âeského zlatnictví, stfiíbrnictví a klenotnictví

•

Abraxas

•

D A N A S T E H L Í K O VÁ

Encyklopedie âESKÉHO zlatnictví, stfiíbrnictví a klenotnictví

NAKLADATELSTVÍ LIBRI PRAHA 2003

• 3 •

•

Abraxas

•

© P h D r. D a n a S t e h l í k o v á , C S c . , 2 0 0 3 I l l u s t r a t i o n s © U m û l e c k o p r Û m y s l o v é m u z e u m v P r a z e , R N D r. J a r o s l a v H y r ‰ l , M i r o s l a v · e b e k , G a b r i e l U r b á n e k , archiv autorky a citovaná literatura 2003 O d b o r n í r e c e n z e n t i : R N D r. J a r o s l a v H y r ‰ l , p r o f . P h D r. J o s e f P e t r á À , C S c . © Libri, 2003 ISBN 80-85983-90-7

• 4 •

•

Abraxas

•

Obsah

Úvod  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podûkování  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam zkratek  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Slovník  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . V˘bûr z literatury a edic pramenÛ  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Katalogy v˘stav, stál˘ch expozic a aukcí  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . âasopisy, periodika a jejich citované zkratky  . . . . . . . . . . . . . . . . Nepublikované prameny, rukopisy a jejich citované zkratky  . . . . . . . . Tabulka sídel mincoven a jejich znaãky  . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7 11 12 13 570 583 585 585 587

• 5 •

•

Abraxas

•

Zlatnická dílna pozdního stfiedovûku, mûdirytina Mistra Balaamu, Nizozemí, závûr 15. století Zlatnick˘ mistr, personifikovan˘ svat˘m Eligiem, sedí uprostfied dílny v kfiesle. Na kovadlinû roztepává cizelérsk˘m kladívkem kupu kalicha. K levé stûnû dílny je pfiizdûná pec s v˘hní rámovanou okénkem, zavr‰ená gotick˘m ‰títem (oslí hfibet) s vûÏiãkou a fiálami po stranách. Vlevo na fiímse pece leÏí dmychadlo s koÏen˘m mûchem na rozdmychávání ohnû. Pfied pecí stojí ko‰ na dfievo a druhé dmychadlo. Vpravo jsou pod oknem zavû‰eny tfii pohrabáãe, jimiÏ se vytahují z pece tyglíky, kapelky a polotovary. Na oknû visí klícka s ptáãkem, kter˘ kontroloval ãistotu ovzdu‰í. Zlatníkovi totiÏ pfii práci s chemikáliemi hrozila otrava; ptáãek stejnû jako dal‰í drobná zvífiata jsou na jedy citlivûj‰í neÏ ãlovûk. MnoÏství zvífiectva vãetnû opice je v˘tvarnou nadsázkou grafika, neodpovídá skuteãné situaci. Pfied pecí stojí uãedník na stoliãce s deskou k protahování drátÛ a pomocí kle‰tí právû jeden drát protahuje. Vpravo u stolu pracují tovary‰ v ãapce a dívka. Na desce stolu vzadu stojí laloãnatá noha kalicha. Tovary‰ právû vymûfiuje kruÏidlem velikost patény, odpichuje stfied a r˘suje dno. Pfied ním leÏí dal‰í kruÏidlo a patka kalicha, jakési okruÏí ve tvaru ‰estilistu, dále kle‰tû, nÛÏky na plech a odstfiiÏky plechu. Dívka drÏí matrici a kladívko, razí v˘zdobn˘ motiv, moÏná ke kalichu nebo na opasek, jehoÏ pfiezka leÏí na stole mezi pilníkem a cizelérsk˘m kladívkem.

• 6 •

•

Abraxas

•

Úvod

V ãeské literatufie dosud chybûla oborová encyklopedie stfiedního rozsahu, která by 1) zavedla jednotné názvosloví oboru, 2) seznámila s historií oboru, v˘znamn˘mi umûleck˘mi pracemi, sbírkami, lokalitami, 3) pfiiblíÏila historické v˘robní techniky a technologie tfií tûsnû spojen˘ch fiemesel: zlatnictví, stfiíbrnictví a klenotnictví (místo nich – nejen v ãe‰tinû – b˘valo ãasto voleno jediné zástupné a souhrnné oznaãení profese zlatnictví a fiemeslníka zlatník), 4) seznámila s materiály, nejen s drah˘mi kovy a drah˘mi kameny, ale i s jejich náhraÏkami a s ostatními pomocn˘mi materiály, z nichÏ v˘znam mnoh˘ch je dnes jiÏ zapomenut, 5) charakterizovala pfiíbuzné obory fiemesel, které v historii nejãastûji a nejvíce pfiesahovaly do na‰eho oboru, jako kamenáfiství, glyptika, ozdobnictví, pasífiství, meãífiství a dal‰í, 6) pfiiblíÏila zákonitosti dûlby práce mezi návrháfie (grafika, architekta, sochafie) a provádûjícího fiemeslníka, historickou úlohu manufakturní v˘roby a prÛmyslového designu a koneãnû 7) byla slovníkem v˘znamn˘ch umûlcÛ a pfiedstavitelÛ oboru u nás i v Evropû. Úlohu ãeské pfiíruãky pro body 2) aÏ 5) dosud více ãi ménû plnila kníÏka zlatnického mistra Karla Täubla Zlatnictví z roku 1968, která byla pfii dal‰ích vydáních aÏ do roku 1989 spoluautory korigována a doplÀována. Její osnova, zamûfiená k praktické v˘uce zlatníkÛ, a omezen˘ rozsah pochopitelnû nemohly v hloubce zpracování nahradit encyklopedii. Za osu na‰í pÛvodní badatelské práce bereme jednosvazkové zahraniãní encyklopedie a slovníky stfiedního rozsahu, zejména anglick˘ Illustrated Dictionnary of Jewellery od Harolda Neumanna z nakladatelství Thames a Hudson z roku 1981 a dvojici nûmeck˘ch Silberbuch a Juwellenbuch z nakladatelství Ullstein ze 70. let. Pfieklad tûchto ani jin˘ch zahraniãních knih nepovaÏujeme pro ãeského ãtenáfie za postaãující, protoÏe v‰echny cizí knihy zásadnû opomíjejí zlatnickou tvorbu v zemích Koruny ãeské a ãeské zlatnické sbírky. Také v dosavadních biografick˘ch slovnících evropsk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ jsou zlatníci z ãesk˘ch zemí zastoupeni velmi slabû (nejpoãetnûji u Thieme-Beckera, zvlá‰tû díky F. A. Borovskému, Karlu Chytilovi a Karlu Schirkovi), slabou novinkou je Sauers allgemeine Kınstler Lexikon (od roku 1989 do 2000 vydána písmena A aÏ C). O mnoho podrobnûj‰í není ãeská encyklopedie Diderot v osmi ze dvaceti dílÛ, protoÏe hesláfi se nepodafiilo doplnit o více neÏ o 5 %. K dÛvodÛm neutû‰eného stavu historického a umûlecko-historického v˘zkumu roztrou‰eného po rÛzn˘ch periodikách ãi v˘stavních katalozích patfií jednak celkov˘ nezájem historikÛ umûní a archiváfiÛ, pfiezíravost vÛãi men‰inovému fiemeslu (napfiíklad pfii velk˘ch v˘stavních projektech, pfii udûlování grantÛ) a dále spoleãenské dûdictví posledních padesáti let: pfii zru‰ení Ïiv-

ností roku 1950 byli zlatníci exemplárnû trestáni, jejich díla znevaÏována a jejich profese slouÏila za symbol bezv˘znamného feudálního ãi burÏoazního pfiepychu. Nejvût‰í ãást této knihy je historická a v˘kladová. Vykládá jednak historické a archaické pojmy z archivních pramenÛ a ze star‰í literatury, aby usnadnila jejich pochopení odborníkÛm i laikÛm, dále uvádí technické termíny a jejich nejuÏívanûj‰í cizojazyãné ekvivalenty (zpravidla v jazyce jejich pÛvodu nebo v trojí jazykové verzi, v latinské, anglické ãi francouzské a v nûmãinû). K metodice práce uvádíme: velká pozornost je vûnována puncovnictví se zfietelem k praktické upotfiebitelnosti státních, mûstsk˘ch, a zejména mistrovsk˘ch znaãek zlatníkÛ, tedy s cílem sestavit první klíã k urãování ãesk˘ch i cizozemsk˘ch znaãek, které byly v ãesk˘ch zemích nejãastûj‰í, a proto se s nimi dne‰ní ãtenáfi knihy mÛÏe nejspí‰e setkat. Îádn˘ jmenn˘ seznam mistrÛ ani soupis jejich znaãek není úpln˘, protoÏe se nedochovala úplná ani jednotná evidence. Nalezení a identifikace kaÏdé znaãky pfiedstavuje znaãnou badatelskou práci. Není ani v silách jedince, aby bûhem nûkolika let nav‰tívil desítky archivÛ a prohlédl tisíce archivních fondÛ, v nichÏ údaje mohou b˘t roztrou‰eny. Uvádíme tedy 70 aÏ 90% v˘bûr, pro ãeské zemû zahrnuje vût‰inu mistrÛ kaÏdé epochy od stfiedovûku do roku 1921 s ãasov˘m pfiesahem u hlavních osobností a firem do roku 1960. DÛraz je kladen na zlatnická centra (Praha, kde mûl zlatnick˘ cech zemskou pÛsobnost, Cheb, Brno a Olomouc) a v nich na star‰í období od 2. poloviny 16. století do poãátku 19. století. Archivní zprávy z období raného a vrcholného stfiedovûku byly pro tuto knihu omezeny, protoÏe jejich vypovídací schopnost je pro ‰ir‰í ãtenáfiskou obec v ãesk˘ch zemích vût‰inou minimální: zlatnická díla byla anonymní, bez znaãek, jen mizivé procento z nich se dochovalo (kolem 1 % ze 100 %) a laick˘ ãtenáfi této encyklopedie má malou ‰anci se s nimi setkat, stejnû jako s písemn˘mi prameny té doby. âtenáfie-odborníka u kaÏdého hesla odkazujeme na prameny a jejich edice (vût‰inou latinské nebo nûmecké), uvádíme k nim základní literaturu a v˘kladov˘ slovníãek historick˘ch pojmÛ a názvÛ. Podrobnûj‰í údaje vybíráme aÏ pro závûr stfiedovûku, poãínaje pohusitskou konsolidací zlatnického fiemesla, protoÏe v této zlomové epo‰e mají osudy zlatníkÛ pfiitaÏlivost jak umûlecko-historickou, tak sociologickou. Od poloviny 16. století podstatnû stoupl poãet zlatnick˘ch mistrÛ, proto roz‰ifiujeme biogramy a pfiíklady jejich prací. Dosavadní v˘zkum ukazuje, Ïe kvalitní produkce pochází asi z jedné poloviny z Prahy, druhá polovina zahrnuje domácí díla z Chebu, Olomouce, Brna a Kutné Hory, ménû z Plznû (pfiestupní stanice Norimberka), z Hradce Králové, âesk˘ch Budûjovic, âeského Krumlova a z mûst moravsk˘ch a slez-

• 7 •

•

Abraxas

•

Zlatnická dílna doby renesanãní, mûdirytina Etienne Delaune, Augsburg 1576 Vlevo uãedník zhotovuje drát: otáãí ãtyfikfiídl˘m pfievodem u stolice na protahování drátÛ. V hlavici protahovaãky jsou otvory pro dráty rÛzné tlou‰Èky. Na stûnách nad uãedníkem a proti nûmu jsou zavû‰eny kle‰tû, pilníky, vrtáky, drátûn˘ kartáã, prÛbojníky, ‰tancny, váhy. Na policích nad nim stojí kotlíky, tyglíky, kapelky, nádoby s chemikáliemi. V oknû rozvû‰ené hotové fietûzy a ‰perky pfiipomínají, Ïe okno slouÏilo jako v˘kladní skfiíÀ krámu. U stolu pracuje mistr se dvûma tovary‰i: ten vlevo má ve svûráku upevnûné Ïezlo, zdobí je prÛbojníkem (ãi rydlem) s pomocí kladívka. Pfied sebou v dóze má nûkolik prÛbojníkÛ ãi rydel s rÛzn˘mi profily. Druh˘ tovary‰ má na stole ve stojánku zavfienou knihu, nevidíme, zda je to vzorník grafick˘ch pfiedloh pro ryteckou práci, nebo zda se chystá okovat kniÏní desku. V malé nádobce cosi míchá. Pravé pfiední místo u stolu je volné. Dobfie vidíme pod svûrákem zavû‰enou kÛÏi, do které zlatník pfii práci zachycuje odpad z drah˘ch kovÛ (→ zlaté smetí). Na zadním místû sedí zlatnick˘ mistr, jeho br˘le pravdûpodobnû neslouÏí ke korekci oãní vady, ale mají zvût‰ovací skla pro jemnou ryteckou ãi klenotnickou práci. Mistr drÏí v levé ruce ãí‰ku nebo kupu poháru, do níÏ pravicí ryje v˘zdobn˘ motiv. Dal‰í tovary‰ nebo uãedník stojí u pece a pravou rukou vkládá do její ‰amotové pfiepáÏky pfiedmût, kter˘ není vidût. Asi drÏí malinkou testovací kapelku s roztaven˘m kovem nebo malou destiãku se smaltovanou v˘zdobou. Jen pro takové pfiípady se Ïár pece zmírÀoval ‰amotov˘mi pfiepáÏkami ãi azbestov˘mi zástûnami na kovové síÈce. Dílna má nápadnû velké okno a není vyobrazen Ïádn˘ zdroj umûlého osvûtlení: podle stanov mnoh˘ch zlatnick˘ch a emailérsk˘ch cechÛ se fiemeslo smûlo provozovat jen za pfiímého a silného denního svûtla; v zimû se délka pracovní doby úmûrnû krátila.

sk˘ch. Z ciziny pfievaÏovali kvalitou a poãtem objednávek Augsburg, Norimberk a VídeÀ. Pro Prahu v letech 1400–1550 a ãásteãnû i v pozdûj‰ích obdobích ãerpáme z vlastního archivního bádání a z edic, pfiedev‰ím Josefa Teigeho a Václava Vladivoje Tomka, z materiálií Franti‰ka Mare‰e a Antonína Podlahy v ãasopisu Památky archeologické a místopisné. Údaje Zikmunda Wintera pro léta 1400–1630 byly systematicky porovnávány s archivními prameny (pokud se dochovaly, excerpovali je pfiedev‰ím V. Vojtí‰ek, J. Fejtová, A. Janstová). Oproti dosavadní kritice se vût‰ina Winterov˘ch údajÛ ukázala b˘t spolehlivá. Podrobnûj‰í pfiehled praÏsk˘ch mistrÛ, neÏ je v této knize, sepsal archiváfi Josef Hrásk˘, pro léta od 1600 (resp. spí‰e od 1650) do 1800 a od 1800 do 1860, odkazujeme na nû v citacích pod hesly.

• 8 •

Hráského údaje v biogramech bylo tfieba doplnit a korigovat takto: 1. topografii domÛ a dílen; 2. transkripci jmen upravujeme podle dobového tvaru, kter˘ byl základem iniciál mistrovské znaãky (napfiíklad jméno Ignác nepfiekládáme na Hynek, pokud je zlatník neuÏíval). U cizích jmen uvádíme v‰echny nalezené tvary v pofiadí latinsk˘-anglick˘-nûmeck˘ãesk˘ nebo nûmeck˘-ãesk˘; 3. doplnûny nalezené zlatnické práce a zhodnocení jejich v˘znamu; 4. mistrovské znaãky; 5. literaturu citujeme ve v˘bûru, protoÏe mnohé citace jednoho pramene se opakují. Z moravsk˘ch mûst se pro 16.–19. století soustfieìujeme na Brno a Olomouc, doplÀujeme práce K. Schirka, J. Leischinga, pro Olomouc také J. Rödera a nov˘ soupis M. âermáka, k nûmuÏ pfiipojujeme vlastní archivní excerpta (jsou vyznaãená odkazem na pramen). Zatím neúpl-

•

Abraxas

•

Stfiíbrnická dílna doby renesanãní, mûdirytina Etienne Delaune, Augsburg 1576 Vybavení je takfika shodné se zlatnickou dílnou. U okna stojí zákazník, stfiíbrník ho zdraví se smeknut˘m baretem. Druh˘ stfiíbrník po levé stranû stolu vytepává dekor do kruhového podnosu, podnos má pro usnadnûní práce podloÏen pol‰táfiem s pískem. Vysoké spoleãenské postavení stfiíbrníkÛ dokládá jejich krásn˘, módnû stfiiÏen˘ odûv. Nenosili hrubé pracovní zástûry ani volné pracovní ko‰ile.

né slezské biografie ãerpáme z M. Iwanka a B. Indry. Ponûkud stranou ponecháváme men‰í mûsta, protoÏe zlatnictví bylo ponejvíce soustfiedûno do center. Regionální prameny a literatura nejsou stejnomûrnû dochovány a vût‰inou zÛstávají nezpracovány, jejich dobádání si vyÏádá dal‰í práci. Jsme si vûdomi, Ïe rozsah biogramÛ a nûkter˘ch vûcn˘ch hesel je navzájem nevyrovnan˘. Nechceme v‰ak vynechávat získan˘ a dosud nepublikovan˘ materiál ãi nové souhrny, proto jsou nûkterá hesla dosti obsáhlá a jiná pfiíli‰ struãná. Tyto disproporce lze vyrovnat dal‰ím bádáním (a doufejme v dal‰ích doplnûn˘ch verzích této encyklopedie). Mistrovské znaãky star‰ích období zaznamenáváme v co nejvût‰ím poãtu, jednak z dochovan˘ch dûl, dále z literatury a z pramenÛ. Mistrovské znaãky âeskoslovenska pro léta 1919–50 vybíráme z puncovních tabulek, kritériem v˘bûru byla v˘tvarná kvalita identifikovan˘ch prací a frekvence v˘skytu znaãek, s nimiÏ jsme se v uplynul˘ch 20 letech setkali. Rokem 1950 konãíme proto, Ïe znamenal zru‰ení soukrom˘ch Ïivností. Úpln˘ pfiehled puncovních tabulek s biogramy pfiipravujeme pro samostatnou edici.

Hloubkou zpracování klademe na první místo zlatnictví ãeské, moravské a slezské, na druhé místo stfiedoevropské, na tfietí ostatní evropské a na ãtvrté místo mimoevropské zlatnictví. ProtoÏe chybí ãeská verze zahraniãní oborové encyklopedie, nelze vynechat podrobn˘ v˘klad cizozemského zlatnictví. Volba a rozsah takov˘ch hesel jsou dány historick˘m vztahem zlatnick˘ch velmocí k na‰im zemím, vlivem jejich vzorÛ a pfiedloh u nás. Základy oboru stojí na fiecké a fiímské tradici fiemesla, rozvíjené pfiedev‰ím frankovlámsk˘mi zemûmi, Nûmeckem a Itálií. Jejich ‰perkafiství a klenotnictví bylo pro ãeské zemû aÏ na nûkteré v˘jimeãné epochy (gotika, rudolfínsk˘ man˘rismus, vrcholné baroko) urãující. âasov˘ rozsah vûcn˘ch hesel dovádíme nejv˘‰e do 80. let 20. století. Potfieby praxe diktují referovat o tématu ve stavu zpracovanosti k dne‰nímu dni. Zji‰Èujeme, Ïe úroveÀ znalostí odborníkÛ (vãetnû soudních znalcÛ) a informovanost laikÛ u nás jsou znaãnû nízké. Sledujeme s obavami, jak mnoho zlatnick˘ch památek a jak snadno mizí z ãesk˘ch zemí do zahraniãí: jen za uplynul˘ch 10 let pro‰ly ãesk˘mi i meziná-

• 9 •

•

Abraxas

•

rodními staroÏitnick˘mi obchody a aukãními sínûmi statisíce artefaktÛ bez identifikace mistrÛ, v drtivé vût‰inû také bez fotodokumentace. TûÏko se k jejich studiu lze dostat nejen u nás, ale i v cizích sbírkách, mnohé se ukr˘vají v trezorech institucí ãi soukrom˘ch sbûratelÛ na nûkolik generací, leckteré památky se ztratí navÏdy. Zlatnická díla mûní svého majitele rychle a mohou se – i díky drobn˘m rozmûrÛm – snadno pohybovat po celém svûtû, protoÏe dosud bûÏnû

• 10 •

slouÏí jako ekvivalent penûz a k tezauraci – doãasnému hromadûní kapitálu. Toto je první struãná verze knihy, pokraãuje shromaÏìování materiálu pro edici vût‰ího rozsahu. Proto budeme vdûãni ãtenáfiÛm, upozorní-li na nedostatky nebo chyby. Také popisy (fotografie, kresby) zlatnick˘ch znaãek k identifikaci jsou vítány (autorce do Národního muzea v Praze 1, Václavské nám. 68, [email protected]).

A A – 1. ve vût‰inû evropsk˘ch zemí je toto písmeno kontrolní znaãkou hlavního puncovního úfiadu státu pro v˘robky z drah˘ch kovÛ; 2. pro ãeské zemû v pozdních obdobích habsburské vlády to byla rakouská puncovní znaãka c. a k. státní mincovny a hlavního Puncovního úfiadu ve Vídni (Hauptpunzierungsamt), zavedená manifestem císafie Franti‰ka II. ze dne 20. 8. 1806 jako kontrolní znaãka na nov˘ch v˘robcích ze zlata a stfiíbra a povinnû raÏena také jako dodateãná, tzv. pfiepuncovací → znaãka (nûm. Repunz) na v‰ech star‰ích v˘robcích. UÏívala se jako souãást rÛzn˘ch puncovních znaãek od roku 1806 do 1. 5. 1922. V letech 1872–1922 v Rakousku-Uhersku uÏívalo iniciálu „A“ s pofiadov˘m ãíslem je‰tû 10 zku‰eben, poboãek vídeÀského Puncovního úfiadu na Moravû, ve Slezsku a v Rakousku: A1 – VídeÀské Nové Mûsto/Wiener Neustadt, A2 – Sv. Hypolit/Skt. Pölten, A3 – Waidhofen na Dyji, A4 – Scheibbs, A5 – KremÏe/Krems an der Donau, A6 – Brno, A7 – Jihlava, A8 – Olomouc, A9 – Bruntál, A10 – Opava, A11 – Tû‰ín. Oproti tomu âechy byly v puncovnictví autonomní: Praha mûla samostatn˘ puncovní úfiad (postupnû znaãil písmenem → B, od roku 1872 → C se 7 vlastními poboãkami. abalone (ze ‰pan. abalón, lat. Haliotis) – velmi vzácná malá mofiská → perla s pestr˘mi barvami, která vznikla pfiírodní cestou uvnitfi abalonu, tj. ulity perlorodky rodu Heliotis se schránkou boltcového tvaru. Název oznaãuje jak perlu, tak její schránku. Ve ‰perkafiství se dodnes bûÏnû uÏívá ulita abalone. Perly se nyní jiÏ v tûchto ulitách nevyskytují, dÛvodem jejich úbytku bylo znaãné zneãi‰tûní mofií. Lit.: Kunz. abluãní kalich (z lat. ablutio, angl. ablution’s chalice, nûm. Ablutionskelch, Spülkelch) – → kalich ze stfiíbra, zlata nebo skla uÏívan˘ v katolické církvi od raného stfiedovûku do poãátku 17. století pro abluãní napití, tj. 1. symbolické vypláchnutí úst nekonsekrovan˘m vínem po pfiijímání; 2. symbolick˘ pfiípitek na zdraví nebo na rozlouãenou ve jménu (na poãest) svûtce. V tomto druhém pfiípadû se jako obfiadní kalich nebo ãí‰ka uÏívala druhotná relikvie, povaÏovaná za osobní pfiedmût svût-

cÛv. Z dochovan˘ch to je napfiíklad tzv. ãí‰e sv. Ulricha/Oldfiicha z Augsburgu, kalich sv. Ruperta ze Salzburgu, kalich sv. Bernarda z Afflighemu. V âechách je od 17. století doloÏen zboÏnou tradicí dochovan˘ kalich sv. Prokopa ze Sázavy, dále dfievûn˘ kalí‰ek – fragment ãí‰e sv. Václava v pokladnici praÏské katedrály, a pravdûpodobnû k témuÏ obfiadu se v olomouckém dómu uÏíval nedochovan˘ stfiedovûk˘ → korãák sv. Vojtûcha. Za kupu abluãního kalicha v˘jimeãnû mohla slouÏit lebka svûtce, téÏ sefiíznutá a fasovaná ve stfiíbrné montáÏi (prof. Hugo Rokyta pfiipisoval takovou funkci lebce sv. Ludmily); 3. abluãní omytí rukou knûze pfied a po bohosluÏbû, které se provádûlo s pomocí → akvamanile, → gémeillonÛ nebo → lavaba a konvice. Abondi viz Abondio Abondiové – otec a syn, pÛvodem severoital‰tí zlatníci a medailéfii pozdní renesance a man˘rismu, ãinní pfieváÏnû na dvorech bavorsk˘ch vévodÛ, rakousk˘ch císafiÛ a pro dvorskou ‰lechtu. Abondio/Abundi Alessandro/Alexandr (* asi 1570 Praha, † pfied 29. 4. 1648 Mnichov) – v˘znamn˘ rudolfínsk˘ medailér, sochafi a ceroplastik. Syn Antonia Abondia, vyuãen patrnû v otcovû dílnû. Po vyuãení cestoval, pozdûji pracoval v Innsbrucku. Od roku 1606 do 1612 pÛsobil v Praze, kde bydlel v podnájmu a s mûsíãním platem 20 zlat˘ch r˘nsk˘ch pracoval ve sluÏbách císafiÛ Rudolfa II. a Matyá‰e I. Naz˘ván byl portrétistou a ceroplastikem (Contrefaiter und Wachsbossier). Mûstsk˘mi prameny je doloÏen dvakrát jako kfiestní kmotr v katedrále sv. Víta v letech 1608 a 1611 a roku 1612 svûdãil na PraÏském hradû. Pozdûji Ïil ve Vídni a v Mnichovû, kde zakotvil poté, co se roku 1616 oÏenil s Reginou, dcerou slavného hudebníka Orlanda di Lasso (od roku 1615 vdova po malífii Hansovi von Aachen). Vytvofiil mj. portrétní a alegorické medaile císafiÛ Rudolfa II. a Matyá‰e I., voskov˘ portrét Galilea Galileiho (Staatliche Museen Berlín) a ãetné podobizny dvorské ‰lechty v kovu i ve vosku. Portrétoval mj. Joachima Sandrarta. Lit.: Hampe, II, ã. 2645. JKSAK, X, ã. 5652. Winter,1909,

426–427. SAKL 6, 151–153. NEâVU I, 15. Kat. Praha 1997, II/104–108. Haupt, 1990, 31. Abondio/Abondi Antonio (* asi 1538 Riva del Garda, Trento, † 3. 5. 1591 VídeÀ) – v˘znamn˘ italsk˘ medailér, zlatník a ceroplastik. Pravdûpodobnû byl Ïákem medailéra a sochafie Leona Leoniho, ve Florencii studoval ceroplastiku G. A. Rossiho, dal‰í studijní cesty podnikl roku 1566 do Nizozemí a v letech 1571–72 do ·panûlska. V letech 1574–76 pÛsobil ve sluÏbách císafie Maxmiliána II. (mj. tehdy vytvofiil nûkolik portrétních medailí císafie, jeho Ïeny císafiovny Marie a jejich synÛ i voskovou bosáÏ) a aÏ do smrti na dvofie Rudolfa II. Po roce 1576 v Praze vznikla vût‰ina jeho dûl: portrétní medaile císafie Rudolfa II., náboÏenské medaile s Kristem Salvátorem a Pannou Marií (ãasto kopírované a fasované jako ‰perk), série olovûn˘ch plaket s bohy Martem, Merkurem a Venu‰í (slouÏily jako obkladové destiãky), portrétní medaile dvorsk˘ch úfiedníkÛ – tfii verze portrétní medaile Leonarda IV. Harracha a jeho Ïeny Barbory, z nichÏ jedna se vázala k udûlení ¤ádu Zlatého rouna 3. 6. 1585. Dále to byly medaile biskupa jednoty bratrské Jana Kalefa, knihtiskafie Michaela Peterleho, portréty, mytologické a biblické v˘jevy ve vosku (o nichÏ vypovídá inventáfi → Kunstkomory Rudolfa II.). Lit.: JKSAK; XII, ã. 5190; VII, ã. 5308, 540; X, ã. 5558; XV, ã. 11654; 11775; XIX, ã. 1668. Haupt 1990, 31. SAKL, 6, 150–151. NEâVU I, 15–16. Kat. Praha 1997, II/76–99, 220, 248, 277. Abrahám viz Andûl, Bernard Abraham syn SabbathajÛv viz Zoref ben Sabathai Abramovits Emanuel viz Aurea abraxas (lat., fiec. abrasax, abrasar) – typ magického ochranného pfiedmûtu, zpravidla ploch˘ kamenn˘ → amulet s oboustrannou rytinou, fiidãeji ve tvaru hfiebu. PÛvodnû fiecké mystické slovo, jehoÏ sedm písmen promûnûno v ãísla dává souãet 365. SlouÏilo jako nebeské ãíslo starovûké a stfiedovûké sekty gnostikÛ. Personifiko-

• 13 •

•

abraziva

• je zpravidla jemnû mlet˘ kámen, dále umûle vyrábûn˘ karbid kfiemíku (karborundum), oxid hliníku a rÛzné pfiísady. Abraziva dostávala od 19. století rÛzné obchodní názvy, napfiíklad adamit, aloxit, alundum, crystolon, norbid. Abstacz Erazim (ãinn˘ 1518–po 1534) – praÏsk˘ zlatník doby renesance. Roku 1518 na Malé Stranû jako uãedník mistra Mikulá‰e (Pucha z Glauchova?) vypovídal o okolnostech jeho smrti a jeho nevyjasnûné pozÛstalosti. Tovary‰ská léta strávil mimo Prahu. Roku 1534 pfiijal mûstské právo na Novém Mûstû a sloÏil mistrovskou zkou‰ku. Pram.: AhMP, sign. 2211, f. L. 25/Stehlíková. Lit.: Winter, 1909, 432. Abundi viz Abondio

Abraxas

van˘ nejvy‰‰í bÛh této sekty, Abraxas, byl v Egyptû, Malé Asii, Itálii a ve ·panûlsku zobrazován na dvojstrann˘ch kamenn˘ch amuletech a na → kamejích jako monstrum rÛzn˘ch podob, nejãastûji s tûlem muÏe, hlavou kohouta a s nohama tvofien˘ma dvojicí hadÛ se vztyãen˘mi hlavami, drÏící v rukou biã a okrouhl˘ ‰tít. Pod ním ãi na zadní stranû kamene b˘vají ryté znaky a písmena. Obdobné amulety jin˘ch sekt nesly nápisy Mithra, Sérapis, oblíbená byla také magická slova (inverzní – ãitelná i pozpátku) jako abracadabra, aeiou. Jako souãást ‰perku se abraxas v Evropû znovu uplatnil v období man˘rismu kolem roku 1600 a v historismu 19. století. Amulet ãi kámen b˘vají zasazeny → aÏúr nebo do otoãného rámeãku ãi na hfiídelky. Nûkdy se oznaãují souhrnn˘m termínem gnostick˘ ‰perk. V ãesk˘ch sbírkách tyto amulety najdeme mj. v Národním muzeu v Praze. V˘znamn˘ pfiíklad gotického prstenu s nápisem AKARASARAR, pÛvodem z Prahy, vlastní Kunstgewerbemuseum v Kolínû nad R˘nem. Lit.: DACH, I, 127–155. Kat. Köln, 1985a, II, ã. k. 203. abraziva – brusné kotouãe a brusné pasty uÏívané v kamenáfiství. Základem abraziva

• 14 •

a v Uhrách v Budínû (nûm. Ofen). Roku 1784 uvaÏoval o pfiesídlení do Chomutova, ale chomutovsk˘ magistrát mu nenabídl vhodné podmínky. Roku 1786 získal mûstské právo na Novém Mûstû praÏském a Ïádal o pfiijetí do cechu. Nikdy nefu‰oval a dostal dobré vysvûdãení od mistrÛ Jana → Nûmce a Jana Krause, jemuÏ 2 roky vedl dílnu. Jako zku‰ební kus vymodeloval z vosku jehlici a nakreslil náhrdelník. Jako mistrovsk˘ kus vypracoval medailon s dekorací v podobû smyãek. Bydlel ve farní osadû sv. Jiljí, kde roku 1782 dával kfitít syna Jana Nepomuka Franti‰ka. Byl chud˘, nepravidelnû platil pfiíspûvky do cechovní pokladny. Zemfiel ve vûku 42 let a byl pohfiben na Malé Stranû u sv. Mikulá‰e. Lit.: PA 27/161. PA 28/93. PA 29/47. Hrásk˘, 1987, 79.

Abyssinian Gold (angl.) – star‰í obchodní název pro anglickou náhraÏku zlata, kterou roku 1866 uvedl na trh pod svou ochrannou známkou lond˘nsk˘ ‰perkafisk˘ závod Lionel & Alfred Pyke. ·lo o slitinu 5 % hliníku a 95 % bronzu, na povrchu pozlacenou; obecnû se naz˘vala aluminium-bronz a vyrábûla se aÏ do poãátku 20. století pro biÏuterní prÛmysl také v jin˘ch závodech a pod jin˘mi obchodními názvy jako napfiíklad → Oroid.

acquasanteria viz Trapani

a` cage (franc. = v kleci nebo v pouzdfie) – rámová konstrukce tabatûrky, která se zaãala pouÏívat ve Francii od roku 1756. Spoãívá ve zlatém rámeãku, do kterého se zasazují destiãky z brou‰en˘ch drahokamÛ, perleti, porcelánu, laku na dfievû ãi emailu na mûdi. Tabatûrky a dal‰í dózy a` cage dovedli do virtuózní podoby také zlatníci nûmeãtí, zejména v → DráÏìanech, → Augsburgu a → Idar-Obersteinu. Brusiãi drahokamÛ bûhem 2. poloviny 18. století a na poãátku 19. století vytvofiili znaãnou zásobu destiãek, které v dobû útlumu poptávky za napoleonsk˘ch válek ne‰ly na odbyt. Ty byly montovány je‰tû ve 40. letech 19. století, proto se u nûkter˘ch navzájem shodn˘ch dóz objevuje datování do 1. rokoka podle kamenÛ ãi do 2. rokoka podle puncovní znaãky na rámeãku.

Adam Robert viz britské zlatnictví

accesoires – francouzsk˘ termín pro módní doplÀky (→ galanterie, → ‰perk), uÏívan˘ také v ãesk˘ch zemích, zejména od 2. poloviny 19. století aÏ do 1. svûtové války. Ackermann/Akerman/Agermann Johann/Jan Michal (* kolem 1752 Praha, † 9. 12. 1794 Praha) – praÏsk˘ zlatník doby klasicismu. Vyuãil se roku 1779, roku 1781 se v Praze u sv. Jiljí oÏenil s Rosálií Richterovou. Na vandru byl v Sedmihradsku ve mûstû Sibiu (nûm. Hermannsdorf)

acus (lat.) – archaické oznaãení: 1. jehlice s → fibulí nebo s broÏí, slouÏící k upevnûní úãesu nebo k nastavení délky zavinut˘ch vlasÛ v antickém ¤ímû; 2. jehlice ãi → ‰pendlík se sponkou do vlasÛ. Adabertus viz Vojtí‰ek Adam viz Neuwald, Pardubice

Adam zlatník viz Jaksamer Engelhart adamas viz diamant adamit viz abraziva

Adanner Franz/Franti‰ek Joseph/Josef (ãinn˘ kolem 1718–po 1731) – zlatník vrcholného baroka v Brnû. Lit.: Schirek, 1898. Adler Johann/Jan (doloÏen 1579) – zlatník doby man˘rismu. Pfiipomíná se roku 1579 na Starém Mûstû praÏském. Lit.: Winter, 1909, 432. Admont – opatství benediktinÛ pod Alpami ve ·t˘rsku, existující od svého vysvûcení roku 1074 dodnes. Dochovaly se v nûm bohaté sbírky umûní, zvlá‰tû zlatnické. V dobû husitsk˘ch válek tam byla odvezena do úschovy ãást chrámov˘ch pokladÛ ãesk˘ch benediktinÛ a cisterciákÛ, která jiÏ nebyla vrácena. Kromû rukopisÛ a dfievofiezeb to je dochovan˘ gotick˘ pfienosn˘ oltáfiík (tzv. altare portatile) s deskou z kru‰nohorského ametystu, obloÏen˘ stfiíbrn˘mi deskami s rytinami svûtcÛ a christologick˘mi v˘jevy. Vznikl v Praze

•

africké lidové ‰perkafiství

•

dobeniny adulárÛ z horského kfii‰Èálu nebo ze skla podloÏeného modrou stfiíbfiitou fólií pocházejí z raného stfiedovûku: u nás patrnû nejstar‰í prsten s takov˘m kabo‰onem, datovan˘ do 1. poloviny 13. století, je ve sbírce UmûleckoprÛmyslového muzea v Praze. Pozoruhodnou kolekci adulárov˘ch ‰perkÛ z 19. století najdeme napfiíklad v Národním muzeu v Praze. aegis (fiec.) – pÛvodnû m˘tick˘ ‰tít, náleÏející fieck˘m bohÛm Jupiterovi, Pallas Athénû ãi Minervû, zdoben˘ hlavou Gorgony (→ gorgoneion) nebo jin˘m figurálním motivem. âasto je zpodoben na fiímsk˘ch portrétních → gemách. Od 16. století mûl více reprezentativní neÏ bojovou funkci. Stával se oblíben˘m dárkov˘m a dekoraãním pfiedmûtem pro vítûze (→ trofej), slavné vojevÛdce ãi panovníky. Byl-li vyroben ze stfiíbra a zlata, slouÏil jako symbol vlády krásy a bohatství (‰tít medicejsk˘, habsbursk˘). V 19. století se staré pfiedlohy ve velkém kopírovaly ze Ïelezné litiny ãi z obecn˘ch kovÛ se zatloukanou v˘zdobou, napfiíklad ze zlata.

Cestovní oltáfiík z Admontu, Praha, kolem 1330, zadní deska kolem 1375, ãesk˘ ametyst, zlacené stfiíbro, niello

v dobû Jana Lucemburského asi kolem roku 1330, zadní strana byla pfiepracována roku 1375 za litomy‰lského biskupa Alberta ze ·ternberka, jehoÏ znaky a konsekraãní formuli nese. Dále se v Admontu zachovala ãeská barokní monstrance, objednaná pro klá‰ter z Prahy. Lit.: Fritz, 1982, 284. Otavsk˘, 1992, 147–148, obr. 38. adulár (nûm. Adular podle alpského masivu Adula v kantonu Graubünden ve ·v˘carsku, angl. adularia) – mléãnû bílá, bezbarvá aÏ namodralá odrÛda Ïivce s vysok˘m aÏ mûÀav˘m leskem. Zelená varieta je → amazonit, namodralá se naz˘vá mûsíã-

ní kámen a naãervenalá sluneãní kámen. Má stupeÀ tvrdosti 6 aÏ 6,5. Ve ‰perku patfií k nejoblíbenûj‰ím adulár-mûsíãek s nezamûniteln˘m modrav˘m svûteln˘m efektem (→ irizace). Ve zlatnictví se uÏívá vybrou‰en˘ do oválného kabo‰onu nebo do ãoãkovce. Objevuje se na chrámovém stfiíbfie ãastûji uÏ od románské doby, v gotice je doloÏen také v âechách (napfiíklad na rámu plenáfie sv. Markéty v Bfievnovû z roku 1406). Oblíben˘ byl opût v dobû pozdního rokoka. Od 2. poloviny 19. století aÏ po art-deco se stal adulár módním ‰perkov˘m kamenem, jeho obliba se vrací v posledních desetiletích 20. století. Nejstar‰í napo-

africké lidové ‰perkafiství – památky rozmanit˘ch africk˘ch národÛ a etnik, které v evropském povûdomí spl˘vají do jediného okruhu. Nejpozoruhodnûj‰í je západoafrické ‰perkafiství z oblasti Zlatého rohu od PobfieÏí slonoviny po Nigérii a její jiÏní ãást Benin, typické uÏíváním zlata a slonoviny. Estetické kvality afrického ‰perkafiství pro Evropu objevili francouz‰tí malífii a sochafii-fauvisté (Picasso, Braque), poãínaje v˘stavou v PafiíÏi roku 1905. Vliv afrického ‰perku na evropsk˘ se projevil ve 20. letech 20. století, více u divadelních kost˘mÛ (napfiíklad Josephine Baker) neÏ v civilním prostfiedí. Charakteristické jsou aÏ 15 centimetrÛ ‰iroké ploché nebo r˘hované náramky na zápûstí rukou, na paÏích nad lokty a nad kotníky nohou. Dále náhrdelníky z organick˘ch materiálÛ, korále ze such˘ch plodÛ, pecek a ofiechov˘ch skofiápek, rákosu, bambusu, zvífiecích kostí, barevn˘ch dfiev, buvolích rohÛ apod. Proslulé africké diamanty v lidovém ‰perku chybûjí, uÏívají se barevné kameny nalézané v fiíãních náplavech, primitivnû le‰tûné do kabo‰onÛ. Bohatá nalezi‰tû drahokamÛ, zejména v jiÏní Africe, byla objevena vût‰inou teprve v poslední ãtvrtinû 19. století. Nároãnou tûÏbu v hlubinn˘ch dolech a zpracování organizovaly jen evropské a americké tûÏafiské spoleãnosti a v˘voz smûfioval mimo Afriku. âe‰tí prospektofii a brusiãi drahokamÛ pronikli do Afriky v 90. letech 19. století, roku 1914 se turnovsk˘ obchodník Franti‰ek → ·lechta (* 1855, † 1927) s brusiãi Janem Bernatem a Josefem Bauerem dostali aÏ na ostrov Madagaskar. Lit.: Newmann, 13. Tillander, passim. Pi‰l, 19.

• 15 •