Aktualizované kontakty na pracovníky. Na úvod

Aktualizované kontakty na pracovníky Bc. Ivana Ptáčková

Časopis Klubu v 9 - centra služeb pro podporu duševního zdraví

[email protected]

777 756 410

Mgr. Michaela Brabcová [email protected]

731 646 970

Michaela Lukešová, Dis. [email protected]

777 756 409

Mgr. Eliška Kopecká

[email protected]

731 646 773

Na úvod Toto číslo je celoroční, obsahuje tedy články nasbírané od prosince 2014. Vracíme se zde k minulým Vánocům, přečíst si můžete poezii i povídky. Velká část tohoto čísla je věnována zážitkům z rekondičního pobytu v Dalešicích. Na tomto místě bych Vás ráda informovala o tom, co je v Klubu v 9 nového. Od května tohoto roku je rozšířena provozní doba pobočky ve Velkém Meziříčí. Pobočka je nyní otevřená každý týden v úterý od 9 do 12 hodin. Došlo k několika personálním změnám. Z Klubu odešly pracovnice Dagmar Bílková a Jana Vojkůvková. Máme v týmu ale novou posilu, a to Michaelu Lukešovou a na několik dnů v měsíci k nám opět dochází Jana Anděl vyrobený technikou „Otisk tuší na provázku“. Obrázek byl vyrobený uživatelem v rámci tvůrčích dílen.

Strnadová.

2

Milí kamarádi a vážené vedení v Klubu v 9

Začal jsem tedy i odlévat. Vylil jsem pár hrnků břečkou, to je tekutá hlína, po výpalu je vylil glazurou, ale první se moc nepovedly.

Rok se s rokem sešel a opět tu jsou Vánoce. Popřemýšlejme o letošním roce, jaký byl a jestli jsme si splnili všechna přání. A jaký bude příští rok? Doufám, že dobrý. Takže z celého srdce Vám všem přeji krásné Vánoce, bohatého Ježíška, všechno nejlepší do nového roku, hodně zdraví, štěstí a pohody. A doufám, že se tu příští rok opět všichni sejdeme. Lenka

Ve Žďáru jsem se naučil dělat na plackovači přívěsky, zrcátka a magnetky. Teď je Klub ve Velkém Meziříčí každý týden a chodí tam 4 pravidelní klienti. Všem doporučuji tento Klub navštívit nebo i podpořit. Vůbec nelituji a jsem moc vděčný za vše. Příští rok zase napíši, tentokrát po 2 letech. Tak zatím. Autor: Ondřej Dočkal

MŮJ PRVNÍ ROK V KLUBU v 9 Do Klubu jsem nastoupil začátkem června roku 2014. Nabídla mi to pracovnice Kv9 - paní Bílková. Nejdřív jsem chodil na nově otevřenou pobočku Klubu ve Velkém Meziříčí. Začínal jsem dělat s hlínou, hráli jsme tam různé hry. Chvíli po mém nástupu do Klubu 3 v 9 ve Velkém Meziříčí jsem nastoupil i do Žďáru, kde jsem poznal zbytek personálu (pracovnic). Do Žďáru jsem jezdil 1x týdně. Pracovnice ve Velmezu mi nabídli a doporučili Ligu vozíčkářů a paní Beranovou, která mi do týdne sehnala práci! Nastoupil jsem 1. 7. 2014. Tak jsem už do Klubu jezdil, jak jsem měl čas. Jednou jsme jeli s Klubem i na hezký výlet do Prahy, ale o tom vám ještě napíši na dalších stránkách. Byli jsme i na pobytu, o kterém je zde také článek. Ve Velkém Meziříčí jsem začal malovat na sklo, kupoval jsem si euro klipy, to jsou skleněné rámečky na fotky, ale bez rámečku. Pak pracovnice E. K. dovezla do Klubu ve Velkém Meziříčí formy na vylévání hrnků, misek, kočičky na pověšení, zvonečky, krýgle atd.

Povídky Balada o mrtvé kočce Maminka s malou Dorotkou šly na procházku. Byl slunný jarní den, zelenala se tráva. Ale když se po silnici vracely domů, spatřily před sebou přejetou kočičku. Dorotka chtěla hned kočičce pomoc, ale maminka jí zastavila, že prej žádné mršiny nebude sbírat a odtáhla Dorotku pryč. Holčičku pak tížilo vlastní svědomí, že kočičce nepomohla. Jak šel čas, tak Dorota vyrostla, k maturitě dostala od babičky deku, která měla na sobě potištěné divoké vzory. Vypadala jako leopardí kožich nebo lépe řečeno, jako stáhnutý kožíšek z mourovaté kočky, a měla kresbu podobnu, jako srst té nebohé kočičky, které tenkrát nemohla pomoci. A tak dece začala Dorota říkat „mrtvá kočka.“ Sama pak měla taky malou dcerku, a jelikož byla samoživitelka, tak každá koruna nebo dar se hodila. Když dcerka povyrostla, tak jí dala přikrývku, už zmíněnou deku „mrtvou kočku“. Dcerce se od té doby začaly zdát hororové sny. Většinou byly o stáhnutých kočičkách,

4

kterým nemohla pomoc, a tak protestovala, že deku „mrtvou kočku“ nechce. Jenomže maminka neměla peněz nazbyt, na novou deku, a tak její prosby odmítala. Dcerka za nějaký čas vyrostla a vdala se. Jenomže měla smůlu na partnera. Byl to mamánek, kterého měla její tchyně omotaného kolem prstu a své snaše dělala peklo ze života. Když měla tchýně slavit šedesáté narozeniny, tak jí manžel zbuzeroval, aby jeho mamince dala odpovídající dárek. Žena už měla tchyně a manžela plné zuby. Jednoho víkendového večera dělala pořádek ve své skříni a shodou okolností narazila na deku zvanou „mrtvá kočka“, a tak se rozhodla, že deku dá jako dárek svojí nenáviděné tchyni. Deku vyprala pořádně v pračce, aby vypadala jako nová, zabalila do pěkného papíru a dovezla ke tchyni. Tchyně, která měla vůči snaše výhrady, se kupodivu deka líbila, a tak se rozhodla, že s ní bude spát. Zanedlouho co začala spát s nenáviděnou dekou, zjistili u milé tchýně rakovinu v pokročilém stádiu a po třech měsících na ni 5 zemřela. Milou tchýni pohřbili, ale manžel měl ke své ženě výhrady, že nedrží kvůli jeho milované mamince potřebný smutek. A tak se mezi oběma manželi rozpoutala krutá hádka. Při niž řekla manželka ze vzteku svému muži pravdu o dece. Muž zrudnul vzteky, zmlátil svoji ženu a deku zvanou „mrtvá kočka,“ nacpal do hořícího kotle. Od té doby se prokletí mrtvé kočky vytratilo nadobro. Stanislava Novotná

O Vlastíkovi V jedné malé vesnici se manželům narodil šestý syn a říkali si, jaké mu dáme jméno? Pepíka, Jarouška, Toníka, Fanouška, Mirečka už máme. Tak přemýšleli, až Toník řekl: „Mami, budeme mu říkat Vlastík.“ Tak mu dali jméno Vlastík. Když bylo Vlastíkovi 5 let, tak od rodičů vyfasoval na hlídání kozu, které říkal, „ty tele jedno rohatý“ a kravku, kterou pojmenoval Jitka. Vlastík chodil pást kozu i krávu na nedalekou velikou paseku, kde byl potůček a les. Lehl si do trávy, utrhl si stéblo trávy a dal si jej do úst a řekl: „Né, že utečeš ty tele jedno rohatý!“ Kráva Jitka se v klidu pásla. Vlastík ležel a kouká se na nebe, jak po něm plují mraky. Najednou slyší z dálky, jak na něj někdo volá: „Vlastíku! Vlastíku!“ Vlastík se lekne, otočí se a vidí svojí kamarádku Jarmilku, kterou má moc rád, ale moc se před ní stydí. Povídá: „Ahoj Jarmilko!“ Jarmilka se ho ptá: „Tak co Vlastíku paseš, paseš?“ „Ano, ale co tady děláš ty?“ ptá se Vlastík. Jarmilka povídá: „Vidíš tamhle ten lesík? „Vidím,“ odpoví Vlastík! „Tak zatím lesem je veliká paseka, kde roste ta nejlepší travička a tam se pase moje ovečka a kozička.“ A Vlastík se Jarmilky zeptá: „ A to se nebojíš, že ti ovečka a kozička utečou?“ „Nebojím,“ řekne Jarmilka „jim tam travička móóc chutná, a je tam můj pes Azor.“ „Ty máš psa?“, ptá se Vlastík. Jarmilka řekne: „Samo, ty nemáš psa? To má snad každý!“ Vlastík byl takový stydlín, že se začervenal, až mu na obličeji vynikly jeho krásné pihy. A zamluvil to. Lehli si spolu do trávy a povídá: „Podívej se Jarmilko, tamhle na nebi je kůň,“ (to byly mraky, které vypadaly například jako kůň, letadlo atd.) Koukali na nebe a po chvíli Jarmilka povídá: „Vlastíku, dej mi pusu“, a Vlastík se opět začervenal. Povídá Jarmilce: „Prosím tě, jdi si raději hlídat tu svojí kozu a ovci a ať ti neuteče ten tvůj Azor!!!!“ Jarmilka se

6

s ním rozloučila a dala Vlastíkovi pusu na tvář a Vlastík se čertil. Když odcházela, tak na něj ještě zavolala: „Pa, pa, Vlastíku mazlíku!!“ A odešla. Vlastík přemýšlí, proč mu řekla mazlíku? A pořád o tom přemýšlí. Zavřel oči, slyšel šumět stromy a téct potůček, až ho to uspalo. Za hodinu se probudil, kráva se v klidu pásla, ale jeho koza byla pryč! Vlastík volá: „KOZO! KOZO! KOZIČKO! Kde jsi? Prosím, vrať se mi“, a plakal a sedl si na pařez, a plakal a naříkal. To bude máma hubovat a od táty dostanu jeho koženým páskem. A stále volá plačtivě:„moje kozičko, prosím, vrať se mi!“ Zavře oči a slyší, jako kdyby na něj někdo mluvil líbezným hláskem, a říká mu: „Vlastíku, neboj se, za lesem je veliká paseka, kde je travička tak dobrá jak máslíčko (ten hlas byla „MELUZÍNA"). Vlastík se lekne, kouká se vlevo, vpravo i za sebe, ale nikoho nevidí a říká si, kdo tu na mě mluví? Šel ke krávě a říká jí: „Pohni s sebou, ty krávo jedna hloupá!“ Trhá 7 si větvičku a švihá krávu, aby šla rychle, a pořád pláče. Pláče a pláče a povídá si pro sebe: „Co já chudák malý, co já si jen počnu, táta mě zbije.“ A najednou opět ten líbezný hlásek: „Vlastíku, Vlastíku neboj se a jdi dál!“ Vlastík se rozhlíží kolem sebe a vrtí nevěřícně hlavou a diví se, kdo to na něj stále mluví. A tak jde tam, kam ho ten hlásek posílá. Jde lesem, až dojde na obrovskou paseku a na ní je jeho koza. S úlevou zavolá: „KOZO, KOZO, TY JSI TAK HLOUPÁ!“ Chytil jí za lano a šli domů. Vlastík si povídá: „Máma bude hubovat, kde jsem tak dlouho, je moc hodin, už se stmívá, to bude výprask.“ Blíží se k domovu a čím dál víc se bojí! Když se přiblížil k domovu, vidí, jak se v okně svítí petrolejkou a v okně je máma, která ho vyhlíží. Jak ho spatří, jde hned za ním a vyptává se:„ Kdepak jsi byl tak dlouho, Vlastíku?“ Vlastík něco mámě odpovídá a máma ho posílá: „ Jdi se umýt a jdi spát!“

Vlastík se umyl, ale nechtěl si umýt tvář. Nechtěl si smýt vůni té pusy, co mu dala Jarmilka na rozloučenou. Pořád přemýšlel, proč na něj Jarmilka volala - Vlastíku mazlíku. Přemýšlel tak dlouho, že stačil jen říct mámě a sourozencům: „Dobrou noc.“ Oni odpověděli: „Dobrou noc, Vlastíku.“ AUTOR: Ondřej Dočkal

VÝLET: PRAHA 24 HODIN V AKCI 8 - 9. 7. 2015 Den první Brzy ráno jsme měli sraz ve Žďáru nad Sázavou na vlakovém nádraží, kde jsme si zakoupili jízdenku do Prahy tam i zpět + lístek na metro. Jeli jsme vlakem cca 3 až 4 hodiny. Když jsme dojeli do Prahy, tak se k nám přidala pracovnice Míša B. Z hlavního vlakového nádraží jsme se vydali navštívit poslaneckou sněmovnu, kde jsme potkali několik známých politiků, třeba Pavla Kováčika, který zrovna měl narozeniny, a Vojtěcha Filipa. Ve sněmovně byly zlaté lustry a výzdoba. Měli jsme prohlídku s průvodkyní. Z poslanecké sněmovny jsme se vydali na Karlův most, kde jsme viděli sochy. Když se jedné z nich dotknete a řeknete v duchu přání, tak se podle pověsti přání splní. Z Karlova mostu jsme se šli podívat na Staromák na orloj. Pak jsme šli na oběd do restaurace Koruna a po obědě jsme se vydali na Václavské náměstí. Zde jsme navštívili pasáž Lucernu, kde jsme viděli obráceného koně hlavou dolů (se divím, že mu nebylo blbě). Dále jsme se šli podívat na sochu sv. Václava na koni, potom jsme šli kolem Národního muzea a zpět na vlak.

8

Po 4 hodinách, asi v 21:00 jsme dojeli zpět do Žďáru nad Sázavou, kde jsme se rozdělili. Někteří klienti šli do Klubu, kde přespali. Ostatní šli domů.

Recepty

Na druhý den: Jak jsme se probudili, tak jsme uklidili. Mezi tím došli klienti, co

SUROVINY:

Francouzské brambory ala Ondřej 2 - 3 kg brambor 0,5 kg uzeného masa 4 - 5 ks vajec 1 plechovka kukuřice 2 -//hrachu 2 -//- fazolí každá jiný druh 1 sklenice kapie 2 cibule 30 - 40 dkg tvrdý sýr olej majoránka, bazalka, chilli koření

spali doma. Pak jsme se domluvili, co se bude vařit, a já byl zvolený jako velký šéf - BOS. Tak jsme si řekli, že uděláme francouzské brambory. Šli jsme nakoupit do nedalekého obchodu a pustili jsme se do díla. Měl jsem několik pomocníků! Každý něco dělal. Když se to peklo v troubě, tak nám pracovnice Klubu pustila na plátno dokument o Praze. Najedli jsme se a jako třešničku na dortu jsme dostali meloun. Ti co nevařili, umývali nádobí. Tak proběhla pražská „24“.

AUTOR: ONDŘEJ DOČKAL

POSTUP: 9

Na pánvi zpěníme cibuli, přidáme nakrájené uzené maso a osmažíme ho. Do mísy scedíme kukuřici, hrách, fazole, kapie, (ale nálev z kapií nevylíváme, kapie překrájíme). Plech, nejlépe hluboký, vymažeme olejem nebo sádlem. A vkládáme vedle sebe brambory, až je plech 1 vrstvou vyložený, tak osolíme, opepříme. Přidáme trochu chilli koření, majoránku, bazalku a naneseme směs cibule s masem, pak směs hrachu, kukuřice, fazolí, kapií a opakujeme. Až je plech plný, zalijeme rozšlehaným vejcem a zasypeme tvrdým nastrouhaným sýrem (30% eidam). Zakryjeme alobalem a vložíme do rozehřáté trouby na 120 až 130 stupňů. Cca po 50 minutách alobal sundáme a dopečeme do zlatova. Podává se k tomu kysaná okurka.

DOBROU CHUŤ autor Ondřej Dočkal

10

Moudřejší

Chvilka poezie Studna

Babiččino údolí

Studna hluboká jako něčí oči, smutno je v nich, i ta studna někde končí, žal je v očích a ve studni kal, můj život mi srdce rozpáral a cit si též vzal, studna života vyschla. Vyschly i slzy, cit zemřel, jen náhrobní kámen zbyl. Blanka

Babiččino údolí, vzpomínkou prý zavoní. Rozmarýn a také mák, buchty budou možná snad. Včelky med též dají, dodnes lidé vzpomínají na tu krásu docela, dodnes v srdci zůstala. Vzpomínka je z filmu krásná, o zámku též zpráva jasná kněžna slečna komtesa vzpomínka tu zaplesá. Kudrnovi děti k mlýnu běží, letí. Kristla, Jakub z hospody, zpátky trefí na schody. Viktorka a voják milý, krásné ženy ty jsou víly, Hektor, Sultán štěkají 11 a mlsně se dívají. Většinou však leží, před domem u dveří. Znám Barunku, Adélku, báseň už jde na délku. Je tu ještě Barunka a i její maminka, je tu také domu pán, dětmi též je milován. Je to staré bělidlo, tam se dětem líbilo. Májová to koťátka, tato radost nekrátká, Babička ta šátek má a je moudře nádherná. Díky řeknu za chvíli, Babiččinu údolí

Ať žije Charita Ať žije Charita, teprve nevzniká 20 let krásně, je tady jasně. Některé ty projekty, známe možná já i ty, přeji já všem krásně, dobro toto jasně. Jasně já ve chvíli, v té chvíli motýlí. Díky vám sponzoři, peníze přetvoří v dobré se dílo, pak je nám milo. Máme pejska Ritu, zdravíme Charitu. Charitě vše nejlepší, Ke dvaceti létům existence, Za Klub v 9 přeji šťastné vánoce David Kolbábek

Věnováno Babiččinu údolí, Ratibořicím a kouzlu mládí DK

Pozdrav můj Ti patří, snad zázračný tón celý den ho slyším, hrám. Přístup positivní, znáš to Ty a „On“. Život už mě nedovede k špatným myšlenkám. Co s tím mým chování dělá počasí nejen já své chyby znám. Jarní den a září spolu zápasí, už jsem z toho venku asi Ty a Bůh se ke mně hlásí. Moudřejší, o životní přístup moudřejší, se rázem cení. Moudřejší, o víc zkušeností moudřejší, mě také změní. Dobře naladěný být chci já i ty, důvěru svou postrádám. Zázraky se dějí, věčné návraty. Taťko, už se lépe cítím, vím, že nejsem sám. Bylo mi tak příkře, že jsem ztracen byl, pocítil jsem konec svůj. Kousky citu v duši rázem´s hoden byl, Pane už Ti díky vzdávám, deprese už nedostávám. Moudřejší, o životní přístup moudřejší, se rázem cení. Moudřejší, o víc zkušeností moudřejší, mě také změní. Moudřejší… Petr Alexander

12

Hlásí se Vám Praha Ha, ha hlásí se Vám Praha, byli jsme tu my, vyjeli my ze Žďáru, nedošli my nezdaru. Chachacha, hihihi, dojeli jsme do Prahy. Nebylo to nahonem, na řadě je parlament, ministerstvo financí, z obzoru se vytrácí, třeba někdy o půl páté, posvítí jim lustry zlaté. Vzpomínky nejsou jediné, oběd v Havelské koruně, žerou Tě snad neřesti, dej svíčkovou ze šesti, nebo by to chtělo, pito, vepřo, knedlo, zelo. Krásné je to jako vždycky, tento orloj staroměstský, Jan Hanuš krásně, vytvořil jasně. Mosteckou, prašnou věž, my viděli též. My pohlédli naň, Mikulášský chrám. A zakrátko, Týnský chám i pražské Jezulátko. Není toho dost, ještě Karlův most. Vzpomínku dám rád, byl zde hroznýš had, levitace, jogíni, dojem krásný rozmilý. Malují zde malíři, v Mc Donaldu dobré jídlo na talíři. Na václavské pasáži,

v Lucerně obrácený kůň dech lehce vyráží. Matka měst je tolik drahá, suvenýrů plná Praha. V blízkosti prý pasáží mnohý výklad zaráží. Je zde mnoho krásných věcí, dobré knihy, též jsou přeci. Osud dále napoví, je zde mnohé sloupoví. Z Wilsonova nádraží, odjed se nám podaří. Zpoždění jen mírné, počasí je vlídné, Hahahaha, to byla krásná Praha. Turistickou báseň pro Klub v 9 složil David Kolbábek. 13

14 Básnička od Blanky Naplněná smutkem usínám. Bývalé lásky proklínám. Proč jen byly, mně něco daly, něco krutého vzaly. A já dnes lásku mám. Prosím, vydrž mi, ať mně nezabiješ srdce, víš, umřela bych bez tebe žalem spíš. I zklamáním, strádáním, tak navždy budiž můj, láska, lék, tok krásných myšlenek i skutků našich krásných navždy našich. A já jsem tvá. Y lowe Petře

Vánoční Máme rádi Vánoce, zas přichází po roce. Po všech svatých krásně, Martin je tu jasně. Tráva dává rosu, upečeme husu. Adventní to kouzlo, potom k nám sklouzlo. První dárky nosí Mikuláš, má berlu, též bílý plášť. Ať je nám vesele, adventní trhy v neděle. Zlatá, stříbrná, bronzová, vzpomínky jdou od znova. A pak jen, Štědrý den. Kapr, vánočka, salát bramborový, domácí bývá snový. A zazvoní zvoneček, provoní se domeček. A spustí se koleda, z Betléma, ne z Toleda. Rozbalují dárečky, dáme asi tři tečky.

Co se u nás dělo a kde jsme všude byli: Půlnoční ta v kostele, čtvrtek a ne neděle. Pokud je to půlnoční, jsou zde zpěvy páteční, holky tady sváteční. Zpěvy v kostele, není neděle. Ráno Boží hod, v kostele též přijde vhod. Oběd sváteční a dárky, řízky a ne párky. A Štěpánská koleda, u tetiček oslava. Není vážně ještě pátek, mám já také prostě svátek. Děkuji za vše krásné, na Silvestra také jasné. A tak přijde vhod, krásný Nový rok, dobrý, klidný krok, snad po celý rok. Tříkrálová charita, zase se nás dotýká. A v neděli po roce, zase znova Vánoce. zase, opět Vánoce.

David

15

7. 1. tradiční sáňkování 14. 1., 25. 2., 8. 4., 20. 5., 15. 7., 26. 8. Bowling 21. 1. návštěva galerie a muzea v Havlíčkově Brodě, prohlídka chráněného komunitního bydlení 29. 1. přednáška o Islandu – Josef Plašil 4. 2. výstava Poznávej se - Žďár nad Sázavou 10. 2. návštěva o. s. Práh Brno (karneval) 18. 2. výstava Ave César v Regionálním muzeu, výstava fotografií a šperků na Staré radnici ve Žďáře nad Sázavou 2. 3. procházka Osová Bítýška – Heřmanov 11. 3. promítání cestopisného dokumentu – Japonsko, Thajsko 17. 3. Staré Ransko – bledule 25. 3. Květinka – jarní výstava 1. 4. návštěva centra Eden Bystřice nad Pernštejnem 22. 4. návštěva Galerie Kinských 24. 9. Kurz první pomoci 29. 4. procházka na Křivák - opékání špekáčků 6. 5. Regionální muzeum – výstava 2. sv. v. na Žďársku 13. 5. Horácká galerie a muzeum v novém Městě na Moravě 27. 5. návštěva obory divočáků v Hluboké u Krucemburku 3., 10., 17. 6. procházka (na Vagón, k Mamlasovi, na Grejdy) 22. 7., 5. 8. koupaliště Sázava 19. 8. návštěva Muzea nové generace 7. – 11. 9. rekondiční pobyt v chatové oblasti Kramolín u Dalešic 23. 9. Muzeum Polná – výstava historických hodin, orchestrion 7. 10. návštěva Dnů otevřených dveří v Denním centru pro děti, Ponorka, Azylová ubytovna pro muže Na vytváření programů a plánů výletů se podílí uživatelé a pracovníci. Jeden týden vybírají program uživatelé a jeden týden ho navrhují pracovníci. Podrobnosti výletu se potom probírají na komunitě, kde se každý může vyjádřit. Varianty volíme hlasováním.

16

Rekondiční pobyt v Kramolíně

Pobyt klubáků Dalešice 2015 den 1. píše se 7. 9. 2015 Nastupoval jsem s Ivanem a Davidem ve Velkém Meziříčí, kde jsme čekali na kolegy ze Ždáru nad Sázavou a jeli jsme společně směr Třebíč. Dojeli jsme do Třebíče autobusem a šli jsme na Karlovo náměstí, kde jsme se zastavili do restaurace na oběd. Po obědě jsme si prošli Karlovo náměstí a měli rozchod. Někdo šel do cukrárny, ale já a Ivan jsme šli do takové útulné kavárny. Potom jsme jeli autobusem do vesnice, která se jmenuje Kramolín, kde jsme byli ubytováni v patrových chatkách. Bylo nás 13 klientů a 4 pracovnice. Chatky byly staršího data, v přízemí byla 1 postel, 1 gauč, 1 stůl, 17 akumulační kamna, krb, wc, kuchyňka, ve druhém patře byly 4 postele. Já, Ivan a Jiří jsme bydleli v chatce číslo 3. Ten den nám zřídka popršelo. Jídelna (hospůdka), kam jsme chodili k majitelům tábora na snídani a na večeři, byla vzdálená tak cca 400m, šlo se kolem vojenské ubytovny.

den 2. píše se 8. 9. 2015 Ráno jsme vstávali v 7:00 h, já teda v 7:45, protože jsem nechodil na snídani, pro mě je snídaně přebytek, ale Jirka mě pořád budil v 7:00, v tom se vyžíval. Po snídani jsme se šli podívat do vodní elektrárny Dalešice, kde jsme měli prohlídku s videem. Prohlídka byla hezká, do té doby než nás nutili jít po schodech. Bylo tam 200 schodů, já operované obě kolena, tak to mě dost vadilo, byl

tam výtah, ale průvodkyně na mě nebrala žádné ohledy, (snad se v tom vyžívala). Pak jsme se vydali do nedalekých Dalešic. Šli jsme do pivovaru, kde jsem si dal k jídlu Vysočanského vrabce, zelí a 8 knedlíků. Potom jsme se šli se podívat do muzea slavného filmu Bohumila Hrabala POSTŘIŽINY. Byl jsem z toho ale zklamaný, za 50 Kč jsem od toho čekal víc, ukázali jen 1 místnost, ale koupil jsem si nějaké suvenýry. Pokochali jsme se a šli zpět do tábora, za celý den jsme ušli 20km1.

den 3. píše se 9. 9. 2015 Tento den byl takový volný (odpočinkový, tak zvaná siesta). V 15:10 h jsme šli na vycházku do parku, který byl kousek od tábora. Byl „fešný“, líbila se mi tam taková lavice a šlapátka, to bylo dobré. Já jsem byl v plavkách a s ručníkem (vždy připraven), chtěl jsem se koupat v Dalešické nádrži. Klienti nakonec nechtěli! Každý večer jsem já a Ivan trávili ve společnosti přátel. Byli zde dobří lidé, pan vedoucí, který si říkal Frenky, jeho žena a jejich syn Marek, kterému je 10 let a je hrozně závislý na tabletu.

den 4. píše se 10. 9. 2015 Po snídani jsme se šli podívat na rozhlednu BABYLON,

1

Pzn pracovníka ve skutečnosti jsme ušli tak 15 km ☺

18

která byla zděná, vedlo v ní 103 schodů, nahoře byl dalekohled, kterým byly krásně vidět DUKOVANY. Pak jsme šli pěšky do Mohelna a na rozcestí v lese vznikla bouřlivá debata, kudy pokračovat, ještě že jsem tam byl já!! Došli jsme k Mohelnu, prý to měla být step, ale já viděl jen suchou trávu. Došli jsme do Mohelna a šli do hospody u Staňků. Já si dal 2 obědy, 1první chod - držková polévka, smažený sýr a brambor s tatarkou. Druhý chod - dršťková polévka a knedlo, vepřo zelo. Dojeli jsme do Kramolína a měli se jít koupat do přehrady, já jediný nevyměkl a do vodní nádrže jsem vlezl, přece nejsem zbabělec.

16km. Túru, která nám prospěla k zážitku. Hezký byl i další pochod do Mohelna přes hadcovou step. K nejhezčím pocitům přispěl zámek v Náměšti. Výlet se zdařil. Výlet byl zážitek. Líbilo se mi město Třebíč, Náměšť, elektrárna a opékání buřtů v krbu. Moc se mi nelíbil ten náročný pochod, mohlo to být méně kilometrů. Na pobytu se mi líbilo to, že jsme měli volný den na odpočinek – to je potřeba příště zachovat. Líbil se mi výhled na jadernou elektrárnu Dukovany. Mrzelo mě, že jsme se do elektrárny nemohli jít podívat a že jsme se nemohli svézt lodí po přehradě.

den 5. píše se 11. 9. 2015

Byli jsme v chatkách – naproti nim les. Obsluha, kam jsme chodili na jídlo, byla výborná. Těším se na další pobyt. Snad se všichni živí a zdraví opět setkáme.

Den poslední

Odpolední procházky dobře zapadaly do programu. Cesta na Babylon nás příjemně povzbudila do další činnosti.

Jedeme domů (teda rádi bychom tu ještě týden zůstali, ale nejde to). Brzy ráno vstáváme, takže jdeme brzy na snídani a pak 19 jedeme na zámek do Náměště nad Oslavou. Na zámek jsem byl moc

20

zvědavý, protože ho naposledy vlastnili moji předci Haugvicové. Dozvěděl jsem se o nich docela dost informací. Zámek je docela zpustlý! DĚKUJI PRACOVNÍKŮM V KLUBU V 9, DĚKUJI PERSONÁLU V KRAMOLÍNĚ A KLIENTŮM. autor: Ondřej Dočkal

Na KlubáKovi spolupracovali: Editor: Eliška Spolupracovali: David, Stáňa, Petr, Blanka, Ondřej, Lenka, Iva, Míša Všem patří velký dík!

Kontakt: Zajímavé postřehy a celkové hodnocení pobytu účastníky Výlet se mně líbil, byl úspěšný pro duševní i tělesnou kondici. Prohlídka hydroelektrárny byla poučná a zajímavá. Pivovar v Dalešicích byl zážitek pro všechny. Co se týče stravy, byla chutná a i obsluha se měla k dílu. Překvapení nás potkalo, protože jsme zvládli

Oblastní charita Žďár nad Sázavou Klub v 9 – Centrum služeb pro podporu duševního zdraví Okružní 1, 591 01 ZR www.zdar.charita.cz, [email protected]