Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická
Absolventská práce
Veronika Hrdličková
Konec světa ve vybraných náboženských směrech minulosti a současnosti
Katedra: Filozofie a teologie Vedoucí: Doc. ThDr. Ivan O. Štampach Rok: 2012
1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Konec světa ve vybraných náboženských směrech minulosti a současnosti zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury.
2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole.
3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.
25. dubna 2012
Veronika Hrdličková
Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autoraNeužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.
2
Anotace Předkládaná práce se pokouší o komparaci výkladů a představ o konci světa v ţidokřesťanské tradici a v novodobých náboţenských směrech. V první části práce je nejprve vysvětlen pojem ţidokřesťanství, dále je vyloţena jak starozákonní a apokryfní, tak novozákonní a apokryfní představa konce světa. V druhé části práce je nejprve definován novodobý náboţenský směr, dále jsou představena některá očekávání spojená s rokem 2012. Poté jsou zvoleny tři hlavní novodobé náboţenské směry a představeny jejich představy konce světa a to na základě jimi vydané literatury a několika slovy jsou zmíněny i jiné nové náboţenské směry. V závěru práce je zopakováno a shrnuto průběţné porovnávání výkladů konce světa novodobých náboţenských směrů s ţidokřesťanskou tradicí. Klíčová slova Konec světa, rok 2012, apokalypsa, ţidokřesťanská tradice, Náboţenská společnost Svědkové Jehovovi, Vesmírní lidé světla, Neale Donald Walsch. Summary This thesis attempts to compare interpretations and ideas about the end of the world between Judeo-Christian religious tradition and some new religious movements. The first partexplains the word Judeo-Christianity, followed by interpretation of the Old Testament and apocryphal, and New Testament and apocryphal visions of the end of the world. In the second part, firstly, a new religious movements is defined; secondly, there is presented some expectations for the year 2012. Finally, three main new religious movements are selected and their visions of the end of the world based on their own literature are presented. Few words are devoted to other new religious movements. In the conclusion, there are repeated and summarized continuous comparison of visions of the end of the world in new religious movements and Judeo-Christian tradition. Key words The end of the world, 2012, apokalypse, Judeo-Christian tradition, Jehovah's Witnesses, Cosmic People of Light, Neale Donald Walsche.
3
Obsah: Obsah: ............................................................................................................................... 4 Úvod.................................................................................................................................. 5 1. Různé představy konce světa .................................................................................... 8 1.1 Apokalypsa ............................................................................................................. 8 1.2 Soudný den.............................................................................................................. 8 1.3 Transformace .......................................................................................................... 9 1.4 Vesmírná katastrofa .............................................................................................. 10 2. Konec světa v ţidokřesťanské tradici ..................................................................... 11 2.1 Pojem ţidokřesťanská tradice ............................................................................... 11 2.2 Konec světa ve Starém zákoně a starozákonních apokryfech .............................. 11 2.2.1 Daniel ............................................................................................................. 12 2.2.2 Izajáš .............................................................................................................. 14 2.2.3 Závěť Abrahamova ........................................................................................ 15 2.3 Konec světa v křesťanství ..................................................................................... 17 2.3.1 Zjevení Janovo ............................................................................................... 17 2.3.1.1 Sedmero pečetí ........................................................................................ 18 2.3.1.2 Sedmero polnic ....................................................................................... 19 2.3.1.3 Sedmero nádob Boţího hněvu ................................................................ 21 2.3.2 Novozákonní apokryfní spisy ........................................................................ 22 3. Konec světa v novodobých náboţenských směrech ................................................ 25 3.1 Očekávání spojená s rokem 2012 a blízkou budoucností ..................................... 25 3.1.1 Konec Mayského kalendáře? ......................................................................... 26 3.1.2 Milenialismus a Nový věk ............................................................................. 27 3.1.3 Další očekávání .............................................................................................. 28 3.2 Novodobá náboţenská hnutí a jejich představy o konci světa .............................. 29 3.2.1 Humanity´s team a Neale Donald Walsch ..................................................... 30 3.2.2 Vesmírní lidé.................................................................................................. 32 3.2.3 Svědkové Jehovovi ........................................................................................ 36 3.2.4 Další hnutí ...................................................................................................... 44 3. 3 Nebezpečí spojená s hlásáním konce světa .......................................................... 45 Závěr ............................................................................................................................... 49 Seznam pouţité literatury: .............................................................................................. 52 Seznam příloh ................................................................................................................. 54 Přílohy ............................................................................................................................. 55
4
Úvod
Píše se rok 2012. Je to rok, kdy má podle mnohých nastat konec světa, konec časů, konec bytí. Zprávy o konci světa a všeobecně o různých výkladech a interpretacích mayské kultury a obzvláště jejího kalendáře k nám přistupují skrze média kaţdý den a jedna teorie je fantastičtější neţ druhá. Civilizace Mayů je v této době známější neţ kdykoliv předtím. Snad proto, ţe to byl právě mayský kalendář, který stanovil ono datum 21.12.2012 jako poslední den světa v té podobě, v jaké ho známe. Říkám schválně v takové podobě, v jaké ho známe. Nikdo totiţ přesně neví, a vědecké výklady mayských poselství se v tom, co má nastat, značně liší, jak bude tato událost vypadat. Mluví se o změně, o konci něčeho starého a začátku něčeho nového. Nikdo si ale není jistý, čeho. Cílem této práce ovšem není dělat soudy nad tím, co se stane. Není jím ani snaha zjistit, jak se to stane. A není jím ani to, zjistit, zdali se to vůbec stane. Tato práce chce poukázat na to, ţe v době, jako je tato, v době, kdy jsou média zaplněna zprávami o „koncích světa“, televize vysílá jeden katastrofický film za druhým a z plakátů na nás volají vůdci různých skupin a nabízejí správnou cestu ţivotem, lidé přemýšlejí o konci. Někteří přemýšlejí více, jiní méně, někteří se snaţí hledat „správnou cestu“, někteří se konci chtějí vyhnout. A někteří v konec světa v roce 2012 vůbec nevěří. 21.12.2012 ale není jediným datem, jedinou moţností, kdy můţe konec nastat. A tím uţ se dostávám trochu blíţe cíli této práce. Existuje mnoho mínění, mnoho předpovědí a proroctví v mnoha náboţenstvích, které odkazují na konec světa, na poslední den, Soudný den, Armagedon a další a další výrazy pro jednu a tu samou věc. Pro konec něčeho starého a začátek něčeho nového. A to je právě to, čím se tato práce chce zabývat. Chce se zabývat tím, o čem v poslední době slýcháme a na co mnozí myslí. Není to „kdy bude konec“. Není to ani „bude vůbec konec?“. Ale je to „jaký ten konec bude“. Při zkoumání podkladů pro tuto práci jsem zjistila, ţe různé novodobé teorie o konci světa (myšleno konci existence světa, konci starého a začátku nového, o čem budu dále mluvit jako o konci světa.) se velice často opírají o náboţenství. Buď z něj vycházejí, nebo se na něj odvolávají a v neposlední řadě v něm vidí řešení. Usoudila jsem, ţe pro 5
představení problematiky konce světa je nutné představit některá tradiční náboţenství a to především ta místa, ve kterých sama tato náboţenství mluví o konci světa, o posledních věcech. Vybranými náboţenskými směry minulosti, o kterých budu hovořit v první části práce, jsou pro účely tohoto výzkumu stanovena křesťanství a judaismus. Kritériem výběru těchto dvou náboţenství je především to, ţe ţidokřesťanská tradice má, spolu s islámem, nejvyšší podíl na religiozitě dnešního světa. Lze tedy usoudit, ţe mezi současné náboţenské směry, které budu popisovat ve druhé části práce, budu řadit ty směry, které se zabývají koncem světa a nějak na něj reagují. Jedním z kritérií pro výběr novodobých náboţenských směrů je doba jejich vzniku. Pro účely této práce jsem tuto dobu stanovila na 19. a 20. století. Další kritéria budou upřesněna v druhé části práce. Cílem této práce je tedy komparace. Porovnání výkladů konce světa v ţidokřesťanské tradici a výkladů konce světa současných náboţenských směrů. Cílem je tyto dvě skupiny porovnat. Porovnat současnost s minulostí, tradici s novotou a poukázat na rozdíly. Metodou výzkumu pro danou práci je pro mě čerpání z odborné literatury a internetových zdrojů. Vzhledem k tomu, ţe cílem práce je komparace dvou oblastí, je podle mého názoru nutné vycházet především z literatury. Jednak z primárních zdrojů, kterými jsou, Bible a apokryfní literatura, ale také literatura, pojednávající o jejich výkladech, coţ pro mnou zvolenou metodu výzkumu povaţuji za nezbytné. Cennými zdroji pro mou práci budou, jak jsem jiţ zmínila, Bible a novozákonní apokryfní literatura pro křesťanství, vybrané části Bible a mimobiblické ţidovské spisy pro judaismus. Dále hodlám čerpat z odborné literatury zabývající se novodobými náboţenskými směry. Hojně vyuţívanými zdroji budou také zdroje internetové, skrze které budu poukazovat na jednotlivá náboţenství.
6
Byla tedy vyřčena hypotéza. Blíţí se datum, které někteří povaţují za „poslední“. O koncích v různých podobách se mluví čím dál tím více. Mluví o nich i některá novodobá náboţenství. A to mě přivádí k cíli práce. Co říkají historická náboţenství a co novodobá a jaké jsou v tom rozdíly? Konečná formulace cíle je tedy „Komparace výkladu konce světa v ţidokřesťanské tradici s výklady konce světa novodobých náboţenských směrů a poukázaní na rozdíly v těchto výkladech“. Zbývá si poloţit otázku: „K čemu toto zjištění povede?“, „O čem bude toto zjištění vypovídat?“ Myslím, ţe naplnění cíle jednak poukáţe na to, jak často se lidé v časech, jako je tento, v časech, kdy se očekává něco velkého a nikdo si není jistý co, obracejí, ať uţ vědomě, nebo nevědomě k náboţenství. Ať uţ si lidé představují cokoliv, jakýkoliv konec, velice často v něm nějakým způsobem figuruje náboţenství. To je jedna z věcí, na kterou chce tato práce upozornit. Také musím zmínit uţití tohoto tématu v sociální práci. Pro sociální práci je podle mnohých autorů velice důleţitý náboţenský dialog. A poukázání na rozdílnosti, ale na druhou stranu i podobnosti, různých náboţenských směrů a jejich konkrétních výkladů jednotlivých témat, můţe být dobrým zdrojem pro tento dialog. Minimálně jako uvedení do problematiky formou základního představení jednotlivých směrů a poukázáním na dané podobnosti a odlišnosti.
7
1. Různé představy konce světa Jak bylo řečeno, konec světa lze chápat mnoha různými způsoby. Pro někoho to můţe být konec světa jakoţto planety, její zničení, zkáza, zaniknutí. Pro někoho můţe konec světa znamenat duchovní přeměnu. A v neposlední řadě můţeme konec světa vykládat, a to především v náboţenských tradicích, jako poslední soud, kdy se naplní určitá očekávání. Proto bych ráda na začátku práce ráda definovala několik základních pojmů, které snad pomohou pochopit cíl této práce. 1.1 Apokalypsa Pochází z řeckého slova ἀποκάλυψις (apokalypsis), a jehoţ překlad znamená mimo jiné „zjevení“1. Teologové vyjadřují slovem zjevení souhrn aspektů Boţího příklonu k člověku a jeho spásného díla.2 Toto téma lze v Bibli nalézt v knize, která má příznačný název Zjevení Janovo a ve které se o Boţím příklonu k člověku a jeho spáse pojednává. Zjevení Janovo je tedy dílem, které je hlavním představitelem takzvané apokalyptické literatury. Není ale samo, jsou jím i další díla, která pojednávají o spásných událostech. Z Bible to mohou být například knihy Ezechiel, Izajáš a Daniel. Z nekanonických apokalyps, tedy z děl, která nebyla uznána za součást Bible, jsou to například Zjevení Petrovo nebo Zjevení Pavlovo.3 Při pohledu na obsah Zjevení Janova a dalších si lze povšimnout, ţe popisují události, které se mají stát na konci věků při takzvaném Posledním soudu, tedy v době, kdy má nastat konec světa. V přeneseném slova smyslu můţe slovo apokalypsa značit také katastrofu, válečnou nebo přírodní. Lze usoudit, ţe tento přenesený význam má svůj původ právě v apokalyptické literatuře, kde je „konec světa“ doprovázen značnými přírodními i jinými katastrofami. 1.2 Soudný den Soudný den je dnem, který bude pro lidstvo, jakoţto celek, na zemi ten poslední. Existuje také pojetí soudného dne pro kaţdého jednotlivce, pro potřeby této práce ale bude pouţíváno pojetí představy posledního dne celého lidstva. Je nutno podotknout, ţe 1
Harper, Douglas. Online etymology dictionary. [online]. 2012. [cit. 2012-02-26]. Dostupný z www : [http://www.etymonline.com/index.php?term=apocalypse&allowed_in_frame=0] 2 DUS, Jan Amos. Proroctví a apokalypsy, Novozákonni apokryfy III. Vyšehrad. 2007, Praha. 563 str., ISBN 978-80-7021-814-3, 24 3 Dus, 24
8
existují rozdíly v chápání Soudného dne v judaismu a v křesťanství. Podle Ţidovské tradice je Hospodin stvořitelem světa a je samozřejmé, ţe právě on je i jeho soudcem. Soudný den je dnem, kdy se Hospodin konečně zjeví národům. Při tomto dni má vynést rozsudek nad národy, přinést jim milosrdenství, spásu a zjevení vůle Boţí.4 Pro Křesťanskou tradici poslední soud znamená, stejně jako v té ţidovské, poslední den ţivota na zemi, kdy budou lidé souzeni za své hříchy. Zde je ale soud nad všemi lidmi přenechán Boţímu synovi, tedy Jeţíši Kristu.5 Jeho průběh je podrobně popsán v Bibli ve Zjevení Janově, o kterém budu hovořit v jedné z kapitol mé práce. 1.3 Transformace Další variantou podoby konce světa je transformace člověka nebo světa do jiného stavu bytí. Transformaci člověka lze nalézt v novodobých náboţenských směrech, jako jsou například Vesmírní lidé světla. Učení těchto lidí hlásá, ţe v roce 21.12.2012 vyvrcholí proces oddělování „dobrých lidí“ od těch „špatných“ a těm dobrým bude umoţněno takzvaně „převibrovat“ do jiného stavu bytí, jednodušeji řečeno, trvale se astrálně promítnout do jiné dimenze. Tak to hlásají propagační materiály těchto lidí.6 O vesmírných lidech budu ve své práci ještě hovořit. Jejich poselství nyní slouţí pouze jako příklad transformace lidských bytostí. Ovšem nejen lidé jakoţto jedinci jsou schopní přeměny. Podle dalších teorií můţe projít přeměnou celá naše planeta. Její přeměna je velice často spojována s takzvaným přechodem z věku Ryb do věku Vodnáře. Tato teorie má svůj základ v astronomii a je k němu třeba udělat malý krátký exkurz. Zemská osa totiţ není ţádný pevný bod a pomalu se posouvá a opisuje kruh. Celý tento kruh opíše za 25 800 let. Tomuto období se říká Platónský rok. Znamení zvěrokruhu je dvanáct. Rozdělíme-li Platónský rok na dvanáct částí, získáme dvanáct etap dlouhých 2 150 let, tedy dvanáct věků, pojmenovaných podle znamení zvěrokruhu.7 A podle 4
NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Kalich. Praha 1992, 2. vydání, 940 J 5.22-27 6 Vesmírní lidé světla, propagační materiál. Dostupný z www: http://www.vesmirnilide.cz/default_cz.htm 7 KREJČÍ, Jaroslav. Precesní cyklus a Platónský rok. Dostupný z www : [http://www.fenomen2012.net/esej/precese.htm] 5
9
poloh souhvězdí nesoucích jména znamení zvěrokruhu se poté kaţdých 2150 let mění jednotlivé věky. Podle mnohých je rok 2012 rokem, kdy bude zakončen přechod z věku Ryb, do věku Vodnáře. Je moţné se setkat s názory, ţe jednotlivé věky jsou něčím typické. Pro věk Ryb byl typický materialismus. Věk Vodnáře má být oproti tomu plný svobody a duchovních hodnot.8 O tom budu ale více hovořit dále ve své práci. 1.4 Vesmírná katastrofa U tohoto tématu se chci zdrţet jen velmi krátce. Existuje celá řada teorií, které za koncem světa vidí katastrofu meziplanetární úrovně. Nemalou roli v těchto teoriích bude hrát mediální masáţ katastrofickými a science fiction filmy. Na druhou stranu, jak jsem řekla výše, nikdo si není jistý, co se má stát. Pro příklad si dovolím uvést jednu z teorií. „Mnozí říkají, že 21. prosince roku 2012 dojde ke srážce zeměkoule s dosud neznámou planetou, o níž prý ale geniální indiánští astronomové museli vědět a o níž – opět prý- věděli už Babyloňané, kteří jí říkají Nibiru, a o níž snad hovořili už i dávné sumerské texty.“9 Tuto teorii jsem, jako příklad, vybrala schválně. Jednak proto, ţe je spojena s blíţícím se datem, za druhé proto, ţe zmiňuje planetu Nibiru, o které se ještě v této práci bude hovořit. Takto všelijak si lze představovat konec světa. Někdo ho vidí jako přírodní či vesmírnou katastrofu, někdo jako příchod Soudného dne, někdo jako posun do vyšší úrovně bytí. Všechny tyto teorie se v té či oné podobě objevují ve výkladech konce světa novodobých náboţenských směrů. Bylo je tedy třeba alespoň krátce představit, aby bylo moţné s nimi pracovat dále. Následující kapitola se bude věnovat pojmu ţidokřesťanská tradice, o němţ budu ve své práci pojednávat. Dále se bude zabývat koncem světa jak v judaismu, tak v křesťanství, a jejich interpretacemi.
8
Kostičová, Zuzana Marie. ROK 2012 V OPTICE NEW AGE. Dingir. Religionistický časopis o současné náboženské scéně. Č. 1, duben 2011, s. 17-20. 9 STINGL, Miroslav.2012, Mayové, jejich civilizace a konec světa. 1. vydání. Brno: JOTA, 2011. s. 9
10
2. Konec světa v židokřesťanské tradici V této kapitole bych nejprve chtěla věnovat několik slov významu slova „ţidokřesťanská“ tradice a pokusit se vysvětlit její význam pro tuto práci. Dále budou následovat interpretace konce světa v této ţidokřesťanské tradici. Interpretace budou představeny jednotlivě, podle toho, jak ho vidí judaismus, jakoţto náboţenství se starší tradicí a poté, jak ho vidí křesťanství. 2.1 Pojem ţidokřesťanská tradice Pojem ţidokřesťanská tradice je v teologickém světě hojně vyuţívaný a má různé významy. Pro účely této práce jsem stanovila význam pojmu ţidokřesťanská tradice, jakoţto výraz, jenţ znamená doslova „tradice křesťanství a judaismu“, které jsou se sebou v úzkém kontaktu. Vzhledem k faktu, ţe křesťanství je náboţenství, které vychází z jiného náboţenství, je třeba poukázat na obě dvě tyto tradice. To, co platí v křesťanství totiţ vychází právě z judaismu. Jinou otázkou je to, zda li v některých věcech křesťanství s judaismem souhlasí nebo ho popírá. O tom ale nyní mluvit nechci. Chtěla jsem pouze poukázat na fakt, ţe obě tato náboţenství spolu souvisejí, ţe křesťanství z judaismu vychází a není moţné jedno nebo druhé opomíjet. Pokud chce tato práce porovnávat novotu s tradicí, je třeba tuto tradici popsat celou, od míst, kde začíná aţ po ta místa, kde končí. Nelze si totiţ vybrat jeden úsek a popisovat ho, aniţ by byly vysvětleny okolnosti, které jsou pro tento úsek určující. Nelze například mluvit o křesťanské tradici, aniţ byly zmíněny okolnosti, které ji ovlivňují. A těmi jsou třeba situace, která panovala za doby vzniku nebo události, na které křesťanská tradice navazovala. Celou tuto tradici jsem si dovolila nazvat právě ţidokřesťanskou tradicí. Toto slovo v sobě obsahuje jak pojem křesťanství, tak pojem ţidovství, tedy judaismus. Znamená tedy tradici, která vzpomíná na jak na křesťanství, tak na judaismus a na jejich souvislost. A také tak bude tato práce s pojmem ţidokřesťanská tradice pracovat. 2.2 Konec světa ve Starém zákoně a starozákonních apokryfech Jak bylo řečeno výše, judaismus vidí konec světa jako soud. Soud, kdy Bůh vynese rozsudek nad národy, přinese jim milosrdenství, spásu a zjevení vůle Boţí. Zmínky o
11
této události jsou v Bibli, v tomto případě mám na mysli ve Starém zákoně, uváděny často. Najdeme je například v knihách Izajáš, Ezechiel, Daniel, a ještě v dalších. Z mimobiblických spisů jsem pro ukázku konce světa v ţidovské tradici zvolila Zjevení Abrahamovo a Závěť Abrahamovu, kde se téma konce časů a posledního soudu objevuje. Bylo by chybou očekávat, ţe v ţidovské tradici nalezneme mnoho odpovědí na otázky týkající se konce světa jako apokalyptické (zde je třeba slovo apokalyptické chápat ve významu katastrofické) události. Ţidovská tradice nechápe konec světa jako konečnou a poslední událost. Chápe ho jako soud, který vynese Hospodin nad všemi národy a bude soudit jejich hříchy. Tímto soudem oddělí dobré lidi od hříšníků a dobří lidé budou moci ţít v novém světě. „Sochu, kterou jsi viděl, to jest můj hněv, kterým mě dráždí lid, přicházející ke mně od tebe. A člověk, jehož jsi viděl obětovat, je má zloba, a jejich oběť je vraždou těch, kteří jsou mi svědky posledního soudu na počátku stvoření.“10 Tento soud bývá v různých výkladech doplněn popisem přírodních katastrof, které budou tuto událost doprovázet. V následující kapitole bych ráda poukázala na jednotlivé ţidovské texty, které mluví o Posledním soudu a pokusila se vyloţit jejich význam. Začnu knihou Daniel. 2.2.1 Daniel Kniha Daniel je povaţována za jednu z mála apokalyptických knih Starého zákona. Dle definice apokalypsy, jakoţto zjevení Boţího příklonu a spásné události, budu nyní rozebírat kapitoly 7-12, ve kterých se toto téma objevuje.
Kapitola 7 začíná popisem zjevení. Zjevení přišlo k Danielovi v podobě snu o čtyřech podivných zvířatech. „Daniel řekl: „Viděl jsem v nočním vidění, hle, čtyři nebeské větry rozbouřily Velké moře. A z moře vystoupila čtyři veliká zvířata, odlišná jedno od druhého. Potom jsem v nočním vidění viděl, hle, čtvrté zvíře, strašné, příšerné a mimořádně mocné. Mělo veliké železné zuby, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama. Bylo odlišné ode všech předešlých zvířat a mělo deset rohů. Prohlížel jsem
10
ZjAbr 25, 5-6, in : Kolektiv autorů, Knihy tajemství a moudrosti III., Mimobiblické židovské spisy: Pseudoepigrafy. Vyšehrad. 1999, 236 str.
12
rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale.“ 11 Tato znamení jsou v následujících verších Danielovi vysvětlena. Jde o znamení symbolizující nadcházející dobu. Čtyři zvířata symbolizují čtyři krále, kteří povstanou v zemi, z těchto čtyř králů bude jeden nejsilnější a z jeho království povstane dalších deset králů. A všichni tito budou mluvit proti Nejvyššímu a budou hubit svaté Nejvyššího.12
Danielovi byl tedy dán zjevující sen o tom, co nastane. Viděl čtyři zvířata a byl mu vysvětlen jejich význam. Daniel ve svém snu viděl i další události. Viděl, co bude tento boj doprovázet. „Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec – plameny ohně, jeho kola – hořící oheň. Řeka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitisíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy. Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je moc věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.“13 V kapitole 8 Daniel popisuje sen, který působí jako obdoba prvního snu. Z vysvětlení, které se mu dostane, to také vyplývá. Opět zde nalezneme odkazy na čtyři království, na boje mezi králi médskými, perskými a řeckými. Také lze vidět symboliku rouhání v podobě kozla, který dosáhl nebeského zástupu a rozšlapal ho. 14
V knize Daniel tedy můţeme nalézt různé motivy. Jednak je to motiv válek, které mají v budoucnosti nastat. S těmito válkami souvisí rouhačství a slovní útoky proti Nejvyššímu, tedy proti Bohu a jeho svatým, coţ je dalším motivem. Dále se zde objevuje motiv příchodu mesiáše. Přijde Syn člověka, kterému bude dána moc a sláva, a všichni ho budou uctívat. A během této události se odehraje Poslední soud, který vynese Nejvyšší, tedy Bůh. Během tohoto soudu bude vše zakrývat oheň, objevuje se i ohnivá 11
Daniel 5, 2-3 Daniel 7, 17-25 13 Daniel 7, 9-14 14 Daniel 8, 6-22 12
13
řeka. O jiných okolnostech, doprovázejících tento poslední soud se mluví uţ jen v kapitole 12. Zde se lze dočíst, ţe „Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby. V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize. Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.“15. „Knihou“ je zde myšlena kniha ţivota, ve které jsou zapsáni ti kdo uctívají Hospodina, stejně tak jako ti, kdo činili zlé věci.16 O tom, ţe se v těchto dvou kapitolách hovoří o Posledním soudu a konci bytí, se nacházejí zmínky v kapitole 8. „Pochop, lidský synu, že to vidění se týká doby konce.“A „Hle, sdělím ti, co se stane v posledním hrozném hněvu, neboť se to týká konce času.17 Podle tohoto zjevení by mohlo vyplývat, ţe konec světa a Poslední soud souvisí s obdobím válek a příchodem Mesiáše. Tento soud budou provázet plameny a ohnivé řeky. Při tomto soudu budou souzeni všichni, dokonce i mrtví budou vzkříšeni. Více bohatou na podrobné popisy je kniha Izajáš, konkrétně kapitola 24. O té bude následující kapitola. 2.2.2 Izajáš Kniha Izajáš se zdá poněkud více popisnou. Podrobněji líčí události, které mají při konci světa nastat. Tato kapitola popisuje zkázu země, čímţ je podle výkladů Starého zákona myšlen celý svět, ač se mluví o oblasti Palestiny a jejího blízkého a vzdáleného okolí.18 „Hle, Hospodin vyplení zemi a zpustoší ji, rozvrátí její tvářnost a rozpráší její obyvatele…Zhanobena je země svými obyvateli, neboť přestoupili zákony, změnili nařízení, porušili věčnou smlouvu…Postrach, propast, past na tebe, obyvateli země! Kdo uteče před hlučícím postrachem, padne do propasti, a kdo vyleze z propasti, do pasti se lapí, otevřou se nebeské propusti shora a budou se třást základy země. Země se rozlomí, země se rozkymácí, země se rozpadne. Země se rozvrávorá, bude jak opilec, bude se zmítat jako budka. Dolehne na ni její nevěrnost, i padne a už nepovstane. V onen den Hospodin ztrestá nebeský zástup na výšině i pozemské krále na zemi. Budou
15
Daniel 12, 1-2 Starý zákon, překlad a výklad, str. 300 17 Daniel, 8, 17-19 18 Výklady ke Starému zákonu IV, str. 88 16
14
sebráni, jako je sebrán vězeň do jámy, a budou zavřeni pod zámek; po mnohých pak dnech budou potrestáni“.19 Izajáš 24 je kapitola, která sice obsahuje podrobnější popis posledních událostí, na druhou stranu zde nenajdeme ţádnou zmínku o průběhu Posledního soudu. Lze zde nalézt zprávu o „ztrestání nebeského zástupu i pozemských králů“, další popis průběhu soudu ale chybí. Dobrým zdrojem pro získání informací ohledně událostí Posledního soudu se zdá být Závěť Abrahamova, která se řadí mezi apokryfní ţidovskou literaturu. 2.2.3 Závěť Abrahamova Závěť Abrahamova popisuje Poslední soud velice podrobně a navíc, poněkud jinak neţ kanonická literatura. Soud jednak probíhá jinak, soudcem není jen Bůh. Nyní bych tedy ráda představila verzi posledního soudu podle této knihy. Čerpat budu z kapitol XI, XII a XIII O třech soudech. V předchozích kapitolách se lze seznámit s okolnostmi, které předcházely Abrahamově zjevení. Abrahama navštíví archanděl Michael, aby mu sdělil, ţe brzy zemře a měl by si zařídit vše nezbytné a poţehnat svému synovi.20 V kapitole IX vyjadřuje Abrahám přání před smrtí vidět vše stvořené Hospodinem. Je mu vyhověno a Abrahám se vydává s archandělem Michaelem na cestu. Při této cestě vidí Abrahám celý svět, „…zkrátka řečeno, viděl vše, co se ve světě děje, dobré i zlé.“21 Při své cestě Abrahám s archandělem Michaelem dojdou aţ ke dvěma branám, k jedné úzké, nebeské bráně a k druhé široké bráně, která je branou hříšníků a kde tyto hříšníky čeká soud. U těchto dvou bran pak sedí muţ, Adam, který se střídavě raduje a poté zase pláče, kdyţ vidí, jak duše procházejí těmito branami.22 Poté, co Abraham s archandělem Michaelem projdou branou pro hříšníky, naskýtá se jim zajímavý pohled. Vše, co Abraham vidí, mu Michael popisuje. „Zde ve středu mezi dvěma portály stál hrůzný trůn v nádheře křišťálu vzbuzujícího úděs, blýskající se jako oheň. Na něm seděl divuplný muž, jevící se jako slunce, podobný Božímu synu…Na stole ležela kniha…Po její pravé a levé straně stáli dva andělé…Před oltářem stál anděl světlonoš a ve své ruce držel rameno vah. Nalevo seděl ohnivý anděl, naprosto 19
Izajáš 24, 1-22 ZAbrA IX, 11 21 ZAbrA X, 3 22 ZAbrA XI, 1-11 20
15
neslitovný a příkrý; ten ve své ruce držel polnici, uvnitř které zadržoval vše sžírající oheň.“23 Zde lze vidět podrobný popis aktu soudu. Lze vidět soudce, anděly, kteří zapisují dobré a zlé duše, anděla, který drţí váhy a anděla, který disponuje ohněm. Tento výjev je, jako mnohé, Abrahamovi vysvětlen. Ten soudce je syn Adama, Ábel, kterého zabil jeho bratr a který tak zná tíhu hříchu. Andělé napravo a nalevo od knihy zapisují dobré skutky a hříchy. Ten, který drţí váhy tyto skutky a hříchy váţí, ten poslední duše zkouší ohněm. Pokud činy této duše shoří, je odeslána do místa hříšníků, pokud ne, je odnesena vzhůru k záchraně. 24 V této knize se tedy objevuje podrobný popis aktu soudu. Tento konkrétní soud ovšem není soudem posledním. Chtěla jsem jen poukázat na to, jak má takový soud probíhat. O posledním osudu říká autor Závěti Abrahamovy následující: „Každý člověk pochází z prvostvořeného Adama. Proto jsou nyní souzeni prvním z jeho synů. I při druhém příchodu budou souzeni od dvanácti kmenů Izraele, a to každý duch a každé stvoření. Potřetí však budou souzeni od Panovníka, Boha veškerenstva, a tehdy konečně bude blízko konec onoho soudu…Ostatně i soud světa a odplata probíhá u tří soudních stolic.“25 Na tento poslední soud pak lze aplikovat podobu soudu prvního, který jsem popisovala výše. Nyní bych ráda shrnula vše, co lze o výkladu konce časů z hlediska judaismu říci a co jsem zde psala. V první řadě mohu říci, ţe Starý zákon i apokryfní literatura hovoří o podobně konce časů jen velmi zřídka a v mnoha případech v symbolech. Toho jsme si lze všimnout především u knihy Daniel. Poněkud více popisnější se jeví kniha Izajáš, která uţ tyto události popisuje více realisticky. Zde se dokonce objevují události katastrofického charakteru, například třas a rozpad země. V Závěti Abrahamově je zase kladen důraz na podobu soudu, který má na konci časů proběhnout.
23
ZAbrA XII, 4-10 ZAbrA, XIII, 2-13 25 ZAbrA XIII, 5-8 24
16
Tématika soudu je všeobecně pro Starý zákon důleţitá. Pokud se mluví o konci časů, má zpravidla podobu Posledního soudu, kdy Bůh bude soudit a trestat všechny duše. Tento soud pak opět zpravidla bývá doprovázen ohněm v různých podobách. U knihy Daniel je to ohnivá řeka, v Závěti Abrahamově je to zase anděl s ohnivou polnicí. Lze tedy vyvodit závěr, ţe oheň je v ţidovské tradici konce světa důleţitým ţivlem. Na závěr této kapitoly si dovolím ještě jednou krátké shrnutí. Odkazy na konec časů je moţno ve Starém zákoně nalézt v knihách Daniel a Izajáš a v apokryfní literatuře v Knize Závěť Abrahamova. Tyto knihy se v popisu posledních událostí trochu liší. U všech se ale objevuje motiv posledního soudu, kdy Bůh soudí všechny duše. Ty duše, které u soudu neuspějí, skončí v místě hříšných duší, ty, které uspějí, budou vyneseny k Bohu, aby s ním kralovaly navţdy. 2.3 Konec světa v křesťanství V minulé kapitole jsem představila výklad konce světa z hlediska judaismu. Jak jiţ bylo řečeno, a je to také všeobecně známou věcí, judaismus velice úzce souvisí s křesťanstvím. Lze říci, ţe křesťanství je na judaismu dokonce svým způsobem závislé, jakoţto na původním zdroji svého učení. Proto bylo nutné nejprve představit verzi výkladu konce světa nejprve z hlediska judaismu a nyní mohu ve své práci přistoupit k představení výkladu konce světa v křesťanské tradici. Za apokalyptickou literaturu je v Novém zákoně všeobecně povaţována kniha Zjevení Janovo, se kterou chci v této kapitole pracovat především. Další zmínky o konci světa lze ale najít také v synoptických evangeliích.26 Jako výklad k této knize Zjevení Janovo poslouţí kniha Průvodce apokalypsou27. V této kapitole se objeví také zmínky o apokryfní novozákonní literatuře. 2.3.1 Zjevení Janovo Kniha Zjevení je jediná kniha, která se od začátku aţ do konce zabývá apokalypsou. Události, které mají nastat, jsou rozepsány ve dvaceti dvou kapitolách. Oproti Starému zákonu
tedy lze očekávat mnohem podrobnější popis. V této kapitole bych ráda
26
Mk 13, Mt, 21, Lk 24 SCHEUCH, Richard. Průvodce apokalypsou. 1. vydání. Praha : Ústřední církevní nakladatelství. 1989. 212 stran. 27
17
charakterizovala výklad konce světa podle Zjevení apoštola Jana. Přitom se budu zaměřovat na samotná vidění a výjevy a vynechám tedy pasáţ o sepsání sedmi listů sborům. Začnu u třetí kapitoly. Zde Jan vejde do nebe, kde první, co vidí, je trůn, obklopený hromy a blesky, na kterém sedí Bůh ozářený duhou. Kolem sedí na dvaceti čtyřech trůnech dvacet čtyři starců, dále jsou přítomny čtyři bytosti roztodivných podob a sedmero andělů, stojících před Bohem. Význam andělů bude viditelný později. Význam dvaceti čtyř starců není jistý. Podle jedné z teorií ale můţe jít o dvanáct patriarchů Izraele a dvanáct Jeţíšových učedníků, coţ můţe symbolizovat propojení Starého a Nového zákona.28 Tímto výjevem začíná mnoţství pohrom, které na svět Bůh sešle. První sedmero pohrom přinese světu lámání sedmkrát zapečetěné knihy, kterou drţí Bůh ve své pravici. Zprvu nikdo neví, komu by tato kniha měla být dána, aţ se objeví Beránek („Beránek, ten obětovaný“29), který jediný ji můţe obdrţet. Beránek je zde symbolem Jeţíše Krista. 30 Dále o něm budu hovořit jako o Beránkovi. Beránek obdrţí knihu a začne postupně lámat pečetě.
2.3.1.1 Sedmero pečetí Zlomení první, druhé, třetí a čtvrté pečeti přinese světu utrpení v podobě čtyř jezdců na čtyřech koních. První jezdec na bílém koni s lukem, který má moc dobývat, druhý jezdec na ohnivém koni s mečem má moc odebrat zemi pokoj a přimět lidi, aby se navzájem vraţdili. Jako třetí vyjede černý kůň a jezdec, který nese váhy. Poté, co jezdec vyjede, ozve se z kruhu čtyř podivných bytostí stojících kolem Boha hlas, „Za denní mzdu jen mírka pšenice, za denní mzdu tři mírky ječmene…“31 Váhy mohou symbolizovat spravedlnost, v tomto případě však budou mít význam bídy, coţ dokazuje i řeč jedné ze čtyř bytostí.32 Význam čtvrtého jezdce ani není nutné vysvětlovat. Vyjede
28
SLABÝ, Jindřich. Výklad vybraných míst Janova Zjevení. Evangelické nakladatelství. Jihlava. 1990. s 21 29 ZJ 5,6 30 SCHEUCH, Richard. Průvodce apokalypsou. 1. vydání. Praha : Ústřední církevní nakladatelství. 1989. s 39 31 Zj, 6,6 32 Scheuch, s 43
18
na sinavém koni a jeho jméno je Smrt. Těmto čtyřem jezdcům byla dána moc zahubit čtvrtinu země. Po rozlomení páté pečeti se pod oltářem objeví ti, kdo zemřeli pro slovo Boţí, kteří se po Bohu doţadují soudu za jejich krev nad těmi, kdo ţijí na zemi. To je vysvětlováno nikoli jako volání po pomstě, nýbrţ po soudu jak nad „nevěrnými Bohu“, tak nad těmi „věrnými“.33 Zlomení šesté pečeti přinese zemi zemětřesení. Slunce zčervená a stejně tak měsíc a na zem začnou padat hvězdy. Poté se čtyři andělé postaví do čtyř úhlů země tak, aby zabránili vát větru. Nejsou však zatím pověřeni nic konat, dokud nebudou na svých čelech označeni ti, kteří mají být ochráněni. Nakonec je rozlomena sedmá pečeť a nastává ticho, které trvá půl hodiny. Po té je Jan svědkem toho, jak sedm andělů dostane sedmero polnic. Neţ k tomu ale dojde, jiný anděl hodí na zem oheň v kadelnici a na zemi nastane burácení, zemětřesení hromy a blesky. A pak, začnou andělé troubit na sedmero polnic.
2.3.1.2 Sedmero polnic Popis aktu troubení na sedmero polnic se v Zjevení nachází v kapitolách 8-11. Stejně jako první čtyři pečetě, i první čtyři troubení na polnice mají společné rysy. Zde je charakterizují přírodní katastrofy. Prví polnice způsobí krupobití ohněm, smíšeným s krví, druhé zatroubení promění moře v krev a zahubí třetinu mořských ţivočichů. Třetí zatroubení na třetí polnici způsobí pád hvězdy, která zničí třetinu řek a pramenů vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk, coţ můţe být symbol přicházejícího soudu. Pelyněk je totiţ ve starozákonní tradici symbolem právě soudu a utrpení.34 Troubení čtvrté polnice přivolá částečné zatmění Slunce, Měsíce a třetiny hvězd. Pátá a šestá polnice jsou oproti prvním čtyřem více zaměřeny přímo proti lidem. Po zatroubení na pátou polnici je spadlé hvězdě, (hvězdou má být anděl35) předán klíč od brány do podsvětí. Po jejím otevření se vyvalí na zem dým a z toho dýmu se vyrojí 33
Scheuch, s. 45 GIESEN, Hans. Kniha Zjevení apoštola Jana. Přel. J. Slabý. 1. vydání. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1999, s.72 35 Geisen, s.74 34
19
kobylky, kterým je dána moc škorpionů. Jejich úkolem je trýznit obyvatelstvo země, a však přírodě neškodit. Šestá polnice pak přinese utrpení v podobě démonského vojska na koních vedeného čtyřmi anděly. Nejen jezdci, ale i jejich koně jsou schopni zabíjet lidi. „…hlavy koňů byly jako hlavy lvů a z jejich tlam šel oheň, dým a síra. Touto trojí pohromou – ohněm, dýmem a sírou ze svých tlam – usmrtili třetinu lidí.“36 Po sedmém zatroubení se ozývají mocné hlasy v nebi: „Vlády nad světem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš; a bude kralovat na věky věků.“37. Otevře se Boţí chrám v nebesích, je vidět schrána úmluvy, rozpoutají se hromy a blesky. Po těchto událostech se ve Zjevení mluví o znameních na nebi a boji s démony. Celá tato část je plná symbolů. Ač jsou následující události nezbytné pro výklad posledního soudu, nenalezneme v nich však ţádný konkrétní popis událostí posledních dnů. Proto následující část zjevení popíšu jen v rychlosti. Na obloze se zjevuje znamení ţeny oděné sluncem s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Tato ţena se chystá rodit. Dále je vidět drak, který je připraven její dítě pozřít. Uţ zde dochází k rozličnostem ve výkladech. Není totiţ jisté, koho nebo co má tato ţena symbolizovat. Buď to můţe jít o pannu Marii, která má porodit Jeţíše. Další teorií je, ţe ţena představuje izraelský lid. Můţe být ale také symbolem církve. A v neposlední řadě je jednou z teorií to, ţe ţena představuje Boţí lid v tradici Starého a i Nového zákona. Tento poslední výklad je nejpravděpodobnější a budu se jím řídit.38 Bůh však stojí na straně ţeny, ukryje ji v poušti a jejího narozeného syna vezme k sobě do nebes. „A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan“39 je pak svrţen na zem archandělem Michaelem. Následuje popis dvou šelem, které povolal drak. První šelma má symbolizovat Římskou říši, druhá, která té první slouţí, pak symbolizuje všechny, kteří se angaţují ve sluţbách Římské říše.40 Šelmy nutí lid země k poslušnosti a uctívání. Stejně jako Bůh označil znamením své věrné, šelmy stejně tak označují ty své cejchem, číslem 666.
36
Zj, 9,17-18 Zj 11,15 38 Geisen s 90 39 Zj 12,9 40 Geisen, s 99 37
20
Následuje popis scény, kdy někdo podobný Synu člověka, s ostrým srpem, a anděl, taktéţ s ostrým srpem, začnou ţeň, tedy poţnou nepřátelský lid a vhodí jej do lisu Boţího hněvu. Z tohoto lisu pak vytéká velké mnoţství krve. 2.3.1.3 Sedmero nádob Boţího hněvu Opět je to sedm andělů, kteří jsou pověřeni vylitím sedmi nádob Boţího hněvu na zem. Vylití první nádoby sešle na zbývající lid na zemi, označený ďáblovým cejchem, zhoubné vředy. Druhá nádoba vylitá do moře jej změní v krev, stejně tak jako třetí nádoba vylitá na řeky a prameny vod. I tady se voda mění v krev. Čtvrtá nádoba je vylita na Slunce, kterému je tím dána moc spalovat lidi na zemi. Pátý anděl vylije nádobu na království šelmy, kde nastane tma. Šestá nádoba způsobí vyschnutí řeky Eufrat, která je tímto připravena pro příchod králů. Z úst draka totiţ v tu chvíli vycházejí tři nečistí duchové, kteří svolávají krále na zemi k rozhodujícímu boji. Po vylití sedmé nádoby se opět ozve mocný hlas, který praví: „Stalo se“, opět se ozývají hromy, burácení, létají blesky, padají kroupy. Nastane zemětřesení, které roztrhne město. Zde je opět naráţeno na pohanskou Římskou říši, tedy na pohany a jejich svět41. Další vidění o pádu Babylona a soudu nad nevěstkou jen utvrzuje v tom, ţe se zde mluví o pohanském Římu a o pohanech všeobecně. Velkým Babylonem je v historickém pojetí chápán právě Řím42, nevěstkou je chápán také pohanský Řím, především pro svou mravní kvalitu43. Nyní uţ zbývá popsat jen poslední, krátký, ale za to impozantní boj Boha, zde prostřednictvím Jeţíše Krista s ďáblem. Po té, co se nebesa opět otevřou, je Jeţíš viděn na bílém koni, na hlavě mnoţství korun. „Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy; bude je pást ţeleznou berlou. On bude tlačit lis plný vína trestajícího hněvu Boha všemohoucího.“44 Za ním se nachází vojsko, oděné v bílém, na bílých koních. Dravá šelma a s ní shromáţděná vojska králů se vrhají do boje s tímto jezdcem. Dravá šelma i její prorok, tedy druhá šelma zmiňovaná výše, jsou ale zajaty a vhozeny do ohnivého jezera. Ostatní jsou pobiti mečem vycházejícím z úst jezdce, Jeţíše Krista. Ti, kdo nepoklekli před šelmou a zůstali věrní Bohu, jsou spaseni a mohou ţít v přítomnosti 41
Scheuch, s. 87 Scheuch, s. 87 43 Scheuch, s. 88 44 Zj 19,15 42
21
Boha a vládnout s Kristem po dobu tisíce let. Na těchto tisíc let je uvězněn i Satan. A poté, po těchto tisíci letech, bude Satan ještě jednou propuštěn. Bude ale znovu poraţen a navţdy zničen. „Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha ţivota. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů.“45 Takto tedy vypadá poslední soud podle zjevení apoštola Jana. Nyní bych tuto obsáhlou látku chtěla zrekapitulovat. V Janově vidění se objevuje Bůh, sedící na trůnu. Tento výjev doprovázejí hromy, blesky. Po té přichází třikrát sedm ţivelných a na lid seslaných pohrom, způsobených lámáním pečetí, troubením na polnice a vyléváním nádob s Boţím hněvem. Jan má mnoho symbolických vidění o Satanovi a šelmách znázorňujících Římskou říši. Dochází k boji Krista se Satanem, pohanský svět je zničen. Věrní Bohu s Kristem kralují v tisíciletém království. Po těchto tisíci letech dojde k soudnému dni, poslednímu soudu, kdy budou vzkříšeni mrtví a budou souzeni všichni, kdo kdy byli zapsáni v knize ţivota. Je třeba zdůraznit, ţe všechny pohromy, které na lid Bůh prostřednictvím andělů sesílá, mají za úkol lidi přimět, aby se navrátili zpět ke správné víře. Na to poukazuje mnoho veršů. Například: „A přesto se ostatní lidé, kteří v těch pohromách nezahynuli, neodvrátili od výtvorů svých rukou; nepřestali se klanět démonům a modlám…“46 Tolik k Janovu zjevení. Pro doplnění novozákonního výkladu konce světa si dovolím stručně představit ještě apokryfní spisy, konkrétně zjevení Petrovo a Tomášovo. 2.3.2 Novozákonní apokryfní spisy Nejprve je třeba vysvětlit, co jsou apokryfní spisy. Apokryfní spisy jsou ty spisy, které jsou podobné textům Bible, nejsou ale její součástí. Nejsou součástí kánonu, proto jsou také nazývány nekanonickými spisy. Charakteristické pro ně je, ţe vznikaly v prvních staletích po Kristu.47 Z těchto nekanonických spisů jsem vybrala Zjevení Petrovo a Zjevení Tomášovo, protoţe obě tato zjevení popisují vcelku konkrétně události posledních dní. 45
Zj 20, 12-13 Zj 9,20 47 Dus, s. 24 46
22
Ve Zjevení Petrově je moţné najít zmínky o posledním dni v kapitole 5. „A toto se stane v den soudu těm, kteří odpadli od víry v Boha, a těm, kdo zhřešili: budou vypuštěny přívaly ohně a zavládne mlha a temnota…vody se promění ve žhavé uhly a všechno…bude hořet, a dokonce moře se promění v oheň., který probudí soud hněvu…A pak se rozplyne celé stvoření…“48 Bůh poté bude soudit kaţdého za jeho činy. Lidé budou muset projít touto řekou. Ti, kteří konali dobro přijdou k Bohu, ti ostatní budou ohněm trestáni navţdy.49 Další interpretace, která obsahuje prvky soudu za činy lidí. Další soud, který doprovází element ohně, tmy. Zjevení Tomášovo je na popis událostí doprovázejících poslední soud ještě bohatší. Podle tohoto zjevení bude konci světa předcházet sedm znamení během sedmi dnů. Jsou jimi: 1) Krvavý mrak, krvavé deště, hromy a blesky 2) Země se pohne z místa, otevřou se nebeské brány a z nich se vyvalí dým 3) Opět se otevře nebeská klenba a bude cítit síra 4) Zemětřesení zničí pohanské modly a budovy 5) Slunce, Měsíc i hvězdy budou zataţeny temnými mraky 6) Nebeská klenba se roztrhne, andělské vojsko bude shlíţet na lidi. Jeţíš přijde shůry ve světle svého otce. Při jeho příchodu se otevřou dveře ráje, který je obklíčen věčným ohněm, jenţ stráví celý svět. 7) Nastane boj andělů, svatí andělé budou vyhledávat
vyvolené, ti budou
zachráněni. Po těchto sedmi znameních, osmý den, budou andělé osvobozovat ty, kteří uvěřili ve správného Boha a budou se radovat, ţe nadešla zkáza světa50. Cílem první části mé práce bylo představit výklady konce světa z pohledu křesťanství a judaismu. Pro judaismus jsem pouţila knihy Izajáš, Daniel a apokryfní spis Závěť Abrahamova. Pro potřeby křesťanství byly pouţity knihy Zjevení Janovo a apokryfní literatura, konkrétně Zjevení Tomášovo a Zjevení Petrovo.
48
Dus, s. 337 Dus, s. 338 50 Dus, s. 430-434 49
23
Uţ u výkladů těchto dvou náboţenských směrů si lze všimnout jistých podobností. Vyplývá to ze vztahu judaismu a křesťanství, o kterém jsem mluvila v kapitole Ţidokřesťanská tradice. Jelikoţ křesťanství z judaismu vychází, je jisté, ţe si budou tyto dva směry v lecčem podobné. Nyní bych chtěla tyto podobnosti ale i rozdíly ještě jednou zopakovat. U obou těchto směrů se objevuje motiv posledního soudu. Tento soud má přijít právě na konci věků, na konci času. Jeho cílem je určitým utrpením přimět lid světa, aby se navrátil ke správnému Bohu. Pokud tak neučiní, bude zatracen, pokud se navrátí zpět, nebo pokud nikdy od Boha (toho pravého) neodešel, bude moci s tímto Bohem ţít a vládnout v novém světě na nebesích, navěky. Co je ale rozdílné je fakt, ţe v ţidovské tradici je soudcem Hospodin, v křesťanské tradici je to Jeţíš Kristus, kterému pomáhají nebeští andělé a kterému tuto moc dal jeho otec, Bůh. Další podobností je výčet katastrof, které mají tomuto soudu předcházet, případně se dít přímo při něm. Ve výkladech obou směrů lze nalézt motivy mračen, bouří, zemětřesení. Samotný soud pak většinou provázejí hromy a blesky. Jistou podobnost je moţné vidět i u troubení na sedmero polnic ve Zjevení Janově s deseti egyptskými ranami v tradici Starého zákona. Očekáváním konce světa podle ţidokřesťanské tradice je tedy vidina posledního soudu na konci věků, kdy budou „ti dobří“ odměněni a účastni na nebeském království a „ti špatní“ budou zatraceni navěky, většinou v plamenech. Tímto bych tedy ukončila výklad teorií o konci světa v ţidokřesťanské tradici. V následující části práce se budu zabývat novými náboţenskými směry, vybranými podle kritérií stanovených v úvodu práce, jejich výklady konce světa a následně jejich komparací s ţidokřesťanskou tradicí.
24
3.
Konec světa v novodobých náboženských směrech
V předchozí části práce jsem hovořila o různých představách o konci světa. Hovořila jsem o apokalypse, transformaci, vesmírné katastrofě a Soudném dni. Dále jsem představila historická náboţenství, křesťanství a judaismus, a interpretovala jejich představy o konci. Z textu jasně vyplývá, ţe pro tato dvě náboţenství jsou klíčovými slovy právě apokalypsa a Soudný den. V obou těchto tradicích totiţ na konci časů nastane soud nad všemi lidmi, který budou doprovázet apokalyptické katastrofy. Je ale také moţné v těchto výkladech vidět jistou podobnost s transformací, alespoň v určitém slova smyslu. Vţdyť ti, kdo úspěšně přečkají Poslední soud, budou ţít v novém světě, se Stvořitelem. A právě tahle podobnost mě přivedla na nápad porovnat konec světa v ţidokřesťanské tradici s novodobými náboţenskými směry. Vţdyť mnoho z nich se zabývá právě transformací, kterou budou navíc doprovázet nějaké přírodní katastrofy. Nyní zbývá jen představit, o čem budu v této části práce hovořit. Nejprve bych ráda pohovořila o očekáváních spojených s rokem 2012, vysvětlila význam tohoto roku a stručně vysvětlila jeho původ. Dále chci představit jednotlivé náboţenské směry a hnutí, a to podle kriterií, která jsem si stanovila v úvodu práce. Vybraná hnutí jsem si zvolila jako představitele tří pomyslných skupin, do kterých jsem si všechna mnou zkoumaná hnutí rozdělila. První skupinou jsou směry vycházející z hnutí New Age. Druhou skupinou jsou hnutí „kontaktérů s mimozemšťany“ a třetí skupinou jsou pak hnutí, která se drţí čistě ţidokřesťanské tradice, ikdyţ jsou například oddělenou odnoţí. 3.1 Očekávání spojená s rokem 2012 a blízkou budoucností Očekávání spojená s rokem 2012 je moţné rozdělit na dva hlavní proudy. Jedním z těchto proudů je jiţ výše zmiňované očekávání změny, případně konce na základě Mayského kalendáře. Druhým proudem je pak očekávání spojené s takzvaným přechodem do věku Vodnáře. Tento druhý proud je charakteristický pro hnutí Nového věku a jemu podobných, či z něj vycházejících skupin. Nyní chci o těchto dvou hlavních proudech pohovořit a představit jejich původ.
25
3.1.1 Konec Mayského kalendáře? Nadpis je schválně s otazníkem. Téměř kaţdý člověk někdy slyšel, ţe 21. 12. 2012 má přijít konec světa. A to proto, ţe tento den je poslední v Mayském kalendáři. Je zde ale několik okolností, které tuto zprávu činí nedůvěryhodnou, či toto tvrzení dokonce vyvracejí. Nejprve je třeba tento slavný kalendář představit. Mayové měli několik různých časových cyklů pro udávání dat. Prvním z nich je takzvaný solární rok, který měl 365 dní. Druhý cyklus je takzvaný sakrální rok, který byl dlouhý 260 dní a který byl typickým mezoamerickým věšteckým cyklem. Třetí cyklus pak zastupuje takzvaný dlouhý počet. Dlouhý počet obsahuje pět časových období: k´in (den), winal (dvacet dní), tun (360 dní), k´atun (20 tunů, necelých dvacet let) a b´ak´tun ( 20 k´atunů, necelých 400 let). Datum se pak v Mayské kultuře zapisovalo pěti číslicemi oddělenými tečkami, podle počtu jednotlivých jednotek, které uplynuly od „počáteční události“, kdy kalendář vznikl. K těmto pěti číslům se pak přidaly ještě jednotky solárního a sakrálního roku.51 Kalendář je tvořen dvěma kameny, dvěma ozubenými koly. Jedno kolo pro solární rok, jedno pro sakrální rok. Tato kola, kaţdé jinak veliké, se postupně otáčejí a zapadají do sebe. Uţ jen z této představy lze odvodit, ţe Mayský čas je cyklický a ţe tedy ţádný definitivní konec nemá. Podle mayských legend byl svět stvořen v završení 13. baktunu. V ten den bohové vymazali z data třináctku, dlouhý počet vynulovali, aby odlišili jeho kvalitu. Z roku 13.0.0.0.0 se stal rok 0.0.0.0.0. Celý cyklus začal nanovo.52 Další konec 13. baktunu byl na základě korelace vypočítán právě na 21. 12. 2012. V tento den by bohové opět měli vynulovat svůj kalendář. Nutno o všem dodat, ţe toto datum není jediné, které bylo pro konec třináctého baktunu, a tím pádem i pro konec světa, stanoveno. Toto datum je ale nejznámější z nich. Co se ale mělo v tento den stát podle samotných Mayů? Existuje jen jediný pramen hovořící o těchto událostech. Je to takzvaný monument 6, který byl nalezen poblíţ Mayského města Palenque. Bohuţel je 51
Kostičová, Zuzana Marie. Dingir. Religionistický časopis o současné náboženské scéně. MÝTY O KONCI SVĚTA A KLASIČTÍ MAYOVÉ. Č. 1, duben 2011, s. 11-13 52 Kostičová, Dingir, MÝTY O KONCI SVĚTA A KLASIČTÍ MAYOVÉ. s. 12
26
monument poškozen právě v místech, která se zabývají popisem konce 13. baktunu. Lze z něj ale vyčíst, ţe by v tuto dobu mělo na zem sestoupit boţstvo B´olon Yokte K´uk, které se v mayské historii objevuje často v souvislosti s válkami, oběťmi, podsvětím a zemětřesením.53 Nikde se ovšem nemluví o zániku světa. Tato kapitola se snaţila poukázat na původ onoho magického data 21. 12. 2012. Zdá se ale, ţe pro samotné Maye toto datum skutečně tím posledním nebylo. A tak se postupem času začaly objevovat nové teorie, které ovšem tento rok neopomíjejí. Jen přehodnotily jeho význam. Podle některých teorií je totiţ toto datum dnem, kdy má dojít k výše zmiňovanému přechodu do věku Vodnáře. A o něm chci mluvit v následující kapitole. 3.1.2 Milenialismus a Nový věk Aby bylo moţné lépe pochopit směr Nového věku, je třeba si nejprve představit pojem milenialismus. Nebudu se nyní zabývat jeho křesťanským původem, ale spíše jeho moderní formou, se kterou se lze v dnešní době setkat. „Milenialismus chápeme jako přesvědčení o dosaţení lidského kolektivního všestranného blaha v dohledné době.“54 Lze jej tedy chápat jako původní přesvědčení o budoucím blahu. Milenialismus lze rozdělit na dvě základní skupiny. Katastrofický milenialismus a progresivní milenialismus. Pro katastrofický milenialismus je typické očekávání apokalyptického konce současného světa, který bude nahrazen novým, lepším světem. Progresivní milenialismus je oproti tomu přesvědčení, ţe tato změna můţe přijít postupně, transformací.55 O významu těchto dvou typů milenialismu budu ve své práci ještě hovořit. Hnutí Nového věku je směr, který vznikl z původní Theosofické společnosti, „která se na přelomu 19. a 20. století snaţila přispět k vytvoření celosvětového bratrstva tím, ţe prosazovala
„vnitřní“, esoterní
náboţenství
jako
kombinaci
všech
moţných
náboţenských a filosofických systémů. Stoupenci Theosofické společnosti doufali, ţe
53
Kostičová. Dingir. MÝTY O KONCI SVĚTA A KLASIČTÍ MAYOVÉ. Č. 1, duben 2011, s. 13 Vojtíšek, Zdeněk. Dingir. Religionistický časopis o současné náboženské scéně. TRANSFORMACE JE BLÍZKO! Č. 1, duben 2011, s. 9-10, poznámka č. 10 55 Vojtíšek. Dingir, poznámka, s. 13 54
27
tato syntéza bude přijatelná pro celé lidstvo, a ţe tak lidstvo bude moci vystoupit ve své duchovní evoluci o stupeň výše.56 Významnou členkou této společnosti byla mimo jiné Alice Baileyová, která ve svých teoriích hojně pracovala s jiţ výše zmiňovanou metaforou přechodu do věku Vodnáře. Byla zastánkyní názoru, ţe mezi všemi lidmi na zemi jsou lidé, kteří touto transformací jiţ prošli a kteří tvoří ve společnosti takzvané „skupiny světla“ a kteří postupně poučí celou společnost a urychlí tak transformaci. Tato myšlenka se udrţela aţ do 80 let, a dala vzniknout hnutí Nového věku v takové podobě, v jaké ho dnes vnímáme.57
3.1.3 Další očekávání Samo hnutí Nového věku se dál rozděluje na menší skupinky, jejichţ učení uţ se můţe od toho původního lišit, ač vycházejí ze stejného bodu – transformace. Jedním z těchto hnutí jsou například Vesmírní lidé. Skupina, která věří v transformaci, v Boha i Pána Jeţíše Krista, ale také v mimozemšťany, kteří nám s onou transformací pomáhají. O Vesmírných lidech budu ve své práci ještě hovořit, zde chci jen poukázat na další moţné očekávání. Tato teorie není spojena konkrétně s rokem 2012, ani s věkem Vodnáře, kaţdopádně má přijít brzy. Stejně tak má přijít brzký konec světa v současné podobě například podle Svědků Jehovových. Ani oni se nezmiňují o roce 2012, ale tato událost je podle nich uţ blízko a existují pro to důkazy. Jaká jsou tedy očekávání spojená s rokem 2012? Zdá se být milou náhodou, ţe v roce 2012 má údajně dojít jak ke konci Mayského kalendáře, tak k astronomickému přechodu z věku Ryb do Věku Vodnáře. Zastánci Nového věku jsou o této transformaci přesvědčeni a fakt, ţe datum přechodu koresponduje s datem objevujícím se, opět údajně, v Mayské tradici, je jen jeho potvrzením. Bez ohledu na tento rok jsou očekávání konce, podle mnohých novodobých náboţenských směrů a skupin, jiţ blízko a mají různé podoby. O jednotlivých 56
VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboţenská hnutí a jak jim porozumět. 1. vydání. Praha : Beta Books. 2007. s. 151 57 Vojtíšek, Dingir. TRANSFORMACE JE BLÍZKO! s. 9
28
novodobých náboţenských směrech, hnutích a skupinách, o jejich představách konce nynějšího světa a dalších věcech budu hovořit v následující kapitole. 3.2 Novodobá náboţenská hnutí a jejich představy o konci světa Hned z počátku této kapitoly je třeba vymezit si základní pojmy. Co všechno lze chápat novodobým náboţenským hnutím? Tato práce se pohybuje v oblasti, kde to s názvoslovím není jednoduché. Existují rozdíly mezi pojmy, jako jsou „náboţenské hnutí“, „náboţenský směr“, „náboţenská skupina“. Problém se nachází ale v samotném pojetí těchto skupin. Některé se povaţují za hnutí, některé se staly z hnutí oficiálně uznávanou církví, jako například Svědkové Jehovovi. Nyní bych tedy ráda definovala pojem „nové náboţenské hnutí“ a představila kritéria pro tento pojem, tedy pravidla, podle kterých budu moci tento pojem pouţívat pro všechny velké, malé, více či méně známé náboţenské skupiny a směry. „Jako nová náboženská hnutí označujeme ta hnutí, jejichž vznik je motivován novou náboženskou ideou.“58 Zároveň ale autor této definice dodává: „Náboženská idea je ale málokdy skutečně nová. Často se spíše jedná o inovaci starších (někdy opravdu odvěkých) myšlenek… (…) Nové ideje také zpravidla překračují hranice náboženství, v jehož rámci vznikly, tím, že do něj přenášejí prvky jiných náboženských tradic, a vytvářejí tak syntézu.“59 Zde je tedy první pravidlo. Novým náboţenským hnutím lze nazývat směr, který přednáší novou náboţenskou ideu, nebo inovuje původní náboţenství novou ideou. Vznik nového náboţenského nutí také vyţaduje osobnost, která je schopna zformulovat a rozšířit tuto ideu tak, aby oslovila alespoň část společnosti.60 Vznik hnutí tedy vyţaduje nějakého iniciátora, který bude tuto ideu šířit a který kolem sebe vytvoří dostatečně velký okruh lidí. To lze povaţovat za další podmínku pro to, kdy pouţít výraz nové náboţenské hnutí.
58
Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a jak jim porozumět. s. 13 Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a jak jim porozumět. s. 17 60 Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a jak jim porozumět. s. 14 59
29
Jako poslední bych zmínila podmínku, ţe je třeba v těchto idejích vystihnout určitou duchovní potřebu části společnosti. Tato idea se můţe týkat opomíjených oblastí duchovního ţivota, nebo nabízí odpovědi na některé, dosud nezodpovězené náboţenské otázky.61 V této kapitole jsem stanovila podmínky pro pouţívání slova náboţenské hnutí. Nyní uţ je moţné pokročit v práci dále a zabývat se jednotlivými novými náboţenskými hnutími, jejich výkladům konce světa a zároveň postoupit k praktické části této práce, tedy komparaci těchto výkladů s jiţ výše vysvětlenou ţidokřesťanskou tradicí.
3.2.1 Humanity´s Team a Neale Donald Walsch Jak jsem jiţ zmínila, myšlenka nového věku inspirovala mnohá nová náboţenská hnutí. Jedním z těchto hnutí je právě Humanity´s Team.62 „Cílem Humanity´s Teamu je vytvořit prostředí pro lidi, kteří chtějí svobodně prožívat sami sebe tak, jak cítí v hloubi svého srdce. I když žijeme ve společnosti, která si postavila různá omezení ve formě zákonů, morálky a náboženství, poskytuje dostatek prostoru pro naše sebevyjádření. Chce to jen chtít začít dělat něco jinak.“63 Takto definuje svůj cíl samo hnutí. Na oficiálních stránkách Humanity´s Teamu se můţeme dočíst, ţe se na začátku působení se zakladatelé tohoto hnutí nechali inspirovat knihami Nealeho Donalda Walsche Hovory s Bohem. Neale Donald Walsch je britský autor, jehoţ knihy jsou vydávány od roku 1995. Celkem vyšly tři knihy, Hovory s Bohem I, Hovory s Bohem II a Hovory s Bohem III64. Jak uţ z názvu vyplývá, knihy obsahují dialog zapsaný právě Walschem, mezi ním a Bohem. Podle samotného autora mají jeho knihy velký úspěch, první dva díly jsou v době vydání třetího dílu uţ několik měsíců na seznamu bestsellerů.65 Otázkou konce světa se částečně zabývá třetí kniha. V ní Walsch pokládá Bohu otázku, zda je naše planeta odsouzena k zániku, zda dojde k obávaným celosvětovým změnám. 61
Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a jak jim porozumět. s. 14 Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a jak jim porozumět. s. 153 63 http://www.humanitysteam.cz/index2.php?meid=29&stid=52 64 WALSCH, Neale Donald. Hovory s Bohem. Kniha 1, neobvyklý dialog. 1. vydání. Praha : PRAGMA, 1995. ISBN: 80-7205-490-2, Hovory s Bohem. Kniha III, neobvyklý dialog. 1. vydání. Praha : PRAGMA, 1995. ISBN: 80-77205-699-9 65 Walsch, Hovory s Bohem III, str. 9 62
30
Zda by se lidé měli modlit, či změnit způsob ţivota. Bůh mu odpovídá. Přirovnává vesmír k magnetickému disku počítače. Vede s Walschem debatu o tom, jak je moţné, ţe počítačová hra zná předem všechna řešení hry, všechny moţné druhy ukončení. Je to tím, ţe jsou všechny tyto moţnosti zapsané právě na magnetickém disku. A stejně je to i s vesmírem. „Všechny možnosti, všechna ukončení už existují. Vesmír jen čeká, kterou možnost si tentokrát zvolíš. A až hru dohraješ, vesmír se tě zeptá: „Chceš si ještě zahrát ?“(…) „Život je v mnoha ohledech jako magnetický disk. Všechny možnosti už existují a všechno se už stalo. Musíš si jen vybrat, co chceš opět prožívat.“66 Stejně tak je tomu i s celosvětovými změnami. Existují různé budoucnosti, i ty katastrofické. „Chceš-li, aby se vyplnily katastrofické předpovědi, soustřeď na ně svou pozornost a začneš je k sobě přitahovat. Chceš-li ovšem žít v jiné realitě, pak se soustřeď na ni.“67 Nyní bych chtěla porovnat verzi konce světa podle Boha skrz Walsche s apokalypsou, jak je popsána v Bibli. Zdá se, ţe zde ţádné podobnosti nejsou. Jelikoţ se Bůh v knize Walsche nechce vyjadřovat konkrétně, neexistuje ţádný konkrétní popis toho, co se má odehrát. Vše je vlastně ponecháno na lidech a na tom, co si vyberou a na co se budou soustředit. Volbu v tomto slova smyslu lidé v Bibli nemají. Lidé si sice mohou vybrat, zda li „budou s Bohem“ či ne. O podobě konce ale sami rozhodovat nemohou. Bůh v Hovorech s Bohem také nezastává roli soudce. Podle těchto knih uţ je vše předem určeno, tedy i konec. Není to ničí, ani Boţí iniciativa. Na druhou stranu, v ţidokřesťanském pohledu na konec světa jsou všichni „špatní lidé“ odsouzeni k věčnosti v pekle. Pojmu „peklo“ se ale nevyhýbá ani Walsch. Bůh autorovi knihy popsal peklo následovně. „Peklo je prožitek nejhoršího možného výsledku vašich rozhodnutí a činnosti. Je to přirozený důsledek všech myšlenek, které popírají Boha nebo odmítají to, čím jste ve vztahu ke mně. Je to bolest, která je důsledkem nesprávného myšlení(...)Peklo je opakem radosti. Je to nespokojenost. Znamená to vědět čím jste, ale nezakoušet to. Znamená to být něčím míň. To je peklo, a vaše duše nezná nic horšího. Peklo však není oním místem, které jste si vymyslili, místem, kde vás spaluje věčný oheň a kde věčně trpíte. Jaký by to mělo smysl? I kdyby mě napadla neobvykle bezbožná myšlenka, že si „nezasloužíte“ nebe, proč bych měl potřebu mstít se vám nebo vás trestat ? Nebylo by pro mě jednodušší prostě se vás zbavit ? Jaká mstivá 66 67
Walsch, III str. 104 Walsch, III str.104
31
část mé povahy by mě vedla k tomu, abych vás odsoudil k věčnému utrpení, jež ani nelze popsat ?“68 Zde je dobře vidět myšlenka, ţe nové náboţenské hnutí často vychází z některého původního náboţenství, v tomto případě z křesťanství, ale ţe přináší novou ideu, či to původní náboţenství v něčem překonává. Pro Walsche a pro Humanity´s Team je konec světa uţ předurčen, záleţí jen na lidech, kdy nastane a jak bude vypadat. A ač nad námi bdí Bůh, není on tím, kdo nás bude soudit, a kdo bude lidi trestat v plamenech pekelných. Bůh totiţ, podle Nealeho Donalda Walsche, nemá zapotřebí nás trestat.
3.2.2 Vesmírní lidé Vesmírní lidé, někdy nazývaní také Vesmírní lidé světla, jsou hnutím, které lze zařadit do skupiny kontaktérů s mimozemšťany. Do podvědomí lidí se tato skupina dostává na konci 90. let dvacátého století. Její vznik se pojí s veřejným působením Ivana Bendy a Miloslavy Drskové, prvních dvou kontaktérů.69 Vesmírní lidé mají velice propracovanou síť webových stránek, kde jsou k nalezení všechny informace jak o jejich hnutí, tak o událostech, které nás čekají. Tyto stránky jsou totiţ plné obrázků a informačních letáků, několik z nich bude k nalezení v příloze této práce. Nejprve je třeba říci, kdo ţe jsou vlastně oni Vesmírní lidé sil světla. Jsou to bytosti plné lásky, dobra, moudrosti, harmonie a radosti. Ţijí ve vyšších dimenzích, lidově nazývaných jako nebesa, či ráj. Mnoho jejich vesmírných lodí se v současné době nachází blízko Země, aby pomohli lidstvu přesunout se do vyšší, 5. dimenze.70 Moţnost dostat se do vyšší dimenze ale vyţaduje splnit určitá očekávání. Jak se mohou lidé dostat do vyšší dimenze? Stačí poslouchat rady Prvotního stvořitele (Boha), být láskyplný, srdečný, milující dobro, správně se rozhodovat.71 Není to ale tak jednoduché. Náš svět se totiţ údajně topí v moři zel, nepravd a klamů, způsobených 68
Walsch, Hovory I, str, 50 KOTRČ, Jan. Dingir. Religionistický časopis o současné náboženské scéně. Č. 4, prosinec 1999. s 12 70 příloha č.1 71 příloha č.2 69
32
špatnými volbami lidí v doprovodu ještěrů z pekel. Naskýtá se další otázka, kdo jsou ještěři z pekel? Zde se dostávám trochu blíţe k teorii o konci světa podle Vesmírných lidí. Ještěři z pekel jsou negativní mimozemšťané, kteří se pokouší ovládat lidstvo na zemi takzvanou čipovou totalitou. Tito mimozemšťané nám mají přinést ţivot bez svobody a bez lásky.72 Budou nás ovládat pomocí čipů, které se do našich těl dostanou očkováním.73 Tyto čipy pak lidem budou bránit vykonávat činnosti nezbytné pro převibrování do 5. dimenze. V úvodu práce jsem se zmínila o planetě Nibiru a slíbila jsem, ţe o ní budu ještě dále hovořit. Tento čas nastal právě nyní. Planeta Nibiru je podle těchto lidí desátá planeta sluneční soustavy. Na jejím povrchu a pod ním ţije jedna miliarda negativních bytostí, které se neřídí kosmickými zákony a kteří nemají lásku. O její existenci ale většina lidí neví. Je to údajně proto, ţe Spojené státy americké mají s těmito bytostmi uzavřené negativní smlouvy a proto NASA tají její existenci. Perioda oběhu této planety má být 3 365 let a kaţdý třetí oběh má katastrofické, a však blíţe nespecifikované následky. K dalšímu katastrofickému oběhu, kdy se dráha planety Nibiru dostane nejblíţe ke slunci, má dojít v roce 2012.74 Tolik k představení tohoto hnutí. Ještě jednou zrekapituluji, ţe podle Bendy o náš svět pečují pozitivní mimozemšťané z různých planet a dimenzí. Jedná se především o Aštara Šerana a plejáďana Ptaaha a jejich vesmírné flotily. Skrze Bendu nám posílají různá poselství a připravují nás na budoucí události. Podle těchto mimozemšťanů se nás snaţí ovládat zlí mimozemšťané, takzvaní ještěři z pekel. Ti se nám snaţí zabránit ve vykonávání dobrých věcí, milosti a lásky, abychom nemohli převibrovat do oné páté dimenze. Zvláštní na učení těchto lidí je také představa o tom, kdo byl Jeţíš Kristus. Prvotní stvořitel všeho a všech vzal jedno z těl, vyrobených zlými mimozemšťany, aby jeho pomocí mohl přicházet k lidem, uvězněným v negativním stavu bytí. Tím, ţe si Jeţíš proţil ţivot stejně jako ostatní lidé, je mohl lépe přesvědčit o potřebě konvertování do
72
příloha č. 3 příloha č. 4 74 BENDA, Ivan. II. ROZHOVORY S POUČENÍM OD MÝCH PŘÁTEL Z VESMÍRU. 1998, str.84 73
33
pozitivního stavu bytí. Jeţíš si dokázal podrobit všechno zlo a tím vydláţdil cestu ostatním lidem, kteří se ho rozhodnou následovat.75 Postavu Jeţíše Krista zmiňuji, protoţe se jeho obraz vyskytuje na mnoha propagačních letácích, které hovoří o budoucím konci světa. Nyní ale k samotnému výkladu tohoto konce. Bylo jiţ řečeno, ţe se kolem naší země pohybují dvě skupiny mimozemšťanů, dobří a zlí. Zlí mimozemšťané se snaţí ovládnout lidi na Zemi pomocí čipů a zabránit jim tak jejich přechodu do vyššího stavu bytí. Ti hodní mimozemšťané se snaţí lid Země chránit. Pomocí různých poselství jim dává rady, jak se jednak vyhnout očipování, ale také, jak se správně chovat, aby byli schopni převibrovat do oné páté dimenze. Pravda, tento popis nepřipomíná ţádnou apokalypsu. Po podrobnějším zkoumání lze ale nalézt jisté analogie. Dobří mimozemšťané ty správné lidi přenesou k sobě, do nebes, kdeţto zbytek lidí pohltí peklo, které přinesou pekelní ještěři. Není zde jistá podobnost? Jistá podobnost tu je. A to přímo s biblickou, tedy v terminologii této práce ţidokřesťanskou, představou o konci světa. Na druhou stranu jsou zde i odlišnosti. Nyní bych na obojí ráda poukázala. Jak jsem jiţ naznačila, podobnost je jednak v terminologii, uţívané hnutím Vesmírných lidí. Dobří mimozemšťané ţijí v nebesích, nebo v ráji. Podle Bible vyvolení lidé budou přebývat s Bohem v království nebeském. Ti ostatní, kteří se nevydají správnou cestou skončí v pekle. Co je poněkud jiné, jsou představy andělů, které zde zastupují pozitivní mimozemšťané, někdy také nazývaní Andělé světla. Jejich opakem, tedy posly zla, jsou taktéţ mimozemšťané, podobní ještěrům. Také přechod do oněch nebes je poněkud jiný. Ţádné otevírání nebes a záře se nekoná, podle Vesmírných lidí se naše duše dostanou do jiného stavu bytí a budou odneseny ve vesmírných lodích. Za další podobnosti lze povaţovat postavy Boha, v tomto případě Stvořitele všeho a všech a Jeţíše Krista. Obzvláště v Jeţíšově postavě lze vidět podobnost s křesťanskou tradicí, i zde je totiţ Jeţíš tím, koho poslal Bůh, aby lidem ukázal správnou cestu. Na druhou stranu, hnutí vesmírných lidí absolutně odmítá představu Jeţíše Krista jako
75
příloha č. 5
34
Boha, ještě spolu Duchem svatým. Představa trojjediného Boha je podle nich ohavnost, krutost a směšnost. Rozděluje totiţ jedinečnost, harmonii a celistvost Jediného Nerozdělitelného Boha.76 Hnutí vesmírných lidí, jak se zdá, všeobecně nesouhlasí s interpretací nejen postavy Jeţíše, ale celé Bible, obzvláště pak Zjevení Janova. Respektive s jeho poselstvím. Jeho obsah a výklad byly totiţ nepochopeny a proto se prohlašují za falešné a zavádějící.77 Jediné a pravé je Nové zjevení Pána Jeţíše Krista, které v roce 1988 začal autorovi knihy údajně diktovat sám Jeţíš Kristus. To uţ bych ale moc zabíhala do teologie tohoto hnutí. Nyní se tedy vrátím zpět k představě konce světa. Hnutí vesmírných lidí také pracuje s pojmem Poslední soud. Poslední soud má několik podob. Podle těchto lidí je poslední soud jednak událost, která se neustále a cyklicky opakuje, a to ve všech vesmírech a ve všech existujících dimenzích. Kaţdá věc a kaţdý tvor prochází posledním soudem poté, co splnil svůj účel a to znamená, ţe projde celkovým hodnocením. Ţe toto hodnocení provede Jeţíš Kristus, na tom se vesmírní lidé s křesťany shodnou. Účelem tohoto posledního soudu je rovnováha mezi „pozitivním“ a „negativním“. Takový poslední soud má podobu masivních katastrof, například světové války, v menším měřítku pak leteckých nehod či nešťastných náhod.78 Tyto akty jsou většinou viděny jako něco negativního, protoţe nerovnováha je vţdy tvořena „negativním stavem“. 79 Je tady ale také další aspekt Posledního soudu, respektive, jeho jiná forma. Vše, co nepošlo z absolutního, myšleno pozitivního stavu, nemůţe trvat věčně. Ani negativní stav. Budu ho nyní nazývat zlem. Tudíţ vše zlé, negativní, včetně pekla, projde jednou zhodnocením, posledním soudem a jelikoţ se nenajde ţádná jeho uţitečnost, zanikne jednou pro vţdy. A pak uţ schází jen konečná volba těch, co jsou v pozitivním stavu bytí, těch, kteří znají pravdu, aby se s konečnou platností rozhodli pro opětování lásky Jeţíši Kristu.80
76
PETR, D. F. Nové zjevení Pána Jeţíše Krista. 1988. Dostupné z www : [http://www.vesmirnilide.cz/default_cz.htm], kap. 1, str.9 75 PETR, D. F. kap. 1, str. 1 78 PETR, D. F, kap 8, str. 4 79 PETR, D. F, kap 8, str. 5 80 PETR, D. F, kap 8, str. 6-7
35
Učení vesmírných lidí se zdá být sloţité a já jej nechci rozebírat a vysvětlovat dopodrobna. Jen jsem chtěla poukázat na to, ţe i toto hnutí pracuje s výrazem poslední soud, a je pro něj důleţitý. V knize Nové zjevení Pána Jeţíše Krista je mu věnována celá kapitola. Jeho význam je ale jiný, neţ jak jej známe z ţidokřesťanské tradice. Oba výklady, zde myslím křesťanský a výklad vesmírných lidí se shodují v tom, ţe soudcem je Jeţíš Kristus. Poslední soud je ale pro vesmírné lidi něco běţného, co se stále opakuje a slouţí k udrţení rovnováhy. Pro křesťany a také pro ţidy je to ale událost poslední. Troufám si tedy říci, ţe pro vesmírné lidi je poslední soud cosi, jako konec celého vesmíru, kdeţto konci světa tak, jak o něm hovořím v této práci, se spíše podobají události kolem třídění lidí a převibrovávání do jiných dimenzí. Kdy se všechny tyto události stanou, není zcela jasné. Od počátku svého působení hnutí Vesmírných lidí prorokovalo mnoho „konců“. Ţádný ale prozatím nepřišel. Hnutí Vesmírných lidí má tendenci data konce světa oddalovat, jak to u podobných hnutí bývá časté. V posledním dílu knihy Rozhovory s poučením od mých přátel z vesmíru lze nalézt poselství číslo 2677, které bylo přijato kontaktérem v roce 2006. Jmenuje je Píseň skřivánčí a je to poselství od plejáďana Ptaaha. V něm se praví: „Závěr všech dob se blíží, ETAPA NEGATIVNÍHO STAVU ve stvoření, Miliardy let trvání Se jednou pro vždy skončí.“81 Další indicií můţe být naznačení katastrofických událostí, které se mají stát v roce 2012 a které souvisejí s planetou Nibiru. Ţádné bliţší informace ale vesmírní lidé o konci světa, kromě toho, ţe přijde brzy, nepodávají.
3.2.3 Svědkové Jehovovi Jako třetí a poslední náboţenské hnutí jsem vybrala Náboţenskou společnost Svědkové Jehovovi. Jednak proto, ţe tato skupina proslula mnohými apokalyptickými zvěstmi. „Několika daty apokalyptickými událostí se v průběhu 20. století stali známí Svědkové
81
BENDA, Ivan. X. ROZHOVORY S POUČENÍM OD MÝCH PŘÍTEL Z VESMÍRU. 2006 s. 124
36
Jehovovi.“82 Za druhé z důvodu dříve stanovených kritérií výběru. Náboţenskou společnost Svědkové Jehovovi totiţ řadím do mnou zvolené kategorie hnutí, která vycházejí výhradně z ţidokřesťanské tradice. Mimo jiné se mi toto hnutí zdá důleţité, protoţe Náboţenská společnost Svědkové Jehovovi (dále jen svědkové Jehovovi) je jednou z oficiálně uznávaných církví v České republice.
Nejprve bych chtěla Náboţenskou společnost Svědkové Jehovovi představit, říci něco o jejich historii, teologii a nakonec budu hovořit o jejich pohledu na konec světa. Biblické citace v této kapitole budou čerpány z knihy Svaté písmo – Překlad nového světa, tedy z Bible svědků Jehovových, v případě porovnávání budou tyto citace porovnávány s citacemi z Českého ekumenického překladu Bible. Jako výkladovou knihu jsem zvolila knihu Za novými světy; Průvodce sektami a novými náboženstvími od pana Enrotha a kolektivu. Je třeba ale poukázat na to, ţe v religionistických kruzích bývá tento autor občas označován jako neobjektivní a ne vţdy spolehlivý.83 Informace, které budou předkládány v této kapitole, jsou ale všeobecné povahy a budou pouţívány co nejobjektivněji. Vznik tohoto hnutí se váţe k osobě Charlese Taze Russela, který byl zprvu ovlivněn adventistickým hnutím, které zaloţil William Miller. Ten věřil, ţe v Bibli objevil datum druhého Kristova příchodu na zem. Toto datum bylo nejprve stanoveno na roky 18431844, později se toto datum změnilo na rok 1874. Rok 1914 byl poté stanoven úsvitem zlatého věku. V roce 1879 začal Russel z vlastních peněz vydávat časopis „Zion´s Watch Tower“. V roce 1884 pak pojmenoval svou skupinu Watch Tower Bible and Tract Society- Biblická a traktátní společnost Stráţná věţ. Po Russelově smrti v roce 1916 se stal prezidentem společnosti Joseph F. Rutherford. Ten v mnoha ohledech změnil biblické výklady a tím způsobil, ţe se od jeho společnosti oddělily určité skupiny. Joseph Rutherford také dal skupině jméno svědkové Jehovovi.84 V pořadí čtvrtým prezidentem společnosti svědků Jehovových byl Frederick W. Franz, který ji provedl jednou z jejích nevětších krizí, a to kdyţ se nesplnil předpovídaný
82
Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a jak jim porozumět. s. 128 ŠTAMPACH, Ivan O. Poznámka z konzultace, 22.4.2012 81 ENROTH, Ronald a další. Za novými světy. Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha. 1 vydání. EELAC. 1994. s. 88-89 83
37
konec světa v roce 1975. Mnoho členů se v tomto období zbavilo veškerého majetku, aby se mohli věnovat podomní sluţbě, za to byli vedením skupiny chváleni, jakoţto za dobrý způsob jak strávit poslední dny zbývající do konce světa.85 Tolik o historii tohoto hnutí. Nyní bych se chtěla zaměřit na teologii této skupiny. Svědkové Jehovovi jsou skupina, která vychází primárně z křesťanství, tedy i z Bible. Společnost v roce 1961 vydává Písmo svaté - Překlad nového světa. Na základě své „Bible“ se svědkové Jehovovi snaţí prezentovat některá tvrzení, která se místy liší od českého ekumenického překladu. Tím se dostávám k teologii svědků Jehovových. V tomto odstavci chci poukázat na několik základních odlišností v dogmatech, ve nichţ se svědkové Jehovovi liší od křesťanství a které, jak doufám, pomohou lépe pochopit eschatologii této skupiny. Některé odlišnosti se vyskytují i u jiných církví, nejsou výsadou svědků Jehovových. Nyní tedy několik základních odlišností v bodech. a) Popření Trojice – podle Stráţné věţe je trojjediný Bůh „sloţitý, zrůdně vypadající, trojhlavý Bůh a je jednoznačné, ţe jeho původcem je Satan. b) Popření Ducha svatého jako osoby c) Popření Kristova boţství - Jeţíš je podle učení svědků Jehovových nebyl Bůh, nýbrţ jen existoval v Boţí podobě. d) Popření viditelného Jeţíšova návratu - tvrzení, ţe Jeţíšovo vzkříšení bylo jen duchovní, umoţňuje vznik nauky o neviditelném druhém příchodu. To také umoţňuje tvrzení, ţe Jeţíš uţ se vlastně podruhé vrátil. Podle tvrzení v roce 1874, později se toto datum změnilo na rok 1914. e) Popření pekla - odmítnutí pekla jako věčného trestu. f) Omezení nebe - učení svědků Jehovových limituje počet lidí, kteří se mohou dostat do království nebeského, na 144 000 věřících. To je mnohokrát méně, neţ je počet věřících, a tak většina věří, ţe bude věčnost trávit na zemi.86 Toto jsou základní odlišnosti mezi učením svědků Jehovových a učením křesťanů. Popírání trojjedinosti Boha uţ jsme si mohli všimnout u Vesmírných lidí. Popírání 85 86
Enroth, s. 90 Enroth, s. 95
38
trojjedinosti ovšem není nic neobvyklého, vzhledem k tomu, ţe tato látka se objevuje čistě jen v křesťanském učení. Jak judaismus, tak islám s představou trojjedinosti Boha nesouhlasí. Zde tedy lze vidět rozdíl mezi Náboţenskou společností Svědkové Jehovovi a křesťanstvím, ale na druhou stranu lze vidět podobnost mezi tímto hnutím a judaismem. Druhý a třetí bod uţ jsou jen rozvinutím prvního bodu a myslím, ţe pro potřeby této práce není nutné je dále rozvádět. Poslední body se zdají být pro výklad eschatologie hnutí důleţité. Popření viditelného Jeţíšova návratu, jak jiţ bylo řečeno, umoţňuje tvrzení, ţe se Jeţíš vlastně uţ vrátil. V popření pekla a omezení nebe se bude učení tohoto náboţenského hnutí značně lišit od učení ţidokřesťanské tradice, ač z ní vychází. Nyní tedy přikročím k výkladu konce světa. Pokud hovoří o posledních událostech na zemi, hovoří svědkové Jehovovi často o Armagedonu. Má to svůj původ v Bibli. Pokud vzpomene na výklad Janova zjevení, konkrétně na události vylití šesté nádoby Boţího hněvu, vzpomeneme si, ţe vylití této nádoby způsobí vyschnutí řeky Eufrat. Satan vyšle posly, aby shromáţdil krále země k boji. Místo, kde se mají shromáţdit, se jmenuje Harmagedon.87 Svědkové Jehovovi se v jednom čísle svého časopisu Stráţná věţ (únor, 2012) pokoušejí vysvětlit, co se při Armagedonu stane. Pracují se třemi variantami Amragedonu a vysvětlují jejich pro a proti. První teorií je, ţe Armagedon je katastrofa způsobená lidmi. Vycházejí z toho, ţe lidé nazvali Armagedonem například První a Druhou světovou válku. Strach z atomové války zase lidé nazývají strachem z termonukleárního Armagedonu a znečišťování země zase nazývají klimatickým Armagedonem.88 Proto tedy teorie o katastrofě, způsobené lidmi. Stráţná věţ tuto teorii odmítá a zdůvodňuje to podle Bible následovně. Bůh nestvořil zemi nadarmo, stvořil ji proto, aby byla obývána.89 Naopak, Bůh Jehova zničí ty, kdo ničí zemi90.
87
Zj, 16,16 Stráţná věţ,str. 4 89 Izajáš 45:18, Překlad Nového světa, dále PNS 90 Zjevení 11:18, PNS 88
39
Další teorií je, ţe Armagedon je přírodní katastrofa. Opět se odvolávají na to, jak lidé označují tyto přírodní katastrofy, například události na Haiti v roce 2010. Tyto události byly lidmi nazvány Armagedon na Haiti. Dále hovoří o tom, ţe lidé nazývají Armagedonem například případné sráţky země s jinou planetou, či s některým astronomickým tělesem.91 I tuto teorii ale svědkové Jehovovi odmítají. Při Armagedonu totiţ nebudou zničení nevinní lidé, jen ti ničemní. Argumentují opět citací z Bible. „…a ničemný již nebude; a jistě budeš věnovat pozornost jeho místu, a on nebude.“92. Třetí a poslední teorií je ta, ţe při Armagedonu Bůh zničí zemi. Svědkové Jehovovi se odvolávají na průzkum ústavu Princeton Survey Research Associates, z něhoţ vyplynulo, ţe 40% dotázaných věří, ţe země bude zničena při „armagedonské bitvě“.93 Z této teorie podle svědků Jehovových vyplývá, ţe lidé nebyli stvořeni tak, aby ţili věčně, stejně jako země nemá existovat navţdy.94 Bible na to konto praví: „Založil zemi (Bůh) na jejích stanovených místech, nebude připravena k potácení na neurčitý čas nebo navždy.“95, „Důkladně jsi upevnil zemi, aby zůstala stát“
96
a „Spravedliví budou
vlastnit zemi a budou na ni přebývat navždy“97. Z těchto citací je jasné, co si o tomto tvrzení svědkové Jehovovi myslí. Lze usoudit, ţe svědkové Jehovovi věří, ţe Armagedon bude událost v rukou Boha, ale nebude při něm zničena celá planeta. Tolik tedy ke třem teoriím, o kterých mluví Stráţná věţ. Dále v tomto časopisu lze najít další články, které se zabývají tím, co se při Armagedonu stane a kdy to bude. Tím se budu zabývat v několika následujících odstavcích. Jednou z otázek, kterou si svědkové Jehovovi pokládají, je, kdo armagedonskou válku začne. Ujišťují nás, ţe válka nezačne útokem ze strany Boha, Bůh se do ní pouze vloţí proto, aby ochránil dobré lidi před těmi zlými. Tuto válku začnou světoví vůdci, kteří 91
Stráţná věţ, str. 4 Ţalm 37:10, PNS 93 Stráţná věţ, str. 4 94 Stráţná věţ, str. 4-5 95 Ţalm 104:5, PNS 96 Ţalm 119:90 PNS 97 Ţalm 37:29, PNS 92
40
jsou v Bibli označováni jako „králové celé obydlené země“, a které stejně jako loutkař své loutky ovládá Satan. Tato tvrzení také dokládají biblickými verši 98. Bůh se do této války vloţí, jak jiţ bylo řečeno, aby ochránil nevinné a dobré lidi. Protoţe Bible učí, aby sluţebníci Jehovovi milovali i své nepřátele a ţe nezvednou proti nim zbraň.99 Dále si svědkové Jehovovi pokládají otázku, co tento konflikt, tato armagednoská válka přinese. Dojde prý k záchraně milionu lidských ţivotů a na zemi nastane pokojné období. Tito lidé se pak budou podílet na obnově ráje na zemi a tím se splní Boţí původní záměr.100 Uţ zde si lze všimnout jistých nesrovnalostí s ţidokřesťanskou tradicí, s jejich porovnáním ale ještě chvíli počkám. Nyní chci hovořit o tom, kdy podle svědků Jehovových Armagedon začne. I touto otázkou se toto číslo Stráţné věţe zaobírá a výsledky jejich výzkumu jsou zajímavé. Armagedon totiţ, podle nich, uţ pomalu začíná. Podle Stráţné věţe lze určit, kdy Armagedon začne podle toho, jaké Biblí očekávané události se jiţ staly, nebo se právě dějí a ke kterým má ještě dojít. „Scéna pro armagedonskou válku je připravena.“101 Události, které se jiţ dějí, charakterizují Svědkové Jehovovi následovně. V Bibli se Jeţíšovi učedníci svého mistra ptali, jak poznají, ţe začal „závěr systému věcí“. On jim odpovídá, ţe to bude v době, kdy „Povstane totiž národ proti národu a království proti království a bude nedostatek potravy a zemětřesení na jednom místě za druhým. To všechno je počátek tísnivých bolestivých křečí.“
102
Na to Stráţná věţ reaguje otázkou,
zdali tento text nepopisuje současné poměry.103
98
Zjevení 16:13, 14; 19:17, 18, PNS Micheáš 4:1-3; Matouš 5:4, PNS 100 Stráţná věţ, PRAVDA O ARMAGEDONU, s. 5-7 101 Stráţná věţ, str. 8 102 Matouš 24:3-8, PNS 103 Stráţná věţ, KDY ARMAGEDONSKÁ VÁLKA ZAČNE? s. 8-9 99
41
Dále je v Bibli řečeno, ţe v této době bude mít Satan velký hněv.104 I zde Stráţná věţ pokládá otázku, jestli se čtenářům nezdá, ţe nyní mezi lidmi panuje atmosféra plná zloby a násilí.105 Je zde ještě jedna událost, ke které nyní dochází. Jeţíš totiţ řekl svým učedníkům: „A tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“106. Podle Stráţné věţe jsou to právě Svědkové Jehovovi, kteří kaţdou dobrou zprávu o Boţím Království šíří ve 235 zemích a jejich publikace Stráţná věţ a Probuďte se! jsou zdaleka nejrozšiřovanější periodika na světě.107 Toto jsou události, které se jiţ staly, nebo se dějí. Pak jsou zde ale ještě události, ke kterým teprve dojde. Jsou to následující tři proroctví. První proroctví. Podle svědků Jehovových Bible jasně říká, ţe političtí představitelé budou hovořit o míru a bezpečnosti, budou si myslet, ţe mají mír a bezpečnost na dosah, ve skutečnosti ale přijdou události, které nebudou mít s mírem nic společného.108
Druhé proroctví je část Zjevení Janova, konkrétně vidění o divokém zvířeti a ţeně, která na něm jede. Zvíře podle Svědků Jehovových symbolizuje vlády světa, ţena, která na něm jede, symbolizuje falešná náboţenství. Ve Zjevení zvíře ţenu zpustoší, obnaţí a seţere.109 To je údajně symbolika toho, ţe vlády zasáhnou proti náboţenským organizacím, coţ má být druhá očekávaná událost. Poslední událostí je pak samotná armagedonská bitva, kdy Satan shromáţdí politické a vojenské sloţky, aby zaútočily na ty, kdo uctívají Boha Jehovu.110
104
Zjevení 12:7-12, PNS Stráţná věţ, KDY ARMAGEDONSKÁ VÁLKA ZAČNE? s. 8-9 106 Matouš, 24:14, PNS 107 Stráţná věţ, KDY ARMAGEDONSKÁ VÁLKA ZAČNE? s. 8-9 108 Stráţná věţ, KDY ARMAGEDONSKÁ VÁLKA ZAČNE? s. 8-9, 1. Tesaloničanům 5:1-3,PNS 109 Zjevení 17:16, PNS 110 Stráţná věţ, str. 9 105
42
Tolik k výkladu konce světa, v tomto případě Armagedonu podle svědků Jehovových. Nyní zbývá tento výklad porovnat s ţidokřesťanskou tradicí. Myslím, ţe mnoho odlišností vyplývá z faktu, ţe svědkové Jehovovi si vytvořili svůj vlastní překlad Bible, kde právě vinou překladu můţe dojít k zásadním rozdílům v chápání očekávání událostí. Na to, abych vystihla všechny změny, by bylo nutné představit kompletně celou knihu Svaté Písmo - překlad Nového světa. Na to ovšem v této práci není dostatek prostoru. Proto se budu drţet hlavně výše zmíněných dogmat Svědků Jehovových a případně konkrétních citací, pouţitých v této práci. Z porovnání křesťanství a hnutí svědků Jehovových vyplývá několik zásadních rozdílů. Tím prvním se jeví být představa křesťanského nebe, či Boţího království, kam se po konečné armagedonské bitvě uchýlí ti, kdo zůstali věrní Bohu a představa pekla pro ty, kdo Bohu věrni nezůstali. Jak jsem řekla výše, dvěma z Jehovistických dogmat jsou popření pekla a omezení nebe. Je pravdou, ţe ve výkladu Armagedonu a konce světa jsem nenarazila ani na jednu zmínku o peklu ani nebi. Jediným odkazem na to, co se bude dít po armagedonské bitvě je to, ţe ti, kdo věří ve správného boha, v tomto případě boha Jehovu, se budou podílet na obnově ráje na zemi a budou zde ţít na věky. Zde je tedy první odlišnost. Porovnáme-li tvrzení svědků Jehovových, ţe při Armagedonu ani po něm nedojde ke zničení země, narazíme na další odlišnost, zde se starozákonním výkladem. V knize Izajáš se píše: „Hle, Hospodin vyplení zemi a zpustoší ji, rozvrátí její tvářnost a rozpráší její obyvatele… Země se rozlomí, země se rozkymácí, země se rozpadne. Země se rozvrávorá, bude jak opilec, bude se zmítat jako budka. Dolehne na ni její nevěrnost, i padne a už nepovstane.“ 111 I zde se tedy vyskytují odlišnosti. Další odlišnosti vyplývají uţ spíše z teologie svědků Jehovových. Například z faktu, ţe Jeţíš Kristus jimi nebyl uznán jako Bůh, můţeme se jen dohadovat, jaká bude jeho role v ráji na zemi. Na druhou stranu, vzhledem k faktu, ţe toto hnutí vychází z křesťanství a tudíţ i z Bible, ač z vlastního překladu, mnoho událostí zůstává stejných, nebo alespoň
111
Iz, 24, 1-20
43
podobných. Například popis událostí, které budou předcházet poslední bitvě dobra se zlem, vůbec fakt, ţe k této bitvě dojde a tak, podobně zůstávají stejné, nebo alespoň, znovu opakuji, alespoň podobné. Je tu ale jiná podobnost, a to nikoliv s ţidokřesťanskou tradicí, nýbrţ s Vesmírnými lidmi. Podle obou těchto hnutí se konečné události odehrají jiţ brzy. 3.2.4 Další hnutí V druhé části práce jsem stanovila, ţe pro příklad výkladů konce světa novodobých náboţenských hnutí vyberu tři představitele těchto hnutí. Jako představitele směru New Age jsem vybrala Nealeho Donalda Walsche a představila jedno z hnutí, které si z jeho knih bere inspiraci - Humanity´s Team. Z kontaktérů s mimozemšťany uvádím hnutí Vesmírných lidí, kteří v této práci zároveň zastávají roli představitele takzvaných ufologických náboţenství. Za hnutí vycházející z ţidokřesťanské tradice pak povaţuji hnutí svědků Jehovových. Je ale důleţité poukázat na fakt, ţe tyto tři směry, které jsem si vybrala, nejsou zdaleka jediné, které mají své představy o konci světa. Prakticky všechna hnutí, v některých případech uţ i standardní církve, vycházející z křesťanství, mají nějakou svou eschatologii. Jedná-li se o církve vycházející čistě z křesťanského učení, je jejich představa většinou stejná, jako právě u křesťanství. Upozorňuji, ţe většinou. Výjimkou, potvrzující pravidlo, jsou jiţ výše zmiňovaní Svědkové Jehovovi. Jako příklady dalších hnutí a církví mohu uvést například Mormony, či Adventisty sedmého dne. Adventisté věří, ţe smrt je jen doba nevědomí, ţe spravedliví mrtví budou vzkříšeni. Po tisícileté říši, tj. v době mezi prvním a druhým Kristovým příchodem, budou všichni spravedliví ţít v nové zemi, kde budou přebývat s Bohem.112 Tato informace se prakticky shoduje s učením Bible. Je zde ale jedna zmínka, která tento výklad opět odlišuje a to tvrzení, ţe: „Naplnění většiny proroctví a současný stav světa naznačují, že Kristův příchod je blízko.“.113 Toto tvrzení rázem posouvá tuto církev jiným směrem.
112
Církev adventistů sedmého dne. Společenství Bible - inspirovaného Božího slova. 2006, [cit. 2012-0331]. Dostupné z www: [http://www.casd.cz/index.php?a=cat.16], body 26-28 113 Církev adventistů sedmého dne. Společenství Bible - inspirovaného Boţího slova, bod 25
44
Existuje také celá řada takzvaných ufologických náboţenství, které nějakým způsobem pracují s koncem světa. Jedná se většinou o konspirační teorie o ovládnutí všech lidí na zemi. Jedním z nich můţe být například teorie, ţe se mimozemšťané snaţí ovládnout lid Země pomocí takzvaných „chemtrails“, čili chemikáliemi vypouštěnými do ovzduší pomocí kondenzačních čar za letadly.114 Co se týká hnutí New Age, zde si troufám tvrdit: platí pravidlo, ţe co jednotlivé hnutí, to jiný pohled na konec světa. Jen hnutí, vycházejících z knih Hovory s Bohem je velké mnoţství. A je mnoho dalších, která si berou inspiraci jinde. Myslím, ţe jejich rozličnost je způsobená tím, ţe transformace můţe být jednak individuální, tedy transformace člověka jako jednotlivce, po které můţe následovat transformace celé společnosti. Proto není moţné shrnout výklady všech hnutí vycházející z New Age jako celek. Cílem této kapitoly bylo zdůraznění faktu, ţe tři výše jmenovaná hnutí nejsou zdaleka jediná, která se koncem světa zabývají. V následující kapitole chci poukázat na případy, kdy můţe prorokování konce světa být nebezpečné. 3. 3 Nebezpečí spojená s hlásáním konce světa Při psaní této práce mě napadla myšlenka, zda není v někdy očekávání konce světa nebezpečné. V některých případech nepochybně ano. Stačí se podívat trochu do minulosti. Nutno ovšem podotknout, ţe některé organizace, o kterých budu v následující kapitole hovořit, mohou být někdy povaţovány za sekty. To znamená, ţe nesou určité znaky sektářství, jako jsou například absence svobodného myšlení a rozhodování, autorita zakladatele, či koncentrace moci v rukou vedení skupiny.115 Je ale důleţité, ţe všechny organizace jsou typické právě pro své hlásání blíţící se apokalypsy. Jednou z nejznámějších skupin, hlásajících konec světa byli Davidiáni. Jejich jméno je ve společnosti známé, mimo jiné ve spojení s událostmi, které se odehráli na ranči Apokalypsa. Davidiáni byli náboţenské hnutí, které vzniklo v roce 1992, oddělením od Církve adventistů sedmého dne.116 Jednou z vůdčích osobností této skupiny byl Vernon 114
Vojtíšek, přednáška Očekávání spojená s rokem 2012. Přijde konec světa?, 28.2.2012, Právnická fakulta UK 115 Vojtíšek, Náboţenství a sekty v České republice, s 5. 116 Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a kolektivní násilí. 1. vydání. Brno: L. Marek, 2009. s. 91
45
Wayne Howell. Howell, který si později změnil jméno na David Koresh, byl zastáncem názoru, ţe se blíţí konec světa. Zabýval se výklady Bible, obzvláště Zjevení Janova, konkrétně pasáţí o sedmi pečetích. Sám sebe povaţoval za posledního proroka, posledního z andělů s polnicemi a tvrdil, ţe v roce 1995 vypukne armagedonská bitva mezi Izraelem a Organizací spojených národů.117 Koresh ţil spolu se svým společenstvím, které čítalo při konečných událostech 42 muţů, 46 ţen a 43 dětí, v usedlosti, kterou nazval Apokalypsa.118 Jeho organizace se stala podezřelou. Podnětem pro to byla jednak kritika odpůrců, za druhé z obavy z podmínek, ve kterých na ranči ţily děti.119 Koresh toto podezření vycítil a začal se cítit ohroţen ze strany Babyloňanů, světa vzdorujícího Bohu. Proto začal Koresh ranč zásobovat nejen potravinami, ale také zbraněmi. Shromaţďování zbraní poté dalo podnět k zastavení nelegální činnosti na ranči.120 Úřad pro záleţitosti alkoholu, tabáku a střelných zbraní spolu s FBI obléhal ranč Apokalypsa od 28.února aţ do 19.dubna 1993, kdy došlo k jeho vyvrcholení této akce. Jeden a půl měsíce dlouhé obléhání a vyjednávání k ničemu nevedlo. Obléhající na ranč zaútočili tanky a slzným plynem. Po útoku se objevilo několik ohnisek poţáru, došlo ke střelbě.121 Při tomto poţáru zemřelo 74 lidí, někteří střelnými zbraněmi, v některých případech se jednalo o sebevraţdu.122 Pro účely této práce je nutné poukázat na fakt, ţe Koresh se povaţoval za proroka anděla, hlásal blíţící se konec světa. V Současném stavu světa viděl události páté pečetě (viz kapitola Zjevení Janovo).123 Události, které se odehrávaly v době posledního útoku Koreshe jen utvrzovaly v tom, ţe obyvatelé ranče jsou účastni apokalyptické bitvy.124 Konečný stav sporu tohoto hnutí a Spojených států amerických je 74 mrtvých. Nechci se zde zabývat tím, na čí straně je vina, jen chci poukázat na to, ţe i takto můţe dopadnout přehnaná víra v konec světa.
117
Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a kolektivní násilí. 1. vydání. Brno: L. Marek, 2009. s. 98 Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a kolektivní násilí. 1. vydání. Brno: L. Marek, 2009. s. 103 119 Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a kolektivní násilí. 1. vydání. Brno: L. Marek, 2009. s. 105 120 Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a kolektivní násilí. 1. vydání. Brno: L. Marek, 2009. s 102 121 Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a kolektivní násilí. 1. vydání. Brno: L. Marek, 2009. s 106 122 Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a kolektivní násilí. 1. vydání. Brno: L. Marek, 2009. s. 107 123 Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a kolektivní násilí. 1. vydání. Brno: L. Marek, 2009. s . 98 124 Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a kolektivní násilí. 1. vydání. Brno: L. Marek, 2009. s. 104 118
46
Davidiáni nejsou ale jediným hnutím, které má kvůli svým apokalyptickým očekáváním „na kontě“ mnoho mrtvých. I kdyţ v tomto případě jsou na vině spíše americké ozbrojené síly. Další takovou skupinou je například Nebeská brána. Hnutí, které věřilo, ţe jejich dva vůdci jsou bibličtí prorokové a ţe spolu s nimi budou na kosmické lodi vzati na „příští úroveň“. Na příští úroveň měli členy Nebeské brány přenést mimozemšťané, síly zla zde zastupovali Luciferáni, také mimozemšťané, ale nepřátelští.125 Svět byl vůdci Nebeské brány přirovnáván k zahradě, kde byla vysazena semena. Jejich úrodu měl sklidit Jeţíš, tehdy ale ještě plody nebyly zralé.126 Celá Země byla pak odsouzena k „zorání“ a „nové sadbě“. K oné metaforické sklizni bylo určeno datum 22. března 1997, tedy v době těsného průletu Hale-Boppovy komety kolem Země. Jako potvrzení
tomuto
datu
slouţilo
tvrzení,
ţe
se
kolem
komety
pohybuje
neidentifikovatelné těleso. Podle Nebeské brány jím mohla být vesmírná loď.127 Očekávání přenesení do příští úrovně vyvrcholilo hromadnou sebevraţdou barbituráty, kterými se otrávilo 39 lidí. Vedle jejich těl byla nalezena zavazadla s oblečením, v kapsách uniforem byly připravené peníze.128 Nebeská brána je tedy další ukázkou toho, kam aţ můţe zajít hlásání brzkého konce světa. Stačili dva lidé, kteří o sobě tvrdili, ţe jsou proroky, o kterých se mluví v Bibli a tvrzení, ţe konec je velmi blízko. Ţe mimozemšťané je vysvobodí ze spárů zla, tedy zlých mimozemšťanů a ţe Země bude zničena. Zemřelo 39 lidí. Mohla bych ještě pokračovat. Myslím, ale, ţe svůj účel, zdůraznění moţného nebezpečí, hrozícího z víry v brzký konec, představení těchto dvou hnutí splnilo. Nechci tím ovšem říci, ţe kaţdé očekávání konce světa musí dopadnout podobným způsobem. To opravdu ne. Jen chci poukázat na to, ţe je to jedna z moţností. Jelikoţ je cílem této práce komparace výkladů konce světa novodobých náboţenských hnutí s výklady ţidokřesťanské tradice, zbývá tedy tato dvě hnutí také porovnat. V případě Davidiánů byla představa konce světa čistě biblické podoby. Události Janova 125
Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a kolektivní násilí. 1. vydání. Brno: L. Marek, 2009. s. 161 Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a kolektivní násilí. 1. vydání. Brno: L. Marek, 2009. s. 154 127 Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a kolektivní násilí. 1. vydání. Brno: L. Marek, 2009. s .165 128 Vojtíšek. Nová náboţenská hnutí a kolektivní násilí. 1. vydání. Brno: L. Marek, 2009. s. 168 126
47
zjevení uţ se podle jejích členů odehrávaly a mocnosti zla zde na rozdíl od samotného satana zastupovala Organizace spojených národů, potaţmo celý „nevěřící svět“. Prorokem těchto událostí, andělem a také mesiášem byla postava Davida Koreshe. Představy Nebeské brány se velice podobají učení Vesmírných lidí, o kterých jsem v práci uţ hovořila. Představa hodných mimozemšťanů, kteří „vyvolené“ přenesou do jiné dimenze a zachrání před nepřátelskými mimozemšťany, kteří představují Satana, se od představ ţidokřesťanské tradice liší uţ podstatně více. Je zde ale podobnost a to například v postavě Jeţíše Krista, který měl tento úkol vykonat, ale lidstvo ještě nebylo připraveno. Zde bych skončila s představováním jednotlivých nových náboţenských hnutí a s výklady jejich představ o konci světa. Končím tímto i jejich srovnávání s ţidokřesťanskou tradicí. Nyní uţ jen zbývá představit výsledky této práce.
48
Závěr V závěru své práce bych nejprve ráda zrekapitulovala cíl, který jsem si na jejím začítku stanovila. Cílem této práce byla komparace. Porovnání výkladů konce světa v ţidokřesťanské tradici a výkladů konce světa současných náboţenských směrů. Cílem bylo tyto dvě skupiny porovnat. Porovnat současnost s minulostí, tradici s novotou a poukázat na rozdíly a podobnosti. Myslím, ţe během samotného výzkumu i psaní této práce jsem se tohoto cíle pevně drţela a podařilo se mi jej naplnit. V jistém bodě jsem ho moţná i lehce překročila a to v tom smyslu, ţe jsem místy zpracovávala porovnání také jednotlivých novodobých náboţenských hnutí v těch oblastech, kde jsem viděla podobnosti. Důvodem k tomu byl můj úsudek, ţe je to pro mou práci důleţité na tyto podobnosti poukázat. Výsledkům výzkumu, tedy jednotlivým komparacím a nalezení podobností a rozdílů, jsem se věnovala v kaţdé kapitole druhé části práce, a to po představení výkladu konce světa kaţdého z výše jmenovaných náboţenských směrů. Nyní bych je ale ráda ještě jednou zopakovala. Jako zástupce mnou určené skupiny hnutí, která vycházejí z New age jsem si zvolila Humanity´s Team, a to hlavně kvůli jejich odvolávání se na literaturu Walsche. Porovnání jeho výkladu konce světa s ţidokřesťanskou tradicí přineslo jak podobnosti, tak odlišnosti. Podobnostmi jsou uţ jen postava samotného Boha, a pak také existence pekla. Samotná představa pekla uţ se ale od biblického pekla liší. Peklem podle Walsche je ţivot v nečinnosti. Ţivot v nesouladu s tím, co sami chceme. Peklo není místo, kam nás pošle Bůh při posledním soudu. Bůh zde vlastně ani nezastává roli soudce. Není co ani koho soudit, protoţe vše je předem určeno a záleţí jen na lidech, co si oni sami zvolí. V tomto bodě se viditelně odráţí hlavní myšlenka New Age, a to transformace člověka. Kontaktéři s mimozemšťany a hnutí Vesmírných lidí, potaţmo i okrajově zmíněné hnutí Nebeská brána, mají zase jinou představu konce. A i ta jejich má své shody a odlišnosti s biblickou tradicí. Je zde dobro a zlo. Je zde Bůh a ďábel. Ovšem v tomto případě jsou obojí bytosti z jiné planety, či dimenze. Příklon k dobru, nazývejme ho Bohem, nám zaručí pobyt v místech, kde budeme v jeho společnosti a kde uţ nebude zlo. Zde vidím 49
podobnost s nebeským královstvím. Naopak ţivot v odklonu od Boha nám přinese nevědomost, kterou způsobí ovládání ze strany zlých bytostí, tedy ďábla. Konec světa pro Vesmírné lidi znamená ţivot pod nadvládou zla, pro Nebeskou bránu konec světa představoval tu samou představu, ovšem završenou zničením Země a její obnovou. Další podobnost je v osobě Jeţíše Krista. Odlišností v tomto případě, je představa Jeţíše jako nástroje. Nástroje (doslova zfabrikované tělo) pro hlásání správné cesty a také zavrhnutí jeho boţskosti. Podobnost je i v literatuře. Vesmírní lidé sice zavrhli knihu Zjevení Janovo, sami ale podobnou knihu napsali. Více o odmítnutí Janova zjevení se lze dočíst výše. Za další podobnost lze také povaţovat aspekt brzkého příchodu konce světa. Jako poslední jsou zde Svědkové Jehovovi a v menší míře jim podobné hnutí Davidiánů, jakoţto hnutí vycházející z ţidokřesťanské tradice. Zde se jeví být více podobností, neţ u předchozích dvou skupin. Důvod je prostý. Stejný základ. Tato hnutí v podstatě věří tomu samému jako křesťané. Jen trochu jinak. Je zde Bůh, je zde ďábel. Blíţí se apokalypsa, konec všeho. Země bude více či méně zničena. Lidé, kteří věří ve správného a jediného Boha budou vzati na milost a ţít v království nebeském navěky. Ostatní budou zatraceni, odsouzeni k peklu a utrpení. Vzhledem k faktu, ţe vycházejí ze stejných základů, pouţívají obě skupiny, nyní mám na mysli Svědky Jehovovy a Křesťany, obdobnou, či stejnou terminologii. Odlišnosti jsou pak jen drobnějšího rázu. Například představa království nebeského je pro svědky Jehovovy představa ţivota stále na zemi a nikoli někde jinde. Dojde jen k „odstranění“ všeho špatného. Také co se týká zničení země, jak jiţ bylo vysvětleno výše, nejsou názory úplně shodné. A ještě jedna odlišnost, která se zdá být jednou z nejdůleţitějších. Konec přijde brzy. Celkově tedy z výzkumu vyplývá, ţe v něčem si všechny výše jmenované směry podobné jsou. Všechny se přiklánějí k existenci dobra či zla v té či oné podobě. Mimozemšťanů, Boha a ďábla, či lásky a nevědomosti. Ti, kdo se vydají správnou cestou budou spaseni a budou přebývat v místech, kde jim bude na věky dobře. Nebesa, jiná dimenze, splynutí s vesmírem. V opačném případě budou zatraceni. Peklem, nevědomostí či nečinností. Je zde vţdy jeden Bůh, ten, který stojí na počátku všeho. Jednotlivé představy událostí či forem výše jmenovaných věcí jsou pak ale látkou odlišnou téměř v kaţdém hnutí jinak.
50
Je zde ještě jeden aspekt, který se vyskytoval u téměř všech výše jmenovaných nových hnutích s výjimkou učení Walsche. A to přesvědčení, ţe konec světa je jiţ velice, velice blízko. Během svého výzkumu jsem se dostala také do oblasti, která, jak se můţe na první pohled zdát s tématem moc nesouvisí. Je jím poslední kapitola Nebezpečí spojená s hlásáním konce světa. I toto je ale jeden z aspektů novodobých náboţenských hnutí a bylo důleţité na něj poukázat. Myslím ale, ţe by si toto téma zaslouţilo další a hlavně hlubší výzkum. Jak jsem zmínila v úvodu práce, je moţné komparaci výkladů konce světa novodobých náboţenských hnutí s ţidokřesťanskou tradicí vyuţít i v sociální práci, a to v souvislosti s mezináboţenským dialogem, který lze v tomto oboru vyuţít. Doufám, ţe tato práce poslouţí jako představení a lehký exkurz do tématu eschatologie novodobých náboţenských směrů a jejich podobností a odlišností k více tradičnímu náboţenskému směru a ţe také podnítí tento mezináboţenský dialog.
51
Seznam použité literatury: Bible, Český ekumenický překlad BENDA, Ivan. I. ROZHOVORY S POUČENÍM OD MÝCH PŘÁTEL Z VESMÍRU. 1998. Dostupné z www : [http://www.vesmirnilide.cz/default_cz.htm] BENDA, Ivan. X. ROZHOVORY S POUČENÍM OD MÝCH PŘÁTEL Z VESMÍRU. 2006. Dostupné z www : [http://www.vesmirnilide.cz/default_cz.htm] Církev adventistů sedmého dne. Společenství Bible - inspirovaného Božího slova. 2006, [cit. 2012-03-31]. Dostupné z www: [http://www.casd.cz/index.php?a=cat.16] DUS, Jan Amos. Proroctví a apokalypsy: Novozákonní apokryfy III. Vyšehrad. 2007, Praha. 563 stran. ISBN 978-80-7021-814-3 Dingir: Religionistický časopis o současné náboženské scéně. Č. 1, duben 2011, ISSN: 1212-1371 Dingir: Religionistický časopis o současné náboženské scéně. Č. 4, prosinec 1999, ISSN: 1212-1371 ENROTH, Ronald a další. Za novými světy: Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha. 1 vydání. EELAC. 1994. 186 stran. ISNB:80-85495-29-5 GIESEN, Hans. Kniha Zjevení apoštola Jana. Přel. J. Slabý. 1. vydání. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1999. 175 stran. ISBN: 80-7192-330-3 Harper, Douglas. Online etymology dictionary. [online]. 2012. [cit. 2012-02-26]. Dostupný z www : [http://www.etymonline.com/index.php?term=apocalypse&allowed_in_frame=0 ] Kolektiv autorů, Knihy tajemství a moudrosti III., Mimobiblické ţidovské spisy: Pseudoepigrafy. Vyšehrad. 1999, 236 stran. ISBN 80-7021-300-0 Kolektiv autorů. Starý zákon překlad s výkladem: svazek 13, Ezechiel – Daniel. Kalich. 1984, 347 stran. KREJČÍ, Jaroslav. Precesní cyklus a Platónský rok. 11.2.2010. [cit. 23.2.2012] Dostupný z www : [http://www.fenomen2012.net/esej/precese.htm] NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Kalich. Praha 1992, 2. vydání. Dostupný z www: [http://cb.cz/praha2/bib_slovnik_novotny.htm]
52
Propagační materiál. Dostupný z www : [http://www.vesmirnilide.cz/default_cz.htm] PETR, D. F. Nové zjevení Pána Jeţíše Krista. 1988. Dostupné z www : [http://www.vesmirnilide.cz/default_cz.htm] SCHEUCH, Richard. Průvodce apokalypsou. 1. vydání. Praha : Ústřední církevní nakladatelství. 1989. 212 stran. SLABÝ, Jindřich. Výklad vybraných míst Janova Zjevení. Evangelické nakladatelství. Jihlava. 1990. Starozákonní překladatelská komise. Výklady ke Starému zákonu IV. Karmelitánské nakladatelství. Kostelní Vydří. 1998, 870 str., ISBN 80-7192274-9 STINGL, Miroslav. 2012, Mayové, jejich civilizace a konec světa. 1. vydání. Brno: JOTA, 2011, 273 stran. ISBN: 978-90-7217-775-2 STRÁŢNÁ VĚŢ hlásající Jehovovo Království. 1. února 2012. Svaté Písmo – Překlad nového světa. Dostupné z www : [http://www.watchtower.org/b/bible/index.htm] VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboţenská hnutí a jak jim porozumět. 1. vydání. Praha : Beta Books. 2007. 210 str., ISBN978-80-86851-64-8 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboţenská hnutí a kolektivní násilí. 1. vydání. Brno: L. Marek, 2009. 460 stran. ISBN: 978-80-87127-21-6 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Náboţenství a sekty v České republice. [online]. Dostupné z www: [http://charlijen.net/wpcontent/uploads/N%C3%A1bo%C5%BEenstv%C3%AD_a_sekty_v_%C4%8C R.pdf] WALSCH, Neale Donald. Hovory s Bohem: Kniha 1, neobvyklý dialog. 1. vydání. Praha : PRAGMA, 1995. ISBN: 80-7205-490-2 WALSCH, Neale Donald. Hovory s Bohem: Kniha III, neobvyklý dialog. 1. vydání. Praha : PRAGMA, 1995. ISBN: 80-77205-699-9
53
Seznam příloh Příloha č. 1-5: Propagační materiál Vesmírných lidí světla, dostupný z www: http://www.vesmirnilide.cz/default_cz.htm Příloha č. 6: Obálka časopisu Stráţná věţ, únor 2012 Příloha č. 7: Představa vylití jedné z nádob Boţího hněvu, dostupný z www: http://www.jehovahs-witness.net/jw/friends/219918/1/Chemicals-buried-at-WT-FarmsWT-ruining-the-earth Příloha č. 8: portrét Nealeho Donalda Walsche, dostupný z www: http://www.nealedonaldwalsch.com/index.php?p=FAQs Příloha č. 9: mozaika Poslední soud, katedrála sv. Víta, dostupný z www: http://www.nealedonaldwalsch.com/index.php?p=FAQshttp://fotoatlas.cz Příloha č. 10: Poslední soud, Michelangelo Buonarotti, Sixtinská kaple, Vatikán, dostupný z www: http://teologietela.paulinky.cz/Teologie-tela/Sixtinska-kaple
54
Přílohy
Příloha č.1, Propagační materiál Vesmírných lidí světla
55
Příloha č. 2, Propagační materiál Vesmírných lidí světla
56
Příloha č. 3, Propagační materiál Vesmírných lidí světla
57
Příloha č. 4 Propagační materiál Vesmírných lidí světla
58
Příloha č. 5, Propagační materiál Vesmírných lidí světla
59
Příloha č. 6, Obálka časopisu Stráţná věţ
Příloha č. 7, Představa vylití jedné z nádob Boţího hněvu.
60
Příloha č. 8, Neale Donald Walch
Příloha č. 9, mozaika Poslední soud, katedrála sv. Víta
61
Příloha č. 10, Poslední soud, Michelangelo Buonarotti
62
