ABSTRAKT KLÍČOVÁ SLOVA ABSTRACT KEYWORDS BIBLIOGRAFICKÁ CITACE

Abstrakt, klíčová slova, bibliografická citace

ABSTRAKT Cílem této bakalářské práce je návrh designového řešení přímotopu, který ovšem plně respektuje funkci výrobku. Mým záměrem je posunout navržený přístroj z roviny všedních pomocníků do oblasti luxusnějších přístrojů, avšak při zachování jednoduchosti řešení a použití dostupných materiálů.

KLÍČOVÁ SLOVA Elektrické přímotopy, konvektory, topidla, design.

ABSTRACT My bachelor’s work is focused on design of an electric heater, which respects main function of product. I want to move design of this device from class of ordinary assistants to the area of luxury beaters, however with keeping of simplicity and used materials.

KEYWORDS Electric heaters, heating convector, heating device, design.

BIBLIOGRAFICKÁ CITACE GROCH, L. Design přímotopu. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, 2010. 49 s. Vedoucí bakalářské práce akad. soch. Miroslav Zvonek, Ph.D.

strana

5

strana

6

Prohlášení o původnosti

PROHLÁŠENÍ O PŮVODNOSTI Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma design přímotopu zpracoval samostatně, veškeré použité zdroje jsou uvedeny v seznamu použitých zdrojů a žádné jiné jsem úmyslně nezatajil.

……………………………………... podpis

strana

7

strana

8

Obsah

OBSAH Obsah Úvod 1 Vývojová analýza 1.1 Historie vytápění 1.2 Vývoj v 19. a 20. století 2 Technická analýza 2.1 Rozdělení přímotopů 2.2 Vhodnost použití konkrétních přímotopů 3 Designérská analýza 3.1 Rozbor základního tvaru 3.2 Typické příklady přímotopů 3.3. Designové přímotopy 3.4 Význam designu přímotopů 4 Průvodní zpráva 4.1 Koncepce návrhu přímotopu 4.2 Vývoj návrhu 4.3 Návrh první verze 4.4 Návrh druhé verze 4.5 Finální návrh 5 Aspekty finálního návrhu 5.1 Ergonomické řešení 5.2 Barevné a grafické řešení 5.3 Konstrukčně-technologické řešení 5.4 Psychologická, estetická a sociální funkce 6 Závěr Seznam obrázků Seznam tabulek Seznam použitých zdrojů Seznam příloh

9 11 12 12 13 15 15 16 19 19 20 21 23 24 24 25 26 27 30 37 37 38 39 40 42 45 46 47 48

strana

9

strana

10

Úvod

ÚVOD Pro svoji bakalářskou práci jsem si jako téma zvolil návrh designu přímotopu. Dnes můžeme chápat přímotop jako běžnou součást prostředí, ve kterém žijeme. Proto by měl splňovat alespoň základní estetické požadavky. Já jsem se rozhodl pracovat na designu takového přístroje, u něhož je na estetickou stránku pohlíženo jako na věc, která tvoří spolu se stoprocentní funkčností hlavní dva pilíře filozofie výsledného návrhu. Cílem práce nemá být přímotop, se kterým se potkáváme dnes a denně v našem životě, ale se kterým bychom se takto potkávat mohli, třebaže jeho design má být oproti současnému standardu odlišný - tedy všední přímotop nevšedního vzhledu.

Vývojová analýza

1 VÝVOJOVÁ ANALÝZA

1

1.1 Historie vytápění

1.1

Pominu-li náhodné obdaření člověka ohněm jakožto zdrojem tepla a světla, datuje se potřeba účelně získávat a udržovat oheň do doby před 790 tisíci lety. V severní části Izraele u městečka Gesher Benot Ya'aqov byly archeology provádějícími vykopávky objeveny stopy historicky prvního ohně založeného člověkem, respektive jeho příbuzného druhu Homo erectus (Nira, 2008). Zde nalezené tvrdé kameny byly použity ke křesání jisker a následnému vzplanutí dřeva. Stopy na ohořelých kmenech a ožehlé kameny dávají najevo, že člověk se u ohně neohříval pouhou náhodou, ale naprosto cíleně u domácího ohniště. A právě toto ohniště lze s jistou nadsázkou považovat za prvního předchůdce topidel.

Fyziologická potřeba člověka ovládat tělesnou teplotu leží v Maslowově hierarchii potřeb společně s potřebou dýchat, potřebou vody, potřebou jíst, potřebou zbavení se tělesných pustin, potřebou spánku a potřebou sexu na nejnižší základní úrovni. Podle Maslowa jsou ostatní potřeby naplňovány až poté, co jsou uspokojeny potřeby nižší úrovně. Z toho vyplývá, že touha vlastnit zdroj tepla a moci jej ovlivňovat bude naplňována přednostně před potřebami z vyšších úrovní pyramidy. Důležitost této skutečnosti podtrhuje i nadřazenost nad pocitem bezpečí, lásky, vážení si potřeb a nejvýše postavené potřeby maximálního využití svých schopností. I bez teoretické znalosti Maslowovy pyramidy lidé potvrzovali její platnost a aktuálnost už v době kamenné a se zdrojem tepla se stěhovali z místa na místo, o oheň se starali a využívali jeho jedinečných vlastností. Zdomácnění ohně tak umožnilo člověku opustit Afriku a osídlit Euroasii. Za zmínku stojí i fakt, že schopnost tepelně upravovat masitou stravu zcela změnila lidský jídelníček a tím i další tělesný a zejména pak intelektový vývoj lidstva. V průběhu doby bronzové byl oheň postupně využíván i k jiným účelům, než tomu bylo doposud. Dovednosti lidí se významně rozšířily i do oblastí zpracování kovů, kde ovšem stále oheň sloužil jako výhradní zdroj tepla. V této době se začaly běžně objevovat pece a krby, které nahrazovaly primitivní ohniště, což lze považovat za další krok směrem k dnešním topidlům. V běžných obydlích se později vyskytovaly pece, které zároveň plnily funkci krbu. Snaha získat palivo, které při stejném objemu uvolní více tepelné energie, nově vedla k používání doposud nevyužitých surovin. Pro srovnání je výhřevnost suchého dřeva průměrně asi 16 000 kJ/kg, ale výhřevnost uhlí činí až dvojnásobek této hodnoty (Novák, 2007). S objevem nových paliv se stávalo vytápění stále efektivnější, přičemž prapůvodní princip fungování se nezměnil, což se muselo promítnout do nízké rychlosti vývoje topidel. První krby, jaké známe dnes, se začaly objevovat až na přelomu 18. a 19. století. I přes sebelepší tepelné rozvody z krbů v obydlích obyvatel civilizovaného světa se tu začal naplno projevovat technologický limit tehdejších zdrojů tepla. Byla zde značná spotřeba objemného topného materiálu s požadovanou výhřevností. I když zde byly snahy o co nejefektivnější využití surovin, nebylo možné komfortně a zároveň efektivně vytápět větší obydlí. Toto dokládá i dobová architektura, kdy se například bohatě zdobené zámecké krby strana

12

Vývojová analýza

stavěly v téměř každé obytné místnosti zvlášť. Jelikož takto složitě vytápět rozlehlejší obydlí bylo pochopitelně značně nepraktické, začali lidé prahnout po nových metodách, které by zmíněné nedostatky odstranily.

1.2 Vývoj v 19. a 20. století

Náznak skutečně moderního řešení nabídl až začátek devatenáctého století a objev prvního použitelného zdroje elektrického proudu, který bude později v oblasti vytápění hojně využíván a dnes se stal stěžejním prvkem všech přenosných přímotopů. Jelikož byly v devatenáctém století znalosti lidstva v oboru elektromagnetismu ještě v plenkách a nároky doby na dokonalejší systém vytápění rostly, objevil se zde princip ústředního topení. V roce 1878 byla v severoamerickém městě Lockport postavena první teplárna s dálkovým rozvodem páry pro ústřední topení. Masovému vytápění budov tak už nic nestálo v cestě. Ještě o deset let dříve v roce 1868 Angličan Benjamin Maughan vynalezl první elektrický průtokový ohřívač (Bevan, 2008). Obdobné způsoby vytápění se hojně využívají až do dnešních dní a nic nenasvědčuje tomu, že by se v krátkém časovém horizontu měla situace dramaticky měnit.

1.2

Výhody teplárenského způsobu vytápění však mají své mantinely, které ostře vymezují některé důležité aspekty. Jde zejména o mobilitu a v mnoha případech i o technologické možnosti topných konstrukcí a možnosti stavby inženýrských sítí ve ztížených podmínkách. V bytových domech zase vyvstává problém v období, kdy po letních teplotách už přichází chladnější počasí, avšak topná sezóna ještě nezačala. Těžko si lze též představit například zapadlé horské obydlí nebo malou víkendovou chatu s ústředním topením. A právě zde nachází uplatnění cenově dostupné mobilní zařízení se snadnou regulací, které se zároveň velmi rychle rozehřeje na požadovanou teplotu. Před nástupem elektrických přímotopů byla často využívána kromě klasických krbů s tepelným výměníkem i naftová kamna, která zmíněné požadavky do jisté míry uspokojovala. Rostoucí ceny ropy a čím dál nižší ceny elektrické energie - nehledě na komfort a způsob obsluhy - však odstartovaly éru malých elektrických topidel, která trvá doposud. Tento nástup byl urychlen zejména technologickým pokrokem ve vývoji elektroniky. Vynález tranzistoru a rozvoj logických automatů zasáhl i do oblasti elektrických topidel, kde umožnil postupně integrovat plně automatizované termostaty s ochranou proti zamrznutí, dálková ovládání apod. V dnešní době se nabídka elektrických přímotopů neomezuje pouze na klasické konstrukce, nýbrž využívá všech možností miniaturizace elektroniky a tvarových možností materiálů, z kterých jsou topidla zhotovována. První konstruktéři přímotopů hojně využívali ocel, zatímco plasty byly stále ještě tabu. Obavy z použití plastu byly na místě, protože jejich mechanické vlastnosti nedosahovaly takové úrovně, kdy by jejich užití při konstrukci přímotopu nepřineslo více potíží než užitku. To dnes už také neplatí a plasty jsou společně s ocelí nejpoužívanějšími materiály, které se v přímotopech vyskytují. Je tak poprvé v historii možné skutečně přizpůsobovat elektroniku přímotopů jejich tvarům a ne naopak. V praxi se tak setkáváme s mnoha nápaditými řešeními. U novostaveb využívajících elektrických přímotopů coby hlavního zdroje tepla bývá panelový infrazářič často situován přímo

strana

13

Vývojová analýza

na stropě. V koupelnách se objevují integrovaná žebrovaná topidla, která slouží k odkládání mokrých osušek, v reprezentačních prostorách jsou k vidění rozličně tvarově řešené přímotopy, u kterých je estetická stránka velmi důležitá a u nichž funkce začíná být do jisté míry podřízena vzhledu. Objevují se i designérské návrhy přímotopů, které jsou však dnes nerealizovatelné. Jde o oblast, kde se technická stránka ještě nevyrovnala designérské – tvarové, avšak pro budoucí návrhy jde o studnici nápadů, které se mohou s pokrokem ve vývoji a v miniaturizaci elektroniky dočkat své realizace. Oblast průmyslových přímotopů pro svůj návrh záměrně vůbec neuvažuji, protože se jedná o přístroje, u nichž je z pochopitelných důvodů hleděno zejména na funkci a estetická stránka výrobku má mnohem nižší prioritu, v mnoha případech se na ni v této oblasti nehledí takřka vůbec.

strana

14

Technická analýza

2 TECHNICKÁ ANALÝZA

2

2.1 Rozdělení přímotopů

2.1

Po technické stránce lze provést rozdělení přímotopů z hlediska principu, na kterém je založeno ohřívání vzduchu, potažmo i okolního prostředí. Dále je nutné uvažovat i velikost a povahu vyhřívané místnosti a s tím související vyhřívací médium.

Obecné rozdělení podle principu emise a distribuce tepla běžně používané výrobci lze provést následovně: • • • • •

teplovzdušné ventilátory tepelné konvektory olejové radiátory infrazářiče, halogenová topidla plynová kamna na bombu

Teplovzdušné ventilátory – jsou vhodné k vyhřátí nevytopených prostorů při příjezdu nebo třeba k ohřevu nohou. Díky ventilátoru dobře distribuují teplo a místnost se rychle vytopí. V teplých letních dnech pak stačí vypnout topné těleso a lze je využívat jako větrák. Nevýhodou však je, že víří prach. Výkon ventilátorů se pohybuje v rozmezí od 0,7 kW do 2 kW a obvykle je možné jej regulovat přepínačem. Běžně jsou též vybaveny ochranou proti zamrznutí nebo termostatem, díky kterému automaticky udržují zvolenou teplotu. Teplovzdušný ventilátor by rozhodně neměl stát blízkosti hořlavých nebo snadno spalitelných materiálů. Používat by se neměly ani v koupelně nebo k sušení oblečení. Ventilátory mohou mít také funkci oscilace, kdy se jejich hlava natáčí v určitém rozsahu do stran, nebo programovatelné nastavení zapnutí a vypnutí. Tepelné konvektory – hodí se pro použití v menších místnostech. Přístroje samovolně nasávají vzduch, který po zahřátí stoupá volně vzhůru. Teplý vzduch je totiž lehčí než studený. K rychlejšímu vytopení místností je pak vhodný konvektor s malým ventilátorem. Při vypnutém větráčku je přístroj zcela nehlučný a nevíří prach. Výkon má přibližně od 0,7 kW do 2 kW. Skříň přístroje bývá plechová nebo plastová, často ji lze nejen postavit, ale také pověsit na zeď pokoje. Výkon je obvykle dvou- až třístupňový. Ve výbavě nechybí termostat k regulaci teploty a ochrana proti zamrzání. Nevýhodou konvektorů, která platí i u teplovzdušných ventilátorů, je, že po vypnutí klesá v místnosti rychle teplota. Zmíněné přístroje také nejsou vhodné k dlouhodobějšímu vytápění. Olejové radiátory – uplatnění najdou zejména při potřebě vytápět místnost jako klasickým radiátorem. Teplo vydávají žebra naplněná olejem, který se elektricky ohřívá. Čím větší místnost je potřeba vytopit, tím více článků a větší příkon by měl přístroj mít. Tento se pohybuje v intervalu od 1 kW do 2,5 kW. Olejové radiátory mají pozvolnější rozjezd, takže se na požadovanou teplotu dostanou třeba až za třicet minut. Na druhou stranu díky akumulačním vlastnostem sálají teplo ještě určitou dobu po vypnutí. Nevadí jim ani vlhké prostředí, jakým je například koupelna, a lze na nich bez obav sušit mokré věci. Nevýhodou je vyšší hmotnost, proto jsou obvykle vybaveny pojízdnými kolečky. strana

15

Technická analýza

Infrazářiče, halogenová topidla – hodí se ke krátkodobému vyhřátí místnosti. Své okolí ohřívají sáláním. Předměty vystavené záření se rychle zahřejí, takže navodí velmi rychle pocit tepla, a to i ve špatně zateplených místnostech. Vzduch se ohřívá až následně od tepla, které sálá ze zahřátých předmětů. Topné články dosahují na svém povrchu vysokou teplotu, která může být pro blízko umístěné okolní předměty nebezpečná. Stejně tak mohou při nevhodném umístění puchýřovatět různé nátěry. Topidla mají rychlý náběh, takže hřejí téměř okamžitě po zapnutí, nevíří prach, nejsou příliš rozměrná a lze je postavit na zem nebo zavěsit na stěnu. Zářiče jsou vhodné i k vytopení zimních teras. Plynová kamna na bombu – jsou vhodná všude tam, kde není přívod elektřiny a plynu. Topení vybavená propanbutanovou lahví ohřívají předměty a osoby sáláním a dají se využít k občasnému vytápění v dobře větraných místnostech. Mají vysoký výkon, který se pohybuje přibližně kolem hodnoty 4 kW. Pro snadnější manipulaci s poměrně těžkým zařízením jsou vybavena kolečky. Plynová kamna jsou vybavena bezpečnostní pojistkou, která přeruší přísun plynu, když zhasne plamen, nebo pokud se ve vzduchu zvýší obsah jedovatého oxidu uhličitého nad bezpečnou mez. Některé typy kamen mají i hořák pro ohřev pokrmů a ventilátor pro rychlejší vytápění. Lze s nimi vytopit prostory o přibližné velikosti 120 m3 (Čarňanský, 2008).

2.2 Vhodnost použití konkrétních přímotopů

Volba správného typu přímotopu je dána způsobem použití. Toto se přímo odvíjí od požadované teploty, rychlosti vyhřátí, schopnosti tuto teplotu udržet a zejména pak od samotné povahy vytápěné místnosti. Přímotopy využívají jako médium pro přenos tepla v zásadě olej, stlačený plyn, respektive i přímý plamen, odporové články a zvláštním případem je pak infrazářič, který v podstatě ohřívá předměty ve svém okolí a od nich se pak ohřívá obklopující vzduch. Největší tepelnou kapacitu má olej, nejvyšší výkon kamna využívající plyn, nejmobilnější jsou teplovzdušné ventilátory a nejuniverzálnějším zařízením je tepelný konvektor s odporovými články. Budu-li uvažovat běžný rodinný dům či byt, v němž je aplikace přímotopů nejčastější, lze se řídit obecnými zásadami ohledně teploty, na kterou je dobré místnosti vytápět. K pocitu tepelné pohody je doporučeno udržovat teplotu vzduchu v rozmezí 18,5 °C až 21,5 °C. Vyšší teplota by pak měla být pouze v koupelně. Každý zbytečný stupeň celsia, o který je zvýšeno vytopení místnosti, totiž dle obecně známých stavitelských zásad zvyšuje spotřebu elektrické energie přibližně o 6 %. Přetápění navíc může snížit relativní vlhkost vzduchu, která přispívá k pohodě a měla by se pohybovat v rozmezí 40-65 %. Nízká relativní vlhkost vzduchu způsobuje například zvýšenou agresi, nesoustředěnost a vysychání sliznic, což mívá za konečný důsledek vyšší náchylnost k nemocem dýchacích cest. Prevencí nízké relativní vlhkosti vzduchu může být i vybavení přímotopů zvlhčovačem vzduchu, což je také jedna z cest, kterou se někteří výrobci vydali.

strana

16

Technická analýza

Pro představu o potřebném výkonu přímotopu pro různé typy obytných prostředí přikládám Tab. 1, v níž jsou uvedeny obvyklé měrné tepelné ztráty objektů. Tab. 1 Měrné tepelné ztráty objektů

hodnoty ve W/m3

Poznámky: 1. Předpokládá se dvojité (zdvojené) zasklení 2. Denní teplota kolísá mezi 18 °C až 20 °C 3. Období výstavby značí platnost tepelně-technických norem a směrnic. Součinitel prostupu tepla k v jednotlivých obdobích: A - 1960 - k = 1,45 W/m2K B - 1978 - k = 0,89 W/m2K C - 1992 - k = 0,46 W/m2K D - 1994 - k = 0,33 W/m2K E - 2000 - k = 0,33 W/m2K (okna ko = 1,50 W/m2K) 4. Ve všech případech je infiltrace počítána pro výměnu vzduchu 0,5/hod. 5. Okenní plocha tvoří 45 % obvodové stěny. Vzhledem k faktu, že energii, která se vyzáří z obytného prostoru, je potřeba beze zbytku nahradit, je možné si podle této tabulky udělat poměrně jasnou představu o výkonu topidla, které bude energii dodávat. Je také vidět, že obvyklý výkon běžných elektrických přímotopů, který činí přibližně 0,7 kW až 2 kW, dokáže strana

17

Technická analýza

nahradit vyzářenou energii v místnosti o půdorysné ploše cca 10 m2 až 20 m2 (při běžné výšce stropu 2,6 m), což považuji vzhledem k okolnostem za naprosto přijatelné. Doporučené teploty v jednotlivých místnostech: • obývací místnost: 20 °C • ložnice: 18 °C • kuchyně: 20 °C • koupelny: 24 °C • WC: 20 °C • schodiště: 15 °C Z uvedených hodnot a vlastností všech uvedených typů přímotopů lze usoudit, že například pro vytápění obývací místnosti, kde rodina tráví značnou část svého volného času, je vhodné topit olejovými radiátory. Lze je úspěšně používat i v koupelnách díky bezpečnému provozu ve vlhkém prostředí, problémem je zde delší doba náběhu. Pro vytopení ložnic a pracoven je vhodnější použít tepelných konvektorů. Tyto se snadno a rychle zahřejí na požadovanou teplotu a jsou tak připraveny na okamžité použití. Díky své mobilitě najdou uplatnění jako náhrada ve všech obytných místnostech, vyjma místností s vysokou vlhkostí vzduchu a s množstvím hořlavého materiálu. Teplovzdušné ventilátory je možné nasadit zejména jako bodový zahřívač, ale i jako doplňující topidlo prakticky všude, pouze je jim potřeba věnovat zvýšenou opatrnost. Vždy je nutno vědět, kde přesně bude zařízení umístěno a podle toho pak vybrat takový model, který bude mít dostatečné krytí (například proti stříkající vodě, proti prachu atd.). Obecně lze říct, že přímotopy lze velice dobře použít jako sekundární zdroj tepla, ale nejsou příliš vhodné jako jediný systém vyhřívání.

strana

18

Designérská analýza

3 DESIGNÉRSKÁ ANALÝZA

3

3.1 Rozbor základního tvaru

3.1

Z principu, na kterém je založen ohřev vzduchu pomocí přímotopů v daném prostředí, je odvozen také jejich základní tvar. Zatímco teplovzdušné ventilátory musejí být přizpůsobeny pro umístění poměrně masivního ventilátoru, u tepelných konvektorů tato povinnost odpadá a u dalších typů topidel se již vůbec nevyskytuje. Funkci ventilátoru zde zčásti zastupuje známý fyzikální jev, při kterém teplý vzduch stoupá samovolně vzhůru a studený vzduch je nasáván spodní částí přístroje. Výjimkou jsou infrazářiče a halogenová topidla, která nejsou přímo zdrojem tepla, ale infračerveného záření. Tvar takového topidla pak musí pouze umožnit dostatečnou emisi záření. Existují i přímotopy, které v sobě kombinují různé principy vytápění, přičemž návrh designu takového přístroje je musí respektovat. Každý typ přímotopu je tvarově i funkčně velmi specifický a nedá se jakkoliv zobecnit, proto je potřeba vybrat si pro návrh takový typ, který umožňuje za daných podmínek co největší seberealizaci. Já se proto dále zaměřím především na design tepelných konvektorů, které jsem si vybral pro vlastní návrh zejména pro jejich univerzálnost. Základní tvar tepelných konvektorů je determinován jejich funkcí. To znamená, že ve spodní části přístroje musí existovat přijatelně rozměrný otvor, který umožní sání chladnějšího vzduchu z okolí, a dále pak v horní části „výdech“, který odvádí teplý vzduch. Pokud se jedná o konvektor vybavený ventilátorem pro snadnější distribuci teplého vzduchu, je nutné uvažovat o vhodném umístění ventilátoru a o problémech souvisejících s dobrou funkčností takového vybavení. V prostřední části přímotopu je zpravidla místo pro topné těleso, kterým bývá systém topných desek. Tyto povětšinou slídové desky se vyrábí v plátech a následně se stříhají na potřebné rozměry. Plocha povrchu desek úměrně ovlivňuje účinnost zátopu, proto se výrobci nemohou pustit do přílišné miniaturizace. Ve stejné části přístroje bývá i prostor pro elektroniku, která rozličné funkce přímotopu reguluje. Tou je myšlen zejména termostat, jenž bývá velmi často elektronický (přesnější řízení) nebo elektromechanický (méně přesné řízení). Vyšší řady výrobků nabízejí možnost rozšíření o řídící programovatelné jednotky a umožňují i bezdrátovou komunikaci se vzdáleným termostatem. Nadstavbové systémy centrální regulace umožní přesné nastavení teplot jednotlivých zón (místností) v nastavených časech a dnech. Podle množství elektroniky je nutné počítat s dostatečně velkým prostorem v těle přímotopu pro její uložení. Pokud budu uvažovat přímotop s nástavcem umožňujícím připevnění na stěnu, je potřeba na toto myslet a nástavec nechápat pouze jako externí záležitost rozšiřující možnosti přímotopu, ale i jako nedílnou součást designu. Poslední součástí, ne však méně důležitou, je rozhraní, skrze které člověk přímotop, respektive termostat, ovládá. Musí být vhodně umístěno tak, aby byla zaručena snadná obsluha. Samotné rozhraní může být digitální, analogové, nebo jen bezdrátové. Každý druh umožňuje použití jiného ovladače. Analogové termostaty jsou obvykle vybaveny kruhovým ovladačem, digitální naproti tomu tlačítky a displejem pro možnost odečtení nastavených hodnot (Obr. 1). Design ovladačů by měl korespondovat s designem celého přístroje, ale zároveň musí zůstat snadno odlišitelný od jeho těla.

strana

19

Designérská analýza

Obr. 1 Digitální a analogové rozhraní termostatu

3.2 Typické příklady přímotopů

Předpokládaná výrobní cena konvektoru v praxi značně ovlivňuje možnou náročnost návrhu jeho designu. Nejlevnější přímotopy jsou tvarově strohé a i použitý materiál nebývá „luxusní“, ale především funkční. Což ovšem nemusí být z hlediska designu vždy na škodu. Jeden z nejlevnějších konvektorů na našem trhu, Sencor SCF 2003, je vidět na Obr. 2.

Obr. 2 Přímotop Sencor SCF 2003

Je zřejmé, že takto řešený konvektor není předurčený k použití v reprezentativních prostorech, ale například k užití v domácnosti jakožto náhradního topidla. Tvarově čistý, avšak o třídu dražší, konvektor NOBO BALI od norských designérů (Obr. 3) je taktéž velmi strohý, nicméně velmi vkusný design vymezuje mnohem širší spektrum míst, v nichž se dá přímotop bez obav použít.

strana

20

Designérská analýza

Obr. 3 Přímotop NOBO BALI

Do kategorie levných přímotopů spadá i model KS-3004 CONCEPT (Obr. 4). Jedná se o přímotop, na němž je patrná tendence odlišit se od konkurence svým nevšedním tvarovým pojetím, a zcela tak otevírá pomyslnou bránu do velmi specifické kategorie designových přímotopů, do které se má zařadit i finální návrh vzešlý z této práce.

Obr. 4 Přímotop KS-3004 CONCEPT

3.3. Designové přímotopy

Přímotopy s přívlastkem designové, jak už ostatně samotný název napovídá, jsou určeny pro nasazení na místech, kde je vzhledný design nejméně stejně tak důležitý, jako funkčnost. Zářivým příkladem hromadně vyráběných designových přímotopů je konvektor od firmy ECOFLEX, konkrétně model G (Obr. 5). Ten je po technické stránce totožný s naprosto všedním modelem EL, ale na první pohled výraznou změnou je naprosto odlišná čelní pohledová deska z tvrzeného skla, která zde hraje velice důležitou estetickou roli. Ze všedního pomocníka se tak rázem stal vzhledný doplněk moderních bytů a kanceláří. Tři barevná provedení ještě více umocňují fakt, že prim u tohoto přímotopu hraje skutečně design.

3.3

strana

21

Designérská analýza

Obr. 5 Přímotop Ecoflex G

Pokud se jedná o přímotopy, u nichž je funkčnost naprosto podřízena vzhledu, existuje řada designérských studií, které tuto vlastnost demonstrují. Jedním z velmi odvážných modelů je skleněný panel ze studia PREFIT (Obr. 6).

Obr. 6 Přímotop - skleněný panel

Dalším více méně pouze designovým přímotopem je Phoebe (Obr. 7) od Michele Menescardi. Tato studie naznačuje možnost použití neobvyklého tvaru předmětu, který přitom tvoří dnes již běžnou součást života každého z nás.

Obr. 7 Přímotop Phoebe

strana

22

Designérská analýza

Ryze experimentální, avšak technicky i designově velmi zajímavým počinem je nástěnný přímotop Radiafleur (Obr. 8). Ten využívá přímo nastavitelné vyhřívací plochy přímotopu, pomocí čehož lze snadno a přirozeně regulovat tepelný účinek.

Obr. 8 Přímotop Radiafleur

3.4 Význam designu přímotopů

Přímotopy se postupně stávají mnohdy nejen nevyhnutelným funkčním doplňkem, jejich význam spočívá i v celkovém dotvoření místa, dodávají mu charakter a atmosféru, zaručují, aby se lidé cítili příjemně nejen díky dodanému teplu. Přímotop, zdroj tepla, zdroj energie, je velmi úzce svázán s pocity člověka, proto je i estetická stránka velmi důležitým atributem.

3.4

strana

23

Průvodní zpráva

4 PRŮVODNÍ ZPRÁVA

Na základě kladů a záporů různých řešení uvedených ve vývojové, technické a designérské analýze jsem se rozhodl pro návrh přímotopu, který by splňoval následující kritéria: Bude se jednat o samostatný elektrický tepelný konvektor s integrovaným termostatem, který by měl umožňovat snadnou manipulaci a snadnou obsluhu při zachování všech výhod a minimalizací nevýhod, které si konstrukce dnešních konvektorů nese s sebou. Zároveň půjde o přímotop, jehož design bude dostatečně přijatelný pro běžné použití v konzervativním prostředí, ale i pro použití v běžné domácnosti. Podotýkám, že jde o moje vlastní konkrétní nároky na navržený přímotop s ohledem na zadání práce, které ale takto úzce cíl nespecifikuje.

4.1 Koncepce návrhu přímotopu

Návrh výchozího tvaru se odvíjí od rozměrů vnitřního ústrojí použitého v samotném přímotopu a do jisté míry i od předpokládaných tvarů místnosti, kde se bude přímotop používat. Vnitřní ústrojí sestává z topného tělesa umístěného v patřičné karosáži a řídící jednotky s elektronickým termostatem. Dnešní běžné elektrické konvektory jsou vyráběny ve dvou základních provedeních. Jedná se o závěsná topidla určená k pevné instalaci na stěnu, samostatně stojící topidla a topidla, která v sobě kombinují obě zmíněné vlastnosti. Za cíl práce jsem si vybral kombinovanou variantu, která bude moci plnohodnotně plnit funkci mobilního i závěsného topidla. To znamená, že v důsledku bude reflektovat požadavky co nejširšího spektra lidí, tvořících reálnou poptávku po elektrických konvektorech. Takto navržený konvektor může být na rozdíl od běžných konvektorů, kde je víření vzduchu nežádoucí, vybaven ventilátorem pro zvýšení dynamiky zátopu. Standardně bývá vybaven připojovací šňůrou se zástrčkou do zásuvky a hlavně pak nožičkami a závěsem na zadní straně, takže jej lze libovolně přemisťovat a stejně tak i upevnit na zeď do závěsného rámu. Přístroj má být konstruován tak, aby byl dostatečně chráněn proti stříkající vodě. Nejběžnější vnitřní uspořádání je znázorněno na Obr. 9.

Obr. 9 Typické vnitřní uspořádání

strana

24

Průvodní zpráva

Spodní část (1) umožňuje vstup chladnému vzduchu z okolí, který pak dále prochází přes topné těleso (2) a vystupuje vzhůru buďto samovolně přes výdech v horní části (3), nebo je ještě urychlován vestavěným ventilátorem (4). Proces ohřevu je řízen elektronikou a termostatem (5). Konstrukce samostatně stojících přímotopů vždy zahrnuje nožičky (6), které jednak zvyšují stabilitu přístroje, dále pak vymezují nutný prostor pro nasávání chladnějšího vzduchu mezi tělem přímotopu a podlahou. Tento odstup činí obvykle minimálně 50 mm, u tenčích závěsných topidel pak přibližně 150 mm. 150 mm je doporučená hodnota bezpečné vzdálenosti i mezi všemi druhy elektrických konvektorů a okolního nábytku, případně záclon a podobně. Stejné hodnoty dosahují odstupy v případě závěsných topidel od přilehlých stěn (pokud je přístroj situován v rohu místnosti). Přibližné rozměry dnešních běžných elektrických konvektorů na trhu jsou následující: • délka: 400 – 1 200 mm • výška: 350 – 800 mm • šířka: 70 – 200 mm Šířka je v případě samostatně stojících přímotopů udána bez nožiček, které zpravidla přesahují dále přes tělo přístroje, aby zajistily vyšší stabilitu. Esteticky by měl být návrh vyvážený, bez zbytečných nefunkčních prvků, avšak ne příliš strohý. Zároveň by mělo jít o nevšední design, kde by tvarové a grafické řešení mělo zajistit odlišitelnost od těch současných.

4.2 Vývoj návrhu

4.2

Při návrhu prvních variant jsem se chtěl držet tvarové jednoduchosti. Předpokládal jsem, že přímotop bude umístěn v běžném prostředí lidského obydlí, kde plní především roli pouhého topidla. Při vstupu do místnosti, kde je přímotop umístěn, nemá být tím prvním, čeho si člověk všimne, ale naopak má být nenápadným doplňkem – nenásilnou součástí interiéru. Až poté, kdy si oko pozorovatele přímotopu všimne, má vyniknout jeho estetická stránka. Uvědomoval jsem si, že elektrický konvektor je především součástí celku, nikoliv výstředním bodem, který zastává jakkoliv významnější roli v komplexním pohledu na interiér uvažované místnosti. V procesu návrhu jsem se soustředil na funkci přístroje, chtěl jsem se vyvarovat zbytečných tvarových komplikací a tvarovou funkčnost jsem proto chtěl nechat vyniknout. Výchozím geometrickým tvarem pro návrh přímotopu se mi proto stal kvádr, který dokonale respektuje potřebu pojmout veškerou nutnou výbavu elektrického konvektoru při zachování vlastností, plynoucích z fyzikální podstaty fungování přímotopů. Zároveň umožňuje nejefektivněji ze všech základních těles využít prostoru v místnosti, v níž se nachází. Ta obvykle bývá obdélníkového půdorysu, a tedy souhlasí s půdorysným tvarem kvádru u přímotopu. Při zachování nezbytně nutné šířky lze získat přiměřeně dlouhý a vysoký hrubý obrys. Topná plocha je tak

strana

25

Průvodní zpráva

nejlépe využita, ať už se přímotop použije zavěšený na stěně, nebo zůstane stát volně.

4.3 Návrh první verze

Pomyslným odrazovým můstkem při vývoji první verze návrhu se mi stala jedna z mých raných skic (Obr. 10).

Obr. 10 Výchozí 3D skica k prvnímu návrhu

Jde o poměrně komplikovaný návrh samostatně stojícího přímotopu umístěného na výšku, na němž mě zaujala přední žebrovaná část, kterou jsem se rozhodl rozvinout dál. Napadl mě esovitý tvar, který by umožnil konstrukci přední části přímotopu z jednoho neroztříštěného celku. Z kombinace dvakrát esovitě prohnutého profilu a plochy inspirované původní skicou mi vyšel návrh závěsného přímotopu, který je uveden na Obr. 11.

Obr. 11 Návrh první varianty

Dal jsem si za cíl jednoduchý a funkční tvar, čehož se mi podařilo do značné míry dosáhnout. Plochy, které zajišťují styk přístroje se stěnou, plynule navazují na hlavní čelní plochu. Tato je vybavena ovládací jednotkou a dále pak otvory, které zajišťují

strana

26

Průvodní zpráva

dobrý přívod vzduchu. Teplý vzduch je odváděn otvory v horní části, jenž je opticky částečně zakryta a nepůsobí tak rušivě při pohledu na přístroj. Návrh má však jednu významnou vadu, kvůli níž jsem od této verze nakonec upustil a přenechal prostor jiným návrhům. Ve fázi návrhu koncepce jsem si vytyčil několik požadavků na navržený přístroj. Byl mezi nimi i ten, který říká, že konstrukce konvektoru má umožňovat jak zavěšení na stěnu, tak i použití jakožto samostatně stojícího topidla. Tuto vlastnost navržený přístroj nemá, a pokud bych chtěl udržet současné poměrně ladné tvarové řešení, musel bych se dopustit mnoha kompromisů, které by měly za následek jistou degradaci původní myšlenky vytvořit přímotop takřka jen pomocí jednoho jednoduchého tvaru.

4.4 Návrh druhé verze

4.4

Upustil jsem od navrhování evoluce předchozího modelu a začal pracovat na zbrusu nové verzi. Držel jsem se opět základní myšlenky, že tvar musí být především odrazem funkce. Abych se zbavil předsudků z návrhu první varianty, začal jsem přemýšlet nad jiným řešením, než na jakém byla založena předchozí samonosná verze. Nový návrh měl naopak kombinovat jakýsi nosný rám, v němž by byla upevněna skříň s topným tělesem. Tvarově by ovšem rám a skříň musely samozřejmě jednoznačně korespondovat. Toto nenásilné spojení jsem se rozhodl realizovat použitím obdobných obrysových tvarů za přispění jednoho sjednocujícího prvku, kterým je společné zaoblení hran o stejném poloměru. Inspirací při vývoji mi byla rovněž jedna z mých dřívějších skic (Obr. 12).

Obr. 12 Výchozí 3D skica k druhému návrhu

Jako výchozí těleso, z kterého jsem se rozhodl dále rozvíjet rysy navrhovaného přímotopu, posloužil opět kvádr. Skříň jsem v rané fázi návrhu degeneroval jen do již zmíněného kvádru a dále jsem se soustředil výhradně na návrh nosného rámu. Aby přístroj mohl plnit svoji funkci, bylo potřeba opět vymezit prostor mezi podlahou a dnem přímotopu, ve kterém jsou potřebné otvory pro přístup vzduchu. Návrh rámu i skříně však neprobíhal izolovaně, naopak vše provázela původní myšlenka jednotného stylu obou částí přímotopu. Hmotu rámu jsem nechtěl tříštit, proto jsem se rozhodl, že bude sloužit nejen jako nosný prvek, ale bude i plnit úlohu nožiček. Moje první myšlenka směřovala k následujícímu řešení (Obr. 13).

strana

27

Průvodní zpráva

Obr. 13 První návrh rámu

Správná funkce je sice zajištěna, co však není na první pohled vydařené, je prostorové řešení. Nožičky zbytečně zasahují do prostoru a ani po estetické stráce se nekoná žádný dechberoucí zážitek. Z těchto důvodů jsem začal návrh přepracovávat až do podoby, v jaké je k vidění na Obr. 14.

Obr. 14 Druhý návrh rámu

Jednoduchým zrcadlením nožiček přišel návrh o svůj hlavní nedostatek. Přímotop již nezabírá zbytečně tolik místa v místnosti, přitom nosná plocha zůstala beze zbytku zachována. I esteticky působí současný návrh přijatelněji, než jak tomu bylo v předešlém případě. Přibližnou podobu rámu jsem nechal v této fázi a vrátil se k návrhu vlastního těla konvektoru. Jeho provedení ideově odpovídá provedení rámu. Jde o kvádr, který je svým tvarovým pojetím velmi blízko navržené nosné konstrukci (Obr. 15)

strana

28

Průvodní zpráva

Obr. 15 Provedení těla druhého návrhu

Tímto způsobem vyřešený problém umístění těla přístroje do rámu a jejich vzájemné designové sladění je poměrně minimalistické, což bylo mým záměrem. Nikde není nic navíc, nikde nic neschází. Ve finální fázi návrhu jsem se rozhodl dořešit tvar rámu zaoblením ostrých hran, tím se model stává přece jen o něco bezpečnější pro případného uživatele. I z čistě pocitového hlediska působí po tomto zásahu navržený přímotop uhlazenějším dojmem. Při pohledu na sestavu je zřejmé, že v obdobném duchu bude potřeba řešit i otvory pro přívod, respektive odvod, vzduchu. Toto jsem se rozhodl řešit tak, abych zachoval jednotný ráz geometrie celého přímotopu. Po několika pokusech s různými tvary získaly ventilační otvory tvar, který je vidět na Obr. 16.

Obr. 16 Řešení ventilačních otvorů

Takto navržené otvory jednoznačně opisují tvarové pojetí hmoty konvektoru a nepůsobí proto izolovaným dojmem. Přísun chladného vzduchu je zajištěn i perforovaným dnem přístroje, nicméně je podpořen nově přidanými linkami v čelní části. Plocha, kterou ohřátý vzduch stoupá vzhůru, je navržena tak, aby tvarově odpovídala zbytku konvektoru. Nyní zbývá už jen vyřešit ovládací zařízení, tedy část, která je jako jediná přímým prostředníkem mezi potřebami lidské obsluhy a intenzitou vytápění přímotopu. U takto čistého tvaru jsem se rozhodl příliš nezasahovat do hmoty a nepřizpůsobovat

strana

29

Průvodní zpráva

tvar přístroje ovládacímu panelu, ale naopak ovládací panel přizpůsobit přístroji. Tato cesta se mi zdá správná, protože jakýkoliv další detail upoutává pozornost od nesrovnatelně většího zbytku, což je nežádoucí. Je vždy vhodnější uchopit objekt jako celek a teprve potom ubíhat do detailů, nikoliv naopak. Ovladače jsem navrhl tak, aby byly dobře identifikovatelné, snadno dostupné a přitom bezpečně umístěné, protože se jedná o ovladač přístroje, který generuje potencionálně nebezpečnou tepelnou energii. Jde o poměrně jednoduchou variantu, kdy mechanickými tlačítky se znaménky „+“ a „-“ regulujeme přímotop na požadovanou teplotu. Celý návrh je vidět na Obr. 17.

Obr. 17 Výsledná podoba druhého návrhu

Jsem si vědom toho, že by se dalo zejména na ovládací části značně zapracovat a posunout ji ještě někam dál, nicméně již v průběhu návrhu jsem si začal uvědomovat, že se opět odkláním od myšlenky závěsného přímotopu, a proto jsem od dalšího rozvíjení upustil. Nastala zde obdobná situace jako u návrhu první verze, kdy je samozřejmě možné konvektor upravit tak, aby se dal použít i pro umístění na stěnu, to by si ale vyžádalo opět výraznějších zásahů do čistoty tvaru přístroje, zejména pak jeho spodní části. V této podobě jde o variantu, která má eventuelní uplatnění jak v domácnostech, tak i v reprezentativních prostorách.

4.5 Finální návrh

Při návrhu další verze přímotopu, která se nakonec ukázala být verzí konečnou, jsem začal s čistým stolem, zato se zkušenostmi s mnoha skicami a dvěma předešlými rozpracovanými návrhy. Každý z nich nabízel jiné možnosti a jiné principy a já jsem si z nich vzal poučení pro následující návrh. Po dvou řekněme modelářských návrzích jsem začal přemýšlet nad více sochařskou záležitostí. Kladl jsem důraz na velkou dávku seberealizace při opětovném udržení jednoduchosti a stoprocentní funkčnosti návrhu. Důvody pro použití kvádru coby výchozího tělesa jsem uvedl již u dřívějších návrhů, proto je jen stručně zrekapituluji. Jde zejména o co nejvhodnější řešení půdorysu, dále pak o vnitřní

strana

30

Průvodní zpráva

uspořádání a fyzikální podstatu fungování konvektorů. Vhodnost volby výchozího tvaru je léty ověřená prakticky všemi současnými výrobci elektrických konvektorů. Netvrdím, že je to jediná správná cesta, jen že jde o vyzkoušenou možnost, která se v praxi ukázala být velmi dobrou. Já, bez hlubších znalostí z oborů, které se problematikou tepelné energie zabývají, přeberu základní tvar zejména proto, abych se vyvaroval tvorbě třeba i designově přijatelného přístroje, kterému ovšem nemohu garantovat správnou funkčnost alespoň na základě výše uvedených zkušeností. Zmiňoval jsem, že moje snaha tentokrát směřovala k více sochařskému postupu tvorby. Namísto skládání z několika různých dílů, nebo hledání jednoho složitějšího tvaru, jsem nastoupil cestu postupného pomyslného odebírání materiálu ze základního tvaru. Kvádr je společně s jeho derivátem krychlí, koulí, válcem, kuželem a jehlanem základním tělesem, s kterým se dá dále velmi dobře pracovat. Práci jsem začal rozvržením základních proporcí. Vzhledem k metodě, kterou jsem uvažovaný model chtěl získat, určil jsem si minimální rozměry, na které se po ubrání hmoty mohu dostat, a výchozí rozměry základního tělesa, z kterého budu ubírat. Situaci ilustruje Obr. 18.

Obr. 18 Minimální a maximální rozměry těla

Rozměry výchozího základního tvaru jsou: 1000 mm x 700 mm x 130 mm. Minimální rozměry, na které se mohu při práci na modelu dopracovat, jsou následující: 800 mm x 550 mm x 90 mm. Tyto bezprostředně vychází z parametrů běžných elektrických konvektorů, které jsem uvedl v kapitole 4.1. Při prvním pokusu o odebírání materiálu jsem začal od zajímavě tvarově řešeného systému žeber pro odvod teplého vzduchu. Bohužel jsem tímto zásahem způsobil přílišné roztříštění hmoty, které nevedlo ke kýženému cíli. Z tohoto důvodu dalším pokusem nebyla snaha o jinou variantu obdobného, ale návrat k osvědčené metodě postupu práce od radikálních kroků až po menší krůčky, ve kterých se věnuji vyladění menších detailů.

strana

31

Průvodní zpráva

Další způsob ubírání hmoty nebyl nahodilý. Zakládal jsem si na vyváženosti každé části vůči všem ostatním. Proto jsem dal před jakýmkoliv dalším postupem přednost pečlivému rozkreslení návrhu. Jasnou představu jsem měl o umístění a vůbec o stylu zpracování ovladačů v souvislosti se zpracováním zbytku těla přístroje. Samotné ovladače měly být řešeny poněkud netradičně v ploše, která vznikla „odkrojením“ jednoho z rohů základního tělesa. Od takto vzniklého tvaru se pak přímo nabízel další tvůrčí postup. Obdobným oddělováním hmoty dle nákresu na Obr. 19 vznikl hrubý koncept návrhu. Tmavý pravý horní roh je místo prvního řezu, na němž budou umístěny ovládací prvky.

Obr. 19 Nákres rozdělení přední strany

Z nákresu je patrná moje snaha o optické odlehčení těžké pravé strany vhodným rozdělením čelní plochy. Aby toto nebylo nahodilé, rozhodl jsem se o osvědčené rozdělení formou zlatého řezu. Přirozenější vzhled podporuje patrná dělící diagonála, která vede z levého horního rohu do pravého dolního. Je to technika hojně užívaná grafiky a fotografy po celém světě, jenž vychází z intuitivního chování lidí, kteří jsou zvyklí číst zleva doprava a shora dolů. Stejný obraz zrcadlově obrácený, u něhož není pravidlo uplatněno, proto působí méně přirozeně než obraz, u něhož se na dodržení techniky dbá. Navíc diagonála na rozdíl od vertikály a horizontály dodává jinak staticky vyhlížejícímu předmětu jistou zpestřující dynamiku. Vlastní způsob provedení řezů jsem důkladně rozmýšlel. Nabízí se hned několik možností, z nichž bylo nutné vybrat tu nejvhodnější. Jde zejména o tvarové řešení zbylých stěn, od něhož se odvíjí způsob zformování nově vzniklých ploch na čelní straně. Po zvážení kladů a záporů každé varianty jsem se rozhodl pro tu nejkonzervativnější z nich, tedy pro obdélníkový tvar bočních stěn. Zbylé možnosti až příliš komplikovaly vzhled přímotopu, protože čelní stěna je už tak prvkem, který dostatečně určuje jeho charakter a který navíc musí v každém případě zřetelně zasahovat do profilu při pohledu shora, zdola i z obou bočních stran. Bod, který je dán průnikem všech řezů patrných na Obr. 19, jsem určil jako nejvystouplejší místo na čelní straně, od kterého se bude dále hmota ubírat způsobem ne nepodobným tomu, kterým se brousí stěny drahých kamenů. Rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším bodem na čelní stěně byl zvolen tak, aby přístroj při bočním pohledu nepůsobil nestabilně. Mnou zvolená hodnota činí 30 mm. Výsledná podoba po úpravě je vidět na Obr. 20, kde je pro názornost uveden i původní tvar. Je zřejmé,

strana

32

Průvodní zpráva

že různě zkosené plochy budou i různě odrážet světlo, což má za následek poměrně zajímavý efekt. Zadní stěna s ohledem na budoucí uvažované použití přímotopu zůstává prozatím plochá a beze změn.

Obr. 20 Konečná podoba tvaru přímotopu

Správná funkce konvektoru si žádá vymezit ve spodní části prostor pro bezproblémový přístup chladného vzduchu. Tohoto prostoru jsem dosáhl přidáním vystouplé tvarované mřížky do spodní části. Z estetických důvodů jsem umístil otvory pro přístup chladného vzduchu na úplné dno přístroje. Abych předešel situaci, kdy se zapnutý a topící přímotop třeba nepozorností uživatele ocitne bez nožiček přímo na zemi, jsou zde i další dostatečně rozměrný otvor „o patro výš“ do míst, kde se připevňují nožičky (Obr. 21). Případnému poškození by měl zabránit termostat, takto je však ochrana proti přehřátí ještě navíc doplněna o další pojistku.

Obr. 21 Spodní ventilační otvory a uchycení nožiček

Tvarové řešení přídavných nožiček mělo kopírovat designérskou linku celku a zároveň maximálně zvýšit stabilitu celé sestavy. Proto jsem zvolil tvar, který při čelním pohledu nevybočuje z koncepce návrhu přímotopu. Až boční pohled prozradí použitou výztuhu, která je však opět navržena v jednotném duchu. Průběh hledání finálního řešení je znázorněn na Obr. 22.

strana

33

Průvodní zpráva

Obr. 22 Návrh nožiček přístroje

Při pohledu na přímotop postavený na nožičkách mě napadla myšlenka zvýšení užitné hodnoty nožiček tím, že jejich současnou úlohu mohu poměrně snadno povýšit i do funkce závěsů pro upevnění na zeď. Tuto úpravu jsem chtěl provést pouze tehdy, nebudu-li muset jakkoliv přizpůsobovat tvar nově zamýšlené funkci. Zaměřil jsem se tedy na návrh zadní strany přímotopu. Zde se mi podařilo rozpracovat myšlenku takového systému uchycení, který umožní zachovat současný tvar nožiček a přitom pomocí nich umožní i snadné zavěšení na zeď. Na nožičkách se tato novinka viditelně promítla pouze do té míry, že by bylo třeba navrtat na ploše styku s podlahou vždy po jedné dvojici otvorů. Procesu zavěšení předchází připevnění nožiček na stěnu tak, že se navrtá a přišroubuje horní pár v patřičné vzdálenosti od sebe a u spodního páru je potřeba prakticky dodržet už jen vertikální vzdálenost od horního zavěšení. Vzájemná vzdálenost horních závěsů je navržena s tolerancí, takže by uchycení nemělo činit výraznější potíže. Tento systém by neměl působit násilným dojmem třeba už jen z toho důvodu, že se jedná o zavěšení na zadní straně přístroje a tedy téměř mimo zraky pozorovatelů. Avšak ani při pohledu zboku nepůsobí zavěšení nikterak samoúčelným designem. Všechny tři možnosti umístění přímotopu jsou znázorněny na Obr. 23.

Obr. 23 Možnosti umístění přímotopu

Horní výdechové otvory prošly také postupným vývojem. První varianta počítala s množstvím příčných otvorů po celé délce horní plochy přímotopu. Toto však mělo za následek optické rozšíření celého přístroje, proto jsem se rozhodl pro přesně opačné uspořádání. Podélné řazení už působí štíhleji, tedy i vhodněji pro použití coby nástěnného topidla. Otvory původně vedly od kraje ke kraji a byly jen patřičně seříznuty hranou zkosení určeného pro umístění ovladačů. Pravá strana však neúnosně opticky ztěžkla a i z důvodu ochrany proti popálení obsluhy právě

strana

34

Průvodní zpráva

používající ovladač jsem se rozhodl pro mírné zkrácení výdechů. Dosáhl jsem tak jasně vymezeného prostoru pro výstup teplého vzduchu a prostoru pro uložení elektroniky. A právě elektronika je zakryta i ovládacím panelem trojúhelníkového tvaru. Rozhodl jsem se použít membránových tlačítek, to zejména kvůli jejich tvarové přizpůsobivosti. Tvar ovladače přímo vybízí využít jeho rohů k umístění řídících tlačítek. Použitím vodorovných čar jsem se snažil docílit jednotného vzhledu společně s celkem. Ovladač je mírně vsazen do těla přístroje, díky čemuž je více chráněn před nechtěným stiskem některého z tlačítek, ale zároveň chrání i relativně citlivou část před poškozením. Rozvržení displeje a tlačítek s barevným značením na ovladači je vidět na Obr. 24.

Obr. 24 Rozvržení tlačítek a displeje ovladače

Systém ovládání přímotopu je následující: Jednoduchým krátkým stiskem tlačítka „+“ nebo „–“ lze instantně změnit předvolbu nastavené teploty. Přidržením jednoho z těchto tlačítek se aktivuje další funkce (změna programu, čas,…), která se dalším přidržením cyklicky mění. Nastavení funkčních proměnných opět probíhá krátkým stiskem tlačítka, kdy tlačítko „+“ logicky zastupuje zvýšení hodnoty a tlačítko „-“ naopak její snížení. Libovolná změna je potvrzena automaticky nečinností trvající 5 vteřin. Tímto systémem lze dosáhnout efektivního řízení a zároveň minimalizovat množství tlačítek nutných k ovládání přístroje. V průběhu návrhu jsem neustále dbal na přijatelnou vyrobitelnost. Přímotop je tvořen nikoliv jako celek jedním kusem, nýbrž nosnou konstrukcí pro uložení elektroniky a plechovými díly, kterými se přímotop zakrytuje. Toto řešení umožňuje sejmutí třeba i jen jednoho z dílů a provést údržbu či kontrolu. Jistou pomyslnou nutnou daní je potřeba vytvoření spár mezi jednotlivými díly. Toto však nelze v důsledku považovat za nevýhodu, nýbrž za vlastnost každého komplikovanějšího zařízení. Navíc se dá spár využít ke zpestření nebo podtržení tvaru, jak jsem to ostatně udělal i já. Lze předpokládat, že ve většině případů nebude uživatel vůbec nucen přímotop otevírat a pokud tak učiní, tak se bude počet otevření počítat v řádu jednotek. Proto není nutné spáru nikterak výrazně přiznávat, pouze pomocí ní oživit zevnějšek. Spára rovnoměrně kopíruje obrys odnímatelných dílů a dodává tak ve výsledku přímotopu další detail, který doplňuje mozaiku tvořící jeden komplex. Podobu finálního návrhu ilustruje Obr. 25.

strana

35

Průvodní zpráva

Obr. 25 Výsledná podoba finálního návrhu

strana

36

Aspekty finálního návrhu

5 ASPEKTY FINÁLNÍHO NÁVRHU

5

5.1 Ergonomické řešení

5.1

Při návrhu přímotopu jsem kladl důraz zejména na snadnou obsluhu. Jelikož přímotop je zařízení velmi rozšířené, dá se předpokládat, že se s ním setká i uživatel, jehož schopnosti nedosahují schopností průměrného zdravého člověka. Základem schopností všech lidí bez výjimek jsou vlohy, které jsou vrozené. Jde o schopnosti vjemové, psychomotorické a intelektové. Návrh topidla s možností omezení některých těchto schopností počítá a zejména pak provedení jeho ovladačů je přizpůsobeno možné snížené koordinaci pohybů, nižší představivosti, slabším numerickým schopnostem uživatele apod. Toto je řešeno přehledným ovládacím panelem, jehož funkce jsou ovládány jen pomocí dvou přijatelně rozměrných tlačítek, která i tak umožní plnohodnotné ovládání. Zanoření funkcí ani při daném počtu ovládacích prvků by nemělo přesahovat doporučené tři úrovně, proto by se také nemělo stát, že by se uživatel například při nastavování termostatu takzvaně ztratil. Umístění na pravé části přístroje je podřízeno devadesátiprocentní převaze praváků nad deseti procenty leváků v lidské populaci. Leváci mohou přímotop ovládat samozřejmě také, jen s jistým omezením komfortu. Dále je ovladač umístěn mimo bezprostřední dosah ventilačních otvorů, tudíž nehrozí bezprostřední riziko spálení při nastavování přímotopu. Ovládání přístroje není dálkové, ale probíhá za pomoci rukou přímo na těle přístroje. Velikost znaků identifikujích funkci tlačítek je volena tak, aby lidský operátor ani ovládáním při natažené paži nebyl nikterak omezen. Zorná vzdálenost oka od panelu ovladače tak činí asi 25 cm až 50 cm, kdy zdravé oko dokáže bez problémů rozpoznat detail už od řádově několika jednotek milimetrů do několika jednotek cm. Nejdůležitější tlačítka jsou navíc velikostně i barevně odlišena od zbytku panelu. Plocha vzniknuvší odebráním jednoho rohu, na které je ovladač umístěn, je při umístění přímotopu na podlaze přibližně kolmo k ose pohledu sedícího či předkloněného člověka obsluhujícího přístroj. Při umístění na stěně je ovladač přibližně v kolmé poloze k ose pohledu stojícího člověka. Samozřejmě se úhel osy pohledu na ovladač odvíjí od vzájemné vzdálenosti obsluhy od přístroje a od výšky, ve které je zavěšen na stěnu. Proto vůbec neuvažuji nějaká nestandardní umístění, ale naopak umístění běžná. Stejně tak můj návrh zavěšeného přímotopu neřeší, a ani řešit nemůže, ovládání osobou s tělesnou výškou značně vybočující od normálu. Lepšího komfortu ovládání lze v tomto případě dosáhnout jednoduchým upravením výšky zavěšení přístroje. Rozmístění ovládacích tlačítek je provedeno tak, aby bralo v úvahu důležitost, dobu a četnost jejich použití. Sdělovací displej je umístěn na optimálním místě uprostřed panelu a respektuje vazbu na odpovídající ovládací tlačítka. Barevným a kontrastním odlišením důležitých prvků ovladače získá uživatel snadno rychlý přehled, kam zaměřit svoji pozornost při úpravě parametrů. Modrý pruh u tlačítka se symbolem „-“ logicky napovídá, že tlačítko reprezentuje funkci pro instantní snížení teploty, červený u tlačítka „+“ reprezentuje funkci opačnou.

strana

37

Aspekty finálního návrhu

Přístroj je zcela nehlučný a díky vyhřívání elektrickým proudem nespaluje okolní kyslík, lze jej proto používat ve všech obytných místnostech bez omezení. Tyto kladně vnímané vlastnosti se projeví zejména při nasazení v pracovnách a ložnicích, kde je nutné pro práci a odpočinek dodržovat kromě jiného i přijatelnou hranici hluku.

5.2 Barevné a grafické řešení

Použité barevné provedení těla přímotopu odpovídá jeho předpokládanému užití v domovech a administrativním prostředí. Nemohu dopředu předpovědět barevnost prostor, v nichž se bude přímotop nalézat, proto jsem v základním provedení zvolil převládající černou a šedou barvu, která je neutrální a dá se vhodně zkombinovat s takřka všemi barvami spektra. Černá barva a jí blízké odstíny šedi bývají uváděny jako barvy „profesionální“. Černá barva je v podvědomí člověka barvou noci, ve specifických souvislostech je i barvou smrti a je často spojována s něčím negativním - typicky slovní spojení „černá magie“. Naopak lze říct, že si ji spojujeme i s bohatstvím a elegancí - černé předměty mají tendenci vypadat draze. Šedá a černá barva jsou výbornými doplňky barev, jako je červená, modrozelená nebo oranžová. Kombinací nepestrých šedých barev a živých odstínů získáme výrazově neutrální barevná schémata prostor, do nichž se navržený přímotop hodí. Černá barva není nikterak emočně vzrušující, avšak je velmi praktická. Působí rozvážlivě a s minimem humoru. Nožičky jsou provedeny v barvě leskle bílé, případně světle šedé. Bílá barva je psychologickým symbolem čistoty, míru a nevinnosti, ale je také asociována se sterilitou a zimou. Příkladem působení bíle barvy na naše emoce může být bílá barva na předmětech, kterým dodá nádech něčeho luxusního, například čínský porcelán, nebo třeba něčeho jednoúčelového - například papírové talíře, kelímky (Chijiiwa, 1987). Na vizuální komunikaci má velký vliv i grafické provedení ovladače. Zvolené písmo na ovladači koresponduje se strohým vzhledem přístroje bez zbytečných příkras. Použité symboly jasně definují funkci, která je daným tlačítkem zastoupena. Veškerý text je pro široké rozšíření psán v anglickém jazyce. Lokalizace je možná, ovšem může nastat komplikace například se zobrazováním diakritiky a jinými znaky různých národních znakových sad, což by bylo nutné ošetřit po stránce hardwarové i softwarové. V případě, kdy chci dát uživateli volnost při výběru z několika barevných řešení, jsem navrhl varianty, které jsou po technické stránce zcela totožné, pouze barevným provedením se liší. Rozhodl jsem se pro osvědčené kombinace, ve kterých vždy figuruje tmavý a světlý odstín jedné barvy (Bride, 1994), kdy tmavší odstín je použit na spodní ventilační mřížce, čímž dojde k jakémusi podtržení a pocitovému odpoutání přímotopu od podložky. Barevným výběrem umožním uživateli větší přizpůsobivost přímotopu k nejběžnějším barvám interiérů. Vybrané varianty návrhů včetně základního barevného schématu a definic barev v modelu RGB jsou uvedeny na Obr. 26.

strana

38

Aspekty finálního návrhu

Obr. 26 Barevné varianty finálního návrhu

5.3 Konstrukčně-technologické řešení

5.3

Tvar topidla pomyslně rozděluje povrch přístroje do jednotlivých rovinných ploch. Tyto plochy ukrývají techniku, jako jsou topné články coby zdroj tepla a řídící elektroniku. Z toho plyne, že materiál použitý při výrobě musí být nutně teplovzdorný a zároveň i lehký. Použití kupříkladu ocelového plechu je nasnadě. Tyto plechy jsou pak zavěšeny a připevněny na nosné konstrukci. Doporučil bych povrchovou úpravu pozinkováním a dále pak vrstvou na bázi křemíkových krystalů, která na vnější straně zvyšuje účinnost při emisi tepla a na straně vnitřní zajišťuje jeho maximální absorpci. Zadní strana přímotopu musí být zpevněna natolik, aby bylo možné přístroj zavěsit na rám a použít jej jako závěsné topidlo, a zároveň by měla být co nejméně tepelně vodivá. Vzhledem k tomu, že navržená konstrukce předpokládá použití nožiček právě do systému zavěšení, je vhodné je vyrobit také z pevného a nepoddajného materiálu. Opět bych pro materiálové vlastnosti upřednostňoval například tepelně odizolovanou ocel. Samotné nožičky jsou odnímatelné, princip jejich použití pro zavěšení přístroje je uveden na Obr. 27. Jde však pouze o naznačení principu, přesné konstrukční dořešení zůstává otevřené.

Obr. 27 Uchycení přímotopu na stěně

Systém ovládání omezuje množství mechanických funkčních prvků ovladače na pouhá dvě tlačítka, čímž se rapidně snižuje možnost poruchy zaviněné únavou materiálu pohyblivých částí. Zde neuvažuji další obdobné prvky jako například

strana

39

Aspekty finálního návrhu

pojistka proti přepětí a podobně, protože nelze předpokládat jejich časté používání. Číslice a písmena na displeji jsou zobrazovány pomocí jednoduchých, ale velmi praktických LCD sedmisegmentovek. Přímotop je napájen síťovým napětím 230 V / 110 V. Umístění otvorů v horní části přímotopu má za následek přirozenou cirkulaci teplého vzduchu v místnosti. Tohoto nelze dosáhnout použitím výdechů na čelní stěně, což je ukázáno na Obr. 28.

Obr. 28 Cirkulace vzduchu

5.4 Psychologická, estetická a sociální funkce

Při prvním pohledu na navržený přímotop psychiku člověka ovlivní dvě základní věci. Jednak je to tvar přístroje a také jeho barevné provedení. Psychologické funkce použitých barev jsem uvedl v kapitole, zabývající se barevným a grafickým řešením. Pokud tuto část shrnu, tělo přímotopu je provedeno v neutrální šedé a černé barvě, která na psychiku člověka nepůsobí nikterak vzrušujícím dojmem. Nepůsobí výraznou měrou na emoce, naopak navozuje klid a při vhodné kombinaci s barvou interiéru působí elegantně. Světlá barva nožiček je v kontrastu s tmavým tělem a podtrhuje jejich důležitost. Na člověka pak takto provedené nožičky mohou působit solidním a stabilním dojmem. Barevné provedení ovladačů je přizpůsobeno celkové ergonomii. Tvarové řešení je jednoduché a proto i snadno čitelné bez zbytečných rušivých prvků. Zkosení v místě uložení ovladače navozuje neklid a naopak účelově upoutává pozornost k důležitému místu. Roztříštění do bloků na přední straně činí i obyčejný kvádr coby základní tvar zajímavým. Diagonální hrany dodávají objektu dynamiku. Všechny hrany na čelní straně se setkávají v jednom bodě, který je situován přibližně v zlatém řezu, čímž i takto relativně velký zásah do hmoty působí pro psychiku člověka stále přirozeně. Tvarové a barevné provedení spolu musí tvořit pevný celek. Toto sladění by díky uvedeným psychologickým vlastnostem barev a tvarů mělo být správné. Sociální funkce přímotopu je zřejmá. Lidé dle pyramidy lidských potřeb jednoduše zdroj tepla potřebují. Úlohu zdroje tepla zde plní přímotop a dává tak lidem vnitřní pocit uspokojení. Hmotnosti přístrojů obdobného typu nepřesahují 10 kg, obvykle se tato hodnota pohybuje okolo 7 až 8 kg. Pokud se jedná o rozměrnější model například

strana

40

Aspekty finálního návrhu

s mramorovým panelem, hmotnost může dosáhnout hodnoty 30 kg i víc. Mnou navržený přímotop nepočítá s užitím těžkých materiálů, proto se může zařadit do nejběžnější váhové kategorie. Z toho plyne fakt, že transport takového zařízení není náročný a je lehce zvládnutelný i pro starší a slabší osoby. Jistým minoritním přínosem přímotopu je integrovaný termostat s teploměrem, který lze využít i při běžném životě bez ohledu na momentální potřebu použití přímotopu. Schopnost měřit a upravovat teplotu však není výhoda přístroje, nýbrž jeho nutná vlastnost. Nadstavbou vlastností řídící elektroniky spolu s displejem mohou být například integrované hodiny, kalendář apod. Je to ovšem spíše záležitostí architektů a programátorů elektroniky, nicméně tato možnost tu reálně je, já ji ve svém návrhu respektuji a některé tyto nadstavbové funkce přímo využívám.

strana

41

Závěr

6 ZÁVĚR Při volbě tématu mé závěrečné práce jsem koketoval s myšlenkou návrhu mnoha rozličných zařízení, které lze každý den spatřit při běžném užívání. Z nepřeberného množství variant nakonec padla volba na tvorbu designu přímotopu. Jde totiž o předmět každodenního užití, který bývá navrhován tak, aby jeho výroba byla co nejlevnější, aby byl stoprocentně funkční, a tomu se podřizuje výsledný design. Jinou možností návrhu je metoda „design na prvním místě“, tomu pak ale zpravidla odpovídá i cena přístroje. Já jsem se pokusil tyto dva přístupy propojit a vytvořit tak přímotop, který by byl esteticky zajímavý a zároveň konstrukčně jednoduchý, což je předpokladem nižších výrobních nákladů. Nejpočetnější skupina potencionálních kupců i z mé vlastní zkušenosti preferuje nejnižší cenu nad příjemným designem, který naopak obvykle znamená vyšší cenu. Samozřejmě ne vždy tomu tak je a naprostá jednoduchost není v důsledku vždy ke škodě věci. Ale proč by nemohla stejná skupina lidí vlastnit přímotop, který se řadí do kategorie designových a který by se svojí cenou vyrovnal levnějším přístrojům? To je otázka, na kterou jsem se v mé práci zaměřil a na níž jsem se snažil svým návrhem odpovědět. Na začátku práce na návrhu elektrického přímotopu jsem si udělal ucelenou představu o tom, jaká zařízení jsou v současnosti na trhu i jaká lze najít pouze v archivech designérů. Tím jsem si ujasnil to, kde je mezi přístroji největší prostor ke zlepšení a co v současné nabídce úplně chybí. Například je jen velmi málo skutečně designových přímotopů, které by se daly používat v běžném životě. A to i bez předpokládané vyšší výrobní ceny, která by mohla nový produkt znepřístupnit. Stejně tak je skutečně velmi málo takovýchto přímotopů, které by byly navrženy jako samostatně stojící s možností zavěsit na stěnu. Zaměřil jsem se proto právě na tuto kategorii výrobků. Mým cílem se stal návrh přímotopu, který by byl univerzální, alespoň co se týče možnosti umístění, a zároveň svým vzhledem unikátní. Postupným získáváním a laděním tvaru jsem se dopracoval k několika variantám, které nakonec vyústily v jednu jedinou – finální. V průběhu práce jsem postupně narazil na různá úskalí související s návrhem přístroje a jejich překonáním jsem se postupně posunul až k finálnímu řešení, jež se vyvaruje chyb, kterých jsem se dopustil v předchozích variantách. Výsledný přímotop splňuje uvedené technické požadavky a stručně nastíněným systémem umožňuje použití nožiček coby závěsů. Již na začátku jsem si ujasnil, že chci všudypřítomnou univerzálnost podtrhnout i možností připevnit jinak samostatně stojící přímotop na stěnu. Jedním z hlavních požadavků při návrhu byl esteticky příjemný a vhodný vzhled. Jisté dávky nevšednosti se mi podařilo dosáhnout za pomoci zvolené metody návrhu, kdy jsem hmotu postupně ubíral ze základní hmoty. Podařilo se mi tak vytvořit designově nevšední přímotop, který zároveň není nikterak přehnaně výstřední a hodí se tedy pro většinu případů jeho očekávaného použití. Tomu odpovídá i barevnost a řešení detailů. Použité materiály se neřadí k nikterak drahým a ani výrobní postupy při dobré optimalizaci výroby nemohou dosahovat složitosti výroby jiných výrobků, které například kombinují více diametrálně strana

42

Závěr

odlišných materiálů a technologií. Výsledný návrh má ve výsledku působit komplexním dojmem, ať už se pozorovatel zaměří na celkový tvar nebo jen na menší detail. Co však nesnese srovnání s mými znalostmi, jsou znalosti a možnosti inženýrů navrhujících řídící obvody. Mnou popsaný systém ovládání přímotopu je založen na předpokladu, že půjde i ve skutečnosti zrealizovat. Se svými schopnostmi však nemohu potvrdit fakt, že tomu tak skutečně může být s ohledem na velmi důležitou ekonomickou stránku výroby. Volba barevného provedení probíhala jak na základě mého vlastního subjektivního pocitu, tak i na základě zkušeností sepsaných v odborné literatuře. Proces návrhu byl po celou dobu korigován a srovnáván s ergonomickými zásadami, které mojí tvůrčí činnost průběžně ovlivňovaly. Z této práce v kombinaci s osvědčenými principy (například princip zlatého řezu, dynamičnosti diagonál, barevné neutrálnosti vybraných barev apod.) vzešel základ pro přístroj, který po důkladném doladění stojí na konci mého snažení.

strana

43

strana

44

Seznam obrázků

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Digitální a analogové rozhraní termostatu Obr. 2 Přímotop Sencor SCF 2003 Obr. 3 Přímotop NOBO BALI Obr. 4 Přímotop KS-3004 CONCEPT Obr. 5 Přímotop Ecoflex G Obr. 6 Přímotop - skleněný panel Obr. 7 Přímotop Phoebe Obr. 8 Přímotop Radiafleur Obr. 9 Typické vnitřní uspořádání Obr. 10 Výchozí 3D skica k prvnímu návrhu Obr. 11 Návrh první varianty Obr. 12 Výchozí 3D skica k druhému návrhu Obr. 13 První návrh rámu Obr. 14 Druhý návrh rámu Obr. 15 Provedení těla druhého návrhu Obr. 16 Řešení ventilačních otvorů Obr. 17 Výsledná podoba druhého návrhu Obr. 18 Minimální a maximální rozměry těla Obr. 19 Nákres rozdělení přední strany Obr. 20 Konečná podoba tvaru přímotopu Obr. 21 Spodní ventilační otvory a uchycení nožiček Obr. 22 Návrh nožiček přístroje Obr. 23 Možnosti umístění přímotopu Obr. 24 Rozvržení tlačítek a displeje ovladače Obr. 25 Výsledná podoba finálního návrhu Obr. 26 Barevné varianty finálního návrhu Obr. 27 Uchycení přímotopu na stěně Obr. 28 Cirkulace vzduchu

20 20 21 21 22 22 22 23 24 26 26 27 28 28 29 29 30 31 32 33 33 34 34 35 36 39 39 40

strana

45

Seznam tabulek

SEZNAM TABULEK Tab. 1 Měrné tepelné ztráty objektů

strana

46

17

Seznam použitých zdrojů

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15]

BRIDE, M. W. Color Harmony 2: A Guide to Creative Color Combinations, Rockport Publishers, 1997, 160 s., ISBN 1-56496-066-8. BEVAN, S. The History Of Who Invented The Electric Water Heater. [citováno 4. 3. 2010]. ČARŇANSKÝ, O. Přímotopy se vyplatí jen na přitápění. [citováno 20. 3. 2010]. CHIJIIWA, H. Color Harmony: A Guide to Creative Color Combinations, Rockport Publishers, 1987, 160 s., ISBN 0-935603-06-9. NIRA, A-A. Continual fire-making by Hominins at Gesher Benot Ya`aqov, Izrael, Quaternary Science Reviews, 2008. 27 s., ISSN 0277-3791. NOVÁK, J. Výhřevnosti paliv. [citováno 4. 3. 2010]. Obr 1. [citováno 26. 3. 2010]. Obr 2. [citováno 26. 3. 2010]. Obr 3. [citováno 26. 3. 2010]. Obr 4. [citováno 29. 3. 2010]. Obr 5. [citováno 1. 4. 2010]. Obr 6. [citováno 5. 4. 2010]. Obr 7. [citováno 5. 4. 2010]. Obr 8. [citováno 5. 4. 2010]. Tab 1. [citováno 16. 3. 2010].

strana

47

Seznam příloh

SEZNAM PŘÍLOH [1] [2] [3] [4]

strana

48

Fotografie modelu Model (M1:2) Sumarizační plakát (A1) Text práce na CD

Sumarizační plakát

strana

49