S t a t i
AKTUÁLNÍ PROBLÉMY SOCIALIZACE MENTÁLNĚ POSTIŽENÝCH KLIENTŮ Artašes Israeljan
Účelem procesu socializace středně těžce mentálně postižených (MP) klientů je snaha o jejich maximální zapojení do normálního života a překonání izolace vyvolané handicapem. Kompenzace jejich defektu, adaptace a socializace závisí ve větší míře na organizaci výchovně-vzdělávacího procesu. Jaké problémy se vyskytují v ústavech sociální péče (ÚSP) v procesu socializace MP k l i e n t ů - t o je téma, o kterém jsme mluvili s pracovníky různých ústavů. Nešlo z naší strany o inspekci či kontrolu, ale o získávání informací o aktuálních problémech socializace MP klientů. Z pochopitelných důvodů proto neuvádíme konkrétní místa ÚSP ani jména pracovníků. Účelem našeho příspěvku je upozornit na některé problémy při socializaci MP mládeže a zvážit možnosti využití vhodných psychoregulačních technik. (Jednu z nich a zkušenosti s její aplikací na mentálně postižených klientech vám přiblížil již článek ve Speciální pedagogice 1 /2001 A. Israeljana: Optimalizace funkčního sta-
vu mentálně postižených klientů psychoregulačním cvičením.) Průzkumu se zúčastnilo 20 odborníků s vysokoškolským nebo středoškolským vzděláním v oboru speciální pedagogika. Nepříliš velký počet respondentů nám nedovoluje generalizovat výsledky, je tedy možné, že popsané problémy nebudou pro některé ÚSP dostatečně aktuální. V průběhu dotazování a besed jsme získali především informace: - o osobnostních zvláštnostech MP klientů v ÚSP, - o aplikaci psychoregulačních metod, - o využití uklidňujících léků při problémovém chování klientů, - o obecných problémech a sociálně-psychologickém klimatu.
Osobnostní zvláštnosti klientů V následujících tabulkách představujeme odpovědi pracovníků ÚSP na naše dotazy tak, jak oni vnímají problém. Jednotlivé odpovědi jsou seřazeny podle množství výskytů.
129
Otázka: „JAKÉ JSOU PROJEVY NEGATIVNÍHO CHOVÁNÍ?" 1 snaha ublížit sobě a ostatním, vztekání, kousání 2 lhaní, vymýšleni, překrucování 3 hádavost, vzájemné popichování 4 hlučné chování 5 staví sebe do vedoucího postavení vůči slabším, ubližuje jim 6 lítost, sebelítost 7 napadání personálu 8 neochota k samoobslužným úkonům 9 nesoustředěnost 10 odcizení věci 11 nespokojenost
1 2 3 4 5 6
„JAKÉ JSOU OSOBNOSTNÍ VLASTNOSTI KLIENTŮ PŘEKÁŽEJÍCÍ V PRÁCI" % agresivita 37 nedodržování osobní čistoty 25 neposlušnost 13 vymýšlení, lhaní 13 nevychovanost 8 nevděčnost 4
Předpokládali jsme, že v odpovědích nalezneme i poznámky ohledně sexuálního chování klientů. Tento aspekt zřejmě pracovníci ÚSP nepovažují za problematický. V tabulce je na předposledním místě „nevychovanost". Pod tento pojem se dá shrnout spousta rozdílných jevů, a proto jsme chtěli upřesnit, co se termínem „nevychovanost" konkrétně míní. Dostali jsme vysvětlení, že je to neschopnost chovat se společensky, soustředěnost jen na sebe a své potřeby a přání. Nejčastěji se vyskytujícím projevem 130
% 26 16 14 11 9 5 5 5 5 2 2
negativního chování je agresivita. Podle získaných výsledků je agresivita klientů vnímána jako nejhorší osobní vlastnost, překážející socializaci MP. Organická porucha mozku ještě neznamená, že postižený jedinec musí mít poruchy chování, projevovat agresivitu a ohrožovat sebe i okolí. Tyto kvality získává postižený jedinec stejně jako zdravý člověk, během života v důsledku interakC e s okolím. U postižených jedinců mohou v důsledku nevhodného sociálního prostředí vzniknout psychické dekompenzace chování neurotického typu. Občas se
setkáváme s problémem, kdy se klient ústavu stává nezvladatelným. Je agresivní, napadá vychovatele i ostatní klienty, především ty, kteří nejsou schopni sami se bránit. Jednou z příčin takového chování je kumulace psychického napětí. Psychické napětí může značně snížit práh agresivního chování; dotyčný začíná velice citlivě a v afektu reagovat na každou maličkost (Bemey 1992; Izard - Tomkins
1966; Machač - Machačová - Hoskovec 1985). V literatuře (Hartl - Hartlová 2000) jsou popsány čtyři stupně agrese: 1. bez vnějších projevů, pouze v myšlení, 2. nadávkou či hrubým slovem, 4. destrukcí, bouchnutím dveří, rozbíjením předmětů, 5. fyzickým napadáním druhých osob. V další tabulce uvádíme popis projevů agresivity:
„JAKÉ JSOU PROJEVY AGRESIVITY?" 1 fyzické napadení a kousáni 2 bušení do nábytku, do dveří 3 sprosté nadávání a hádky 4 křik 5 trhání oblečení Nejvíc jsou zaznamenány projevy agresivity odpovídající čtvrtému stupni. Berney (1992) rozlišuje následující psychofyziologické faktory, které ovlivňují práh agresivního chování: a) afektem řízená agrese: velký význam má psychický stav - hněv, vztek, zlost, zuřivost, strach, úzkost, deprese atd.; b) psychotická agrese: v tomto případě má agrese iracionální základ, podrážděnost a napětí spojené s maniodepresivní psychózou; c) agrese i n d u k o v a n é léky: ačkoliv tranquillizátory mohou redukovat hněv nebo nepřátelstvím poháněnou agresi, mohou také jako vedlejší účinek zvýšit podrážděnost (nejčastěji těmito léky: barbituráty, benzodiazepamy, xanthiny - coffein, theophyl-
% 53 17 13 10 7
lin, antiepileptiky vigabatrin a clonazepam); d) komunikační problémy: poškození řeči, jakékoliv překážky při vyjadřovaní zintenzivňují frustrace a vyvolávají podráždění. Agrese samotná může být svým způsobem formou komunikace. Například sebepoškozování může být nejefektivnějši cestou pro upoutání pozornosti; e) nemoc: například epilepsie; 0 bolest a dyskomfort: agrese může být účinným způsobem ochrany citlivých a bolestivých míst před očekávanými doteky. Abychom měli úplnou představu o agresivitě klientů, požádali jsme vychovatele, aby nám podrobněji popsali podněty, provokující agresivní chování.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
„CO MŮŽE VYPROVOKOVAT AGRESIVITU?" maličkosti, sebemenší změna v okolí i úsměv, různé grimasy hluk netaktní jednání, popuzující příkazy vojenského charakteru naléhání k rychlejší činnosti, spěch počasí nespravedlnost nevšímavost nespokojenost, únava přistižení při nepravostech dotkne-li se někdo klientovy oblíbené věci špatný vztah klienta a vychovatele
Pracovníci ÚSP uváděli většinou podněty sociálního charakteru. Nejčastěji byly poznamenány „maličkosti". Není možné předvídat, co konkrétně může vyvolat agresi. Tyto „maličkosti" většinou nejsou příčinou agrese, ale jen spouštěcím mechanismem. Stejné „maličkosti" v jinou dobu agresivitu nevyvolávají. Při besedách s pracovníky byly zjištěny další podněty, které mohou vyvolat agresivitu: - nevhodné motivační a emoční pozadí, při kterém probíhá výuka nebo činnost, - nepřiměřeně vysoké požadavky, - biorytmus emocionální a sexuální aktivity, - napětí vyvolané špatnými interpersonálními vztahy, nespokojenost s vlastním postavením ve skupině, - nespokojenost související s rodinnými příslušníky (lhostejnost ze strany rodičů, nepravidelnost návštěv atd.). Těchto podnětů lze uvést velké množství, nejsou zde však podstatné. Vždyť napětí a nepříznivý funkční stav během života vzniká rovněž u zdravých lidí. Podstatné je, že zdraví lidé mají dostatek pří132
% 25 18 12 9 9 6 6 6 3 3 3
ležitostí ventilovat napětí, zatímco MP tuto příležitost nemají a jsou zcela závislí na lidech, kteří o ně pečují. Vyloučíme-li psychotické, iracionální formy a agresivní chování vyprovokované bolestí, pro uskutečnění agresivního aktu je ve většině případech zapotřebí sloučení dvou faktorů: 1. Dostatečně vysoká aktivační úroveň úroveň neuropsychického napětí, podrážděnost. Agresi často předchází nenápadná kumulační doba. Podněty vnitřního nebo sociálního charakteru ovlivňují funkční stav, zvyšují napětí a snižují práh agresivního chovaní. 2. Připravenost reagovat agresivním způsobem. Připravenost chápeme jako postoj, který zahrnuje uvědomovanou i neuvědomovanou zaměřenost reagovat agresivním způsobem, což souvisí s dřívějšími zkušenostmi. Pro odstranění neuropsychického napětí a korekce postoje je nutné aplikovat psychoregulační sugestivní metody. Je evidentní, že mentálně postižení jedinci vy-
žadují v tomto směru odbomé psychologické působení. Proto nás zajímalo, v jaké míře jsou v USP aplikovány psychoregulační metody a techniky.
Aplikace psychoregulačních metod Všichni respondenti uvedli, že v jejich
1 2 3
ústavech se neaplikuje žádná psychoregulační metoda, a vyjádřili velkou ochotu a zájem s nějakou metodou se seznámit. Na dotaz, zda by měl personál uplatňovat nějakou metodu psychologické seberegulace, odpovědělo 94 % dotázaných ano a 6 % nevim.
„JAK ČASTO NAVŠTĚVUJE VÁŠ ÚSTAV PSYCHOLOG PSYCHOTERAPEUT?" nevím 2x za 5 let nenavštěvuje
Většina ÚSP nemá svého psychologa a občasné návštěvy obvodního psychiatra nebo psychologa se omezují jen na předpis léků nebo diagnostiku psychomotorického vývoje. Z našeho pohledu je velmi vhodné aplikovat psychoregulační techniky, díky nimž lze dosáhnout: - odstranění neuropsychického napětí, - formování pozitivního zaměření, postoje k sociální interakci a spolupráci, tvorbu nových, zatím neaktuálních motivů,
% 70 15 15
- odstranění nebo přestavby patologicky zformovaných stereotypů, - naznačení cíle, který si sám MP klient není schopen určit, a také upevnit určitý způsob chování v dané situaci, - změny vztahů s okolím a vytvoření vztahů nových, - aktivizace kognitivních funkcí a probuzení skrytých rezerv, - terapie úzkostnosti, - zvýšení schopnosti sebekontroly atd.
Využití uklidňujících léků v důsledku špatného chování
1 2 3 4 5
„POUŽÍVÁTE TLUMÍCÍ PROSTŘEDKY KVÚL1 NEVHODNÉMU CHOVÁNÍ?" ano nevím podle potřeby ne ohrožuje-li sebe a ostatní
% 32 26 21 16 5
Problém distribuce tlumících prostředků v ÚSP je vážnější, něž se na první pohled zdá. Stále se ještě setkáváme s názorem některých vrchních sester, že každý mentálně postižený „přece něco musí dostat na uklidnění". Psychiatr nemá možnost mít pod stálým individuálním dohledem klienta, spoléhá tedy na informace zdravotních sester o stavu a chování kli-
enta. Některým pracovníkům však víc vyhovuje klient „utlumený" než aktivní, V některých ústavech dostávají klienti pravidelně uklidňující léky bez psychoterapeutického působení. V důsledku dlouhodobého přijímání sedativ se vytváří závislost, což přetváří původní formu poruchy do jiné, komplikovanější (Gualtieri 1991).
Obecné problémy v ÚSP a sociálně-psychologické klima 1 2 3
„CO SE VÁM LÍBÍ V ÚSP?" práce s postiženými modernizace ÚSP pracovní podmínky
Pro většinu pracovníků je práce s mentálně postiženými posláním. Při pohovorech bylo zjištěno, že v některých ústavech
1 2 3 4 5
% 80 15 5 probíhaly rozsáhlé stavební rekonstrukce a plánovalo se zlepšení pracovní, výchovné a rehabilitační činnosti ústavu.
„CO SE VAM NELIBÍ V USP?" špatné vztahy mezi personálem v ÚSP mzda velké ložnice styl vedení ústavu práce s postiženými
Upřímně řečeno, dalo by se očekávat, že hlavním negativním faktorem bude mzda, protože je známo, že pracovníci ÚSP nejsou dobře odměňováni, avšak na mzdy si stěžovalo pouze 17 % dotázaných. Závažnějším faktorem, vyvolávajícím nelibost, byly špatné vztahy mezi personálem. Dalších 17 % dotázaných uvedlo jako negativní faktor velké ložnice. Zjišťovali jsme, co to znamená. Ve velkých ložnicích spí společně až 18 klientů. Nemají žádné soukromí, a to zde nemluvíme
% 49 17 17 11 6
hluboce nebo těžce postižených, ale j 0 středním stupni postižení, případně rozhraní lehčího stupně, Na otázku „co se Vám nelíbí v ÚSP" j e n 6 % uvedlo „práce s postiženými", což n á m připadá jako odpověď osob trpících syndromem vyhoření. N a dotaz „myslíte si, že psychologické klima v ÚSP a vztahy mezi personálem se přenášejí na klienty a ovlivňují jejich chov á n í " odpovědělo 100 % respondentů ano". 0
1 2 3 4 5
„CO VÁM V PRÁCI NEJVÍCE PŘEKÁŽÍ?" špatné vztahy v kolektivu nedokonalá legislativa nedostatek metodické pomoci špatná organizace práce připomínky rodičů
Z faktorů překážejících v práci jsou na prvním místě opět špatné vztahy v kolektivu. Hned za nimi následovala nedokonalá legislativa. Problémy spojené s nedokonalostí legislativy nebudou v tomto článku osvětleny. Proces socializace vyžaduje multidisciplinární postup a úzkou spolupráci růz-
1 2 3 4 5 6 7
% 32 28 24 8 8
ných
odborníků. Skutečnost ukazuje, že některých ÚSP je tento složitý proces navíc komplikován špatnými vztahy v kolektivu. Je zřejmé, že panující psychologická atmosféra v ÚSP vážně ovlivňuje kvalitu vykonané práce. Zajímavé jsou také odpovědi na následující otázku:
v
„CÍTÍTE NĚJAKÉ ZMĚNY VAŠÍ OSOBNOSTI ČI VAŠEHO PSYCHICKÉHO STAVU OD DOBY, KDY PRACUJETE S POSTIŽENÝMI?" % ne 51 ano 19 únava 10 naučil jsem se neposlouchat, ale tvářit se zaujatě 5 částečně ovládám emoce 5 dost často cítím lítost 5 jsem trpělivější 5
Závěr Na poslední otázku, zda se zúčastnili nějakého kurzu o psychoregulaci, odpovědělo 80 % respondentů „ne", 15 % „ano", 5 % uvedlo, že cvičí jógu. Na základě získaných údajů lze říci, že ve zkoumaných ústavech nejsou pracovníci dostatečně informováni o psychoregulačních technikách.
Psychologie je věda, která zkoumá a vyhledává cesty a způsoby účinné interakce člověka s okolním světem, proniká do různých sfér lidské činnosti a pomáhá využívat psychické možnosti jedince. Je zpracována a popsána spousta metod a technik, které se aplikují pro zdravé jedince, téměř nic však nebylo aplikováno na MP klientech. Je patmé, že socializaci
MP mládeže středně těžkého stupně je ze strany psychologů věnováno málo pozornosti. Důvody, proč se neaplikuji psychoregulačni metody mohou být: - mínění, že slabomyslnost překáží účinné aplikaci psychologických metod, - mínění, že je to zbytečně ztracený čas, mentálně postižený nebude „chytřejší", - neochota samotných psychologů pracovat s mentálně postiženou klientelou, není to lukrativní, - nedostatečná profesní připravenost psychologů pro práci v oblasti defektologie, - nedostatečná profesní připravenost defektologů, učitelů a vychovatelů pro aplikaci psychologických prostředků ovlivňovaní psychického stavu své klientely. Vysoká profesionalita pracovníka v těchto zaměstnáních souvisí s takovými vlastnostmi jako je trpělivost, neúnavná důkladnost, schopnost chápat klienta a být chápán, umět vytvářet atmosféru důvěry, nepřenášet do profesionální činnosti osobní záležitosti, atd. Všechny tyto kvality jsou spojeny s uměním regulovat svůj psychofyziologický stav. V pomáhajících profesích je velmi důležité umět vytvářet pozitivní niterný postoj a zavčas se zbavit stupňujícího napětí. Psychická vyrovnanost by jistým způsobem pozitivně ovlivnila vztahy
136
v kolektivu. Je přirozené, že chceme-li aplikovat psychoregulační cvičení na našich klientech, měli bychom je především umět aplikovat sami na sobě. Pracovníci výchovného úseku by měli mít informace a znalosti o mechanismech psychoregulace a o jejich účincích. Psychologické působení je nesmírně křehké, a proto je velmi snadné diskreditovat metodu nebo techniku špatným použitím. Instruktor provádějící psychoregulace musí být zkušený a musí pevně věřit v její pozitivní účinek. Literatura: BERNEY, T. P: Aggression and Autism. 4-th congress autism - Evropě Den Haag 1992. GUALTIER1, C. T.: Neuropsychiatry and Behavioral Pharmacology. New York Springer-Verlag 1991. HARTL. P-HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha, Portál 2000. IZARD, C. E. - TOMK1NS, S S.: Affect and behavior: Anxiety as a negative affect. In: Spielberger, Ch. D. (ed): Anxiety and behavior. New York, London, Acad. Press 1966. M ACH AČ, M. - MACHAČOVÁ, H. HOSKOVEC, J.: Emoce a výkonnost. Praha. SPN 1988. SCHULTZ, J. H : Autogenní trénink. Praha, SZN 1969.
