AKTUALIZOVÁNO v květnu 2015 Ve III. části zatím zahrnuty domy s čp. 101 až 110.
HISTORIE ŽDÍRECKÝCH DOMŮ III. III. část obsahuje domy: Čp. 101 – Chvátal; Chvátalovi novostavba, Schuhmeier Čp. 102 – Volencovi, Lukášovi, Kudláček Čp. 103 – Beran; Kasalovi novostavba Čp. 104 – Coufalovi, Cimburková-Coufalová Čp. 105 – Coufalová; lesácký bytový dům novostavba Čp. 106 – Ondráček, Plachá, Zeman, Ulrichová-Zemanová Čp. 107 – Plašil; Novotný novostavba, Culek, Culková Čp. 108 – Janáčkovi, Černá Čp. 109 – Coufal; Coufalovi novostavba Čp. 110 – Švandovi
Čp. 101, st. 172, rodinný dům, Na Rozcestí. Vlastník Ing. Pavel Schuhmeier, Liberec. (Čp. 101 původně Chvátalovi v bývalé slepé uličce, nyní Na Balkáně. Domek zničen bombardováním. Chvátalovi postavili v rámci poválečné stavební obnovy nový rodinný domek v nynější ulici Na Rozcestí. Po smrti téměř všech členů rodiny dědicové domek prodali.)
Chvátalovi čp. 101 (1945)
Schuhmeier čp. 101 (2014)
Čp. 101 Josef [chybně] Chvátal, povozník. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 – Antonín Kolář] Zničeno při náletu. V obnově postaveno v nynější Slepé ulici. Jaroslav Chvátal, syn, domek prodal. [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 – Josef Bílek]
Chvátalovo menší stavení u potoka v čele bývalé „Slepé“ uličky bylo podle Kolářovy ždírecké kroniky postaveno v roce 1920. Toto datum je ale nesprávné, protože obec prodávala Chvátalovi stavební pozemek až v roce 1924. Viz dále. Obýval jej Jan (nikoli Josef, jak píše Kolář) Chvátal s rodinou. Měli menší hospodářství a Chvátal vlastnil i malého koníka a přivydělával si povoznictvím. Mimo jiné v období druhé světové války obstarával se svým věrným koníkem Bobíkem přepravu pošty a nejrůznějších zásilek mezi Ždírcem a Žďárem. „Prrr-díí, Bobíček,“ promlouval ke koníkovi, který se nenechal rušit a kráčel dál známou cestou. Pro další zpestření: - Josef Kosinka /Věra Rudolfová ed./: Kosinkova Žďárská kronika 1900-1945, Město Žďár 2007: str. 69: [1929] Při jednom svátečním odpoledním výletě od Škrdlovic do Vojnova Městce jsme u Karlova minuli bryčku s koňským potahem. Teprve při zpáteční jízdě domů jsem zjistil, že se kůň poplašil, zlámal oj a posádka upravovala bryčku tak, aby dojeli domů do Ždírce. Zastavil jsem, ale majitel mi nedával žádnou vinu. Během týdne jsem však dostal dopis ze Ždírce, abych se přijel s postiženým
panem Chvátalem vyrovnat. Nikomu jsem se s tím nepochlubil a zajel tam. Usmlouval jsem to na 150 korun. - Z vyprávění o povozníku Janu Chvátalovi: Při cestách do Žďáru a zpět vyřizoval nejrůznější zakázky. Kdosi ze Ždírce posílal známým do Polničky máslo. – „Na křižovatce do Polničky bude čekat člověk, tak mu to máslo dáte.“ – Z Polničky se po nějaké době sháněli, kdy dostanou slíbené máslo. Chvátal se po upomenutí bránil, že přece máslo doručil! – „Stál tam chlap, tak se ho ptám: Chceš máslo? Von řek: Chci. Tak sem mu ho dal.“ – Kdo byl ten nenadále obdarovaný, to už se pochopitelně nezjistilo. - V den náletu na Ždírec 9. května 1945 si třiasedmdesátiletý „starý“ Chvátal, jak jsme ho tady všichni znali, zdřímnul za poledne v kuchyni pod oknem na kanapi. Rodina byla na louce za Kopaninou. Byl silně nahluchlý, takže ho nějaké bombardování nemohlo vyvést z míry. Najednou se ale rozrazily dveře ze síňky vedoucí ke chlévu, do kuchyně vběhla vyděšená kráva s utrženým vazákem na krku, přeskočila milého Chvátala a zavřeným oknem proskočila na zahradu. „Já mychlel,“ – Chvátal silně huhňal – „že je to čchert!“ vykládal později. Vydal se tedy milou krávu hledat. Jen co se vzdálil, letadla přiletěla znovu a z chaloupky po přímém zásahu zbyla jen hromádka trosek. Však jsou o tom výmluvné dokumentární fotografie. Chvátalovi, kteří už ve válce ztratili jedenatřicetiletého syna Emila, utíkali po náletu domů a když spatřili tu spoušť, začali milého dědu oplakávat a hledat v té změti trosek. Vrátil se, k jejich radostnému překvapení, domů až večer. S krávou! Ze zápisů obecního zastupitelstva: 9. dubna 1921 Domovské právo uděleno Janu Chvátalovi, nar. 9.11.1872, manželce Marii nar. 9.11.1877 a dítkám Hedvice 18.12.1906, Jaroslavu 10.4.1910, Jindřich 6.7.1901, Emil 10.10.1912. 2. srpna 1924 - odprodati stavební místa Janu Chvátalovi č.p. 55/1 as 400 m2, za 30 hal. 1 m2 18. března 1937 - Marie Chvátalová se přijímá z Brna do svazku obce zdejší 3. června 1938 - Jindřichu Chvátalovi roz. 1901 uděleno domovské právo v Praze Ze zápisů MNV: 25. listopadu 1945 - projednání podaného účtu p. Chvátalem za opravu domku p. Marka Ant., který činí 2.399 Kč a který mu bude zaplacen. Nájemné určeno na 80 Kč měsíčně. [Jde zřejmě nouzové ubytování rodiny v čp. 40 po zničení domku čp. 101.] 6. ledna 1946 Žádosti Denise Kovaleva o udělení domovského listu se vyhovuje a vydá se mu. 30. září 1947 Denis Kovalev udělení stát. občanství: Zemský nár. výbor uděluje čsl. občanství výše jmenovanému. Vzato na vědomí.
V evidenci obyvatel z roku 1950 je uváděn Jan Chvátal, dělník (1872 Macourov). Jeho manželka Marie, rozená Špičková (1877). Jak se Chvátalovi dostali do Ždírce a kde bydleli před postavením domku čp. 101, to zatím nevíme. Ve Ždírci ale prokazatelně bydleli již v roce 1913, protože v Knize konferenčních protokolů ždírecké školy se uvádí mimo jiného: - Propuštění ze školy: ... 3. srpna [1913] propouštěcí vysvědčení obdrží Jan Chvátal. Známky: z mravů 1, z pilnosti 1. (Znamená to, že by se měl narodit 3. srpna 1899.) - Vynesením z 11.XII.1914 sděluje okresní školní rada v Chotěboři, že pomocný válečný výbor v Chotěboři zasílá 21 K na oděv nejchudším dětem mobilisovaných otců. Po dohodě s předsedou místní školní rady opatřeny následující děti kalhotami: Jindřich Chvátal ... ze III. třídy. - V měsíci červenci 1915 a během prázdnin propuštěni budou žáci III. tř.: ... Jindřich Chvátal, narozen 6. července 1901. Známky: z mravů 1, z pilnosti 2. Shrneme-li předchozí poznatky a doplníme o další zatím známé údaje, můžeme o rodině Chvátalových uvést následující data: Jan Chvátal, dělník (1872 Macourov - 1959). Jeho manželka Marie, rozená Špičková (1877-1950). Děti: Marie (Mařenka) (1898 Kohoutov - 1979), tovární mistrová. Měla nemanželského syna. Za druhé světové války byla totálně nasazená v Brně. V roce 1983 pomocná kuchařka ve ždírecké školní jídelně. V pozdním věku se provdala za bývalého donského kozáka, ukrajinského emigranta z dob revoluce v Rusku Denise Kovaleva (1897 N. Minčen - 1977), který žil od roku 1923 ve Ždírci po útěku před ruskou revolucí jako kočí na statku u Fidlerů čp. 61. V době zakládání JZD byl násilně přidělen na Státní statek v Dobkově u Chotěboře, ale posléze se do Ždírce vrátil a byl přijat za člena JZD. Jan (asi 1899 ) ... Jindřich (1901 - ) ... Hedvika (1906-1982), svobodná. Pracovala na krajských komunistických stranických sekretariátech v Pardubicích (nebo v Hradci Králové?). V důchodu dožívala u sestry Marie ve Ždírci. Jaroslav (1910 - ). Žil ještě v roce 1982, protože je uveden na parte sestry Hedviky. Oženil se s třicetiletou Annou Starou, dcerou Tobiáše Starého ze Sobíňova, který nějaký čas bydlel s rodinou ve Ždírci u Korejtků. Anna vystudovala obchodní školu a po zaměstnání u Binků v Krucemburku a po sňatku s Jaroslavem Chvátalem se v roce 1945 přestěhovali do Svitav. Vychovali čtyři děti: Jaroslav automechanik; Vlastimil, inženýr, železniční škola v Žilině; Anna, rehabilitační sestra, (provdaná za Vlastimila Krátkého, bydlí ve Svitavách v domě po rodičích, mají spolu tři syny); Jan, absolvent chemické školy v Pardubicích. Emil (10.10.1912 - 23.12.1943) ze Ždírce čp. 101, stavitelský asistent. Za pokus o útěk z totálního nasazení uvězněn v koncentračním táboře Buchenwald, kde zemřel dne 23. prosince 1943.
Po zničení Chvátalova stavení čp. 101 ve „Slepé“ uličce při náletu sovětských letadel 9. května 1945 si Chvátalovi postavili v rámci poválečné stavební obnovy menší domek stejného popisného čísla v nynější ulici Na Rozcestí (předtím Slepá). Když v roce 1982 zemřela poslední dcera Chvátalových Hedvika, prodal zbývající dědic Jaroslav Chvátal domek manželům Schuhmeierovým z Liberce, kteří jej vlastní podnes. Vlastník nového čp. 101 na st. 172 Pavel Schuhmeier, Liberec V. Doplňující poznámky: - Řada vzpomínek na svérázného donského kozáka Denise Kovaleva, pozdějšího manžela Mařenky Chvátalové (kterou on nazýval Marienka), je uvedena v Historii rodu a gruntu Fidlerových ze Slavíkova a ze Ždírce, 2. vydání, Václav Fidler, 2003. Protože vzpomínky lákaly Denise podívat ještě jednou do rodných míst, vypravili se Kovalevovi někdy v šedesátých letech minulého století na návštěvu do Denisova rodiště na Ukrajině. Vezli s sebou fotografie svého zánovního stavení, protože tamní lidé by neuvěřili, že vlastní takový výstavný domek. Po příjezdu na místo zastihli jen jednu Denisovu sestřenici, která měla za manžela milicionáře. Nepustili je tam ani do kolchozu ani do okresního města, protože neměli „bumážku“. Denis se vrátil z návštěvy rozčarován a velmi zklamán - V roce 1910 jsem získal kontakt na poslední známou žijící členku rodiny Chvátalových, a to Jaroslavovu dceru Annu Krátkou-Chvátalovou, rehabilitační sestru ze Svitav (údajně členku náboženské organizace). Ta bohužel nereagovala jak na ústní žádosti (doručené zprostředkovaně), tak ani na písemnou prosbu o poskytnutí doplňujících informací o rodině. Zbývá poslední možnost, že by se ozval někdo z jejích třech bratrů (Jaroslav, Vlastimil, Jan) nebo některý z jejích třech synů. Všichni s příjmením Chvátal.
Čp. 102, st. 109, rodinný dům, K Lávce. Vlastník Ladislav Kudláček, K lávce 102. (V čp. 102 bydleli původně Volencovi a Lukášovi.)
Kudláčkovi čp. 102 (2009) Vlevo Lukášovi čp. 102 (1945) vpravo trosky Chvátalova čp. 101
Čp. 102 František Volenec, dělník. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 – Antonín Kolář] Nyní Kudláček Ladislav, zeť (1936) [chybný zápis - viz dále]. [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 – Josef Bílek]
Ze zápisů obecního zastupitelstva: 2. srpna 1924 ... odprodati stavební místa ... Janu chvátalovi č.p. 55/1 as 400 m2. Z téže parcely 55/1 prodává se stavební místo Frant. Volencovi vedle Jana Chvátala 2. ledna 1926 Zřídí se nová lávka přes potok u Volencových na obci k Dočekalovým na Balkáně 8. května 1926 Louž u stavení čp. 79 [Laštůvkovi] odvodní se položením cement. rour do potoka. Nově zřízená zde ulice se opraví a při straně nově postavených domků škarpou opatří a z této škarpy voda se svede přes pozemek Václava Berana a Frant. Volence do potoka. Podle těchto záznamů byl domek Volencových, později Lukášových, postaven v období mezi roky 1924-1926. Ze zápisu MNV 12. listopadu 1948: Lukášovi povoleno prozatím zastavět část parcely po Chvátalovi, aby ulice nebyla uzavřena.
František Volenec (16.4.1861), zámečník ve Ždírci č. 40 [dvojdomek u jeníkovské silnice – Markovi, Mísařovi ad.], syn Václava Volence, rolníka z Nezdína č. 41 a jeho manželky Marie, dcery Václava Běhounka z Podmok č. 37. Jeho manželka Otilie, dcera Tomáše Škařoupky, domkáře ve Ždírci č. 11 a jeho manželky Josefy, dcery Martina Sedláka ze Ždírce č. 19. František Volenec a Marie Škařoupková byli oddáni 29.5.1887. (Údaje z matričního zápisu 1.7.1892 o narození jejich syna Rudolfa, který odejel asi v roce 1920 do Ameriky a dalšího syna Karla Valentina, nar. 18.12.1895. Volencovi byli zřejmě příbuzní nebo blízcí známí s rodinou správce ždírecké pily Pacholíka, neboť při křtech obou jejich synů jim byli členové Pacholíkovy rodiny za svědky.) Volencovi si postavili malý domek s menším hospodářstvím v nynější ulici K Lávce. Vychovali deset dětí, několik z nich odešlo za prací do Ameriky. V rodném ždíreckém domku zůstaly bydlet dvě dcery: Ludmila (1908-2005), provdaná Lukášová. Manžel Jan (1908 Svobodné Hamry 1962), tkadlec. Dvě děti: Václav (1931) a Hana (1933) – podrobněji viz u čp. 72. Hedvika (1903-1976), v domácnosti. Provdaná Lukášová, manžel Václav (1905 Svobodné Hamry - 1974), dělník, bratr předchozího Jana Lukáše. Zůstali bydlet v domě manželčiných rodičů čp. 102. Jejich dcera Marie (1938), tkadlena. Manžel Ladislav Kudláček (1936), nástrojař z Trhové Kamenice. Zaměstnán původně v podniku Elektro-Praga Hlinsko, později až do důchodu v pobočce VÚSTE ve Vojnově Městci. Rodina Kudláčkových zůstala bydlet v domě manželčiných rodičů čp. 102. V roce 1960 zbourali starý chlév a stodolu a přistavěli nové obytné místnosti. Kudláčkovi vychovali dvě děti: Marie (1961), tkadlena, provdaná Junová v Krucemburku. Dvě děti Ladislav (1965), železničář, svobodný. Bydlí v rodném domě společně s rodiči.
Vlastnictví čp. 102 na st. 109: Ladislav Kudláček, K Lávce 102.
Čp. 103, st. 237, rodinný dům, Chrudimská. Vlastnictví: Jaroslava Kasalová a Marie Kasalová, Chrudimská 103. (Čp. 103 měl původně domek cestáře Václava Berana v bývalé tzv. slepé uličce, nyní Na Balkáně. Domek zničen při náletu. Jeho čp. obdržela novostavba Jiřího Kasala na křižovatce u Lázničkových.)
V pozadí za Chvátalem Beranovo čp. 103 (1945)
Kasalovi čp. 103 (2014)
Čp. 103 Václav Beran, cestář. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 – Antonín Kolář] Zničeno, neobnoveno, číslo přiděleno Jiřímu Kasalovi na křižovatce (1926). [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 – Josef Bílek]
Ze zápisů obecního zastupitelstva: 8. května 1926 Louž u stavení čp. 79 [Laštůvkovi] odvodní se položením cement. rour do potoka. Nově zřízená zde ulice se opraví a při straně nově postavených domků škarpou opatří a z této škarpy voda se svede přes pozemek Václava Berana a Frant. Volence do potoka. 8. ledna 1928 Na žádost obce Vojkova okres Sedlčany přijat do svazku obce zdejší Václav Beran, cestář, jelikož bydlí v obci více než 10 let Protože se Beranovi po náletu 9.5.1945, kdy byl jejich domek zničen, přestěhovali v červenci 1945 do pohraničního Litíče, existují o jejich rodině pouze kusé údaje. Jejich domek stál v bývalé „slepé“ uličce mezi Coufalovými čp. 104 a Chvátalovými čp. 101 a pocházel někdy z poloviny dvacátých let min. století. Václav Beran byl cestářem. Měli pravděpodobně pět dětí s přibližnými daty narození: Jindřiška (1914) Marie (1923)
Václav (1926?). Bydlel v Hradci Králové, za totality byl povoláním státní kat. Při občasných návštěvách ve Ždírci se bývalým sousedům chlubíval svými „pracovními“ zážitky. Marta (1931) Jarmila (Jaroslava?) (1930 nebo 1932) Čp. 103 po Beranových obdržela novostavba Jiřího Kasala z roku 1957 na křižovatce Chrudimské a Brodské silnice, postavená svépomocí. Bílkova kronika 2. kniha: Nové stavby. V roce 1957 objevilo se ve Ždírci i několik novostaveb: Lesní správa postavila před „Pikulkou“ proti „březině“ velký dům, kde budou kanceláře správy lesů a několik bytů, vilka Kasalových u křižovatky proti Lacinově továrně byla dostavěna a zabydlena ... Rodina Kasalových: Jiří Kasal (1926-2009) z Krucemburku čp. 15, absolvent vyšší textilní školy, zaměstnán jako technik na podnikovém ředitelství Plyšan Hlinsko. Ve Ždírci působil dlouhá léta jako obětavý čelný představitel svazu zahrádkářů a zasloužil se mj. o stavbu a provoz moštárny v býv. objektu čp. 57 (u Sotonů). [Ždírecká kronika, 1984: Zahrádkáři otevřeli 14.10. novou moštárnu ve vykoupeném domku po Sotonových.. Zasloužil se zvláště p. Jiří Kasal.] Manželka Jaroslava (1930), rozená Dvořáková z Krucemburku, účetní a vedoucí skladu ždíreckého Plyšanu, vedoucí ždíreckého kina (po B. Čeplovi). Syn Jiří (1954-2009), vyučen obráběčem kovů, zaměstnán jako vrchní mistr ve ždíreckém Plyšanu. Jeho manželka Marie (1957), rozená Zárybnická ze Sobíňova, vyučená tkadlena, později technička ve ždíreckém Plyšanu. Jejich děti: Iveta (1977), provdaná Korejtková ve Ždírci, dvě děti. Marcela (1978) , provdaná Bartůňková v Ondřejově u Prahy, jedna dcera. Vlastnictví nového čp. 103 na st. 237: Jaroslava Kasalová a Marie Kasalová, Chrudimská 103.
Čp. 104, st. 111, rodinný dům, Na Balkáně. Vlastnictví Marie Cimburková, Vítanov. (V Čp. 104 v bývalé slepé uličce, nyní Na Balkáně, bydleli původně Coufalovi. Po smrti vdovy Františky Coufalové převzala domek dcera Marie, která jej s rodinou užívá k rekreaci.)
Coufalovo čp. 104 (asi 1940)
Coufalovo čp. 104 (1945)
V pozadí Cimburková čp. 104 (2009)
Čp. 104 Josef [chybně] Coufal, obuvník. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 – Antonín Kolář] Dožívá tu Coufalová Františka (1905). [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 – Josef Bílek]
V domku čp. 104 bydlel s rodinou v období Kolářova zápisu Jan Coufal, strojník na Starém Ransku, později katrař na ždírecké pile. Křestní jméno Josef se v rodině Coufalových nevyskytuje. Janovi rodiče: otec Antonín, matka Anna, rozená Svobodová z Krouné – vychovali sedm synů (kde rodina Coufalových bydlela, to se zatím nepodařilo zjistit): Josef, strojník a hajný na ždírecké pile, přezdívaný "Svítil". Antonín (1880 - ), gumař, zaměstnán u Štillů v Krucemburku. Ve stáří ponocný – hlídač na ždírecké pile. Bydliště Ždírec čp. 15. (Později Haramul). František, gumař, bydlištěm v Krucemburku.
Rudolf, gumař, bydlištěm v Krucemburku. Hubert, strojník a gumař. Padl v I. světové válce, jeho jméno je uvedeno na pamětní desce a pomníku padlých ve Ždírci. Bohumil, vyučený strojník, přesídlil do Lenešic. Jan - o tom dále podrobněji. Rodina Coufalových bydlela původně v nájmu u Laštůvků čp. 79, (nyní Fikejslovi) v uličce nazývané mezi místními „slepá“, nyní část Ždírce Na Balkáně. Jan Coufal (1894-1970) se oženil s Františkou Blažejovskou (1905-1989) z Možděnice. Někdy v polovině dvacátých let min. stol. si v téže uličce naproti Laštůvkovým nechali od stavitele Vachka postavit menší domek čp. 104, kde s nimi až do své smrti bydleli staří rodiče Antonín a Anna. Zadlužili se půjčkou u záložny v Krucemburku, na kterou uhradili poslední splátku dne 1. května 1945. Za týden nato, 9. května, byl domek z poloviny zničen zásahem letecké bomby při sovětském bombardování Ždírce. Nikdo z rodiny naštěstí nebyl zabit ani vážněji zraněn. Domek si vlastními silami i vlastním nákladem opět opravili, nepožádali ani o příspěvek z fondu poválečné obnovy. Coufalovi vychovali šest dětí: Hubert (1924-2004), montér v Janáčkově strojírně na Novém Ransku, později letecký mechanik, specialista na proudové motory, voják z povolání. Působil na různých letištích, naposledy v Plzni. Rudolf (1927- ), truhlář, Praha a Zadní Třebáň. Jan (1935-2008) nástrojař, novostavba ve Ždírci n. D. Žďárská čp. 196. Karel-Ladislav (1939), zámečník, žije s rodinou v Chotěboři. Marie (1943), tkadlena, provdaná Cimburková ve Vítanově. Jiří (1947), řečený „Stavák“, zedník, nyní soukromý podnikatel ve stavebnictví. Řadovka čp. 412 ve Ždírci n.D. v části Na Kopaninách. Děti postupně dorůstaly, zakládaly rodiny a odcházely do světa. V čp. 104 nakonec zůstala bydlet vdova Františka Coufalová. Nyní je domek čp. 104 na st. 111 ve vlastnictví dcery Marie CimburkovéCoufalové z Vítanova 115, která jej s rodinou udržuje a užívá k příležitostné rekreaci.
Čp. 105, st. 243, bytový dům, Brodská. Vlastníci bytů: manželé Stanislav a Jana Hančovi; David Jirka; manželé Oldřich a Eliška Michlovi; manželé Pavel a Drahomíra Mühlfaitovi. (Čp. 105 patřilo původně domku vdovy Růženy Coufalové při jeníkovské silnici. Ten byl zničen bombardováním a číslo po něm bylo přiděleno novostavbě administrativní budovy Státních lesů. Po jejím uvolnění a přestavbě na byty nájemníci byty koupili.)
Růžena Coufalová čp. 105 (1945)
„Lesácká“ bytovka čp. 105 (2011)
Čp. 105 Jan [Josef?] Coufal, dělník. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 – Antonín Kolář] Zničeno, neobnoveno. Číslo přiděleno Státním lesům, obytnému domu proti lesoparku (dříve administrativní. budova). [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 – Josef Bílek]
O této rodině nejsou známy bližší údaje. Původní čp. 105 při bývalé jeníkovské silnici bylo podle Pamětní knihy postaveno v roce 1920. Toto datum je ale chybné, protože Volencovo čp. 102 bylo postaveno v období 1924-1926 a sousední Plašilovo čp. 107 po roce 1926. Takže tento domek čp. 105 mohl být postaven někdy ve druhé polovině dvacátých let min. stol. Při náletu v květnu 1945 byl domek zničen a zahynul v něm Oldřich Coufal (1930), syn vdovy Růženy Coufalové. Ze zápisu MNV 6. listopadu 1945: Případ ubytování pí Růž. Coufalové. Zařídí se tak, že rodina Podroužkových nastěhuje se do domku p. Smíška čp. 85, jmenovaná pak místo nich do obecního domku. Bílkova kronika 2. kniha: Nové stavby. V roce 1957 objevilo se ve Ždírci i několik novostaveb: Lesní správa postavila před „Pikulkou“ proti „březině“ velký dům, kde budou kanceláře správy lesů a několik bytů ...
Čp. 105 bylo přiděleno novostavbě administrativní budovy Státních lesů v nynější Brodské ulici. Po jejím uvolnění a přestavbě na byty nájemníci byty po roce 1990 zprivatizovali.
Vlastnictví bytového domu čp. 105 na st. 243: manželé Stanislav a Jana Hančovi; David Jirka; manželé Oldřich a Eliška Michlovi; manželé Pavel a Drahomíra Mühlfaitovi – po 1/4.
Čp. 106, st. 116, objekt k bydlení, Žďárská. Vlastník Eva Ulrichová, Žďárská 106. (Původně Josef Ondráček, výhybkář, řečený „Kytičkář“. Dcera Věra Plachá prodala domek Miroslavu Zemanovi, který jej přestavěl. Nyní ve vlastnictví jejich vdané dcery.)
Vzadu Ondráček Josef čp. 106 (1945)
Ulrichová (Zemanovi) čp. 106 (2014)
Čp. 106 Josef Ondráček, výhybkář. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 – Antonín Kolář] Dcera Věra Plachá prodala domek asi 1982 [chybné datum] Miroslavu Zemanovi (1946), který ho opravil (Žďárská ulice). [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 – Josef Bílek]
Podle ždírecké Pamětní knihy byl domek při bývalé jeníkovské silnici postaven v roce 1920, což je ovšem chybné datování. Z pozdějšího notářského zápisu při prodeji nemovitosti Zemanovým vyplývá, že jej postavili Josef a Růžena Ondráčkovi v roce 1928. V roce 1973 zdědila nemovitost po smrti matky dcera Věra, provdaná Plachá v Olomouci. Josef Ondráček (1899 Ždírec - 1981 Olomouc). Rodiče Josef a Marie (Josef 1871-1945, železničář, zahynul při náletu). Manželka Růžena, rozená Coufalová (1903 - 1973 Olomouc). Oba zemřeli u dcery Věry Plaché-Ondráčkové v Olomouci. Jiné údaje o této rodině nebyly zatím zjištěny, kromě toho, že domek od Věry Plaché koupili v létě roku 1979 Zemanovi, kteří jej přestavěli a zmodernizovali do současné podoby a nastěhovali se v průběhu roku 1980. Miroslav Zeman (1946), lesní dělník z podkrkonošské obce Arnultovice. Manželka Věra (1953), rozená Novotná z Hluboké, pracovala jako dělnice v koželužně Svit v Krucemburku.
Dcera Eva (1974), tkadlena ve ždírecké Dekoře-Jeníček a.s., provdaná Ulrichová. Manžel Stanislav Ulrych (1971), truhlář a lakýrník z Javorníku (Rudník v Podkrkonoší), od roku 1992 pracuje v Intermontu Krucemburk. Jejich děti: Eva (1993) Natálie (2005) Od roku 2008 vlastnictví čp. 106 na st. 116: Eva Ulrichová-Zemanová, Žďárská 106.
Čp. 107, st. 113, rodinný dům, Květinová. Vlastník Anna Culková, Květinová 107. (V čp. 107 bydleli původně Plašilovi, potom Novotných. Zničeno při náletu, po válce postaveno znovu. Culkovi (rodina provdané dcery Novotných) později přestavěli do nynější podoby.)
Plašilovi čp. 107 (1934)
Plašilovi čp. 107 (1945)
Culkovi čp. 107 (2009)
Čp. 107 František Plašil, klempíř. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 – Antonín Kolář] Rozbořen bombou (3 mrtví). Nový na místě postavil zeť Frant. Novotný se stejným číslem, nyní jeho zeť Culek Pavel (1943), Květinová ulice. [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 – Josef Bílek] Ze zápisů obecního zastupitelstva: 18. prosince 1910 Přijetí do obce zdejší Josefa Plašila. K žádosti obce Klokočova ze dne 22. října 1910. č. 389 týkající se přijetí do obce zdejší rodiny Josefa Plašila usneslo se podepsané zastupitelstvo, že jmenovaný více než 10 r. v obci zdejší bydlí a tudíž na základě zák. ze dne 5. prosince
1896 č. 222 ř.z. přijat jest Josef Plašil a jeho manželka Marie za občany obce zdejší, kdežto syn jejich František, který již překročil 24 rok věku svého se do obce zdejší nepřijímá, o čemž budiž obec Klokočov vyrozuměna. 17. června 1926 OZ souhlasí, aby Frant. Plašilovi odprodáno bylo stavební místo ku stavbě ve výměře as 500 m2 za 2,- Kč za 1 m2 vedle Josefa [Jana?] Coufala František Plašil (1883-1945), klempíř, který pracoval v ČKD Praha, se v roce 1910 oženil s Marií Jirouškovou (1888 Čankovice u Chrudimi - 1956). Marie Plašilová sloužila ve Vídni, kde se jim narodila dcera Hedvika (1911-2002). Později se rodina přestěhovala do Ždírce a v tzv. nové ulici (nyní Květinová), kde ve dvacátých letech stavitel Vachek postavil několik menších domků a prodával je zájemcům, koupili domek čp. 107, postavený někdy po roce 1926. Hedvika Plašilová se 9.11.1935 provdala za železničáře Františka Novotného (1911 Kohoutov - 1982) ze Ždírce čp. 112. Františkův otec, truhlář Karel Novotný (1886-1947) z čp. 87 na Jeníkovské silnici, kde žil s rodinou v podnájmu, koupil později Vachkův domek čp. 112, rovněž v Nové ulici, postavený asi po roce 1926. [Jeho rodiči byli František Novotný (1854-1943) ze statku čp. 26 ve Ždírci, a Marie, rozená Kubátová (1858 - ) ze statku. čp. 40 v Jitkově.] Manželka Františka (1889-1979). [Její rodiče: Josef Ondráček, domkář ve Ždírci čp. 67 a Josefa, dcera Josefa Mísaře ze Ždírce čp. 31. – K tomu viz ještě historii čp. 30 a 31.] Poznámka k čp. 26: Statek čp. 26 byl podle robotních seznamů z roku 1777 největším ze vsi. Jeho majitel Wenzl Stehno patřil tehdy mezi tři ždírecké sedláky zařazené v 11. robotní třídě a platil největší daně – 45 zlatých ročně. Václav Stehno je u tohoto gruntu uváděn jako vlastník ještě v tzv. josefském katastru z roku 1785. Ve stabilním katastru z roku 1838 byl zde už majitelem Josef Smejkal. Ten pocházel z Peršíkova a dostal se na grunt čp. 26 sňatkem s Kateřinou, dcerou tehdejšího majitele Jana Stehny a matky Kateřiny, rozené Pujmanové. K tomu vlastnil ještě protější čp. 49 (pozdější Šupitovo a pak Sotonovo). Rod Novotných, pocházející ze ždíreckého čp. 18, získal statek čp. 26 někdy v období 1841-1848. – O ždíreckých Novotných viz ještě v historiích čp. 26, 19, 112 a 134. Novotných bydleli pak společně s Plašilovými v domku čp. 107. Zde se jim narodily tři děti: Zdeňka (19.6.1936 - 9.5.1945) Věra (1938) František (2.9.1943 - 9.5.1945) Poklidný život celé rodiny byl násilně přerván náletem sovětských letadel v poledne 9. května 1945, kdy po přímém zásahu tří bomb zahynuli v domku dvaašedesátiletý dědeček Plašilů, devítiletá Zdeňka a dvacetiměsíční František. Oba rodiče Novotných a babička Plašilová byli zraněni; bez větších zranění vyvázla pouze sedmiletá Věra. Po vyléčení se Novotných s babičkou Plašilovou odstěhovali do pohraniční Zubrnice v okrese Ústí n. L, kde bydleli na železniční zastávce. (Ždírecká kronika: Dnes,
15. srpna 1945, se odstěhovaly rodiny Františka Novotného a Josefa Buraně; oba mají chalupy od bombardování srovnány se zemí; s nimi odjela Marie Plašilová.) Otec František dojížděl přitom do Ždírce, kde likvidoval trosky a stavěl nový domek, který dokončil v roce 1949. Obec do něho nastěhovala rodinu Františka Ondráčka („Šroubka“), která zde bydlela až do roku 1955, kdy se přestěhovala do své novostavby čp. 55 v ulici 5. května. Když sem potom chtěli nastěhovat dalšího ždíreckého „bezdomovce“ Františka Samce, vrátili se Novotných v dubnu 1955 z pohraničí do Ždírce a usídlili se ve svém novém domku. Ještě v pohraničí se jim narodily dvě dcery: Anna (1946) – o té viz dále. Jana (1951-2013) se provdala za Jiřího Jandu (1948), opraváře zemědělských strojů. V roce 1973 si postavili rodinný dům čp. 359 v Hamerské ulici. Mají spolu dvě děti - Petra a Janu. Anna Novotná se provdala za Pavla Culka (1943-2007), zedníka ze Ždírce n. D. čp. 83. [Jeho rodiči byli: František Culek (1913 Nový Studenec - 1965), strojník na ždírecké pile a Pavlína (1914 Zdeslavice u Kutné Hory - 2007), tkadlena, rozená Padevítová.] Culkovi bydleli společně s matkou Hedvikou Novotnou a sestrou Věrou v domku čp. 107, kde jim narodily dvě děti: Jana (1968), ekonomka, provdaná Kovačková. Po rozvodu bydlí v domě rodičů čp. 107 spolu se svými dvěma syny Ondřejem (1988) a Lukášem (1991). Radek (1969), mistr na ždírecké pile. Manželka Kateřina (1977). Rodina bydlí v novostavbě K Doubravce čp. 639. Radek Culek má z prvního manželství dcery Terezu a Adélu, z druhého manželství syna Radka. V roce 1975 provedli Culkovi společně s matkou Hedvikou Novotnou-Plašilovou a Anninou sestrou Věrou Novotnou celkovou přestavbu malého domku na výstavnou vilku s nástavbou patra a postupně přistavovali garáže a hospodářské příslušenství.
Vlastnictví rodinného domu čp. 107 na st. 113 Anna Culková, Květinová 107.
Čp. 108, st. 114, rodinný dům, Květinová. Vlastník Pavlína Černá, Květinová 108. (Původně Rudolf, potom Miloslav Janáčkovi, zničeno při bombardování. Janáčkovi domek opravili. Poslední přestavbu provedla rodina Janáčkovy vnučky.)
Janáčkovi čp. 108 (1945)
Černých čp. 108 (2009)
Čp. 108 Rudolf Janáček, dělník. Postaveno 1920. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 – Antonín Kolář] Zničen při náletu. Majitel i jeho manželka přišli o nohu. Znovu postaveno. Nyní syn Miloslav Janáček (1923), Květinová ulice. [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 – Josef Bílek]
Ze zápisů obecního zastupitelstva: 6. srpna 1926 OZ se usnáší, že se Rudolfu Janáčkovi odprodá část stavební parcely č.kat. 355 vedle P. Koukala, a sice za 2,- Kč za 1 m2 Ze zápisů MNV: 17. prosince 1945 Oběžník ministerstva vnitra č. Z/I-32841/45 ze dne 13.XI.1945, jímž se mají všichni bývalí činovníci Kuratoria zbavit funkcí ve všech veřejnoprávních korporacích po dobu tří let. 30. září 1947 Složení slibu Miloslava Janáčka za Jiřího Matějku, který odchází na vojnu Rudolf Janáček, cestář ze Sobíňova (1899-1954), manželka Alžběta, rozená Marková z Nového Ranska (1898-1985). Člen fašistické obce. Po roce 1926 si postavili menší rodinný domek čp. 108 v nynější ulici Květinové, ve Ždírci n.D.
Dvě děti: Miloslav (1923-1994), kovosoustružník. Za druhé světové války vedoucí Kuratoria mládeže ve Ždírci. Později vedoucí cechu v podniku Chepos Chotěboř, dlouholetý veřejný funkcionář ve Ždírci n.D. a předseda MNV v období 1957-1964. Manželka Stanislava (1929-2005), dělnice, rozená Nevolová z Horního Studence. Jejich děti: Oldřich (1949), soustružník, Ždírec n.D., Hamerská čp. 372. Stanislav (1951), zedník, Ždírec n.D., Hamerská čp. 373 (dvojdům). Oldřich (10.5.1931 - 9.5.1945) - zahynul při náletu na Ždírec. Domek čp. 108 byl při náletu 9.5.1945 téměř celý zničen, přičemž zahynul mladší syn Oldřich, Alžběta Janáčková ztratila celou nohu a Rudolf Janáček přišel o nohu pod kolenem. Poté domek obnovili a v padesátých letech přistavěl syn Miloslav dílnu, později ještě garáž. Vdova Stanislava Janáčková-Nevolová zde bydlela s rodinou své vnučky Pavlíny Černé (1975), prostřední dcerou syna Stanislava. Manžel Pavlíny Petr Černý (1974), truhlář z Rychnova nad Kněžnou. Dcera Kateřina (1994).
Vlastnictví čp. 108 na st. 114: Pavlína Černá, Květinová 108.
Čp. 109, st. 115, rodinný dům, Žďárská. Vlastníci: Stanislava Brázdová, Žďár nad Sázavou; Ing. Jiří Coufal, Žďár nad Sázavou. (V čp. 109 bydlel původně truhlář Václav Coufal. Zničeno při bombardování, celá rodina zahynula. Synovec původního majitele Stanislav Coufal obnovil dům na stejném místě.)
Coufalovi čp. 109 - u konzumu (1935)
Coufalovi čp. 109 (1945)
Vlasta Coufalová čp. 109 (2009)
Čp. 109 Václav Coufal, truhlář. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 – Antonín Kolář] Rozbořen při náletu, 6 mrtvých. Znovu postavil Coufal Stanislav, nyní jeho syn. [Nepřesný zápis - viz dále.] [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 – Josef Bílek]
Truhlář Václav Coufal (1890 - 9.5.1945) byl nejstarším synem Václava Coufala ze Ždírce čp. 17 (později Mísařovi, Kasalovi, nyní Svitákovi v části U Pošty) a jeho manželky Anny. Kromě nejstaršího Václava měli Coufalovi ještě dalších pět dětí: Růžena (1893-1959), provdaná Mísařová, Ždírec čp. 17. Kateřina ( - 1969), provdaná Smíšková. Stanislav (viz dále).
Františka (1904-1990), švadlena, svobodná, Ždírec čp. 17. František (1907-1944), manželka Žofie. Dcera Alena, provdaná Havlíková, Krucemburk čp. 138. Václav Coufal s manželkou Emilií (1892 - 9.5.1945) asi v roce 1926 postavili rodinný domek čp. 109 ve Ždírci u bývalé jeníkovské silnice, nynější Žďárské. Měli dvě děti: Miroslav (1923 - 9.5.1945) Miroslava (1925 - 9.5.1945), provdaná Velíková. Manžel Ladislav Velík (17.5.1921 9.5.1945), dělník. Při náletu sovětských letadel na Ždírec 9. května 1945 po přímém zásahu bomby celá tato pětičlenná rodina zahynula. Kromě nich zabila bomba v tomto domě ještě nájemnici Annu Kovaříkovou (1903-1945), manželku železničáře, jejíž manžel, jako jediný z domu přežil, neboť byl právě ve službě. Bratr výše uvedeného truhláře Václava Coufala Stanislav Coufal (1901-1982) byl ženatý v Krucemburku. Manželka Marie (1904 - ), rozená Ondráčková ze Ždírce čp. 87. Měli tři děti: Stanislav (1926-1992) - viz dále. Věra, provdaná Korejtková, Hořice v Podkrkonoší. Zdeněk, Krucemburk čp. 252. Stanislav Coufal ml. se oženil s Vlastou Novákovou (1930) ze Škrdlovic. Její rodiče: otec Jaroslav Novák (1901-1978), zedník, matka Anna (1905-1978), rozená Peterková z Polničky. Po svatbě bydleli Coufalovi nějaký čas v Krucemburku čp. 252 u manželových rodičů a v roce 1959 si na místě původního domku čp. 109 zničeného náletem postavili svépomocí nový rodinný domek stejného popisného čísla. Vychovali dvě děti: Vlastislav (1952), ženatý, tři děti, žije s rodinou ve Žďáru nad Sázavou. Stanislava (1954), provdaná Brázdová, dvě děti. Žďár nad Sázavou. V rodinném domku čp. 109, který kromě běžné údržby nebyl přestavován, žije nyní vdova Vlasta Coufalová.
Vlastníci čp. 109 na st. 115: Stanislava Brázdová-Coufalová, Žďár nad Sázavou a Ing. Jiří Coufal, Žďár nad Sázavou.
Čp. 110, st. 126, rodinný dům, Chrudimská. Vlastník Miroslav Švanda, Chrudimská 110. (Původně listonoš Ferdinand Švanda, potom jeho syn Oldřich. Zničeno při náletu, obnoveno. Nyní vnuk původního majitele.)
Švandovi čp. 110 (asi 1935)
Švandovi čp. 110 (1945)
Miroslav Švanda čp. 110 (2014)
Čp. 110 Ferdinand Švanda, listonoš. [Zápis v Pamětní knize obce Ždírecké, 1932 – Antonín Kolář] Rozbořen při náletu. nyní syn Oldřich Švanda (1913) Chrudimská ulice. [Zápis ve ždírecké kronice, 1987 – Josef Bílek] Ze zápisu obecního zastupitelstva 19. listopadu 1926: Projednána žádost obce Chlumu o přijetí Ferdinanda Švandy, listonoše, s rodinou do svazku obce Ždírce. Odsouhlaseno, jelikož splňují podmínky zákona. Ferdinand Švanda (1877-1944), listonoš u ždírecké pošty. Manželka Anna (1884-1947), rozená Hertlová z Chlumu. Do Ždírce se přistěhovali v roce 1913 z Chlumu a bydleli v podnájmu u Bencových v čp. 20. V období 1927-1928 si postavili rodinný dům čp. 110 na Chrudimské.
Děti: Břetislav (1911-1943), jeden ze zakladatelů ždírecké kopané. Bydlel v Chrudimi, pracoval jako poštovní úředník v Pardubicích. Na podzim 1941 zatčen, za protistátní činnost v ilegální organizaci odsouzen k trestu smrti a popraven v Drážďanech dne 16. července 1943. Oldřich, řečený „Móra“ (1913-1998), kovodělník ve slévárně Nové Ransko. Manželka Milada (1914-1989), rozená Čermáková z Bezděkova. Děti: Jana (1940-1992), provdaná Garajová na Bílku za důstojníka tamní posádky, dvě děti; Milada (1947), vedoucí kuchařka ve školní jídelně, provdaná Zvolánková. Manžel Josef Zvolánek (1946 Slavětín), SZŠ v Litomyšli, vedoucí Zemědělského kooperačního skladu v Havlíčkově Borové. Novostavba čp. 386 z roku 1976 v Hamerské ulici; Synové: Martin (1966), Josef (1970) a Jaromír (1972); Břetislav (1949-2009). Manželka kadeřnice Teofila, Polka. Tři děti. Družstevní byt v čp. 355 z roku 1973; Miroslav (1950), dřevomodelář, manželka Lýdie, rozená Hofferková ze Svobody nad Úpou. Bezdětní. Družstevní byt v Družstevní ulici v čp. 405; Jiří (1952), zedník. Manželka Stanislava Zrzavá z Krucemburku. Bezdětní. Novostavba čp. 393 v Hamerské ulici z roku 1982. Vladimír (1923-1968), obchodní příručí. Působil ve Staré Roli u Karlových Varů, později v Trutnově. Pracoval též v UD Dolní Rožínka. Při náletu v květnu 1945 byl dům značně poškozen. Švandovi jej poté opravili a postupně prováděli jeho modernizaci a opravy do nynější podoby. Kolářova kronika, knižní vydání, str. 167: K Františku Valíkovi do č. 162 se nastěhovala rodina pekaře Jana Jakeše a Anna Švandová, vdova po listonoši, se dvěma syny [Jaroslavem a Oldřichem]. Vlastnictví rodinného domu čp. 110 na st. 126 Miroslav Švanda, Družstevní 405, Ždírec n. D. Pokračování.
