Interkulturní vztahy z pohledu univerzitních studentů hostitelské univerzity Intercultural relations from the perspective of the host country university students Mikuláš Josek
Abstrakt Tento článek je zaměřen na interkulturní vztahy mezi domácími a zahraničními studenty na české univerzitě. Čerpá z kvantitativního výzkumu využívajícího obsáhlé dotazníkové šetření na 80 českých studentech. Výzkum vychází z tzv. Grounded theory a zkoumá interkulturní vtahy mezi studenty výhradně z pohledu kultury hostitelské skupiny studentů (Čechů). Příslušné teorie z oblasti interkulturních vztahů, především multikulturní ideologie (Berry, 1977) a teorie mezi-skupinového kontaktu (Allport, 1954), jsou využity ke zjištění postojů k zahraničním studentům a k prozkoumání povahy interkulturního kontaktu. Článek se snaží o skombinování empirických dat s existujícími teoretickými podklady, aby dospěl k hlubšímu pochopení konceptu interkulturních vztahů. Statistická analýza dat odkryla korelace mezi proměnnými. Výsledky napovídají, že ačkoli studenti souhlasí s názory na multikulturní prostředí, skutečný kontakt mezi studenty je nízký. Jako významný faktor, který určuje, kteří studenti se účastní interkulturního kontaktu se ukazuje motivace. Univerzitě jsou na základě výsledků předloženy návrhy na posílení interkulturního kontaktu.
Klíčová slova Interkulturní vztahy, zahraniční studenti, multikulturní ideologie, mezi-skupinová teorie, motivace.
Abstract This article is primarily concerned with intercultural relations between host-country students and foreign students at a Czech university. It is based on a quantitative research using a survey method on 80 Czech students. The research used a Grounded theory approach to explore intercultural relations among students specifically from the perspective of the host culture student group (Czechs). Appropriate theories dealing with intercultural relations, namely multicultural ideology (Berry, 1977) and intergroup contact theory (Allport, 1954), are used to reveal attitudes toward foreign students and to examine the nature of the
intercultural contact. The article seeks to combine empirical data with extant theory in order to gain deeper understanding of the concept of intercultural relations. A statistical analysis was applied to show correlations between variables. The findings suggest, that although ideas around the concept of a multicultural environment are mostly accepted in the educational environment, the genuine contact between students is low. Motivation was found to play a strong role in determining which students engage in intercultural contact. Administrative measures and other suggestions for increasing intercultural contact are proposed.
Key words Intercultural relations, foreign students, multicultural ideology, intergroup contact theory, motivation.
ÚVOD Globalizace a světová migrace přispěla tomu, že spolu dennodenně komunikují lidé z odlišných kulturních prostředí. Kulturně pluralitní společnost se tedy postupně stává jakousi normou, přesto však přetrvávají problémy způsobené kulturními rozdíly. Ty mohou mít podobu drobných nedorozumění ale i kulturních konfliktů, které mohou v horších případech vyústit v rasovou nesnášenlivost či agresi. Interkulturní výzkum napomáhá odhalit rozdíly ale i podobnosti mezi jednotlivci či skupinami z odlišných kultur. Teorie které z těchto výzkumů vzešly přispívají k zavedení vhodných nástrojů státní správy zaměřených na řízení kulturně pluralitní společnosti. Už téměř každá vysoká škola se skládá z domácích i zahraničních studentů. Vysoký počet zahraničních studentů na univerzitě je obecně chápán jako znamení kvality a popularity dané univerzity. Podle Výroční zprávy České zemědělské univerzity z roku 2012 je podpora internacionalizace jedním z hlavních cílů dlouhodobého záměru1. Klade důraz na příliv zahraničních studentů, rozvoj oborů v anglickém jazyce, udržení dobrých vztahů s partnerskými univerzitami či aktivní účast na zahraničních konferencích. V tomto článku je prostředí univerzity bráno jako platforma ke zkoumání a pochopení interkulturní komunikace. Toto multikulturní prostředí představuje příležitost nejen pro studenty, kteří si mohou na vlastní kůži vyzkoušet komunikaci s lidmi z odlišných kulturních prostředí a získat tak interkulturní kompetence, ale také pro univerzity, které by měly správně vycvičit studenty k zvládání interkulturních situace a vychovat z nich tzv. globální občany.
CÍL A METODOLOGIE Cílem tohoto výzkumu bylo analyzovat interkulturní vztahy mezi domácími českými studenty a přijíždějícími zahraničními studenty na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity (PEF ČZU). Konkrétněji to znamenalo charakterizovat kulturní prostředí, zjistit povahu vztahů mezi českými a zahraničními studenty a navrhnout potenciální zlepšení nástrojů školní administrativy ve vztahu k interkulturní komunikaci. Ačkoliv se interkulturní výzkum většinou zaměřuje na nedominantní skupiny (např. právě zahraniční studenty), je tento článek orientován na pohled českých studentů PEF ČZU. Na základě pilotní studie a literární rešerše byl navržen dotazník vycházející z klíčových teoretických konceptů spojených s interkulturními vztahy, které jsou podrobněji popsány níže v části „Teoretické podklady“. Přibližně polovina dotazníků byla vyplněna písemně a polovina online. Kompletní dotazník vyplnilo 80 českých studentů, z nich 30 studentů studuje obor v anglickém jazyce a 50 obor v českém 1
Dlouhodobý záměr na roky 2011-2015
jazyce. Zahraniční studenti studují převážně v anglických oborech. Přestože i v českých oborech studují zahraniční studenti a dotazník byl administrován cíleně právě těm, kteří měli mít možnost spolupráce se zahraničním studentem, 27 studentů odpovědělo, že nemají zahraničního studenta ve svém kruhu. Dotazník byl obecně zaměřen na povahu interkulturního vztahu. Konkrétně zkoumal postoje českých studentů k multikulturní ideologii, sociální kontakty se zahraničními studenty, a jiné individuální rozdíly, které mohou mít vliv na interkulturní vztahy (např. motivační kulturní inteligence, ochota k interkulturní komunikaci, motivace k dobrovolné komunikaci, předchozí studium v zahraničí, či souhlas s podporou multikulturního prostředí). Pomocí statistické analýzy v programu SPSS se poté hledaly vztahy mezi těmito proměnnými. Multikulturní ideologie: K prozkoumání mezi-skupinových vztahů posloužilo 5 položek převzatých od Berryho (2011, 342). K vyhodnocení sloužila škála 1-5 (zcela nesouhlasím - zcela souhlasím). Dvě otázky byly formulovány obecně, dvě ve vztahu ke školnímu prostředí a jedna globálně. Teorie mezi-skupinového kontaktu: Jelikož je jednou z podmínek této teorie určitá míra spolupráce mezi skupinami, bude analýza limitována na 53 studentů, kteří potvrdili přítomnost zahraničního studenta ve svém kruhu. Proměnné jsou operacionalizovány jako počet zahraničních přátel na škále 1-5 (žádné – hodně) a jako frekvence kontaktu dle činnosti (sportování, kultura, sociální aktivity, školní projekty a školní aktivity) na škále 1-5 (nikdy – skoro pořád). Individuální rozdíly v motivaci: Na základě individuálních rozdílů je možné identifikovat klíčové dispozice, které dokáží předpovědět postoje k zahraničním studentům či ovlivnit povahu interkulturního kontaktu (Berry 2011, 366). Část konceptu kulturní inteligence, která se týká motivace (Earley a Ang, 2003, 59) byla použita v dotazníku ke zkoumání individuálních rozdílů v motivaci k interkulturnímu kontaktu. Kvůli velkému počtu specifických faktorů v oblasti interkulturních studií se zatím nenalezl obecný přístup, který by jednoduše vyřešil komplikace vznikající střetem skupin či jednotlivců z odlišného kulturního prostředí. Kulturní kontext ve kterém se odehrává interkulturní komunikace, jazykové bariéry, vztahy mezi jednotlivci či skupinami, délka kontaktu, ale i osobnostní rysy jsou podstatné faktory, které musí být brány v potaz u interkulturní studie.
TEORETICKÉ PODKLADY Rostoucí zájem o studium interkulturních vztahů je připisováno nebývalému nárůstu světové migrace (Sam a Berry, 2006). Jelikož kontakt mezi odlišnými kulturními skupinami či jejich členy zahrnuje psychologické jevy, věnuje se mu obor akulturační
psychologie. Herskovits (1936: 149) první definoval akulturaci jako „jev, který je výsledkem střetu skupin lidí z různých kultur, kteří jsou spolu v přímém a souvislém kontaktu“. Na rozdíl od integrace či asimilace, termín akulturace zdůrazňuje vzájemný vliv kulturních skupin. Ačkoli by na sebe odlišné kulturní skupiny mohly teoreticky mít stejný vliv, v praxi většinou jedna dominuje nad druhou, což vede k rozdělení na dominantní a nedominantní skupiny. Většina autorů z oblasti akulturační psychologie zkoumá nedominantní skupiny v multikulturní společnosti. Podle Sama a Berryho (2006: 256) je šest specifických nedominantních skupin; původní obyvatelstvo, Etno-kulturní skupiny, uprchlíci, azylanti, přistěhovalci a tzv. sojourners (sem patří zahraniční obchodníci, manažeři, a studenti). Zahraniční studenti jsou specifičtí tím, že přišli dobrovolně a pouze na omezenou dobu studia2. Přestože procházejí akulturačním procesem, má fakt, že zemi nakonec opustí, vliv na vztahy s hostitelskou společností. Určitá pravděpodobnost, že se tato skupina bude vyhýbat integraci do nové společnosti, mění zaměření výzkumu směrem k interkulturním vztahům. Jinými slovy ne na to, jak se jedinci mění, aby mohli žít s lidmi z jiného kulturního prostředí (akulturace), ale na to, jaký k sobě mají tyto dvě skupiny vztah a jaké sociokulturní dovednosti v komunikaci či spolupráci si osvojili (interkulturní vztahy či interkulturní komunikace). Jen málo autorů se soustřeďuje na dominantní (širší či majoritní) společnost. Studium interkulturních vztahů z tohoto pohledu se zaměřuje na povahu společenského prostředí, kde k akulturaci dochází. Kontext akulturace tedy popisuje jak přijímající společnost vidí imigranty a nástroje imigrační politiky (Berry, 2011: 341). Dominantní skupiny mají určité preference a očekávání ohledně toho, jak by se měli členové nedominantních skupin integrovat. Sam a Berry (2006) dávají příklad „tavícího kotlíku“, kde dochází k asimilaci různých kulturních vlivů do jedné téměř sourodé společnosti (např. USA) a nebo „multikulturní společnosti“, kde vedle sebe žijí odlišné kulturní skupiny či etnika (např. Velká Británie). Preference, jež širší společnost zaujme směrem k nedominantním skupinám, ovlivní strategii, kterou následkem toho zaujmou členové nedominantních skupin (Berry, 2011: 338).
Multikulturní ideologie Berry (2011, 339) formuluje multikulturalismus jako „směr, který souhlasí se zachováním kulturních charakteristik a identit všech kulturních skupin a zároveň s jejich spravedlivým (nepředpojatým) kontaktem a společnou účastí v pluralitní společnosti.“ Zatímco dodržení pouze první podmínky vede k segregaci, snaha o splnění pouze druhé podmínky vede k tavícímu kotlíku. Pokud ani jedna z charakteristik multikulturní společnosti není zachována, jedná se o vyloučení. Dopad interkulturních strategií na postoje k imigrantům byl předmětem různých studií. Z obecného hlediska vede k nejhorším výsledkům strategie vyloučení, kde je odlišná kulturní skupina umístěna na okraj společnosti a její význam je tak degradován. Pokud je většinovou společností preferována jedna z méně přijímajících Rozdíl mezi zahraničním studentem a imigrantem však může lehce zmizet ve chvíli, kdy se zahraniční student rozhodne v zemi zůstat. 2
strategií, jako je tavící kotlík, segregace či vyloučení, pak má společnost tendenci projevovat větší předsudky vůči imigrantům. Naopak k nejlepším výsledkům vede strategie integrace, která má za cíl, aby odlišné skupiny spolu žily v míru a vzájemné spolupráci (Pettigrew & Meertens, 1995). Berry (2011, 346) nově uvádí třetí podmínku, která je zapotřebí k fungování multikulturní společnosti – dominantní skupina musí přijmout to, že i oni se musí změnit, aby tak dosáhli společného usmíření (bezproblémového soužití). Základem konceptu multikulturní ideologie je tedy názor, že kulturní odlišnosti by měly být vnímány jako potenciál, jako něco cenného pro společnost.
Teorie mezi-skupinového kontaktu Podle Allporta (1954) vede zvýšení kontaktu mezi skupinami z odlišných kulturních prostředí v jedné pluralitní společnosti k pozitivnějším interkulturním vztahům a podporuje vzájemné porozumění. Skupiny však musí splňovat určité podmínky; mít stejné postavení ve společnosti, sdílet společné cíle, mít určitou míru spolupráce, a mít podporu ze strany úřadů, zákonů a pravidel. Všechny tyto podmínky mohou být v prostředí vysoké školy splněny. Výzkumníci, kteří tuto hypotézu následovali, potvrdili vztah mezi kontaktem a postoji. Vyšší míra mezi-skupinového kontaktu obecně odpovídá nižší míře předsudků (Pettigrew and Tropp, 2006). Meta-analýza od Pettigrew a Tropp (2008) přidala tři mezičlánky, které mají urychlující efekt na tento vztah: zlepšení znalostí o nedominantní skupině, snížení obav z meziskupinového kontaktu, a zvýšení empatie a schopnosti vžít se do pocitů ostatních. Tato teorie tedy dokázala, že zvýšení interkulturního kontaktu vede k příznivým následkům – podporuje porozumění a přijmutí nedominantních skupin, boří stereotypy a snižuje předsudky (Leong, 2008). Některé výzkumy této teorie se provedly ve školním prostředí, kde byl kontakt operacionalizován jako počet přátel. Multikulturní ideologie a teorie mezi-skupinového kontaktu se vzájemně doplňují. Ward a Masgoret (2009) upozornili, že silná multikulturní ideologie, vysoká míra kontaktu a nízká míra obavy z nedominantních skupin mají přímý vztah ke kladných postojům k imigrantům.
Individuální rozdíly v motivaci Kvůli různým aspektům výše zmíněných skupin a nejrůznějším tématům, kterým se akulturace věnuje (změny v postojích, přesvědčeních, vnímání, chování, komunikaci, identitě, hodnotách, atd.), se samozřejmě různí i směr výzkumu akulturace. I proto se výzkumníkům nedaří dosáhnout nějakého společného zobecnění tohoto komplexního konceptu. Individuální rozdíly jako např. osobností rysy nejsou výjimkou (Kosic, 2006). Jaký vliv mají charakterové vlastnosti je stále předmětem diskuze. Výzkumníci se snaží odhalit, které osobností faktory jsou důležité pro úspěch tvz. sojourners (dočasných imigrantů). Jedním z posledních témat kolem této otázky je tzv. kulturní inteligence. Earley a Ang (2003, 59) ji definují jako schopnost člověka se účinně adaptovat na nové kulturní kontexty. Jedná se o sebehodnocení čtyř aspektů (motivační, kognitivní, meta-
kognitivní a behaviorální). Pro výzkum byla adaptována škála měřící motivační část kulturní inteligence, která se skládala z pěti tvrzení. Berry (2011: 371) tvrdí, že ačkoli koncept kulturní inteligence nepřináší příliš velkou přidanou hodnotu k již definovaným konceptům a závěrům formulovaným v literatuře o akulturaci, může být kulturní inteligence chápána jako nová kreativní operacionalizace těchto témat. I proto je ve výzkumu použita i na straně českých studentů (ačkoli je tento koncept původně navržen pro tzv. sojourners).
VÝSLEDKY Multikulturní prostředí Postoje k zahraničním studentům byly analyzovány na základě proměnných týkajících se ne/souhlasu s multikulturní ideologií. Díky různým formulacím podobných tvrzení o multikulturní společnosti (některé ve prospěch a jiné v opozici) se ukázalo, že čeští studenti mají tendenci souhlasit s multikulturními názory spíše pokud se týkají studentů a školního prostředí než etnických skupin obecně. V Tabulce 1 je vidět, že čeští studenti výrazně souhlasili s tvrzením: „Studenti by měli pracovat v multikulturních skupinách, protože je různé kulturní zkušenosti členů mohou obohatit”. Toto tvrzení zdůrazňuje kulturní obohacení a přínos společného kontaktu. Čeští studenti zároveň nesouhlasili s tvrzením: „Studenti by se měli seskupovat podle národnosti, protože spolu mají více společného”, které nepřímo vyjadřujíce segregaci studentů podle národností. U těchto dvou tvrzení tedy čeští studenti vyjádřili souhlas s konceptem multikulturními společnosti. Nicméně, u tvrzení, které byly formulovány ve vztahu k ČR a týkaly se etnických skupin obecně, to bylo spíše naopak. Čeští studenti raději nesouhlasili s tvrzením o zachování kulturních zvyků: „Česká republika by byla lepším místem pro život, pokud by si členové různých etnických skupin mohli zachovat svůj způsob života (např. kulturní tradice a zvyky)“ a více souhlasili s tvrzením o segregaci a omezení kontaktu: „Pokud chtějí členové různých etnických skupin vyjadřovat příslušnost ke své kultuře, měli by to provozovat jen mezi sebou (např. doma nebo ve své komunitě) a neobtěžovat tím ostatní (např. ve škole či v práci)“. U takto podaných tvrzení tedy převládala tendence nesouhlasit s multikulturními idejemi. Poslední otázka zdůrazňující koncept multikulturní společnosti (3. podmínku) byla formulována takto: „Všechny kulturní skupiny (včetně Čechů) se musí přizpůsobit, aby se nastolily harmonické interkulturní vztahy v multikulturním prostředí“. Odpovědi ukázaly pouze slabou tendenci k souhlasu, jelikož zněly převážně „nevím“.
Tabulka č. 1: Ne/Souhlas s tvrzeními o multikulturní společnosti (a) Škola + (b) Škola – (c) ČR + (d) ČR kulturní segregace a zachování segregace a obohacení a kontakt kultury kontakt kontakt 3 27 12 8 1 zcela nesouhlasím 3 25 22 12 2 nesouhlasím 11 12 32 20 3 nevím 31 12 6 28 4 souhlasím 32 4 8 12 5 zcela souhlasím 5 1 5 1 Souhlas s M.S. 4,075 2,2625 2,7 3,3 Průměr Směrodatná odchylka
1,016011063
1,219501351
1,129579288
1,194925982
Zdroj: vlastní zpracovaná data z dotazníků
Část dotazníku zjišťovala ne/souhlas studentů s případným administrativním postupem školy směrem k budoucí podpoře multikulturního prostředí, tj. zintenzivnění spolupráce a neformální komunikace na PEF ČZU. S tvrzením: „Nevadila by mi intenzivnější spolupráce se zahraničními studenty na ČZU“, souhlasila velká většina českých studentů (průměr byl 4,038). Významná část souhlasila i s tvrzením: „Ocenil/a bych více sociálních aktivit se zahraničními studenty organizovaných na ČZU“ (průměr 3,720). Pozitivní korelace (+,46) byla i mezi vnímáním multikulturního prostředí na škole jako obohacení3 a souhlasem s administrativní podporou multikulturního prostředí na škole4. Na základě teorie se předpokládalo, že souhlas s multikulturní ideologií vede k přijetí multikulturní politiky. Zjištěný vztah by tuto hypotézu potvrzoval, u ostatních tvrzení, kde se sice potvrdil směr vztahu, však nebyla změřená síla vztahu statisticky významná.
Mezi-skupinový kontakt Statistická analýza potvrdila pár obecně předpokládaných vztahů mezi různými podskupinami ve vzorku českých studentů. Pokud student studuje některý z oborů vyučovaných v anglickém jazyce (kde je velký počet zahraničních studentů) nebo má v českém oboru zahraničního studenta ve svém kruhu, tak má i vyšší počet zahraničních přátel a častěji s nimi komunikuje. Podobnou podskupinou, která vykazuje celkově pozitivnější výsledky u proměnných určující interkulturní vztahy, jsou studenti, kteří mají předchozí zkušenost se studiem či prací v zahraničí (o délce alespoň 4 měsíce), těch bylo ve vzorku 24.
Studenti by měli pracovat v multikulturních skupinách, protože je různé kulturní zkušenosti členů mohou obohatit. 4 Ocenil/a bych více sociálních aktivit se zahraničními studenty organizovaných na ČZU. 3
53 českých studentů (z anglických i českých oborů), kteří mají ve svém kruhu zahraničního studenta, má v průměru „pár“ zahraničních přátel se kterými nejčastěji komunikují během „školních aktivit – přímo v hodinách výuky“ a to o frekvenci „občas“. Počet zahraničních přátel mezi českými studenty má víceméně normální rozložení (viz Tabulka 2). „Občas“ se zahraničními studenty komunikují ještě během „školních projektů – např. práce na projektech“ a během „sociálních aktivit“. „Zřídka“ s nimi komunikují během „kulturních aktivit“ a během „sportovních aktivit“. Pozitivní vztah mezi počtem zahraničních přátel a frekvencí kontaktu je logický, nicméně korelace ukázaly odchylku u počtu zahraničních přátel a typu aktivity. Přestože spolu studenti komunikují převážně během školních aktivit, ukázalo se, že tato aktivita má ze zkoumaných aktivit nejmenší pozitivní efekt na počet zahraničních přátel (+,30 a +,34). Sportovní (+,42), sociální (+,49) a kulturní aktivity (+,51) měly větší efekt. Nejčastěji vyplněná jiná aktivita byla sociální síť Facebook, stravovací zařízení Menza či autobus MHD. Tabulka č. 2: Počet zahraničních přátel a frekvence kontaktu dle aktivity.
Zdroj: vlastní zpracovaná data z dotazníků
Část dotazníků se zaměřila na „ochotu k interkulturní komunikaci“, jejíž škála byla upravena podle Kassinga (1997). Byla zjištěná celkově vysoká míra ochoty. Čeští studenti zcela souhlasili (celkový průměr: 4,580) s tvrzeními: „Nevadí mi mluvit s někým z jiné země / z jiného kulturního prostředí, které moc neznám / z jiné rasové skupiny než je ta má“ . Nesouhlasné odpovědi by indikovaly předsudky a měly teoreticky vést k nižšímu počtu zahraničních přátel a nižší frekvenci kontaktu. Přestože byly korelace v očekávaném směru, jejich velikost nestačila k prokázání vlivu (+,31 / +,19 / +,23). Zdá se, že kvůli celkově vysokému souhlasu se ochota k interkulturní komunikaci neukázala jako faktor rozhodující o počtu zahraničních přátel.
Individuální rozdíly v motivaci Na základě odpovědí na otázky5 (škála 1-5, zcela nesouhlasím – zcela souhlasím), bylo každému studentovi vyhodnoceno skóre, které určovalo jeho úroveň motivační kulturní inteligence (MKI) od 1-nízká po 5-vysoká. Tato proměnná má za cíl charakterizovat studentovu motivaci k tomu adaptovat se efektivně na neznámá kulturní prostředí. V průměru vykazují čeští studenti vyšší míru MKI (celkový průměr: 3,683). Důležitými faktory mající vliv na MKI se z hlediska podskupin ukázal předchozí studijní pobyt v zahraničí (+,35) a současné studium některého z anglických oborů (+,38). Proměnná MKI korelovala s více proměnnými v souboru. Ukázal se pozitivní vztah (+,42) s položkou týkající se vnímání multikulturního prostředí na škole jako obohacení6. MKI také pozitivně korelovala s oběma položkami týkající se souhlasu s administrativní podporou multikulturního prostředí na škole (+,36 7 a +,26 8 ). Pozitivní vztah s těmito proměnnými napovídá, že individuální rozdíly v motivaci mají vliv na oblast týkající se názorů na multikulturní prostředí. Zjistil se i pozitivní vztah mezi proměnnou MKI a proměnnými týkající se meziskupinového kontaktu9, tj. s počtem zahraničních přátel (+,44) a frekvencí kontaktu s nimi napříč všemi aktivitami (+,46, / +, 44 / +,42 / +,42 / +,38)10. Pozitivní vztah s těmito proměnnými napovídá, že individuální rozdíly v motivaci mají vliv na navazování přátelství se zahraničními studenty. Kromě proměnné MKI se tématu osobní motivace týkala také položka v dotazníku: „Jak často sami využijete možnost komunikovat se zahraničními studenty na ČZU?“11. Odpovědi na tuto otázku mají víceméně normální rozložení ve vzorku. Srovnání těchto odpovědí s odpověďmi na „ochotou k interkulturní komunikaci“, která byla velmi vysoká, však poukazuje na rozdíl mezi tím, co studenti tvrdí a jak doopravdy jednají. Důležitými faktory mající vliv na dobrovolné vyhledávání kontaktu se z hlediska podskupin opět ukázal předchozí studijní pobyt v zahraničí (+,48) a současné studium některého z anglických oborů (+,49). I jiné korelace těchto odpovědí se zkoumanými proměnnými poukazují na důležitost konceptu motivace při zkoumání interkulturních vztahů. Ostatní vztahy naleznete v tabulce 3.
a) Baví mě komunikovat s lidmi z různých kultur. b) Jsem přesvědčený, že se dokážu přizpůsobit životu ve společnosti, jejíž kulturu neznám. c) Jsem si jistý, že se dokážu vyrovnat s problémy spojenými s přizpůsobováním se kultuře, kterou neznám. d) Baví mě žít v kulturách, jejichž zvyky a hodnoty tolik neznám. e) Jsem přesvědčený, že si dokážu zvyknout na podmínky pro nakupování v odlišné kultuře. 6 Studenti by měli pracovat v multikulturních skupinách, protože je různé kulturní zkušenosti členů mohou obohatit. 7 Nevadila by mi intenzivnější spolupráce se zahraničními studenty na ČZU 8 Ocenil/a bych více sociálních aktivit se zahraničními studenty organizovaných na ČZU 9 pouze u studentů mající zahraničního ve svém školním kruhu 10 Školní projekty / Sportování / Sociální aktivity / Kultura / Školní aktivity 11 Na tuto otázku odpovídalo 53 studentů, kteří potvrdili, že chodí do kruhu se zahraničním studentem. Měli na výběr škálu 1-5 (nikdy – skoro pořád). 5
Tabulka č. 3: Dobrovolné navazování kontaktu se zahraničními studenty.
Zdroj: vlastní zpracovaná data z dotazníků
DISKUZE U interkulturních studií se obecně nedoporučuje zobecňovat a u takto omezeného rozsahu výzkumu už vůbec ne. Přesto se v diskuzi pokusíme zjistit, zda některé výsledky výzkumu podložené teorií nenasvědčují určité tendenci u interkulturních vztahů.
Multikulturní prostředí Známá interkulturní teorie Geerta Hosteda (1980) popisuje kulturní prostředí české republiky takto; je zde vysoká míra vyhýbání se nejistotě (UAI 74), spíše vyšší míra maskulinity (MAS 57) a spíše větší vzdálenosti moci (57). Pokud interpretujeme tato skóre na základě Leonga (2008) a jeho rámce pro analýzu postojů k migrantům12 , vyjde nám jasná preference k negativním postojům k migrantům. Především země s vysokou mírou UAI (zjednodušeně se strachem z neznámých a nejasných situací) jsou méně tolerantní k odlišnému chování a názorům. Lidé zde uplatňují striktní pravidla vůči této nejistotě a jsou více opatrní v komunikaci s cizinci, protože neočekávání pozitivní výsledky interakce (Hofstede, 2006). Z výsledků výzkumu vyplývá, že školní prostředí na PEF ČZU se pro interkulturní vztahy zdá příznivější než obecné prostředí v ČR. Čeští studenti měli tendenci nesouhlasit s multikulturní ideologií, pokud byla tvrzení formulována ve vztahu k ČR a k etnickým skupinám obecně, což by korespondovalo s výše popsanou charakteristikou českého kulturního kontextu. Na druhou stranu, pokud byla tvrzení formulována ve vztahu ke školnímu prostředí, byly odpovědi spíše souhlasné. Ať už je důvod jakýkoli, je to příznivé zjištění pro školní kontext. Navíc se zdá, že pokud český student vnímá multikulturního prostředí na škole jako kulturně obohacující, pak by i pozitivně vnímal potenciální zásahy školní administrativy směrem k posilování interkulturních vztahů na škole.
Leong vychází z korelací dat ze studie Eurobarometru (postoje k migrantům) a z Hofstedovy teorie kulturních dimenzí. 12
Mezi-skupinový kontakt Téměř žádný z českých studentů v dotazníku nevyjádřil neochotu k interkulturní komunikaci. Takto vysoká „otevřenost“ českých studentů však, kvůli poměrně nízkému reálnému kontaktu mezi studenty, vypovídá spíše o špatně zvolené operacionalizaci konceptů předsudků a stereotypů. Tato „otevřenost“ také odráží značný rozdíl v postojích (co si studenti přejí nebo čemu dávají přednost) a jednání (co se skutečně odehrává při každodenních a tedy běžných interakcích mezi českými a zahraničními studenty). Ačkoli se ochota k interkulturní komunikaci neprosadila mezi silné faktory ovlivňující vytváření interkulturních přátelství, není ani v rozporu s teorií mezi-skupinového kontaktu.
Individuální rozdíly v motivaci Výsledky výzkumu napovídají, že individuální rozdíly v motivaci možná fungují jako mezi-články či urychlovače obou zkoumaných teorií. Jednak mají pozitivní vliv na souhlas s multikulturní ideologií a následnou podporou posilování multikulturního prostředí (alespoň v případě školního prostředí) a za druhé mají pozitivní vliv na mezi-skupinový kontakt (alespoň na tvorbu přátelských vztahů). Ať už je motivace operacionalizována jako část tzv. kulturní inteligence nebo jednoduše jako dobrovolný kontakt, zdá se, že má na interkulturní vztahy značný vliv.
ZÁVĚRY Analýza kulturního prostředí naznačila, že ačkoli jsou názory na multikulturní společnost mezi českými studenty různé, většina jich vnímá multikulturní prostředí na univerzitě pozitivně. U studentů, kteří souhlasili, že jsou pro ně odlišné kulturní zkušenosti zahraničních studentů kulturním obohacením, se dá předpokládat souhlas s potenciálními zásahy školní administrativy směrem k posilování interkulturních vztahů na škole. Obecně se tedy dá říct, že kulturní kontext na PEF ČZU by neměl být překážkou v rozvoji interkulturních vztahů. Nicméně, podle dat o počtu přátel a frekvenci kontaktu, je dennodenní interakce mezi českými a zahraničními studenty na univerzitě na poměrně nízké úrovni. Existuje tedy určitý rozpor mezi postojem českých studentů k interkulturním vztahům a skutečném jednání při interkulturním kontaktu. Tento rozpor byl také zjištěn mezi udávanou ochotou k interkulturní komunikaci a dobrovolným vyhledáváním kontaktu. Někteří čeští studenti jsou v navazování kontaktu se zahraničními studenty aktivnější než ostatní. Z tohoto výzkumu vyplývá, že významnou roli v navazování interkulturních vztahů hraje motivace. Čeští studenti s vysokou mírou motivace k interkulturnímu kontaktu či motivační kulturní inteligencí projevovali v dotazníku pozitivnější přístup k zahraničním studentům. Kromě Allporta (1954) je několik autorů, kteří zdůrazňují potenciální benefity, kterých je možné dosáhnout interakcí v kulturně odlišných skupin (např. Volet,
2004). Univerzita by se měla snažit podporovat interkulturní kontakt, zde je několik návrhů: Návrhy na podporu interkulturního kontaktu: V případě všeobecné podpory interkulturního kontaktu se dá částečně vycházet z tohoto výzkumu. Poměrně přímočaré řešení k posilování interkulturního kontaktu na škole je podpora přílivu zahraničních studentů, rozvoj oborů v anglickém jazyce, či výměnné studijní pobyty. Všechny tyto nástroje jsou již součástí dlouhodobého záměru internacionalizace ČZU. Výzkum jen potvrdil jejich význam. Čeští studenti spadající do těchto jednotlivých podskupin vykazovali lepší výsledky napříč měřenými proměnnými. Ačkoliv několik autorů tvrdí, že pro příznivé interkulturní vztahy je důležitý dobrovolný kontakt (např. Pettigrew a Tropp, 2008), je jedna z variant i vynucení formálního kontaktu (např. nařízením učitelů smíchávat při týmových projektech studenty z odlišných kulturních prostředí). Lepší variantou by byla administrativní výměna kontaktů mezi zahraničními studenty a českými studenty, kteří mají zájem o to vycestovat, chystají se vycestovat nebo se vrátili ze země původu zahraničního studenta a mohou tak mít přirozený zájem o komunikaci. Takováto výměna na bázi databáze již funguje mezi českými studenty, kteří se chystají vycestovat a českými studenty, kteří se z dané země vrátili. Z výzkumu také vychází, že by se měl podporovat především „neformální kontakt“ na univerzitě. Přestože většina interkulturního kontaktu se odehrává při školních aktivitách (v hodinách výuky), pro navázaní přátelství se jako mnohem důležitější ukázaly neformální aktivity (sportování, kultura, sociální aktivity), kterých je v současné chvíli minimum. Navíc nebývají akce cílené na interkulturní komunikaci, ale pouze pro zahraniční studenty a to většinou jen pro ty v rámci programu Erasmus. Je zde tedy významný potenciál posílit kontakt skrze neformální aktivity na univerzitě. K posílení interkulturní komunikace se obecně praktikují různá školní a tréninkové kurzy (zpravidla ve firemním prostředí), k vyřešení problémů v komunikaci či zlepšení interkulturního kontaktu. Právě sociokulturní kurz ve formě dobrovolného předmětu či bloku je jedna z dalších možností, kterými by mohla univerzita zlepšit interkulturní vztahy. Cílem kurzu by bylo zvýšení interkulturních kompetencí a dovedností (např. Zlepšení cizího jazyka, rozšíření vědomostí o odlišných kulturách, či porozumění problémům interkulturní komunikace). Na otázku, co motivuje české studenty k tomu dobrovolně navazovat vztahy se zahraničními studenty, nedokáže tento výzkum jasně odpovědět. Nicméně by se dalo odhadnout, že významným faktorem jsou charakterové vlastnosti. Přestože není jejich role v interkulturních vztazích jasně definována, je význam vlastností typu otevřenost, empatie, vnímavost či tolerance, zřejmý. Není však jednoduché tyto vlastnosti někomu vštěpit (např. pomocí kurzu či školení).
Nelze obsáhnout všechny aspekty interkulturních vztahů v jednom výzkumu. Pravděpodobně existují další faktory mající vliv na interkulturní vztahy na univerzitě. Abychom se mohli soustředit na jedny, musíme druhé vynechat. Tak například nebyla obsažena sociokulturní charakteristika či názory zahraničních studentů. Nicméně je jedním z jasných přínosů výzkumu navržený online dotazník, který je jednoduše administrovatelný a dokáže tak sledovat dlouhodobý vývoj v interkulturních vztazích či vliv administrativních změn.
REFERENCE ALLPORT, G W. (1954). The nature of prejudice. Reading, Mass.: Addison-Wesley. BERRY, J. W. et al. (1977). Multiculturalism and ethnic attitudes in Canada. Ottawa: Supply and Services BERRY, J. W., and POORTINGA, Y. H. (2011). Cross-Cultural Psychology, Research and Applications. Cambridge: Cambridge University Press ČZU, Výroční zpráva o činnosti za rok 2012 (2012), část internacionalizace. Dostupné online: http://www.czu.cz/cs/?r=2933 (staženo 21.5.2013) EARLEY, P. C. and ANG, S. (2003). Cultural intelligence: Individual interactions across cultures. Stanford: Stanford University Press. HOFSTEDE, G., and HOFSTEDE, Gert Jan: (2006). Cultures and Organizations: Software of the Mind. 2nd Edition, New York, McGraw-Hill HOFSTEDE, G., Czech Republic, The Hofstede Centre. Dostupné online : http://geerthofstede.com/czech-republic.html (staženo 22.10.2013) KASSING, J. W. (1997). Development of the Intercultural Willingness to Communicate Scale. Communication Research Reports, (14, 399-407). KOSIC, A. (2006) Personality and individual factors in acculturation. In D. L. Sam and J. W. BERRY (eds.) The Cambridge handbook of acculturation psychology. (pp 113 – 128). Cambridge: Cambridge University Press LEONG, C.-H. (2008), A multilevel research framework for the analysis of attitudes toward immigrants. International Journal of Intercultural Relations (32, 115-129) PETTIGREW, T. F., & MEERTENS, R. W. (1995). Subtle and blatant prejudice in western Europe. European Journal of Social Psychology, 25, 57-75. PETTIGREW,T., and Tropp, L. (2006). Allport’s intergroup contact hypothesis. In J. Dovidio, P. Glick and A. Rudman (eds.) On the nature of prejudice: Fifty years after Allport (pp. 262-277). Oxford: Blackwell. PETTIGREW,T., and Tropp, L. (2008). How does intergroup contact reduce prejudice? Meta-analytic tests of three mediators. European Journal of Social Psychology. (38, 922-934). SAM, D. L., and BERRY, J. W. (2006). The Cambridge handbook of acculturation psychology. Cambridge: Cambridge University Press VOLET, S. (2004). Challenges of internationalisation: Enhancing intercultural competence and skills for critical reflection on the situated and non-neutral nature of knowledge. In P. P. ZEEGERS, & K. K. DELLAR-EVANS (Eds.), Language & academic skills in higher education (pp. 1–10). Adelaide: Flinders University. WARD, C. and MASGORET, A.-M. (2009), Attitudes toward immigrants, immigration and multiculturalism in New Zealand: A social psychological analysis. International Migration Review (42, 222-243).
