Řád: ŠELMY (Carnivora)
ŠELMY (CARNIVORA) • většina šelem přizpůsobena k chytání živé kořisti • výborné smysly • zrak umožňuje vidění i za zhoršených světelných podmínek (zvláštní vrstva barviva za oční sítnicí – odráží již prošlé světelné paprsky zpět ke světločivným zrakovým buňkám) • tato vrstva způsobuje i světélkování očí při přímém osvětlení ve tmě • řada pachových žláz (zejména při koření ocasu nebo u řitního otvoru) • slouží k dorozumívání, vyznačování teritorií, příp. jako obranná zbraň (skunk, tchoři)
ŠELMY (CARNIVORA) • masožravému způsobu obživy odpovídá stavba a složení chrupu • chrup je úplný, s 24-28 zuby, většinou heterodontní • protáhlé špičáky slouží k chycení a usmrcení kořisti • třenové zuby a stoličky zpracovávají potravu • poslední horní třenák a první dolní stolička tvoří tzv. trháky – jejich ostré hřebenovité korunky slouží k trhání a drcení kořisti • mohutná svalovina čelistí, jsou široce rozevíratelné • drápy (u koček zatažitelné do zvláštního pouzdra) • většina šelem jsou prstochodci, méně ploskochodci
ŠELMY (CARNIVORA) • jednoduchá stavba žaludku, krátké střevo • u lasic, kun, tchořů, jezevce a kočky divoké převažují v potravě drobní živočichové • u vydry a norka ryby • u rysa, vlka a medvěda i větší kopytníci • opomenuta není ani rostlinná složka potravy – např. u medvěda může na podzim převládat • rozmnožovací schopnost šelem, jako vrcholových predátorů, je mnohem menší než u kořisti • obvykle 1 vrh ročně s nižším počtem mláďat • některé druhy (kolčava, liška obecná) dokáží reagovat na zvýšení početnosti hlavní kořisti i větší plodností
ŠELMY (CARNIVORA) • mláďata se rodí slepá a málo vyvinutá, poměrně dlouho setrvávají v hnízdech (nidikolní mláďata) • pohlavně většinou dospívají po roce, u větších druhů i v několika letech • na území ČR je v současnosti zaznamenán výskyt 16 druhů z 5 čeledí: - lasicovití (Mustelidae) - psovití (Caniadae) - kočkovití (Felidae) - medvědovití (Ursidae) - medvídkovití (Procyonidae)
Lasicovití (Mustelidae) • • • • • • •
dříve „kunovití“ protáhlý tvar těla krátké pětiprsté končetiny drápy částečně zatažitelné našlapují na prsty nebo polovinu chodidla obvykle dobře vyvinuté pachové řitní žlázy u většiny druhů pohlavní dvojtvárnost – samci jsou větší
Jezevec lesní (Meles meles) • řád: ŠELMY (Carnivora) • čeleď: LASICOVITÍ (Mustelidae) • výskyt: Evropa, V a střední Asie, Sibiř
Jezevec lesní (Meles meles) • u nás se s ním setkáváme téměř všude • chybí pouze v nížinách s intenzivní zemědělskou výrobou a v krajině s vysokou hladinou spodní vody a jílovitými půdami • teplejší oblasti, kde se střídají lesy a pole, skalnatý terén • skrytý způsob života • noční aktivita • hrubá a štětinatá srst je šedožlutá, konce chlupů bílé a černé, typická je dlouhá, zašpičatělá bílá hlava, která má po stranách přes světla dva podélné černé pruhy
Jezevec lesní (Meles meles)
Jezevec lesní (Meles meles) • hlava s pohyblivým rypáčkem • tělo uzpůsobeno k hrabání, krátké silné běhy opatřeny silnými drápy • samice mají 3 páry mléčných bradavek • všežravec • měří se štětcem až 100 cm • před zimním klidem váží 15-16 kg, na jaře jen 6-8 kg • v našich podmínkách uléhají k zimnímu klidu (nepravý zimní spánek), bývá často přerušován • zimní klid trvá od listopadu do března; za teplých zim je kratší • jezevci v jižních oblastech zimní klid nedodržují
Jezevec lesní (Meles meles) • nad řitním otvorem silně vyvinuté párové pachové žlázy (značkovací zařízení) • žijí v brlozích dosti hluboko pod zemí • pokud nenajde přirozený úkryt ve skalách, buduje složité systémy nor – hrady (rodiny je obývají po několik generací) • přejímají nory od lišek (někdy žijí i společně s nimi), nejraději však vyhledávají dutiny ve skalnatém terénu • existuje latence ve vývoji zárodku tzv. utajená březost, trvající asi 5 měsíců • celková doba oplodnění, včetně doby latence, je 200300 dnů (vlastní vývoj zárodku 8-10 týdnů)
Jezevec lesní (Meles meles) • mláďata (3-5) se rodí v březnu-dubnu v pečlivě vystlaném doupěti, jsou holá a asi měsíc nevidí • asi v červenci se osamostatňují, rodinnou noru však používají až do období zimního klidu • stará se pouze matka • pohlavní dospělost ve 2. roce života • dožívá se cca 15 let • potrava: živočišná i rostlinná (hlemýždi, žáby, hadi, brouci, housenky, larvy, myši, hraboši, vejce ptáků a čerstvé padliny zvěře, plody, semena, ovoce, obilí, kukuřice, kořínky a oddenky rostlin)
Jezevec lesní (Meles meles)
Kuna lesní (Martes martes) • řád: ŠELMY (Carnivora) • čeleď: LASICOVITÍ (Mustelidae) • výskyt: Evropa od Skandinávie až po severní Itálii, ve východní části Ruska až po Sibiř, Malá Asie • u nás nehojně v rozsáhlejších lesních komplexech po celém území • ve Vysokých Tatrách i nad stromovou hranicí
Kuna lesní (Martes martes) • kožich tmavohnědý, bez šedého nádechu, na hrdle má nepravidelnou světlou skvrnu • tato náprsenka bývá žlutá (vzácně bílá), nesahá až na běhy, a proto není dole rozdvojena • ušní boltce bíle olemovány, špička čenichu tmavá • chodidla jsou porostlá hustou srstí (na rozdíl od skoro holých chodidel kuny skalní) • váží až 1,6 kg
Kuna lesní (Martes martes) • samice má 2 páry mléčných bradavek • kuny se páří v červenci-srpnu, oplozené vajíčko zůstává v klidu až do příštího jara, zhruba 200 dní • vlastní vývoj zárodku 8-10 týdnů • v dubnu-květnu vrhá samice 2-6 slepých mláďat • kojí je asi 2 měsíce, pak mláďata opouštějí hnízdo a žijí společně s matkou až do léta • noční aktivita • samotářský způsob života
Kuna lesní (Martes martes) • stálé ochozy využívá po mnoho let a značí je páchnoucím výměškem řitních žláz, který otírá o kameny a větve • okrsek se odhaduje na 600-1000 ha • přes den odpočívá v opuštěných hnízdech ptáků nebo v dutinách, výborně po stromech šplhá a skáče • za noc urazí 3-7 km, loví dobře na zemi i na stromech, kořisti se zmocňuje skoky až 4 m dlouhými • vyhýbá se lidským obydlím a stavbám
Kuna lesní (Martes martes) • z potravního hlediska se chová jako „všežravý oportunista“ • potrava pestrá, převážně živočišného původu (myši, brouci, ptáci, plši, veverky, mladí zajíci, někdy i ježci, a na rozdíl od kuny skalní i velcí ptáci, jako např. tetřevi) • část potravy tvoří i plody (semínka a pecky v trusu) • mršiny, med divokých včel • trávení napomáhá jehličí a kousky dřeva
Kuna lesní (Martes martes) • menší úlovky požírá na místě • spotřebují hodně potravy, zaútočí na vše, na co stačí, nespotřebovanou kořist ukládají ve skrýších • u nás bez přirozených nepřátel • bojí se větších živočichů (často útočí z pudu sebezáchovy)
Kuna lesní (Martes martes)
Kuna lesní (Martes martes)
Kuna skalní (Martes foina) řád: ŠELMY (Carnivora) čeleď: LASICOVITÍ (Mustelidae) teplomilnější než kuna lesní výskyt: v celé Evropě kromě britských ostrovů, v Malé a Střední Asii • u nás v celé oblasti státu, vystupuje až do nejvyšších hor • vyhledává spíše otevřené volné krajiny a žije s oblibou v blízkosti lidských sídel (stodoly, stohy, půdy, kamenné lomy, duté stromy) • podobná kuně lesní, ale při stejných rozměrech těla dosahuje hmotnosti okolo 2 kg
• • • •
Kuna skalní (Martes foina) • je rovněž hnědá, má však černošedý nádech a tmavší běhy i oháňku • náprsenka je větší, zpravidla bílá, na spodním okraji se dělí a sestupuje až na vnitřní strany předních běhů
Kuna skalní (Martes foina) • někdy může mít i tato skvrna žlutavý nádech, ale rozhodující je tvar • špička čenichu růžová • dobře šplhá i po kolmých stěnách
Kuna skalní (Martes foina) • místa denního odpočinku a ochozy střídá • je také nočním zvířetem, ale tam, kde není zneklidňována, loví i ve dne • hojnější než kuna lesní • obě kuny se mezi sebou patrně nekříží • doba a průběh rozmnožování týž jako u kuny lesní • samice připravuje pro mláďata pelech vystlaný srstí a suchou trávou
Kuna skalní (Martes foina) • loví drobné hlodavce, králíky, zajíce, drobné kurovité ptáky, domácí drůbež a holuby) • sbírá žížaly, hmyz, vajíčka, plody ovocných stromů a keřů • složení jídelníčku se mění dle místa i rok od roku podle nabídky
Kuna skalní (Martes foina)
TCHOŘ TMAVÝ (Mustela putorius) • řád: ŠELMY (Carnivora) • čeleď: LASICOVITÍ (Mustelidae) • žije v celé Evropě až po Ural a Černé moře • u nás běžný, vyhýbá se polním oblastem bez lesů i hlubokým lesním komplexům
TCHOŘ TMAVÝ (Mustela putorius) • vyhledává otevřenou krajinu, okraje řek zarostlé křovím, potoky a rybníky • vyskytuje se však i v místech daleko od vody, na pokraji lesů nebo v blízkosti lidských obydlí • dlouhé zavalité tělo a poměrně nízké běhy – téměř se břichem dotýkají podkladu (ve srovnání s běhy kun) • měří 40-50 cm a oháňka 15-18 cm • váha se pohybuje mezi 1 a 1,5 kg • malé oči • zakulacená slecha • ocas nepřesahuje polovinu délky těla (30-40 %)
TCHOŘ TMAVÝ (Mustela putorius) • srst téměř černá (tmavé jsou pouze poměrně řídké pesíky, jimiž prosvítá žlutavá či bělavá hustá podsada) • nejtmavější je spodek těla, běhy a větší část oháňky • bělavou barvu mají také pysky, slecha na okrajích a pruh nad světly – typická maska • nad řitním otvorem 2 pachové žlázy a vylučují z nich v případě nebezpečí páchnoucí tekutinu
TCHOŘ TMAVÝ (Mustela putorius) • páření tchořů probíhá v březnu-dubnu a doba březosti trvá 40-43 dnů • indukovaná ovulace • páření trvá až hodinu a samec se při něm samici někdy zakusuje do krku • nedochází k utajené březosti • samice vrhá většinou v květnu 3-8 mláďat • mláďata jsou nejprve světle osrstěna • charakteristická „tchoří“ kresba na hlavě se objevuje asi po 9 týdnech • pohlavní dospělost v 9.-10. měsíci
TCHOŘ TMAVÝ (Mustela putorius) • potrava rozličná a převládá v ní více masa než v potravě kun (myši, hraboši, potkani, jedovatí hadi, žáby, vajíčka, doplňkově ptáci, králíci, hmyz a zdechliny) • noční aktivita, za soumraku opouští úkryty v hromadách kamení, v dutinách stromů nebo norách, které někdy i sám hrabe • rozloha loveckého revíru 40-400 ha • má zde několik doupat, která pravidelně střídá • během noci urazí 2-4 km, naopak v mrazech několik dní neopouští úkryt • dobře šplhá, většinou se ale pohybuje po zemi
TCHOŘ TMAVÝ (Mustela putorius)
TCHOŘ TMAVÝ (Mustela putorius)
FRETKA (Mustela putorius furo) • při determinaci možná záměna se zdivočelou fretkou • v přírodě pravděpodobně existují nerozeznatelní kříženci s fretkou – jejich výskyt je možná častější, než se předpokládá
TCHOŘ STEPNÍ (Mustela eversmannii) • řád: ŠELMY (Carnivora) • čeleď: LASICOVITÍ (Mustelidae) • původní domovinou stepi a lesostepi vnitrozemní Eurasie • byl zjištěn ve střední Evropě, a to v Maďarsku a u nás, odkud proniká do Saska • nejčastěji v Polabí a na J Moravě • od tchoře tmavého se liší nápadným rozdílem ve zbarvení • kromě podsady jsou i jeho pesíky na větší části těla žlutohnědé nebo okrové, zejména na břiše, bocích a hřbetě
TCHOŘ STEPNÍ (Mustela eversmannii) • hrud', přední i zadní běhy a konec oháňky jsou černohnědé až černé • velcí jsou jako tchoři tmaví, stejně váží • kresba hlavy málo výrazná na rozdíl od tchoře tmavého • v přírodě se mohou vyskytovat kříženci obou druhů • vedou jiný způsob života (vyhýbá nejen lidským obydlím a jejich okolí, ale i lesům a horským oblastem) • stepní živočich, žije nejraději na otevřených polích, lukách a pastvinách • skrývá se v norách syslů, křečků a králíků, ve skalách, kořenech stromů i budovách • zřídka vyhrabává mělké nory sám • zda jsou nory obývané poznáme podle zápachu a čerstvých výhrabků zeminy, trusu a zbytků potravy
TCHOŘ STEPNÍ (Mustela eversmannii) • noční aktivita, při nedostatku potravy nebo výchově mláďat i ve dne • rozšíření se kryje s rozšířením sysla (sysel je jeho běžnou potravou) • sysly a křečky přepadá i v době zimního spánku • další potrava: drobné ptactvo, ježci, žáby, hmyz, ještěrky, hadi • denní spotřeba potravy asi 150 g (10-15 hrabošů) • páření v dubnu-květnu • doba březosti je o 3-5 dnů kratší než u tchoře tmavého • samice vrhá zpravidla v podzemním doupěti 8-15 mláďat, tedy podstatně více než samice tmavého tchoře • na zajištění obživy mláďat se podílí i samec
Norek americký – mink (Mustela vison) • • • • • • • •
řád: ŠELMY (Carnivora) čeleď: LASICOVITÍ (Mustelidae) u nás nepůvodní, domovinou je S Amerika v Evropě žijí vysazené populace hlavně v S polovině kontinentu, ostrůvkovitě ve Španělsku a Itálii v ČR se dlouho vyskytoval mozaikovitě v okolí farem, odkud unikal do volné přírody ke konci 20.st. řada farem zanikla a zvířata byla vypuštěna do přírody expanze minků, dnes téměř kdekoliv u vody blízký příbuzný tchořů, liší se malými plovacími blanami mezi prsty předních a zadních končetin
Norek americký – mink (Mustela vison) • hustě osrstěná chodidla, prsty s drobnými drápy • zbarvení černohnědé • brada a spodní pysk bílý
Norek americký – mink (Mustela vison) • různě velké světlé skvrny se mohou objevit i na hrudi, hrdle, břiše a slabinách • v přírodě i různobarevní jedinci z farem (chová se v téměř 60 barevných odstínech) • proměnlivý počet mléčných bradavek u samic – 2-5 (obvykle 3-4) • samotářský způsob života • noční aktivita • v blízkosti tekoucích i stojatých vod, kde loví většinu potravy
Norek americký – mink (Mustela vison) • potravní oportunista (zajímá se o nejdostupnější kořist) – hryzci, ondatry, ryby, ptáci, snůšky lysek a slípek, žáby (vyhrabává je z bahna i během zimování), hmyz, korýši, mlži • dospělý jedinec obývá úsek pobřeží 1-6 km • hrabe mělké nory (1 z vchodů pod hladinou) • dobře plave a potápí se • při potápění se norek americký dostává do stavu rychlé bradykardie (adaptace k udržení kyslíku) • v teplé vodě (24 °C), může norek americký plavat až tři hodiny bez zastavení • celoroční aktivita, ale za nepohody nebo silných mrazů i několik dní neopouští hnízdo
Norek americký – mink (Mustela vison) • páří se koncem zimy a zjara • samice vrhá po 39-80 dnech prodloužené březosti v dubnu-květnu 2-8 mláďat • ze zajetí jsou známé vrhy až se 17 mláďaty • stará se o ně pouze samice • u nás nežádoucí druh, ve větší koncentraci může výrazně narušit ustálené poměry pobřežních ekosystémů • potravně konkuruje vydře říční • agresivním chováním a potravní konkurencí z břehových a mokřadních stanovišť vytlačuje původní druhy šelem (tchoře tmavého a hranostaje)
Norek americký – mink (Mustela vison)
Norek americký – mink (Mustela vison)
Norek evropský (Mustela lutreola) • řád: ŠELMY (Carnivora) • čeleď: LASICOVITÍ (Mustelidae) • obývá evropské lesy v části Španělska, Francie, Rumunska, Ukrajiny, Estonska a Ruska • v Česku vyhynul koncem 19. století
Norek evropský (Mustela lutreola) • má čokoládově hnědou srst s bílou tlamou a čenichem • hloubí nory poblíž vody • je teritoriální, své území značkuje pomocí pachů • typický masožravec, loví ryby, králíky, zajíce a vodní ptáky
Norek evropský (Mustela lutreola)
Norek evropský (Mustela lutreola)
Hranostaj (Mustela erminea) • • • • •
řád: ŠELMY (Carnivora) čeleď: LASICOVITÍ (Mustelidae) od nížin po nejvyšší hory vyhýbá se rozlehlým lesním komplexům vyhledává lesní okraje, paseky, křoviny, v zimě i lidská sídla a hospodářské budovy
Srst hranostaje je v létě na hřbetě hnědá, na břiše bílá, hnědý proutek má černou špičku.
Zimní srst je bílá, pouze konec proutku zůstává černý (někteří jedinci však na zimu nepřebarvují nebo jen částečně).
Hranostaj (Mustela erminea) • soumračná a noční aktivita (pokud není rušen, je aktivní i ve dne) • teritorium o velikosti 7-50 ha značí výměškem řitních žláz • doba březosti se různí (pokud se páří koncem zimy, vyvíjí se zárodek asi 10 týdnů; při říji v létě dochází k utajené březosti, která trvá 223-378 dní)
Hranostaj (Mustela erminea) • v dubnu - květnu samice rodí 4-7 mláďat, jejichž jemná světlá srst je dočasně doplněna tmavší „hřívou“ na hřbetě (slouží k uchopení mláďat, když je samice přenáší) • potrava: troufne si na kořist do velikosti zajíce (myšovití hlodavci, žáby, ještěrky, slimáci, hmyz, vajíčka ptáků, na podzim lesní plody)
Kolčava (Mustela nivalis) • řád: ŠELMY (Carnivora) • čeleď: LASICOVITÍ (Mustelidae) • naše nejmenší šelma se značně variabilní velikostí, která dříve vedla k mylnému přesvědčení, že se jedná o dva různé druhy
Kolčava (Mustela nivalis) • extrémně malé kusy byly rozlišovány jako samostatný druh lasice kolčavka (M. minuta) a větší kusy jako lasice kolčava (M. nivalis) • jedná se však o jeden druh, jehož velikost závisí na prostředí a množství disponibilní potravy.
Oproti hranostajovi je kolčava nejen výrazně menší a bez černé skvrny na špičce proutku. Má celý rok stejné zbarvení (pouze jedinci v severských oblastech přebarvují do bílého zbarvení jako hranostaj).
Kolčava (Mustela nivalis) • na našem území se vyskytuje všude • způsob života podobný jako u hranostaje • u kolčavy ale zatím nebyla zjištěna latentní březost • samice má 1-2 vrhy ročně, při dostatku potravy 10-12 mláďat • doba březosti 33-35 dnů • potrava je obdobná jako u hranostaje, ale troufne si na kořist jen do velikosti sysla, křečka nebo potkana
Vydra říční (Lutra lutra) řád: ŠELMY (Carnivora) čeleď: LASICOVITÍ (Mustelidae) výskyt: Evropa, S Afrika, Asie u nás hojná do počátku 20. století poté skoro vyhubena, dříve intenzivním lovem pro kožešinu a škody na rybách a také úpravou vodních toků a jejich silným znečišťováním • dnes se opět úspěšně rozmnožuje • těžiště výskytu v pásmu hor a pahorkatin (od Českého lesa přes Plzeňsko, Šumavu, jihočeské pánve, Českomoravskou vrchovinu, žije místy na Ohři, v SZ Čechách, na Dyji, na Podorlicku a v moravských Karpatech)
• • • • •
Vydra říční (Lutra lutra) • drží se u tekoucích i stojatých vod • dobře plave a potápí se (pod vodou vydrží až 4 min. a uplave i přes 400 m rychlostí 10-12 km/hod. • tělo uzpůsobené k plavání (plováky, válcovité protáhlé tělo, malá plochá hlava, krátký silný krk a dlouhý silný prut) • lovné teritorium 14-30 km vodního toku u samce (u samic zhruba poloviční)
Vydra říční (Lutra lutra) • • • • • • • • •
dospělý samec za noc urazí běžně 3-10 km v zimě se dostávají i do značné vzdálenosti od vody potravu hledá ve vodě pětiprsté plováky běhů mají širokou meziprstní blánu, která se při plavání i chůzi napíná a otiskuje se jasně do stopy, zvláště na sněhu nozdry má překryté kožním záhybem a může je uzavírat, právě tak i slecha tělo je 120-160 cm dlouhé, z toho připadá na prut až 40 cm, váží 8-10 kg ocas slouží jako kormidlo hustá srst, kávově hnědá pouze krk a spodní strana těla světlejší
Vydra říční (Lutra lutra) • dlouhé hmatové vousy na čenichu k orientaci v kalné vodě a norách • samci větší a silnější než vydřice • zuby silné a ostré • samice 2-3 páry mléčných bradavek • hlavní období páření vyder spadá od února do léta • doba březosti 61-71 dní • vrhá 2-5 mláďat
Vydra říční (Lutra lutra) • kojení trvá asi 8 týdnů, do vody se dostanou v cca 10 týdnech • mláďata zůstávají s matkou asi půl roku a pohlavně dospívají po dosažení 2.-3. roku života • během páření se vydry ozývají ostrým pískáním • samice zakládá brloh v těsné blízkosti vody • vchod do hlavní nory (vjezd), bývá zpravidla pod vodou, centrální část brlohu (kotel) bývá teplá a dobře vystlaná
Vydra říční (Lutra lutra) • potravní oportunista • živí se lovem ryb, raků, měkkýšů, žab, vodních hrabošů, myší, vodních ptáků i jejich vajíčky, krtky a zdechlinami plujícími po vodě, hmyzem • loví všechny druhy ryb, z velkých ryb ponechává hlavu a ocasní a hřbetní ploutve • pokud se při toulkách dostane na malé vodní plochy určené pro intenzívní chov ryb, nadělá tam velké škody • větší kořist požírá na kamenech vystupujících z vody, nebo na různých výspách
Vydra říční (Lutra lutra)
Vydra říční (Lutra lutra)
Vydra říční (Lutra lutra)
Kočkovití (Felidae) • • • • •
štíhlé nohy kulatá hlava s krátkou obličejovou částí různě dlouhý ocas zatažitelné drápy drápy se vytahují až s ohnutím prstů – zůstávají ostré a při chůzi se neobrušují • u nás 2 druhy
Rys ostrovid (Lynx lynx) • řád: ŠELMY (Carnivora) • čeleď: KOČKOVITÍ (Felidae) • výskyt: Skandinávie, Balkán, Rumunsko, Polsko, bývalé SSSR, Sibiř, Malá Asie, Severní Amerika malém množství v Alpách a Pyrenejích • Moravskoslezské Beskydy, Jeseníky, Šumava, Český les, Novohradské hory, Slavkovský les, Brdy, Javorníky, Vsetínské vrchy • stávající početnost se odhaduje na 70-100 dospělých jedinců • hlavním problémem ochrany rysa je pytlácký lov
Rys ostrovid (Lynx lynx) • obývá rozsáhlé horské lesy, skalnaté terény a hustý podrost • skrytý způsob života (zejména noční aktivita), přítomnost prozradí často pouze zbytky kořisti • v Čechách byla původní populace vyhubena v 19.st. • po roce 1970 se několik vysazených rysů usídlilo na bavorské straně Šumavy • na Moravě rys nikdy vyhubený nebyl, do Moravskoslezských Beskyd a okolních pohoří se zatoulával ze slovenských Karpat • v 80.letech 20.st. bylo úspěšně vypuštěno 17 či 18 jedinců karpatského původu na Šumavě
Rys ostrovid (Lynx lynx) • zbarvení proměnlivé - bývá rezavě žlutý se světlejšími nebo tmavšími odstíny s nepravidelnými tmavými skvrnami po celém těle • vysoké běhy a krátký, na konci černý a jakoby useknutý chvost
Rys ostrovid (Lynx lynx) • srst na lících prodloužená do licousů; u našich rysů jsou licousy poměrně málo vyvinuté • chvostky černé srsti na špičce boltců
Rys ostrovid (Lynx lynx) • • • • • • • • •
tělo rysa bývá 100-130 cm dlouhé a asi 75 cm vysoké váha proměnlivá, okolo 20 kg, rysice jsou menší a lehčí rysice 3 páry mléčných bradavek žijí osamoceně, v období páření vytvářejí na krátkou dobu páry páření (kaňkování) - konec února až začátek dubna doba březosti trvá asi 10 týdnů, rysice vrhá 2-4 rysíčata prohlédnou po 2 týdnech a rysice je kojí až 2 měsíce, pak začínají sama lovit rys se rodinného života neúčastní kořist chytá mohutným 5-6 m dlouhým skokem, případně dvěma nebo více skoky, nevydařený skok neopakuje
Rys ostrovid (Lynx lynx) • zvěř neštve, ale slídí a přibližuje se k ní • potrava: srnčí zvěř, zajíci, svišti, jezevci, lišky, divoké kočky, lesní myši a hraboši, ptáci hnízdící na zemi, ovce a mladý dobytek vyháněný na pastvu do hor, hmyz • lesní plody • potravou "plýtvají„ • vracejí se pouze v době nedostatku potravy, živí se uhynulými kusy • velikost loveckého revíru cca 10-23 km2 • jako vrcholový predátor nemá nepřátele
Rys ostrovid (Lynx lynx)
Rys ostrovid (Lynx lynx)
Kočka divoká (Felis silvestris) řád: ŠELMY (Carnivora) čeleď: KOČKOVITÍ (Felidae) řadí se k našim nejvzácnějším savcům žije v malém počtu ve Skotsku, v Pyrenejích, Alpách, Maďarsku, Polsku, Rumunsku, na Balkáně a na území zaniklého SSSR; její teritorium nezasahuje daleko na sever • původní populace v Čechách vyhubena na přelomu 18. a 19.st. • žije hlavně na Slovensku a jen ojediněle se vyskytne v Beskydech a Jeseníkách • větší než kočka domácí
• • • •
Kočka divoká (Felis silvestris) • zavalitější postava, větší hlava s menšíma ušima a dlouhými smyslovými vousy na čenichu • kožich má šedavý nebo žlutý odstín s tmavšími příčnými pruhy • váha kolísá, 4-9 kg • samec je větší a těžší než samice • samice obvykle 4 páry mléčných bradavek • žije osamoceně, loví většinou v noci, výborně šplhá po stromech a má dokonalý sluch a zrak
Rozpoznávacím znakem je oháňka - divoká kočka ji má huňatou, na konci širokou a tupě uťatou
Kočka divoká (Felis silvestris) • drží se hlavně v listnatých a smíšených lesích vrchovin a pahorkatin • loví i v polích • vzácná v horských jehličnatých lesích • přes den odpočívá v dutinách stromů, skalních rozsedlinách nebo norách po jezevcích a liškách • velikost okrsku závisí na potravě (50-350 ha) • samci navštěvují území několika samic • hranice území značí trusem a močí
Kočka divoká (Felis silvestris) • živí se drobnými obratlovci (myši, hraboši, drobné ptactvo, ještěrky), větší kořist (např. zajíce) loví zřídka • rozmnožování v únoru a březnu • březost 9 týdnů a samice vrhá 3-6 koťat • mláďata zůstávají po nějakou dobu v dutině stromu nebo skály, asi deset dní jsou slepá a matka je kojí 6-8 týdnů • pohlavně dospívají v jednom roce • kříží se s kočkou domácí
Kočka divoká (Felis silvestris)
Kočka divoká (Felis silvestris)
Kočka divoká (Felis silvestris)
obr.3a) přední tlapka kočky divoké 3b) zadní tlapka kočky divoké obr.4a) přední tlapka kočky domácí 4b) zadní tlapka kočky domácí
obr.5a) otisk tlapky kočky divoké 5b) otisk tlapky kočky domácí
Psovití (Canidae) • • • • • • • •
vyšší nohy s nezatažitelnými drápy štíhlé tělo nápadně protažená obličejová část hlavy ocas bývá dlouze ochlupený řitní žlázy obvykle chybějí samice mívají 4 páry mléčných bradavek pohlavní dvojtvárnost ve velikosti není výrazná u nás 3 druhy
Liška obecná (Vulpes vulpes) • řád: ŠELMY (Carnivora) • čeleď: PSOVITÍ (Canidae) • obývá celou Evropu, střední a severní Asii a Severní Ameriku a S Afriku • u nás žije téměř všude od nížin do hor, patří k nejrozšířenějším středně velkým šelmám • zbarvení proměnlivé (základní rezavé s bílou spodinou těla)
Liška obecná (Vulpes vulpes) • liška „uhlířka“, liška „březová“, liška „křížová“ • bíle zbarvený konec oháňky – kvítek • pachová žláza na ocase – fialka • stavba těla a lebky jako u slabšího psa, totéž platí o chrupu – v trvalé formě má 42 zubů, mléčný chrup má 28 zubů
Liška obecná (Vulpes vulpes) • tělo 100-140 cm dlouhé včetně oháňky, v kohoutku 30-40 cm vysoké • váha 4-10 kg • kaňkování v lednu a únoru, o jednu lišku se uchází několik lišáků (zápasy) • páření většinou uvnitř nory v lese, málokdy na otevřené ploše • nory vyhrabávají nebo osídlují nory po jiné zvěři (někdy žijí společně s jezevcem)
Liška obecná (Vulpes vulpes) • poslední dobou nory i uprostřed velkých polních lánů • mimo období rozmnožování nemusí mít stálý úkryt – polehává v houštinách, rákosinách nebo skalách • značně přizpůsobivá – žije v lesích, hájích, v polní krajině, na březích vod, v lomech, poblíž sídlišť i ve velkoměstech (urbánní populace) • soumračná a noční aktivita, na klidných místech i denní • hranice loveckého území značí močí a výměšky řitních žláz • část roku žije samostatně, obě pohlaví se spojují až počátkem říje v lednu a únoru
Liška obecná (Vulpes vulpes) • • • • •
někde se ale lišky drží ve skupinách, kde se množí pouze dominantní samice a podřízené pomáhají při odchovu liščat při kaňkování se ozývají protáhlým štěkotem - skolením samice je plná 52-56 dnů mláďata se rodí slepá a pokrytá vlnitou šedočernou srstí, prohlédnou asi za 14 dní, 3 týdny jsou závislá na matčině mléce po měsíci vycházejí liščata před noru
Liška obecná (Vulpes vulpes) • • • • • • • • •
ve 4. měsíci výměna chrupu v nebezpečí je matka přenáší nebo odvádí do jiné nory rodina se rozchází ke konci léta potrava: hraboši, myši, brouci, dešťovky a měkkýši, ovoce denní spotřeba potravy dospělého jedince okolo 0,5 kg prospívá odstraňováním zdechlin (brání šíření tularemie a kokcidiózy) trpí prašivinou a vzteklinou – u nás dříve celoplošné vakcinace škody působí v intenzivních chovech bažantů nemá přirozené nepřátele
Liška obecná (Vulpes vulpes)
Liška obecná (Vulpes vulpes)
Vlk obecný (Canis lupus) • • • • • • • •
řád: ŠELMY (Carnivora) čeleď: PSOVITÍ (Canidae) je naší největší psovitou šelmou vyskytoval se v Eurasii a Severní Americe od tunder až k polopouštím dnes v Evropě souvisle pouze od severu Skandinávie přes Finsko a Rusko na Balkán, odděleně na Pyrenejích a v Itálii v Čechách vyhuben v 19.st. na Moravu a do Slezska občas pronikají smečky z Polska a Slovenska trvaleji se dnes vlci zdržují na hřebenech Šumavy, Moravskoslezských Beskyd, Javorníků a Vsetínských vrchů, Jeseníků, Kralického Sněžníku
V roce 2014 se narodila tři vlčata v bývalém vojenském prostoru Ralsko.
Vlk obecný (Canis lupus) • drží se hlavně v rozsáhlých lesích vrchovin a hor • od německého ovčáka se liší širší hlavou, šikmými světly, krátkými a špičatými slechy a oháňkou nesenou šikmo dolů nebo svisle, silnějším chrupem (silnějšími trháky a špičáky) • tělo 100-120 cm dlouhé, v kohoutku 78-85 cm • váha od 30 do 50 kg • vlčice je menší a lehčí
Zbarvení rozdílné - od šedohnědé se žlutým až rezavým nádechem po tmavohnědou.
Vlk obecný (Canis lupus) • noční aktivita je reakcí na pronásledování člověkem – v opuštěných oblastech aktivní ve dne • páření v lednu –únoru • rvačky mezi samci při párování • březost jako u psa, 60-65 dnů • v dubnu vrhá 5-6 mláďat (někdy až 12) na těžko dostupných a dobře ukrytých místech
Vlk obecný (Canis lupus) • vlčata jsou 10-12 dní slepá, matka je kojí 5-6 týdnů, téměř je neopouští • o potravu se stará otec • při přechodu na masitou potravu jsou vlčata nejprve krmena natrávenými zbytky ze žaludku rodičů • po měsíci přijímají vlčata masitou potravu, od října (již trvalý chrup) se účastí lovu a pomáhají při štvanicích • smečky jsou tvořeny převážně rodiči a letošními i loňskými mláďaty • výjimečně, např. v krutých zimách při nedostatku potravy, se vytvářejí velké smečky z několika rodin
Vlk obecný (Canis lupus) • dospívá pohlavně ve věku 20-22 měsíců • potrava: černá zvěř, ptáci, jelení zvěř, psi, ovce, kozy, skot a koně, sbírají hmyz, drobné hlodavce a zdechliny všeho druhu • rostlinná potrava: ovoce, kukuřice a brambory • jsou rovněž kanibalisty • loví zpravidla v noci a lovecká oblast smeček mívá několik desítek až set km2
Vlk obecný (Canis lupus)
Vlk obecný (Canis lupus)
Vlk obecný (Canis lupus)
Šakal obecný (Canis aureus) • řád: ŠELMY (Carnivora) • čeleď: PSOVITÍ (Canidae) • ostrůvkovitě se vyskytuje na jihu Moravy a v červnu 2014 byl střelen i na Novojičínsku • preferuje pastviny a pole s vtroušenými lesíky a křovinami, souvislým lesům se vyhýbá • obývá i okraje vesnic a měst, kde vyhledává zbytky lidské potravy
Šakal má typickou postavu běžce, dlouhé svalnaté končetiny. Tvarem těla podobný vlkovi, velikostí lišce.
Barva srsti většinou žlutá s odstínem zlaté a hnědé barvy - bývá proměnlivá podle ročního období a podle oblasti výskytu.
Šakal obecný (Canis aureus) • žije většinou v párech nebo samotářsky, někdy se sdružuje do malých smeček • velmi plachý a lze ho jen těžko nalézt • aktivní v podvečer a v noci • silně teritoriální
Šakal obecný (Canis aureus) • na jaře rodí samice po 63 dnech březosti obvykle 2-9 mláďat v podzemním brlohu • o mláďata se starají oba rodiče, samec aktivně donáší potravu a pomáhá vyhrabávat noru • všežravec, sbírá hmyz, odpadky, drobné savce, ptáky, plazy, zdechliny, bobule, ovoce • loví zvěř asi do velikosti koloucha
Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) • • • • • • • •
řád: ŠELMY (Carnivora) čeleď: PSOVITÍ (Canidae) pochází z JV Asie (usurijská tajga) byl vysazen v západní části dřívějšího SSSR a odtamtud se dostal jednak přes Polsko až k nám, jednak do Finska, Švédska a Rumunska dnes se v ČR vyskytuje všude v nižších a středních polohách je všežravec (na podzim převládá rostlinná potrava, v létě a zimě živočišná, na jaře vajíčka ptáků) noční aktivita žije v párech po celý rok nebo ve skupinách s odrůstajícími mláďaty
Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides)
Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) • • • • •
brloh si vyhrabává nebo osídluje opuštěné nory osídluje údolí vodních toků a lužní lesy loví v noci obývané území 50-200 ha zimu přespává nepravidelným spánkem (velké zásoby podkožního tuku) - před zimou 8-10 kg, na jaře 4-5 kg • tělo 65-80 cm dlouhé • v kohoutku měří kolem 20 cm • na lících tvoří prodloužená srst licousy
Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) • samice 3-4 páry mléčných bradavek • páření probíhá v březnu-dubnu a doba březosti trvá 60 až 64 dnů • samice vrhá 5-12 mláďat, ta pohlavně dospívají v prvním roce života • v případě přemnožení škodí na hnízdech ptáků • může se podílet na přenosu vztekliny • cenná kožešina
Medvídkovití (Procyonidae) • pocházejí ze S a J Ameriky • středně velké šelmy s dlouhým ocasem • podobně jako medvědovití našlapují na celá chodidla • samice 3-4 páry mléčných bradavek • u nás 1 vysazený druh
MÝVAL SEVERNÍ (Procyon lotor) • řád: ŠELMY (Carnivora) • čeleď: MEDVÍDKOVITÍ (Procyonidae) • obývá Severní Ameriku • byl vysazen i v Evropě (chov na srst) • u nás na Šumavě, jižní a střední Moravě
MÝVAL SEVERNÍ (Procyon lotor) • zhruba velikosti lišky s výraznou maskou v obličeji • černě zbarvená srst tvoří proužek středem čela až k čenichu a široké tmavé pruhy od obočí do stran na tváře • zbytek obličeje je bílý
MÝVAL SEVERNÍ (Procyon lotor) • srst šedohnědá, ocas má nápadné příčné pruhy a je vzhledem k tělu delší než u psíka mývalovitého • nápadně pohyblivé prsty zvláště na předních končetinách • váha: 5-16 kg • tělo: 40-70 cm • ocas: 20-30 cm • všežravci, ale převažuje masitá potrava (ryby, žáby, drobní savci a ptáci, raci, hmyz), vejce, ořechy, žaludy, semena a zbytky lidské potravy
MÝVAL SEVERNÍ (Procyon lotor) • žije v lesích kolem vod • v USA se vyskytuje také v blízkosti člověka • ve dne se ukrývá převážně v dutinách stromů, skalních puklinách nebo budovách, proniká také do chat nebo do garáží • aktivní je hlavně za šera, brzy ráno a v noci • v době páření se ozývá vřeštivým křikem • v Kanadě a na severu USA tráví nepříznivé roční období nepravým zimním spánkem, v jižnějších oblastech je aktivní celý rok • k páření dochází koncem zimy, březost trvá 60-70 dní a počet mláďat se pohybuje od 3 do 5; ty se rodí od dubna do června
MÝVAL SEVERNÍ (Procyon lotor)
MÝVAL SEVERNÍ (Procyon lotor)
Medvědovití (Ursidae)
• našlapují na celé chodidlo • mohutné, zavalité tělo na vysokých nohách s krátkým ocasem • rostlinná i živočišná potrava • u nás 1 druh
Medvěd hnědý (Ursus arctos) • řád: ŠELMY (Carnivora) • čeleď: MEDVĚDOVITÍ (Ursidae) • výskyt: Slovensko (Malá a Velká Fatra, Nízké a Vysoké Tatry, Slovenské Rudohoří), Beskydy • je naší původní zvěří • Pyreneje, Skandinávie, Polsko, území bývalé Jugoslávie, Bulharsko, východní Karpaty a Transylvánské Alpy, Sibiř, Malá Asie, severní Persie, Kavkaz
Medvěd hnědý (Ursus arctos) • široké oblasti výskytu odpovídá rozdílné zbarvení této zvěře • houně světle hnědé až úplně černé, mohou mít šedý až stříbřitý nádech • uvádí se, že medvědice má plošší čelo než medvěd • měří 150-210 cm a váží 150-300 kg • silné běhy, zakončené pětiprstými tlapami se silnými drápy
Chodidlo holé, otiskuje se do stopy celé.
Medvěd hnědý (Ursus arctos) • vynikající čich a sluch; zrak je slabší • dožívá se až 50 let • vyvine velkou rychlost, výborně plave a leze vysoko na stromy • velmi silný, zaútočí na dobytek a vyvrací či rozbíjí stromy (lákavá potrava) • všežravec (zelená tráva, kůra stromů, pupeny, letorosty, lesní plody, včelí med, brouci a mravenčí kukly,mršiny uhynulých zvířat, žaludy, bukvice, kukuřice a švestky • větší zvířata loví záměrně jen málokdy (někteří jedinci se však specializují na pastvící se ovce a skot a přepadávají je
Medvěd hnědý (Ursus arctos) • medvědi žijící u nás se ukládají ke konci listopadu a během prosince k zimnímu klidu (čas od času ze svého brlohu, který si zřizují pod vývraty, ve skalních děrách nebo i v kosodřevině vylézají), definitivně přerušují zimní klid v únoru až březnu • různé názory na dobu páření (květen-červenec nebo červenec-srpen) • březost trvá 196 dnů • kladení převážně v únoru (v zimním doupěti), medvědice vrhá většinou 2, zřídka 3 nebo i více mláďat
Medvěd hnědý (Ursus arctos) • mláďata jsou 30 dnů slepá, matka je kojí 3 měsíce • pohlavní dospělosti dosahují medvědi kolem 4. roku života, asi do 2 let mívají pod hrdlem bílý pruh • u nás je celoročně hájený, povoluje se pouze odstřel jedinců, kteří způsobují ztráty na ovcích a skotu • nemá přirozené nepřátele
Medvěd hnědý (Ursus arctos)
Medvěd hnědý (Ursus arctos)
Stromové značky – loupání kůry