řízeně pozměněny a které byly příslušnými orgány uznány v souladu s ustanoveními této přílohy.

3.29.

„Selháním snímačů“ se rozumí chybná funkce, kdy signál z konkrétního čidla nebo součásti nesouhlasí s očekávaným signálem, když je vyhodnocován podle signálů dostupných z jiných čidel nebo součástí regulačního systému. Selháním snímačů jsou kromě jiného chybné funkce, které způsobí, že měřený signál (např. napětí, proud, kmitočet atd.) je v rozsahu, pro který byla přenosová funkce snímače konstruována.

3.30.

„Pohotovostí“ se rozumí status, který indikuje, zda sledovací zařízení nebo jejich skupina byly v provozu od posledního vymazání na žádost externího čtecího nástroje OBD.

3.31.

„Čtecím nástrojem“ se rozumí externí zkušební zařízení používané pro normovanou komunikaci se systémem OBD mimo vozidlo v souladu s požadavky této přílohy.

3.32.

„Krátkou indikací MI“ se rozumí stálá indikace, kterou poskytuje indikátor chybné funkce od chvíle, kdy je klíček zapalování v pozici „zapnuto“ a motor běží („zapalování zapnuto“ – „motor zapnut“), a při které indikátor zahasne buď po 15 sekundách nebo poté, co je klíček přepnut do polohy „vypnuto“, podle toho, co nastane dříve.

3.33.

„Identifikací kalibrování softwaru“ se rozumí řada alfanumerických znaků, která identifikuje kalibraci související s emisemi nebo verzi/verze softwaru, instalovaného v systému motoru.

3.34.

„Monitorováním celkového selhání funkce“ se rozumí monitorování chybné funkce, která vede k úplné ztrátě požadované funkce systému.

3.35.

„Zahřívacím cyklem“ se rozumí chod motoru postačující ke vzrůstu teploty chladicí kapaliny nejméně o 22 K (22 oC/40 oF) od startu motoru a k dosažení teploty nejméně 333 K (60 oC/140 oF) (1).

3.36.

Zkratky

(1)

CV

Odvětrávání klikové skříně

DOC

Oxidační katalyzátor vznětového motoru

DPF

Filtr částic vznětového motoru nebo filtr částic obsahující katalyzované filtry částic vznětového motoru a nepřetržitě se regenerující filtry (CRT)

DTC

Diagnostický chybový kód

EGR

Recirkulace výfukových plynů

HC

Uhlovodíky

LNT

Filtr chudých NOx (nebo pohlcovač NOx)

MECS

Strategie chybné funkce regulace emisí

NOx

Oxidy dusíku

OTL

Mezní hodnota OBD

PM

Částice

Z této definice nevyplývá, že je nutné čidlo teploty, které by měřilo teplotu chladicí kapaliny.

12.4.2008

12.4.2008


CS SCR

4.

Selektivní katalytická redukce

TFF

Monitorování celkového selhání funkce

VGT

Turbodmychadlo s proměnnou geometrií

VVT

Proměnné časování ventilů

OBECNÉ POŽADAVKY V souvislosti s touto přílohou musí být systém OBD schopen zjistit chybné funkce, oznámit jejich přítomnost pomocí indikátoru chybné funkce, identifikovat pravděpodobnou oblast prostřednictvím informací ukládaných do paměti počítače a přenést tyto informace mimo vozidlo. Systém OBD musí být navržen a konstruován tak, aby umožňoval identifikovat druhy chybných funkcí během celé doby životnosti vozidla/motoru. Při plnění tohoto cíle musí správní orgán uznat, že u motorů, které byly používány déle, než je jejich správně stanovená doba životnosti, se může projevit zhoršení činnosti systému OBD a jeho citlivosti, jako například v případech, kdy jsou překročeny mezní hodnoty OBD dříve, než systém OBD hlásí řidiči vozidla chybnou funkci. Výše uvedený odstavec nerozšiřuje odpovědnost výrobce motoru za shodnost motoru na dobu po vypršení jeho regulované doby životnosti (tj. časového intervalu nebo ujeté vzdálenosti, během kterých platí emisní normy nebo mezní hodnoty emisí).

4.1.

Žádost o schválení systému OBD

4.1.1.

Primární schválení Výrobce systému motoru může zažádat o schválení systému OBD příslušného systému motoru jedním ze tří následujících způsobů: a)

výrobce systému motoru zažádá o schválení konkrétního systému OBD tak, že doloží, že tento systém OBD splňuje všechna ustanovení této přílohy;

b)

výrobce systému motoru zažádá o schválení rodiny emisních systémů OBD tak, že doloží, že systém základního motoru systémů OBD této rodiny splňuje všechna ustanovení této přílohy;

c)

výrobce systému motoru zažádá o schválení systému OBD tak, že doloží, že tento systém OBD splňuje kritéria pro příslušnost do rodiny emisních systémů OBD, které již bylo uděleno schválení.

4.1.2.

Rozšíření / úpravy stávajícího schválení

4.1.2.1.

Rozšíření k zahrnutí dalšího nového systému motoru do rodiny emisních systémů OBD Na žádost výrobce a po schválení správním orgánem může být do schválené rodiny emisních systémů OBD zařazen nový systém motoru jako její další člen, a to v případě, že všechny systémy motorů v takto rozšířené rodině emisních systémů OBD i poté sdílejí způsoby monitorování a diagnostiky chybných funkcí souvisejících s emisemi. Jestliže jsou všechny konstrukční prvky systému základního motoru systémů OBD reprezentativní i pro nově zařazený systém motoru, zůstává systém základního motoru systémů OBD beze změny a výrobce pozmění soubor dokumentace v souladu s odstavcem 8 této přílohy. Jestliže nový systém motoru vykazuje konstrukční prvky, které nejsou reprezentovány systémem základního motoru systémů OBD, a zároveň by nový motor reprezentoval celou rodinu, stává se nový motor novým systémem základního motoru systémů OBD. V tomto případě musí být doloženo, že nové konstrukční prvky OBD splňují ustanovení této přílohy, a soubor dokumentace musí být pozměněn v souladu s odstavcem 8 této přílohy.

4.1.2.2.

Rozšíření k zahrnutí konstrukční změny, která má vliv na systém OBD V případě, že dojde ke konstrukční změně systému OBD, může být na žádost výrobce a po schválení správním orgánem uděleno rozšíření stávajícího schválení, doloží-li výrobce, že konstrukční změny splňují ustanovení této přílohy.

L 103/339

L 103/340


CS

Soubor dokumentace musí být pozměněn podle odstavce 8 této přílohy. Jestliže stávající schválení platí pro rodinu emisních systémů OBD, výrobce musí správnímu orgánu prokázat, že způsoby monitorování/diagnostiky chybných funkcí souvisejících s emisemi jsou nadále pro celou rodinu shodné a že systém základního motoru systémů OBD je i nadále pro rodinu reprezentativní. 4.1.2.3.

Úprava schválení za účelem zahrnutí překlasifikování chybné funkce Tento odstavec se použije v případě, kdy po žádosti orgánu, který udělil schválení, nebo ze své vlastní iniciativy výrobce zažádá o úpravu stávajícího schválení, aby mohla být překlasifikována jedna nebo více chybných funkcí. Podle ustanovení této přílohy musí být prokázána shodnost nové klasifikace a podle odstavce 8 této přílohy musí být pozměněn soubor dokumentace.

4.2.

Požadavky na monitorování Všechny součásti a systémy související s emisemi obsažené v systému motoru musí být monitorovány systémem OBD v souladu s požadavky stanovenými v dodatku 3. Nevyžaduje se však, aby systém OBD používal samostatné sledovací zařízení pro zjišťování každé chybné funkce tak, jak jsou uvedeny v dodatku 3. Systém OBD musí monitorovat své vlastní součásti. Položky v dodatku 3 uvádějí systémy nebo součásti, u kterých je vyžadováno, aby byly systémem OBD monitorovány, a popisuje způsoby monitorování očekávané u každé z těchto součástí nebo systémů (tj. monitorování mezních hodnot, monitorování činnosti, monitorování celkového selhání funkce nebo monitorování součástí). Výrobce může na základě uvážení zahrnout monitorování dalších systémů a součástí.

4.2.1.

Výběr monitorovacích technik Schvalovací orgány mohou výrobci povolit použití jiného typu monitorovací techniky, než která je uvedena v dodatku 3. Výrobce musí prokázat, že jím zvolený typ monitorování je stabilní, včasný a účinný (tj. buď technickými podklady, výsledky zkoušek, předchozími dohodami atp.). V případě, že systém a/nebo součást nespadají do dodatku 3, výrobce poskytne správnímu orgánu ke schválení postup monitorování. Správní orgán schválí zvolený typ monitorování a monitorovací techniky (tj. monitorování mezních hodnot, monitorování činnosti, monitorování celkového selhání funkce nebo monitorování součástí), bylo-li srovnáním s konkrétními typy v dodatku 3 výrobcem prokázáno, že jsou stabilní, včasné a účinné (tj. buď technickými podklady, výsledky zkoušek, předchozími dohodami atp.).

4.2.1.1.

Vztah se skutečnými emisemi V případě monitorování mezních hodnot emisí se požaduje usouvztažnění se specifickými emisemi zkušebního cyklu. Tento vztah se obvykle dokazuje na zkušebním motoru v laboratorních podmínkách. Ve všech ostatních případech monitorování (tj. monitorování činnosti, monitorování celkového selhání funkce nebo monitorování součástí) není prokázání vztahu vůči skutečným emisím nutné. Správní orgán však může požádat o údaje ze zkoušek k ověření klasifikace vlivů chybných funkcí, jak je popsáno v odstavci 6.2 této přílohy. Příklady: Chybná elektrická funkce nemusí vyžadovat prokázání vztahu, protože se jedná o chybnou funkci s hodnotami ano/ne. Chybná funkce filtru částic vznětového motoru DPF monitorovaná přes tlakový rozdíl nemusí vyžadovat prokázání vztahu, protože chybnou funkci předpokládá.

12.4.2008

12.4.2008


CS

Prokáže-li výrobce v souladu s požadavky na prokazování v této příloze, že emise by při úplném selhání nebo odebrání součásti nebo systému nepřesáhly mezní hodnoty OBD, monitorování činnosti této součásti nebo systému bude uznáno. Použije-li se k monitorování emisí konkrétní znečišťující látky čidlo emisí ve výfukové trubce, všechna ostatní sledovací zařízení mohou být z dalšího prokazování vztahu vůči skutečným hodnotám emisí dané znečišťující látky vyňata. Takové vynětí nicméně nevyloučí potřebu zahrnout tato sledovací zařízení jakožto součást systému OBD při použití jiných monitorovacích technik, protože tato sledovací zařízení jsou i nadále nutná k izolaci chybné funkce. Chybná funkce musí být vždy klasifikována podle odstavce 4.5 na základě vlivu na emise, bez ohledu na typ monitorování, který je ke zjišťování této chybné funkce použit. 4.2.2.

Monitorování součástí (vstupní/výstupní součásti/systémy) V případě vstupních součástí, které náleží systému motoru, musí systém OBD zjistit přinejmenším selhání elektrických okruhů a kde je to možné, selhání snímačů. Diagnostika selhání snímačů pak ověří, že výstup čidla není ani příliš vysoký ani příliš nízký (tj. proběhne „dvoustranná“ diagnostika). V proveditelném rozsahu a se souhlasem správního orgánu bude systém OBD odděleně zjišťovat selhání snímačů (např. příliš vysoký nebo příliš nízký signál) a selhání elektrických okruhů (např. nad rozsah a pod rozsah). Dále se budou ukládat jedinečné diagnostické chybové kódy pro každou odlišnou chybnou funkci (např. nad rozsah, pod rozsah a selhání snímačů). V případě výstupních součástí, které náleží systému motoru, musí systém OBD zjistit přinejmenším selhání elektrických okruhů a kde je to možné i případy, kdy nenastane řádná funkční odezva na počítačový povel. V proveditelném rozsahu a se souhlasem správního orgánu bude systém OBD odděleně zjišťovat selhání funkce, selhání elektrických okruhů (např. nad rozsah a pod rozsah) a ukládat jedinečné diagnostické chybové kódy pro každou odlišnou chybnou funkci (např. pod rozsah, nad rozsah a selhání funkce). Systém OBD bude také provádět monitorování snímačů u informací přicházejících z nebo poskytnutých součástem, které nepatří do systému motoru v případě, že tyto informace ohrožují řádnou činnost systému regulace emisí a/nebo systému motoru.

4.2.2.1.

Výjimky z monitorování součástí Monitorování selhání elektrických okruhů a v proveditelném rozsahu selhání funkce a snímačů systému motoru se nevyžaduje, jsou-li splněny všechny následující podmínky: a)

selhání má za následek zvýšení hladiny emisí kterékoli znečišťující látky o méně než 50 % mezní hodnoty regulovaných emisí a

b)

selhání nezpůsobuje překročení žádné mezní hodnoty regulovaných emisí (1) a

c)

selhání neovlivňuje součást nebo systém, které umožňují řádnou činnost systému OBD.

Určení vlivu na emise se provede na stabilizovaném systému motoru na zkušebním stanovišti s dynamometrem podle prokazovacích postupů této přílohy. 4.2.3.

Frekvence monitorování Sledovací zařízení musí pracovat nepřetržitě vždy, když jsou splněny podmínky monitorování, nebo jednou za sled operací (např. u sledovacích zařízení, které provozem způsobují zvýšení emisí).

(1)

U naměřené hodnoty se bude předpokládat, že bere v úvahu příslušnou odchylku systému zkušebního stanoviště a zvýšenou variabilitu výsledků zkoušek zapříčiněnou chybnou funkcí.

L 103/341

L 103/342

CS

Úřední věstník Evropské unie Nepracuje-li sledovací zařízení nepřetržitě, výrobce musí jasně informovat správní orgán a popsat podmínky, za kterých je sledovací zařízení v provozu. Sledovací zařízení musí být v provozu během příslušného zkušebního cyklu OBD, jak je uvedeno v odstavci 7.2.2. Provoz sledovacího zařízení bude považován za nepřetržitý, je-li sledovací zařízení v provozu nejméně jednou za sekundu. Je-li frekvence záznamu signálu ze vstupních nebo výstupních součástí do počítače pro potřeby řízení motoru nižší než jeden záznam za sekundu, provoz sledovacího zařízení bude též považován za nepřetržitý, jestliže je signál součásti vyhodnocován pokaždé, když k záznamu dochází. U součástí nebo systémů monitorovaných nepřetržitě se nevyžaduje, aby byly výstupní součást/systém aktivovány pouze za účelem sledování této výstupní součásti/systému.

4.3.

Požadavky na ukládání informací o OBD Je-li zjištěna chybná funkce, ale není zatím potvrzena, je považována za „možný diagnostický chybový kód DTC“ a v souladu s tím je zaznamenán status „nevyhodnocený diagnostický chybový kód DTC“. „Možný diagnostický chybový kód DTC“ nevede k aktivaci varovného systému podle odstavce 4.6. Chybná funkce může být během prvního sledu operací přímo označena jako „potvrzená a aktivní“ bez toho, aby byla předtím označena jako „možný diagnostický chybový kód DTC“. Bude jí přidělen status „nevyhodnocený diagnostický chybový kód DTC“ a „potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC“. V případě, že chybná funkce se statusem „dříve aktivní“ nastane znovu, této chybné funkci může být na základě rozhodnutí výrobce přímo přidělen status „nevyhodnocený diagnostický chybový kód DTC“ a „potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC“. Bez toho, aby jí byl předtím přidělen status „možný diagnostický chybový kód DTC“. Je-li této chybné funkci přidělen status „možný“, zůstává jí také status „dříve aktivní“ do té doby, než je potvrzena nebo je aktivní. Monitorovací systém rozhodne, zda chybná funkce nastala před koncem toho sledu operací, který následoval ihned po sledu, kdy došlo k jejímu prvnímu zjištění. Tehdy se uloží status „potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC“ a aktivuje se varovný systém podle odstavce 4.6. V případě obnovitelné strategie chybné funkce regulace emisí MECS (tj. provoz se automaticky vrátí do normálního stavu a strategie MECS je deaktivována ihned poté, co je motor nastaven na „zapnuto“) se nemusí ukládat status „potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC“, pokud není před koncem následujícího sledu operací MECS znovu aktivována. V případě neobnovitelné strategie chybné funkce regulace emisí MECS se status „potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC“ uloží, jakmile je MECS aktivována. Ve zvláštních případech, kdy sledovací zařízení vyžadují více než dva sledy operací k tomu, aby spolehlivě zjistily a potvrdily chybnou funkci (např. sledovací zařízení fungující na základě statistických modelů nebo spotřeby kapalin vozidla), může správní orgán k monitorování povolit použití více než dvou sledů operací za předpokladu, že výrobce tuto potřebu delšího intervalu odůvodní (např. technickými podklady, výsledky pokusů, interní praxí atp.). Není-li potvrzená a aktivní chybná funkce již systémem během jednoho úplného sledu operací zjištěna, je jí na začátku dalšího sledu operací přidělen status „dříve aktivní“, který jí zůstane, dokud tato chybná funkce není vymazána čtecím nástrojem nebo vymazána z paměti počítače podle odstavce 4.4.

Poznámka: Požadavky předepsané v tomto odstavci doplňují obrázky v dodatku 2.

4.4.

Požadavky na mazání informací o OBD Diagnostický chybový kód DTC a příslušné informace (včetně příslušných údajů „freeze frame“) nesmí být z paměti počítače samotným systémem OBD vymazány, dokud DTC nemá status „dříve aktivní“ alespoň po dobu 40 zahřívacích cyklů nebo 200 hodin provozu motoru, podle toho, která možnost nastane dříve. Systém OBD vymaže všechny kódy DTC a příslušné informace (včetně přidělených údajů „freeze frame“) na vyžádání čtecího nástroje nebo nástrojem údržby.

12.4.2008

12.4.2008


CS 4.5.

Požadavky na klasifikaci chybné funkce Klasifikace chybné funkce určuje třídu, do které je chybná funkce zařazena, když je zjištěna, v souladu s požadavky v odstavci 4.2 této přílohy. Chybná funkce je zařazena do jedné třídy na celou dobu životnosti vozidla, pokud orgán, který udělil schválení, nebo výrobce nezjistí, že je nutné překlasifikování této chybné funkce. Pokud by chybná funkce vedla k rozdílné klasifikaci pro různé regulované znečišťující emise nebo pro její vliv na jiné monitorovací funkce, chybná funkce bude zařazena do té třídy, která má přednost v selektivní strategii výběru údajů pro displej. Je-li na základě zjištění chybné funkce aktivována strategie chybné funkce regulace emisí MECS, bude tato chybná funkce klasifikována buď podle vlivu aktivované strategie MECS na emise nebo podle jejího vlivu na jiné monitorovací funkce.

4.5.1.

Chybná funkce třídy A Chybná funkce bude označena třídou A, předpokládá-li se, že jsou překročeny příslušné mezní hodnoty OBD (OTL). Objeví-li se chybná funkce spadající do této třídy, bere se v úvahu, že hladina emisí nemusí být nad mezními hodnotami OTL.

4.5.2.

Chybná funkce třídy B1 Chybná funkce bude označena třídou B1, jestliže existují okolnosti, které mohou způsobit, že emise překročí mezní hodnoty OTL, ale u kterých nemůže být vliv na emise přesně stanoven a skutečné hodnoty emisí tak mohou být nad i pod hodnotami OTL. Příklady chybných funkcí třídy B1 mohou být chybné funkce zjištěné sledovacími zařízeními, které stanovují hodnoty emisí na základě snímaní čidly nebo monitorování s omezenými možnostmi. Třída chybných funkcí B1 zahrnuje chybné funkce, které omezují schopnost systému OBD provádět monitorování chybných funkcí třídy A nebo B1.

4.5.3.

Chybná funkce třídy B2 Chybná funkce bude označena třídou B2, jestliže existují okolnosti, o kterých se předpokládá, že ovlivňují emise, avšak nikoli do té míry, aby překročily hodnoty OTL. Chybné funkce, které omezují schopnost systému OBD provádět monitorování chybných funkcí třídy B2, budou klasifikovány do třídy B1 nebo B2.

4.5.4.

Chybná funkce třídy C Chybná funkce bude označena třídou C, jestliže existují monitorované okolnosti, o kterých se předpokládá, že ovlivňují emise, avšak nikoli do té míry, aby překročily mezní hodnoty regulovaných emisí. Chybné funkce, které omezují schopnost systému OBD provádět monitorování chybných funkcí třídy C, budou klasifikovány do třídy B1 nebo B2.

4.6.

Varovný systém Selhání součásti varovného systému nesmí nezapříčit, aby přestal fungovat systém OBD.

4.6.1.

Požadavky MI Indikátor chybné funkce musí být viditelný z místa řidiče za všech světelných podmínek. Indikátor chybné funkce musí být tvořen žlutým (jak vymezuje příloha 5 předpisu EHK/OSN č. 7) nebo oranžovým (jak vymezuje příloha 5 předpisu EHK/OSN č. 6) varovným signálem označeným symbolem F01 v souladu s normou ISO 2575:2004.

L 103/343

L 103/344


CS 4.6.2.

12.4.2008

Systém rozsvěcování indikátoru MI

V závislosti na chybné funkci/funkcích zjištěných systémem OBD se indikátor MI rozsvítí podle jednoho z aktivačních režimů popsaných v následující tabulce.

Aktivační režim 1




Podmínky aktivace

chybná funkce nenastala

chybná funkce třídy C

chybná funkce třídy B a počitadla B1 < 200 h

chybná funkce třídy A nebo počitadlo B1 > 200 h

Klíček „zapnuto“ motor „zapnuto“

nezobrazuje se

selektivní strategie výběru údajů pro displej



Klíček „zapnuto“ motor „vypnuto“

harmonizovaná strategie výběru údajů pro displej




Strategie zobrazování vyžaduje, aby byl indikátor MI aktivován podle třídy, do které byla chybná funkce zařazena. Tato strategie je uzamčena softwarovým naprogramováním, které není běžně přístupné prostřednictvím čtecího nástroje.

Aktivační strategie MI při klíčku v pozici „zapnuto“ a motoru v pozici „vypnuto“ je popsána v odstavci 4.6.4.

Obrázky B1 a B2 ilustrují předepsané aktivační strategie při klíčku v pozici „zapnuto“ a motoru v pozici „zapnuto“ nebo „vypnuto“.

Obrázek B1

Zkouška žárovky a indikace připravenosti

12.4.2008


CS

Obrázek B2 Strategie zobrazování chybné funkce: použitelná je pouze selektivní strategie výběru údajů pro displej

4.6.3.

Aktivace indikátoru MI, je-li motor v pozici „zapnuto“ Je-li klíček přepnut do pozice „zapnuto“ a motor nastartován (motor v pozici „zapnuto“), indikátor MI bude vypnut, pokud nebyly splněny požadavky v odstavci 4.6.3.1 a/nebo odstavci 4.6.3.2.

4.6.3.1.

Strategie zobrazování indikátoru MI Pro účely aktivace MI bude mít nepřetržitá indikace MI přednost před krátkou indikací MI a indikací MI na vyžádání. Pro účely aktivace MI bude mít krátká indikace MI přednost před indikací MI na vyžádání.

4.6.3.1.1. Chybné funkce třídy A Systém OBD aktivuje nepřetržitou indikaci MI při uložení potvrzeného diagnostického chybového kódu DTC přiřazeného chybné funkci třídy A. 4.6.3.1.2. Chybné funkce třídy B Systém OBD aktivuje krátkou indikaci MI při přepnutí klíčku do pozice „zapnuto“, které bude následovat po uložení potvrzeného a aktivního diagnostického chybového kódu DTC přiřazeného chybné funkci třídy B.

L 103/345

L 103/346


CS

Jakmile počitadlo B1 dosáhne 200 hodin, systém OBD aktivuje nepřetržitou indikaci MI.

4.6.3.1.3. Chybné funkce třídy C

Výrobce může poskytnout přístup k informacím o chybných funkcích třídy C použitím indikace MI na vyžádání, která bude k dispozici do doby, než je motor nastartován.

4.6.3.1.4. Program deaktivace indikátoru MI

Pokud dojde k monitorovací akci, nepřetržitá indikace MI se přepne na krátkou indikaci MI za předpokladu, že chybná funkce, která původně nepřetržitou indikaci MI aktivovala, není během aktuálního sledu operací zjištěna a že nepřetržitá indikace MI není aktivována na základě jiné chybné funkce.

Krátká indikace MI je deaktivována, pokud chybná funkce není zjištěna během 3 po sobě jdoucích sledů operací a indikátor MI není aktivován na základě jiné chybné funkce třídy A nebo B.

4.6.4.

Aktivace indikátoru MI, je-li klíček v pozici „zapnuto“ / motoru v pozici „vypnuto“

Aktivace indikátoru MI při klíčku v pozici „zapnuto“ / motoru v pozici „vypnuto“ se skládá ze dvou sledů oddělených 5sekundovým intervalem, během kterého je indikátor MI vypnut:

a)

účelem prvního sledu je potvrdit funkčnost indikátoru MI a připravenost monitorovaných součástí;

b)

účelem druhého sledu je udávat přítomnost chybné funkce.

Druhý sled se opakuje, dokud není motor nastartován (motor v pozici „zapnuto“) nebo dokud klíček není přepnut do pozice „vypnuto“.

4.6.4.1.

Funkčnost/připravenost indikátoru MI

Indikátor MI musí poskytnout stálou indikaci po dobu 5 sekund a potvrdit tak, že je funkční.

Indikátor MI zůstane v pozici „vypnuto“ po dobu 10 sekund.

Úplnou připravenost všech monitorovaných součástí indikátor MI potvrdí tak, že zůstane v pozici „zapnuto“ po dobu 5 sekund.

Neúplnou připravenost jedné nebo více monitorovaných součástí indikátor MI udá tak, že jednou za 5 sekund blikne.

Indikátor MI zůstane v pozici „vypnuto“ po dobu 5 sekund.

4.6.4.2.

Přítomnost/nepřítomnost chybné funkce

Po sledu popsaném v odstavci 4.6.4.1 indikátor MI ohlásí přítomnost chybné funkce řadou rozsvícení nebo nepřetržitým svícením, v závislosti na příslušném aktivačním režimu, jak je popsáno v následujících odstavcích, nebo udá nepřítomnost chybné funkce řadou rozsvícení. Každé případné rozsvícení představuje zapnutí indikátoru MI na 1 sekundu a vypnutí na 1 sekundu; po řadě rozsvícení následuje interval 5 sekund, kdy je indikátor MI vypnut.

Připadají v úvahu čtyři aktivační režimy, přičemž režim 4 má přednost před aktivačními režimy 1, 2 a 3, aktivační režim 3 má přednost před aktivačními režimy 1 a 2 a aktivační režim 2 má přednost před aktivačním režimem 1.

12.4.2008

12.4.2008


CS

4.6.4.2.1. Aktivační režim 1 – nepřítomnost chybné funkce

Indikátor MI bliká po dobu jednoho rozsvícení.

4.6.4.2.2. Aktivační režim 2 – indikace MI na vyžádání

Pokud systém OBD aktivuje podle selektivní strategie výběru údajů pro displej popsané v odstavci 4.6.3.1 indikaci MI na vyžádání, indikátor MI bude blikat po dobu dvou rozsvícení.

4.6.4.2.3. Aktivační režim 3 – krátká indikace MI

Pokud systém OBD aktivuje podle selektivní strategie výběru údajů pro displej popsané v odstavci 4.6.3.1 krátkou indikaci MI, indikátor MI bude blikat po dobu tří rozsvícení.

4.6.4.2.4. Aktivační režim 4 – nepřetržitá indikace MI

Pokud systém OBD aktivuje podle selektivní strategie výběru údajů pro displej popsané v odstavci 4.6.3.1 nepřetržitou indikaci MI, indikátor MI bude nepřetržitě svítit.

4.6.5.

Počitadla přiřazená chybným funkcím.

4.6.5.1.

Počitadla MI

4.6.5.1.1. Počitadlo nepřetržité indikace MI

Systém OBD musí obsahovat počitadlo nepřetržité indikace MI, které bude ukládat počet hodin, kdy byl motor v provozu a zároveň byla aktivní nepřetržitá indikace MI.

Počitadlo nepřetržité indikace MI bude počítat až do nejvyšší hodnoty umožněné 2bytovým počitadlem s rozlišením 1 hodina a napočítanou hodnotu uchová, pokud nenastanou podmínky k tomu, aby počitadlo mohlo být vynulováno.

Počitadlo nepřetržité indikace MI musí fungovat takto:

a)

pokud počitadlo nepřetržité indikace MI začíná počítat od nuly, začne počítat v okamžiku, kdy je nepřetržitá indikace MI aktivována;

b)

v okamžiku, kdy nepřetržitá indikace MI přestane být aktivní, se počitadlo nepřetržité indikace MI zastaví a uchová napočítanou hodnotu;

c)

pokud je během 3 sledů operací zjištěna chybná funkce, která vyvolá nepřetržitou indikaci MI, počitadlo nepřetržité indikace MI pokračuje v počítání od hodnoty, na které se předtím zastavilo;

d)

pokud je po 3 sledech operací od posledního zastavení počitadla zjištěna chybná funkce, která vyvolá nepřetržitou indikaci MI, počitadlo nepřetržité indikace MI začne počítat znovu od nuly;

e)

počitadlo nepřetržité indikace MI musí být vynulováno, jestliže:

i)

během 40 zahřívacích cyklů nebo 200 hodin provozu motoru (podle toho, co nastane dříve) od posledního zastavení počitadla není zjištěna žádná chybná funkce, která vyvolá nepřetržitou indikaci MI; nebo

ii)

čtecí nástroj OBD vyšle systému OBD signál k vymazání informací OBD.

L 103/347

L 103/348

CS

Úřední věstník Evropské unie Obrázek C1 Ilustrace principů aktivace počitadel indikátoru MI

Obrázek C2 Ilustrace principů aktivace počitadel indikátoru B1

4.6.5.1.2. Kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI Systém OBD musí obsahovat kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI, které bude ukládat kumulativní počet hodin za dobu životnosti motoru, kdy byl motor v provozu a zároveň byla aktivní nepřetržitá indikace MI. Kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI bude počítat až do nejvyšší hodnoty umožněné 2bytovým počitadlem s rozlišením 1 hodina a napočítanou hodnotu uchová.

12.4.2008

12.4.2008


CS

Kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI nesmí být vynulováno systémem motoru, čtecím nástrojem ani při odpojení baterie. Kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI musí fungovat takto: a)

kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI začne počítat, když je aktivována nepřetržitá indikace MI;

b)

v okamžiku, kdy nepřetržitá indikace MI přestane být aktivní, se kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI zastaví a uchová napočítanou hodnotu;

c)

kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI opět začne počítat od hodnoty, na které se předtím zastavilo, když je aktivována nepřetržitá indikace MI.

Obrázek C1 ilustruje princip kumulativního počitadla nepřetržité indikace MI a dodatek 2 obsahuje příklady, které ilustrují jeho logiku. 4.6.5.2.

Počitadla přiřazená chybným funkcím třídy B1.

4.6.5.2.1. Jediné počitadlo třídy B1 Systém OBD musí obsahovat počitadlo B1, které bude ukládat počet hodin, kdy byl motor v provozu a zároveň byla přítomna chybná funkce třídy B1. Počitadlo B1 musí fungovat takto: a)

počitadlo B1 začne počítat v okamžiku, kdy je zjištěna chybná funkce třídy B1 a je uložen potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC;

b)

počitadlo B1 se zastaví a uchová napočítanou hodnotu, jestliže žádná chybná funkce třídy B1 není potvrzená a aktivní nebo když byly všechny chybné funkce třídy B1 vymazány čtecím zařízením;

c)

počitadlo B1 začne opět počítat od hodnoty, na které se předtím zastavilo, jestliže je během 3 sledů operací zjištěna další chybná funkce třídy B1.

V případě, že počitadlo B1 přesáhne počet 200 hodin provozu motoru, systém OBD nastaví počitadlo na 190 hodin provozu motoru, když systém OBD zjistí, že chybná funkce třídy B1 již není potvrzená a aktivní nebo když jsou všechny chybné funkce třídy B1 vymazány čtecím nástrojem. Počitadlo B1 začne počítat od údaje 190 hodin provozu motoru, jestliže je během 3 sledů operací zjištěna další chybná funkce třídy B1. Počitadlo B1 se vynuluje, jestliže se vyskytnou tři po sobě jdoucí sledy operací, během kterých nebudou zjištěny žádné chybné funkce třídy B1.

Poznámka: Počitadlo B1 neukazuje počet hodin provozu motoru, během kterých byla přítomna jedna konkrétní chybná funkce třídy B1. Počitadlo B1 může sečíst počet hodin dvou nebo více různých chybných funkcí třídy B1, aniž pro některou z nich platil časový údaj, který počitadlo ukazuje. Počitadlo B1 má pouze určit, kdy bude aktivována nepřetržitá indikace MI. Obrázek C2 ilustruje princip počitadla B1 a dodatek 2 obsahuje příklady, které ilustrují jeho logiku. 4.6.5.2.2. Více počitadel B1 Výrobce může použít více počitadel B1. V takovém případě musí být systém schopen přidělit každé chybné funkci třídy B1 konkrétní počitadlo B1. Řízení každého počitadla B1 musí probíhat podle stejných pravidel jako při použití jediného počitadla a každé počitadlo začne počítat, když je zjištěna přiřazená chybná funkce třídy B1.

L 103/349

L 103/350


CS 4.7.

Informace OBD

4.7.1.

Ukládané informace Informace ukládané systémem OBD musí být k dispozici na vyžádání z místa mimo vozidlo ve formě těchto souborů:

4.7.1.1.

a)

informace o stavu motoru;

b)

informace o aktivních chybných funkcích souvisejících s emisemi;

c)

informace k účelům oprav.

Informace o stavu motoru Tyto informace poskytnou správnímu orgánu (1) přehled o statusu indikace chybných funkcí a přiřazené údaje (např. údaje počitadla nepřetržité indikace MI, údaje o připravenosti). Systém OBD poskytne všechny informace (v souladu s příslušným normovaným souborem v dodatku 6) pro externí zkušební zařízení používané při silničních kontrolách, aby mohly být údaje využity a aby měl správní orgán k dispozici tyto informace: a)

informace o selektivní/neselektivní strategii,

b)


c)

informaci o přítomnosti nepřetržité indikace MI,

d)

informace o připravenosti systému OBD,

e)

počet hodin provozu motoru, kdy byla naposledy aktivována nepřetržitá indikace MI (počitadlo nepřetržité indikace MI).

Tyto informace musí být přístupné pouze ke čtení (tj. nesmazatelné). 4.7.1.2.

Informace o aktivních chybných funkcích souvisejících s emisemi Tyto informace poskytnou inspekční stanici (2) podmnožinu údajů OBD souvisejících s motorem, včetně statusu indikátoru chybné funkce a přiřazených údajů (údaje počitadel MI) a seznam aktivních/potvrzených chybných funkcí třídy A a B a přiřazených údajů (např. údaje počitadla B1). Systém OBD poskytne všechny informace (v souladu s příslušným normovaným souborem v dodatku 6) pro externí zkušební zařízení používané při silničních kontrolách, aby mohly být údaje využity a aby měl správní orgán k dispozici tyto informace:

(1) (2)

a)

číslo celosvětového technického předpisu (a revize), které má být začleněno do označení schválení typu podle předpisu č. 49,

b)

informace o selektivní/neselektivní strategii výběru údajů pro displej,

c)


d)

status indikátoru chybné funkce MI,

e)


f)

počet zahřívacích cyklů a počet hodin provozu motoru od okamžiku, kdy byly uložené informace OBD naposledy vymazány,

Tento soubor informací se obvykle používá k základnímu zhodnocení, zda systém motoru odpovídá technickým předpisùm. Tento soubor informací se obvykle používá k podrobnému zhodnocení, zda systém motoru odpovídá technickým předpisùm.

12.4.2008

12.4.2008


CS g)

počet hodin provozu motoru, kdy byla naposledy aktivována nepřetržitá indikace MI (počitadlo nepřetržité indikace MI),

h)

kumulativní počet hodin provozu motoru s nepřetržitou indikací MI (údaje kumulativního počitadla nepřetržité indikace MI),

i)

hodnotu odečtenou z toho počitadla B1, které udává nejvyšší počet hodin provozu motoru,

j)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí třídy A,

k)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí tříd B (B1 a B2),

l)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí třídy B1,

m)

identifikaci/identifikace kalibrování softwaru,

n)

kalibrační ověřovací číslo/čísla.

Tyto informace musí být přístupné pouze ke čtení (tj. nesmazatelné). 4.7.1.3.

Informace k účelům oprav Tyto informace zprostředkují opravářům všechny údaje OBD uvedené v této příloze (např. informace „freezeframe“). Systém OBD poskytne všechny informace (v souladu s příslušným normovaným souborem v dodatku 6) pro externí opravárenské zkušební zařízení, aby mohly být údaje využity a aby měl opravář k dispozici tyto informace: a)

číslo celosvětového technického předpisu (a revize), které má být začleněno do označení schválení typu podle předpisu č. 49,

b)


c)

status indikátoru chybné funkce,

d)


e)

počet zahřívacích cyklů a počet hodin provozu motoru od okamžiku, kdy byly uložené informace OBD naposledy vymazány,

f)

status sledovacích zařízení (tj. „dočasně vyřazen z provozu do konce tohoto jízdního cyklu“, „dokončit tento jízdní cyklus“ nebo „nedokončit tento jízdní cyklus“) od posledního vypnutí motoru pro každé sledovací zařízení využité k údajům o statusu připravenosti,

g)

počet hodin provozu motoru od okamžiku, kdy byl aktivován indikátor chybné funkce (počitadlo nepřetržité indikace MI),

h)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí třídy A,

i)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí tříd B (B1 a B2),

j)

kumulativní počet hodin provozu motoru s nepřetržitou indikací MI (údaje kumulativního počitadla nepřetržité indikace MI),

k)

hodnotu odečtenou z toho počitadla B1, které udává nejvyšší počet hodin provozu motoru,

l)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí třídy B1 a počet hodin provozu motoru z počitadla/počitadel B1,

m)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí třídy C,

L 103/351

L 103/352


CS n)

nevyhodnocené diagnostické chybové kódy DTC a jim přiřazené třídy,

o)

dříve aktivní diagnostické chybové kódy DTC a jim přiřazené třídy,

p)

informace získané v reálném čase o signálech čidel vybraných a podporovaných zařízením původní výbavy a o interních a výstupních signálech (viz odstavec 4.7.2 a dodatek 5),

q)

údaje „freeze-frame“ vyžadované v této příloze (viz odstavec 4.7.1.4 a dodatek 5),

r)

identifikaci/identifikace kalibrování softwaru,

s)

kalibrační ověřovací číslo/čísla.

Systém OBD musí vymazat všechny uložené chybné funkce systému motoru a související údaje (informace o době provozu, „freeze frame“ atd.) v souladu s ustanoveními této přílohy, jestliže je takový požadavek zadán přes externí opravárenské zkušební zařízení v souladu s příslušnou normou stanovenou v dodatku 6. 4.7.1.4.

Informace „freeze frame“ Alespoň jeden soubor informací „freeze frame“ musí být uložen v okamžiku, kdy je na základě rozhodnutí výrobce uložen buď možný diagnostický chybový kód DTC nebo potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC. Výrobci je dovoleno aktualizovat informace „freeze frame“ tehdy, je-li nevyhodnocený diagnostický chybový kód DTC zjištěn znovu. Informace „freeze frame“ obsahují provozní informace o vozidle v okamžiku zjištění chybné funkce a diagnostický chybové kódy DTC přiřazené uloženým údajům. Soubor „freeze frame“ musí obsahovat informace, které jsou uvedeny v tabulce 1 dodatku 5 této přílohy. Soubor „freeze frame“ musí také obsahovat všechny informace z tabulky 2 a 3 dodatku 5 této přílohy, které jsou používány k monitorování nebo regulaci konkrétní řídicí jednotkou, která kód DTC uložila. Při ukládání budou mít informace „freeze frame“ přiřazené chybné funkci třídy A přednost před informacemi přiřazenými chybné funkci třídy B1, které budou mít přednost před informacemi přiřazenými chybné funkci třídy B2 a analogické pravidlo platí pro informace přiřazené chybné funkci třídy C. První zjištěná chybná funkce bude mít přednost před naposledy zjištěnou chybnou funkcí, pokud naposledy zjištěná chybná funkce nespadá do vyšší třídy. Pokud je zařízení monitorováno systémem OBD a nevztahuje se na ně dodatek 5, informace „freeze frame“ musí obsahovat prvky informací pro čidla a ovládací členy tohoto zařízení, podobné těm, které jsou popsány v dodatku 5. To musí být při schvalování na požádání správním orgánem schváleno.

4.7.1.5.

Připravenost Připravenost se nastaví na hodnotu „úplná“, jestliže sledovací zařízení nebo jejich skupina, které s tímto statusem souvisí, byly v provozu od posledního vymazání na žádost externího čtecího nástroje OBD. Připravenost se nastaví na hodnotu „neúplná“, jestliže se na vyžádání externího čtecího zařízení vymaže paměť s chybovými kódy sledovacího zařízení nebo jejich skupiny. Běžné vypnutí motoru nesmí způsobit změnu připravenosti. Pod podmínkou schválení správním orgánem může výrobce požádat, aby byl status připravenosti sledovacího zařízení nastaven tak, aby ukazoval „úplná“, aniž by sledovací zařízení dokončilo činnost, pokud je monitorování dočasně vyřazeno z provozu na několik sledů operací kvůli přetrvávající přítomnosti extrémních provozních podmínek (např. nízká okolní teplota, vysoká nadmořská výška). Všechny takové žádosti musí uvést konkrétní podmínky, za kterých dojde k vyřazení provozu systému sledovacího zařízení, a počet sledů operací, které mají proběhnout bez dokončení monitorování, než je ohlášen status „úplná“ připravenost.

4.7.2.

Informace datového toku Systém OBD musí čtecímu nástroji na vyžádání v reálném čase poskytnout informace uvedené v tabulkách 1 až 4 v dodatku 5 této přílohy (skutečné hodnoty signálu by měly být použity přednostně před náhradními).

12.4.2008

12.4.2008


CS

K výpočtu parametrů zatížení a točivého momentu systém OBD ohlásí nejpřesnější hodnoty, které jsou vypočítány v rámci příslušné elektronické řídicí jednotky (např. řídicího počítače motoru). Tabulka 1 v dodatku 5 obsahuje seznam povinných informací OBD souvisejících se zatížením motoru a otáčkami. Tabulka 2 v dodatku 5 uvádí ostatní informace OBD, které mohou být zařazeny, jestliže je systém emisí nebo OBD používá k aktivaci nebo deaktivaci sledovacích zařízení OBD. Tabulka 3 v dodatku 5 uvádí informace, které musí být uvedeny, jestliže vyplývají z vybavení motoru nebo jestliže je motor snímá nebo vypočítává (1). Na základě rozhodnutí výrobce mohou být zařazeny další informace „freeze frame“ nebo datového toku. Pokud je zařízení monitorováno systémem OBD a nevztahuje se na ně dodatek 5 (např. selektivní katalytická redukce), informace datového toku musí obsahovat prvky informací pro čidla a ovládací členy tohoto zařízení, podobné těm, které jsou popsány v dodatku 5. To musí být při schvalování na požádání správním orgánem schváleno. 4.7.3.

Přístup k informacím OBD Přístup k informacím OBD musí být umožněn v souladu s normami uvedenými v dodatku 6 této přílohy a následujících pododstavců (2). Přístup k informacím OBD nesmí být závislý na žádném přístupovém kódu nebo jiném zařízení nebo metodě, které by mohl poskytnout pouze výrobce či jeho dodavatelé. Vyhodnocení informací OBD nesmí vyžadovat žádné jedinečné dekódovací informace, jestliže tyto informace nejsou veřejně dostupné. Musí být podporována metoda jednotného přístupu ke všem informacím OBD (např. jeden bod/uzel pro všechny informace), která musí umožnit vyhledat všechny informace OBD. Tato metoda musí umožnit přístup k úplným informacím OBD vyžadovaným v této příloze. Tato metoda musí také umožnit přístup ke zvláštním, menším informačním souborům, jak je stanoveno v této příloze (např. informační soubory o shodě s technickými předpisy v případě informací OBD vztahujících se k emisím). Přístup k informacím OBD musí být poskytnut nejméně podle jedné z následujících sérií norem uvedených v dodatku 6: a)

ISO/PAS 27145 (pro rozhraní CAN)

b)

ISO 27145 (pro rozhraní TCP/IP)

c)

SAE J1939-71

Přístup k informacím OBD musí být umožněn drátovým vedením. Údaje OBD musí být systémem OBD poskytnuty na vyžádání čtecího nástroje, který odpovídá požadavkům příslušných norem uvedených v dodatku 6 (komunikace s externím zkušebním zařízením). 4.7.3.1.

Drátové spojení při použití rozhraní CAN Rychlost přenosu drátového spojení datové linky systému OBD musí být buď 250 kbps nebo 500 kbps. Výrobce musí zvolit takovou rychlost přenosu dat a konstrukci, aby systém OBD odpovídal požadavkům norem uvedených v dodatku 6, na které je odkazováno v této příloze. Systém OBD musí umožňovat automatickou detekci mezi těmito dvěma hodnotami rychlosti přenosu dat prováděnou externím zkušebním zařízením.

(1) (2)

Aby byl motor vybavován zařízením pouze za účelem poskytování informací uvedených v tabulkách 2 a 3 přílohy 5, se nevyžaduje. Výrobci je pro účely zpřístupnění informací OBD dovoleno použít přídavný palubní diagnostický displej, jako např. obrazovkový přístroj namontovaný na přístrojové desce. Pro takový přídavný přístroj neplatí požadavky této přílohy.

L 103/353

L 103/354


CS

12.4.2008

Rozhraní spojení vozidla a externího diagnostického zkušebního zařízení (např. čtecího nástroje) musí být normované a splňovat všechny požadavky normy ISO 15031 3 Typ A (napájení 12 VDC), Typ B (napájení 24 VDC) nebo SAE J1939-13 (napájení 12 nebo 24 VDC).

4.7.3.2.

(vyhrazeno pro drátové spojení při použití rozhraní TCP/IP (ethernet))

4.7.3.3.

Umístění konektoru

Konektor musí být umístěn na straně řidiče v prostoru pro nohy, v oblasti vymezené řidičovou stranou vozidla a řidičovou stranou středové konzoly (nebo osou vozidla, nemá-li středovou konzolu) a ne výše než na spodní úrovni volantu, když je nastaven v nejspodnější nastavitelné pozici. Konektor nesmí být umístěn na středové konzole ani v ní (tj. ani na vodorovných plochách v okolí řadiče rychlosti přimontovaného k podlaze, páky ruční brzdy nebo otvorů na nápoje, ani na svislých plochách v okolí stereo přehrávače/rádia, klimatizace nebo ovladačů navigace). Umístění konektoru musí být snadno rozpoznatelné a přístupné (např. při připojování nástroje z prostoru mimo vozidlo). U vozidel vybavených dveřmi na straně řidiče musí být po jejich otevření konektor osobou stojící (nebo v podřepu) vně vozidla na straně řidiče snadno rozpoznatelný a přístupný.

Správní orgán může na žádost výrobce schválit jiné umístění pod podmínkou, že místo namontování bude snadno přístupné a chráněné před náhodným poškozením během běžných provozních podmínek, např. umístění popsané v sérii norem ISO 15031.

Je-li konektor zakryt nebo umístěn ve speciálním panelu, kryt nebo dvířka tohoto prostoru musí jít otevřít ručně, bez použití nástrojů a musí být jasně označeny nápisem „OBD“, aby bylo umístění konektoru zřejmé.

Výrobce může vozidla vybavit dalšími diagnostickými konektory a datovými linkami k jím zvoleným účelům, jiným než jsou povinné funkce OBD. Odpovídá-li tento další konektor podmínkám pro jeden z normovaných diagnostických konektorů povolených dodatkem 6, pouze konektor vyžadovaný v této příloze bude jasně označen nápisem „OBD“, aby jej bylo možné odlišit od jiných podobných konektorů.

4.7.4.

Mazání/nulování informací OBD čtecím nástrojem

Na vyžádání čtecího nástroje budou následující údaje z paměti počítače vymazány nebo přenastaveny na hodnotu stanovenou v této příloze.

Údaje ODB

Smazatelné

Přenastavitelné (1)

status indikátoru chybné funkce

X

informace o připravenosti systému OBD

X

počet hodin provozu motoru od okamžiku, kdy byl aktivován indikátor chybné funkce (počitadlo nepřetržité indikace MI)

X

všechny diagnostické chybové kódy DTC

X

hodnota odečtená z toho počitadla B1, které udává nejvyšší počet hodin provozu motoru

X

počet hodin provozu motoru z počitadla/počitadel B1

X

údaje „freeze frame“ požadované v této příloze

Informace OBD nesmí být smazány v důsledku odpojení baterie/baterií vozidla. (1) na hodnotu stanovenou v příslušné části této přílohy.

X

12.4.2008


CS 4.8.

Elektronické zabezpečení Každé vozidlo vybavené jednotkou regulace emisí musí být vybaveno prvky k zajištění proti úpravám jiným, než které byly schváleny výrobcem. Výrobce úpravy schválí, jestliže jsou nezbytné pro diagnostiku, údržbu, kontrolu, dodatečnou montáž nebo opravy vozidla. Všechny přeprogramovatelné kódy počítače nebo provozní parametry musí být zajištěny proti neoprávněnému zásahu a musí poskytovat úroveň ochrany, která je přinejmenším stejná jako podle ustanovení v normě ISO 15031-7 (SAE J2186) nebo J1939-73 za předpokladu, že se výměna bezpečnostních údajů uskutečňuje pomocí protokolů a diagnostického konektoru, jak je stanoveno v této příloze. Všechny vyměnitelné paměťové čipy sloužící ke kalibraci musí být zality, uzavřeny v zapečetěném obalu nebo chráněny elektronickým algoritmem a nesmějí být změnitelné bez použití speciálních nástrojů a postupů. Parametry pro činnosti motoru zakódované v počítači nesmějí být změnitelné bez použití speciálních nástrojů a postupů (tj. připájené nebo zalité součástky počítače nebo zapečetěný (nebo zapájený) kryt počítače). Výrobci musí podniknout odpovídající kroky, aby nebylo možno u vozidel v provozu nedovoleně zvyšovat maximální dodávku paliva. Výrobci mohou žádat správní orgán o výjimku z jednoho z těchto požadavků pro vozidla, u nichž je nepravděpodobné, že by takovou ochranu potřebovala. Kritérii, podle kterých bude správní orgán hodnotit udělení výjimky, jsou např. využití mikroprocesorů ke kontrole výkonu, schopnost vozidla dosahovat vysokých výkonů a plánovaný objem prodeje vozidel. Výrobci, kteří používají systémy programovatelného počítačového kódu (např. elektricky mazatelnou semipermanentní paměť EEPROM), musí zabránit neoprávněnému přeprogramování. Výrobci musí použít vyspělé ochranné strategie proti neoprávněným zásahům a ochranné funkce proti zapisování, které vyžadují elektronický přístup k počítači umístěnému mimo vozidlo, který provozuje výrobce. Správní orgán může uznat i srovnatelné postupy, jestliže zaručují stejnou úroveň ochrany.

4.9.

Životnost systému OBD Systém OBD musí být navržen a konstruován tak, aby umožňoval identifikovat druhy chybných funkcí během celé doby životnosti vozidla/systému motoru. Všechna dodatečná ustanovení ohledně životnosti systémů OBD obsahuje tato příloha. Systém OBD nesmí být naprogramován nebo konstruován tak, aby se kdykoli po celou dobu životnosti vozidla zcela nebo částečně deaktivoval na základě stáří vozidla a/nebo jeho najetých kilometrů, ani systém nesmí obsahovat algoritmus nebo strategii určenou k průběžnému snižování účinnosti systému OBD.

5.

PROVOZNÍ POŽADAVKY

5.1.

Limitní hodnoty Mezní hodnoty pro příslušná monitorovací kritéria vymezená v dodatku 3 jsou stanoveny v hlavní části tohoto předpisu.

5.2.

Dočasné vyřazování systému OBD z činnosti Schvalovací orgány mohou schválit dočasné vyřazování systému OBD z provozu za podmínek, které stanovují následující pododstavce. Při schvalování nebo schvalování typu musí výrobce poskytnout správnímu orgánu podrobný popis každé strategie, která dočasně vyřazuje systém OBD z provozu, a údaje a/nebo technickou zprávu, které doloží, že monitorování za takových podmínek by bylo nespolehlivé nebo nevhodné.

L 103/355

L 103/356


CS

V každém případě musí být monitorování znovu zapnuto, jakmile podmínky vedoucí k dočasnému vyřazení systému z provozu pominou. 5.2.1.

Bezpečnost provozu motoru/vozidla Výrobci mohou zažádat o schválení vyřazování dotčených systémů OBD z provozu v době, kdy jsou aktivní strategie provozní bezpečnosti. Monitorovací systém OBD nemusí vyhodnocovat součásti během chybné funkce, pokud by takové vyhodnocení vedlo k ohrožení bezpečného používání vozidla.

5.2.2.

Okolní teplota a nadmořská výška Výrobci mohou zažádat o schválení vyřazování sledovacích zařízení systému OBD z provozu, je-li okolní teplota při startování motoru pod hodnotou 266 K (– 7 oC nebo 20 oF) nebo nad 308 K (35 oC nebo 95 oF) nebo ve výškách nad 2 500 m (8 202 stop) nad mořem. Výrobci mohou dále zažádat o schválení vyřazování sledovacích zařízení systému OBD z provozu při jiných okolních teplotách při startování motoru, doloží-li údaji a/nebo technickou zprávou, že za takových okolních teplot by došlo k chybě v diagnostice kvůli jejich vlivu na součást samotnou (např. zamrznutí součásti). Poznámka: Okolní podmínky mohou být určeny nepřímými metodami. Například okolní teplota může být stanovena na základě teploty nasávaného vzduchu.

5.2.3.

Nízká hladina paliva Výrobci mohou zažádat o schválení vyřazování z provozu těch monitorovacích systémů, které jsou ovlivňovány nízkou hladinou paliva nebo v okamžiku, kdy palivo dojde (např. při diagnostikované chybné funkci palivového systému nebo při selhání zapalování). Nízká hladina paliva, kterou lze uvažovat pro takové vyřazení z provozu, nesmí přesáhnout 100 litrů nebo 20 % jmenovitého objemu palivové nádrže, podle toho, která hodnota je nižší.

5.2.4.

Baterie vozidla nebo úrovně systémového napětí Výrobci mohou zažádat o schválení vyřazování z provozu těch monitorovacích systémů, které mohou být ovlivňovány stavem baterie vozidla nebo úrovní systémového napětí.

5.2.4.1.

Nízké napětí U monitorovacích systémů ovlivněných nízkým napětím baterie nebo nízkým systémovým napětím mohou výrobci zažádat o schválení vyřazování z provozu těchto monitorovacích systémů, jestliže napětí baterie nebo systémové napětí klesne pod 90 % jmenovitého napětí (nebo 11,0 V u 12voltové baterie a 22,0 V u 24voltové baterie). Výrobci mohou zažádat o schválení vyšších mezních hodnot napětí pro vyřazování sledovacích systémů z provozu, než jsou tyto. Výrobce musí prokázat, že monitorování při takovém napětí by bylo nespolehlivé a buď že je dlouhodobější provoz vozidla při hodnotách pod kritérii vyřazení z provozu nepravděpodobný nebo že systém OBD baterii nebo systémové napětí monitoruje a zjistí chybnou funkci při napětí, které se používá k vyřazení jiných sledovacích zařízení.

5.2.4.2.

Vysoké napětí Pro monitorovací systémy související s emisemi ovlivňované vysokým napětím baterie vozidla nebo vysokým systémovým napětím mohou výrobci zažádat o schválení vyřazování monitorovacích systémů v případech, kdy napětí baterie nebo systémové napětí překročí výrobcem stanovenou hodnotu. Výrobce prokáže, že monitorování při hodnotách, které překročí jím stanovené hodnoty napětí, by bylo nespolehlivé a buď že se varovná kontrolka elektrického systému nabíjení/alternátoru rozsvítí (nebo bude ukazatel napětí v červené části rozsahu) nebo že systém OBD monitoruje napětí baterie nebo systémové napětí a zjistí chybnou funkci při napětí, které se používá k vyřazení jiných sledovacích zařízení.

5.2.5.

Aktivní PTO (jednotky odběru výkonu) Výrobci mohou zažádat o schválení dočasného vyřazování z provozu dotčených monitorovacích systémů u vozidel, které jsou vybaveny jednotkou odběru výkonu (PTO), pod podmínkou, že je tato jednotka dočasně aktivní.

12.4.2008

12.4.2008


CS 5.2.6.

Nucená regenerace Výrobci mohou zažádat o schválení vyřazování z provozu dotčených monitorovacích systémů OBD během nucené regenerace systému regulace emisí za motorem (např. filtru částic).

5.2.7.

Pomocná strategie pro regulaci emisí (AECS) Výrobci mohou zažádat o schválení vyřazování sledovacích zařízení systému OBD z provozu během provozu pomocné strategie pro regulaci emisí včetně strategií chybné funkce regulace emisí, a sice za takových podmínek, které již nebyly popsány v odstavci 5.2, jestliže jsou monitorovací funkce sledovacího zařízení provozem AECS ovlivněny.

6.

POŽADAVKY NA PROKAZOVÁNÍ Základní prvky prokazování shodnosti systému OBD s požadavky této přílohy jsou tyto:

6.1.

a)

postup výběru systému základního motoru systémů OBD. Systém základního motoru systémů OBD vybírá výrobce po dohodě se správním orgánem;

b)

postup prokazování klasifikace chybné funkce. Výrobce dodá správnímu orgánu klasifikaci každé chybné funkce daného systému základního motoru systémů OBD a nezbytné dokumentační údaje, které odůvodní každou klasifikaci;

c)

postup výběru vhodné poškozené součásti. Ke zkouškám OBD výrobce poskytne na žádost správního orgánu poškozené součásti. Vhodnost těchto součástí se stanoví na základě dokumentačních údajů poskytnutých výrobcem.

Rodina emisních systémů OBD Výrobce zodpovídá za stanovení členů rodiny emisních systémů OBD. Vytváření skupin systémů motorů v rámci rodiny emisních systémů OBD se provede na základě osvědčeného odborného úsudku a musí být schváleno správním orgánem. Motory, které nepatří do stejné rodiny motorů mohou přesto patřit do stejné rodiny emisních systémů OBD.

6.1.1.

Parametry vymezující rodinu emisních systémů OBD Rodinu emisních systémů OBD je možno vymezit základními konstrukčními parametry, které musí být společné u systémů motorů této rodiny. Aby mohly být motory pokládány za motory z téže rodiny motorů s OBD, musí si být podobné v následujících základních parametrech: a)

systémech pro regulaci emisí,

b)

postupech monitorování OBD,

c)

kritériích pro monitorování činnosti a součástí a

d)

parametrech monitorování (např. frekvenci).

Tyto podobnosti musí být prokázány výrobcem pomocí vhodných technických postupů prokazování nebo jinými vhodnými postupy a musí být schváleny správním orgánem. Výrobce může požádat správní orgán o schválení menších rozdílů v metodách monitorování/diagnostiky systémů motoru k regulaci emisí z důvodu rozdílů v uspořádání systémů motoru, jestliže výrobce tyto metody považuje za podobné a jestliže: a)

se liší pouze z toho důvodu, že musí odpovídat vlastnostem dotčených součástí (např. velikosti, průtoku výfukových plynů atd.); nebo

L 103/357

L 103/358


CS b) 6.1.2.

jejich podobnost je stanovena na základě osvědčeného odborného úsudku.

Systém základního motoru systémů OBD Shodnost rodiny emisních systémů OBD s požadavky této přílohy je doložena prokázáním shodnosti systému základního motoru systémů OBD této rodiny. Výběr systému základního motoru systémů OBD provede výrobce a musí být schválen správním orgánem. Před zkouškami může správní orgán výrobce požádat, aby vybral k prokazování ještě další motor. Výrobce může také správnímu orgánu navrhnout, aby byly zkoušeny ještě další motory, aby byla zkouškami pokryta celá rodina emisních systémů OBD.

6.2.

Postupy prokazování klasifikace chybných funkcí Výrobce musí poskytnout dokumentaci, kterou před správním orgánem doloží řádnou klasifikaci každé chybné funkce. Tato dokumentace musí obsahovat analýzu poruch (například části „režim selhání a analýza důsledků“) a může dále obsahovat: a)

výsledky simulací,

b)

výsledky zkoušek,

c)

odkazy na již schválenou klasifikaci.

V následujících odstavcích jsou vyjmenovány požadavky na prokazování správné klasifikace, včetně požadavků na zkoušky. Požadují se minimálně 4 zkoušky, maximální počet zkoušek odpovídá čtyřnásobku počtu rodin motorů v uvažované rodině emisních systémů OBD. Správní orgán může zkrátit zkoušky kdykoli předtím, než je dosaženo tohoto maximálního počtu zkoušek selhání. Ve zvláštních případech, kdy zkoušku klasifikace není možné provést (například je-li aktivní strategie chybné funkce regulace emisí MECS a motor se příslušné zkoušce nemůže podrobit atd.), může být klasifikace chybné funkce provedena na základě odborného zdůvodnění. Taková výjimka musí být výrobcem zdokumentována a podléhá schválení správním orgánem. 6.2.1.

Prokazování klasifikace do třídy A Výrobcova klasifikace chybné funkce do třídy A nepodléhá prokazovací zkoušce. Jestliže správní orgán nesouhlasí s výrobcovou klasifikací chybné funkce to třídy A, požádá správní orgán o překlasifikování do příslušné třídy, tj. B1, B2 nebo C. V takovém případě musí být ve schvalovacím dokumentu zaznamenáno, že klasifikace chybné funkce byla provedena na žádost správního orgánu.

6.2.2.

Prokazování klasifikace do třídy B1 (rozlišení mezi třídou A a B1) K odůvodnění klasifikace chybné funkce do třídy B1 musí dokumentace jednoznačně doložit, že za určitých podmínek (1) budou v důsledku chybné funkce hodnoty emisí nižší než mezní hodnoty OTL. V případě, že správní orgán požádá o zkoušku emisí za účelem doložení klasifikace chybné funkce do třídy B1, výrobce musí doložit, že hodnoty emisí budou v důsledku této chybné funkce za určitých podmínek pod mezními hodnotami OTL: a)

(1)

výrobce vybere se souhlasem správního orgánu podmínky zkoušky;

Mezi podmínky, které mohou ovlivnit, zda a kdy budou mezní hodnoty OTL překročeny, patří stáří systému motoru nebo skutečnost, zda je zkouška prováděna s novou nebo použitou součástí.

12.4.2008

12.4.2008


CS b)

od výrobce se nepožaduje, aby prokázal, že za jiných podmínek jsou hodnoty emisí vyplývající z chybné funkce nad mezními hodnotami OTL.

Jestliže výrobce neprokáže, že klasifikace do třídy B1 je odůvodněná, chybná funkce bude klasifikována jako třída A. 6.2.3.

Prokazování klasifikace do třídy B1 (rozlišení mezi třídou B2 a B1) Jestliže správní orgán nesouhlasí s výrobcovou klasifikací chybné funkce to třídy B1, protože se domnívá, že mezní hodnoty OTL nejsou překročeny, požádá správní orgán o překlasifikování této chybné funkce do třídy B2 nebo C. V takovém případě musí být ve schvalovacích dokumentech zaznamenáno, že klasifikace chybné funkce byla provedena na žádost správního orgánu.

6.2.4.

Prokazování klasifikace do třídy B2 (rozlišení mezi třídou B2 a B1) K odůvodnění klasifikace chybné funkce do třídy B2 musí výrobce prokázat, že hodnoty emisí budou nižší než mezní hodnoty OTL. Jestliže správní orgán nesouhlasí s klasifikací chybné funkce to třídy B2, protože se domnívá, že budou překročeny mezní hodnoty OTL, může výrobce požádat, aby zkouškou prokázal, že hodnoty emisí budou v důsledku chybné funkce nižší než mezní hodnoty OTL. Jestliže se toto zkouškou nepotvrdí, správní orgán požádá o překlasifování dotčené chybné funkce do třídy A nebo B1, výrobce následně příslušnou klasifikaci prokáže a aktualizuje se dokumentace.

6.2.5.

Prokazování klasifikace do třídy B2 (rozlišení mezi třídou B2 a C) Jestliže správní orgán nesouhlasí s výrobcovou klasifikací chybné funkce to třídy B2, protože se domnívá, že mezní hodnoty regulovaných emisí nejsou překročeny, požádá správní orgán o překlasifikování této chybné funkce do třídy C. V takovém případě musí být ve schvalovacích dokumentech zaznamenáno, že klasifikace chybné funkce byla provedena na žádost správního orgánu.

6.2.6.

Prokazování klasifikace do třídy C K odůvodnění klasifikace chybné funkce do třídy C musí výrobce prokázat, že hodnoty emisí budou nižší než mezní hodnoty regulovaných emisí. Jestliže správní orgán nesouhlasí s klasifikací chybné funkce to třídy C, může výrobce požádat, aby zkouškou prokázal, že hodnoty emisí budou v důsledku chybné funkce nižší než mezní hodnoty regulovaných emisí. Jestliže se toto zkouškou nepotvrdí, správní orgán požádá o překlasifování dotčené chybné funkce, výrobce následně příslušnou klasifikaci prokáže a aktualizuje se dokumentace.

6.3.

Postupy prokazování správné činnosti systému OBD Výrobce poskytne správnímu orgánu úplný soubor dokumentace, kterým doloží shodnost systému OBD ohledně jeho monitorovacích funkcích, jehož součástí mohou být: a)

algoritmy a vývojové diagramy

b)

výsledky zkoušek a/nebo simulací

c)

odkazy na již schválené monitorovací systémy atd.

V následujících odstavcích jsou vyjmenovány požadavky na prokazování správné činnosti systému OBD, včetně požadavků na zkoušky. Požadují se minimálně 4 zkoušky, maximální počet zkoušek odpovídá čtyřnásobku počtu rodin motorů v uvažované rodině emisních systémů OBD. Správní orgán může zkrátit zkoušky kdykoli předtím, než je dosaženo tohoto maximálního počtu zkoušek selhání.

L 103/359

L 103/360


CS 6.3.1.

Postupy prokazování správné činnosti systému OBD zkouškami Kromě dodání podkladů uvedených v odstavci 6.3 výrobce prokáže správné fungování monitorování konkrétních systémů pro regulaci emisí nebo součástí pomocí zkoušek na zkušebním stavu podle zkušebních postupů popsaných v odstavci 7.2 této přílohy. V takovém případě výrobce dodá vhodné poškozené součásti nebo elektrické zařízení, které lze použít k simulaci chybné funkce. Správné fungování systému OBD při zjišťování chybné funkce a odezvě na ni (viz také indikace MI, ukládání diagnostických chybových kódů DTC atd.) se prokáže podle odstavce 7.2.

6.3.2.

Postupy stanovení vhodné poškozené součásti (nebo systému). Tento odstavec se vztahuje na případy, kdy je chybná funkce vybraná pro prokazovací zkoušku systému OBD monitorována zkouškou emisí na základě emisí z výfuku (1) (monitorování mezních hodnot emisí – viz odstavec 4.2) k posouzení vhodnosti příslušné poškozené součásti. Ve velmi zvláštních případech nemusí být výběr vhodné součásti nebo systému na základě zkoušek možný (například je-li aktivní strategie chybné funkce regulace emisí MECS a motor se příslušné zkoušce nemůže podrobit atd.). V takových případech bude vhodná poškozená součást vybrána bez zkoušky. Taková výjimka musí být výrobcem zdokumentována a podléhá schválení správním orgánem.

6.3.2.1.

Postup pro výběr vhodné poškozené součásti, která se použije při prokazování správného zjišťování chybných funkcí tříd A a B1. V případě, že v důsledku chybné funkce vybrané správním orgánem hodnoty emisí z výfuku překročí mezní hodnotu OBD, musí výrobce zkouškou emisí podle odstavce 7 prokázat, že poškozená součást nebo zařízení nezpůsobí, aby související emise překročily příslušné mezní hodnoty OTL o více než 20 %.

6.3.2.2.

Výběr vhodné poškozené součásti, která se použije při prokazování správného zjišťování chybných funkcí třídy B2 V případě chybných funkcí třídy B2 a na žádost správního orgánu výrobce zkouškou emisí podle odstavce 7 prokáže, že poškozená součást nebo zařízení nezpůsobí, aby související emise překročily příslušnou mezní hodnotu OTL.

6.3.2.3.

Výběr vhodné poškozené součásti, která se použije při prokazování správného zjišťování chybných funkcí třídy C V případě chybných funkcí třídy C a na žádost správního orgánu výrobce zkouškou emisí podle odstavce 7 prokáže, že poškozená součást nebo zařízení nezpůsobí, aby související emise překročily mezní hodnotu regulovaných emisí.

6.3.3.

Zpráva o zkoušce Zpráva o zkoušce musí obsahovat přinejmenším informace stanovené v dodatku 4.

6.4.

Schválení systému OBD obsahujícího nedostatky

6.4.1.

Schvalovací orgány mohou na žádost výrobce schválit systém OBD i přesto, že obsahuje jeden nebo více nedostatků. Při posuzování žádosti rozhodne správní orgán, zda je splnění požadavků této přílohy technicky možné nebo zda není nárok na splnění nepřiměřený. Schvalovací orgán posoudí údaje výrobce, které budou kromě jiného obsahovat podrobnosti o faktorech jako jsou: technická proveditelnost, přípravná lhůta a cykly výroby včetně zavedení nebo výběhu motorů a zdokonalení programového vybavení počítačů, rozsah, ve kterém bude výsledný systém OBD splňovat požadavky této přílohy, a zda výrobce prokázal přiměřené úsilí při snaze o splnění požadavků této přílohy. Správní orgán nepřijme žádné takové žádosti o uznání nedostatků, jejichž součástí by byla úplná absence povinného diagnostického sledovacího zařízení (tj. úplná absence diagnostického sledovacího zařízení vyžadovaného v dodatku 3).

(1)

Platnost tohoto odstavce bude později kromě sledovacích zařízení mezních hodnot emisí rozšířena na další sledovací zařízení.

12.4.2008

12.4.2008


CS 6.4.2.

Doba, po kterou se připouštějí nedostatky Nedostatek se připouští po dobu jednoho roku od data schválení systému motoru. Jestliže výrobce v dostatečné míře správnímu orgánu prokáže, že k nápravě nedostatku by byly nutné zásadní úpravy motoru a delší doba realizace, může být pro tento nedostatek prodloužena lhůta o jeden rok za předpokladu, že celková doba, po kterou se připustí nedostatky, nepřekročí 3 roky (tzn. přípustné jsou celkem tři období v délce jednoho roku). Výrobce nemůže žádat o další prodloužení doby k připouštění nedostatků.

7.

POSTUPY ZKOUŠEK

7.1.

Zkušební postup Prokazování zkouškou řádné klasifikace chybné funkce a prokazování zkouškou správné činnosti monitorování systému OBD jsou oblasti, kterým je nutno se během zkoušek věnovat odděleně. Například chybná funkce třídy A nevyžaduje klasifikační zkoušku, avšak může být předmětem zkoušky správné činnosti systému OBD. Kde je to vhodné, může být použita stejná zkouška k prokazování správné klasifikace chybné funkce, k výběru vhodné poškozené součásti dodané výrobcem a ke zkoušce správného monitorování systému OBD. Systém motoru, se kterým je systém OBD zkoušen, musí splňovat požadavky na emise stanovené tímto předpisem.

7.1.1.

Zkušební postupy prokazování klasifikace chybných funkcí Jestliže správní orgán požádá výrobce v souladu s odstavcem 6.2 o doložení klasifikace konkrétní chybné funkce zkouškou, prokázání shodnosti bude spočívat v řadě zkoušek emisí. Jestliže správní orgán požádá o zkoušku, kterou se má doložit klasifikace chybné funkce do třídy B1 namísto třídy A, výrobce v souladu s odstavcem 6.2.2 prokáže, že emise jsou v důsledku této konkrétní chybné funkce ve vybraných podmínkách pod mezními hodnotami OTL: a)

výrobce vybere se souhlasem správního orgánu podmínky zkoušky;

b)

od výrobce se nepožaduje, aby prokázal, že za jiných podmínek jsou hodnoty emisí vyplývající z chybné funkce nad mezními hodnotami OTL.

Zkouška emisí může být na žádost výrobce opakována nejvýše třikrát. Jestliže budou výsledkem některé z těchto zkoušek hodnoty pod příslušnou mezní hodnotou OTL, bude klasifikace do třídy B1 schválena. Jestliže správní orgán požádá o doložení klasifikace chybné funkce do třídy B2 namísto třídy B1 nebo klasifikace do třídy C namísto třídy B2, zkoušky emisí se neopakují. Jestliže jsou hodnoty emisí naměřené při zkoušce nad mezní hodnotou OTL případně nad mezní hodnotou emisí, chybnou funkci je nutno překlasifikovat.

Poznámka: Podle odstavce 6.2.1 se tento odstavec nevztahuje na chybné funkce klasifikované jako třída A. 7.1.2.

Zkušební postup prokazování správné činnosti systému OBD Jestliže správní orgán požádá v souladu s odstavcem 6.3. o zkoušku činnosti systému OBD, prokazování shodnosti bude spočívat v následujících krocích: a)

správní orgán vybere chybnou funkci a výrobce dodá odpovídající poškozenou součást nebo systém;

L 103/361

L 103/362


CS

7.1.2.1.

b)

kde se to hodí a bude-li o to požádáno, výrobce zkouškou emisí prokáže, že poškozená součást je vhodná k prokazování správného monitorování;

c)

výrobce prokáže, že odezva systému OBD odpovídá požadavkům této přílohy (tj. indikace MI, ukládání kódů DTC atd.) nejpozději na konci řady zkušebních cyklů OBD.

Výběr vhodné poškozené součásti Když správní orgán výrobce požádá, aby podle odstavce 6.3.2 vybral vhodnou poškozenou součást zkouškou, tento postup bude spočívat ve zkoušce emisí. Jestliže se zjistí, že montáž poškozené součásti nebo zařízení do systému motoru způsobí, že srovnání s mezními hodnotami pro OBD není možné (např. protože nejsou splněny podmínky pro statistické ověření příslušného cyklu zkoušky emisí), je možno považovat selhání této součásti nebo zařízení za vhodné, a to po souhlasu schvalovacího orgánu na základě technických podkladů poskytnutých výrobcem. V případě, že instalace poškozené součásti nebo zařízení do motoru způsobí, že během zkoušky nelze dosáhnout plného zatížení motoru (jako při správně fungujícím motoru), a to ani částečně, je možno považovat selhání této součásti nebo zařízení za vhodné, a to po souhlasu schvalovacího orgánu na základě technických podkladů poskytnutých výrobcem.

7.1.2.2.

Zjišťování chybné funkce Každé sledovací zařízení vybrané správním orgánem ke zkoušce na zkušebním stavu musí projevit takovou odezvu na zavedení vhodné poškozené součásti, jaká splňuje požadavky této přílohy v rámci dvou po sobě jdoucích zkušebních cyklů OBD v souladu s odstavcem 7.2.2 této přílohy. Jestliže bylo v popisu monitorování uvedeno a správním orgánem schváleno, že konkrétní motor vyžaduje k provedení úplného monitorování více než dva sledy operací, počet zkušebních cyklů systému OBD se může na základě požadavků výrobce zvýšit. Každý zkušební cyklus systému OBD musí být během prokazování ohraničen vypnutím motoru. Délka vypnutí do dalšího nastartování musí brát v úvahu monitorování, ke kterému může dojít po vypnutí motoru, a veškeré podmínky, které musí být splněny, aby proběhlo monitorování při následujícím nastartování. Zkoušku lze považovat za úplnou, jakmile systém OBD poskytne odezvu, která splňuje podmínky této přílohy.

7.2.

Příslušné zkoušky Zkouška emisí je zkušebním cyklem používaným k měření regulovaných emisí. Zkušební cyklus systému OBD je zkušebním cyklem používaným při vyhodnocování činnosti sledovacího zařízení OBD. V mnoha případech jsou tyto zkušební cykly totožné.

7.2.1.

Zkušební cyklus emisí Zkušební cyklus k měření emisí popsaný v této příloze je zkušebním cyklem WHTC odpovídajícím popisu v příloze 10.

7.2.2.

Zkušební cyklus systému OBD Celosvětově harmonizovaný zkušební cyklus systému OBD popsaný v této příloze je tou částí zkušebního cyklu WHTC popsaného v příloze 10, která je prováděna za tepla. Na požádání výrobce a se schválením správního orgánu může být jako zkušební cyklus systému OBD použita studená část zkušebního cyklu WHTC. Žádost musí obsahovat části (odborná zdůvodnění, simulace, výsledky zkoušek atd.), kterými se prokáží: a)

požadované výsledky zkušebního cyklu ze sledovacího zařízení, které bude v provozu během skutečných jízd vozidla, a

12.4.2008

12.4.2008


CS b)

7.2.3.

skutečnost, že příslušný celosvětově harmonizovaný nebo na místní úrovni uznaný zkušební cyklus systému OBD se ukázal jako méně vhodný k dotčenému monitorování (např. monitorování spotřeby kapalin).

Provozní podmínky zkoušky K provedení zkušebního cyklu WHTC podle přílohy 10 budou vyžadovány podmínky k provádění zkoušek (tj. teplota, nadmořská výška, kvalita paliva atd.) uvedené v odstavcích 7.2.1 a 7.2.2. V případě zkoušky emisí zaměřené na odůvodnění klasifikace konkrétní chybné funkce do třídy B1 se mohou na základě rozhodnutí výrobce provozní podmínky zkoušky podle odstavce 6.2.2 odchýlit od podmínek ve výše uvedených odstavcích.

7.3.

Zprávy o zkoušce Zpráva o zkoušce musí obsahovat přinejmenším informace stanovené v dodatku 4.

8.

POŽADAVKY NA DOKUMENTACI

8.1.

Dokumentace pro účely schválení Výrobce poskytne soubor dokumentace, který bude obsahovat úplný popis systému OBD. Soubor dokumentace se musí skládat ze dvou částí: a)

první části, která může být stručná, za předpokladu, že obsahuje důkazy vztahů mezi sledovacími zařízeními, čidly/ovládacími členy a provozními podmínkami (tj. popisuje jednak veškeré podmínky, které sledovací zařízení aktivují, a jednak podmínky, které sledovací zařízení deaktivují). Dokumentace musí popisovat provozní funkce systému OBD, včetně členění chybných funkcí pomocí hierarchické klasifikace. Tento materiál si správní orgán ponechá. Zmíněné informace mohou být na požádání poskytnuty zúčastněným stranám;

b)

druhou část obsahující všechny údaje, včetně podrobností o vhodných poškozených součástech nebo systémech a příslušné výsledky zkoušek, které jsou použity jako důkazy k podložení rozhodovacího postupu uvedeného výše, a soupis veškerých vstupních a výstupních signálů, které má systém motoru k dispozici a které systém OBD monitoruje. Tato druhá část musí také popsat hlavní rysy strategie monitorování a rozhodovacího postupu.

Obsah této druhé části zůstane přísně důvěrný. Správní orgán si ji může ponechat, případně si ji může se svolením správního orgánu ponechat výrobce, přičemž ji však musí správnímu orgánu poskytnout k přezkoumání během schvalování nebo kdykoli během období platnosti schválení. 8.1.1.

Dokumentace související s každou monitorovanou součástí nebo systémem Soubor dokumentace obsažený v druhé části musí pro každou monitorovanou součást nebo systém kromě jiného obsahovat následující informace: a)

chybné funkce a příslušné diagnostické chybové kódy DTC,

b)

monitorovací metodu použitou ke zjišťování chybné funkce,

c)

použité parametry a podmínky, které musí být splněny ke zjištění chybné funkce, a je-li to vhodné, i mezní hodnoty kritérií ke zjišťování chyb (monitorování činnosti a součástí),

d)

kritéria pro uložení kódu DTC,

e)

délku monitorování (tj. trvání provozu / kroky nutné k dokončení monitorování) a frekvenci monitorování (např. nepřetržité, jednou za jízdu atp.).

L 103/363

L 103/364


CS 8.1.2.

Dokumentace související s klasifikací chybných funkcí Soubor dokumentace obsažený v druhé části musí pro klasifikaci chybných funkcí kromě jiného obsahovat následující informace. Musí být zdokumentována klasifikace chybné funkce přiřazené každému diagnostickému chybovému kódu DTC. Tato klasifikace se může u různých motorů z jedné rodiny emisních systémů OBD lišit (např. různým jmenovitým výkonem). Tyto informace musí obsahovat odborné zdůvodnění vyžadované v odstavci 4.2 této přílohy ke klasifikaci do tříd A, B1 nebo B2.

8.1.3.

Dokumentace související s rodinou emisních systémů OBD Soubor dokumentace obsažený v druhé části musí pro rodinu emisních systémů OBD kromě jiného obsahovat následující informace. Musí být k dispozici popis rodiny emisních systémů OBD. Tento popis musí obsahovat seznam a popis typů motorů v rodině, popis systém základního motoru systémů OBD a všechny prvky, které charakterizují rodinu v souladu s odstavcem 6.1.1 této přílohy. V případech, kdy rodina emisních systémů OBD zahrnuje motory, které patří do různých rodin motorů, musí být k dispozici souhrnný popis těchto rodin motorů. Výrobce dále musí poskytnout seznam všech vstupních a výstupních elektronických signálů a identifikaci komunikačního protokolu použitého v každé rodině emisních systémů OBD.

8.2.

Dokumentace k montáži systému motoru vybaveného systémem OBD do vozidla Výrobce motoru musí v montážní dokumentaci k systému motoru uvést příslušné požadavky, které zaručí, že vozidlo bude při jízdě na silnici nebo při jiném příslušném použití splňovat požadavky této přílohy. Tato dokumentace musí kromě jiného obsahovat: a)

podrobné technické požadavky včetně opatření zaručujících kompatibilitu se systémem OBD systému motoru;

b)

ověřovací postup, který je nutno provést.

Existence a vhodnost takových požadavků na montáž může být během postupu schválení systému motoru kontrolována. Poznámka: V případě, že výrobce vozidla zažádá o přímé schválení montáže systému OBD do vozidla, se tato dokumentace nepožaduje.

8.3.

Dokumentace s informacemi o systému OBD Musí být splněny požadavky dodatku 7.

9.

DODATKY Dodatek Dodatek Dodatek Dodatek Dodatek Dodatek Dodatek

1: 2: 3: 4: 5: 6: 7:

Schválení montáže systémů OBD Chybné funkce – ilustrace statusu DTC – ilustrace indikace MI a schémata aktivace počitadel Požadavky na monitorování Zpráva o splnění technických požadavků Informace „freeze-frame“ a datového toku Dokumenty referenčních norem Dokumentace s informacemi o systému OBD

12.4.2008

12.4.2008

CS

Úřední věstník Evropské unie Dodatek 1 Schválení montáže systémů OBD

Tento dodatek se týká případu, kdy výrobce vozidla požádá o schválení montáže do vozidla systému/systémů OBD z jedné rodiny emisních systémů OBD, který je / které jsou schvalovány podle požadavků této přílohy. V takovém případě se kromě obecných požadavků této přílohy požaduje prokázání správné montáže. Takové prokázání bude provedeno na základě příslušného konstrukčního prvku, výsledků ověřovacích zkoušek atp. a potvrdí shodnost následujících prvků s požadavky této přílohy: a)

instalace do vozidla ohledně kompatibility se systémem OBD systému motoru,

b)

indikace MI (piktogram, schémata aktivace atd.),

c)

rozhraní drátového spojení.

Musí být zkontrolováno správné rozsvěcení indikátoru MI, ukládání informací a komunikace systému OBD z vozidla mimo něj. Žádná z kontrol však nesmí vyžadovat demontáž systému motoru (např. rozpojení elektrického vedení se připouští).

L 103/365

L 103/366


CS

Dodatek 2 Chybné funkce Ilustrace statusu DTC Ilustrace indikace MI a schémata aktivace počitadel

Účelem tohoto dodatku je ilustrovat požadavky stanovené v odstavcích 4.3 a 4.6.6 této přílohy. Obsahuje tyto obrázky: Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek

1: 2: 3: 4: 5:

Status DTC v případě chybné funkce třídy B1 Status DTC v případě dvou různých, po sobě jdoucích chybných funkcí třídy B1 Status DTC v případě opětovné chybné funkce třídy B1 Chybná funkce třídy A – aktivace indikace MI a počitadla indikátoru MI Chybná funkce třídy B1 – aktivace počitadla B1 v případech 5 použití

Obrázek 1 Status DTC v případě chybné funkce třídy B1

Poznámky:

N, M

—

Označuje bod, ve kterém dochází k monitorování dotčené chybné funkce.

—

Tato příloha vyžaduje identifikaci „klíčových“ sledů operací, během kterých dochází k určitým událostem, a počítání následujících sledů operací. Pro ilustraci tohoto požadavku jsou těmto „klíčovým“ sledům přiřazeny hodnoty N a M. Např. M označuje první sled operací, který následuje po zjištění možné chybné funkce; N označuje sled operací, během které je indikace MI přepnuta do pozice VYPNUTO.

12.4.2008

12.4.2008


CS

Obrázek 2 Status DTC v případě dvou různých, po sobě jdoucích chybných funkcí třídy B1

Poznámky:

N, M N', M'

—


—

Tato příloha vyžaduje identifikaci „klíčových“ sledů operací, během kterých dochází k určitým událostem, a počítání následujících sledů operací. Pro ilustraci tohoto požadavku jsou těmto „klíčovým“ sledům přiřazeny hodnoty N a M pro první chybnou funkci, N' a M' pro druhou. Např. M označuje první sled operací, který následuje po zjištění možné chybné funkce; N označuje sled operací, během které je indikace MI přepnuta do pozice VYPNUTO.

N + 40

—

Čtyřicátý sled operací po prvním zhasnutí indikátoru MI nebo po 200 hodinách provozu motoru, podle toho, co nastane dříve.

Obrázek 3 Status DTC v případě opětovné chybné funkce třídy B1

Poznámky:

—


L 103/367

L 103/368


CS N, M N', M'

—

Tato příloha vyžaduje identifikaci „klíčových“ sledů operací, během kterých dochází k určitým událostem, a počítání následujících sledů operací. Pro ilustraci tohoto požadavku jsou těmto „klíčovým“ sledům přiřazeny hodnoty N a M pro první chybnou funkci, N' a M' pro druhou. Např. M označuje první sled operací, který následuje po zjištění možné chybné funkce; N označuje sled operací, během které je indikace MI přepnuta do pozice VYPNUTO. Obrázek 4 Chybná funkce třídy A – aktivace indikace MI a počitadla indikátoru MI

Obrázek 5 Chybná funkce třídy B1 – aktivace počitadla B1 v případech 5 použití

Poznámka: V tomto příkladu se předpokládá, že je použito pouze jedno počitadlo B1.

12.4.2008

12.4.2008

CS

Úřední věstník Evropské unie Dodatek 3 Požadavky na monitorování

Body tohoto dodatku podávají výčet systémů a součástí, které musí být v souladu s odstavcem 4.2 systémem OBD monitorovány.

BOD 1 MONITOROVÁNÍ ELEKTRICKÝCH/ELEKTRONICKÝCH SOUČÁSTÍ Elektrické/elektronické součásti používané k regulaci nebo monitorování systémů k regulaci emisí popsané v tomto dodatku podléhají monitorování součástí v souladu s ustanoveními odstavce 4.1 této přílohy. Kromě jiného jsou zahrnuty čidla tlaku, čidla teploty, čidla výfukových plynů, výfukový vstřikovač/vstřikovače paliva nebo redukčního činidla, výfukové hořáky nebo topné články, žhavící svíčky, ohřívače nasávaného vzduchu. Všude, kde existuje zpětnovazební regulační okruh, musí systém OBD monitorovat schopnost systému udržovat takovou činnost zpětnovazební regulace, pro jakou je konstruována (tj. zda poskytuje zpětnovazební regulaci v rámci výrobcem udávaného časového intervalu, zda se systému nedaří udržovat zpětnovazební regulaci, zda zpětnovazební regulace překročila vůli, kterou výrobce povoluje) – monitorování součástí.

BOD 2 FILTR ČÁSTIC VZNĚTOVÉHO MOTORU (DPF) NEBO FILTR ČÁSTIC Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků systému DPF u takto vybavených motorů: a)

nosič DPF: přítomnost nosiče DPF – monitorování celkového selhání funkce;

b)

činnost nosiče DPF: ucpání nosiče DPF – celkové selhání funkce;

c)

činnost nosiče DPF: proces filtrování a regenerace (např. hromadění částic během procesu filtrování a odstraňování částic během provozu nucené regenerace) – monitorování činnosti (například vyhodnocování měřitelných vlastností DPF, jako například protitlaku nebo rozdílu tlaků, které nemusí zjistit všechny režimy selhání, které snižují účinnost filtrování).

BOD 3 MONITOROVÁNÍ SELEKTIVNÍ KATALYTICKÉ REDUKCE (SCR) Pro účely tohoto bodu se SCR rozumí selektivní katalytická redukce nebo jiné katalytické zařízení chudých NO x. Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků systému SCR u takto vybavených motorů: a)

aktivní/průnikový vstřikovací systém redukčního činidla: schopnost systému správně regulovat dodávku činidla, ať už je dodáváno výfukovým nebo válcovým vstřikováním – monitorování činnosti;

b)

aktivní/průnikový vstřikovací systém redukčního činidla: dostatek redukčního činidla ve vozidle, odpovídající spotřeba redukčního činidla, je-li použito jiné činidlo než palivo (např. močovina) – monitorování činnosti;

c)

aktivní/průnikové redukční činidlo: v proveditelné míře monitorování kvality redukčního činidla, je-li použito jiné činidlo než palivo (např. močovina) – monitorování činnosti.

L 103/369

L 103/370

CS

Úřední věstník Evropské unie BOD 4 FILTR CHUDÝCH NOx (LNT) (LNT NEBO POHLCOVAČ NOx)

Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků systému LNT u takto vybavených motorů: a)

fungování LNT: schopnost systému LNT pohlcovat/ukládat a provádět konverzi NO x – monitorování činnosti;

b)

LNT systém vstřikování aktivního/průnikového redukčního činidla: schopnost systému správně regulovat dodávku činidla, ať už je dodáváno výfukovým nebo válcovým vstřikováním – monitorování činnosti.

BOD 5 MONITOROVÁNÍ OXIDAČNÍHO KATALYZÁTORU VZNĚTOVÉHO MOTORU (DOC) Tento bod se vztahuje na systémy DOC oddělené od ostatních systémů následného zpracování výfukových plynů. Těm, které jsou obsaženy v obalu systému následného zpracování výfukových plynů, se věnuje příslušný bod tohoto dodatku. Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků systému DOC u takto vybavených motorů: a)

účinnost konverze HC: schopnost systému DOC provádět konverzi HC před zařízeními následného zpracování výfukových plynů – monitorování celkového selhání funkce;

b)

účinnost konverze HC: schopnost systému DOC provádět konverzi HC za zařízeními následného zpracování výfukových plynů – monitorování celkového selhání funkce.

BOD 6 MONITOROVÁNÍ SYSTÉMU RECIRKULACE VÝFUKOVÝCH PLYNŮ (EGR) Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků systému EGR u takto vybavených motorů: a)

vysoký/nízký průtok EGR: schopnost systému EGR udržovat požadovaný průtok EGR a zjišťovat stav, kdy je průtok příliš vysoký nebo příliš nízký – monitorování mezních hodnot emisí;

b)

pomalá odezva ovládacího členu EGR: schopnost systému EGR reagovat na požadavek a dosáhnout požadovaného průtoku v rámci výrobcem udávaného časového intervalu – monitorování činnosti;

c)

chladicí činnost chladiče EGR: schopnost systému chladiče EGR dosáhnout výrobcem udávaného výkonu chlazení – monitorování činnosti.

BOD 7 MONITOROVÁNÍ PALIVOVÉHO SYSTÉMU Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků palivového systému u takto vybavených motorů: a)

regulace tlaku palivového systému: schopnost palivového systému dosáhnout požadovaného tlaku paliva uzavřenou řídicí smyčkou – monitorování činnosti;

b)

regulace tlaku palivového systému: schopnost palivového systému dosáhnout uzavřenou řídicí smyčkou požadovaných hodnot, je-li systém konstruovaný tak, že tlak může být regulován nezávisle na ostatních parametrech – monitorování činnosti;

c)

časování vstřiku paliva: schopnost palivového systému dosáhnout požadovaného časování vstřiku paliva alespoň pro jeden vstřik, jestliže je motor vybaven příslušnými čidly – monitorování činnosti.

12.4.2008

12.4.2008

CS

Úřední věstník Evropské unie BOD 8

REGULAČNÍ SYSTÉM ŘÍZENÍ PROUDU VZDUCHU A TURBODMYCHADLA/PŘEPLŇOVACÍHO TLAKU Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků regulačního systému řízení proudu vzduchu a turbodmychadla/přeplňovacího tlaku u takto vybavených motorů: a)

příliš nízké/vysoké plnění turba: schopnost systému turbodmychadla udržovat požadovaný přeplňovací tlak a zjišťovat stav, kdy je přeplňovací tlak příliš nízký nebo příliš nízký – monitorování mezních hodnot emisí;

b)

pomalá odezva turbodmychadla s proměnnou geometrií (VGT): schopnost systému VGT dosáhnout požadované geometrie v rámci výrobcem udávaného časového intervalu – monitorování činnosti;

c)

chlazení přeplňovacího vzduchu: účinnost systému chlazení přeplňovacího vzduchu – celkové selhání funkce.

BOD 9 SYSTÉM PROMĚNNÉHO ČASOVÁNÍ VENTILŮ (VVT) Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků systému proměnného časování ventilů (VVT) u takto vybavených motorů: a)

chyba cílové hodnoty VVT: schopnost systému VVT dosáhnout požadovaného časování ventilů – monitorování činnosti;

b)

pomalá odezva systému VVT: schopnost systému VVT reagovat na požadavek a dosáhnout požadovaného časování ventilů v rámci výrobcem udávaného časového intervalu – monitorování činnosti.

BOD 10 MONITOROVÁNÍ SELHÁNÍ ZAPALOVÁNÍ Bez předpisů.

BOD 11 MONITOROVÁNÍ SYSTÉMU ODVĚTRÁVÁNÍ KLIKOVÉ SKŘÍNĚ Bez předpisů.

BOD 12 MONITOROVÁNÍ SYSTÉMU CHLAZENÍ MOTORU Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků systému chlazení motoru u takto vybavených motorů: a)

teplota chladicí kapaliny (termostat): trvale otevřený termostat; výrobci nemusí termostat monitorovat v případě, že jeho selhání nezpůsobí deaktivaci žádných jiných sledovacích zařízení OBD – celkové selhání funkce.

Výrobci nemusí monitorovat teplotu chladicí kapaliny ani čidlo teploty chladicí kapaliny, jestliže teplota chladicí kapaliny ani čidlo teploty chladicí kapaliny nejsou používány k aktivaci regulace uzavřenou/zpětnovazebnou řídicí smyčkou žádných systémů regulace emisí a/nebo nezpůsobí deaktivaci žádných jiných sledovacích zařízení.

L 103/371

L 103/372

CS


Výrobci mohou pozastavit nebo odložit činnost sledovacího zařízení do doby, než je dosaženo teploty aktivace uzavřené smyčky, jestliže je motor ve stavu, který by mohl vést k chybným závěrům (např. je-li vozidlo ve volnoběžném provozu déle než 50 až 75 % doby zahřívání).

BOD 13 MONITOROVÁNÍ ČIDLA VÝFUKOVÝCH PLYNŮ Systém OBD musí monitorovat správnou činnost elektrických prvků čidel výfukových plynů u takto vybavených motorů v souladu s bodem 1 tohoto dodatku.

BOD 14 MONITOROVÁNÍ SYSTÉMU REGULACE VOLNOBĚŽNÝCH OTÁČEK Systém OBD musí monitorovat správnou činnost elektrických prvků systémů regulace volnoběžných otáček u takto vybavených motorů v souladu s bodem 1 tohoto dodatku.

12.4.2008

12.4.2008


CS

L 103/373

dodatek 4 Zpráva o splnění technických požadavků

Tato zpráva je vydávána správním orgánem v souladu s odstavci 6.3.3 a 7.3 po kontrole systému OBD nebo rodiny emisních systémů OBD a po potvrzení, že tento systém nebo rodina splňují požadavky tohoto dodatku. Tato zpráva musí obsahovat přesný odkaz na tento dodatek (včetně čísla verze). Zároveň musí obsahovat přesný odkaz na tento předpis (včetně čísla verze). Součástí této zprávy je titulní strana s konečným údajem o shodnosti systému OBD nebo rodiny emisních systémů OBD a těchto 5 bodů: Bod Bod Bod Bod Bod

1 2 3 4 5

INFORMACE O SYSTÉMU OBD INFORMACE O SHODNOSTI SYSTÉMU OBD INFORMACE O NEDOSTATCÍCH INFORMACE O PROKAZOVACÍCH ZKOUŠKÁCH SYSTÉMU OBD PROTOKOL ZKOUŠKY

Minimum, které musí tato technická zpráva a její body obsahovat, uvádí následující příklady. Zpráva musí uvádět, že není dovoleno reprodukovat ani publikovat její výňatky bez písemného svolení správního orgánu, jehož zástupci jsou podepsáni níže.

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA O SPLNĚNÍ POŽADAVKŮ Soubor dokumentace a jím popsaný systém OBD/rodina emisních systémů OBD splňují požadavky tohoto předpisu: Předpis …/verze …/datum výkonu … GTR …/A + B/verze …/datum … Zpráva o splnění požadavků se skládá ze … stran. Místo, datum: … Autor (jméno a podpis) Správní orgán (jméno a razítko)

Bod 1 zprávy o splnění technických požadavků (příklad) INFORMACE O SYSTÉMU OBD 1.

Typ požadovaného schválení

Požadované schválení —

schválení konkrétního systému OBD

ANO/NE

—

schválení rodiny emisních systémů OBD

ANO/NE

—

schválení systému OBD jako člena schválené rodiny emisních systémů OBD

ANO/NE

—

rozšíření k zahrnutí dalšího nového systému motoru do rodiny emisních systémů OBD

ANO/NE

—

rozšíření k zahrnutí konstrukční změny, která má vliv na systém OBD

ANO/NE

—

rozšíření k zahrnutí překlasifikování chybné funkce

ANO/NE

L 103/374

CS 2.


12.4.2008

Informace o systému OBD

Schválení konkrétního systému OBD —

typ/typy (1) rodiny motorů (hodí-li se, viz odstavec 6.1 této přílohy) nebo typ/typy (1) jednotlivého systému/systémů motoru

…

—

popis systému OBD (vystavený výrobcem): reference a datum

…

Schválení rodiny emisních systémů OBD —

seznam rodin motorů dotčených rodinou emisních systémů OBD (hodí-li se, viz odstavec 6.1)

…

—

typ (1) systému základního motoru v rodině emisních systémů OBD

…

—

seznam typů motorů (1) v rodině emisních systémů OBD

…

—

popis systému OBD (vystavený výrobcem): reference a datum

…

Schválení systému OBD jako člena schválené rodiny emisních systémů OBD —

seznam rodin motorů dotčených rodinou emisních systémů OBD (hodí-li se, viz odstavec 6.1)

…

—

typ (1) systému základního motoru v rodině emisních systémů OBD

…

—

seznam typů motorů (1) v rodině emisních systémů OBD

…

—

název rodiny motorů dotčené novým systémem OBD (hodí-li se)

…

—

typ (1) systému motoru dotčeného novým systémem OBD

…

—

rozšířený popis systému OBD (vystavený výrobcem): reference a datum

…

Rozšíření k zahrnutí dalšího nového systému motoru do rodiny emisních systémů OBD —

seznam (rozšířený, je-li to nutné) rodin motorů dotčených rodinou emisních systémů OBD (hodí-li se, viz odstavec 6.1)

…

—

seznam (rozšířený, je-li to nutné) typů motorů (1) v rodině emisních systémů OBD

…

—

aktualizovaný (nový nebo nezměněný) typ (1) systému základního motoru v rodině emisních systémů OBD

…

—

rozšířený popis systému OBD (vystavený výrobcem): reference a datum

…

Rozšíření k zahrnutí konstrukční změny, která má vliv na systém OBD —

seznam rodin motorů (hodí-li se) dotčených konstrukční změnou

…

—

seznam typů motorů (1) dotčených konstrukční změnou

…

—

aktualizovaný (hodí-li se; nový nebo nezměněný) typ (1) systému základního motoru v rodině emisních systémů OBD

…

—

upravený popis systému OBD (vystavený výrobcem): reference a datum

…

Rozšíření k zahrnutí překlasifikování chybné funkce —

seznam rodin motorů (hodí-li se) dotčených překlasifikováním

…

—

seznam typů motorů (1) dotčených překlasifikováním

…

—

upravený popis systému OBD (vystavený výrobcem): reference a datum

…

(1)

podle údajů ve schvalovacím dokumentu.

12.4.2008


CS

L 103/375

Bod 2 zprávy o splnění technických požadavků (příklad) INFORMACE O SHODNOSTI SYSTÉMU OBD 1.

Soubor dokumentace

Jednotlivé části poskytnuté výrobcem v souboru dokumentace k rodině emisních systémů OBD jsou úplné a splňují požadavky odstavce 8 této přílohy v těchto bodech: —

dokumentace související s každou monitorovanou součástí nebo systémem

ANO/NE

—

dokumentace související s každým kódem DTC

ANO/NE

—

dokumentace související s klasifikací chybných funkcí

ANO/NE

—

dokumentace související s rodinou emisních systémů OBD

ANO/NE

Dokumentace vyžadovaná v odstavci 8.2 této přílohy k montáži systému OBD do vozidla byla poskytnuta výrobcem v souboru dokumentace, je úplná a splňuje podmínky této přílohy:

ANO/NE

Montáž systému motoru vybaveného systémem OBD splňuje požadavky dodatku 1 této přílohy:

ANO/NE

2.

Obsah dokumentace

Monitorování —

Sledovací zařízení splňují požadavky odstavce 4.2 této přílohy:

ANO/NE

Klasifikace —

Klasifikace chybných funkcí splňuje požadavky odstavce 4.5 této přílohy:

ANO/NE

Program aktivace indikace MI —

V souladu s odstavcem 4.6.3 této přílohy je program aktivace indikace MI:

Selektivní/neselektivní

Aktivace a zhasínání indikátoru chybné funkce je v souladu s požadavky odstavce 4.6 této přílohy:

ANO/NE

Záznam a mazání kódů DTC —

Záznam a mazání kódů DTC je v souladu s požadavky odstavců 4.3 a 4.4 této přílohy:

ANO/NE

Dočasné vyřazení systému OBD z provozu —

Strategie popsané v souboru dokumentace, které slouží k dočasnému odpojení nebo vyřazení systému OBD z provozu, jsou v souladu s požadavky odstavce 5.2 této přílohy:

ANO/NE

Elektronické zabezpečení systému —

Opatření elektronického zabezpečení systému popsaná výrobcem jsou v souladu s požadavky odstavce 4.8 této přílohy:

ANO/NE

Bod 3 zprávy o splnění technických požadavků (příklad) INFORMACE O NEDOSTATCÍCH Počet nedostatků systému OBD

(např. 4 nedostatky)

Nedostatky splňují požadavky odstavce 6.4 této přílohy:

ANO/NE

Nedostatek č. 1 —

předmět nedostatku

např. měření, zda se koncentrace močoviny (SCR) pohybuje v přípustných mezích

—

doba, po kterou se nedostatek připouští

např. 1 rok / 6 měsíců od data schválení

L 103/376


CS

12.4.2008

(popis nedostatků 2 až n–1) Nedostatek č. n —

předmět nedostatku

např. měření koncentrace NH3 za systémem SCR

—

doba, po kterou se nedostatek připouští

např. 1 rok / 6 měsíců od data schválení

Bod 4 zprávy o splnění technických požadavků (příklad) PROKAZOVACÍ ZKOUŠKY SYSTÉMU OBD 1.

Výsledek zkoušky systému OBD

Výsledky zkoušek Systém OBD popsaný v souboru dokumentace, která je v souladu s výše uvedenými podmínkami, byl úspěšně přezkoušen v souladu s odstavcem 6 této přílohy ohledně prokázání shody sledovacích zařízení a klasifikace chybných funkcí, jak je uvedeno v bodu 5:

ANO/NE

Podrobnosti o prováděných prokazovacích zkouškách jsou uvedeny v bodu 5.

1.1. Zkouška systému OBD na zkušebním stavu Motor —

název motoru (výrobce a obchodní názvy):

…

—

typ motoru (podle údajů ve schvalovacím dokumentu):

…

—

číslo motoru (výrobní číslo):

…

Řídicí jednotky, na které se vztahuje tato příloha (včetně řídicí jednotky motoru) —

hlavní funkce:

…

—

identifikační číslo (software a kalibrace):

…

Diagnostický nástroj (čtecí nástroj použití při zkouškách) —

výrobce:

…

—

typ:

…

—

software / verze:

…

Informace o zkoušce —

okolní podmínky při zkoušce (teplota, vlhkost, tlak):

…

—

místo provedení zkoušky (včetně nadmořské výšky):

…

—

zkušební palivo:

…

—

motorový mazací olej:

…

—

datum zkoušky:

…

2.

Prokazovací zkoušky montáže systému OBD

Kromě prokazování systému OBD/rodiny emisních systémů OBD byla přezkoušena montáž systému OBD/systémů OBD v rodině emisních systémů OBD do vozidla pode ustanovení dodatku 1 uvedené přílohy:

ANO/NE

2.1. Výsledek zkoušky montáže systému OBD Výsledky zkoušky Montáž systému OBD byla na vozidle přezkoušena, montáž systému OBD byla přezkoušena úspěšně v souladu s dodatkem uvedené přílohy:

ANO/NE

12.4.2008

CS


L 103/377

2.2. Přezkoušená montáž Montáž systému OBD byla přezkoušena na vozidle: Zkušební vozidlo —

název vozidla (výrobce a obchodní názvy):

…

—

typ vozidla:

…

—

identifikační číslo vozidla (VIN):

…

Diagnostický nástroj (čtecí nástroj použití při zkouškách) —

výrobce:

—

typ:

... …

—

software / verze:

…

Informace o zkoušce —

místo a datum:

…

L 103/378

Bod 5 zprávy o splnění technických požadavků (příklad) PROTOKOL ZKOUŠKY Prokazovací zkouška systému OBD Prokazování klasifikace chybných funkcí Zkouška

Prokazování činnosti systému OBD

Hodnoty emisí

Klasifikace

Výběr vhodné poškozené součásti

CS

Obecné

Aktivace indikace MI Krátká indikace MI po … cyklu

Pod OTL

Pod EL+X

—

—

—

A

A

6.3.2.1

WHTC

ano

6.3.1

WHTC

nezkoušeno

A

B1

6.3.2.1

WHTC

ano

6.3.1

WHTC

1.

P1…

nezkoušeno

B1

B1

6.3.2.1

WHTC

ano

6.3.1

WHTC

2.

Mechanický ventil EGR

P1…

6.2.2

WHTC

X

B1

B1

nezkoušeno


P1…

6.2.2

WHTC

X

B1

B1

6.3.2.1

WHTC

ano

6.3.1

WHTC

2.

Elektrické čidlo teploty vzduchu

P1…

nezkoušeno

B2

B2

6.3.2.1

WHTC

ano

6.3.1

WHTC

1.

Elektrické čidlo teploty oleje

P1…

6.2.6

C

C

nezkoušeno

Zkoušeno podle odstavce

Dávkovací ventil systému SCR

P2…

nezkoušeno

Elektrický ventil EGR

P1…


Režim selhání

Zkušební cyklus

ETC

X

Konečná klasifikace (1)


Zkušební cyklus

Vhodný


Zkušební cyklus

Nepřetržitá indikace MI po … cyklu

2.

ano

Indikace MI na vyžádání po … cyklu


Nad OTL

Klasifikace navrhovaná výrobcem

Chybový kód

ano

Poznámky: 1) na žádost schvalovacího orgánu může být selhání překlasifikováno do jiné třídy, než kterou navrhoval výrobce. Na tomto listu jsou uvedena pouze selhání, která byla přezkoušena buď z hlediska klasifikace nebo činnosti, a selhání, která byla překlasifikována na žádost schvalovacího orgánu. Chybná funkce se může zkoušet z hlediska klasifikace, činnosti nebo obou těchto hledisek. Uvedený příklad mechanického ventilu EGR ukazuje způsob, jakým jsou tyto 3 případy v tabulce zapracovány.

12.4.2008

12.4.2008


CS

L 103/379

Dodatek 5 Informace „freeze-frame“ a datového toku

Následující tabulky uvádějí informace, kterých se týkají odstavce 4.7.1.4 a 4.7.2 této přílohy.

Tabulka 1 Závazné požadavky:

„Freeze frame“

Datový tok

Vypočítané zatížení (točivý moment motoru jako procentuální hodnota maximálního točivého momentu při momentálních otáčkách motoru)

x

x

Otáčky motoru

x

x

Teplota chladicí kapaliny (nebo ekvivalent)

x

x

Barometrický tlak (měřený přímo nebo odhadnutý)

x

x

„Freeze frame“

Datový tok

Řidičem požadovaný točivý moment motoru (jako procentuální hodnota maximálního točivého momentu motoru)

x

x

Skutečný točivý moment motoru (vypočítaný jako procentuální hodnota maximálního točivého momentu motoru, např. vypočítaný z požadovaného množství vstřikovaného paliva)

x

x

Tabulka 2 Nezávazné informace o otáčkách motoru a zatížení:

Maximální referenční točivý moment motoru

x

Maximální referenční točivý moment motoru jako funkce otáček motoru

x

Čas od nastartování motoru

x

x

Tabulka 3 Nezávazné informace, jsou-li použity emisním systémem nebo systémem OBD k aktivaci nebo deaktivaci některých informací OBD:

„Freeze frame“

Datový tok

Hladina paliva

x

x

Teplota oleje motoru

x

x

Rychlost vozidla

x

x

Napětí v systému řídicího počítače motoru (na hlavním čipu)

x

x

L 103/380


CS

12.4.2008

Tabulka 4

Nezávazné informace, je-li motor takto vybaven, informace snímá nebo vypočítává:

„Freeze frame“

Datový tok

Absolutní nastavení škrtící klapky / nastavení škrtící klapky nasávaného vzduchu (nastavení ventilu používaného k regulaci nasávaného vzduchu)

x

x

Status regulačního systému motorové nafty v případě systému uzavřené smyčky (např. v případě systému uzavřené smyčky regulace tlaku paliva)

x

x

Tlak v rozvodu paliva

x

x

Tlak regulace vstřikování (tj. tlak kapaliny regulující vstřikování paliva)

x

x

Reprezentativní časování vstřiku paliva (začátek prvního hlavního vstřiku)

x

x

Požadovaný tlak v rozvodu paliva

x

x

Požadovaný tlak regulace vstřikování (tj. tlak kapaliny regulující vstřikování paliva)

x

x

Teplota nasávaného vzduchu

x

x

Teplota okolního vzduchu

x

x

Teplota vzduchu na vstupu/výstupu turbodmychadla (kompresor a turbína)

x

x

Tlak na vstupu/výstupu turbodmychadla (kompresor a turbína)

x

x

Teplota přeplňovacího vzduchu (za mezichladičem, je-li použit)

x

x

Skutečný tlak přeplňování

x

x

Průtok vzduchu z čidla hmotnostního průtoku vzduchu

x

x

Požadovaný pracovní cyklus/nastavení ventilu EGR (za předpokladu, že systém EGR je takto regulován)

x

x

Skutečný pracovní cyklus/nastavení ventilu EGR

x

x

Status vývodového hřídele (aktivní nebo neaktivní)

x

x

Poloha plynového pedálu

x

x

Absolutní hodnota polohy pedálu

x

je-li snímána

Momentální spotřeba paliva

x

x

Požadovaný/cílový přeplňovací tlak (je-li přeplňovací tlak použit k regulaci funkce turba)

x

x

Tlak na vstupu filtru částic vznětového motoru (DPF)

x

x

Tlak na výstupu filtru částic vznětového motoru (DPF)

x

x

Tlakový rozdíl filtru částic vznětového motoru (DPF)

x

x

Tlak výfukových plynů na výfukovém ventilu

x

x

Teplota na vstupu filtru částic vznětového motoru (DPF)

x

x

12.4.2008

CS


L 103/381

„Freeze frame“

Datový tok

Teplota na výstupu filtru částic vznětového motoru (DPF)

x

x

Teplota výfukových plynů na výfukovém ventilu

x

x

Otáčky turbodmychadla/turbíny

x

x

Nastavení turbodmychadla s proměnnou geometrií

x

x

Požadované nastavení turbodmychadla s proměnnou geometrií

x

x

Nastavení odlehčovacího ventilu

x

x

Výstup čidla poměru vzduch/palivo

x

Výstup kyslíkového čidla

x

Výstup čidla NOx

x

L 103/382

CS

Úřední věstník Evropské unie Dodatek 6 Dokumenty referenčních norem

Tento dodatek uvádí odkazy na průmyslové normy, které je v souladu s ustanoveními této přílohy nutné dodržovat při opatřování vozidla/motoru sériovým komunikačním rozhraním. Existují tři povolená řešení: ISO 15765-4, SAE J1939-73 nebo ISO/PAS 27145. Existují i další normy ISO a SAE, které jsou použitelné v souladu s ustanoveními této přílohy. Norma ISO 15765-4 a požadavky, na které je v ní odkazováno ke splnění požadavků předpisu WWH-OBD. ISO 15765-4 „Road vehicles – Diagnostics on Controller Area Network (CAN) – Part 4: Requirements for emissions-related systems“ z roku 2006. Norma SAE J1939-73 4 a požadavky, na které je v ní odkazováno ke splnění požadavků předpisu WWH-OBD. J1939-73 „APPLICATION LAYER – DIAGNOSTICS“ z roku 2006. Norma ISO/PAS 27145 a požadavky, na které je v ní odkazováno ke splnění požadavků předpisu WWH-OBD. i)

ISO/PAS 27145-1:2006 Road vehicles – On board diagnostics (WWH-OBD) implementation – Part 1 – General Information and use case definitions

ii)

ISO/PAS 27145-2:2006 Road vehicles – Implementation of WWH-OBD communication requirements – Part 2 – Common emissions-related data dictionary

iii)

ISO/PAS 27145–3:2006 Road vehicles – Implementation of WWH-OBD communication requirements – Part 3 – Common message dictionary

iv)

ISO/PAS 27145–4:2006 Road vehicles – Implementation of WWH-OBD communication requirements – Part 4 – Connection between vehicle and test equipment

Tento předpis v sobě zahrnuje odkazy na následující dokumenty ISO (International Organization of Standards): ISO 15031-3:2004 „Road vehicles – Communication between vehicle and external equipment for emissions-related diagnostics – Part 3: Diagnostic connector and related electrical circuits, specification and use“. Tento předpis v sobě zahrnuje odkazy na následující dokumenty SAE (Society of Automotive Engineers): SAE J2403 „Medium/Heavy-Duty E/E Systems Diagnosis Nomenclature“ ze srpna roku 2004. SAE J1939-13 „Off-Board Diagnostic Connector“ z března roku 2004.

12.4.2008

12.4.2008

CS

Úřední věstník Evropské unie Dodatek 7 Dokumentace s informacemi souvisejícími s OBD

Výrobce vozidla musí způsobem, který stanoví hlavní část tohoto předpisu, poskytnout informace související s OBD požadované v rámci tohoto dodatku, aby byla umožněna výroba náhradních součástí a součástí pro údržbu, diagnostických nástrojů a zkušebních zařízení, kompatibilních se systémem OBD. Náhradní součásti, diagnostické nástroje a zkušební zařízení Tyto informace musí umožnit výrobcům náhradních součástí a součástí pro dodatečnou výbavu vyrábět tyto součásti tak, aby byly kompatibilní se systémem OBD z hlediska bezchybného provozu zajišťujícího ochranu uživatele před chybnou funkcí. Obdobně musí takové informace umožňovat výrobcům diagnostických přístrojů a zkušebních zařízení vyrábět přístroje a zařízení, které slouží k účinné a přesné diagnostice systémů regulace emisí vozidel. V případě náhradních součástí nebo součástí k údržbě je možné informace vyžadovat pouze tehdy, podléhají-li tyto součásti schválení typu nebo jsou-li součástí systému, jenž podléhá schválení typu. Žádost o informace musí přesně uvést vlastnosti typu modelu motoru/typu modelu motoru v rodině motorů, pro které se informace požadují. Musí potvrzovat, že informace se žádají k vývoji dílů nebo konstrukčních částí určených jako náhradní nebo pro dodatečnou výbavu nebo k vývoji diagnostických přístrojů nebo zkušebních zařízení. Opravárenské informace Nejpozději do tří měsíců poté, co výrobce poskytl autorizovanému prodejci nebo opravárenské dílně opravárenské informace, zpřístupní výrobce tyto informace (včetně všech následných změn a doplnění) za přiměřený a nediskriminační poplatek. Výrobce musí rovněž zpřístupnit, je-li nutné za úhradu, technické informace potřebné k opravám nebo údržbě motorových vozidel, pokud se na tyto informace nevztahují práva duševního vlastnictví nebo nejsou předmětem podstatného, tajného a vhodnou formou identifikovatelného know-how. V takovém případě nesmějí být odepřeny nutné technické informace. Oprávněný přístup k takovým informacím mají všechny osoby, jejichž profesí je servis nebo údržba, pomoc při poruchách na silnici, kontrola nebo zkoušení vozidel nebo výroba nebo prodej náhradních součástí nebo dodatečně montovaných součástí, diagnostických nástrojů a zkušebního zařízení. V případě nesplnění požadavků těchto ustanovení správní orgán přijme vhodná opatření, kterými zajistí, aby opravárenské informace byly k dispozici, v souladu s postupy stanovenými pro schválení typu a kontrolu shodnosti v provozu.

L 103/383

AKTY PŘIJATÉ ORGÁNY ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍMI DOHODAMI

Recommend Documents