a st edovïk mystika rozöì enè V Y D N Õ Uspo dal Jan Sokol VYäEHRAD Prodáno na zákazníkovi

a st¯edovÏk· mystika

D R U H …

rozöÌ¯enÈ V Y D ¡ N Õ

Uspo¯·dal

Jan Sokol VYäEHRAD

2 0 0 0

Prodáno 11.1.2013 na www.Kosmas.cz zákazníkovi [email protected]

Prodáno 11.1.2013 na www.Kosmas.cz zákazníkovi [email protected], číslo objednávky 930831UID: 9505ac9b-0da0-48e5-9f58-eb61f57dc41a

Translation © Lenka KarfÌkov· Miloö Dost·l Jan Sokol 1993 Typography © Clara Istlerov· 1993

ISBN 80 -7021- 414 -7



Obsah

⁄VODEM / 9 MISTR ECKHART A JEHO DOBA (Jan Sokol) / 13 1. Prost¯edÌ / 15 2. éivot / 24 3. DÌlo / 37 4. DÏdictvÌ / 52 5. V˝bor / 64 PRAMENY / 71 Anselm Canterbursk˝: Proslogion / 73 Hugo od sv. Viktora: O marnosti svÏta / 95 Bernard z Clairvaux: O l·sce k Bohu / 101 Tom·ö Akvinsk˝: Teologick· summa / 113 V›BOR ZE SPISŸ MISTRA ECKHARTA / 121 NauËenÌ / 123 Kniha boûskÈ ˙tÏchy / 160 O vzneöenÈm ËlovÏku / 189 O odlouËenosti / 197 K·z·nÌ / 207 Pa¯ÌûskÈ ot·zky / 292 TrojdÌln˝ spis. P¯edmluvy / 300 Bula ÑIn agro dominicoì / 315 Legendy / 319 POKRA»OVATEL… / 323 Ze ûivota Jind¯icha Susa / 325 Jan Tauler: K·z·nÌ / 339 ODKAZY A LITERATURA / 349





⁄vodem

V tÈto knize p¯edkl·d·me ËeskÈmu Ëten·¯i v˝bor z dÌla v˝znamnÈho nÏmeckÈho kazatele, teologa a filozofa Eckharta z Hochheimu (kolem 1260 ñ1327). DÌlo a myölenkov˝ odkaz tÈto bohatÈ, origin·lnÌ a spornÈ osobnosti, kter· tolik ovlivnila dalöÌ v˝voj evropskÈ kultury, je uû vÌc neû sto let st¯edem z·jmu p¯edevöÌm v NÏmecku, ale v poslednÌch desetiletÌch i ve Francii, v USA, It·lii, Polsku a Japonsku. Tento z·jem, kter˝ se neomezuje jen na odbornÈ kruhy badatel˘ o st¯edovÏku, je podobnÏ mnohotv·rn˝ jako sama osobnost Eckhartova. Pro nÏmeckÈ Ëten·¯e je Eckhart p¯edevöÌm jednÌm ze zakladatel˘ nÏmeckÈ kultury a vzdÏlanosti v n·rodnÌm jazyce, jednÌm z prvnÌch autor˘, kte¯Ì utv·¯eli nÏmeck˝ spisovn˝ jazyk v oblasti n·roËnÈho a soustavnÈho myölenÌ a duchovnÌho ûivota. V tomto smÏru lze snad Eckhart˘v podÌl p¯irovnat k v˝znamu o sto let mladöÌho kazatele a teologa Jana Husa pro Ëesk˝ spisovn˝ jazyk; jazykov˝ vliv Eckhart˘v v dalöÌm v˝voji nÏmeckÈ literatury je moûn· jeötÏ v˝raznÏjöÌ a nenÌ podle naöeho n·zoru dosud plnÏ docenÏn. SoustavnÈ b·d·nÌ zejmÈna poslednÌch pades·ti let, umoûnÏnÈ a podnÌcenÈ objevy d¯Ìve nezn·m˝ch latinsk˝ch spis˘, p¯isoudilo Eckhartovi daleko v˝znamnÏjöÌ mÌsto takÈ v dÏjin·ch evropskÈ filozofie. V nezvyklÈm a ponÏkud nep¯ÌstupnÈm rouöe st¯edovÏkÈ scholastickÈ terminologie je tu totiû mnoûstvÌ origin·lnÌch a neËekan˝ch myölenek nebo i jen n·pad˘ a nov˝ch pojm˘, kterÈ pronikavÏ ovlivnily a ovlivÚujÌ evropskÈ myölenÌ aû do souËasnÈ doby. Uû d¯Ìve bylo zn·mo, ûe Eckhart rozhodujÌcÌm zp˘sobem inspiroval v˝znamn˝ proud nekonformnÌho mysticko-n·boûenskÈho myölenÌ, poËÌnajÌcÌ od tzv. devotio moderna p¯es Mikul·öe z Cues, Jakuba Bˆhma, Valentina Weigela aû po G. W. Leibnize; k tomuto proudu lze do 9



znaËnÈ mÌry poËÌtat i Jana A. KomenskÈho. Pr·vÏ tak bylo zn·mo, jak vysoko Eckharta hodnotili velcÌ filozofovÈ nÏmeckÈho idealismu J. G. Fichte, W. F. Schelling a G. W. F. Hegel. PozdÏji se uk·zalo, ûe Eckhart˘v vliv sice anonymnÏ, ale v˝znamnÏ zas·hl i M. Luthera. V poslednÌ dobÏ se z·jem badatel˘ soust¯eÔuje na souvislosti, kterÈ vedou od Eckharta p¯es Mikul·öe z Kusy k Paracelsovi, G. Brunovi, Galileovi a dalöÌm zakladatel˘m novovÏkÈ p¯ÌrodnÌ vÏdy. Z v˝znamn˝ch myslitel˘ naöeho stoletÌ se k Eckhartovi hl·sÌ lidÈ tak r˘zn˝ch n·zor˘,jako je M. Buber, C. G. Jung, M. Heidegger, H. Marcuse a E. Fromm. Pro öiröÌ Ëten·¯skÈ vrstvy je Eckhart od zaË·tku dvac·tÈho stoletÌ takÈ klasikem mystickÈ literatury, kter· se v r˘zn˝ch podob·ch a souvislostech snaûÌ vyj·d¯it osobnÌ zkuöenost setk·nÌ s Bohem, p¯ÌpadnÏ s nekoneËnem, DuöÌ svÏta apod. Pr·vÏ v tÈto oblasti byl Eckhart Ëasto obÏtÌ podstatn˝ch nedorozumÏnÌ, kdyû se z form·lnÌch podobnostÌ Ëi shodn˝ch metafor p¯Ìliö rychle usuzovalo na obsahovÈ totoûnosti. NovÏjöÌ b·d·nÌ tu dok·zalo vlastnÌ Eckhartovy n·zory a z·mÏry dosti vyjasnit a up¯esnit jako hluboce k¯esùanskÈ, p¯esto vöak nelze ani r˘zn˝m antroposofick˝m Ëi buddhizujÌcÌm proud˘m up¯Ìt jistÈ pr·vo, aby se k nÏmu hl·sily a na nÏho odvol·valy. I zde se uk·zalo, jak je d˘leûitÈ kaûdÈho ËasovÏ vzd·lenÏjöÌho autora ch·pat v r·mci jeho doby a na pozadÌ jejÌch n·zor˘, zvyk˘ a myölenkov˝ch proud˘. Na tuto str·nku vÏci klade n·ö v˝bor zvl·ötnÌ d˘raz, proto je uvozen nÏkolika texty autor˘, kte¯Ì sami formovali Eckhart˘v n·boûensk˝ n·zor, vÌru i jeho myölenÌ. JistÏ nem˘ûe b˝t cÌlem tÈto knÌûky, aby se pokouöel rozhodnout vleklÈ spory o to, komu Eckhart Ñpat¯Ìì. ChtÏli bychom ho zde naopak p¯edstavit v celÈ jeho rozmanitosti a mnohotv·rnosti, vËetnÏ z¯ejm˝ch rozpor˘, kterÈ k jeho osobnosti neodluËnÏ pat¯Ì. Pro dneönÌho Ëten·¯e je Eckhart patrnÏ p¯edevöÌm mystik, autentick˝ svÏdek p¯ÌmÈho a milujÌcÌho vztahu k Bohu, kter˝ nenÌ zprost¯edkov·n ani lidmi, ani svÏtem, a tedy takÈ na niËem nez·visÌ. V tomto smyslu je jeho dÌlo nadËasovÈ, vÏËnÈ. Z·roveÚ je to ovöem uËitel, duchovnÌ v˘dce, kter˝ do tohoto vztahu uv·dÌ druhÈ ñ a pr·vÏ proto o nÏm musÌ hovo¯it v prostÈ, nalÈhavÈ ¯eËi. SouËasn˝ Ëten·¯ ovöem vyrostl v novovÏkÈ myölenkovÈ tradici a bude moûn· v mystice hledat dvÏ vÏci, Eckhartovi ˙plnÏ cizÌ. P¯ed10



nÏ protiv·hu, vysvobozenÌ z kaûdodennÌho svÏta, v·zanÈho pravidly a omezovanÈho racionalitou, a za druhÈ duchovnÌ soukromÌ, samotu, ne-li p¯Ìmo osamÏlost. Naopak Eckhart s·m pokl·dal racion·lnÌ teologickou spekulaci za vyvrcholenÌ svÈho dÌla a jeho mystika je p¯edevöÌm mystika spoleËn·, sdÌlen· v p¯ÌsnÈ disciplinÏ kl·öternÌho spoleËenstvÌ. B˘h je pro Eckharta nejen l·ska, ale p¯edevöÌm rozum, a p¯Ìstup k NÏmu je moûn˝ jen v pevnÈm ¯·du. Na tyto rozdÌly by chtÏl n·ö v˝bor takÈ upozornit. P¯edstavit Eckharta jako v˝znamnÈho a plnokrevnÈho svÏdka svÈ doby, jako st¯edovÏkÈho ËlovÏka se vöÌm, co je n·m na nÏm blÌzkÈ i cizÌ, co u nÏho m˘ûeme objevit a obdivovat a ËÌm n·m z˘stane moûn· trvale nepochopiteln˝ a nep¯ijateln˝. Pr·vÏ svou bezprost¯ednostÌ a nalÈhavostÌ se totiû Eckhartovo dÌlo velice dob¯e hodÌ k tomu, aby aspoÚ trochu p¯iblÌûilo duchovnÌ svÏt jeho doby, kter˝ vÏtöinou zn·me jen z velkolep˝ch staveb a umÏleck˝ch pam·tek. OË ölo tÏm, kte¯Ì je stavÏli, tesali a malovali, na Ëem jim z·leûelo, jak rozumÏli svÏtu a sobÏ sam˝m ñ o tom se m˘ûe Ëten·¯ u Eckharta ledacos dozvÏdÏt. I kdyû je to jen jeden z mnoha hlas˘ toho bou¯livÈho obdobÌ velk˝ch z·pas˘ a krizÌ, je to hlas ûiv˝, v˝razn˝ a mÌsty podivuhodnÏ kr·sn˝.

11





[Jan Sokol]

Mistr Eckhart a jeho doba





1. Prost¯edÌ

éivotnÌ podmÌnky ËlovÏka 13. stoletÌ ve st¯ednÌ EvropÏ byly v mnoha ohledech docela jinÈ neû dnes. LidÈ p¯edevöÌm ûili v neust·lÈ nejistotÏ a ohroûenÌ. Prost¯edky k holÈmu ûivotu zdaleka nebyly samoz¯ejmostÌ a p¯i kaûdÈ nep¯Ìzni poËasÌ a p¯Ìrody nast·val hlad. Tak i ve vyspÏlejöÌ Ë·sti Evropy, a to aû do poloviny 17. stoletÌ, kaûd· ne˙roda znamenala okamûitÈ zv˝öenÌ ˙mrtnosti. Smrt byla tehdy bÏûn˝m jevem kaûdodennÌho ûivota, pat¯ila k nÏmu a poËÌtalo se s nÌ. DneönÌ p¯esvÏdËenÌ o nenahraditelnÈ cenÏ kaûdÈho lidskÈho ûivota bylo st¯edovÏku cizÌ, ËlovÏk byl pojÌm·n p¯edevöÌm jako smrteln˝ tvor. V lidskÈm ûivotÏ se nespat¯ovala hodnota nade vöecko. ZabitÌ a popravy b˝valy bÏûnÈ, jeötÏ zaË·tkem 14. stoletÌ se u n·s popravovalo t¯eba i za kr·deû. M·me-li vöak tento postoj k vlastnÌmu i cizÌmu ûivotu hodnotit spravedlivÏ, nesmÌme zapomÌnat, ûe vöichni st¯edovÏcÌ lidÈ ûili v pevnÈm a samoz¯ejmÈm p¯esvÏdËenÌ, ûe ËlovÏk smrtÌ nekonËÌ: ÑNebojte se tÏch, kdo zabÌjejÌ tÏlo, duöi vöak zabÌt nemohou; bojte se toho, kter˝ m˘ûe duöi i tÏlo zahubit v pekleì (Mt 10,28). ZabitÌ a smrt pak m˘ûe b˝t oËiötÏnÌm ËlovÏka, skuteËnou Ñn·pravouì, jak o tom svÏdËÌ i staroËesk˝ v˝znam slova Ñpopravitiì. JeûÌöova slova: ÑKdo by chtÏl zachr·nit sv˘j ûivot, ten o nÏj p¯ijde; kdo vöak p¯ijde o ûivot pro mne a pro evangelium, zachr·nÌ jejì (Mk 8,35) byla v celÈm st¯edovÏku velice ûiv· a inspirovala k¯iû·ky, svÏtce i kacÌ¯e. V tom je tedy hlubok˝ rozdÌl proti pozdÏjöÌm staletÌm, kter· toto p¯esvÏdËenÌ vÏtöinou nesdÌlela a v zabitÌ Ëi popravÏ vidÏla ÑabsolutnÌ trestì, tj. definitivnÌ zniËenÌ Ñneû·doucÌì lidskÈ existence. P¯ev·ûn· vÏtöina lidÌ ûila na vesnicÌch a ûivila se tÌm, co se jim poda¯ilo sklidit na polÌch. ZemÏdÏlskÈ postupy se v pr˘bÏhu st¯edovÏku pomalu, ale jistÏ zdokonalovaly; postupnÏ se zav·dÏly novÈ kultu15



ry a rozöi¯oval se chov dobytka. MÌrnÈ zv˝öenÌ zemÏdÏlskÈ produkce, kter· aspoÚ v p¯Ìzniv˝ch letech p¯es·hla vlastnÌ pot¯ebu vesniËan˘ i jejich p·n˘, a jistÈ upevnÏnÌ a uklidnÏnÌ spoleËensk˝ch a pr·vnÌch struktur umoûnily vznik mÏst. P¯estoûe jeötÏ dlouho do novovÏku i vÏtöina mÏstsk˝ch obyvatel provozovala zemÏdÏlstvÌ a aspoÚ zË·sti se jÌm ûivila, znamenal vznik mÏst pr·vÏ to, ûe Ë·st obyvatelstva uû neûila z vlastnÌ skliznÏ a zaËala se ûivit nÏËÌm jin˝m, totiû obchodem a ¯emesly. Obchod, kter˝ aû dosud znamenal skuteËnÈ Ñobch·zenÌì, se nad·le mohl provozovat i na pevnÈm mÌstÏ. Vznik a zakl·d·nÌ mÏst ñ ne jen jako prost˝ch sÌdliöù, ale jako svÈbytn˝ch spoleËensk˝ch a pr·vnÌch ˙tvar˘ se znaËnou mÌrou samospr·vy a docela nov˝mi vztahy mezi lidmi ñ ve st¯ednÌ EvropÏ vrcholÌ ve 13. stoletÌ a jen mal· Ë·st dneönÌch mÏst vznikla pozdÏji. VÏtöina staröÌch v˝znamn˝ch sÌdliöù jako nap¯Ìklad Praha dostala pr·vÏ v tÈto dobÏ mÏstsk˝ statut a charakter. MÏsta tÈ doby byla pomÏrnÏ mal·, s nÏkolika tisÌci obyvateli, a ve 13. stoletÌ uû vÏtöinou obehnan· hradbou, kter· br·nila i vyjad¯ovala jejich svobodu. P˘dorys i celkov˝ vzhled mÏsta se vÏtöinou ¯Ìdil mÌstnÌmi podmÌnkami, terÈnem, ¯ekou i d˘leûitÏjöÌmi cestami. TerÈn byl d˘leûit˝ pro obranu mÏsta, rovnÏû mÏstskÈ hradby ve 13. stoletÌ rozhodnÏ nebyly pro ozdobu. ÿeka jako zdroj vody byla z·kladnÌ podmÌnkou pro ûivot vÏtöÌho poËtu lidÌ na jednom mÌstÏ i pro provoz tehdejöÌch ¯emesel, Ëasto tvo¯ila i v˝znamnou Ë·st mÏstskÈho opevnÏnÌ. A koneËnÏ jako dopravnÌ tepna umoûÚovala obchod, to hlavnÌ, co dÏl· mÏsto mÏstem, hlavnÌ zdroj jeho bohatstvÌ. Ve st¯ednÌ EvropÏ byly ovöem ¯eky spÌöe p¯ek·ûkou neû komunikacÌ a d˘leûitÈ cesty se jim musely p¯izp˘sobovat. Cesty tu sice byly uû d¯Ìve, nÏkterÈ uû od p¯edhistorick˝ch dob, byly to vöak spÌöe smÏry, kudy se dalo projÌt nebo projet s konÏm Ëi mezkem, neû udrûovanÈ komunikace, a ani pro malÈ st¯edovÏkÈ vozy nebyly vÏtöinou sjÌzdnÈ, hlavnÏ v kopcovit˝ch oblastech. Obrazy mÏst se zachovaly aû z doby daleko pozdÏjöÌ, ale jeötÏ na slavnÈm obraze Norimberka z poloviny 16. stoletÌ vidÌme malÈ mÏsto s vÏûemi kostel˘, stÌsnÏnÈ v p·su hradeb, kolem nep¯Ìliö rozs·hlÈ p·smo polÌ a luk a na dohled od mÏsta uû zaËÌn· souvisl˝, hlubok˝ a neproniknuteln˝ les. Kronik·¯sk· zpr·va z 12. stoletÌ uv·dÌ, ûe kdosi byl p¯epaden a zabit v lese cestou ze Strahova na Praûsk˝ hrad. 16



St¯edem kaûdÈho mÏsta bylo n·mÏstÌ, to jest trûiötÏ i mÌsto ve¯ejn˝ch shrom·ûdÏnÌ, a na nÏm nebo v blÌzkÈm sousedstvÌ mÏstsk˝ kostel, ve 13. stoletÌ vÏtöinou jedin· honosn· stavba celÈho mÏsta. V˝stavn· radnice, pal·c a trûnice se zaËaly v tÈto oblasti objevovat aû daleko pozdÏji. V nÏkter˝ch nejbohatöÌch a nejv˝znamnÏjöÌch mÏstech st¯ednÌ Evropy se ve 12. stoletÌ takÈ popr vÈ objevuje div st¯edovÏkÈ stavitelskÈ techniky ñ kamenn˝ most. Ani most ovöem nebyl ve star˝ch dob·ch stavbou pouze uûitkovou, n˝brû i posv·tnou: Ñpontifexì, titul ¯Ìmsk˝ch veleknÏûÌ, kter˝ pak p¯evzal i papeû, znamenal pr·vÏ mostnÌho stavitele, toho, kdo spojuje, co p¯Ìroda rozdÏlila. Kostel nebyl ve st¯edovÏku hlavnÏ shrom·ûdiötÏm vÏ¯ÌcÌch, n˝brû posv·tnou stavbou v plnÈm slova smyslu, stavbou ke cti a chv·le boûÌ ñ a ovöem i p˝chou a v˝razem bohatstvÌ celÈho mÏsta. Jen m·lokde, nap¯Ìklad v mal˝ch a dnes bezv˝znamn˝ch mÏstech v jiûnÌ Francii nebo v severnÌm NÏmecku, si m˘ûeme uËinit jakousi p¯edstavu o kontrastu, kter˝ vytv·¯ely obrovitÈ stavebnÏ i umÏlecky dokonalÈ st¯edovÏkÈ kostely, stavby pro vÏËnost, a maliËk·, chudobn· a na sebe natÏsnan· obytn· stavenÌ. * éivot ve mÏstÏ, sice bezpeËnÏjöÌ a pohodlnÏjöÌ neû na vesnici, byl nicmÈnÏ podle naöich mÏ¯Ìtek velice primitivnÌ: dl·ûdÏnÈ ulice nebo vodovod se mÏly objevit aû daleko pozdÏji, o kanalizaci nebo osvÏtlenÌ ani nemluvÏ. P¯i stÌsnÏnÈm osÌdlenÌ a tÏûko p¯edstaviteln˝ch hygienick˝ch pomÏrech se ve mÏstech objevily novÈ hrozby ñ poû·ry a epidemie, kterÈ Ëasto cel· mÏsta skuteËnÏ decimovaly. TakÈ vybavenÌ a Ñmovit˝ì majetek z·moûnÈho mÏöùana byly velice jednoduchÈ a nap¯Ìklad sk¯ÌnÏ se u n·s zaËÌnajÌ objevovat aû v 15. stoletÌ. DalöÌ d˘leûitou okolnostÌ st¯edovÏkÈho ûivota byla mal· centralizace a pomÏrn· slabost panovnickÈ moci, kter· nesahala o mnoho d·l neû jeho ÑmeËì, tj. osobnÌ p¯Ìtomnost. Na rozs·hlejöÌm ˙zemÌ byla pak velmi nepravidelnÏ distribuov·na mezi mÌstnÌ ölechtu a lennÌky, od nichû poch·zely i nepravidelnÈ panovnÌkovy p¯Ìjmy. Aû do *

Nejv˝raznÏjöÌ je tento dojem v mal˝ch mÏstech, jako je nap¯. Barth nebo Ribnitz v nÏmeckÈm Pomo¯ansku, u n·s t¯eba Kladruby, Milevsko nebo T¯ebÌË, kde ovöem jde o kostely kl·öternÌ. Ale i ve vÏtöÌch nÏmeck˝ch mÏstech, nap¯. ve Wismaru, Rostocku, Stralsundu jsou rozmÏry mÏstsk˝ch kostel˘ dodnes impozantnÌ. StometrovÈ stralsundskÈ vÏûe s nÏkolikametrov˝mi ciheln˝mi stÏnami jsou svÏdectvÌm ˙silÌ, jakÈ si dnes tÏûko dovedeme p¯edstavit.

17



13. stoletÌ nemohl nap¯Ìklad cÌsa¯sk˝ dv˘r ÿÌmskÈ ¯Ìöe, ËÌtajÌcÌ nejv˝ö p·r set osob, sÌdlit na jednom mÌstÏ, n˝brû musel vlastnÏ koËovat od jednoho cÌsa¯skÈho hradu ke druhÈmu, protoûe obûiva pro tolik lidÌ nebyla nikde trvale k dispozici. I ten nejenergiËtÏjöÌ panovnÌk byl ve sv˝ch politick˝ch a vojensk˝ch pl·nech odk·z·n na vÌcemÈnÏ dobrovolnou podporu svÈ ölechty a pozdÏji mÏst. Kr·lovsk· a cÌsa¯sk· moc se musela neust·le udrûovat a obnovovat. Tak nap¯Ìklad v »ech·ch se teprve v polovinÏ 14. stoletÌ poda¯ilo kr·li po n·kladn˝ch vojensk˝ch taûenÌch podrobit r˘znÈ ÑloupeûivÈ r ytÌ¯eì, tj. ölechtice, kte¯Ì na sv˝ch hradech a panstvÌch vl·dli zcela svrchovanÏ a na vlastnÌ pÏst. Ji¯Ì z PodÏbrad musel podobnou anabazi po stu letech opakovat. Jan Lucembursk˝, kdyû se na poË·tku svÈho panov·nÌ nÏkolikr·t dostal do finanËnÌ tÌsnÏ, posÌlal svÈ ozbrojence vlastnÏ vykr·dat bohatöÌ mÏöùanskÈ domy a jednou v noci byl v praûsk˝ch ulicÌch m·lem s·m zabit rozezlen˝mi mÏöùany, kte¯Ì ho nepoznali a povaûovali za ökodnou. V dobÏ Eckhartova dÏtstvÌ se cel· ¯Ìöe zmÌtala v bojÌch o cÌsa¯sk˝ tr˘n, kter˝ z˘stal skoro dvacet let (1256 ñ1273) neobsazen. Takov· obdobÌ Ñinterregnaì nejen ˙st¯ednÌ moc d·le oslabovala, ale pro prostÈ lidi byla vûdycky dobou hr˘z, v·lek a zv˘le mocnÏjöÌch, zejmÈna ve mÏstÏ, kterÈ vûdy slibovalo nÏjakou ko¯ist. Ve srovn·nÌ s mocÌ panovnickou byla st¯edovÏk· cÌrkev lÈpe organizov·na a vÌce centralizov·na. I kdyû nemÏla vlastnÌ mocenskÈ prost¯edky, opÌrala se o pevnou disciplÌnu mniösk˝ch ¯·d˘ a do jistÈ mÌry i cÌrkevnÌch hodnost·¯˘ a knÏûÌ, mÏla celkem dob¯e organizovan˝ daÚov˝ systÈm a i jejÌ nehmotnÈ donucovacÌ prost¯edky, tj. klatba a interdikt, byly jeötÏ ve 13. stoletÌ velmi ˙ËinnÈ. PanovnÌkovi, postiûenÈmu klatbou, nebyli podle pr·va jeho ölechtici a poddanÌ povinni posluönostÌ ñ a to p¯i slabosti jeho vlastnÌ moci a vojensk˝ch prost¯edk˘ znamenalo hodnÏ. OstatnÏ st¯edovÏk· vojensk· Ñtechnikaì byla tak jednoduch·, ûe si ji mohl opat¯it ölechtic nebo z·moûnÏjöÌ mÏöùan stejnÏ jako panovnÌk, a tak byly moûnosti donucov·nÌ hol˝m n·silÌm dosti omezenÈ. Hladk˝ bÏh st¯edovÏkÈ spoleËnosti tedy nutnÏ vyûadoval znaËnou mÌru spoleËenskÈho konsensu, tj. vnit¯nÌho a vÌcemÈnÏ dobrovolnÈho p¯ijetÌ vl·dy a vrchnosti jako nÏËeho spr·vnÈho a platnÈho z vyööÌ moci. Kdyû se papeû a cÌsa¯ dostali ve vrcholnÈm st¯edovÏku do sporu 18



v ot·zce ustanovov·nÌ biskup˘ (tzv. boj o investituru), byla to pro obÏ strany vÏc z·sadnÌ d˘leûitosti. Biskup, cÌrkevnÌ p¯edstaven˝ urËitÈ ˙zemnÌ oblasti, diecÈze, byl totiû z·roveÚ ÑsvÏtsk˝mì p·nem vÏtöÌho Ëi menöÌho pozemkovÈho panstvÌ vËetnÏ poddan˝ch vesnic i mÏst, coû byla ve st¯edovÏku jedin· forma majetku, kter· zajiöùovala skuteËnou svobodu a nez·vislost. Jakoûto ölechtic a drûitel panstvÌ podlÈhal ovöem biskup panovnÌkovi resp. cÌsa¯i a p¯i neust·le rostoucÌm cÌrkevnÌm majetku, rozöi¯ovanÈm hlavnÏ odkazy a dary zboûn˝ch ölechtic˘, hr·l i jako ölechtic st·le vÏtöÌ roli. Ve vleklÈm sporu o pravomoci cÌrkve a panovnÌka se cÌrkevnÌ organizace silnÏ zdokonalila a utuûila, takûe nakonec byl cÌsa¯ nucen ustoupit. ProblÈm s·m se tÌm ovöem nevy¯eöil a byl zdrojem neust·l˝ch napÏtÌ a konflikt˘ i v·lek aû do ˙plnÈho p¯eskupenÌ majetku a spoleËenskÈ moci v obdobÌ reformace, u n·s uû husitskÈ. ÿÌmsk· kurie se sice uû v EckhartovÏ dobÏ cÌlevÏdomÏ snaûila p¯ejÌt od natur·lnÌho hospoda¯enÌ k hospoda¯enÌ penÏûnÌmu, ale hospod·¯skÈ pomÏry i vûitÈ zvyky ölechtick˝ch biskup˘, kte¯Ì jen v pozemkovÈm majetku vidÏli bezpeËnou z·ruku svÈ nez·vislosti, tomu dlouho br·nily. Naopak snahy o zavedenÌ penÏûnÌho hospod·¯stvÌ, tehdy bÏûnÏjöÌho v It·lii neû v zaostalejöÌm NÏmecku, vzbudily hlavnÏ ve mÏstech siln˝ odpor vÏ¯ÌcÌch, kte¯Ì nejen v hrubÈm zneuûÌv·nÌ, ale v˘bec v penÏzÌch jako takov˝ch vidÏli nep¯Ìpustnou profanaci cÌrkevnÌ instituce. V tÈto souvislosti je takÈ t¯eba posuzovat vöechna hnutÌ, zd˘razÚujÌcÌ chudobu, jako byly mniöskÈ reformy, hnutÌ ValdÈsovo a pozdÏjöÌ ûebravÈ ¯·dy, ale i kritiku a odpor proti ÑsvatokupectvÌì, odpustk˘m atd. V poËÌnajÌcÌm penÏûnÌm hospoda¯enÌ k zneuûÌv·nÌ jistÏ doch·zelo: na rozdÌl od pozemkovÈho majetku, kter˝ je z podstaty vÏci vûdy pevnÏ omezen, penÌze bylo a je moûno hromadit tÈmÏ¯ nekoneËnÏ. Papeûsk· praxe tzv. stipendiÌ, tj. vybÌr·nÌ poplatk˘ za ustanovenÌ do vöech moûn˝ch cÌrkevnÌch funkcÌ, i odpustkovÈ kampanÏ od poloviny 14. stoletÌ byly z hlediska vÏ¯ÌcÌch k¯esùan˘ jistÏ krajnÏ podez¯elÈ. NicmÈnÏ prudkost lidovÈ reakce na tyto Ñzlo¯·dyì ukazuje, ûe ölo i o penÏûnÌ hospod·¯stvÌ jako takovÈ vËetnÏ ˙rok˘, nejen o nen·vidÏnÈ danÏ, ale prostÏ o ÑneËistÈì penÌze v˘bec. Nov· hnutÌ zd˘razÚujÌcÌ nesluËitelnost bohatstvÌ s k¯esùansk˝m ide·lem se opÌrala o nepochybnou autoritu evangelia i celÈ asketickÈ tradice. ÑBÏda v·m bohat˝mì (L 6,24), zpoË·tku ch·panÈ jako 19



boûÌ hrozba kaûdÈmu, dneönÌmi slovy ¯eËeno Ñhospod·¯sky ˙spÏönÈmuì ËlovÏku, se brzy stalo i bojov˝m heslem. NicmÈnÏ po v·öniv˝ch a krvav˝ch sporech, kterÈ vyvrcholily v It·lii poË·tkem 14. stoletÌ, u n·s o sto let pozdÏji a v NÏmecku aû v LutherovÏ reformaci, se problÈm vy¯eöil p¯ijetÌm penÏûnÌho hospod·¯stvÌ a jakousi ÑrehabilitacÌì bohatstvÌ jak v renesanci, tak i v protestantismu. NicmÈnÏ hlubinnÈ p¯esvÏdËenÌ, ûe na bohatstvÌ a penÏzÌch je nÏco, co ËlovÏka poskvrÚuje, se v evropsk˝ch dÏjin·ch bude vyno¯ovat i potom. KromÏ bohatstvÌ poökodilo autoritu cÌrkve i ûalostnÈ ztroskot·nÌ k¯Ìûov˝ch v˝prav, s definitivnÌ platnostÌ poË·tkem 13. stoletÌ. K¯Ìûov· taûenÌ, kter· rozhodujÌcÌm zp˘sobem upevnila jednotu st¯edovÏkÈ Evropy a otev¯ela Ñokrajov˝mì st·t˘m (vËetnÏ ËeskÈho) vstup do evropskÈ politiky, skonËila jednak tÏûk˝m ne˙spÏchem vojensk˝m, jednak hlubokou mravnÌ krizÌ. Jak se mohlo st·t, ûe zboûnÈ v˝pravy, jejichû p˘vodnÌm cÌlem doslova bylo p¯ipravit p˘du pro nadch·zejÌcÌ poslednÌ soud boûÌ nad cel˝m lidstvem v JeruzalÈmÏ,* skonËily zabÌjenÌm a drancov·nÌm v k¯esùanskÈm Ca¯ihradÏ? Kde se stala chyba? I Bernard z Clairvaux, jeden z inspir·tor˘ druhÈ k¯ÌûovÈ v˝pravy, kter˝ si v tÈto vÏci roku 1147 dopisoval s pozdÏjöÌm Ëesk˝m kr·lem Vladislavem, si musel kl·st tuto ot·zku. OdpovÏÔ, kter· se brzy zaËala vyno¯ovat, obr·tila pozornost od SvatÈ zemÏ (Palestiny) k p¯ÌpravÏ na poslednÌ soud uvnit¯, v lidskÈ duöi. LÌtost nad h¯Ìchy svÏta, pok·nÌ a od¯Ìkav˝ ûivot ñ to je p¯Ìprava na soud, jak· se lÌbÌ Bohu. Ovöem obrat dovnit¯, k hodnot·m duöe, znamenal z·roveÚ odvr·cenÌ od Ñpozemsk˝ch vÏcÌì, od Ñvöeho stvo¯enÌì, jak ¯Ìk· Eckhart. * OËek·v·nÌ poslednÌho soudu jako velkÈ kosmickÈ ud·losti, kterou skonËÌ tento ÑvÏkì, a to velice brzy, ovl·d· evropsk˝ duchovnÌ ûivot od 10. do 12. stoletÌ a periodicky se objevuje i pozdÏji, u n·s nap¯. v dobÏ KarlovÏ a v t·borskÈm hnutÌ. Z dopisu sv. Bernarda (Ep. LVI) plyne, ûe jeho souËasnÌk a p¯Ìtel, zakladatel premonstr·tskÈho ¯·du a magdebursk˝ arcibiskup sv. Norbert (Ü 1134), je p¯esvÏdËen, ûe na misijnÌ Ëinnost mezi pohany mu uû zb˝v· jen p·r let. Bernard s·m byl v tÈto ot·zce st¯ÌzlivÏjöÌ, stejnÏ jako Tom·ö Akvinsk˝, a od 14. stoletÌ se oËek·v·nÌ blÌzkÈho kosmickÈho soudu st·v· hlavnÏ domÈnou sekt ñ aû po soudobÈ SvÏdky Jehovovy. V˝poËty konce svÏta se zab˝val jeötÏ i Mikul·ö z Kusy, Pico de Mirandola, Cardan, Regiomontanus a mnozÌ dalöÌ. Obratem dovnit¯, k soudu kaûdÈ jednotlivÈ duöe ve smrti, p¯est·v· ovöem poslednÌ soud b˝t problÈmem a starostÌ celÈho k¯esùanstva Ëi lidstva a st·v· se vÏcÌ individu·lnÌ. S tÌm takÈ souvisÌ rostoucÌ v˝znam svÏdomÌ a individu·lnÌ mor·lky v pozdÏjöÌch staletÌch.

20



V souvislosti s k¯Ìûov˝mi v˝pravami se takÈ oûivil z·jem o ¯eckou filozofii, jak v tÈ dobÏ ûila na V˝chodÏ, tj. zejmÈna o novoplatonismus. V tÈto ökole s v˝razn˝mi mystick˝mi prvky, z nÌû vyöel i hlavnÌ uËitel vzdÏlanÈho k¯esùanskÈho Z·padu Aurelius Augustinus (354 ñ 430), naöli st¯edovÏcÌ mniöi novou inspiraci. Protoûe nejen modlitba, ale i pravÈ myölenÌ, myölenÌ o vÏËn˝ch a ide·lnÌch vÏcech, vede k Bohu. Tak se znovu oûivuje dÏdictvÌ platonizujÌcÌch k¯esùansk˝ch autor˘ pozdnÌho starovÏku, vedle Ñklasikaì Augustina i BoÎthia, tzv. Pseudo-Dionysia a dalöÌch. PrvnÌ vlnu tohoto obnovenÈho z·jmu o filozofii p¯edstavuje Anselm, pozdÏjöÌ biskup v Canterbury (Ü 1109), myölenkov˝ zakladatel scholastiky a autor tzv. ontologickÈho d˘kazu. Anselmov˝m v˝chodiskem bylo p¯esvÏdËenÌ, ûe svÏt, ËlovÏk i lidskÈ myölenÌ jsou Ë·stmi boûÌho stvo¯enÌ, kterÈ do nich vtisklo tent˝û spoleËn˝ ¯·d. MyölenÌ, vych·zejÌcÌ ze sv˝ch p¯irozen˝ch p¯edpoklad˘, se tak nikdy nem˘ûe dostat do sporu s absolutnÏ pravdiv˝m zjevenÌm boûÌm, a tedy ani se spr·vnou naukou cÌrkve. Tato d˘leûit· myölenka umoûnila rozvÌjenÌ k¯esùanskÈ filozofie ve st¯edovÏkÈm smyslu aû do doby, kdy ji vrcholn˝ nominalismus zpochybnil a odmÌtl. Ovöem i z·kladnÌ p¯esvÏdËenÌ novovÏkÈ p¯ÌrodnÌ vÏdy o naprostÈ poznatelnosti p¯Ìrody cestou geometrickÈho a matematickÈho popisu vych·zÌ historicky zase z tÈto myölenky, jen s tou obmÏnou, ûe spoleËn˝m ¯·dem skuteËnosti i myölenÌ je ËÌslo a z·kony matematiky. Profesor pa¯ÌûskÈ ökoly Petr AbÈlard (1079 ñ1142) znovu zavedl pojem teologie, tj. soustavnÈ nauky o Bohu a boûsk˝ch vÏcech, kter˝ jeho souËasnÌci povaûovali za pohansk˝ a zcela odmÌtali. AË AbÈlard s·m byl pro sv˘j racionalismus cÌrkvÌ odsouzen (se znaËn˝m p¯iËinÏnÌm Bernarda z Clairvaux), racion·lnÌ teologickÈ myölenÌ se v dalöÌch lÈtech rychle rozvÌjelo. VnÏjöÌm v˝razem tohoto obnovenÈho z·jmu o myölenÌ a vÏdÏnÌ byly univerzity. PrvnÌ z nich vznikly bÏhem 12. stoletÌ v It·lii (Salerno, Bologna, Padova), ve Francii (Pa¯Ìû, Montpellier) a v Anglii (Oxford) spojenÌm kl·öternÌch, katedr·lnÌch, lÈka¯sk˝ch a pr·vnÌch ökol do samospr·vn˝ch spoleËenstvÌ vzdÏlanc˘ (a st¯edisek vzdÏlanosti) pr·vÏ proto, aby û·ci mohli slyöet n·zory r˘zn˝ch uËitel˘. ZejmÈna pa¯Ìûsk· univerzita si brzy vydobyla znaËnou autoritu v celÈm z·padnÌm k¯esùanstvu. PapeûovÈ ji velmi podporovali a ve sporn˝ch ot·zk·ch si vyûadovali jejÌ dobrozd·nÌ, takûe po jistou dobu byla tato 21



univerzita vlastnÏ nejvyööÌ nauËnou autoritou z·padnÌ cÌrkve. ZpoË·tku byly univerzity instituce ryze cÌrkevnÌ, organizovanÈ a provozovanÈ podobnÏ jako kl·ötery, ovöem s tÌm rozdÌlem, ûe û·ci st·le p¯ich·zeli a odch·zeli. CÌsa¯ Fridrich II., kter˝ si dob¯e uvÏdomoval v˝znam novÈ instituce, zaloûil 1224 v Neapoli prvnÌ univerzitu st·tnÌ; ostatnÌ univerzity pak p¯ech·zely do pravomoci st·tu postupnÏ aû do novovÏku. Ideu univerzity velmi podpo¯il p¯Ìchod aristotelskÈ filozofie ve 13. stoletÌ, jednak tÌm, ûe pronikavÏ rozöÌ¯il rozsah tÈmat Ëi obor˘, kterÈ mohou b˝t p¯edmÏtem vÏdeckÈho zkoum·nÌ, jednak tÌm, ûe dal vöem tÏmto obor˘m spoleËn˝ myölenkov˝ z·klad. Ve v˝znamnÈ ökole kl·ötera sv. Viktora u Pa¯Ìûe, jejÌû dÌla u n·s p¯ekl·dal Tom·ö ze ätÌtnÈho, vzniklo zvl·ötnÌ spojenÌ intelektualistickÈ teologie s mystikou, kterÈ pak charakterizuje cel˝ pozdnÌ st¯edovÏk a ovöem i mistra Eckharta. ⁄vahy o Jednom, o bytÌ a podstatÏ, o boûsk˝ch osob·ch a lidskÈ duöi se tu prolÌnajÌ s b·snick˝mi pas·ûemi, kterÈ se snaûÌ postihnout a vyj·d¯it nev˝slovn˝ z·ûitek blÌzkosti Boha, jeho l·sky a spojenÌ s nÌm. S tÌmto typem duchovnÌho ûivota podivuhodnÏ harmonuje souËasnÏ vznikl˝ tzv. gotick˝ sloh vznosn˝ch, pravideln˝ch a neobvykle prosvÏtlen˝ch prostor˘. Jeden z jeho pravdÏpodobn˝ch p˘vodc˘ Ëi inspir·tor˘, opat Suger z kl·ötera v St. Denis u Pa¯Ìûe (Ü 1151), o tom napsal i nÏkolik teoretick˝ch pojedn·nÌ. Ve 13. stoletÌ p¯ich·zely ze äpanÏlska p¯eklady arabsk˝ch koment·tor˘ Aristotelov˝ch, Avicenny (Ibn SÌn·, 980 ñ1034) a Averroa (Ibn Ruöd, 1129 ñ1198), a s nimi i vlastnÌ spisy Aristotelovy. S Aristotelem st¯edovÏkÈ myölenÌ objevuje tÈmata, z nichû pozdÏji vzniknou vöechny modernÌ vÏdy. Z·kony spr·vnÈho myölenÌ a usuzov·nÌ, jazyk a gramatika, teorie b·snick˝ch dÏl i divadla, stavba a funkce ûiv˝ch organism˘ vËetnÏ lidskÈho tÏla, z·kony öÌ¯enÌ svÏtla, pohybu nebesk˝ch tÏles a hmotnÈ p¯Ìrody i p¯irozenÈ z·kony, jimiû se ¯ÌdÌ lidsk· spoleËenstvÌ ñ vöechno, co dosavadnÌ novoplatÛnsk· tradice ignorovala, se nynÌ st·v· p¯edmÏtem soustavnÈho studia, zkoum·nÌ a pozorov·nÌ. St¯ÌzlivÈ a vÏcnÈ myölenÌ Aristotelovo se nejd¯Ìv zd·lo b˝t ˙tokem na cÌrkev a celÈ k¯esùanstvÌ. Jenûe teologie si uû od AbÈlarda zvykla myslet v protikladech, a tak se bÏhem nÏkolika desetiletÌ, pravda, ne bez boje, stal Aristoteles pevnou souË·stÌ a v dÌle Tom·öe AkvinskÈ22



ho p¯Ìmo z·kladem k¯esùanskÈ teologie na dlouh· staletÌ. Tom·öova filosofie, ch·pan· jako myölenkov· v˝zbroj a pom˘cka teologa, Ñancilla theologiaeì, dostala pr·vem p¯Ìzvisko Ñscholastick·ì, tj. ökolsk·. CelÈ nesmÌrnÏ rozs·hlÈ Tom·öovo dÌlo totiû nenÌ jen v˝razem jeho vlastnÌho, osobnÌho myölenÌ, n˝brû je zamÏ¯eno a urËeno k uËenÌ jin˝ch. AËkoli ¯ada velk˝ch filozof˘ takÈ uËila, û·dn˝ z nich nepsal sv· dÌla tak d˘slednÏ a metodicky jako uËebnice. DneönÌho Ëten·¯e obvykle zarazÌ Tom·öova ˙sporn· a neosobnÌ ¯eË, kter· jen p¯esnÏ a svÏdomitÏ p¯edkl·d· argumenty jin˝ch, stavÌ je proti sobÏ a nakonec (zpravidla nÏjak˝m kompromisnÌm rozliöenÌm) rozsuzuje. Jako by Tom·ö psal pod dojmem PlatÛnovy kritiky psan˝ch text˘, kterÈ Ñkdyû se jich na nÏco ot·ûeö, jen velmi velebnÏ mlËÌì a ÑukazujÌ vûdy jenom jedno a totÈûì (Faidros 275d): jeho v˝klad pokaûdÈ zaËÌn· vyËerp·vajÌcÌm p¯ehledem zn·m˝ch stanovisek, dialogem a konfrontacÌ, kterÈ vedou nejen k ¯eöenÌ, ale d·vajÌ nakonec i odpovÏdi na n·mitky. NÏmeck· reformace scholastiku a Aristotela zprvu odmÌtla a pokusila se bez nich obejÌt, ale po kr·tkÈ dobÏ se k nim lutherskÈ i anglickÈ ökolstvÌ zase vr·tilo ñ aû do zaË·tku 19. stoletÌ. T¯eba jen dodat, ûe k¯esùansk· scholastika vidÏla a vykl·dala Aristotela svÈr·zn˝m zp˘sobem, takûe kdyû se v 19. stoletÌ zaËal studovat jako antick˝ autor, p˘sobil Ëasto jako p¯ekvapiv· novinka.

23



2. éivot

O ûivotÏ mistra Eckharta vÌme pomÏrnÏ m·lo. Jeho doba a prost¯edÌ nep¯ikl·daly ûivotopisn˝m dat˘m velk˝ v˝znam a on s·m vÏtöinu svÈho ûivota str·vil v kl·öte¯e, mimo ve¯ejn˝ a politick˝ ruch. Narodil se kolem roku 1260, nejspÌöe na hradÏ Waldenfelsu u Tambachu, leûÌcÌm asi 20 km jiûnÏ od Gothy v Durynsku, kde byl jeho otec ÑEckardus miles de Hochheimì hradnÌm spr·vcem. P¯Ìdomek Ñz Hochheimuì, kter˝ ostatnÏ Eckhart s·m jako mnich nikdy neuûÌval, byl tedy uû rodov˝m ölechtick˝m jmÈnem, nikoli oznaËenÌm rodiötÏ. Ani o dalöÌm bÏhu jeho ûivota nevÌme nic urËitÈho aû do roku 1298 (nebo kr·tce p¯edtÌm), kdy se v nadpisu knihy NauËenÌ uv·dÌ jako p¯evor (p¯edstaven˝) dominik·nskÈho kl·ötera v Erfurtu. Do erfurtskÈho kl·ötera, kter˝ byl v tÈ dobÏ pr·vÏ vystavÏn a jehoû kr·sn˝ gotick˝ kostel se zachoval aû dodnes, vstoupil jako novic snad koncem sedmdes·t˝ch let, potÈ studoval nejspÌö na nÏkterÈm z nÏmeck˝ch ¯·dov˝ch uËiliöù (KolÌn nad R˝nem nebo ätrasburk) a po vysvÏcenÌ na knÏze se patrnÏ vÏnoval hlavnÌmu posl·nÌ svÈho ¯·du, tj. k·z·nÌ. ÿ·d brat¯Ì kazatel˘, po svÈm zakladateli Dominikovi z Guzm·nu (Ü 1221) struËnÏ zvan˝ dominik·nsk˝, vznikl roku 1215 v Toulouse v jiûnÌ Francii, kde se Dominik jako kazatel a mision·¯ setkal s albigenstvÌm a s valdenstvÌm. Tato lidov· hnutÌ, pozdÏji podporovan· i ölechtou, vznikla jako reakce na vnÏjökovou zboûnost cÌrkve, jejÌ bohatstvÌ a ˙padek duchovnÌho ûivota. AlbigenstvÌ navazovalo na staröÌ myölenky manichejskÈho a katarskÈho (bogomilskÈho) dualismu, kter˝ pokl·dal hmotu, tÏlo a svÏt v˘bec za dÌlo Ô·blovo, namÌ¯enÈ proti Bohu, a vykoupenÌ v Kristu ch·pal jako vysvobozenÌ duöe z vÏzenÌ hmoty a tÏla. AlbigenötÌ proto odmÌtali nejen majetek a penÌze, ale i rodinu, st·t 24



a kaûdou svÏtskou moc. Naopak valdenstvÌ je jednÌm z prvnÌch plod˘ zaËÌnajÌcÌ laickÈ vzdÏlanosti a nezprost¯edkovanÈ Ëetby PÌsma. Vzniklo na evangelijnÌm poûadavku chudoby, prostoty a up¯ÌmnÈ zboûnosti a snaûilo se d˘slednÏ uplatÚovat to, co ¯Ìk· JeûÌö sv˝m uËednÌk˘m, nap¯. v 5. aû 10. kapitole evangelia Matouöova. ObÏ hnutÌ se rychle öÌ¯ila hlavnÏ ve mÏstech, dÌk vynikajÌcÌm a nadöen˝m kazatel˘m, kte¯Ì strh·vali posluchaËe i sv˝m osobnÌm p¯Ìkladem, a ovöem i dÌk radik·lnosti sv˝ch n·zor˘, jeû p¯itahovaly zejmÈna ty, kdo svou vÌru brali osobnÏ a v·ûnÏ. PomÏrnÏ brzy se dostala do konfliktu s cÌrkvÌ, kterou takÈ ËÌm d·l ost¯eji kritizovala. Proti nim p˘sobÌcÌ kazatelÈ instituËnÌ cÌrkve byli daleko mÈnÏ p¯esvÏdËivÌ a mnoho nezmohli, takûe i cÌrkev nakonec souhlasila s pouûitÌm n·silÌ, p¯estoûe se mu zpoË·tku snaûila vyhnout. TÌm se ovöem vÏci jen vyost¯ily. Dominik pochopil, ûe tÏmto hnutÌm m˘ûe Ëelit jen stejn˝mi prost¯edky, tj. nadöenÌm, opravdovou zboûnostÌ a osobnÌm p¯Ìkladem kazatel˘. Protoûe mÏl ˙spÏch, byl jeho ¯·d brzy potvrzen a roku 1220 schv·len i s jeho poûadavkem ˙plnÈ chudoby. »lenovÈ staröÌch mniösk˝ch ¯·d˘ nesmÏli sice takÈ mÌt û·dn˝ osobnÌ majetek, kl·öter jako celek vöak ûil z v˝nosu pozemkovÈho majetku. ÿeholnÌci Dominikova ¯·du mÏli ûÌt jen z toho, co dostanou a co si vyûebrajÌ (odtud Ñûebrav˝ ¯·dì), stejnÏ jako valdenötÌ kazatelÈ. Roku 1233 byl dominik·nsk˝ ¯·d povÏ¯en v˝konem inkvizice, tj. vyhled·v·nÌm a vyvracenÌm n·zor˘ a postoj˘, odporujÌcÌch uËenÌ cÌrkve. Tato instituce, kter· se pozdÏji tak neblaze proslavila, prodÏlala ve 13. stoletÌ zajÌmav˝ v˝voj. Zavedl ji papeû Inocenc III. na zaË·tku stoletÌ jako disciplin·rnÌ postup proti knÏûÌm a cÌrkevnÌm hodnost·¯˘m, kte¯Ì neplnili spr·vnÏ svÈ povinnosti. ⁄Ëelem tedy bylo upevnÏnÌ cÌrkevnÌ k·znÏ a nejvyööÌm trestem p¯i dok·zanÈ vinÏ bylo zpoË·tku jen odvol·nÌ z funkce. Z hlediska dÏjin pr·va tkvÌ v˝znam inkvizice hlavnÏ v tom, ûe tu byl ve st¯edovÏkÈ EvropÏ poprvÈ stanoven jednotn˝ soudnÌ postup, kter˝ z·vaznÏ p¯edepisoval d˘kaznÌ ¯ÌzenÌ, slyöenÌ svÏdk˘ a moûnost racion·lnÌ obhajoby. Do tÈ doby bylo vyhled·v·nÌ blud˘ v pravomoci mÌstnÌch biskup˘ a nebylo regulov·no û·dn˝mi pr·vnÌmi p¯edpisy, takûe obvinÏn˝ nemÏl zpravidla jinou moûnost obhajoby neû p¯Ìsahu, p¯ÌpadnÏ doplnÏnou tzv. BoûÌm soudem, zkouökou ohnÏm, soubojem a podobnÏ. V pr˘bÏhu 13. stoletÌ se postupy i prost¯edky inkvizice st·le zost¯o25



valy, zvl·öù kdyû se prosadila myölenka, ûe bludnÈ uËenÌ je ur·ûkou majest·tu BoûÌho (crimen laesae majestatis), a tedy skuteËn˝m zloËinem. Tato Ñbludn· uËenÌì, jako bylo pr·vÏ albigenstvÌ a valdenstvÌ, ovöem vÏtöinou p¯Ìmo Ëi nep¯Ìmo kritizovala i celÈ uspo¯·d·nÌ st¯edovÏkÈ spoleËnosti a st·tu, kter˝ se o cÌrkev opÌral, a tak ohroûovala jeho stabilitu. St·t Ëi panovnÌk mÏl tedy o Ëinnost inkvizice st·le vÏtöÌ vlastnÌ z·jem a inkvizice se st·le vÌc kompromitovala tÌm, ûe spolupracovala se ÑsvÏtskou mocÌì a zast·nce odchyln˝ch n·zor˘ postihovala tresty, muËenÌm a smrtÌ. V nÏkter˝ch zemÌch (ve äpanÏlsku 1480, ve Francii 1535 atd.) p¯eöla pak inkvizice ˙plnÏ do rukou st·tu a stala se n·strojem poËÌnajÌcÌho absolutismu. Kazatelsk˝ ¯·d se rychle rozöÌ¯il po celÈ EvropÏ, takûe nap¯. prvnÌ kl·ötery v »ech·ch (na Po¯ÌËÌ v Praze, v Olomouci a ve ZnojmÏ) byly patrnÏ zaloûeny uû p¯ed r. 1230, a to mnichy, kte¯Ì p¯iöli z polskÈho Krakova. Na rozdÌl od staröÌch mniösk˝ch ¯·d˘, kterÈ si svÈ kl·ötery budovaly o samotÏ a p¯edpisovaly sv˝m Ëlen˘m vedle modlitby, bohosluûeb a studia hlavnÏ tÏlesnou pr·ci na poli a v zahradÏ, bylo posl·nÌm dominik·n˘ p˘sobit ve mÏstech mezi lidmi jako kazatelÈ, uËitelÈ a zpovÏdnÌci. Z·kladnÌ myölenka z·padnÌho mniöstvÌ, vych·zejÌcÌ z JeûÌöova v˝roku o Ñsoli zemÏì (Mt 5,13), kter· v askezi a duchovnÌ dokonalosti nevidÏla p¯edevöÌm prost¯edek k dosaûenÌ osobnÌ sp·sy, n˝brû jakousi z·stupnou sluûbu celÈ cÌrkvi a k¯esùanskÈ spoleËnosti, tak dostala urËitÏjöÌ podobu: mniöi novÈho ¯·du nemÏli za vöechny k¯esùany jen bdÌt, modlit se a postit, n˝brû mÏli se takÈ p¯Ìmo vÏnovat jejich vzdÏl·v·nÌ a n·boûenskÈ v˝chovÏ. Mniöi uû nebyli koloniz·tory neobydlen˝ch, pust˝ch konËin, ale stali se bÏûnou souË·stÌ mÏstskÈho ûivota. Kl·ötery, budovanÈ vÏtöinou na okraji mÏst, b˝valy vestavÏny do mÏstskÈho opevnÏnÌ. Jejich stavitelÈ byli vÏtöinou zase ËlenovÈ ¯·du; ti jako stavebnÌ Ñhuùì p¯ech·zeli z jednÈ stavby na druhou. Proto takÈ mÌvajÌ kl·öternÌ stavby a kostely urËitÈho ¯·du vûdy zcela charakteristick˝ vzhled. VznosnÈ gotickÈ kostely s vysok˝mi okny a spÌöe stroh˝m vnit¯nÌm za¯ÌzenÌm dob¯e vyjad¯ujÌ novou p¯edstavu duchovnÌho ûivota, ÑoproötÏnÈho a oddÏlenÈho od vöeho stvo¯enÌì ñ nikoli ovöem zdÌ, ale vnit¯nÌ disciplÌnou a askezÌ, jak o tom neust·le mluvÌ Eckhart. ÿeholÌ, tj. jakousi Ñ˙stavouì dominik·nskÈho ¯·du se stala tzv. ¯e26



hole sv. Augustina; ta sice nenÌ jeho dÌlem, dob¯e vöak vyjad¯uje augustinovskou tradici, mimo jinÈ tÌm, ûe klade vÏtöÌ d˘raz na svobodu, individualitu a osobnÌ vnit¯nÌ ûivot kaûdÈho Ëlena ¯·dovÈ komunity. RozjÌm·nÌ a modlitba se tak dost·vajÌ do tÏsnÏjöÌho spojenÌ se studiem, navÌc augustinovsk· orientace p¯Ìmo ovlivnÏn· PlatÛnem podporuje i prvky mystickÈ zboûnosti. StarÈ platÛnskÈ podobenstvÌ o lidech v jeskyni, kte¯Ì se musÌ nejd¯Ìv obr·tit od neskuteËn˝ch stÌn˘ na stÏnÏ k pravÈ skuteËnosti, kterou tÏlesnÈ oËi nevidÌ, je totiû v ko¯enech kaûdÈ pravÈ mystiky. Proto v bohat˝ch krajÌch, kde v tÈ dobÏ ûila lidov· mystick· hnutÌ (Flandry, Por˝nÌ aj.), na nÏ nav·ûÌ pr·vÏ dominik·ni, jak jeötÏ uvidÌme. Vznik i charakter kazatelskÈho ¯·du se v mnohÈm podob· ¯·du menöÌch brat¯Ì sv. Frantiöka z Assisi (1181ñ1226), zejmÈna d˘razem na sluûbu ve mÏstech a (aspoÚ zpoË·tku) na naprostou chudobu. Dominik·ni vöak od zaË·tku kladli vÏtöÌ d˘raz na vzdÏl·nÌ, studium a intelektu·lnÌ Ëinnost. V dobÏ, kdy ¯·d vznikl, vrcholila ve äpanÏlsku tzv. reconquista, mnohaletÈ znovudob˝v·nÌ PyrenejskÈho poloostrova k¯esùany. V polovinÏ 12. stoletÌ tam proniklo z Afriky vojensko-n·boûenskÈ hnutÌ isl·msk˝ch fundamentalist˘ almohad˘, kte¯Ì se pokusili dob˝t k¯esùanskou Kastilii. Kr·l Alfons VIII. s podporou papeûe na to odpovÏdÏl öiroce zaloûenou vojenskou kampanÌ, kter· bÏhem nÏkolika desetiletÌ dobyla tÈmÏ¯ celÈ äpanÏlsko (bitva u Las Navas de Tolosa 1212, dobytÌ CÛrdoby 1236 a Sevilly 1248). MuslimovÈ v dobyt˝ch oblastech se octli v obdobn˝ch podmÌnk·ch jako p¯edtÌm k¯esùanÈ, tj. museli platit zvl·ötnÌ daÚ, ale jinak pron·sledov·ni nebyli. K¯esùanskÈ misie, jejichû ohniskem byly novÏ zaloûenÈ univerzity (Salamanca 1230) a na nichû se silnÏ podÌlel novÏ vznikl˝ ¯·d, vedly k p¯ÌmÈmu styku s arabskou vzdÏlanostÌ, v mnoha ohledech vyööÌ, neû byla tehdy evropsk·. ÿada uËen˝ch mnich˘ se nauËila arabsky a p¯ekl·dala i zprost¯edkovala arabskÈ i ûidovskÈ filozofy a vÏdce, orientovanÈ hlavnÏ aristotelsky. Tak se stal dominik·nsk˝ ¯·d hlavnÌm öi¯itelem a propag·torem aristotelismu v EvropÏ. Pro ˙Ëely öpanÏlskÈ reconquisty vzniklo i prvnÌ velkÈ dÌlo Tom·öe AkvinskÈho, Summa contra gentiles. Na rozdÌl od tzv. ÑsvÏtsk˝chì knÏûÌ, kter˝m staËilo nauËit se zpÌvat a ËÌst, museli vöichni ¯·dovÌ knÏûÌ absolvovat pomÏrnÏ dlouhÈ a n·roËnÈ studium, Ëasto i na nÏkterÈ z univerzit. Ale i vlastnÌ ¯·dov· uËi27



liötÏ mÏla vysokou ˙roveÚ: na ¯·dovÈ ökole v KolÌnÏ nad R˝nem p˘sobili kr·tce p¯ed Eckhartem oba tv˘rci vrcholnÈ dominik·nskÈ scholastiky, sv. Tom·ö Akvinsk˝ a sv. Albert Velik˝, u nÏhoû moûn· studoval i Eckhart. TakÈ p¯i pa¯ÌûskÈ univerzitÏ vznikla brzy vlastnÌ dominik·nsk· kolej, pozdÏji po nÏkolik let p˘sobiötÏ Eckhartovo. P¯edpokladem ke studiu byla znalost psanÌ a latinskÈho jazyka, coû jeötÏ v tÈto dobÏ znamenalo skoro totÈû: jinak neû latinsky psali pouze laiËtÌ vzdÏlanci, kter˝ch p¯ib˝valo jen velice pomalu. Studium zahrnovalo logiku, filozofii (tzv. studium naturale) a PÌsmo (biblicum), na nÏû pro nadanÏjöÌ adepty navazovalo tzv. studium generale univerzitnÌho charakteru. Toto ÑobecnÈì studium mÏlo sice pro obÏ hlavnÌ fakulty, teologickou a svobodn˝ch umÏnÌ, p¯edeps·n hrub˝ obsah, bylo vöak zaloûeno daleko vÌc neû dnes na kaûdodennÌm osobnÌm styku û·k˘ s profesorem (mistrem). Profesor, u nÏhoû studovalo zpravidla kolem deseti student˘, s nimi bydlel v tÈûe koleji a mÏl je nejen uËit a vzdÏl·vat, ale takÈ vöeobecnÏ vÈst. ée byl knÏzem a nemÏl vlastnÌ rodinu, rozumÏlo se samo sebou. Mistr na z·kladÏ vlastnÌho uv·ûenÌ a hodnocenÌ navrhoval studenty k udÏlenÌ univerzitnÌch titul˘ a hodnostÌ ñ a za svÈ svÏ¯ence p¯ed univerzitou plnÏ odpovÌdal a osobnÏ ruËil. Musel takÈ db·t na dodrûov·nÌ pomÏrnÏ tuhÈ k·znÏ. Z·kladem teologickÈho studia byl v˝klad klasickÈ uËebnice Petra LombardskÈho (1095 ñ1160) Liber sententiarum p¯edstavujÌcÌ souhrn teologicko-filozofick˝ch vÏdomostÌ, v˝klad PÌsma a st·le ËastÏji i antick˝ch filozof˘, Ëasto v pod·nÌ arabsk˝ch koment·tor˘ a öpanÏlskÈho rabÌna Moöe Maimonida (1135 ñ1204). S tÏmito autory se u Eckharta mnohokr·t setk·me, s dojemnÏ prost˝m oznaËenÌm Ñjeden mistrì nebo Ñjeden pohansk˝ mistrì. KromÏ bÏûn˝ch kaûdodennÌch p¯edn·öek Ëi spÌöe semin·¯˘ byly d˘leûitou souË·stÌ univerzitnÌho ûivota velkÈ p¯edn·öky a disputace (h·dky), kter˝ch se museli ˙Ëastnit vöichni studenti a bakal·¯i (tj. asistenti). V takovÈm prost¯edÌ si tedy m˘ûeme p¯edstavit mladÈho Eckharta nÏkdy mezi roky 1275 a 1285 jako studenta. Po ukonËenÌ studia a vysvÏcenÌ na knÏze se z¯ejmÏ vr·til do Erfurtu, kde v nadpisu nejstaröÌho zachovanÈho spisu, knihy NauËenÌ, vystupuje jako p¯edstaven˝, povÏ¯en˝ v˝chovou novic˘ (ÑdÏtÌì). Obsah tÈto knihy, p¯ev·û28



nÏ praktickÈho n·boûenskÈho a asketickÈho r·zu,* dob¯e ukazuje, co bylo j·drem p¯Ìpravy mlad˝ch mnich˘, soustavnÏ veden˝ch v p¯ÌsnÈ k·zni a jistÈ strohosti, na nÌû ovöem v EckhartovÏ laskavÈm pod·nÌ nenÌ nic kas·renskÈho. Kolem roku 1270 doölo v uspo¯·d·nÌ dominik·nskÈho ¯·du k drobnÈ, ale v˝znamnÈ zmÏnÏ; vzdÏlan˝m muûsk˝m Ëlen˘m bylo uloûeno, aby pravidelnÏ k·zali v kl·öterech ûenskÈ vÏtve svÈho ¯·du (tzv. druhÈho ¯·du), aû dotud i spr·vnÏ zcela oddÏlen˝ch. éenskÈ dominik·nskÈ kl·ötery, v NÏmecku velice poËetnÈ, mÏly dosti odliön˝ charakter: ¯eholnice z kl·ötera bÏûnÏ nevych·zely, ûily na jednom mÌstÏ a vÏnovaly se modlitbÏ a rozjÌm·nÌ. Jak jsme uû ¯ekli, pojetÌ mniöstvÌ ve staröÌ cÌrkvi vych·zelo z realistickÈho p¯esvÏdËenÌ, ûe ne vöichni k¯esùanÈ mohou ûÌt podle vysok˝ch n·rok˘ evangelia. CÌrkev proto rozliöovala dva Ñstavyì: tÏch, kte¯Ì se o dokonalost snaûÌ, a tÏch, kte¯Ì uû jÌ (aspoÚ vnÏjöÌ ûivotnÌ formou) jaksi dos·hli. PostupnÏ se Ñstav dosaûenÈ dokonalostiì ztotoûnil s ¯eholnÌm ûivotem v kl·öte¯e. ÿeholnÌci tak byli (nebo mÏli b˝t) ÑsolÌ zemÏì a Ñkvasemì (Mt 5,13 a 13,33), kter˝ z·stupnÏ za vöechny ûije podle evangelia do vöech d˘sledk˘, v duchu tzv. evangelijnÌch rad, tj. v chudobÏ, posluönosti a bez rodiny v tzv. celib·tu.** *

V˝znam slova Ñaskezeì se v pr˘bÏhu vÏk˘ velice posunul. V dneönÌm ch·p·nÌ je asketa huben˝ zasmuöil˝ ËlovÏk, kter˝ nejÌ a nepije. ÿeckÈ askÈsis znamen· cviËenÌ v nÏjakÈ dovednosti, ve speci·lnÌm v˝znamu ûivotnÌ reûim z·pasnÌk˘ a z·vodnÌk˘. Obraz k¯esùana jako z·pasnÌka se vyskytuje uû u sv. Pavla, slovo askÈsis nap¯. v Martyriu PolykarpovÏ z 2. stoletÌ. Znamen· zde ûivot pod¯Ìzen˝ a soust¯edÏn˝ k urËitÈmu cÌli, opak pohodlnosti i roztÏkanosti. V celÈ starok¯esùanskÈ literatu¯e, zejmÈna v˝chodnÌ, se pot¯eba takovÈho cÌlevÏdomÈho ûivotnÌho cviËenÌ velice zd˘razÚuje. Askeze je tak druhou str·nkou specificky k¯esùanskÈho d˘razu na lidskou osobnost: pr·vÏ askezÌ m˘ûe takov· pevn· a vyrovnan· osobnost vzniknout. Typick˝mi prost¯edky jsou samota, mlËenÌ, posluönost a ovöem redukov·nÌ ÑosobnÌch pot¯ebì na holÈ minimum; cÌlem je vûdy vnit¯nÏ svobodn˝ ËlovÏk, svobodn˝ do tÈ mÌry, ûe se nepot¯ebuje navenek odliöovat od jin˝ch. ** OdmÌt·nÌ rodiny, plozenÌ dÏtÌ a sexuality m· velice dlouhou historii a vyr˘st· ze t¯Ì odliön˝ch ko¯en˘. Je to jednak odvÏk˝ dualismus, kter˝ vöechno ÑtÏlesnÈì pokl·d· za b¯emeno, okovy nebo dokonce poskvrnÏnÌ. ÑTÏlo je hrobì, z nÏhoû se duöe musÌ vysvobodit, kdeûto plozenÌ dÏtÌ je naopak do tohoto Ñhrobuì odsuzuje; tak uvaûoval nap¯. sv. Augustin. Druh˝m ko¯enem je p¯edstava

29



Toto rozliöenÌ dvojÌho stavu p¯evzaly i staröÌ st¯edovÏkÈ sekty, katha¯i, albigenötÌ a valdenötÌ. OstatnÌ k¯esùanÈ, Ñlidì, majÌ zachov·vat z·vazn· p¯ik·z·nÌ vËetnÏ Desatera, z praktick˝ch d˘vod˘ vöak pot¯ebujÌ majetek, musÌ ûÌt v rodin·ch a nemohou se vÏnovat jen duchovnÌmu ûivotu. Jak se mÏstsk· spoleËnost ve vrcholnÈm st¯edovÏku postupnÏ individualizovala, oslabovalo se i ÑkolektivnÌì ch·p·nÌ cÌrkve, ve st¯ednÌ EvropÏ dokonce jeötÏ navazujÌcÌ na vÏdomÌ staröÌ kmenovÈ pospolitosti. Nositeli tÈto individualizace byli v naöich zemÌch hlavnÏ kolonistÈ, kte¯Ì v novÈm prost¯edÌ û·dnou Ñp¯irozenouì pospolitost nenaöli. Proto horliv˝m mÏstsk˝m k¯esùan˘m pojetÌ Ñz·stupnÈ dokonalostiì mnoho ne¯Ìkalo a st·le ËastÏji touûili ûÌt Ñdokonaleì sami, ne vöak v r·mci pevnÏ stanoven˝ch forem staröÌho kl·öternÌho mniöstvÌ. Z tÈto pot¯eby vzniklo nejen valdenskÈ a albigenskÈ hnutÌ a ûebravÈ ¯·dy, ale i dalöÌ ûivotnÌ formy na pomezÌ obËanskÈho a ¯eholnÌho ûivota, nÏkdy takÈ na pomezÌ cÌrkevnÌ pravovÏrnosti. Nejv˝znamnÏjöÌ z nich jsou t¯etÌ ¯·dy frantiök·nskÈ a dominik·nskÈ a tzv. beghinskÈ hnutÌ. T¯etÌ ¯·d bylo sdruûenÌ zboûn˝ch vÏ¯ÌcÌch, kte¯Ì se ˙Ëastnili kl·öternÌch bohosluûeb a spoleËn˝ch modliteb a i jinak se podÌleli na Ëinnosti svÈho ¯·du, ûili vöak v rodin·ch mimo kl·öter. »leny t¯etÌch ¯·d˘ byla i ¯ada v˝znamn˝ch osobnostÌ. BeghinskÈ hnutÌ, nazvanÈ patrnÏ podle svÈho zakladatele, lutyöskÈho knÏze Lamberta le Beghe (Ü kolem 1190), vzniklo ve Flandrech, dneönÌ Belgii, a brzy se rozöÌ¯ilo po nÏmeck˝ch, francouzsk˝ch a italsk˝ch mÏstech, kolem roku 1270 je uû doloûeno i v Praze a v Olomouci. Jeho ËlenovÈ, Ëesky beghardi a bekynÏ, ûili v mÏstsk˝ch domech jako muûsk· nebo ûensk· spoleËenstvÌ, ûivili se ¯emesly, hlavnÏ tkalcovstvÌm a krajk·¯stvÌm, a vÏnovali se spoleËnÈ modlitbÏ, rozjÌnesmrtelnosti vyvolen˝ch: rozenÌ a smrt pat¯Ì k sobÏ, a kdyby se odstranilo jedno, zmizÌ i druhÈ. Tato zvl·ötnÌ p¯edstava se vyskytuje i u nÏkter˝ch modernÌch sekt. A koneËnÏ st¯edovÏkÈ rozöÌ¯enÌ povinnÈho celib·tu v z·padnÌ cÌrkvi z mnich˘ a biskup˘ (jako na V˝chodÏ) na vöechny knÏze sledovalo patrnÏ jeötÏ jeden zvl·ötnÌ cÌl. Vöechny archaickÈ zemÏdÏlskÈ kultury ukl·dajÌ manûelstvÌ jako striktnÌ povinnost alespoÚ pro nejstaröÌho syna, aby nevym¯el rod, a nÏkterÈ celib·t trestaly smrtÌ (nap¯. indick˝ tzv. Manu˘v z·konÌk). Celib·t k¯esùansk˝ch knÏûÌ je tak stavÏl proti tomuto ÑpohanskÈmuì obyËeji a vydÏloval je ze struktury rodov˝ch spoleËnostÌ.

30



m·nÌ a pÈËi o chudÈ a nemocnÈ. P¯i intenzitÏ jejich spoleËnÈho n·boûenskÈho a mystickÈho ûivota je p¯irozenÈ, ûe se toto hnutÌ Ëasto ocitalo na pokraji sekt·¯stvÌ (odtud pozdÏjöÌ ËeskÈ Ñpikhartì, tj. beghard, jako oznaËenÌ sekt·¯e). CÌrkevnÌ vrchnost hnutÌ sledovala s jistou ned˘vÏrou a snaûila se je nÏjak zaËlenit do sv˝ch struktur nebo aspoÚ pod¯Ìdit vlivu ¯eholnÌch kazatel˘, zejmÈna dominik·nsk˝ch. KazatelÈ se tak ovöem zase dostali do ËastÈho styku s prost¯edÌm lidovÈ mystiky a byli jÌm z¯ejmÏ silnÏ ovlivnÏni. Jako bekynÏ zaËÌnala i jedna z velk˝ch postav nÏmeckÈ mystiky, sv. Mechtilda Magdebursk· (Ü 1281), kter· roku 1247 vstoupila do cisterci·ckÈho kl·ötera v HelftÏ u Halle. Zde z p¯Ìkazu svÈho dominik·nskÈho zpovÏdnÌka napsala nejstaröÌ zachovan˝ nÏmeck˝ n·boûensk˝ spis, mystick˝ trakt·t TekoucÌ svÏtlo boûstvÌ. Je velice pravdÏpodobnÈ, ûe mnoho Eckhartov˝ch mystick˝ch myölenek poch·zÌ pr·vÏ z prost¯edÌ por˝nsk˝ch ûensk˝ch kl·öter˘ a beghinskÈho hnutÌ. A z povinnosti k·zat n·boûensky vzdÏlan˝m ¯eholnicÌm, kterÈ vÏtöinou neumÏly latinsky, vznikla jistÏ nejvlivnÏjöÌ Ë·st Eckhartova dÌla, nÏmeck· k·z·nÌ, pÌsemnÏ zachovan· dÌk pÌli a schopnostem jeho posluchaËek.* V lÈtech 1300 aû 1302 vykl·dal Eckhart na ¯·dovÈ koleji pa¯ÌûskÈ univerzity Lombardovy Sentence, psal sv˘j koment·¯ k nim a vystoupil i v nÏkolika disputacÌch, z nichû t¯i se ve struËnÈm z·pisu zachovaly. Roku 1302 byl prohl·öen mistrem a dos·hl tak vrcholnÈho uni*

V tÈûe souvislosti patrnÏ vznikla i jedna z m·la zachovan˝ch liter·rnÌch pam·tek tÈto doby u n·s, tzv. Pasion·l abatyöe Kunhuty. Je to soubor öesti kratöÌch latinsk˝ch mystick˝ch text˘, vÏtöinou sepsan˝ch dominik·nsk˝m mnichem Koldou v letech 1311ñ1313 pro abatyöi a ¯eholnice kl·ötera sv. Ji¯Ì na PraûskÈm hradÏ. Koldovy texty, rozjÌm·nÌ o utrpenÌ P·nÏ a alegorickÈ p¯ÌbÏhy, vznikly sice kr·tce potÈ, co v ËeskÈ dominik·nskÈ provincii p˘sobil Eckhart (dokonce jako Kold˘v p¯edstaven˝), nenesou vöak û·dnÈ stopy jeho vlivu. Je to Ñobrazn·ì mystika podle staröÌ tradice, kter· se ch·pe r˘zn˝ch podrobnostÌ kolem uk¯iûov·nÌ (nap¯. h¯eby, kladivo, ûeb¯Ìk, atd.) a opÌr· se i o dvorskou (rytÌ¯skou) poezii (alegorick˝ p¯ÌbÏh o uvÏznÏnÈ princeznÏ-cÌrkvi). To p¯esnÏ odpovÌd· i rozdÌlu p¯Ìsluön˝ch institucÌ: na rozdÌl od mÏstsk˝ch kl·öter˘ dominik·nek, jimû k·zal Eckhart, bylo Koldovo publikum v˝raznÏ aristokratickÈ. Do hradnÌho kl·ötera benediktinek se uchylovaly hlavnÏ vdovy z nejvyööÌch rodin, a snad proto mohl Kolda ps·t latinsky. NÏkolik Ëesk˝ch a ÑsvÏtsk˝chì vpisk˘ ve svatoji¯sk˝ch rukopisech ovöem naznaËuje, ûe latina tu nebyla dom·cÌm jazykem.

31



verzitnÌho gradu, kter˝ ho opravÚoval, aby samostatnÏ p¯edn·öel a vedl studenty, a vyjÌmal ho z pod¯Ìzenosti mÌstnÌm cÌrkevnÌm p¯edstaven˝m. Po uplynutÌ dvouletÈho ˙vazku byl roku 1303 jmenov·n provinci·lem (tj. zemsk˝m p¯edstaven˝m) novÏ z¯ÌzenÈ saskÈ ¯·dovÈ provincie, kter· tehdy ovöem zahrnovala celÈ severnÌ a v˝chodnÌ NÏmecko aû daleko do PobaltÌ a mÏla p¯es 50 muûsk˝ch a snad 70 ûensk˝ch kl·öter˘. Roku 1307 se stal gener·lnÌm vik·¯em provincie ËeskÈ s vÌce neû 20 muûsk˝mi a asi 7 ûensk˝mi kl·ötery. Jednou z hlavnÌch povinnostÌ zemsk˝ch p¯edstaven˝ch byly tzv. vizitace, tj. osobnÌ n·vötÏvy jednotliv˝ch kl·öter˘. Vzhledem k tomu, ûe ûebravÌ mniöi nesmÏli jezdit na koni, m˘ûeme si pro n·sledujÌcÌch deset let p¯edstavovat Eckharta na dlouh˝ch pÏöÌch cest·ch po celÈ st¯ednÌ EvropÏ, tehdy jeötÏ plnÈ hlubok˝ch les˘, ¯Ìdce osÌdlenÈ a rozhodnÏ ne bezpeËnÈ. Dva ˙ryvky z ûivotopisu H. Seuse, kterÈ jsme za¯adili do naöeho v˝boru, d·vajÌ p¯ibliûnou p¯edstavu o cestov·nÌ potuln˝ch mnich˘ poË·tkem 14. stoletÌ, a to v kraji nepomÏrnÏ ÑcivilizovanÏjöÌmì, neû byly tehdejöÌ »echy. Roku 1311 byl Eckhart zvolen gener·lnÌm p¯edstaven˝m ¯·du pro celÈ NÏmecko, nebyl vöak v tÈto funkci potvrzen, n˝brû podruhÈ vysl·n na pa¯Ìûskou univerzitu p¯edn·öet nejspÌöe tzv. biblicum, v˝klady jednotliv˝ch knih bible. To bylo mimo¯·dnÈ vyznamen·nÌ, jakÈho se p¯ed nÌm dostalo jen Tom·öi AkvinskÈmu. TakÈ z tohoto pa¯ÌûskÈho pobytu se zachovaly struËnÈ obsahy dvou disputacÌ Ëi ot·zek (kvestiÌ). Po dvou letech se Eckhart vr·til do ätrasburku jako vik·¯ (z·stupce) gener·lnÌho p¯edstavenÈho a byl povÏ¯en duchovnÌm vedenÌm ûensk˝ch kl·öter˘ ¯·du, nejspÌö aû do roku 1323, kdy byl povol·n p¯edn·öet na ¯·dovÈ studium v KolÌnÏ. V tomto obdobÌ je t¯eba hledat ko¯eny jeho pozdÏjöÌho procesu: spory o pravovÏrnost beghinskÈho hnutÌ a rostoucÌ napÏtÌ mezi svÏtsk˝m knÏûstvem a ûebrav˝mi ¯·dy. Pod vlivem silnÈ mystickÈ zkuöenosti setk·nÌ a spojenÌ s Bohem doch·zeli nÏkte¯Ì ËlenovÈ beghardsk˝ch spoleËenstvÌ k p¯esvÏdËenÌ, ûe toto spojenÌ nenÌ jen mimo¯·dn˝m a okamûit˝m darem, n˝brû trval˝m stavem dokonale zboûnÈho k¯esùana. V tomto stavu je ËlovÏk, kter˝ se plnÏ z¯ekl svÏta, skuteËnÏ totoûn˝ s Bohem, a nenÌ tedy v·z·n û·dn˝mi povinnostmi ani p¯edpisy, nepot¯ebuje û·dnÈ ÑvnÏjöÌ 32



skutkyì ani pomoc atd. Za takovÈ vÌcemÈnÏ panteistickÈ n·zory byla kolem roku 1305 odsouzena nap¯. kniha belgickÈ vizion·¯ky MarkÈty PoretovÈ ÑZrcadlo prost˝ch duöÌì, kter· mÏla patrnÏ vliv i na Eckharta. Kdyû se MarkÈta sv˝ch n·zor˘ nevzdala a öÌ¯ila je d·l dokonce jako BoûÌ zjevenÌ, byla roku 1310 v Pa¯Ìûi odsouzena a up·lena. ÿada podobn˝ch vÏt byla odsouzena na koncilu ve Vienne (viz nÌûe) a nÏkte¯Ì mÌstnÌ biskupovÈ zaËali odsuzovat a pron·sledovat beghinskÈ hnutÌ v˘bec. Druh˝m ko¯enem procesu byl vlekl˝ spor mezi ÑsvÏtsk˝mì Ëi diecÈznÌm knÏûstvem, pod¯Ìzen˝m mÌstnÌmu biskupovi, a ûebrav˝mi ¯·dy, kterÈ podlÈhaly p¯Ìmo papeûi. P¯edmÏtem sporu bylo nevyjasnÏnÈ rozdÏlenÌ kompetencÌ, zejmÈna v duchovnÌ spr·vÏ, kde mÌstnÌ knÏûÌ vidÏli v ¯eholnÌcÌch Ëasto nekalou konkurenci, a ovöem i ËastÈ v˝pady ¯eholnÌch kazatel˘ proti bohatstvÌ a pohodlnÈmu ûivotu svÏtskÈho knÏûstva. Roku 1315 utvo¯ilo ötrasburskÈ diecÈznÌ duchovenstvo dokonce jak˝si obrann˝ spolek proti ûebrav˝m ¯·d˘m a snaûilo se omezovat jejich vliv vöemi prost¯edky. Na z·kladÏ stÌûnostÌ mÌstnÌch biskup˘ povÏ¯il papeû roku 1325 dva v·ûenÈ dominik·nskÈ mnichy mimo¯·dnou vizitacÌ vöech dominik·nsk˝ch kl·öter˘ v NÏmecku. Vizit·to¯i vyöet¯ovali zejmÈna k·zeÚskÈ p¯estupky a ¯ada ¯eholnÌk˘ byla potrest·na sesazenÌm z ˙¯adu, p¯eloûenÌm i vylouËenÌm z ¯·du. NevÌme, jak· ˙loha p¯ipadla p¯i tÈto vizitaci Eckhartovi, ale oba svÏdkovÈ a moûn· i inici·to¯i jeho kolÌnskÈho procesu, dominik·ni Heinrich de Summo a Wilhelm z Niedecke, byli mezi potrestan˝mi. Roku 1326 byl skoro sedmdes·tilet˝ Eckhart u kolÌnskÈho arcibiskupa obûalov·n, ûe uËÌ a k·ûe bludnÈ nauky. ObûalovacÌ spisy, p¯ipravenÈ zmÌnÏn˝mi dvÏma Ñbratryì, uv·dÏly 108 vÏt, kterÈ se jim zd·ly b˝t buÔ nespr·vnÈ, nebo aspoÚ nejasnÈ a pobu¯ujÌcÌ. Z nich 75 je vyÚato z Eckhartov˝ch nÏmeck˝ch k·z·nÌ, 12 z latinskÈho koment·¯e ke knize Genesis a zb˝vajÌcÌ z r˘zn˝ch dalöÌch spis˘, zejmÈna z Knihy boûskÈ ˙tÏchy. TehdejöÌ arcibiskup, to jest takÈ feud·lnÌ p·n mÏsta i okolÌ, Heinrich z Virneburgu, krutÏ stÌhal kacÌ¯e, zejmÈna Ñbratry svobodnÈho duchaì a stoupence dalöÌch mystick˝ch a panteistick˝ch hnutÌ. Hned na poË·tku svÈho p˘sobenÌ jich dal nÏkolik up·lit nebo utopit a mnoho dalöÌch vysl˝chal. VÏtöinu vÏt obûalovacÌho spisu lze uvÈst do souvislosti s tÏmito duchovnÌmi proudy, a tak takÈ biskupsk· 33



komise ûalobu ch·pala. Inici·torem z¯ejmÏ nebyl arcibiskup, n˝brû ËlenovÈ ¯·du, Ëemuû nasvÏdËujÌ i zmÌnky o Ñz·vistivcÌch a pomlouvaËÌchì v EckhartovÏ obhajobÏ. Jakmile se ovöem ûaloba v tak v·ûnÈ vÏci vyskytla, musel ji biskup d˘kladnÏ vyöet¯it. Z toho, ûe v pr˘bÏhu vyöet¯ov·nÌ mohl Eckhart d·le p˘sobit a k·zat, se zd·, ûe p¯itom biskup postupoval s jist˝mi ohledy. Eckhart byl p¯esvÏdËen, ûe jako p¯ÌsluönÌk ¯·du a mistr pa¯ÌûskÈ univerzity do arcibiskupovy pravomoci nespad·, a odvolal se k papeûi a k univerzitÏ. V protokolech kolÌnskÈho procesu se vöak zachovaly jeho odpovÏdi na ûalovacÌ spis (tzv. Obhajoba, Rechtfertigungsschrift). OdpovÏdnost za vÏty z nÏmeck˝ch k·z·nÌ zde Eckhart opatrnÏ odmÌtl, protoûe je zapisovali posluchaËi, ale ke vöem vÏt·m ze sv˝ch spis˘ se hl·sÌ a h·jÌ jejich spr·vnost ñ vÏtöinou stroze ¯Ìk·, ûe je to pravda a kdo ji popÌr·, jen odhaluje svoji nevÏdomost. ÑKdyby vöak p¯esto v tÏchto nebo jin˝ch m˝ch slovech a spisech snad bylo nÏco nespr·vnÈho ñ coû nenahlÌûÌm ñ jsem vûdy hotov podrobit se lepöÌmu n·zoru. ,MalÌ duchovÈ nezvl·dajÌ velikÈ vÏci a Ëasto uû p¯i prvnÌm n·poru podlehnou, kdyû se odv·ûili nÏËeho, co p¯esahuje jejich sÌly,ë jak pÌöe Jeron˝m Eliodorovi. Neboù m˝lit se jistÏ mohu, kacÌ¯em vöak b˝t nemohu: to prvnÌ je totiû vÏcÌ rozumu, ale to druhÈ vÏci v˘le.ì (P¯edmluva k obhajobÏ) SvÈ stanovisko Eckhart jeötÏ jednou zd˘raznil ve slavnostnÌm prohl·öenÌ, ve¯ejnÏ ËtenÈm 13. ˙nora 1327 v kolÌnskÈm dominik·nskÈm kostele. V tomto velice v·ûnÈm textu se Eckhart dovol·v· Boha za svÏdka, ûe nikdy nic nespr·vnÈho ani ökodlivÈho neuËil. ÑPokud by se vöak v mÈ vÏrouce a mor·lce mÏlo nÏco takovÈho nalÈzt, odvol·v·m to zde ve¯ejnÏ a v˝slovnÏ p¯ed v·mi vöemi a kaûd˝m zvl·öù ...jako bych to nikdy byl ne¯ekl ani nek·zal.ì Pak Eckhart uv·dÌ nÏkolik p¯Ìklad˘, kde se domnÌv· b˝t nespr·vnÏ pochopen, a uv·dÌ je na pravou mÌru. Tak nap¯Ìklad tvrdÌ, ûe nikdy neuËil, ûe by v lidskÈ duöi bylo nÏco nestvo¯enÈho a nestvo¯itelnÈho; texty, kterÈ se n·m dochovaly, vöak takovÈ v˝roky na mnoha mÌstech obsahujÌ. Z˘st·v· ot·zkou, zda jsou tyto texty spolehlivÏ zaps·ny, anebo zda si Eckhart v tÈto chvÌli p¯ece jen neuvÏdomil, ûe nÏkterÈ jeho formulace byly aû p¯Ìliö odv·ûnÈ. Brzy nato se Eckhart odebral k papeûskÈmu dvoru v Avignonu, aby se tam osobnÏ h·jil. To byl postup tehdy obvykl˝ a souËasnÏ s Eckhartem se tam z r˘zn˝ch na¯ËenÌ h·jila ¯ada v˝znamn˝ch osob34



nostÌ. Tak nap¯Ìklad praûsk˝ biskup Jan z Draûic str·vil v Avignonu jeden·ct let (1318 ñ1329) a vr·til se do Prahy zproötÏn obvinÏnÌ jako sta¯ec vÌce neû osmdes·tilet˝. Od jinÈho v˝znamnÈho souËasnÌka, velkÈho anglickÈho teologa a filozofa Williama Ockhama (1285 ñ ñ1347), m·me zachov·no zajÌmavÈ svÏdectvÌ, jak si vynikajÌcÌ myslitelÈ frantiök·nskÈ a dominik·nskÈ ökoly dok·zali naprosto nerozumÏt. Ockham, kterÈho vyöet¯oval t˝û soudce kardin·l Fournier jako Eckharta, uv·dÌ pÏt Eckhartov˝ch v˝rok˘, kterÈ se mu zd·ly b˝t obzvl·öù nesmyslnÈ, a pÌöe: ÑTyto a podobnÈ zcela absurdnÌ vÏci tvrdil jak˝si dominik·nsk˝ mistr teologie, NÏmec Eckhart (Aycardus), a byl kv˘li nim obûalov·n nejd¯Ìv u kolÌnskÈho arcibiskupa. ...PozdÏji p¯iöel do Avignonu a p¯ed soudcem nepop¯el, ûe takovÈ vÏci uËil a k·zal. Nebyl vöak za to odsouzen, a dokonce ani tyto a dalöÌ vÏty nebyly odsouzeny hned, n˝brû p¯edloûeny kardin·l˘m k posouzenÌ, zda se majÌ poËÌtat mezi bludnÈ. TakÈ nÏkolik profesor˘ teologie bylo povÏ¯eno, aby to spoleËnÏ zkoumali.ì Je dokonce pravdÏpodobnÈ, ûe se Fournier ptal i Ockhama na jeho n·zor. Ockham potom velice ironicky komentuje papeûsk˝ v˝nos, kter˝ pr·vÏ teolog˘m zak·zal zaujÌmat ve¯ejnÏ stanoviska ke sporn˝m ot·zk·m, p¯edloûen˝m k rozhodnutÌ papeûskÈmu stolci. ÑZ tohoto v˝nosu vypl˝v· ¯ada absurdnÌch d˘sledk˘, nÏkterÈ jsou po ned·vn˝ch ud·lostech uû z¯ejmÈ. Tak protoûe o nÏkter˝ch Eckhartov˝ch vÏt·ch nenÌ dosud rozhodnuto, nesmÌ û·dn˝ sebeuËenÏjöÌ frantiök·n tvrdit, ûe svÏt netrv· od vÏËnosti, ale ani, ûe od vÏËnosti tr v·; ...a ûe celÈ BoûÌ stvo¯enÌ je jedno holÈ nic.ì Dobrozd·nÌ povÏ¯en˝ch teolog˘, kterÈ se takÈ dochovalo, svÏdËÌ o hluböÌm pochopenÌ Eckhartov˝ch stanovisek a poskytuje mu takÈ dost mÌsta, aby smysl sv˝ch paradoxnÌch tvrzenÌ vyloûil a vysvÏtlil. Doch·zÌ vöak nakonec p¯ece k z·vÏru, ûe vybran˝ch 28 Eckhartov˝ch vÏt (kterÈ jsou, pokud m˘ûeme soudit, citov·ny zcela p¯esnÏ) je myln˝ch nebo aspoÚ podez¯el˝ch a oböÌrnÏ toto stanovisko zd˘vodÚuje. V pr˘bÏhu dalöÌho roku Eckhart patrnÏ zem¯el, nevÌme v˘bec, kde a kdy, ale papeûsk· bula ÑIn agro dominicoì z 27. b¯ezna 1329 uû o nÏm mluvÌ jako o zesnulÈm. V˝nos prvnÌch 15 vÏt odsuzuje jako bludnÈ, dalöÌch 11 oznaËuje jako ÑpodivnÈ, nep¯edloûenÈ a podez¯elÈì. PoslednÌ dvÏ odsouzenÈ vÏty se asi p¯i procesu nepoda¯ilo spolehlivÏ doloûit, aË se v zachovan˝ch textech vyskytujÌ. 35



Jak˝ byl tedy koneËn˝ v˝sledek Eckhartova procesu? Podrobn˝ historick˝ a pr·vnÌ rozbor W. Trusena ned·vno prok·zal, ûe bezprost¯ednÌm podnÏtem ûaloby byla patrnÏ z·vist a moûn· i msta Eckhartov˝ch spolubrat¯Ì. V dalöÌm pr˘bÏhu procesu ölo hlavnÏ o to, zabr·nit dalöÌmu öÌ¯enÌ tÏchto ne zcela jasn˝ch tvrzenÌ, kter· zejmÈna posluchaËe k·z·nÌ snadno zav·dÏla jinam, neû cÌrkev chtÏla a neû chtÏl patrnÏ i s·m Eckhart. P¯esnÏ tak je to vyj·d¯eno v jeho odvol·nÌ, jak je bula cituje, a nem·me d˘vod si myslet, ûe se jednalo jen o formalitu nebo obrann˝ manÈvr. OdsouzenÌ se vztahovalo pr·vÏ na uveden˝ch 28 vÏt v doslovnÈm znÏnÌ (verba prout sonant) bez ohledu na to, jak je Eckhart s·m ch·pal Ëi vykl·dal, rozhodnÏ se vöak net˝kalo Eckhartova osobnÌho postoje a vÌry. NenÌ tedy pravda, ûe by byl odsouzen jako kacÌ¯, i kdyû v jistÈ f·zi procesu v KolÌnÏ nad R˝nem k tomu patrnÏ mnoho nechybÏlo.

36



3. DÌlo

Eckhartovo zachovanÈ dÌlo tvo¯Ì ¯ada odborn˝ch teologicko-filozofick˝ch spis˘, napsan˝ch latinsky pro vzdÏlanÈ univerzitnÌ publikum, t¯i kratöÌ spisy (trakt·ty) v nÏmËinÏ, hodnÏ p¯es sto k·z·nÌ nÏmeck˝ch a nÏkolik desÌtek latinsk˝ch. Text ¯ady k·z·nÌ je poruöen aû do nesrozumitelnosti, z nÏkter ˝ch se zachovaly pouhÈ zlomky a u nÏkter˝ch dalöÌch je Eckhartovo autorstvÌ vÌcemÈnÏ spornÈ. JednotlivÈ Ë·sti tohoto dÌla mÏly velice pestrÈ osudy. »·st nÏmeck˝ch spis˘, urËen˝ch öiröÌmu okruhu Ëten·¯˘, byla cÌrkevnÏ zak·z·na uû roku 1329 a pak znovu v˝nosem papeûe ÿeho¯e XI. a cÌsa¯e Karla IV. z roku 1364, nicmÈnÏ nÏmeckÈ spisy se zachovaly ve vÌce neû 200 r˘znÏ spolehliv˝ch rukopisech ze 14. a 15. stoletÌ. ZejmÈna nÏmeck· k·z·nÌ se z¯ejmÏ opisovala velice Ëasto a pozdÏji i vych·zela tiskem. Z toho, kde se rukopisy zachovaly, lze soudit, ûe z·kaz se bral v·ûnÏ pouze v kolÌnskÈ arcidiecÈzi. Protoûe k·z·nÌ byla vesmÏs zaps·na i tradov·na anonymnÏ, mohlo se st·t, ûe jednÌm z nejlepöÌch pramen˘ je tiötÏnÈ vyd·nÌ z roku 1521, obsahujÌcÌ asi 100 Eckhartov˝ch k·z·nÌ, kter· vydavatelÈ omylem p¯ipsali jeho n·sledovnÌku Johannu Taulerovi (tzv. Baseler Taulerdruck). Tyto nÏmeckÈ spisy mÏly takÈ v dalöÌch staletÌch nejvÏtöÌ vliv, upoutaly pozornost nÏmeck˝ch vzdÏlanc˘ koncem 18. stoletÌ a zaloûily Eckhartovu sl·vu a jistou Ñkonjunkturuì v 19. a 20. stoletÌ. Naproti tomu latinskÈ spisy, kter˝m autor s·m p¯ikl·dal z¯ejmÏ vÏtöÌ v˝znam, upadly do zapomenutÌ pomÏrnÏ brzy po naps·nÌ a pokud se v˘bec zachovaly, m·me je vÏtöinou v jedinÈm rukopise, objevenÈm aû v pr˘bÏhu poslednÌho stoletÌ. P¯itom pro spr·vnÈ pochopenÌ Eckhartov˝ch myölenek majÌ pr·vÏ tyto latinskÈ spisy z·sadnÌ v˝znam. V p¯esnÈ a ust·lenÈ terminologii latinskÈ scholastiky lze 37



totiû p¯esnÏ rozliöit, kde se Eckhartovy myölenky skuteËnÏ liöÌ od n·zor˘ jeho p¯edch˘dc˘ a uËitel˘ a kde Ñnov·torsk˝ efektì jeho projev˘ pramenÌ spÌöe z jeho pr˘kopnickÈho p¯ekladu tÈto terminologie do lidovÈho jazyka, ze snahy vyloûit tyto n·zory öiröÌmu okruhu posluchaË˘. OstatnÏ jeötÏ ve vÏrouËn˝ch sporech na zaË·tku reformace se r˘znÈ strany nakonec takÈ dohodly, ûe budou sv· stanoviska formulovat latinsky, aby vöichni p¯esnÏ ch·pali, v Ëem se vlastnÏ liöÌ. Z hlediska dneönÌho Ëten·¯e, kterÈmu vÏtöinou nejde o rozsuzov·nÌ dogmatick˝ch spor˘, jsou ovöem zachovanÈ latinskÈ spisy, zejmÈna koment·¯e k biblick˝m knih·m, pomÏrnÏ nep¯ÌstupnÈ. Proto jsme do naöeho v˝boru za¯adili jen nÏkolik uk·zek a dali vÌce mÌsta ûivÏjöÌm spis˘m nÏmeck˝m. PatrnÏ nejstaröÌm zachovan˝m Eckhartov˝m dÌlem je kniha NauËenÌ (Reden der Unterweisung), soubor kr·tk˝ch p¯Ìleûitostn˝ch promluv a pouËenÌ o r˘zn˝ch ot·zk·ch n·boûenskÈho a ¯eholnÌho ûivota. Vznikly patrnÏ z·znamem skuteËn˝ch rozhovor˘ u stolu, nejspÌöe po veËe¯i, kdy mÌvali mniöi tzv. rekreaci, chvÌli jakÈhosi spoleËnÈho ÑosobnÌho volnaì. Zda je do koneËnÈ podoby celkem soustavnÈho trakt·tu redigoval Eckhart s·m, nelze rozhodnout. Klidn˝ a zdrûenliv˝ charakter tÈto spÌöe asketickÈ knÌûky odpovÌd· z·kladnÌ ûivotnÌ nauce, v nÌû se mladÌ mniöi uËili ¯adu let ûÌt, neû se jim mohly p¯ÌpadnÏ otev¯Ìt smÏlejöÌ a neobyËejnÏjöÌ v˝hledy. Obsah knÌûky je celkem tradiËnÌ, ale zp˘sob a vyj·d¯enÌ tÈto l·tky uû plnÏ ukazuje osobitost Eckhartovu. V tÈûe dobÏ patrnÏ vznikl latinsk˝ v˝klad modlitby P·nÏ (Super oratione dominica), sestaven˝ hlavnÏ z patristick˝ch cit·t˘, kter˝ se silnÏ opÌr· o p¯Ìsluönou pas·û zn·mÈho v˝kladu evangeliÌ ÑCatena aureaì od Tom·öe AkvinskÈho. Z let jeho prvnÌho pa¯ÌûskÈho pobytu 1300 aû 1302 poch·zÌ ned·vno objeven˝ koment·¯ ke knize SentencÌ Petra Lombarda, v˝znamn˝ doklad Eckhartovy scholastickÈ vzdÏlanosti. V˝klad SentencÌ, Ñpovinn˝ cvikì kaûdÈho zaËÌnajÌcÌho univerzitnÌho uËitele, poskytoval p¯Ìleûitost p¯esnÏ a ˙spornÏ vyj·d¯it sv˘j n·zor k celÈmu souhrnu teologickÈ nauky vËetnÏ ¯ady sporn˝ch ot·zek, kde se stanovisko Lombardovo vöeobecnÏ nep¯ijÌmalo. PrvnÌ dÌl SentencÌ pojedn·v· o Bohu a Trojici, druh˝ o Stvo¯iteli a stvo¯enÌ, t¯etÌ o vtÏlenÌ Krista a Ëtvrt˝ o sv·tostech. BrilantnÌ Eckhart˘v koment·¯ jde p¯esnÏ ve stop·ch Tom·öe 38



AkvinskÈho, obsahuje vöak i Eckhartovy vlastnÌ metafyzickÈ novinky a impozantnÌ mnoûstvÌ cit·t˘ z celÈ tehdejöÌ vÏdeckÈ literatury. Z tÈûe doby jsou i struËnÈ z·znamy t¯Ì ve¯ejn˝ch p¯edn·öek, kterÈ se Eckharta p¯Ìmo t˝kajÌ: dvÏ z nich jsou Eckhartovy, t¯etÌ je v˝slovn· polemika s nÌm. Ve¯ejnÈ p¯edn·öky na p¯edem ohl·öen· tÈmata byly mÌstem, kde univerzitnÌ mist¯i vyslovovali sv˘j n·zor pr·vÏ ke sporn˝m ot·zk·m, polemizovali s jin˝mi, p¯ÌpadnÏ poprvÈ prezentovali n·zory zcela novÈ. Proto se jim ¯Ìkalo ÑOt·zkyì (Questiones) a b˝valy p¯edmÏtem z·jmu öiröÌch odborn˝ch kruh˘. MnozÌ cÌrkevnÌ hodnost·¯i a teologovÈ, kte¯Ì nebyli na univerzitÏ p¯Ìtomni, si najÌmali nadanÈ studenty, aby pro nÏ po¯izovali struËnÈ z·znamy vöech ve¯ejn˝ch p¯edn·öek v pr˘bÏhu roku; tak si mohli udÏlat p¯ehled o vöem, co se v tÈ dobÏ v oblasti teologie na univerzitÏ dÏlo. Pr·vÏ z takovÈho p¯ehledu poch·zejÌ i naöe t¯i Ñpa¯ÌûskÈ ot·zkyì. PrvnÌ jedn· o tom, jak˝m zp˘sobem pozn·vajÌ andÏlÈ (tj. ËistÏ duchovnÌ, netÏlesnÈ bytosti), druh· o vztahu mezi bytÌm a pozn·nÌm v Bohu. Je zde z¯etelnÏ rozvinuta jedna z hlavnÌch Eckhartov˝ch myölenek: rozum a pozn·v·nÌ (intellectus) je z·kladem, nikoli d˘sledkem BoûÌho bytÌ. To je takÈ, pokud vÌme, jedin˝ bod, kde se Eckhart v˝slovnÏ a vÏdomÏ odchyluje od n·zor˘ Tom·öov˝ch. T¯etÌ z·znam je polemika äpanÏla Gonzalva s Eckhartem na klasickÈ tÈma vleklÈho sporu mezi frantiök·nskou a dominik·nskou ökolou o tom, zda je p¯ednÏjöÌ a vzneöenÏjöÌ rozum a moudrost (jak soudÌ dominik·ni i Eckhart), nebo v˘le a l·ska, jak se domnÌvajÌ frantiök·ni a Gonzalvus. Spor, kter˝ nikdy nebyl a ani nemohl b˝t rozhodnut, pokraËuje pak d·l do novovÏkÈ filozofie jako spor racionalismu s voluntarismem, filozofiÌ praxe atd. Z doby po roce 1308, tj. z doby Eckhartova p˘sobenÌ v »ech·ch, poch·zÌ patrnÏ Kniha boûskÈ ˙tÏchy (Buch der gˆttlichen Trˆstung) i rozöÌ¯enÈ k·z·nÌ Ëi trakt·t O vzneöenÈm ËlovÏku (Vom edlen Menschen), vÏnovan˝ uherskÈ kr·lovnÏ-vdovÏ Aneûce. Tato pozoruhodn· ûena, tÏûce zkruöen· n·silnou smrtÌ svÈho muûe i otce, ûila pak tÈmÏ¯ 50 let velice chudÏ jako ¯eholnice a dos·hla ¯ady velk˝ch politick˝ch ˙spÏch˘ tÌm, ûe smi¯ovala r˘znÈ v·lËÌcÌ strany. Eckhartovo ÑpotÏöov·nÌì, na pr vnÌ pohled vlastnÏ vÌc stoickÈ neû k¯esùanskÈ, dob¯e ukazuje, jak· propast dÏlÌ skuteËnÈho Eckharta od vÏtöiny jeho modernÌch obdivovatel˘. Eckhart˘v ÑduchovnÌì nebo Ñdobr˝ì ËlovÏk je totiû s·m k sobÏ nesmÌrnÏ tvrd˝, a je-li nÏËÌm zarmoucen, 39



spoËÌv· ˙tÏcha hlavnÏ v tom, ûe si to zavinil s·m. Z·rmutek a stesk, vÏci pro modernÌho ËlovÏka, odchovanÈho romantismem, nepochybnÏ autentickÈ a p¯esvÏdËivÈ, jsou pro Eckharta jen zn·mkou nedokonalosti a duchovnÌ povrchnosti. Proto takÈ u nÏho nenÌ a nem˘ûe b˝t ani stopa titanismu, promÈteovskÈho Ëi ÑhrdinskÈho duchaì, kterÈ by v Eckhartovi tak r·di byli nalezli nap¯Ìklad jeho nÏmecko-nacionalistiËtÌ obdivovatelÈ. Stoicismus, pozdnÏ antickÈ uËenÌ o tom, jak m· ûÌt dobr˝ ËlovÏk ve zlÈ dobÏ, kdy nem˘ûe mÌt spr·vn˝ vliv na ve¯ejnÈ vÏci, n˝brû musÌ svÈ hlavnÌ ctnosti, rozvahu a stateËnost, vÏnovat tomu, jak se vnit¯nÏ obrnit proti nejistÈmu a nepravdivÈmu okolÌ, je v EckhartovÏ dobÏ zase aktu·lnÌ. Rubem hlubokÈ a bezmeznÈ d˘vÏry ve spr·vnost nejen k¯esùanstvÌ, ale i cÌrkevnÌ a bohosluûebnÈ praxe, byla totiû ˙porn· aû k¯eËovit· snaha kaûdÈho ËlovÏka udÏlat vöechno moûnÈ, aby si zajistil BoûÌ milost, sp·su a vÏËnost. Tato snaha, ochotn· k libovolnÏ velk˝m obÏtem na pohodlÌ, majetku, zdravÌ i ûivotÏ, byla cÌrkvÌ a duchovenstvem podporov·na v dobrÈm ˙myslu, ale takÈ vyuûÌv·na a zneuûÌv·na. Modlitba, posty, pouti, ˙Ëast na möi a sv·tostech, almuûny a dary ñ to byly hlavnÌ prost¯edky, ÑvnÏjöÌ skutkyì, kter˝mi si st¯edovÏk˝ vÏ¯ÌcÌ snaûil zÌskat BoûÌ p¯ÌzeÚ, vÏËnou jistotu v mo¯i ohroûenÌ a nebezpeËÌ. V tomto bohatÈm a rozvÏtvenÈm cÌrkevnÌm provozu d˘raz na vnÏjökovÈ p¯edpisy a formy ñ Ñzp˘sobyì, jak ¯Ìk· Eckhart ñ Ëasto zastiÚoval vnit¯nÌ str·nku zboûnosti, tj. skuteËnost, ûe jen up¯Ìmn˝ a neziötn˝, ÑoddÏlen˝ a oproötÏn˝ì vztah k Bohu d·v· tÏmto skutk˘m jejich duchovnÌ hodnotu. Eckhart v˝znam takov˝ch skutk˘ nijak nezpochybÚuje, proti horeËnÈmu sh·nÏnÌ Ñz·sluhì vöak klade d˘raz na odevzdanost (Gelassenheit od Ñlassenì, nechat, nechat b˝t) a oddanost, kter· nikdy nehled· svoji vlastnÌ v˘li, n˝brû spolÈh· na ötÏdrost a dobrotu BoûÌ. Tento n·zor, i v EckhartovÏ dobÏ nijak vz·cn˝, mÏl pak velk˝ vliv v reformaci a doveden do radik·lnÏjöÌch d˘sledk˘ stal se jednÌm z hlavnÌch bod˘ Lutherova programu jako boj proti Ñskutk·¯stvÌì a Ñz·sluûnictvÌì. CÌrkevnÌ provoz byl v pozdnÌm st¯edovÏku Ëasto naruöov·n aû ochromov·n paradoxnÏ pr·vÏ ze strany cÌrkve samÈ. Mluvili jsme uû o cÌrkevnÌch trestech a interdiktu, tj. z·kazu bohosluûeb v urËitÈ oblasti. To byla, modernÏ ¯eËeno, jak·si centr·lnÏ organizovan· st·vka 40



cÌrkevnÌ instituce. Tento trest, kter˝ nap¯. donutil mistra Jana Husa opustit Prahu po roce 1413, postihoval st¯edovÏkÈho ËlovÏka na zvl·öù citlivÈm mÌstÏ. P¯Ìliö Ëast˝m pouûÌv·nÌm a zejmÈna dlouholet˝m trv·nÌm se ovöem jeho ost¯Ì otupovalo a p¯i mnohalet˝ch interdiktech, nap¯. v jihonÏmeck˝ch mÏstech, si lidÈ chtÏ nechtÏ zaËÌnali kl·st ot·zku, k Ëemu jim cÌrkev, kter· nechce slouûit, vlastnÏ je a zda by se nemohli i jako vÏ¯ÌcÌ k¯esùanÈ nÏjak obejÌt bez jejÌho bohosluûebnÈho a sv·tostnÈho provozu. TakÈ z tÏchto zdroj˘ vych·zela nov· lidov· (hlavnÏ ovöem mÏstsk·) zboûnost, tzv. devotio moderna, mezi jejÌû autority a duchovnÌ otce pat¯Ì pr·vÏ Eckhart a jeho û·ci. Zd·nliv˝ kvietismus Eckhartov˝ch spis˘, zd˘razÚujÌcÌ vnit¯nÌ a ryze duchovnÌ str·nku n·boûenskÈho ûivota, odklon od svÏta a Ñstvo¯enÌì, nebyl tedy v dobovÈm kontextu zdaleka nevinnou vÏcÌ Ëi Ñ˙tÏkem od problÈm˘ì, jak by se souËasnÈmu ËlovÏk mohlo zd·t. VÏty obûalovacÌho spisu o ÑskutcÌchì, kterÈ majÌ v odsuzovacÌ bule ËÌsla 16 aû 19 (ÑB˘h vlastnÏ nep¯ikazuje û·dnÈ vnÏjöÌ skutkyì atd.), nebyly sice p¯Ìmo odsouzeny, nicmÈnÏ shled·ny velice podez¯el˝mi. V po¯adÌ dalöÌm datovan˝m spisem jsou z·znamy dvou p¯edn·öek (kvestiÌ) z let 1311 aû 1312, vÏnovanÈ dnes tÏûko pochopitelnÈ teologickÈ ot·zce po stavu Kristova tÏla na k¯Ìûi a filozofickÈmu zkoum·nÌ, zda z nekoneËnosti pohybu p¯Ìmo plyne spor; Eckhart soudÌ, ûe ano, a vysvÏtluje, ûe zd·nlivÏ nekoneËn˝ pohyb nebes se ve skuteËnosti dÏje jen po Ë·stech. Uû v letech 1311ñ1312 v Pa¯Ìûi a pozdÏji v KolÌnÏ nad R˝nem se Eckhart vÏnoval v˝kladu biblick˝ch knih ñ hlavnÌmu povol·nÌ zralÈho mistra teologie. Z tohoto obdobÌ takÈ patrnÏ poch·zÌ vöech öest zachovan˝ch latinsk˝ch koment·¯˘ ñ dva ke knize Genesis (1. MojûÌöova), po jednom ke knih·m Exodus (2. MojûÌöova), ke 24. kapitole deuterokanonickÈ knihy SÌrachovec Ëili Ecclesiasticus, ke knize Moudrosti* a koneËnÏ k Janovu evangeliu. AË Eckhart s·m se zmiÚu*

Jako ÑdeuterokanonickÈì nebo ÑapokryfnÌì se oznaËujÌ biblickÈ knihy StarÈho z·kona, obsaûenÈ v nejstaröÌm ¯eckÈm p¯ekladu (Septuaginta, asi 300 p¯. Kr.) i v p¯ekladech latinsk˝ch, kterÈ vöak nejsou souË·stÌ rabÌnskÈho k·nonu hebrejskÈ bible. Luther a po nÏm ¯ada reformaËnÌch cÌrkvÌ je proto jako pozdÏjöÌ p¯Ìdavky odmÌtla. Dnes vöak vÌme, ûe p¯inejmenöÌm nÏkterÈ z nich byly naps·ny hebrejsky.



je jeötÏ o nÏkolika dalöÌch, nenÌ jisto, zda je skuteËnÏ napsal. Vöechny tyto spisy byly objeveny aû na p¯elomu tohoto stoletÌ a tiskem vyöly aû v poslednÌch letech. V˝klad PÌsma byl ve st¯edovÏku jednÌm z nejvyööÌch ˙kol˘ teologa a ¯Ìdil se ust·lenou teoriÌ o r˘zn˝ch smyslech PÌsma. Vedle doslovnÈho Ëi historickÈho smyslu, tak jak ho nesou slova bible, rozliöovala tato teorie jeötÏ trojÌ moûn˝ smysl duchovnÌ Ëi mystick˝, kter˝ nenÌ p¯Ìmo ve slovech, ale spÌö ve vÏcech a ud·lostech. ZejmÈna platonizujÌcÌ teologovÈ se uû od starovÏku vÏnovali odhalov·nÌ tÏchto duchovnÌch obsah˘ a v˝znam˘, kterÈ pak t¯eba u Eckharta prost˝ slovnÌ smysl textu zcela p¯ekr˝vajÌ. ÑDuchovnÌ smyslì PÌsma m˘ûe b˝t alegorick˝ Ëi obrazn˝, kde jist˝ dÏj nebo p¯edmÏt poukazuje k jinÈmu, nap¯. mÏdÏn˝ had (Nu 21,9) znamen· Krista na k¯Ìûi; mravnÌ, kde urËit˝ p¯ÌbÏh sdÏluje mravnÌ nauku Ëi pouËenÌ; koneËnÏ analogick˝ Ëi nebesk˝, kde pozemskÈ skuteËnosti poukazujÌ k nebesk˝m a vÏËn˝m. Pr·vÏ tento t¯etÌ analogick˝ smysl je hlavnÌm cÌlem Eckhartov˝ch v˝klad˘. Zp˘sob, jak Eckhart zach·zÌ s vykl·dan˝m textem, je pro dneönÌho Ëten·¯e mÌrnÏ ¯eËeno nezvykl˝. Dnes si pod v˝kladem p¯edstavujeme p¯edevöÌm pozornou a nezaujatou Ëetbu, pokud moûno v p˘vodnÌm jazyce a rozhodnÏ v öiröÌm kontextu, za¯azenÌ do dobov˝ch souvislostÌ s ohledem na stanovisko a osobu autora ñ zkr·tka soustavnou snahu proniknout k v˝znamu, kter˝ sv˝m slov˘m p¯ikl·dal jejich autor. Je dobrÈ si uvÏdomit, ûe i tato metoda je zaloûena na jistÈ teorii ¯eËi, textu a v˝znamu: text m· podle nÌ jedin˝ Ñspr·vn˝ì v˝znam, kter˝ mu dal jeho p˘vodce, takûe i tento v˝znam lze z textu samÈho jednou provûdy vydob˝t. ZatÌmco novodob˝ vykladaË musÌ obvykle p¯inejmenöÌm p¯edstÌrat, ûe v textu naöel nÏco, co p¯edtÌm nevÏdÏl, poËÌn· si Eckhart daleko p¯ÌmoËa¯eji: v PÌsmu nach·zÌ jen to, co tam hledal, a PÌsmo se mu tak st·v· spÌöe z·sob·rnou cit·t˘, o nÏû m˘ûe op¯Ìt svÈ teologickÈ n·zory. TÌmto zp˘sobem pÌöe Eckhart i svÈ koment·¯e a v k·z·nÌch je to samoz¯ejmÏ pravidlem, a to nejen u Eckharta, ale pr·vÏ tak t¯eba u Jana Husa a v jejich dobÏ v˘bec. St¯edovÏk˝ (a nejen st¯edovÏk˝) k¯esùan byl zcela samoz¯ejmÏ nejprve vychov·n a vyuËen v postojÌch, n·zorech a obyËejÌch, jak je vytvo¯ila a p¯edstavovala cÌrkev jeho doby. Teprve potom a s touto 42



v˝bavou se vzdÏlanÏjöÌ ËlovÏk, tj. zpoË·tku pouze knÏz a mnich, v pozdnÌm st¯edovÏku tu a tam i laik, mohl obracet p¯Ìmo k biblickÈmu textu, v nÏmû nach·zel boûskÈ potvrzenÌ toho, Ëemu ho nauËila cÌrkev. Jen v obdobÌch nejistoty, kdy se uËenÌ a praxe cÌrkve nÏËÌm zvl·öù silnÏ zpochybnily, zaËÌnali se lidÈ obracet k bibli jako k boûskÈmu slovu, poslednÌ normÏ, kter· naopak dovoluje posoudit i odsoudit tu nebo onu Ë·st cÌrkevnÌ nauky a praxe. Tak tomu bylo u velk˝ch kritik˘ cÌrkve, Bernarda z Clair vaux, Valde`se, Frantiöka z Assisi a pozdÏji u Jana Husa i reform·tor˘. Martin Luther nakonec tzv. cÌrkevnÌ tradici ˙plnÏ odmÌtne a pokusÌ se cÌrkev zaloûit pouze na biblickÈm slovÏ, kterÈ je v n·rodnÌm jazyce kaûdÈmu srozumitelnÈ a Ñvykl·d· samo sebeì. Tento radik·lnÌ poûadavek k¯esùansk˝m cÌrkvÌm pomohl, aby se dok·zaly vyv·zat z rozkl·dajÌcÌho se st¯edovÏkÈho svÏta a vstoupit do novovÏku, trvale se vöak nemohl uplatnit ani v protestantsk˝ch cÌrkvÌch, kterÈ si brzy vytvo¯ily vlastnÌ kanonizovan˝ zp˘sob v˝kladu i ûivotnÌ praxe. Dogmatick· ot·zka Ñbible versus tradiceì tak Ëasto vedla jen k pr·zdn˝m spor˘m. ReformaËnÌ d˘raz na doslovn˝ smysl PÌsma se vöak prosadil tr vale a ve vöech k¯esùansk˝ch cÌrkvÌch. Eckhart v tomto bodÏ pevnÏ stojÌ na stanovisku st¯edovÏkÈ cÌrkve a ñ na rozdÌl t¯eba od Viklefa nebo Jana Husa ñ se ani ve sv˝ch obhajob·ch nedovol·v· vyööÌ autority PÌsma. Z¯ejmÏ takÈ proto, ûe mu PÌsmo nejvyööÌ autoritou rozhodnÏ nenÌ: tou je novoplatÛnsky ökolen˝ rozum a vlastnÌ bezprost¯ednÌ zkuöenost mystickÈ zboûnosti, kter· se s Bohem setk·v· bez jakÈhokoli zprost¯edkov·nÌ ÑtÌm ani onÌmì a s niËÌm menöÌm se nehodl· spokojit. V EckhartovÏ exegetickÈm dÌle je pozoruhodn˝ uû v˝bÏr knih a jeötÏ vÌc rozvrûenÌ l·tky v jednotliv˝ch koment·¯Ìch. VybÌr· si pr·vÏ texty, kterÈ nejlÈpe vyhovovaly jeho novoplatÛnsk˝m p¯edstav·m, jako kniha Moudrosti nebo SÌrachovec. V koment·¯i k EckhartovÏ nejmilejöÌ knize, Janovu evangeliu, zabÌr· vÌc neû t¯etinu rozsahu v˝klad prvnÌch patn·cti verö˘ prvnÌ kapitoly, tzv. prologu. Tento majest·tnÌ symbolick˝ text, jehoû poË·teËnÌ slova ÑNa poË·tku bylo Slovoì parafr·zujÌ zaË·tek celÈ bible (Gn 1,1), p¯esnÏ odpovÌd· EckhartovÏ p¯edstavÏ teologickÈho textu a poskytuje mu p¯Ìleûitost, aby o jednotliv· slova opÌral celou svoji myölenkovou stavbu. P˘vodnÌmi biblick˝mi jazyky se v EckhartovÏ dobÏ zab˝valo jen nÏkolik k¯esùansk˝ch teolog˘ a vöichni, i ti nejvÏtöÌ, uûÌvali tradiËnÌ 43



latinsk˝ p¯eklad, tzv. Vulg·tu. Tento pozoruhodn˝ a vÏtöinou ˙zkostlivÏ p¯esn˝ starovÏk˝ p¯eklad sv. Jeron˝ma (Ü 420) vych·zÌ pro Star˝ z·kon ze staröÌho ¯eckÈho, tzv. Septuaginty, a jemu blÌzk˝ch text˘ hebrejsk˝ch, jak je Ëetla ûidovsk· diaspora v dobÏ kolem poË·tku k¯esùanskÈho letopoËtu. Kdyû se v reformaci (a kr·tce p¯ed nÌ) prosadil poûadavek n·vratu k p˘vodnÌm text˘m (Erasmus z Rotterdamu a tzv. Polyglotta z Alcal· ve äpanÏlsku, 1517), vzal se pro Star˝ z·kon za z·klad hebrejsk˝ tzv. masoretsk˝ text, pouûÌvan˝ v ûidovsk˝ch synagog·ch a ökol·ch. Na tomto textu je zaloûena i vÏtöina souËasn˝ch biblick˝ch p¯eklad˘, i kdyû novÏjöÌ b·d·nÌ do jistÈ mÌry rehabilitovalo i starobylost a p¯esnost textovÈ tradice staröÌho k¯esùanstvÌ, tj. Septuaginty a Vulg·ty. Tam, kde se texty liöÌ, lze obÏ varianty nÏkter˝ch biblick˝ch knih doloûit uû v kumr·nsk˝ch rukopisech, daleko nejstaröÌch pÌsemn˝ch dokladech biblickÈho textu. Eckhart˘v v˝klad vych·zÌ tedy z Vulg·ty, kterou si podle pot¯eby a dosti volnÏ p¯ekl·d· do nÏmËiny. VÏtöina jeho argument˘ i v˝klad˘ se vöak opÌr· jen o kratiËkÈ ˙ryvky, ÑslovÌËkaì Ëi ÑwortelÌnì, jak ¯Ìk· Eckhart, zpravidla ˙plnÏ mimo kontext. Proto jsme ani v naöem p¯ekladu nemohli pouûÌt Ëesk˝ch biblick˝ch text˘, n˝brû museli jsme p¯ekl·dat kaûd˝ cit·t tak, jak ho p¯ekl·d· a interpretuje Eckhart. Protoûe si p¯i tom poËÌn· dosti volnÏ, prosÌme Ëten·¯e, aby n·mi uv·dÏnÈ citace biblick˝ch mÌst povaûoval spÌö za poukazy ke skuteËnÈmu biblickÈmu textu neû za doklady autentiËnosti Eckhartov˝ch cit·t˘. Soubor biblick˝ch koment·¯˘ za¯adil Eckhart ñ moûn· aû dodateËnÏ ñ do velkÈho projektu svÈho souhrnnÈho dÌla, kterÈ nazval ÑOpus tripartitumì, tj. TrojdÌln˝ spis. Rozvrh celÈho dÌla, jak je zachov·n v p¯edmluvÏ, nesleduje rozvrûenÌ l·tky u Petra Lombarda, zhruba zachovanÈ i v Tom·öovÏ SummÏ, n˝brû zd˘razÚuje jednotu celÈ l·tky: Eckhartovo dÏlenÌ do t¯Ì Ë·stÌ se net˝k· vÏcnÈho rozdÏlenÌ tÈmat, n˝brû r˘znÈho zp˘sobu pojedn·nÌ o tÈûe jedinÈ l·tce. Vzorem mu byla nejspÌö Elementatio theologica poslednÌho novoplatÛnskÈho filozofa a b·snÌka Prokla (411 aû 485), p¯eloûen· do latiny 1268, kter· silnÏ ovlivnila zejmÈna nÏmeckÈ dominik·ny. PrvnÌ Ë·st, Opus propositionum (tj. tvrzenÌ), obsahovala pozitivnÌ Eckhartovu nauku o celÈ oblasti teologie a filozofie ve ÑvÌce neû tisÌci tvrzenÌch, uspo¯·dan˝ch do 14 trakt·t˘ podle pojm˘, z nichû 44



jsou tvrzenÌ utvo¯ena. A protoûe protiklady, poloûenÈ v p·rech vedle sebe, se navz·jem velice objasÚujÌ a o obou z kaûdÈho p·ru jedn· vûdy t·û vÏda, m· kaûd˝ trakt·t dvÏ Ë·sti: nejd¯Ìv pod·v·me tvrzenÌ o urËitÈm pojmu a potom o jeho opaku.ì Tento rozvrh svÏdËÌ o d·le postupujÌcÌm racionalismu Eckhartovy teologie ve srovn·nÌ s p¯edch˘dci kte¯Ì brali vÏtöÌ ohled na tradiËnÌ cÌrkevnÌ uspo¯·d·nÌ l·tky. D˘raz, kter˝ tu Eckhart klade na pojmy, svÏdËÌ takÈ o d˘slednÏjöÌm realismu. Realismus, filozofick· ökola, k nÌû se hl·sili i ËeötÌ husitötÌ teologovÈ, povaûuje obecnÈ pojmy jako nap¯. ËlovÏk nebo bÏlost za skuteËnÈ (re·lnÈ) a prvotnÌ: urËit˝ ËlovÏk je teprve druhotnÏ odvozen od obecnÈho pojmu, Petr je nejd¯Ìv ËlovÏk a pak teprve Petr. OpaËn· ökola nominalist˘, zaloûen· Roscelinem z Compie`gne (Ü 1120) a v EckhartovÏ dobÏ reprezentovan· hlavnÏ anglick˝m frantiök·nem Williamem Ockhamem, povaûuje za skuteËn· pouze jednotliv· (ÑkonkrÈtnÌì) jsoucna, kdeûto obecnÈ pojmy pokl·d· za pouh· jmÈna (n·zvy, nomina), vznikl· zobecnÏnÌm jist˝ch vlastnostÌ. Druh·, dnes ztracen· Ë·st dÌla, Opus quaestionum (tj. ot·zky), obsahovala z¯ejmÏ paralelnÌ pojedn·nÌ k jednotliv˝m trakt·t˘m prvÈ Ë·sti ve formÏ ot·zek a odpovÏdÌ, jak to bylo ve scholastice obvyklÈ. Ze zachovanÈ uk·zky v p¯edmluvÏ, ale i z jin˝ch Eckhartov˝ch Ñot·zekì se zd·, ûe forma ot·zky m· u Eckharta daleko menöÌ v˝znam neû nap¯. u Tom·öe. D˘sledn· dialektika Tom·öovy Summy zaËÌn· u kaûdÈ ze 613 ot·zek vyslovenÌm bÏûnÈho n·zoru (Ñvideturì, ÑpouhÈho mÌnÏnÌì, jak ¯Ìkal PlatÛn), kter˝ se bez v˝jimky uk·ûe b˝t nespr·vn˝. Po argumentech pro toto nespr·vnÈ mÌnÏnÌ a argumentech proti nÏmu (Ñsed contraì) n·sleduje autor˘v rozbor vÏci a spr·vn· odpovÏÔ (Ñdicendumì). Ot·zka konËÌ vyvr·cenÌm argument˘, kterÈ domnÏle podporovaly nespr·vnÈ mÌnÏnÌ. TakÈ zde postupuje Eckhart daleko p¯ÌmoËa¯eji, takûe ot·zka se st·v· spÌöe formalitou. Po vyslovenÌ ot·zky n·sleduje p¯Ìmo spr·vn· odpovÏÔ (Ñdicendumì nebo Ñrespondeoì) a ¯ada argument˘ pro ni, v oËÌch dneönÌho Ëten·¯e Ëasto podez¯ele tautologick˝ch. Nejistota nebo skuteËn· pochybnost jsou Eckhartovi ve vöech spisech naprosto cizÌ, dokonce i tam, kde se Ëten·¯ neubr·nÌ dojmu, ûe si Eckhart s·m odporuje. I v tom bude Eckhart vzorem mnoha dalöÌm idealistick˝m filozof˘m. Je-li argumentace Tom·öova pro dneönÌho Ëten·¯e mÌsty m·lo p¯esvÏdËiv·, m˘ûe ji aspoÚ krok za krokem bezpeËnÏ 45



sledovat; Eckhartova tvrzenÌ m˘ûe jen p¯ijmout tak, jak stojÌ ñ anebo odmÌtnout Ëi spÌöe zakroutit hlavou. T¯etÌ Ë·st, z velkÈ Ë·sti zachovanÈ Opus expositionum (tj. v˝klady), obsahuje uû zmÌnÏnÈ biblickÈ koment·¯e a latinsk· k·z·nÌ. Jejich za¯azenÌ do r·mce velkÈho DÌla takÈ vysvÏtluje zvl·ötnÌ charakter tÏchto v˝klad˘; nejde tu o v˝klad svÈbytn˝ch text˘ jako takov˝ch, n˝brû jen a jen o podporu a potvrzenÌ Eckhartovy racion·lnÌ teologie autoritou PÌsma. Vöechno, co se podle jeho n·zoru teologie, tj. ˙vah o nejvyööÌch duchovnÌch skuteËnostech a Bohu, net˝k·, je prostÏ vynech·no. CelÈ dÏjiny vyvolenÈho n·roda, hrdinstvÌ Abrahamovo a MojûÌöovo, velikost i h¯Ìch David˘v, nalÈhavÈ vol·nÌ prorok˘ i bohosluûebn· a pr·vnÌ ustanovenÌ v tÏchto koment·¯Ìch prostÏ nejsou ñ stejnÏ jako v pozdÏjöÌ teologii HegelovÏ nebo SchellingovÏ. JeötÏ n·padnÏjöÌ je Eckhart˘v v˝bÏr v NovÈm z·konÏ. V k·z·nÌch, kde byl v˝bÏr l·tky d·n perikopami, tj. pevnÏ stanoven˝mi ˙ryvky biblick˝ch ËtenÌ pro vöechny nedÏle a sv·tky cÌrkevnÌho roku, se sice vÏtöina biblick˝ch knih vyskytuje, Eckhart se vöak vûdycky dovede rychle p¯esunout k ot·zk·m, kterÈ ho zajÌmajÌ, a ÑobyËejn˝ì v˝znam biblick˝ch ËtenÌ se tu sotva kdy dostane ke slovu. Tak nikde nenarazÌme na ot·zky uspo¯·d·nÌ cÌrkve, jejÌ minulost a budoucnost a poslednÌ vÏci svÏta (eschatologii), kterÈ v NovÈm z·konÏ i v EckhartovÏ spoleËnosti hr·ly tak v˝znamnou roli. V˘bec nejpodivuhodnÏjöÌ je vöak okolnost, ûe v celÈm EckhartovÏ dÌle se tÈmÏ¯ nesetk·me s JeûÌöem z Nazaretu. JeûÌö je Kristus, n·ö P·n, Syn BoûÌ a vÏËnÈ Slovo. Ale jeho pozemsk˝ ûivot, uËenÌ a dokonce i utrpenÌ a smrt, jak je lÌËÌ evangelia, je mimo oblast Eckhartova z·jmu, p¯ekryto ˙vahami o BoûÌm Synu jako vÏËnÏ se rodÌcÌ BoûÌ myölence, BoûÌm Slovu. Dokonce ani sv·tostn˝ Kristus v eucharistii, vlastnÌ ohnisko pozdnÏ st¯edovÏkÈ zboûnosti, nezaujÌm· u Eckharta ˙st¯ednÌ mÌsto. Eckhart uzn·v· platnost a cenu sv·tosti zcela v souladu s cÌrkvÌ, ale jeho vlastnÌ cesta k Bohu vede jinudy. S touto v˝raznÏ novoplatÛnskou orientacÌ souvisÌ i dalöÌ rysy: Eckhart p¯ednÏ nijak necenÌ osobnÌ vztahy mezi lidmi a v d˘sledku tohoto je jeho teologie podivuhodnÏ neurËit· a jaksi nezakotven·. Jakkoli vlastnÌ ûivot i nalÈhavost jeho k·z·nÌ rozhodnÏ svÏdËÌ o v¯elÈm vztahu k lidem, svÏ¯en˝m jeho vedenÌ, v jeho nauce nenÌ konkrÈtnÌ lidsk· osoba û·dnou hodnotou. Uherskou kr·lovnu, kter· 46



truchlÌ nad smrtÌ svÈho muûe, tÏöÌ v z·sadÏ tÌm, ûe kdo miluje smrtelnÈho ËlovÏka, s·m si p¯edem volÌ z·rmutek. Jen kdo se ˙plnÏ z¯ekl a zbavil vöech pozemsk˝ch vazeb, sv˝ch nejbliûöÌch a nakonec i s·m sebe, dos·hne vÏËnÈho ötÏstÌ ve spojenÌ s Bohem. DÌk tomuto zvl·ötnÏ odtaûitÈmu charakteru Eckhartova myölenÌ, kterÈ se nikde, k nikomu a k niËemu nev·ûe a nehl·sÌ, mohli se v pr˘bÏhu dalöÌch dÏjin k Eckhartovi hl·sit zast·nci nejr˘znÏjöÌch n·boûensk˝ch skupin a myölenkov˝ch smÏr˘. I kdyû odhlÈdneme od z·mÏrn˝ch zkreslenÌ, kter· se mu z mnoha stran vkl·dala do ˙st, nem˘ûeme up¯Ìt, ûe vedle vÌcemÈnÏ legitimnÌch Eckhartov˝ch dÏdic˘, katolÌk˘ a protestant˘, mohou se i dalöÌ, antitrinit·¯i a pietistÈ, racionalistÈ a idealistÈ, teosofovÈ a panteistÈ ñ a dokonce i hlasatelÈ solipsismu a nÏmeckÈho nacionalismu (ne ovöem nacismu!) ñ vûdycky odvolat na nÏjakou str·nku nebo Ë·st jeho mnohotv·rnÈho dÌla. PoslednÌ, ale historicky jistÏ nejvlivnÏjöÌ Ë·stÌ Eckhartova dÌla je soubor nÏmeck˝ch k·z·nÌ. Zachovala se v z·pisech jeho posluchaË˘, nejspÌöe dominik·nsk˝ch ¯eholnic, a aspoÚ zË·sti byla jÌm sam˝m opravena a autorizov·na. AË se tradovala vÏtöinou anonymnÏ, nesmÌrnÏ d˘kladnÈ pr·ci ¯ady badatel˘ (zejmÈna Josefa Quinta) se poda¯ilo Eckhartovo autorstvÌ asi 90 nÏmeck˝ch k·z·nÌ v tomto stoletÌ dok·zat. Poslouûily k tomu vlastnÌ Eckhartovy citace ñ ale hlavnÏ obûalovacÌ spisy, Eckhartova obhajoba a dalöÌ dokumenty jeho procesu. P¯i tÈto pr·ci se takÈ uk·zalo, ûe textov· tradice tÏchto k·z·nÌ je z¯ejmÏ spolehlivÏjöÌ a p¯esnÏjöÌ, neû se soudilo d¯Ìv. Pr·vÏ v k·z·nÌch v lidovÈm jazyce se plnÏ rozvinulo a projevilo Eckhartovo jedineËnÈ a specifickÈ nad·nÌ, jeho vlastnÌ gÈnius. V tom se novÏjöÌ badatelÈ i vydavatelÈ vesmÏs shodujÌ a liöÌ se tak od stanoviska prvnÌho v·ûnÈho badatele v oblasti Eckhartovy teologie dominik·na Heinricha Denifle, kter˝ naopak velmi litoval, ûe Eckhart musel zaËÌt k·zat nÏmecky, mÌsto aby se vÏnoval odbornÈ scholastickÈ spekulaci. K·z·nÌ jako ûivÈ mluvenÈ slovo, kterÈ se nemusÌ ¯Ìdit st¯Ìzlivou aû suchop·rnou scholastickou vÏdeckostÌ, u nÏhoû jde vÌc o p¯ekvapivost, nalÈhavost, v˝zvu nebo v˝Ëitku neû o vÏcn˝ rozklad problÈmu a soustavnÈ argumentov·nÌ, nejlÈpe vyhovovalo EckhartovÏ ohnivÈ aû sopeËnatÈ povaze. V dobÏ, kdy uzn·van˝m vrcholem ¯eËnickÈho a v˘bec formulaËnÌho umÏnÌ byly texty latinsk˝ch klasik˘ typu Catona a Horatia, nedostiûnÈ svou struËnou 47



pregnantnostÌ, chladn˝m a ironick˝m vtipem i dokonal˝m v˝bÏrem p¯esn˝ch slov, nebo slavnostnÌ a odmÏ¯en· v·ûnost Vergiliova, vytv·¯Ì Eckhart nov˝ sloh ¯eËi, kter˝ dovede vyuûÌt docela jin˝ch moûnostÌ prostÈho a jadrnÈho ÑbarbarskÈhoì jazyka. Vedle uhlazenÈ zdrûenlivosti latinsk˝ch text˘ s d˘razem na jasnost, p¯esnost a ˙spornost p˘sobÌ Eckhart˘v projev trochu jako v˝buch. SvÏûÌ a p¯ekvapiv· p¯irovn·nÌ, p¯ekotnÈ stupÚov·nÌ a hromadÏnÌ slov, paradox˘ a protimluv˘, odv·ûn· tvrzenÌ, kter· se mimo kontext musela kaûdÈmu (nejen W. Ockhamovi) jevit jako holÈ absurdity ñ to vöechno ovöem p¯edn·öeno s naprostou vnit¯nÌ suverenitou a jistotou, kter· nikdy a o niËem nepochybuje, s krajnÌm zaujetÌm, a p¯ece laskavÏ a p¯·telsky, osvobodivÏ, bez pathosu a k¯eËe. Toto zvl·ötnÌ spojenÌ ÑbaroknÌì p¯emrötÏnosti a laskavÈ uvolnÏnosti, paradoxu a prostoty je vlastnÌm j·drem Eckhartova ˙spÏchu u jeho souËasnÌk˘ i po staletÌch. JedineËn˝ sloh Eckhartov˝ch k·z·nÌ nenÌ jen nÏËÌm vnÏjökov˝m, rÈtorickou formou, vypoËÌtanou na ˙Ëinek u posluchaË˘. Je vÏrn˝m obrazem jeho sloûitÈ, ale hluboce pravdivÈ osobnosti. Zral˝ Eckhart je Ñmuû jedinÈ myölenkyì, cele urËovan˝ jedin˝m nahlÈdnutÌm, z nÏhoû se vöecky jeho n·zory a v˝roky, i ty nejvÌce podivnÈ a p¯ehnanÈ, p¯irozenÏ odvÌjejÌ. Vöechno, co m· cenu a co tedy opravdu jest ñ bytÌ, pravda, dobro ñ je B˘h, Ñjedno jedinÈ Jednoì, vÏËnÈ hen kai pan (Jedno a vöechno) novoplatÛnsk˝ch filozof˘. Posl·nÌm a ˙kolem ËlovÏka na svÏtÏ je, aby tuto boûskou Jednotu spat¯il a p¯ijal, aby do nÌ Ñproniklì a aby se s nÌ spojil. To je ˙kol obtÌûn˝, kter˝ vyûaduje plnÈ nasazenÌ, ne vöak nemoûn˝, neboù to nejvyööÌ, co je v lidskÈ duöi, se na boûskÈ JednotÏ p¯Ìmo podÌlÌ a svrchovan˝ B˘h kaûdou lidskou duöi bezmeznÏ miluje a netouûÌ po niËem jinÈm, neû aby se jÌ mohl d·t. Tak by snad bylo moûno zhruba a zjednoduöenÏ charakterizovat j·dro Eckhartova mystickÈho n·boûenstvÌ, kterÈ se, pravda, v nÏkolika ohledech rozch·zÌ s hlavnÌmi proudy k¯esùanskÈ ortodoxie. NenÌ to po mÈm soudu panteismus, kter˝ se Eckhartovi nÏkdy povrchnÏ p¯ipisuje, n˝brû p¯ÌliönÈ zd˘raznÏnÌ boûskÈ Jednoty, kter· zcela zastiÚuje tajemstvÌ BoûÌ Trojice, zvl·ötnÌ p¯edstava JeûÌöe Krista, kter˝ je tu konec konc˘ jen prvnÌ mezi dokonal˝mi, nep¯Ìtomnost tÈmatu vykoupenÌ, nevyjasnÏnÈ pojetÌ BoûÌ milosti a p¯Ìliö jednoduchÈ odmÌtnutÌ Ñvöeho stvo¯enÌì ñ to jsou body, kde se Eckhart katolickÈ i protestantskÈ ortodoxii nejvÌce vzdaluje. SpoleËn˝m jmenovatelem 48



je tu z¯etelnÏ platÛnsk˝ racionalismus, kter˝ nesnese û·dnÈ skuteËnÈ tajemstvÌ a vöechno musÌ vidÏt jen v plnÈm jasu a pr˘zraËnosti, byù i paradoxnÌ. TakÈ vliv beghinskÈ mystiky je tu jasnÏ patrn˝.* Potud je, domnÌv·me se, v˝roku cÌrkevnÌ autority z roku 1329 t¯e*

Souvislost Eckhartovy mystickÈ nauky s por˝nskou a beghinskou mystikou vysvÌt· z n·sledujÌcÌch dvou dobov˝ch doklad˘ dosti z¯etelnÏ. TÈmÏ¯ vöechny v nich uvedenÈ body se vyskytujÌ i u Eckharta, Ëasto i v podobn˝ch formulacÌch, a dobr· polovina i v bule In agro dominico (ËÌsla uv·dÌme v z·vork·ch za kaûd˝m bodem). Jen t¯i z nich se u Eckharta nevyskytujÌ: jsou to v˝roky o tom, ûe Ñdokonal˝ ËlovÏkì nenÌ v·z·n posluönostÌ a smÌ (nejen m˘ûe!) dÏlat, co chce, vËetnÏ zvl·ötnÌho v˝roku o sexu·lnÌ mor·lce, kterÈmu je t¯eba rozumÏt tak, ûe (modernÏ ¯eËeno) sexu·lnÌ pud je ËistÏ vÏcÌ ÑtÏlaì a jako takov˝ se Ñduöeì net˝k·, tj. nezakl·d· h¯Ìch. Eckhart˘v p¯edch˘dce a snad i uËitel Albert Velik˝ charakterizuje uËenÌ por˝nsk˝ch kacÌ¯˘ kolem r. 1270 tÏmito body (viz Grundmann: Grundlagen der deutschen Mystik): ñ dobr˝ ËlovÏk je jen ten, kdo pro Boha opustil Boha; ñ ËlovÏk m˘ûe vystoupit nad Boha; ñ ËlovÏk se m˘ûe st·t Bohem, takûe Boha nepot¯ebuje (srv. Bulla, ËÌslo 9, 10, 13); ñ ten, kdo se dostal do objetÌ boûstvÌ, smÌ dÏlat, co chce; ñ ËlovÏk se m· stejnÏ radovat ze zlÈho i z dobrÈho i ze vöeho, co se mu p¯ihodÌ, protoûe tak to B˘h za¯Ìdil (praeordinavit) (srv. 4); ñ dobr˝ ËlovÏk se nebojÌ a nelituje, kdyû upadl do nÏjakÈho h¯Ìchu, protoûe to je BoûÌ ˙radek a tomu se nem· br·nit (srv. 14, 15). ÑOmyly beghard˘ a bekyÚì, odsouzenÈ viensk˝m koncilem 1312, obsahujÌ tyto body (Denzinger, Enchiridion, Ë. 471ñ 478): ñ ûe ËlovÏk m˘ûe v p¯ÌtomnÈm ûivotÏ dos·hnout takovÈho stupnÏ dokonalosti, ûe je bez h¯Ìchu (dokonal˝, impeccabilis) a uû nem˘ûe postoupit v˝ö; jinak by se totiû mohlo st·t, ûe by byl dokonalejöÌ neû Kristus (srv. 11); ñ ûe takov˝ ËlovÏk se nem· postit ani modlit (...), protoûe jeho smyslovost je natolik podd·na duchu a rozumu, ûe m˘ûe tÏlu dop¯·t, co chce (srv. 17); ñ ûe (...) nejsou pod¯ÌzenÌ posluönosti lidÌ ani cÌrkve, neboù Ñkde je duch P·nÏ, tam je svobodaì (2K 3,17); ñ ûe ËlovÏk m˘ûe uû nynÌ dos·hnout takovÈ blaûenosti, jakou dostane v onom ûivotÏ; ñ ûe kaûd· rozumn· p¯irozenost je sama v sobÏ p¯irozenÏ blaûen· a ûe duöe nepot¯ebuje svÏtlo oslavenÌ, neboù se sama pozvedne k vidÏnÌ a zakouöenÌ Boha (srv. bod 1. obvinÏnÌ); ñ ûe cviËenÌ ve ctnostech je pro lidi nedokonalÈ, kdeûto dokonal· duöe se ctnostÌ zbavuje (srv. 7, 16 ñ19); ñ ûe polibek ûeny, kdyû k nÏmu p¯irozenost netÌhla, je tÏûk˝ h¯Ìch, kdeûto souloûit s prostitutkou (fornicatio), kdyû k tomu p¯irozenost tÌhla, nenÌ h¯Ìch, zvl·öù kdyû tu bylo pokuöenÌ;

49



ba d·t za pravdu. VÏty, kterÈ odsoudila, jsou sice vyÚaty z kontextu, nejsou tÌm vöak p¯Ìliö zkresleny a celkem dob¯e charakterizujÌ odst¯edivÈ tendence Eckhartova p¯esvÏdËenÌ. Eckhart s·m ovöem sv· slova nikdy nev·ûil na lÈk·rnick˝ch vah·ch, a tak vedle tÏchto Ñodst¯ediv˝chì lze najÌt i libovolnÈ mnoûstvÌ v˝rok˘ a stanovisek p¯esnÏ ortodoxnÌch. Otto Karrer, kter˝ tuto obrovskou pr·ci podnikl, uk·zal, ûe z Eckhartova nÏmeckÈho a latinskÈho dÌla lze sestavit celou nauku tehdejöÌ cÌrkve. To, co na prvnÌ pohled vypad· jako ned˘slednost a vnit¯nÌ spor, nedÏlalo, zd· se, Eckhartovi velkÈ starosti: jeho pohled je vûdy cele zamÏstn·n jen JednÌm a vedle nekoneËnÈ propasti BoûÌ jsou vöechna teologick· vyj·d¯enÌ jen bezv˝znamnÈ podrobnosti, urËenÈ pouze k tomu, aby beztak poukazovaly na totÈû velkÈ tajemstvÌ BoûÌ l·sky k duöi ËlovÏka. Bezv˝znamnÈ pr·vÏ tak, jako vöecky svÏtskÈ a spoleËenskÈ problÈmy, lidskÈ vztahy a konec konc˘ kaûd˝ konkrÈtnÌ lidsk˝ ûivot. Odtud ona bezstarostn· velkorysost, s nÌû Eckhart mluvÌ jednou tak a podruhÈ jinak ñ k velkÈ nelibosti tÏch, kte¯Ì by ve vöem chtÏli mÌt ˙plnÏ jasno. A k velkÈ radosti tÏch, kte¯Ì si tu vyp˘jËÌ, co se jim hodÌ, a nestydÌ se zamlËet, co se nehodÌ. Ve dvojÌm ohledu vöak byl Eckhart, domnÌv·m se spolu s jin˝mi a povolanÏjöÌmi, p¯ece jen blÌû svÈ k¯esùanskÈ cÌrkvi, neû se Ëasto soudÌ: p¯ednÏ tÌm, ûe nebyl panteista, a za druhÈ tÌm, jak se svojÌ cÌrkvÌ a pro svoji cÌrkev ûil. Panteismus ñ zhruba ¯eËeno p¯esvÏdËenÌ, ûe B˘h a svÏt je totÈû, Ëili ûe svÏt je boûsk˝ ñ sice Eckhartovi p¯isuzovali jak jeho odp˘rci, tak obdivovatelÈ, on s·m je vöak Ëasto a v˝slovnÏ odmÌt·. V˝roky o ÑjedinÈm bytÌì, kterÈ jsou u Eckharta bÏûnÈ, jsou, jak dok·zal O. Karrer, vesmÏs p¯esnÈ citace a paralely jin˝ch scholastik˘ a teolog˘, Augustinem poËÌnaje a Tom·öem konËe. Vyjañ

ûe sv·tosti TÏla Kristova se nem· prokazovat û·dn· ˙cta, protoûe by bylo na ˙jmu jejich dokonalosti, kdyby z Ëistoty a v˝öky svÈho nazÌr·nÌ sestoupili tak, ûe by p¯em˝öleli o sv·tosti eucharistie nebo o utrpenÌ Krista jako ËlovÏka (srv. 10, 22). Tyto podobnosti hr·ly v EckhartovÏ procesu patrnÏ rozhodujÌcÌ ˙lohu. Z bod˘, odsouzen˝ch bulou In agro dominico, se v p¯edchozÌch seznamech nevyskytujÌ spekulativnÏjöÌ teze Eckhartovy o Jednom, o nicotÏ vöeho stvo¯enÈho a body o Ëasu a stvo¯enÌ (1 aû 3), kterÈ Eckhartovi soudcovÈ moûn· mylnÏ ch·pali panteisticky, aË patrnÏ vyjad¯ujÌ (nap¯. Augustin˘v) n·zor, ûe Ëas vznik· teprve stvo¯enÌm, a Ñp¯edì stvo¯enÌm tedy nem˘ûe b˝t û·dnÈ Ñd¯Ìveì ani ÑpozdÏjiì.

50



d¯ujÌ p¯esvÏdËenÌ, ûe vöechno, co jest, je dÌlo BoûÌ, a vidÏt v nich v˝razy panteismu nenÌ historickÈ. TakÈ v˝roky o ÑboûskÈ jisk¯e v duöiì, navazujÌcÌ na Maimonida a jinÈ platoniky, u Eckharta znamenajÌ, ûe ÑB˘h je ËlovÏku blÌû neû ËlovÏk s·m sobÏì (Ñintimior mei ipsiusì, Augustin), takûe ani domnÏl˝ Ñautoteismusì, mÛdnÌ poË·tkem dvac·tÈho stoletÌ, nelze vÏcnÏ doloûit. Eckhartovu Ñnaukuì, lze-li o nÏËem takovÈm v˘bec mluvit, je t¯eba vykl·dat a hodnotit takÈ na pozadÌ jeho vlastnÌho ûivota a Ëinnosti. Tak se mnohÈ z Eckhartov˝ch n·zor˘ dostanou do zcela jinÈho svÏtla. UveÔme p¯Ìklad. Jako mnich, navÌc novoplatonik a v˘bec syn svÈ doby, nem· Eckhart nijak vysokÈ mÌnÏnÌ o ûen·ch. Vedle tradiËnÌ mniöskÈ ostraûitosti, kter· v ûenÏ vidÌ pokuöenÌ, p¯ejÌm· Eckhart i Aristotelovo p¯esvÏdËenÌ, ûe ûena je vlastnÏ Ñnepoveden˝ì ËlovÏk: je-li p¯i poËetÌ dÌtÏte vöechno jak m· b˝t, bude to muû; vyskytne-li se nÏjak˝ Ñnedostatekì, narodÌ se dÏvËe. Tomu se dneönÌ Ëten·¯ m˘ûe podle svÈ povahy usm·t, ale mohl by se takÈ urazit. Jenûe neû ¯ekne sv˘j kategorick˝ soud, mÏl by si uvÏdomit, ûe pr·vÏ Eckhart byl jednÌm z prvnÌch, kte¯Ì zaËali svÈ p¯ev·ûnÏ ûenskÈ posluchaËstvo br·t ˙plnÏ v·ûnÏ. é·dnÈ z jeho k·z·nÌ nenÌ nÏjak· Ñpopularizaceì, shovÌvav˝ sestup na ˙roveÚ ÑsprostÈho ldiuì. Naopak, bez ohledu na to, kolik p¯Ìtomn˝ch tomu bude rozumÏt, mluvil Eckhart vûdy jen o tom, co ho samÈho plnÏ zamÏstn·valo a zajÌmalo, dÏlil se s nimi o svÈ nejhluböÌ myölenky a zkuöenosti ñ prostÏ mluvil ke sv˝m posluchaËk·m jako k sobÏ rovn˝m. A aË je podle Eckhartovy Ñteorieì konkrÈtnÌ lidsk˝ vztah vûdycky vlastnÏ omyl a chyba, tÛn i charakter jeho k·z·nÌ svÏdËÌ o nÏËem jinÈm: to nenÌ v˝kon povinnosti, n˝brû v˝raz skuteËnÈ l·sky, kter· se o svÏ¯enÈ duöe a o jejich prospÏch bezmeznÏ star·, myslÌ na nÏ a vÏnuje se jim. A neb˝t toho, ûe to stejnÏ cÌtily i jeho posluchaËky, nevÏdÏli bychom dnes o Eckhartovi skoro nic.

51



4. DÏdictvÌ

Sledovat stopy Eckhartova myölenÌ v cel˝ch dalöÌch dÏjin·ch evropskÈ kultury je ˙kol stejnÏ zajÌmav˝ jako nesnadn˝ a p¯es velk˝ poËet monografiÌ poslednÌch let nenÌ nikde k dispozici definitivnÌ a souhrnn˝ obraz jeho vliv˘. DomnÌv·m se, ûe Eckhartovo p˘sobenÌ lze rozdÏlit do t¯Ì hlavnÌch oblastÌ: vliv filozoficko-teologick˝, vych·zejÌcÌ hlavnÏ z jeho spis˘ latinsk˝ch, vliv n·boûensko-mystick˝ a vliv jazykov˝, tyto dva zaloûenÈ hlavnÏ na jeho k·z·nÌch. I kdyû vÏtöina latinsk˝ch spis˘ nebyla postiûena cÌrkevnÌm z·kazem, okruh jejich p˘sobenÌ byl p¯irozenÏ silnÏ omezen˝. Ned·vno objeven˝ a vydan˝ koment·¯ Eckhartova n·stupce v KolÌnÏ nad R˝nem Bertholda z Moosburgu k ProklovÏ Teologii vöak ukazuje, ûe Eckhartovy metafyzickÈ myölenky tu ûily d·l. Berthold z nich dokonce vypracoval jak˝si systÈm, o coû se sice pokusil i Eckhart, ale ze zachovan˝ch zlomk˘ jeho T¯ÌdÌlnÈho spisu je z¯ejmÈ, ûe s tÌm mÏl nesn·ze: jeho ohnivÈ a trochu p¯ekotnÈ myölenÌ se p¯Ìliö rychle vracelo st·le k jednomu a tÈmuû. P¯es Bertholda a dalöÌ kolÌnskÈ uËitele (tzv. ökola albertist˘) se s Eckhartem sezn·mil daleko nejv˝znamnÏjöÌ z jeho p¯Ìm˝ch dÏdic˘, Mikul·ö z Kusy (Cues, 1401ñ1464). Tento velice origin·lnÌ myslitel, nejprve hlava tzv. koncili·rnÌho hnutÌ, kterÈ se v obdobÌ krize papeûstvÌ snaûilo reformovat cÌrkev mj. vytvo¯enÌm jakÈsi cÌrkevnÌ ˙stavy (ÑConcordantia catholicaì 1432) na basilejskÈm snÏmu, dos·hl pozdÏji vysok˝ch cÌrkevnÌch hodnostÌ a je jednou z klÌËov˝ch postav na p¯echodu od st¯edovÏku k novovÏku. Teprve v ned·vnÈ dobÏ se zjistilo, do jakÈ mÌry hlubokÈ a neobyËejnÈ myölenky tohoto nesnadnÈho autora z·visÌ pr·vÏ na Eckhartovi. JednÌm z nejlepöÌch rukopis˘ Eckhartov˝ch latinsk˝ch spis˘ je kodex, kter˝ si dal opsat pr·vÏ Mikul·ö. »etnÈ pozn·mky na okraji svÏdËÌ 52



o tom, jak pilnÏ knihu studoval, a ukazujÌ, jak Eckharta pochopil a d·le rozvÌjel. Jde hlavnÏ o (novoplatÛnskou) nauku o Jednom, dialektiku paradox˘, kde se protiklady navz·jem nejen nevyluËujÌ, n˝brû naopak podporujÌ a doplÚujÌ, zd˘raznÏnÌ zvl·ötnÌ povahy lidskÈ duöe, z nÌû pak vych·zÌ novovÏkÈ pojetÌ lidskÈho subjektu a zvl·ötnÌ, paradoxnÌ Eckhart˘v ide·l ÑpouËenÈ nevÏdomostiì (docta ignorantia), kter˝ se Cusanovi tak zalÌbil, ûe tak nazval jedno ze sv˝ch hlavnÌch filozofick˝ch dÏl. TakÈ myölenka pop¯enÌ z·poru (negatio negationis) tu nastupuje svoji klikatou cestu do novovÏkÈ filozofie. Myölenka Eckhartovy pa¯ÌûskÈ kvestie, ûe B˘h jest pozn·nÌ (intellectus), je tak p¯es Cusana ko¯enem celÈho pozdÏjöÌho evropskÈho idealismu. Tyto myölenky jsou vöak u Mikul·öe uû spojeny s vlivem Ockhamova nominalismu a relativismu, kterÈ matematicky vzdÏlan˝ Cusanus zpracuje do geometrickÈ teorie r˘zn˝ch vrstev skuteËnosti, na niû pak p¯Ìmo nav·ûe nejen KopernÌk a Bruno, ale cel· renesanËnÌ p¯ÌrodovÏda. I ona bude vidÏt PlatÛna oËima novoplatÛnskÈ mystiky a teologie. JeötÏ pro Newtona je pak intelekt BoûÌ z·rukou, ûe matematick˝ a kvantitativnÌ popis p¯Ìrody je nejen moûn˝ a prakticky pouûiteln˝, ale takÈ absolutnÏ spr·vn˝: geometrickÈ a matematickÈ z·konitosti nejsou jen empirick˝m modelem, n˝brû p¯Ìmo klÌËem, ideou, podle nÌû je cel˝ svÏt stvo¯en, tj. konstruov·n. Z·roveÚ je u Cusana poprvÈ vypracov·na metoda mÏ¯enÌ (O v·h·ch), z nÌû pak vych·zÌ experiment·lnÌ fyzika a dalöÌ vÏdy.* Na jinou str·nku Cusanovy d˘myslnÈ metafyziky nav·zal Komen*

ée ËÌslo je klÌËem k pochopenÌ skuteËnosti, je star· myölenka Pythagorova. Ñ»Ìslemì se tu ovöem vûdy rozumÏlo jen zcela p¯esnÈ, vÏtöinou malÈ p¯irozenÈ ËÌslo, nejv˝öe zlomek s mal˝m jmenovatelem. Tak v platÛnskÈm ch·p·nÌ ËÌslo t¯i je vlastnÏ totÈû co troj˙helnÌk, z¯eteln· a jasn· geometrick· struktura. Teprve v CusanovÏ pojedn·nÌ O v·h·ch se ñ pokud vÌm poprvÈ ñ objevuje p¯evratn· myölenka, ûe ÑËÌslaì mohou vznikat i empiricky, mÏ¯enÌm a v·ûenÌm. Tato Ñnov· ËÌslaì nejsou sice nikdy ˙plnÏ p¯esn· a ned·vajÌ û·dn˝ geometrick˝ n·zor, zato vöak umoûÚujÌ vyj·d¯it a uvÈst do pomÏru cokoli, co se d· mÏ¯it a v·ûit. Cusanus nap¯. uvaûuje o tom, ûe dostateËnÏ p¯esn˝m zv·ûenÌm se musÌ rozliöit dobr· a öpatn· voda, zdrav˝ a nemocn˝ ËlovÏk atd. MÏ¯enÌ a v·ûenÌ, aû dosud Ëinnosti pouze kupeckÈ, kterÈ nemÏly ve vÏdÏ co dÏlat, se tak mohou st·t hlavnÌm pilÌ¯em novovÏkÈ vÏdy a jejÌho programu kvantitativnÌho vyjad¯ov·nÌ Ñkvalitì (v·hy, teploty, v˝öky tÛnu, barvy atd.).

53



sk˝ a Leibniz. VelcÌ nÏmeËtÌ filozofovÈ na p¯elomu 18. a 19. stoletÌ vesmÏs zaËÌnali teologiÌ; nÏkte¯Ì s nÌ takÈ konËili. Nap¯. ve FichtovÏ ÑNavedenÌ k blaûenÈmu ûivotuì z roku 1806 Ëteme: ÑPokud ËlovÏk jeötÏ s·m touûÌ nÏËÌm b˝t, B˘h k nÏmu nep¯ijde, neboù û·dn˝ ËlovÏk se nem˘ûe st·t Bohem. Kdyû se vöak naËisto, ˙plnÏ a do ko¯ene zniËÌ, zbude jen B˘h a je vöechno ve vöem.ì To by mohl b˝t doslovn˝ cit·t z Eckharta. NenÌ tedy divu, ûe se o Eckhartovi s takov˝m obdivem vyjad¯ovali Hegel, Schelling i Schopenhauer (ÑOpravdov˝ doklad mÈ filozofieì). Ale i dalöÌ velkÈ tÈma nÏmeckÈ filozofie, z·kladnÌ rozdÌl mezi bytÌm a jsoucny, Fichtova a pozdÏji Heideggerova Ñontologick· diferenceì, se u Eckharta v˝slovnÏ vyskytuje jako rozdÌl mezi ÑbytÌm absolutnÏ a bytÌm to a toì (viz nap¯. P¯edmluvu trojdÌlnÈho spisu nebo trakt·t O odlouËenosti) ñ a Heidegger se ho v tÈ vÏci p¯Ìmo dovol·v·. V oblasti n·boûenskÈho ûivota a praxe jsou cesty Eckhartova vlivu daleko tajemnÏjöÌ a h˘¯e sledovatelnÈ. äÌ¯il se jistÏ texty jeho k·z·nÌ ñ ta se vöak tradovala vÏtöinou anonymnÏ. Jednak proto, ûe to bylo v kruzÌch novÈ vnit¯nÌ zboûnosti obvyklÈ (viz nap¯. p¯edmluvu k tzv. Theologia deutsch), moûn· i proto, ûe Ë·st nÏmeck˝ch spis˘ byla cÌrkvÌ i cÌsa¯em zak·z·na. äÌ¯il se vöak i ˙stnÏ a jeden z nejbliûöÌch Eckhartov˝ch pokraËovatel˘ Jind¯ich Suso (Seuse) se dokonce s Eckhartem setk·val i ve vidÏnÌ, jak plyne z jeho ûivotopisu. KromÏ slavn˝ch kazatel˘ Jana Taulera (asi 1300 ñ1361) a Jind¯icha Seuse (1295 ñ1366) je tedy Eckhart˘v vliv v tÈto oblasti anonymnÌ ñ ale tÌm öiröÌ. Na nÏj p¯Ìmo navazuje hnutÌ tzv. Ñp¯·tel BoûÌchì (Gottesfreunde) a p¯es Jana van Ruysbroecka (1293 ñ1381) tzv. Ñnov· zboûnostì (devotio moderna), hlavnÏ v Holandsku a Flandrech. Tato hnutÌ, kter· zd˘razÚovala vnit¯nÌ opravdovost k¯esùanskÈho ûivota a ide·ly asketickÈho mniöstvÌ bez vnÏjöÌch znak˘ a v civilnÌm povol·nÌ a ûivotÏ, se do konfliktu s cÌrkvÌ nedost·vala. HlavnÌ dÌlo novÈ zboûnosti, Tom·öe KempenskÈho (1380 ñ1471) ÑN·sledov·nÌ Kristaì, bylo dokonce po dlouh· staletÌ v celÈ cÌrkvi klasickou knihou praktickÈho duchovnÌho ûivota. Nov· zboûnost neodmÌt· vnÏjöÌ projevy n·boûenskÈho ûivota, pod¯izuje je ovöem vnit¯nÌ str·nce a i bohosluûbu a sv·tost ch·pe spÌö jako p¯Ìleûitost k osobnÌmu setk·nÌ zboûnÈho jednotlivce s Kristem a Bohem neû jako ve¯ejnou slavnost celÈho spoleËenstvÌ. TÌm se uû z¯etelnÏ p¯ipravuje p˘54



da pro individu·lnÌ ch·p·nÌ n·boûenstvÌ a obrat ve vztahu cÌrkve a vÏ¯ÌcÌho: cÌrkev se pak v reformaci stane shrom·ûdÏnÌm vÏ¯ÌcÌch, a tedy nÏËÌm odvozen˝m a druhotn˝m, mÌsto co d¯Ìve byla z·kladem, kter˝ ËlovÏka p¯ijÌm· a podmiÚuje. Pr·vÏ z okruhu p¯·tel BoûÌch vych·zÌ kolem roku 1350 d˘leûit˝ spis, kter˝ (vedle Taulera) zprost¯edkoval Eckhart˘v vliv nÏmeckÈ reformaci. Jeho autor, knÏz ¯·du NÏmeck˝ch rytÌ¯˘ ve Frankfurtu (tzv. Frankforter), kter˝ ˙myslnÏ neuv·dÌ svÈ jmÈno, sepsal v pÏknÈ, prostÈ a ûivÈ nÏmËinÏ jak˝si n·vod ke zboûnosti a dokonalosti, kter˝ je z·roveÚ polemikou a odsouzenÌm tzv. Ñbrat¯Ì svobodnÈho duchaì. V pades·ti kr·tk˝ch kapitolk·ch jedn· o dobrÈm a nejlepöÌm, o vykoupenÌ v Kristu, o poko¯e a svÈvoli a o spojenÌ s Bohem. Obsah i jazyk velice p¯ipomÌn· asketickÈ rady Eckhartov˝ch NauËenÌ, na rozdÌl od Eckharta vöak zd˘razÚuje vykoupenÌ v Kristu, v˝znam pravÈ vÌry a naopak spÌöe varuje p¯ed uËen˝mi spekulacemi. NÏkdy v letech 1515 aû 1516 se kniha dostala do rukou Martinu Lutherovi, kter˝ tehdy Ëetl i nÏmeck· k·z·nÌ Taulerova a Eckhartova. ZalÌbila se mu tak, ûe ji 1516 vydal tiskem; ve druhÈm vyd·nÌ roku 1518 dostala n·zev ÑEyn deutsch theologiaì; dnes se zpravidla naz˝v· ÑTheologia deutschì. Luther velmi chv·lÌ obsah i jazyk a dokonce ¯Ìk·, ûe po bibli a sv. Augustinovi neËetl nic uûiteËnÏjöÌho a lepöÌho. Autoritou Lutherovou se pak knÌûka doËkala velkÈho rozöÌ¯enÌ, ale hlavnÏ podnÌtila Luthera samÈho, aby zaËal ps·t nÏmecky. MÏla z¯ejmÏ vliv na jeho n·zory, nespornÏ vöak na jeho teologick˝ jazyk. Roku 1498 vych·zejÌ v Lipsku poprvÈ tiskem Taulerova k·z·nÌ, mezi nimiû je i ¯ada Eckhartov˝ch. Vyöla pak jeötÏ mnohokr·t v pr˘bÏhu 16. stoletÌ, coû svÏdËÌ o velkÈ oblibÏ mezi zboûn˝mi mÏöùany, kte¯Ì uprost¯ed zmatk˘ tÈ doby hledali pevnou p˘du vnit¯nÌ n·boûenskÈ jistoty a dokonalosti. Na Eckhartovy myölenky o spojenÌ s Bohem, boûskÈ jisk¯e v duöi a boûskÈ JednotÏ nav·ûÌ pak hlavnÏ r˘zn· nonkonformnÌ a radik·lnÌ hnutÌ, vznikl· v reformaci, kter· na z·kladÏ Ëetby PÌsma zaËÌnajÌ pochybovat o BoûÌ Trojici, kter· je i pro Eckharta vlastnÏ jen jak˝msi p¯edstupnÏm nev˝slovnÈ Jednoty, Ñhlubiny, ko¯ene, proudu a pustiny boûstvÌì. Nejz·vaûnÏjöÌm n·boûensk˝m hnutÌm ve sfÈ¯e Eckhartova vlivu je jistÏ nÏmeck· reformace. VidÏli jsme, jak˝mi cestami se Ë·st Eckhartova dÏdictvÌ dostala k Martinu Lutherovi. PokusÌme-li se porovnat 55



n·boûenskÈ n·zory a postoje tÏchto dvou muû˘, zjistÌme vedle podobnostÌ takÈ z·vaûnÈ rozdÌly. Luther je s Eckhartem zajedno v d˘razu na opravdovost vnit¯nÌho n·boûenskÈho postoje, na nÏmû vöechno ostatnÌ z·visÌ. Z hlavnÌch rys˘ ide·lu zboûnosti a dokonalosti, u Eckharta jednoznaËnÏ urËen˝ch mniöstvÌm a askezÌ, p¯ebÌr· Luther jen ide·l posluönosti. Poûadavek Ëistoty uû neznamen· celib·t, n˝brû dobrÈ manûelstvÌ, a chudoba se uû v reformaci jako ctnost tÈmÏ¯ nevyskytuje, leda jako ostr· kritika kaûdÈ marnivosti a p¯epychu. N·boûenstvÌ je pro oba p¯edevöÌm individu·lnÌ vztah k Bohu, kter˝ zpoË·tku jistÏ pot¯ebuje pomoc a zprost¯edkov·nÌ, od jistÈho stupnÏ se vöak bez nÏho vÌcemÈnÏ obejde. Protoûe zboûnost je pr·vÏ individu·lnÌ, musÌ se kaûd˝ vÏ¯ÌcÌ soustavnÏ n·boûensky vzdÏl·vat, vÈst ke st·le hluböÌmu ch·p·nÌ a proûÌv·nÌ svÈ vÌry. Proto m· v n·zorech i v praxi obou muû˘ tak v˝znamnÈ mÌsto pr·vÏ k·z·nÌ, srozumitelnÈ lidu. A oba spojuje nejen mimo¯·dnÈ nad·nÌ, ale i nalÈhavost jejich slova a moûn· i jist˝ sklon k paradoxnÌ nads·zce. V ot·zce Ñskutk˘ì, tj. pro Luthera i Eckharta vnÏjöÌch projev˘ zboûnosti, nikoli Ñdobr˝ch skutk˘ì v dneönÌm v˝znamu, spojuje oba z·kladnÌ p¯esvÏdËenÌ, ûe modlitby, bohosluûby a sv·tosti jsou prospÏönÈ a nutnÈ, nicmÈnÏ ûe vnÏjökov˝ provoz soudobÈ cÌrkve je p¯ebujel˝ a ûe k¯eËovitÈ sh·nÏnÌ z·sluh je pravÈ zboûnosti spÌöe na p¯ek·ûku. ZatÌmco Eckhart tedy radÌ k jistÈ zdrûenlivosti a v krajnÌm p¯ÌpadÏ dokonce ¯Ìk·, ûe Ñskutk˘ì nenÌ v˘bec t¯eba, vidÌ Luther ve sh·nÏnÌ z·sluh p¯Ìmo h¯Ìch, zvr·cenou snahu nÏjak se zajistit i v˘Ëi Bohu, dob˝t si sp·su vlastnÌmi silami a vymknout se vöemocnÈ a jedinÏ platnÈ BoûÌ milosti, kterou ËlovÏk dost·v· vûdy zdarma, jen na z·kladÏ oddanÈ vÌry. To ho pak takÈ vede k ostrÈ kritice cÌrkevnÌ praxe, jakou bychom u Eckharta marnÏ hledali. Naopak vöechny Eckhartovy vÏty, kterÈ odsoudila papeûsk· bula In agro dominico jako bludnÈ, by byly zcela nep¯ijatelnÈ i pro Martina Luthera ñ snad s v˝jimkou patn·ctÈ vÏty o h¯ÌönÈm ËlovÏku. Jen vÏty 16 aû 19 pr·vÏ o ÑvnÏjöÌch skutcÌchì, podle buly pouze Ñpodez¯elÈì, by se v jistÈm ch·p·nÌ daly s Lutherovou naukou spojit. A mezi jedenaËty¯iceti Lutherov˝mi vÏtami, odsouzen˝mi 1520, nenÌ jedin·, kterou by byl mohl napsat nebo p¯ijmout za svou Eckhart. DneönÌ k¯esùan, pro nÏhoû nenÌ Ëetba tÏchto dokument˘ pr·vÏ povzbudi56



v·, nem˘ûe nevidÏt, ûe odsouzenÈ Lutherovy vÏty jsou i z hlediska tehdejöÌ cÌrkve blÌû k¯esùanskÈ ortodoxii neû Eckhartovy. P¯esto Eckhart˘v konflikt neskonËil naprost˝m rozchodem, kdeûto p¯e Lutherova vedla nakonec k rozötÏpenÌ z·padnÌ cÌrkve. Luther se ovöem k rozchodu s cÌrkvÌ neodhodlal snadno a lehkov·ûnÏ. Kdyû vöak dospÏl k p¯esvÏdËenÌ, ûe s ¯Ìmskou cÌrkvÌ se nic rozumnÈho po¯Ìdit ned·, ûe je k jeho n·mitk·m p¯ev·ûnÏ hluch· a spÌö naklonÏna odpovÌdat mocensk˝mi prost¯edky, rozeöel se s nÌ d˘slednÏ a prosadil i instituËnÌ rozdÏlenÌ, kterÈ se uû nikomu nepoda¯ilo p¯eklenout. InstituËnÌ rozdÏlenÌ cÌrkve jistÏ nebylo jen z·leûitostÌ n·boûensk˝ch n·zor˘: poËÌnajÌcÌ cÌsa¯sk˝ i papeûsk˝ absolutismus a odst¯edivÈ, ale konec konc˘ stejnÏ absolutistickÈ snahy ¯Ìösk˝ch knÌûat a mÏst na sebe narazily velice tvrdÏ. Jednak ve vÏci p¯erostlÈho cÌrkevnÌho majetku, ale i v ot·zce r˘zn˝ch privilegiÌ, kter· nÏkterÈ cÌrkevnÌ instituce (nap¯. mniöskÈ ¯·dy) de facto vyjÌmala z pravomoci mÌstnÌ ÑsvÏtskÈì moci. Tyto praktickÈ a svÏtskÈ ot·zky vöak pro Luthera nebyly rozhodujÌcÌ, a pokud i pro nÏho nabyly na v˝znamu, bylo to aû potÈ, co se k rozchodu z n·boûensk˝ch d˘vod˘ odhodlal. A. Dempf pouk·zal na to, jak se zde projevila zmÏnÏn· duchovnÌ situace vcelku. Za ta dvÏ staletÌ, jeû dÏlÌ Eckharta a Luthera, probÏhla totiû v EvropÏ postupnÏ a celkem potichu pronikav· zmÏna postoje ke svÏtu, spoleËnosti a ËlovÏku v nÌ: Evropa p¯eöla ze st¯edovÏku do novovÏku. Je velice zajÌmavÈ sledovat tuto zmÏnu v z·kladnÌch filozofick˝ch Ëi metafyzick˝ch n·hledech obou teolog˘ ñ aù uû tyto n·hledy povaûujeme spÌöe za p¯ÌËiny, anebo za pouh˝ odraz onÏch vnÏjöÌch zmÏn. N·padn˝ je p¯ednÏ rozdÌl v povaze a obsahu jejich teologickÈ uËenosti. Eckhart je stejnÏ jako Luther p¯esvÏdËen, ûe jako teolog spr·vnÏ a pr·voplatnÏ vykl·d· BoûÌ zjevenÌ. Intelektu·lnÌm n·strojem tohoto v˝kladu je pro Eckharta, stejnÏ jako pro jeho scholastickÈ uËitele, filozofie, aristotelsk· metafyzika, u Eckharta silnÏ poznamenan· novoplatÛnsk˝mi vlivy. DneönÌho Ëten·¯e scholastickÈ literatury na prvnÌ pohled zarazÌ, ûe vedle v˝rok˘ PÌsma je tu s tÈmÏ¯ stejnou v·ûnostÌ jako nepochybn· autorita citov·n nejen Augustin a pseudo-Dion˝sius, ale i ÑpohanÈì, jako Aristoteles, Cicero a Epiktet, Proklos, Averroes nebo éid Maimonides. Tato öÌ¯e pohledu 57



scholastickÈ uËenosti nenÌ ovöem projevem nÏjakÈ tolerance. Vych·zÌ naopak z bytostnÈho p¯esvÏdËenÌ o jednotÏ pravdy, kter· se nikdy a za û·dn˝ch okolnostÌ nem˘ûe dostat do sporu sama se sebou. ⁄sty prorok˘, apoötol˘ a JeûÌöe Krista promlouv· tat·û jedin· pravda jako v knih·ch Aristotelov˝ch, PlatÛnov˝ch i Maimonidov˝ch. Tento modernÏ ¯eËeno Ñaxiomì jedinÈ poznatelnÈ pravdy, kter˝ pak do novovÏku zdÏdila a uchovala pouze matematika, bylo p¯i tematickÈ öÌ¯i scholastickÈho uvaûov·nÌ pochopitelnÏ obtÌûnÈ obh·jit v konfrontaci se zkuöenostÌ i v konfrontaci Ñautoritì mezi sebou. Cel· Tom·öova Summa je velkolep˝ pokus obh·jit tuto jednotu aû do poslednÌch podrobnostÌ celÈ teologickÈ nauky. Proto mu tak z·leûelo na tom, aby v jeho dÌle nechybÏla nejen û·dn· ot·zka, ale ani û·dn· v·ûn· n·mitka. Pozorn˝ Ëten·¯ jeho dÌla ûasne nad ˙silÌm, kterÈ tento vynikajÌcÌ a hlubok˝ myslitel vÏnoval smi¯ov·nÌ nesmi¯itelnÈho a d˘mysln˝m rozliöenÌm (typickÈ Tom·öovo Ñ¯Ìk·me ve dvojÌm smysluì, Ñdicitur dupliciterì), kter· pozdÏjöÌ staletÌ uû v˘bec nech·pala. Eckhart je sice vÏrn˝m a loaj·lnÌm Tom·öov˝m û·kem, s·m vöak stojÌ uû o kousek d·l. Jednota a poznatelnost pravdy je v jeho p¯esvÏdËenÌ i dÌle bytostnÏ zaruËena jednotou bytÌ a ñ aspoÚ v nÏkter˝ch spisech ñ tÌm, ûe B˘h s·m je p¯ednÏ pozn·v·nÌm (intellectus) a teprve pak, jakoûto pozn·v·nÌ, i nejvyööÌm a prvnÌm bytÌm. Proto Eckhart nikdy necÌtÌ pot¯ebu smi¯ovat r˘znÈ n·zory autorit, neboù m· s·m ve svÈ duöi p¯Ìm˝ klÌË a bezprost¯ednÌ dostup k pravdÏ samÈ. Dokonce ani Eckhartovy univerzitnÌ kvestie neuv·dÏjÌ û·dnÈ n·mitky, TrojdÌln˝ spis se jin˝mi n·zory v˘bec nezab˝v·, a pokud se v jeho k·z·nÌch vyskytujÌ Ñot·zkyì, jsou to spÌöe ot·zky ¯eËnickÈ. ProblÈm skuteËnÈho sporu, nesmi¯itelnÈho protikladu, nech·v· Eckhart ñ vÌc mystik neû systematik ñ prostÏ b˝t v podobÏ paradoxu a ÑpouËenÈ nevÏdomostiì. V docela jin˝ch sou¯adnicÌch se pohybuje myölenÌ Martina Luthera. Ve snaze postavit k¯esùanskou teologii na jistÏjöÌ p˘du a vyhnout se zbyteËn˝m konfrontacÌm zavedl mezitÌm W. Ockham a cel· nominalistick· ökola rozliöenÌ mezi ÑvÏdÏtì a ÑvÏ¯itì. Pravda je jistÏ jedna, p¯Ìstup k nÌ je vöak moûn˝ pouze vÌrou, tj. rozhodnutÌm svobodnÈ v˘le a l·sky, na nÏû rozum nem· û·dn˝ vliv. Pozn·nÌ vÏcÌ je krajnÏ nejistÈ a zÌsk·v· se spÌöe zkuöenostÌ neû rozumovou ˙vahou a argumentacÌ (N. díAutrecourt). Teprve tÌm byla filozofie vylouËe58



na z teologick˝ch ˙vah a dostala ñ v oËÌch teolog˘ ñ vyloûenÏ pod¯Ìzenou a sluûebnou funkci. Tento n·zor se nakonec prosadil i v cÌrkvi samÈ natolik, ûe se od 14. stoletÌ ve v˝nosech odsuzujÌcÌch bludnÈ nauky p¯estanou objevovat filozofovÈ a filozofick· tÈmata. JednÌm z poslednÌch, kdo musel svÈ (vlastnÏ protifilozofickÈ) n·zory odvolat, byl pr·vÏ Nicolas díAutrecourt (1347). Postupem Ëasu se vöak uk·zalo, ûe takto Ñvyk·zan·ì filozofie se vlastnÏ zbavila r˘zn˝ch z·bran, m˘ûe se svobodnÏji zab˝vat zajÌmav˝mi vÏcmi a b˝t ˙Ëinn˝m konkurentem teologie. Podstatn· a nutn· jednota svÏta, pozn·nÌ a duchovnÌho ûivota nebyla pro Eckharta jen v˝sledkem nÏjakÈ ˙vahy Ëi spekulace, n˝brû neot¯esitelnou jistotou a osobnÌ zkuöenostÌ (vËetnÏ zkuöenosti mystickÈ), kter· mu dovolila kritizovat a opravovat i samo PÌsmo, kdykoli se mu zd·lo, ûe nÏco ne¯Ìk· dosti z¯etelnÏ a v˝raznÏ. Pr·vÏ tato samoz¯ejm· jistota a zkuöenost vrcholnÈho st¯edovÏku, d¯Ìve podporovan· i celou stavbou hierarchickÈ cÌrkve a spoleËnosti, Lutherovi chybÌ, takûe ve snah·ch korigovat Slovo BoûÌ vidÌ jen vliv Ñpohansk˝ch autoritì a filosofickÈ spekulace, podle jeho p¯esvÏdËenÌ rouhavÈ a bezboûnÈ. Filozofie a metafyzika uû pro Luthera nep¯ich·zÌ v ˙vahu dokonce ani jako intelektu·lnÌ n·stroj v˝kladu BoûÌho zjevenÌ ñ a jako konkurent teologie nem˘ûe neb˝t podez¯el·: brzy po reformaci wittenberskÈ univerzity proto zruöÌ ÑaristotelskÈì p¯edn·öky. Na jejÌ mÌsto nastoupÌ filologie jako bezpeËnÏjöÌ prost¯edek, jak se v p˘vodnÌch textech dobrat pravÈho smyslu biblick˝ch knih (Ñveritas hebraicaì a Ñveritas graecaì ñ hebrejsk· a ¯eck· pravda, novÈ heslo reformaËnÌho biblicismu). Metafyzickou jistotu a bytostnou z·ruku jedinÈ pravdy ovöem nahradit nem˘ûe ñ a tak je velk˝ reform·tor nucen vystoupit proti zkaûenÈ cÌrkvi s·m a na vlastnÌ odpovÏdnost, opÌraje se pr·vÏ jen o slovo PÌsma a o osobnÌ jistotu svÈ vÌry a milosti BoûÌ. Eckhartovy nejmilejöÌ myölenky o Jednom, o bytÌ a pravdÏ tak do Lutherovy reformace nepronikly, mÏly vöak o to vÏtöÌ vliv u nÏkter˝ch nekonformnÌch myslitel˘ tÈ doby, nap¯. Valentina Weigla (1533 ñ1588) a Jakuba Bˆhma (1575 ñ1624), kte¯Ì se metafyzickÈ jednoty pravdy a skuteËnosti nechtÏli za û·dnou cenu vzd·t. TakÈ v katolickÈ protireformaci najdeme pozoruhodn· svÏdectvÌ Eckhartova vlivu. Tak velmi rozöÌ¯en˝ a spÌöe spekulativnÌ éivot Krist˘v od dominik·na Ludolfa von Sachsen (1300 ñ1378), v nÏmû mno59



zÌ nach·zejÌ vliv Eckhart˘v, zase v˝znamnÏ ovlivnil knihu DuchovnÌch cviËenÌ (Exertitia) zakladatele jezuitskÈho ¯·du sv. Ign·ce z Loyoly (1491ñ1556). Jeden z nejbliûöÌch spolupracovnÌk˘ Ign·cov˝ch, Petr Canisius, vydal 1534 v KolÌnÏ nad R˝nem velkou sbÌrku Taulerov˝ch k·z·nÌ. KoneËnÏ t¯etÌ smÏr Eckhartova p˘sobenÌ, moûn· nejv˝znamnÏjöÌ a nejtrvalejöÌ, i kdyû obtÌûnÏ zachytiteln˝, je jeho jazyk a ¯eË. ZmÌnili jsme se uû o tom, jak u vzniku tohoto mimo¯·dnÈho jazykovÈho fenomÈnu st·la kromÏ velkÈho nad·nÌ i n·hoda a povinnost. Uû v knize NauËenÌ dok·ûe vzdÏlan˝ scholastick˝ teolog vyjad¯ovat vysokÈ asketickÈ obsahy v m·lo kultivovanÈm jazyce ¯emeslnÌk˘, rytÌ¯˘ a obchodnÌk˘. V k·z·nÌch, kter· se postupem Ëasu stala i v˝znamn˝mi ve¯ejn˝mi ud·lostmi, se Eckhart odvaûuje vyslovovat naplno st·le sloûitÏjöÌ a nep¯ÌstupnÏjöÌ tÈmata. Od poË·teËnÌ v·zanosti na latinskou scholastickou terminologii, jejÌû p¯eklad je mÌsty jist˝m n·silÌm na nÏmeckÈm jazyce, se Eckhart v k·z·nÌch brzy osvobodil a mnozÌ badatelÈ jsou p¯esvÏdËeni, ûe si zaËal uvÏdomovat v˝hody n·rodnÌho jazyka, bezprost¯ednÌ styk s vÏtöÌm poËtem oddan˝ch posluchaË˘, jejich p¯ÌmÈ reakce na to, co slyöeli, i novÈ moûnosti barvitÈho vyjad¯ov·nÌ, neû jakÈ poskytovala silnÏ kodifikovan· st¯edovÏk· latina. V tomto smÏru mÏl Eckhart a jeho n·sledovnÌci jist˝ vliv i na praûskÈ p¯edhusitskÈ kazatele, Waldhausera, MilÌËe a Janova i na prvnÌho ËeskÈho teologa Tom·öe ze ätÌtnÈho (1331ñ1401). D˘kaz, ûe n·boûensk· vzdÏlanost nenÌ odk·z·na pouze na latinu, byl proveden. Zvl·ötnÌ bohatost a svÏûest jazyka tÏchto prvnÌch lidov˝ch teolog˘ silnÏ poznamenala evropskÈ lidovÈ jazyky. P¯itom nÏmËina (podobnÏ jako Ëeötina) byla daleko mÈnÏ ovlivnÏna staröÌ tradicÌ kr·snÈho latinskÈho pÌsemnictvÌ neû rom·nskÈ jazyky, takûe ide·l uhlazenÈ a vyv·ûenÈ odmÏ¯enosti se tu nikdy p¯Ìliö neujal. ÑU Eckharta znÌ vöechno drsnÏji, ˙seËnÏji, mohutnÏji i svÈvolnÏji neû u Ital˘ a äpanÏl˘ jeho dobyì, ¯Ìk· Herma Piesch. Lidov˝ jazyk, kter˝ nemÏl mnoho p¯ÌleûitostÌ rozliöovat ÑvysokÈì a ÑnÌzkÈì, vyjad¯uje vöechno v jedinÈ moûnÈ poloze. Podle n·zoru F. Heera tyto novÈ moûnosti strhujÌ i svÈho autora do jakÈhosi ÑopojenÌ ¯eËiì, kde moûn· nÏkdy s·m ¯ekne vÌc, neû vlastnÏ chtÏl. NÏmeckÈ n·boûenskÈ texty pozdnÌho st¯edovÏku a reformace majÌ nejen vysokou jazykovou ˙roveÚ, ale nesou i z¯etelnou peËeù 60



velk˝ch osobnostÌ, jako byl pr·vÏ Eckhart, Tauler a zejmÈna Luther. Proto se auto¯i nÏmeckÈho ÑjazykovÈho obrozenÌì, kte¯Ì v polovinÏ 18. stoletÌ opÏt dokazujÌ, ûe vzdÏlanost nemusÌ b˝t jen latinsk· a francouzsk· (Klopstock, Herder), tak r·di a vdÏËnÏ obraceli ke sv˝m p¯edch˘dc˘m, kte¯Ì pro nÏ znamenali tolik, co Dalimil, Hus, VeleslavÌn a Kralick· bible pro naöe n·rodnÌ obrozenÌ. Na jistou svÈvolnost a osobitost Eckhartova vyjad¯ov·nÌ, kterou p¯evzal a rozvinul Luther, navazuje cel· tradice jakÈhosi drsnÈho Ëi syrovÈho vyjad¯ov·nÌ duchovnÌch vÏcÌ, do nÌû pat¯Ì Weigel i Bˆhme a pozdÏji zejmÈna Nietzsche. Nap¯. Zarathustra, psan˝ v ˙myslnÈ opozici k uhlazenÈmu akademismu jeho doby, se Ñeckhartovsk˝miì n·zvuky a motivy p¯Ìmo hemûÌ. PodobnÈ obraty a zp˘sob vyjad¯ov·nÌ tu svÏdËÌ i o jistÈ myölenkovÈ blÌzkosti a Nietzsche stejnÏ jako Rilke objevujÌ u Eckharta leccos, na co p¯edchozÌ generace zapomnÏly: ÑDion˝sos proti ApolÛnoviì. Na tyto romantickÈ motivy d·vnÈho a muûnÈho nÏmectvÌ navazuje pak kolem roku 1900 nacionalistickÈ pochopenÌ ÑNÏmce Eckhartaì u Heinricha B¸ttnera a dalöÌch, kte¯Ì ho p¯ekl·dajÌ do modernÌ nÏmËiny a öÌ¯Ì jako ËtenÌ pro kaûdÈho. Pokusy vyuûÌt Eckharta pro ˙Ëely ÑnÏmeckÈho k¯esùanstvÌì a dokonce i Ñm˝tu 20. stoletÌì nic nep¯inesly a mÏly naötÏstÌ kr·tkÈ trv·nÌ. StaËily vöak na to, aby Eckharta na nÏkolik let po druhÈ svÏtovÈ v·lce jaksi zdiskreditovaly; nenÌ jistÏ t¯eba dod·vat, ûe on s·m na tom nemÏl nejmenöÌ vinu. Dokonce i nÏkte¯Ì v·ûnÌ eckhartovötÌ badatelÈ (nap¯. A. Dempf) museli v obdobÌ tzv. T¯etÌ ¯Ìöe opustit univerzity, protoûe nechtÏli Eckharta zkreslovat. V naöÌ dobÏ se o Eckharta kromÏ teolog˘, filozof˘, germanist˘ a medievalist˘ zajÌmajÌ dosti öirokÈ okruhy lidÌ, kterÈ p¯itahuje tzv. mystika. B˝vajÌ to lidÈ, pro nÏû svÏt, v nÏmû ûijÌ, je vÌc neû jen Ñuspokojov·nÌ pot¯ebì, vÌc neû rutinovan˝ bÏh politiky, hospod·¯stvÌ, techniky a dennÌho zpravodajstvÌ. HledajÌ nÏco, co je hlubokÈ, podstatnÈ, pravdivÈ a pevnÈ. Moûnost ûivota mÈnÏ z·vislÈho na nahodil˝ch vnÏjöÌch okolnostech a ˙spÏöÌch. ModernÌ ËlovÏk je ovöem bytostnÏ individualista: pot¯ebuje mÌt aspoÚ pocit, ûe si svoji duchovnÌ cestu tvo¯Ì Ëi p¯inejmenöÌm vybÌr· s·m. Proto je mu Ëasto obtÌûnÈ p¯ijmout tradiËnÌ zboûnost k¯esùansk˝ch cÌrkvÌ, buÔ proto, ûe mÌv· trochu archaickÈ a nep¯ÌstupnÈ formy, anebo proto, ûe m· zase pocit, ûe by to bylo na ˙kor jeho svobody a originality. Nechceme zde 61



hodnotit, do jakÈ mÌry je to zdrav· reakce na r˘znÈ masovÈ jevy a do jakÈ mÌry jen nebezpeËn˝ sebeklam. ChtÏli bychom jen upozornit na nÏkolik d˘leûit˝ch a Ëasto p¯ehlÌûen˝ch okolnostÌ. Kdo hled· svÏdectvÌ duchovnÌ jistoty, pevnÈho bodu v promÏnnÈm a povrchnÌm svÏtÏ relativnÌch pravd, je jistÏ u Eckharta na spr·vnÈ adrese. Jeho trakt·ty i k·z·nÌ vznikly v dobÏ velkÈ nejistoty, zpovrchnÏnÌ a zpochybnÏnÌ spoleËensk˝ch i duchovnÌch hodnot, a obracely se pr·vÏ k lidem, kte¯Ì tÌm vnit¯nÏ trpÏli. Mezi jeho souËasnÌky a n·mi jsou vöak i velkÈ rozdÌly, a tak porozumÏnÌ Eckhartovi nar·ûÌ nejmÈnÏ na t¯i v·ûn· ˙skalÌ. P¯ednÏ je n·m Eckhart sice bliûöÌ neû duchovnÌ uËitelÈ d·lnÈho v˝chodu, nicmÈnÏ dobou i kulturou uû dost vzd·len˝. Proto je ¯ada jeho myölenek dneönÌmu ËlovÏku tÏûko pochopiteln· a jejich formulace sv·dÏjÌ ke zkratov˝m v˝klad˘m a tÏûk˝m nedorozumÏnÌm. Kdo si dnes p¯eËte patetickÈ v˝klady nÏmeck˝ch nacionalist˘ dvac·t˝ch a t¯ic·t˝ch let, nechce vÏ¯it, ûe vzdÏlanÌ lidÈ mohli myslet a ps·t takovÈ nehor·znosti. Na rozdÌl od modernÌho ËlovÏka ûili Eckhartovi posluchaËi v chudobÏ a nedostatku, nejen co do hmotn˝ch prost¯edk˘ k ûivotu. Vöechno svÈ ˙silÌ museli vynaloûit na to, aby z toho m·la, co mÏli, dok·zali ûÌt. To je situace, kterou Eckhart zcela samoz¯ejmÏ u sv˝ch posluchaË˘ p¯edpokl·d·. Nejen jÌdlo a oöacenÌ, ale takÈ kaûd˝ duchovnÌ podnÏt, myölenka, slovo jim bylo nÏËÌm velmi vz·cn˝m, co se nesmÌ promrhat, ale co nejlÈpe vyuûÌt vlastnÌm soust¯edÏn˝m p¯em˝ölenÌm, rozjÌm·nÌm a ûivotem. LidÈ p¯Ìmo svÏ¯enÌ EckhartovÏ pÈËi, mniöi a jeptiöky ûebravÈho ¯·du, öli v tomto smÏru jeötÏ o kus d·l a z¯Ìkali se i toho velice skrovnÈho pohodlÌ a blahobytu, kter˝ si mÏstsk˝ ËlovÏk 14. stoletÌ mohl dovolit. V tÈto z·kladnÌ situaci chudoby a nouze jistÏ nikdo nemÏl pocit, ûe na nÏm samÈm m·lo z·leûÌ a ûe jeho vlastnÌ schopnosti jaksi zah·lejÌ. Proto mÏl takÈ p¯irozenÏ a samoz¯ejmÏ docela jin˝ vztah k autoritÏ a tradici: nech·pal je jako nÏco, co omezuje jeho tv˘rËÌ rozlet, ale jako nÏco, co mu vlastnÌ ûivot usnadÚuje a dokonce umoûÚuje. ⁄silÌ o to, co kaûd˝ ¯eholnÌk slavnÏ sliboval, totiû posluönost, chudobu a Ëistotu, bylo samoz¯ejm˝m z·kladem a podmÌnkou duchovnÌho ûivota, kter˝ se pak mohl vyznaËovat i pozoruhodnou mÌrou vnit¯nÌ svobody, jak o tom svÏdËÌ pr·vÏ Eckhart. 62



ModernÌ (a Ëasto jen mÛdnÌ) Ñz·jem o mystikuì, aù uû se obracÌ do Indie, Tibetu nebo evropskÈ minulosti, se velice Ëasto mÌjÌ sv˝m cÌlem. V z·plavÏ moûnostÌ i podnÏt˘, z nichû si m·lo zako¯enÏn˝ Evropan nedok·ûe vybrat, bez jistÈ mÌry soustavnÈ Ñaskezeì, to jest dobrovolnÈho omezov·nÌ a disciplinov·nÌ sama sebe, nem˘ûe ani to nejhluböÌ slovo b˝t niËÌm vÌc neû jen dalöÌm intelektu·lnÌm Ñdr·ûdidlemì. »ten·¯ je na chvÌli Ñzaujatì, ale jen jako povrchnÌ div·k, kter˝ za chvÌli stejnÏ p¯epne na nÏjak˝ jin˝ a jeötÏ zajÌmavÏjöÌ kan·l. TakovÈmu zkratkovÈmu Ñkonzumov·nÌì z·vaûn˝ch text˘ nelze jistÏ zabr·nit. V˝borem i uspo¯·d·nÌm text˘ jsme se vöak pokusili je aspoÚ nepodporovat.

63



5. V˝bor

CÌlem tohoto v˝boru je, jak jsme uû ¯ekli, p¯edstavit mistra Eckharta v r·mci a na pozadÌ jeho doby, jejÌch n·zor˘, jejÌch starostÌ i jejÌch nadÏjÌ. Proto jsme na zaË·tek za¯adili nÏkolik z·vaûn˝ch text˘ autor˘, kte¯Ì Eckharta nejvÌce ovlivnili a nejvÌce formovali n·boûenskou kulturu jeho doby a prost¯edÌ, a na z·vÏr nÏkolik text˘ jeho û·k˘ a p¯Ìm˝ch pokraËovatel˘. V celÈm v˝boru jsme se snaûili za¯azovat ucelenÈ texty nebo aspoÚ delöÌ souvislÈ Ë·sti; kr·tkÈ cit·ty, vytrûenÈ z kontextu, Ëasto sv·dÏjÌ k nespr·vnÈmu ch·p·nÌ obsahu a podporujÌ lacinÈ a povrchnÌ aktualizace, kter˝m jsme chtÏli p¯edejÌt. Svat˝ Anselm, pozdÏji arcibiskup v Canterbury, je jednÌm ze zakladatel˘ st¯edovÏkÈ scholastiky a jeho Proslogion v nÌ zaujÌm· v˝znamnÈ mÌsto. Autor v nÏm vytvo¯il myölenkov˝ postup, pozdÏji nazvan˝ Ñontologick˝ d˘kaz existence BoûÌì, kter˝ pak hr·l v evropskÈ filozofii aû do Kanta velmi d˘leûitou ˙lohu. Proslogion je ovöem knÌûka p¯edevöÌm n·boûensk·, urËen· k projasÚov·nÌ obsahu k¯esùanskÈ vÌry. PodobnÏ jako v Augustinov˝ch Vyzn·nÌch je tu filozofickÈ a teologickÈ tÈma zpracov·no vlastnÏ ve formÏ modlitby, dialogu: autor se ve sv˝ch ˙vah·ch neust·le obracÌ k Bohu, o nÏmû p¯em˝ölÌ. Teologie tu jeötÏ nenÌ samostatn˝m oborem, ale souË·stÌ n·boûenskÈho ûivota vzdÏlanÈho vÏ¯ÌcÌho. PozdÏjöÌ teologovÈ vrcholnÈho st¯edovÏku tyto dvÏ str·nky sice spojovali ve svÈm osobnÌm ûivotÏ, ve sv˝ch spisech je vöak uû vÏtöinou oddÏlovali. Dialog rozumu a duöe z knihy ÑO marnosti svÏtaì mnicha Hugona z kapituly Saint-Victor u Pa¯Ìûe (Ü 1141) je uk·zkou symbolickÈho myölenÌ svatoviktorskÈ ökoly, ovlivnÏnÈ novoplatÛnstvÌm. Z tohoto prost¯edÌ patrnÏ vyrostla myölenka gotickÈ katedr·ly a cel˝ program gotickÈho stavitelstvÌ (opat Suger, kl·öter St. Denis). TakÈ naöe uk·z64



ka se t˝k· Ñdomu BoûÌhoì, coû je z·roveÚ duöe, Noemova archa i chr·m. Hugonovy spisy p¯ekl·dal u n·s uû Tom·ö ze ätÌtnÈho. Hugon˘v souËasnÌk, svat˝ Bernard z Clairvaux (1090 ñ1153), byl nejen v˝znamn˝m n·boûensk˝m spisovatelem, ale jednÌm z nejvlivnÏjöÌch muû˘ svÈ doby v˘bec. Podle sv˝ch asketick˝ch ide·l˘ reformoval benediktinsk˝ ¯·d s velk˝m d˘razem na prost˝ ûivot a chudobu, vËetnÏ prostÈho vzhledu kl·öternÌch kostel˘, velmi se p¯iËinil o jeho rozöÌ¯enÌ a zÌskal si u biskup˘, panovnÌk˘ i papeû˘ svÈ doby takovou autoritu, ûe po ¯adu let ve skuteËnosti ¯Ìdil celou cÌrkev. Jeho n·boûensk˝ z·jem byl spÌöe praktick˝ a mystick˝, kdeûto racionalistickou teologii, jak ji p¯edstavoval nap¯. P. AbÈlard, p¯Ìk¯e odmÌtal. Jeho spisy se vyznaËujÌ myölenkovou jasnostÌ, bohatstvÌm obraz˘ a brilantnÌmi struËn˝mi formulacemi po vzoru latinsk˝ch klasik˘, kterÈ jistÏ pilnÏ Ëetl. ÿada jeho b·snÌ a pÌsnÌ se v k¯esùansk˝ch cÌrkvÌch dodnes uûÌv·, nejzn·mÏjöÌ je hymnus ÑO caput cruentatumì o umuËenÈm Kristu, kter˝ se rozöÌ¯il zejmÈna v reformaci (O Haupt voll Blut und Wunden, ” hlavo pln· tr˝znÏ). Knihu o milov·nÌ Boha, kter· se stala klasick˝m spisem pro cel˝ st¯edovÏk, Eckhart Ëasto cituje, zejmÈna myölenku, ûe Boha je t¯eba milovat bez mezÌ a hranic, nejen nÏjak˝m vymezen˝m zp˘sobem: ÑModus diligendi Deum, sine modo diligere.ì Teologick· Summa svatÈho Tom·öe AkvinskÈho (1225 ñ1274) z let 1266 ñ1268 je vrcholnou syntÈzou st¯edovÏkÈho scholastickÈho myölenÌ a na dlouh· staletÌ z·kladnÌ teologick˝m dÌlem nejen v katolickÈ, ale i v protestantsk˝ch cÌrkvÌch. Tato rozs·hl·, vyv·ûen· a neobyËejnÏ jasnÏ psan· kniha ñ vlastnÏ vysokoökolsk· uËebnice ñ je promyölen˝ pokus o definitivnÌ, trvale platnÈ vyj·d¯enÌ k¯esùanskÈ vÌry (Ñphilosophia perennisì). Pr·vÏ proto, ûe chce poloûit neot¯esiteln˝ z·klad, sbÌr· Tom·ö tak peËlivÏ vöechny moûnÈ n·mitky a n·zory, d·v· jim slovo a na û·dnÈ nez˘stane dluûen odpovÏÔ podle starÈ z·sady, ûe o vöem se m· pochybovat. Tento st¯Ìzliv˝ aû skeptick˝ r·z Summy vedl jeho kritiky Ëasto k mylnÈmu hodnocenÌ a v˝tk·m racionalismu a intelektualismu. Jenûe pro Tom·öe je uû teologie vÏdou v plnÈm slova smyslu, a takov· je a z˘stane vÏdeck· metoda. Hluboce zboûn˝ Tom·ö je vedle toho jeötÏ b·snÌk a ovöem takÈ diplomat ve sluûb·ch cÌrkve. Nejde mu tedy o trvalost jeho knihy, ale svou teologiÌ chce podep¯Ìt definitivnost cÌrkve a jejÌho uËenÌ, a to do vöech 65



podrobnostÌ. I kdyû si Tom·ö s·m ke konci svÈho kr·tkÈho ûivota patrnÏ zaËal uvÏdomovat nesch˘dnost tÈto cesty, z˘st·v· Summa velk˝m pokusem uk·zat, ûe autorita PÌsma se nikdy nem˘ûe dostat do sporu se spr·vn˝m pozn·nÌm, protoûe se obojÌ zakl·d· na tÈûe BoûÌ pravdÏ. Druh· ot·zka prvnÌ Ë·sti, kterou jsme za¯adili do naöeho v˝boru, m· jednak v˝znamnÈ mÌsto v dÏjin·ch evropskÈ filozofie a je i u Eckharta mnohokr·t citov·na, z·roveÚ je vöak i mÌstem, kde se Eckhart od svÈho uctÌvanÈho uËitele a p¯edch˘dce patrnÏ liöÌ, aspoÚ v Pa¯Ìûsk˝ch ot·zk·ch. Srovn·nÌ tÈto klÌËovÈ ot·zky Summy s ˙vodem Eckhartova TrojdÌlnÈho spisu dob¯e ukazuje rozdÌl mezi obÏma autory. DneönÌmu Ëten·¯i se m˘ûe zd·t, ûe Tom·öovy i Eckhartovy scholastickÈ texty jsou z docela jinÈho tÏsta, öedivÈ, nesrozumitelnÈ a pr·zdnÈ ve srovn·nÌ s ûiv˝m a strhujÌcÌm jazykem Tom·öov˝ch b·snÌ a Eckhartov˝ch k·z·nÌ. TÏûko ch·pe, jak mohl obojÌ ps·t tent˝û ËlovÏk. Eckhart s·m vöak na tÏchto suchop·rn˝ch ˙vah·ch stavÌ a povaûuje je za trvalejöÌ a cennÏjöÌ Ë·st svÈho dÌla. V tom se mohl i m˝lit. JistÈ vöak je, ûe bez pevn˝ch opor mniöskÈ disciplÌny a scholastickÈ uËenosti by se do sv˝ch mystick˝ch hloubek nikdy neodv·ûil. Pr·vÏ Tom·öova teologie d·v· Eckhartovi jistotu, ûe nezabloudÌ a ûe se neztratÌ, ani kdyû se ˙plnÏ otev¯e svÈ vnit¯nÌ zkuöenosti; jistotu, ûe to, Ëemu se otevÌr·, je ËistÈ a dobrÈ. ÑQuantum potes, tantum audeì, odvaû se, kolik jen m˘ûeö, ¯Ìk· o tom lapid·rnÏ Tom·ö. Jen dÌky tÏmto ko¯en˘m m˘ûe b˝t jeho mystika tak svobodn· a p¯itom tak opravdov· a v·ûn·. Aù uû ho v tom dneönÌ Ëten·¯ bude nebo nebude n·sledovat, mÏl by vÏdÏt, ûe dojem nesluËitelnosti scholastickÈ spekulace s mystikou je bezpeËnou zn·mkou toho, jak je Ëten·¯ s·m Eckhartovi vzd·len. Z nÏmeck˝ch spis˘ Eckhartov˝ch jsme za¯adili p¯ednÏ jeho rannÈ dÌlo NauËenÌ, kterÈ ho velmi dob¯e zasazuje do kontextu doby a do tradice mniöstvÌ. V˝bÏrem tÈmat i z·kladnÌmi n·zory a Ëasto i pojmy p¯ejÌm· to, co vytvo¯ili zakladatelÈ k¯esùanskÈho mniöstvÌ, sv. AntonÌn Egyptsk˝ (250?ñ356), sv. Pachomios (282?ñ346?), sv. Basil Velik˝ (329 ñ376) a sv. Benedikt z Nursie (480?ñ 543?). Eckhart tu mluvÌ ke sv˝m mlad˝m svÏ¯enc˘m jako ËlovÏk s odpovÏdnostÌ a p¯i vöÌ p¯Ìsnosti jim laskavÏ zprost¯edkuje tu zvl·ötnÌ vnit¯nÌ svobodu, o niû asketik˘m ölo. 66



DalöÌ nÏmeck˝ trakt·t, Kniha boûskÈ ˙tÏchy (p¯esnÏji ÑpotÏöov·nÌì, troestunge), pat¯Ì do tradice Ñ˙tÏön˝ch spis˘ì, z nichû nejzn·mÏjöÌ je Boethiova ÑConsolatio philosophiaeì z poË·tku 6. stoletÌ. Jako cel· tato tradice, opÌr· se hodnÏ o stoickÈ motivy a je Ëten·¯sky asi obtÌûnÏjöÌ neû kniha NauËenÌ. P¯ekvapuje, ûe ve spise, urËenÈm laikovi a ûenÏ (uherskÈ kr·lovnÏ Aneûce), Eckhart p¯edpokl·d· tak velkÈ znalosti scholastiky a v˘bec filozofick˝ch tÈmat. Je tÈmÏ¯ jistÈ, ûe knihu Eckhart napsal vlastnÌ rukou a p¯ipojil k nÌ k·z·nÌ ÑO uölechtilÈm ËlovÏkuì, na nÏû v textu odkazuje. Kniha se nÏkdy cituje podle sv˝ch poË·teËnÌch slov (tzv. incipit) jako ÑLiber Benedictusì. Zb˝vajÌcÌ dva nÏmeckÈ trakt·ty jsou rozsahem i formou uû na p¯echodu ke k·z·nÌm, nezaËÌnajÌ vöak veröem PÌsma a zd· se, ûe nejsou z·znamem mluvenÈ ¯eËi. I kdyû o EckhartovÏ autorstvÌ nÏkte¯Ì odbornÌci pochybujÌ, myölenkov· hloubka a z·vaûnost zejmÈna trakt·tu O odlouËenosti podle naöeho n·zoru pro Eckharta svÏdËÌ. V˝bÏr z k·z·nÌ je p¯irozenÏ choulostiv· vÏc a Ñvöem se tu nelze zachovatì. Z vÌc neû stovky dochovan˝ch k·z·nÌ jsme p¯ednÏ vylouËili vöechna silnÏ zkomolen· a zlomkovit·, i kdyû jejich pravost je nÏkdy zajiötÏna, a to hlavnÏ proto, ûe r˘znÈ rekonstrukce textu i vybÌr·nÌ neporuöen˝ch odstavc˘ otvÌrajÌ dve¯e v˝kladovÈ libov˘li. U k·z·nÌ celistv˝ch jsme se snaûili vybrat hlavnÏ takov·, kter· jsou dneönÌmu Ëten·¯i p¯ÌstupnÏjöÌ a srozumitelnÏjöÌ. Snaûili jsme se takÈ, aby ve v˝bÏru byly zastoupeny vöecky druhy Ëi ÑtÛninyì, v nichû Eckhart pracoval, vöechna charakteristick· tÈmata i myölenkovÈ postupy. Oba ˙ryvky, kterÈ jsme k·z·nÌm p¯edeslali, jsou z k·z·nÌ dosti poruöen˝ch, jsou vöak cennÈ pr·vÏ tÌm, ûe zde Eckhart s·m shrnuje, oË mu v jeho k·z·nÌch jde.* Mnoho autor˘ se uû pokouöelo zachovan· k·z·nÌ nÏjak uspo¯·dat, podle n·zoru povolanÏjöÌch vesmÏs bez ˙spÏchu. Proto i ˙vod ke kritickÈmu vyd·nÌ nÏmeck˝ch spis˘ (DW) zd˘razÚuje, ûe po¯adÌ k·z·nÌ je v nÏm vÌcemÈnÏ mechanickÈ a nahodilÈ: zaËÌn· k·z·nÌmi, u nichû je Eckhartovo autorstvÌ jistÈ z vnÏjöÌch d˘vod˘, a konËÌ tÏmi, u nichû je pouze pravdÏpodobnÈ. TÌm vÌc je t¯eba litovat, ûe se vyda*

Pl·n celÈ knÌûky a v˝bÏr text˘ vznikl p¯ed vÌce neû patn·cti lety, v dobÏ, kdy p¯Ìstup k cizÌ literatu¯e byl silnÏ omezen. M˘ûe n·s tÏöit, ûe se p¯esto do znaËnÈ mÌry shoduje s novÏjöÌmi v˝bÏry nÏmeck˝mi, anglick˝mi i polsk˝mi, pokud jsou urËeny öiröÌ ve¯ejnosti.

67



vatelÈ nep¯idrûeli rovnÏû mechanickÈho, ale uû silnÏ zavedenÈho ËÌslov·nÌ v prvnÌm vyd·nÌ PfeifferovÏ (editio princeps, oznaËujeme zkratkou Pf), podle nÏhoû se Eckhart ve staröÌ literatu¯e cituje. Protoûe nÏmeckÈ kritickÈ vyd·nÌ nenÌ dosud uzav¯eno, p¯idrûeli jsme se uspo¯·d·nÌ a ËÌslov·nÌ (¯Ìmsk˝mi ËÌslicemi) podle Fr. Pfeiffera. Po¯adov· ËÌsla podle vyd·nÌ DW jsou uvedena v P¯ehledu k·z·nÌ. Brzy potÈ, co jsme zaËali v˝bor p¯ipravovat, se uk·zalo, ûe se nem˘ûeme spokojit p¯ekladem novonÏmeck˝ch vyd·nÌ, n˝brû ûe musÌme vych·zet z p˘vodnÌho textu staronÏmeckÈho (mittelhochdeutsch). NovonÏmeckÈ p¯eklady, jakkoli po¯ÌzenÈ lidmi daleko povolanÏjöÌmi a erudovanÏjöÌmi, totiû Eckhart˘v text stylisticky znaËnÏ uhlazujÌ a tÌm ñ ochuzujÌ. DalöÌm p¯ekladem by uû z ûivÈho Eckharta mnoho nezbylo. P¯ekl·dali jsme tedy z kritickÈho vyd·nÌ (DW) ñ pokud bylo k dispozici ñ a z textu Pfeifferova. Z novonÏmeck˝ch p¯eklad˘ jsme pr˘bÏûnÏ pouûÌvali staröÌ, pomÏrnÏ barvit˝ p¯eklad Schulze-Maiziera, vÌce modernizujÌcÌ p¯eklad Gieseck˘v, ale hlavnÏ velmi svÏdomit˝ a spolehliv˝ p¯eklad toho nejpovolanÏjöÌho, Josefa Quinta. Jak uû bylo ¯eËeno, neslouûily jako textovÈ p¯edlohy, ale jako nezbytn· podpora naöÌ Ëi spÌöe mÈ germanistickÈ nedostateËnosti. Kde bylo moûno, srovn·val jsem i s Ëesk˝m p¯ekladem Weinfurterov˝m, kter˝ svÏdËÌ o velkÈm zaujetÌ pro vÏc a co do ËeskÈho vyj·d¯enÌ je mÌsty skuteËnÏ zda¯il˝. Bohuûel nikde neuv·dÌ svÈ prameny, takûe se mi poda¯ilo identifikovat jen Ë·st text˘, a obsahuje ¯adu text˘ nikoli Eckhartov˝ch.* KromÏ toho je dosti nespolehliv˝, zË·sti patrnÏ proto, ûe p¯ekladatel text öpatnÏ pochopil, nÏkde ovöem takÈ proto, ûe ho jinak pot¯eboval. Mal˝ p¯Ìklad: v prvnÌ kapitole knihy NauËenÌ ¯Ìk· Eckhart: Ñ...aù je skutek sebemenöÌ a nepatrn˝, je uûiteËnÏjöÌ, pokud se dÏl· v pravÈ posluönosti ñ aù je to slouûenÌ nebo slyöenÌ möe svatÈ, modlitba, rozjÌm·nÌ nebo cokoli si m˘ûeö pomyslet.ì Ne tak Weinfurter (II., str. 81): ÑA t¯eba byl skutek sebe menöÌ a nepatrnÏjöÌ, p¯ece jenom v pravÈ posluönosti je uûiteËnÏjöÌ neû ËÌsti möe nebo je slyöeti, neû modlitby, zahloub·nÌ se nebo cokoliv si m˘ûeö pomysliti.ì NÏmeck˝ text je p¯itom zcela nez·ludn˝ a jasn˝: * M. Dost·l zjistil, ûe Weinfurter patrnÏ vych·zel z jednosvazkovÈho vyd·nÌ knihy B¸ttnerovy z r. 1933.

68



Ñ...ist ez n¸tzer get·n in w·rer gehÛrsami, ez sÌ (tj. es sei) messe lesen oder hoeren, beten, contemplieren...ì. Weinfurter je ovöem p¯esvÏdËen, ûe modlitba nem˘ûe b˝t Ñskutekì, ûe skutek je opakem Ñzahloub·nÌì ñ aË by se o p·r ¯·dek d·l doËetl, ûe Ñmodlitba je lepöÌ skutek neû p¯edenÌì ñ a tak si musÌ Eckharta p¯edÏlat. P¯ipoËteme-li k tomu jeötÏ vytrhov·nÌ z kontextu a obdivnÈ, leË vÏtöinou zcela nehistorickÈ a zav·dÏjÌcÌ pozn·mky, vyjde v jeho pod·nÌ docela jin˝ Eckhart ñ Ñokultistaì, jak ¯Ìk· Weinfurter. V rukopisech nemajÌ Eckhartova k·z·nÌ û·dnÈ n·zvy a b˝vajÌ uvozena latinsk˝m veröem z meönÌho ËtenÌ PÌsma. Protoûe zpravidla ihned n·sleduje p¯eklad, ponechali jsme je jako nadpisy ñ takÈ proto, ûe se tak nÏkdy citujÌ. Citace biblick˝ch mÌst v textu uv·dÌme jen tam, kde se jedn· o v˝slovn˝ cit·t, zkratky biblick˝ch knih uv·dÌme podle EkumenickÈho vyd·nÌ (»EP) z r. 1985 a stejnÏ i ËÌslov·nÌ éalm˘, kterÈ se proti Vulg·tÏ vÏtöinou o jedno liöÌ. Z latinskÈho dÌla jsme za¯adili t¯i uk·zky, ˙vod TrojdÌlnÈho spisu a dvÏ pa¯ÌûskÈ ot·zky, z·vaûnÈ z filozofickÈho hlediska ñ i jako uk·zky Eckhartovy vÏdeckÈ metody. Velk· Ë·st latinsk˝ch k·z·nÌ jsou pouhÈ konspekty (Ñÿekni, ûe...ì), i kdyû z¯ejmÏ poch·zejÌ z ruky Eckhartovy. P¯ekl·dali jsme z kritick˝ch vyd·nÌ (Opera a LW) s pouûitÌm velmi peËlivÈho p¯ekladu francouzskÈho (MaÓtre Eckhart a` Paris, 1984). LatinskÈ scholastickÈ texty se do modernÌho jazyka p¯ekl·dajÌ obtÌûnÏ zejmÈna proto, ûe jsou velice struËnÈ a opÌrajÌ se o p¯esnÏ zavedenÈ pojmy, kterÈ nemajÌ v dneönÌm jazyce odpovÌdajÌcÌ ekvivalenty. ÿada z nich (nap¯. modus, esse, ratio atd.) m· kromÏ toho nÏkoliker˝ v˝znam a dobr˝ scholastik toho dovede vyuûÌt. NaöÌm hlavnÌm cÌlem byla vÏcn· srozumitelnost textu, takûe urËitÈ slovo jsme nemohli p¯ekl·dat vûdy t˝mû slovem Ëesk˝m (tzv. konkordantnÌ p¯eklad), n˝brû jen podle smyslu. Pro hluböÌ filozofickÈ studium bude vûdy t¯eba s·hnout k text˘m origin·lnÌm. Bula In agro dominico je zajÌmav· sv˝m slohem, jako uk·zka dobovÈho ÑsebepochopenÌì papeûskÈho ˙¯adu, i tÌm, co soudobÈ teology na Eckhartovi nejvÌce zar·ûelo. Je p¯eloûena z p¯ekladu Quintova, odsouzenÈ body z Denzingerova Enchiridion. Tzv. eckhartovskÈ legendy jsou anonymnÌ texty, kterÈ v rukopisech vÏtöinou prov·zejÌ nÏmeck· k·z·nÌ. Na rozdÌl od skuteËn˝ch legend nemluvÌ o EckhartovÏ ûivotÏ, n˝brû dokl·dajÌ, jak Eckhartovy 69



myölenky ch·pali a pouûÌvali jeho posluchaËi. NeobvyklÈ je i to, ûe Eckhart v nich neb˝v· ÑhlavnÌm hrdinouì, n˝brû Ëasto jen poslouch· a pouËujÌ ho jinÌ: chud˝ ËlovÏk, nezn·m· ûena. I zde je moûn· uchov·n kus historickÈ pravdy v tom, ûe pr·vÏ mystickÈ myölenky Eckhartovy hodnÏ ËerpajÌ z tradice por˝nskÈ lidovÈ zboûnosti a ûe Eckhart s·m nejen k·zal, ale dovedl takÈ poslouchat. Legenda o ÑvelkÈm far·¯iì dob¯e vystihuje postoj Ñp¯·tel BoûÌchì (Gottesfreunde) k Eckhartovi: velkou ˙ctu i jistou skepsi v˘Ëi teologickÈ uËenosti. V jednÈ z legend (tzv. ÑEckhartova hostinaì), bohuûel velmi poruöenÈ, se sejde u stolu Eckhart s Ñjednou pannouì a Ñchud˝m ËlovÏkemì, kter˝ p¯iöel do KolÌna ÑûÌt pravdÏì. Kdyû chud˝ ËlovÏk pannÏ dob¯e odpovÌd· na r˘znÈ ot·zky, ¯ekne panna: ÑNa mou vÏru, tenhle duch nep¯ich·zÌ z »ech!ì a chud˝ ËlovÏk odpovÌ: ÑTo slunce, kterÈ svÌtÌ v KolÌnÏ, svÌtÌ i v Praze do mÏsta.ì M· tÌm jistÏ na mysli, ûe Ñpravdaì jako slunce nenÌ v·z·na na û·dnÈ urËitÈ mÌsto, ale z dalöÌho textu se zd·, ûe tÌm nar·ûÌ i na p¯ÌtomnÈho mistra. Je to asi jedin· v˝slovn· p¯ipomÌnka Eckhartova p˘sobenÌ v »ech·ch. Ze éivotopisu Eckhartova û·ka a pokraËovatele, dominik·na Jind¯icha Susa, jsme vybrali dvÏ kapitoly, kterÈ ûivÏ lÌËÌ r˘znÈ ˙trapy na cest·ch, a dvÏ ze z·vÏru knihy, kde pod·v· celkem soustavn˝ v˝klad Ñvysok˝ch ot·zekì mystickÈ teologie. Je zde dob¯e vidÏt, jak se i pro Susa mystick· zkuöenost prolÌn· s rozumovou ˙vahou, l·ska s pozn·nÌm, a jak obÏ str·nky na sebe navazujÌ. Suso, bar vit˝ a vynalÈzav˝ v lÌËenÌ p¯Ìrody i podivuhodn˝ch p¯ÌbÏh˘ ze svÈho ûivota s Bohem, je v teologickÈm v˝kladu st¯ÌzlivÏjöÌ a opatrnÏjöÌ neû Eckhart. DrûÌ se p¯esnÏ postupu Tom·öova a p¯i vöÌ ˙ctÏ k milovanÈmu mistrovi uv·dÌ na pravou mÌru dvÏ paradoxnÌ tvrzenÌ, kter· se mohla vkl·dat do ˙st Eckhartovi. P¯ekl·dali jsme z vyd·nÌ Bihlmeyerova s pouûitÌm pÏknÈho, ale ne zcela spolehlivÈho p¯ekladu Braitova. TakÈ Jan Tauler stojÌ blÌû st¯ÌzlivÈ a praktickÈ zboûnosti Ñp¯·tel BoûÌchì neû jeho uctÌvan˝ uËitel. Nevyh˝b· se hlubok˝m tÈmat˘m, ale vûdy je spojuje s nÏjak˝m praktick˝m ûivotnÌm problÈmem sv˝ch posluchaË˘, patrnÏ spÌö ¯emeslnÌk˘ a obchodnÌk˘ neû ¯eholnic, a jeho vlastnÌm z·jmem je duchovnÌ vedenÌ k ÑdobrÈmu ûivotuì, nikoli z·vratn· spekulace. Proto mÏl takÈ nejöiröÌ a nejtrvalejöÌ vliv v dalöÌch staletÌch: jeho k·z·nÌ vych·zela vlastnÏ nep¯etrûitÏ aû do konce 17. stoletÌ v katolickÈ i protestantskÈ Ë·sti Evropy. 70



Prameny





Anselm Canterbursk˝: Proslogion Anselmova ¯eË k Bohu

P¯edmluva P¯ed Ëasem jsem na nalÈh·nÌ nÏkter˝ch brat¯Ì vydal spis, kter˝ mÏl slouûit jako p¯Ìklad rozjÌm·nÌ o rozumov˝ch d˘vodech vÌry. Postupoval jsem v nÏm jako ËlovÏk, kter˝ mlËky s·m u sebe uvaûuje a p·tr· po nÏËem, co nezn·. Kdyû jsem si ale uvÏdomil, ûe mÈ dÌlo je ¯etÏzem mnoha argument˘ spojen˝ch dohromady, poËal jsem hledat, zda bych nenalezl takov˝ argument, kter˝ by bylo moûno prok·zat pouze jÌm sam˝m a kter˝ by postaËil k tomu, abychom mohli s jistotou ¯Ìci, ûe B˘h opravdu je, a d·le ûe je svrchovan˝m dobrem, kterÈ samo nic jinÈho nepot¯ebuje, kterÈ ale pot¯ebujÌ vöechny ostatnÌ vÏci, aby mohly b˝t a aby byly dob¯e, a takÈ vöÌm ostatnÌm, ËÌm vÏ¯Ìme, ûe boûsk· bytost je. Kdyû jsem o tom Ëasto a opravdu usilovnÏ p¯em˝ölel, mnohdy se mi zd·lo, ûe jsem to, co hled·m, jiû uchopil. Jindy to ale zraku mÈ mysli doËista unikalo, takûe jsem nakonec p¯est·val doufat a chtÏl vöeho zanechat, protoûe se mi zd·lo, ûe onu vÏc nelze nalÈzt. Ale kdyû jsem uû myölenku na ni chtÏl zcela zavrhnout, aby mou mysl nadarmo nezamÏstn·vala a neodv·dÏla ji od jin˝ch dosaûiteln˝ch vÏcÌ, pr·vÏ tehdy, aËkoli jsem se jÌ nechtÏl zab˝vat a br·nil jsem se jÌ, poËala na mne dotÌrat ËÌm d·l tÌm vÌc. Kdyû mne tedy jednoho dne boj s jejÌ neodbytnostÌ zcela vyËerpal, tu se mi zËista jasna v mÈm uvaûov·nÌ uk·zalo to, v co jsem jiû p¯estal doufat. A tehdy jsem se myölenky, kterou jsem dosud tak vytrvale zapuzoval, naopak s nesmÌrn˝m zaujetÌm chopil. MÏl jsem ze svÈho n·lezu velikou radost a domnÌval jsem se, ûe kdyû ho zapÌöi, potÏöÌ i Ëten·¯e. Proto jsem o nÏm a o nÏkter˝ch jin˝ch ot·zk·ch sepsal toto dÌlko. PÌöi je jako ten, kdo se pokouöÌ 73



pozvednout mysl, aby uz¯ela Boha, a kdo se snaûÌ nahlÈdnout to, Ëemu vÏ¯Ì. Ani jeden ze sv˝ch spis˘ jsem vöak nepovaûoval za hodn˝ n·zvu, ani jsem nepokl·dal za nutnÈ uv·dÏt svÈ jmÈno. Z·roveÚ se mi ale zd·lo, ûe spisy nemohu ponechat zcela beze jmÈna, kterÈ by toho, komu p¯ijdou do rukou, zvalo ke ËtenÌ. Proto dostal kaûd˝ spis sv˘j n·zev. PrvnÌ jsem pojmenoval ÑP¯Ìklad rozjÌm·nÌ o rozumov˝ch d˘vodech vÌryì a druh˝ ÑVÌra, kter· hled· nahlÈdnutÌì. Kdyû ale byly oba s tÏmito n·zvy jiû nÏkolikr·t ops·ny, nab·dala mne ¯ada brat¯Ì, abych v z·hlavÌ uvedl i svÈ jmÈno. NejvÌce pak ctihodn˝ lyonsk˝ arcibiskup Hugo, apoötolsk˝ leg·t ve Francii, kter˝ mi to na¯Ìdil svou apoötolskou autoritou. Abych sladil uvedenÌ svÈho jmÈna s n·zvy obou spis˘, p¯ejmenoval jsem prvnÌ na ÑMonologionì (ÿeË k sobÏ samÈmu) a druh˝ na ÑProslogionì (ÿeË k druhÈmu).

I.

K A P I T O L A

Pozv·nÌ k modlitbÏ a k pat¯enÌ na Boha Zanech teÔ, mil˝ ËlovÏËe, na chvÌli svÈ pr·ce, skryj se nakr·tko sv˝m bou¯liv˝m myölenk·m. ZapomeÚ na starosti, kterÈ tÏ tÌûÌ, odloû, co nam·havÈho tÏ zaneprazdÚuje. BuÔ chviliËku pr·zdn˝ pro Boha a spoËiÚ v nÏm na okamûik. Vejdi do kom˘rky svÈ mysli a nevpouötÏj nic neû Boha a to, co ti pom·h· jej hledat, zav¯i dve¯e a hledej ho. MÈ srdce, mÈ celÈ srdce, ¯ekni nynÌ Bohu: Hled·m tvou tv·¯, Pane, po tvÈ tv·¯i touûÌm (é 27,8). NauË tedy, Pane, m˘j Boûe, nauË mÈ srdce, kde a jak tÏ m· hledat, kde a jak tÏ m· najÌt. Nejsi-li zde, Pane, kde tÏ m·m hledat, kdyû tu nejsi? A jsi-li vöude, proË tÏ nevidÌm, aËkoli jsi i zde? ZajistÈ p¯eb˝v·ö v nedostupnÈm svÏtle (1Tm 6,16). Ale kde je nedostupnÈ svÏtlo? A jak vstoupÌm do svÏtla, kterÈ je nedostupnÈ? Kdo mÏ povede a dovede aû do nÏj, abych tÏ v nÏm vidÏl? A podle jak˝ch znak˘, podle Ëeho m·m hledat tvou tv·¯? Nikdy jsem tÏ nevidÏl, Pane, m˘j Boûe, nevÌm, jak vypad·ö. NejvyööÌ Pane, co si poËne tv˘j vyhnanec, je-li tak daleko od tebe? Co si poËne tv˘j sluha, kter ˝ se tr·pÌ l·skou k tobÏ, kdyû je vyvrûen tak daleko od tvÈ tv·¯e? TouûÌ tÏ spat¯it, ale tvoje tv·¯ je p¯Ìliö vzd·len·. P¯eje si k tobÏ p¯istoupit, avöak tv˘j p¯Ìbytek je nedostupn˝. PokouöÌ se tÏ najÌt, nevÌ vöak, kde p¯eb˝v·ö. SnaûÌ se tÏ hle74



dat, jenûe nezn· tvoji tv·¯. Pane, jsi m˘j B˘h a P·n, ale nikdy jsem tÏ nevidÏl. Ty jsi mne stvo¯il a obnovil, ty jsi mi daroval vöechno dobrÈ, co m·m, a p¯ece tÏ dosud nezn·m. Ba byl jsem stvo¯en k tomu, abych tÏ vidÏl, ale zatÌm jsem nikdy neuËinil to, k Ëemu jsem byl stvo¯en.* Jak bÌdn˝ je ˙dÏl ËlovÏka, kdyû ztratil to, k Ëemu byl stvo¯en! Jak tvrd˝ a jak hrozn˝ je jeho p·d! BÏda! Co ztratil a co nalezl? Co opustil a co mu zbylo? Ztratil blaûenost, pro niû byl stvo¯en, a nalezl bÌdu, pro kterou stvo¯en nebyl. Opustil to, bez Ëeho nenÌ ötÏstÌ, a zbylo mu to, co samo o sobÏ nenÌ nic neû bÌda. Tenkr·t jedl ËlovÏk chlÈb andÏl˘, po nÏmû nynÌ laËnÌ, nynÌ je jeho potravou chlÈb bolesti, kter˝ tehdy neznal. Ach spoleËn˝ n·¯ku vöech lidÌ, Û stÈn·nÌ vöech syn˘ Adamov˝ch! On ¯Ìhal sytostÌ, my lk·me hlady. On mÏl hojnost, my jsme ûebr·ci. On byl öùasten tÌm, co mÏl, avöak upadl do bÌdy, protoûe to ztratil. My jsme neöùastnÌ ve svÈ bÌdÏ a politov·nÌhodnÌ ve svÈm touûenÌ, jenûe bÏda! Naöe ruce z˘st·vajÌ pr·zdnÈ. ProË jen n·m neuchoval, co tak bolestnÏ postr·d·me? Vûdyù by to pro nÏj bylo snadnÈ! ProË jen n·s zbavil svÏtla a obest¯el temnotou? ProË n·s p¯ipravil o ûivot a zp˘sobil n·m smrt? Uboû·ci, odkud jsme to byli vyhn·ni? A kam zapuzeni? Odkud jsme se z¯Ìtili? A kam jsme byli uvrûeni? Z domova do vyhnanstvÌ, od vidÏnÌ Boha do svÈ slepoty, z blaûenÈ nesmrtelnosti v ho¯kost a hr˘zu smrti. Jak˝ neblah˝ zvrat z tak velikÈho dobra v tak velikÈ zlo! P¯etÏûk· ztr·ta, p¯evelik· bolest, p¯ehrozn˝ stav! Avöak bÏda mnÏ bÌdnÈmu, jednomu z uboh˝ch syn˘ Evin˝ch, vzd·len˝ch od Boha! Co jsem zapoËal? A co jsem uËinil? Kam jsem smÏ¯oval? A kde jsem se ocitl? Po Ëem jsem touûil? A ËÌm se nynÌ souûÌm? Hledal jsem dobrÈ vÏci, a hle zmatenÌ (Jr 14,19), smÏ¯oval jsem k Bohu, a uvÌzl jsem s·m v sobÏ. Ve svÈ samotÏ jsem touûil po klidnÈm spoËinutÌ, ale ve svÈm nitru jsem naöel jen souûenÌ a bolest. ChtÏl jsem se zplna hrdla sm·t a radovat, nynÌ vöak mÈ srdce k¯iËÌ bolestÌ (é 38,9). »ekal jsem, ûe se rozveselÌm, ale tÌm jen zho¯kly mÈ slzy! *

Ve StarÈm z·konÏ B˘h ke sv˝m vyvolen˝m mluvÌ a ËlovÏk ho m˘ûe za zvl·ötnÌch okolnostÌ slyöet, nikdy ne vidÏt: kdo by ho spat¯il, musÌ zem¯Ìt. B˘h se vöak mezitÌm v JeûÌöi Kristu lidem zjevil a Nov˝ z·kon ¯Ìk·, ûe jsme ÑvidÏli jeho sl·vuì (J 1,14). Proto vzdÏlan˝ k¯esùan touûÌ Boha spat¯it, nahlÈdnout, ne ovöem smysly, n˝brû myölenÌm. Odtud vznik· st¯edovÏk· teologie.

75



A ty, Û Pane, jak dlouho budeö jeötÏ ot·let? Jak jeötÏ dlouho na n·s budeö zapomÌnat a odvracet od n·s svou tv·¯ (é 13,2)? Kdy na n·s pohlÈdneö a vyslyöÌö n·s? Kdy d·ö svÏtlo naöim oËÌm a uk·ûeö n·m svou tv·¯? Kdy se k n·m vr·tÌö? PohlÈdni na n·s, Pane, vyslyö n·s, dej n·m svÈ svÏtlo a ukaû se n·m. Vraù se k n·m, aby n·m bylo dob¯e, vûdyù bez tebe je n·m tak zle. MÏj soucit s naöÌm pachtÏnÌm a s naöÌ touhou po tobÏ, protoûe bez tebe nem˘ûeme nic. Zveö n·s, pomoz n·m tedy! ProsÌm, Pane, kÈû nevzdych·m a nezouf·m, ale smÌm si v nadÏji vydechnout. MÈ srdce zaho¯klo ve svÈ opuötÏnosti, potÏö je, Pane, svou laskavostÌ. S touhou jsem tÏ zaËal hledat, kÈû ve mnÏ nez˘st·v· pr·zdnota! Jako ûebr·k jsem k tobÏ p¯istoupil, nenech mne odejÌt hladovÈho. Nuzn˝ jsem p¯iöel k bohatÈmu, uboh˝ k milosrdnÈmu, kÈû neodch·zÌm s pr·zdnou a zahanben. A je-li ps·no, ûe na¯Ìk·m, dokud se nenasytÌm (Jb 3,24 dle Vg), dej mi po mÈm lkanÌ, ËÌm bych se nasytil. Pane, ve svÈ zk¯ivenosti se nemohu dÌvat jinam neû dol˘, nap¯im mne, abych mohl pohlÈdnout vzh˘ru. MÈ nepravosti se mi p¯evalily p¯ed hlavu (é 38,5), obemkly mÏ a tÌûÌ jak tÏûkÈ b¯emeno. Vyprosti mne z nich, zbav mÏ jejich tÌûe, aù za mnou jejich propast nezav¯e sv˘j ch¯t·n (é 69,16). KÈû smÌm zahlÈdnout tvÈ svÏtlo, aù z d·lky, aù ze dna hlubiny. NauË mÏ, jak tÏ m·m hledat, a ukaû se mi, aû se za tebou vyd·m. Vûdyù tÏ nem˘ûu hledat, kdyû mÏ to nenauËÌö, ani tÏ nemohu najÌt, kdyû se mi neuk·ûeö. KÈû tÏ m· touha hled· a mÈ hled·nÌ kÈû je touhou po tobÏ. KÈû tÏ m· l·ska nalÈz· a kÈû tÏ v nalÈz·nÌ miluji. Vyzn·v·m, Pane, a dÏkuji, ûes ve mnÏ stvo¯il tento sv˘j obraz, abych tÏ mÏl na pamÏti, mohl na tebe myslet a milovat tÏ. VÌm to a vzd·v·m ti za to dÌky. Ale jak je ten obraz set¯en ne¯estmi! Jak zËernal d˝mem h¯Ìch˘! Uû neslouûÌ k tomu, k Ëemu byl stvo¯en, dokud jej, Pane, neobnovÌö a ned·ö mu novou tv·¯. NepokouöÌm se, Pane, proniknout tvÈ v˝öiny, protoûe na to mÈ nahlÈdnutÌ ani zdaleka nestaËÌ. TouûÌm vöak aspoÚ ponÏkud nahlÈdnout tvou pravdu, ve kterou vÏ¯Ì a kterou miluje mÈ srdce. NesnaûÌm se totiû nahlÈdnout, abych vÏ¯il, ale vÏ¯Ìm, abych nahlÈdl. Neboù vÏ¯Ìm takÈ tomu, ûe pokud nebudu vÏ¯it, nemohu ani nahlÈdnout.

76



I I .

K A P I T O L A

B˘h opravdu je Nuûe, Pane, kter˝ dop¯·v·ö vÌ¯e nahlÈdnutÌ, dej mi, nakolik uzn·ö, abych nahlÈdl, ûe jsi, jak vÏ¯Ìme, a ûe jsi to, co vÏ¯Ìme, ûe jsi. VÏ¯Ìme zajistÈ, ûe jsi nÏco, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet. Anebo nenÌ nic takovÈho, kdyû si poöetil˝ ¯ekl ve svÈm srdci, ûe B˘h nenÌ (é 14,1; 53,1)? Ale jistÏ i tento poöetilec, kdyû slyöÌ, jak ¯Ìk·m: ÑnÏco, nad co nic vÏtöÌho nelze mysletì, nahlÌûÌ to, co slyöÌ. A co nahlÌûÌ, to je v jeho nahlÈdnutÌ, i kdyû snad nenahlÌûÌ, ûe to je. Je totiû nÏco jinÈho, kdyû je vÏc v nahlÈdnutÌ, a nÏco jinÈho je nahlÌûet, ûe vÏc je. Vûdyù kdyû malÌ¯ p¯edem myslÌ na to, co hodl· malovat, m· to jistÏ ve svÈm nahlÈdnutÌ, avöak to, co dosud neuËinil, nenahlÌûÌ jako nÏco, co je. Kdyû uû to ale opravdu namaloval, m· to jednak v nahlÈdnutÌ, jednak nahlÌûÌ, ûe to, co uËinil, je. I poöetilec tedy musÌ uznat, ûe to, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet, je p¯inejmenöÌm v nahlÈdnutÌ, neboù kdyû o tom slyöÌ, nahlÌûÌ to, a cokoli nahlÌûÌ, to je v jeho nahlÈdnutÌ. NenÌ ovöem moûnÈ, aby to, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet, bylo pouze v nahlÈdnutÌ. Je-li to totiû pouze v nahlÈdnutÌ, lze myslet, ûe je to takÈ jako vÏc sama, coû je vÌce. Je-li tedy to, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet, pouze v nahlÈdnutÌ, pak to, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet, je z·roveÚ nÏco, nad co lze myslet nÏco vÏtöÌho. To vöak jistÏ nenÌ moûnÈ. Existuje tedy beze vöÌ pochyby nÏco, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet, a to jak v nahlÈdnutÌ, tak jako vÏc sama.

I I I .

K A P I T O L A

Nelze myslet, ûe B˘h nenÌ To, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet, je navÌc tak pravdivÈ, ûe je zcela nemyslitelnÈ, ûe by to nebylo. Vûdyù lze myslet, ûe je nÏco, o Ëem nenÌ moûnÈ myslet, ûe to nenÌ. A to je vÏtöÌ neû nÏco, o Ëem je moûnÈ myslet, ûe to nenÌ. Proto jestliûe o tom, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet, je moûnÈ myslet, ûe to nenÌ, pak to, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet, nenÌ to, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet. Coû je spor. To, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet, je tedy tak pravdivÏ, ûe ani nenÌ moûnÈ myslet, ûe to nenÌ. A to jsi ty, Pane, n·ö Boûe. Jsi tedy tak pravdivÏ, 77



Pane, m˘j Boûe, ûe ani nenÌ moûnÈ myslet, ûe nejsi, a to pr·vem. Kdyby totiû nÏËÌ mysl mohla myslet nÏco lepöÌho, neû jsi ty, vypÌnalo by se stvo¯enÌ nad Stvo¯itele a posuzovalo by Stvo¯itele, coû je velk˝ nesmysl. OstatnÏ o vöem, aù je to cokoli vyjma tebe samÈho, je moûnÈ myslet, ûe to nenÌ. Ty jedin˝ m·ö proto bytÌ svrchovanÏ pravdivÏ, a tedy nadevöe svrchovanou mÏrou, neboù nic jinÈho, co je, nenÌ tak pravdivÏ, a m· proto mÈnÏ bytÌ. ProË si tedy poöetil˝ ¯ekl ve svÈm srdci, ûe B˘h nenÌ, kdyû je rozumnÈ mysli tak z¯ejmÈ, ûe ty jsi nadevöe svrchovanou mÏrou? ProË, ne-li proto, ûe je hloup˝ a poöetil˝.

I V .

K A P I T O L A

Jak to, ûe si poöetilec ¯ekl v srdci to, co si nelze myslet. Opravdu, jakpak si ¯ekl ve svÈm srdci nÏco, co si nemohl myslet, nebo naopak, jak to, ûe si nemohl myslet nÏco, co si ¯ekl v srdci, kdyû p¯ece ¯Ìkat si v srdci a myslet si je jedno a totÈû? Jestliûe si to opravdu, Ëi spÌöe protoûe si to opravdu jednak myslel, neboù si to ¯ekl v srdci, a jednak ne¯ekl v srdci, ponÏvadû si to nemohl myslet, je patrnÈ, ûe je moûnÈ si nÏco ¯Ìkat v srdci Ëi myslet r˘zn˝m zp˘sobem. Jinak se totiû vÏc myslÌ, kdyû se myslÌ zvuk slova, kter ˝ ji oznaËuje, a jinak kdyû nahlÌûÌme, co sama vÏc je. PrvnÌm zp˘sobem je moûnÈ si myslet, ûe B˘h nenÌ, druh˝m vöak nikoli. Vûdyù nikdo, kdo nahlÌûÌ, co B˘h je, nem˘ûe myslet, ûe B˘h nenÌ, i kdyby si tato slova ¯Ìkal v srdci, aù uû ˙plnÏ beze smyslu, nebo v nÏjakÈm nevlastnÌm v˝znamu. Neboù B˘h je to, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet. A kdo toto spr·vnÏ nahlÌûÌ, nahlÌûÌ takÈ, ûe je to tak, ûe ani nelze myslet, ûe to nenÌ. Kdo tedy nahlÌûÌ, ûe takto je B˘h, nem˘ûe si myslet, ûe B˘h nenÌ. DÏkuji ti, dobr˝ Pane, ûe to, Ëemu jsem jiû d¯Ìve vÏ¯il, protoûes mi daroval vÌru, nahlÌûÌm nynÌ tebou osvÌcen tak jasnÏ, ûe i kdybych snad nechtÏl vÏ¯it, ûe jsi, nemohl bych to nenahlÌûet.

78



V .

K A P I T O L A

B˘h je vöe, ËÌm je lepöÌ b˝t neû neb˝t, a jako jedin˝, kter˝ svÈ bytÌ zakl·d· s·m v sobÏ, tvo¯Ì vöechno ostatnÌ z niËeho Co tedy jsi, Pane Boûe, ty, nad nÏjû nic vÏtöÌho nelze myslet? Co, ne-li to, co jako nadevöe svrchovanÈ jedinÈ zakl·d· svÈ bytÌ samo v sobÏ a co uËinilo vöechno ostatnÌ z niËeho? Neboù vöecko ostatnÌ jest mÈnÏ, neû je moûno myslet. To vöak o tobÏ myslet nelze. Vûdyù co dobrÈho sch·zÌ svrchovanÈmu dobru, na nÏmû ve svÈm bytÌ spoËÌv· vöechno, co je dobrÈ? Proto jsi spravedliv˝, pravdomluvn˝, blaûen˝ a vöe, ËÌm je lepöÌ b˝t neû neb˝t. Vûdyù je p¯ece lepöÌ b˝t spravedliv˝ neû nespravedliv˝, b˝t blaûen˝ neû b˝t blaûenosti zbaven.

V I .

K A P I T O L A

Jak m˘ûe B˘h vnÌmat, kdyû nenÌ tÏlo Ale protoûe je lepöÌ b˝t schopen vnÌmat, b˝t vöemohoucÌ, milosrdn˝ a nep¯Ìstupn˝ pohnutce ñ jak m˘ûeö vnÌmat, kdyû nejsi tÏlo? A jak to, ûe jsi vöemohoucÌ, kdyû vöechno nem˘ûeö? A jak jsi milosrdn˝ a z·roveÚ nep¯Ìstupn˝ pohnutce? Vûdyù je-li schopno vnÌmat jen to, co je tÏlesnÈ, protoûe smysly se t˝kajÌ tÏla a sÌdlÌ v tÏle, jak m˘ûeö b˝t schopen vnÌmat, kdyû nejsi tÏlo, n˝brû svrchovan˝ duch, kter˝ je lepöÌ neû tÏlo? VnÌm·nÌ vöak nenÌ nic jinÈho neû pozn·nÌ Ëi nÏco, co k pozn·v·nÌ slouûÌ: vûdyù ten, kdo vnÌm·, nedÏl· nic jinÈho, neû ûe pozn·v· zp˘sobem, kter˝ je vlastnÌ smysl˘m, kup¯. zrakem barvy Ëi ochutn·v·nÌm chutÏ. Proto lze po pr·vu ¯Ìci, ûe ten, kdo nÏco pozn·v·, to z·roveÚ jist˝m zp˘sobem vnÌm·. A tak, Pane, aËkoli nejsi tÏlo, p¯ece o tobÏ m˘ûeme pr·vem ¯Ìci, ûe jsi svrchovanÏ schopen vnÌmat, ponÏvadû vöechno svrchovanÏ pozn·v·ö ñ ne ovöem tÏlesn˝mi smysly, jak pozn·v· ûivoËich.

79



V I I .

K A P I T O L A

Jak to, ûe je B˘h vöemohoucÌ, kdyû mnohÈ vÏci nem˘ûe Jak to ale, ûe jsi vöemohoucÌ, kdyû vöechno nem˘ûeö? Kdyû nem˘ûeö b˝t poruöen, ani lh·t, ani zmÏnit pravdivÈ v klamnÈ nebo uËinÏnÈ v to, co nebylo uËinÏno a mnohÈ podobnÈ vÏci, jak potom m˘ûeö vöechno? Anebo snad moci toto vöe nenÌ moc, n˝brû bezmocnost? Ovöemûe je to bezmocnost, neboù kdo m˘ûe tyto vÏci, m˘ûe cosi, co mu nenÌ ku prospÏchu a co nem· b˝t. Vûdyù ËÌm vÌc to vöechno m˘ûe, tÌm vÏtöÌ moc nad nÌm m· protivenstvÌ a zvr·cenost, a tÌm mÈnÏ on zm˘ûe proti nim. Kdo tedy Ñm˘ûeì v tomto smyslu, nem˘ûe skrze moc, n˝brû skrze bezmocnost. O moci se totiû nemluvÌ proto, ûe by on s·m nÏco mohl, n˝brû proto, ûe jeho bezmocnost p˘sobÌ, ûe nad nÌm m· moc nÏco jinÈho. Neboli, mÌnÌ se to jin˝m zp˘sobem, jako se ostatnÏ mnohÈ vÏci ¯ÌkajÌ v nevlastnÌm smyslu: kup¯. kdyû uûÌv·me Ñb˝tì mÌsto Ñneb˝tì a ÑdÏlatì pro to, co znamen· nepracovat nebo nedÏlat nic. Vûdyù Ëasto ¯Ìk·me tomu, kdo popÌr· nÏjakou vÏc: Ñje to tak, jak ¯Ìk·öì, aËkoli bychom mÏli spÌöe ¯Ìci: ÑnenÌ to tak, jak ¯Ìk·ö, ûe to nenÌì. Nebo ¯Ìk·me: Ñten sedÌ tak, jak to dÏl·v· tamtenì Ëi Ñtenhle odpoËÌv· tak, jak to dÏl· onenì, i kdyû sedÏt nakonec znamen· nepracovat a odpoËÌvat je tolik co nedÏlat nic. A pr·vÏ tak kdyû se o nÏkom ¯ekne, ûe m˘ûe uËinit Ëi podstoupit nÏco, co mu nenÌ ku prospÏchu Ëi co se nem·, nahlÌûÌme, ûe se zde mocÌ mÌnÌ bezmocnost, neboù ËÌm vÌce m· tuto Ñmocì, tÌm vÏtöÌ nad nÌm m· moc protivenstvÌ a zvr·cenost, a tÌm je on proti nim bezmocnÏjöÌ. Jsi tedy, Pane, jeötÏ pravdivÏji vöemohoucÌ, kdyû nic nem˘ûeö skrze bezmocnost a kdyû nad tebou nic nem· moc.

V I I I .

K A P I T O L A

Jak to, ûe je B˘h z·roveÚ milosrdn˝ i nep¯Ìstupn˝ pohnutce Jak to ale, ûe jsi z·roveÚ milosrdn˝ i nep¯Ìstupn˝ pohnutce? Vûdyù nejsi-li p¯Ìstupn˝ pohnutce, nem˘ûeö mÌt soucit, a nem·ö-li soucit, nem˘ûe se ti sev¯Ìt srdce nad bÌdou uboû·ka, coû je milosrden80



stvÌ. * Jestliûe vöak nejsi milosrdn˝, odkud se dost·v· uboh˝m tak velikÈ potÏchy? Jak tedy z·roveÚ jsi i nejsi milosrdn˝, Pane, ne-li tak, ûe jsi milosrdn˝, dÌv·me-li se na to ze svÈho hlediska, nejsi vöak, vidÏno z hlediska tvÈho? Jsi totiû jistÏ milosrdn˝, pokud jde o to, co pociùujeme my, ne vöak jde-li o to, co pociùujeö ty. Neboù kdyû shlÌûÌö na n·s bÌdnÈ, cÌtÌme projev milosrdenstvÌ, ty vöak takovÈ hnutÌ necÌtÌö. Jsi tedy z·roveÚ milosrdn˝, neboù zachraÚujeö uboû·ky a öet¯Ìö ty, kdo se proti tobÏ proh¯eöili, a z·roveÚ nejsi milosrdn˝, protoûe nejsi pohnut û·dnou soutrpnostÌ s bÌdou.

I X .

K A P I T O L A

Jak to, ûe naprosto a svrchovanÏ spravedliv˝ öet¯Ì zlÈ a ûe je öet¯Ì spravedlivÏ Jak to vöak, ûe öet¯Ìö zlÈ, jsi-li naprosto a svrchovanÏ spravedliv˝? Jak to, ûe ty, naprosto a svrchovanÏ spravedliv˝, ËinÌö nÏco nespravedlivÈho? Nebo jak· je to spravedlnost d·t vÏËn˝ ûivot tomu, kdo zasluhuje vÏËnou smrt? Jak to tedy, dobr˝ Boûe, kter˝ jsi dobr˝ k dobr˝m i ke zl˝m, jak to, ûe zachraÚujeö zlÈ, nenÌ-li to spravedlivÈ, kdyû ty p¯ece neËinÌö nic nespravedlivÈho? Anebo to snad z˘st·v· skr yto v nedostupnÈm svÏtle, v nÏmû p¯eb˝v·ö, ponÏvadû je tv· dobrota nepochopiteln·? Pramen, odkud vyvÏr· proud tvÈho milosrdenstvÌ, je vskutku skryt v tom, co je na tvÈ dobrotÏ nejvzneöenÏjöÌ a nejtajnÏjöÌ. Vûdyù aËkoli jsi naprosto a svrchovanÏ spravedliv˝, p¯ece jsi dobrotiv˝ i ke zl˝m, neboù jsi naprosto a svrchovanÏ dobr˝. Byl bys zajistÈ mÈnÏ dobr˝, kdybys nebyl dobrotiv˝ k nikomu zlÈmu. Kdo je totiû dobr˝ k dobr˝m i ke zl˝m, je lepöÌ neû ten, kdo je dobr˝ jenom k dobr˝m. A kdo je ke zl˝m dobr˝ tÌm, ûe je trest· i öet¯Ì, je lepöÌ neû ten, kdo je k nim dobr˝ pouze tÌm, ûe je trest·. Proto jsi tedy milosrdn˝, ûe jsi naprosto a svrchovanÏ dobr˝. A aËkoli je snad patrnÈ, proË odpl·cÌö dobr˝m dobr˝mi vÏcmi a zl˝m zl˝mi, je zajistÈ nanejv˝ö podivuhodnÈ, proË ty, naprosto a svrchovanÏ spravedliv˝, kter˝ v niËem nem·ö nedostatku, odpl·cÌö zl˝m a provinil˝m dobr˝mi vÏcmi. Jak *

Ko¯en Ñmil-ì (na rozdÌl od ko¯ene Ñljub-ì) m˘ûe ve starÈ slovanötinÏ mÌt ÑodstÌn soucitu s uboh˝m nebo h¯Ìön˝mì (Machek, Etym. slovnÌk 363).

81



ohromn· je hlubina tvÈ dobroty, Boûe! VidÌme sice, odkud tvÈ milosrdenstvÌ pramenÌ, ale z˘st·v· pro n·s p¯esto nepr˘hlednÈ. Lze spat¯it, odkud vyvÏr· proud, ne vöak post¯ehnout, kde se rodÌ pramen. Plyne totiû z plnosti tvÈ dobroty, ûe jsi laskav˝ k tÏm, kdo se v˘Ëi tobÏ proh¯eöujÌ, v jejÌ hlubinÏ vöak z˘st·v· ukryto, proË tomu tak je. Vûdyù jestliûe ve svÈ dobrotÏ odpl·cÌö dobro dobrem a zlo zlem, je patrnÈ, ûe si to û·d· spravedlnost. Kdyû ale odpl·cÌö zlo dobrem, je sice pochopitelnÈ, ûe jsi to chtÏl jako svrchovanÏ dobr˝, avöak z˘st·v· podivnÈ, jak jsi to mohl chtÌt jako svrchovanÏ spravedliv˝. ” milosrdenstvÌ, z jak p¯ehojnÈ sladkosti a p¯esladkÈ hojnosti to vyvÏr·ö! ” nesmÌrn· boûÌ dobroto, jak by tÏ h¯ÌönÌk nemiloval! Spravedliv˝m dop¯·v·ö sp·su, neboù je spravedlnost prov·zÌ, nespravedlivÈ osvobozujeö, aËkoli je spravedlnost odsuzuje. Pr v˝m d·v·ö ve shodÏ s tÌm, co si zaslouûÌ, druh˝m navzdory tomu. JednÏm p¯iËÌt·ö dobro, kterÈs jim daroval, druh˝m nepoËÌt·ö zlo, jeû nen·vidÌö. ” nesmÌrn· dobroto, tolikr·t vÏtöÌ, neû m˘ûeme nahlÈdnout! KÈû na mnÏ sestoupÌ milosrdenstvÌ, kterÈ vyvÏr· z tvÈ velikÈ hojnosti! KÈû mne zaplavÌ milosrdenstvÌ, jeû z tebe pr˝ötÌ! Uöet¯i mne pro svou laskavost, a netrestej pro svou spravedlnost! ñ Vûdyù aËkoli je tÏûkÈ nahlÈdnout, jak to, ûe tvÈ spravedlnosti nechybÌ tv· dobrota, p¯ece s jistotou vÏ¯Ìme, ûe co vypl˝v· z tvÈ dobroty, tvÈ spravedlnosti neodporuje, ale naopak se s nÌ shoduje. Vûdyù nenÌ dobroty bez spravedlnosti. Jsi-li totiû milosrdn˝ proto, ûe jsi svrchovanÏ dobr˝, a svrchovanÏ dobr˝ jen a jen proto, ûe jsi svrchovanÏ spravedliv˝, tedy jsi vskutku proto milosrdn˝, ûe jsi svrchovanÏ spravedliv˝. Pomoz mi, spravedliv˝ a milosrdn˝ Boûe, jehoû svÏtlo hled·m, pomoz mi, abych to, co ¯Ìk·m, takÈ nahlÈdl. Jsi tedy opravdu milosrdn˝ proto, ûe jsi spravedliv˝. NerodÌ se potom tvÈ milosrdenstvÌ z tvÈ spravedlnosti? Neöet¯Ìö pak zlÈ pro svou spravedlnost? Je-li tomu tak, Pane, vysvÏtli mi, jak je to moûnÈ? Snad proto, ûe je spravedlivÈ, abys byl natolik dobr˝, aby uû nebylo moûnÈ si p¯edstavit, ûe jsi jeötÏ lepöÌ, a tak mocn˝, aby si uû neölo myslet, ûe jsi jeötÏ mocnÏjöÌ? Co totiû m˘ûe b˝t spravedlivÏjöÌ neû tohle? Toto by vöak neplatilo, kdybys ve svÈ dobrotÏ pouze odpl·cel, ale neöet¯il, a kdybys promÏÚoval k dobrÈmu jen ty, kte¯Ì nejsou dob¯Ì, a ne takÈ ty, kdo jsou zlÌ. Proto je tedy spravedlivÈ, abys öet¯il zlÈ a mÏnil je k dobrÈmu. 82



KoneËnÏ to, co se dÏje nespravedlivÏ, se dÌt nem·, a co se nem· dÌt, to se dÏje nespravedlivÏ. Jestliûe je tedy nespravedlivÈ, abys mÏl se zl˝mi soucit, nem·ö ho mÌt. A pokud s nimi nem·ö mÌt soucit, je nespravedlivÈ, abys ho mÏl. Je-li hanebnÈ toto jen vyslovit, pak pr·vem vÏ¯Ìme, ûe je spravedlivÈ, abys byl ke zl˝m milosrdn˝.

X .

K A P I T O L A

Jak to, ûe B˘h zlÈ spravedlivÏ trest· a z·roveÚ je spravedlivÏ öet¯Ì Je vöak takÈ spravedlivÈ, abys zlÈ trestal. Vûdyù co je spravedlivÏjöÌ, neû aby dob¯Ì dostali dobrÈ vÏci a zlÌ zlÈ? Jak to ale, ûe je z·roveÚ spravedlivÈ, abys zlÈ trestal i abys je öet¯il? Je to snad jin˝m zp˘sobem spravedlivÈ, kdyû zlÈ trest·ö, a jin˝m, kdyû je öet¯Ìö? Ovöem, neboù kdyû zlÈ trest·ö, je to spravedlivÈ, protoûe si to zaslouûÌ; kdyû je ale öet¯Ìö, nenÌ to spravedlivÈ proto, ûe by to odpovÌdalo jejich z·sluh·m, n˝brû proto, ûe to odpovÌd· tvÈ dobrotÏ. Kdyû totiû zlÈ öet¯Ìö, jsi spravedliv˝ ze svÈho hlediska, ne z naöeho, stejnÏ jako jsi milosrdn˝, dÌv·me-li se na to ze svÈho hlediska, ne z tvÈho. Neboù kdyû n·s zachraÚujeö, aËkoli bys n·s mÏl spravedlivÏ zatratit, nejsi milosrdn˝ proto, ûe bys s·m pociùoval takovÈ hnutÌ, n˝brû proto, ûe my cÌtÌme takov˝ projev. RovnÏû tak nejsi spravedliv˝ proto, ûe bys s·m spl·cel, co n·m pat¯Ì, ale proto, ûe jedn·ö, jak n·leûÌ tobÏ, svrchovanÏ dobrÈmu. Proto tedy zlÈ spravedlivÏ trest·ö i spravedlivÏ öet¯Ìö a nenÌ v tom û·dn˝ rozpor.

X I .

K A P I T O L A

Jak to, ûe jsou vöechny cesty P·nÏ milosrdenstvÌ a pravda, a p¯ece je P·n ve vöech sv˝ch cest·ch spravedliv˝ Coû to vöak, Pane, nenÌ spravedlivÈ takÈ z tvÈho hlediska, abys zlÈ trestal? Je jistÏ spravedlivÈ, abys byl tak spravedliv˝, aby uû nebylo moûnÈ p¯edstavit si tÏ spravedlivÏjöÌho. To by ale nebylo, kdybys odpl·cel pouze dobr˝m dobr˝mi vÏcmi, ne vöak zl˝m zl˝mi. Kdo totiû odpl·cÌ po z·sluze dobr˝m i zl˝m, je spravedlivÏjöÌ neû ten, kdo od83



pl·cÌ pouze dobr˝m. Proto je takÈ z tvÈho hlediska spravedlivÈ, spravedliv˝ a laskav˝ Boûe, abys zlÈ trestal i abys je öet¯il. Vöechny cesty P·nÏ jsou tedy opravdu milosrdenstvÌ a pravda (é 25,10), a p¯ece je P·n spravedliv˝ ve vöech sv˝ch cest·ch (é 145,17). A nenÌ v tom v˘bec û·dn˝ rozpor, neboù kdyû chceö nÏkoho potrestat, nenÌ spravedlivÈ, aby byl zachr·nÏn, a kdyû chceö nÏkoho uöet¯it, nenÌ spravedlivÈ, aby byl zavrûen. PonÏvadû spravedlivÈ je jedinÏ to, co chceö, a nespravedlivÈ to, co nechceö. Tak se tedy z tvÈ spravedlnosti rodÌ tvÈ milosrdenstvÌ; neboù je spravedlivÈ, abys byl tak dobr˝, jak jsi dobr˝, kdyû zlÈ takÈ öet¯Ìö. A to je patrnÏ d˘vod, proË svrchovanÏ spravedliv˝ m˘ûe chtÌt odplatit zl˝m dobr˝mi vÏcmi. AËkoli snad tedy dovedeme pochopit, proË m˘ûeö chtÌt zlÈ zachr·nit, p¯ece se niËÌ rozum nem˘ûe nikdy dovtÌpit, proË ze stejnÏ zl˝ch jedny zachraÚujeö spÌöe neû druhÈ pro svou svrchovanou dobrotu, a jedny zavrhujeö spÌöe neû druhÈ pro svou svrchovanou spravedlnost. M˘ûeö tedy vnÌmat, Pane, jsi vöemohoucÌ, milosrdn˝ a nep¯Ìstupn˝ pohnutce, ale pr·vÏ tak jsi ûiv˝, moudr˝, dobr˝, blaûen˝, vÏËn˝ a vöechno, ËÌm je lepöÌ b˝t neû neb˝t.

X I I .

K A P I T O L A

B˘h je s·m ûivot, jÌmû ûije, a stejnÏ u vöeho podobnÈho Ale cokoli jsi, to nejsi skrze nic jinÈho neû skrze sebe sama. Jsi tedy s·m ûivot, kter˝m ûijeö, i moudrost, jÌû jsi moudr˝, i dobrota, kterou jsi dobr˝ k dobr˝m i ke zl˝m, a stejnÏ u vöeho podobnÈho.

X I I I .

K A P I T O L A

Jak to, ûe jedinÏ B˘h je neomezen˝ a vÏËn˝, a p¯itom jsou i jinÌ duchovÈ neomezenÌ a vÏËnÌ Vöechno, co je nÏjak ohraniËeno mÌstem nebo Ëasem, je jistÏ menöÌ neû to, co û·dn˝m z·konem mÌsta ani Ëasu sev¯eno nenÌ. A ponÏvadû nic nem˘ûe b˝t vÏtöÌ neû ty, nutnÏ o tobÏ platÌ, ûe se nezdrûujeö na û·d84



nÈm mÌstÏ ani v û·dnÈm Ëase, ale jsi vöude a vûdy. A protoûe to lze ¯Ìci jenom o tobÏ, jsi jedinÏ ty neomezen˝ a vÏËn˝. Jak to tedy, ûe i jinÈ duchy naz˝v·me neomezen˝mi a vÏËn˝mi? Je jasnÈ, ûe jenom ty jsi vÏËn˝, neboù ty jedin˝ ze vöeho nep¯est·v·ö ani nezaËÌn·ö b˝t. Ale jak to, ûe jsi jenom ty neomezen˝? NenÌ to tak, ûe ve vztahu k tobÏ je stvo¯en˝ duch omezen˝, kdeûto ve vztahu k tÏlu je neomezen˝? Zcela omezenÈ je totiû to, co kdyû je nÏkde celÈ, nem˘ûe b˝t z·roveÚ celÈ jinde. To platÌ v˝hradnÏ o hmotn˝ch vÏcech. Co je z·roveÚ vöude celÈ, to je neomezenÈ. To zase nahlÌûÌme jedinÏ o tobÏ. Z·roveÚ omezenÈ i neomezenÈ pak je to, co kdyû je nÏkde celÈ, m˘ûe b˝t nar·z celÈ i jinde, ale ne vöude. A pr·vÏ tak to vidÌme u stvo¯en˝ch duch˘. Vûdyù kdyby nebyla duöe p¯Ìtomna ve vöech jednotliv˝ch ˙dech tÏla, nevnÌmala by v kaûdÈm z nich cel·. Jsi tedy, Pane, jedineËn˝m zp˘sobem neomezen˝ a vÏËn˝, a p¯ece jsou i jinÌ duchovÈ neomezenÌ a vÏËnÌ.

X I V .

K A P I T O L A

Jak a proË Boha vidÌ Ëi nevidÌ ti, kdo jej hledajÌ Nalezla jsi, duöe m·, to, co jsi hledala? Hledala jsi Boha, a zjistila jsi, ûe je ËÌmsi nadevöe svrchovan˝m, nad co nic lepöÌho nelze myslet, a to ûe je samotn˝ ûivot, svÏtlo, moudrost, dobrota, vÏËn· blaûenost a blaûen· vÏËnost, a to ûe je vöude a vûdy. Jestliûe jsi svÈho Boha nenaöla, jak je potom moûnÈ, aby byl to, co jsi nalezla a co jsi tak pravdivÏ a jistÏ nahlÈdla, ûe je? A pokud jsi ho naöla, jak to, ûe to tvÈ smysly nijak necÌtÌ? ProË tÏ, Pane Boûe, m· duöe nevnÌm· sv˝mi smysly, kdyû tÏ naöla? Coûpak nenaöla toho, o kom zjistila, ûe je svÏtlo a pravda? Jak by to totiû nahlÈdla, ne-li tak, ûe vidÏla svÏtlo a pravdu? Coûpak mohla v˘bec nÏco o tobÏ nahlÈdnout, ne-li skrze tvÈ svÏtlo a tvou pravdu (é 43,3)? Pokud tedy vidÏla svÏtlo a pravdu, vidÏla tebe; a pokud tÏ nevidÏla, nevidÏla svÏtlo ani pravdu. Anebo je pravda i svÏtlo to, co vidÏla, a p¯ece jeötÏ nevidÏla tebe, protoûe tÏ sice jist˝m zp˘sobem vidÏla, ale ne tak, jak jsi (1J 3,2)? Pane, m˘j Boûe, ty, kter˝s mne stvo¯il a kter˝ mne obnovujeö, povÏz mÈ duöi, kter· po tobÏ touûÌ, co jsi jinÈho, neû co vidÏla, aby mohla jasnÏ vidÏt to, po Ëem touûÌ. SnaûÌ se vidÏt vÌce, ale za tÌm, co vidÏla, nevidÌ jiû nic neû temnoty, Ëi spÌöe nevidÌ temnoty, protoûe 85



v tobÏ û·dnÈ nejsou (1J 1,5), ale vidÌ, ûe pro svÈ temnoty nem˘ûe vidÏt vÌce. ProË je tomu tak, Pane, proË? KalÌ se jejÌ oko vlastnÌ slabostÌ, anebo ho oslÚuje blesk tvÈ z·¯e? JistÏ se samo kalÌ, ale z·roveÚ ho takÈ ty oslÚujeö. ZatemÚuje se svou chabostÌ, ale je takÈ zaplaveno tvou nesmÌrnostÌ. TÌsnÌ ho jeho vlastnÌ omezenost, ale i p¯em·h· tv· velikost. Vûdyù jak ohromnÈ je ono svÏtlo, z nÏhoû vysvÌt· vöechno pravdivÈ, co osvÏcuje rozumnou mysl! Jak p¯ebohat· je ona pravda, v nÌû je vöe, co je pravdivÈ, a mimo niû je pouhÈ nic a klam! Jak nesmÌrn· je pravda, kter· jedin˝m pohledem vidÌ vöe, co bylo stvo¯eno, i k˝m, skrze koho a jak to bylo stvo¯eno z niËeho! Jak· to musÌ b˝t Ëistota, jak· jednoduchost, jak· jistota a jak· z·¯e! UrËitÏ vÏtöÌ neû m˘ûe stvo¯enÌ nahlÈdnout.

X V .

K A P I T O L A

B˘h je vÏtöÌ, neû je moûnÈ myslet Proto, Pane, nejen ûe jsi to, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet, ale jsi cosi vÏtöÌho, neû je v˘bec moûnÈ myslet. PonÏvadû totiû lze myslet, ûe existuje nÏco takovÈho, pak nejsi-li to ty, je moûnÈ myslet nÏco vÏtöÌho, neû jsi ty. To vöak nelze.

X V I .

K A P I T O L A

Pr·vÏ to je nedostupnÈ svÏtlo, ve kterÈm B˘h p¯eb˝v· A opravdu, Pane, tohle je nedostupnÈ svÏtlo, ve kterÈm p¯eb˝v·ö. Vûdyù nenÌ skuteËnÏ nic, co by skrze nÏ proniklo, aby si tÏ prohlÈdlo. Vskutku nemohu toto svÏtlo vidÏt, protoûe je pro mne p¯Ìliö velikÈ; a p¯ece cokoli vidÌm, vidÌm skrze nÏ. PodobnÏ jako slabÈ oko vidÌ vöechno, co vidÌ, skrze svÏtlo slunce, ale na samÈm slunci na toto svÏtlo hledÏt nem˘ûe. MÈ nahlÈdnutÌ na tak velikÈ svÏtlo nestaËÌ. P¯Ìliö z·¯Ì, proto je nepojme, ani se do nÏj oko mÈ duöe nevydrûÌ dlouho dÌvat. Je oslnÏno leskem, p¯emoûeno n·dherou, zaplaveno nesmÌrnostÌ, zmateno velikostÌ. ” svrchovanÈ a nedostupnÈ svÏtlo! ” naprost· a blaûen· pravdo, jak daleko jsi ode mne, aËkoli jsem ti 86



tak blÌzko! Jak vzd·len· jsi mÈmu pohledu, i kdyû jsem docela p¯ed tvou tv·¯Ì! Vöude jsi cel· p¯Ìtomna, a p¯ece tÏ nevidÌm. V tobÏ se pohybuji a v tobÏ jsem (Sk 17,28), a p¯ece k tobÏ nemohu p¯istoupit. Jsi ve mnÏ i kolem mne, a p¯ece tÏ mÈ smysly nevnÌmajÌ.

X V I I .

K A P I T O L A

V Bohu je harmonie, v˘nÏ, chuù, hebkost a kr·sa jen jemu vlastnÌm nev˝slovn˝m zp˘sobem Aû dosud se, Pane, skr˝v·ö mÈ duöi ve svÈm svÏtle a ve svÈ blaûenosti, a proto se pot·cÌ ve sv˝ch temnot·ch a ve svÈ bÌdÏ. RozhlÌûÌ se, ale nevidÌ tvou kr·su. Naslouch·, avöak neslyöÌ tvou harmonii. »ich·, a necÌtÌ tvou v˘ni. Chutn·, nepozn·v· vöak tvou chuù. Hmat·, ale necÌtÌ tvou hebkost. M·ö to v sobÏ, Pane Boûe, sv˝m nev˝slovn˝m zp˘sobem, a vÏcem, jeû jsi stvo¯il, jsi to dal jejich vlastnÌm zp˘sobem, p¯Ìstupn˝m smysl˘m. Ale smysly mÈ duöe jsou d·vnou nemocÌ h¯Ìchu ztuhlÈ, strnulÈ a zanesenÈ.

X V I I I .

K A P I T O L A

V Bohu ani v jeho vÏËnosti, kterou je on s·m, nejsou û·dnÈ Ë·sti A hle, dalöÌ zmatek, zase ten, kdo hled· radost a veselÌ, nach·zÌ z·rmutek a ûal. M· duöe jiû doufala, ûe teÔ bude mÌt hojnost, ale upadla znovu do bÌdy. Uû jsem touûil utiöit sv˘j hlad, ale on se naopak jen zvÏtöil. Pokouöel jsem se vystoupit k BoûÌmu svÏtlu, jenûe jsem upadl zp·tky do sv˝ch temnot. Ba nejenûe jsem do nich upadl, cÌtÌm, ûe mÏ ˙plnÏ obestÌrajÌ. Upadl jsem do nich d¯Ìve, neû mne poËala m· matka. V nich jsem byl jiû poËat a jimi obest¯en jsem se narodil (srv. é 51,7). Neboù jsme vöichni padli v tom, ve kterÈm jsme vöichni zh¯eöili. V nÏm jsme vöichni ztratili to, co on bez nesn·zÌ mÏl, ale co pro sebe i pro n·s neblaze ztratil.* Kdyû to teÔ chceme hledat, nevÌme *

ÑOnì = Adam, Ñv nÏmû jsme vöichni zh¯eöiliì, kter˝ Ñpro sebe i pro n·s ztratil, co mÏlì.

87



jak, a kdyû to hled·me, nem˘ûeme to nalÈzt, a kdyû to najdeme, je to nÏco jinÈho, neû co hled·me. Pomoz mi, Pane, pro svou dobrotu! Hledal jsem tvou tv·¯, po tvÈ tv·¯i, Pane, touûÌm, neodvracej se ode mne (é 27,8n)! Pozvedni mÏ ode mne k sobÏ! OËisti, uzdrav, zbyst¯i, osvÏù oko mÈ mysli, aby na tebe mohlo pohlÈdnout! KÈû m· duöe sebere svÈ sÌly, a nakolik m˘ûe, obr·tÌ sv˘j zrak k tobÏ. Co jsi, Pane, jak tÏ mÈ srdce nahlÌûÌ? JistÏ jsi ûivot, moudrost, pravda, dobrota, blaûenost, vÏËnost a vöe, co je opravdu dobrÈ. Je toho p¯Ìliö, omezen˝ zrak mÈ duöe toho neobs·hne tolik nar·z, aby se mohl ze vöeho najednou tÏöit. Jak to tedy, Pane, ûe jsi tohle vöechno? Jsou to snad tvÈ Ë·sti? Nebo je spÌö v kaûdÈ z nich vöechno, co jsi? Vûdyù vöechno, co se skl·d· z Ë·stÌ, nenÌ tak docela jednotnÈ ale naopak jist˝m zp˘sobem rozdÏlenÈ do vÌce Ë·stÌ a samo od sebe odliönÈ, a tedy skuteËnÏ nebo pomyslnÏ dÏlitelnÈ. To ale o tobÏ, nad nÏhoû nic lepöÌho nelze myslet, rozhodnÏ nelze ¯Ìci. Nejsou v tobÏ tedy, Pane, û·dnÈ Ë·sti ani nejsi mnohost, n˝brû jsi tak dokonale jeden a t˝û, ûe v niËem nejsi s·m od sebe odliön˝; ba jsi jednota sama, kterou nikdo nem˘ûe ani pomyslnÏ rozdÏlovat. Tedy ûivot ani moudrost ani to ostatnÌ nejsou tvÈ Ë·sti, n˝brû to vöe je jedno a totÈû a kaûdÈ z nich je vöechno, co jsi, a co je z·roveÚ takÈ vöechno to ostatnÌ. PonÏvadû tedy nem·ö û·dnÈ Ë·sti a nem· je ani tv· vÏËnost, kterou jsi ty s·m, nem˘ûe nikdy nikde b˝t tv· Ë·st tvÈ vÏËnosti, ale jsi vöude cel˝ a tv· vÏËnost je vûdycky cel·.

X I X .

K A P I T O L A

B˘h nenÌ v prostoru ani v Ëase, ale vöechno je v nÏm Ale jestliûe jsi byl, jsi a budeö skrze svou vÏËnost a jestliûe to, ûe jsi byl, nenÌ totÈû jako ûe budeö, a to, ûe jsi, nenÌ totÈû, jako ûe jsi byl a ûe budeö ñ jak potom m˘ûe b˝t tv· vÏËnost vûdycky cel·? Anebo snad z tvÈ vÏËnosti nic nepomÌjÌ, aby to jiû nebylo, ani nenÌ nic budoucÌ, jako by to jeötÏ nebylo? ZajistÈ, neboù jsi nebyl vËera ani nebudeö zÌtra, ale vËera i dnes i zÌtra jsi, ba nejsi ani vËera ani dnes ani zÌtra, ale jsi jednoduöe mimo vöechen Ëas. Protoûe vËera, dnes a zÌtra

88



neznamen· nic jinÈho neû b˝t v Ëase. Ty vöak, aËkoli bez tebe nic nenÌ, nejsi v prostoru ani v Ëase, ale vöechno je v tobÏ. Ty totiû nejsi niËÌm obsaûen, s·m vöak obsahujeö vöechno.

X X .

K A P I T O L A

B˘h je d¯Ìv a dÈle neû vöechny vÏci, vËetnÏ vÏËn˝ch vÏcÌ Ty tedy naplÚujeö a obsahujeö vöechno, jsi d¯Ìve a dÈle neû vöechny vÏci. ZajistÈ jsi p¯ede vöemi vÏcmi, neboù jsi byl d¯Ìve, neû vznikly (srv. é 90,2). Jak to ale, ûe jsi dÈle neû vöechny vÏci? Jak totiû m˘ûeö b˝t dÈle neû ty, kterÈ neskonËÌ? Snad proto, ûe ony nijak nemohou b˝t bez tebe, zatÌmco ty nejsi o nic menöÌ, i kdyû ony zanikajÌ? Takto jsi totiû jak˝msi zp˘sobem dÈle neû ony. Anebo takÈ proto, ûe o nich je moûnÈ si myslet, ûe majÌ konec, o tobÏ vöak ani v nejmenöÌm? Vûdyù ony takto majÌ jak˝si konec, kdeûto ty û·dn˝ konec nem·ö. To, co nikterak nem· konec, je jistÏ dÈle neû to, co nÏjak˝m zp˘sobem konËÌ. Anebo p¯esahujeö vöechno, i vÏËnÈ vÏci proto, ûe tv· i jejich vÏËnost je tobÏ cel· p¯Ìtomn·, zatÌmco ony ze svÈ vÏËnosti jeötÏ nemajÌ to, co je budoucÌ, stejnÏ jako jiû nemajÌ to, co je minulÈ? Takto jsi zajistÈ vûdycky dÈle neû vöechny vÏci, protoûe jsi vûdycky p¯Ìtomen tomu, anebo tobÏ je vûdycky p¯Ìtomno to, k Ëemu ony jeötÏ nedospÏly.

X X I .

K A P I T O L A

Zda toto znamen· Ñcel˝ vÏkì Ëi ÑvÏky vÏk˘ì A tohle znamen· Ñcel˝ vÏkì Ëi ÑvÏky vÏk˘ì? Jako totiû vÏk Ëasu obsahuje vöecky ËasnÈ vÏci, tak tv· vÏËnost obsahuje i samotnÈ vÏky Ëas˘. Naz˝v· se ÑvÏkì pro svou nedÏlitelnou jednotu, ÑvÏkyì pak pro svou nekoneËnou nesmÌrnost. A aËkoli jsi tak velik˝, Pane, ûe vöechno naplÚujeö a vöecko je v tobÏ, p¯ece jsi tak prost kaûdÈho rozmÏru, ûe v tobÏ nenÌ ani prost¯edek ani p˘le ani jak·koli Ë·st.

89



X X I I .

K A P I T O L A

JedinÏ B˘h je to, co je, i ten, kter˝ je Ty jedin˝ tedy, Pane, jsi to, co jsi, a ten, kter˝ jsi (srv. Ex 3,14). Neboù co je jinÈ v celku a jinÈ v Ë·stech a v Ëem je nÏco promÏnnÈho, to nenÌ zcela to, co to je. A co m· sv˘j poË·tek v nebytÌ a o Ëem je moûno si myslet, ûe to nenÌ, co zanik·, pokud se ve svÈm bytÌ nezakl·d· na nÏËem jinÈm, a co m· minulost, kter· jiû nenÌ, a budoucnost, kter· jeötÏ nenÌ, o tom neplatÌ, ûe to je ve vlastnÌm a bezpodmÌneËnÈm smyslu. Ty vöak jsi to, co jsi, neboù vöechno, co nÏjak˝m zp˘sobem jsi, jsi cel˝ a vûdy. A jsi ten, kter˝ jsi, ve vlastnÌm smyslu a jednoduöe, ponÏvadû nem·ö minulost ani budoucnost, ale jedinÏ p¯ÌtomnÈ bytÌ, a nenÌ moûno myslet, ûe bys nÏkdy nebyl. A jsi ûivot i svÏtlo i moudrost i blaûenost i vÏËnost a mnoho jinÈho dobrÈho toho druhu; a p¯ece jsi pouze jedinÈ a svrchovanÈ dobro, s·m si plnÏ dostaËujeö a nic nepot¯ebujeö, zatÌmco tebe pot¯ebuje vöecko, aby to bylo a aby to bylo dob¯e.

X X I I I .

K A P I T O L A

Toto dobro je rovnou mÏrou Otec i Syn i Duch svat˝ a je to takÈ ono jedinÈ nezbytnÈ, tj. veökerÈ, celÈ a jedinÈ dobro Toto dobro jsi ty, Boûe OtËe; toto dobro je tvÈ Slovo, to je tv˘j Syn. Vûdyù ve SlovÏ, kter˝m vyslovujeö s·m sebe, nem˘ûe b˝t nic jinÈho, neû jsi ty, nic vÏtöÌho ani menöÌho, neû jsi ty, ponÏvadû tvÈ Slovo je tak pravdivÈ, jak ty jsi pravdomluvn˝. A proto je to t·û pravda jako ty, ne jin· neû ty. Ty jsi tak jednoduch˝, ûe se z tebe nem˘ûe zrodit nic jinÈho, neû jsi ty. A totÈû je i L·ska, jedin· a spoleËn· tobÏ a tvÈmu Synu, to je Duch svat˝, kter˝ vych·zÌ z obou. MusÌ b˝t rovn· tobÏ i tvÈmu Synu, neboù l·ska, kterou milujeö sebe i jeho a kterou on miluje tebe i s·m sebe, je tak velik·, jak velik˝ jsi ty i on. A co je rovno tobÏ i jemu, to se od tebe ani od nÏho neliöÌ; rovnÏû nem˘ûe ze svrchovanÈ jednoduchosti vych·zet nic jinÈho, neû je ona sama, z nÌû to vych·zÌ. Co je vöak kaûd˝ z nich, to je cel· Trojice z·roveÚ. Otec i Syn i Duch svat˝, protoûe û·dn˝ z nich nenÌ nic jinÈho neû svrchovanÏ 90



jednoduch· jednota a svrchovanÏ jedna jednoduchost, kter· ani nem˘ûe b˝t rozmnoûena, ani nem˘ûe b˝t dvÏma r˘zn˝mi vÏcmi. D·le jen jedinÈ je nezbytnÈ (Lk 10,24). A to je pr·vÏ tohle; zde je veökerÈ dobro, ba toto samo je veökerÈ a celÈ, jedno a jedinÈ dobro.

X X I V .

K A P I T O L A

RozjÌm·nÌ o tom, jakÈ a jak velikÈ je to dobro Vzchop se nynÌ, m· duöe, a napni sv˘j zrak a p¯em˝ölej, pokud dovedeö, jakÈ a jak velikÈ je to dobro. P˘sobÌ-li jednotlivÈ dobrÈ vÏci potÏöenÌ, povaû, jakÈ potÏöenÌ sk˝t· dobro, kterÈ zahrnuje lahodnost vöech dobr˝ch vÏcÌ: ne takovou, jakou zn·me u stvo¯en˝ch vÏcÌ, ale natolik odliönou, nakolik se liöÌ Stvo¯itel od stvo¯enÌ. Je-li dobr˝ stvo¯en˝ ûivot, jak dobr˝ je teprve ûivot tvo¯ÌcÌ? P¯in·öÌ-li darovan· sp·sa radost, jakou radostÌ musÌ b˝t sp·sa, kter· veökerÈ spasenÌ p˘sobÌ? ZaslouûÌ-li si l·sku moudrost, kter· pozn·v· stvo¯enÈ vÏci, jakou l·sku teprv zaslouûÌ moudrost, kter· vöechno stvo¯ila z niËeho? A koneËnÏ, sk˝tajÌ-li p¯ÌjemnÈ vÏci mnoh· a velik· potÏöenÌ, jakÈ a jak ohromnÈ potÏöenÌ je v tom, kter˝ stvo¯il samy tyto p¯ÌjemnÈ vÏci!

X X V .

K A P I T O L A

Kolik a jak skvÏl˝ch vÏcÌ se dostane tÏm, kdo se z nÏho budou tÏöit Blaze tomu, kdo se bude tÏöit z takovÈho dobra! Co dostane a co nedostane? UrËitÏ bude mÌt vöechno, co bude chtÌt, a nebude mÌt nic, co chtÌt nebude. »ek· ho dobro tÏla i duöe, jakÈ oko nevidÏlo ani ucho neslyöelo a jakÈ nevstoupilo do lidskÈho srdce (srv. 1K 2,9). ProË tedy, uboh˝ ËlovÏËe, tÏk·ö mezi tolika vÏcmi a hled·ö dobro pro svou duöi i pro svÈ tÏlo? Miluj jedinÈ dobro, ve kterÈm jsou vöechny dobrÈ vÏci, a bude to staËit. é·dej si jednoduchÈ dobro, kterÈ veökerÈ dobro zahrnuje, a na tom m·ö dost. Neboù co milujeö, mÈ tÏlo, po Ëem touûÌö, m· duöe? Zde to je, zde je vöecko, co milujete, vöe, po Ëem touûÌte. M·ö zalÌbenÌ v kr·se? SpravedlivÌ se budou skvÌt jako slunce (Mt 13,43). Anebo v rychlosti, v sÌle, ve volnosti tÏla, jemuû se 91



nic nem˘ûe stavÏt v cestu? Budou podobni BoûÌm andÏl˘m (sr v. Mk 12,25 par.), neboù se seje tÏlo oûivenÈ duöÌ, avöak vstane oûiveno duchem (1K 15,44), totiû z moci BoûÌ, ne samo od sebe. P¯ejeö si snad dlouh˝ ûivot a zdravÌ? Zde je vÏËnost ve zdravÌ a zdravÌ na vÏËnost, neboù spravedlivÌ budou ûÌt na vÏky (Moudr 5,16) a blaho spravedliv˝ch poch·zÌ od P·na (é 37,39). BaûÌö po hojnosti? NasytÌ se, aû se zjevÌ BoûÌ sl·va. »i po opojenÌ? Budou opojeni z bohatstvÌ BoûÌho domu. M·ö r·d zpÏvy? Zde k˘ry andÏl˘ bez konce zpÌvajÌ Bohu. Anebo nÏjakou ne neËistou, ale Ëistou rozkoö? B˘h je napojÌ z potoka svÈ rozkoöe (é 17,15). V·ûÌö si moudrosti? Sama BoûÌ moudrost se jÌ uk·ûe. »i snad p¯·telstvÌ? Budou milovat Boha vÌc neû sebe a jeden druhÈho stejnÏ jako sebe a B˘h je bude milovat vÌc neû oni sami sebe. Neboù i sebe i ostatnÌ budou milovat skrze nÏho a on bude milovat sebe i je s·m skrze sebe. »i se radujeö ze svornosti? Vöichni budou mÌt jedinou v˘li, nikdo nebude mÌt jinou v˘li neû jedinou v˘li BoûÌ. Anebo si cenÌö moci? Budou ve svÈ v˘li vöemohoucÌ, tak jako je B˘h vöemohoucÌ v tom, co chce. Neboù jako B˘h bude moci, cokoli bude chtÌt, skrze sebe samÈho, tak oni budou moci vöechno, co budou chtÌt, skrze nÏho. PonÏvadû tak jako oni nebudou chtÌt nic jinÈho neû on, tak on bude chtÌt vöecko, co budou chtÌt oni; a bude-li on nÏco chtÌt, nenÌ moûnÈ, aby to nebylo. Anebo si povaûujeö ˙cty a bohatstvÌ? B˘h ustanovÌ svÈ dobrÈ a vÏrnÈ sluûebnÌky za spr·vce nad mnoh˝mi (Mt 25,21.23), ba dokonce budou zv·ni a takÈ skuteËnÏ budou BoûÌ synovÈ a bozi (Mt 5,9; 1J 3,1; é 82,6), a kde bude BoûÌ Syn, tam budou i oni, jako dÏdici BoûÌ a spoludÏdici Kristovi (ÿ 8,17). Nebo touûÌö po opravdovÈm bezpeËÌ? NepochybnÏ si budou tak jisti, ûe tÏchto dobr˝ch vÏcÌ, Ëi lÈpe tohoto dobra, nikdy a û·dn˝m zp˘sobem nepozbudou, jako si budou jisti, ûe se ho ani sami dobrovolnÏ nez¯eknou, ani ûe je, kte¯Ì milujÌ Boha, o nÏ proti jejich v˘li nep¯ipravÌ B˘h, kter˝ je miluje, ani ûe je proti BoûÌ i proti jejich v˘li od nÏj neodlouËÌ nÏco silnÏjöÌho neû B˘h. Jak· a jak obrovsk· radost je tam, kde je takovÈ a tak velikÈ dobro! LidskÈ srdce, srdce str·dajÌcÌ, kterÈ zakusilo ˙trapy, ba jeû se topÌ v ˙trap·ch ñ jak jen by ses radovalo, kdybys tÌm vöÌm opl˝valo? Ptej se nejskrytÏjöÌch hlubin svÈho nitra, zda mohou pojmout radost z takovÈho ötÏstÌ! Kdyby se vöak nÏkdo druh˝, koho bys milovalo stejnÏ jako sebe, tÏöil tÈûe blaûenosti, tv· radost by se zdvojn·sobila, neboù by ses 92



kv˘li nÏmu radovalo pr·vÏ tak jako kv˘li sobÏ. Kdyby se vöak stejnÈmu ötÏstÌ tÏöili jeötÏ dva nebo t¯i Ëi velikÈ mnoûstvÌ a kdybys je vöecky milovalo jako sebe sama, radovalo by ses kv˘li kaûdÈmu z nich pr·vÏ tak jako kv˘li sobÏ. V tÈto dokonalÈ l·sce neËetnÈho mnoûstvÌ blaûen˝ch andÏl˘ i lidÌ, kde nikdo nemiluje druhÈho mÈnÏ neû sebe, se tedy kaûd˝ bude radovat pr·vÏ tak kv˘li vöem ostatnÌm jako kv˘li sobÏ. A jestliûe lidskÈ srdce stÏûÌ pojme svou vlastnÌ radost z tak velikÈho dobra, kterÈho se dostane jemu, jak potom obs·hne tolik a tak obrovsk˝ch radostÌ? A navÌc, protoûe nakolik ËlovÏk nÏkoho miluje, natolik se raduje z jeho dobra, bude mÌt v onom dokonalÈm ötÏstÌ, kde kaûd˝ bude milovat Boha neskonale vÌc neû sebe i neû vöechny ostatnÌ, nesrovnatelnÏ vÏtöÌ radost ze ötÏstÌ BoûÌho neû ze svÈho vlastnÌho i vöech ostatnÌch. Jestliûe vöak budou Boha milovat cel˝m srdcem, celou myslÌ a celou duöÌ (srv. Mt 22,37) do tÈ mÌry, ûe ani celÈ srdce, cel· mysl a cel· duöe nepostaËÌ vzneöenosti tÈ l·sky, tedy se zajistÈ budou radovat cel˝m srdcem, celou myslÌ a celou duöÌ tak, ûe ani celÈ srdce, cel· mysl a cel· duöe nepostaËÌ plnosti tÈ radosti.

X X V I .

K A P I T O L A

Zda je to vrchovat· radost, kterou P·n slibuje M˘j Boûe a m˘j Pane, m· nadÏje a radosti mÈho srdce, povÏz mÈ duöi, zda je to ona radost, o kterÈ n·m pravÌö skrze svÈho Syna: Proste a dostanete, aby se vaöe radost naplnila (J 16,24). Naöel jsem totiû jakousi vrchovatÏ plnou radost, ba vÌce neû plnou: Vûdyù aËkoli je jÌ plnÈ srdce, pln· mysl a pln· duöe, aËkoli je jÌ cel˝ ËlovÏk naplnÏn, p¯ece jeötÏ nad vöechnu mÌru radosti zb˝v·. Proto takÈ cel· tato radost nevstoupÌ do tÏch, kdo se radujÌ, ale oni celÌ vejdou do radosti. ÿekni, Pane, svÈmu sluûebnÌku uvnit¯ v jeho srdci, zda je to ona radost, do nÌû vstoupÌ tvoji sluûebnÌci, kte¯Ì vejdou do radosti svÈho P·na (Mt 25,21.23)? Avöak tuto radost, kterou se radujÌ tvoji vyvolenÌ, zajistÈ oko nevidÏlo, ani ucho neslyöelo, ani nevstoupila do lidskÈho srdce (1K 2,9). Proto jsem, Pane, nemohl ¯Ìci ani pomyslet, jak velikou radostÌ se budou radovat tito tvoji blaûenÌ. JistÏ bude jejich radost tak velik·, jak velik· bude jejich l·ska, a jejich l·ska bude tak velk·, jak velkÈ bude jejich pozn·nÌ. Jak tÏ vöak poznajÌ, Pane, 93



a jak tÏ tedy budou milovat? To zajistÈ v tomto ûivotÏ oko nevidÏlo, ani ucho neslyöelo, ani to nevstoupilo do lidskÈho srdce, jak tÏ v onom ûivotÏ poznajÌ a budou milovat. ProsÌm, Boûe, kÈû tÏ pozn·v·m a miluji, abych se z tebe radoval. A nenÌ-li to v tomto ûivotÏ v plnosti moûnÈ, kÈû se k tomu aspoÚ den ze dne p¯ibliûuji, dokud to nenastane v plnosti. KÈû tÏ zde lÈpe a lÈpe pozn·v·m a tam kÈû tÏ pozn·m plnÏ, kÈû nynÌ roste m· l·ska k tobÏ a potom kÈû dos·hne plnosti, aby m· radost byla nynÌ velik· v nadÏji a pak aby se naplnila ve skuteËnosti. Pane, skrze svÈho Syna n·m na¯izujeö Ëi spÌöe radÌö, abychom prosili, a slibujeö, ûe dostaneme, aby se naöe radost naplnila. ProsÌm, Pane, oË jsi skrze naöeho podivuhodnÈho r·dce (srv. Iz 9,6) poradil prosit: kÈû dostanu, co jsi slÌbil skrze svou pravdu, aby se m· radost naplnila. Pravdomluvn˝ Boûe, kÈû dostanu, oË prosÌm, aby m· radost byla vrchovat·. KÈû o tom zatÌm rozjÌm· m· mysl a mluvÌ m˘j jazyk, kÈû to miluje mÈ srdce a vypravujÌ m· ˙sta, kÈû po tom touûÌ m· duöe a ûÌznÌ mÈ tÏlo, kÈû si toho û·d· cel· m· bytost, dokud nevejdu do radosti svÈho P·na, kter˝ jsi trojÌ a jedin˝ B˘h, poûehnan˝ na vÏky. Amen. Konec Proslogia

94



Hugo od svatÈho Viktora: O marnosti svÏta (De vanitate mundi)

I I.

K N I H A

(Ë·st) Rozum: Bylo by zdlouhavÈ marnost tohoto svÏta ukazovat jednotlivÏ. VÏz ale, ûe z toho vöeho, co vidÌö, nic nenÌ tr valÈ, n˝brû ûe vöechno pomÌjÌ a vracÌ se tam, odkud vzeölo. Tak jako vöechny vÏci majÌ sv˘j poË·tek, tak majÌ i konec, jen kaûd· jinak bÏûÌ a nestejnÏ dospÌvajÌ do cÌle. jedny se zrodily ned·vno, jinÈ uû d·vno zapadly, jinÈ pr·vÏ proch·zejÌ st¯edem, jinÈ vzch·zejÌ, aby je vyst¯Ìdaly, ale vöechny stejnÏ upl˝vajÌ a mÌ¯Ì do jednoho mÌsta. Ty velik· ¯eko, kam se ûeneö? Z malÈho poË·tku, z nepatrnÈho pramene vyvÏr·ö, z drobnÈ ûÌly trysk·ö. BÏûÌö a rosteö, pad·ö a ztr·cÌö se v zemi. BÏûÌö, leË dol˘, rosteö, ale k z·niku, p¯ich·zÌö a mÌjÌö, rozlÈv·ö se a ztr·cÌö. Jsi ûÌla, kter· nevyschne, bÏh, kter˝ nespoËine, jÌcen, kter˝ se nenasytÌ. Vöecko smrtelnÈ, cokoli narozenÌm vzch·zÌ, to nenasytn· smrt zase pohltÌ. PoûÌr·, strh·v·, pohlcuje ñ a nikdy nep¯estane. P¯ÌtomnÈ st·le pomÌjÌ a st·le nastupuje budoucÌ, a protoûe se tak st·le st¯ÌdajÌ, zd· se ËlovÏku, ûe je to trval˝ stav. Neboù oËi smrtelnÌk˘ jsou p¯itlaËenÈ a nevidÌ bÏh veökerenstva, ulpÌvajÌ na maliËkostech vÏcÌ a nepozorujÌ, co se dÏje v celku. Kr·tk˝ je ûivot ËlovÏka na zemi a jeho dny ubÌhajÌ v pevnÈm ˙dÏlu. I sama mysl, zast¯en· svou temnotou, sotva kdy dok·ûe p¯edvÌdat budoucÌ a pamatovat si minulÈ. Protoûe je zaujata jen tÌm, co m· p¯Ìmo p¯ed sebou, st·le nov· p¯Ìtomnost ji p¯ipravuje o pamÏù minulÈho. Proto se lidÈ st·le divÌ, kdykoli zaslechnou o promÏnlivosti vÏcÌ, a ûasnou, jako by se p¯ihodilo nÏco novÈho, aË takov· ¯eË p¯in·öÌ nevzdÏlanÈ mysli jako novÈ jen to, co v bÏhu vÏcÌ je uû oded·vna starÈ. Tak je tedy promÏnlivost p¯Ìtomn˝ch vÏcÌ vûdycky star·, i vûdycky 95



nov·. Star· pro ty, kdo se o nÌ uû d¯Ìv zkuöenostÌ nebo rozumem pouËili, nov· pro ty, kdo ji teÔ poprvÈ ñ buÔ podnÌceni zkuöenostÌ nebo nauËenÌm ñ zaËÌnajÌ pozn·vat. Ale i budoucÌm bude toto pozn·nÌ doch·zet pozdÏji, protoûe i tÏm, kdo po n·s p¯ijdou, se tohoto pozn·nÌ promÏnlivosti nedostane hned, jak zaËnou uûÌvat svÏta, n˝brû aû po dlouhÈ zkuöenosti. PohleÔ tedy na tento uboh˝ svÏt a dvakr·t ubohÈ ty, kdo ho milujÌ. Je to ten, kter˝ se n·m kdysi zd·l b˝t p¯Ìtelem, v nÏmû jsme si slibovali dlouhÈ Ëasy, klidn˝ ûivot, pokojn˝ mÌr, trvalÈ ötÏstÌ. Je to ten, jehoû kr·su jsme milovali, jehoû vzhled jsme chv·lili, po jehoû radostech jsme touûili, jehoû sl·vu jsme si p¯·li a jehoû veselÌ jsme se odd·vali. TeÔ jistÏ vidÌö, jak marnÈ to vöechno je, ûe za tÌm se moudr˝ ËlovÏk, milujÌcÌ ctnost, nikdy pachtit nebude. Neboù kde jsou naöi otcovÈ? Kde jsou vöichni ti bohatÌ a mocnÌ, kterÈ jsme kdysi vidÏli na v˝öin·ch sl·vy tohoto svÏta? A kde jsou ti, na jejichû d˘vÏrnÈ p¯·telstvÌ jsme spolÈhali? Hle, minuli vöichni p¯ed n·mi a my jsme tu po nich z˘stali sami. VzpomeÚme si teÔ na onen vÏk minul˝ch Ëas˘, kdyû jsme byli s nimi a neznali to, co tehdy jeötÏ bylo budoucÌ. Kdy jsme s nimi sdÌleli tent˝û z·mÏr, tutÈû v˘li, totÈû p¯·nÌ, totÈû obydlÌ, totÈû potÏöenÌ, tutÈû l·sku k ûivotu i totÈû oËek·v·nÌ smrti. Zakr·tko byli od n·s odebr·ni a jako by n·s p¯edbÏhli, odeöli d¯Ìve odsud, kde byli vyhnanci, a d¯Ìve doöli tam, kde jsou obËany. A my, pokud jsme je mÏli opravdu r·di, kdyû tu byli, mÏli bychom tuto l·sku prok·zat nynÌ, kdyû tu nejsou. N·sledujme je v touze tam, kde jsou, a p¯ejme si p¯ijÌt k nim a s nimi b˝t! Neboù z nevÏrnosti a nest·losti by n·s usvÏdËilo, kdybychom pro l·sku k p¯ÌtomnÈmu zapomnÏli na l·sku minulou. Ty star˝ vÏku, kde jsi teÔ? MÏl jsem tÏ r·d kdysi, kdyû jsi byl, a i teÔ, kdyû nejsi, tÏ m·m r·d; to, ûe jsi minul, nem˘ûe umenöit moji l·sku k tobÏ. Kdyû jsi byl, mÏl jsem tÏ r·d a p¯·l si, abys trval. Kdyû nejsi, m·m tÏ r·d, ale nechci, aby ses sem ke mnÏ vr·til. S·m se musÌm divit svÈmu p¯·nÌ a se svou touhou souhlasÌm, ale nerozumÌm jÌ. Co to v tobÏ m·m r·d, nechci-li, abys d·le byl, a nep¯eji-li si, aby ses vr·til? Jak· to vzd·len· a nesl˝chan· touha, kter· m· nÏco r·da, a p¯itom si nep¯eje, aby to bylo tu? Kdo vysvÏtlÌ mÈmu srdci, co je tato l·ska? VÌm p¯ece, ûe tÏ m·m r·d, a nechci, aby ses ke mnÏ vr·til.

96



A tak moûn· nechci, aby ses vr·til zpÏt, protoûe spÌö touûÌm b˝t s tebou tam, kde jsi. Takûe jsem tÏ kdysi mÏl r·d öpatnÏ, protoûe jsem tÏ mÏl r·d tam, kde jsi nemohl setr vat. TeÔ tÏ m·m r·d up¯ÌmnÏji, protoûe chci b˝t s tebou tam, kde trv·ö vÏËnÏ. J· jsem ve vyhnanstvÌ a ty ve vlasti, proto mne neomrzÌ myslet na tebe, protoûe pamÏtÌ a vzpomÌnkou na tebe se myslÌ jaksi vracÌm do vlasti. Jak sladk· je vzpomÌnka na minulÈ v cizÌ zemi! Mysl se nikdy nenasytÌ svÈ touhy, kdyû sleduje stezku minulÈho, vidÌ p¯ed oËima cestu, kudy odeölo, vidÌ cÌl, kam mÌ¯ilo, vidÌ mÌsto, kam dospÏlo, vidÌ p¯Ìstav, kde spoËinulo. Duöe: Kdysi, kdyû jsem tento svÏt povaûovala za st·l˝, roznÏcoval ve mnÏ jeho vzhled l·sku k p¯ÌtomnÈmu; teÔ ve mnÏ jeho promÏnlivost podivuhodn˝m zp˘sobem probouzÌ touhu po budoucÌm. Cit mne uchvacuje a touha vede tam, kam vöechno ubÌh·, a uû teÔ miluji na vÏcech pr·vÏ to, ûe pomÌjejÌ, protoûe ta promÏna sama i p¯Ìklad vöech vÏcÌ mne tÌm vÌc podnÏcuje p¯ejÌt tam. Vöechno se mi zd· b˝t v jakÈsi pohotovosti a k m˝m uöÌm dolÈh· jako vol·nÌ a v˝zva celÈ p¯Ìrody, vöeho, co bÏûÌ, aby dospÏlo ke svÈmu cÌli. (...) Duöe: Jak se dostaneme do domu P·nÏ? Rozum: MnohostÌ jeho milosrdenstvÌ. Duöe: Co je to mnohost jeho milosrdenstvÌ? Rozum: Naöe bÌda je mnoh·, a proto nutnÏ pot¯ebujeme i mnohÈ milosrdenstvÌ. Kdykoli se totiû mysl chce vr·tit k sobÏ samÈ a takÈ svÈ city i myölenky soust¯edit na tajemstvÌ vnit¯nÌho nazÌr·nÌ, tu se vyrojÌ touhy starÈho ûivota a strhujÌ ji k ˙vah·m i omyl˘m, na nÏû byla zvykl· d¯Ìv, nedop¯ejÌ jÌ klid, a tak jÌ p¯ek·ûejÌ a br·nÌ, aby nemohla vstoupit. Tu je t¯eba se slzami vyproöovat boûskÈ milosrdenstvÌ, aby n·m pomohlo, kdykoli n·s naöe bÌda zdrûuje od vstupu do naöeho vnit¯nÌho mÌru. Duöe: PojÔme tedy do domu BoûÌho! Jak dlouho tam z˘staneme? Rozum: Dokud nepomine nepravost, dokud neopadnou vody potopy, musÌme z˘stat v tÈ aröe. Potom bezpeËnÏ vystoupÌme, protoûe po skonËenÌ tohoto vÏku uû nebude Ëeho se b·t, kdyû na vnÏjöÌm svÏtÏ uû nebude nic pomÌjivÈho a na ËlovÏku uvnit¯ nic poruöenÈho. Duöe: Aû vejdeme do domu P·nÏ, co tam budeme dÏlat?

97



Rozum: Budeme ve vÏËnÈm pokoji a radosti. Ti, kdo tam pob˝vajÌ, nepracujÌ a nemajÌ starosti, protoûe jim nic p¯ÌtomnÈho nechybÌ a niËeho budoucÌho se neob·vajÌ. Duöe: Co tam tedy budeme dÏlat, kdyû nebudeme pracovat? Rozum: Vöichni se tam zamÏstn·vajÌ jen tÌm, ûe nazÌrajÌ divy BoûÌ a chv·lÌ je v jeho dÌlech. A kdyby ti to nebylo na obtÌû, uk·zal bych ti na p¯ÌkladÏ, jak se m·ö chovat v tom vnit¯nÌm p¯Ìbytku srdce. Duöe: Naopak, nalÈhavÏ tÏ o to prosÌm. Nikdy nem˘ûe b˝t na obtÌû, co touûÌcÌho ducha p¯iv·dÌ k p¯edmÏtu jeho touhy. Rozum: Tento vnit¯nÌ p¯Ìbytek, kterÈmu jsme pro podobnost s r˘zn˝mi vÏcmi ¯Ìkali jednou loÔ Ëi archa, jednou d˘m, je jako d˘m bohatÈho hospod·¯e. N·ö duch je jako milovan˝ syn, o nÏhoû se v otcovskÈm domÏ peËuje tak nÏûnÏ, jak je milov·n. PodÌvejme se tedy, jak ûije maliËk˝ v domÏ svÈho otce, protoûe v domÏ P·nÏ se tak m·me chovat i my. Neboù on s·m ¯ekl: ÑNebudete-li jako dÏti, nevejdete do kr·lovstvÌ nebeskÈhoì (Mt 18,2). Co tedy dÏl· ten maliËk˝? Nestar· se a po niËem netouûÌ, cviËÌ se v prost˝ch a nevinn˝ch hr·ch a m· sv˘j domov tak r·d, ûe i kdyby se stal kr·lem, p¯·l by si radÏji to starÈ a touûil by b˝t mezi tÌm, co d˘vÏrnÏ zn·. Zn· cel˝ majetek svÈho otce a tu bÏh· po poli, tu po zahradÏ, tu v sadu, tu na louce, tu u studny a tu na vinici. Kaûd· roËnÌ doba tu m· svÈ radosti: na ja¯e chodÌ za or·Ëi, v lÈtÏ za ûenci a na podzim s vina¯i. Vöude nach·zÌ potravu, vöude z·bavu, vöude osvÏûenÌ a vöude potÏöenÌ. Vedle kaûdodennÌho jÌdla v domÏ jde obËas okusit i jÌdlo sluûebnÌk˘, aby se zas vr·til ke sv˝m lah˘dk·m. Raduje se, kdyû trh· mladÈ ovoce a kdyû si na ohni opÈk· zrno z jeötÏ nezral˝ch klas˘, kdyû vyhled·v· zrajÌcÌ hrozny a prozkoum·v· ptaËÌ hnÌzda. Kdyû najde vejce nebo ml·Ôata, s radostÌ a tancem je nese dom˘ a m· z toho svÈho maliËkÈho lovu vÏtöÌ potÏöenÌ neû z kdovÌjakÈ hojnosti. Kdyû se dozvÌ, ûe otec se chyst· nÏkam jÌt, do mÏsta nebo na z·mek, na trh nebo na sv·tek, a ûe se brzy vr·tÌ, vûdycky chce jÌt s nÌm, aby vidÏl ty novÈ a zvl·ötnÌ vÏci. Aby po n·vratu mohl sv˝m spoleËnÌk˘m vypr·vÏt, co vidÏl, jak tam lidÈ ûijÌ, o poloze mÌst, o velikosti mÏst, o v˝öce dom˘, o rozmanitosti vÏcÌ na prodej, co tam naöel, co si koupil, co si p¯inesl. Vr·tÌ se a zase r·d vyjde ven. Kdyby ho vöak nÏkdo donutil jÌt do vyhnanstvÌ, kde uû nenÌ nadÏje na n·vrat, jen s velk˝m pl·Ëem a bolestÌ by z otcovskÈho domu odch·zel. R·d tedy odch·zÌ, aby se vr·til, nÏkdy 98



chce vidÏt, co je jinde, aby se bohatöÌ Ëi svÏûejöÌ vr·til ke svÈmu. Ale trval˝ p¯Ìbytek by nechtÏl mÌt jinde neû v domÏ svÈho otce a s jeho Ëel·dkou, mezi nimiû se narodil a s nimiû vyrostl. S nimi chce ûÌt a mezi nimi zest·rnout, od nich by se nechtÏl ani ve smrti oddÏlit, aby ani umÌraje neopustil ty, kte¯Ì mu za ûiva byli blÌzcÌ a drazÌ. Takovou by vûdycky chtÏl mÌt spoleËnost, takovÈ obydlÌ, takov· potÏöenÌ, takovÈ radosti. Nic mimo to si neû·d·, po niËem vÌc netouûÌ. Tak se snaûme chovat v domÏ P·nÏ a najdeme z·roveÚ pokoj i odpoËinek i veselÌ. BuÔme prostÌ a netouûeme po cizÌm a potÏöenÌ, kter· n·m B˘h p¯ipravil ve svÈm domÏ, milujme vÌc neû potÏöenÌ tohoto svÏta. SoustavnÏ v nich cviËme svÈ srdce. Rozveselujme ducha a roznÏcujme cit. M·me tam pr˘zraËnÈ prameny, kvetoucÌ louky, rovn· a kr·sn· pole, bohatÈ vinice, plodn· st·da, ˙rodnou ûeÚ, obsypanÈ jablonÏ, svÏûÌ zahrady a potÏöenÌ vöeho druhu, po jak˝ch m˘ûe mysl touûit a z nichû se m˘ûe tÏöit. OvocnÈ stromy, to jsou spravedlivÌ lidÈ, nesoucÌ p¯Ìklady dobr ˝ch skutk˘ k naöemu osvÏûenÌ. Prameny, to jsou moud¯Ì, pole pokornÌ, vinice ti, kdo se k·znÌ sami ölechtÌ, jako zahrada a louka zelenajÌ r˘zn˝mi ctnostmi, n·mahou ûnÏ posilujÌ druhÈ a slovem i p¯Ìkladem p¯itahujÌ st·do vÏ¯ÌcÌch k vÌ¯e a jako p·¯enÌm rozmnoûujÌ. To jsou vnÏjöÌ potÏöenÌ, jak· m·me v domÏ BoûÌm kromÏ tÏch jedineËn˝ch rozkoöÌ, jimiû n·s matka milost dennÏ ûivÌ a posiluje zevnit¯. Vstupme tedy a nechme se vÈst P·nem, aby ¯Ìdil naöe kroky po cestÏ sv˝ch p¯ik·z·nÌ; abychom se rozpomnÏli na jeho slitov·nÌ od vÏk˘, roznÌtili srdce l·skou k nÏmu a zaûehli touhu. Aû vstoupÌme, p˘jdu nap¯ed a povedu tÏ vöudy, od p¯ednÌho pr˘ËelÌ domu aû docela dovnit¯, podÈl i naöÌ¯ i do v˝öky. NahlÈdneme do vöech veËe¯adel a vystoupÌme do podkrovÌ a neustaneme, aû p¯ed tr˘nem kr·lov˝m. Projdeme mezi vöemi skutky, kterÈ se staly k naöemu obnovenÌ od poË·tku svÏta aû po skon·nÌ vÏk˘ v bÏhu Ëas˘, mezi vöemi ud·lostmi a lidsk˝mi skutky. A aû si prohlÈdneme vöechno, co je uvnit¯, otev¯u nÏkdy okno lodi a obnovÌme oËi mysli pohledem ven na vody tÈto potopy. Bude totiû vÏtöÌ potÏöenÌ, dovnit¯ obr·cen˝ma oËima st¯ÌdavÏ hledÏt na to, Ëemu jsme jako z nÏjakÈho öpatnÈho p¯Ìstavu unikli, a na to, co jsme zde nalezli a m·me. Duöe: Toto dobrÈ budeme spr·vnÏji milovat, kdyû si mezitÌm budeme st·le p¯ipomÌnat p¯edchozÌ bÌdu a nebezpeËÌ. 99



Rozum: Na tobÏ tedy bude, aby ses na vöechno, co podivuhodnÈho uvidÌö uvnit¯ i vnÏ, jak budeö chtÌt a povaûovat za vhodnÈ, ptala. A na mnÏ, abych na tvÈ ot·zky odpovÌdal, jak dovedu. Uvedu tÏ tedy nejd¯Ìv do hornÌ Ë·sti domu, kter· je v pr˘ËelÌ a k v˝chodu, abychom vstupovali jak od poË·tku svÏta, tak i od poË·tku vÏk˘. A protoûe dÈlka domu je t¯i sta loket (sr v. Gn 6,15),* sah· hornÌ pr˘ËelÌ k v˝chodu a dolnÌ aû k z·padu. Lev· strana je na jih a prav· mÌ¯Ì k severu, neboù boûsk· proz¯etelnost uspo¯·dala bÏh vÏcÌ tak, aby co se stalo na poË·tku vÏk˘, stalo se na v˝chodÏ, jako na poË·tku svÏta, kdeûto jak Ëasy ubÌhajÌ ke konci vÏku, vöechny vÏci klesajÌ k z·padu, to jest ke konci svÏta. Proto prvnÌ ËlovÏk, kdyû byl stvo¯en, byl posazen do zahrady Eden v kraji v˝chodnÌm, aby odtud jako od zaË·tku svÏta p¯es vöechny zemÏ proudilo celÈ pokolenÌ lidskÈho rodu. Proto i hlava vöech kr·lovstvÌ byla nejd¯Ìve na v˝chodÏ u Asy¯an˘, aû v poslednÌch Ëasech vÏku vöechna moc sestoupila k ÿÌman˘m, usedl˝m na z·padÏ. Kdyû tedy zaËneme od poË·tku vöech vÏcÌ a p˘jdeme podÈl archy mezi skutky naöeho obnovenÌ ke konci a dokon·nÌ vöeho, povede naöe cesta prost¯edkem vÏku. A kdyû tak p˘jdeme, uvidÌme na severu Ëi na jihu, to jest napravo a nalevo, vöechno, co se dÏlo vnÏ archy jakoby v potopÏ. Cesta bude dlouh·, ne vöak ˙navn·, neboù na proch·zejÌcÌho tou cestou ËekajÌ rozmanitÈ radosti z tolika vÏcÌ uvnit¯, a kdyû se zase podÌv· oknem ven, bude moci dole pozorovat podivuhodnou zmÏù a vlnobitÌ lidskÈ promÏnlivosti do d·lky i do öÌ¯e ze svÈho bezpeËnÈho a pevnÈho mÌsta.

* Hugo alegoricky vykl·d· vöecky rozmÏry Noemovy archy: 300 loket dÈlky znamen· trojÌ vÏk lidstva, a tedy Ëas, 50 loket öÌ¯ky sedmkr·t sedm sv·tostÌ a Krista, a tedy mnoûstvÌ, 30 loket v˝öky t¯icet biblick˝ch knih, a tedy poËet. PodobnÈ ˙vahy se odr·ûejÌ i ve stavbÏ st¯edovÏk˝ch chr·m˘. Katedr·la, tradiËnÏ orientovan· k v˝chodu, dost·v· kr·tce p¯ed Hugonem (hlavnÏ v NÏmecku) jeötÏ tzv. z·padnÌ apsidu (Westwerk), kter· Ñznamen·ì naplnÏnÌ vÏk˘, cÌl a konec svÏta. Na z·padnÌch pr˘ËelÌch katedr·l se Ëasto vyskytuje motiv poslednÌho soudu.

100



Bernard z Clairvaux: O l·sce k Bohu (De diligendo Deo)

Prolog VzneöenÈmu muûi, panu Emerichovi, kardin·lovi j·hnu a kanclÈ¯i ¯ÌmskÈ cÌrkve, opat Bernard, ¯eËen˝ z Clair vaux: aby P·nu ûil a v P·nu zem¯el. ProsÌval jste mne vûdy o modlitby, ne o odpovÏdi na ot·zky ñ aË musÌm p¯iznat, ûe se ani k jednomu nehodÌm. Modlitby mi ovöem ukl·d· mÈ povol·nÌ, nenÌ to vöak p¯Ìliö vidÏt na mÈm jedn·nÌ. A pokud jde o zodpovÌd·nÌ ot·zek, po pravdÏ se mi zd·, ûe mi k tomu chybÌ to nejnutnÏjöÌ, totiû pÌle i nad·nÌ. SluöÌ se sice, p¯ipouötÌm, ûe za tÏlesnÈ statky û·d·te statky duchovnÌ ñ jen kdybyste je vöak chtÏl po nÏkom, kdo jimi vÌce opl˝v·. Pr·vÏ tak se ovöem vûdycky omlouvajÌ i lidÈ uËenÌ i neuËenÌ, takûe je tÏûko rozeznat, kdy mluvÌ neznalost a kdy skromnost ñ dokud to nerozhodne poslech jejich dÌla. Proto p¯ijmÏte z mÈ chudoby, co m·, abych snad, kdybych mlËel, nebyl jeötÏ pokl·d·n za filozofa. Neslibuji ovöem odpovÏdÏt na vöechno. Jenom na vaöi ot·zku, proË a jak se sluöÌ milovat Boha, odpovÌm, co mi d· on s·m. O tom je totiû zvl·öù sladkÈ uvaûovat, bezpeËnÈ p¯em˝ölet i uûiteËnÈ poslouchat. OstatnÌ ot·zky p¯edloûte schopnÏjöÌm. 1 .

K A P I T O L A

Chcete tedy ode mne slyöet, proË a jak˝m zp˘sobem se sluöÌ Boha milovat. Na to ¯Ìk·m: p¯ÌËinou, proË se sluöÌ milovat Boha, je B˘h s·m, a pokud jde o zp˘sob ñ milovat bez jakÈkoli mÌry a zp˘sobu.* *

Causa diligendi Deum, Deus est; modus, sine modo diligere. Lat. modus znamen· jak zp˘sob, urËenÌ, tak i mÌru, omezenÌ (odtud nap¯. moderatio).

101



StaËÌ takov· odpovÏÔ? Snad ano, ale moudrÈmu. Jsem-li vöak dluûnÌkem i nemoudr˝ch (ÿ 1,14), musÌm myslet i na nÏ, kde moudrÈmu je ¯eËeno jiû dost. Nechci se tedy zdr·hat zopakovat totÈû pro ty zpozdilejöÌ, ovöem spÌö jen oböÌrnÏji neû hloubÏji. ÿekl bych tedy, ûe B˘h je s·m kv˘li sobÏ hoden l·sky ze dvou d˘vod˘: jednak proto, ûe si l·sku nejvÌc zasluhuje, jednak proto, ûe l·ska k nÏmu p¯in·öÌ nejvÏtöÌ uûitek; ot·zka, proË se sluöÌ milovat Boha, m· tedy dvojÌ smysl. TÏûko ¯Ìci, o kterÈm z nich by se spÌöe dalo pochybovat: zda ËÌm si B˘h naöi l·sku zaslouûil, anebo jak˝ uûitek tato l·ska p¯in·öÌ. Na obojÌ bych ovöem odpovÏdÏl totÈû: ûe nevidÌm jinou dostateËnou p¯ÌËinu, proË se sluöÌ jej milovat, neû je on s·m. VezmÏme nap¯ed jeho z·sluhu. ZajistÈ se o n·s velmi zaslouûil, kdo n·m tak nezaslouûenÏ dal s·m sebe. Co n·m totiû mohl i on s·m d·t lepöÌho neû sebe? Pt·me-li se tedy po BoûÌ z·sluze a po p¯ÌËinÏ, proË jej milovat, je hlavnÌ to, ûe Ñon si jako prvnÌ zamiloval n·sì (1J 4,10). Je jistÏ hoden, abychom mu l·sku opl·celi, zvl·öù uv·ûÌme-li, kdo, komu a kolik l·sky prok·zal. Kdo totiû? Coû ne ten, jemuû kaûd˝ duch vyzn·v·: ÑTy jsi m˘j B˘h, vûdyù o nic, co bych ti mohl d·t, nem·ö nouziì? (é 15,2 Vg) A tato vzneöen· l·ska je opravdov·, neboù zajistÈ nehled· svÈho. A komu se tak p¯eËist· l·ska prokazuje? Je ps·no: ÑKdyû jsme jeötÏ byli BoûÌ nep¯·telÈ, byli jsme smÌ¯eni s Bohemì (ÿ 5,10). B˘h si n·s tedy zamiloval, a to zdarma, a to nep¯·tele. A jak? To ¯Ìk· Jan: ÑTak si B˘h zamiloval svÏt, ûe dal svÈho jedinÈho Syna.ì (J 3,16) A Pavel: ÑOn neuöet¯il svÈho vlastnÌho Syna, ale za n·s za vöecky jej vydal.ì (ÿ 8,32) A s·m Syn o sobÏ ¯Ìk·: ÑNikdo nem· vÏtöÌ l·sku neû ten, kdo poloûÌ ûivot za svÈ p¯·tele.ì (J 15,13) Tak se zaslouûil spravedliv˝ o bezboûnÈ, svrchovan˝ a vöemohoucÌ o ubohÈ. NÏkdo vöak ¯ekne: ÑTo jistÏ platÌ o lidech, ne vöak o andÏlÌch.ì Pravda, andÏlÈ to nepot¯ebovali. Jenûe ten, kter˝ p¯ich·zÌ lidem na pomoc v takovÈ bÌdÏ, andÏly p¯ed touto nouzÌ uchr·nil; a kdo stvo¯il lidi tak, aby v nÌ nez˘stali, ten rovnÏû z l·sky dal andÏl˘m, aby do nÌ neupadli.

102



2 .

K A P I T O L A

Kdo to ch·pe, tomu je, myslÌm, jiû takÈ jasnÈ, proË je B˘h hoden l·sky, to jest ËÌm si ji zaslouûil. A aËkoli je toto vöe nevÏ¯ÌcÌm skryto, B˘h je p¯esto m˘ûe snadno usvÏdËit z nevdÏËnosti za nesËetn· dobrodinÌ, kter· dal ËlovÏku k uûÌv·nÌ a kter· uk·zal jeho smysl˘m. Vûdyù kdo jin˝ sk˝t· pokrm vöemu, co se ûivÌ, svÏtlo vöemu, co se dÌv·, a dech vöemu, co d˝ch·? Je vöak poöetilÈ chtÌt zde vypoËÌst, o Ëem jsem p¯ed chvÌlÌ ¯ekl, ûe je nesËetnÈ; staËÌ jako p¯Ìklad uvÈst to hlavnÌ: chlÈb, slunce a vzduch. ÿÌk·m hlavnÌ ne proto, ûe by to bylo to nejvzneöenÏjöÌ, ale ûe je to nejvÌc nutnÈ, neboù se to t˝k· tÏla. Ty nejvzneöenÏjöÌ dary m· ovöem ËlovÏk hledat v tÈ oblasti, jÌû s·m sebe p¯esahuje, to jest v duöi: je to d˘stojnost, vÏdÏnÌ a ctnost. D˘stojnostÌ ËlovÏka mÌnÌm jeho svobodnou v˘li, kterou je mu d·no ostatnÌ ûivoËichy nejen p¯evyöovat, ale takÈ jim vl·dnout. VÏdÏnÌm rozumÌm, ûe m· pozn·vat tuto d˘stojnost, kter· je jeho, ne vöak z nÏho. CtnostÌ pak naz˝v·m, ûe m· horlivÏ hledat, od koho ji dostal a vÏrnÏ se ho p¯idrûet, kdyû ho naöel. Kaûd· z tÏchto t¯Ì vÏcÌ m· dvojÌ str·nku. D˘stojnost ËlovÏka tkvÌ nejen v jeho v˝jimeËnÈ p¯irozenosti, ale i v moci jeho vl·dy, neboù z ËlovÏka jde vÏtöÌ hr˘za neû ze vöech ûivoËich˘ zemÏ. VÏdÏnÌ bude dvojÌ, kdyû pozn·me, ûe tato d˘stojnost i jakÈkoli jinÈ naöe dobro je sice v n·s, z·roveÚ vöak nepoch·zÌ z n·s. RovnÏû ctnost bude dvojÌ, jednak ûe svÈho p˘vodce d˘slednÏ hled·me, jednak mu z˘staneme neot¯esitelnÏ vÏrni, kdyû jsme ho naöli. D˘stojnost bez vÏdÏnÌ ovöem nenÌ k niËemu, a vÏdÏnÌ samo dokonce ökodÌ, chybÌ-li mu ctnost, coû obojÌ d·le vysvÏtlÌme. Jak· totiû sl·va nÏco mÌt a nevÏdÏt, ûe to m·ö? A vÏdÏt, co m·ö, ale nevÏdÏt, ûe to nem·ö ze sebe, je sice sl·va, ne vöak p¯ed Bohem. Tomu, kdo si s·m p¯iËÌt· sl·vu, ¯Ìk· apoötol: ÑM·ö snad nÏco, co bys nebyl dostal? A kdyû jsi to dostal, proË se chlubÌö, jako bys to nebyl dostal?ì (1K 4,7) Ne¯Ìk· jen Ñco se chlubÌöì, ale doplÚuje Ñjako bys to nebyl dostalì, protoûe vyt˝k· ne tomu, kdo se chlubÌ nÏËÌm, co m·, n˝brû tomu, kdo se chlubÌ, jako by to nebyl dostal. TakovÈ sl·vÏ se pr·vem ¯Ìk· nicotn·, neboù jÌ sch·zÌ ¯·dn˝ a pravdiv˝ z·klad. Pravdivou sl·vu od nicotnÈ rozliöuje apoötol takto: ÑKdo se chlubÌ, aù se chlubÌ v P·nuì (1K 1,31), to jest v pravdÏ. Neboù P·n je zajistÈ pravda. 103



MusÌö tedy vÏdÏt obojÌ, i co jsi, i ûe tÌm nejsi s·m ze sebe; jinak si totiû nebudeö s·m sebe cenit buÔ v˘bec, anebo nicotnÏ. Zkr·tka, pokud jako nevÏsta ve VelepÌsni Ñnepozn·v·ö s·m sebe, vydej se za st·dy sv˝ch druh˘ì (PÌs 1,7n Vg). A to se vskutku dÏje: kdyû ËlovÏk stvo¯en˝ s d˘stojnostÌ tuto d˘stojnost nenahlÌûÌ, p¯ipodobÚuje se svou nevÏdomostÌ dobytËat˘m jako jak˝msi sv˝m druh˘m v p¯ÌtomnÈm ˙dÏlu poruöenÌ a smrtelnosti. St·v· se tedy, ûe kdyû stvo¯enÌ, vyznamenanÈ darem rozumu, samo sebe nepozn·v·, zaËne se p¯ipojovat ke st·d˘m nerozumn˝ch tvor˘. NenÌ si totiû vÏdom svÈ sl·vy, kterou nosÌ v sobÏ, a tak se p¯ibliûuje smyslov˝m ûivoËich˘m okolo sebe. Jeho vlastnÌ star·nÌ ho sv·dÌ, ûe se st·v· tvorem mezi ostatnÌmi, protoûe nech·pe, ûe dostal vÌc neû ostatnÌ. Proto se musÌme mÌt velmi na pozoru p¯ed takovou nevÏdomostÌ, v nÌû si o sobÏ myslÌme mÈnÏ, neû jsme. Ne mÈnÏ, ale daleko vÌc se ovöem musÌme varovat tÈ nevÏdomosti, v nÌû si p¯iËÌt·me vÌc, neû jsme. A to se dÏje tehdy, kdyû se klamnÏ domnÌv·me, ûe dobro, kterÈ v n·s je, z n·s takÈ poch·zÌ. Ze vöeho nejvÌc vöak musÌme odmÌtnout a zatratit tu opov·ûlivost, kter· by se p¯es svÈ vÏdÏnÌ a pouËenost odv·ûila p¯ivlastnit si sl·vu za dobro, kterÈ jÌ nen·leûÌ. Kdyby ses ñ aË vÌö, ûe co m·ö, z tebe nepoch·zÌ ñ p¯ece odv·ûil s·hnout po sl·vÏ jinÈho. Ta prvnÌ nevÏdomost nep¯in·öÌ û·dnou sl·vu. Ta druh· sice p¯in·öÌ, ale ne p¯ed Bohem. Ovöem toto t¯etÌ zlo, p·chanÈ jiû vÏdomÏ, se p¯Ìmo vzpouzÌ proti Bohu. Je to zpupnost o to tÏûöÌ a nebezpeËnÏjöÌ neû ta druh· nevÏdomost, ûe zatÌmco nevÏdomost Boha nezn·, zpupnost jÌm pohrd·. A je rovnÏû horöÌ a ohavnÏjöÌ neû ta prvnÌ nevÏdomost, neboù ta n·s p¯ipodobÚuje dobytku, kdeûto tato zpupnost dokonce dÈmon˘m. Je to zajistÈ p˝cha a nejtÏûöÌ provinÏnÌ zach·zet s dary, jako by n·m p¯irozenÏ pat¯ily, a ukr·st sl·vu za dobrodinÌ, kter· jsme dostali. Proto je vedle tÏch dvou, totiû d˘stojnosti a vÏdÏnÌ, t¯eba jeötÏ ctnosti, kter· je plodem tÏch dvou. Skrze ni hled·me a drûÌme se toho, jenû je p˘vodce a d·rce vöeho a jenû je pr·vem za vöechno oslavov·n. Kdo totiû vÌ, co se m·, ale nedÏl· to, bude hodnÏ bit. ProË? ZajistÈ proto, ûe Ñnechce nahlÈdnout, aby jednal dob¯e; spÌöe p¯emÌt· na svÈm l˘ûku o niËemnostechì (é 36,4), kdyû se jako niËemn˝ sluûebnÌk pokouöÌ vzÌt, ba ukr·st dobrÈmu P·nu jeho sl·vu za dobra, o nichû dÌky daru vÏdÏnÌ najisto vÌ, ûe za nÏ nevdÏËÌ sobÏ. Je tedy z¯ejmÈ, ûe d˘stojnost bez vÏdÏnÌ nenÌ k niËemu, ale vÏdÏnÌ bez ctnosti zaslouûÌ 104



zatracenÌ. Naproti tomu ctnostn˝ ËlovÏk, jehoû vÏdÏnÌ nevede k z·hubÏ a jehoû d˘stojnost nez˘st·v· neplodn·, vol· k Bohu a svobodnÏ vyzn·v·: ÑNe n·s, Pane, ne n·s, ale svoje jmÈno oslav.ì (é 115,1) To jest: nic ze svÈho vÏdÏnÌ, Pane, a nic ze svÈ d˘stojnosti nep¯iËÌt·me sobÏ, ale vöe jen tvÈmu jmÈnu, vûdyù od tebe vöechno poch·zÌ. M·lem jsme vöak odbÏhli p¯Ìliö daleko od tÈmatu, kdyû jsme se snaûili uk·zat, ûe i ty, kdo neznajÌ Krista, p¯irozen˝ z·kon v p¯ijat˝ch dobrech tÏla i duöe dostateËnÏ napomÌn·, jak majÌ milovat Boha pro nÏho samÈho. Abychom to vöak kr·tce zopakovali: kter˝ nevÏ¯ÌcÌ by mohl nevÏdÏt, ûe v tomto smrtelnÈm ûivotÏ dost·v· nezbytnÈ vÏci pro svÈ tÏlo, z nichû m˘ûe ûÌt, vidÏt a d˝chat, pr·vÏ jen od toho, Ñkdo d·v· pokrm veökerÈmu tvorstvuì (é 136,25), Ñkdo nech·v· svÈ slunce svÌtit na dobrÈ i zlÈ a dÈöù sesÌl· spravedliv˝m i nespravedliv˝mì (Mt 5,45). Kter˝ bezboûn˝ by si mohl myslet, ûe p˘vodcem lidskÈ d˘stojnosti, kter· se skvÌ v duöi, je nÏkdo jin˝ neû ten, kdo v Genezi pravÌ: ÑUËiÚme ËlovÏka, aby byl naöÌm obrazem a podobenstvÌmì (Gn 1,26)? Kdo by se mohl domnÌvat, ûe je jin˝ d·rce vÏdÏnÌ neû opÏt ten, Ñjenû uËÌ ËlovÏka, co by mÏl vÏdÏtì (é 94,10)? A kdo by mohl mÌt za to, ûe dar ctnosti a sÌly dostal ñ anebo doufat, ûe ho dostane ñ odjinud neû z rukou P·na vöech sil a ctnostÌ? B˘h si tedy pro sebe samÈho zaslouûÌ b˝t milov·n, a to i od nevÏ¯ÌcÌho, kter˝ sice nezn· Krista, zn· vöak s·m sebe. Proto ani nevÏ¯ÌcÌ nem· v˝mluvu, kdyû nemiluje ÑP·na, svÈho Boha, cel˝m sv˝m srdcem, celou svou duöÌ a celou svou silouì (Dt 6,5). Vûdyù vrozen· spravedlnost, o kterÈ rozum dob¯e vÌ, vol· v jeho srdci, ûe je celou svou l·sku dluûen tomu, jemuû, jak dob¯e vÌ, za vöe vdÏËÌ. Je ovöem obtÌûnÈ, ba nemoûnÈ, to, co jsme jednou od Boha dostali, vlastnÌmi silami svobodnÈ v˘le obr·tit k v˘li BoûÌ a netÌhnout opÏt k v˘li svÈ, nep¯ivlastÚovat si to jako svoje. Jak je ps·no: ÑVöichni si hledÌ jen svÈhoì (Fp 2,21) a jinde: ÑSmysly i myölenky ËlovÏka tÌhnou ke zluì (Gn 8,21 Vg).

3 .

K A P I T O L A

VÏ¯ÌcÌ naopak poznali, jak nezbytnÏ pot¯ebujÌ JeûÌöe, a to pr·vÏ uk¯iûovanÈho. Kdyû v nÏm obdivujÌ a objÌmajÌ l·sku p¯evyöujÌcÌ vöecko vÏdÏnÌ, nev·hajÌ d·t aspoÚ to nepatrnÈ m·lo, ËÌm sami jsou, za tako105



vou l·sku a vzneöenost. ZajistÈ sn·ze miluje, kdo vÌ, ûe se mu dostalo jeötÏ vÏtöÌ l·sky; ale kdo mÈnÏ dostal, mÈnÏ miluje. éidy ani pohany nepobÌzÌ takov˝ osten l·sky jako cÌrkev, kter· ¯Ìk·: ÑJsem zranÏna l·skouì (PÌs 2,8) a jinde: ÑOsvÏûte mÏ kvÏty a posilnÏte mÏ jablky, neboù jsem nemocn· l·skouì (PÌs 2,5). HledÌ na kr·le äalomouna s korunou, kterou ho korunovala jeho matka; hledÌ na JednorozenÈho Otcova, jak nese sv˘j k¯Ìû; hledÌ na vzneöenÈho P·na, zbitÈho a poplivanÈho; hledÌ na p˘vodce ûivota a sl·vy p¯ibitÈho h¯eby, probodenÈho kopÌm, zahrnutÈho ur·ûkami, jak nakonec pokl·d· ûivot za svÈ p¯·tele. Na to vöe hledÌ a jejÌ vlastnÌ duöi pronik· meË l·sky, takûe ¯Ìk·: ÑOsvÏûte mÏ kvÏty a posilnÏte mÏ jablky, neboù jsem nemocn· l·skou.ì To jsou ta gran·tov· jablka, kter· nevÏsta v zahradÏ svÈho milÈho Ëeöe ze stromu ûivota. MajÌ chuù nebeskÈho chleba a barvu krve Kristovy. NevÏsta vidÌ smrt smrtÌ p¯emoûenou a p˘vodce smrti, jak je poraûen. VidÌ zajatce vedenÈ v okovech z podsvÏtÌ na zem a ze zemÏ do v˝öin, Ñaby se v JeûÌöovÏ jmÈnu sklonilo kaûdÈ koleno na nebi, na zemi i v podsvÏtÌì (Fp 2,10). Spat¯Ì zemi, kter· pod prad·vnou kletbou vyd·vala jen trnÌ a bodl·ËÌ, jak rozkvetla obnovenou milostÌ novÈho poûehn·nÌ. P¯itom si vzpomÌn· na verö: Ñznovu rozkvetlo mÈ tÏlo, ze svÈ v˘le se mu vyzn·mì (é 27,8) a touûÌ po jablk·ch utrpenÌ, kter· naËesala ze stromu k¯Ìûe, i po kvÏtech vzk¯ÌöenÌ, jimiû by se zvl·öù navonÏla, aby k sobÏ ËastÏji p¯iv·bila svÈho ûenicha. A koneËnÏ nevÏsta pravÌ: ÑHle, jak jsi kr·sn˝, mil˝ m˘j, jak lÌbezn˝, naöe l˘ûko sam˝ kvÏtì (PÌs 1,15). Ukazuje na l˘ûko a d·v· tak najevo, po Ëem touûÌ. A mluvÌ-li o kvÏtech na l˘ûku, naznaËuje, zaË se jÌ dostane toho, po Ëem touûila: ne za jejÌ z·sluhy, ale pro kvÏty pole, jemuû poûehnal B˘h. Kristus se raduje z kvÏt˘, vûdyù chtÏl b˝t poËat i vychov·n v NazaretÏ. Nebesk˝ ûenich se tÏöÌ z takov˝ch v˘nÌ a Ëasto a r·d p¯ich·zÌ do komnaty srdce, kterÈ je plnÈ ovoce a zasypanÈ kvÏty. Vûdyù kde vidÌ, ûe se horlivÏ rozjÌm· o milosti jeho utrpenÌ Ëi o sl·vÏ jeho vzk¯ÌöenÌ, tam jistÏ p¯eËasto a r·d prodlÈv·. Ovocem rozumÏj vzpomÌnku na jeho utrpenÌ: ovoce jakoby minulÈho roku znamen· totiû plody vöech minul˝ch vÏk˘, nad nimiû panoval h¯Ìch a smrt a jejichû ovoce se uk·ûe v plnosti Ëasu. A novÈ kvÏty p¯ÌötÌho Ëasu, jenû rozkvÈt· pod vl·dou milosti v novÈ lÈto, ch·pej jako znamenÌ jeho zmrtv˝chvst·nÌ. BudoucÌ vzk¯ÌöenÌ na konci vÏk˘, v nÏmû vöe 106



povstane ze smrti, d· tÏmto kvÏt˘m dozr·t v plody trvajÌcÌ bez konce. ÑHle, zima pominula, pravÌ ûenich, lijavce p¯eöly a jsou pryË. V naöÌ zemi se objevujÌ kvÏtyì (PÌs 2,11). TÌm ¯Ìk·, ûe s nÌm p¯iölo lÈto ñ vûdyù on z mrazu smrti povstal jakoby k jaru novÈho ûivota: ÑHle, vöechno tvo¯Ìm novÈì (Zj 21,5). Jeho tÏlo, zasetÈ ve smrti, znovu rozkvetlo ve vzk¯ÌöenÌ. A tou v˘nÌ se na luk·ch naöeho ˙dolÌ zazelen·, co uschlo, zah¯eje, co ztuhlo, oûije, co zem¯elo. Z tÏchto nov˝ch kvÏt˘ a plod˘ a z kr·sy pole p¯elÌbeznÏ vonÌcÌho se v Synu, kter˝ vöe obnovuje, raduje i s·m Otec, a proto ¯Ìk·: ÑHle, v˘nÏ mÈho Syna jako v˘nÏ plnÈho pole, jemuû poûehnal P·nì (Gn 27,27). VpravdÏ plnÈho, z jehoû plnosti jsme vöichni dostali. NevÏsta tam jeötÏ bezstarostnÏji trh· kvÏty, kdy chce, a Ëeöe ovoce, jÌmû by posypala nejtajnÏjöÌ komnatu svÈho svÏdomÌ a lÌbeznÏ navonÏla l˘ûko svÈho srdce pro vstupujÌcÌho ûenicha. Chceme-li totiû, aby byl Kristus Ëasto naöÌm hostem, musÌ b˝t naöe srdce chr·nÏna vÏrn˝m svÏdectvÌm ñ jak o milosrdenstvÌ umÌrajÌcÌho, tak o moci zmrtv˝chvstalÈho P·na. Jak pravil David: ÑToto dvojÌ slyöel jsem, ûe Bohu pat¯Ì moc a tvÈ je, Pane, milosrdenstvÌì (é 62,12). ObÏ tato svÏdectvÌ jsou jistÏ vÏrohodn·, vûdyù Kristus opravdu zem¯el za naöe provinÏnÌ a vstal z mrtv˝ch pro naöe ospravedlnÏnÌ, vstoupil do nebes, aby n·s chr·nil, poslal Ducha k naöÌ ˙tÏöe a jednou znovu p¯ijde, abychom doöli svÈho zavröenÌ. Ve smrti zajistÈ prok·zal milosrdenstvÌ a ve vzk¯ÌöenÌ moc, ve vöem ostatnÌm pak obojÌ. To jsou ta jablka a to jsou ty kvÏty, jimiû si zatÌm nevÏsta p¯eje b˝t osvÏûena a posilnÏna, protoûe, myslÌm, cÌtÌ, ûe sÌla jejÌ l·sky se m˘ûe jakoby zmÌrnit a ochladnout, nebude-li ji tÏmito prost¯edky ustaviËnÏ ûivit, dokud jednou nevstoupÌ do loûnice a nespoËine v n·ruËÌ, po nÏmû tak d·vno touûÌ, a ne¯ekne: ÑJeho levice je pod mojÌ hlavou, jeho pravice mÏ objalaì (PÌs 2,6). Tehdy pocÌtÌ a zakusÌ, ûe vöechna svÏdectvÌ l·sky, kter˝ch se jÌ dostalo p¯i prvnÌm p¯Ìchodu P·nÏ jakoby z levice milÈho, jsou cosi nepatrnÈho, co teÔ musÌ z˘stat vespod, zastÌnÏno z·plavou sladkosti, kter· je v objetÌ jeho pravice. PocÌtÌ, co kdysi slyöela: ÑJe to Duch, kdo d·v· ûivot, tÏlo samo nic neznamen·ì (J 6,63). OkusÌ, co Ëetla: ÑM˘j Duch je sladöÌ neû med, mÈ dÏdictvÌ nad öù·vu z pl·st˘.ì To, co n·sleduje, ÑvzpomÌnka na mne v pokolenÌ vÏk˘ì (Sir 24,27), je ps·no proto, ûe dokud uvidÌme trvat nynÏjöÌ vÏk, v nÏmû jedno pokolenÌ p¯ich·zÌ a jinÈ odch·zÌ, budou se vyvolenÌ 107



posilovat vzpomÌnkou na to, co jim jeötÏ v p¯Ìtomnosti nenÌ plnÏ dop¯·no. Proto je ps·no: ÑBudou vzpomÌnat na z·plavu tvÈ sladkostiì, totiû ti, o nichû bylo v˝öe ¯eËeno: ÑPokolenÌ za pokolenÌm budou chv·lit tvÈ skutkyì (é 145,4.7). VzpomÌnka je tedy v pokolenÌ vÏk˘, p¯Ìtomnost v kr·lovstvÌ nebeskÈm: tou p¯ÌtomnostÌ jsou jiû oslavenÌ vyvolenÌ v nebi, vzpomÌnkou se zatÌm tÏöÌ pokolenÌ putujÌcÌ po zemi.

4 .

K A P I T O L A

JeötÏ vöak z·leûÌ na tom, jakÈ pokolenÌ m˘ûe Ëerpat ˙tÏchu ze vzpomÌnky na Boha. Ne totiû pokolenÌ zkaûenÈ a vzdorovitÈ, jemuû je ¯eËeno: ÑBÏda v·m, boh·Ëi, v·m se jiû potÏöenÌ dostaloì (Lk 6,24), n˝brû pokolenÌ, kterÈ m˘ûe po pravdÏ ¯Ìci: ÑM· duöe se utÏöit ned·.ì Jemu zajistÈ takÈ vÏ¯Ìme, kdyû dod·v·: ÑRozpomnÏl jsem se na Boha a rozveselil jsem seì (é 77,3n). Ten, kdo nem· zalÌbenÌ v p¯Ìtomnosti, si totiû pr·vem p¯ipomÌn· budoucnost, a kdo pohrd· ˙tÏchou pomÌjiv˝ch vÏcÌ, byù jich mÏl jakoukoli hojnost, pr·vem se raduje z myölenky na vÏËnost. To je pokolenÌ tÏch, kdo hledajÌ P·na, kdo si nehledÌ jen svÈho, ale hledajÌ tv·¯ Boha J·kobova. TÏm, kdo hledajÌ BoûÌ p¯Ìtomnost a kdo po nÌ touûÌ, je sladk· tato vzpomÌnka ne ûe by je nasytila, n˝brû naopak ûe probouzÌ jejich hlad. Tak s·m tento chlÈb o sobÏ svÏdËÌ: ÑKdo mÏ jÌ, bude jeötÏ vÌce laËnÏtì (SÌr 24,21). A kdo z nÏho pojedl: ÑNasytÌm se, aû se zjevÌ tv· sl·vaì (é 17,15). Proto jsou jiû nynÌ blahoslaveni, kdo laËnÏjÌ a ûÌznÌ po spravedlnosti, neboù pr·vÏ oni, nikdo jin˝, budou nasycenÌ (Mt 5,6). BÏda ti, pokolenÌ zkaûenÈ a zvr·cenÈ! BÏda ti, lide hloup˝ a poöetil˝, kter˝ si vzpomÌnku oöklivÌö a jeho p¯Ìtomnosti se dÏsÌö! OstatnÏ pr·vem: nechceö ani b˝t nynÌ vysvobozen z lÈËky pt·ËnÌk˘ ñ vûdyù kdo chtÏjÌ zbohatnout v tomto vÏku, padnou Ô·blu do lÈËky ñ a nebude ti ani jednou pomoci p¯ed tvrd˝m slovem. Jak tvrdÈ slovo a krut˝ v˝rok: ÑJdÏte, zlo¯eËenÌ, do vÏËnÈho ohnÏì (Mt 25,41)! Daleko tvrdöÌ a drsnÏjöÌ neû to, jeû n·m dennÏ opakuje cÌrkev jako p¯ipomÌnku utrpenÌ P·nÏ: ÑKdo jÌ mÈ tÏlo a pije mou krev, m· ûivot vÏËn˝ì (J 6,54). To jest, kdo rozjÌm· o mÈ smrti a po mÈm p¯Ìkladu umrtvuje pozemskÈ ˙dy, m· vÏËn˝ ûivot. To jest, kdo s nÌm trpÌ, bude s nÌm takÈ kralovat. A p¯ece i dnes mnozÌ p¯ed tÌmto hlasem uskaku108



jÌ a odch·zejÌ, odpovÌdajÌce ne slovy, ale skutky: ÑTo je hrozn· ¯eË! Kdo to m˘ûe poslouchat?ì (J 6,60). Pr·vÏ tak pokolenÌ, kterÈ nenap¯Ìmilo svÈ srdce a jehoû duch nenÌ sp¯·telen s Bohem, n˝brû douf· v nejist˝ majetek: zdr·h· se poslouchat slovo o k¯Ìûi a p¯ipomÌnka utrpenÌ P·nÏ je mu na obtÌû. Aû se vöak ocitne v p¯Ìtomnosti P·nÏ, jak snese tÌûi toho slova: ÑJdÏte, zlo¯eËenÌ, do vÏËnÈho ohnÏ, p¯ipravenÈho Ô·blu a jeho andÏl˘mì? Na koho dopadne tento balvan, toho zajistÈ rozdrtÌ. Ale pokolenÌ tÏch, kdo majÌ p¯ÌmÈ srdce, dojde poûehn·nÌ, totiû vöichni lidÈ doby p¯ÌtomnÈ, minulÈ i budoucÌ, kte¯Ì spolu s apoötolem usilujÌ lÌbit se Bohu. Ti nakonec uslyöÌ: ÑPojÔte, poûehnanÌ mÈho Otce...ì (Mt 25,34). Tehdy to pokolenÌ, kterÈ nenap¯Ìmilo svÈ srdce, pozdÏ pozn·, jak ve srovn·nÌ s touto bolestÌ bylo jho Kristovo sladkÈ a b¯ÌmÏ lehkÈ ñ aË je pokl·dalo za tÏûkÈ a kruönÈ a pyönÏ mu vytrhlo vzpurnou öÌji. Nem˘ûete se, vy ubozÌ otroci majetku, z·roveÚ chlubit k¯Ìûem naöeho P·na JeûÌöe Krista i spolÈhat na bohatstvÌ penÏz, honit se za zlatem i okusit, jak sladk˝ je P·n! A tak tedy, nenÌ-li v·m nynÌ sladk· jeho p¯ipomÌnka, bude v·m jednou zajistÈ velmi ho¯k· jeho p¯Ìtomnost. VÏ¯ÌcÌ duöe ovöem dychtÌ a touûÌ po jeho p¯Ìtomnosti a sladce spoËÌv· ve vzpomÌnce na nÏj; a dokud nenÌ s to hledÏt s odhalenou tv·¯Ì na BoûÌ sl·vu, chlubÌ se hanbou k¯Ìûe. Takto tedy nevÏsta a holubice Kristova zatÌm odpoËÌv· a spÌ Ñmezi dvojÌm ˙dÏlemì, neboù si jiû nynÌ pro vzpomÌnku na z·plavu tvÈ sladkosti, Pane JeûÌöi, vyhlÈdla Ñpost¯Ìb¯en· k¯Ìdlaì, to jest lesk nevinnosti a studu. Nad to vöak douf·, ûe ji naplnÌ radost z tvÈ tv·¯e, kdy se jÌ i Ñpe¯Ì na z·dech jednou zaskvÌ zlatemì (srv. é 68,14), aû bude s radostÌ uvedena do jasu tvÈ svatynÏ a jeötÏ plnÏji ji oz·¯Ì blesky tvÈ moudrosti. Pr·vem se tedy jiû nynÌ chlubÌ a ¯Ìk·: ÑJeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mÏ obejme.ì Do jeho levice p¯itom vkl·d· p¯ipomÌnku jeho l·sky, nad niû vÏtöÌ nenÌ, l·sky, kter· se vydala za svÈ p¯·tele; do pravice pak blaûenÈ vidÏnÌ, kterÈ P·n sv˝m p¯·tel˘m slÌbil, a radost z p¯Ìtomnosti jeho majest·tu. To zboûöùujÌcÌ vidÏnÌ Boha, ta nev˝slovn· radost z boûskÈ p¯Ìtomnosti se pr·vem p¯iËÌt· pravici, o nÌû se takÈ s radostÌ zpÌv·: ÑVe tvÈ pravici je neskonalÈ blahoì (é 16,10). A do levice se zase pr·vem vkl·d· ta podivuhodn· l·ska, kterou jsme p¯ipomnÏli a m·me p¯ipomÌnat st·le, ponÏvadû na nÌ nevÏsta leûÌ a spoËÌv·, dokud nepomine nepravost. 109



Pr·vem je tedy ûenichova levice pod hlavou nevÏsty, neboù o ni nevÏsta sklonÏna opÌr· hlavu, to jest z·mÏry svÈ mysli, aby se nestoËily a neobr·tily k û·dostem tÏla a svÏta. Vûdyù ÑporuöenÈ tÏlo zatÏûuje duöi a pozemsk˝ pobyt je b¯emenem pro mysl, kter· mnoho p¯em˝ölÌì (Mdr 9,15). Co jinÈho se totiû dÏje, kdyû rozjÌm·me o tak velkÈm a nezaslouûenÈm slitov·nÌ, tak milostivÈ a tolikr·t osvÏdËenÈ l·sce, o tak neËekanÈ poctÏ, tak nep¯emoûitelnÈ mÌrnosti a tak ohromnÈ sladkosti? Co jinÈho p˘sobÌ pilnÈ rozjÌm·nÌ o tÏch vöech darech, neû ûe se duch rozjÌmajÌcÌho zcela osvobodÌ od öpatnÈ l·sky, podivuhodnÏ zaujat a upout·n tÌm, o Ëem rozjÌm·, a to mu d· pohrdnout vöÌm, co by si mohl p¯·t, jen kdyby tÏmito dary pohrdl. NenÌ tedy divu, ûe nevÏsta navonÏn· tÏmito mastmi bÏûÌ rychleji, miluje horoucnÏji, a zd· se jÌ, ûe l·sku, kterou dostala, sama jen pram·lo opl·cÌ, byù je l·skou cel· proniknuta. A m· pravdu. Vûdyù co to je, kdyû takovou a tak velkou l·sku nepatrn˝ pr·öek opl·cÌ tÌm, ûe se cel˝ vyd·, aby ji opÏtoval? Ona vzneöenost jej p¯ece v l·sce p¯edch·zÌ, neboù se p¯ed jeho oËima cel· obracÌ k dÌlu jeho sp·sy. ÑB˘h totiû tak miloval svÏt, ûe dal svÈho jednorozenÈho Synaì (J 3,16) ñ to je jistÏ ps·no o Otci. A d·le: ÑVydal s·m sebe na smrtì (Iz 53,12) ñ to se jistÏ ¯Ìk· o Synu. A o Duchu svatÈm se pravÌ: ÑDuch utÏöitel, kterÈho poöle Otec v mÈm jmÈnu, ten v·s nauËÌ vöemu a p¯ipomene v·m vöecko, co jsem v·m ¯eklì (J 14,26). B˘h tedy miluje a miluje ze sebe celÈho, neboù miluje cel· Trojice, lze-li ovöem ¯Ìkat Ñcel˝ì o nekoneËnÈm a nepochopitelnÈm, rozhodnÏ nedÏlitelnÈm a jednoduchÈm.

5 .

K A P I T O L A

VÏ¯Ìm, ûe kdo to nahlÌûÌ, takÈ pozn·v·, proË je B˘h hoden l·sky, to jest ËÌm si l·sku zaslouûil. Kdeûto nevÏ¯ÌcÌ, kter ˝ nem· Syna, nem· ani Otce, ani Ducha svatÈho. Vûdyù Ñkdo nem· v ˙ctÏ Syna, nem· v ˙ctÏ ani Otce, kter˝ ho poslalì (J 5,23), a ovöem ani svatÈho Ducha, jehoû poslal Syn. A nenÌ divu, kdyû mÈnÏ miluje, koho mÈnÏ zn·. A p¯ece i on dob¯e vÌ, ûe sebe celÈho je dluûen tomu, o nÏmû vÌ, ûe je jeho p˘vodcem. Coû teprve j·, kter˝ vyzn·v·m svÈho Boha nejen jako ötÏdrÈho d·rce, velkorysÈho udrûovatele, laskavÈho tÏöitele a starostlivÈho spr·vce svÈho ûivota, ale navÌc jako hojnÈho vykupitele, vÏËnÈ110



ho uchovatele, d·rce bohatstvÌ a sl·vy? Vûdyù je ps·no: ÑHojnÈ je u nÏho vykoupenÌì (é 130,7). A jinde: ÑJednou provûdy veöel do svatynÏ a tak n·m zÌskal vÏËnÈ vykoupenÌì (éd 9,12). A o jeho jedn·nÌ: ÑNeopouötÌ svÈ svatÈ, budou zachov·ni navÏkyì (é 37,28). O jeho ötÏdrosti: ÑDobr· mÌra, natlaËen·, set¯esen·, vrchovat· v·m bude d·na do klÌnaì (Lk 6,38). A opÏt: ÑCo oko nevidÏlo a ucho neslyöelo, co ani ËlovÏku na mysl nep¯iölo, p¯ipravil B˘h tÏm, kdo ho milujÌì (1K 2,9). O oslavenÌ: ÑOËek·v·me Spasitele, naöeho P·na JeûÌöe Krista, kter˝ promÏnÌ tÏlo naöÌ ponÌûenosti v podobu tÏla svÈ sl·vyì (Fp 3,20). A jinde: ÑUtrpenÌ nynÏjöÌho Ëasu se nedajÌ srovnat s budoucÌ sl·vou, kter· se na n·s zjevÌì (ÿ 8,18). A opÏt: ÑToto kr·tkÈ ale lehkÈ souûenÌ p˘sobÌ p¯enesmÌrnou v·hu vÏËnÈ sl·vy n·m, kte¯Ì nehledÌme k viditelnÈmu, n˝brû k neviditelnÈmuì (2K 4,17). »Ìm se odvdÏËÌm Hospodinu za toto vöe? Onoho ËlovÏka rozum i p¯irozen· spravedlnost nutÌ, aby se cel˝ dal tomu, od koho sebe celÈho m·, a p¯ipomÌnajÌ, ûe mu dluûÌ l·sku celÈho sebe. MnÏ vöak vÌra ¯Ìk·, ûe ten, kter˝ je podle mÈho nahlÈdnutÌ tolikr·t cennÏjöÌ neû j· s·m, si takÈ o to spÌö l·sku zaslouûÌ, neboù mi nedal jen mne, ale i s·m sebe. Tehdy jeötÏ nenastal Ëas vÌry, jeötÏ se neuk·zal B˘h v tÏle, nezem¯el na k¯Ìûi, nevyöel z hrobu, nevystoupil k Otci; jeötÏ zkr·tka neprok·zal mezi n·mi tu velikou l·sku, o nÌû jsme jiû mnoho ¯ekli, a p¯ece jiû tehdy bylo ËlovÏku p¯ik·z·no Ñmilovat P·na, svÈho Boha, z celÈho srdce, z celÈ duöe a ze vöÌ sÌlyì (Dt 6,5), to jest vöÌm, co je, co vÌ a co m˘ûe. B˘h tedy nenÌ nespravedliv˝, kdyû si û·d· vdÏËnost za svÈ dÌlo a za svÈ dary. Jak by totiû dÌlo nemilovalo svÈho tv˘rce, je-li toho schopno? A proË by ho nemilovalo tak, jak jen je schopno, kdyû je schopno pr·vÏ jen z jeho daru? V tom, ûe bylo stvo¯eno z niËeho, zdarma, z milosti a v takovÈ d˘stojnosti, se zjevnÏ ukazuje, jak velkou l·sku dluûÌ, i jak spravedlivÈ je ji poûadovat. Ale jakÈ tu p¯ibylo dobrodinÌ, kdyû B˘h lidi i zvÌ¯ata jeötÏ spasil, jak se tu rozhojnilo jeho milosrdenstvÌ? Spasil n·s a zachr·nil, aË jsme p¯edtÌm ze svÈ sl·vy udÏlali podobu telete, kterÈ ûere seno, kdyû jsme se h¯Ìchem zaËali Ñpodobat nerozumn˝m zvÌ¯at˘mì (é 49,13.21). DluûÌm-li se cel˝ uû za svÈ stvo¯enÌ, co mohu jeötÏ p¯idat za svÈ obnovenÌ ñ a to obnovenÌ pr·vÏ takovÈ? Neboù obnovenÌ nebylo tak snadnÈ jako stvo¯enÌ. Nejen o mnÏ, ale o vöem stvo¯enÈm je totiû ps·no: Ñÿekl, a bylo to stvo¯enoì (é 148,5). Ale ten, kdo mÏ takto jedin˝m slovem stvo¯il, musel 111



v dÌle mÈho obnovenÌ mnohÈ ¯Ìci, podivuhodnÈ uËinit a tÏûkÈ sn·öet; a nejen tÏûkÈ, ale poniûujÌcÌ. Ñ»Ìm se tedy odvdÏËÌm Hospodinu za vöechno, co mi prok·zal?ì (é 116,12) Ve svÈm prvnÌm dÌle mi dal mne, ve druhÈm s·m sebe; a kdyû mi dal sebe, vr·til mi takÈ mne. Darov·n a vr·cen s·m sobÏ dluûÌm s·m za sebe, a dluûÌm dvakr·t. »Ìm se Bohu za sebe odvdÏËÌm? I kdybych mohl s·m sebe poloûit na v·hu tisÌckr·t, co jsem v˘Ëi Bohu?

6 .

K A P I T O L A

Zde tedy p¯ednÏ vidÌö, jak˝m zp˘sobem, dokonce bez jakÈkoli mÌry a zp˘sobu, si B˘h zaslouûil, abychom ho milovali. Vûdyù ñ abych to kr·tce zopakoval ñ on si prvnÌ zamiloval n·s, tak vzneöen˝ a tolik, tak ubohÈ a zdarma. P¯ipomÌn·m, co jsem ¯ekl zpoË·tku: ûe zp˘sob, jak milovat Boha, je milovat bez jakÈkoli mÌry a zp˘sobu. Neboù jak by mohla naöe l·ska mÌt nÏjak˝ konec, mÌru a zp˘sob, kdyû l·ska, kter· mÌ¯Ì k Bohu, mÌ¯Ì k nezmÏrnÈmu a k nekoneËnÈmu ñ vûdyù B˘h je nekoneËn˝ a nezmÏrn˝? A kdyû teÔ tuto l·sku neprokazujeme uû bez z·vazku, n˝brû spl·cÌme tÌm sv˘j dluh? Sama nezmÏrnost miluje, vÏËnost miluje, miluje l·ska, p¯esahujÌcÌ kaûdÈ vÏdÏnÌ. Miluje B˘h, jehoû vzneöenost nem· konce, jehoû moudrosti nenÌ poËtu, jehoû pokoj p¯esahuje kaûdÈ ch·p·nÌ ñ a my bychom mÏli opl·cet s nÏjak˝m omezenÌm? ÑKÈû tÏ miluji vroucnÏ, Hospodine, m· sÌlo, oporo m· a ˙toËiötÏ, osvoboditeli m˘jì (é 18,2), mÈ vöechno, co jen m˘ûe b˝t vytouûenÈ a l·sky hodnÈ. Boûe m˘j, pomoci m·, kÈû tÏ miluji za tv˘j dar, aË jen sv˝m zp˘sobem, jak mohu ñ jistÏ mÈnÏ, neû je spravedlivÈ, ne vöak mÈnÏ, neû mohu. AË nemohu tolik, kolik dluûÌm, p¯ece nemohu vÌce, neû mohu. Budu moci vÌc, r·ËÌö-li mi vÌce d·t, nikdy vöak tolik, kolik jsi hoden. ÑTvÈ oËi vidÏly mou ne˙plnost, a p¯ece jsou ve tvÈ knize zaps·ni vöichniì (é 139,16), kte¯Ì ËinÌ, co mohou, aË nemohou, co dluûÌ. MyslÌm, ûe je uû dostateËnÏ z¯ejmÈ, jak˝m zp˘sobem se sluöÌ milovat Boha, i pro kterou jeho z·sluhu. ÿÌk·m Ñpro kterouì z·sluhu, neboù kdo by mohl zahlÈdnout, jak je velik·? Kdo by to mohl ¯Ìci? Kdo pochopit?

112



Tom·ö Akvinsk˝: Summa theologica (Souhrn teologie)

»·st prvnÌ (...)*

Ot·zka druh·: O Bohu, zda B˘h jest Protoûe tedy hlavnÌm z·mÏrem tÈto posv·tnÈ nauky je p¯ed·vat pozn·nÌ Boha, nejen z tÈ str·nky, jak s·m v sobÏ jest, ale takÈ v tom, ûe je poË·tkem vÏcÌ a jejich cÌlem, zvl·ötÏ pak rozumn˝ch tvor˘, jak z p¯edchozÌ ot·zky plyne, budeme p¯i v˝kladu tÈto nauky postupovat takto: Za prvÈ pojedn·me o Bohu. Za druhÈ o p¯Ìstupu rozumn˝ch tvor˘ k Bohu. Za t¯etÌ o Kristu, kter˝ jakoûto ËlovÏk je pro n·s cestou smÏ¯ov·nÌ k Bohu. ⁄vaha o Bohu bude mÌt t¯i Ë·sti: Za prvÈ budeme uvaûovat o tom, co se t˝k· boûskÈ podstaty. Za druhÈ o tom, co se t˝k· rozliöenÌ boûsk˝ch osob. Za t¯etÌ o tom, jak z nÏho vych·zejÌ stvo¯enÈ vÏci. O boûskÈ podstatÏ: Za prvÈ uv·ûÌme, zda B˘h jest. Za druhÈ, jak jest, Ëi spÌöe jak nenÌ. Za t¯etÌ o tom, co se t˝k· jeho p˘sobenÌ, to jest o jeho vÏdÏnÌ, v˘li a moc. *

V prvnÌ ot·zce se vysvÏtluje, co je Ñposv·tn· naukaì Ëili teologie, ûe je vÏdou, a to vÏdou odliönou od jin˝ch, co je jejÌm ˙Ëelem a p¯edmÏtem, a jakou metodou postupuje. Druh· ot·zka zaËÌn· rozvrhem l·tky celÈho dÌla.

113



O prvnÌm z tÏchto bod˘ poloûÌme t¯i ot·zky: Za prvÈ, zda to, ûe B˘h jest, je samo sebou z¯ejmÈ. Za druhÈ, zda to lze dokazovat. Za t¯etÌ, zda B˘h jest.

» L ¡ N E K

I .

Zda to, ûe B˘h jest, je samo sebou z¯ejmÈ V prvnÌm Ël·nku se postupuje takto. Zd· se, ûe to, ûe B˘h jest, je samo sebou z¯ejmÈ. Jako samo sebou z¯ejmÈ oznaËujeme totiû to, Ëeho pozn·nÌ je n·m p¯irozenÏ d·no, jak je to vidÏt u prvnÌch princip˘. Ale podle Jana z Damaöku (De fide orthodoxa, kniha 1., kap. 1 a 3) Ñpozn·nÌ, ûe B˘h jest, je vöem p¯irozenÏ d·noì. A tedy ûe B˘h jest, je samo sebou z¯ejmÈ. 2. d·le: samo sebou z¯ejmÈ je to, co pozn·v·m okamûitÏ, jakmile jsem poznal jeho v˝mÏr, jak to Aristoteles p¯isuzuje prvnÌm d˘kazov˝m princip˘m. Tak jakmile vÌm, co je celek a co je Ë·st, okamûitÏ vÌm, ûe kaûd˝ celek je vÏtöÌ neû jeho Ë·st. Ale jakmile pochopÌm, co znamen· slovo B˘h, hned z toho plyne, ûe B˘h jest. TÌm slovem totiû oznaËujeme to, nad co nic vÏtöÌho uû mÌnit nelze. Ale co je ve skuteËnosti i v mysli, je vÏtöÌ neû to, co je jen v mysli. Takûe kdyû pochopÌme, co mÌnÌ slovo B˘h, je to v mÈ mysli a z toho plyne, ûe i ve skuteËnosti. To, ûe B˘h jest, je tedy samo sebou z¯ejmÈ.* 3. d·le: ûe jest pravda, je samo sebou z¯ejmÈ, neboù kdo popÌr·, ûe jest pravda, p¯ipouötÌ, ûe pravda nenÌ; a nenÌ-li pravda, je pravdivÈ, ûe pravda nenÌ. Je-li vöak nÏco pravdivÈho, musÌ b˝t i pravda. B˘h vöak je pravda sama, podle Jana 14: ÑJ· jsem cesta, pravda a ûivot.ì A tedy ûe B˘h jest, je samo sebou z¯ejmÈ. Proti tomu vöak jest: nikdo nem˘ûe myslet opak toho, co je samo sebou z¯ejmÈ, jak ukazuje Filozof ve 4. knize Metafyziky a v 1. knize Druh˝ch analytik v souvislosti s pr vnÌmi d˘kazov˝mi principy. Opak toho, ûe B˘h jest, vöak myslet lze podle éalmu 52: Ñÿekl bl·* Tento bod je struËn˝m shrnutÌm d˘kaz˘ z Anselmova Proslogia, tzv. ontologickÈho d˘kazu. Tom·ö jej jako d˘kaz odmÌt·, a to t˝miû d˘vody, kterÈ v polemice s Anselmem uplatnil uû mnich Gaunilo v tzv. ObranÏ poöetilcovÏ.

114



zen ve svÈm srdci: nenÌ Boha.ì A tedy ûe B˘h jest, nenÌ samo sebou z¯ejmÈ. OdpovÌd·m, ûe je t¯eba ¯Ìci, ûe nÏco m˘ûe b˝t samo sebou z¯ejmÈ dvojÌm zp˘sobem: jednak samo v sobÏ a ne pro n·s, za druhÈ samo v sobÏ i pro n·s. VÏta je totiû sama sebou z¯ejm· tehdy, kdyû v˝povÏÔ (praedicatum) je zahrnuta v povaze podmÏtu: tak vÏta ÑËlovÏk je ûivoËichì je z¯ejm· proto, ûe ûivoËiönost pat¯Ì k povaze ËlovÏka. Je-li tedy vöem zn·mo o v˝povÏdi i podmÏtu, co jsou, je takov· vÏta pro vöechny sama sebou z¯ejm·. Je to vidÏt na prvnÌch d˘kazov˝ch principech, kterÈ se skl·dajÌ z obecn˝ch pojm˘, kterÈ nikdo nem˘ûe neznat, jako je jsoucÌ a nejsoucÌ, celek a Ë·st a podobnÈ. Pokud vöak nÏkte¯Ì nevÏdÌ o v˝povÏdi a podmÏtu, co jsou, vÏta sama o sobÏ sice bude sama sebou z¯ejm·, ne vöak pro ty, kdo neznajÌ v˝povÏÔ a podmÏt. ÑProto se st·v·,ì ¯Ìk· BoÎthius v knize O t˝dnech, Ñûe nÏkterÈ vÏci jsou obecn˝mi pojmy ducha ñ a tedy samy sebou z¯ejmÈ ñ jen pro moudrÈ lidi: nap¯Ìklad, ûe netÏlesnÈ vÏci nejsou na û·dnÈm mÌstÏ.ì ÿÌk·m tedy, ûe vÏta, ûe B˘h jest, je sama sebou z¯ejm· sama o sobÏ, protoûe v˝povÏÔ je totÈû co podmÏt, neboù B˘h je s·m svÈ bytÌ, jak uk·ûeme nÌûe. Ale protoûe o Bohu nevÌme, co jest, nenÌ pro n·s sama sebou z¯ejm·, n˝brû je ji t¯eba dokazovat z vÏcÌ pro n·s z¯ejmÏjöÌch, byù i mÈnÏ zn·m˝ch ve svÈ podstatÏ, totiû z ˙Ëink˘. K prvnÌmu je tedy t¯eba ¯Ìci, ûe pozn·nÌ, ûe B˘h jest, je n·m p¯irozenÏ d·no jen s jistou obecnostÌ a jistou neurËitostÌ, totiû jen potud, pokud je B˘h blaûenostÌ ËlovÏka. Neboù ËlovÏk p¯irozenÏ touûÌ po blaûenosti, a po Ëem ËlovÏk p¯irozenÏ touûÌ, to takÈ p¯irozenÏ pozn·v·. To vöak nenÌ prostÏ pozn·nÌ, ûe B˘h jest v˘bec, tak jako poznat, ûe nÏkdo p¯ich·zÌ, neznamen· poznat Petra, i kdyû p¯ich·zÌ pr·vÏ Petr. Neboù mnozÌ za nejvyööÌ lidskÈ dobro, to jest blaûenost, povaûujÌ bohatstvÌ, jinÌ rozkoöe a jinÌ jeötÏ nÏco jinÈho. Ke druhÈmu je t¯eba ¯Ìci, ûe kdo slyöÌ slovo B˘h, moûn· nech·pe, ûe znamen· nÏco, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet ñ vûdyù nÏkte¯Ì se domnÌvali, ûe B˘h je tÏlo. Ale i kdyby kaûd˝ rozumÏl, ûe slovo B˘h znamen· to, co ¯Ìk·, totiû to, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet, p¯ece ani pak z toho neplyne, ûe by musel takÈ ch·pat, ûe co to slovo znamen·, to takÈ jest ve skuteËnosti a ne jen v ch·p·nÌ rozumu. A aby se mohlo argumentovat, ûe jest ve skuteËnosti, muselo by se p¯ipustit, 115



ûe i ve skuteËnosti je nÏco, nad co nic vÏtöÌho nelze myslet. To vöak ti, kdo tvrdÌ, ûe B˘h nenÌ, nep¯ipouötÏjÌ. Ke t¯etÌmu je t¯eba ¯Ìci, ûe to, ûe obecnÏ jest pravda, je samo sebou z¯ejmÈ, ale ûe jest prvnÌ pravda, to pro n·s nenÌ samo sebou z¯ejmÈ.

» L ¡ N E K

I I .

Zda lze dokazovat, ûe B˘h jest Ve druhÈm Ël·nku se postupuje takto. Zd· se, ûe to, ûe B˘h jest, nelze dokazovat. ée B˘h jest, je Ël·nek vÌry; co je vöak Ë·stÌ vÌry, nelze dokazovat, protoûe d˘kaz vede k vÏdÏnÌ, kdeûto vÌra je o vÏcech nez¯ejm˝ch, jak plyne z apoötolova listu k éid˘m, kap. 11. ée B˘h jest, nelze tedy dokazovat. 2. d·le: prost¯edkem dokazov·nÌ je, ËÌm co jest, ale o Bohu nem˘ûeme vÏdÏt, ËÌm jest, n˝brû jenom ËÌm nenÌ, jak ¯Ìk· Jan z Damaöku (De fide orthodoxa, I, 4); takûe nem˘ûeme dokazovat, ûe B˘h jest. 3. d·le: kdyby se dokazovalo, ûe B˘h jest, bylo by to moûnÈ jen z jeho ˙Ëink˘. Jeho ˙Ëinky vöak s nÌm nejsou soumÏ¯itelnÈ, protoûe on je nekoneËn˝ a ˙Ëinky koneËnÈ. A koneËnÈ k nekoneËnÈmu nenÌ v û·dnÈm pomÏru. A protoûe p¯ÌËina se ned· dok·zat z nesoumÏ¯itelnÈho ˙Ëinku, zd· se, ûe nelze dokazovat, ûe B˘h jest. Proti tomu vöak jest, co ¯Ìk· apoötol v listu k ÿÌman˘m 1: ÑNeviditelnÈ vÏci BoûÌ lze poznat a nahlÈdnout skrze to, co je stvo¯eno.ì Tak by to vöak nemohlo b˝t, kdyby se z jeho stvo¯enÌ nedalo dok·zat, ûe B˘h jest: neboù prvnÌ, co musÌme o kaûdÈm poznat, je, zda jest. OdpovÌd·m, ûe je t¯eba ¯Ìci, ûe dokazov·nÌ je dvojÌ. Jedno je z p¯ÌËiny a naz˝v· se ÑproËì, a to vych·zÌ z vÏcÌ, kterÈ byly d¯Ìv. DruhÈ je z ˙Ëinku a naz˝v· se dokazov·nÌ Ñûeì, a vych·zÌ z vÏcÌ, na nÏû my p¯ipadneme d¯Ìv. Tak je-li n·m nÏjak˝ ˙Ëinek zjevnÏjöÌ neû jeho p¯ÌËina, postupujeme od ˙Ëinku k pozn·nÌ p¯ÌËiny. A z kaûdÈho ˙Ëinku lze dok·zat vlastnÌ p¯ÌËinu jeho bytÌ, jsou-li ovöem ty ˙Ëinky pro n·s zn·mÏjöÌ. Protoûe vöak ˙Ëinek z·visÌ na p¯ÌËinÏ, klademe-li ˙Ëinek, musela p¯ed nÌm existovat p¯ÌËina. A tedy ûe B˘h jest, pokud to nenÌ samo o sobÏ z¯ejmÈ, m˘ûeme dokazovat z n·m zn·m˝ch ˙Ëink˘. K prvnÌmu je tedy t¯eba ¯Ìci, ûe to, ûe B˘h jest a podobnÈ vÏci, kterÈ lze o Bohu poznat p¯irozen˝m rozumem, jak se ¯Ìk· v ÿÌma116



n˘m 1, nejsou Ël·nky vÌry, n˝brû p¯edpoklady Ël·nk˘. VÌra totiû p¯edpokl·d· p¯irozenÈ pozn·nÌ, tak jako milost p¯edpokl·d· p¯irozenost a jako zdokonalenÌ p¯edpokl·d· zdokonalitelnÈ. Nic vöak nebr·nÌ, aby kdo d˘kaz nech·pe, p¯ijÌmal k vÏ¯enÌ, co samo o sobÏ je dokazatelnÈ a co lze vÏdÏt. Ke druhÈmu je t¯eba ¯Ìci, ûe kdyû se p¯ÌËina dokazuje skrze ˙Ëinek, musÌ se k d˘kazu, ûe p¯ÌËina jest, mÌsto v˝mÏru p¯ÌËiny pouûÌt ˙Ëinek. Tak je tomu zejmÈna u Boha, protoûe chceme-li dok·zat, ûe nÏco jest, musÌme jako prost¯edek vzÌt v˝znam jmÈna, a ne ËÌm co jest, protoûe ot·zka, ËÌm jest, p¯ijde aû po ot·zce, zda jest. JmÈna se vöak Bohu d·vajÌ podle ˙Ëink˘, jak uk·ûeme d·le (Ot. 13, Ël. I). Dokazujeme-li tedy, ûe B˘h jest, skrze jeho ˙Ëinek, m˘ûeme jako prost¯edek vzÌt to, co znamen· jmÈno B˘h. Ke t¯etÌmu je t¯eba ¯Ìci, ûe z ˙Ëink˘ nesoumÏ¯iteln˝ch s p¯ÌËinou nelze zÌskat dokonalÈ pozn·nÌ p¯ÌËiny, ale z jakÈhokoli ˙Ëinku lze pro n·s zjevnÏ dokazovat, ûe p¯ÌËina jest, jak uû bylo ¯eËeno. A tak lze z ˙Ëink˘ BoûÌch dokazovat, ûe B˘h jest, i kdyû ho z nich nem˘ûeme dokonale poznat co do jeho podstaty (essentia).

» L ¡ N E K

I I I .

Zda B˘h jest Ve t¯etÌm Ël·nku se postupuje takto. Zd· se, ûe B˘h nenÌ. Kdyby totiû jedna ze dvou protiv byla nekoneËn·, zcela by zniËila tu druhou. Pod slovem B˘h vöak rozumÌme, ûe je nÏjakÈ nekoneËnÈ dobro. Kdyby tedy byl B˘h, nevyskytovalo by se û·dnÈ zlo. Zlo se vöak ve svÏtÏ vyskytuje, a tedy nenÌ B˘h. 2. d·le: kde lze vystaËit s menöÌm poËtem princip˘, nebere se jich vÌc.* Ale zd· se, ûe na vöecko, co se ve svÏtÏ vyskytuje, staËÌ jinÈ principy, p¯edpokl·d·me-li, ûe B˘h nenÌ. Tak vöechno, co je p¯irozenÈ, odvozujeme od principu, kter˝m je p¯irozenost (p¯Ìroda, natura). A vöechno, co je z·mÏrnÈ, odvozujeme od principu, kter˝m je lidsk˝ rozum nebo v˘le. NenÌ tedy nijak nutnÈ p¯edpokl·dat, ûe B˘h jest. *

Tento d˘leûit˝ princip se v modernÌ logice naz˝v· ÑOckhamova b¯itvaì. Jak je vidÏt, nepr·vem.

117



Proti tomu jest, co se ¯Ìk· v Exodu 3 z ˙st BoûÌch: ÑJ· jsem, kter˝ jsem.ì OdpovÏÔ tedy jest, ûe to, ûe jest B˘h, lze dok·zat pÏti zp˘soby.* PrvnÌ a nejvÌce z¯ejm· cesta vych·zÌ z pohybu a zmÏny.** Je jistÈ a smysly ovÏ¯itelnÈ, ûe nÏkterÈ vÏci v tomto svÏtÏ se pohybujÌ a mÏnÌ. Je-li vöak nÏco v pohybu, musÌ tÌm pohybovat nÏco jinÈho. VÏc totiû m˘ûe b˝t v pohybu a mÏnit se jen ve vztahu k nÏjakÈ svÈ moûnosti, k nÌû se pohybuje Ëi mÏnÌ. NÏËÌm pohybovat vöak m˘ûe jen nÏco jinÈho, co je samo skuteËnÈ. Pohybovat totiû nenÌ nic jinÈho, neû nÏco p¯ev·dÏt od moûnÈho ke skuteËnÈmu. A z moûnÈho udÏlat skuteËnÈ m˘ûe jen nÏco, co samo skuteËnÏ jest. Tak nÏco, co je skuteËnÏ teplÈ, jako oheÚ, ËinÌ d¯evo, kterÈ je teplÈ v moûnosti, skuteËnÏ tepl˝m, a tak jÌm pohybuje a mÏnÌ je. Je vöak vylouËeno, aby nÏjak· vÏc byla z·roveÚ skuteËnÏ i v moûnosti v˘Ëi tÈmuû, n˝brû jen v r˘zn˝ch ohledech: tak co je skuteËnÏ teplÈ, nem˘ûe b˝t z·roveÚ teplÈ v moûnosti, je vöak z·roveÚ v moûnosti studenÈ. Je tedy vylouËeno, aby nÏco bylo v tomtÈû ohledu a tÌmtÈû zp˘sobem pohybujÌcÌm i pohybovan˝m, Ëili aby pohybovalo samo sebou. Takûe co je v pohybu, tÌm musÌ pohybovat nÏco jinÈho. A je-li to, co tÌm pohybuje, samo v pohybu, musÌ i tÌm pohybovat nÏco jinÈho a tÌm zase nÏco jinÈho. To vöak nem˘ûe pokraËovat do nekoneËna, protoûe tak by nebylo, co prvnÌ pohybuje, a tedy ani nic dalöÌho, co by pohybovalo ñ protoûe co pohybuje jako druhÈ, pohybuje jen dÌky tomu, ûe jÌm pohybuje to prvnÌ. Tak h˘l nÏËÌm pohybuje jen dÌky tomu, ûe jÌ pohybuje ruka. NutnÏ se tedy musÌ dospÏt k nÏËemu, co prvnÌ pohybuje a ËÌm uû nepohybuje nic ñ a tÌm vöichni rozumÏjÌ Boha. *

Vöech pÏt Ñcestì se opÌr· o myölenky Aristotelovy. Lat. motus znamen· sice pohyb, jenûe to, co dnes rozumÌme pohybem, tj. postupn· zmÏna mÌsta, je pro Aristotela jen jedna z forem pohybu, a to ta nejchudöÌ a nejmÈnÏ zajÌmav·. Jako p¯Ìklad Ñpohybuì (kinÈsis) uv·dÌ Aristoteles nejËastÏji, ûe ÑneuËen˝ se st·v· uËen˝mì. Pro Aristotela (a scholastiku) pohyb nenÌ proces, n˝brû p¯echod od v˝chozÌho stavu ke koneËnÈmu, scholasticky ¯eËeno ÑuskuteËnÏnÌ nÏjakÈ moûnostiì. Kaûd˝ pohyb m· tedy (p¯edem) urËenÈ v˝chodisko, cÌl i p˘vodce (Ñhybateleì). Myölenka, ûe mÌstnÌ pohyb je stav, je teprve Galileiho a Newtonova, a kdyby byl Aristoteles znal nap¯. to, co fyzika naz˝v· ÑBrownov˝m pohybemì, nebyl by to patrnÏ v˘bec povaûoval za pohyb. Tak je v naöÌ souvislosti slovo motus lÈpe vystiûeno slovem zmÏna, kterÈ ostatnÏ i Tom·ö na jednom mÌstÏ uûÌv· (ignis... movet et alterat ipsum). **

118



Druh· cesta vych·zÌ z pojmu ˙ËinnÈ p¯ÌËiny.* V tÏchto smyslov˝ch vÏcech m˘ûeme totiû pozorovat po¯adÌ ˙Ëinn˝ch p¯ÌËin; nikdy vöak nepozorujeme ñ a nenÌ to ani moûnÈ ñ aby nÏkdo byl ˙Ëinnou p¯ÌËinou sebe sama, neboù by musel b˝t d¯Ìv, neû s·m jest, coû nenÌ moûnÈ. V ˙Ëinn˝ch p¯ÌËin·ch se vöak ned· ani postupovat do nekoneËna, protoûe u vöech z¯etÏzen˝ch ˙Ëinn˝ch p¯ÌËin pr vnÌ je p¯ÌËinou prost¯ednÌho a prost¯ednÌ p¯ÌËinou poslednÌho ñ aù uû je tÏch prost¯ednÌch vÌc nebo jen jedno. NenÌ-li vöak p¯ÌËina, nenÌ ani ˙Ëinek, takûe kdyby nebylo tÈ pr vnÌ z ˙Ëinn˝ch p¯ÌËin, nebyla by ani ta poslednÌ, ani prost¯ednÌ. Kdybychom vöak v ˙Ëinn˝ch p¯ÌËin·ch postupovali do nekoneËna, nebylo by ani pr vnÌ ˙ËinnÈ p¯ÌËiny, a tedy ani poslednÌho ˙Ëinku, ani prost¯ednÌch ˙Ëinn˝ch p¯ÌËin, coû je zjevnÏ nespr·vnÈ. MusÌme tedy nutnÏ p¯edpokl·dat nÏjakou prvnÌ ˙Ëinnou p¯ÌËinu, a tu vöichni naz˝vajÌ Bohem. T¯etÌ cesta vych·zÌ z moûnÈho a nutnÈho takto. Mezi vÏcmi nach·zÌme takovÈ, kterÈ mohou b˝t i neb˝t; pozorujeme totiû, jak vznikajÌ a zanikajÌ, a tedy mohou b˝t i neb˝t. Ale vöecky vÏci, kterÈ jsou tÈto povahy, nemohly vûdycky b˝t, protoûe co m˘ûe neb˝t, nÏkdy nenÌ. A mohou-li vöecky vÏci neb˝t, nÏkdy nebyla û·dn· vÏc. Kdyby tomu tak ovöem bylo, nebylo by nic ani nynÌ, neboù co nenÌ, m˘ûe zaËÌt b˝t jen dÌky nÏËemu, co jest. Kdyby tedy nebylo nic jsoucÌ, nemohlo by se st·t, aby nÏco zaËalo b˝t, a tak by ani nic nebylo ñ a to je zjevnÏ nespr·vnÈ. A tedy ne vöechna jsoucna jsou pouze moûn·, ale nÏco musÌ b˝t nutnÈ. Kaûd· nutn· vÏc buÔ m· p¯ÌËinu svÈ nutnosti odjinud, anebo nem·. Ale ty nutnÈ vÏci, kterÈ majÌ p¯ÌËinu svÈ nutnosti odjinud, zase nemohou jÌt do nekoneËna, stejnÏ jako ˙ËinnÈ p¯ÌËiny, jak *

Aristotelovo myölenÌ vych·zÌ ze svÏta bezprost¯ednÌ lidskÈ zkuöenosti, z jazyka a ûivÈ p¯Ìrody, nikoli z abstraktnÌho Ñmodeluì nap¯. mechanickÈ fyziky. SkuteËnost je to, co vidÌme, souhra lidÌ, zvÌ¯at, rostlin a vÏcÌ, nikoli hmotn˝ch bod˘ a silov˝ch polÌ. Proto i pojem p¯ÌËiny je tu bohatöÌ neû nap¯. u kuleËnÌkov˝ch koulÌ. Aristoteles (a scholastika) rozliöuje celou ¯adu Ñp¯ÌËinì (causa, aitia), kterÈ se o danou vÏc Ëi jev nÏjak Ñp¯iËinilyì. NejvyööÌ z nich je p¯ÌËina cÌlov· Ëi ˙Ëelov· (c. finalis), to kv˘li Ëemu dan· vÏc je nebo se dÏl·: cÌlovou p¯ÌËinou domu je bydlenÌ. ⁄Ëinn· p¯ÌËina (c. efficiens) je to, co vÏc bezprost¯ednÏ zp˘sobilo: ˙Ëinnou p¯ÌËinou domu je tesa¯. D·le rozliöuje p¯ÌËinu form·lnÌ, tj. formu, tvar, ideu, dÌky nÌû je d˘m domem a liöka liökou, a p¯ÌËinu l·tkovou (c. materialis): l·tkovou p¯ÌËinou domu je d¯evo a k·men. ⁄Ëinn· p¯ÌËina je tedy nejblÌûe tomu, co pod p¯ÌËinou rozumÌme dnes.

119



jsme dok·zali. MusÌme tedy p¯edpokl·dat nÏco, co je nutnÈ samo ze sebe a nem· p¯ÌËinu svÈ nutnosti odjinud, n˝brû je p¯ÌËinou nutnosti jin˝ch ñ a tomu vöichni ¯ÌkajÌ B˘h. »tvrt· cesta vych·zÌ ze stupÚ˘, kterÈ na vÏcech pozorujeme. Tak pozorujeme na vÏcech nÏco vÌce a mÈnÏ dobrÈho, pravdivÈho, vzneöenÈho a jeötÏ dalöÌ podobnÈ. Ale ÑvÌceì a ÑmÈnÏì ¯Ìk·me o r˘zn˝ch vÏcech podle toho, jak se r˘znÏ blÌûÌ nÏËemu, co je nejvÌce ñ tak teplejöÌ je to, co se vÌce blÌûÌ nejteplejöÌmu. A je tedy nÏco, co je nejpravdivÏjöÌ, je nejvÌce jsoucÌ, jak se ¯Ìk· ve 2. knize Metafyziky. A to, co se naz˝v· nejvÌce takov˝m v nÏjakÈm druhu, je p¯ÌËinou vöech, kter· jsou toho druhu ñ jako oheÚ, kter˝ je nejteplejöÌ, je p¯ÌËinou vöech tepl˝ch vÏcÌ, jak se ¯Ìk· tamtÈû. Je tedy nÏco, co je p¯ÌËinou bytÌ, dobroty i kaûdÈ jinÈ dokonalosti vöech jsoucÌch, a tomu ¯Ìk·me B˘h.* P·t· cesta vych·zÌ z ¯ÌzenÌ vÏcÌ. VidÌme totiû, ûe vÏci, kterÈ nemajÌ pozn·nÌ, jako p¯ÌrodnÌ tÏlesa, p¯ece jednajÌ k cÌli. Je to vidÏt z toho, ûe vûdycky nebo velice Ëasto jednajÌ tak, ûe sledujÌ to, co je nejlepöÌ. Z toho je z¯ejmÈ, ûe dospÌvajÌ k cÌli ne n·hodou, ale ˙myslem. VÏci, nemajÌcÌ pozn·nÌ, mohou vöak smÏ¯ovat k cÌli jen tehdy, kdyû je nÏkdo pozn·vajÌcÌ a rozumn˝ ¯ÌdÌ, jako luËiötnÌk öÌp. Je tedy nÏkdo rozumn˝, kter˝ vöecky p¯ÌrodnÌ vÏci ¯ÌdÌ k cÌli, a tomu ¯Ìk·me B˘h. K prvnÌmu je tedy t¯eba ¯Ìci, jak pravÌ Augustin v Enchiridiu 11, ûe ÑB˘h jako nanejv˝ö dobr˝ by jinak nemohl dopustit, aby v jeho dÌlech bylo nÏco zlÈho, kdyby nebyl tak vöemocn˝ a dobr˝, ûe i ze zlÈho udÏl· dobroì. Pat¯Ì tedy k nekoneËnÈ BoûÌ dobrotÏ, ûe dopouötÌ zlÈ a d· z nÏho vzejÌt dobru. Ke druhÈmu je tedy t¯eba ¯Ìci, ûe p¯Ìroda p˘sobÌ k urËitÈmu cÌli ¯ÌzenÌm vyööÌho p˘sobenÌ ñ a ûe tedy to, co vznik· p¯irozenÏ, je t¯eba takÈ vzt·hnout k Bohu jako prvnÌ p¯ÌËinÏ. StejnÏ i to, co vznik· z·mÏrnÏ, je t¯eba vzt·hnout k nÏjakÈ vyööÌ p¯ÌËinÏ, neû je lidsk˝ rozum a v˘le, neboù ty jsou promÏnnÈ a pomÌjivÈ; a vöechno pohyblivÈ a pomÌjivÈ je t¯eba vzt·hnout k nÏjakÈmu nepromÏnnÈmu a o sobÏ nutnÈmu poË·tku, jak jsme uk·zali v˝öe. * StojÌ za povöimnutÌ, ûe vöechny Ëty¯i Ñcestyì se opÌrajÌ o koneËnost svÏta a celÈ skuteËnosti, dokonce koneËnost v silnÈm smyslu urËit˝ch mezÌ, jako je zaË·tek a konec, to nejteplejöÌ, nejpravdivÏjöÌ atd. Proto kdyû se v 18. a 19. stoletÌ prosadil obraz svÏta, kter˝ je z·sadnÏ nekoneËn˝, nebo aspoÚ neomezen˝, ztratily tyto myölenkovÈ postupy smysl. JedinÏ p·t· Ñcestaì, kter· pouûÌv· jin˝ch prost¯edk˘, je i v souËasnÈ dobÏ vÌcemÈnÏ ûiv· (nap¯. v diskusÌch o evoluci a finalismu), i kdyû vÏtöinou ne jako Ñd˘kazì.

120



V˝bor ze spis˘ mistra Eckharta





NauËenÌ (Reden der Unterscheidunge) Toto jsou promluvy vik·¯e durynskÈho, p¯evora v Erfurtu, bratra Eckharta z dominik·nskÈho ¯·du k jeho duchovnÌm dÏtem, kterÈ se ho na vöelicos vypt·valy, kdyû sedali spoleËnÏ k veËernÌm rozhovor˘m u stolu.

1. O pravÈ posluönosti Prav· a dokonal· posluönost je ctnost p¯ede vöemi ctnostmi a û·dnÈ sebevÏtöÌ dÌlo nem˘ûe vzniknout ani se ned· bez tÈto ctnosti vykonat. A na druhÈ stranÏ, aù je skutek sebemenöÌ a nepatrn˝, je uûiteËnÏjöÌ, pokud se dÏl· v pravÈ posluönosti ñ aù je to slouûenÌ nebo slyöenÌ möe svatÈ, modlitba, rozjÌm·nÌ nebo cokoli si m˘ûeö pomyslet. A vezmi si jakoukoli Ëinnost, aù je to cokoli a aù m· sebemenöÌ cenu: prav· posluönost ji zuölechtÌ a udÏl· z nÌ nÏco lepöÌho. Posluönost p˘sobÌ ve vöech vÏcech a v kaûdÈm ohledu to nejlepöÌ ze vöeho. VÏru, posluönost nikdy neruöÌ a niËemu nebr·nÌ, aù ËlovÏk dÏl· cokoli, co poch·zÌ z pravÈ posluönosti. Neboù ta nezmeök· û·dnou p¯Ìleûitost k dobrÈmu. Posluönost si nemusÌ nikdy dÏlat starosti a û·dnÈ dobro jÌ nechybÌ. Kde ËlovÏk v posluönosti vyjde ze svÈho j· a zbavÌ se svÈho, tam musÌ v tomtÈû okamûiku nutnÏ vejÌt B˘h. Neboù pro ËlovÏka, kter˝ nechce nic s·m pro sebe, musÌ B˘h chtÌt stejnÏ jako pro sebe sama. Kdyû jsem sloûil svoji v˘li do rukou svÈho p¯edstavenÈho a pro sebe nic nechci, musÌ pak B˘h chtÌt ze mne; pokud by pro mne nÏco promeökal, promeökal by to i s·m pro sebe. Tak je to ve vöech vÏcech: kde nechci nic pro sebe, chce B˘h pro mne. A teÔ d·vej pozor! Co bude pro mne chtÌt, kdyû pro sebe nic nechci? Tam, kde se mu j· s·m svÏ¯Ìm, musÌ on pro mne nutnÏ chtÌt vöecko, co chce s·m pro sebe, ani mÈnÏ, ani vÌce, a to pr·vÏ takov˝m zp˘sobem, jak˝m to chce pro sebe. A kdyby to B˘h neuËinil ñ p¯i samÈ pravdÏ, kter· je B˘h, nebyl by spravedliv˝ a nebyl by ani B˘h, coû je jeho p¯irozenÈ bytÌ. V pravÈ posluönosti se nesmÌ vyskytnout û·dnÈ Ñj· chci tak nebo takì ani Ñto nebo onoì, n˝brû jen dokonalÈ odevzd·nÌ vöeho tvÈho. 123



A proto ta nejlepöÌ modlitba, jakou se ËlovÏk m˘ûe modlit, nebude ani Ñdej mi tuto ctnost a tento zp˘sobì, ani Ñdej mi, Pane, sebe sama nebo vÏËn˝ ûivotì, ale vûdycky jen ÑPane, ned·vej mi nic, leda to, co chceö, a uËiÚ, Pane, co a jak chceö jak˝mkoli zp˘sobemì. Takov· modlitba p¯evyöuje tu prvnÌ jako nebe zemi a kdo se tak modlÌ, modlÌ se dob¯e: vych·zÌ z pravÈ posluönosti ze sebe do Boha. A tak jako prav· posluönost nezn· û·dnÈ Ñj· to chci takì, nesmÌ nikdy ¯Ìci ani Ñj· nechciì. Neboù Ñj· nechciì je skuteËn˝ jed pro kaûdou posluönost. Jak to ¯Ìk· svat˝ Augustin: VÏrn˝ sluûebnÌk BoûÌ netouûÌ po tom, aby slyöel nebo dostal to, co by r·d slyöel nebo vidÏl. Neboù jeho pr vnÌ a nejvyööÌ p¯·nÌ je slyöet, co se nejvÌc lÌbÌ Bohu.

2. O nejmocnÏjöÌ modlitbÏ a o nejvyööÌm skutku Ta nejmocnÏjöÌ modlitba, kter· m˘ûe vyprosit skoro vöecky vÏci, a ten nejcennÏjöÌ skutek ze vöech je takov˝, kter˝ vych·zÌ z oproötÏnÈ mysli. »Ìm oproötÏnÏjöÌ, tÌm mocnÏjöÌ, cennÏjöÌ, uûiteËnÏjöÌ, chv·lyhodnÏjöÌ a dokonalejöÌ je modlitba i skutek. OproötÏn· mysl zm˘ûe vöecko. Co je to oproötÏn· mysl? OproötÏn· mysl je takov·, kter· se niËÌm ned· zm·st a k niËemu se nenech· v·zat, kter· svÈ nejlepöÌ nevidÌ v urËitÈm zp˘sobu a kter· v niËem nehledÌ na svoje, ale ˙plnÏ se pono¯ila do nejmilejöÌ v˘le BoûÌ a z¯ekla se vöeho svÈho. I tomu nejmenöÌmu skutku, jak˝ m˘ûe ËlovÏk uËinit, se odtud vûdycky dostane sÌla i bohatstvÌ. »lovÏk se m· modlit s takovou silou, ûe chce, aby vöecky jeho ˙dy i sÌly, oËi i uöi, ˙sta i srdce a vöecky smysly smÏ¯ovaly k modlitbÏ. A nem· p¯estat, dokud nepocÌtÌ, ûe se zaËÌn· spojovat s tÌm, kter˝ je mu teÔ p¯Ìtomen a k nÏmuû se modlÌ ñ to jest s Bohem.

3. O nepokojn˝ch lidech, kte¯Ì jsou plnÌ svÈvole LidÈ ¯ÌkajÌ: ÑAch, Pane, j· bych chtÏl mÌt tak dobr˝ vztah k Bohu, tolik zboûnosti a pokoje s Bohem, jako majÌ jinÌ lidÈ. ChtÏl bych, aby se mi vedlo takÈ tak nebo abych byl takÈ tak chud˝.ì JinÌ ¯ÌkajÌ: ÑSe mnou to nem˘ûe b˝t v po¯·dku, pokud nejsem tu nebo tam, pokud 124



nedÏl·m to nebo ono, j· musÌm ûÌt v cizinÏ nebo v samotÏ nebo v kl·öte¯e.ì VÏru, v tom vöude vÏzÌ tvoje j· a jinak uû v˘bec nic. Je to svÈvole, i kdyû o tom ani nevÌö nebo se ti to ani nezd·: kaûd˝ nepokoj, kter˝ v tobÏ kdy m˘ûe vzniknout, poch·zÌ ze svÈvole, aù si toho vöimneö nebo ne. »asto se n·m zd·, ûe se ËlovÏk m· nÏËemu vyh˝bat a nÏco vyhled·vat ñ urËit· mÌsta, urËitÈ lidi, urËit˝ zp˘sob, urËitÈ sm˝ölenÌ, urËit· zamÏstn·nÌ ñ jenûe ty jistÏ nemohou za to, ûe ti zp˘sob nebo vÏci v nÏËem br·nÌ. Co ti p¯ek·ûÌ, jsi ty s·m ve vÏcech, protoûe s vÏcmi nezach·zÌö spr·vnÏ. Proto zaËni nejd¯Ìv od sebe sama a nech se b˝t! VÏru, neuteËeö-li nejd¯Ìv od sebe sama, m˘ûeö utÌkat kam chceö a vöude narazÌö na p¯ek·ûky a nepokoj. LidÈ, kte¯Ì hledajÌ pokoj ve vnÏjöÌch vÏcech, aù jsou to mÌsta nebo zp˘soby, lidÈ nebo skutky, cizina, chudoba nebo poniûov·nÌ, mohou p˘sobit velk˝m dojmem anebo ËÌm jeötÏ ñ a p¯ece to vöechno nic nenÌ a nem˘ûe poskytnout pokoj. Kdo tak hledajÌ, hledajÌ ˙plnÏ öpatnÏ. »Ìm d·l se vyd·vajÌ, tÌm mÈnÏ mohou najÌt, co hledajÌ. Jdou jako ËlovÏk, kter˝ seöel z cesty: ËÌm d·l jde, tÌm vÌc zabloudil. Ale co m· tedy dÏlat? MusÌ nejd¯Ìv opustit s·m sebe, a tÌm uû opustil i vöechno ostatnÌ. VÏru, kdyby nÏjak˝ ËlovÏk opustil celÈ kr·lovstvÌ nebo cel˝ svÏt a nechal si p¯itom s·m sebe, neopustil vlastnÏ nic. Ale kdyû ËlovÏk opustÌ s·m sebe, m˘ûe si podrûet co chce, bohatstvÌ, pocty a cokoliv jinÈho, a p¯ece opustil vöecko. Ke slovu svatÈho Petra Ñhle, Pane, my jsme opustili vöeckoì (Mt 19,27) ñ a on p¯itom opustil jen obyËejnou sÌù a svou loÔku ñ ¯Ìk· jeden svat˝ ËlovÏk: kdo dobrovolnÏ opustÌ nÏco malÈho, opustil nejen to, ale i vöecko, co svÏtötÌ lidÈ zÌsk·vajÌ, ba dokonce i to, po Ëem oni jen touûÌ. Neboù kdo zanech· svÈ v˘le a sebe sama, opustil vöecky vÏci tak skuteËnÏ, jako kdyby byly jeho voln˝m majetkem a jako by je byl mÏl a mohl s nimi zach·zet, jak chtÏl. Neboù po Ëem nechceö touûit, toho vöeho jsi se vzdal a zanechal toho pro Boha. Proto ¯ekl n·ö P·n: ÑBlahoslavenÌ chudÌ duchemì (Mt 5,3), to jest ve svÈ v˘li. O tomto by nikdo nemÏl pochybovat; kdyby byl nÏjak˝ lepöÌ zp˘sob, n·ö P·n by se o nÏm jistÏ zmÌnil, jako ¯ekl: ÑKdo chce jÌt za mnou, zap¯i s·m sebeì (Mt 16,24); na tom z·leûÌ vöecko. D·vej si na sebe dobr ˝ pozor a kde najdeö sebe, opusù se. To je ze vöeho to nejlepöÌ.

125



4. O uûiteËnosti opouötÏnÌ, uvnit¯ i navenek MusÌö vÏdÏt, ûe se jeötÏ û·dn˝ ËlovÏk v tomto ûivotÏ neopustil tak d˘kladnÏ, aby nep¯iöel na to, ûe se musÌ opustit jeötÏ vÌc. Takov˝ch lidÌ je m·lo, kte¯Ì si na to d·vajÌ spr·vnÏ pozor a jsou v tom vytrvalÌ. Je to rovnocenn· v˝mÏna a spravedliv˝ obchod: nakolik ty vyjdeö ze vöech vÏcÌ, pr·vÏ natolik, ani mÈnÏ, ani vÌce, vstoupÌ B˘h se vöÌm, co je jeho ñ pokud ses ve vöech vÏcech zbavil svÈho. Zde zaËni a vloû do toho, co jen dok·ûeö. Tak najdeö prav˝ pokoj a nijak jinak. LidÈ by nepot¯ebovali tolik p¯em˝ölet, co majÌ dÏlat; mÏli by radÏji p¯em˝ölet, co by mÏli b˝t. Kdyby lidÈ byli dob¯Ì a dobr˝m zp˘sobem, mohly by jejich skutky jasnÏ z·¯it. Jsi-li spravedliv˝ ty, jsou spravedlivÈ i tvoje skutky. Nepokouöej se zaloûit svatost na nÏjakÈm kon·nÌ; svatost by mÏla b˝t zaloûena na nÏjakÈm bytÌ, neboù skutky neposvÏcujÌ ËlovÏka, ale ËlovÏk by mÏl posvÏcovat skutky. Aù jsou skutky sebevÌce svatÈ, jakoûto skutky n·s v˘bec nemohou posvÏtit; naopak, jsme-li svatÌ a m·me-li bytÌ, posvÏcujeme vöecky svÈ skutky, aù je to jÌdlo, sp·nek, bdÏnÌ nebo cokoliv jinÈho. Kdo nenÌ velk˝ v bytÌ, m˘ûe dÏlat co chce, a p¯ece z toho nic nebude. Z toho se pouË a vöecku svoji pÌli a snahu vÏnuj tomu, abys dob¯e byl, ne tomu, co budeö Ëinit a jakÈ skutky dÏlat, ale tomu, jak˝ je z·klad tv˝ch skutk˘.

5. Co ËinÌ podstatu a z·klad dobr˝m Zda bude podstata ËlovÏka, z·klad jeho bytÌ, z nÏhoû poch·zÌ dobrota lidsk˝ch skutk˘, opravdu dobr·, z·visÌ na tom, aby se mysl ËlovÏka ˙plnÏ obracela k Bohu. Vöechno svÈ ˙silÌ up¯i k tomu, aby se ti B˘h st·val velk˝m a aby se vöechna tv· snaha a pÌle obracely k nÏmu ve vöem, co dÏl·ö i nedÏl·ö. VÏru, ËÌm vÌc toho budeö mÌt, tÌm lepöÌ budou tvÈ skutky, aù jsou jakÈhokoli druhu. Drû se pevnÏ Boha, a on s·m tÏ ovÏsÌ vöÌm, co je dobrÈ. Hledej Boha, a najdeö Boha i vöechno dobrÈ. ÿeknu dokonce, ûe kdyû s takovou myslÌ öl·pneö na k·men, m˘ûe to b˝t skutek Bohu milejöÌ, neû kdybys p¯ijÌmal tÏlo naöeho P·na a p¯itom si vÌc hledÏl sv˝ch vÏcÌ a tvÈ ˙mysly byly sobeËtÏjöÌ. Kdo se drûÌ Boha, toho se drûÌ B˘h i vöecky ctnosti. A co jsi p¯edtÌm hledal, to tÏ teÔ hled· samo; za ËÌm jsi bÏhal, bÏh· teÔ za tebou; 126



p¯ed ËÌm jsi utÌkal, utÌk· p¯ed tebou. Takûe kdo se pevnÏ drûÌ Boha, toho se drûÌ vöechno, co je boûskÈ, a utÌk· p¯ed nÌm vöecko, co je Bohu nerovnÈ a cizÌ.

6. Co je odlouËenost a co je mÌt Boha MnozÌ lidÈ se snaûÌ za kaûdou cenu b˝t daleko od druh˝ch a nejradÏji sami, protoûe jsou p¯esvÏdËeni, ûe na tom z·visÌ jejich pokoj a na tom, ûe jsou v kostele; ptali jste se mne, zda je to to nejlepöÌ ñ a j· jsem ¯ekl: ÑNe.ì D·vejte pozor, proË. Kdo je na tom dob¯e, s k˝m je to v po¯·dku, vÏru, ten je spokojen na kaûdÈm mÌstÏ a mezi vöemi lidmi. S k˝m to vöak nenÌ v po¯·dku, nenÌ spokojen na û·dnÈm mÌstÏ a se û·dn˝mi lidmi. S k˝m je to v po¯·dku, ten m· Boha vpravdÏ u sebe; kdo m· vpravdÏ Boha, m· ho na kaûdÈm mÌstÏ, na ulici a mezi vöemi lidmi stejnÏ jako v kostele, v samotÏ a v kl·öternÌ cele. »lovÏku, kter˝ m· Boha spr·vnÏ a m· jen Boha, nem˘ûe nikdo p¯ek·ûet. ProË? Protoûe m· pouze Boha, hledÌ si pouze Boha a vöechny vÏci se mu promÏÚujÌ v Boha. Takov˝ ËlovÏk nese Boha ve vöech sv˝ch skutcÌch a na kaûdÈm mÌstÏ a vöechny skutky takovÈho ËlovÏka p˘sobÌ B˘h s·m. Neboù skutek pat¯Ì vlastnÏ a pravdivÏji tomu, kdo ho zp˘sobil, neû tomu, kdo ho provedl. HledÌme-li si tedy pouze a ËistÏ Boha, musÌ ovöem naöe skutky p˘sobit on a jeho skutk˘m nem˘ûe nic p¯ek·ûet, û·dnÈ davy a û·dnÈ mÌsto. A tak tomu ËlovÏku nem˘ûe nikdo p¯ek·ûet, protoûe on se snaûÌ jen o Boha, hled· jen Boha a chutn· mu jen B˘h, kter˝ se s nÌm ve vöem jeho snaûenÌ sjednocuje. A protoûe Boha û·dn· mnohost nem˘ûe rozptylovat, nem˘ûe rozpt˝lit a rozptylovat ani toho ËlovÏka, kter˝ je jednÌm v tom Jednom, v nÏmû je kaûd· mnohost jedno a Ëist· ne-mnohost. »lovÏk se m· Boha ch·pat ve vöech vÏcech a m· svoji mysl navyknout, aby jÌ B˘h byl vûdycky p¯Ìtomen, v mysli, ve snaûenÌ i v l·sce. Vöimni si, jak jsi k Bohu obr·cen, kdyû jsi v kostele nebo ve svÈ cele: pr·vÏ toto naladÏnÌ si udrû a nes je mezi lidi, do neklidu a do svÏta, kter˝ je jin˝. Uû jsem mnohokr·t ¯Ìkal, ûe kdyû mluvÌme o ÑstejnÈmì, nechceme tÌm ¯Ìci, ûe by vöechny skutky nebo vöechna mÌsta a vöich127



ni lidÈ byli stejnÌ. To by v˘bec nebylo spr·vnÈ, protoûe modlitba je lepöÌ skutek neû p¯edenÌ a kostel je d˘stojnÏjöÌ mÌsto neû ulice. Ty si vöak m·ö p¯i vöech skutcÌch udrûet stejnou mysl, stejnou d˘vÏru a stejnou l·sku ke svÈmu Bohu a stejnou v·ûnost. Kdybys dok·zal b˝t tak vyrovnan˝, nemohl by ti vÏru nikdo zabr·nit, aby ti byl tv˘j B˘h p¯Ìtomen. V kom vöak B˘h tak pravdivÏ nep¯eb˝v·, n˝brû kdo ho musÌ st·le br·t zvenËÌ v tom nebo onom a kdo hled· Boha nestejn˝m zp˘sobem, aù ve skutcÌch nebo v lidech nebo na mÌstech, ten Boha nem·. A pak se snadno m˘ûe vyskytnout nÏco, co takovÈmu ËlovÏku br·nÌ, protoûe Boha nem· a nehled· jen jeho, nesnaûÌ se jen o nÏho a nemiluje jen jeho. A proto mu nep¯ek·ûÌ jen öpatn· spoleËnost, ale i dobr·, a nejen ulice, ale i kostel, a nejen öpatn· slova a zlÈ skutky, ale i dobr· slova a dobrÈ skutky. Neboù p¯ek·ûka je v nÏm, protoûe B˘h se v nÏm jeötÏ nestal vöemi vÏcmi. Kdyby tomu tak totiû bylo, bylo by mu na vöech mÌstech a u vöech lidÌ dob¯e a byl by tam spokojen. Kdo m· Boha, tomu ho nikdo nem˘ûe vzÌt a nikdo mu nem˘ûe br·nit v jeho dÌle. Na Ëem nynÌ z·leûÌ, aby ËlovÏk mohl vpravdÏ Boha mÌt? Abys mohl pravdivÏ Boha mÌt, z·leûÌ na srdci, na tom, aby ses vnit¯nÏ, duchovnÏ k nÏmu p¯iklonil a k nÏmu smÏ¯oval; nespoËÌv· v tom, abys na nÏho st·le a trvale myslel, neboù to by lidsk· p¯irozenost nemohla dok·zat, bylo by to velice obtÌûnÈ a navÌc ani ne to nejlepöÌ. »lovÏk se nesmÌ spokojit s myölen˝m Bohem: neboù jak myölenka pomine, pomine i takov˝ B˘h. »lovÏk musÌ mÌt bytostnÈho Boha, kter˝ je daleko povznesen nad vöecky myölenky ËlovÏka a stvo¯enÌ. Takov˝ B˘h nepomÌjÌ, leda by se ËlovÏk od nÏho v˘lÌ odvr·til. Kdo m· Boha takto v jeho bytÌ, p¯ijÌm· Boha boûsky a B˘h mu svÌtÌ ve vöech vÏcech; vöecky vÏci mu chutnajÌ po Bohu a ve vöech vÏcech vidÌ BoûÌ obraz. B˘h v nÏm neust·le z·¯Ì, pozvolna ho uvolÚuje a odvracÌ od vnÏjöÌch vÏcÌ a jako jeho milovan˝ a p¯Ìtomn˝ B˘h se do nÏho vtiskuje. Je to podobnÈ, jako kdyû nÏkoho tr·pÌ po¯·dn· ûÌzeÚ: i kdyû dÏl· jinÈ vÏci, neû ûe by pil, a i kdyû myslÌ na jinÈ vÏci, aù dÏl· cokoli, aù je s k˝mkoli, aù usiluje, myslÌ a kon· cokoli, p¯edstava n·poje ho nikdy neopustÌ, dokud ta ûÌzeÚ tr v·. A ËÌm vÏtöÌ ûÌzeÚ, tÌm silnÏjöÌ, nalÈhavÏjöÌ, p¯ÌtomnÏjöÌ a neodbytnÏjöÌ je i p¯edstava n·poje. Nebo kdyû nÏkdo nÏco ûhavÏ a cel˝m srdcem miluje, takûe se mu 128



nic jinÈho nelÌbÌ a neleûÌ na srdci neû pr·vÏ toto, a on jen po tom touûÌ a po niËem jinÈm. Takov˝ ËlovÏk zajistÈ aù je kdekoli a s k˝mkoli, aù zaËne cokoli a dÏl· cokoli, p¯ece v nÏm nikdy nevyhasne to, co tak miluje. Ve vöech vÏcech nach·zÌ st·le obraz tÈ jednÈ vÏci, kter· je mu p¯Ìtomna tÌm silnÏji, ËÌm silnÏji miluje a ËÌm silnÏjöÌ je jeho l·ska. Takov˝ ËlovÏk nehled· klid, protoûe mu û·dn˝ neklid nevadÌ. Ten ËlovÏk nalezne mnohem vÏtöÌ chv·lu p¯ed Bohem, protoûe bere vöecky vÏci jako boûskÈ a vyööÌ, neû ony samy o sobÏ jsou. Ovöemûe k tomu pat¯Ì horlivost a oddanost, bedliv· pozornost k nitru ËlovÏka i bdÏlÈ, pravÈ, rozv·ûnÈ, skuteËnÈ vÏdÏnÌ o tom, k Ëemu je mysl i srdce obr·ceno i uprost¯ed vÏcÌ a mezi lidmi. To se ËlovÏk nem˘ûe nauËit na ˙tÏku, kdyû utÌk· p¯ed vÏcmi a vnÏjökovÏ se uchyluje do samoty. MusÌ se naopak uËit vnit¯nÌ samotÏ, aù je kdekoli a s k˝mkoli. MusÌ se nauËit pronikat vÏcmi a svÈho Boha uchopovat v nich, aby ho mohl silnÏ a bytostnÏ promÌtat do sebe. T¯eba jako ËlovÏk, kter˝ se chce nauËit ps·t. Chce-li to umÏnÌ opravdu ovl·dnout, musÌ se v tÈ Ëinnosti hodnÏ a Ëasto cviËit, aù mu to p¯ijde sebetrpËÌ a sebetÏûöÌ a aù se mu to zd· b˝t t¯eba nemoûnÈ: bude-li se v tom jen pilnÏ a Ëasto cviËit, nakonec se to nauËÌ a to umÏnÌ si zÌsk·. Ovöem, nejd¯Ìv musÌ svÈ myölenky soust¯eÔovat na kaûdÈ jednotlivÈ pÌsmeno a kaûdÈ si musÌ velmi pevnÏ vtisknout. Ale pozdÏji, kdyû uû to umÏnÌ ovl·d·, nemusÌ si p¯edstavovat obrazy pÌsmen a nemusÌ o nich v˘bec p¯em˝ölet a pÌöe volnÏ a svobodnÏ. StejnÏ je tomu, kdyû jde o hranÌ na housle nebo nÏjakÈ jinÈ Ëinnosti, kterÈ p¯edpokl·dajÌ, ûe ËlovÏk nÏco umÌ. Jemu pak ˙plnÏ staËÌ vÏdÏt, ûe teÔ chce provozovat svÈ umÏnÌ. I kdyû nenÌ neust·le vÏdomÏ p¯i tom, p¯ece provozuje svou Ëinnost ze svÈho umÏnÌ a m˘ûe myslet, na co chce. Pr·vÏ tak m· b˝t ËlovÏk proniknut boûskou p¯ÌtomnostÌ, utv·¯en podobou svÈho milovanÈho Boha a v nÏm tak zpodstatnÏn, aby mu p¯Ìtomnost BoûÌ svÌtila bez jakÈhokoliv ˙silÌ, aby se vyv·zal ode vöech vÏcÌ a byl v˘Ëi nim ˙plnÏ svobodn˝. K tomu zpoË·tku nutnÏ pat¯Ì, abys p¯em˝ölel a vöecko si pozornÏ vtiskoval jako û·k, kter˝ se uËÌ svÈmu umÏnÌ.

129



7. Jak m· ËlovÏk nejrozumnÏji konat svÈ skutky Najdeö to u mnoha lidÌ a ËlovÏk, kter˝ chce, k tomu lehko dojde: aby mu vÏci, s nimiû zach·zÌ, nep¯ek·ûely a nenasazovaly do nÏho û·dnÈ neodbytnÈ p¯edstavy. Neboù je-li srdce Boha plno, nemohou v nÏm stvo¯enÈ vÏci zaujÌmat û·dnÈ mÌsto ani ho tam nemohou najÌt. Ale s tÌm bychom se nemÏli spokojit. MÏli bychom vöecky vÏci co nejvÌc obracet ke svÈmu uûitku, aù je to cokoli, aù jsme kdekoli, aù vidÌme nebo slyöÌme cokoli, i kdyby n·m to bylo sebevÌc cizÌ a nep¯imÏ¯enÈ. Teprve pak na tom budeme dob¯e, ne d¯Ìv. A s tÌm by ËlovÏk nikdy nemÏl b˝t u konce, naopak v tom m˘ûe bez ust·nÌ r˘st a zÌsk·vat st·le vÌc a vÌc ve skuteËnÈm nar˘st·nÌ. Ke vöem sv˝m skutk˘m a p¯i vöech vÏcech m· ËlovÏk pozornÏ uûÌvat svÈho rozumu, m· mÌt vûdy bdÏlÈ vÏdomÌ o sobÏ samÈm a o svÈm nitru a ve vöech vÏcech se ch·pat Boha tÌm nejvyööÌm moûn˝m zp˘sobem. Neboù ËlovÏk m· b˝t, jak ¯ekl n·ö P·n: ÑBuÔte jako lidÈ, kte¯Ì st·le bdÌ a ËekajÌ na svÈho p·naì (L 12,36). TakovÌ vytrvalÌ lidÈ jsou vÏru bdÏlÌ a obhlÌûejÌ, odkud by mohl p¯ijÌt ten, koho oËek·vajÌ, a oËek·vajÌ ho ve vöem, co p¯ich·zÌ, aù je jim to sebevÌc cizÌ, zdali by v tom p¯ece jen nebyl. Tak m·me i my ve vöech vÏcech vÏdomÏ vyhlÌûet naöeho P·na. K tomu nutnÏ pat¯Ì pÌle a ËlovÏk do toho musÌ vloûit vöecko, co m·, co sv˝mi smysly a silami v˘bec dok·ûe. Pak to bude s lidmi v po¯·dku a budou s to uchopit Boha ve vöech vÏcech stejnÏ a najdou ho vöude stejnÏ mnoho. NenÌ ovöem jeden skutek jako druh˝, ale kdo by dÏlal vöecky svÈ skutky se stejnou myslÌ, toho skutky by vÏru takÈ byly vöecky stejnÈ. A s k˝m je to v po¯·dku, komu se B˘h stal takov˝m, jak ¯Ìk·m, tomu takÈ svÌtÌ stejnÏ nezakrytÏ ve svÏtsk˝ch vÏcech jako v tom nejvÌce boûskÈm skutku. Tomu ovöem nesmÌte rozumÏt tak, ûe by ËlovÏk s·m od sebe mÏl dÏlat nÏco svÏtskÈho nebo nevhodnÈho, ale tak, ûe cokoli mu z vnÏjöÌch vÏcÌ p¯ipadne ve vidÏnÌ Ëi slyöenÌ, vöecko m· obr·tit k Bohu. Komu je B˘h takto ve vöech vÏcech p¯Ìtomen a kdo v nejvyööÌ mÌ¯e ovl·d· a uûÌv· sv˘j rozum, jen ten vÌ, co je prav˝ pokoj a m· skuteËnÈ kr·lovstvÌ nebeskÈ. Neboù aby to s nÏk˝m bylo skuteËnÏ v po¯·dku, musÌ se nejd¯Ìv st·t jedna ze dvou vÏcÌ: buÔ se musÌ nauËit, aby Boha uchopil ve skutcÌch a neztratil, anebo musÌ vöech skutk˘ nechat. Protoûe ale 130



ËlovÏk v tomto ûivotÏ nem˘ûe b˝t bez Ëinnosti, kter· zkr·tka k ËlovÏku pat¯Ì, a takov˝ch ËinnostÌ je mnoho, proto se ËlovÏk musÌ nauËit, aby mÏl svÈho Boha ve vöech vÏcech a aby mu û·dnÈ skutky a mÌsta nep¯ek·ûely. A tak kdyû m· zaËÌnajÌcÌ ËlovÏk dÏlat nÏco mezi lidmi, mÏl by se p¯edem po¯·dnÏ zaopat¯it Bohem, zasadit si ho pevnÏ do srdce i do vöeho svÈho snaûenÌ, myölenÌ a chtÏnÌ, a spojit s nÌm svÈ sÌly tak, aby v tom ËlovÏku nemohlo vzniknout nic jinÈho.

8. O st·lÈ pilnosti v nar˘st·nÌ »lovÏk takÈ nem· nikdy û·dn˝ skutek povaûovat za tak dobr ˝ nebo tak dob¯e vykonan˝, aby ve sv˝ch skutcÌch nezaËal b˝t p¯Ìliö uvolnÏn˝ a sebejist˝, aû by mu rozum zaËal lenivÏt nebo usÌnat. M· se neust·le obÏmi silami svÈho rozumu a v˘le upÌnat vzh˘ru, a tak v nejvyööÌ mÌ¯e uchopovat, co je pro nÏho i v nÏm nejlepöÌ, a vnit¯nÏ se rozumnÏ zajiöùovat, aby neutrpÏl û·dnou ökodu. Pak nikdy nic a v niËem nezameök·, ale bude bez ust·nÌ a silnÏ nar˘stat.

9. Jak sklon ke h¯Ìchu ËlovÏku vûdycky svÏdËÌ MusÌö vÏdÏt, ûe podnÏt k nectnosti p¯in·öÌ pravÈmu ËlovÏku vûdycky velkÈ poûehn·nÌ a uûitek. Poslouchej! Jsou tu dva lidÈ: jeden m· takovou povahu, ûe na nÏho nikdy û·dn· slabost nedor·ûÌ nebo jen docela m·lo; druh˝ je takov˝, ûe na nÏho dolÈhajÌ pokuöenÌ. VnÏjöÌ p¯Ìtomnost vÏcÌ vzruöuje jeho vnÏjöÌho ËlovÏka buÔ ke hnÏvu, nebo k planÈ ctiû·dosti, nebo t¯eba k smyslnosti podle toho, s ËÌm se setk·v·. Ale ve sv˝ch nejvyööÌch sil·ch z˘st·v· pevn˝ a nepohnut˝ a nechce pochybit ani hnÏvem, ani û·dn˝m jin˝m h¯Ìchem, a tak se slabostÌ stateËnÏ bojuje. M˘ûe to b˝t slabost, kter· je v povaze, jako jsou mnozÌ lidÈ svou p¯irozenostÌ hnÏvivÌ nebo dvornÌ nebo co jinÈho, a p¯ece nechtÏjÌ sp·chat h¯Ìch. Takov˝ ËlovÏk si zaslouûÌ daleko vÏtöÌ chv·lu, jeho odmÏna je vÏtöÌ a jeho ctnost je uölechtilejöÌ neû toho prvnÌho. Neboù ctnost se zdokonaluje jen z·pasem, jak ¯Ìk· svat˝ Pavel: ÑCtnost se naplÚuje ve slabostiì (2K 12,9). Sklon ke h¯Ìchu nenÌ h¯Ìch, ale chtÌt h¯eöit, to je h¯Ìch, chtÌt se 131



hnÏvat, to je h¯Ìch. Kdyby takov˝ ËlovÏk, kter ˝ je na spr·vnÈ cestÏ, mÏl moc si nÏco p¯·t, jistÏ by si nep¯·l, aby se toho sklonu ke h¯Ìchu zbavil, protoûe bez nÏho nem· ËlovÏk û·dnou jistotu ani pevnost ve vÏcech a ve skutcÌch, stavÌ se k vÏcem bezstarostnÏ, a pak mu ovöem takÈ chybÌ Ëest z·pasu, vÌtÏzstvÌ i odmÏny. Protoûe podnÏcov·nÌ a vzruöov·nÌ nectnostÌ p¯in·öÌ s sebou i tu ctnost i odmÏnu za ˙silÌ. Pr·vÏ ten sklon totiû p˘sobÌ, ûe se ËlovÏk pilnÏji cviËÌ ve ctnosti, poh·nÌ ho ke ctnosti a je jako biË, kter˝ ËlovÏka honÌ, aby ûil ¯·dnÏ a ctnostnÏ. »Ìm slaböÌ ËlovÏk, tÌm vÌc se musÌ ozbrojit silou a vÌtÏzstvÌm, protoûe ctnost i nectnost je vÏcÌ v˘le.

10. Jak v˘le vöecko dok·ûe; je-li spr·vn·, jsou v nÌ vöecky ctnosti Pokud je ËlovÏk v dobrÈ v˘li, nemÏl by se niËÌm nechat p¯Ìliö vylekat, ani by se nemÏl tr·pit, kdyû se mu neda¯Ì tuto v˘li naplÚovat skutky. NemÏl by si myslet, ûe m· ke ctnosti daleko, pokud v sobÏ shled·v· spr·vnou a dobrou v˘li, neboù ctnost a vöecko dobrÈ tkvÌ ve v˘li. M·ö-li pravou, spr·vnou v˘li, nem˘ûe ti nic chybÏt, ani l·ska, ani pokora, ani û·dn· jin· ctnost. Naopak, co silnÏ a celou v˘lÌ chceö, to m·ö, a ani B˘h, ani vöecko stvo¯enÌ ti to nemohou vzÌt, m·ö-li jinak ˙plnou a opravdu boûskou v˘li, kter· mÌ¯Ì do p¯Ìtomnosti. Ne tedy: ÑChtÏl bych jednou,ì protoûe to by bylo teprve budoucÌ, n˝brû: ÑChci, aby to teÔ tak bylo.ì Poslyö! Je-li nÏco tisÌc mil ode mne a j· to chci, m·m to vlastnÏ vÌc neû to, co mi leûÌ v klÌnÏ a co nechci. Dobro m· k dobrÈmu stejnou moc jako zlo ke zlÈmu. Pamatuj si: i kdybych nikdy neudÏlal û·dn˝ zl˝ skutek, p¯ece m·m-li v˘li ke zlÈmu, m·m h¯Ìch, jako bych ten skutek vykonal. Velice rozhodnou v˘lÌ bych mohl udÏlat tak velk˝ h¯Ìch, jako kdybych zabil cel˝ svÏt, aË bych p¯itom û·dn˝ skutek neprovedl. ProË by totÈû nemohla dok·zat takÈ dobr· v˘le? VÏ¯ mi, a jeötÏ nesrovnatelnÏ vÌc! V˘lÌ dok·ûu opravdu vöecko. Mohu na sobÏ nÈst tr·penÌ vöech lidÌ a nasytit vöecky chudÈ a dÏlat skutky vöech lidÌ a co jen si m˘ûeö pomyslit. Kdyû ti nechybÌ v˘le, ale jenom nem˘ûeö, vÏru, ûe p¯ed Bohem jsi to vöecko vykonal a nikdo ti to nevezme a ani na okamûik ti v tom nem˘ûe br·nit. Neboù chtÌt nÏco udÏlat, jakmile bych jen 132



mohl, a vskutku udÏlat, je p¯ed Bohem stejnÈ. A kdybych d·le chtÏl mÌt tolik v˘le, kolik jÌ m· cel˝ svÏt, a touûil po tom silnÏ a nade vöecko, vÏ¯, ûe ji m·m. Neboù co chci mÌt, to m·m. A pr·vÏ tak kdybych chtÏl mÌt tolik l·sky, kolik kdy zÌskali vöichni lidÈ, a kdybych chtÏl Boha takÈ tolik chv·lit a co si jeötÏ m˘ûeö pomyslit, to vöechno vpravdÏ m·ö, je-li tv· v˘le dokonal·. TeÔ by ses mohl zeptat, kdy je v˘le spr·vn·? V˘le je dokonal· a spr·vn·, kdyû se v˘bec nev·ûe k mÈmu j·, kdyû ˙plnÏ vyöla ze sebe samÈ, kdyû vrostla do v˘le BoûÌ a p¯etvo¯ila se v ni. A ËÌm vÌc je to tak, tÌm spr·vnÏjöÌ a pravdivÏjöÌ je to v˘le. Takovou v˘lÌ zm˘ûeö vöecko, l·sku nebo cokoli chceö. Ale zept·ö se: Jak bych mohl mÌt takovou l·sku, kdyû ji nijak nepociùuji a neuvÏdomuji si ji, jako to vidÌm na mnoha lidech, kte¯Ì se mohou vyk·zat velk˝mi skutky a na nichû vidÌm velkou zboûnost a b˘hvÌ co jeötÏ, z Ëehoû j· nem·m v˘bec nic? Tady musÌö uv·ûit, ûe v l·sce jsou dvÏ vÏci: jedno je podstata l·sky, druhÈ je skutek nebo v˝ron l·sky. Podstata l·sky sÌdlÌ pouze ve v˘li; kdo m· vÌc v˘le, m· i vÌc l·sky. Ale kdo jÌ m· vÌc, to nem˘ûe nikdo o druhÈm vÏdÏt. To je skryto v duöi tak, jako je B˘h skryt v z·kladu duöe. Tato l·ska je cel· ve v˘li. Kdo m· vÌc v˘le, m· i vÌc l·sky. Ale pak je tu jeötÏ druh· vÏc, totiû v˝ron a skutek l·sky. Ten padne kaûdÈmu do oka, jeho v¯elost a poboûnost a radov·nÌ, a p¯ece to zdaleka nenÌ to nejlepöÌ. To totiû nÏkdy v˘bec nemusÌ vych·zet z l·sky, ale z p¯irozenÈ povahy, ûe ËlovÏk m· takov˝ dobr˝ a radostn˝ a sladk˝ pocit; m˘ûe to b˝t nebesk˝ vliv nebo takÈ poch·zet ze smysl˘ a ti, kdo to Ëasto zaûÌvajÌ, nejsou vûdycky ti nejlepöÌ. Neboù i kdyû to skuteËnÏ poch·zÌ od Boha, d·v· to n·ö P·n takov˝m lidem, aby je p¯iv·bil nebo povzbudil, a moûn· i proto, aby je vzd·lil od druh˝ch lidÌ. Ale kdyû potom titÌû lidÈ nar˘stajÌ v l·sce, m˘ûe se snadno st·t, ûe uû nebudou tolik pociùovat a proûÌvat, a teprve z toho bude z¯ejmÈ, ûe majÌ l·sku ñ kdyû zachovajÌ ˙plnou a pevnou vÏrnost Bohu i bez tÈto podpory. Ale dejme tomu, ûe je to ˙plnÏ a cele l·ska; p¯ece ani pak to nenÌ to nejlepöÌ. TakovÈho radov·nÌ m· totiû ËlovÏk obËas nechat, aby se vÏnoval nÏËemu lepöÌmu z l·sky, aby obËas udÏlal nÏjak˝ skutek l·sky, kde je ho t¯eba, aù duchovnÌ nebo tÏlesn˝. Jak jsem uû jindy ¯ekl, kdyby byl ËlovÏk ve vytrûenÌ jako svat˝ Pavel a vÏdÏl o nemocnÈm 133



ËlovÏku, kter˝ by pot¯eboval p¯inÈst trochu polÈvky, povaûoval bych za daleko lepöÌ, abys z l·sky opustil to vytrûenÌ a poslouûil pot¯ebnÈmu z vÏtöÌ l·sky. Nikdo aù si nemyslÌ, ûe by tak p¯iöel o nÏjakÈ milosti, neboù cokoli ËlovÏk z l·sky opustÌ, dostane v mnohem kr·snÏjöÌ podobÏ, jak ¯ekl Kristus: ÑA kaûd˝, kdo nÏco opustil pro mÈ jmÈno, dostane stokr·t vÌcì (Mt 19,29). VÏ¯, ûe cokoli ËlovÏk opustÌ a Ëehokoli se vzd· pro Boha ñ i v tom p¯ÌpadÏ, ûe silnÏ touûÌ po nÏjakÈ ˙tÏöe a v¯elosti a dÏl· pro to, co m˘ûe, B˘h mu to vöak neudÏlÌ, a on se toho z¯ekne a dobrovolnÏ se toho vzd· kv˘li Bohu ñ vÏru, ûe to v Bohu zase najde, pr·vÏ tak jako vöechen majetek, kter˝ kdy mÏl a rozdal, kter˝ mu n·leûel a kterÈho se ochotnÏ vzdal, od¯ekl a zbavil kv˘li Bohu. Dostane stokr·t vÌc. Neboù co by ËlovÏk r·d mÏl, ale co oûelÌ kv˘li Bohu, aù je to tÏlesnÈ nebo duchovnÌ, to vöechno nalezne v Bohu, jako kdyby to byl mÏl a s ochotou se toho byl z¯ekl. Neboù ËlovÏk m· b˝t ochoten o vöecky vÏci p¯ijÌt kv˘li Bohu a i v l·sce se z¯Ìci a vzd·t veökerÈ ˙tÏchy, a to pr·vÏ z l·sky. ée se ËlovÏk obËas m· z l·sky vzd·t takov˝ch pocit˘, ukazuje milujÌcÌ Pavel, kdyû ¯Ìk·: ÑP¯·l bych si, abych byl od Krista odlouËen z l·sky ke sv˝m brat¯Ìmì (ÿ 9,3). To ovöem myslÌ tÌmto zp˘sobem, ne o tÈ prvnÌ, podstatnÈ l·sce, od nÌû jistÏ nechtÏl b˝t odlouËen ani na okamûik, aù se na nebi a na zemi dÏje, co chce. M· na mysli ˙tÏchu l·sky. VÏz ale, ûe p¯·telÈ BoûÌ nikdy nejsou docela bez ˙tÏchy, neboù cokoli B˘h chce, to je jejich nejvyööÌ ˙tÏchou, aù je to utÏöenÈ nebo neutÏöenÈ.

11. Co m· ËlovÏk dÏlat, kdyû postr·d· Boha, kdyû se mu B˘h skryl MÏl bys takÈ vÏdÏt, ûe dobr· v˘le Boha v˘bec ani ztratit nem˘ûe. Tv· mysl a tvÈ vnÌm·nÌ, ty ho ovöem nÏkdy mohou postr·dat, a pak si Ëasto myslÌö, ûe B˘h odeöel. Co m·ö udÏlat? P¯esnÏ totÈû, co bys dÏlal, kdybys mÏl tu nejvÏtöÌ ˙tÏchu. NauË se dÏlat totÈû, kdyû nejvÌc trpÌö, a chovej se ˙plnÏ tak, jako bys mÏl nejvÏtöÌ radost. Ta nejlepöÌ rada, jak najÌt Boha, je najÌt ho tam, kde se ho vzd·ö. A tak, jak ti bylo, kdyû 134



jsi ho naposledy mÏl, tak dÏlej i teÔ, kdyû ti chybÌ, a tak ho najdeö. Dobr· v˘le ostatnÏ Boha nikdy a nikde neztratÌ a nepostr·d·. LidÈ Ëasto ¯ÌkajÌ Ñm·me dobrou v˘liì, jenûe nemajÌ BoûÌ v˘li; chtÏjÌ mÌt po svÈ v˘li a pouËovat naöeho P·na, aby to dÏlal tak nebo tak. To nenÌ dobr· v˘le. »lovÏk m· p·trat u Boha po jeho nejmilejöÌ v˘li. K tomu B˘h mÌ¯Ì ve vöech vÏcech, abychom se vzdali v˘le. Kdyû svat˝ Pavel mnohokr·t mluvil s naöÌm P·nem a n·ö P·n s nÌm, nic z toho vöeho nebylo, dokud se nevzdal v˘le a ne¯ekl: ÑPane, co chceö, abych udÏlal?ì (Sk 9,6) N·ö P·n vÏdÏl dob¯e, co m· udÏlat. Pr·vÏ tak, kdyû se naöÌ PanÌ zjevil andÏl: nic z toho, co ¯ekla, ani co ¯Ìkal on, by ji nebylo uËinilo Matkou BoûÌ; ale jak se z¯ekla svÈ v˘le, stala se hned pravou matkou vÏËnÈho Slova a na tom mÌstÏ poËala Boha, kter˝ se stal jejÌm p¯irozen˝m synem. Ani prav˝m ËlovÏkem se nikdo nem˘ûe st·t jinak, neû ûe se z¯ekne v˘le. Kdybychom se nevzdali v˘le, nemohli bychom p¯ed Bohem vÏru udÏlat v˘bec nic. Ale kdybychom dospÏli tak daleko, ûe bychom se vzdali celÈ svÈ v˘le, a kdybychom se odv·ûili z¯eknout vöech vÏcÌ navenek i uvnit¯ kv˘li Bohu, pak bychom byli udÏlali vöechno ñ ne d¯Ìve. Skoro vöichni lidÈ, aù vÏdomky nebo nevÏdomky, by na tom chtÏli b˝t pr·vÏ tak; jenûe by k tomu jeötÏ chtÏli pociùovat velkÈ vÏci, chtÏli by to po svÈm a jako majetek: to vöechno je jen a jen svÈvole. Ty se Bohu odevzdej cel˝ a se vöÌm a nestarej se o to, co on se sv˝mi udÏl·. JistÏ tisÌce lidÌ zem¯elo a p¯iölo do nebe, kte¯Ì se nikdy v ˙plnÈ dokonalosti nezbavili svÈ v˘le. Dokonal· a prav· v˘le je teprve to, kdyû ËlovÏk ˙plnÏ vstoupÌ do v˘le boûÌ a zbavÌ se svÈvole. »Ìm vÌc toho kdo dos·hne, tÌm vÌc a tÌm pravdivÏji je p¯esazen do Boha. Kdyû se pomodlÌö jedinÈ Zdr·vas Maria s takovou myslÌ, kdy se ËlovÏk zbavÌ sebe sama, m· to vÏtöÌ cenu neû tisÌckr·t p¯eËÌst cel˝ éalt·¯ bez toho sm˝ölenÌ, a jedin˝ krok s nÌm je lepöÌ neû p¯eplavat p¯es mo¯e bez nÏho. »lovÏk, kter˝ by se tak ˙plnÏ vzdal sebe a vöeho svÈho, by byl p¯esazen do Boha tak dokonale, ûe kdo by se ho chtÏl dotknout, musel by se nejd¯Ìv dotknout Boha. Byl by cel˝ v Bohu a B˘h vöude kolem nÏho tak, jako je moje k·pÏ kolem dokola hlavy a kdo se mne chce dotknout, dotkne se nejd¯Ìv mÈ kutny. StejnÏ je to, kdyû se chci napÌt, musÌ ten n·poj nejd¯Ìv p¯ijÌt na jazyk, a tam teprve dostane svoji chuù. M·m-li jazyk potaûen˝ ho¯kostÌ, m˘ûe b˝t vÌno samo o sobÏ sebesladöÌ, vûdycky zho¯kne od toho, skrze co ke mnÏ p¯ich·zÌ. »lo135



vÏk, kter˝ by se ˙plnÏ zbavil vöeho svÈho, by byl tak obklopen Bohem, ûe by se ho û·dn· stvo¯en· vÏc nemohla dotknout, aniû by se nejd¯Ìv dotkla Boha. Co by k nÏmu mÏlo p¯ijÌt, muselo by k nÏmu p¯ijÌt skrze Boha; tam by dostalo svoji chuù a stalo by se boûsk˝m (gotthaft). Aù je bolest sebevÏtöÌ, p¯ich·zÌ-li skrze Boha, trpÌ jÌ nejd¯Ìv B˘h. A p¯i samÈ pravdÏ, kter· jest B˘h: kaûdÈ sebemenöÌ tr·penÌ, kterÈ na ËlovÏka p¯ijde, t¯eba nevolnost nebo nep¯Ìjemnost, je-li zasazeno v Bohu, dot˝k· se Boha nezmÏrnÏ vÌc neû ËlovÏka a je mu daleko vÌc proti mysli neû ËlovÏku. Kdyû je vöak B˘h strpÌ kv˘li tomu dobru, kterÈ v tom tr·penÌ pro tebe vyhlÈdl, a jsi-li i ty ochoten trpÏt, co trpÌ B˘h a co k tobÏ p¯ich·zÌ skrze nÏho, stane se to p¯irozenÏ boûsk˝m, pohrd·nÌ stejnÏ jako pocta, ho¯kost jako sladkost a nejhluböÌ temnota jako nejjasnÏjöÌ svÏtlo. Vöechno dost·v· chuù od Boha a st·v· se boûsk˝m. Vöechno, co na takovÈho ËlovÏka p¯ich·zÌ, m· BoûÌ podobu, neboù ten ËlovÏk ani o nic jinÈho neusiluje a nic jinÈho mu nenÌ po chuti; a tak uchopuje Boha v kaûdÈ trpkosti jako v tÈ nejvÏtöÌ sladkosti. SvÏtlo svÌtÌ ve tmÏ, tam si ho ËlovÏk vöimne. K Ëemu by jinak bylo lidem uËenÌ nebo svÏtlo, neû aby ho uûÌvali? Kdyû jsou v temnotÏ nebo v utrpenÌ, pak to svÏtlo uvidÌ. »Ìm vÌc pat¯Ìme sami sobÏ, tÌm mÈnÏ pat¯Ìme Bohu. »lovÏk, kter˝ se zbavil svÈho, nem˘ûe v û·dnÈ Ëinnosti Boha minout. Kdyby se ale stalo, ûe ten ËlovÏk pochybÌ v jedn·nÌ nebo v ¯eËi, ûe by mu uklouzla nÏjak· nespr·vn· vÏc, musÌ B˘h nutnÏ vzÌt i tu ökodu na sebe, protoûe na zaË·tku v tom skutku byl; ty vöak proto rozhodnÏ svÈho dÌla nenech·vej. TakovÈ p¯Ìklady m·me u svatÈho Bernarda a u mnoha jin˝ch svat˝ch. Takov˝ch p¯Ìhod nem˘ûe b˝t ËlovÏk v tomto ûivotÏ nikdy ˙plnÏ uöet¯en. Ale jen proto, ûe do pöenice padne tu a tam i koukol, nebudeme uölechtilou pöenici vyhazovat. VÏru, kdo je spr·vnÈho sm˝ölenÌ a dob¯e rozumÌ Bohu, tomu z kaûdÈho utrpenÌ a z kaûdÈ nehody vzejde velkÈ poûehn·nÌ. Neboù dobr˝m lidem se vöecko obracÌ k dobrÈmu, jak ¯Ìk· svat˝ Pavel a svat˝ Augustin dod·v·: ÑBa dokonce i h¯Ìch.ì

136



12. Jedn· o h¯Ìchu: jak se m· ËlovÏk chovat, kdyû je ve h¯Ìchu VÏru, sp·chat nÏjakÈ h¯Ìchy nenÌ h¯Ìch, kdyû jich litujeme. »lovÏk nikdy nesmÌ chtÌt udÏlat h¯Ìch, za nic na svÏtÏ, v Ëase ani ve vÏËnosti, ani smrteln˝, ani lehk˝, û·dn˝ h¯Ìch. Kdo m· spr·vn˝ pomÏr k Bohu, m· mÌt vûdycky p¯ed oËima, ûe vÏrn˝ a milujÌcÌ B˘h vyvedl ËlovÏka z h¯ÌönÈho ûivota do ûivota boûskÈho, ûe z nep¯Ìtele udÏlal p¯Ìtele ñ a to je vÌc, neû stvo¯it novou zemi. To by mÏl b˝t jeden z nejsilnÏjöÌch popud˘, kter˝ m˘ûe ËlovÏka ˙plnÏ p¯esadit do Boha, a mÏli bychom ûasnout, jak silnou a velkou l·skou m˘ûe ËlovÏka zap·lit, ûe aû ˙plnÏ vyjde ze sebe sama. Kdo je spr·vnÏ p¯esazen do v˘le BoûÌ, nem· chtÌt, aby se h¯Ìch, do nÏhoû upadl, nebyl stal. Samoz¯ejmÏ ne v tom ohledu, ûe h¯Ìch mÌ¯il proti Bohu, n˝brû proto, ûe tÏ h¯Ìch zav·zal k vÏtöÌ l·sce a ûe ses tÌm ponÌûil a poko¯il. Nechceö ho tedy jen proto, ûe to bylo jedn·nÌ proti Bohu. M·ö se vöak v tom na Boha opravdu spolehnout, ûe ho na tebe dopustil jen proto, aby ti z nÏho vzeölo to nejlepöÌ. Ale kdyû ËlovÏk z h¯Ìch˘ ˙plnÏ povstane a docela se od nich odvr·tÌ, dÏl· vÏrn˝ B˘h, jako by nikdy nebyl do h¯Ìchu upadl a nechce mu za vöechny jeho h¯Ìchy ani na okamûik odpl·cet. I kdyby jich bylo tolik, co jich vöichni lidÈ kdy nap·chali, nechce nikdy, aby za nÏ pykal, a m˘ûe s takov˝m ËlovÏkem b˝t tak d˘vÏrn˝, jak jen kdy s nÏjak˝m stvo¯enÌm byl. Je-li aspoÚ teÔ ten ËlovÏk p¯ipraven, B˘h nehledÌ na to, jak˝ byl d¯Ìv. B˘h je B˘h p¯Ìtomnosti. JakÈho tÏ nalezne, takovÈho tÏ vezme a p¯ijme, ne jako to, co jsi byl, ale jako to, co jsi teÔ. Vöechny k¯ivdy a ur·ûky, kterÈ mu h¯Ìchy p˘sobÌ, B˘h r·d strpÌ a strpÏl po mnoho let, jen aby ËlovÏk potom dospÏl k velkÈmu pozn·nÌ jeho l·sky a aby jeho vlastnÌ l·ska a vdÏËnost byla o to vÏtöÌ a jeho horlivost o to v¯elejöÌ, jak se to p¯irozenÏ a Ëasto po h¯ÌöÌch st·v·. Proto B˘h r·d trpÌ ökodu z h¯Ìch˘ a uû ji mnohokr·t strpÏl, nejËastÏji ze vöeho od tÏch lidÌ, kterÈ si vyhlÈdl, aby je podle svÈ v˘le dovedl k velik˝m vÏcem. Jen se podÌvej: kdo byl naöemu P·nu milejöÌ a bliûöÌ neû apoötolovÈ? A û·dn˝ z nich nez˘stal uöet¯en toho, aby upadl do smrtelnÈho h¯Ìchu; vöichni byli h¯ÌönÌci. A totÈû Ëasto uk·zal ve starÈ i v novÈ SmlouvÏ na tÏch, kte¯Ì se mu potom stali daleko nejmilejöÌmi, a i dnes se velice z¯Ìdka st·v·, aby to lidÈ dot·hli k vel137



k˝m vÏcem, aniû by nejd¯Ìv nÏjak nepochybili. N·ö P·n tÌm mÌ¯Ì k tomu, abychom poznali jeho velkÈ milosrdenstvÌ a aby n·s napomenul k velkÈ a pravÈ poko¯e a zboûnosti. Neboù kdyû se obnovÌ lÌtost, obnovÌ a rozmnoûÌ se i l·ska.

13. O dvojÌ lÌtosti Je dvojÌ lÌtost, jedna je Ëasn· Ëi smyslov·, druh· je boûsk· a nadp¯irozen·. Ta Ëasn· se st·le hrouûÌ do vÏtöÌho a vÏtöÌho tr·penÌ, aû m· ËlovÏk takov˝ z·rmutek, jako by si teÔ hned musel zaËÌt zoufat. Ta lÌtost p¯itom z˘st·v· p¯i tr·penÌ a nedostane se nikam d·l; to nenÌ k niËemu. Boûsk· lÌtost je docela jin·. Jakmile ËlovÏk pocÌtÌ nelibost, hned se pozdvihne k Bohu a uvede se do nezlomnÈ v˘le, aby se navÏky odvr·til ode vöech h¯Ìch˘. A tak se pozdvihne k velkÈ d˘vÏ¯e v Boha a k velkÈ jistotÏ. A z toho mu vzejde duchovnÌ radost, kter· duöi vyt·hne ze vöeho tr·penÌ a z·rmutku a p¯ipout· pevnÏ k Bohu. Neboù ËÌm je ËlovÏk k¯ehËÌ a ËÌm vÌc pochybil, tÌm vÏtöÌ m· d˘vod, aby se nedÏlenou l·skou p¯ipoutal k Bohu, u nÏhoû nenÌ û·dn˝ h¯Ìch a û·dn· skvrna. NejlepöÌ stupeÚ, na jak˝ m˘ûe ËlovÏk stoupat, kdyû chce v plnÈ poboûnosti jÌt k Bohu, je tedy b˝t bez h¯Ìchu dÌky boûskÈ lÌtosti. A ËÌm tÏûöÌ ti h¯Ìch p¯ipad·, tÌm ochotnÏji ho B˘h odpustÌ a p¯ijde do duöe, aby ten h¯Ìch vyhnal. OstatnÏ kaûd˝ si nejvÌc pospÌöÌ odstranit to, co je mu nejvÌc protivnÈ. A ËÌm vÏtöÌ a tÏûöÌ jsou h¯Ìchy, o to radÏji a rychleji je B˘h odpouötÌ, protoûe jsou mu proti mysli. A kdyû se pak boûsk· lÌtost pozvedne k Bohu, zmizÌ vöecky h¯Ìchy v propasti BoûÌ d¯Ìv, neû bych staËil mrknout okem, a rozplynou se v nic tak dokonale, jako by se nikdy nestaly ñ jen kdyû tu byla dokonal· lÌtost.

14. O prvÈ d˘vÏ¯e a o nadÏji Prav· a dokonal· l·ska se pozn·v· podle toho, zda m· velkou nadÏji i d˘vÏru k Bohu, neboù podle niËeho se ned· lÈpe poznat, zda m·ö ˙plnou l·sku, neû podle toho, ûe d˘vÏ¯ujeö. Kdyû nÏkdo v¯ele a do138



konale miluje druhÈho, vznik· tÌm d˘vÏra. A v Ëemkoli se ËlovÏk odv·ûÌ na Boha spolÈhat, to vöecko v nÏm opravdu najde a tisÌckr·t vÌc. A jako ËlovÏk nikdy nem˘ûe mÌt Boha r·d p¯es mÌru, tak mu ani nem˘ûe d˘vÏ¯ovat p¯es mÌru. Cokoli bys v˘bec mohl dÏlat, nic nenÌ prospÏönÏjöÌ neû velik· d˘vÏra v Boha. Se vöemi, kte¯Ì zÌskali velkou d˘vÏru v Boha, B˘h vûdycky p˘sobil velikÈ vÏci. Na vöech takov˝ch lidech z¯etelnÏ uk·zal, ûe tato d˘vÏra poch·zÌ z l·sky, neboù l·ska nem· jen d˘vÏru, ale takÈ pravÈ vÏdÏnÌ a nepochybnou jistotu.

15. O dvojÌ jistotÏ vÏËnÈho ûivota V tomto ûivotÏ je dvojÌ vÏdÏnÌ o vÏËnÈm ûivotÏ. Jedno poch·zÌ odtud, ûe to B˘h s·m ËlovÏku ¯ekne, vzk·ûe skrze andÏla nebo zjevÌ ve zvl·ötnÌm osvÌcenÌ. To se dÏje z¯Ìdka a jen m·lokter˝m lidem. To druhÈ vÏdÏnÌ je daleko lepöÌ a uûiteËnÏjöÌ a dost·v· se Ëasto vöem dokonale milujÌcÌm lidem. SpoËÌv· na tom, ûe ËlovÏk z l·sky a d˘vÏrnÈho styku, kter˝ se sv˝m Bohem m·, mu ˙plnÏ d˘vÏ¯uje a je si jÌm ˙plnÏ jist, protoûe ho miluje ve vöech stvo¯enÌch bez rozdÌlu. A kdyby se vöechna stvo¯enÌ postavila proti nÏmu, ba kdyby se ho s p¯Ìsahou z¯ekla, kdyby se mu odep¯el s·m B˘h, nestal by se ned˘vÏ¯iv˝m, protoûe l·ska nem˘ûe ned˘vÏ¯ovat a s d˘vÏrou oËek·v· jen dobrÈ. A milujÌcÌm a milovan˝m nenÌ v˘bec zapot¯ebÌ nÏco ¯Ìkat; jakmile jen vÌ, ûe to je jeho p¯Ìtel, vÌ z·roveÚ vöecko, co je pro nÏho dobrÈ a co pat¯Ì k jeho blaûenosti. Neboù i kdybys byl Bohu naklonÏn sebevÌc, buÔ jist, ûe on je tobÏ naklonÏn nezmÏrnÏ vÌc a silnÏji a ûe ti takÈ nesrovnatelnÏ vÌce d˘vÏ¯uje. Neboù on je vÏrnost sama, tÌm si m˘ûeö b˝t u nÏho jist a tÌm si takÈ jsou jisti vöichni, kdo ho milujÌ. Tato jistota je daleko vÏtöÌ, ˙plnÏjöÌ a pravÏjöÌ neû ta prvnÌ a nem˘ûe nikdy klamat. Kdeûto vnuknutÌ by klamat mohlo a mohlo by to b˝t nepravÈ osvÌcenÌ. Tuto jistotu vöak pociùujeö ve vöech sv˝ch duöevnÌch sil·ch a ta nem˘ûe klamat ËlovÏka, kter˝ Boha opravdu miluje. Takov˝ ËlovÏk o tom nepochybuje pr·vÏ tak, jako nepochybuje o Bohu samÈm, neboù l·ska zah·nÌ kaûd˝ strach. ÑL·ska nezn· strachì (1J 4,18), ¯Ìk· svat˝ Pavel, a jinde stojÌ ps·no: ÑL·ska p¯ikr˝v· mnoûstvÌ h¯Ìch˘ì (1Pt 4,8). Neboù kde se dÏjÌ h¯Ìchy, tam nem˘ûe b˝t 139



pln· d˘vÏra ani l·ska; ta totiû h¯Ìch ˙plnÏ p¯ikr ˝v· a nic o nÏm nevÌ. Ne tak, jako by v˘bec û·dn˝ nebyl, n˝brû tak, ûe je ˙plnÏ vymaz·n a vyhn·n, jako kdyby nikdy nebyl. Neboù vöechna dÌla BoûÌ jsou tak ˙plnÏ dokonal· a bohat· v nadbytku, ûe komu odpouötÌ, odpouötÌ ˙plnÏ a zcela a radÏji velkÈ neû malÈ ñ a odtud poch·zÌ ˙pln· d˘vÏra. Toto vÏdÏnÌ pokl·d·m za daleko a nesrovnatelnÏ lepöÌ, p¯in·öÌ vÏtöÌ odmÏnu a je takÈ pravÏjöÌ neû to prvnÌ, neboù mu nep¯ek·ûÌ ani h¯Ìch, ani nic jinÈho. Neboù u koho B˘h najde stejnou l·sku, toho takÈ stejnÏ posuzuje, aù chyboval mnoho nebo v˘bec ne. A komu je vÌce odpuötÏno, ten bude mÌt i vÌce l·sky, jak to ¯ekl n·ö P·n Kristus: ÑKomu je vÌce odpuötÏno, ten takÈ vÌce milujeì (L 7,47).

16. O pravÈm pok·nÌ a o blaûenÈm ûivotÏ MnozÌ lidÈ si myslÌ, ûe musÌ konat velkÈ skutky ve vnÏjöÌch vÏcech, postit se, chodit bosi a podobnÏ, Ëemu se ¯Ìk· kajÌcÌ skutky. Ale pravÈ a nejmilejöÌ pok·nÌ, kterÈ vydatnÏ a v nejvyööÌ mÌ¯e zjedn·v· n·pravu, spoËÌv· v tom, aby se ËlovÏk ˙plnÏ a dokonale odvr·til od vöeho, co nenÌ ˙plnÏ B˘h a boûskÈ na nÏm samÈm a na vöem stvo¯enÌ, a aby se ˙plnÏ a dokonale obr·til ke svÈmu milÈmu Bohu v neochvÏjnÈ l·sce, s velkou n·boûnostÌ a s velkou touhou po nÏm. A v jakÈm skutku se ti to lÈpe da¯Ì, v tom jsi takÈ spravedlivÏjöÌ; a ËÌm vÌc to tak je, tÌm pravÏjöÌ je pok·nÌ, tÌm vÌc sm˝v· h¯Ìch˘, a dokonce i trest. VÏ¯, ûe by ses mohl v kr·tkosti a rychle odvr·tit ode vöech h¯Ìch˘ s tak opravdov˝m odporem a p¯iklonit k Bohu s takovou silou, ûe kdybys byl udÏlal vöecky h¯Ìchy, co se jich od Adama ud·lo a st·le dÏje, byly by ti ˙plnÏ a docela odpuötÏny vËetnÏ trestu, takûe kdybys teÔ zem¯el, p¯iöel bys p¯ed tv·¯ BoûÌ. To je to pravÈ pok·nÌ, zaloûenÈ hlavnÏ a nejdokonaleji na vzneöenÈm utrpenÌ v dokonalÈm dÌle pok·nÌ naöeho P·na JeûÌöe Krista. »Ìm vÌc se do nÏho ËlovÏk vmyslÌ, tÌm vÌc z nÏho spadnou vöechny h¯Ìchy i tresty. »lovÏk si takÈ m· navyknout, aby se ve vöech sv˝ch skutcÌch vûdycky vm˝ölel do ûivota a p˘sobenÌ naöeho P·na JeûÌöe Krista, do vöeho co dÏlal i nedÏlal, do jeho utrpenÌ i ûivota, aby ho mÏl st·le p¯ed oËima tak, jako on mÏl p¯ed oËima n·s. TakovÈ pok·nÌ, to je mysl, od vöech vÏcÌ ˙plnÏ povznesen· 140



k Bohu. A v jak˝ch skutcÌch ji nejvÌce dos·hneö a jak˝mi skutky zÌsk·ö, takovÈ konej docela bez obav. Pokud ti v tom ale nÏjak˝ vnÏjöÌ skutek p¯ek·ûÌ, aù je to p˘st, bdÏnÌ, ËtenÌ nebo cokoli jinÈho, klidnÏ toho nech a neboj se, ûe bys tÌm na svÈm pok·nÌ nÏco zanedbal. Neboù B˘h nehledÌ na to, kterÈ jsou to skutky, ale jen na to, jak· je v nich l·ska a zboûnost a sm˝ölenÌ. Jemu p¯ece mnoho nez·leûÌ na naöich skutcÌch, ale jen na tom, jak p¯i vöech sv˝ch skutcÌch sm˝ölÌme a na tom, abychom ve vöech vÏcech jen jeho milovali. Neboù to je hrabiv˝ ËlovÏk, kterÈmu B˘h nestaËÌ. OdmÏna vöech tv˝ch skutk˘ m· b˝t to, ûe tv˘j B˘h o nich vÌ a ûe tys ho p¯i nich mÏl na mysli. To by ti mÏlo vûdycky staËit. A ËÌm p¯irozenÏji a prostÏji ho m·ö p¯ed oËima, tÌm vlastnÏji jsou tvÈ skutky pok·nÌ za h¯Ìchy. Mysli takÈ na to, ûe B˘h byl vöeobecn˝m vykupitelem celÈho svÏta, a za to jsem mu povinen mnohem vÏtöÌ vdÏËnostÌ, neû kdyby byl vykoupil jen mne samotnÈho. A tak takÈ m·ö b˝t i ty vöeobecn˝m vykupitelem vöeho toho, cos na sobÏ sv˝mi h¯Ìchy pokazil. P¯imkni se tÌm ˙plnÏ k nÏmu, protoûe h¯Ìchy jsi pokazil vöecko, co na tobÏ je: srdce, smysly, tÏlo, duöi, schopnosti a co jeötÏ na tobÏ a v tobÏ je. Vöechno je to ˙plnÏ nemocnÈ a zkaûenÈ. Proto se k nÏmu utÌkej, protoûe na nÏm nenÌ skvrny, ale jen samÈ dobro, aby byl vöeobecn˝m vykupitelem vöÌ tvÈ zkaûenosti, uvnit¯ i navenek.

17. Jak se m· ËlovÏk zachovat v pokoji, kdyû nem· vnÏjöÌ tr·penÌ, jako mÏl Kristus a mnozÌ svatÌ; jak m· n·sledovat Boha LidÈ mohou snadno dostat strach a zmalomyslnÏt nad tÌm, ûe ûivot naöeho P·na JeûÌöe Krista a svat˝ch byl tak tÏûk˝ a svÌzeln˝, zatÌmco ËlovÏk toho nevydrûÌ pr·vÏ mnoho a ani ho to zvl·öù nep¯itahuje. Proto si lidÈ, jejichû ûivot je tolik odliön˝, Ëasto myslÌ, ûe jsou Bohu vzd·leni a ûe ho nemohou n·sledovat. To by nemÏli dÏlat! »lovÏk si nikdy nem· myslet, ûe je Bohu daleko, ani kv˘li sv˝m chyb·m, ani kv˘li slabostem, ani kv˘li nÏËemu jinÈmu. A i kdyby tÏ tv· velk· provinÏnÌ nÏkdy zahnala tak daleko, ûe by sis nemohl myslet, ûe jsi ty blÌzko Bohu, p¯ece m·ö vÏdÏt, ûe B˘h je blÌzko tobÏ. To je totiû velik· chyba, ûe si ËlovÏk Boha p¯edstavuje daleko. Aù se ËlovÏk pohybuje daleko nebo 141



blÌzko, B˘h daleko nikdy nenÌ, ale z˘st·v· vûdycky v blÌzkosti; a nem˘ûe-li z˘stat uvnit¯, neodch·zÌ nikdy d·l neû p¯ede dve¯e. PodobnÏ je tomu i s p¯ÌsnostÌ v n·sledov·nÌ. D·vej si dobr˝ pozor na to, v Ëem by tvÈ n·sledov·nÌ mÏlo spoËÌvat. MusÌö si vöÌmat a nakonec poznat, k Ëemu tÏ B˘h nejsilnÏji vybÌzÌ. Neboù vöichni lidÈ rozhodnÏ nejsou povol·ni k Bohu po jedinÈ cestÏ, jak ¯Ìk· svat˝ Pavel. Pokud tedy shled·ö, ûe tvoje budoucÌ cesta nevede p¯es mnoho vnÏjöÌch skutk˘, p¯es velkÈ ˙trapy a str·d·nÌ ñ na Ëemû ostatnÏ ani tolik nez·leûÌ, kdyû k tomu ËlovÏka vede s·m B˘h a d· mu sÌlu, aby to dÏlal spr·vnÏ a jeho v¯elost tÌm netrpÏla ñ pokud tedy v sobÏ nic takovÈho nenajdeö, spokoj se s tÌm a nep¯ikl·dej tomu p¯Ìliö velkou d˘leûitost. Mohl bys namÌtnout: kdyû na tom nez·leûÌ, proË to tak dÏlali naöi p¯edch˘dci a mnozÌ svatÌ? Uvaû tedy, ûe n·ö P·n jim dal ûÌt tÌm zp˘sobem, ale dal jim i sÌlu, aby tak jednali, aby p¯i tomto zp˘sobu vydrûeli a pr·vÏ v tom se mu u nich zalÌbilo; tak mÏli oni dos·hnout svÈho nejlepöÌho. Neboù B˘h nesv·zal sp·su ËlovÏka s nÏjak˝m urËit˝m zp˘sobem. Kaûd˝ zp˘sob m· svÈ a co m· jeden, nem· druh˝. Ale to, ûe mohou vÈst k cÌli, prop˘jËil B˘h vöem dobr˝m zp˘sob˘m a û·dnÈmu dobrÈmu zp˘sobu to neodep¯el, protoûe jedno dobro nenÌ proti druhÈmu. A na tom by si lidÈ mÏli vöimnout, ûe nejednajÌ spr·vnÏ: kdyû se setkajÌ s dobr˝m ËlovÏkem nebo o nÏm slyöÌ mluvit, a ten ËlovÏk se ne¯ÌdÌ podle jejich zp˘sobu, myslÌ si hned, ûe je vöecko ztraceno. Kdyû se jim nelÌbÌ jeho zp˘sob, uû si v˘bec nevöimnou, ûe je to dobr˝ zp˘sob, a nehledÌ na to, ûe ten ËlovÏk m· dobrÈ sm˝ölenÌ. To nenÌ spr·vnÈ. Kdyû posuzujeme zp˘soby druh˝ch lidÌ, mÏli bychom vÌc hledÏt na to, zda to dob¯e myslÌ, a nepohrdat niËÌm zp˘sobem. UrËit˝ ËlovÏk nem˘ûe ûÌt jen jedin˝m zp˘sobem a vöichni lidÈ nemohou ûÌt jen jedin˝m zp˘sobem; jeden ËlovÏk nem˘ûe ûÌt vöemi zp˘soby ani zp˘sobem kohokoli jinÈho. Kaûd˝ se m· drûet svÈho dobrÈho zp˘sobu a pojmout do nÏho vöecky zp˘soby, m· ve svÈm zp˘sobu uchopit vöecko dobrÈ a vöecky zp˘soby. St¯Ìdat zp˘soby p˘sobÌ nest·lost zp˘sobu i mysli. Co ti m˘ûe d·t ten jeden zp˘sob, toho m˘ûeö dos·hnout i jin˝m, jen pokud je dobr˝ a chvalitebn˝ a m· jen samÈho Boha na oËÌch. Vöichni lidÈ ostatnÏ nemohou jÌt po jedinÈ cestÏ. Tak je to i s n·sledov·nÌm p¯ÌsnÈho ûivota onÏch svat˝ch. Takov˝ zp˘sob m·ö jistÏ milovat, m˘ûe se ti lÌbit, a p¯ece ho nemusÌö n·sledovat. 142



TeÔ bys mohl ¯Ìci: n·ö P·n JeûÌö Kristus, ten mÏl ve vöem ten nejvyööÌ zp˘sob, a spr·vnÏ bychom ho mÏli vûdycky n·sledovat. To je jistÏ pravda. Naöeho P·na bychom mÏli prostÏ n·sledovat, a p¯ece ne kaûd˝m zp˘sobem. N·ö P·n se postil Ëty¯icet dnÌ, a p¯ece by se v tom nikdo nemÏl pouötÏt do jeho n·sledov·nÌ. Kristus dÏlal mnohÈ skutky s ˙myslem, abychom ho n·sledovali duchovnÏ a ne tÏlesnÏ. Proto se m·me horlivÏ snaûit, abychom ho mohli n·sledovat duchovnÌm zp˘sobem, neboù jemu ölo vÌc o naöi l·sku neû o naöe skutky. M·me ho n·sledovat kaûd˝ sv˝m vlastnÌm zp˘sobem. A jak? Poslouchej! Ve vöech vÏcech. ñ Jak a jak˝m zp˘sobem? ñ Tak, jak jsem uû mnohokr·t ¯Ìkal: povaûuji duchovnÌ skutek za daleko lepöÌ neû tÏlesn˝. Jak to? Kristus se postil Ëty¯icet dnÌ. N·sleduj ho v tom tak, ûe si budeö d·vat pozor, k Ëemu m·ö nejvÏtöÌ sklon a ochotu: na to se zamÏ¯ a dob¯e se pozoruj. »asto ti prospÏje, kdyû se pr·vÏ toho vÌc a ochotnÏ z¯ekneö, neû kdyby ses ˙plnÏ zdrûoval veökerÈho jÌdla. Tak je ti takÈ nÏkdy obtÌûnÏjöÌ, abys zamlËel jedinÈ slovo, neû aby ses v˘bec zdrûel mluvenÌ. Tak p¯ijde ËlovÏku Ëasto vÌc zatÏûko snÈst hanlivÈ slovÌËko, na nÏmû nic nenÌ, neû t¯eba tÏûkou r·nu, na kterou se p¯ipravil; je pro nÏho daleko tÏûöÌ b˝t s·m v davu neû na pustÈm mÌstÏ; je Ëasto obtÌûnÏjöÌ, vzd·t se nÏËeho malÈho neû nÏËeho velkÈho, nebo vykonat mal˝ skutek neû nÏco, co povaûuje za velikÈ. Tak m˘ûe ËlovÏk ve svÈ slabosti docela dob¯e n·sledovat naöeho P·na a nem˘ûe a nemusÌ si myslet, ûe je mu kdovÌjak vzd·len.

18. Jak ËlovÏk m˘ûe p¯ijÌmat, kdyû k tomu p¯ijde, dobr· jÌdla, kr·snÈ öaty a veselou spoleËnost tak, jak je na nÏ svou p¯irozenostÌ zvykl˝ NemusÌö si l·mat hlavu kv˘li jÌdlu a kv˘li öat˘m, ûe by se ti zd·ly b˝t p¯Ìliö dobrÈ. NauË naopak sv˘j nejvnit¯nÏjöÌ z·klad a svoji mysl, aby nad to byly daleko povzneseny. Nic nem· tvou mysl pohnout k rozkoöi nebo k l·sce, neû B˘h s·m; nad vöechny ostatnÌ vÏci by mÏla b˝t povznesena. ProË? 143



To by byla slab· niternost, kterou by bylo t¯eba d·vat do po¯·dku vnÏjöÌm obleËenÌm. Naopak, vnit¯ek m· spr·vnÏ urËovat to vnÏjöÌ, aspoÚ pokud to na tobÏ z·leûÌ. Pokud se ti ale stane, ûe je to jinak, m˘ûeö se s tÌm ze svÈho vnit¯nÌho z·kladu takÈ smÌ¯it a p¯ijmout to takov˝m zp˘sobem, ûe kdyby se to zase mÏlo zmÏnit, p¯ijal bys i to horöÌ se stejnou ochotou. Tak je to i s jÌdlem, s p¯·teli a s p¯Ìbuzn˝mi a se vöÌm, co by ti B˘h chtÏl d·t nebo odejmout. A tak se mi to zd· b˝t ze vöeho nejlepöÌ: aby se ËlovÏk ˙plnÏ p¯enechal Bohu tak, aby kdykoli bude B˘h chtÌt na nÏho nÏco naloûit, aù je to pohana, n·maha nebo jakÈkoli utrpenÌ, aby to p¯ijÌmal s radostÌ a vdÏËnÏ a aby se radÏji nech·val Bohem vÈst, neû aby se ËlovÏk do utrpenÌ uv·dÏl s·m. A proto se ochotnÏ uËte od Boha ve vöech vÏcech a ¯iÔte se jÌm, a bude s v·mi vöecko v po¯·dku. A potom m˘ûe ËlovÏk p¯ijmout i pocty a pohodlÌ. Padnou-li ale naopak na ËlovÏka tr·penÌ a pohana, bude i ty chtÌt sn·öet a bude je sn·öet r·d. A proto mohou pr·vem a ¯·dnÏ bez obav jÌst ti, kte¯Ì by byli stejnÏ ochotni se i postit. To je jistÏ takÈ d˘vod, proË B˘h svÈ p¯·tele zbavuje velkÈho a mnohÈho utrpenÌ. Jinak by to totiû jeho nesmÌrn· vÏrnost v˘bec nemohla p¯ipustit, kdyû v utrpenÌ je tak mnoho a tak velkÈho poûehn·nÌ, a on nechce a nem˘ûe p¯ipustit, aby jeho blÌzcÌ nÏco dobrÈho promeökali. On se vöak jistÏ spokojuje s dobrou a spr·vnou v˘lÌ. Jinak by jim nenechal ujÌt û·dnÈ utrpenÌ kv˘li tomu nev˝slovnÈmu poûehn·nÌ, kterÈ v utrpenÌ je. Kdyû se s tÌm tedy spokojÌ B˘h, buÔ spokojen i ty. Kdyû se mu ale na tobÏ zalÌbÌ nÏco jinÈho, buÔ s tÌm takÈ spokojen. Neboù ËlovÏk m· vnit¯nÏ celou svou v˘lÌ tak ˙plnÏ pat¯it Bohu, aby se p¯Ìliö neznepokojoval pro vöelijakÈ zp˘soby a r˘znÈ skutky. Jinak se m·ö vyh˝bat kaûdÈ v˝st¯ednosti, aù v obleËenÌ, v jÌdle nebo ve slovech ñ jako jsou t¯eba velk· slova ñ nebo v˝st¯ednÌmu chov·nÌ, kterÈ takÈ nenÌ k niËemu. MÏl bys nicmÈnÏ takÈ vÏdÏt, ûe ne kaûd· zvl·ötnost je ti zak·z·na. Je spousta zvl·ötnostÌ, kterÈ se mnohdy a u mnoh˝ch lidÌ zachovat musÌ; neboù kdo s·m zvl·ötnÌ je, musÌ takÈ mnoho zvl·ötnÌho konat, v r˘zn˝ch dob·ch a na mnoho zp˘sob˘. »lovÏk se m· vnit¯nÏ ve vöech vÏcech vmyslet a vcÌtit do naöeho P·na JeûÌöe Krista tak, aby se v nÏm uk·zal odraz vöech jeho skutk˘ a jeho boûskÈho zjevu. A ËlovÏk m· v dokonalÈm p¯ipodobnÏnÌ jak jen dok·ûe v sobÏ nÈst vöechny Kristovy skutky. Ty m·ö jednat, aby 144



vznikala jeho podoba. Konej svÈ dÌlo z tvÈ ˙plnÈ oddanosti a z celÈho tvÈho sm˝ölenÌ; na to navykej svou mysl v kaûdÈm Ëase a na to, aby ses ve vöech sv˝ch skutcÌch do nÏho vm˝ölel.

19. ProË B˘h Ëasto dopouötÌ, aby dobr˝m lidem, kte¯Ì jsou opravdu dob¯Ì, nÏco p¯ek·ûelo v dobr˝ch skutcÌch VÏrn˝ B˘h p¯ipouötÌ, aby jeho p¯·telÈ Ëasto upadali do slabostÌ, jenom proto, aby nemÏli û·dnou oporu, k nÌû by se mohli p¯iklonit nebo o ni op¯Ìt. Neboù pro milujÌcÌho ËlovÏka by to byla velk· radost, kdyby dok·zal mnoho velk˝ch vÏcÌ, aù uû ve bdÏnÌ, v postech, nebo jin˝ch cviËenÌch, nebo ve zvl·ötnÌch, velk˝ch a obtÌûn˝ch vÏcech. Je to pro nÏ velk· radost, opora a nadÏje, takûe se drûÌ, opÌrajÌ a spolÈhajÌ na svÈ skutky. To jim chce n·ö P·n vzÌt a chce, aby jejich oporou a spolehnutÌm byl jen on. A dÏl· to z jednoho jedinÈho d˘vodu, totiû ze svÈ dobroty a milosrdenstvÌ. Neboù B˘h m· k jakÈmukoliv dÌlu jen jedinou pohnutku ñ svoji vlastnÌ dobrotu; naöe skutky nemohou pomoci, aby n·m B˘h nÏco dal nebo uËinil. N·ö P·n chce, aby se jeho p¯·telÈ z toho vymanili, a proto je zbavuje tÈto opory, aby on s·m byl jejich jedinou oporou. Chce jim totiû d·t velikÈ vÏci a chce to pouze ze svÈ svobodnÈ dobroty; on m· b˝t jejich oporou a ˙tÏchou, kdeûto oni se majÌ mezi vöemi tÏmi velk˝mi dary BoûÌmi pokl·dat a povaûovat za holÈ nic. Neboù ËÌm svleËenÏjöÌ a oproötÏnÏjöÌ je mysl, kter· Bohu p¯ipadne a o Boha se op¯e, tÌm vnÌmavÏjöÌ je k nÏmu ve vöech jeho p¯evz·cn˝ch darech, neboù jen na Bohu m· ËlovÏk stavÏt.

20. O tÏlu naöeho P·na, ûe se m· Ëasto p¯ijÌmat a jak˝m zp˘sobem a s jakou zboûnostÌ Kdo chce p¯ijmout tÏlo naöeho P·na, nemusÌ se ohlÌûet, co v sobÏ cÌtÌ a proûÌv·, nebo jak velk· je jeho v¯elost a zboûnost, ale m· d·vat pozor na to, v jakÈm stavu je jeho v˘le a jeho sm˝ölenÌ. Nep¯eceÚuj, co pociùujeö, ale povaûuj za d˘leûitÈ, co milujeö a po Ëem touûÌö. 145



»lovÏk, kter˝ chce a m˘ûe jÌt k naöemu P·nu bez starostÌ, musÌ za prvÈ mÌt to, aby mu jeho svÏdomÌ nep¯edhazovalo û·dnÈ h¯Ìchy. DruhÈ je to, aby v˘le toho ËlovÏka byla obr·cena k Bohu, aby se o nic nesnaûil a po niËem netouûil neû po Bohu a po tom, co je cele BoûskÈ, a aby se mu nelÌbilo to, co nenÌ Bohu p¯imÏ¯enÈ. Neboù pr·vÏ podle toho m˘ûe ËlovÏk takÈ poznat, jak je daleko Ëi blÌzko Bohu: pr·vÏ podle toho, oË vÌce nebo mÈnÏ tohoto postoje v nÏm je. Za t¯etÌ mu musÌ b˝t vlastnÌ, ûe jeho l·ska k sv·tosti a k naöemu P·nu Ëast˝m p¯istupov·nÌm vÌc a vÌc roste a ûe se jeho ˙cta k nÏmu tÌm nezmenöuje. Neboù co je jednomu ËlovÏku ûivot, to je Ëasto druhÈmu smrt. Proto musÌö svoji pozornost zamÏ¯it na to, zda tvoje l·ska k Bohu roste a ˙cta neochabuje. »Ìm ËastÏji potom p¯istupujeö k sv·tosti, o to lepöÌm se st·v·ö a o to lepöÌ a uûiteËnÏjöÌ to takÈ je. A proto si nenech svÈho Boha ani vymluvit, ani vyk·zat, neboù ËÌm vÌce, tÌm lÈpe a Bohu mileji. N·ö P·na p¯ece po tom touûÌ, aby v ËlovÏku a u ËlovÏka bydlel. TeÔ bys mohl ¯Ìci: ÑAch, pane, p¯ipad·m si tak pr·zdn˝ a studen˝ a lÌn˝, a proto se neodvaûuji p¯istoupit k naöemu P·nu.ì Pak ti ¯eknu: TÌm vÌc pot¯ebujeö p¯ijÌt ke svÈmu Bohu! Neboù v nÏm se zap·lÌö a budeö hork˝ a v nÏm budeö posvÏcen, s nÌm sam˝m budeö spojen a sjednocen. Jenom ve sv·tosti a nikde jinde totiû najdeö tak vlastnÏ tu milost, ûe se tvÈ tÏlesnÈ sÌly vzneöenou silou tÏlesnÈ p¯Ìtomnosti naöeho P·na tak sjednotÌ a useberou, ûe se tu vöechny rozpt˝lenÈ smysly ËlovÏka i jeho mysl tak seberou dohromady a sjednotÌ. Kdyû byly o sobÏ a oddÏlenÈ, mÏly p¯Ìliö velk˝ sklon smÏrem dol˘; zde se vzp¯ÌmÌ, napravÌ a uspo¯·danÈ nabÌdnou Bohu. A uvnit¯ bydlÌcÌ B˘h je navykne dovnit¯ a odvykne je, aby jim ËasnÈ vÏci tÏlesnÏ br·nily, a rychle z nich uËinÌ vÏci boûskÈ; a tvÈ tÏlo, posÌlenÈ jeho TÏlem, se obnovÌ. Neboù v nÏho m·me b˝t promÏnÏni a s nÌm ˙plnÏ sjednoceni tak, aby vöecko jeho bylo naöe a vöechno naöe jeho, naöe srdce a jeho srdce jednÌm srdcem a naöe tÏlo a jeho tÏlo jednÌm tÏlem. Tak majÌ b˝t naöe smysly a naöe v˘le i snaûenÌ, naöe sÌly i ˙dy p¯eneseny do nÏho, abychom ho vnÌmali a pozorovali ve vöech sil·ch svÈho tÏla i duöe. Mohl bys namÌtnout: ÑAch, pane, nepozoruji v sobÏ v˘bec û·dnÈ velkÈ vÏci, ale jen chudobu. Jak bych se mohl odv·ûit k nÏmu jÌt?ì

146



VÏru, jestli chceö svou chudobu ˙plnÏ promÏnit, jdi k tomu plnÈmu pokladu vöeho nezmÏrnÈho bohatstvÌ, a budeö bohat˝; neboù tÌm by sis mÏl b˝t u sebe jist, ûe jen on je ten poklad, kter˝ tÏ m˘ûe uspokojit a naplnit. ÑProto,ì tak mluv, Ñchci p¯ijÌt k tobÏ, aby tvÈ bohatstvÌ naplnilo moji chudobu a cel· tvoje nezmÏrnost naplnila moji pr·zdnotu a tvÈ bezmeznÈ, nepochopitelnÈ boûstvÌ naplnilo moji hanebnou a pokaûenou lidskost.ì ÑAch, pane, mnoho jsem h¯eöil; nemohu to odpykat.ì Pr·vÏ proto k nÏmu jdi, jeho pok·nÌ staËÌ na vöecky viny. V nÏm m˘ûeö nebeskÈmu Otci p¯inÈst d˘stojnou obÏù za vöecku svoji vinu. ÑAch, pane, chtÏl bych chv·lit, ale nemohu.ì Jdi k nÏmu; jen on je pro Otce p¯ijateln˝ dÌk a nezmÏrn·, pravdiv·, dokonal· chv·la boûskÈ dobroty. Zkr·tka, chceö-li se zbavit vöech chyb, chceö-li b˝t obleËen ctnostmi a milostmi, blaûenÏ doveden a p¯iveden tam, odkud poch·zÌö se vöemi ctnostmi a milostmi, drû se tak, abys mohl sv·tost hodnÏ a Ëasto p¯ijÌmat. Pak budeö k nÏmu p¯ipojen a povznesen jeho tÏlem. Ano, v tÏle naöeho P·na se duöe dost·v· tak blÌzko k Bohu, ûe û·dnÌ andÏlÈ, CherubovÈ ani SerafovÈ, uû mezi nimi nevidÌ û·dn˝ rozdÌl a nemohou je odliöit. Neboù kde se dotknou Boha, dot˝kajÌ se duöe, a kde se dotknou duöe, dot˝kajÌ se Boha. TakovÈ blÌzkÈ sjednocenÌ jeötÏ nikdy nikde nebylo! Neboù duöe je s Bohem spojena daleko tÏsnÏji, neû tÏlo a duöe v jednom ËlovÏku. Toto spojenÌ je jistÏ tÏsnÏjöÌ, neû kdybys p¯idal kapku vody do sudu vÌna: bude tam pak voda a vÌno, ale promÏnÌ se vjedno tak, ûe tam û·dnÈ stvo¯enÌ nedok·ûe najÌt rozdÌl. TeÔ bys mohl ¯Ìci: ÑJak je to moûnÈ? Vûdyù j· o tom v˘bec ani nevÌm!ì Co na tom z·leûÌ? »Ìm mÈnÏ toho pociùujeö a ËÌm pevnÏji vÏ¯Ìö, tÌm chv·lyhodnÏjöÌ je tv· vÌra a tÌm vÌc bude ocenÏna a pochv·lena. Neboù cel· vÌra je v ËlovÏku daleko vÌc neû pouhÈ mÌnÏnÌ: v nÌ totiû m·me pravÈ vÏdÏnÌ. VÏru jedinÈ, co n·m chybÌ, je spr·vn· vÌra. To se n·m jen zd·, ûe bychom mÏli daleko vÌc dobrÈho z jednoho neû z druhÈho, to vych·zÌ jen z vnÏjöÌch hodnocenÌ, ve skuteËnosti nenÌ v jednom vÌc neû ve druhÈm. A tak kdo stejnÏ vÏ¯Ì, stejnÏ dost·v· a stejnÏ m·.

147



TeÔ bys mohl ¯Ìci: ÑJak bych j· mohl vÏ¯it ve vyööÌ vÏci, kdyû nejsem v takovÈm stavu, kdyû jsem h¯Ìön˝ a m·m sklon k mnoha vÏcem?ì HleÔ, tady si musÌö d·vat pozor na dvojÌ vÏci, kterÈ m·ö, jako je mÏl i n·ö P·n. I on mÏl nejvyööÌ a nejniûöÌ sÌly a ty takÈ majÌ dvoji p˘sobenÌ: jeho nejvyööÌ sÌly se radovaly z vÏËnÈ blaûenosti, kdeûto ty nejniûöÌ byly v tutÈû hodinu v tom nejvÏtöÌm utrpenÌ a z·pase na zemi ñ a jedno dÌlo nep¯ek·ûelo druhÈmu v tom, oË mu ölo. Tak to takÈ m· b˝t v tobÏ, aby ty nejvyööÌ sÌly byly pozdviûeny k Bohu, aby mu byly ˙plnÏ poskytnuty a zav·z·ny. A jeötÏ vÌc: vöecko utrpenÌ m· b˝t zcela a beze zbytku uloûeno tÏlu a tÏm nejniûöÌm sil·m a smysl˘m, kdeûto duch se m· celou svou silou pozvednout a oproötÏn pohrouûit do svÈho Boha. Ale utrpenÌ smysl˘ a tÏch nejniûöÌch sil, ani to, co na nÏ dolÈh·, se ducha nedot˝k·; neboù ËÌm vÏtöÌ a silnÏjöÌ je z·pas, tÌm vÏtöÌ a chv·lyhodnÏjöÌ je i vÌtÏzstvÌ a Ëest z vÌtÏzstvÌ; neboù ËÌm vÌc na tebe dolÈh· a ËÌm silnÏji nectnost dr·ûdÌ, tÌm vÌc budeö mÌt i ctnosti v sobÏ, kdyû to p¯ekon·ö, a o to budeö milejöÌ svÈmu Bohu. A tak chceö-li svÈho Boha hodnÏ p¯ijÌmat, d·vej si pozor, aby tvÈ nejvyööÌ sÌly mÌ¯ily k nÏmu, aby tv· v˘le hledala jeho v˘li, d·vej si pozor, oË ti u nÏho jde a jak je to s tvou vÏrnostÌ k nÏmu. V takovÈm stavu ËlovÏk nem˘ûe p¯ijÌmat drahÈ tÏlo naöeho P·na, aby p¯i tom nep¯ijal takÈ zvl·ötÏ velikou milost, a ËÌm ËastÏji, tÌm poûehnanÏji. »lovÏk by mohl p¯ijÌmat tÏlo naöeho P·na s takovou poboûnostÌ a takov˝m sm˝ölenÌm, ûe kdyby byl mÏl p˘vodnÏ p¯ijÌt do nejniûöÌho andÏlskÈho k˘ru, staËilo by mu jedinkr·t p¯ijÌmat tak, aby byl vyzdviûen do druhÈho k˘ru. A mohl bys ho p¯ijÌmat s takovou poboûnostÌ, ûe bys byl uzn·n hodn˝m t¯eba osmÈho nebo dev·tÈho k˘ru. Proto kdyby si dva lidÈ byli v celÈm svÈm ûivotÏ rovni, a jeden p¯ijal s uctivostÌ tÏlo naöeho P·na jen o jednou vÌc neû druh˝, bude tÌm ten ËlovÏk p¯ed druh˝m jako z·¯ÌcÌ slunce a dostane se mu zvl·ötnÌho spojenÌ s Bohem. Toto p¯ijÌm·nÌ a blaûenÈ poûÌv·nÌ tÏla naöeho P·na nez·visÌ jen na vnÏjöÌm p¯ijetÌ, ale spoËÌv· i v duchovnÌm p¯ijetÌ s touûÌcÌ myslÌ a ve zboûnÈm spojenÌ. Tuto rozkoö m˘ûe ËlovÏk p¯ijÌmat s takovou d˘vÏrou, ûe bude milostmi bohatöÌ neû kter˝koli ËlovÏk na zemi. To m˘ûe ËlovÏk udÏlat tisÌckr·t za den a jeötÏ ËastÏji, aù je kde chce a aù je nemocen nebo zdr·v. MusÌ se vöak na to p¯ipravovat jako na p¯ijetÌ sv·tosti spr·vn˝m zp˘sobem, jak to m· b˝t, a podle toho, jak silnÏ 148



touûÌö. Pokud touhu nem·ö, probouzej ji v sobÏ a chystej se k tomu a chovej se podle toho ñ a budeö svat˝ v Ëase a blaûen˝ ve vÏËnosti. Neboù jÌt za Bohem a n·sledovat ho, to je vÏËnost. Tu aù n·m d· uËitel pravdy, milovnÌk cudnosti a ûivot vÏËnosti. Amen.

21. O horlivosti Kdyû chce ËlovÏk p¯ijmout tÏlo naöeho P·na, m˘ûe jistÏ p¯istoupit bez velk˝ch obav. SluöÌ se vöak a je velice uûiteËnÈ, aby se nap¯ed vyzpovÌdal, i kdyû si nenÌ vÏdom û·dnÈ viny, jen kv˘li ovoci zpovÏdnÌ sv·tosti. Kdyby se vöak stalo, ûe ËlovÏka nÏco obviÚuje, a on je tak zamÏstn·n, ûe nem˘ûe p¯ijÌt ke zpovÏdi, aù jde ke svÈmu Bohu a vyzn· se mu jako vinÌk ve velkÈ lÌtosti a s tÌm aù se spokojÌ, dokud nenajde chvÌli ke zpovÏdi. Pokud se mu vöak mezitÌm vÏdomÌ h¯Ìchu Ëi obvinÏnÌ ztratÌ, m˘ûe si myslet, ûe B˘h je takÈ zapomnÏl. SpÌö se m· zpovÌdat Bohu neû lidem a kdyû jsi vinen, br·t zpovÏÔ p¯ed Bohem velice v·ûnÏ a p¯ÌsnÏ se obviÚovat. To nem·ö nikdy lehkomyslnÏ p¯ech·zet, chceö-li jÌt ke sv·tosti, zanedb·vat kv˘li vnÏjöÌmu pok·nÌ, neboù jenom sm˝ölenÌ ËlovÏka je v jeho skutcÌch spravedlivÈ a boûskÈ a dobrÈ. MusÌö se nauËit, abys i uprost¯ed vöeho kon·nÌ z˘stal vnit¯nÏ nev·z·n. Pro necviËenÈho ËlovÏka je to ale neobvykl· vÏc dos·hnout toho, aby mu û·dnÈ mnoûstvÌ lidÌ a û·dnÈ dÌlo nep¯ek·ûelo. Pat¯Ì k tomu velk· horlivost a takÈ to, aby mu B˘h byl vûdycky p¯Ìtomen, aby mu v kaûdÈm Ëase a v kaûdÈm prost¯edÌ nezast¯enÏ svÌtil. K tomu pat¯Ì velice Ëil· horlivost a zvl·ötÏ dvÏ vÏci. Jednak aby se ËlovÏk vnit¯nÏ drûel dob¯e uzav¯en tak, aby jeho mysl z˘stala chr·nÏna p¯ed obrazy, kterÈ stojÌ venku. Ty musÌ z˘stat venku a nesmÌ s nÌm zaËÌt nep¯imÏ¯en˝m zp˘sobem h˝bat a zach·zet a nesmÌ v nÏm najÌt mÌsto. Za druhÈ, aby se ËlovÏk nerozbÌhal a nerozptyloval ani do sv˝ch vnit¯nÌch obraz˘, aù jsou to p¯edstavy nebo povznesenost mysli, ani do vnÏjöÌch obraz˘ nebo Ëehokoli jinÈho, co je ËlovÏku pr·vÏ p¯Ìtomno, zkr·tka aby se nevyd·val mnohosti a neztr·cel v rozmanitosti. Na to m· ËlovÏk navyknout vöecky svÈ sÌly, k tomu obr·tit a zp¯ÌtomÚovat si svÈ nitro. TeÔ bys mohl ¯Ìci: Ñ»lovÏk se ale p¯ece musÌ obracet navenek, 149



m·li nÏco vnÏjöÌho dÏlat a p˘sobit, neboù kaûd˝ skutek si vyûaduje svoji vlastnÌ podobu.ì To je jistÏ pravda. Jenûe ani vnÏjöÌ jevovÈ podoby nejsou pro cviËenÈho ËlovÏka niËÌm vnÏjöÌm, neboù pro vnit¯nÌho ËlovÏka majÌ vöechny vÏci sv˘j nitern˝ a boûsk˝ zp˘sob bytÌ. NezbytnÈ je p¯edevöÌm to, aby ËlovÏk sv˘j rozum spr·vÏ a ˙plnÏ navykl na Boha a cviËil v Bohu; tak bude vûdycky ve svÈm nitru boûsk˝. Rozumu nenÌ nic tak vlastnÌho a p¯ÌtomnÈho a blÌzkÈho jako B˘h. Nikdy se neobracÌ jinam. Rozum se nikdy neobracÌ ke stvo¯en˝m vÏcem, leda ûe se mu dÏje n·silÌ a nespravedlnost, ËÌmû se ovöem tÈmÏ¯ zlomÌ a zvr·tÌ. Kdyû se v nÏjakÈm mladÈm nebo jinÈm ËlovÏku takto zkazÌ, musÌ se s velk˝m ˙silÌm z toho dost·vat a ËlovÏk musÌ nasadit vöecko, co dok·ûe, aby mohl rozum zase navyknout a dostat k sobÏ. Neboù aù je rozumu B˘h sebevÌc vlastnÌ a p¯irozen˝, jakmile se jednou öpatnÏ zamÏ¯Ì a op¯e o stvo¯enÈ vÏci, pokryje se jejich obrazy a zvykne si na nÏ, je tÌm v tÈto svÈ Ë·sti tak oslaben˝ a bezmocn˝ a neschopen svÈho uölechtilÈho snaûenÌ, ûe ani vöecka pÌle, kterÈ je ËlovÏk schopen, nestaËÌ rozum ˙plnÏ navyknout zpÏt. A i kdyû ten ËlovÏk nasadÌ vöecko, p¯ece jeötÏ pot¯ebuje neust·l˝ dohled. »lovÏk musÌ p¯edevöÌm hledÏt na to, aby si s·m pevnÏ a spr·vnÏ zvykl. Kdyby se chtÏl nezvykl˝ a necviËen˝ ËlovÏk chovat a jednat jako ËlovÏk navykl˝, ˙plnÏ by se tÌm zkazil a nic by z nÏho nebylo. Kdyû si ËlovÏk nejd¯Ìv odvykne vöem vÏcem a odcizÌ se jim, m˘ûe pak opatrnÏ zaËÌt konat svÈ dÌlo a m˘ûe se sv˝m skutk˘m bezstarostnÏ vÏnovat, anebo se bez nich m˘ûe bez jak˝chkoli z·bran obejÌt. Naproti tomu m·-li ËlovÏk nÏco r·d a m· z toho potÏöenÌ a tomu potÏöenÌ se v˘lÌ odd·v·, aù je to v jÌdle nebo v pitÌ nebo v Ëemkoli jinÈm, musÌ z toho u necviËenÈho ËlovÏka vzejÌt ökoda. »lovÏk si musÌ zvyknout, aby v niËem nehledal svoje a neusiloval o svoje, ale ve vöech vÏcech nach·zel a zachycoval Boha. Neboù B˘h ned·v· û·dnÈ dary a jeötÏ nikdy û·dn˝ nedal k tomu, aby ho ËlovÏk mÏl a p¯i nÏm spoËinul. Vöechny dary, kterÈ kdy dal na nebi a na zemi, dal jenom proto, aby mohl d·t jeden dar ñ a to je on s·m. Vöemi tÏmi dary n·s chce jen p¯ipravit pro ten dar, kter˝ je on s·m, a vöechna dÌla, kter· kdy B˘h na nebi a na zemi vykonal, dÏlal jen proto, aby mohl udÏlat jedin˝ skutek, totiû oblaûit se, aby mohl oblaûit n·s. A tak ¯Ìk·m: ve vöech darech i skutcÌch se musÌme nauËit na150



hlÌûet Boha a s niËÌm se nesmÌme spokojit a u niËeho nem·me z˘stat st·t. P¯i û·dnÈm urËitÈm zp˘sobu nem˘ûeme nikdy z˘stat st·t v tomto ûivotÏ, jako ostatnÏ nemohl nikdy û·dn˝ ËlovÏk, kter˝ to nÏkam dot·hl. P¯edevöÌm m· b˝t ËlovÏk soust¯edÏn na dary BoûÌ a st·le znovu se na nÏ soust¯eÔovat. PovÌm v·m kr·tce o jednÈ ûenÏ, kter· by byla velice chtÏla od naöeho P·na cosi dostat; ale j· jsem jÌ tehdy ¯ekl, ûe nenÌ spr·vnÏ p¯ipravena, a ûe kdyby jÌ B˘h tak nep¯ipravenÈ ten dar dal, ûe by ji to zkazilo. Pt·te se: ÑJak to, ûe nebyla p¯ipravena? MÏla p¯ece dobrou v˘li a vy vûdycky ¯Ìk·te, ûe dobr· v˘le dok·ûe vöecky vÏci a v nÌ ûe spoËÌvajÌ vöecky vÏci a kaûd· dokonalost?ì To je pravda, jenûe u v˘le musÌme rozliöovat dvojÌ v˝znam. Jedna v˘le je v˘le n·hodn· a nepodstatn·, druh· je rozhodn· a tvo¯iv· a navykl· v˘le. VÏ¯, ûe nem˘ûe staËit, aby byla mysl ËlovÏka odlouËen· pr·vÏ jen v tomto p¯ÌtomnÈm okamûiku, kdy se chce zav·zat Bohu. »lovÏk musÌ mÌt odlouËenost dob¯e vycviËenou, kter· uû nap¯ed p¯edjÌm· a potom takÈ vydrûÌ; jen pak m˘ûe p¯ijÌmat od Boha velkÈ vÏci a Boha ve vÏcech. NenÌ-li vöak p¯ipraven, zkazÌ ten dar a s darem i Boha. To je takÈ d˘vod, proË n·m B˘h nem˘ûe kdykoli d·t, co si vyproöujeme. To nenÌ jeho chyba, protoûe on m· tisÌckr·t vÌc naspÏch s d·v·nÌm neû my s p¯ijÌm·nÌm. Ale my mu ËinÌme n·silÌ a k¯ivdu tÌm, ûe br·nÌme jeho p¯irozenÈmu p˘sobenÌ svou nep¯ipravenostÌ. »lovÏk se musÌ nauËit, aby p¯i vöech darech ze sebe vyhnal svÈ sebe, aby si nepodrûel nic vlastnÌho a aby nic nehledal, ani uûitek, ani potÏöenÌ, ani v¯elost, ani sladkost, ani odmÏnu, ani kr·lovstvÌ nebeskÈ, ani vlastnÌ v˘li. B˘h se nikdy nedal a takÈ nikdy ned· do nÏjakÈ cizÌ v˘le; jen do svÈ vlastnÌ v˘le se d·v·. Ale kde B˘h najde svoji v˘li, tam se d·v· a pouötÌ dovnit¯ se vöÌm, co jest. A ËÌm vÌc zanik·me svÈmu, tÌm pravdivÏji vznik·me v tomto. Proto nestaËÌ, kdyû se jedenkr·t vzd·me sebe a vöeho, co m·me a dovedeme, n˝brû musÌme se Ëasto obnovovat, abychom tak byli ve vöem prostÌ a svobodnÌ. Je takÈ k velkÈmu uûitku, kdyû se ËlovÏk nespokojÌ s tÌm, ûe m· ctnosti jako je posluönost, chudoba a ostatnÌ jen ve svÈ mysli. »lovÏk se m· s·m cviËit a zkouöet ve skutcÌch a v ovoci ctnosti a m· si p¯·t a touûit po tom, aby ho cviËili a zkouöeli lidÈ. NestaËÌ, kdyû ËlovÏk dÏl· skutky ctnosti jako posluönosti a chudoby, kdyû na sebe bere 151



pohrd·nÌ nebo se jinak pokornÏ a trpÏlivÏ chov·; mÏl by se naopak snaûit a nikdy nep¯est·vat, dokud nezÌsk· ctnost v jejÌ podstatÏ a z·kladu. A ûe ji tak m·, lze poznat podle toho, ûe ho ctnost p¯ede vöemi jin˝mi vÏcmi p¯itahuje a ûe dÏl· skutky ctnosti bez zvl·ötnÌ p¯Ìpravy v˘le. ée je bez zvl·ötnÌho p¯edsevzetÌ dovede aû do spr·vnÈ a velkÈ vÏci. ée je dÏl· kv˘li nim sam˝m a z l·sky k ctnosti, a ne kv˘li nÏjakÈmu zvl·ötnÌmu proË ñ tehdy m· tu ctnost dokonale a ne d¯Ìv. »lovÏk se m· uËit opouötÏt s·m sebe tak dlouho, aû uû nic vlastnÌho nem·. Vöechny rozruchy a vöechen nepokoj poch·zÌ vûdycky ze svÈvole, aù si toho vöimneö nebo ne. »lovÏk m· ryzÌm zp˘sobem nechat zanikat svÈ chtÏnÌ a û·d·nÌ a sloûit sebe sama se vöÌm sv˝m do dobrÈ a nejmilejöÌ v˘le BoûÌ, vËetnÏ vöeho, co by ve vöech vÏcech chtÏl a û·dal. Ot·zka: M· se takÈ v˘lÌ zbavit vöeho sladkÈho pocitu Boha? Nemohlo by to nÏkdy takÈ pramenit t¯eba z lenosti a z malÈ l·sky? Ano, to by mohlo, pokud bys p¯ehlÈdl ten rozdÌl. Neboù zda to poch·zÌ z lenosti, anebo z pravÈ odlouËenosti Ëi mÌrnosti, musÌö d·t pozor, zda jsi v tomto stavu tak ˙plnÏ vnit¯nÌ trpÏlivosti Bohu pr·vÏ tak vÏrn˝, jako kdybys mÏl ty nejsilnÏjöÌ pocity. Abys i v tomto stavu dÏlal vöechno to, co bys dÏlal v tom druhÈm, a ne mÈnÏ, a aby ses i v tomto stavu v˘Ëi kaûdÈ ˙tÏöe a kaûdÈ pomoci choval stejnÏ svobodnÏ, jako kdybys pociùoval p¯Ìtomnost BoûÌ. Spr·vnÈmu ËlovÏku v tak dokonalÈ dobrÈ v˘li pak nem˘ûe ani û·dn˝ Ëas b˝t p¯Ìliö kr·tk˝. Neboù kde je na tom v˘le tak, ûe chce ˙plnÏ vöechno, co dok·ûe ñ nejenom teÔ, ale kdyby mÏla ûÌt tisÌc let, chtÏla by dÏlat vöechno, co by mohla ñ takov· v˘le p¯in·öÌ tolik, kolik se d· skutky vykon·vat za tisÌc let: p¯ed Bohem uû to vöechno uËinila.

22. Jak m· ËlovÏk n·sledovat Boha a o dobrÈm zp˘sobu »lovÏk, kter˝ chce zaËÌt nov˝ ûivot nebo novÈ dÌlo, m· jÌt ke svÈmu Bohu a od nÏj s velkou silou a s celou zboûnostÌ poûadovat, aby mu dal to nejlepöÌ, to, co je mu nejmilejöÌ a nejvzneöenÏjöÌ. »lovÏk s·m ûe p¯itom nechce a netouûÌ po svÈm vlastnÌm, n˝brû jen po nejmilejöÌ v˘li BoûÌ a po niËem jinÈm. A cokoliv mu potom B˘h udÏlÌ, m· 152



p¯ijmout bezprost¯ednÏ od Boha a povaûovat za to v˘bec nejlepöÌ a m· s tÌm b˝t docela a ˙plnÏ spokojen. A i kdyby se mu t¯eba pozdÏji lÈpe lÌbil nÏjak˝ jin˝ zp˘sob, m· si pomyslit: tento zp˘sob ti B˘h p¯idÏlil, takûe je p¯ed nÌm ten nejlepöÌ. V tom m· Bohu d˘vÏ¯ovat a vöechny dobrÈ zp˘soby do tohoto jednoho zahrnout a vöechny vÏci v nÏm a podle nÏho p¯ijÌmat, aù jsou jakÈhokoli druhu. Neboù vöechno dobrÈ, ËÌm B˘h obda¯il a vybavil jeden zp˘sob, to se d· nalÈzt i ve vöech ostatnÌch dobr˝ch zp˘sobech. V jednom zp˘sobu se totiû ËlovÏk m· chopit vöech dobr ˝ch zp˘sob˘, a ne jen toho, co je v tom jednom zvl·ötnÌ. Neboù ËlovÏk musÌ vûdycky dÏlat jen jedno a nem˘ûe vöecko. MusÌ b˝t vûdycky jedno a v tomto jednom se musÌ chopit vöech vÏcÌ. Neboù kdyby ËlovÏk chtÏl dÏlat vöechno, to i ono, a nechat svÈho zp˘sobu a p¯ijmout zp˘sob nÏkoho jinÈho, kter˝ se mu pr·vÏ teÔ daleko vÌc lÌbÌ, z toho by vznikla vÏru velk· nest·lost. Tak jako bude spÌö dokonal˝ ten ËlovÏk, kter˝ jednou provûdy ze svÏta vstoupÌ do nÏjakÈho ¯·du, neû by kdy mohl b˝t ten, kdo by p¯ech·zel z jednoho ¯·du do druhÈho, aù by byl sebevÌc svat˝: to proto, ûe mÏnÌ zp˘sob. Aù se ËlovÏk chopÌ jednoho dobrÈho zp˘sobu a z˘stane st·le p¯i nÏm, aù do nÏho p¯in·öÌ vöecky dobrÈ zp˘soby a aù ho povaûuje za nÏco, co p¯ijal od Boha, a nezaËÌn· dnes s jednÌm a zÌtra s jin˝m. Neboù s Bohem nic promeökat nem˘ûe; jako nem˘ûe B˘h nic promeökat, nem˘ûeö ani nic promeökat s Bohem. Vezmi proto jedno od Boha a vt·hni do nÏho vöecko dobrÈ. Kdyby se vöak mÏlo uk·zat, ûe se to spolu nechce sn·öet, ûe jedno nep¯ipouötÌ druhÈ, budiû ti to bezpeËnÈ znamenÌ, ûe to nepoch·zÌ od Boha. Jedno dobrÈ nenÌ proti druhÈmu, neboù, jak ¯ekl n·ö P·n: ÑKaûdÈ kr·lovstvÌ v sobÏ rozdÏlenÈ zpustneì (L 11,17), a jak takÈ ¯ekl: ÑKdo nenÌ se mnou, je proti mnÏ, a kdo se mnou neshromaûÔuje, rozptylujeì (L 11,23). Tak to ti buÔ jistÈ znamenÌ: kdyû jedno dobrÈ nep¯ipouötÌ nebo ruöÌ jinÈ, t¯eba menöÌ dobrÈ, ûe to nepoch·zÌ od Boha. MÏlo by nÏco p¯in·öet, a ne bo¯it. Vyskytla se tu n·mitka, kter· v kr·tkosti znÌ takto: NenÌ pochyb, ûe vÏrn˝ B˘h bere kaûdÈho ËlovÏka v tom, co je na nÏm nejlepöÌ. To je jistÏ pravda. Nikdy nebere vleûe ËlovÏka, kterÈho by mohl zastihnout takÈ ve stoje. Neboù BoûÌ dobrota m· u vöech vÏcÌ namÌ¯eno na to nejlepöÌ. A tu vznikla ot·zka, proË B˘h ty lidi, o nichû vÌ, ûe z k¯est153



nÌ milosti upadnou do h¯Ìchu, nevezme odsud tak, ûe by um¯eli jeötÏ v dÏtstvÌ, d¯Ìv, neû zaËnou uûÌvat rozumu; kdyû vÌ, ûe padnou a uû nevstanou, bylo by toto jejich nejlepöÌ. Tu jsem ¯ekl: B˘h neniËÌ û·dnÈ dobro, n˝brû dov·dÌ k dokonalosti. B˘h neniËÌ to, co je p¯irozenÈ, ale dov·dÌ to k dokonalosti. Ani milost neniËÌ to, co je od p¯Ìrody, n˝brû dov·dÌ to k dokonalosti. Kdyby B˘h takto zniËil p¯irozenost ËlovÏka hned na zaË·tku, bylo by to n·silÌ a k¯ivda, a to on nedÏl·. »lovÏk m· svobodnou v˘li, kterou m˘ûe zvolit dobrÈ i zlÈ, a B˘h mu p¯edkl·d· k volbÏ: za zlÈ skutky smrt, za spr·vnÈ skutky ûivot. »lovÏk m· b˝t svobodn˝ a m· b˝t p·nem sv˝ch skutk˘, bez n·silÌ a donucenÌ. Milost neniËÌ p¯irozenost, dovröuje ji, a blaûenost neniËÌ milost, neboù blaûenost je dokonal· milost. V Bohu tedy nenÌ nic, co by niËilo cokoli, co m· nÏjak b˝ti. B˘h je dovröovatel vöech vÏcÌ. A tak nem·me ani my û·dnÈ, ani to nejmenöÌ dobro v sobÏ niËit, ani nÏjak˝ mal˝ zp˘sob kv˘li nÏjakÈmu velkÈmu, n˝brû m·me ho dovröit k tomu nejvyööÌmu. Tak se mluvilo o jednom ËlovÏku, kter˝ mÏl zaËÌnat nov˝ ûivot od zaË·tku, a j· jsem mluvil tÌmto zp˘sobem: ûe se musÌ st·t ËlovÏkem, kter˝ hled· Boha ve vöech vÏcech a kter˝ nalÈz· Boha v kaûdÈm Ëase a na kaûdÈm mÌstÏ a u vöech lidÌ a na vöechny zp˘soby. V tom totiû m˘ûe vûdycky a bez ust·nÌ p¯ib˝vat a r˘st tak, aby to nikdy nemÏlo konce.

23. O vnit¯nÌch a vnÏjöÌch skutcÌch P¯edstavte si ËlovÏka, kter˝ se chce st·hnout s·m do sebe se vöemi sv˝mi silami, vnit¯nÌmi i vnÏjöÌmi. MÏli bychom ho tu p¯ed sebou v tomto stavu tak, ûe by v jeho nitru nebyly ani û·dnÈ p¯edstavy, ani û·dnÈ nutkavÈ popudy, a st·l by tu jen tak, bez jakÈkoli vnÏjöÌ Ëi vnit¯nÌ Ëinnosti. TeÔ bychom mÏli d·vat dobr˝ pozor, zda ho to nezaËne samo od sebe k nÏjakÈ Ëinnosti t·hnout. A kdyby to bylo tak, ûe by ho to k û·dnÈmu dÌlu net·hlo a ten ËlovÏk nechtÏl nic podnikat, mÏl by se k nÏjakÈmu dÌlu, vnit¯nÌmu nebo vnÏjöÌmu, n·silÌm donutit. Neboù ËlovÏk se nem· s niËÌm spokojit, aù to vypad· sebelÈpe, nebo aù to t¯eba sebelepöÌ je. A kdyû se pak ocitne pod tvrd˝m tlakem nebo omezenÌm sebe sama, takûe by mohl vzniknout dojem, ûe 154



ten ËlovÏk je spÌö vykon·v·n, neû ûe by s·m nÏco konal, nauËÌ se spolupracovat se sv˝m Bohem. Ne ûe by ËlovÏk mÏl p¯ed sv˝m nitrem uh˝bat, od nÏho odpad·vat nebo se ho z¯Ìkat. Naopak, mÏl by se pr·vÏ v nÏm a s nÌm a z nÏho nauËit p˘sobit tak, aby niternost mohla vyr·ûet v Ëinnost a Ëinnost mohla ˙stit do niternosti a aby si ËlovÏk zvykl jednat nenucenÏ a bez z·bran. Neboù ËlovÏk se m· zamÏ¯it na toto vnit¯nÌ p˘sobenÌ a p˘sobit z nÏho navenek, aù jde o ËtenÌ, modlitbu, nebo ñ kdyû se nahodÌ ñ vnÏjöÌ dÌlo. Kdyby vöak obojÌ mohlo trvat v jednom, bylo by to to nejlepöÌ, abys spolupracoval s Bohem. NynÌ vznik· jeötÏ ot·zka: Jak m· ËlovÏk spolupracovat, kdyû se od¯ekl sebe sama a vöech skutk˘ ñ jak to ¯Ìk· svat˝ Dionysius: o Bohu nejkr·snÏji mluvÌ, kdo o nÏm z plnosti vnit¯nÌho bohatstvÌ dovede nejhloubÏji mlËet ñ kdyû odpadly vöecky obrazy a skutky, chv·la i dÌk a co jeötÏ ËlovÏk m˘ûe konat? OdpovÏÔ: Jedno dÌlo ËlovÏku p¯ece pr·vem a spr·vnÏ z˘stane, totiû zniËit sebe sama. OstatnÏ aù niËÌ a umenöuje sebe sama jak chce, vûdycky mu jeötÏ mnoho chybÌ, dokud to B˘h v nÏm samÈm nedovröÌ. Pokora je dost dokonal· tepr ve tehdy, kdyû B˘h ËlovÏka poko¯Ì sam˝m ËlovÏkem. Teprve tÌm je ËlovÏku a takÈ ctnosti uËinÏno zadost, a ne d¯Ìv. Ot·zka: Jak m· ale B˘h ËlovÏka zniËit jÌm sam˝m? Zd· se, ûe toto zniËenÌ ËlovÏka je pov˝öenÌ Bohem, neboù evangelium ¯Ìk·: ÑKdo se poniûuje, bude pov˝öenì (Mt 23, 12). OdpovÏÔ: Ano i ne. M· se s·m Ñponiûovatì, a to pr·vÏ nem˘ûe b˝t nikdy dostateËnÈ, leda by to Ëinil B˘h. A m· b˝t Ñpov˝öenì, ale ne tak, jako kdyby ponÌûenÌ byla jedna vÏc, a pov˝öenÌ jin·. NejvyööÌ vrchol pov˝öenÌ je naopak pr·vÏ v samÈ hloubi poko¯enÌ. »Ìm hluböÌ je dno a ËÌm je nÌû, tÌm vyööÌ a nezmÏrnÏjöÌ je takÈ pozvednutÌ a v˝öe. »Ìm hluböÌ je studna, tÌm je takÈ vyööÌ; v˝öka a hloubka jsou jedno. Proto ËÌm vÌc se ËlovÏk dovede ponÌûit, tÌm je vyööÌ. A proto ¯ekl n·ö P·n: ÑKdo chce b˝t nejvÏtöÌ, staÚ se nejmenöÌm mezi v·miì (Mk 9,34). Kdo chce b˝t jednÌm, musÌ se st·t tÌm druh˝m. Tamto bytÌ lze najÌt jen v tomto st·v·nÌ. Kdo se st·v· nejmenöÌm, ten vÏru je nejvÏtöÌ; ale kdo se nejmenöÌm stal, ten je uû teÔ ten ze vöech nejvÏtöÌ. A tak se potvrzuje a naplÚuje slovo evangelisty: ÑKdo se poniûuje, bude pov˝öen.ì Neboù celÈ naöe podstatnÈ bytÌ nenÌ zaloûeno v niËem jinÈm neû v jakÈmsi znicotnÏnÌ. 155



ÑZbohatli ve vöech ctnostechì (1K 1,5), tak stojÌ ps·no. To se vÏru nem˘ûe nikdy st·t, dokud ËlovÏk nezchudne ve vöech vÏcech. Kdo chce vöechny vÏci dostat, musÌ takÈ vöechny vÏci odevzdat. To je spravedliv˝ obchod a rovnocenn· v˝mÏna, jak jsem d·vno jednou ¯ekl. Protoûe n·m B˘h chce d·t s·m sebe a vöecky vÏci do svobodnÈho vlastnÏnÌ, proto n·s chce ˙plnÏ zbavit vöeho vlastnictvÌ. B˘h dokonce chce, abychom nemÏli ani tolik svÈho vlastnÌho, kolik by se mi veölo do oËÌ. Neboù vöechny dary, kterÈ n·m kdy dal, dary p¯Ìrody stejnÏ jako dary svÈ milosti, vöechny n·m dal s tou jedinou v˘lÌ, abychom nic nemÏli za vlastnÌ; tak za vlastnÌ nedal nikdy nic a û·dn˝m zp˘sobem ani svÈ matce, ani û·dnÈmu ËlovÏku, ani û·dnÈmu jinÈmu stvo¯enÌ. Aby n·s pouËil a aby n·s tÌm s·m zaopat¯il, proto n·m Ëasto bere obojÌ, tÏlesnÈ i duchovnÌ statky. Neboù Ëest nem· b˝t naöe vlastnictvÌ, n˝brû jen jeho. Kdeûto my m·me mÌt vöecky vÏci tak, jako bychom je mÏli p˘jËenÈ a ne vlastnÌ, bez vlastnictvÌ, aù je to tÏlo Ëi duöe, smysly, sÌly, vnÏjöÌ majetek nebo Ëest, p¯·telÈ, p¯ÌbuznÌ, d˘m, dv˘r a vöecky vÏci. Ale co tÌm B˘h zam˝ölÌ, ûe je na to tak û·dostiv? Chce totiû s·m b˝t jedin˝m a ˙pln˝m naöÌm vlastnictvÌm. To chce a o to usiluje a na tom jedinÈm mu z·leûÌ, aby to mohl a smÏl b˝t. V tom spoËÌv· jeho nejvÏtöÌ rozkoö a radost. A ËÌm vÌc a obs·hleji tÌm m˘ûe b˝t, tÌm vÏtöÌ je jeho rozkoö a radost. Neboù ËÌm vÌc ze vöech vÏcÌ m·me za vlastnÌ, tÌm mÈnÏ m·me za vlastnÌho jeho, a ËÌm mÈnÏ milujeme vöechny vÏci, tÌm vÌc m·me jeho se vöÌm, co n·m m˘ûe poskytnout. Proto kdyû n·ö P·n chtÏl mluvit o vöech blaûenostech, postavil na pr vnÌ mÌsto chudobu ducha jako hlavu vöech ostatnÌch. Ta je prvnÌ na znamenÌ toho, ûe vöechny blaûenosti a dokonalosti dohromady a kaûd· zvl·öù zaËÌnajÌ v chudobÏ ducha. A vÏru, kdyby byl nÏjak˝ z·klad, na nÏmû by se dalo vystavÏt vöecko dobrÈ, nemohla by v nÏm chybÏt tato chudoba. Abychom se udrûeli svobodnÌ od vöech vÏcÌ, kterÈ jsou vnÏ n·s, proto n·m B˘h chce d·t za vlastnÌ vöecko, co je v nebi, a nebe se vöÌ jeho silou, ba vöechno, co z nÏho kdy vytrysklo a co majÌ vöichni andÏlÈ a svatÌ, aby n·m to bylo vlastnÌ stejnÏ jako jim a ve vÏtöÌ mÌ¯e, neû je mi vlastnÌ jak·koli vÏc. Abych se kv˘li nÏmu zbavil sama sebe, proto chce B˘h se vöÌm, co on s·m jest a co m˘ûe poskytnout, b˝t docela a ˙plnÏ m˘j vlastnÌ, b˝t m˘j ˙plnÏ tak jako sv˘j ñ o nic mÈnÏ ani vÌce. Bude m˘j vlastnÌ tisÌckr·t vÌc, neû jak si kdy jak˝ ËlovÏk zÌskal 156



nÏjakou vÏc, kterou m· v truhle, a neû je vlastnÌ s·m sobÏ. Nikdy nebylo nikomu nic tak vlastnÌ, jako bude B˘h m˘j se vöÌm, co dok·ûe a co jest. Toto vlastnÌ si m·me zaslouûit tÌm, ûe zde na zemi nevlastnÌme sami sebe ani nic, co nenÌ on. A ËÌm dokonalejöÌ a oproötÏnÏjöÌ je tato chudoba, tÌm vÌc vlastnÌ je ono vlastnictvÌ. Na tuto odplatu vöak nesmÌme mÌt namÌ¯eno a nesmÌme se po nÌ ohlÌûet a oko se nem· ani jedinkr·t zamÏ¯it na to, zda nÏkdy nÏco zÌsk· nebo dostane, leda jedinÏ skrze l·sku k ctnosti. Neboù ËÌm volnÏjöÌ je vlastnÏnÌ, tÌm vlastnÏjöÌ, jak ¯Ìk· vzneöen˝ Pavel: ÑM·me mÌt, jako bychom nemÏli, a p¯ece vl·dnout vöemi vÏcmiì (2K 6,10). é·dnÈ vlastnictvÌ nem· ten, kdo po niËem netouûÌ a nic nechce mÌt, ani na sobÏ, ani na vöem, co je mimo nÏho, ba dokonce ani na Bohu a na vöech vÏcech. Chceö vÏdÏt, co je vpravdÏ chud˝ ËlovÏk? VpravdÏ chud˝ v duchu je ten ËlovÏk, kter˝ se m˘ûe dob¯e obejÌt bez vöeho, co nenÌ nutnÈ. Proto ¯ekl ten ËlovÏk, co sedÏl nah˝ v sudu, velikÈmu Alexandrovi, kter˝ mÏl pod sebou cel˝ svÏt: ÑJ· jsem daleko vÏtöÌ p·n neû ty; neboù jsem odhodil vÌc, neû tys zÌskal. »eho ty si v·ûÌö jako majetku, nestojÌ mnÏ ani za to, abych tÌm pohrdl.ì Je mnohem öùastnÏjöÌ, kdo se m˘ûe obejÌt beze vöech vÏcÌ a nem· jich zapot¯ebÌ, neû kdo m· vöecky vÏci a musÌ je mÌt. Ten nejlepöÌ ËlovÏk je ten, kter˝ se m˘ûe obejÌt bez vöeho, co nemusÌ b˝t. Proto kdo m˘ûe nejvÌc oûelet a odhodit, ten toho nejvÌc opustil. Zd· se b˝t velik· vÏc, kdyby nÏjak˝ ËlovÏk daroval tisÌc marek zlata pro Boha a za sv˘j majetek vystavÏl mnoho kl·öter˘ a pousteven a nakrmil vöecky chudÈ; to by takÈ byla velk· vÏc. Ale daleko öùastnÏjöÌ by byl ten, kdo by takov˝m majetkem kv˘li Bohu pohrdl. Ten ËlovÏk m· pravÈ kr·lovstvÌ nebeskÈ, kter˝ se m˘ûe kv˘li Bohu vzd·t vöech vÏcÌ, aù mu je B˘h d· nebo ned·. ÿekneö: ÑAno, pane, jen jestli tomu nebudou na p¯ek·ûku mÈ nedostatky?ì M·ö-li nedostatky, pros Boha znovu a znovu, zda by nebylo k jeho cti a zda by se mu nelÌbilo, aby tÏ jich zbavil, neboù bez nÏho nedok·ûeö nic. Kdyû tÏ jich zbavÌ, podÏkuj mu; a kdyû ne, budeö je sn·öet kv˘li nÏmu, ale ne uû jako h¯Ìch, n˝brû jako velkÈ cviËenÌ, kter˝m si m·ö zÌskat odmÏnu a cviËit trpÏlivost. M·ö b˝t spokojen, aù ti B˘h svÈ dary d· nebo ned·. 157



On d·v· kaûdÈmu podle toho, co je pro nÏj to nejlepöÌ a co se pro nÏho hodÌ. Kdyû se m· nÏkomu st¯Ìhat na sukni, musÌ se to dÏlat podle jeho mÌry, a co se pro jednoho hodÌ, pro druhÈho se v˘bec nehodÌ. KaûdÈmu se bere mÌra tak, jak se k nÏmu hodÌ. Tak takÈ d·v· B˘h kaûdÈmu to nejlepöÌ podle toho, jak pozn·v·, co je mu nejvÌc p¯imÏ¯enÈ. A kdo se mu v tom ˙plnÏ svÏ¯Ì, ten vÏru dostane a bude mÌt v maliËkostech stejnÏ mnoho jako v tÏch nejvÏtöÌch vÏcech. Kdyby mi B˘h chtÏl d·t, co dal svatÈmu Pavlovi, r·d bych si to vzal, kdyû si to p¯·l. Ale protoûe mi to nechce d·t ñ neboù jen u docela m·la lidÌ chce, aby uû v tomto ûivotÏ doöli k takovÈmu vÏdÏnÌ jako Pavel ñ kdyû mi to tedy B˘h ned·, m·m ho proto stejnÏ r·d a stejnÏ mu dÏkuji a jsem stejnÏ ˙plnÏ spokojen s tÌm, ûe mi to odep¯el, jako kdyby mi to dal. A m·m na tom pr·vÏ tak dost a je mi stejnÏ milÈ, jako kdyby mi to udÏlil, pokud je to se mnou jinak v po¯·dku. VÏru, tak bych mÏl mÌt dost na BoûÌ v˘li: kdekoli chce B˘h p˘sobit nebo d·vat, mÏla by mi b˝t jeho v˘le tak mil· a drah·, ûe to pro mne neznamen· mÈnÏ, neû kdyby tento dar dal mnÏ nebo p˘sobil ve mnÏ. Tak by byly vöechny BoûÌ dary a vöechny jeho skutky moje, a aù potom s nimi vöecka stvo¯enÌ dÏlajÌ, co umÌ nejlepöÌho nebo nejhoröÌho, nemohou mne o nÏ p¯ipravit. Na co bych si pak mohl stÏûovat, kdyû dary vöech lidÌ jsou moje vlastnÌ? VÏru, s tÌm, co mi B˘h uËinÌ nebo d· nebo ned· jsem tak dob¯e spokojen, ûe bych nedal ani jedin˝ halÌ¯ za to, abych mohl vÈst ten nejlepöÌ ûivot, jak˝ bych si j· dovedl p¯edstavit. TeÔ ¯ekneö: ÑBojÌm se, ûe to nedÏl·m s dostateËnou pÌlÌ a nepeËuji o to tak, jak bych mohl.ì Toho jistÏ lituj a sn·öej to trpÏlivÏ, vezmi to jako cviËenÌ a buÔ spokojen. B˘h r·d strpÌ pohanu a nep¯ÌzeÚ a r·d oûelÌ sluûbu a chv·lu, jen aby ti, kdo ho milujÌ a kdo mu pat¯Ì, mÏli v sobÏ pokoj. ProË bychom pak nemÏli mÌt v sobÏ mÌr my, aù n·m d·, co d·, a aù n·m chybÌ, co chybÌ? StojÌ ps·no, a ¯ekl to n·ö P·n, ûe blaûenÌ jsou ti, kdo trpÌ pro spravedlnost. VÏ¯ mi, kdyby zlodÏj, kterÈho se pr·vÏ chystajÌ vÏöet a kter˝ si to kradenÌm jistÏ zaslouûil, nebo vrah, kterÈho se pr·vem chystajÌ l·mat kolem, dok·zal nahlÈdnout a pomyslel si: ÑHleÔ, ty chceö toto utrpenÌ kv˘li spravedlnosti, neboù se ti dÏje jen po pr·vuì, byl by v tu chvÌli blaûen˝. Aù jsme sami sebevÌc nespravedlivÌ, bereme-li od Boha, co n·m ËinÌ nebo neËinÌ, jako spravedlivÈ a trpÌme 158



kv˘li spravedlnosti, jsme vÏru blaûenÌ. Proto si nestÏûuj, a stÏûuj si jen na to, ûe si jeötÏ stÏûujeö a nem·ö na niËem dost. M˘ûeö si stÏûovat jen na to, ûe toho m·ö jeötÏ p¯Ìliö mnoho. Neboù kdo m· spr·vnÈ sm˝ölenÌ, p¯ijÌm· ve str·d·nÌ stejnÏ jako v dostatku. ÿekneö mi: ÑPodÌvej se, B˘h p˘sobÌ v tolika lidech tak velikÈ vÏci, p¯etv·¯Ì je boûsk˝m bytÌm, a B˘h v nich p˘sobÌ, ne oni sami.ì Za to dÏkuj Bohu v nich, a kdyby to dal tobÏ, ve jmÈnu BoûÌm ñ vezmi to! Kdyû ti to ned·, m·ö to ochotnÏ oûelet. MÏj na mysli jen jeho a nestarej se, zda tvÈ skutky p˘sobÌ B˘h nebo ty. Neboù m·ö-li na mysli jen jeho, musÌ je B˘h p˘sobit, i kdyby nechtÏl. Netrap se ani tÌm, jakou povahu a jak˝ zp˘sob B˘h kaûdÈmu d·. Kdybych byl tak dobr˝ a svat˝, ûe by mne museli za svatÈho prohl·sit, lidÈ by o tom mluvili a zase zkoumali, co v tom vÏzÌ a zda je to milostÌ nebo p¯irozenostÌ, a zneklidÚovali by se tÌm. To nenÌ spr·vnÈ. Nech v sobÏ Boha p˘sobit, p¯iznej ten skutek jemu a netrap se tÌm, zda p˘sobÌ p¯irozenÏ nebo nadp¯irozenÏ; obojÌ je jeho, p¯Ìroda i milost. Co je ti po tom, ËÌm se mu hodÌ p˘sobit a co p˘sobÌ v tobÏ nebo ve druh˝ch? Aù p˘sobÌ, jak a kde a jak˝m zp˘sobem se mu hodÌ. Jeden ËlovÏk by byl chtÏl mÌt pramen zaveden do svÈ zahrady a ¯Ìkal: ÑJen kdybych mohl mÌt tu vodu, v˘bec bych nehledÏl na to, jak˝m ûlabem ke mnÏ p¯itÈk·, jestli je ûelezn˝, d¯evÏn˝, kostÏn˝ nebo rezav˝, jen kdybych mohl mÌt tu vodu.ì A tak to dÏlajÌ ˙plnÏ öpatnÏ lidÈ, kte¯Ì se starajÌ, ËÌm B˘h v nich p˘sobÌ svÈ skutky, zda je to p¯irozenost, nebo milost. Jen ho nech p˘sobit a ty mÏj sv˘j mÌr. Neboù nakolik jsi v Bohu, natolik jsi v mÌru, a kolik jsi vnÏ Boha, tolik jsi mimo pokoj. Co je jen v Bohu, to m· mÌr. Kolik v Bohu, tolik v mÌru. Nakolik jsi v Bohu a nakolik nejsi, pozn·ö podle toho, zda m·ö pokoj nebo nepokoj. Neboù kde m·ö nepokoj, tam jsi nepokoj nutnÏ musel mÌt, nepokoj totiû poch·zÌ ze stvo¯enÌ, a ne od Boha. A takÈ v Bohu nenÌ nic, Ëeho by ses mÏl b·t. Vöechno, co je v Bohu, je hodno l·sky. Pr·vÏ tak v nÏm nenÌ nic, nad ËÌm bys mÏl truchlit. Kdo m· jeho plnou v˘li a jeho p¯·nÌ, ten m· i radost. Tu vöak nem· nikdo, ËÌ v˘le nenÌ s v˘lÌ BoûÌ ˙plnÏ zajedno. A toto sjednocenÌ dej n·m B˘h! Amen.

159



Kniha boûskÈ ˙tÏchy (Das Buch der gˆttlichen Trˆstung)

Benedictus deus et pater domini nostri Jesu Christi... Vzneöen˝ apoötol Pavel ¯Ìk· tato slova: ÑPoûehnan˝ B˘h a Otec naöeho P·na JeûÌöe Krista, otec milosrdenstvÌ a B˘h veökerÈ ˙tÏchy, kter˝ n·s utÏöuje v kaûdÈm souûenÌ.ì Je trojÌ z·rmutek, kter˝ se ËlovÏka dot˝k· a tÌsnÌ ho v tomto tr·penÌ. Jeden poch·zÌ ze ökody na vnÏjöÌm majetku, druh˝ z toho, co trpÌ jeho p¯ÌbuznÌ a p¯·telÈ, a t¯etÌ z toho pohrd·nÌ, tr·penÌ, bolestÌ tÏla a utrpenÌ srdce, kterÈ zakouöÌ s·m na sobÏ. Proto bych si p¯·l uloûit v tÈto knize rozliËn· nauËenÌ, kter˝mi se ËlovÏk m˘ûe utÏöovat ve vöech sv˝ch tr·penÌch, ve svÈm z·rmutku a ve sv˝ch bolestech. Kniha m· t¯i dÌly. PrvnÌ obsahuje ¯adu nauËenÌ, z nichû lze vzÌt a odvodit, ËÌm by se ËlovÏk mohl a mÏl p¯imÏ¯enÏ a ˙plnÏ utÏöit ve vöem svÈm utrpenÌ. Ve druhÈm dÌle je asi t¯icet bod˘ a nauËenÌ, z nichû kaûd˝ m˘ûe poskytnout celou a ˙plnou ˙tÏchu. Nakonec ve t¯etÌ Ë·sti tÈto knihy nalezneö p¯Ìklady ve skutcÌch i slovech, jak je vykonali a ¯ekli moud¯Ì lidÈ, kdyû byli v utrpenÌ.

1 Nejd¯Ìve je t¯eba vÏdÏt, ûe moudr˝ a moudrost, pravdiv˝ a pravda, spravedliv˝ a spravedlnost, dobr˝ a dobro se k sobÏ nÏjak vztahujÌ a majÌ se k sobÏ takto: Dobro nenÌ ani stvo¯enÈ, ani udÏlanÈ, ani zrozenÈ, ale naopak samo rodÌ a dÏl· dobrÈho.* A dobr˝, jakoûto dobr˝, * Eckhart na tomto mÌstÏ nerozliöuje mezi Ñstvo¯itì a ÑudÏlatì. Stvo¯it sice znamen· udÏlat z niËeho, ale v obou p¯Ìpadech jde o Ëinnosti Ëi ÑdÌloì vnÏjöÌ,

160



nenÌ ani udÏl·n, ani stvo¯en, ale narozenÈ dÌtÏ a syn dobra. Dobro rodÌ v dobrÈm (ËlovÏku) sebe sama i vöechno, ËÌm jest; vylÈv· do dobrÈho vöechno bytÌ, vÏdÏnÌ, milov·nÌ a p˘sobenÌ a dobr˝ bere vöechno svÈ bytÌ, vÏdÏnÌ, milov·nÌ i p˘sobenÌ ze samÈho srdce a z nejvnit¯nÏjöÌ podstaty dobra a jen odtud. Dobr˝ (ËlovÏk) a dobro tvo¯Ì dohromady jedno jedinÈ dobro, jedinÈ ve vöem kromÏ rozenÌ a rozenÌ se; ale i rozenÌ dobra a rozenÌ se dobrÈho jsou jedno jakoûto bytÌ a ûivot. Vöechno, co tomu dobrÈmu pat¯Ì, dost·v· od dobra a z·roveÚ v dobru. Tam je, tam ûije a bydlÌ. Tam pozn·v· sama sebe i vöechno, co pozn·v·, a miluje vöechno, co miluje. P˘sobÌ dobrem v dobru a dobro p˘sobÌ s nÌm a v nÏm vöechny svÈ skutky. Tak stojÌ ps·no a tak mluvÌ Syn: ÑOtec, kter˝ ve mnÏ z˘st·v· a bydlÌ, ËinÌ ty skutkyì (J 14,10). ÑOtec p˘sobÌ aû dosud, a takÈ j· p˘sobÌmì (J 5,17). ÑVöechno, co je Otcovo, je moje a vöechno, co je moje a pat¯Ì mnÏ, je mÈho Otce; jeho v d·v·nÌ a moje v p¯ijÌm·nÌì (J 17,10). D·le je t¯eba vÏdÏt, ûe to jmÈno Ëi to slovo, kdyû ¯ekneme Ñdobr˝ì, pojmenov·v· a zahrnuje pr·vÏ pouhÈ a ËistÈ dobro, nic vÌc a nic mÈnÏ, a to tak, jak se ono samo d·v·. Kdyû ¯Ìk·me Ñdobr˝ì, rozumÌme p¯itom, ûe dobrÈmu je jeho dobro d·no, vlito a vrozeno nezrozen˝m dobrem. Proto ¯Ìk· evangelium: ÑJako Otec m· ûivot s·m v sobÏ, tak dal i Synovi, aby mÏl ûivot s·m v sobÏì (J 5,26). ÿÌk· Ñs·m v sobÏì, ne Ñs·m od sebeì, protoûe Otec mu ho dal. Vöechno, co jsem teÔ ¯ekl o dobrÈm (ËlovÏku) a o dobru, platÌ ve stejnÈ mÌ¯e o pravdivÈm (ËlovÏku) a pravdÏ, o spravedlivÈm a spravedlnosti, o moudrÈm a moudrosti, o BoûÌm Synu a o Bohu Otci. PlatÌ to o vöem, co se narodilo z Boha a nem· û·dnÈho otce na zemi, do Ëeho se nenarodilo v˘bec nic stvo¯enÈho, nic, co nenÌ B˘h s·m, v Ëem nenÌ û·dn· jin· podoba, neû pouh˝, Ëist˝ a jedin˝ B˘h s·m. Neboù tak to ¯Ìk· svat˝ Jan v evangeliu: ÑVöem tÏm je d·na moc kter˝m vznik· nÏco jinÈho a oddÏlenÈho od svÈho p˘vodce. Naproti tomu Ñroditì (geb‰ren, lat. generare) je cosi vnit¯nÌho, ËÌm p˘vodce d·v· kus svÈho vlastnÌho bytÌ tak, jako rodiËe (Ëi podle starovÏkÈ p¯edstavy pouze otec) d·vajÌ kus sebe svÈmu dÌtÏti, ale takÈ tak, jak nap¯. oheÚ ÑrodÌì oheÚ nebo pramen vodu. To, co se Ñnarodiloì, z˘st·v· se sv˝m ÑrodiËemì trvale spojeno. Tento v modernÌ dobÏ neobvykl˝ obrat se zachoval v matematice, fyzice a technice, kde se bÏûnÏ mluvÌ o Ñgenerov·nÌì a Ñgener·torechì, p˘vodnÏ v tomtÈû v˝znamu.

161



a schopnost st·t se BoûÌmi syny, kte¯Ì se nenarodili z krve, ani z v˘le tÏla, ani z v˘le muûe, ale z Boha a jen z Bohaì (J 1,12n). ÑKrvÌì zde mÌnÌ vöecko v ËlovÏku, co nenÌ podrobeno v˘li ËlovÏka. ÑV˘lÌ tÏlaì mÌnÌ vöecko v ËlovÏku, co je jeho v˘li sice podrobeno, co se vöak vzpÌr· a odporuje, co se p¯ikl·nÌ p¯·nÌm tÏla a co pat¯Ì spoleËnÏ duöi i tÏlu, co tedy nenÌ pouze v duöi; tÌm se jeho sÌly unavujÌ, st˘Úou a st·rnou. ÑV˘lÌ muûeì myslÌ svat˝ Jan ty nejvyööÌ sÌly duöe, jejichû p¯irozenost a p˘sobenÌ nenÌ smÌöeno s tÏlem, kterÈ tu jsou v ryzosti duöe, oddÏleny od Ëasu a prostoru a ode vöeho, co se na Ëas a prostor spolÈh· a co si v nich libuje ñ tedy ty sÌly, kterÈ nemajÌ s niËÌm nic spoleËnÈho, v nichû je ËlovÏk utv·¯en podle Boha a je z BoûÌho rodu a p¯Ìbuzenstva. A p¯ece, protoûe nejsou B˘h s·m a byly stvo¯eny v duöi a spolu s duöÌ, musÌ b˝t jeötÏ zbaveny svÈho Ñsebeì, musÌ b˝t p¯etvo¯eny v samÈho Boha a zrozeny v Bohu a z Boha tak, aby B˘h jedin˝ byl otcem; pak jsou to synovÈ BoûÌ a BoûÌ jednorozen˝ Syn. J· jsem p¯ece synem vöeho, co mne utv·¯Ì a rodÌ jako sobÏ rovnÈho, podle sebe a v sobÏ. Pokud je takov˝ ËlovÏk, BoûÌ syn, dobr˝ jakoûto syn dobra, spravedliv˝ jakoûto syn spravedlnosti, syn spravedlnosti samÈ a jedinÈ, rodÌ se z nÌ jako z nezrozenÈ, a jejÌ jednorozen˝ syn m· totÈû jedno bytÌ, kterÈ m· a kter˝m je i spravedlnost. Vstupuje do vöech vlastnostÌ spravedlnosti a pravdy. V celÈm tomto uËenÌ, kterÈ je naps·no ve svatÈm evangeliu a kterÈ se d· s jistotou poznat v p¯irozenÈm svÏtle rozumnÈ duöe, najde ËlovÏk skuteËnou ˙tÏchu v kaûdÈm tr·penÌ. Svat˝ Augustin ¯Ìk·, ûe Bohu nic nenÌ daleko ani d·vno. Chceö-li, aby ti nic nebylo daleko ani d·vno, p¯izp˘sob se v Boha, neboù u nÏho je tisÌc let jako dneönÌ den. A j· ¯Ìk·m, ûe v Bohu nenÌ ani smutek, ani bolest, ani tr·penÌ. Chceö-li b˝t svoboden od vöeho tr·penÌ a bolesti, drû se pouze Boha a obracej se k nÏmu samÈmu Ëist˝m srdcem. Jedno je jistÈ: ûe kaûd· bolest poch·zÌ z toho, ûe se neobracÌö pouze do Boha a k Bohu. Kdybys byl utvo¯en a vrozen do spravedlnosti samÈ, nemohlo by ti nic na svÏtÏ zp˘sobit bolest, jako ji nem˘ûe zp˘sobit ani spravedlnosti samÈ, Bohu. äalomoun ¯Ìk·: ÑSpravedlivÈho nic nezkruöÌ, aù se mu stane cokoli.ì (P¯ 12,21) Ne¯Ìk·: ÑspravedlivÈho ËlovÏkaì, ani ÑspravedlivÈho andÏlaì, ani to nebo ono, n˝brû ÑspravedlivÈhoì. To, co je spravedlivÈmu jen p¯i¯knuto, zejmÈna, ûe on se vyznaËuje spravedlnostÌ a ûe 162



on je spravedliv˝, to vöecko je syn, m· otce na zemi, je stvo¯enÌ, udÏlanÈ a stvo¯enÈ, neboù jeho otec je stvo¯enÌ, udÏlanÈ a stvo¯enÈ. Ale spravedlnost ËistÏ sama o sobÏ p¯ece û·dnÈho udÏlanÈho a stvo¯enÈho otce nem·; B˘h a spravedlnost jsou dokonale jedno a spravedlnost je jedin˝ otec spravedlivÈho. Proto ho nem˘ûe p¯epadnout bolest a tr·penÌ, stejnÏ jako Boha. Spravedlnost ho nem˘ûe uvÈst do bolesti, neboù vöechna radost, l·ska a rozkoö je spravedlnost. Kdyby spravedlnost p¯ivodila spravedlivÈmu bolest, p¯ivodila by ji i sama sobÏ. Nic nerovnÈho a nespravedlivÈho ani nic udÏlanÈho a stvo¯enÈho nem˘ûe p¯ivÈst spravedlivÈho do utrpenÌ. Neboù vöechno stvo¯enÈ leûÌ hluboko pod nÌm, tak hluboko, jako pod Bohem. Nem˘ûe na spravedlivÈho p˘sobit û·dn˝m dojmem ani vlivem a nerodÌ se v nÏm, neboù jeho otec je jen B˘h. Proto si m· ËlovÏk d·t velice z·leûet, aby se zbavil sebe a vöech stvo¯enÌ a neznal jinÈho otce neû samÈho Boha. Pak ho nic nem˘ûe p¯ivÈst do utrpenÌ nebo zarmoutit, ani B˘h, ani stvo¯enÌ, ani stvo¯enÈ, ani nestvo¯enÈ. CelÈ jeho bytÌ, ûivot, pozn·nÌ, vÏdÏnÌ, milov·nÌ je z Boha a v Bohu a je B˘h s·m. Druh· vÏc, kterou je t¯eba vÏdÏt a kter· takÈ potÏöÌ ËlovÏka v kaûdÈm tr·penÌ, je toto: spravedliv˝ a dobr˝ ËlovÏk m· jistÏ nesrovnatelnÏ, ba nev˝slovnÏ vÏtöÌ radost ze spravedlivÈho skutku, neû m˘ûe mÌt on s·m, ba i ten nejvyööÌ andÏl ze svÈho p¯irozenÈho bytÌ a ûivota. Proto pokl·dali svÏtci s radostÌ ûivot kv˘li spravedlnosti. A teÔ ¯Ìk·m: kdyû se dobrÈmu a spravedlivÈmu ËlovÏku stane nÏjak· vnÏjöÌ ökoda a on p¯itom z˘stane nepohnut˝ s vyrovnanou myslÌ a v mÌru svÈho srdce, pak je pravda, co jsem ¯ekl, ûe spravedlivÈho nem˘ûe zarmoutit nic, co se mu stane. Je-li to vöak jinak, totiû ûe ho vnÏjöÌ ökoda zarmoutÌ, je jen dobrÈ a spr·vnÈ, ûe ho B˘h tou ökodou postihl: chce b˝t spravedliv˝ a p¯edstavuje si, ûe je, a p¯itom ho tak bezv˝znamnÈ vÏci mohou zarmoutit. Je-li tedy B˘h k tomu opr·vnÏn, nem· se ten ËlovÏk nad tÌm rmoutit, ale radovat vÌc neû nad sv˝m vlastnÌm ûivotem, z nÏhoû se tÏöÌ vöichni a kter˝ m· pro kaûdÈho vÏtöÌ cenu neû cel˝ tento svÏt. Neboù co by bylo ËlovÏku platnÈ, kdyby mÏl cel˝ tento svÏt, a nemÏl ûivot? T¯etÌ, co by ËlovÏk mÏl vÏdÏt, je toto: podle p¯irozenÈ pravdy je jedinou studnou a jedinou ûilou vöeho dobra, podstatnÈ pravdy a ˙tÏchy B˘h s·m. Vöechno, co nenÌ B˘h, m· samo za sebe jen p¯irozenou trpkost, bez˙tÏönost a bolest. K dobru, kterÈ je od Boha a kte163



rÈ je B˘h s·m, to nic nep¯id·v·, a naopak ta ho¯kost umenöuje a zastÌr· a skr˝v· onu sladkost, rozkoö a ˙tÏchu, kterou d·v· B˘h. A d·le ¯Ìk·m, ûe vöechno utrpenÌ poch·zÌ z l·sky k tomu, oË jsem tou ökodou p¯iöel. Znamen·-li vöak ökoda na vnÏjöÌch vÏcech pro mne utrpenÌ, ukazuje to, ûe miluji vnÏjöÌ vÏci, a tedy vlastnÏ miluji utrpenÌ a bez˙tÏönost. Jak˝ potom div, ûe upadnu do utrpenÌ, kdyû p¯ece utrpenÌ a bez˙tÏönost miluji a vyhled·v·m? MÈ srdce a moje l·ska vÏnujÌ stvo¯en˝m vÏcem dobro, kterÈ p¯ece pat¯Ì Bohu. ObracÌm se ke stvo¯enÌ, od nÏhoû p¯irozenÏ poch·zÌ jen neutÏöenost, a odvracÌm se od Boha, od nÏhoû p¯itÈk· vöechna ˙tÏcha. Jak˝ div, ûe potom trpÌm a jsem smutn˝? VÏru, ani B˘h a cel˝ svÏt nem˘ûe dos·hnout, aby se dostalo pravÈ ˙tÏchy ËlovÏku, kter ˝ ji hled· u stvo¯enÌ. Ale kdo by dok·zal milovat ve stvo¯enÌ pouze Boha a stvo¯enÌ pouze v Bohu, ten by nalezl pravou, spr·vnou a stejnou ˙tÏchu v˘bec vöude. To by mohlo staËit pro prvnÌ dÌl tÈto knihy.

2 NynÌ ve druhÈm dÌle n·sleduje asi t¯icet kus˘, kterÈ by uû kaûd˝ s·m o sobÏ mÏly rozumnÈho ËlovÏka v jeho utrpenÌ p¯imÏ¯enÏ potÏöit. PrvnÌ je tento: Na kaûdÈm tr·penÌ a na kaûdÈ ökodÏ je vûdycky nÏco dobrÈho a û·dn· ökoda nenÌ jenom ökoda. Proto ¯Ìk· svat˝ Pavel, ûe BoûÌ vÏrnost a dobrota nep¯ipustÌ, aby zkouöky a z·rmutky p¯erostly snesitelnou mÌru. B˘h pokaûdÈ tvo¯Ì a d·v· trochu ˙tÏchy, kterou si m˘ûeö pomoci. Neboù i pohanötÌ mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe B˘h a p¯Ìroda nep¯ipustÌ, aby bylo jen samÈ zlo a utrpenÌ. P¯edstav si, ûe nÏjak˝ ËlovÏk m· sto marek; Ëty¯icet z nich ztratÌ a öedes·t mu z˘stane. Bude-li ten ËlovÏk teÔ st·le myslet jen na tÏch Ëty¯icet marek, kterÈ ztratil, z˘stane bez ˙tÏchy a zarmoucen˝. Jak by se mohl utÏöit a zbavit tr·penÌ, kdyû se obracÌ jen k tÈ ökodÏ a k tomu tr·penÌ, promÌt· ho do sebe a sebe do nÏho, dÌv· se na nÏ a ono se zas dÌv· na nÏho, mazlÌ se s nÌm a mluvÌ s tou ökodou a ökoda zase hovo¯Ì s nÌm a tak jsou spolu tv·¯Ì v tv·¯? Kdyby se ale obr·til k tÏm öedes·ti mark·m, kterÈ jeötÏ m·, a kdyby se k tÏm Ëty¯iceti, co ztratil, obr·til z·dy a p¯enesl by se do p¯edstavy tÏch öedes·ti, dÌval by se na 164



nÏ tv·¯Ì v tv·¯ a povÌdal by si s nimi, urËitÏ by se utÏöil. Co nÏco jest a je dobrÈ, m˘ûe utÏöovat; ale co je nic a nenÌ dobrÈ, co nenÌ moje a co je pro mne ztracenÈ, to musÌ nutnÏ p¯in·öet ûalost a utrpenÌ a z·rmutek. Proto ¯Ìk· äalomoun: ÑVe dnech tr·penÌ nezapomÌnej na dobrÈ dnyì (SÌr 11,25). TÌm je ¯eËeno: jsi-li v utrpenÌ a z·rmutku, vzpomeÚ si na to dobrÈ a p¯·telskÈ, co jeötÏ m·ö a co ti z˘stalo. TakÈ tÌm by se ËlovÏk mÏl tÏöit, ûe si vzpomene, kolik je tisÌc˘ lidÌ, kte¯Ì kdyby mÏli öedes·t marek, kterÈ ty jeötÏ m·ö, p¯ipadali by si jako velcÌ p·ni a velkÈ d·my a velcÌ boh·Ëi a srdeËnÏ by se z nich radovali. Je jeötÏ jin· vÏc, kter· by ËlovÏka mohla potÏöit. Kdyû je nemocen a trpÌ velk˝mi tÏlesn˝mi bolestmi, ale m· sv˘j d˘m a co pot¯ebuje v jÌdle a pitÌ, m· lÈka¯skou radu a nÏkdo mu poslouûÌ a p¯·telÈ s nÌm cÌtÌ a pom·hajÌ mu ñ jak se m· chovat? Co dÏlajÌ chudÌ lidÈ, kte¯Ì majÌ tytÈû a jeötÏ horöÌ nemoci a nep¯Ìjemnosti a nemajÌ nikoho, kdo by jim podal aspoÚ trochu vody? MusÌ si hledat such˝ chlÈb v deöti, ve snÏhu a v zimÏ d˘m od domu. Proto chceö-li se utÏöit, nemysli na ty, kter˝m se vede lÈpe, mysli na ty, kdo jsou na tom h˘¯ neû ty. D·le ¯Ìk·m: vöechno utrpenÌ poch·zÌ z l·sky a n·klonnosti. Takûe kdyû trpÌm kv˘li pomÌjiv˝m vÏcem, m·m j· a m· mÈ srdce jeötÏ l·sku a n·klonnost k pomÌjiv˝m vÏcem; nem·m Boha r·d z celÈho srdce. Nemiluji tedy jeötÏ to a tak, jak B˘h chce, abych miloval. Co je pak divnÈ na tom, kdyû na mne B˘h seöle pln˝m pr·vem, abych sn·öel ökodu a utrpenÌ? Svat˝ Augustin ¯Ìk·: ÑPane, nechtÏl jsem tÏ ztratit, ale chtÏl jsem ve svÈ û·dostivosti mÌt z·roveÚ s tebou i stvo¯enÌ. Proto jsem tÏ ztratil, protoûe tobÏ se p¯ÌËÌ, kdyû s tebou, pravdou, chce nÏkdo mÌt i nepravdu a klam stvo¯en˝ch vÏcÌ.ì A na jinÈm mÌstÏ ¯Ìk·, ûe hrabiv˝ je ten, komu B˘h s·m nestaËÌ. A jeötÏ na jinÈm mÌstÏ: ÑJak by se mohl spokojit BoûÌmi dary ve stvo¯enÌ ten, komu B˘h s·m nestaËÌ?ì DobrÈho ËlovÏka by mÏlo vöechno, co je Bohu cizÌ a nerovnÈ a co nenÌ B˘h s·m, spÌö tr·pit, neû aby ho to tÏöilo. M· vûdycky ¯Ìkat: Pane Boûe a m· ˙tÏcho, kdyû mne odkazujeö na nÏco a od tebe pryË, dej mi jinÈho tebe, abych öel od tebe k tobÏ, neboù nechci nic jinÈho neû tebe. Kdyû n·ö P·n slÌbil MojûÌöovi vöecko dobrÈ a poslal ho do SvatÈ zemÏ (coû znamen· nebeskÈ kr·lovstvÌ), ¯ekl MojûÌö: ÑPane, nikam mne neposÌlej, leda ûe bys s·m chtÏl jÌt se mnouì (sr v. Ex 33,15) Vöechna n·klonnost, rozkoö a l·ska poch·zÌ od toho, co je ËlovÏku 165



rovno, neboù vöechny vÏci cÌtÌ n·klonnost a l·sku k sobÏ rovn˝m. »ist˝ ËlovÏk miluje Ëistotu, spravedliv˝ m· l·sku a n·klonnost ke spravedlnosti. ⁄sta ËlovÏka mluvÌ o tom, co je v jeho srdci, jak ¯Ìk· n·ö P·n: Ñ⁄sta mluvÌ, ËÌm srdce p¯etÈk·ì (L 6,45), a äalomoun ¯Ìk·: ÑN·maha ËlovÏka je v jeho ˙stechì (Kaz 6,7). Proto kdyû ËlovÏk jeötÏ nalÈz· ve vnÏjöÌch vÏcech n·klonnost a ˙tÏchu, je to znamenÌm, ûe v jeho srdci nebydlÌ B˘h, n˝brû stvo¯enÌ. Proto by se dobr˝ ËlovÏk mÏl p¯ed Bohem i s·m p¯ed sebou velice stydÏt, kdyû jeötÏ zpozoruje, ûe B˘h v nÏm nebydlÌ a B˘h Otec v nÏm nep˘sobÌ. Proto ¯Ìk· kr·l David v éalmu a stÏûuje si: ÑSlzy byly mou ˙tÏchou ve dne i v noci, dokud mohli ¯Ìkat: Kde je tv˘j B˘h?ì (é 42,4). Neboù m·-li nÏkdo sklon k vnÏjökovosti, nach·zÌ-li ˙tÏchu v bez˙tÏönosti a s potÏöenÌm a mnoho o tom mluvÌ, je to jistÈ znamenÌ, ûe B˘h se v nÏm nezjevuje, nebdÌ a nep˘sobÌ. A dobr˝ ËlovÏk by se mÏl takÈ za to stydÏt p¯ed dobr˝mi lidmi, kte¯Ì si toho na nÏm musÌ vöimnout. Nem· si nikdy stÏûovat, ûe si stÏûuje a ûe u sebe nach·zÌ n·¯ky a z·rmutek. Mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe p¯Ìmo pod nebem ho¯Ì velik˝ a velice ûhav˝ oheÚ, s·m ze sebe, a p¯ece se nebe v˘bec nedotkne. A v jednÈ knize se pÌöe, ûe to nejniûöÌ v duöi je vzneöenÏjöÌ neû to nejvyööÌ v nebi. Jak se m˘ûe ËlovÏk opov·ûit, ûe by byl nebesk˝m ËlovÏkem a mÏl srdce v nebi, kdyû ho tak malÈ vÏci jeötÏ rmoutÌ a plnÌ bolestÌ? PromluvÌm jeötÏ o nÏËem jinÈm. BoûÌm ËlovÏkem nem˘ûe b˝t, kdo nechce to, co B˘h pr·vÏ chce; neboù nenÌ moûnÈ, aby B˘h chtÏl nÏco jinÈho neû dobrÈ, a hlavnÏ tÌm a v tom, ûe to B˘h chce, se to nutnÏ st·v· a je dobrÈ a z·roveÚ to nejlepöÌ. A proto nauËil n·ö P·n apoötoly a skrze nÏ i n·s, a proto se kaûd˝ den modlÌme, aby se dÏla BoûÌ v˘le. A p¯ece, kdyû pak BoûÌ v˘le p¯ijde a dÏje se, stÏûujeme si a jsme smutnÌ a zarmoucenÌ. Seneca, pohansk˝ mistr, se pt·: co je nejlepöÌ ˙tÏcha v utrpenÌ a nesn·zÌch? A ¯Ìk·: to, aby ËlovÏk vöecky vÏci bral tak, jako by si je byl p¯·l a o nÏ prosil. Ale kdyû sis p¯·l a modlil ses o to, aby se vöechny vÏci dÏly z BoûÌ v˘le, a ony se dÏjÌ, nesmÌö se hnÏvat. Jeden pohansk˝ mistr ¯Ìk·: PanovnÌku a nejvyööÌ OtËe, jedin˝ Pane vysokÈho nebe, ke vöemu, co chceö, jsem p¯ipraven; dej mi v˘li, v˘li podle tvÈ v˘le. V tom m· dobr˝ ËlovÏk Bohu d˘vÏ¯ovat, vÏ¯it a b˝t si jist a vÏdÏt, ûe B˘h je tak dobr˝, ûe by on a jeho dobrota a l·ska nemohly p¯ipus166



tit, aby na ËlovÏka p¯iöly bolesti a tr·penÌ, kdyby tÌm ËlovÏka buÔ neuöet¯il jeötÏ vÏtöÌho tr·penÌ, nebo uû na zemi zvl·öù nepotÏöil, anebo z toho neudÏlal nÏco mnohem lepöÌho, ËÌm by vÌc a silnÏji vystoupila jeho Ëest. Aù je to jakkoli, uû jen proto, ûe je BoûÌ v˘le, aby se to stalo, m· b˝t v˘le dobrÈho ËlovÏka s v˘lÌ BoûÌ tak ˙plnÏ jedno a zajedno, aby ËlovÏk chtÏl totÈû co B˘h, i kdyby z toho mÏl ökodu a t¯eba i z·hubu. Proto si svat˝ Pavel p¯·l, aby byl od Boha oddÏlen, kdyby to B˘h a BoûÌ v˘le a BoûÌ Ëest vyûadovaly. SkuteËnÏ dokonal˝ ËlovÏk si m· zvyknout b˝t sobÏ tak mrtev, zbaven svÈ podoby v Bohu a tak p¯epodobnÏn do BoûÌ v˘le, ûe cel· jeho blaûenost spoËÌv· v tom, ûe nezn· ani sebe, ani nic kolem, a zn· jen Boha, ûe nezn· û·dnÈ chtÏnÌ ani v˘li, leda BoûÌ chtÏnÌ a BoûÌ v˘li, a ûe pozn·v· Boha tak, jak B˘h pozn·v· jeho, jak ¯Ìk· svat˝ Pavel. B˘h pozn·v· vöechno, co pozn·v·, miluje a chce vöechno, co miluje a chce, v sobÏ samÈm, ve svÈ vlastnÌ v˘li. N·ö P·n ¯Ìk·: ÑTo je vÏËn˝ ûivot, abychom poznali samÈho Bohaì (J 17,3). Proto ¯ÌkajÌ mist¯i, ûe blaûenÌ v nebeskÈm kr·lovstvÌ pozn·vajÌ stvo¯enÈ vÏci beze vöech obraz˘ stvo¯en˝ch vÏcÌ, nezprost¯edkovanÏ v tom jedinÈm obraze, kter˝m je B˘h, v nÏmû B˘h vÌ a miluje a chce s·m sebe a vöecky vÏci. A B˘h s·m n·s uËÌ, abychom se o to modlili a po tom touûili, kdyû ¯Ìk·me ÑOtËe n·ö, posvÏù se jmÈno tvÈì, to znamen·, abychom poznali jen jeho. ÑP¯ijÔ kr·lovstvÌ tvÈì, abych nemÏl nic, co bych povaûoval a pokl·dal za kr·lovskÈ kromÏ tvÈho kralov·nÌ. Proto ¯Ìk· evangelium: ÑBlaûenÌ chudÌ duchaì, to znamen· chudÌ ve v˘li, a proto prosÌme Boha, aby Ñbyla jeho v˘le na zemiì, to jest v n·s, Ñjako na nebiì, to jest v Bohu samÈm. Takov˝ ËlovÏk je do tÈ mÌry jednÈ v˘le s Bohem, ûe chce vöechno, co chce B˘h, a takov˝m zp˘sobem, jak to chce B˘h. A proto, kdyû B˘h nÏjak˝m zp˘sobem p¯ece chce, abych takÈ byl zh¯eöil, nechtÏl bych, abych byl nezh¯eöil, neboù tak se dÏje v˘le BoûÌ Ñna zemiì, to jest v niËemnosti, Ñjako v nebiì, to jest v dobrÈm. Takov˝m zp˘sobem ËlovÏk chce Boha ztratit kv˘li Bohu a b˝t od Boha kv˘li Bohu odlouËen. To je jedin· prav· lÌtost nad m˝mi h¯Ìchy, kdyû mne tr·pÌ bez utrpenÌ, jako B˘h trpÌ kaûdou zlobou, a p¯ece je bez utrpenÌ. Bolest, a to tu nejvÏtöÌ, mi p˘sobÌ h¯Ìchy, neboù za vöechno, co je nebo m˘ûe b˝t stvo¯eno, i kdyby ve vÏËnosti mohlo b˝t tisÌc svÏt˘, ani za vöechno bych nechtÏl zh¯eöit, ale m·m tu bolest bez utrpenÌ, protoûe ona poch·zÌ a vych·zÌ 167



z BoûÌ v˘le a z ËistÈ l·sky, z nejËistöÌ radosti a dobroty BoûÌ. A to je jedin· dokonal· lÌtost. A tak se ukazuje a osvÏdËuje, co jsem ¯ekl v tÈto knÌûce, ûe dobr˝ ËlovÏk, nakolik je dobr˝, vch·zÌ do vöech vlastnostÌ dobra samÈho, coû je B˘h v sobÏ. Vöimni si teÔ, jak˝ div a jak˝ ûivot m· ËlovÏk na zemi jako v nebi v Bohu samÈm! NeötÏstÌ mu slouûÌ ke ötÏstÌ a bolest stejnÏ jako l·ska. A vöimni si, jak· je v tom vöem z·roveÚ neobyËejn· ˙tÏcha. M·m-li tu milost a dobrotu, o nÌû jsem pr·vÏ mluvil, jsem v kaûdÈm Ëase a ve vöech vÏcech stejnÏ a takÈ ˙plnÏ potÏöen a r·d, a kdyû je nem·m, m·m se jich pro Boha a pro BoûÌ v˘li z¯Ìci. D·-li mi B˘h, co mi chybÌ, m·m to v jeho jmÈnu a jsem blaûen˝. Nechce-li mi to d·t, p¯ijÌm·m to a z¯Ìk·m se toho v tÈûe jeho v˘li, kter· to nechce, a p¯ijÌm·m nedostatek mÌsto obdarov·nÌ. Co mi m˘ûe chybÏt? Ovöem vlastnÏji p¯ijÌm·m Boha v nedostatku neû v obdarov·nÌ: kdyû ËlovÏk dost·v·, m· dar v sobÏ samÈm a je r·d a potÏöen. Ale kdyû nedost·v·, nem·, a tak nenajde a nevÌ, z Ëeho by se tÏöil, neû jen z Boha a jeho v˘le samÈ. Je tu ale jeötÏ jin· ˙tÏcha. P¯ijde-li ËlovÏk o vnÏjöÌ majetek, o p¯·tele a p¯ÌbuznÈ, nebo t¯eba o oko Ëi co jinÈho, m· si b˝t jist, ûe kdyû to pro Boha a jeho v˘li dob¯e snese, bude mÌt p¯ed Bohem p¯inejmenöÌm to vöechno, kv˘li Ëemu to nechtÏl snÈst. Kdyû ËlovÏk p¯iöel o oko, kterÈ nechtÏl ztratit ani za tisÌc marek nebo vÌc, z˘stane mu p¯ed Bohem a u Boha bezpeËnÏ to vöechno, kv˘li Ëemu tu ökodu nebo bolest nechtÏl snÈst. A to nejspÌö mÌnil n·ö P·n, kdyû ¯ekl: ÑJe lepöÌ, abys veöel do vÏËnÈho ûivota s jednÌm okem, neû abys byl s obÏma oËima zavrûenì (Mt 18,29). A to takÈ nejspÌö znamen·, kdyû B˘h ¯ekl: ÑKdo opustÌ otce a matku, sestru nebo bratra a cokoliv jinÈho, dostane nazpÏt stokr·t tolik a vÏËn˝ ûivotì (Mt 19,29). S jistotou, v BoûÌ pravdÏ a p¯i svÈ sp·se se odvaûuji ¯Ìci, ûe kdo opustÌ pro Boha a pro dobrotu otce a matku, bratra a sestru nebo cokoli jinÈho, dostane ston·sobek, a to dvojÌm zp˘sobem: za prvÈ v tom, ûe mu jeho otec a jeho matka, bratr a sestra budou stokr·t milejöÌ, neû jsou teÔ. Ten druh˝ spoËÌv· v tom, ûe mu ne sto lidÌ, ale kaûd˝ ËlovÏk v˘bec jako ËlovÏk bude nesrovnatelnÏ milejöÌ, neû je mu teÔ p¯irozenÏ mil˝ otec, matka nebo bratr. ée si to ËlovÏk neuvÏdomuje, poch·zÌ pouze a jedinÏ z toho, ûe jeötÏ ˙plnÏ neopustil otce a matku, sestru a bratra a jen a jen kv˘li Bohu a kv˘li dobrotÏ samÈ. »lovÏk, kter˝ jeötÏ zde na zemi nach·zÌ ve svÈm srdci otce a matku, sestru a bratra, 168



tr·pÌ se a p¯em˝ölÌ a hledÌ na to, co nenÌ B˘h ñ jak je vlastnÏ opustil? »lovÏk, kter˝ si jeötÏ cenÌ a hledÌ tÈ Ëi onÈ dobrÈ vÏci ñ jak opustil vöechny vÏci kv˘li Bohu? Svat˝ Augustin ¯Ìk·: Dej pryË to a ono dobrÈ a z˘stane jen ryzÌ dobrota o sobÏ, kter· se vzn·öÌ v pouhÈ öÌ¯i: to je B˘h. Neboù jak jsem uû ¯ekl, to a ono dobrÈ k dobrotÏ samÈ nic nep¯id·v·, n˝brû skr˝v· a zakr˝v· dobrotu v n·s. Pozn· a uvÏdomÌ si to ten, kdo to vidÌ a nahlÌûÌ v pravdÏ, neboù je to pravda v pravdÏ, a proto si to ËlovÏk musÌ uvÏdomit pr·vÏ tam a nikde jinde. TakÈ je t¯eba vÏdÏt, ûe v tom, mÌt ctnosti a r·d a trpÏlivÏ sn·öet utrpenÌ, m˘ûe b˝t velk· öÌ¯e, jako vidÌme v p¯ÌrodÏ, ûe jeden ËlovÏk je kr·snÏjöÌ a dovednÏjöÌ neû druh˝. A tak takÈ ¯Ìk·m, ûe dobr˝ ËlovÏk m˘ûe b˝t dobr˝m ËlovÏkem, a p¯ece ho m˘ûe tu vÌc, tu mÈnÏ dojÌmat a zvikl·vat p¯irozen· l·ska k otci a matce, k brat¯Ìm a sestr·m, aniû by proto musel odpadnout od Boha a od dobra. Ale p¯ece bude dobr˝ a lepöÌ podle toho, jak ho vÌc nebo mÈnÏ tÏöÌ a dojÌm· a zamÏstn·v· p¯irozen· l·ska a n·klonnost k otci a matce, k sest¯e a bratru a k sobÏ samÈmu. A p¯ece, jak jsem ¯ekl p¯edtÌm, kdyby ËlovÏk dok·zal p¯ijmout v BoûÌ v˘li a jakoûto BoûÌ v˘li, ûe nedostatky lidskÈ p¯irozenosti plynou spravedlnostÌ BoûÌ z h¯Ìchu prvnÌho ËlovÏka, a takÈ kdyby to, co nem·, dok·zal oûelet v BoûÌ v˘li, bylo by mu to k velkÈmu prospÏchu a jistÏ by byl v utrpenÌ potÏöen. To myslÌ svat˝ Jan, kdyû ¯Ìk·, ûe pravÈ svÏtlo svÌtÌ v temnotÏ, a svat˝ Pavel, ûe ctnost se dovröuje v slabosti. A kdyby zlodÏj v pravdÏ ˙plnÏ a ËistÏ, dobrovolnÏ a radostnÏ snesl smrt z l·sky k BoûÌ spravedlnosti, v nÌû a podle nÌû B˘h chce, aby zloËinec byl popraven, jistÏ by byl zachr·nÏn a blaûen˝, protoûe BoûÌ v˘le je naöe sp·sa a blaûenost. Jin· ˙tÏcha je toto. Asi by se nenaöel nikdo, kdo by nemÏl nÏkoho jinÈho tak r·d, aby ochotnÏ nevydrûel rok bez oka a slep˝, kdyby potom zase to oko mÏl a zachr·nil svÈho p¯Ìtele od smrti. Kdyû by tedy ËlovÏk vydrûel rok bez oka, aby zachr·nil p¯ed smrtÌ jinÈho ËlovÏka, kter˝ za nÏkolik let p¯ece musÌ zem¯Ìt, mÏl by se tÌm radÏji a ochotnÏji vzd·t tÏch deseti nebo dvaceti nebo t¯iceti let, kter· moûn· jeötÏ m·, aby se s·m uËinil na vÏky blaûen˝m a mohl vÏËnÏ hledÏt na Boha a na vöecka stvo¯enÌ v BoûÌm svÏtle a v Bohu samÈm. Ale jeötÏ jin· ˙tÏcha: dobr˝ ËlovÏk, nakolik je dobr˝, zrozen˝ ze samÈho dobra a obraz dobra, pokl·d· vöechno, co je stvo¯enÈ a je to 169



a ono, za samou trpkost a nicotnost a ökodu. Takûe p¯ijÌt o to znamen· zbavit se utrpenÌ, neötÏstÌ a ökody. VpravdÏ, ztratit utrpenÌ, to je prav· ˙tÏcha. Proto si ËlovÏk nem· stÏûovat na ökodu, jako spÌö na to, ûe nezn· ˙tÏchu a ötÏstÌ a ûe ho ˙tÏcha nedok·ûe potÏöit tak, jako nemocnÈmu nechutn· sladkÈ vÌno. M· si spÌö stÏûovat, ûe nenÌ ˙plnÏ zbaven obraz˘ stvo¯enÌ a nenÌ promÌtnut a zasazen a cel˝ jeden obraz a podobenstvÌ dobra. »lovÏk m· ve svÈm tr·penÌ myslet takÈ na to, ûe B˘h ¯Ìk· pravdu a p¯i sobÏ samÈm jako pravdÏ takÈ slibuje. Kdyby B˘h odpadl od svÈho slova a od svÈ pravdy, odpadl by od svÈho boûstvÌ a nebyl by B˘h, neboù on je svÈ slovo a sv· pravda. Je jeho slovo, ûe naöe utrpenÌ se promÏnilo v radost. JistÏ, kdybych opravdu vÏdÏl, ûe vöecko mÈ kamenÌ se promÏnÌ v ryzÌ zlato, ËÌm vÌc bych takov˝ch kamen˘ mÏl a ËÌm vÏtöÌch, tÌm bych byl radÏji. A jeötÏ bych chodil o kameny prosit a sh·nÏl bych je, kde bych mohl, velikÈ a hodnÏ mnoho; ËÌm vÏtöÌ, tÌm milejöÌ by mi byly. A to by, ¯Ìk·m s jistotou, ËlovÏka velice potÏöilo v kaûdÈm utrpenÌ a nesn·zi. JeötÏ jin· a stejnÏ velk· ˙tÏcha. V jednom sudu nem˘ûe b˝t dvojÌ n·poj najednou. M·-li v nÏm b˝t vÌno, musÌ se voda nutnÏ vylÌt, aby byl pr·zdn˝ a hol˝. Proto, abys p¯ijal boûskou radost, musÌö stvo¯enÌ nutnÏ vylÌt a vyhodit. Proto ¯Ìk· svat˝ Augustin: ÑVylej, abys byl naplnÏn; nauË se nemilovat, aby ses nauËil milovat; odvraù se, abys byl p¯ivr·cen.ì Zkr·tka ¯eËeno, co m· p¯ijÌmat a b˝t vnÌmavÈ, to m· a musÌ b˝t pr·zdnÈ. Mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe kdyby oko, kdyû vnÌm·, mÏlo v sobÏ nÏjakou barvu, nemohlo by vnÌmat ani tu barvu, kterou v sobÏ m·, ani tu, kterou nem·; ale protoûe je beze vöech barev, proto vnÌm· vöechny barvy. ZeÔ m· na sobÏ barvu, a proto nepozn·v· ani svoji barvu ani û·dnou jinou, û·dn· barva ji netÏöÌ, barva zlata o nic vÌc neû barva uhlÌ. Oko û·dnou nem· a p¯itom ji m· vpravdÏ, protoûe ji vnÌm· s potÏöenÌm a s rozkoöÌ. Proto ËÌm vÌc jsou sÌly duöe ËirÈ a holÈ, tÌm lÈpe a na vÏtöÌ d·lku p¯ijÌmajÌ a vnÌmajÌ vöecko, majÌ z toho vÏtöÌ rozkoö a st·vajÌ se vÌce jednÌm s tÌm, co p¯ijÌmajÌ. A proto ta nejvyööÌ sÌla duöe, kter· je prost· vöech vÏcÌ a s niËÌm uû nem· nic spoleËnÈho, nevnÌm· nic menöÌho neû Boha samÈho v jeho vlastnÌ podstatÏ a bytÌ. Proto ¯ÌkajÌ mist¯i, ûe tomuto sjednocenÌ a pr˘lomu a tÈto rozkoöi se nic nem˘ûe rovnat. Proto ¯Ìk· n·ö P·n v evangeliu tak d˘raznÏ, ûe ÑblaûenÌ chu170



dÌ v duchuì. Chud˝ je ten, kdo nic nem·. Chud˝ v duchu znamen·, ûe jako je oko prosto a zbaveno vöech barev, takûe vnÌm· vöecky barvy, tak je i chud˝ v duchu takÈ vnÌmav˝ pro kaûdÈho ducha a celÈho ducha. B˘h je duch a plodem ducha je l·ska, pokoj a radost. B˝t hol˝ a chud˝, nic nemÌt a b˝t pr·zdn˝ ñ to promÏÚuje p¯irozenost: pr·zdnota d·v· vodÏ vystupovat vzh˘ru a dÏl· i jinÈ divy, o nichû teÔ mluvit nebudeme. Proto chceö-li v Bohu najÌt celou ˙tÏchu a radost, hleÔ, abys byl prost vöeho stvo¯enÌ a kaûdÈho potÏöenÌ ze stvo¯enÌ. JistÏ, dokud tÏ stvo¯enÌ tÏöÌ a m˘ûe tÏöit, nenajdeö nikde pravou ˙tÏchu. Kdyû uû tÏ nem˘ûe potÏöit nic neû B˘h, vÏru, B˘h tÏ potÏöÌ a s nÌm a v nÏm vöechno, co je rozkoö. TÏöÌ-li tÏ, co nenÌ B˘h, nem·ö ˙tÏchu tady ani tam. NetÏöÌ-li tÏ vöak stvo¯enÌ a nechutn·-li ti, najdeö obojÌ tady i tam. Kdyby byl ËlovÏk s to ˙plnÏ vypr·zdnit sklenici, aby z˘stala pr·zdn· ode vöeho, co ji naplÚuje, i od vzduchu, jistÏ by ta sklenice ztratila a zapomnÏla celou svoji p¯irozenost a pr·zdnota by ji vynesla aû k nebi. Tak nese pr·zdnota, chudoba a zbavenost od vöeho stvo¯enÌ duöi vzh˘ru k Bohu. PodobnÏ t·hne vzh˘ru i podobnost a teplo. Podobnost boûstvÌ se p¯isuzuje Synu, û·r a l·ska svatÈmu Duchu. Podobnost ve vöech vÏcech, hlavnÏ a p¯edevöÌm rovnost boûskÈ p¯irozenosti, je zrozenÌ jednoho a rovnost jednoho v jednom a s jednÌm je zaË·tek a p˘vod kvetoucÌ a ûhavÈ l·sky. Jedno je zaË·tek bez zaË·tku. Rovnost je zaË·tek z jednoho samÈho, kter˝ to, ûe je a ûe je zaË·tkem, bere z jednoho v jednom. L·ska p¯irozenÏ vyvÏr· a pramenÌ ze dvou a st·v· se jednÌm. Jedno jako jedno nedÏl· l·sku, dvÏ jako dvÏ takÈ nejsou l·ska. Ale dvÏ jako jedno d·v· nutnÏ p¯irozenou l·sku, dobrovolnou, ûhavou a touûebnou. äalomoun ¯Ìk·, ûe vöecka voda a vöecko stvo¯enÌ pospÌch· a teËe a vracÌ se tam, odkud vzeölo. A proto je nutnÏ pravda, co jsem tu ¯ekl: rovnost a l·ska spÏchajÌ a ûhnou vzh˘ru, vedou a nesou duöi do prvnÌho poË·tku Jednoho, coû je Otec n·s vöech na nebi a na zemi. A tak ¯Ìk·m, ûe rovnost, zrozen· z jednoho, t·hne duöi k Bohu jako jednomu v jeho nezrozenÈm sjednocenÌ. Na to m·me zjevn˝ p¯Ìklad: Kdyû p¯irozen˝ oheÚ zaûehne a zap·lÌ d¯evo, dostane jiskra p¯irozenost ohnÏ a je rovna ryzÌmu ohni, kter˝ visÌ bezprost¯ednÏ pod nebem. Jiskra hned zapomene a opustÌ otce i matku, bratra i sestru na zemi a spÏch· a utÌk· vzh˘ru k nebeskÈmu otci. Zde na zemi je 171



otcem tÈ jiskry oheÚ a matkou d¯evo, brat¯i a sestry jsou druhÈ jiskry, ale na nÏ ta jiskra neËek·. BÏûÌ co nejrychleji ke svÈmu pravÈmu otci, coû je nebe. Kdo pozn·v· Ëistou pravdu, dob¯e vÌ, ûe oheÚ jako oheÚ nenÌ prav˝ otec tÈ jiskry: skuteËn˝ prav˝ otec kaûdÈho ohnÏ a tepla je nebe. A jeötÏ je t¯eba si dob¯e vöimnout, ûe ta jisk¯iËka nejen ûe nech· a zapomene otce a matku na zemi, ale mnohem vÌc: nech· a z¯ekne se i sebe sama a z p¯irozenÈ l·sky jde ke svÈmu pravÈmu otci, to jest nebi; tam musÌ nutnÏ vyhasnout ve studenÈm vzduchu. A p¯ece chce prok·zat p¯irozenou l·sku, kterou m· ke svÈmu pravÈmu nebeskÈmu otci. Mluvil jsem tu o pr·zdnosti, to jest oproötÏnosti, o tom, jak duöe, ËÌm ËistöÌ, oproötÏnÏjöÌ a chudöÌ, ËÌm mÈnÏ m· stvo¯en˝ch vÏcÌ a ËÌm pr·zdnÏjöÌ je vöech vÏcÌ, kterÈ nejsou B˘h, jak tÌm ryzeji p¯ijÌm· Boha a tÌm v¯eleji je sjedocena s Bohem. Jak vidÌ sebe v Bohu a Boha v sobÏ tv·¯Ì v tv·¯ jako v jednom obraze Ëi zobrazenÌ, jak ¯Ìk· svat˝ Pavel. Tak takÈ ¯eknu teÔ o rovnosti a û·ru l·sky: ËÌm vÌc je nÏco rovno jinÈmu, tÌm vÌc za tÌm bÏûÌ a tÌm rychleji a tÌm je mu ten bÏh sladöÌ a milejöÌ. »Ìm je d·l od sebe sama a ode vöeho, co nenÌ to, za ËÌm bÏûÌ, tÌm mÈnÏ a mÈnÏ se podob· sobÏ samÈmu a vöemu, co to nenÌ, a tÌm podobnÏjöÌ je tomu, za ËÌm bÏûÌ. A protoûe rovnost pramenÌ z jednoho a p¯itahuje a v·bÌ silou jednoho a v sÌle jednoho, nebude ani v p¯itahujÌcÌm, ani v p¯itahovanÈm û·dn˝ klid a spoËinutÌ, dokud se nespojÌ v jednom. Proto ¯ekl n·ö P·n v Izai·öovÏ proroctvÌ, ûe û·dn· vysok· ani nÌzk· podobnost, û·dn˝ mÌr l·sky mi nestaËÌ, dokud se s·m nezjevÌm ve svÈm Synu a dokud se s·m nezaûehnu a nezap·lÌm v l·sce Ducha svatÈho. A n·ö P·n JeûÌö Kristus prosil svÈho Otce, abychom byli s nÌm a v nÏm jedno ñ ne jen sjednocenÌ, ale vÌc: jedno jedinÈ jedno. Pro tu vÏc a pro tu pravdu m·me zjevn˝ p¯Ìklad a d˘kaz v p¯ÌrodÏ, ve viditelnÈm ohni. Kdyû oheÚ zaËne p˘sobit, zaûehne a zap·lÌ d¯evo, d¯evo se v ohni velice zmenöÌ a p¯estane se sobÏ podobat. OheÚ mu odebere hrubost, chlad, tÌûi a vlhkost vody a dÏl· d¯evo vÌc a vÌc podobn˝m sobÏ, totiû ohni. A p¯ece se ani oheÚ, ani d¯evo neukojÌ a neuklidnÌ a nespokojÌ ani s teplem, ani s û·rem, ani s podobnostÌ, dokud se oheÚ s·m nenarodÌ do d¯eva, ned· mu svou p¯irozenost a svoji vlastnÌ podstatu, takûe je vöechno jeden oheÚ, obÏma stejnÏ vlastnÌ a nerozdÏlen˝, nic vÌc ani mÈnÏ. Proto dokud k tomu 172



nedojde, je tam st·le kou¯, st¯et·v·nÌ, prask·nÌ a spor mezi ohnÏm a d¯evem. Kdyû se vöak vöechna nerovnost odstranÌ a odvrhne, oheÚ se utiöÌ a d¯evo zmlkne. A tak ¯Ìk·m d·le podle pravdy, ûe skryt· sÌla p¯Ìrody skrytÏ nen·vidÌ podobnost, nakolik v sobÏ nese nÏjak˝ rozdÌl a zdvojenÌ, a hled· v sobÏ to jedno, kterÈ v nÏm a skrze nÏ jedinÈ miluje. Tak jako ˙sta ve vÌnu a na vÌnÏ milujÌ a hledajÌ chuù a sladkost; a kdyby mÏla voda tu dobrou chuù, kterou m· vÌno, nemÏla by ˙sta vÌno o nic radÏji neûli vodu. Proto jsem ¯ekl, ûe duöe nen·vidÌ podobnost a nem· ji r·da tak, jak je o sobÏ, ale miluje ji kv˘li Jednomu, kterÈ je v nÌ skryto a kterÈ je prav˝ otec, poË·tek bez poË·tku vöech vÏcÌ na nebi i na zemi. Proto ¯Ìk·m, ûe dokud se mezi ohnÏm a d¯evem najde jeötÏ podobnost, nem˘ûe nastat û·dn· prav· radost, û·dnÈ mlËenÌ, û·dnÈ spoËinutÌ a û·dn· spokojenost. Proto ¯ÌkajÌ mist¯i, ûe oheÚ vznik· se sporem, s rozruchem, s neklidem a v Ëase. Ale zrozenÌ ohnÏ a rozkoö jsou bez Ëasu a bez vzd·lenosti. Rozkoö a radost nep¯ipadajÌ nikomu dlouhÈ a vzd·lenÈ. Vöechno, co jsem ¯Ìkal, mÌnÌ i n·ö P·n slovy: ÑKdyû ûena rodÌ dÌtÏ, m· utrpenÌ a bolest a smutek, ale kdyû se dÌtÏ narodilo, zapomene na utrpenÌ a bolestì (J 16,21). Proto takÈ B˘h ¯Ìk· a napomÌn· n·s v evangeliu, abychom prosili nebeskÈho Otce, aby naöe radost byla dokonal·. A proto ¯Ìk· Filip: ÑPane, ukaû n·m Otce, a to n·m staËÌì (J 14,8). Neboù otec poukazuje k narozenÌ, a ne k podobnosti, a tedy k tomu Jednomu, v nÏmû podobnost zmlkne a ztichne vöechno, co touûÌ po podstatnÈm bytÌ. »lovÏk m˘ûe jasnÏ poznat, proË se ve vöem utrpenÌ, tr·penÌ a ökod·ch nem˘ûe utÏöit. Je to jen a jen z toho, ûe je Bohu daleko, ûe nenÌ v nÏm, ûe nenÌ zbaven a prost stvo¯enÌ, ûe nenÌ Bohu podoben a ûe je chladn˝ v boûskÈ l·sce. Je vöak jeötÏ jin· vÏc, a kdo si jÌ vöimne a kdo ji pozn·, bude dob¯e utÏöen ve vnÏjöÌch ökod·ch a tr·penÌch. »lovÏk nÏkam jede, dÏl· nÏjakou pr·ci nebo nedÏl· nÏjakou jinou, a p¯itom se mu stane ökoda: zlomÌ si nohu nebo ruku, p¯ijde o oko nebo onemocnÌ. Bude-li si pak st·le myslet ñ kdybys byl jel jinudy nebo dÏlal jinou pr·ci, nebylo by se ti to stalo ñ nem˘ûe se nikdy utÏöit a bude nutnÏ sklÌËen˝ tÌm tr·penÌm. Proto si m· myslet ñ kdybys byl jel jinudy a dÏlal nebo nedÏlal jinou pr·ci, t¯eba by se ti p¯ihodila mnohem vÏtöÌ ökoda a horöÌ tr·penÌ; a tak se opravdu potÏöÌ. 173



Ale p¯edstav si jeötÏ toto: ztratil jsi tisÌc marek. Nem·ö bÏdovat kv˘li tÏm tisÌci mark·m, kterÈ jsou pryË. M·ö dÏkovat Bohu, kter˝ ti dal tisÌc marek, abys je pak mohl ztratit a cviËit se tak v trpÏlivosti a zaslouûit si vÏËn˝ ûivot, coû tisÌce jin˝ch lidÌ nemohou. A jeötÏ nÏco, co m˘ûe ËlovÏka potÏöit. NÏjak˝ ËlovÏk ûil po lÈta v pokoji a v dostatku, a teÔ o to nÏjak˝m neötÏstÌm p¯ijde; mÏl by si to moud¯e rozmyslet a dÏkovat Bohu. Kdyû teÔ vidÌ tu ökodu a tr·penÌ, kterÈ m·, teprve vÌ, jak˝ uûitek a jakÈ pohodlÌ mÏl p¯edtÌm, a m· Bohu dÏkovat za to, co lÈta uûÌval, ani o tom nevÏdÏl, a nemÏl by se zlobit. MÏl by si uvÏdomit, ûe ËlovÏk ve svÈ pravdivÈ p¯irozenosti nem· s·m ze sebe nic neû zlo a nemoci. Vöechno, co je dobrÈ, mu B˘h p˘jËil, ale nedal. Kdo pozn·v· pravdu, ten vÌ, ûe B˘h nebesk˝ Otec d·v· Synu a Duchu svatÈmu vöecko dobrÈ, kdeûto stvo¯enÌ û·dnÈ dobro ned·v·, n˝brû p˘jËuje jako na ˙vÏr. Slunce d·v· vzduchu teplo, ale svÏtlo mu jen p˘jËuje, a proto jakmile slunce zapadne, ztratÌ vzduch vöechno svÏtlo, ale teplo mu z˘stane, neboù to dostal za vlastnÌ. Proto ¯ÌkajÌ mist¯i, ûe B˘h nebesk˝ Otec je otcem Syna a Ducha svatÈho, a ne p·nem. Ale B˘h Otec, Syn a Duch svat˝ je p·nem a jedin˝m p·nem vöeho stvo¯enÌ. A ¯Ìk·me, ûe B˘h byl a je od vÏËnosti otcem, ale kdyû stvo¯il svÏt, stal se p·nem. A tak ¯Ìk·m, ûe je-li vöechno dobrÈ, co ËlovÏka tÏöÌ, vûdycky jen p˘jËeno na ˙vÏr, na co si m· co stÏûovat, kdyû si to B˘h zase vezme nebo chce vzÌt zp·tky? M· Bohu dÏkovat, ûe mu to na tak dlouho p˘jËil. MÏl by mu takÈ dÏkovat, ûe nebere najednou vöecko, co mu p˘jËil; mÏl by plnÈ pr·vo vzÌt vöechno, co p˘jËil ËlovÏku, kter ˝ se hnÏv· kv˘li tomu, ûe si B˘h chce vzÌt Ë·st toho, co mu p˘jËil, a co tedy nikdy nebylo jeho a Ëeho nebyl p·nem. A proto dob¯e ¯Ìk· prorok Jeremi·ö, kdyû mÏl velkÈ tr·penÌ a smutek: ÑMnohotv·rnÈ je milosrdenstvÌ BoûÌ, ûe nejsme zniËeni ˙plnÏì (Pl·Ë 3,22). Kdyû mi nÏkdo p˘jËil kab·t, koûeöinu a pl·öù, a vezme si sv˘j pl·öù a kab·t a koûeöinu mi do mrazu nech·, musÌm mu jistÏ dÏkovat a b˝t r·d. A mÏli bychom si zvl·öù dob¯e uvÏdomit, v jak velikÈm nepr·vu jsem j· a kaûd˝ ËlovÏk, kdyû se zlobÌme a bÏdujeme, ûe jsme nÏco ztratili. Kdyû chci, aby to dobrÈ, co m·m, mi bylo d·no a ne jen p˘jËeno, chci b˝t p·nem a chci b˝t dokonale a p¯irozenÏ BoûÌm synem ñ a p¯itom jeötÏ nejsem BoûÌ syn ani z milosti. Neboù to je vlastnost Syna a svatÈho Ducha, ûe se majÌ ve vöech vÏcech jako B˘h. 174



Je takÈ t¯eba vÏdÏt, ûe i p¯irozenÈ lidskÈ ctnosti jsou docela jistÏ tak vzneöenÈ a silnÈ, ûe pro nÏ û·dn˝ vnÏjöÌ skutek nenÌ p¯Ìliö tÏûk˝ a velik˝, aby se v nÏm nemohly osvÏdËovat a vzdÏl·vat. A proto je jeötÏ vnit¯nÌ skutek, kter˝ nem˘ûe obsahovat a zahrnovat ani Ëas ani mÌsto, a pr·vÏ v nÏm je nÏco BoûskÈ a Bohu rovnÈ. Tento skutek takÈ nenÌ v nÏjakÈm Ëase a na nÏjakÈm mÌstÏ, n˝brû je vöude a vûdycky stejnÏ p¯Ìtomen, a je tÌm takÈ podoben Bohu, ûe ho û·dnÈ stvo¯enÌ nem˘ûe dokonale p¯ijmout ani v sobÏ vytvo¯it BoûÌ dobrotu. A proto musÌ b˝t nÏco vnit¯nÏjöÌho a vyööÌho a nestvo¯enÈho, co nem· rozmÏr ani zp˘sob, do Ëeho se nebesk˝ Otec m˘ûe zcela promÌtnout a vlÌt a takÈ zjevit ñ a to je Syn a svat˝ Duch. A tomu vnit¯nÌmu dÌlu ctnosti nem˘ûe nikdo br·nit, stejnÏ jako nem˘ûe br·nit Bohu. To dÌlo z·¯Ì a svÌtÌ ve dne i v noci, ten skutek chv·lÌ a zpÌv· BoûÌ chv·lu a novou pÌseÚ, jak ¯Ìk· David: ÑZpÌvejte Bohu pÌseÚ novou, jeho chv·lu aû do konËin zemÏì (é 96,1). B˘h nemiluje takov˝ skutek, kter˝ je vnÏjöÌ, kter˝ zahrnuje Ëas a mÌsto, kter˝ je ˙zk˝, kterÈmu lze br·nit a kter˝ lze p¯em·hat, kter˝ se unavÌ a zest·rne Ëasem a zvykem. Prav˝ skutek je Boha milovat, chtÌt dobro a dobrotu, takûe tÌm ËlovÏk uû teÔ vykonal vöechno, co chtÏl a co by chtÏl s ryzÌ a celou v˘lÌ ve vöech dobr˝ch skutcÌch; takÈ v tom je roven Bohu, o nÏmû David pÌöe: ÑVöechno, co B˘h chtÏl teÔ uËinit a zp˘sobit, je vykon·noì (é 135,6). Tuto vÏc zjevnÏ ukazuje kaûd˝ k·men. Jeho vnÏjöÌ skutek je to, aby padal dol˘ a leûel na zemi. V tom mu m˘ûe zabr·nit, kdo chce, takûe nepad· st·le a bez p¯est·nÌ. Ale jinÈ dÌlo je kameni vnit¯nÌ, a to je st·l˝ sklon dol˘, kter˝ je mu vrozen a kter˝ mu nem˘ûe vzÌt ani B˘h, ani stvo¯enÌ, ani nikdo jin˝. Toto dÌlo dÏl· k·men bez ust·nÌ ve dne i v noci; i kdyby leûel tisÌc let naho¯e, nenÌ jeho sklon menöÌ ani vÏtöÌ, neû byl prvnÌ den. Pr·vÏ tak ¯Ìk·m o ctnosti, ûe m· svÈ vnit¯nÌ dÌlo ñ chce a tÌhne ke vöÌ dobrotÏ a spÏch· pryË od vöeho, co je zlÈ a öpatnÈ, nepodobnÈ Bohu a dobrotÏ. »Ìm horöÌ skutek a Bohu nepodobnÏjöÌ, tÌm vÌc ji odpuzuje, a ËÌm vÏtöÌ skutek a Bohu podobnÏjöÌ, tÌm je pro ni lehËÌ, veselejöÌ a milejöÌ. Cel· jejÌ ûalost a utrpenÌ ñ nakolik v˘bec m˘ûe trpÏt ñ je v tom, ûe toto utrpenÌ pro Boha a vöechny vnÏjöÌ skutky v Ëase jsou p¯Ìliö malÈ, takûe se v nich nem˘ûe ˙plnÏ prok·zat a rozvinout. CviËenÌm sÌlÌ a ötÏdrostÌ bohatne. Nechce p¯etrpÏt a mÌt utrpenÌ za 175



sebou: chce a p¯eje si trpÏt st·le a bez ust·nÌ kv˘li Bohu a dobrotÏ. Cel· jejÌ blaûenost je p¯ÌtomnÈ utrpenÌ kv˘li Bohu, ne to minulÈ. Proto takÈ ¯Ìk· n·ö P·n: ÑBlaûenÌ, kte¯Ì trpÌ pro spravedlnostì, ne¯Ìk·: Ñkte¯Ì trpÏliì. Takov˝ ËlovÏk nenÌ r·d, kdyû nÏco p¯etrpÏl, protoûe p¯etrpÏt nenÌ utrpenÌ, kterÈ m· r·d, n˝brû z·nik a ztr·ta utrpenÌ kv˘li Bohu, kterÈ jedinÈ m· r·d. Proto ¯Ìk·m, ûe takov˝ ËlovÏk nem· r·d ani budoucÌ utrpenÌ, protoûe to takÈ nenÌ û·dnÈ utrpenÌ. Ale p¯ece m· radÏji budoucÌ neû minulÈ, protoûe minulÈ je vzd·lenÏjöÌ a nepodobnÏjöÌ utrpenÌ, neboù je provûdycky pryË. Ale ûe bude trpÏt, to ho nezbavuje ˙plnÏ utrpenÌ, kterÈ m· r·d. Svat˝ Pavel ¯Ìk·, ûe by chtÏl Boha postr·dat pro Boha, aby se mnoûila a öÌ¯ila BoûÌ Ëest a chv·la. A ¯Ìk· se, ûe to svat˝ Pavel ¯ekl v dobÏ, kdy jeötÏ nebyl dokonal˝. MnÏ se ale zd·, ûe toto slovo poch·zÌ z dokonalÈho srdce. TakÈ se ¯Ìk·, ûe tÌm myslel odlouËenÌ a oddÏlenÌ od Boha na nÏjakou chvÌli, ale j· ¯Ìk·m, ûe dokonal˝ ËlovÏk by se stejnÏ nerad louËil a oddÏloval od Boha, aù je to na hodinu nebo na tisÌc let. Ale kdyby to p¯ece byla BoûÌ v˘le a Ëest, aby Boha postr·dal, p¯iölo by mu tisÌc let nebo vÏËnost stejnÏ lehko, jako jeden den nebo hodina. Vnit¯nÌ dÌlo je boûskÈ a Bohu podobnÈ a vykazuje boûskÈ vlastnosti takÈ v tom, ûe tak jako vöecko stvo¯enÌ, i kdyby bylo tisÌc svÏt˘, nenÌ ani o vlas lepöÌ neû samotn˝ B˘h, tak stejnÏ ¯Ìk·m a ¯ekl jsem uû d¯Ìv, ûe to vnÏjöÌ dÌlo, jakkoli je dlouhÈ a öirokÈ, mnohÈ a velkÈ, nic nep¯id·v· k dobrotÏ vnit¯nÌho dÌla, kterÈ m· svou dobrotu v sobÏ samÈm. Proto nem˘ûe vnÏjöÌ skutek nikdy b˝t mal˝, kdyû je vnit¯nÌ velk˝, a vnÏjöÌ nem˘ûe b˝t nikdy velk˝ a dobr˝, kdyû je vnit¯nÌ mal˝ nebo û·dn˝. Vnit¯nÌ skutek obsahuje vûdycky vöechnu svoji velikost, öÌ¯ku i dÈlku, v sobÏ. Vnit¯nÌ skutek bere a Ëerp· celÈ svÈ podstatnÈ bytÌ jen a jen z Boha a z BoûÌho srdce; p¯ijÌm· v sobÏ Syna a rodÌ se jako Syn v l˘nÏ nebeskÈho Otce. S vnÏjöÌm skutkem je to ale jinak. Ten p¯ijÌm· svoji boûskou dobrotu z vnit¯nÌho skutku, odkud ji vyn·öÌ a vylÈv· jak˝si sestup boûstvÌ, obleËenÈho a zahalenÈho rozdÌly, mnoûstvÌm a Ë·stmi. Ale to vöechno a vÏci podobnÈ, ba i podobnost sama, je Bohu vzd·leno a cizÌ. To vöechno utkvÌ a vÏzÌ a spoËine v tom, co je dobrÈ a co je stvo¯enÈ, ale je ˙plnÏ slepÈ pro dobro a svÏtlo o sobÏ, pro to jedno, v nÏmû B˘h rodÌ svÈho jednorozenÈho Syna a v nÏm vöechny, kdo jsou BoûÌ dÏti 176



jako narozenÌ synovÈ. Odtud vytÈk· a poch·zÌ Ducha svat˝. Z nÏho jedinÈho, jakoûto BoûÌho ducha a protoûe B˘h s·m je duch, p¯ijÌm·me Syna v n·s. Odtud vyvÏr· takÈ ze vöech tÏch, kdo jsou BoûÌ synovÈ, podle toho, jak se vÌce nebo mÈnÏ ryze narodili z Boha samÈho, jak jsou podle Boha a v Bohu p¯etvo¯eni a vytrûeni z veökerÈ mnohosti, kterou p¯ece shled·v·me i u tÏch nejvyööÌch andÏl˘ podle jejich p¯irozenosti. Ba dokonce, kdo to chce spr·vnÏ poznat, vytrûeni i z dobra, pravdy a vöeho toho, co byù jen v myölence nebo v pojmu jeötÏ nese nÏjak˝ n·znak nebo stÌn rozdÌlu, a svÏ¯eni tomu Jednomu bez jakÈkoli mnohosti Ëi rozdÌlu, v nÏmû se takÈ ztr·cÌ a snÌmajÌ vöechny rozdÌly a vlastnosti, kde jest jeden a jsou jeden Otec, Syn a Duch svat˝. Toto Jedno je naöe blaûenost a ËÌm jsme mu vÌc vzd·leni, tÌm mÈnÏ jsme syn Ëi synovÈ, a takÈ svat˝ Duch v n·s mÈnÏ dokonale pramenÌ a z n·s vyvÏr·. A ËÌm jsme Jednomu blÌû, tÌm pravdivÏji jsme BoûÌ syn a synovÈ, a tÌm vÌc z n·s vytÈk· B˘h svat˝ Duch. To je smysl toho, kdyû n·ö BoûÌ Syn v boûstvÌ ¯Ìk·: ÑKdo se napije vody, kterou j· d·v·m, v tom vytryskne studna, pramen, vyvÏrajÌcÌ k ûivotu vÏËnÈmuì (J 4,14). Svat˝ Jan pravÌ, ûe to ¯ekl o Duchu svatÈm. Syn v boûstvÌ d·v·, co je mu vlastnÌ, totiû pr·vÏ b˝t synem, b˝t narozen z Boha jako studna a pramen a z¯Ìdlo Ducha svatÈho, BoûÌ l·sky, a plnou, pravou, celou chuù toho Jednoho, nebeskÈho Otce. Proto ¯Ìk· z nebe hlas nebeskÈho Otce Synovi: ÑTy jsi m˘j milovan˝ Syn, v nÏmû jsem milov·n a v nÏmû m·m zalÌbenÌì (Mt 3,17). Boha jistÏ nemiluje dostateËnÏ a ËistÏ nikdo, kdo nenÌ BoûÌ syn. Neboù l·ska, Duch svat˝, pramenÌ a vyvÏr· ze Syna a Syn miluje Otce kv˘li nÏmu, a Otce v sobÏ a sebe v Otci. Proto dob¯e ¯Ìk· n·ö P·n, ÑblaûenÌ chudÌ v duchuì, to jest ti, kte¯Ì nemajÌ nic svÈho ani lidskÈho ducha a p¯ich·zejÌ k Bohu s pr·zdnou. A svat˝ Pavel ¯Ìk·: ÑB˘h n·m to zjevil ve svÈm Duchuì (Ko 1,8). Svat˝ Augustin ¯Ìk·, ûe nejlÈpe ch·pe a p¯ijÌm· PÌsmo ten, kdo s pr·zdn˝m duchem hled· smysl a pravdu PÌsma v nÏm samÈm, to jest v BoûÌm duchu. Svat˝ Petr ¯Ìk·, ûe vöichni svatÌ lidÈ mluvili v duchu BoûÌm. Svat˝ Pavel ¯Ìk·: ÑNikdo nem˘ûe poznat a vÏdÏt, co je v ËlovÏku, leË Duch, kter˝ je v ËlovÏku, a nikdo nem˘ûe vÏdÏt, co je v Bohu, neû duch BoûÌ a B˘h.ì Proto dob¯e ¯Ìk· jedna glosa k PÌsmu, ûe to, co svat˝ Pavel napsal, nem˘ûe nikdo pochopit ani uËit, nem·-li 177



toho ducha, v nÏmû svat˝ Pavel mluvil a psal. A to je vöecko, naË si st·le stÏûuji, ûe hrubÌ a nevzdÏlanÌ lidÈ, pr·zdnÌ a nedotËenÌ BoûÌm duchem, chtÏjÌ podle svÈho hrubÈho lidskÈho rozumu posuzovat, co slyöÌ a Ëtou v PÌsmu, kterÈ je ¯eËeno a naps·no od Ducha svatÈho a v Duchu svatÈm, a nemyslÌ na to, ûe je ps·no: ÑCo je nemoûnÈ u lidÌ, je moûnÈ u Bohaì (Mt 19,26), a je to bÏûnÈ a p¯irozenÈ. Co je niûöÌ p¯irozenosti nemoûnÈ, je bÏûnÈ a p¯irozenÈ pro vyööÌ p¯irozenost. VezmÏte k tomu jeötÏ, co jsem ¯ekl, ûe dobr˝ ËlovÏk, narozen˝ v Bohu jako BoûÌ syn, miluje Boha kv˘li nÏmu samÈmu a v nÏm samÈm, a mnoho dalöÌho. Abys tomu jeötÏ lÈpe rozumÏl, vÏz, jak jsem uû mnohokr·t ¯Ìkal, ûe dobr˝ ËlovÏk, narozen˝ z dobra a v Bohu, vstupuje do vöeho, co je vlastnÌ boûskÈ p¯irozenosti. Podle äalomounov˝ch slov je ale vlastnost BoûÌ, ûe B˘h p˘sobÌ vöechny vÏci kv˘li sobÏ samÈmu, to jest ûe nehledÌ na û·dnÈ ÑproËì, kterÈ by bylo mimo nÏho, n˝brû pr·vÏ jen kv˘li sobÏ; miluje a p˘sobÌ vöechny vÏci kv˘li sobÏ samÈmu. Proto kdyû ËlovÏk miluje jen jeho a vöechno jeho dÌlo, ne kv˘li odplatÏ, ani kv˘li poctÏ nebo pohodlÌ, ale jen kv˘li Bohu a jeho cti, je to znamenÌ, ûe je BoûÌ syn. Ba jeötÏ vÌc: B˘h miluje kv˘li sobÏ a p˘sobÌ vöechny vÏci kv˘li sobÏ, to jest miluje kv˘li l·sce a p˘sobÌ kv˘li p˘sobenÌ. Neboù B˘h by jistÏ nebyl zrodil svÈho jednorozenÈho Syna ve vÏËnosti, kdyby zrodit nebylo totÈû co rodit. A proto ¯ÌkajÌ svatÌ, ûe Syn je od vÏËnosti zrozen tak, ûe se p¯ece bez ust·nÌ st·le rodÌ. TakÈ by B˘h nikdy nebyl stvo¯il svÏt, kdyby stvo¯it nebylo totÈû co tvo¯it. Proto B˘h stvo¯il svÏt tak, ûe ho p¯ece neust·le tvo¯Ì. Vöechno, co je minulÈ a co je budoucÌ, je Bohu cizÌ a vzd·lenÈ. A proto, kdo je z Boha narozen a BoûÌ syn, miluje Boha kv˘li nÏmu, to jest miluje Boha kv˘li milov·nÌ Boha a ËinÌ svÈ skutky kv˘li tÏm skutk˘m, kv˘li Bohu, a l·ska i Ëinnost ho nikdy neunavÌ, a takÈ jemu je vöecko, co miluje, jedna l·ska. A proto je pravda, ûe B˘h je l·ska a, jak jsem ¯ekl naho¯e, ûe dobr˝ ËlovÏk chce a p¯eje si st·le trpÏt kv˘li Bohu, ne mÌt vytrpÏno. V utrpenÌ m·, co miluje, v utrpenÌ kv˘li Bohu. Proto a v tom je BoûÌ syn, k obrazu BoûÌmu a utvo¯en v Bohu, kter˝ miluje kv˘li sobÏ, to jest miluje kv˘li l·sce a ËinÌ kv˘li skutk˘m. Proto B˘h miluje a p˘sobÌ bez p¯est·nÌ, a jeho p˘sobenÌ je jeho p¯irozenost, jeho bytÌ, jeho ûivot, jeho blaûenost. VpravdÏ stejnÏ, kdo je BoûÌ syn, dobr˝ ËlovÏk, nakolik je BoûÌ syn, 178



chce trpÏt kv˘li Bohu a kv˘li Bohu p˘sobit, a to je jeho bytÌ, jeho ûivot, jeho p˘sobenÌ, jeho blaûenost. A tak ¯Ìk· i n·ö P·n: ÑBlaûenÌ, kdo trpÌ pro spravedlnost.ì D·le ¯Ìk·m za t¯etÌ, ûe dobr˝ ËlovÏk, nakolik je dobr˝, m· vlastnost BoûÌ nejen v tom, ûe miluje a dÏl· vöechno, co miluje a dÏl·, kv˘li Bohu, protoûe v tom Boha miluje a skrze Boha p˘sobÌ, ale miluje a p˘sobÌ jako milujÌcÌ takÈ kv˘li sobÏ samÈmu. To, co miluje, je nezrozen˝ B˘h Otec, ten, kdo miluje, je zrozen˝ B˘h Syn. A Otec je v Synovi a Syn je v Otci a Otec a Syn jsou jedno v Duchu svatÈm. O tom, jak to nejvnit¯nÏjöÌ a nejvyööÌ v duöi Ëerp· a bere Syna BoûÌho v l˘nÏ a v srdci nebeskÈho Otce a jak se tÌm Synem st·v·, najdeö na konci tÈto knihy ñ O vzneöenÈm ËlovÏku. D·le je takÈ t¯eba vÏdÏt, ûe vliv a n·tlak vyööÌ p¯irozenosti je pro kaûdou p¯irozenost radostnÏjöÌ a milejöÌ neû jejÌ vlastnÌ p¯irozenost a podstata. Voda podle svÈ p¯irozenosti stÈk· dol˘ do ˙dolÌ a v tom je takÈ jejÌ podstata. Ale pod vlivem a n·tlakem MÏsÌce naho¯e na nebi zap¯e a zapomene svoji vlastnÌ p¯irozenost a teËe nahoru a je jÌ ten p¯Ìliv daleko snazöÌ neû odliv. Z toho by se ËlovÏk mÏl pouËit, jak je pro nÏho dobrÈ a radostnÈ a p¯ÌjemnÈ nechat svoji p¯irozenou v˘li zap¯Ìt sebe sama a docela se opustit ve vöem, co B˘h chce, aby ËlovÏk trpÏl. A tak to takÈ spr·vnÏ mÌnÌ n·ö P·n, kdyû ¯Ìk·: ÑKdo chce ke mnÏ p¯ijÌt, aù opustÌ a zap¯e s·m sebe a zdvihne (˙f heben) sv˘j k¯Ìûì (Mt 16,24). To znamen·, ûe m· odloûit a zbavit se vöeho, co je k¯Ìû a utrpenÌ. Neboù tomu, kdo by se s·m zap¯el a opustil, pro toho by jistÏ nemohlo b˝t k¯Ìûem a bolestÌ a utrpenÌm ñ naopak, vöechno by mu bylo radostnÈ, rozkoönÈ a ze srdce milÈ, p¯iöel by skuteËnÏ k Bohu a vpravdÏ by ho n·sledoval. Neboù jak Boha nem˘ûe nic zarmoutit a tr·pit, tak by ani takovÈho ËlovÏka nic nemohlo sklÌËit a zkruöit. A proto, kdyû n·ö P·n ¯Ìk·: ÑKdo chce ke mnÏ p¯ijÌt, zap¯i s·m sebe a zdvihni sv˘j k¯Ìû a n·sleduj mneì, nenÌ to jen p¯ik·z·nÌ, jak lidÈ vÏtöinou myslÌ a ¯ÌkajÌ, ale je to p¯Ìslib a boûsk· nauka, jak se ËlovÏku vöechno utrpenÌ, pr·ce a ûivot zmÏnÌ v radost a rozkoö, a je to spÌö odmÏna neû p¯ik·z·nÌ. Neboù takov˝ ËlovÏk m· vöechno, co chce, a nechce nic öpatnÈho, a to je blaûenost. Proto spr·vnÏ ¯Ìk· P·n: ÑBlaûenÌ, kte¯Ì trpÌ pro spravedlnost.ì TakÈ kdyû n·ö P·n ¯Ìk·: Ñzap¯i s·m sebe a zdvihni sv˘j k¯Ìû a pojÔ ke mnÏì, znamen· to: staÚ se synem jako j· jsem narozen˝ Syn. B˘h 179



je totÈû Jedno, kterÈ jsem j· a kterÈ bytostnÏ Ëerp·m, p¯eb˝vaje v l˘nÏ a v srdci OtcovÏ. Syn takÈ ¯Ìk·: ÑOtËe, chci, aby kdo mne n·sleduje, p¯iöel ke mnÏ a aby byl tam, kde jsem j·ì (srv. J 12,26). Nikdo nep¯ijde vlastnÏ k Synovi, leË Syn nebo ten, kdo se Synem stane, a nikdo nenÌ tam, co Syn, totiû v l˘nÏ a srdci OtcovÏ jako jeden v jednom, leda ten, kdo s·m je Syn. ÑZavedu ji na pouöù a budu promlouvat k jejÌmu srdciì (Oz 2,14), ¯Ìk· Otec. B˘h miluje od srdce k srdci, jedno v jednom. Vöechno cizÌ a vzd·lenÈ B˘h nen·vidÌ, ale v·bÌ a p¯itahuje k jednomu. Vöechna stvo¯enÌ hledajÌ Jedno, i ta nejniûöÌ stvo¯enÌ hledajÌ Jedno, a ta nejvyööÌ je nalÈzajÌ. Taûena a p¯etv·¯ena nad svoji p¯irozenost hledajÌ Jedno, Jedno v sobÏ a o sobÏ. Proto ¯Ìk· Syn JeûÌö Kristus v boûstvÌ: ÑOtËe, kde jsem j·, tam bude i ten, kdo mi slouûÌ, kdo mne n·sleduje, kdo ke mnÏ p¯ich·zÌ.ì Je tu jeötÏ jin· ˙tÏcha, kterou je t¯eba vÏdÏt. Cel· p¯Ìroda nem˘ûe nic zniËit, poökodit, ba ani se toho dotknout, leda ûe chce nÏco lepöÌho v tom, Ëeho se dotkla. NespokojÌ se s nÏËÌm stejnÏ dobr˝m, chce vûdy nÏco lepöÌho. Rozumn˝ lÈka¯ se nikdy nedotkne nemocnÈho prstu, aby tomu ËlovÏku nep˘sobil bolest, leda ûe by chtÏl a mohl tomu prstu a ËlovÏku opravdu pomoci a prospÏt. Dok·ûe-li ËlovÏku i prstu prospÏt, r·d to udÏl·, kdyû to nejde, u¯Ìzne prst, aby pomohl ËlovÏku. A to je mnohem lepöÌ, ztratit jen prst a zachovat ËlovÏka, neû aby zahynul i prst i ËlovÏk. LepöÌ jedna ökoda neû dvÏ, zvl·öù kdyû by jedna byla mnohem vÏtöÌ neû ta druh·. Je takÈ t¯eba vÏdÏt, ûe prst a ruka a kaûd˝ p¯irozen˝ ˙d m· toho ËlovÏka, jehoû je ˙dem, daleko radÏji neû sebe sama a ûe se r·d a bez v·h·nÌ vyd· nouzi a ökodÏ pro toho ËlovÏka. ÿÌk·m s jistotou a v pravdÏ, ûe takov˝ ˙d se m· r·d jen kv˘li tomu a v tom, jehoû je ˙dem. Proto by bylo dobrÈ a spr·vnÈ a p¯irozenÈ, abychom sami sebe milovali jen kv˘li Bohu a v Bohu. A kdyby tomu tak bylo, bylo by n·m lehkÈ a milÈ vöechno, co od n·s a v n·s B˘h chce. A mimo to vÌme a m·me jistotu, ûe B˘h teprve nem˘ûe p¯ipustit nÏjakou ökodu nebo chorobu, pokud by v nÌ nevidÏl a nechtÏl daleko vÏtöÌ dobro. VÏru, kdo ned˘vÏ¯uje Bohu, tomu jen pr·vem pat¯Ì, aby trpÏl ökodu. JeötÏ je jin· ˙tÏcha. Svat˝ Pavel ¯Ìk·, ûe B˘h p¯ÌsnÏ vychov·v· ty, kterÈ p¯ijÌm· za syny. K tomu, aby se stal synem, pat¯Ì i aby trpÏl. Protoûe BoûÌ Syn v boûstvÌ a ve vÏËnosti nemohl trpÏt, poslal ho nebesk˝ 180



Otec do Ëasu, aby se stal ËlovÏkem a mohl trpÏt. Chceö-li tedy b˝t BoûÌm synem a p¯itom nechceö trpÏt, velice se m˝lÌö. V knize Moudrosti stojÌ ps·no, ûe B˘h zkouöÌ a zkoum·, kdo je spravedliv˝, jako se zkouöÌ a zkoum· a p·lÌ zlato v tavicÌ peci. Kdyû kr·l nebo knÌûe posÌl· nÏjakÈho rytÌ¯e do boje, je to znamenÌ, ûe mu d˘vÏ¯uje. VidÏl jsem jednoho ölechtice, kter˝ kdyû nÏkoho p¯ijal do svÈ druûiny, d·val mu v noci nÏjakÈ ˙koly a nÏkdy ho s·m p¯epadal a bojoval s nÌm. A jednou se stalo, ûe by ho byl ËlovÏk, kterÈho chtÏl takto vyzkouöet, m·lem zabil; toho mÏl pak daleko radÏji neû p¯edtÌm. »teme, ûe svat˝ AntonÌn musel jednou v pouöti zvl·öù mnoho vytrpÏt od zl˝ch duch˘. Kdyû to tr·penÌ p¯ekonal, zjevil se mu n·ö P·n i navenek a byl vesel˝. Tu ¯ekl ten svat˝ muû: ÑMil˝ Pane, kdes byl p¯ed chvÌlÌ, kdyû jsem byl v takovÈ ˙zkosti?ì N·ö P·n ¯ekl: ÑByl jsem tu ˙plnÏ tak, jako jsem tu teÔ. Ale p¯·l jsem si a chtÏl jsem vidÏt, jak jsi zboûn˝.ì Kus st¯Ìbra nebo zlata je sice ryzÌ, ale kdyû se z nÏho chce udÏlat poh·r, ze kterÈho bude pÌt kr·l, musÌ se ûÌhat a t¯Ìbit vÌc neû jin˝. Proto stojÌ o apoötolech ps·no, ûe se radovali z tÈ cti, ûe mohli nÈst potupu kv˘li Bohu. BoûÌ Syn svou p¯irozenostÌ se chtÏl st·t z milosti ËlovÏkem, aby mohl trpÏt kv˘li tobÏ, a ty chceö b˝t BoûÌm synem a ne ËlovÏkem, abys nemusel a nepot¯eboval trpÏt ani kv˘li Bohu, ani kv˘li sobÏ. TakÈ kdyby si ËlovÏk uvÏdomil a rozmyslel, jak velkou radost m· B˘h po svÈm zp˘sobu a vöichni andÏlÈ a vöichni, kdo Boha znajÌ a milujÌ, z trpÏlivosti ËlovÏka, kter˝ sn·öÌ utrpenÌ a ökodu kv˘li Bohu, jistÏ by se uû tÌm musel pr·vem utÏöit. »lovÏk p¯ece d·v· sv˘j majetek a sn·öÌ nepohodlÌ, aby potÏöil svÈho p¯Ìtele a prok·zal mu nÏco milÈho. JeötÏ je takÈ t¯eba si p¯ipomenout toto. Kdyby mÏl ËlovÏk p¯Ìtele, kter˝ je kv˘li nÏmu v utrpenÌ a v bolestech a v nesn·zÌch, jistÏ by se sluöelo, aby byl s nÌm a tÏöil ho svou p¯ÌtomnostÌ a vöÌm, co ho m˘ûe potÏöit. Proto ¯Ìk· n·ö P·n v knize éalm˘ o dobrÈm ËlovÏku, ûe je v utrpenÌ s nÌm. Z tohoto slova si lze vzÌt sedmero pouËenÌ a sedmero ˙tÏch. Za prvÈ, jak ¯Ìk· svat˝ Augustin, ûe trpÏlivost v utrpenÌ kv˘li Bohu je lepöÌ, cennÏjöÌ a vzneöenÏjöÌ neû vöechno to, oË m˘ûe ËlovÏk proti svÈ v˘li p¯ijÌt, protoûe to je jen vnÏjöÌ majetek. VÌ B˘h, ûe kaûd˝ sebebohatöÌ ËlovÏk, kter˝ miluje tento svÏt, by r·d a ochotnÏ sn·öel 181



velkÈ bolesti a sn·öel je i dlouho, kdyby se pak mohl st·t svrchovan˝m p·nem tohoto svÏta. DruhÈ nejen ûe odvozuji z toho slova, kterÈ B˘h ¯Ìk·, ûe je s ËlovÏkem v jeho utrpenÌ, ale Ëerp·m je p¯Ìmo z toho slova a v tom slovu a ¯Ìk·m: Je-li B˘h v utrpenÌ se mnou, co pak jeötÏ chci a co bych jeötÏ chtÏl? Nechci p¯ece nic jinÈho a nic vÌc neû Boha, je-li to se mnou v po¯·dku. Svat˝ Augustin ¯Ìk·: ÑChtiv˝ a nemoudr˝ ËlovÏk je ten, komu nestaËÌ B˘h.ì A jinde ¯Ìk·: ÑJak mohou ËlovÏku staËit vnÏjöÌ nebo vnit¯nÌ dary BoûÌ, nem·-li dost na Bohu samÈm?ì A zase jinde: ÑPane, posÌl·ö-li n·s od sebe pryË, dej n·m jinÈho Tebe, neboù nic jinÈho nechceme.ì Proto stojÌ ps·no v knize Moudrosti: ÑS Bohem, vÏËnou moudrostÌ, mi z·roveÚ p¯iölo i vöechno dobrÈ dohromadyì (Mdr 7,11). To v jednom smyslu znamen·, ûe co p¯ich·zÌ bez Boha, nenÌ a nem˘ûe b˝t dobrÈ, a ûe vöechno, co p¯ich·zÌ s Bohem, je dobrÈ, a je dobrÈ jen proto, ûe p¯ich·zÌ s Bohem. O Bohu teÔ pomlËÌm, ale kdyby se vöemu stvo¯enÌ v celÈm tomto svÏtÏ odebralo to podstatnÈ bytÌ, kterÈ d·v· B˘h, z˘stalo by z nÏho holÈ nic, bez˙tÏönÈ, bezcennÈ a odpornÈ. V tom slovu, ûe s Bohem p¯ich·zÌ vöechno dobrÈ, se skr˝v· jeötÏ ledajak˝ kr·sn˝ smysl, ale to by byla p¯Ìliö dlouh· ¯eË. N·ö P·n ¯Ìk·: ÑJsem s ËlovÏkem v jeho utrpenÌ.ì K tomu ¯Ìk· svat˝ Bernard: ÑPane, jsi-li s n·mi v utrpenÌ, dej mi st·le trpÏt, abys byl st·le u mne a se mnou, abych tÏ st·le mohl mÌt.ì Za t¯etÌ ¯Ìk·m: ûe je B˘h s n·mi v utrpenÌ, to znamen·, ûe s n·mi s·m trpÌ. Kdo pozn·v· pravdu, ten vÏru vÌ, ûe nelûu. B˘h trpÌ s tÌm ËlovÏkem, ba dokonce po svÈm zp˘sobu trpÌ daleko vÌc neû ten, kdo trpÌ kv˘li nÏmu. A tak ¯Ìk·m: chce-li B˘h s·m trpÏt, pak se mnÏ teprve sluöÌ trpÏt, neboù jsem-li na tom dob¯e, chci to, co chce B˘h. ProsÌm kaûd˝ den a B˘h mi to p¯ikazuje, abych prosil: Pane, buÔ v˘le tv·. A kdyû pak chce, abych trpÏl, j· si na to budu stÏûovat; to v˘bec nenÌ v po¯·dku. ÿÌk·m s jistotou, ûe kdyû trpÌme jen kv˘li Bohu, trpÌ B˘h s n·mi a pro n·s tak r·d, ûe trpÌ ˙plnÏ bez utrpenÌ. UtrpenÌ je mu tak p¯ÌjemnÈ, ûe pro nÏj v˘bec nenÌ utrpenÌm. A proto, kdyby to s n·mi bylo v po¯·dku, nebylo by ani pro n·s utrpenÌ û·dn˝m utrpenÌm, n˝brû rozkoöÌ a ˙tÏchou. Za ËtvrtÈ ¯Ìk·m, ûe soucit p¯Ìtele mÈ utrpenÌ p¯irozenÏ ulehËuje. Kdyû mne tedy potÏöÌ ˙Ëast ËlovÏka s m˝m utrpenÌm, potÏöÌ mne tÌm vÌc ˙Ëast BoûÌ. 182



Za p·tÈ: kdyû m·m a chci trpÏt spolu s nÏjak˝m ËlovÏkem, s nÌmû se m·me navz·jem r·di, mÏl bych a sluöelo by se tÌm spÌö, abych trpÏl s Bohem, kter˝ trpÌ se mnou a kv˘li mnÏ jen z l·sky ke mnÏ. JeötÏ ¯eknu poöestÈ: je-li to tak, ûe B˘h trpÌ d¯Ìv neû j·, a trpÌm-li kv˘li Bohu, m˘ûe mi vöechno utrpenÌ, jakkoli velkÈ a rozmanitÈ, snadno b˝t ˙tÏchou a radostÌ. Od p¯Ìrody je pravda, ûe kdyû ËlovÏk nÏco dÏl· kv˘li nÏËemu jinÈmu, je jeho srdci bliûöÌ to, kv˘li Ëemu to dÏl·, kdeûto naopak to, co dÏl·, je mu vzd·lenÏjöÌ a t˝k· se jeho srdce jen vzhledem k tomu cÌli, kv˘li nÏmuû to dÏl·. Kdo stavÌ a otes·v· d¯evo a l·me k·men proto a k tomu cÌli, aby udÏlal d˘m proti letnÌmu horku a zimnÌmu mrazu, tomu leûÌ na srdci p¯edevöÌm a docela jen ten d˘m, a nikdy by û·dn˝ k·men nel·mal a nepracoval, neb˝t toho domu. M˘ûeme se p¯esvÏdËit, ûe kdyû nemocn˝ ËlovÏk pije sladkÈ vÌno, zd· se mu a ¯Ìk·, ûe je trpkÈ ñ a m· pravdu. Neboù vÌno ztratÌ vöechnu sladkost vnÏ na ho¯kosti jazyka jeötÏ d¯Ìv, neû p¯ijde dovnit¯, kde duöe vnÌm· a posuzuje chuù. Tak, ale mnohem vÌc a pravdivÏji je tomu, kdyû ËlovÏk vöechny svÈ skutky dÏl· kv˘li Bohu a B˘h je tÌm prost¯ednÌkem, kter˝ je duöi nejbliûöÌ: vöechno, co se m˘ûe dotknout duöe a srdce ËlovÏka, ztratÌ ve styku s Bohem a jeho sladkostÌ nezbytnÏ vöechnu svou ho¯kost a bude jen a jen sladkÈ, d¯Ìv neû by se v˘bec mohlo lidskÈho srdce dotknout. Mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe pod nebesy je oheÚ, kolem dokola, a proto se û·dn˝ dÈöù, ani vÌtr, ani bou¯e, ani neËas zdola nem˘ûe k nebes˘m p¯iblÌûit ani se jich dotknout. To vöechno se sp·lÌ a zniËÌ û·rem ohnÏ d¯Ìv, neû se dostane k nebes˘m. Pr·vÏ tak se ËlovÏku, kter˝ vöechno ËinÌ i trpÌ kv˘li Bohu, stane vöechno, co kv˘li Bohu trpÌ a ËinÌ, sladk˝m ve sladkosti BoûÌ d¯Ìv, neû dojde k jeho srdci. Neboù kdyû se ¯ekne Ñkv˘li Bohuì, znamen· to slovo pr·vÏ tolik, ûe vöechno, co se m˘ûe dostat k srdci, musÌ projÌt skrze sladkost BoûÌ, kde ztratÌ kaûdou ho¯kost. A takÈ sho¯Ì ûhav˝m ohnÏm boûskÈ l·sky, kter· obklopuje srdce dobrÈho ËlovÏka ze vöech stran. M˘ûeme vöak z¯etelnÏ poznat, jak dob¯e a mnoha zp˘soby se dobrÈmu ËlovÏku dostane potÏöenÌ ve vöem, v bolesti, v utrpenÌ i v Ëinnosti. JednÌm zp˘sobem, kdyû trpÌ a ËinÌ kv˘li Bohu a skrze Boha; jin˝m zp˘sobem, kdyû je v boûskÈ l·sce. Tak m˘ûe ËlovÏk takÈ poznat a vÏdÏt, zda vöechny svÈ skutky kon· kv˘li Bohu a zda je v BoûÌ l·sce: neboù pokud se ËlovÏk tr·pÌ a nenach·zÌ ˙tÏchu, je zcela jistÈ, ûe 183



nedÏlal vöechno jen kv˘li Bohu. A pohleÔ, potud takÈ nenÌ st·le v BoûÌ l·sce. ÑOheÚ,ì ¯Ìk· kr·l David, Ñp¯ich·zÌ s Bohem a od Boha, kter˝ seûehne kolem dokola vöechno, co je proti Bohuì (é 97,3) a co mu nenÌ rovno, to jest bolest, ûalost, nepokoj a ho¯kost. JeötÏ sedm· ˙tÏcha je v tom slovÏ, ûe B˘h je s n·mi v utrpenÌ a soucÌtÌ s n·mi: silnÏ by n·s mÏla utÏöit ta BoûÌ vlastnost, ûe je r yze jeden a ûe v nÏm nenÌ ani trochu rozdÌlnÈho, a to ani v myölence, takûe vöechno, co je v nÏm, jest B˘h s·m. A je-li tomu tak, potom ¯Ìk·m, ûe vöechno, co dobr˝ ËlovÏk trpÌ kv˘li Bohu, trpÌ v Bohu a B˘h trpÌ s nÌm v jeho utrpenÌ. Kdyû je mÈ utrpenÌ v Bohu a B˘h trpÌ se mnou, jak by mne mohlo utrpenÌ tr·pit, kdyû p¯estalo b˝t utrpenÌm, je v Bohu a mÈ utrpenÌ je B˘h? VÏru, tak jako B˘h je pravda a kdekoli najdu pravdu, najdu svÈho Boha, pr·vÏ tak najdu-li ryzÌ utrpenÌ kv˘li Bohu a v Bohu, najdu svÈ utrpenÌ jako Boha. Kdo to nech·pe, m˘ûe si stÏûovat na svoji slepotu, ne na mne a na BoûÌ pravdu a laskavost. Tak m·te trpÏt kv˘li Bohu, protoûe to p¯in·öÌ nesmÌrn˝ uûitek a blaûenost, jak takÈ ¯ekl n·ö P·n: ÑBlaûenÌ, kte¯Ì trpÌ pro spravedlnost.ì Jak by B˘h, milujÌcÌ dobro, mohl p¯ipustit, aby jeho p¯·telÈ, dob¯Ì lidÈ, nebyli st·le a bez p¯est·nÌ v utrpenÌ? Kdyby ËlovÏk mÏl p¯Ìtele, kter˝ chce p·r dnÌ trpÏt, aby si zaslouûil a natrvalo zÌskal velk˝ prospÏch a Ëest a radost, a kdyby mu v tom chtÏl zabr·nit s·m nebo skrze jinÈho, jistÏ by se ne¯eklo, ûe je jeho p¯Ìtel a ûe ho m· r·d. Proto nem˘ûe B˘h strpÏt, aby jeho p¯·telÈ, dob¯Ì lidÈ byli bez utrpenÌ, i kdyû trpÏt nechtÏjÌ a v utrpenÌ trpÌ. Vöechna dobrota vnÏjöÌho utrpenÌ poch·zÌ a pramenÌ z dobroty v˘le, jak jsem napsal d¯Ìve. A proto vöechno, co dobr˝ ËlovÏk chce a je hotov a touûÌ trpÏt kv˘li Bohu, to trpÌ p¯ed tv·¯Ì BoûÌ, skrze Boha a v Bohu. Kr·l David ¯Ìk· v éalt·¯i: ÑJsem p¯ipraven ke kaûdÈmu utrpenÌ a m· bolest je i st·le p¯Ìtomna p¯ed tv·¯Ì mÈho srdce.ì Svat˝ Jeron˝m ¯Ìk·, ûe Ëist˝ vosk, dob¯e vypracovan˝ a pÏkn˝, z nÏhoû m˘ûeö udÏlat, co chceö, obsahuje v sobÏ vöechno, co by se z nÏho dalo udÏlat, i kdyû z nÏho navenek nikdo nic neudÏl·. TakÈ jsem napsal d¯Ìve, ûe k·men nenÌ mÈnÏ tÏûk˝, kdyû navenek leûÌ dole na zemi; cel· jeho tÌha je ˙plnÏ v tom, ûe smÏ¯uje dol˘ a ûe je s·m v sobÏ p¯ipraven padat. A napsal jsem takÈ, ûe dobr˝ ËlovÏk uû teÔ udÏlal v nebeskÈ i pozemskÈ ¯Ìöi vöechno, co udÏlat chtÏl, a i v tom ûe se podob· Bohu. TeÔ m˘ûeme poznat a vidÏt, jak hrubÏ soudÌ ti lidÈ, kte¯Ì se Ëasto 184



divÌ, ûe dob¯Ì lidÈ trpÌ bolesti a nesn·ze, a bl·hovÏ si myslÌ, ûe to je kv˘li tajn˝m h¯Ìch˘m, a nÏkdy ¯ÌkajÌ: ÑA j· jsem si myslel, ûe to je tak dobr˝ ËlovÏk! Jak to p¯ijde, ûe trpÌ takovÈ bolesti a str·d·nÌ ñ myslel jsem si, ûe je bez chyby?ì ZajistÈ, kdyby to utrpenÌ a str·d·nÌ, kterÈ sn·öejÌ, bylo pro nÏ utrpenÌm a neötÏstÌm, nebyli by dob¯Ì ani bez h¯Ìchu. Jenûe kdyû jsou dob¯Ì, nenÌ jim utrpenÌ bolestÌ a neötÏstÌm a str·d·nÌm, n˝brû velk˝m ötÏstÌm a blaûenostÌ. B˘h ¯Ìk·: ÑBlaûenÌ vöichni, kte¯Ì trpÌ kv˘li Bohu spravedlnosti.ì Proto ¯Ìk· kniha Moudrosti, ûe duöe spravedliv˝ch m· B˘h ve svÈ ruce. Ale hloup˝m lidem se zd· a myslÌ si, ûe um¯eli. Oni vöak jsou v mÌru, v radosti a blaûenosti. Svat˝ Pavel v listu ¯Ìk·, jak mnoho svat˝ch vytrpÏlo r˘zn· souûenÌ, a potom ¯Ìk·, ûe svÏt toho nebyl hoden. A toto slovo, kdyû se mu dob¯e rozumÌ, d·v· trojÌ smysl. Jeden, ûe tento svÏt nenÌ hoden p¯Ìtomnosti mnoha dobr˝ch lidÌ. Jin˝, lepöÌ smysl ¯Ìk·, ûe tento svÏt si nev·ûÌ a necenÌ dobroty; B˘h si cenÌ jen ji, a proto jsou ti lidÈ cennÌ p¯ed Bohem a Boha hodni. T¯etÌ smysl, kter˝ teÔ myslÌm a chci ¯Ìci, ûe tento svÏt, to jest lidÈ, kte¯Ì milujÌ svÏtskost, nenÌ hoden trpÏt bolesti a str·d·nÌ kv˘li Bohu. O tom stojÌ ps·no, ûe se svatÌ apoötolovÈ radovali, ûe byli hodni sn·öet bolest a str·d·nÌ pro BoûÌ jmÈno. ZatÌm uû dost slov; ve t¯etÌm dÌlu knihy chci mluvit o rozmanitÈ ˙tÏöe, jak se dobr˝ ËlovÏk m˘ûe a m· potÏöit v utrpenÌ podle skutk˘, a ne jenom slov dobr˝ch a moudr˝ch lidÌ.

3 V Kr·lovskÈ knize se Ëte, jak nÏkdo proklÌnal kr·le Davida a zp˘sobil mu velkou pohanu. Jeden z Davidov˝ch p¯·tel na to ¯ekl, ûe toho zlÈho psa zabije. Ale kr·l ¯ekl: ÑNikoli, nikdo mu nesmÌte ublÌûit. Snad chce B˘h tuto pohanu obr·tit pro mne v to nejlepöÌì (2Kr 16,5). »te se takÈ v knize Praotc˘, jak si nÏjak˝ ËlovÏk jednomu svatÈmu otci stÏûoval, ûe m· tr·penÌ. Tu ¯ekl ten otec: ÑChceö, synu, abych prosil Boha, aby tÏ toho zbavil?ì A druh˝ ¯ekl: ÑNe, otËe, protoûe je mi to k prospÏchu, to dob¯e vÌm. Ale pros Boha, aù mi d· svou milost, abych to sn·öel moud¯e a trpÏlivÏ.ì Ptali se jednoho nemocnÈho ËlovÏka, proË neprosÌ Boha, aby ho 185



uzdravil? OdpovÏdÏl jim, ûe to by nechtÏl kv˘li t¯em vÏcem. Za prvÈ ûe vÌ a je si jist, ûe laskav˝ B˘h by nikdy nemohl strpÏt, aby byl nemocen, leda ûe je to pro nÏho to nejlepöÌ. Druh· vÏc, ûe je-li ËlovÏk dobr˝, chce vöechno, co chce B˘h, a ne aby B˘h chtÏl to, co ËlovÏk; to by nebylo spr·vnÈ. A proto kdyû B˘h chce, abych byl nemocen ñ kdyby nechtÏl, nebyl bych ñ nem·m ani j· chtÌt b˝t zdr·v. JistÏ, kdyby se mohlo st·t, aby mne B˘h uzdravil proti svÈ v˘li, v˘bec bych nest·l o to, aby mne uzdravil. ChtÌt trpÏt svÏdËÌ o l·sce, nechtÌt znamen· nemilovat. Co B˘h miluje, jest, co B˘h nemiluje, nenÌ nic, ¯Ìk· kniha Moudrosti (11,25). A je v tom i ta pravda, ûe cokoli B˘h chce, je jen tÌm a proto, ûe to B˘h chce, dobrÈ. VÏru, po lidsku mluveno, bylo by mi milejöÌ, kdyby mne nÏjak˝ bohat˝ a mocn˝ ËlovÏk, kr·l, mÏl r·d a t¯eba mi nÏjakou dobu nedal û·dn˝ dar, neû aby mi hned p¯ik·zal nÏco d·t, a r·d mne nemÏl. Kdyby mi z l·sky teÔ nic nedal, ale proto, aby mne potom obdaroval, a to velkolepÏji a bohatÏji. Ale i pro p¯Ìpad, ûe mi ËlovÏk, kter˝ mne m· r·d, nejen nic ned·v·, ale nechce mi nic d·t ani pozdÏji: t¯eba se potom rozmyslÌ jinak a nÏco mi d·. MusÌm trpÏlivÏ Ëekat, zvl·öù kdyû jeho dar je z milosti a nezaslouûen˝. A ovöem, kdyû si nev·ûÌm jeho l·sky a protivÌm se jeho v˘li a stojÌm jen o jeho dar, bude ˙plnÏ v pr·vu, kdyû mi nic ned· a bude mne t¯eba jeötÏ nen·vidÏt a nech· mne v neötÏstÌ. Ta t¯etÌ vÏc, proË nechci a nebudu prosit Boha, aby mne uzdravil, je to, ûe tak bohatÈho, laskavÈho a ötÏdrÈho Boha nechci a nebudu prosit o tak m·lo. P¯edstavte si, ûe bych öel k papeûovi, sto nebo dvÏ stÏ mil, a kdybych tam doöel a vstoupil, ûe bych ¯ekl: ÑPane, svat˝ otËe, p¯iöel jsem sem dobr˝ch dvÏ stÏ mil tÏûkÈ cesty s velk˝m n·kladem a prosÌm v·s ñ kv˘li tomu jsem sem p¯iöel ñ abyste mi dal fazoli.ì VÏru, on s·m a kaûd˝, kdo by to slyöel, by pr·vem ¯ekl, ûe jsem velk˝ bl·zen. A je jist· pravda, co ¯Ìk·m, ûe vöechno na svÏtÏ i vöecko stvo¯enÌ je v˘Ëi Bohu mÈnÏ neû fazole. Proto, jsem-li dobr˝ a moudr˝ ËlovÏk, jistÏ nemohu prosit Boha, aby mne uzdravil. V tÈ souvislosti ¯eknu jeötÏ to, ûe je znamenÌm nemocnÈho srdce, kdyû se ËlovÏk raduje nebo truchlÌ kv˘li pomÌjiv˝m vÏcem tohoto svÏta. Za to by se ËlovÏk mÏl velice a od srdce stydÏt p¯ed Bohem a jeho andÏly i p¯ed lidmi, kdyû se p¯i tom p¯istihne. »lovÏk se tolik stydÌ za nÏjakou vadu v obliËeji, kterou lidÈ navenek vidÌ. Co budu dlouze povÌdat? Vöechny knihy StarÈho i NovÈho z·186



kona, knihy svat˝ch i knihy pohan˘ jsou plnÈ toho, jak zboûnÌ lidÈ kv˘li Bohu i z p¯irozenÈ ctnosti dali svÈ ûivoty a sami sebe se dobrovolnÏ vzdali. Jeden pohan, Sokrates, ¯Ìk·, ûe ctnosti dÏlajÌ nemoûnou vÏc moûnou, a takÈ lehkou a p¯Ìjemnou. A nechci takÈ zapomenout na tu zboûnou ûenu, o kterÈ pÌöe kniha Makabejsk˝ch, jak jednoho dne na vlastnÌ oËi vidÏla straönÈ a nelidskÈ vÏci, kterÈ je hr˘za jen poslouchat, jak muËili jejÌch sedm syn˘ a jak se na to s jasnou myslÌ dÌvala, povzbuzovala je a zvl·öù vöecky napomÌnala, aby se nedali zastraöit a ochotnÏ dali duöi i tÏlo pro BoûÌ spravedlnost. JeötÏ chci ¯Ìci dvÏ slova, a uû to bude dost. Jedno je toto. Dobr˝ boûsk˝ ËlovÏk by se vÏru mÏl z hloubi a velice stydÏt, kdyby jÌm mÏlo utrpenÌ nÏkdy skuteËnÏ pohnout a ot¯·st. VidÌme p¯ece, jak kaûd˝ kupec kv˘li troöe penÏz a jeötÏ na nejisto sjezdÌ dalekÈ zemÏ po tÏûk˝ch cest·ch, p¯es hory a doly, p¯es pouötÏ a mo¯e, mezi vrahy a lupiËi tÏla i majetku, jak sn·öÌ velkou ˙jmu na jÌdle a pitÌ, na sp·nku a jin˝ch vÏcech, a p¯ece na to vöechno ochotnÏ zapomene kv˘li tak malÈmu a nejistÈmu prospÏchu. RytÌ¯ v boji vs·zÌ majetek, tÏlo i duöi kv˘li pomÌjivÈ a kr·tkÈ poctÏ, a n·m p¯ijde tak zatÏûko snÈst malÈ utrpenÌ kv˘li Bohu a vÏËnÈ blaûenosti. Druh· vÏc, kterou chci ¯Ìci, je to, ûe mnoh˝ nevzdÏlan˝ ËlovÏk m˘ûe ¯Ìci, ûe co jsem v tÈto knize i jinde napsal, nenÌ pravda. Tomu odpovÌm tÌm, co ¯Ìk· svat˝ Augustin v prvnÌ knize sv˝ch Vyzn·nÌ. ÿÌk· tam, ûe B˘h vöechno budoucÌ, i kdyby to mÏlo p¯ijÌt aû za tisÌc a tisÌce let ñ bude-li svÏt jeötÏ tak dlouho tr vat ñ udÏlal teÔ a ûe vöechno, co uû je t¯eba p·r tisÌc let minulÈ, udÏl· jeötÏ dnes. Mohu j· za to, ûe to nÏkdo nech·pe? Ale ¯Ìk· takÈ jinde, ûe ten ËlovÏk p¯es mÌru miluje s·m sebe, kter˝ chce oslepit druhÈ jen proto, aby jeho slepota z˘stala skryt·. MnÏ staËÌ, ûe ve mnÏ a v Bohu je pravda, co mluvÌm a pÌöu. Kdo vidÌ h˘l pono¯enou do vody, tomu se zd·, ûe je k¯iv·, i kdyû je ˙plnÏ rovn·: je to tÌm, ûe voda je hruböÌ neû vzduch. A p¯ece je ta h˘l sama o sobÏ rovn· a ne k¯iv·, a stejnÏ tak i v oku toho, kdo ji vidÌ v ËistotÏ samotnÈho vzduchu. Svat˝ Augustin ¯Ìk·: ÑKdo pozn·v· vnit¯nÏ, bez vöech moûn˝ch pojm˘, p¯edmÏt˘ a obraz˘, kdo nevn·öÌ û·dnÈ vnÏjöÌ vidÏnÌ, ten vÌ, ûe je to pravda. Kdo to vöak nevÌ, dÏl· si ze mne smÌch a ûerty, a mnÏ p¯ipad· jako uboû·k. NicmÈnÏ takovÌ lidÈ chtÏjÌ nazÌrat a vnÌmat 187



vÏËnÈ vÏci a boûsk· dÌla a b˝t ve svÏtle vÏËnosti ñ a jejich srdce jeötÏ poletuje mezi vËerejökem a dneökem, v Ëase a v mÌstÏ.ì Seneca, jeden pohansk˝ mistr, ¯Ìk·: ÑO velk˝ch a vysok˝ch vÏcech se m· mluvit s velk˝m a vysok˝m smyslem a s povznesenou duöÌ.ì Mohlo by se takÈ ¯Ìci, ûe takovÈ nauky se nemajÌ ¯Ìkat ani ps·t neuËen˝m. Na to j· ¯Ìk·m: kdyby neuËenÈ lidi nikdo neuËil, nikdy by se nemohli nic nauËit a nikdo by nemohl uËit ani ps·t: pr·vÏ proto uËÌme neuËenÈ, aby se z nich stali uËenÌ. Kdyby nebylo nic novÈ, nebylo by ani starÈ. N·ö P·n ¯Ìk·: ÑZdravÌ nepot¯ebujÌ lÈka¯e.ì K tomu je lÈka¯, aby uzdravoval nemocnÈ. Najde-li se nÏkdo, kdo tomu slovu nespr·vnÏ rozumÌ, co za to m˘ûe ËlovÏk, kter˝ toto slovo, kterÈ je spr·vnÈ, spr·vnÏ ¯Ìk·? Svat˝ Jan zvÏstuje svatÈ evangelium vöem vÏ¯ÌcÌm i vöem nevÏ¯ÌcÌm, aby se stali vÏ¯ÌcÌmi, a p¯ece zaËÌn· svÈ evangelium tÌm nejvyööÌm, co kdy ËlovÏk o Bohu mohl ¯Ìci. MnozÌ ovöem jeho slova i slova naöeho P·na pochopili öpatnÏ. Laskav˝ a milosrdn˝ B˘h, kter˝ je pravda sama, dej mnÏ i vöem, kte¯Ì kdy budou tuto knihu ËÌst, abychom v sobÏ nahlÈdli pravdu. Amen.

188



O vzneöenÈm ËlovÏku

N·ö P·n ¯Ìk· v evangeliu: ÑJeden urozen˝ ËlovÏk odeöel do dalekÈ zemÏ, aby zÌskal kr·lovstvÌ, a pak se zase vr·tilì (L 19,12). TÏmito slovy n·s P·n uËÌ, jak vzneöenÈho rodu je ËlovÏk ve svÈ p¯irozenosti a jak boûskÈ je to, k Ëemu m· dojÌt milostÌ, a jak˝m zp˘sobem se k tomu dostane. Tato slova se takÈ dot˝kajÌ velkÈ Ë·sti PÌsma svatÈho. Nejd¯Ìve bychom mÏli vÏdÏt ñ a je to takÈ zcela zjevnÈ ñ ûe ËlovÏk m· v sobÏ dvojÌ p¯irozenost: tÏlo a ducha. Proto se pÌöe v jednom dÌle: Kdo se s·m pozn·v·, ten pozn·v· i vöechny tvory, neboù vöechna stvo¯enÌ jsou buÔ tÏlem, nebo duchem. Proto mluvÌ PÌsmo o lidskÈ (povaze), ûe v kaûdÈm z n·s je jeden ËlovÏk vnÏjöÌ a druh˝ vnit¯nÌ. K vnÏjöÌmu ËlovÏku n·leûÌ vöechno to, co nÏjak pout· duöi, co se v·ûe a dot˝k· tÏla a co m· s kaûd˝m ˙dem nÏjakou tÏlesnou souËinnost, jako t¯eba s okem, uchem, jazykem, rukou a podobnÏ. A to vöechno PÌsmo naz˝v· ËlovÏkem star˝m, pozemsk˝m nebo takÈ ËlovÏkem vnÏjöÌm, nep¯·telsk˝m Ëi otrock˝m. Ten druh˝ ËlovÏk, kter˝ je v n·s, je ËlovÏk vnit¯nÌ. Toho PÌsmo oznaËuje za ËlovÏka novÈho, nebeskÈho, mladÈho nebo jako p¯Ìtele Ëi ËlovÏka vzneöenÈho. A pr·vÏ toho mÏl na mysli n·ö P·n, kdyû ¯ekl, ûe Ñurozen˝ ËlovÏk odeöel do vzd·lenÈ zemÏ a zÌskal si kr·lovstvÌ a zase se vr·tilì. D·le m·me takÈ vÏdÏt, co ¯Ìk· sv. Jeron˝m spolu s mistry, ûe totiû kaûd˝ ËlovÏk m· od svÈho p¯·chodu na svÏt jednoho dobrÈho ducha neboli andÏla a jednoho zlÈho ducha Ëili Ô·bla. Dobr˝ andÏl n·m radÌ a neust·le podnÏcuje k tomu, co je dobrÈ a boûskÈ, co je ËistÈ a nebeskÈ a vÏËnÈ. Zl˝ duch zase st·le ponouk· a ûene ËlovÏka k tomu, co je ËasnÈ a pomÌjÌvÈ, co je neËistÈ, zlÈ a Ô·belskÈ. Tento zl˝ duch neust·le rozmlouv· s vnÏjöÌm ËlovÏkem a jeho prost¯ednictvÌm strojÌ 189



vûdy tajnÈ ˙klady vnit¯nÌmu ËlovÏku, podobnÏ jako had, kter˝ se dal do ¯eËi s ûenou Evou, a skrze ni s muûem Adamem (srv. Gn 3,1). »lovÏkem vnit¯nÌm je Adam ñ muû v duöi. On je ten dobr˝ strom, kter˝ ustaviËnÏ a bez p¯est·nÌ nese dobrÈ ovoce a o nÏmû takÈ hovo¯Ì n·ö P·n (srv. Mt 7,17). On je takÈ tÌm polem, do nÏhoû B˘h zasel sv˘j obraz a svou podobu a kam zasÈv· dobrÈ zrno, ko¯en veökerÈ moudrosti, vöeho umÏnÌ, ctnosti a dobra: semeno boûskÈ p¯irozenosti (2P 1,4). TÌm semenem boûskÈ p¯irozenosti je BoûÌ Syn, BoûÌ Slovo (L 8,11). VnÏjöÌ ËlovÏk, to je ten zl˝ nep¯Ìtel, kter˝ na pole nasel a nah·zel plevel (Mt 13,24). O nÏm ¯Ìk· sv. Pavel: Pozoruji v sobÏ nÏco, co mi br·nÌ a je proti tomu, co B˘h û·d· a k Ëemu radÌ, co B˘h mluvil a st·le mluvÌ v nejhluböÌm z·kladu mÈ duöe (srv. ÿ 7,23). A na jinÈm mÌstÏ na¯Ìk·: ÑO bÏda, jak uboh˝ jsem to ËlovÏk! Kdo mÏ vysvobodÌ z tohoto smrtelnÈho tÏla?ì (ÿ 7,24). A jinde zase hovo¯Ì o tom, ûe duch a tÏlo jsou v ËlovÏku v neust·lÈm sporu. TÏlo radÌ k nectnosti a zlu; duch radÌ k BoûÌ l·sce, radosti, mÌru a kaûdÈ ctnosti (srv. Ga 5,17n) Kdo ûije podle ducha a ¯ÌdÌ se jeho radou, tomu pat¯Ì vÏËn˝ ûivot (srv. Ga 6,8). Vnit¯nÌ ËlovÏk je ten, o nÏmû n·ö P·n ¯Ìk·, ûe Ñjeden vzneöen˝ ËlovÏk se vydal do dalekÈ zemÏ, aby si zÌskal kr·lovstvÌì. On je ten dobr˝ strom, o nÏmû P·n pravÌ, ûe vûdycky nese dobrÈ ovoce a nikdy öpatnÈ, neboù chce dobro a skl·nÌ se k nÏmu, k dobru, jak je samo v sobÏ, nedotËenÈ tÌm Ëi onÌm. VnÏjöÌ ËlovÏk je ten öpatn˝ strom, kter˝ nikdy nem˘ûe nÈst dobrÈ ovoce. O vzneöenosti vnit¯nÌho ËlovÏka, to jest ducha, a o nÌzkosti ËlovÏka vnÏjöÌho, Ëili tÏla, mluvÌ takÈ pohanötÌ mist¯i Tullius a Seneca, ûe û·dn· duöe obda¯en· rozumem nenÌ bez Boha: semeno BoûÌ je v n·s. Kdyby mÏlo dobrÈho, moudrÈho a pilnÈho pÏstitele, vedlo by se mu o to lÈpe a rostlo by k Bohu, z nÏhoû vzeölo, a jeho plody by byly naroveÚ BoûÌ p¯irozenosti. Ze semene hruönÏ vyroste hruöeÚ, ze semene o¯echu bude o¯ech, z BoûÌho semene ñ B˘h (sr v. 1J 3,9). Jestliûe m· vöak dobrÈ semeno nerozumnÈho a öpatnÈho pÏstitele, pak vyroste plevel a to dobrÈ semeno pokryje a zadusÌ, takûe nem˘ûe vyklÌËit ani vyr˘st. Vûdyù ¯Ìk· Origenes, jeden velk˝ mistr: Protoûe B˘h s·m toto semeno zasadil a vtiskl a zrodil, m˘ûe b˝t sice p¯ikryto a nevzejÌt, ale nikdy nem˘ûe b˝t zniËeno Ëi v sobÏ uhaöeno; ono z·¯Ì a t¯pytÌ se, svÌtÌ a plane, a tÌhne bez p¯est·nÌ k Bohu. 190



PrvnÌ stupeÚ vnit¯nÌho a novÈho ËlovÏka, pravÌ sv. Augustin, je ten, kdyû ËlovÏk ûije podle vzoru dobr˝ch a svat˝ch lidÌ. P¯i ch˘zi se vöak jeötÏ opÌr· o stoliËky a p¯idrûuje se stÏn a posiluje se jeötÏ mlÈkem. Druh˝ stupeÚ dos·hl tehdy, kdyû uû se nedÌv· pouze na vnÏjöÌ p¯Ìklady vËetnÏ dobr˝ch lidÌ, n˝brû spÏch· a bÏûÌ za naukou a radou BoûÌ a boûskÈ moudrosti, kdy se obracÌ z·dy k lidskÈmu, ale tv·¯Ì k Bohu, slÈz· matce z klÌna a usmÌv· se na nebeskÈho Otce. T¯etÌ stupeÚ je ten, kdyû se ËlovÏk st·le vÌce vzdaluje od matky a jejÌho klÌna, kdyû prch· p¯ed jejÌ starostlivostÌ a odhazuje p¯itom b·zeÚ ñ a to aû do tÈ mÌry, ûe i kdyby mohl, aniû by pohoröil jinÈ, konat zlo a nepravost, p¯ece by po tom netouûil; neboù l·ska a vroucnost ho tak mocnÏ svazujÌ s Bohem a B˘h ho naplÚuje tak velkou radostÌ, sladkostÌ a blaûenostÌ, ûe takov˝ ËlovÏk cÌtÌ odpor ke vöemu, co je Bohu nerovnÈ a cizÌ. Na ËtvrtÈm stupni ËlovÏk st·le vÌce roste a zako¯eÚuje se v l·sce a v Bohu, takûe je ochoten p¯ijmout na sebe kaûdÈ protivenstvÌ, pokuöenÌ a nesn·z, a vöecko utrpenÌ sn·öÌ ochotnÏ a r·d, s touhou a s radostÌ. P·tÈho stupnÏ dos·hl tehdy, kdyû v kaûdÈm ohledu ûije s·m v sobÏ v mÌru a tiöe spoËÌv· v p¯ekypujÌcÌ hojnosti nejvyööÌ nev˝slovnÈ moudrosti. äest˝ stupeÚ je ten, kdyû je ËlovÏk zbaven sebe a p¯etvo¯en BoûÌ vÏËnostÌ, a kdyû dospÏl k ˙plnÈmu, dokonalÈmu zapomenutÌ pomÌjivÈho a ËasnÈho ûivota, a kdyû je vtaûen a p¯emÏnÏn v boûsk˝ obraz a stal se tak dÌtÏtem BoûÌm. Nad tÌmto stupnÏm jiû û·dn˝ vyööÌ nenÌ: tam panuje vÏËn˝ pokoj a blaûenost, neboù koneËn˝m cÌlem vnit¯nÌho a novÈho ËlovÏka je vÏËn˝ ûivot. O tomto vnit¯nÌm, vzneöenÈm ËlovÏku, v nÏmû je zaseto semeno BoûÌ a vtisknut obraz BoûÌ ñ a jak se to semeno a ten obraz boûskÈ p¯irozenosti a boûskÈ podstaty projevuje jakoûto Syn BoûÌ, jak ho zpozorujeme a jak se nÏkdy i skr˝v· ñ o tom mluvÌ velk˝ mistr Origenes v podobenstvÌ, ûe BoûÌ obraz, BoûÌ Syn, je (p¯Ìtomen) v hlubinÏ duöe jako ûiv˝ pramen. Kdyû ho vöak nÏkdo zah·zÌ a p¯ikryje hlÌnou, to jest pozemsk˝mi tuûbami, pak ho nelze poznat ani pozorovat; p¯ece vöak z˘st·v· s·m v sobÏ ûiv˝. Kdyû pak odstranÌ zemi, kterou byl zvenËÌ zasyp·n, zase se objevÌ a je dob¯e vidÏt. A mistr k tomu jeötÏ 191



poznamen·v·, ûe na tuto pravdu se poukazuje v prvnÌ Knize MojûÌöovÏ, kde se pÌöe, jak Abraham vykopal na svÈm poli ûivou studnu, ale zlovolnÌ lidÈ ji zasypali hlÌnou; pozdÏji vöak, kdyû byla hlÌna vyh·zena, znovu vytryskl ûiv˝ pramen na dennÌ svÏtlo (Gn 26,14n). K tomu se hodÌ jeötÏ dalöÌ p¯irovn·nÌ: Slunce svÌtÌ sice neust·le, ale jakmile p¯ijde mezi n·s a slunce nÏjak˝ oblak nebo mlha, p¯estaneme vidÏt jeho z·¯i. PodobnÏ kdyû je oko nemocnÈ, zesl·blÈ nebo zaclonÏnÈ, pak tuto z·¯i nerozpozn·. ñ Poslouûil jsem si jeötÏ jin˝m n·zorn˝m p¯Ìkladem: Kdyû umÏlec vytv·¯Ì nÏjak˝ obraz, aù uû ze d¯eva nebo z kamene, nevkl·d· ho do d¯eva, n˝brû od¯ez·v· t¯Ìsky, kterÈ ten obraz zahalujÌ a zakr˝vajÌ. On nep¯id·v· nic ke d¯evu, n˝brû z nÏho odebÌr· a sloup·v· vrstvy a odstraÚuje n·nosy, aû nakonec zaz·¯Ì to, co bylo uvnit¯ ukrytÈ. To je ten poklad, kter˝ leûÌ ukryt˝ v poli, o nÏmû hovo¯Ì n·ö P·n v evangeliu (Mt 13,14). Sv. Augustin ¯Ìk·: Kdyû se duöe ËlovÏka ˙plnÏ obr·tÌ vzh˘ru do vÏËnosti, k samÈmu Bohu, pak se rozsvÌtÌ a z·¯Ì obraz BoûÌ; kdyû se ale duöe obr·tÌ navenek ñ i kdyby ölo o vnÏjöÌ cviËenÌ ve ctnostech ñ pak se tento obraz zcela a ˙plnÏ zakryje. A podle uËenÌ sv. Pavla to m· vlastnÏ znamenat, ûe ûeny majÌ hlavu zahalenou, kdeûto muûi odkrytou. A proto platÌ: vöechno to, co se z duöe obracÌ dol˘, dost·v· od toho, k Ëemu se obracÌ, urËitou slupku a z·voj; ale vöechno, co se z duöe nese vzh˘ru, je Ëist˝ BoûÌ obraz, BoûÌ zrozenÌ, nezakrytÏ holÈ v obnaûenÈ duöi. O vzneöenÈm ËlovÏku jakoûto BoûÌm obrazu, BoûÌm synu, semeni boûskÈ p¯irozenosti v n·s, kterÈ nikdy nepodlehne zniËenÌ, n˝brû m˘ûe b˝t jen p¯ikryto, ¯Ìk· kr·l David v ûalmu: AËkoli ËlovÏka postihujÌ mnohÈ marnosti, utrpenÌ a strasti, p¯ece z˘st·v· v obrazu BoûÌm a ten obraz v nÏm. To pravÈ svÏtlo svÌtÌ v temnotÏ, i kdyû ho nepozorujeme (srv. J 1,5). ÑNehleÔte na to,ì ¯Ìk· se v Knize l·sky, Ñûe jsem tak dohnÏda op·len·; jinak jsem kr·sn· a urostl·; to jenom slunce mÏ tak oûehloì (PÌs 1,6). ÑSluncemì se rozumÌ svÏtlo tohoto svÏta, to znamen· ûe i to nejvyööÌ a nejlepöÌ, [ale] stvo¯enÈ a uËinÏnÈ, v n·s zakr˝v· a zastiÚuje obraz BoûÌ. ÑOdstraÚte rez ze st¯Ìbra,ì pravÌ äalomoun, Ña hned zasvÌtÌ a zaleskne se ta n·doba ze vöech nejryzejöÌì (P¯ 25,4), to jest onen obraz, BoûÌ Syn v duöi. A pr·vÏ to chce ¯Ìci n·ö P·n tÏmi slovy, kdyû pravÌ, ûe Ñjeden urozen˝ ËlovÏk vyöelì, neboù ËlovÏk musÌ vyjÌt ze vöech obraz˘ i s·m ze sebe, musÌ se od toho naprosto vzd·lit a st·t 192



se zcela nepodobn˝ tomu vöemu, pokud skuteËnÏ chce a m· p¯ijmout Syna a st·t se Synem v OtcovÏ l˘nÏ a srdci. Jak˝koli (zp˘sob) prost¯ednictvÌ je Bohu naprosto cizÌ. ÑJ· jsem prvnÌ i poslednÌì ñ pravÌ B˘h (Zj 22,13). NenÌ û·dnÈ rozdÌlnosti ani v p¯irozenosti BoûÌ, ani v (boûsk˝ch) osob·ch ñ v souladu s jednotou p¯irozenosti (Boha). Boûsk· p¯irozenost je Jedno, a takÈ kaûd· osoba je Jedno, a sice totÈû Jedno jako p¯irozenost. RozliöenÌ mezi bytÌm a podstatou se pojÌm· jako Jedno a je to Jedno. Teprve tam, kde uû nenÌ samo v sobÏ, kde p¯ijÌm· a drûÌ, tam vznik· rozdÌlnost. Proto platÌ: jen v Jednom se nalÈz· B˘h, a tÌm JednÌm se musÌ st·t ten, kdo chce nalÈzt Boha. ÑJeden ËlovÏk vyöel,ì ¯Ìk· n·ö P·n. V rozliöenosti se nenach·zÌ ani Jedno, ani bytÌ, ani B˘h, ani spoËinutÌ, ani blaûenost, ani naplnÏnÌ. BuÔ tedy Jedno, abys mohl nalÈzt Boha! A vÏru, kdybys byl opravdu JednÌm, z˘stal bys jÌm i v rozdÌlnosti a rozdÌlnost by ti byla JednÌm a nemohla by ti b˝t nijak nap¯ek·ûku. Jedno z˘stane JednÌm pr·vÏ tak v milionu jako ve Ëty¯ech kamenech, a milion je stejnÏ prostÈ ËÌslo jako Ëty¯i. Jeden pohansk˝ mistr tvrdÌ, ûe Jedno se zrodilo z nejvyööÌho Boha. Jeho vlastnostÌ je b˝t jedno s JednÌm. Kdo ho hled· pod Bohem, ten s·m sebe klame. A zaËtvrtÈ ¯Ìk· tent˝û mistr, ûe toto Jedno nem· s niËÌm bytostnÏjöÌ p¯·telstvÌ neû s pannami nebo dÌvkami; jak o tom hovo¯Ì sv. Pavel: ÑJako ËistÈ panny jsem v·s zaslÌbil Jednomuì (2K 11,2). A pr·vÏ takov˝ by mÏl ËlovÏk b˝t, neboù tak pravÌ n·ö P·n: ÑJeden ËlovÏk vyöel.ì Ñ»lovÏkì ve vlastnÌm slova smyslu znamen· v latinÏ mimo jinÈ toho, kdo se naprosto a zcela skl·nÌ a podrobuje Bohu, se vöÌm, co je a co m·, a kdo pohlÌûÌ vzh˘ru k Bohu, nikoli na to svoje, kterÈ m· za sebou, pod sebou a vedle sebe. To je dokonal· a vlastnÌ pokora, a svÈ jmÈno m· ËlovÏk od zemÏ. * O tom ale nynÌ nechci d·le hovo¯it. Kdyû se ¯ekne ÑËlovÏkì, znamen· to slovo takÈ cosi, co je povznesenÈ nad p¯Ìrodou, nad Ëasem i nade vöÌm, co se obracÌ do Ëasu, nebo po nÏm chutn·, a to samÈ se t˝k· i prostoru a tÏlesnosti. NavÌc tento ËlovÏk nem· v jistÈm smyslu s niËÌm nic spoleËnÈho. To znamen·, ûe nenÌ vytvo¯en ani podle toho, ani podle onoho, a ani se niËemu nepodob·, * Podle st¯edovÏkÈ etymomologie poch·zÌ homo, ËlovÏk, od humus, zemÏ, a souvisÌ tak i s humilis, ponÌûen˝, pokorn˝.

193



a ûe o niËem nic nevÌ, takûe v nÏm nikdy nic nenajdeme ani nepozorujeme z Ëehokoli, a ûe mu [i] to nic je tak ˙plnÏ vzato, ûe v nÏm z˘st·v· holÈ bytÌ, pravda a dobro. Kdo je takov˝, ten je vskutku Ñvzneöen˝ ËlovÏkì, ne mÈnÏ a ne vÌce. Je ale jeötÏ jin˝ zp˘sob v˝kladu a pouËenÌ o tom, co n·ö P·n naz˝v· vzneöen˝m ËlovÏkem. Je t¯eba zejmÈna vÏdÏt, ûe ti, kdo Boha pozn·vajÌ nezahalenÈho a bezprost¯ednÏ, pozn·vajÌ z·roveÚ s nÌm i stvo¯enÌ: neboù pozn·nÌ je svÏtlem duöe a vöichni lidÈ od p¯irozenosti touûÌ po pozn·nÌ; vûdyù i pozn·nÌ öpatn˝ch vÏcÌ je dobrÈ. Kdyû pozn·v·me stvo¯enÈ vÏci v jejich vlastnÌ podstatÏ, ¯ÌkajÌ mist¯i, naz˝v· se to Ñpozn·nÌ veËernÌì; tam je vidÌme v obrazech rozmanitÈ r˘znorodosti. Jestliûe vöak stvo¯enÌ pozn·v·me v Bohu, jde o Ñpozn·nÌ jit¯nÌì, a v nÏm je nazÌr·me bez jakÈhokoli rozliöenÌ a zbavenÈ vöech obraz˘ a podob v tom Jednom, kter˝ je B˘h s·m. Takûe to je ten vzneöen˝ ËlovÏk, o nÏmû n·ö P·n ¯Ìk·: ÑJeden urozen˝ ËlovÏk vyöelì ñ urozen˝ a vzneöen˝ proto, ponÏvadû je Jedno a protoûe Boha a stvo¯enÌ pozn·v· v Jednom. Chci jeötÏ pouk·zat na dalöÌ v˝znam v˝roku o vzneöenÈm ËlovÏku. ÿÌk·m: Kdyû ËlovÏk, duöe, duch nazÌr· Boha, je si toho vÏdom a pozn·v· se jako pozn·vajÌcÌ; to jest: pozn·v·, ûe nazÌr· a pozn·v· Boha. Tady se nÏkter˝m lidem zd· ñ a vypad· to i celkem vÏrohodnÏ ñ ûe kvÏtem a j·drem blaûenosti je to pozn·nÌ, dÌky nÏmuû duch pozn·v·, ûe pozn·v· Boha. Kdybych ale mÏl vöechnu rozkoö a nic o tom nevÏdÏl, co by mi to pomohlo a k Ëemu by mi byla? P¯esto vöak tvrdÌm s urËitostÌ, ûe tomu tak nenÌ. I kdyû p¯ipustÌme, ûe duöe by bez toho nebyla blaûen·: p¯ece jen blaûenost samotn· v tomhle nespoËÌv·. Neboù to prvnÌ, na Ëem spoËÌv·, je to, kdyû duöe nazÌr· Boha bezprost¯ednÏ a nezast¯enÏ. Z toho p¯ijÌm· celÈ svÈ bytÌ a sv˘j ûivot, a vöechno, ËÌm je, Ëerp· z hlubiny Boha a nevÌ nic o vÏdÏnÌ, ani o l·sce Ëi Ëemkoli jinÈm. Docela se ztiöÌ a upokojÌ v bytÌ BoûÌm. Tam nevÌ o niËem neû o bytÌ a Bohu. Jestliûe vöak vÌ a pozn·v·, ûe Boha nazÌr·, pozn·v· a miluje, pak to znamen· vystoupenÌ z toho prvotnÌho a n·vrat k nÏmu podle ¯·du p¯irozenosti. Neboù nikdo nepozn·, ûe je bÌl˝ neû ten, kdo je skuteËnÏ bÌl˝. Proto, kdo pozn·v·, ûe je bÌl˝, zakl·d· a stavÌ na bytÌ bÏlosti, ale zdrojem jeho pozn·nÌ nenÌ bezprost¯ednÌ znalost tÈ barvy, n˝brû Ëerp· svÈ pozn·nÌ a vÏdÏnÌ o nÌ z toho, co je pr·vÏ bÌlÈ, a nikoli v˝luËnÏ z barvy jako takovÈ; 194



spÌöe Ëerp· pozn·nÌ a vÏdÏnÌ z toho, co je pokrytÈ barvou, nebo z bÏlosti, a (tak) pozn·v· sebe jako bÌlÈho. VÏdÏt o sobÏ, ûe jsem bÌl˝, je vöak mnohem niûöÌ a mnohem vnÏjökovÏjöÌ neû b˝t bÌl˝. NÏco jinÈho je stÏna, a nÏco jinÈho je z·klad, na kterÈm ta stÏna stojÌ. UËitelÈ ¯ÌkajÌ, ûe jedna sÌla je ta, pomocÌ nÌû oko vidÌ, a druh· zase ta, dÌky nÌû oko pozn·v·, ûe vidÌ. To prvnÌ, totiû ûe vidÌ, z·visÌ v˝hradnÏ na barvÏ, nikoli na tom, co m· barvu. Proto je ˙plnÏ jedno, jestli je to k·men nebo d¯evo, ËlovÏk nebo andÏl: to podstatnÈ spoËÌv· pouze v tom, ûe to m· nÏjakou barvu. TvrdÌm tedy, ûe vzneöen˝ ËlovÏk bere a Ëerp· celÈ svÈ bytÌ, ûivot a svou blaûenost pouze od Boha, u Boha a v Bohu, a nikoli z toho, ûe Boha pozn·v·, nazÌr·, miluje nebo nÏco podobnÈho. Proto ¯Ìk· n·ö P·n v˝stiûnÏ a zp˘sobem hodn˝m uv·ûenÌ, ûe toto je ûivot vÏËn˝: pozn·vat Boha jako jedinÈho, pravÈho Boha (J 17,3), a nikoli: pozn·vat, ûe pozn·v·me Boha. Jak by se takÈ mÏl poznat ten, kdo pozn·v· Boha, kdyû nepozn·v· s·m sebe? Neboù dozajista ËlovÏk v˘bec nepozn·v· s·m sebe a jinÈ vÏci, neû pouze Boha samÈho, totiû tehdy, kdyû se blaûen˝m st·v· a blaûen˝m je: v samÈm ko¯eni a z·kladu blaûenosti. Kdyû si vöak duöe uvÏdomuje, ûe pozn·v· Boha, je si vÏdoma Boha i sama sebe. Ale jak jsem jiû vyloûil, je jedna sÌla, kter· ËlovÏku umoûÚuje vidÏt, a druh·, skrze niû vÌ a pozn·v·, ûe vidÌ. Je ovöem pravda, ûe teÔ a tady je v n·s vyööÌ a vzneöenÏjöÌ ta sÌla, dÌky nÌû vÌme a pozn·v·me, ûe vidÌme, neûli ta, kter· n·m umoûÚuje vidÏt: neboù p¯Ìroda zaËÌn· svÈ dÌlo u toho nejslaböÌho, kdeûto B˘h zaËÌn· svÈ dÌlo u toho nejdokonalejöÌho. P¯Ìroda dÏl· z dÌtÏte muûe a slepici z vejce; B˘h vöak dÏl· muûe p¯ed dÌtÏtem a slepici p¯ed vejcem. P¯Ìroda uËinÌ d¯evo nejprve teplÈ a horkÈ, a teprve potom dovolÌ, aby vzeölo bytÌ ohnÏ; B˘h naproti tomu nejprve d·v· kaûdÈmu stvo¯enÌ bytÌ, a teprve potom ñ v Ëase, a p¯ece mimo Ëas, a kaûdÈmu vûdy jedineËnÏ ñ vöecko to, co k tomu pat¯Ì. Vûdyù B˘h d·v· nejd¯Ìve Ducha svatÈho, a po nÏm teprve dary Ducha svatÈho. J· tedy tvrdÌm, ûe nenÌ blaûenosti bez toho, aby si ËlovÏk uvÏdomoval a dob¯e vÏdÏl, ûe nazÌr· a pozn·v· Boha. Avöak nedej Boûe, aby v tom spoËÌvala moje blaûenost! Komu to ovöem takhle staËÌ, aù si to tak podrûÌ, ale mÏ je to lÌto. é·r ohnÏ a bytÌ ohnÏ jsou svou p¯irozenostÌ nÏËÌm naprosto rozdÌln˝m a jedno od druhÈho p¯ekvapivÏ 195



vzd·len˝m, jakkoli v Ëase a v prostoru jsou velmi blÌzko sebe. VidÏnÌ BoûÌ a vidÏnÌ naöe jsou si pr·vÏ tak vzd·len· a nerovn·. Proto n·ö P·n ¯Ìk· ˙plnÏ spr·vnÏ, ûe Ñjeden ËlovÏk odeöel do dalekÈ zemÏ, aby p¯ijal kr·lovstvÌ, a vr·til seì. Neboù ËlovÏk musÌ b˝t s·m v sobÏ Jedno a m· ho hledat v sobÏ a v Jednom a jako Jedno br·t, to jest: Boha pouze nazÌrat; a Ñvr·tit seì znamen·: vÏdÏt a pozn·vat, ûe si Boha uvÏdomuje a pozn·v·. A vöechno, co zde bylo ¯eËeno, mÏl na mysli jiû prorok Ezechiel, kdyû pravil, ûe Ñmohutn˝ orel s velik˝mi k¯Ìdly, dlouh˝mÌ perutÏmi, cel˝ ope¯en˝, p¯iletÏl na LibanÛn, uchopil d¯eÚ a j·dro nejvyööÌho stromu, utrhl vröek jeho koruny a snesl ho dol˘ (Ez 17,3n). Koho n·ö P·n naz˝v· vzneöen˝m ËlovÏkem, toho prorok oznaËuje velik˝m orlem. Nuûe, kdo je uölechtilejöÌ neû ten, kdo se z jednÈ strany zrodil z toho nejvyööÌho a nejlepöÌho ze stvo¯enÌ, a z druhÈ ñ z nejhluböÌho z·kladu boûskÈ p¯irozenosti a jeho pustiny? A tak pravÌ n·ö P·n u Proroka Oze·öe: ÑUvedu vzneöenou duöi na pouöù, a budu jÌ promlouvat k srdciì (Oz 2,16) Jedno s JednÌm, Jedno z Jednoho, Jedno v Jednom a v Jednom Jedno na vÏky vÏk˘. Amen.

196



O odlouËenosti

ProËetl jsem mnoho spis˘ jak pohansk˝ch mistr˘, tak i prorok˘ StarÈho a NovÈho z·kona, a se vöÌ v·ûnostÌ a pÌlÌ jsem zkoumal, kter· je ta nejlepöÌ a nejvyööÌ ctnost, skrze niû by se Ëlovek nejvÌce a nejtÏsnÏji spojil s Bohem a mohl se milostÌ st·t tÌm, ËÌm je B˘h z p¯irozenosti, a aby se stal co nejpodobnÏjöÌ obrazu, jÌmû byl v Bohu jeötÏ p¯ed stvo¯enÌm svÏta, kdy mezi nÌm a Bohem nebylo û·dnÈho rozdÌlu. A kdyû vöechna tato dÌla d˘kladnÏ probÌr·m, pokud to m˘j rozum m˘ûe posoudit, pak nenalÈz·m nic jinÈho neû vöe p¯esahujÌcÌ Ëirou odlouËenost*, neboù kaûd· ctnost se jeötÏ nÏjak ohlÌûÌ po stvo¯enÌ, zatÌmco odlouËenost je vöech stvo¯enÌ prosta. Proto ¯ekl n·ö P·n MartÏ: ÑJednoho je t¯ebaì (L 10,42), to znamen·: kdo chce b˝t nezkalen˝ a Ëist˝, musÌ mÌt jedno, totiû odlouËenost. UËitelÈ chv·lÌ l·sku nade vöe, jako sv. Pavel, kter˝ ¯Ìk·: ÑAù kon·m cokoli, nem·m-li l·sku, nic nejsemì (sr v. 1K 13,1n). J· vöak stavÌm odlouËenost nad vöechnu l·sku. Zapr vÈ proto, ûe nejlepöÌ na l·sce je to, ûe mne nutÌ, abych Boha miloval, zatÌmco odlouËenost nutÌ Boha, aby on miloval mne. Je p¯ece mnohem uölechtilejöÌ, kdyû k sobÏ Boha nutÌm, neû abych se mu vnucoval. B˘h se totiû m˘ûe tÏsnÏji p¯imknout ke mnÏ a lÈpe se spojit se mnou, neûli j· bych se mohl spojit s nÌm. ée pak odlouËenost nutÌ Boha ke mnÏ, dokazuji tÌm, ûe kaûd· vÏc spoËÌv· r·da na mÌstÏ, kterÈ je jÌ p¯irozenÈ a vlastnÌ. A mÌsto p¯irozenÈ a vlastnÌ Bohu je jednota a Ëirost; ty vöak vych·zejÌ z odlouËenosti. Proto se musÌ B˘h nevyhnutelnÏ s·m d·t odlou*

ÑLi˙teriu abegescheidenheitì (tj. v souËasnÈ nÏmËinÏ Ñlautere Abgeschiedenheitì) znamen· ËirÈ, ryzÌ, naprostÈ odlouËenÌ, oproötÏnÌ, odpoutanost, oddÏlenost, p¯ÌpadnÏ ˙stranÌ.

197



ËenÈmu srdci. ZadruhÈ vyzdvihuji odlouËenost nad l·sku, protoûe l·ska mÏ nutÌ, abych vöechno sn·öel pro Boha, kdeûto odlouËenost mÏ vede k tomu, abych nebyl pro nic jinÈho otev¯en˝ neû pro Boha. Je p¯ece mnohem uölechtilejöÌ b˝t otev¯en˝ pouze pro Boha, neû vöecko pro nÏho sn·öet. Neboù p¯i utrpenÌ m· ËlovÏk jeötÏ urËit˝ z¯etel na to stvo¯enÌ, kterÈ mu p˘sobÌ bolest, kdeûto odlouËenost je zcela oproötÏna od kaûdÈho stvo¯enÌ. ée vöak odlouËenost nep¯ijÌm· nic kromÏ Boha, dokazuji n·sledovnÏ: Co m· b˝t p¯ijato, musÌ b˝t nÏkam p¯ijato. Avöak odlouËenost je niËemu tak blÌzko, ûe û·dn· vÏc nenÌ tak jemn·, aby se mohla v odlouËenosti udrûet ñ kromÏ samotnÈho Boha. Jen on je tak jednoduch˝ a tak subtilnÌ, ûe m˘ûe p¯eb˝vat v odlouËenÈm srdci. Proto odlouËenost nem˘ûe nic jinÈho p¯ijÌmat neû Boha. TakÈ pokoru chv·lÌ mist¯i nad mnohÈ jinÈ ctnosti. J· vöak kladu odlouËenost nad vöechnu pokoru; a sice proto, ûe pokora m˘ûe b˝t bez odlouËenosti, ale nikoli dokonal· odlouËenost bez dokonalÈ pokory. Neboù smÏ¯uje-li tato k zniËenÌ vlastnÌho j·, dot˝k· se odlouËenost nicoty tak tÏsnÏ, ûe mezi dokonalou odlouËenostÌ a niËÌm uû nem˘ûe nic b˝t. Proto nem˘ûe b˝t dokonal· odlouËenost bez pokory. DvÏ ctnosti jsou vöak vûdy lepöÌ neû jenom jedna. Druh˝ d˘vod, proË stavÌm odlouËenost nad pokoru, je ten, ûe dokonal· pokora se skl·nÌ p¯ed vöemi tvory, a p¯i tom skl·nÏnÌ vych·zÌ ËlovÏk ze sebe ke stvo¯enÌm, kdeûto odlouËenost z˘st·v· sama v sobÏ. é·dnÈ vych·zenÌ vöak nem˘ûe b˝t nikdy tak uölechtilÈ, aby z˘st·v·nÌ v sobÏ nebylo jeötÏ uölechtilejöÌ. Proto ¯Ìk· prorok David: ÑVeöker· sl·va kr·lovskÈ dcery poch·zÌ zevnit¯ì (é 45,14). Dokonal· odlouËenost se nep¯ikl·nÌ k û·dnÈmu stvo¯enÌ; nenÌ ani pod tvory ani nad nimi. Nechce b˝t ani dole ani naho¯e, chce b˝t sama ze sebe, nikomu k l·sce ani k souûenÌ, a nechce ani rovnost ani nerovnost s nÏjak˝m tvorem, ani to ani ono: nechce nic jinÈho, neû pouze b˝t. ée by vöak chtÏla b˝t tÌm Ëi onÌm, to nechce; neboù kdo chce b˝t tÌm Ëi onÌm, ten chce b˝t nÏËÌm, kdeûto odlouËenost nechce b˝t niËÌm. Proto z˘st·v· nedotËena vöemi vÏcmi. NynÌ by mohl nÏkdo namÌtnout: V naöÌ PanÌ byly p¯ece vöechny ctnosti, tedy i dokonal· odlouËenost, svrchovanÏ zastoupeny. Je-li vöak odlouËenost vyööÌ neû pokora, proË se tedy naöe PanÌ chlubila svou pokorou, a nikoli svou odlouËenostÌ, kdyû ¯ekla: ÑShlÈdl na pokoru svÈ sluûebniceì (L 1,48) ñ proË tedy ne¯ekla: ÑShlÈdl na odlou198



Ëenost svÈ sluûebnice?ì Na to odpovÌd·m n·sledovnÏ a ¯Ìk·m, ûe v Bohu je odlouËenost i pokora, pokud u Boha m˘ûeme mluvit o ctnostech. MÏl bys tedy vÏdÏt, ûe jeho l·skypln· pokora ho p¯imÏla k tomu, aby se sklonil k lidskÈ p¯irozenosti, a ûe jeho odlouËenost prodlÈvala v sobÏ samÈ, i kdyû se stal ËlovÏkem, jakoû i tehdy, kdyû tvo¯il nebesa a zemi, jak ti jeötÏ pozdÏji vysvÏtlÌm. A ponÏvadû n·ö P·n, kdyû se mÏl st·t ËlovÏkem, nepohnutÏ setr val ve svÈ odlouËenosti, dob¯e vÏdÏla naöe PanÌ, ûe od nÌ û·d· totÈû a ûe p¯itom hledÌ na jejÌ pokoru, a nikoli na jejÌ odlouËenost. Proto z˘stala ve svÈ nepohnutÈ odlouËenosti a chlubila se svou pokorou, a ne odlouËenostÌ. A kdyby se o nÌ zmÌnila jen jedin˝m slovem a kdyby nap¯Ìklad ¯ekla: ÑShlÈdl na mou odlouËenostì, pak by tÌm byla zakalena a uû by nebyla ˙pln· ani dokonal·, protoûe tÌm by vyöla ze sebe. é·dnÈ vych·zenÌ totiû neb˝v· tak malÈ, aby odlouËenost nez˘stala bez poskvrny. A tu vidÌö ten d˘vod, proË se naöe PanÌ chlubila svou pokorou, a ne svou odlouËenostÌ. Proto ¯Ìk· prorok: ÑAudiam quid loquatur in me dominus deusì (é 85,9), to znamen·: ÑChci mlËet a naslouchat, co m˘j P·n a m˘j B˘h ve mnÏ mluvÌì ñ jako by chtÏl ¯Ìci: ÑChce-li B˘h ke mnÏ mluvit, aù vejde do mÏ, j· nevyjdu.ì OdlouËenost vyzdvihuji rovnÏû nad kaûdÈ milosrdenstvÌ, neboù milosrdenstvÌ nenÌ nic jinÈho neû to, ûe ËlovÏk vych·zÌ ze sebe k nedostatk˘m sv˝ch bliûnÌch a jeho srdce tÌm b˝v· zarmouceno. Toho je odlouËenost prosta a z˘st·v· sama v sobÏ a ned· se niËÌm zarmoutit. Neboù pokud ËlovÏka m˘ûe nÏco zarmoutit, nestojÌ si moc dob¯e. Zkr·tka, aù se podÌv·m na kteroukoli ctnost, nenach·zÌm û·dnou natolik dokonalou a k Bohu se p¯imykajÌcÌ jako pr·vÏ odlouËenost. Jeden mistr jmÈnem Avicenna ¯Ìk·: Vzneöenost odlouËenÈho ducha je tak velk·, ûe cokoli vidÌ, je pravdivÈ, vöe, oË û·d·, dostane, a vöe, co poruËÌ, musÌ b˝t uposlechnuto. A mÏl bys vskutku vÏdÏt: StojÌ-li svobodn˝ duch v pravÈ odlouËenosti, pak nutÌ Boha k svÈmu bytÌ; a kdyby mohl b˝t bez tvaru a bez vöech p¯Ìpadk˘*, p¯ijal by vlastnÌ BoûÌ bytÌ na sebe. To vöak B˘h nem˘ûe d·vat nikomu neû s·m sobÏ; proto nem˘ûe s odlouËen˝m duchem Ëinit nic vÌc, neû mu d·t *

ÑZuovelleì (Ëemuû v souËasnÈ nÏmËinÏ odpovÌd· ÑZuf‰lleì, n·hody) je p¯eklad lat. accidentia, coû je jeden ze z·kladnÌch pojm˘ aristotelskÈ scholastiky. OznaËuje vöechno, co vÏci pouze Ñp¯ipad·ì a m˘ûe se tedy zmÏnit nebo ztratit, aniû by vÏc p¯estala b˝t tÌm, ËÌm je.

199



s·m sebe. A ËlovÏk, kter˝ takto stojÌ ve svrchovanÈ odlouËenosti, je tak vytrûen do vÏËnosti, ûe s nÌm û·dn· pomÌjÌv· vÏc uû nem˘ûe pohnout, aby pociùoval nÏco tÏlesnÈho; a je jako mrtv˝ pro tento svÏt, protoûe nic pozemskÈho mu jiû nenÌ po chuti. To mÏl na mysli sv. Pavel, kdyû ¯ekl: Ñéiji, a p¯ece neûiji, ûije ve mnÏ Kristusì (Ga 2,20). NynÌ se m˘ûeö zeptat, co je odlouËenost, ûe m· v sobÏ takovou vzneöenost? O tom bys mÏl vÏdÏt, ûe prav· odlouËenost nenÌ nic jinÈho neû neochvÏjn· st·lost ducha ve vöem, co se p¯ihodÌ ñ v milÈm i nemilÈm, ve cti Ëi hanbÏ a potupÏ ñ jako olovÏn· hora nehnutÏ stojÌcÌ ve slabÈm vÏtru. Tato nepohnut· odlouËenost ËinÌ ËlovÏka nejvÌce podobn˝m Bohu. Neboù to, ûe B˘h je Bohem, tkvÌ v jeho nepohnutÈ odlouËenosti; z nÌ m· svou Ëirost a svou nesloûenou jednoduchost a svou nezmÏnitelnost. A proto m·-li se ËlovÏk st·t rovn˝m Bohu, pokud nÏjakÈ stvo¯enÌ m˘ûe mÌt rovnost s Bohem, pak se to musÌ st·t pomocÌ odlouËenosti. Ta vtahuje ËlovÏka do Ëirosti a z Ëirosti do nesloûenÈ jednoduchosti a z tÈ zase do nepromÏnnosti, a tyto pak nastolujÌ rovnost mezi Bohem a ËlovÏkem; tato rovnost vöak musÌ povstat z milosti, neboù ona odv·dÌ ËlovÏka od vöech Ëasn˝ch vÏcÌ a oËiöùuje ho od vöeho pomÌjivÈho. A vÏz: b˝t pr·zdn˝ vöeho stvo¯enÈho, znamen· b˝t pln˝ Boha, a b˝t pln˝ vöeho stvo¯enÌ, znamen· b˝t prazdn˝ Boha. MÏl bys tedy vÏdÏt, ûe v tÈto neochvÏjnÈ odlouËenosti st·l B˘h od vÏËnosti a stojÌ dosud, a vÏz, ûe kdyû stvo¯il nebe a zemi, dotklo se to jeho nepohnutÈ odlouËenosti tak m·lo, jako by nikdy nic nestvo¯il. A tvrdÌm jeötÏ vÌc: Vöechny modlitby a dobrÈ skutky, kterÈ ËlovÏk vykon· v Ëasnosti, dotknou se BoûÌ odlouËenosti tak m·lo, jako by se nikdy v Ëase neud·ly, a B˘h pro nÏ nebude k ËlovÏku milostivÏjöÌ ani shovÌvavÏjöÌ, ale z˘stane tak, jako kdyby ËlovÏk modlitbu Ëi dobr ˝ skutek nikdy nevykonal. A ¯Ìk·m d·le: Kdyû se Syn v boûstvÌ mÏl st·t ËlovÏkem, a stal se jÌm a pak trpÏl muka, dotklo se to tak m·lo nepohnutÈ BoûÌ odlouËenosti, jako by se ËlovÏkem nikdy nestal. NynÌ moûn· namÌtneö: ÑPokud dob¯e slyöÌm, pak kaûd· modlitba a vöechny dobrÈ skutky p¯ich·zejÌ vniveË, ponÏvadû B˘h se jich neujme a ani jÌm nemohou pohnout. A p¯ece se ¯Ìk·, ûe B˘h chce b˝t o vöechno proöen.ì NynÌ d·vej dobr˝ pozor, abys mi, pokud m˘ûeö, spr·vnÏ porozumÏl: B˘h sv˝m prvnÌm vÏËn˝m pohledem ñ pokud tu m˘ûeme o nÏjakÈm prvnÌm pohledu mluvit ñ naz¯el vöecky vÏci, jak 200



se majÌ st·t, a vidÏl t˝mû pohledem, kdy a jak stvo¯Ì svÏt a kdy se Syn stane ËlovÏkem a kdy m· trpÏt. Spat¯il i tu nejmenöÌ modlitbu a dobr˝ skutek, kter˝ kdo vykon·, a naz¯el takÈ, kterou modlitbu a kterou pokornou zboûnost vyslyöÌ; vidÏl, ûe zÌtra ho budeö ˙pÏnlivÏ volat a prosit; a toto vol·nÌ a modlitbu nevyslyöÌ teprve zÌtra, neboù je vyslyöel jiû ve svÈ vÏËnosti, d¯Ìve, neûli ses narodil. NenÌ-li vöak tv· modlitba usilovn· a opravdov·, neodep¯e ti B˘h vyslyöenÌ teprve teÔ, n˝brû to uËinil jiû ve svÈ vÏËnosti. * A takto B˘h sv˝m prvnÌm vÏËn˝m pohledem naz¯el vöechno a nekon· nic z novÈho [podnÏtu], neboù vöe jiû uËinil na samÈm poË·tku. A tak B˘h stojÌ odevûdy ve svÈ nepohnutÈ odlouËenosti, a p¯ece proto nejsou modlitby a dobrÈ skutky lidÌ ztraceny, ale kdo dob¯e ËinÌ, bude i dob¯e odmÏnÏn, a kdo ËinÌ zlÈ, bude podlÈze takÈ odmÏnÏn. Tuto myölenku vyj·d¯il takÈ sv. Augustin v p·tÈ knize O Trojici v poslednÌ kapitole, kde ¯Ìk·: ÑB˘h chraÚ, aby nÏkdo ¯Ìkal, ûe B˘h miluje Ëasn˝m zp˘sobem, ponÏvadû u nÏho nenÌ nic minulÈ a takÈ nic budoucÌ. On miloval vöechny svatÈ jeötÏ p¯ed stvo¯enÌm svÏta, tak jak je jiû nap¯ed vidÏl. A kdyû nastane chvÌle, ûe projevÌ v Ëase, co vidÏl uû ve vÏËnosti, tak se lidÈ domnÌvajÌ, ûe B˘h k nim pojal nÏjakou novou l·sku. Takûe kdyû se na n·s hnÏv· nebo n·m prokazuje nÏco dobrÈho, tehdy se mÏnÌme my, kdeûto on z˘st·v· beze zmÏny, tak jako sluneËnÌ svÏtlo p˘sobÌ bolest nemocn˝m oËÌm a zdrav˝m prospÌv·, samo vöak zmÏn·m nepodlÈh·.ì TÈûe myölenky se Augustin dot˝k· takÈ ve dvan·ctÈ knize O Trojici ve ËtvrtÈ kapitole, kde ¯Ìk·: ÑNam deus non ad tempus videt, nec aliquid fit novi in eius visioneì ñ ÑB˘h se nedÌv· Ëasn˝m zp˘sobem, a ani v nÏm nepovst·v· û·dnÈ novÈ vidÏnÌ.ì V tomto smyslu hovo¯Ì tÈû Isidor v knize O nejvyööÌm dobru, kde Ëteme: ÑMnozÌ lidÈ se ptajÌ, co B˘h Ëinil, neû stvo¯il nebe a zemi, nebo odkud se v nÏm vzala nov· v˘le stvo¯it svÏt?ì, a takto odpovÌd·: Ñé·dn· nov· v˘le v Bohu nikdy nepovstala, ale i kdyû stvo¯enÌ nebylo vûdy, jako je teÔ, p¯esto bylo od vÏËnosti v Bohu a jeho rozumu.ì B˘h nestvo¯il nebe a zemi, tak jako kdyû my v bÏhu Ëasu ¯Ìk·me: ÑAù se stane to nebo tamto!ì, neboù vöechna *

Tuto spekulativnÌ Augustinovu myölenku dovede pozdÏji do d˘sledku KalvÌn ve svÈm uËenÌ o p¯edurËenÌ, predestinaci: ËlovÏk nem˘ûe zmÏnit sv˘j ˙dÏl, m˘ûe se vöak v n·znacÌch dozvÌdat, jak˝ tento ˙dÏl je.

201



stvo¯enÌ jsou jiû vyslovena ve vÏËnÈm SlovÏ. K tomu m˘ûeme jeötÏ p¯ipojit slova, kter· ¯ekl n·ö P·n MojûÌöovi, kdyû se ho MojûÌö ot·zal: ÑPane, kdyû se mÏ farao zept·, kdo jsi, jak mu m·m odpovÏdÏt?ì, a Hospodin ¯ekl: ÑPovÏz toto: Ten, kter˝ jest, mne poslalì (Ex 3, 13n). To znamen·: Ten, kter˝ je nemÏnn˝ s·m v sobÏ, ten mÏ poslal. NynÌ by mohl nÏkdo namÌtnout: Coûpak Kristus takÈ mÏl nepohnutou odlouËenost, kdyû zvolal: ÑM· duöe je zarmoucena aû k smrtiì (Mt 26,38; Mk 14,34), a Maria, kdyû st·la pod k¯Ìûem, vÌme p¯ece mnoho o jejÌm n·¯ku, ñ jak se to vöecko m˘ûe srovn·vat s nepohnutou odlouËenostÌ? VÏz tedy, ûe ñ jak ¯ÌkajÌ mist¯i ñ v kaûdÈm ËlovÏku jsou vlastnÏ dva lidÈ: jeden se naz˝v· vnÏjöÌ ËlovÏk ñ to jest smyslovost. Tomuto ËlovÏku slouûÌ pÏt smysl˘, jinak je vöak Ëinn˝ silou duöe. Ten druh˝ se naz˝v· vnit¯nÌ ËlovÏk ñ to jest jeho niternost. DuchovnÌ ËlovÏk, jenû miluje Boha, neuûÌv· mohutnostÌ duöe ve vnÏjöÌm ËlovÏku vÌc, neû to patero smysl˘ nezbytnÏ pot¯ebuje; a nitro samotnÈ se obracÌ k tÏmto smysl˘m jen potud, aby jim bylo v˘dcem a spr·vcem a chr·nilo je, aby nepodlÈhaly jako zvÌ¯ata p¯edmÏtu sv˝ch smysl˘, jak ËinÌ mnozÌ lidÈ hovÌcÌ sv˝m tÏlesn˝m rozkoöÌm jako nerozumn· zvÌ¯ata. TakovÌ lidÈ by se spÌö mÏli naz˝vat zvÌ¯aty neû lidmi! A co duöi p¯eb˝v· z mohutnostÌ, jeû poskytuje pÏti smysl˘m, to duöe zcela odevzd·v· vnit¯nÌmu ËlovÏku. A kdyû se ËlovÏk obr·tÌ k nÏËemu vysokÈmu a vzneöenÈmu, st·hne duöe k sobÏ vöechny sÌly, kterÈ p¯edtÌm p˘jËila smysl˘m, a pak se takov˝ ËlovÏk naz˝v· smysl˘ zbaven˝ a vytrûen˝; neboù jeho p¯edmÏtem je urËit· rozumov· p¯edstava nebo nÏco duchovnÌho bez tvaru. Avöak vÏz, ûe B˘h od jednoho kaûdÈho duchovnÌho ËlovÏka oËek·v·, ûe ho bude milovat vöemi silami duöe. Proto ¯Ìk·: ÑMiluj Boha z celÈho srdce!ì (Mk 12,30) Jsou vöak lidÈ, kte¯Ì naprosto stravujÌ mohutnosti svÈ duöe ve vnÏjöÌm ËlovÏku. To jsou ti, kte¯Ì vöecky svÈ smysly a sv˘j rozum obracejÌ k pomÌjiv˝m vÏcem; ti nevÏdÌ nic o vnit¯nÌm ËlovÏku. Ty bys mÏl ovöem vÏdÏt, ûe vnÏjöÌ ËlovÏk se m˘ûe zab˝vat r˘znou ËinnostÌ, a p¯esto z˘st·v· vnit¯nÌ ËlovÏk zcela voln˝ a touto ËinnostÌ nedotËen˝. TakÈ v Kristu byl vnit¯nÌ a vnÏjöÌ ËlovÏk a pr·vÏ tak v Marii; a vöe, co kdy ¯Ìkali o vnÏjöÌch vÏcech, Ëinili vnÏjöÌm ËlovÏkem a jejich vnit¯nÌ ËlovÏk p¯itom st·l v neochvÏjnÈ odlouËenosti. A bylo tomu tak i tehdy, kdyû Kristus ¯ekl: ÑM· duöe je smutn· aû k smrtiì; a jakkoli naöe PanÌ na¯Ìkala a jinak mluvila, p¯ece st·lo jejÌ nitro vûdy 202



v nepohnutÈ odlouËenosti. VezmÏme si k tomu n·sledujÌcÌ p¯irovn·nÌ: Dve¯e jsou opat¯eny stÏûejemi, v nichû se ot·ËejÌ. Dve¯e p¯irovn·v·m k vnÏjöÌmu, stÏûeje zase k vnit¯nÌmu ËlovÏku. Kdyû se dve¯e otvÌrajÌ a zavÌrajÌ, pohybujÌ se ve¯eje dve¯Ì sem a tam, ale stÏûeje z˘st·vajÌ nepohnuty na svÈm mÌstÏ a nikdy nemÏnÌ svou polohu. Zrovna tak je tomu i zde, pokud tomu spr·vnÏ rozumÌö. TeÔ se vöak zept·m, co je p¯edmÏtem ËirÈ odlouËenosti? Na to odpovÌd·m takto a ¯Ìk·m, ûe p¯edmÏtem ryzÌ odlouËenosti nenÌ ani to, ani ono.* Ona totiû stojÌ na holÈm nic, a ¯eknu ti, proË tomu tak je: »ir· odlouËenost stojÌ na tom nejvyööÌm. A kdo stojÌ na tom nejvyööÌm, v tom B˘h m˘ûe p˘sobit zcela podle svÈ v˘le. B˘h vöak nem˘ûe ve vöech srdcÌch p˘sobit zcela podle svÈ v˘le, neboù aËkoli je vöemohoucÌ, p¯ece jen m˘ûe p˘sobit jen natolik, kolik p¯ipravenosti nalÈz·, anebo kdyû ji s·m vytvo¯Ì. A slova Ñanebo ji vytvo¯Ìì, p¯id·v·m kv˘li sv. Pavlovi, neboù u nÏho B˘h neshledal û·dnou p¯ipravenost, ale s·m ho p¯ipravil vlitÌm svÈ milosti. Proto ¯Ìk·m: B˘h p˘sobÌ podle toho, jakou p¯ipravenost nalÈz·. Jinak p˘sobÌ v ËlovÏku, a jinak v kameni. K tomu nach·zÌme urËitÈ podobenstvÌ v p¯ÌrodÏ: Kdyû roztopÌme pec a vloûÌme do nÌ tÏsto z ovsa, z pöenice, z jeËmene a ze ûita, je tu jen jeden û·r, a p¯ece nep˘sobÌ stejnÏ v tÏstech, ale z jednoho bude chlÈb jemn˝, z druhÈho hruböÌ a ze t¯etÌho jeötÏ hruböÌ. P¯ÌËinou toho ale nenÌ û·r, n˝brû l·tka, kter· je nestejn·. Zrovna tak r˘znÏ p˘sobÌ B˘h v kaûdÈm srdci; p˘sobÌ podle toho, jakou mÌru p¯ipravenosti a schopnosti p¯ijÌmat nalÈz·. Pokud je v srdci to Ëi ono, pak v tom m˘ûe b˝t nÏco, co Bohu znemoûÚuje p˘sobit na to nejvyööÌ. M·-li b˝t tedy srdce p¯ipravenÈ p¯ijmout to nejvyööÌ, musÌ st·t na holÈm nic, a v tom takÈ spoËÌv· ta nejvÏtöÌ schopnost, jak· m˘ûe b˝t. Pokud m· odlouËenÈ srdce st·t na tom nejvyööÌm, musÌ st·t na niËem, neboù v tom pr·vÏ spoËÌv· nejvyööÌ schopnost p¯ijÌmat. K tomu si vezmÏme jedno podobenstvÌ z p¯Ìrody: Chci-li ps·t na tabuli, nem˘ûe na nÌ b˝t naps·no nic tak kr·snÈho, aby mi to zabr·nilo v psanÌ; ale kdyû chci ps·t, musÌm smazat vöecko, co je na tabuli naps·no. A nikdy se mi nebude hodit tak dob¯e k psanÌ, jako kdyû na nÌ nebude naps·no v˘bec nic. PodobnÏ m·-li B˘h do mÈho srdce ps·t na to nejvyööÌ, musÌ vöechno, aù je to cokoli, *

Tj. û·dn· urËit· vÏc, na niû by se dalo uk·zat.

203



ze srdce odejÌt. A pr·vÏ tak je tomu s odlouËen˝m srdcem. Proto v nÏm B˘h m˘ûe p˘sobit na to nejvyööÌ a podle svÈ nejvyööÌ v˘le. P¯edmÏtem odlouËenÈho srdce nenÌ tudÌû ani to, ani ono. TeÔ poloûÌm dalöÌ ot·zku: Jak· je modlitba oproötÏnÈho srdce? Na to odpovÌd·m n·sledovnÏ a ¯Ìk·m: »ir· oproötÏnost se nem˘ûe modlit, neboù kdo se modlÌ, û·d· Boha, aby mu nÏco dal, anebo ho nÏËeho zbavil. OproötÏnÈ srdce vöak neû·d· v˘bec nic, a takÈ nem· zhola nic, Ëeho by se chtÏlo zbavit. Proto je prostÈ veökerÈ modlitby, a jeho modlitbou nenÌ nic jinÈho, neû b˝t jedno s Bohem. Na tom spoËÌv· cel· jeho modlitba. K tomu m˘ûeme uvÈst v˝rok, kter˝ vyj·d¯il sv. Dionysius ke slov˘m sv. Pavla, kde ¯Ìk·: ÑJe mnoho tÏch, kte¯Ì bÏûÌ za korunou, a p¯ece jen jeden jÌ dos·hneì (srv. 1K 9,24) ñ vöechny mohutnosti duöe bÏûÌ za korunou, a p¯ece ji dostane jen podstatnÈ bytÌ ñ Dionysius tedy ¯Ìk·: Tento bÏh nenÌ nic jinÈho neû odvr·cenÌ se od vöech stvo¯enÌ a sjednocenÌ se s nestvo¯en˝m. A kdyû duöe dospÏje aû tam, tehdy pozbyde svÈ jmÈno, a B˘h ji vt·hne do sebe, takûe zanikne sama o sobÏ, tak jako slunce p¯itahuje rannÌ Ëerv·nky, aû zhynou. K tomu dovede ËlovÏka pouze Ëist· odlouËenost. Sem m˘ûeme p¯ipojit takÈ slovo sv. Augustina, kter˝ ¯Ìk·: ÑDuöe m· tajn˝ vchod do boûskÈ p¯irozenosti, kde se jÌ vöechny vÏci st·vajÌ niËÌm.ì TÌmto vstupem nenÌ na zemi nic jinÈho neû r yzÌ odlouËenost. Kdyû odlouËenost dospÏje k tomu nejvyööÌmu, ztr·cÌ duöe v pozn·nÌ svÈ pozn·nÌ, v l·sce svou l·sku a ve svÏtle svÈ svÏtlo. K tomu se vztahuje takÈ v˝rok jednoho mistra: ChudÌ duchem jsou ti, kte¯Ì Bohu ponechali vöecky vÏci tak, jak je mÏl, kdyû jsme jeötÏ nebyli. UËinit nÏco takovÈho dok·ûe jen ËistÈ, oproötÏnÈ srdce. ée B˘h p¯eb˝v· v jednom oproötÏnÈm srdci radÏji neû v kaûdÈm jinÈm, pozn·me z tohoto: Kdyû se mÏ zept·ö: ÑCo hled· B˘h ve vöech vÏcech?ì, odpovÌm ti slovy Knihy moudrosti, kde B˘h ¯Ìk·: ÑVe vöech vÏcech hled·m spoËinutÌ!ì (SÌr 24,7). Nikde jinde vöak nenÌ klid a spoËinutÌ tak naprostÈ jako v oproötÏnÈm srdci. Proto zde B˘h p¯eb˝v· radÏji neû v jin˝ch vÏcech nebo ctnostech. A takÈ tohle bys mÏl vÏdÏt: »Ìm vÌc se ËlovÏk snaûÌ b˝t otev¯en˝ BoûÌmu vlivu, tÌm je blaûenÏjöÌ; a kdo je s to se p¯itom uvÈst do nejvyööÌ p¯ipravenosti, ten takÈ stojÌ v nejvyööÌ blaûenosti. Ale û·dn˝ ËlovÏk se nem˘ûe otev¯Ìt BoûÌmu vlivu jinak neû sjedocenÌm se s Bohem; neboù nakolik je kaûd˝ ËlovÏk jedno s Bohem, natolik je otev¯en˝ BoûÌ204



mu p˘sobenÌ. Toto sjednocenÌ se nastolÌ tÌm, ûe se ËlovÏk podrobÌ Bohu; nakolik se vöak ËlovÏk podrobÌ stvo¯enÌ, natolik mÈnÏ bude jedno s Bohem. »irÈ, oproötÏnÈ srdce je prostÈ vöech tvor˘. Proto je plnÏ podd·no Bohu, a tÌm stojÌ v nejvyööÌ jednotÏ s Bohem a je z·rovÏÚ BoûÌmu p˘sobenÌ nejotev¯enÏjöÌ. To mÏl na mysli sv. Pavel, kdyû ¯ekl: ÑOblecte se v JeûÌöe Krista!ì (ÿ 13,14) a myslel tÌm: ˙pln˝m ztotoûnÏnÌm se s Kristem; toto odÏnÌ se v Krista m˘ûe totiû nastat jen skrze ztotoûnÏnÌ s Kristem. A vÏz: Kdyû se Kristus stal ËlovÏkem, nevzal na sebe jednoho ËlovÏka, ale p¯ijal lidskou p¯irozenost. Oprosti se proto od vöech vÏcÌ, a z˘stane jen to, co Kristus na sebe vzal, a tak ses odÏl v Krista. Kdo chce tedy poznat vzneöenost a prospÏönost dokonalÈ odlouËenosti, aù uv·ûÌ Kristova slova, kter· ¯ekl o svÈm lidstvÌ, kdyû mluvil ke sv˝m uËednÌk˘m: ÑProspÏje v·m, abych od v·s odeöel. Kdyû neodejdu, Duch svat˝ k v·m nep¯ijdeì (J 16,7), jako by tÌm ¯Ìkal: P¯Ìliö mnoho zalÌbenÌ jste nalezli v mÈ souËasnÈ podobÏ, proto v·m nem˘ûe b˝t d·na dokonal· radost Ducha SvatÈho. Odloûte tedy to, co m· podobu a tvar, a spojte se s bytÌm bez tvaru, neboù duchovnÌ ˙tÏcha p¯ich·zejÌcÌ od Boha je jemn·, a chce se proto sdÌlet pouze tomu, kdo tÏlesnou ˙tÏchou pohrd·. NynÌ d·vejte pozor, vöichni p¯em˝ölivÌ lidÈ! Nikdo nenÌ radostnÏjöÌ mysli neû ten, kdo stojÌ v nejvÏtöÌ odlouËenosti. é·dn· tÏlesn· a smyslov· ˙tÏcha nem˘ûe b˝t bez duchovnÌ ökody, Ñneboù touhy tÏla smÏ¯ujÌ proti Duchu, a Duch zase proti nimì (Ga 5,17). Kdo proto v tÏle zasÈv· smyslovou l·sku, sklidÌ vÏËnou smrt; kdo vöak v duchu zasÈv· pravou l·sku, ten sklidÌ v Duchu vÏËn˝ ûivot. Proto: ËÌm rychleji ËlovÏk bÏûÌ od stvo¯enÌ, tÌm rychleji k nÏmu spÏch· Stvo¯itel. Tady d·vejte pozor, vöichni hloubavÌ lidÈ! Pokud pouhÈ zalÌbenÌ, kterÈ bychom mohli mÌt z tÏlesnÈ podoby Krista, n·m uû br·nÌ v p¯ijÌm·nÌ Ducha SvatÈho, oË vÌce n·m ve vztahu k Bohu br·nÌ naöe nev·zan· touha po pomÌjivÈ ˙tÏöe! Proto tÌm nejlepöÌm ze vöeho je odlouËenost, neboù oËiöùuje duöi a t¯ÌbÌ svÏdomÌ a zapaluje srdce a probouzÌ ducha a roznÏcuje touhu a d·v· pozn·nÌ Boha a oddÏluje od stvo¯enÌ a spojuje se s Bohem. NynÌ d·vejte pozor, vöichni rozv·ûnÌ lidÈ! NejrychlejöÌ zvÌ¯e, kterÈ v·s nese k tÈto dokonalosti, je utrpenÌ; neboù nikdo nepoûÌv· vÌce vÏËnÈ sladkosti neûli ti, kte¯Ì stojÌ s Kristem v nejvÏtöÌ ho¯kosti. Nic 205



nenÌ trpËÌho neû utrpenÌ a nic tak medovÏ sladkÈ neû ûÌt v utrpenÌ; nic neporuöÌ tÏlo p¯ed lidmi vÌc neû utrpenÌ, a naopak nic nezdobÌ duöi p¯ed Bohem vÌc neû p¯est·lÈ utrpenÌ. NejpevnÏjöÌm z·kladem, na nÏmû tato dokonalost m˘ûe st·t, je pokora; neboù ËÌ [tÏlesn·] p¯irozenost se zde plazÌ v nejhluböÌ ponÌûenosti, toho duch vzlÈt· k v˝öin·m boûstvÌ, neboù l·ska p¯in·öÌ bolest, a bolest p¯in·öÌ l·sku. Kdo proto touûÌ dojÌt dokonalÈ odlouËenosti, aù usiluje o dokonalou pokoru, pak p¯ijde do blÌzkosti boûstvÌ. Aby se to stalo n·m vöem, k tomu n·m dopom·hej nejvyööÌ OdlouËenost, kter· je B˘h s·m. Amen.

206



K·z·nÌ

ÑKdyû m·m k·zat, mluvÌm vûdycky o oddÏlenosti, o tom, ûe se ËlovÏk musÌ zbavit s·m sebe a vöech vÏcÌ; za druhÈ o tom, aby se ËlovÏk zase vr·til do toho jedinÈho a nedÌlnÈho dobra, jÌmû jest B˘h; za t¯etÌ, aby se kaûd˝ rozpomnÏl na tu velkou vzneöenost, kterou B˘h vloûil do duöe proto, aby ËlovÏk dÌky jÌ podivuhodn˝m zp˘sobem dospÏl k Bohu; za ËtvrtÈ o dokonalÈ ËistotÏ BoûÌ p¯irozenosti.ì (Misit dominus manum, Pf. XXII, str. 91) ÑKdyû jsem sem dnes öel, p¯em˝ölel jsem o tom, jak bych v·m mÏl rozumnÏ k·zat, abyste mi rozumÏli, a vymyslel jsem si takovÈ p¯irovn·nÌ. Dok·ûete-li je spr·vnÏ pochopit, pochopÌte, co chci ¯Ìci, z·klad, z nÏhoû vych·zejÌ vöecky mÈ myölenky a o Ëem jsem vûdycky k·zal. (...) D·vejte dobr˝ pozor! M˘j zrak je jeden a je s·m v sobÏ prost˝ a nesloûen˝. Kdyû otev¯u oËi a podÌv·m se na kus d¯eva, z˘stane obojÌ tÌm, ËÌm jest ñ a p¯ece v tom hledÏnÌ m˘j pohled a to d¯evo splynou vjedno tak, ûe je to i pohled i d¯evo, ba mohlo by se ¯Ìci, ûe to d¯evo jsou moje oËi. Ale kdyby d¯evo bylo bez l·tky a ˙plnÏ duchovnÌ jako pohled m˝ch oËÌ, pak by byla ˙pln· pravda, ûe v okamûiku mÈho pohledu kus d¯eva a mÈ oËi tvo¯Ì jedno jedinÈ jsoucno. A je-li to pravda o tÏlesn˝ch vÏcech, tÌm vÌc to platÌ o vÏcech duchovnÌch.ì (Alliu glichiu dinc, Pf. LX, str. 192)

207



P¯ehled k·z·nÌ (Po¯adov· ËÌsla podle Pf a DW, perikopa)

2. 10. 12. 13. 19. 40. 42. 45. 56. 59. 65. 74. 76. 80. 82. 83. 84. 87. 91. 96. 99. 102.

57. Ubi est qui natus est 37. Moyses orabat dominum 49. Hoc est praeceptum meum 5b. In hoc apparuit caritas 36. Surrexit autem Saulus 4. Omne datum optimum 39. Modicum et iam non videbitis me 44. In omnibus requiem qaesivi 25. Nolite timere eos 24. Justus in perpetuum vivet 6. Justi autem in perpetuum vivent 28. Convescens praecepit eis Expedit vobis ut ego vadam 38. Adolescens, tibi dico: surge 8. In occisione gladii 10. In diebus suis placuit deo 9. Quasi stella matutina 31. Beati pauperes spiritu 40. Laudate coeli + Ego sum lux 12. Qui audit me, non confundetur 41. Renovamini spiritu mentis vestrae 23.Haec dicit dominus: honora patrem

(Mt 2,2) (Ex 32,11) (J 15,11) (1J 5,9) (Sk 11,8) (Jk 1,17) (J 16,17) (Sir 24,11) (Mt 10,28) (Mdr 5,16) (Mdr 4,19) (Sk 1,4) (J 16,7) (L 7,14) (éd 11,37) (SÌr 44,17) (SÌr 50,6) (Mt 5,3) (Iz 49,13 + J 8,12) (SÌr 24,30) (Ef 4,23) (Mt 15,4)

208



II. Ubi est qui natus est rex Judeorum? (Mt 2,2) ÑKde je ten pr·vÏ narozen˝ kr·l éid˘?ì VöimnÏte si dob¯e, kde se jeho narozenÌ stalo! ÑKde je ten, kter˝ se narodil?ì J· v·m ¯Ìk·m, jako jsem uû ¯ekl mnohokr·t, ûe se toto vÏËnÈ narozenÌ dÏje v duöi ˙plnÏ stejnÏ, jako se dÏje ve vÏËnosti, ani mÈnÏ, ani vÌce, neboù je to jedno narozenÌ a dÏje se v samÈm bytÌ a v z·kladu duöe. Z toho vznikajÌ ot·zky. B˘h je jako rozum a smysl ve vöech vÏcech p¯Ìtomen, a to vnit¯nÏji a p¯irozenÏji neû ty vÏci samy, a kde B˘h jest, tam musÌ i p˘sobit, s·m sebe pozn·vat a ¯Ìkat svÈ Slovo. JakÈ tedy vlastnosti pro toto p˘sobenÌ BoûÌ m· duöe oproti jin˝m rozumn˝m stvo¯enÌm, v nichû B˘h takÈ jest? Dejte pozor, v Ëem je rozdÌl. B˘h je ve vöech vÏcech, bytostnÏ, ˙ËinnÏ a mocnÏ. Rodit vöak m˘ûe jen v duöi ñ neboù vöechna stvo¯enÌ jsou jen stopy BoûÌ, ale duöe je svou p¯irozenostÌ utv·¯ena podle obrazu BoûÌho. A tento obraz se musÌ onÌm narozenÌm ozdobit a dovÈst k dokonalosti. Tomuto p˘sobenÌ a tomuto narozenÌ je ze vöech stvo¯enÌ otev¯ena pouze duöe. VÏru, kaûd· dokonalost, kter· se m· do duöe dostat, aù BoûskÈ svÏtlo, milost nebo blaûenost, musÌ tam vstoupit jen a jen tÌmto narozenÌm a nijak jinak. »ekej jen na toto narozenÌ v tobÏ, a nalezneö vöechno dobro a vöechnu ˙tÏchu, a vöechnu rozkoö, vöechno bytÌ a vöechnu pravdu. Zmeök·ö-li je, zmeökal jsi vöechno dobro a vöechnu blaûenost. A cokoli ti p¯ijde v nÏm, p¯inese ti ËistÈ bytÌ a st·lost, cokoli jsi hledal nebo naöel mimo nÏ, zahyne vöechno, dÏlej co dÏlej. Toto jedinÈ d·v· bytÌ, a vöechny ostatnÌ vÏci zahynou. V tomto narozenÌ dost·v·ö ˙Ëast na boûskÈm vlÈv·nÌ a na vöech jeho darech. Stvo¯enÌ, v nichû nenÌ obraz BoûÌ, tyto vÏci p¯ijÌmat nemohou, neboù obraz duöe k tomuto vÏËnÈmu narozenÌ zvl·ötÏ pat¯Ì. DÏje se vlastnÏ a v˝luËnÏ v duöi, narozenÈ z Otce v samÈm z·kladu a nejvnit¯nÏjöÌm nitru duöe, kam nikdy nepronikl û·dn˝ obraz a nenahlÈdla û·dn· sÌla.* *

ÑSÌlyì (Kr‰fte, lat. virtutes) Ëi schopnosti duöe dÏlÌ st¯edovÏk· filozofie na niûöÌ, jako jsou schopnosti smyslovÈho vnÌm·nÌ nebo vznÏtlivost (virtus irascibilis), a vyööÌ, tj. pamÏù, rozum a v˘li. Ale i ty nejvyööÌ jsou jen jakÈsi org·ny Ëi vnÏjöÌ projevy duöe, nikoli samo jejÌ bytÌ (z·klad, grunt), kterÈ je Ñobrazem BoûÌmì. Do Ñvrcholku duöeì (apex animae) podle starÈ p¯edstavy, doloûenÈ uû u sv. Augustina, vkl·d· B˘h sebe sama, Ëi ÑrodÌ svÈho Synaì, jak ¯Ìk· Eckhart. Zd· se, ûe od p¯edchozÌ cÌrkevnÌ a teologickÈ tradice se Eckhart liöÌ pr·vÏ tÌm,

209



Druh· ot·zka znÌ: toto narozenÌ p˘sobÌ v samÈm bytÌ a v samÈm z·kladu duöe, p˘sobÌ tedy pr·vÏ tak v duöi h¯ÌönÌka jako dobrÈho ËlovÏka; jak· milost Ëi uûitek mi tedy z toho kyne? Neboù z·klad p¯irozenosti je u obou stejn˝, ba dokonce i v pekle z˘st·v· vzneöenost tÈto p¯irozenosti vÏËnÏ zachov·na. VöimnÏte si, v Ëem je rozdÌl. Tomuto narozenÌ je vlastnÌ, ûe se dÏje se st·le nov˝m a nov˝m svÏtlem. Vûdycky p¯in·öÌ do duöe velkÈ svÏtlo, neboù takovÈ uû dobro je, ûe kdekoli je, musÌ se vylÈvat. V tomto narozenÌ se B˘h se svÏtlem vlÈv· do duöe tak, ûe v samÈm bytÌ a z·kladu duöe je svÏtla tolik, aû vyr·ûÌ a p¯etÈk· do sil duöe i do vnÏjöÌho ËlovÏka. Tak se stalo i Pavlovi, kdyû se ho B˘h dotkl sv˝m svÏtlem na cestÏ a kdyû k nÏmu mluvil: odraz toho svÏtla bylo vidÏt i navenek, takûe je vidÏli jeho pr˘vodci a obklopilo Pavla jako blaûenÈ. P¯ebytek svÏtla, kterÈ je v z·kladu duöe, p¯etÈk· do tÏla, a to se naplÚuje jasem. To vöak h¯ÌönÌk p¯ijmout nem˘ûe a nenÌ toho ani hoden, protoûe je pln˝ h¯Ìchu a zla, Ëili temnoty. Proto ¯Ìk·: ÑTemnota nep¯ijÌm· a nepojÌm· svÏtlo.ì Je to zavinÏno tÌm, ûe cesty, po nichû by to svÏtlo mÏlo vch·zet, jsou zahrazenÈ a zatarasenÈ lûivostÌ a temnotou. Neboù svÏtlo a tma nemohou obst·t vedle sebe, a B˘h a stvo¯enÌ takÈ ne: m·-li vstoupit B˘h, musÌ stvo¯enÌ pryË. O tomto svÏtle ËlovÏk dob¯e vÌ. Kdykoli se obracÌ k Bohu, hned do nÏho vklouzne a zaz·¯Ì svÏtlo a d·v· mu zn·t, co m· dÏlat a Ëeho nechat a mnoho dobr˝ch rad, o kter˝ch p¯edtÌm nic nevÏdÏl a nech·pal. ÑAle odkud a jak to vÌö?ì PohleÔ a pamatuj si: TvÈ srdce se Ëasto pohne a odvracÌ od svÏta. »Ìm jin˝m by se to mohlo dÌt neû onÌm osvÌcenÌm? To je tak nÏûnÈ a radostnÈ, ûe se ti omrzÌ vöechno, co nenÌ B˘h ani boûskÈ. V·bÌ tÏ to k Bohu a vöimneö si mnoha dobr˝ch napomenutÌ, a nevÌö, odkud se berou. Tento vnit¯nÌ p¯Ìklon jistÏ nem˘ûe poch·zet od stvo¯enÌ ani z nÏjak˝ch jeho podnÏt˘, neboù cokoli stvo¯enÈ podnÏcuje nebo p˘sobÌ, p¯ich·zÌ vûdycky zvenËÌ. SamÈho z·kladu se vöak dot˝k· jen toto p˘sobenÌ a ËÌm prostÏjöÌ a oprostÏnÏjöÌ si je uchov·ö, tÌm vÌc svÏtla a pravdy i pouËenÌ nalezûe tato Ñjiskraì nevstupuje do duöe jako BoûÌ milost, n˝brû ûe v kaûdÈ duöi vûdycky uû je ñ t¯eba skryt·. Srv. G. Siedel, Theologia Deutsch, str. 43n, kde je asi nejp¯esnÏjöÌ rozbor Eckhartovy teologie ve vztahu k ortodoxii. Tuto Ñboûskou jiskruì pozdÏjöÌ filozofie ztotoûnÌ s ide·lnÌm rozumem, zejmÈna matematick˝m.

210



neö. A proto jeötÏ nikdy û·dn˝ ËlovÏk v niËem nezabloudil ñ leda tak, ûe hned na poË·tku z toho vyöel ven a p¯Ìliö se upnul navenek. Svat˝ Augustin ¯Ìk·: ÑJe mnoho takov˝ch, kte¯Ì hledali svÏtlo a pravdu, jenûe vöichni hledali vnÏ, kde û·dn· nenÌ.ì Tak se nakonec dostanou tak daleko, ûe se uû nikdy dom˘ nevr·tÌ a dovnit¯ nevstoupÌ. A proto takÈ pravdu nenaöli, neboù pravda je uvnit¯, v samÈm z·kladu, a ne vnÏ. Chceö-li tedy najÌt svÏtlo a n·hled veökerÈ pravdy, oËek·vej a p¯ijmi toto narozenÌ v sobÏ a ve svÈm z·kladu: tÌm se prosvÏtlÌ vöecky tvÈ sÌly i vnÏjöÌ ËlovÏk. Kdyû se B˘h vnit¯nÏ dotkne tvÈho z·kladu pravdou, vleje se do tv˝ch sil takovÈ svÏtlo, ûe pak ËlovÏk nÏkdy dok·ûe vÌc, neû by ho byl kdo mohl nauËit. Jak ¯Ìk· prorok: ÑPorozumÏl jsem nad vöechny, kte¯Ì mne kdy uËili.ì HleÔte, proto, ûe toto svÏtlo v h¯ÌönÌkovi nem˘ûe z·¯it ani svÌtit, proto se ono narozenÌ v nÏm v˘bec nem˘ûe st·t. To narozenÌ nem˘ûe b˝t pohromadÏ s temnotou h¯Ìch˘, i kdyû se nedÏje v duöevnÌch sil·ch, n˝brû v bytostnÈm z·kladu duöe. Tu vznik· dalöÌ ot·zka. Kdyû B˘h Otec rodÌ pouze v bytostnÈm z·kladu duöe a ne v jejÌch sil·ch, jak se to t˝k· tÏchto sil? »Ìm k tomu mohou p¯ispÏt, budou-li jen neËinnÏ Ëekat a pak se radovat? K Ëemu to je, kdyû se ono narozenÌ v sil·ch duöe nedÏje? To je dobr· ot·zka. D·vej pozor, v Ëem je rozdÌl. KaûdÈ stvo¯enÌ p˘sobÌ svÈ skutky k nÏjakÈmu ˙Ëelu. Ten ˙Ëel je vûdycky tÌm prvnÌm v ˙myslu a tÌm poslednÌm v uskuteËnÏnÌ. Tak zam˝ölÌ B˘h ve vöech sv˝ch skutcÌch jeden jedin˝ poûehnan˝ ˙Ëel, totiû sebe sama, a aby duöi se vöemi jejÌmi silami dovedl do tohoto cÌle, to jest do sebe sama. Kv˘li tomu ËinÌ B˘h vöecky svÈ skutky, kv˘li tomu rodÌ Otec svÈho Syna v duöi, aby vöechny sÌly duöe dospÏly do tÈhoû cÌle. Jde za vöÌm, co je v duöi, a vöecko to zve k tÈto hostinÏ a ke svÈmu dvoru. Jenûe duöe se se sv˝mi silami rozest¯ela a rozpt˝lila navenek, kaûd· do svÈho dÌla: sÌla zraku do oËÌ, sÌla sluchu do uöÌ, sÌla chuti do jazyka, a tak je jejÌ p˘sobenÌ dovnit¯ o to slaböÌ, neboù kaûd· rozpt˝len· sÌla je nedokonal·. Proto chce-li uvnit¯ silnÏ p˘sobit, musÌ vöecky svÈ sÌly svolat zp·tky dom˘, posbÌrat je ze vöech rozpt˝len˝ch vÏcÌ do jednoho vnit¯nÌho p˘sobenÌ. Svat˝ Augustin ¯Ìk·: Duöe je vÌc tam, kde miluje, neû tam, kde d·v· tÏlu ûivot. Poslyöte p¯Ìklad. Byl jeden pohansk˝ mistr, kter˝ se soust¯edil na jedno umÏnÌ, totiû umÏnÌ poËÌtat. SedÏl v prachu a poËÌtal a hledÏl si svÈho umÏnÌ. Tu 211



k nÏmu kdosi p¯iöel a zvedl meË ñ nevÏdÏl, ûe to je mistr ñ a ¯ekl: Ñÿekni rychle, jak se jmenujeö, nebo tÏ zabiju!ì Ten mistr byl tak pohrouûen do sebe, ûe toho nep¯Ìtele nevidÏl ani neslyöel a v˘bec si nevöiml, co po nÏm chce. Nedok·zal ani ¯Ìci: ÑJmenuju se tak a tak.ì A kdyû ten nep¯Ìtel dlouho a silnÏ k¯iËel a on neodpovÌdal, srazil mu hlavu. To bylo vöechno jen aby se nauËil p¯irozenÈmu umÏnÌ. O co vÌc bychom se mÏli ode vöech vÏcÌ odpoutat my a sebrat vöechny svÈ sÌly, abychom uvidÏli a poznali tu jedinou, nezmÏrnou, nestvo¯enou, vÏËnou pravdu! K tomu seber vöechny svÈ smysly, vöechny svÈ sÌly, cel˝ sv˘j rozum a celou svou pamÏù, obraù je k samÈmu z·kladu, kde je skryt tento poklad. Aby se to stalo, vÏz, ûe se musÌö z¯Ìci vöech ostatnÌch skutk˘ a musÌö dojÌt do jistÈ nevÏdomosti, jinak ho nenajdeö. Tu vznik· ot·zka. Nebylo by lepöÌ, aby si kaûd· sÌla hledÏla svÈho vlastnÌho dÌla, aby jedna druhÈ v jejÌm p˘sobenÌ nep¯ek·ûela, aby ani Bohu nep¯ek·ûely v jeho dÌle? M˘ûe p¯ece ve mnÏ b˝t nÏjakÈ vÏdÏnÌ o stvo¯enÈm, kterÈ by niËemu nep¯ek·ûelo, tak jako B˘h vöecko vÌ bez p¯ek·ûek a jako svatÌ? To je uûiteËn· ot·zka. D·vejte pozor, jak ji rozebereme. SvatÌ vidÌ v Bohu jeden jedin˝ obraz a v nÏm pozn·vajÌ vöechny vÏci, a B˘h s·m takÈ hledÌ do sebe a v sobÏ pozn·v· vöecky vÏci. * Nepot¯ebuje se obracet od jednoho k druhÈmu, jako musÌme my. Kdyby to v tomto ûivotÏ bylo tak, ûe bychom mÏli p¯ed sebou zrcadlo, a v nÏm v kaûdÈm okamûiku vidÏli vöechny vÏci a pozn·vali je v jedinÈm obraze, nebylo by n·m p˘sobenÌ ani vÏdÏnÌ û·dnou p¯ek·ûkou. Protoûe my se vöak musÌme od jednoho obracet ke druhÈmu, proto u n·s jedno vûdycky musÌ p¯ek·ûet druhÈmu. Duöe je totiû tak silnÏ v·z·na na svÈ sÌly, ûe se s nimi vylÈv· vöude tam, kam se vylÈvajÌ ony, neboù v kaûdÈm dÌle, kterÈ ty sÌly p˘sobÌ, musÌ b˝t i duöe p¯i tom, oddanÏ a usilovnÏ, jinak by v˘bec nijak p˘sobit nemohly. Kdyû se tak duöe se svou oddanostÌ rozpt˝lila do vnÏjöÌch skutk˘, musÌ pak nutnÏ uvnit¯ b˝t o to slaböÌ ve svÈm vnit¯nÌm dÌle. Pro ono narozenÌ B˘h chce a musÌ mÌt duöi prostou, nezatÌûenou a svobodnou, v nÌû nenÌ * TakÈ tento program p¯evezme novovÏk· vÏda: matematick˝ (Ëi podle Descarta Ñgeometrick˝ì) z·kon, tak jak jej zaËne objevovat fyzika, m· umoûnit pozn·vat Ñvöecky vÏci v jednom obrazeì, v matematickÈ formuli, kter· ÑzapomÌn·ì na konkrÈtnÌ podobu vÏcÌ a nahlÌûÌ jen na ide·lnÌ vztahy ËÌsel. Neboù v jazyce matematiky je, podle Galilea, Ñnaps·na kniha p¯Ìrodyì.

212



nic neû on s·m a kter· nic a nikoho neËek· neû jeho samÈho. Jak ¯ekl Kristus: ÑKdo miluje nÏco jinÈho mimo mne a m· r·d otce a matku a mnoho jin˝ch vÏcÌ, nenÌ mne hoden. Nep¯iöel jsem na svÏt uËinit pokoj, ale meË, abych odsekl vöecky vÏci a oddÏlil bratra, dÌtÏ, matku, p¯Ìtele, kte¯Ì jsou vpravdÏ tv˝mi nep¯·teli.ì Neboù cokoli je ti blÌzkÈ, to je vpravdÏ tv˝m nep¯Ìtelem. Chce-li tvÈ oko vidÏt vöecky vÏci a tvÈ ucho vöecky vÏci slyöet a tvÈ srdce o vöem uvaûovat, vÏru se tv· duöe ve vöech tÏch vÏcech musÌ rozpt˝lit. Proto ¯Ìk· jeden mistr: M·-li ËlovÏk vykonat nÏjakÈ vnit¯nÌ dÌlo, musÌ vöechny svÈ sÌly soust¯edit dovnit¯, jako by do koutku svÈ duöe, schovat se p¯ed vöemi obrazy a tvary, pak teprv m˘ûe p˘sobit. MusÌ tu dojÌt do jistÈho zapomenutÌ a nevÏdÏnÌ. Jenom v jistÈm tichu a jistÈm mlËenÌ m˘ûe to slovo b˝t slyöet. NiËÌm mu nem˘ûeö vyjÌt vst¯Ìc neû tichem a mlËenÌm: v tom je m˘ûeö uslyöet, a rozumÌö-li tomu spr·vnÏ, v nevÏdÏnÌ. Kde ËlovÏk nic nevÌ, tam se ukazuje a zjevuje ono samo. TeÔ byste ovöem mohli namÌtnout: pane, vy ¯Ìk·te, ûe naöe sp·sa je v nevÏdÏnÌ, a ûe to je jako v nÏjakÈm nedostatku. B˘h stvo¯il ËlovÏka k tomu, aby vÏdÏl, jak ¯Ìk· prorok: ÑPane, uËiÚ je vÏdoucÌmi.ì Kde je nevÏdÏnÌ, tam je nedostatek a pr·zdnota, takov˝ ËlovÏk je jako dobytek, jako opice, hlup·k, a to tak dlouho, dokud z˘st·v· v tom nevÏdÏnÌ. ñ »lovÏk tu musÌ dospÏt k jinÈmu p¯etvo¯enÈmu vÏdÏnÌ, a to nevÏdÏnÌ nem˘ûe vzniknout z nevÏdomosti, ale ËlovÏk m· dojÌt od vÏdÏnÌ k ÑnevÏdÏnÌì. Pak se stane vÏdoucÌm boûsk˝m nevÏdÏnÌm a jeho nevÏdÏnÌ bude zuölechtÏno a ozdobeno nadp¯irozen˝m vÏdÏnÌm. A zde, kde jen trpnÏ sn·öÌme, jsme dokonalejöÌ, neû kdybychom nÏco Ëinili a vykon·vali. Proto jeden mistr ¯ekl, ûe sluch je daleko vzneöenÏjöÌ neû zrak, protoûe sluchem se ËlovÏk nauËÌ vÌce moudrosti neû zrakem, a takÈ vÌc v tÈ moudrosti ûije. O jednom pohanskÈm mistru Ëteme, jak leûel a umÌral, a jeho û·ci p¯ed nÌm mluvili o nÏjakÈm velkÈm umÏnÌ. A ten umÌrajÌcÌ zvedl hlavu, poslouchal a ¯ekl: ÑPodÌvejme, tomu umÏnÌ se musÌm jeötÏ nauËit, abych je mohl vÏËnÏ uûÌvat.ì SlyöenÌ p¯in·öÌ spÌö dovnit¯, kdeûto vidÏnÌ ukazuje spÌö ven, aspoÚ Ëinnost vidÏnÌ sama o sobÏ. A proto n·s ve vÏËnÈm ûivotÏ bude daleko vÌc oblaûovat schopnost slyöenÌ neû schopnost vidÏnÌ. Neboù skutek slyöenÌ vÏËnÈho Slova, ten je ve mnÏ, kdeûto skutek vidÏnÌ vych·zÌ ze mne, ve slyöenÌ jsem trpn˝, kdeûto ve vidÏnÌ Ëinn˝. 213



Ale naöe blaûenost nespoËÌv· v Ëinnosti, n˝brû v tom, ûe trpnÏ sn·öÌme Boha. A oË je B˘h vzneöenÏjöÌ neû stvo¯enÌ, o tolik je dÌlo BoûÌ vzneöenÏjöÌ neû moje. A pr·vÏ z nezmÏrnÈ l·sky poloûil B˘h naöi blaûenost do trpnÈho sn·öenÌ: neboù trpÌme vÌc, neû ËinÌme, a nesrovnatelnÏ vÌc dost·v·me, neû d·v·me. A kaûd˝ dar p¯ipravuje naöi otev¯enost pro nov˝ dar, pro vÏtöÌ dar, a kaûd˝ boûsk˝ dar rozöi¯uje vnÌmavost a touhu p¯ijÌmat jeötÏ vÌc. A proto ¯ÌkajÌ nÏkte¯Ì mist¯i, ûe pr·vÏ v tom je duöe soumÏ¯iteln· s Bohem, neboù jako B˘h nezn· mÌry v d·v·nÌ, tak nezn· ani duöe mÌru v branÌ a p¯ijÌm·nÌ. A jako je B˘h vöemocn˝ ve svÈm p˘sobenÌ, tak je duöe bezedn· ve svÈ trpnosti. Proto bude p¯etvo¯ena Bohem a v Bohu. B˘h, ten m· Ëinit, a duöe trpÏt, on m· pozn·vat a milovat sama sebe v nÌ, kdeûto duöe m· pozn·vat jeho pozn·nÌm a milovat jeho l·skou. Proto je duöe daleko blaûenÏjöÌ tÌm, co je jeho, neû sv˝m vlastnÌm, a takÈ jejÌ blaûenost spoËÌv· vÌc v jeho p˘sobenÌ neû v jejÌm vlastnÌm. é·ci svatÈho Dionysia se ho jednou ptali, proË je vöechny Timotheus p¯ekon·v· dokonalostÌ? Dionysius jim ¯ekl: ÑTimotheus je ËlovÏk, kter˝ trpÌ Boha. Kdo to dok·ûe, p¯ekon· vöecky lidi.ì Proto tvÈ nevÏdÏnÌ nenÌ nedostatek, n˝brû tv· nejvyööÌ dokonalost, a tv· trpnost se tak st·v· nejvyööÌ ËinnostÌ. A tak, tÌmto zp˘sobem se musÌö z¯Ìci vöÌ svÈ Ëinnosti a umlËet vöecky svÈ sÌly a schopnosti, m·ö-li v sobÏ vpravdÏ nalÈzt toto zrozenÌ. Chceö-li nalÈzt toho narozenÈho kr·le, musÌö p¯ekonat a hodit za sebe vöecko ostatnÌ, co kde nalÈz·ö. Abychom p¯ekonali a ztratili vöecko, co se tomu narozenÈmu kr·li nelÌbÌ, k tomu n·m pom·hej ten, kter˝ se stal lidsk˝m dÌtÏtem proto, abychom se my stali dÏtmi BoûÌmi. Amen.

X. Moyses orabat dominum deum suum (Ex 32,11) ÿekl jsem sl˘vko latinsky, jak se Ëte ve ËtenÌ dneönÌho dne, a to slovo znÌ Ëesky takto: ÑMojûÌö prosil Boha, svÈho P·na: Pane, proË plane tv˘j hnÏv proti tvÈmu lidu? Tu mu B˘h odpovÏdÏl a ¯ekl: MojûÌöi, nech mne hnÏvat, dovol mi to, pop¯ej mi to, nebraÚ mi v tom, abych se hnÏval a pomstil tomuto lidu. A B˘h slÌbil MojûÌöovi a ¯ekl: Vyv˝öÌm tÏ a uËinÌm tÏ velik˝m a rozöÌ¯Ìm tvÈ pokolenÌ a uËinÌm tÏ p·214



nem nad velk˝m n·rodem. Ale MojûÌö ¯ekl: Pane, vymaû mne z knihy ûiv˝ch, anebo uöet¯i tento lid!ì Co chce ¯Ìci tÌm, kdyû ¯Ìk·: ÑMojûÌö prosil Boha, svÈho P·naì? VpravdÏ, m·-li b˝t B˘h tv˝m p·nem, musÌö ty b˝t jeho sluhou; a tak kdyû nÏco dÏl·ö pro sv˘j vlastnÌ prospÏch nebo pro svÈ potÏöenÌ nebo pro svoji vlastnÌ blaûenost, vÏru nejsi jeho sluha: neboù nehled·ö jenom BoûÌ Ëest, ale hled·ö sv˘j vlastnÌ prospÏch. ProË ¯Ìk· ÑsvÈho P·na Bohaì? Kdyû B˘h chce, abys byl nemocen, a ty chceö b˝t zdr·v; B˘h chce, aby tv˘j p¯Ìtel um¯el, a ty bys chtÏl, aby ûil proti BoûÌ v˘li ñ vÏru, tak by B˘h nebyl tv˝m p·nem. Milujeö-li vöak Boha a onemocnÌö ñ ve jmÈnu BoûÌm! Zem¯e ti tv˘j p¯Ìtel ñ staÚ se! P¯ijde o oko ñ ve jmÈnu BoûÌm! S takov˝m ËlovÏkem je vöecko v po¯·dku. Jsi-li vöak nemocen a prosÌö Boha o zdravÌ, je ti zdravÌ milejöÌ neû B˘h, a tak to nenÌ tv˘j B˘h: je Bohem nebe i zemÏ, ale tv˝m Bohem nenÌ. TeÔ si vöimnÏte, ûe B˘h ¯Ìk·: ÑMojûÌöi, nech mne hnÏvat.ì Na to byste mohli namÌtnout: proË se B˘h hnÏv·? Pro nic jinÈho neû pro ztr·tu naöÌ vlastnÌ blaûenosti on svÈho nehled·. Tak Boha mrzÌ, ûe jedn·me proti svÈ blaûenosti. Bohu se nemohlo nic bolestnÏjöÌho st·t, neû umuËenÌ a smrt naöeho P·na JeûÌöe Krista, jeho jednorozenÈho Syna, kterÈ vytrpÏl pro naöi blaûenost. VöimnÏte si, ûe B˘h ¯Ìk·: ÑMojûÌöi, nech mne hnÏvat.ì Jen se podÌvejte, co dobr ˝ ËlovÏk s Bohem zm˘ûe! To je jist· a nezbytn· pravda: kdokoli d· svoji v˘li ˙plnÏ Bohu, ten Boha chytÌ a p¯iv·ûe, takûe B˘h nechce nic, neû co chce ten ËlovÏk. Kdokoli ˙plnÏ d· svou v˘li Bohu, tomu d· zase B˘h svoji v˘li, a to tak ˙plnÏ a vlastnÏ, ûe v˘le BoûÌ bude tomu ËlovÏku vlastnÌ, a B˘h p¯i sobÏ samÈm p¯Ìsahal, ûe nem˘ûe nic, neû co ten ËlovÏk chce. Neboù B˘h nenÌ nikdy nikomu vlastnÌ, leda ûe se nejd¯Ìv on stal vlastnÌm Bohu. Svat˝ Augustin ¯Ìk·: Pane, ty nebudeö nikomu vlastnÌ, dokud on nebude vlastnÌ tobÏ. My ohluöujeme Boha ve dne a v noci, jak vol·me: BuÔ v˘le tv·! A kdyû se pak v˘le BoûÌ stane, hnÏv·me se, a to nenÌ v˘bec v po¯·dku. Kdyû se naöe v˘le stane v˘lÌ BoûÌ, to je dob¯e, ale kdyû se v˘le BoûÌ stane naöÌ v˘li, to je daleko lepöÌ. Kdyû se tv· v˘le stane v˘lÌ BoûÌ a onemocnÌö, nebudeö chtÌt b˝t zdr·v proti v˘li BoûÌ, ale budeö chtÌt, aby byla BoûÌ v˘le, aby ses uzdravil. A kdyû se ti da¯Ì öpatnÏ, budeö chtÌt, aby byla v˘le BoûÌ, aby se ti da¯ilo dob¯e. Ale kdyû se BoûÌ v˘le stane tvou v˘lÌ a onemocnÌö ñ ve jmÈnu BoûÌm! 215



Um¯e ti p¯Ìtel ñ ve jmÈnu BoûÌm! To je jist· a nezbytn· pravda: i kdyby na tom z·viselo vöechno utrpenÌ celÈho pekla a oËistce i svÏta, p¯ece bys to chtÏl s BoûÌ v˘lÌ na vÏky trpÏt v pekle a povaûoval bys to za vÏËnou blaûenost, a ve v˘li BoûÌ by ses vzdal blaûenosti naöÌ PanÌ i jejÌ dokonalosti a vöech svat˝ch a chtÏl bys na vÏky z˘stat v utrpenÌ a ho¯kosti, nechtÏl by ses ani na okamûik od toho odvr·tit, ba nechtÏl bys ani pomyslet, ûe bys to chtÏl jinak. Kdyû se moje a BoûÌ v˘le tak sjednotÌ, ûe je z nÌ jedinÈ jedno, rodÌ nebesk˝ Otec svÈho jednorozenÈho Syna v sobÏ i ve mnÏ. ProË v sobÏ i ve mnÏ? Protoûe jsem-li jedno s nÌm, nem˘ûe mne vylouËit. A v tomto dÌle se poËÌn· bytÌ i dÌlo i vznik Ducha svatÈho ze mne jako z Boha. ProË? Protoûe jsem v Bohu! Kdyby to nep¯ijÌmal ode mne, nep¯ijÌmal by to ani od Boha, neboù mne nem˘ûe û·dn˝m zp˘sobem a nijak vylouËit. V˘le MojûÌöova se stala BoûÌ v˘lÌ tak ˙plnÏ, ûe mu Ëest BoûÌ z jeho lidu byla milejöÌ neû jeho vlastnÌ sp·sa. B˘h dal MojûÌöovi svÈ zaslÌbenÌ, ale MojûÌö na nÏ nedbal, a kdyby mu byl zaslÌbil celÈ svÈ boûstvÌ, nebyl by mu MojûÌö jeho pomstu dovolil. Prosil Boha a ¯ekl: ÑPane, vymaû mne z knihy ûiv˝ch.ì Mist¯i kladou ot·zku: Miloval MojûÌö sv˘j lid vÌc neû sebe sama? A odpovÌdajÌ: Ne. Neboù MojûÌö dob¯e vÏdÏl, ûe kdyû mu jde o BoûÌ Ëest z jeho lidu, je Bohu blÌû, neû kdyby Ëest BoûÌ z lidu nechal b˝t a hledÏl si svÈ vlastnÌ sp·sy. Tak musÌ dobr˝ ËlovÏk b˝t, aby si ve vöech sv˝ch skutcÌch nehledÏl svÈho, ale jen BoûÌ cti. Dokud ve sv˝ch skutcÌch hledÌö vÌc na sebe nebo na jednoho ËlovÏka vÌc neû na druhÈho, dotud se jeötÏ BoûÌ v˘le nestala spr·vnÏ tvou v˘lÌ. N·ö P·n ¯Ìk· v evangeliu: ÑMÈ uËenÌ nenÌ mÈ, n˝brû toho, kter˝ mne poslal.ì Pr·vÏ tak se m· stavÏt dobr˝ ËlovÏk: m˘j skutek nenÌ m˘j skutek a m˘j ûivot nenÌ m˘j ûivot. A kdyû se tak stavÌm, tÏöÌ mne vöecka dokonalost a blaûenost, kterou m· svat˝ Petr, a ûe svat˝ Pavel nastavil hlavu, a vöechna sp·sa, kterou si tÌm zÌskal pr·vÏ tak, jako tÏöÌ je, a chci se z nÌ tÏöit stejnÏ, jako bych to byl vykonal s·m. A vÌc: ze vöech skutk˘, co jich vöichni svatÌ a andÏlÈ vykonali, a dokonce i Maria matka BoûÌ vykonala, chci dost·vat vÏËnou radost, jako bych je byl vykonal s·m. ÿÌk·m: lidstvÌ a ËlovÏk nenÌ totÈû. LidstvÌ o sobÏ je tak vzneöenÈ, ûe to nejvyööÌ na lidstvÌ je rovnÈ andÏl˘m a p¯ÌbuznÈ boûstvÌ. To nejvÏtöÌ sjednocenÌ, jakÈ mÏl Kristus s Otcem, to bych mohl zÌskat, kdy216



bych dok·zal odloûit, co tu je z toho a z onoho (jednotlivÈho), a dovedl se vzÌt jako lidstvÌ. Neboù vöechno, co kdy B˘h dal svÈmu jednorozenÈmu Synu, dal i mnÏ stejnÏ dokonale jako jemu a ne mÈnÏ, ba dokonce mnÏ dal vÌc: mÈmu lidstvÌ v Kristu dal vÌc neû jemu, kter˝ to uû mÏl od vÏËnosti v Otci. Kdyû tÏ uhodÌm, uhodÌm nejd¯Ìv nÏjakÈho Petra nebo Jind¯icha a pak teprv uhodÌm ËlovÏka. Ale tak to B˘h neudÏlal. On p¯ijal nejprve lidstvÌ. Kdo je ËlovÏk? Kdo m· podle lidstvÌ JeûÌöe Krista svoje vlastnÌ jmÈno. A o tom mluvÌ n·ö P·n v evangeliu: ÑKdo se jednoho z v·s dotkne, s·hl mnÏ do mÈho okaì (Za 2,8). ÿÌk·m teÔ znovu: ÑMojûÌö prosil svÈho P·na Boha.ì MnozÌ lidÈ prosÌ Boha o vöecko, co by mohl dok·zat, ale sami nechtÏjÌ d·t Bohu vöecko, co by mohli dok·zat, chtÏjÌ se s Bohem dÏlit a chtÏjÌ mu d·vat jen bezcennÈ vÏci a co nejmÈnÏ. Ale to prvnÌ, co B˘h vûdycky d·v·, je, ûe d·v· s·m sebe. A kdyû m·ö Boha, m·ö s Bohem i vöecky vÏci. NÏkdy ¯Ìk·v·m, ûe kdo m· Boha a k Bohu navÌc vöecky vÏci, nem· vÌc, neû kdo m· jen Boha. A ¯Ìk·m jeötÏ, ûe tisÌc andÏl˘ nenÌ ve vÏËnosti vÌc neû dva nebo jeden, neboù ve vÏËnosti nenÌ û·dnÈ ËÌslo ani poËet: vÏËnost je nad ËÌslem. ÑMojûÌö prosil svÈho P·na Boha.ì MojûÌö znamen· tolik jako vyzvednut˝ z vody. J· vöak teÔ mluvÌm o v˘li. Kdo by dal sto marek zlata pro Boha, to by byl velk˝ skutek a vypadalo by to jako velk˝ skutek. Ale j· ¯Ìk·m: m·m-li v˘li, kdybych mÏl sto marek, ûe je d·m, a je-li ta v˘le dokonal·, vpravdÏ jsem tÌm Bohu zaplatil a on mi musÌ odplatit, jako bych byl zaplatil sto marek. A jeötÏ vÌc: m·m-li v˘li, kdybych mÏl cel˝ svÏt, ûe bych ho chtÏl d·t, zaplatil jsem Bohu cel˝ svÏt a musÌ mi odplatit, jako bych mu byl vyplatil cel˝ svÏt. A dokonce ¯Ìk·m, ûe kdyby byl i papeû zabit mojÌ rukou a nestalo by se to s mojÌ v˘lÌ, mohl bych p¯esto p¯ijÌt k olt·¯i a slouûit möi. ÿÌk·m: lidstvÌ je i na tom nejchudöÌm a nejopovrhovanÏjöÌm ËlovÏku stejnÏ dokonalÈ jako na papeûi nebo cÌsa¯i, a lidstvÌ o sobÏ je mi milejöÌ neû ten ËlovÏk, kterÈho na sobÏ nosÌm. Abychom tak byli sjednoceni s Bohem, k tomu n·m pom·hej Pravda, o nÌû jsem mluvil. Amen.

217



XII. Hoc est praeceptum meum ut diligatis invicem (J 15,12) ÿekl jsem latinsky t¯i sl˘vka, jak stojÌ ps·na v evangeliu. V tom prvnÌm sl˘vku ¯Ìk· n·ö P·n: ÑTo je mÈ p¯ik·z·nÌ, abyste se milovali navz·jem, jako jsem j· miloval v·s.ì Za druhÈ ¯Ìk·: ÑNazval jsem v·s p¯·teli, neboù jsem v·m zjevil vöechno, co jsem slyöel od svÈho Otce.ì Za t¯etÌ ¯Ìk·: ÑJ· jsem v·s vyvolil, abyste öli a nesli ovoce a aby to ovoce z˘st·valo s v·mi.ì VöimnÏte si teÔ toho prvnÌho sl˘vka, kde ¯Ìk·: ÑTo je mÈ p¯ik·z·nÌ.ì O tom chci ¯Ìci slovo, aby Ñz˘stalo s v·miì. ÑTo je mÈ p¯ik·z·nÌ, abyste milovali.ì Co tÌm chce ¯Ìci, kdyû ¯Ìk·: Ñabyste milovaliì? Chce ¯Ìci slovÌËko, na to si dejte pozor. L·ska je ˙plnÏ ryzÌ, obnaûen·, oddÏlen· sama v sobÏ. Ti nejlepöÌ mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe l·ska, kterou milujeme, je Duch svat˝. Byli i nÏkte¯Ì, kte¯Ì tomu chtÏli odporovat. Ale vûdycky z˘stane pravda toto: v kaûdÈm pohybu, kter˝ n·s vede k l·sce, n·s vede jen a jen Duch svat˝. L·ska v tom nejryzejöÌm a nejvÌc oddÏlenÈm, sama v sobÏ, nenÌ nic jinÈho neû B˘h. Mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe cÌlem l·sky, k nÏmuû l·ska kon· vöecky svÈ skutky, je dobro. A dobro je B˘h. Jako mÈ oko nem˘ûe mluvit a jazyk rozezn·vat barvy, tak nem˘ûe l·ska tÌhnout k niËemu jinÈmu neû k dobru a k Bohu. TeÔ dejte pozor. Co tu chce ¯Ìci, ûe mu tak z·leûÌ na tom, abychom milovali? Chce ¯Ìci, ûe l·ska, kterou milujeme, m· b˝t tak Ëist·, tak ryzÌ, tak oddÏlen·, ûe se nem· obracet ani ke mnÏ, ani k mÈmu p¯Ìteli, ani k niËemu, co je vedle. Mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe û·dn˝ dobr˝ skutek se ned· nazvat dobr˝m skutkem a û·dn· ctnost ctnostÌ, pokud se nedÏjÌ v l·sce. Ctnost je tak vzneöen·, tak oddÏlen·, tak Ëist· a ryzÌ sama v sobÏ, ûe nepozn·v· nic lepöÌho neû sebe a Boha. P·n ¯Ìk·: ÑTo je mÈ p¯ik·z·nÌ.ì Kdyû mi nÏkdo p¯ikazuje, co je pro mne sladkÈ, co je mi k uûitku a co mne blaûÌ, je mi to velice p¯ÌjemnÈ. Kdyû m·m ûÌzeÚ, p¯ikazuje mi n·poj, kdyû m·m hlad, p¯ikazuje mi jÌdlo. A tak to dÏl· B˘h, a je to tak sladkÈ, ûe cel˝ tento svÏt nic podobnÈho nedok·ûe. A kdo tuto sladkost jen jednou ochutn·, vÏru, jako se B˘h nem˘ûe odvr·tit od svÈho boûstvÌ, tak se ani ten ËlovÏk se svojÌ l·skou nem˘ûe odvr·tit od dobra a Boha. Ba je pro nÏho lehËÌ, aby se zbavil sama sebe a celÈ svÈ blaûenosti, ale se svou l·skou z˘stal p¯i dobru a Bohu. 218



TeÔ ¯Ìk· P·n, Ñabyste se milovali navz·jemì. Ach, to by byl vzneöen˝ ûivot, to by byl blaûen˝ ûivot! Coû by to nebyl vzneöen˝ ûivot, kdyby kaûdÈmu z·leûelo na mÌru a pokoji jeho bliûnÌho jako na vlastnÌm a kdyby jeho l·ska byla tak ryzÌ a tak Ëist· a tak oddÏlen· sama o sobÏ, ûe by nemiloval neû dobro a Boha? Kdyby ses dobrÈho ËlovÏka zeptal: ÑProË milujeö dobro?ì ñ ÑKv˘li dobru.ì ñ ÑProË milujeö Boha?ì ñ ÑKv˘li Bohu.ì A je-li tvoje l·ska tak Ëist·, tak oddÏlen· a ryzÌ sama v sobÏ, ûe nemilujeö leË dobro a Boha, pak je jist· pravda, ûe vöecky ctnosti, jakÈ kdy lidÈ konali, jsou tvoje stejnÏ dokonale, jako bys je byl konal s·m, jenûe ryzeji a lÈpe. Neboù ûe papeû je papeû, s tÌm m· on s·m mnoho pr·ce. Ale jeho ctnost m·ö ty Ëistou a oddÏlenou a v klidu, a je vÌc tv· neû jeho, jen je-li tv· l·ska tak Ëist· a ryzÌ v tobÏ samÈm, ûe nehledÌö a nemilujeö nic kromÏ dobra a Boha. P·n d·le ¯Ìk·: Ñjako jsem j· miloval v·sì. Jak n·s miloval B˘h? Miloval n·s, kdyû jsme nebyli a kdyû jsme byli jeho nep¯·teli. B˘h tak pot¯ebuje naöe p¯·telstvÌ, ûe se nem˘ûe doËkat, aû ho poprosÌme: jde n·m naproti a prosÌ n·s, abychom byli jeho p¯·teli, touûÌ, abychom chtÏli, aby n·m odpustil. O tom kr·snÏ mluvÌ n·ö P·n: ÑTo je m· v˘le, abyste prosili ty, kdo v·m ubliûujÌì (srv. L 6,27). Na tom n·m musÌ velmi z·leûet, abychom prosili ty, kdo n·m ubliûujÌ. ProË? Abychom Ëinili v˘li BoûÌ a neËekali, aû n·s nÏkdo poprosÌ; sami m·me ¯Ìci: ÑP¯Ìteli, odpusù mi, ûe jsem tÏ zarmoutil.ì A se stejnou v·ûnostÌ bychom se mÏli snaûit i o ctnost: ËÌm vÏtöÌ n·maha, tÌm v·ûnÏji bychom se mÏli snaûit o ctnost. Tak jedin· m· b˝t tv· l·ska, neboù l·ska chce b˝t jen tam, kde je rovnost a jednota. Mezi p·nem a sluhou, kterÈho m·, nenÌ û·dn˝ pokoj, neboù tam nenÌ rovnost. éena a muû si nejsou rovni, ale v l·sce jsou si ˙plnÏ rovni. O tom mluvÌ PÌsmo velmi dob¯e, ûe B˘h vzal ûenu z muûova ûebra a boku, ne z hlavy ani z nohou. Neboù kde jsou dva, tam je nedostatek. ProË? Jedno nenÌ druhÈ a toto Ñneì, kterÈ je rozliöuje, to je jen a jen trpkost, pr·vÏ protoûe tu nenÌ pokoj. M·m-li v ruce jablko, je to potÏöenÌ pro mÈ oËi, ale ˙sta o tu sladkost p¯ich·zejÌ. Kdyû je vöak jÌm, p¯ipravuji svÈ oËi o potÏöenÌ, kterÈ z nÏho m·m. Tak nemohou dvÏ trvat vedle sebe, neboù jedno musÌ ztratit svoji podstatu. O tom ¯Ìk· P·n Ñmilujte se navz·jemì, to jest jeden v druhÈm. O tom kr·snÏ mluvÌ PÌsmo. Svat˝ Jan ¯Ìk·: ÑB˘h je l·ska, a kdo z˘st·v· v l·sce, z˘st·v· v Bohu a B˘h v nÏm.ì To ¯Ìk· velice dob¯e. Kdyby 219



B˘h byl ve mnÏ a j· nebyl v nÏm, nebo kdybych j· byl v Bohu a B˘h nebyl ve mnÏ, bylo by vöechno rozdvojenÈ. Ale protoûe B˘h je ve mnÏ a j· jsem v Bohu, nejsem ani j· niûöÌ, ani B˘h vyööÌ. TeÔ moûn· ¯eknete: ÑPane, ty ¯Ìk·ö, abych tÏ miloval, ale j· milovat nemohu!ì O tom dob¯e mluvil n·ö P·n, kdyû ¯ekl svatÈmu Petrovi: ÑPet¯e, milujeö mne?ì ñ ÑPane, ty vÌö, ûe tÏ miluji. Kdyû jsi tak dal, Pane, miluji tÏ, kdybys nedal, nemiloval bych tÏ.ì TeÔ dejte pozor na to druhÈ sl˘vko, kterÈ ¯Ìk· ÑNazval jsem v·s p¯·teli, neboù jsem v·m dal poznat vöechno, co jsem slyöel od svÈho Otce.ì D·vejte pozor, ûe ¯Ìk· Ñnazval jsem v·s sv˝mi p¯·teliì. Z tÈhoû zdroje, odkud vyvÏr· Syn, kde Otec vyslovuje svÈ vÏËnÈ Slovo a z tÈhoû srdce vyvÏr· i svat˝ Duch a vylÈv· se ven. A kdyby se Duch svat˝ nevylÈval ze Syna i z Otce, nedal by se poznat û·dn˝ rozdÌl mezi Synem a Duchem svat˝m. Kdyû jsem k·zal ve sv·tek svatÈ Trojice, ¯ekl jsem latinsky sl˘vko o tom, ûe Otec dal svÈmu jednorozenÈmu vöecko, celÈ svÈ boûstvÌ, celou svou blaûenost a nic si nenechal pro sebe. A nÏkdo se zeptal: Dal mu takÈ svoji bytostnou vlastnost? A j· jsem ¯ekl: Ano; neboù bytostn· vlastnost Otce, ûe rodÌ, nenÌ nic jinÈho neû B˘h. A ¯ekl jsem p¯ece, ûe si nic nenechal pro sebe. Dokonce ¯Ìk·m, ûe s·m ko¯en boûstvÌ vy¯kl ˙plnÏ do svÈho Syna. Proto ¯Ìk· svat˝ Filip: ÑPane, ukaû n·m Otce, a staËÌ n·m to.ì Strom, kter˝ nese ovoce, vyd·v· toto svÈ ovoce ven. Kdo mi d·v· ovoce, ned·v· mi tÌm strom. Kdo mi ale d· strom i ko¯en i ovoce, dal mi vÌc. ÿÌk· tedy Ñnazval jsem v·s sv˝mi p¯·teliì. VÏru, ûe v tom samÈm zrozenÌ, kde Otec rodÌ svÈho jednorozenÈho Syna a d·v· mu ko¯en i celÈ svÈ boûstvÌ a celou svou blaûenost a nic si nenech·v·, v tomtÈû rozenÌ n·s naz˝v· sv˝mi p¯·teli. Ty sice to slovo neslyöÌö a nerozumÌö mu, ale v duöi je takov· sÌla ñ mluvil jsem o nÌ, kdyû jsem tu ned·vno k·zal ñ kter· je tak oddÏlen· a ryzÌ sama v sobÏ a p¯Ìbuzn· boûskÈ p¯irozenosti, a tato sÌla tomu rozumÌ. Proto ¯Ìk· p¯esnÏ: ÑNeboù jsem v·m dal poznat vöechno, co jsem slyöel.ì MluvÌ o tom, co Ñslyöelì. Otec mluvÌ, kdyû rodÌ, Syn slyöÌ, kdyû je rozen. ÿÌk· Ñvöechno, co jsem slyöel od Otceì. VÏru, ûe vöechno, co od vÏk˘ slyöel od svÈho Otce, n·m dal poznat a nic n·m neskryl. ÿÌk·m: a i kdyby mÏl jeötÏ tisÌc slov, byl by n·m je zjevil a nic neskryl. Tak nem·me ani my nic p¯ed Bohem skr˝vat, m·me mu zjevit vöecko, co dok·ûeme. Neboù ponech·ö-li si nÏco pro sebe, pr·vÏ tolik ztratÌö z vÏËnÈ blaûenosti, 220



neboù B˘h n·m ze svÈho neskryl nic. To se nÏkter˝m lidem zd· b˝t obtÌûn· ¯eË. Ale nad tÌm aù si nikdo nezouf·. »Ìm vÌc se d·ö Bohu, tÌm vÌc se d· takÈ B˘h tobÏ; ËÌm vÌc se zbavÌö sebe sama, tÌm vÏtöÌ je tv· vÏËn· blaûenost. Ned·vno, kdyû jsem se modlil OtËe n·ö, jak n·s to nauËil s·m B˘h, mne napadlo, ûe kdyû ¯Ìk·me: ÑP¯ijÔ kr·lovstvÌ tvÈ, buÔ v˘le tv·ì, st·le prosÌme Boha, aby n·s odebral sobÏ sam˝m. O tom t¯etÌm sl˘vku, kde ¯Ìk·: ÑJ· jsem v·s vyvolil ñ nasytil, nasytil ñ ukojil, ukojil ñ upevnil, ñ upevnil ñ abyste öli a nesli ovoce a vaöe ovoce aby u v·s z˘staloì, o tom uû dnes mluvit nechci. Toto ovoce vöak nikdo nezn·, jen B˘h s·m. Abychom k tomuto ovoci doöli, k tomu n·m pom·hej vÏËn· pravda, o nÌû jsem mluvil. Amen.

XIII. In hoc apparuit caritas dei in nobis (1J 4,9) ÑV tom se zjevila a uk·zala BoûÌ l·ska k n·m, ûe B˘h poslal svÈho jednorozenÈho Syna do svÏta, abychom s nÌm a v nÏm a skrze nÏho ûili.ì S tÏmi, kdo neûijÌ skrze Syna, to vÏru nenÌ v po¯·dku. P¯edstavte si bohatÈho kr·le, kter˝ m· kr·snou dceru a d· ji synovi chudÈho ËlovÏka. JakÈ by to bylo povznesenÌ a pov˝öenÌ pro celou jeho rodinu a p¯ÌbuznÈ! Jeden mistr takÈ ¯Ìk·, ûe kdyû se B˘h stal ËlovÏkem, bylo tÌm celÈ lidskÈ pokolenÌ povzneseno a pov˝öeno. M·me se vskutku radovat z toho, ûe Kristus, n·ö bratr, vlastnÌ silou vystoupil vzh˘ru nade vöecky k˘ry andÏl˘ a sedÌ po pravÈ ruce OtcovÏ. Ten mistr to ¯ekl dob¯e ñ ale j· bych za to vÏru mnoho nedal. Co by mi bylo platnÈ, kdyby m˘j bratr byl bohat˝ ËlovÏk, ale j· byl p¯itom chud˝? Co by mi bylo platnÈ, kdyby on byl moudr ˝, ale j· byl hlup·k? ÿeknu v·m radÏji nÏco jinÈho, p¯ÌmÏjöÌho: B˘h se nejenom stal ËlovÏkem, ale dokonce vzal na sebe lidskou p¯irozenost. Mist¯i sice ¯ÌkajÌ, ûe vöichni lidÈ jsou svou lidskou p¯irozenostÌ stejnÏ vzneöenÌ. Ale j· v·m ¯Ìk·m: vöechno dobrÈ, co mÏli vöichni svatÌ, Maria, matka BoûÌ i Kristus ve svÈm lidstvÌ, to vöechno je dÌky tÈto p¯irozenosti i moje vlastnÌ. TeÔ byste se mÏ mohli zeptat: Kdyû tedy uû m·m v tÈto p¯irozenosti vöechno, co m˘ûe Kristus ve svÈm lidstvÌ d·t, jak to, ûe Krista vyvyöujeme a uctÌv·me jako svÈho P·na a svÈho Boha? ñ Je to proto, ûe Kristus byl poslem BoûÌm k n·m a p¯inesl n·m naöi blaûenost ñ a tato 221



blaûenost, kterou n·m p¯inesl, ta byla naöe. Tam, kde Otec v nejvnit¯nÏjöÌm z·kladu rodÌ svÈho Syna, tam se dÏje i nejvnit¯nÏjöÌ ûivot a pohyb lidskÈ p¯irozenosti. Tato p¯irozenost je jedin· a jednoduch·, nesloûen·. A pokud z nÌ zde jeötÏ vyËnÌv· nebo pokud na nÌ jeötÏ ulpÌv· nÏjakÈ nÏco, jistÏ to nenÌ toto jedinÈ. ÿeknu jeötÏ dalöÌ, obtÌûnÏjöÌ vÏc. Chce-li kdo b˝t v ryzÌ ËistotÏ tÈto p¯irozenosti, musÌ se dokonale od¯Ìci vöeho osobnÌho. Tak, aby ËlovÏku, kter˝ je za mo¯em a kterÈho jakûiv nevidÏl, p¯·l dobrÈ ˙plnÏ stejnÏ jako tomu, vedle nÏhoû ûije a kter˝ je jeho blÌzk˝ p¯Ìtel. Ba dokonce dokud i svÈ vlastnÌ osobÏ p¯ejeö vÌc dobrÈho neû ËlovÏku, kterÈho jsi nikdy nevidÏl, jsi velice v nepr·vu a do toho jedinÈho z·kladu jsi jeötÏ nikdy ani na okamûik nenahlÈdl. * Moûn·, ûe jsi nÏkdy v pojmech Ëi v p¯edstavÏ uvidÏl pravdu jako v podobenstvÌ, ale to nejlepöÌ to jistÏ nebylo. Za druhÈ musÌö b˝t ËistÈho srdce. A jen takovÈ srdce je ËistÈ, kterÈ se zbavilo vöeho stvo¯enÈho. Za t¯etÌ musÌö b˝t svoboden od kaûdÈho Ñneì. LidÈ se ptajÌ, co vlastnÏ ho¯Ì v pekle? Vöichni mist¯i odpovÌdajÌ, ûe tam ho¯Ì svÈvole. Ale j· tvrdÌm, ûe v pekle ho¯Ì Ñneì. ÿeknu to p¯irovn·nÌm. NÏkdo vzal kousek ûhavÈho uhlÌ a poloûil mi ho na ruku. Kdybych teÔ ¯ekl, ûe to uhlÌ mi p·lÌ ruku, docela bych mu k¯ivdil. M·m-li ¯Ìci p¯esnÏ, co mne p·lÌ, to je Ñneì. Neboù to uhlÌ m· v sobÏ nÏco, co moje ruka nem· ñ a hleÔte, pr·vÏ toto Ñneì mÏ p·lÌ. Neboù kdyby moje ruka mÏla v sobÏ vöechno, co uhlÌ je a co uhlÌ dok·ûe, mÏla by skrz naskrz povahu ohnÏ. Kdyby teÔ nÏkdo vzal vöechen oheÚ, kter˝ kdy kde ho¯el, a nahrnul mi ho na ruku, nemohlo by mÏ to bolet. A pr·vÏ tak, ¯Ìk·m, protoûe B˘h a vöichni, kdo jsou p¯ed jeho tv·¯Ì, majÌ v sobÏ dÌky pravÈ blaûenosti nÏco, co ti od Boha odlouËenÌ nemajÌ, tr·pÌ toto Ñneì duöe v pekle vÌc neû kaûd· svÈvole nebo oheÚ. VÏru ¯Ìk·m, dokud na tobÏ lpÌ nÏjakÈ Ñneì, nem˘ûeö b˝t dokonal˝. Chcete-li tedy b˝t dokonalÌ, musÌte se zbavit Ñneì. To slovo, kterÈ jsem v·m Ëetl, ÑB˘h poslal svÈho jednorozenÈho Syna na svÏtì, nesmÌte vztahovat na vnÏjöÌ svÏt, v nÏmû s n·mi jedl a pil. To se vztahuje na vnit¯nÌ svÏt. Jako ûe Otec ze svÈ jednoduchÈ * PozdnÏ scholastick· myölenka, ûe vöichni lidÈ jsou si rovni na z·kladÏ spoleËnÈ lidskÈ p¯irozenosti Ëi lidstvÌ, se pak objevÌ v osvÌcenstvÌ jako heslo rovnosti a bratrstvÌ, kterÈ jsou nezadateln˝mi p¯irozen˝mi pr·vy kaûdÈho ËlovÏka jakoûto ËlovÏka.

222



p¯irozenosti p¯irozenÏ rodÌ svÈho Syna, rodÌ ho do samÈho nitra Ducha, a to je vnit¯nÌ svÏt. Zde je BoûÌ z·klad m˘j z·klad a m˘j z·klad BoûÌ z·klad. Zde ûiji ze svÈho vlastnÌho jako B˘h ûije ze svÈho vlastnÌho. A kdo do tohoto z·kladu t¯eba jen na okamûik nahlÈdl, tomu je tisÌc liber ËervenÈho raûenÈho zlata jako faleön˝ halÌ¯. Z tohoto nejvnit¯nÏjöÌho z·kladu m·ö dÏlat vöechny svÈ skutky, aby nemÏly û·dnÈ proË. VÏru v·m ¯Ìk·m, pokud dÏl·ö svÈ skutky pro nebeskÈ kr·lovstvÌ, kv˘li Bohu nebo kv˘li svÈ vÏËnÈ blaûenosti, tedy vlastnÏ z vnÏjöÌho d˘vodu, nenÌ to s tebou urËitÏ v po¯·dku. M˘ûe se ti to trpÏt, ale to nejlepöÌ to nenÌ. Neboù pokud si myslÌö, ûe v nÏjakÈ v¯elosti, ve sladkÈm vytrûenÌ a v˘bec spojenÌ dostaneö nebo uûijeö Boha vÌc neû u kamen nebo ve st·ji, dÏl·ö vlastnÏ totÈû, jako bys Boha vzal, omotal mu kolem hlavy pl·öù a strËil ho pod lavici. Neboù kdo hled· Boha nÏjak˝m urËit˝m zp˘sobem, chytÌ se toho zp˘sobu, ale Boha, kter˝ je v tom zp˘sobu skryt, mine. Naopak, kdo hled· Boha bez zp˘sobu, najde ho tak, jak on s·m v sobÏ jest ñ a takov˝ ËlovÏk pak ûije se Synem a je ûivot s·m. Kdyby se nÏkdo ptal ûivota: ProË ûijeö? a ptal se ho t¯eba po tisÌc let, kdyby mohl odpovÏdÏt, ¯ekl by vûdycky totÈû: éiju proto, abych ûil. To proto, ûe ûivot ûije ze svÈho vlastnÌho z·kladu a ze svÈho vlastnÌho vyvÏr·; ûije a nem· û·dnÈ proË ñ pr·vÏ proto, ûe ûije jen sebe sama. Kdyby se zeptali pravdivÈho ËlovÏka, takovÈho, kter˝ jedn· ze svÈho vlastnÌho z·kladu: ÑProË dÏl·ö svÈ skutky?ì, kdyby mÏl odpovÏdÏt spr·vnÏ, ne¯ekl by takÈ nic jinÈho neû: ÑDÏl·m je, abych je dÏlal.ì Kde konËÌ stvo¯enÌ, tam zaËÌn· bytÌ BoûÌ. A nic nechce B˘h od tebe nalÈhavÏji, neû abys vyöel s·m ze sebe jakoûto stvo¯enÌ a nechal Boha v sobÏ b˝t Bohem. I ten nejmenöÌ obraz stvo¯enÈho, kter˝ by se v tobÏ vytvo¯il, je stejnÏ velk˝ jako B˘h. Jak to? Protoûe celÈmu Bohu zahrazuje cestu k tobÏ. Neboù jakmile do tebe takov˝ obraz vstoupÌ, musÌ mu B˘h s cel˝m sv˝m boûstvÌm ustoupit. Kdyû ale ten obraz odejde, vstoupÌ B˘h. Na to, abys vyöel ze svÈ stvo¯enosti, Ëek· B˘h tak touûebnÏ, jako by na tom z·visela cel· jeho blaûenost. Nuûe, mil˝ ËlovÏËe, co ti m˘ûe uökodit, kdyû dop¯ejeö Bohu, aby byl v tobÏ Bohem? Vyjdi ze sebe ˙plnÏ a beze zbytku kv˘li Bohu, a B˘h vyjde ze svÈho jen kv˘li tobÏ. A kdyû oba vyjdou, co z˘stane, je jedno jednoduchÈ jedno. V tomto jednom rodÌ Otec svÈho Syna v nejvnit¯nÏjöÌm zdroji. Tam vykvÈt· Duch svat˝, tam vyr·ûÌ v Bohu v˘le, kter· pat¯Ì 223



duöi. A kdyû v˘le z˘stane nedotËena vöemi stvo¯enÌmi, je svobodn·. Kristus ¯Ìk·: ÑNikdo nevstoupil na nebesa leË ten, kter˝ sestoupil z nebes.ì (J 3,13) Vöecky vÏci jsou stvo¯eny z niËeho, proto je jejich vlastnÌ p˘vod nic. A kdyû se tato vzneöen· v˘le sklonÌ ke stvo¯enÌ, uplyne i se stvo¯enÌm do jeho nicoty. Je tu ot·zka, zda tato v˘le uplyne tak, ûe se uû nikdy nem˘ûe vr·tit zpÏt. UËitelÈ vesmÏs ¯ÌkajÌ, ûe se nikdy nevr·tÌ, neboù uplynula s Ëasem. Ale j· tvrdÌm: kdyû se tato v˘le byù jen na okamûik vr·tÌ od sebe samÈ a od vöeho stvo¯enÌ ke svÈmu p˘vodu, je tu zase cel· ve svÈ spr·vnÈ svobodnÈ podobÏ a je svobodn· ñ a v tomto okamûiku se vöechen ztracen˝ Ëas zase nahradÌ. LidÈ mi Ëasto ¯ÌkajÌ: ÑProste za mne Boha.ì Tu si pokaûdÈ musÌm pomyslet: proË odch·zÌte ven? ProË nez˘stanete u sebe sam˝ch a nes·hnete do svÈho vlastnÌho bohatstvÌ? Vûdyù celou pravdu nosÌte bytostnÏ v sobÏ! Abychom tedy vpravdÏ z˘stali takto uvnit¯ a mÏli celou pravdu, nezprost¯edkovanou a nerozliöenou v pravÈ blaûenosti, k tomu n·m pom·hej B˘h. Amen.

XIX. Surrexit autem Saulus de terra, apertisque oculis nihil videbat (Sk 9,8) Toto slovo, kterÈ jsem ¯ekl latinsky, pÌöe svat˝ Luk·ö ve svÈm evangeliu o svatÈm Pavlu a mluvÌ takto: ÑPavel vstal ze zemÏ a otev¯en˝ma oËima nic nevidÏl.ì MnÏ se zd·, ûe to sl˘vko m· Ëtver˝ smysl. Jeden je tento: kdyû vstal ze zemÏ, vidÏl otev¯en˝ma oËima Nic, a toto Nic byl B˘h; kdyû uvidÏl Boha, ¯Ìk· tomu Nic. Druh˝ smysl: kdyû vstal, nevidÏl nic neû Boha. T¯etÌ: ve vöech vÏcech nevidÏl nic neû Boha. »tvrt˝: kdyû uvidÏl Boha, vidÏl vöechny vÏci jako nic. P¯edtÌm uû povÏdÏl, jak n·hle p¯iölo svÏtlo z nebe a srazilo ho k zemi. VöimnÏte si, ûe ¯Ìk·: p¯iölo svÏtlo z nebe. Naöi nejlepöÌ mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe nebe m· svÏtlo v sobÏ samÈm, a p¯ece nesvÌtÌ. TakÈ slunce m· v sobÏ svÏtlo, jenûe svÌtÌ. TakÈ hvÏzdy majÌ svÏtlo, ovöem p¯ijatÈ. Naöi mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe oheÚ ve svÈ jednoduchÈ a p¯irozenÈ ËistotÏ a na svÈm nejvyööÌm mÌstÏ nesvÌtÌ. Jeho p¯irozenost je na tom mÌstÏ tak ryzÌ, ûe ji û·dnÈ oko a û·dn˝m zp˘sobem nem˘ûe spat¯it. Je tak jem224



n· a odcizen· oËÌm, ûe kdyby byla zde a p¯ed oËima, zrak by se jÌ nemohl dotknout. Ale na nÏjakÈ cizÌ vÏci, kter· ho p¯ijala, jako je kus d¯eva nebo uhlÌk, tam je oheÚ dob¯e vidÏt. SvÏtlem nebes rozumÌme to svÏtlo, kterÈ jest B˘h a kterÈ û·dn˝ ËlovÏk sv˝mi smysly nem˘ûe pojmout. Proto ¯Ìk· svat˝ Pavel: ÑB˘h p¯eb˝v· v nep¯ÌstupnÈm svÏtle.ì To jest: B˘h je svÏtlo, k nÏmuû nenÌ û·dn˝ p¯Ìstup. K Bohu nenÌ û·dn˝ p¯Ìstup. Kdo tepr ve vych·zÌ a p¯ib˝v· v milosti a svÏtle, ten se jeötÏ nikdy k Bohu nedostal. B˘h nenÌ p¯eb˝vajÌcÌ svÏtlo, ale ËlovÏk k nÏmu musÌ p¯ib˝v·nÌm dojÌt. V tom p¯ib˝v·nÌ Boha vidÏt nenÌ. M·-li b˝t Boha vidÏt, musÌ se to st·t v takovÈm svÏtle, kterÈ je B˘h s·m. Jeden mistr ¯Ìk·, ûe v Bohu nenÌ û·dnÈ ÑmÈnÏì a ÑvÌceì, û·dnÈ Ñtoì ani Ñonoì. Dokud k nÏmu p¯ich·zÌme, nevstupujeme dovnit¯. ÿÌk·, ûe ho Ñobklopilo svÏtlo z nebeì, a mÌnÌ tÌm, ûe obchv·tilo celou jeho duöi se vöÌm vöudy. Jeden mistr ¯Ìk·, ûe v tomto svÏtle vyr·ûejÌ vzh˘ru vöechny duöevnÌ sÌly: jak vnÏjöÌ smysly, kter˝mi vidÌme a slyöÌme, tak i vnit¯nÌ, kter˝m ¯Ìk·me myölenky. Jak daleko ty sahajÌ a jak vznikajÌ z niËeho nic, to je div: na nÏco za mo¯em mohu pomyslet stejnÏ dob¯e jako na nÏco, co je p¯ede mnou. Nad myölenkami je rozum, kter ˝ jeötÏ hled·. Obch·zÌ vöude kolem a hled·, naslouch· tu a tam, bere a zase pouötÌ. Ale nad tÌm rozumem, kter˝ hled·, je jin˝ rozum, kter˝ nehled·, n˝brû spoËÌv· ve svÈ ryzÌ a jednoduchÈ podstatÏ bytÌ, pojatÈ v onom svÏtle. ÿÌk·m v·m, ûe v tomto svÏtle se povyöujÌ vöecky sÌly duöe. Smysly vyr·ûejÌ do myölenek tak vysok˝ch i bezedn˝ch, ûe to vÌ jen B˘h a duöe. Naöi mist¯i ¯ÌkajÌ ñ a je to tÏûk· ot·zka ñ ûe ani andÏlÈ neznajÌ myölenky, pokud nevyrazÌ v˝ö do hledajÌcÌho rozumu a rozum, kter˝ hled·, nep¯eskoËÌ do toho rozumu, kter˝ nehled·, n˝brû s·m v sobÏ jest ryzÌ svÏtlo. Toto svÏtlo do sebe pojÌm· vöecky sÌly duöe. Proto ¯Ìk·, ûe ÑsvÏtlo nebes ho obklopiloì. Jeden mistr ¯Ìk·: û·dn· vÏc, z nÌû nÏco vyvÏr·, nem˘ûe p¯ijÌmat od vÏcÌ niûöÌch. B˘h vyvÏr· do vöeho stvo¯enÌ, a p¯ece z˘st·v· stvo¯enÌm nedotËen. Nepot¯ebuje je. B˘h d·v· p¯ÌrodÏ (p¯irozenosti), aby p˘sobila, a jejÌm prvnÌm dÌlem je srdce. Proto tvrdili nÏkte¯Ì mist¯i, ûe duöe je cel· v srdci a odtud vylÈv· ûivot do vöech ostatnÌch ˙d˘. Tak to nenÌ. Duöe je cel· v kaûdÈm jednotlivÈm ˙du. Je jistÏ pravda, ûe jejÌ prvnÌ dÌlo je v srdci. Srdce je uprost¯ed, chce b˝t chr·nÏno ze 225



vöech stran, a jako nebe nenÌ pod û·dn˝m cizÌm vlivem a nic od niËeho nep¯ijÌm·, neboù m· vöecky vÏci v sobÏ. Dot˝k· se vöech vÏcÌ, a samo z˘st·v· nedotËeno. Dokonce ani oheÚ, jakkoli je vysok˝ na svÈm nejvyööÌm mÌstÏ, p¯ece se nebe nedot˝k·. ÑV oslnÏnÌ byl sraûen na zem a jeho oËi se otev¯ely, takûe vidÏl otev¯en˝ma oËima vöecky vÏci jako nic. A kdyû vidÏl vöecky vÏci jako nic, uvidÏl Boha.ì D·vejte pozor, co ¯Ìk· duöe v knize l·sky: ÑPo celou noc jsem hledala na svÈm l˘ûku toho, koho miluje m· duöe, a nenaöla jsem hoì (PÌs 3,1). Hledala ho v l˘ûku, to znamen·: kdo lpÌ nebo z·visÌ na nÏËem, co je pod Bohem, toho l˘ûko je p¯Ìliö ˙zkÈ. Vöechno, co B˘h m˘ûe stvo¯it, je p¯Ìliö ˙zkÈ. ÿÌk·: ÑHledala jsem ho po celou noc.ì NenÌ noc, kter· by nemÏla û·dnÈ svÏtlo; jenûe je zakr ytÈ. Slunce svÌtÌ v noci, ale je zakrytÈ. Ve dne svÌtÌ a samo zakr˝v· vöecka ostatnÌ svÏtla. StejnÏ i BoûskÈ svÏtlo, kterÈ zakr˝v· a p¯ehluöuje ostatnÌ svÏtla. Cokoli hled·me mezi stvo¯enÌmi, to je vöecko noc. Chci ¯Ìci, ûe cokoli se snaûÌme nalÈzt na jakÈmkoli stvo¯enÌ, to je vöechno stÌn a to je noc. Dokonce ani svÏtlo nejvyööÌho z andÏl˘, jak je vzneöenÈ, p¯ece duöi neposvÌtÌ. Cokoli nenÌ tÌm pr vnÌm svÏtlem, je vöechno tmavÈ a je noc. S tÌm Boha nenajde. ÑTu jsem vstala a hledala ho vöude, bÏhala öirok˝mi a ˙zk˝mi ulicemi. Naöli mne str·ûnÌci (to byli andÏlÈ) i ptala jsem se jich, zda nevidÏli toho, koho miluje m· duöe. A oni mlËeli.ì Asi ho nedovedli pojmenovat. ÑKdyû jsem pak odeöla kousek d·l, naöla jsem toho, koho miluje m· duöe.ì O tom malÈm a drobnÈm, co jÌ br·nilo, ûe ho nemohla najÌt, o tom jsem uû takÈ vÌcekr·t mluvil. Komu nejsou vöechny pomÌjivÈ vÏci malÈ a jako nic, ten Boha nenajde. Proto ¯Ìk·: ÑKdyû jsem pak odeöla kousek d·l, naöla jsem, koho jsem hledala.ì Kdyû se B˘h promÌtne a vleje do duöe, p¯ijÌm·ö ho jako nÏjakÈ svÏtlo, nÏjakÈ bytÌ nebo nÏjakÈ dobro. Pozn·v·ö-li o nÏm jeötÏ nÏco, pak to nenÌ B˘h. VidÌte, to malÈ je t¯eba p¯ejÌt, vöechny p¯Ìdavky a p¯Ìvlastky odstranit a poznat Jednoho Boha. Proto ¯Ìk·: ÑKdyû jsem odeöla kousek d·l, naöla jsem toho, koho miluje m· duöe.ì My takÈ st·le ¯Ìk·me: koho miluje m· duöe. ProË vöak ¯Ìk· ona: koho miluje m· duöe? Ten je p¯ece vysoko, vysoko nad duöÌ, proto nemohla jmenovat, koho miluje. Jsou Ëty¯i vÏci, proË ho nejmenovala. Jedna vÏc je, ûe B˘h nem· jmÈno. Kdyby mu byla mÏla d·t jmÈno, 226



musela by tÌm nÏco zam˝ölet. Neboù B˘h je nade vöechna jmÈna a nikdo nem˘ûe dospÏt k tomu, aby Boha vyslovil. Druh· vÏc je to, ûe kdykoli cel· duöe s l·skou vplyne do Boha, nevÌ o niËem neû o l·sce. MyslÌ si, ûe ho vöichni lidÈ znajÌ tak jako ona. DivÌ se, ûe nÏkdo jeötÏ pozn·v· nÏco jinÈho neû Boha samÈho. T¯etÌ d˘vod je, ûe nemÏla tolik Ëasu, aby ho jmenovala. Nemohla se na tak dlouho obr·tit od l·sky, samou l·skou nebyla schopna jinÈho slova neû Ñmilujiì. »tvrt˝, ûe si asi myslela, ûe û·dnÈ jinÈ jmÈno nem· neû Ñl·skaì. ÑL·skaì tu znamen· vöechna jmÈna. Proto ¯Ìk·: ÑVstala jsem a hledala ho öiroko a daleko. Kdyû jsem pak odeöla kousek d·l, naöla jsem, koho miluje m· duöe.ì ÑPavel vstal ze zemÏ a s otev¯en˝m oËima nic nevidÏl.ì Nemohu vidÏt, co je Jedno. NevidÏl nic: to byl B˘h. B˘h je Nic, a B˘h je Jedno. Co je nÏco, to je takÈ nic. * Co je B˘h, to je ˙plnÏ. Proto ¯Ìk· jasn˝ Dionysius, kdykoli mluvÌ o Bohu: ÑJe nad bytÌm, je nad ûivotem, je nad svÏtlem.ì Nep¯ikl·d· mu to ani ono a chce tÌm ¯Ìci, ûe je nevÌmco, vysoko, vysoko nad tÌm. Kdo vidÌ nÏco a nÏco pozn·v·, to nenÌ B˘h. Proto Nic, ûe nenÌ to ani ono. Kdo ¯Ìk·, ûe B˘h je zde nebo tam, nevÏ¯te mu. To svÏt˝lko, kterÈ B˘h jest, svÌtÌ v temnotÏ. B˘h je pravÈ svÏtlo: kdo je chce uvidÏt, musÌ b˝t slep˝ a musÌ Boha zbavit kaûdÈho ÑnÏcoì. Jeden mistr ¯Ìk·: kdo mluvÌ o Bohu v nÏjakÈm podobenstvÌ, ten o nÏm nemluvÌ ryzÌm zp˘sobem. Ale kdo mluvÌ o Bohu v niËem, ten o nÏm mluvÌ vlastnÌm zp˘sobem. Kdyû duöe vstoupÌ do Jednoho a vejde tam v naprostÈ zavrûenÌ sebe samÈ, nalezne Boha jako v nÏjakÈm Nic. Jednomu ËlovÏku se zd·lo ñ byl to bdÏl˝ sen ñ ûe otÏhotnÏl *

Slovo Ñnihtì je u Eckharta jednÌm z nejobtÌûnÏjöÌch; jednak uû proto, ûe m˘ûe znamenat ne-, nic i nicotu, ale hlavnÏ proto, ûe ÑnegativnÌ teologì s nÌm spojuje velice r˘znÈ v˝znamy, nap¯Ìklad pr·vÏ v tomto textu. ÑCo je nÏcoì, cokoli je nÏjak urËeno, vymezeno, m· nÏjak˝ tvar, podobu a vlastnosti, je Ñstvo¯enÈì, a tedy promÏnnÈ a nahodilÈ. Jeho ÑbytÌì podle scholastickÈho p¯esvÏdËenÌ Ñje od nÏkoho jinÈhoì, nem· je samo v sobÏ a ze sebe, a tedy vlastnÏ nenÌ v plnÈm slova smyslu, Ëili ñ paradoxnÏ vyj·d¯eno ñ je Ñnicì. Naopak B˘h, kter˝ je vÌc neû bytÌ, Ñnad bytÌmì, nem· û·dn· urËenÌ, nenÌ Ñto ani onoì, û·dn· vÏc, ned· se nijak nazvat ani uchopit, a je tedy takÈ ñ Nic. Tyto novoplatonismem ovlivnÏnÈ ˙vahy se opÌrajÌ hlavnÏ o spisy syrskÈho (nebo alexandrijskÈho) mnicha z konce 5. stoletÌ, kter˝ psal pod jmÈnem Dionysius. Cel˝ st¯edovÏk ho ztotoûÚoval s Dionysiem z Areopagu, o nÏmû mluvÌ Sk 17,34, takûe jeho spisy se tÏöily neobyËejnÈ autoritÏ.

227



niËÌm, jako ûena dÌtÏtem, a v tom nic se zrodil B˘h, to byl plod onoho nic. B˘h se narodil v tom Nic. Proto ¯Ìk·: ÑVstal ze zemÏ a otev¯en˝ma oËima vidÏl nic.ì VidÏl Boha, kdyû vöechna stvo¯enÌ nejsou nic. VidÏl vöechna stvo¯enÌ jako nic, protoûe podstatu vöech stvo¯enÌ mÏl v sobÏ. Je bytÌ, kterÈ m· vöechna bytÌ v sobÏ. Kdyû ¯Ìk·: ÑvidÏl nicì, myslÌ jeötÏ dalöÌ vÏc. Naöi mist¯i ¯ÌkajÌ: kdokoli nÏco pozn·v· na vnÏjöÌch vÏcech, do toho musÌ cosi padnout, p¯inejmenöÌm nÏjak˝ dojem. Chci-li zÌskat obraz nÏjakÈ vÏci, t¯eba kamene, vnÌm·m do sebe to nejhruböÌ, co jsem zvenËÌ sejmul. Kdyû to ale pak je v z·kladu mÈ duöe, v tom nejvyööÌm a nejvzneöenÏjöÌm mÌstÏ, je to tam jen jako obraz. Kdykoli m· duöe pozn·v· nÏco zvenËÌ, p¯ich·zÌ do nÌ nÏco cizÌho. Kdykoli pozn·v·m stvo¯enÌ v Bohu, p¯ich·zÌ do mne jen B˘h s·m, neboù B˘h nenÌ nic neû B˘h. Kdyû tedy pozn·v·m vöechna stvo¯enÌ, nepozn·v·m nic. UvidÏl Boha, neboù vöechna stvo¯enÌ nejsou nic. Za t¯etÌ, proË vidÏli nic: to nic byl B˘h. Jeden mistr ¯Ìk·: vöechna stvo¯enÌ jsou v Bohu jako nic, neboù on m· bytÌ vöech stvo¯enÌ v sobÏ. Je podstatnÈ bytÌ, kterÈ m· vöechno bytÌ v sobÏ. Jeden mistr ¯Ìk·: do vöeho, co je pod Bohem, aù je mu to sebeblÌû, vch·zÌ nÏco cizÌho. Jeden mistr ¯Ìk·, ûe andÏl pozn·v· sebe i Boha bez zprost¯edkov·nÌ. Kdykoli pozn·v· nÏco jinÈho, pad· do nÏho kousek cizÌho, nÏjak˝ dojem, aù je sebemenöÌ. M·me-li poznat Boha, musÌ se to st·t bez zprost¯edkov·nÌ, aby do n·s nepadlo nÏco cizÌho. Pozn·v·me-li Boha v tomto svÏtle, musÌ to b˝t vlastnÌ pozn·nÌ, zbavenÈ vöeho ostatnÌho, kam nemohou pronikat stvo¯enÈ vÏci. Pak pozn·v·me vÏËn˝ ûivot bez vöech prost¯edk˘ a zprost¯edkov·nÌ. ÑKdyû nevidÏl nic, uvidÏl Boha.ì To svÏtlo, kterÈ je B˘h, se vylÈv· a ËinÌ temn˝mi vöechna svÏtla. O tom mluvÌ Job: ÑP¯ikazuje slunci, aby nesvÌtilo, a uzav¯el hvÏzdy pod sebou jako pod peËetÌì (Jb 9,7). Protoûe byl obklopen svÏtlem, nevidÏl jinak nic, neboù vöechno v jeho duöi mÏlo co dÏlat s tÌm svÏtlem, kterÈ je B˘h, takûe nemohlo vnÌmat nic jinÈho. A to je pro n·s dobrÈ pouËenÌ, neboù kdykoli se star·me o Boha, m·me m·lo starostÌ zvenËÌ. »tvrtÈ, proË nic nevidÏl: svÏtlu, kterÈ je B˘h, nenÌ nic p¯imÌöeno, û·dn· p¯ÌmÏs do nÏj nepadne. To je znamenÌ, ûe vidÏl pravÈ svÏtlo, kterÈ nenÌ niËÌm. TÌm svÏtlem nemyslÌ nic jinÈho, neû ûe otev¯en˝ma oËima nevidÏl. TÌm, ûe nic nevidÏl, vidÏl BoûskÈ nic. Svat˝ Augustin 228



¯Ìk·: ÑKdyû nevidÏl, uvidÏl Boha.ì Svat˝ Pavel * ¯Ìk·: ÑKdo jinak nic nevidÌ a je slep˝, vidÌ Boha.ì Proto ¯Ìk· svat˝ Augustin: ÑProtoûe je B˘h pravÈ svÏtlo a opora duöe, protoûe je jÌ blÌû neû ona sama sobÏ, proto kdykoli se duöe odvr·tÌ ode vöech vznikl˝ch vÏcÌ, musÌ v nÌ nutnÏ svÌtit a z·¯it B˘h.ì Duöe nem˘ûe cÌtit l·sku ani ˙zkost, nevÌ-li z Ëeho. Kdyû duöe nevych·zÌ mezi vnÏjöÌ vÏci, vr·tila se dom˘ a p¯eb˝v· ve svÈm jednoduchÈm a ËistÈm svÏtle: tam ani nemiluje, ani nem· ˙zkost a strach. Pozn·nÌ je pilÌ¯ a z·klad vöeho bytÌ. I l·ska se m˘ûe op¯Ìt jen o pozn·nÌ. Kdykoli je duöe slep· a nic jinak nevidÌ, vidÌ Boha, a tak to musÌ b˝t. Jeden mistr ¯Ìk·: Oko ve svÈ nejvÏtöÌ ËistotÏ, kdyû v sobÏ nem· û·dnou barvu, vidÌ vöechny barvy; nejen samo o sobÏ, ale i kdyû je v tÏle, musÌ b˝t bez barvy, m·-li rozezn·vat barvy. Cokoli je bez barvy, tÌm lze vidÏt vöechny barvy, i kdyby to bylo dole na noh·ch. B˘h je takovÈ bytÌ, kterÈ v sobÏ nese vöechno bytÌ. M·-li se duöe sezn·mit s Bohem, musÌ b˝t slep·. Proto ¯Ìk·: ÑvidÏl nicì, z jehoû svÏtla je vöechno svÏtlo a z jehoû bytÌ je kaûdÈ bytÌ. O tom mluvÌ nevÏsta v knize l·sky: ÑKdyû jsem odeöla kousek d·l, naöla jsem, koho miluje m· duöe.ì Ten kousek, co odeöla, to byla vöechna stvo¯enÌ. Kdo se jich nezbavÌ, Boha nenajde. MÌnÌ takÈ: aù je to, ËÌm pozn·v·m Boha, sebemenöÌ a sebeËistöÌ, p¯ece to musÌ pryË. Dokonce i kdyû to svÏtlo, kterÈ je skuteËnÏ B˘h, beru tak, jak se dot˝k· mÈ duöe, je to öpatnÏ. MusÌm je br·t tam, kde vyvÏr·. SvÏtlo nemohu dob¯e vidÏt tam, kde svÌtÌ na stÏnu: musÌm obr·tit oko tam, odkud vych·zÌ. A dokonce i kdyû je beru tam, odkud vych·zÌ, musÌm b˝t jeötÏ zbaven toho vych·zenÌ samÈho: nem·m je br·t ani jak se dot˝k·, ani jak vych·zÌ, ani jak se samo v sobÏ vzn·öÌ, neboù to vöechno je jeötÏ (urËit˝) zp˘sob. Boha musÌme br·t jako zp˘sob beze zp˘sobu a bytÌ bez bytÌ, neboù on nem· û·dn˝ zp˘sob, nenÌ û·dn˝m zp˘sobem. O tom mluvÌ svat˝ Bernard: Kdo tÏ chce poznat, Boûe, musÌ tÏ mÏ¯it bez mÌry. Prosme naöeho P·na, abychom dospÏli k tomu pozn·nÌ, kterÈ je ˙plnÏ bez zp˘sobu a bez mÌry. K tomu n·m pom·hej B˘h. Amen.

*

Ve skuteËnosti patrnÏ Augustin.

229



XL. Omne datum optimum et omne donum perfectum desursum est, descendens a patre luminum (Jk 1,17) Svat˝ Jakub v epiötole ¯Ìk·: ÑTen nejlepöÌ dar a dokonalost poch·zÌ sh˘ry od Otce svÏtel.ì D·vejte pozor! MusÌte vÏdÏt, ûe lidÈ, kte¯Ì se zcela odevzdali Bohu a s celou pÌlÌ hledajÌ jen jeho v˘li, ûe cokoli B˘h takov˝m lidem d·, to je to nejlepöÌ. TÌm si buÔ jist, jako ûe je B˘h ûiv, ûe to nutnÏ musÌ b˝t v˘bec to nejlepöÌ a ûe nem˘ûe b˝t û·dn˝ jin˝ zp˘sob, kter˝ by byl lepöÌ. A i kdyby se stalo, ûe se nÏco jinÈho zd· b˝t lepöÌ, p¯ece to pro tebe nenÌ tak dobrÈ: neboù B˘h chce pr·vÏ tento zp˘sob a û·dn˝ jin˝, a tak musÌ nutnÏ b˝t pro tebe ten nejlepöÌ. Aù je to nemoc nebo nouze, hlad nebo ûÌzeÚ nebo cokoliv, co B˘h na tebe dopustÌ nebo nedopustÌ, nebo co ti B˘h d· nebo ned·, to vöecko je pro tebe to nejlepöÌ, aù jde o zboûnost a v¯elost, nebo ûe ti chybÌ, a v˘bec cokoli m·ö nebo nem·ö ñ jen se na to spr·vnÏ za¯iÔ, abys mÏl ve vöech vÏcech na mysli BoûÌ Ëest, a cokoli ti pak on udÏl·, je to nejlepöÌ. TeÔ bys mohl ¯Ìci: Coû j· vÌm, zda to je nebo nenÌ v˘le BoûÌ? VÏzte, ûe kdyby to v˘le BoûÌ nebyla, nestalo by se to. NemÏl bys ani nemoc, ani nic jinÈho, kdyby to B˘h nechtÏl. A kdyû jednou vÌö, ûe je to v˘le BoûÌ, m˘ûeö v tom najÌt tolik potÏöenÌ a uspokojenÌ, ûe ti û·dnÈ tr·penÌ nep¯ijde jako tr·penÌ. Dokonce i kdybys p¯iöel do toho nejvÏtöÌho tr·penÌ a pociùoval nÏjakÈ tr·penÌ nebo bolest, nebylo by to v˘bec v po¯·dku, protoûe to m·ö od Boha p¯ijÌmat jako to nejlepöÌ, neboù to pro tebe to nejlepöÌ nutnÏ musÌ b˝t. Samo bytÌ BoûÌ na tom z·visÌ, aby chtÏl vûdycky to nejlepöÌ. Proto to m·m chtÌt i j· a û·dn· jin· vÏc se mi nem· vÌce lÌbit. Kdybych se nÏjakÈmu ËlovÏku chtÏl vöÌ mocÌ lÌbit a kdybych jistÏ vÏdÏl, ûe se mu vÌc lÌbÌm v öediv˝ch öatech neû v jak˝chkoli jin˝ch, t¯eba lepöÌch, nenÌ pochyby, ûe by i mnÏ pr·vÏ ty öaty byly p¯ÌjemnÏjöÌ a milejöÌ neû kaûdÈ jinÈ, t¯eba lepöÌ. Kdybych se chtÏl komukoli zalÌbit a vÏdÏl, co by mÏl r·d ve slovÏ nebo skutcÌch, pr·vÏ to bych dÏlal a nic jinÈho. Nu, a teÔ se dob¯e podÌvejte sami na sebe, jak to s vaöÌ l·skou vypad·! Pokud milujete Boha, nemÏlo by v·m b˝t nic milejöÌ, neû co se nejlÈpe lÌbÌ jemu a ËÌm se na n·s nejvÌc naplnÌ jeho v˘le. Aù se ti tr·penÌ nebo nesn·ze zdajÌ b˝t sebetÏûöÌ, nep˘sobÌ-li ti stejnÈ potÏöenÌ jako ˙spÏchy a hojnost, nenÌ to v po¯·dku. 230



ÿÌk·v·m hodnÏ Ëasto ñ a je to takÈ pravda ñ ûe dennÏ vol·me a k¯iËÌme v OtËen·öi: ÑBuÔ v˘le tv·!ì A kdyû se pak jeho v˘le stane, chtÏli bychom se hnÏvat a nejsme s jeho v˘lÌ spokojeni. A tak cokoli on uËinÌ, m· n·m p¯ipadat jako to nejlepöÌ a nejvÌce se n·m lÌbit. Kdo to tak v tom nejlepöÌm berou, z˘st·vajÌ za vöech okolnostÌ v dokonalÈm mÌru. V·m se ale obËas zd· a ¯Ìk·te: Ach, kdyby to bylo dopadlo jinak, bylo by lÈpe, anebo: Kdyby se to nebylo stalo, bylo by to moûn· lepöÌ. Dokud se ti to zd· b˝t takhle, nem˘ûeö najÌt mÌr. MusÌö to br·t v tom nejlepöÌm. To je prvnÌ smysl toho slova. Je tu jeötÏ jin˝ smysl, dob¯e si ho povöimnÏte! ÿÌk·: ÑKaûd˝ dar.ì Jen to nejlepöÌ a nejvyööÌ jsou vlastnÏ dary, v tom nejvlastnÏjöÌm smyslu. B˘h d·v· ze vöeho nejradÏji velikÈ dary. Jednou jsem zde dokonce ¯ekl, ûe B˘h radÏji odpouötÌ velkÈ h¯Ìchy neû malÈ. A ËÌm jsou vÏtöÌ, tÌm radÏji a rychleji je odpustÌ. A stejnÏ je to i s milostÌ a darem a ctnostÌ: ËÌm jsou vÏtöÌ, tÌm radÏji je d·v·, neboù sama p¯irozenost z·visÌ na tom, aby d·val velikÈ vÏci. A proto ËÌm vÏtöÌ a lepöÌ vÏci, tÌm je jich vÌc. NejvzneöenÏjöÌ stvo¯enÌ jsou andÏlÈ, ti majÌ takÈ rozum a nenÌ na nich û·dn· tÏlesnost, a tÏch je nejvÌc, vÌc, neû je poËet vöech tÏlesn˝ch bytostÌ. Jen velkÈ vÏci jsou vlastnÏ a opravdu dary, a ty jsou Bohu nejvÌce vlastnÌ. Jednou jsem ¯ekl, ûe co se ve vlastnÌm smyslu d· vyj·d¯it slovy, musÌ vych·zet zevnit¯, z popudu svÈ formy (podstaty), a ne zvenËÌ. MusÌ vych·zet z nitra. Takov· vÏc ûije vlastnÏ a svÈbytnÏ v samÈm nitru duöÌ. Tam jsou i vöechny vÏci p¯ÌtomnÈ a vnit¯nÏ ûivÈ a hledajÌcÌ a jsou tam v tom nejlepöÌ a nejvyööÌm. ProË o tom nic nevÌö? Protoûe tam nejsi doma. »Ìm je nÏjak· vÏc vzneöenÏjöÌ, tÌm je obecnÏjöÌ. Smysl m·m spoleËnÏ se zvÌ¯aty a ûivot i se stromy. BytÌ samo je mi jeötÏ vnit¯nÏjöÌ, to m·m spolu se vöemi stvo¯enÌmi. Nebe je öiröÌ neû vöecko, co je pod nÌm, a proto je takÈ vzneöenÏjöÌ. »Ìm je vÏc vzneöenÏjöÌ, tÌm je takÈ öiröÌ a obecnÏjöÌ. L·ska je vzneöen·, protoûe je obecn·. Zd· se b˝t tÏûkÈ, co n·ö P·n p¯ik·zal, abychom svÈ spoluk¯esùany milovali jako sami sebe. NevzdÏlanÌ lidÈ obyËejnÏ ¯ÌkajÌ, ûe je m·me milovat kv˘li tÈmuû dobru, kv˘li nÏmuû milujeme sebe. Ne, tak to nem· b˝t. M·me je milovat stejnÏ jako sebe, a to nenÌ tÏûkÈ. Kdyû si to rozmyslÌte, je l·ska spÌö odmÏna neû p¯ik·z·nÌ. P¯ik·z·nÌ se zd· tÏûkÈ, kdeûto odmÏna je l·kav·. Kdo miluje Boha tak, jak ho milovat m· a musÌ ñ aù chce nebo nechce ñ a jak ho milujÌ vöecka stvo¯enÌ, 231



musÌ svÈho spoluËlovÏka milovat jako sama sebe, radovat se z jeho radostÌ jako z vlastnÌch a hledÏt si jeho cti jako vlastnÌ, a to u cizÌho jako u p¯ÌbuznÈho. A tak ten ËlovÏk ûije st·le v radosti, v poct·ch a v uûitku, pr·vÏ jako v nebeskÈm kr·lovstvÌ, a m· mnohem vÌc radostÌ, neû kdyby se tÏöil jen ze svÈho. VpravdÏ vÏzte, ûe tÏöÌ-li tÏ tvoje vlastnÌ pocta vÌc neû pocta druhÈho, nenÌ to v po¯·dku. VÏz, ûe dokud hled·ö nÏco svÈho, nem˘ûeö Boha nikdy nalÈzt, protoûe nehled·ö jen a jen Boha. Hled·ö nÏco s Bohem a dÏl·ö totÈû, jako by sis z Boha udÏlal svÌËku, abys s nÌ nÏco hledal; a kdyû tu vÏc najdeö, zahodÌö svÌËku pryË. TotÈû dÏl·ö ty: cokoli hled·ö s Bohem, je to nic, aù je to cokoli, uûitek, odmÏna, v¯elost nebo cokoli: hled·ö nic, a tak takÈ najdeö nic. ée nic nenajdeö, to nenÌ niËÌm jin˝m, neû ûe jsi hledal nic. Vöechna stvo¯enÌ jsou holÈ nic. Ne¯Ìk·m, ûe jsou nÏco malÈho nebo v˘bec nÏco: jsou holÈ nic. Co nem· podstatnÈ bytÌ, je nic. é·dnÈ stvo¯enÌ nem· podstatnÈ bytÌ, neboù jeho bytÌ ˙plnÏ z·visÌ na p¯Ìtomnosti BoûÌ. Kdyby se B˘h od nich jen na okamûik odvr·til, nezbylo by z nich nic. Jak jsem uû ¯Ìkal ñ a je to pravda ñ kdo by k Bohu p¯ibral cel˝ svÏt, nemÏl by o nic vÌc, neû kdyby mÏl Boha samÈho. Vöechna stvo¯enÌ dohromady a bez Boha nemajÌ vÌc bytÌ neû kom·r bez Boha, pr·vÏ tolik, ani mÈnÏ, ani vÌce. Nu, a teÔ poslyöte jedno pravdivÈ slovo. Kdyby nÏjak˝ ËlovÏk dal tisÌc marek zlata, aby se za to stavÏly kostely a kl·ötery, byla by to velk· vÏc. A p¯ece by jeötÏ mnohem vÌc dal ten, pro koho by tisÌc marek mohlo b˝t jako nic: ten by vÏru udÏlal jeötÏ vÌc. Kdyû B˘h stvo¯il vöechna stvo¯enÌ, byla mu tak nicotn· a ˙zk·, ûe se v nich nemohl pohybovat. Ale duöi udÏlal tak sobÏ podobnou a p¯imÏ¯enou, aby se duöi s·m mohl d·t; neboù cokoli by jÌ jinÈho dal, je pro ni jako nic. B˘h se mi musÌ d·t za vlastnÌho tak, jako je vlastnÌ s·m sobÏ, jinak jsem nedostal v˘bec nic, co by mi mohlo zachutnat. Aby ho ËlovÏk mohl tak ˙plnÏ p¯ijmout, musÌ se s·m sebe ˙plnÏ vzd·t a ze sebe vyjÌt; pak dostane hned od Boha vöechno, co m·, a za vlastnÌ tak, jak on to m·, a naöe PanÌ a vöichni, kdo jsou v nebeskÈm kr·lovstvÌ: vöem stejnÏ a jako do vlastnÌho. Kdo tak stejnÏ vyöli sami ze sebe a vzdali se sami sebe, ti takÈ stejnÏ dostanou a ne mÈnÏ. A teÔ to t¯etÌ slovo o ÑOtci svÏtelì. P¯i slovÏ otec myslÌme na synovstvÌ a slovo otec znamen· ËistÈ rozenÌ a ûivot vöech vÏcÌ. Otec rodÌ svÈho Syna ve vÏËnosti pozn·v·nÌ, a stejnÏ rodÌ Otec svÈho Syna 232



v duöi jako ve svÈ vlastnÌ p¯irozenosti; rodÌ ho v duöi jako do vlastnÌho a jeho podstatnÈ bytÌ na tom z·visÌ, aby v duöÌch rodil svÈho Syna, aù by chtÏl nebo nechtÏl. Jednou se mne ptali, co Otec v nebi dÏl·? ÿekl jsem na to, ûe rodÌ svÈho Syna, a to dÌlo ho tak tÏöÌ a tak se mu lÌbÌ, ûe nebude nikdy dÏlat nic jinÈho, neû rodit svÈho Syna, a z obou vykvÈt· Duch svat˝. Kdyû Otec ve mnÏ rodÌ svÈho Syna, jsem i j· tent˝û syn a û·dn˝ jin˝. Jsme jistÏ jinÌ ve svÈm lidstvÌ, ale tam jsem tent˝û Syn a û·dn˝ jin˝. ÑJsme-li synovÈ, jsme i pravÌ dÏdici.ì Kdo pozn·v· pravdu, ten to dob¯e vÌ. Slovo otec v sobÏ nese rodit a mÌt syny. Proto jsme synovÈ v tomto Synu a tent˝û syn. VöimnÏte si jeötÏ toho slova Ñpoch·zejÌcÌ sh˘ryì. Jak jsem ned·vno ¯ekl: kdo chce p¯ijÌmat sh˘ry, musÌ b˝t nutnÏ dole a v pravÈ poko¯e. A vpravdÏ vÏzte, kdo nenÌ ˙plnÏ dole, ten nic mÌt nebude a nic nedostane, ani to nejmenöÌ. HledÌö-li na sebe nebo na nÏjakou vÏc nebo na nÏkoho, nejsi dole a nedostaneö takÈ nic. Ale jsi-li ˙plnÏ dole, dostaneö ˙plnÏ a docela. Je BoûÌ p¯irozenost, aby d·val, a jeho podstatnÈ bytÌ na tom z·visÌ, aby d·val, kdyû jsme nÌzko dole. Kdyû nejsme a nic nedost·v·me, ËinÌme mu n·silÌ a zabÌjÌme ho. A protoûe to nem˘ûeme udÏlat na nÏm, dÏl·me to sami na sobÏ a pokud je na n·s. Abys mu vöechno dal, jak mu vlastnÏ pat¯Ì, hleÔ, aby ses podrobil Bohu v pravÈ poko¯e a Boha vyv˝öil ve svÈm srdci a ve svÈm pozn·nÌ. Jednou jsem ¯ekl pr·vÏ zde: B˘h poslal svÈho Syna, kdyû se naplnil Ëas, do duöe, kter· p¯ekroËila vöechen Ëas. Kdyû se duöe oprostila od Ëasu a mÌsta, poöle Otec svÈho Syna do duöe. A to pr·vÏ znamen· to slovo, ûe Ñten nejlepöÌ dar a dokonalost poch·zÌ sh˘ry od Otce svÏtelì. Abychom byli p¯ipraveni p¯ijÌmat ty nejlepöÌ dary, k tomu n·m pom·hej B˘h, Otec svÏtel. Amen.

XLII. Modicum et iam non videbitis me (J 16,19) ÿekl jsem latinsky slovo, kterÈ napsal svat˝ Jan v evangeliu, jak se Ëte na tuto nedÏli. To slovo ¯ekl n·ö P·n sv˝m uËednÌk˘m: ÑMaliËko, a neuvidÌte mne.ì Kdyû na duöi nÏco lpÌ, aù je to sebemenöÌ, nevidÌte mne. Svat˝ Augustin se zeptal, co je to vÏËn˝ ûivot, a odpovÏdÏl si takto: Pt·ö se mne, co je to vÏËn˝ ûivot? Zeptej se jeho a poslyö, co 233



¯Ìk· vÏËn˝ ûivot s·m. Nikdo nevÌ lÈpe, co je horeËka, neû ten, kdo ji m·. Nikdo nevÌ lÈpe, co je moudrost, neû kdo ji m·. Nikdo nevÌ lÈpe, co je vÏËn˝ ûivot, neû vÏËn˝ ûivot s·m. N·ö P·n JeûÌö Kristus ¯Ìk·: ÑTo je vÏËn˝ ûivot, aby poznali tebe, Boha, jako jedinÈho pravÈho Boha.ì VÏzte, ûe kdyby duöe zahlÈdla Boha zd·lky, zprost¯edkovanÏ nebo v oblaku na jedin˝ okamûik, ani za cel˝ tento svÏt by se od Boha neodvr·tila. A co myslÌte, jak to je, kdyû nÏkdo vidÌ Boha tak, jak on s·m jest, nezprost¯edkovanÏ v jeho ryzÌm bytÌ? N·ö P·n ¯Ìk·: ÑMaliËko, a neuvidÌte mne.ì Vöechna stvo¯enÌ, kter· B˘h kdy stvo¯il nebo mohl stvo¯it, kdyby chtÏl, to vöechno je takovÈ ÑmaliËkoì proti Bohu. Nebe je tak velikÈ a tak öirokÈ, ani byste mi nevÏ¯ili, kdybych v·m to ¯ekl. Kdyby nÏkdo vzal jehlu a öpiËkou se dotkl nebe, to, co by se z nebe veölo na öpiËku jehly, to by bylo proti nebi a celÈmu tomuto svÏtu vÏtöÌ, neû je cel˝ svÏt proti Bohu. Proto je velice dob¯e ¯eËeno ÑmaliËko, a neuvidÌte mneì. Pokud do tebe svÌtÌ kousek stvo¯enÌ, nem˘ûeö Boha vidÏt: aù je to sebemenöÌ, musÌ to pryË. Proto ¯ekla duöe v knize l·sky: ÑBÏhala jsem kolem a hledala, koho miluje m· duöe, a nenaöla jsem ho.ì Naöla andÏly a mnoho vÏcÌ, ale nenaöla toho, koho duöe miluje. A ¯ekla: ÑKdyû jsem pak maliËko odskoËila, naöla jsem, koho miluje m· duöeì, zrovna jako by ¯Ìkala: kdyû jsem p¯eskoËila vöechna stvo¯enÌ ñ to je to maliËko ñ naöla jsem, koho miluje m· duöe. Aby duöe naöla Boha, musÌ odskoËit a p¯eskoËit vöechna stvo¯enÌ, jinak ho nenajde. VÏzte vöak, ûe B˘h miluje duöi tak silnÏ, ûe kdyby mu nÏkdo tu l·sku k duöi vzal, vzal by mu jeho ûivot a jeho podstatnÈ bytÌ a ûe by Boha zabil, smÌ-li se to tak ¯Ìci. Neboù v tÈûe l·sce, kterou B˘h miluje duöi, z tÈûe l·sky vykvÈt· Duch svat˝ a tat·û l·ska je Duch svat˝. Kdyû tedy B˘h duöi tak silnÏ miluje, musÌ duöe b˝t stejnÏ velk· vÏc. Jeden mistr v knize o duöi ¯Ìk·: Kdyby nebylo nic mezi, mohlo by oko vidÏt mravence nebo kom·ra na nebi. A mluvil pravdu, myslel tÌm ten oheÚ a vzduch a vöecko moûnÈ, co je mezi okem a nebem. Jin˝ mistr ¯Ìk·: Kdyby nebylo nic mezi, oko by nemohlo vidÏt nic. Oba majÌ pravdu. Ten prvnÌ ¯Ìk·: Kdyby nebylo nic mezi, mohlo by oko vidÏt mravence na nebi. A m· pravdu. Kdyby nic neleûelo mezi Bohem a duöÌ, hned by uvidÏla Boha, neboù B˘h nem· û·dnÈ Ñmeziì a nem˘ûe û·dnÈ zprost¯edkov·nÌ snÈst. Kdyby se duöe svlÈkla a zbavila vöeho, co zprost¯edkuje, svlÈkl a odkryl by se jÌ i B˘h a hned by se jÌ dal. Dokud 234



se duöe nesvlÈkla a nezbavila vöeho, co zprost¯edkuje Ñmeziì, nevidÌ Boha, aù je toho sebemÈnÏ. Kdyby mezi tÏlem a duöÌ bylo nÏco velkÈ jako vlas, nemohly by se nikdy spr·vnÏ sjednotit. A je-li to tak u tÏlesn˝ch vÏcÌ, tÌm vÌc u vÏcÌ duchovnÌch. BoÎthius ¯Ìk·: Chceö-li poznat ryzÌ pravdu, odloû radost i strach, d˘vÏru i nadÏji i utrpenÌ. Radost je mezi, strach je mezi, d˘vÏra a nadÏje a utrpenÌ ñ to vöecko je mezi a zprost¯edkuje. Dokud na to hledÌö a ohlÌûÌö se, Boha nevidÌö. Ten druh˝ mistr ¯Ìk·: Kdyby nebylo nic mezi, mÈ oko by nevidÏlo nic. PoloûÌm-li ruku na oko, nemohu ji vidÏt. D·m-li ji p¯ed sebe, hned ji vidÌm. Je to tÌm, ûe na ruce lpÌ hrub· hmota, a musÌ b˝t nejd¯Ìv oËiötÏna a zjemnÏna ve vzduchu a ve svÏtle a jen jako obraz p¯enesena do mÈho oka. To vidÌte na zrcadle. DrûÌö-li je p¯ed sebou, objevÌ se v zrcadle tv˘j obraz. Oko i duöe je takovÈ zrcadlo, ûe se v nich objevÌ vöechno, co p¯ed nÏ postavÌö. Proto nevidÌm ruku nebo k·men, ale vidÌm obraz kamene. Ale tento obraz s·m uû nevidÌm skrze dalöÌ obraz nebo zprost¯edkov·nÌ, n˝brû vidÌm ho bezprost¯ednÏ a bez obrazu, neboù ten obraz s·m zprost¯edkuje mezi. Takûe obraz je bez obrazu a bÏh nebÏûÌ ñ i kdyû ËinÌ bÏûÌcÌm ñ a velikost nenÌ velk· ñ i kdyû ËinÌ velik˝m. Proto je obraz bez obrazu, ûe ho nevidÌme skrze dalöÌ obraz. VÏËnÈ slovo je samo tÌm zprost¯edkov·nÌm a obrazem, kter˝ je bezprost¯ednÌ a bez obrazu, aby duöe ve vÏËnÈm slovu pochopila a poznala Boha bezprost¯ednÏ a bez obrazu. Od prvnÌho okamûiku, kdy si duöe uvÏdomÌ nebo zakusÌ Boha, je v nÌ takov· sÌla, totiû rozum, kter· m· pÏt vlastnostÌ. PrvnÌ je, ûe odpout·v· od zde a nynÌ. Druh·, ûe nenÌ niËemu rovna. T¯etÌ, ûe je ryzÌ a nesmÌöen·. »tvrt·, ûe p˘sobÌ Ëi hled· sama v sobÏ. P·t·, ûe je obraz. Za prvÈ, ûe odpout·v· od zde a od nynÌ. Zde a nynÌ znamen· tolik jako Ëas a mÌsto. NynÌ, to je to nejmenöÌ z Ëasu; nenÌ to ani kus Ëasu, ani Ë·st Ëasu, ale je to zakouöenÌ Ëasu a je to Ëelo Ëasu a konec Ëasu.* NicmÈnÏ, aù je sebemenöÌ, musÌ pryË. Vöechno, co se nÏjak dot˝k· Ëasu a zakouöenÌ Ëasu, to musÌ pryË. Za druhÈ, odpout·v· od * PojetÌ Ëasu je u Eckharta d˘slednÏ augustinovskÈ: Ëas nenÌ sou¯adnice Ëi Ñdimenzeì jako v novovÏku, ale samo dÏnÌ lidskÈ existence. Proto je p¯Ìtomn˝ okamûik, ÑnynÌì, kde ËlovÏk ÑzakouöÌì Ëas, z·roveÚ jeho ÑËelemì Ëi vrcholkem (nÏm. Spitze) i Ñkoncemì, kam Ëas zatÌm dospÏl. ÑOdpoutat se od zde a nynÌì znamen· tedy odpoutat se od vlastnÌ konkrÈtnÌ existence, kter· je pr·vÏ Ñzde a nynÌì.

235



Ñzdeì. Zde znamen· tolik jako mÌsto. MÌsto, kde stojÌm, je docela malÈ. Ale aù je jakkoli malÈ, p¯ece musÌ pryË, m·m-li uvidÏt Boha. Za druhÈ, ûe nenÌ niËemu rovna. Jeden mistr ¯Ìk·: B˘h je bytost, kterÈ nenÌ nic rovno ani se nic nem˘ûe rovnat. Ale svat˝ Jan ¯Ìk·: ÑBudeme nazv·ni dÏtmi BoûÌmi.ì M·me-li b˝t BoûÌmi dÏtmi, musÌme mu b˝t rovni. Jak tedy m˘ûe ten mistr ¯Ìkat: B˘h je bytost, kterÈ nic nenÌ rovno? RozumÏjte tomu takto: NenÌ-li tato sÌla niËemu rovna, je rovna niËemu, a tedy je rovna Bohu. Tak jako B˘h nenÌ roven niËemu, nenÌ ani tato sÌla niËemu rovna. VÏzte, ûe vöechna stvo¯enÌ se od p¯Ìrody honÌ za tÌm a snaûÌ o to, aby se rovnala Bohu. Nebe by neobÌhalo, kdyby nebÏhalo za Bohem, nehledalo Boha nebo podobenstvÌ BoûÌ. Kdyby B˘h nebyl ve vöech vÏcech, p¯Ìroda by ve vÏcech nic nep˘sobila a po niËem netouûila. Neboù aù se ti to lÌbÌ nebo ne, aù to vÌö nebo ne, p¯Ìroda ve svÈm nejvnit¯nÏjöÌm hled· a mÌnÌ Boha. Nikdy nem˘ûe mÌt ËlovÏk tak velikou ûÌzeÚ, aby st·l o nabÌdnutÈ pitÌ, kdyby v nÏm nebylo nÏco Boha. P¯Ìroda by netouûila ani po jÌdle ani pitÌ, po odÏvu ani po ˙spÏchu, kdyby v tom vöem nebylo nÏco z Boha, a skrytÏ hled· a honÌ se a pachtÌ jen za tÌm, aby v tom nalezla nÏco Boha. Za t¯etÌ, ûe je ryzÌ a nesmÌöen·. BoûÌ p¯irozenost je takov·, ûe nem˘ûe snÈst û·dnou mnohost a û·dnÈ smÌöenÌ. A tak nem· ani tato sÌla û·dnou mnohost a û·dnÈ smÌöenÌ: nenÌ v nÌ nic cizÌho a nic cizÌho se do nÌ nem˘ûe dostat. Kdybych o nÏjakÈm kr·snÈm ËlovÏku ¯ekl, ûe je bled˝ i Ëern˝, k¯ivdil bych mu. K duöi nem· b˝t p¯imÌöeno v˘bec nic. Kdyby mi nÏkdo nÏco p¯idÏlal nebo p¯ipevnil na mou k·pi, pak kdo by za ni zat·hl, t·hl by spolu i to, co na nÌ lpÌ. Kdybych öel ven, ölo by se mnou vöechno, co je na mnÏ p¯idÏl·no. Kdyû duch na nÏËem drûÌ a lpÌ, m˘ûe ho s tÌm kaûd˝ t·hnout za sebou. Kdeûto ËlovÏk, kter˝ na niËem nedrûÌ ani nelpÌ, z˘stane bez pohnutÌ, i kdyby p¯evr·tili nebe na zemi, protoûe na niËem nelpÌ a nic nelpÌ na nÏm. Za ËtvrtÈ, ûe hled· i ËinÌ vûdycky uvnit¯. B˘h je bytost, kter· vûdycky p¯eb˝v· v tom nejvnit¯nÏjöÌm. Proto ho tam rozum neust·le hled·. Naproti tomu v˘le vych·zÌ ven za tÌm, co miluje. Tak kdyû ke mnÏ p¯ijde m˘j p¯Ìtel, vyleje se moje v˘le a l·ska na nÏho a zalÌbÌ se jÌ v tom. Svat˝ Pavel vöak ¯Ìk·: ÑPozn·m Boha tak, jak B˘h pozn·v· mne.ì A svat˝ Jan ¯Ìk·: ÑPozn·me Boha takovÈho, jak˝ jest.ì M·m-li b˝t obarven, musÌm mÌt na sobÏ, co pat¯Ì k barvÏ. Nemohu b˝t obar236



ven, nem·m-li na sobÏ podstatu barvy. Boha nemohu vidÏt jinak neû v tom, v Ëem B˘h vidÌ sebe sama. O tom mluvÌ jeden svat˝: ÑB˘h p¯eb˝v· v nep¯ÌstupnÈm svÏtle.ì Nad tÌm aù si nikdo nezouf·: jsi na cestÏ nebo v p¯Ìstupu, a to je dob¯e. Je to vöak jeötÏ daleko od pravdy, protoûe to nenÌ B˘h. Za p·tÈ, ûe je to obraz. Nuûe, teÔ d·vejte bedlivÏ pozor a dob¯e si to pamatujte, protoûe v tom je obsaûeno celÈ k·z·nÌ. Obraz a p¯edobraz jsou tak dokonale jedno a spolu, ûe se nedajÌ v˘bec rozliöit. M˘ûeme jistÏ myslet oheÚ bez û·ru a û·r bez ohnÏ. M˘ûeme myslet slunce bez svÏtla a svÏtlo bez slunce. Ale mezi obrazem a p¯edobrazem nelze najÌt û·dn˝ rozdÌl. A ¯Ìk·m jeötÏ vÌc: ani B˘h ve svÈ vöemocnosti je nem˘ûe rozliöit, protoûe se spolu rodÌ a takÈ spolu umÌrajÌ. Kdyû zem¯e m˘j otec, nemusÌm zem¯Ìt j·. Ale kdyû nÏkdo zem¯e, nem˘ûe se uû ¯Ìkat: to je jeho syn, n˝brû: to byl jeho syn. Kdyû se nabÌlÌ zeÔ, je tÌm, ûe je bÌl·, rovna kaûdÈ bÏlosti. Kdyû se vöak naËernÌ, je pro kaûdou bÏlost mrtva. HleÔte, tak je to i zde. Kdyû pomine obraz, utvo¯en˝ podle Boha, pomine i obraz BoûÌ. Chci ¯Ìci jeötÏ slovo, a jsou z nÏho dvÏ a t¯i. D·vejte pozor. Rozum nahlÌûÌ a pronik· do vöech kout˘ boûstvÌ, a v srdci Otce bere Syna a stavÌ ho do svÈho z·kladu. Rozum pronik· dovnit¯ a nespokojÌ se ani s dobrotou, ani s moudrostÌ, ani s pravdou, ba ani se sam˝m Bohem. P¯i samÈ pravdÏ: B˘h ho nem˘ûe uspokojit o nic vÌc neû k·men nebo strom. Rozum nikdy nespoËine a pronik· do z·kladu, kde vyvÏr· dobro a pravda, a bere Ñin principioì, na zaË·tku, odkud vych·zÌ dobro a pravda, d¯Ìv neû vytryskne a dostane jmÈno, bere v z·kladu daleko vyööÌm neû je dobro a pravda. Jeho sestra v˘le se s Bohem spokojÌ, je-li dobr·. Ale rozum to vöechno odliöÌ, vejde a pronikne do ko¯ene, kde vyvÏr· Syn a vykvÈt· Duch svat˝. Abychom to pochopili a byli vÏËnÏ blaûeni, k tomu n·m pom·hej Otec a Syn a Duch svat˝. Amen.

XLV. In omnibus requiem quaesivi (SÌr 24,7) Tato slova stojÌ ps·na v knize Moudrosti. Budeme je tentokr·t vykl·dat tak, jako by vÏËn· Pravda rozmlouvala s duöÌ a ¯ekla: ÑVe vöech vÏcech jsem hledala odpoËinekì, a duöe odpovÌd·: ÑTen, kter˝ mne 237



stvo¯il, odpoËinul v mÈm stanu.ì A za t¯etÌ ¯Ìk· vÏËn· Moudrost: ÑVe svatÈm mÏstÏ je m˘j odpoËinek.ì Kdyby se mne nÏkdo ptal, abych struËnÏ ¯ekl, k Ëemu Stvo¯itel mÌ¯il, kdyû stvo¯il vöecka stvo¯enÌ, ¯ekl bych: odpoËinek.* A kdyby se mne podruhÈ zeptal, co hledala svat· Trojice v celÈm svÈm dÌle dohromady, odpovÏdÏl bych: odpoËinek. Kdyby se mne zeptal pot¯etÌ, co hled· duöe ve vöech sv˝ch pohybech a hnutÌch, odpovÏdÏl bych: odpoËinek. Kdyby se mne zeptal poËtvrtÈ, co hledajÌ vöechna stvo¯enÌ ve vöech sv˝ch p¯irozen˝ch û·dostech a hnutÌch, odpovÏdÏl bych: odpoËinek. Za prvÈ bychom mÏli post¯ehnout a poznat, jak pohled na boûskou p¯irozenost roznÏcuje ve vöech duöÌch zbÏsilou touhu po nÏm a jak je p¯itahuje k nÏmu. Neboù Bohu chutn· boûsk· p¯irozenost, to jest odpoËinek, tak dob¯e a m· v nÌ takovÈ zalÌbenÌ, ûe ji ze sebe vystavil ven, aby vzbudil p¯irozenou touhu vöech stvo¯enÌ a p¯it·hl je k sobÏ. TÌm, ûe ji ze sebe vystavil a vötÌpil vöemu stvo¯enÌ, nehled· Stvo¯itel jen sv˘j odpoËinek a klid, ale snaûÌ se z·roveÚ vöechna stvo¯enÌ vt·hnout zpÏt do jejich prvnÌho poË·tku, to jest odpoËinku a klidu. B˘h takÈ ve vöech stvo¯enÌch miluje s·m sebe. Ale pr·vÏ tak, jako ve vöech stvo¯enÌch hled· l·sku k sobÏ, hled· v nich takÈ sv˘j vlastnÌ pokoj. Za druhÈ hled· odpoËinek svat· Trojice. Otec hled· odpoËinek ve svÈm Synu tÌm, ûe v nÏm dal vytrysknout a vzniknout vöem stvo¯enÌm, a oba hledajÌ odpoËinek ve svatÈm Duchu tÌm, ûe ten z nich obou jako vÏËn· a nezmÏrn· l·ska vyöel. Za t¯etÌ hled· odpoËinek duöe, a to ve vöech sv˝ch sil·ch a v kaûdÈm svÈm hnutÌ, aù o tom ËlovÏk vÌ nebo nevÌ. PokaûdÈ, kdyû ËlovÏk otev¯e nebo zav¯e oko, vûdycky tÌm hled· svÈ odpoËinutÌ: buÔ se chce zbavit nÏËeho, co mu p¯ek·ûÌ, nebo si chce zÌskat nÏco, v Ëem by spoËinul. Kv˘li tÏmto dvÏma vÏcem kon· ËlovÏk vöecky svoje skutky. Uû jsem ¯Ìkal, ûe ËlovÏk nem˘ûe mÌt radost ani zalÌbenÌ v û·dnÈm stvo¯enÌ, pokud by v nÏm nebylo BoûÌ podobenstvÌ. Co m· r·d, je to, v Ëem nejvÌc rozpozn·v· BoûÌ podobenstvÌ. Ale ve vöech stvo¯enÌch se nic Bohu nerovn· tolik jako odpoËinek a klid. D·vejte pozor, jak· m· b˝t duöe, v nÌû by B˘h chtÏl spoËinout. M· b˝t Ëist·. Jak se duöe stane Ëistou? TÌm, ûe se p¯idrûÌ duchovnÌch *

Ñruoweì, tj. takÈ klid, spoËinutÌ.

238



vÏcÌ. To ji pozvedne. »Ìm v˝ö bude pozvednuta, tÌm ryzejöÌ bude i jejÌ poboûnost a tÌm silnÏjöÌ budou i jejÌ skutky. Proto ¯Ìk· jeden mistr o hvÏzd·ch, ûe ËÌm blÌû k zemi svÌtÌ, tÌm menöÌ je jejich p˘sobenÌ, protoûe nejsou na svÈm spr·vnÈm kruhu. Kdyû se dostanou na sv˘j spr·vn˝ kruh, stojÌ nejv˝ö a na zemi je pak nenÌ vidÏt, a p¯ece je pak jejich p˘sobenÌ na zemi to nejsilnÏjöÌ. * Svat˝ Anselm hovo¯Ì k duöi takto: VyvlÈkni se trochu z neklidu vnÏjöÌch vÏcÌ. Za druhÈ: utÌkej a skr˝vej se p¯ed p¯Ìvalem vnit¯nÌch myölenek, kterÈ takÈ uv·dÏjÌ duöi do velkÈho neklidu. Za t¯etÌ: ËlovÏk nem˘ûe nabÌdnout Bohu nic milejöÌho neû klid. Vöeho bdÏnÌ, postÏnÌ, modlenÌ a od¯Ìk·nÌ B˘h nem· zapot¯ebÌ a nic na nÏ nehledÌ ñ na rozdÌl od klidu a spoËinutÌ. B˘h nem· zapot¯ebÌ nic jinÈho, neû abys mu dal klidnÈ srdce: pak p˘sobÌ v duöi takovÈ skrytÈ a boûskÈ skutky, ûe p¯i nich û·dnÈ stvo¯enÌ nem˘ûe nic p¯ispÏt, ba ani p¯ihlÌûet. VÏËn· moudrost je tak jemn·, nÏûn· a plach·, ûe nem˘ûe snÈst, aby tam, kde B˘h s·m v duöi p˘sobÌ, p¯ihlÌûelo k tomu nÏjakÈ stvo¯enÌ. Proto ¯Ìk· n·ö P·n: ÑProto odvedu svou nevÏstu na pouöù a tam budu promlouvat k jejÌmu srdciì, to jest do samoty, kde nejsou û·dn· stvo¯enÌ. Za ËtvrtÈ ¯Ìk· svat˝ Anselm, ûe duöe m· spoËinout v Bohu. BoûskÈ dÌlo B˘h v duöi p˘sobit nem˘ûe, neboù vöechno, co do duöe vstupuje, je ohraniËeno mÌrou. A mÌra je to, co nÏco zahrnuje a nÏco vyluËuje. Ale boûskÈ skutky takovÈ nejsou: ty jsou bez hranic a jsou zahrnuty bezmeznÏ podle boûskÈho ZjevenÌ. Proto ¯Ìk· David: ÑB˘h sedÌ nad Cheruby.ì Ne¯Ìk· Ñnad Serafyì, neboù CherubovÈ znamenajÌ moudrost, to jest pozn·nÌ: tÌm p¯ich·zÌ B˘h do duöe, a to vede duöi k Bohu. Ale do Boha ji uvÈst nem˘ûe. Proto nep˘sobÌ B˘h svÈ boûskÈ dÌlo skrze pozn·nÌ, kterÈ je v duöi omezeno mÌrou, n˝brû p˘sobÌ je jako B˘h a boûsky. Nakonec vöak vystoupÌ ta nejvyööÌ sÌla, to jest l·ska, a pronikne do Boha, uvede tam duöi i s pozn·nÌm a vöemi jejÌmi silami a sjednotÌ s Bohem. Tam B˘h p˘sobÌ nad silami duöe, ne jako by byl v duöi, ale v Bohu a boûsky. Tam je duöe pok¯tÏna a pohrouûena v Bohu a boûskÈ p¯irozenosti, dost·v· boûsk˝ ûivot a oblÈk· boûsk˝ ¯·d, aby byla uspo¯·d·na podle Boha. M˘ûeme si to ovÏ¯it podoben*

StojÌ-li Slunce pr·vÏ v nÏjakÈm ÑznamenÌì ZvÏrokruhu, nenÌ jeho hvÏzdy nikdy vidÏt, p¯esto se tomuto znamenÌ p¯ipisuje v astrologii nejvÏtöÌ p˘sobnost.

239



stvÌm toho, co mist¯i pÌöÌ o p¯irozenosti a zrozenÌ: kdyû je dÌtÏ poËato v tÏle matky, m· ˙mÏrnÈ ˙dy a vzhled i barvu. Kdyû je vöak do tÏla vlita duöe, pronikne jeho ˙dy i podobu i barvu a vznikne tak silou duöe nÏco jednolitÈho, co je utv·¯eno podle duöe a m· vzhled a barvu podle ûivota. Tak je to i s duöÌ: kdyû je ˙plnÏ sjednocena s Bohem a pok¯tÏna v boûskÈ p¯irozenosti, ztratÌ vöecky p¯ek·ûky a neduhy a nest·lost, je zcela obnovena boûsk˝m ûivotem a uspo¯·d·na ve vöech sv˝ch mravech a ctnostech. M˘ûeö si to ovÏ¯it na svÏtle: plamen ËÌm blÌû u knotu ho¯Ì, tÌm je temnÏjöÌ a hruböÌ, ËÌm v˝ö se od knotu vyt·hne, tÌm je ËistöÌ. Tak ËÌm v˝ö je vytaûena duöe, tÌm dokonaleji v nÌ B˘h m˘ûe p˘sobit svÈ boûskÈ dÌlo, ke svÈmu vlastnÌmu obrazu a podobenstvÌ. Kdyby hora vyrostla ze zemÏ na dvÏ mÌle vysoko a nÏkdo by tam naho¯e do prachu nebo do pÌsku napsal pÌsmena, z˘stala by cel· a dÈöù ani vÌtr by je nemohl zniËit. Tak m· b˝t takÈ opravdu duchovnÌ ËlovÏk povznesen v pravÈm pokoji, ˙pln˝ a nemÏnn˝ v boûskÈm dÌle. Za to se m· duchovnÌ ËlovÏk jistÏ stydÏt, ûe v z·rmutku, hnÏvu a pohoröenÌ tak lehko podlÈh· zmÏnÏ. Takov˝ ËlovÏk nikdy nebyl opravdu duchovnÌ. Za ËtvrtÈ a poslednÌ hled· kaûdÈ stvo¯enÌ odpoËinek a klid z p¯irozenÈho sklonu, aù o tom vÌ nebo nevÌ. K·men se nikdy nezbavÌ pohybu, dokud neleûÌ na zemi. StejnÏ to dÏl· i oheÚ a vöechna stvo¯enÌ, kter· si hledajÌ svÈ p¯irozenÈ mÌsto. Tak by takÈ milujÌcÌ duöe nikdy nemÏla spoËinout leda v Bohu. Tak se v kaûdÈm stvo¯enÌ prozrazuje tent˝û boûsk˝ pokoj a klid, kter˝ jim B˘h p¯idÏlil. Proto ¯Ìk· David: ÑB˘h dal kaûdÈ vÏci jejÌ mÌsto: rybÏ vodu, pt·ku vzduch, zvÌ¯eti zemi a duöi boûstvÌ.ì Aby n·m B˘h dal pokoj a klid v nÏm samÈm, k tomu n·m pom·hej vÏËn· pravda, kter· je on s·m. Amen.

LVI. Nolite timere eos, qui corpus occidunt, animam autem occidere non possunt (Mt 10,28) ÑNebojte se tÏch, kdo v·s chtÏjÌ zabÌt na tÏle, neboù duöi zabÌt nemohou.ì Neboù duch nezabÌjÌ ducha. Duch d·v· duchu ûivot. Kdo v·s chtÏjÌ zabÌt, to je krev a tÏlo, a to spolu zem¯e. To nejvzneöenÏjöÌ, co na ËlovÏku je, je krev, chce-li to spr·vnÈ. A zase to nejhoröÌ, co na 240



ËlovÏku je, je krev, chce-li to öpatnÈ. ZvÌtÏzÌ-li krev nad tÏlem, je ten ËlovÏk trpÏliv˝, pokorn˝ a cudn˝ a m· vöecky ctnosti. ZvÌtÏzÌ-li vöak tÏlo nad krvÌ, je ten ËlovÏk nadut˝, hnÏviv˝ a necudn˝ a m· vöecky nectnosti. To slovo Ëteme ke chv·le svatÈho Jana K¯titele, kterÈho chv·lil s·m B˘h. Dejte teÔ pozor, ¯eknu v·m nÏco, co jsem jeötÏ nikdy ne¯ekl.* Kdyû B˘h tvo¯il nebe a zemi a vöecko stvo¯enÌ, nic neËinil. Nepot¯eboval nic Ëinit a ani û·dnÈ dÌlo v nÏm nebylo. Tu ¯ekl B˘h: ÑUdÏl·me sobÏ podobnÈho.ì Tvo¯it je snadn· vÏc: to dÏl· kaûd˝, kdy a jak chce. Ale kdyû nÏco dÏl·m, dÏl·m to s·m a se sebou sam˝m a v sobÏ samÈm a vtisknu tomu ˙plnÏ sv˘j obraz. ÑUdÏl·me sobÏ podobnÈhoì: ne ty Otec, ani ty Syn, ani ty Duch svat˝, n˝brû my v radÏ svatÈ Trojice, my udÏl·me sobÏ podobnÈho. Kdyû B˘h dÏlal ËlovÏka, Ëinil v duöi sobÏ podobnÈ dÌlo, svÈ dÌlo, kterÈ st·le p˘sobÌ a st·le trv·. To dÌlo bylo tak velkÈ, ûe to nebylo nic neû duöe: ta byla tÌm BoûÌm dÌlem. BoûÌ p¯irozenost, jeho podstatnÈ bytÌ a jeho boûstvÌ na tom z·visÌ, ûe musÌ v duöi p˘sobit. Poûehnan˝, poûehnan˝ B˘h! Kdyû B˘h v duöi p˘sobÌ, miluje takÈ svÈ dÌlo. To dÌlo je l·ska a l·ska je B˘h. B˘h miluje sebe a svou p¯irozenost a svÈ podstatnÈ bytÌ a svÈ boûstvÌ. Tou l·skou, kterou B˘h miluje sebe, miluje takÈ vöecka stvo¯enÌ. V tÈ l·sce, v nÌû miluje sebe, miluje vöecka stvo¯enÌ ñ ne jako stvo¯enÌ, n˝brû stvo¯enÌ jako Boha. V tÈ l·sce, v nÌû se B˘h vnit¯nÏ miluje, v tÈ miluje i vöechny vÏci. ÿeknu teÔ nÏco, co jsem jeötÏ nikdy ne¯ekl. B˘h chutn· s·m sobÏ. V tom zakouöenÌ, v nÏmû B˘h chutn· sobÏ, zakouöÌ i vöechna stvo¯enÌ ñ ne jako stvo¯enÌ, ale stvo¯enÌ jako Boha. V tom zakouöenÌ, v nÏmû B˘h zakouöÌ sebe, zakouöÌ i vöechny vÏci. Dejte teÔ pozor. Vöechna stvo¯enÌ bÏûÌ a musÌ bÏûet za svou nejvyööÌ dokonalostÌ. TeÔ v·s prosÌm p¯i vÏËnÈ pravdÏ, kter· nep¯est·v·, a p¯i svÈ duöi, abyste ch·pali, co v·m ¯eknu a co jsem nikdy ne¯ekl: mezi Bohem a boûstvÌm je takov˝ rozdÌl jako mezi nebem a zemÌ. A jeötÏ vÌc: mezi vnit¯nÌm a vnÏjöÌm ËlovÏkem je tak velk˝ rozdÌl jako *

Eckhartvo myölenÌ stojÌ, jak jsme vidÏli, obÏma nohama ve st¯edovÏkÈ tradici. P¯esto se v nÏm obËas hl·sÌ ke slovu neklamnÈ p¯Ìznaky Ëi p¯edzvÏsti novovÏku ñ nap¯Ìklad pr·vÏ tento d˘raz na originalitu. V˘Ëi tradici, pro niû platÌ jen to, co uû bylo ¯eËeno mnohokr·t a co ¯ÌkajÌ vöichni, novovÏk naopak hled· to, co je neËekanÈ, novÈ, p˘vodnÌ.

241



mezi nebem a zemÌ. B˘h m· mnoho tisÌc mil navrch. B˘h se st·v· a odest·v·. TeÔ se vracÌm k tomu, co jsem ¯ekl: B˘h zakouöÌ s·m sebe ve vöech vÏcech. Slunce vrh· svÈ z·¯ivÈ svÏtlo na vöechna stvo¯enÌ, a na co vrh· svÈ svÏtlo, to p¯itahuje k sobÏ, a p¯ece ze svÈ z·¯e nic neztr·cÌ. Vöechna stvo¯enÌ se z¯ÌkajÌ ûivota kv˘li svÈmu podstatnÈmu bytÌ. Vöechna stvo¯enÌ se ukl·dajÌ do mÈho rozumu, aby ve mnÏ rozumnÏ (duchovnÏ) byla. Jen j· s·m p¯ipravuji vöechna stvo¯enÌ zase zp·tky k Bohu. PodÌvejte, co dÏl· kaûd˝ z v·s!* Vr·tÌm se zase ke svÈmu vnit¯nÌmu a vnÏjöÌmu ËlovÏku. DÌv·m se na lilie na poli, na jejich z·¯iv˝ lesk, bar vu, na jejich listy. Ale jejich v˘ni nevidÌm. ProË? Protoûe v˘nÏ je ve mnÏ. A to, co ¯Ìk·m, je ve mnÏ a ¯Ìk·m to ze sebe. Vöechna stvo¯enÌ chutnajÌ vnÏjöÌmu ËlovÏku jako stvo¯enÌ, jako vÌno a chlÈb a maso. Ale mÈmu vnit¯nÌmu ËlovÏku nechutnajÌ jako stvo¯enÌ, n˝brû jako BoûÌ dar. Ale m˘j nejvnit¯nÏjöÌ ËlovÏk je nezakouöÌ jako BoûÌ dary, ale jako odevûdy a navûdy. Vezmu mÌsu s vodou a poloûÌm do nÌ zrcadlo a postavÌm na slunce. Slunce vrh· z·¯ivÈ svÏtlo ze svÈho kotouËe a ze svÈ p˘dy, a p¯ece nezanikne. Odraz slunce v zrcadle, to je slunce samo, a p¯ece zrcadlo z˘st·v· tÌm, ËÌm je. Tak je to i s Bohem. B˘h je v duöi se svou p¯irozenostÌ, se sv˝m podstatn˝m bytÌm a se sv˝m boûstvÌm, a p¯ece nenÌ duöÌ. Odraz v duöi, to je B˘h s·m, a p¯ece duöe z˘st·v· tÌm, ËÌm je. B˘h se st·v· tam, kde vöechna stvo¯enÌ vyslovujÌ Boha: tam se Ñst·v·ì B˘h. Kdyû jsem st·l v samÈm z·kladu, v p˘dÏ, v proudu a v prameni boûstvÌ, nikdo se mne neptal, kam jdu a co dÏl·m: tam nikdo nebyl, kdo by se mne ptal. Kdyû jsem odtud vytryskl, ¯ekla vöechna stvo¯enÌ: ÑB˘hì. Kdyû se mne ptali: ÑBrat¯e Eckharte, kdy jste vyöel z domu?ì, byl jsem vevnit¯. Tak mluvÌ vöechna stvo¯enÌ o Bohu. A proË nemluvÌ o boûstvÌ? Vöechno, co je v boûstvÌ, je Jedno, a o tom se nemluvÌ. B˘h p˘sobÌ, ale boûstvÌ nep˘sobÌ, nem· co p˘sobit, û·dnÈ dÌlo v nÏm nenÌ. Nikdy se neohlÌûelo po û·dnÈm dÌle. B˘h a boûstvÌ se liöÌ v p˘sobenÌ a v nep˘sobenÌ. Kdyû se vr·tÌm k Bohu a nez˘s* TÌm, ûe ËlovÏk pozn·v· Ñstvo¯enÈ vÏciì a jejich souvislosti, ûe jim d·v· jmÈna a ûe o nich hovo¯Ì, uv·dÌ je zase do vztahu k Bohu, ËinÌ je souË·stÌ duchovnÌho svÏta, kter˝ je Ñodevûdy a navûdyì (viz d·le). To je p˘vodnÌ program renesanËnÌ vÏdy, kter· se teprve pozdÏji stane prost¯edkem k ovl·d·nÌ p¯Ìrody, n·strojem ˙ËelnÈ moci ËlovÏka nad svÏtem.

242



tanu tam st·t, je moje proniknutÌ mnohem vzneöenÏjöÌ neû to, jak jsem vytryskl. J· s·m sn·öÌm vöechna stvo¯enÌ z jejich rozumu do svÈho rozumu, aby ve mnÏ byly jedno. Aû p¯ijdu do samÈho z·kladu, do p˘dy, do proudu a do pramene boûstvÌ, nikdo se mne nezept·, odkud p¯ich·zÌm a kde jsem byl. Tam jsem nikomu nechybÏl, tam se Ñodest·v·ì B˘h. Pokud toto k·z·nÌ nÏkdo pochopil, p¯eji mu to opravdu r·d. Kdyby tu nebyl nikdo, byl bych je musel k·zat tÈhle pokladniËce. Jsou takovÌ ubozÌ lidÈ, kte¯Ì p¯ijdou zase dom˘ a ¯eknou: ÑJ· chci sedÏt na jednom mÌstÏ, jÌst sv˘j chleba a slouûit Bohu!ì Ale j· ¯Ìk·m p¯i samÈ pravdÏ, ûe takovÌ lidÈ musÌ vûdycky bloudit a nemohou si nikdy vymoci ani dos·hnout toho, Ëeho dos·hnou jinÌ, kte¯Ì n·sledujÌ Boha v chudobÏ a vyhnanstvÌ. Amen.

LIX. Justus in perpetuum vivet et apud dominum est merces eius (Mdr 5,16) V dneönÌ epiötole se Ëte sl˘vko, kterÈ ¯Ìk· moudr˝ muû: ÑSpravedliv˝ ûije ve vÏËnosti.ì Jednou jsem mluvil o tom, co je to spravedliv˝ ËlovÏk, ale teÔ to vyloûÌm v jinÈm smyslu: spravedliv˝ ËlovÏk je ten, kdo je zasazen a p¯etvo¯en ve spravedlnosti. Spravedliv˝ ûije v Bohu a B˘h v nÏm, neboù ve spravedlivÈm ËlovÏku se rodÌ B˘h a on se rodÌ v Bohu. Proto se z kaûdÈ ctnosti spravedlivÈho rodÌ B˘h a tÏöÌ se z nÌ. A nejen z kaûdÈ ctnosti spravedlivÈho, n˝brû i z kaûdÈho sebemenöÌho skutku spravedlivÈho ËlovÏka, kter˝ uËinila jeho ctnost ve spravedlnosti, je B˘h potÏöen, ba proniknut radostÌ v samÈm svÈm j·d¯e a od z·kladu. Tomu musÌ nevzdÏlanÌ lidÈ vÏ¯it, ale osvÌcenÌ to mohou vÏdÏt. SpravedlivÈmu v jeho skutcÌch o nic nejde; neboù ti, kte¯Ì sv˝mi skutky nÏco sledujÌ nebo kte¯Ì jednajÌ kv˘li nÏjakÈmu ÑproËì, to jsou sluhovÈ a n·jemnÌci. Proto chceö-li b˝t zasazen a p¯etvo¯en ve spravedlnost, nic nesleduj sv˝mi skutky a neklaÔ si û·dn˝ cÌl, v Ëase ani ve vÏËnosti, ani odmÏnu ani blaûenost, ani to ani ono. Neboù vöechny takovÈ skutky jsou vÏru mrtvÈ. A dokonce i kdyby sis kladl za cÌl Boha, jsou vöechny skutky, kterÈ bys dÏlal kv˘li tomu, mrtvÈ a zkazil bys tak dobrÈ skutky. A nejenûe zkazÌö dobrÈ skutky, ale jeötÏ h¯eöÌö, 243



protoûe jedn·ö jako ten zahradnÌk, kter˝ mÏl vys·zet zahradu a vyk·cel vöechny stromy a chtÏl za to jeötÏ dostat odmÏnu. Tak bys kazil dobrÈ dÌlo. Proto chceö-li ûÌt a chceö-li, aby ûily i tvÈ skutky, musÌö b˝t mrtev pro vöechny vÏci a musÌö se st·t niËÌm. Stvo¯enÈmu je vlastnÌ, ûe dÏl· z nÏËeho nÏco, ale Bohu je vlastnÌ, ûe dÏl· nÏco z niËeho. M·-li tedy B˘h v tobÏ nebo s tebou nÏco udÏlat, musÌö se nejd¯Ìv st·t niËÌm. Vejdi proto do svÈho vlastnÌho z·kladu a tam se ËiÚ. Skutky, kterÈ tam uËinÌö, budou vöechny ûivÈ. Proto ¯Ìk·: Ñspravedliv˝ ûijeì, protoûe jedn· proto, ûe je spravedliv˝, a jeho skutky ûijÌ. D·le ¯Ìk·: ÑJeho odmÏna je u P·naì, a o tom teÔ nÏco m·lo. ÑU P·naì znamen·, ûe odmÏna spravedlivÈho je tam, kde je B˘h s·m, a blaûenost spravedlivÈho a blaûenost BoûÌ je jedna a tat·û blaûenost, neboù spravedliv˝ je blaûen˝ tam, kde B˘h. Svat˝ Jan ¯Ìk·: ÑSlovo bylo u Boha.ì A tak je spravedliv˝ roven Bohu, neboù B˘h je spravedlnost. A proto, kdo je ve spravedlnosti, ten je v Bohu a je B˘h. TeÔ ¯eknu nÏco o slovÏ Ñspravedliv˝ì. Ne¯Ìk· Ñspravedliv˝ ËlovÏkì nebo Ñspravedliv˝ andÏlì, n˝brû jen Ñspravedliv˝ì. B˘h rodÌ svÈho Syna jako spravedlivÈho a spravedlivÈho jako svÈho Syna. Neboù vöechny ctnosti spravedlivÈho a kaûd˝ skutek, zp˘soben˝ ctnostÌ spravedlivÈho, je pr·vÏ to, ûe se Syn rodÌ z Otce. Proto Otec nikdy neodpoËÌv·, ale neust·le se sh·nÌ po tom, aby se ve mnÏ narodil jeho Syn. Jak stojÌ v PÌsmu: ÑKv˘li Sionu nebudu mlËet, kv˘li JeruzalÈmu si neodpoËinu, dokud se nezjevÌ spravedliv˝ a nezaz·¯Ì jako bleskì (Iz 62,1). Sion znamen· vrchol ûivota a JeruzalÈm vrchol pokoje. Ano, ani kv˘li vrcholu ûivota, ani kv˘li vrcholu pokoje B˘h nikdy neodpoËÌv·, dokud nebude zjeven spravedliv˝. V tom spravedlivÈm nem· p˘sobit nic neû B˘h s·m. Neboù pokud tÏ nÏjak· vnÏjöÌ vÏc podnÌtila jednat, takovÈ skutky jsou vÏru mrtvÈ. MajÌ-li tvÈ skutky ûÌt, musÌ tÏ podnÌtit B˘h uvnit¯, v samÈm nitru duöe. Tam je tv˘j ûivot a tam ûijeö ty s·m. A ¯Ìk·m: zd·-li se ti jedna ctnost b˝t vÏtöÌ neû jin· a v·ûÌö-li si jÌ vÌc neû jinÈ, nemilujeö ji tak, jak ona sama ve spravedlnosti jest, a B˘h v tobÏ jeötÏ nep˘sobÌ. Neboù pokud ËlovÏk miluje a ctÌ jednu ctnost vÌc, nemiluje a nebere ctnosti tak, jak ve spravedlnosti jsou, a ani s·m nenÌ spravedliv˝. Neboù spravedliv˝ miluje a kon· vöechny ctnosti ve spravedlnosti jakoûto jedinou, spravedlnost samu. PÌsmo ¯Ìk·: ÑJeötÏ p¯ed stvo¯en˝m svÏtem j· jsemì (SÌr 24,9). ÑJsem jeötÏ p¯edì 244



znamen·: je-li ËlovÏk povznesen nad Ëas do vÏËnosti, kon· tam jedno dÌlo s Bohem. NÏkte¯Ì lidÈ se ptajÌ, jak m˘ûe ËlovÏk dÏlat skutky, kterÈ B˘h udÏlal p¯ed tisÌci lety a kterÈ vykon· za tisÌc let, a nech·pou to. Ve vÏËnosti nenÌ û·dnÈ p¯ed ani po. Takûe to, co se stalo p¯ed tisÌci lety a za tisÌc let a co se dÏje teÔ, je ve vÏËnosti jedno. Proto co B˘h uËinil a stvo¯il p¯ed tisÌci lety a za tisÌc let a co ËinÌ teÔ, je vöechno jedin˝ skutek. Proto ËlovÏk, kter˝ je povznesen nad Ëas do vÏËnosti, p˘sobÌ s Bohem, co B˘h uËinil p¯ed tisÌci lety a za tisÌc let. A to majÌ moud¯Ì lidÈ vÏdÏt a nevzdÏlanÌ vÏ¯it. Svat˝ Pavel ¯Ìk·: ÑJsme od vÏËnosti vyvoleni v Synuì (Ef 1,4). Proto nem·me nikdy spoËinout, dokud se nestaneme tÌm, ËÌm jsme v nÏm od vÏËnosti byli. Neboù Otec se sh·nÌ po tom, abychom byli zrozeni v Synu a stali se tÌm, ËÌm je Syn. Otec rodÌ svÈho Syna a m· z toho takov˝ pokoj a takovou rozkoö, ûe v tom stravuje celou svoji p¯irozenost. Neboù cokoli v Bohu jest, cel˝ jeho z·klad, jeho podstata i jeho bytÌ, to vöechno m· Otce k tomu, aby rodil Syna. NÏkdy se v duöi zjevÌ jakÈsi svÏtlo, a ËlovÏk si myslÌ, ûe je to Syn, a p¯ece je to jen svÏtlo. Neboù kde se v duöi zjevÌ Syn, zjevÌ se i l·ska Ducha svatÈho. Proto ¯Ìk·m, ûe podstatnÈ bytÌ otce je v tom, aby rodil svÈho Syna, a podstatnÈ bytÌ Syna, abych se v nÏm a podle nÏho narodil j·. PodstatnÈ bytÌ Ducha svatÈho je v tom, abych v nÏm sho¯el a byl roztaven a stal se Ëistou l·skou. Kdo je tak ˙plnÏ v l·sce a l·ska, tomu se zd·, ûe B˘h miluje pouze jeho, a nevÌ o nikom, kdo by miloval a byl milov·n od nÏkoho jinÈho. NÏkte¯Ì uËitelÈ ¯ÌkajÌ, ûe blaûenost ducha poch·zÌ z l·sky. NÏkte¯Ì ¯ÌkajÌ, ûe poch·zÌ z nazÌr·nÌ Boha. Ale j· ¯Ìk·m: nepoch·zÌ ani z l·sky, ani z pozn·nÌ, ani z nazÌr·nÌ. NÏkdo by se t¯eba zeptal: coû duch ve vÏËnÈm ûivotÏ nenazÌr· na Boha? Ano i ne. Jakmile se uû narodil, nem˘ûe nazÌrat ani vzhlÌûet k Bohu. Dokud se vöak jeötÏ rodÌ, vzhlÌûÌ k Bohu. Proto tkvÌ blaûenost ducha tam, kde je narozen, a ne tam, kde se jeötÏ rodÌ, neboù pak ûije tam, kde ûije Otec, to jest v nesloûenÈ jednoduchosti a v ËistÈm bytÌ. Proto se odvraù ode vöech vÏcÌ a useber se v ËistÈm bytÌ. Neboù cokoliv je mimo podstatnÈ bytÌ, to je jen n·hoda, a kaûd· n·hoda tvo¯Ì nÏjakÈ ÑproËì. Abychom Ñûili ve vÏËnostiì, k tomu n·m pom·hej B˘h. Amen.

245



LXV. Justi vivent in aeternum (Mdr 5,16) ÑSpravedlivÌ budou ûÌt vÏËnÏ a jejich odmÏna je u Boha.ì PodÌvejte se dob¯e, jak˝ to m· smysl: aË vypad· prostÏ a obyËejnÏ, je velice pozoruhodn˝ a v˝born˝. ÑSpravedlivÌ budou ûÌt.ì Kdo jsou to spravedlivÌ? Jedna kniha ¯Ìk·, ûe spravedliv˝ je ten, kdo kaûdÈmu d·v·, co je jeho. Takûe spravedlivÌ jsou ti, kdo Bohu d·vajÌ, co je jeho, a svat˝m a andÏl˘m, co je jejich, a druhÈmu ËlovÏku, co je jeho. Bohu pat¯Ì Ëest. Kdo jsou to, kdo Boha ctÌ? Kdo ˙plnÏ vyöli sami ze sebe, kdo nehledajÌ nic svÈho v û·dnÈ vÏci, aù by to bylo cokoli, velkÈ nebo malÈ, kdo nehledajÌ nic pod sebou, ani nad sebou, ani vedle sebe, kdo nejdou ani za majetkem, ani za poctami, ani za ˙spÏchem, ani za rozkoöÌ, ani za v¯elostÌ, ani za odmÏnou, ani za kr·lovstvÌm nebesk˝m. A z tÏchto lidÌ, kte¯Ì opustili vöechno svoje, z tÏch m· B˘h Ëest a ti opravdu Boha ctÌ a d·vajÌ mu, co je jeho. AndÏl˘m a svat˝m m· ËlovÏk d·vat radost. HleÔte, z·zrak nad z·zraky! M˘ûe ËlovÏk v tomto ûivotÏ d·vat radost tÏm, kte¯Ì jsou v ûivotÏ vÏËnÈm? Ano, na mou vÏru! Kaûd˝ svat˝ m· tak velkou rozkoö a tak nev˝slovnou radost z kaûdÈho dobrÈho skutku, z dobrÈ v˘le a z dobrÈho p¯·nÌ, ûe je to jako z·zrak a nikdo by tomu nevÏ¯il. Ano, majÌ z toho tak velkou radost, ûe to û·dn· ˙sta nemohou vyslovit a û·dnÈ srdce vymyslet, jak jsem ¯ekl. ProË to tak je? Protoûe oni Boha tak nesmÌrnÏ milujÌ a majÌ ho tak opravdu r·di, ûe je jim jeho Ëest milejöÌ neû vlastnÌ blaûenost. A nejenom svatÌ a andÏlÈ, ale dokonce i B˘h s·m z toho m· tak velkou rozkoö, docela jako by to byla jeho vlastnÌ blaûenost a jako by na tom z·viselo jeho podstatnÈ bytÌ a jeho spokojenost a potÏöenÌ. A teÔ dejte pozor! NemÏli bychom chtÌt Bohu slouûit kv˘li niËemu jinÈmu neû kv˘li tÈ velkÈ radosti, kterou z toho majÌ vöichni, kdo jsou ve vÏËnÈm ûivotÏ, a B˘h s·m, a to bychom mÏli dÏlat r·di a se vöÌm ˙silÌm. MÏli bychom takÈ poskytovat pomoc tÏm, kdo jsou v oËistci a prospÌvat tÏm, kdo jeötÏ ûijÌ. Takov˝ ËlovÏk je spravedliv˝ jednÌm zp˘sobem; v jinÈm smyslu jsou spravedlivÌ ti, kte¯Ì p¯ijÌmajÌ vöechny vÏci od Boha jako stejnÏ dobrÈ, aù je to cokoliv, velkÈ nebo malÈ, milÈ nebo nemilÈ, vöechno stejnÏ, ani mÈnÏ, ani vÌce, jedno jako druhÈ. Povaûujeö-li si jednoho vÌc neû druhÈho, je to öpatnÏ. M·ö docela opustit svoji vlastnÌ v˘li. Ned·vno mne napadla takov· vÏc: kdyby B˘h nechtÏl tak jako j·, 246



j· bych p¯ece chtÏl tak jako on. NÏkte¯Ì lidÈ chtÏjÌ ve vöem mÌt svou v˘li; to je zlÈ a v tom je chyba. JinÌ jsou o trochu lepöÌ a chtÏjÌ, co chce B˘h, a proti jeho v˘li nechtÏjÌ nic, ale kdyby byli nemocnÌ, chtÏli by, aby byla BoûÌ v˘le, aby byli zase zdr·vi. Takûe ti chtÏjÌ, aby B˘h byl po v˘li jim, radÏji neû aby sami byli po v˘li jemu. To se jim musÌ trpÏt, ale dob¯e to nenÌ. SpravedlivÌ nemajÌ v˘bec û·dnou v˘li: co B˘h chce, je pro nÏ vöechno stejnÏ dobrÈ, aù je to sebevÏtöÌ nesn·z. Spravedliv˝ ËlovÏk to se spravedlnostÌ myslÌ tak v·ûnÏ, ûe kdyby B˘h nebyl spravedliv˝, nedbali by o Boha ani za m·k. Jsou ve spravedlnosti tak pevnÏ a sami sebe opustili tak, ûe nedbajÌ ani na tr·penÌ v pekle, ani na radost v nebi, ani na nic jinÈho. A kdyby vöechno tr·penÌ, co majÌ lidÈ i Ô·blovÈ v pekle, a vöechno utrpenÌ, co kdy kdo na zemi vytrpÏl, bylo spojeno se spravedlnostÌ, nedbali by o nÏ ani za zl·manou greöli. Tak pÏknÏ stojÌ p¯i Bohu a p¯i spravedlnosti. SpravedlivÈmu ËlovÏku nic nenÌ bolestivÏjöÌ a tÏûöÌ, neû co je proti spravedlnosti, totiû ûe vöechno nenÌ stejnÏ dobrÈ. Jak to? Kdyû ËlovÏka jedna vÏc tÏöÌ a jin· tr·pÌ, nenÌ spravedliv˝, a je-li v jednÈ chvÌli öùasten a jindy mÈnÏ nebo v˘bec ne, nenÌ to dob¯e. Neboù kdo miluje spravedlnost, je v nÌ tak pevnÏ, ûe to, co miluje, je jeho podstatnÈ bytÌ samo, kterÈ mu nic nem˘ûe vzÌt, a o nic jinÈho nedb·. Svat˝ Augustin ¯Ìk·: ÑDuöe je vÌc tam, kde miluje, neû tam, kde d·v· tÏlu ûivot.ì To slovo PÌsma vypad· prostÏ a obyËejnÏ, ale sotva kdo mu rozumÌ, a p¯ece je to pravda. Kdo rozumÌ tomu, co je spravedlnost a co spravedliv˝, rozumÌ vöemu, co ¯Ìk·m. ÑSpravedlivÌ budou ûÌt.ì éivot je to nejmilejöÌ ze vöech vÏcÌ a nejvÌc û·doucÌ. A naopak û·dn˝ ûivot nenÌ tak öpatn˝ a obtÌûn˝, aby ho ËlovÏk nechtÏl ûÌt. NÏjak· kniha ¯Ìk·: ËÌm blÌû je nÏco smrti, tÌm je to bolestivÏjöÌ. A p¯ece, aù je ûivot sebehoröÌ, p¯ece chce ûÌt. ProË jÌö? ProË spÌö? Abys ûil. ProË se sh·nÌö po majetku a poct·ch? S·m dob¯e vÌö. Ale proË ûijeö? Abys ûil, ale stejnÏ nevÌö, proË ûijeö. Tak je ûivot s·m o sobÏ û·doucÌ, ûe po nÏm ËlovÏk touûÌ kv˘li nÏmu samÈmu. Ani ti, co jsou v pekle, ve vÏËnÈm tr·penÌ, nechtÏjÌ ztratit sv˘j ûivot, Ô·blovÈ ani duöe; i jejich ûivot je totiû tak vzneöen· vÏc, kter· do nich plyne p¯Ìmo a bezprost¯ednÏ od Boha. Proto chtÏjÌ ûÌt. Co je ûivot? M˘j ûivot je BoûÌ bytÌ. Je-li BoûÌ bytÌ m˘j ûivot, musÌ b˝t BoûÌ bytÌ moje bytÌ a BoûÌ podstata moje podstata, nic mÈnÏ a nic vÌc. ÑéijÌ vÏËnÏ u Bohaì, ano, pr·vÏ tam, ani nÌû, ani v˝ö. Vöechna sv· dÌla konajÌ u Boha a B˘h u nich. Svat˝ Jan 247



¯Ìk·, ûe ÑSlovo bylo u Bohaì. Bylo mu vûdycky rovno, u nÏho a vedle nÏho, ani pod, ani nad, ale rovno. Kdyû B˘h stvo¯il ËlovÏka, udÏlal ûenu z muûova boku, aby mu byla rovna. NeudÏlal ji ani z hlavy, ani z nohou, aby nebyli ani ûena, ani muû, ale aby si byli rovni. Tak m· b˝t takÈ spravedliv· duöe pr·vÏ u Boha a vedle Boha, ˙plnÏ rovna, ani pod nÌm, ani nad nÌm. Kdo to jsou, kdo jsou tak rovni Bohu? Kdo nejsou rovni niËemu, ti a jen ti jsou rovni Bohu. BoûskÈ podstatÏ nenÌ nic rovno, v nÌ nenÌ û·dn· podoba ani tvar. Duöe, kterÈ jsou takto rovny, tÏm d·v· Otec rovnÏ a nic jim neodep¯e. Cokoli Otec m˘ûe dok·zat, to d·v· rovnÏ takovÈ duöi, jenom nenÌ-li ona sama sobÏ vÌc rovna neû nÏkomu jinÈmu, nenÌ-li ona sama sobÏ blÌû neû nÏkomu jinÈmu. Po svÈ vlastnÌ cti, uûitku a Ëemkoli, co je jejÌ, nem· touûit vÌc, neû je-li to nÏkoho cizÌho a nem· si toho vÌc cenit. Cokoli je nÏkoho jinÈho, nem· jÌ b˝t ani cizÌ, ani vzd·lenÈ, aù je to zlÈ nebo dobrÈ. Vöechna l·ska tohoto svÏta stojÌ na sebel·sce. Tu kdyû opustÌö, opustil jsi cel˝ svÏt. Otec rodÌ svÈho Syna na vÏËnosti jemu samÈmu rovna. ÑSlovo bylo u Boha a B˘h byl to Slovo.ì TotÈû a v tÈûe p¯irozenosti. A jeötÏ ¯eknu vÌc: zrodil ho v mÈ duöi. Nejen ûe je duöe u nÏho a stejnÏ on u nÌ, ale dokonce je v nÌ, a Otec rodÌ svÈho Syna v duöi pr·vÏ tak, jak ho rodÌ ve vÏËnosti, a ne jinak. MusÌ to Ëinit, aù chce Ëi nechce. Otec rodÌ svÈho Syna bez p¯est·nÌ, a ¯Ìk·m jeötÏ vÌc: rodÌ mne jako svÈho syna, a to tÈhoû syna. Dokonce ¯Ìk·m, ûe mne rodÌ nejen jako svÈho syna, ale rodÌ mne jako sebe a sebe jako mne, mne jako svÈ bytÌ a svoji p¯irozenost. V tom nejhluböÌm, kdy vyvÏr·m v Duchu svatÈm, tam je jen jeden ûivot a jedno podstatnÈ bytÌ a jedno dÌlo. Vöechno, co B˘h ËinÌ, je Jedno; proto mne rodÌ jako svÈho syna, docela bez rozdÌl˘. M˘j tÏlesn˝ otec nenÌ vlastnÏ m˝m otcem, leda mal˝m kouskem svÈ p¯irozenosti, a j· jsem od nÏho oddÏlen: on m˘ûe zem¯Ìt a j· ûÌt. Proto je nebesk˝ Otec vpravdÏ m˝m otcem, protoûe jsem jeho syn a vöechno, co m·m, m·m od nÏho, a jsem tent˝û syn a ne jin˝. Protoûe Otec ËinÌ jedno dÌlo, proto mne ËinÌ sv˝m synem ˙plnÏ a bez rozdÌlu. Pavel ¯Ìk·: ÑBudeme ˙plnÏ transformov·ni a promÏnÏni v Bohaì (2K 3,18). Poslechni takovÈ p¯irovn·nÌ. Stejn˝m zp˘sobem, jako se ve sv·tosti promÏÚuje chleba v tÏlo naöeho P·na, aù je tÏch chleb˘ kolik chce, je z nich p¯ece jen jedno tÏlo. Pr·vÏ tak kdyby se vöechny ty chleby promÏnily v m˘j prst, byl by to zase jen jeden prst. 248



A kdyby m˘j prst byl promÏnÏn v chleba, bylo by ho tolik, co onoho. Cokoli je promÏnÏno v nÏco jinÈho, st·v· se s nÌm jednÌm. Pr·vÏ tak budu-li promÏnÏn v nÏho, aby mne uËinil sv˝m podstatn˝m bytÌm, jednÌm a rovn˝m, p¯i ûivÈm Bohu je to pravda, ûe tu nez˘stane û·dn˝ rozdÌl. Otec rodÌ svÈho Syna bez p¯est·nÌ. Kdyû je Syn narozen, nebere uû nic od Otce, neboù vöechno m·; kdyû se vöak rodÌ, bere od Otce. V tom bychom takÈ nemÏli chtÌt od Boha jako od cizÌho. N·ö P·n ¯ekl sv˝m uËednÌk˘m: ÑNenaz˝v·m v·s sluûebnÌky, ale p¯·teli.ì Cokoli touûÌ po nÏËem od jinÈho, to je ÑsluûebnÌkì, co odmÏÚuje a d·v·, je Ñp·nì. Ned·vno jsem p¯em˝ölel, zda bych od Boha chtÏl nÏco û·dat nebo br·t. Musel bych si to dob¯e rozmyslet, neboù kdybych od Boha bral, byl bych pod Bohem jako sluûebnÌk pod sv˝m p·nem, kter˝ mu d·v·. Ale tak bychom b˝t nemÏli ve vÏËnÈm ûivotÏ. * Jednou jsem pr·vÏ zde ¯ekl, a je to pravda: cokoli ËlovÏk p¯ijÌm· nebo bere kromÏ Boha, nenÌ to dob¯e. »lovÏk nem· br·t Boha mimo sebe, ani na nÏj tak pohlÌûet, n˝brû tak, jak je m˘j vlastnÌ a ve mnÏ, a nem· takÈ slouûit ani jednat kv˘li û·dnÈmu ÑproËì, ani kv˘li Bohu, ani kv˘li jeho cti, ani kv˘li niËemu na svÏtÏ, co je mimo nÏho, n˝brû jen kv˘li tomu, co je jeho podstatnÈ bytÌ a jeho vlastnÌ ûivot v nÏm. MnozÌ prostÌ lidÈ si myslÌ, ûe majÌ Boha vidÏt, jako by on byl tam a oni tady. Tak to v˘bec nenÌ. B˘h a j· jsme jedno. Pozn·nÌm p¯ijÌm·m Boha do sebe, kdeûto l·skou vstupuji do Boha. NÏkte¯Ì ¯ÌkajÌ, ûe blaûenost nespoËÌv· v pozn·nÌ, n˝brû ve v˘li. V tom se m˝lÌ, neboù kdyby spoËÌvala jen ve v˘li, nebyla by jednÌm. P˘sobenÌ a vznik·nÌ je *

P¯edchozÌ myölenka o bytostnÈ rovnosti ËlovÏka Bohu, odsouzen· v 9. bodÏ papeûskÈ buly, je v dÏjin·ch evropskÈho myölenÌ jistÏ v˝znamn·. Ve svÈ ÑObhajobÏì (IV, 10) se k nÌ Eckhart p¯izn·v· (Ñkdysi jsem to ¯eklì), dod·v· vöak, ûe nebyl spr·vnÏ pochopen: ÑNechtÏl jsem tÌm nijak tvrdit, ûe se k Bohu nem·me modlit, ale ¯ekl jsem to jako chv·lu Boha, kter˝ ,stojÌ p¯ed dve¯mi a klepeë (Zj 3,20).ì Je velmi pravdÏpodobnÈ, ûe ji tak skuteËnÏ myslel a ûe byl v˝kladem sv˝ch odp˘rc˘ p¯ekvapen. Pr·vÏ v tomto smÏru se vöak tato myölenka bude vyvÌjet d·l v renesanci a v novovÏku ñ nap¯Ìklad k tomu, Ëemu se dnes v dÏjin·ch vÏdy ¯Ìk· ÑbohorovnÈ hlediskoì (angl. God-like position) vÏdce, kter˝ pozoruje a popisuje skuteËnost z absolutnÌho a nez˙ËastnÏnÈho nadhledu. NovovÏk˝ ËlovÏk si postupnÏ p¯isvojÌ ¯adu atribut˘ BoûÌch, ne ovöem Ñve vÏËnÈm ûivotÏì, ale zde na zemi.

249



jedno. Kdyû tesa¯ nedÏl·, d˘m nevznikne. Kdyû spÌ sekera, spÌ i to, co vznik·. B˘h a j· jsme v tom vznik·nÌ jedno; on p˘sobÌ a j· vznik·m. OheÚ v sebe promÏnÌ vöecko, Ëeho se mu dostane, a dostane to p¯irozenost ohnÏ. D¯evo nepromÏnÌ oheÚ v sebe, ale oheÚ naopak promÏnÌ d¯evo v sebe. Tak budeme i my promÏnÏni v Boha, abychom ho poznali, tak jak jest. Svat˝ Pavel ¯Ìk·: ÑTak ho m·me takÈ my poznat, j· jeho tak, jako on mneì (1K 13,12), ani mÈnÏ ani vÌce, pr·vÏ stejnÏ. ÑSpravedlivÌ budou ûÌt vÏËnÏ a jejich odmÏna je u Bohaì, pr·vÏ tak, jak jsem ¯ekl. Abychom milovali spravedlnost pro ni samu a Boha bez kaûdÈho ÑproËì, k tomu n·m pom·hej B˘h. Amen.

LXXIV. Convescens praecepit eis, ab Jerosolymis ne discederent (Sk 1,4) Toto slovo, kterÈ jsem ¯ekl latinsky, se Ëte v dneönÌ sv·teËnÌ möi. Svat˝ Luk·ö pÌöe, jak n·ö P·n, neû vstoupil na nebesa, jedl se sv˝mi uËednÌky a p¯ik·zal jim, aby neodch·zeli z JeruzalÈma, ale Ëekali na Otcovo zaslÌbenÌ, kterÈ slyöeli z jeho ˙st: ûe v m·lo dnech budou pok¯tÏni v Duchu svatÈm. MluvÌ tu o zaslÌbenÌ Ëi slibu OtcovÏ. Tento slib byl d·n i n·m, ûe m·me b˝t pok¯tÏni v Duchu svatÈm a od nÏho dostat, abychom p¯eb˝vali nad Ëasem ve vÏËnosti. V Ëasn˝ch vÏcech nem˘ûe b˝t Duch svat˝ p¯ijat ani d·n. Kdyû se ËlovÏk odvr·tÌ od Ëasn˝ch vÏcÌ a obr·tÌ se s·m do sebe, spat¯Ì nebeskÈ svÏtlo, kterÈ p¯iölo z nebe. Je pod nebem, a p¯ece poch·zÌ z nebe. V tomto svÏtle m˘ûe ËlovÏk spoËinout, a p¯ece je tÏlesnÈ, ¯ÌkajÌ, ûe je to l·ska. Kus ûeleza, kter ˝ podle svÈ p¯irozenosti pad· dol˘, se proti svÈ p¯irozenost zvedne a povÏsÌ se na magnetick˝ k·men pod vzneöen˝m vlivem, kter˝ ten k·men dostal z nebe. Kam se pohne ten k·men, tam se pohne i ûelezo. Pr·vÏ tak i duch: nespokojÌ se jen s tÌm svÏtlem, n˝brû pronik· v˝ö a v˝ö, skrze oblohu a skrz nebe, aû dospÏje k tomu Duchu, kter˝ pohybuje nebesy. Z toho obÏhu nebes se zelen· a raöÌ vöecko, co je na svÏtÏ. Ani s tÌm se vöak duch nespokojÌ, dokud nepronikne do samÈho vÌru a pramene, odkud ten duch vyvÏr·. (Onen duch totiû jeötÏ ch·pe ËÌsla a ËÌslo, to je jen v tomto nedokonalÈm vÏku. Nikdo nem˘ûe mÌt 250



druh˝ ko¯en ve vÏËnosti, tam je vöechno jen bez ËÌsla.) * Tento duch musÌ p¯ekroËit kaûdÈ ËÌslo a proniknout skrze kaûdÈ mnoûstvÌ. Pak bude proniknut Bohem a tak, jak pronik· on mne, pronik·m i j· jeho. B˘h vede tohoto ducha do pouötÏ a do samoty sebe sama, kde jest jen ryzÌ jedno, kterÈ samo ze sebe vyvÏr·. Tento duch nem· û·dnÈ proË, a kdyby nÏjakÈ mÏl mÌt, musela by je mÌt i jednota. Ten duch jest v jednotÏ a ve svÈ svobodÏ. Mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe ta v˘le je tak svobodn·, ûe ji nikdo nem˘ûe donutit, leda s·m B˘h. B˘h v˘li nikdy nenutÌ, n˝brû d·v· jÌ svobodu, takûe nechce nic, neû co je B˘h s·m a co je svoboda sama. A ten duch nem˘ûe chtÌt nic jinÈho, neû co chce B˘h, a to nenÌ jeho nesvoboda, ale jeho vlastnÌ svoboda. NÏkte¯Ì lidÈ ¯ÌkajÌ: M·m-li Boha a BoûÌ l·sku, mohu s klidem dÏlat vöechno, co chci. Ti to slovo nech·pou spr·vnÏ. Dokud jsi s to dÏlat nÏco, co je proti Bohu a proti jeho p¯ik·z·nÌ, û·dnou BoûÌ l·sku nem·ö; m˘ûeö jen klamat svÏt, jako bys ji mÏl. »lovÏk, kter ˝ stojÌ v BoûÌ v˘li a v BoûÌ l·sce, s radostÌ dÏl· kaûdou vÏc, kter· je Bohu mil·, a nech· kaûdou vÏc, kter· je proti Bohu. Je mu pr·vÏ tak nemoûnÈ, nechat nÏjakou vÏc, kterou B˘h chce, aby dÏlal, jako dÏlat vÏc, kter· je proti Bohu. Pr·vÏ tak jako kdo m· sv·zanÈ nohy, nem˘ûe chodit, tak nem˘ûe ËlovÏk, kter˝ je v BoûÌ v˘li, dÏlat nÏjakou nectnost. NÏkdo ¯ekl: I kdyby B˘h p¯ik·zal dÏlat nectnosti a nechat ctnostÌ, p¯ece bych nedok·zal nectnosti dÏlat. Neboù ctnost miluje jen ten, kdo s·m je tou ctnostÌ. »lovÏk, kter˝ opustil s·m sebe a vöechny vÏci, kter˝ v û·dnÈ vÏci nic svÈho nehled·, a vöechno, co dÏl·, dÏl· bez jakÈhokoli proË a z l·sky, ten ËlovÏk je pro cel˝ svÏt mrtev a ûije v Bohu a B˘h v nÏm. NÏkte¯Ì lidÈ teÔ ¯eknou: ÑVy n·m tu ¯Ìk·te kr·sn· slova, ale my o tom nem·me ani ponÏtÌ.ì Pr·vÏ na to si stÏûuji takÈ. Toto vÏdÏnÌ je tak vzneöenÈ a tak vöeobecnÈ, ûe je nepot¯ebujeö kupovat ani za halÌ¯, ani za p˘l. Jen musÌö mÌt spr·vn˝ ˙mysl a svobodnou v˘li, a uû je m·ö. »lovÏk, kter˝ opustil vöecky vÏci tam, kde jsou nejniûöÌ a kde jsou smrtelnÈ, dostane je zase v Bohu, kde jsou pravda. Vöechno, co je tady mrtvÈ, je tam ûivot, a vöechno, co je zde hrubÈ (hmotnÈ), je * Text poslednÌch dvou vÏt je znaËnÏ poruöen. Quint je ve svÈm p¯ekladu vynech·v·; pouûili jsme rekonstrukci Schulze-Maiziera (str. 280).

251



tam duch v Bohu. Je to pr·vÏ tak, jako kdyby nalil Ëistou vodu do ËistÈ n·doby, ˙plnÏ ËirÈ a ËistÈ, a nechal ji v klidu st·t, a nÏjak˝ ËlovÏk nad ni dal obliËej, uvidÌ ho na dnÏ tak, jak s·m o sobÏ je. Je to tÌm, ûe ta voda je Ëir· a klidn·. StejnÏ je to se vöemi lidmi, kte¯Ì stojÌ ve svobodÏ a jednotÏ v sobÏ sam˝ch a p¯ijÌmajÌ Boha v mÌru a pokoji. A stejnÏ by ho mÏli p¯ijÌmat i v neklidu a v nepokoji: pak je to s nimi v po¯·dku, ale p¯ijÌmajÌ-li ho v neklidu a v nepokoji mÈnÏ, nenÌ to dob¯e. Svat˝ Augustin ¯Ìk·: Koho omrzel den a komu je dlouh· chvÌle, ten aù se obr·tÌ k Bohu, kde se û·dn˝ Ëas dlouze nevleËe a kde vöechny vÏci v klidu spoËÌvajÌ. Kdo miluje spravedlnost, toho spravedlnost uchv·tÌ a stane se silou. N·ö P·n ¯ekl: ÑNenazval jsem v·s sluûebnÌky, nazval jsem v·s p¯·teli, protoûe sluûebnÌk nevÌ, co chce jeho p·nì (J 15,15). I m˘j p¯Ìtel by mohl vÏdÏt, co j· nevÌm a co mi nechtÏl ¯Ìci. Ale n·ö P·n ¯Ìk·: ÑVöechno, co jsem slyöel od Otce, to jsem v·m sdÏlil.ì DivÌm se nÏkter˝m knÏûÌm, kte¯Ì jsou uËenÌ a chtÏjÌ b˝t i velk˝mi uËenci, ûe se tak snadno spokojÌ a dajÌ se zm˝lit, a ch·pou to slovo, co ¯ekl n·ö P·n: ÑVöechno, co jsem slyöel od svÈho Otce, to jsem v·m ozn·milì, tak, ûe n·m zjevil tolik a takov˝m zp˘sobem, kolik je nutno k naöÌ sp·se, jak ¯ÌkajÌ. To bych ne¯ekl, protoûe to nenÌ pravda. ProË se B˘h stal ËlovÏkem? Proto, abych se j· narodil jako tent˝û B˘h. Proto B˘h zem¯el, abych j· zem¯el celÈmu svÏtu a vöem stvo¯en˝m vÏcem. Tak se m· rozumÏt tomu slovu, co ¯ekl n·ö P·n: ÑVöechno, co jsem slyöel od Otce, to jsem v·m zjevil.ì Co slyöÌ Syn od svÈho Otce? Otec nem˘ûe neû rodit a Syn nem˘ûe neû b˝t narozen. Vöechno, co Otec m· a co jest, celou propast boûskÈho bytÌ a boûskÈ p¯irozenosti, to vöechno rodÌ ve svÈm jednorozenÈm Synu. To slyöÌ Syn od Otce, to n·m zjevil, abychom byli tÌmtÈû Synem. Vöechno, co Syn m·, m· od svÈho Otce: bytÌ i p¯irozenost, abychom byli tent˝û jednorozen˝ Syn. Nikdo nem· Ducha svatÈho, kdo nenÌ jednorozen˝ Syn. Otec a Syn vdechujÌ (geisten) Ducha svatÈho a tam, kde je v ËlovÏku vdechov·n Duch svat˝, tam takÈ z˘st·v·, neboù je podstatn˝ a duchovnÌ. JistÏ m˘ûeö dostat dar Ducha svatÈho nebo podobenstvÌ Ducha svatÈho, ale nez˘stanou v tobÏ, jsou nest·lÈ. Pr·vÏ tak jako ËlovÏk zËer ven· studem a zase zbledne, to se mu jen p¯ihodÌ a zase p¯ejde. Ale ËlovÏk, kter˝ je od p¯Ìrody Ëerven˝ a kr·sn˝, tomu to vûdycky z˘st·v·. Tak je i s ËlovÏkem, kter˝ je jednorozen˝ Syn: tomu Duch svat˝ 252



bytostnÏ z˘st·v·. Proto je ps·no v knize Moudrosti: ÑJ· jsem tÏ dnes zrodil v odlesku svÈho vÏËnÈho svÏtla, v plnosti a jasu vöech svat˝chì (é 2,7; é 110,3). RodÌ ho zde a dnes. Tam je kolÈbka v boûstvÌ, tam budou pok¯tÏni v Duchu svatÈm ñ to je to zaslÌbenÌ, kterÈ Otec slÌbil. ÑPo tÏchto dnech, nenÌ jich mnoho a je jich m·loì, p¯ijde ta Ñplnost boûstvÌì, kde nenÌ den ani noc, kde je mi stejnÏ blÌzkÈ, co je na tisÌc mil jako to, co je zde, kde teÔ stojÌm, tam je plnost a rozkoö celÈho boûstvÌ, tam je jednota. Dokud duöe jeötÏ vnÌm· nÏjak˝ rozdÌl, nenÌ to dob¯e; dokud z nÌ nÏco vyhlÌûÌ ven nebo nahlÌûÌ dovnit¯, nenÌ to jedna jednota. Marie Magdalena hledala naöeho P·na v hrobÏ, hledala mrtvÈho, a naöla dva ûivÈ andÏly ñ proto z˘stala nepotÏöena. Tu ¯ekli ti andÏlÈ: ÑNad ËÌm se tr·pÌö? Koho hled·ö, ûeno?ì Jako by ¯ekli: hledala jsi jednoho mrtvÈho, a naöla dva ûivÈ. Na to by byla mohla odvÏtit: To je pr·vÏ m˘j n·¯ek a m˘j z·rmutek, ûe nach·zÌm dva, a p¯ece jsem hledala jen jednoho! Dokud m˘ûe do duöe nahlÌûet nÏjak· rozdÌlnost a rozmanitost nÏjak˝ch stvo¯en˝ch vÏcÌ, pr·vÏ ta jÌ p˘sobÌ z·rmutek. ÿÌk·m, jako jsem uû ¯ekl mnohokr·t, ûe m·-li duöe svoji p¯irozenou stvo¯enou podstatu, nem˘ûe v nÌ b˝t pravda. ÿÌk·m, ûe je nÏco nad stvo¯enou p¯irozenostÌ duöe. Ale nÏkte¯Ì knÏûÌ nech·pou, ûe by mohlo b˝t nÏco, co je Bohu tak p¯ÌbuznÈ a s Bohem tak sjednocenÈ, co nem· s niËÌm nic spoleËnÈho. Vöechno stvo¯enÈ a utvo¯enÈ nenÌ nic, tomuto je vöak kaûd· stvo¯enost a utvo¯enost vzd·len· a cizÌ. Je to v sobÏ samÈm jedinÈ jedno, kterÈ nic nep¯ijÌm· zvenËÌ. N·ö P·n vystoupil na nebesa, nad vöechno svÏtlo, nad kaûdÈ ch·p·nÌ a nad kaûd˝ lidsk˝ pojem. Kdo je tak povznesen nad veökerÈ svÏtlo, p¯eb˝v· v jednotÏ. Proto ¯Ìk· svat˝ Pavel: ÑB˘h p¯eb˝v· v nep¯ÌstupnÈm svÏtleì, kterÈ je samo v sobÏ ryzÌ jedno. Proto se ËlovÏk musÌ umrtvit, b˝t ˙plnÏ mrtev a s·m o sobÏ neb˝t, zbaven kaûdÈ podobnosti s nÏËÌm a niËemu neb˝t roven ñ a pak je ve vlastnÌm smyslu roven Bohu. Neboù to je Bohu vlastnÌ, to je jeho p¯irozenost, ûe je jin˝ a niËemu nenÌ roven. Abychom tak byli v onÈ jednotÏ, kter· jest B˘h s·m, k tomu n·m pom·hej B˘h. Amen

253



LXXVI. Expedit vobis ut ego vadam etc. (J 16,7) »teme ve svatÈm evangeliu, jak n·ö P·n ¯ekl sv˝m uËednÌk˘m: ÑProspÏje v·m, abych od v·s odeöel. Kdybych od v·s neodeöel, nemohli byste p¯ijmout Ducha svatÈho.ì A to se t˝k· t¯Ì druh˘ p¯ek·ûek, kterÈ v tom br·nÌ trojÌmu druhu lidÌ. Ti prvnÌ, to jsou lidÈ h¯ÌönÌ, kter˝m v tom br·nÌ stvo¯enÈ vÏci, protoûe je uûÌvajÌ proti Bohu a jak se jim zachce. TakovÌ lidÈ zbloudÌ z cesty k Bohu, neboù stvo¯enÈ vÏci jsou cesta od Boha pryË. Proto ¯Ìk· svat˝ Augustin: Aù jsou prokleti, kdo bloudÌ na BoûÌch cest·ch. O tÏchto lidech uû vÌc mluvit nebudu, protoûe se nech·vajÌ vÈst sv˝mi zvÌ¯eck˝mi smysly, a tÌm se odluËujÌ od Boha. Ale jsou i nÏkte¯Ì dob¯Ì lidÈ, kte¯Ì se p¯Ìliö starajÌ o svÈ p¯irozenÈ pot¯eby a hledajÌ p¯Ìliö potÏöenÌ z vnÏjöÌch vÏcÌ. Proti tÏm mluvÌ B˘h: ÑKdo miluje svou duöi, ztratÌ jiì, to znamen·, kdo ji miluje tÏlesnÏ a p¯Ìliö, ten ji ztratÌ, Ña kdo nen·vidÌ svou duöi, ten ji zachr·nÌ do vÏËnÈho ûivota.ì To jsou ti, kdo se nenechajÌ vÈst sv˝mi nez¯Ìzen˝mi rozkoöemi a û·dostmi. Druh· vÏc, kter· jin˝m dobr˝m lidem br·nÌ dos·hnout pravÈ duchovnosti, to je sedm sv·tostÌ. Sv·tost, sacramentum, znamen· oznaËenÌ a znamenÌ. Kdo s rozkoöÌ ulpÌv· na znamenÌch, nem˘ûe dojÌt k vnit¯nÌ pravdÏ, neboù vöech sedm sv·tostÌ poukazuje k jedinÈ pravdÏ. Tak manûelsk˝ ûivot je znamenÌm boûskÈ a lidskÈ p¯irozenosti a toho, jak se duöe m˘ûe spojit s Bohem. A kdo u toho znamenÌ chce z˘stat, bude mu br·nit, aby se dostal k jedinÈ pravdÏ. NesmÌte si myslet, ûe manûelsk˝ ûivot je to, aby se ûena spojovala s muûem, aby se nech·vali vÈst vnÏjöÌmi smysly a ûili, jak se jim zachce; to nenÌ spr·vn˝ manûelsk˝ ûivot. Manûelsk˝ ûivot znamen·, ûe ËlovÏk dodrûuje p¯Ìkaz manûelstvÌ a sedmero dennÌch Ëas˘ k modlitbÏ a dÏl· skutky milosrdenstvÌ. Jsou takÈ dob¯Ì lidÈ, kte¯Ì si sami br·nÌ tÌm, ûe p¯Ìliö lpÏjÌ na lÌtostÌ a zpovÏdi, takûe z˘st·vajÌ jen u znamenÌ a nesnaûÌ se dojÌt k ËistÈ pravdÏ. Proti tÏmto lidem mluvÌ n·ö P·n: ÑKdo je vykoup·n, nepot¯ebuje neû um˝t nohy.ì To znamen·: kdo se jednou umyl dokonalou lÌtostÌ v dobrÈ zpovÏdi, nepot¯ebuje se uû zpovÌdat ze sv˝ch star˝ch h¯Ìch˘, n˝brû m· si Ñum˝vat nohyì, to jest oËiöùovat svÈ û·dosti a svÈ svÏdomÌ zpovÏdÌ bÏûn˝ch h¯Ìch˘. NÏkte¯Ì dob¯Ì lidÈ si takÈ sami br·nÌ tÌm, ûe jsou vnÏjökovÏ p¯Ìliö 254



horlivÌ k nejsvÏtÏjöÌ sv·tosti tÏla P·nÏ, ûe ji aû nemohou p¯ijÌmat. MajÌ totiû vÏtöÌ horlivost v r˘znÈm vnÏjöÌm cviËenÌ, ale necviËÌ se k pravdÏ, neboù pravda je nÏco uvnit¯, a ne to, co je vidÏt zvenËÌ. Proto p¯ijÌmajÌ tÏlo P·nÏ nehodnÏ, neboù vöechny sv·tosti poukazujÌ k jednÈ jedinÈ pravdÏ. Proto nem·me z˘st·vat u pouhÈho znamenÌ, ale vstoupit do vnit¯nÌ pravdy. Ti, kdo n·sledujÌ ducha BoûÌ pravdy, ti se majÌ modlit v duchu a v pravdÏ. To ¯ekl s·m Kristus tÈ ûenÏ, kter· nabÌrala vodu ze sama¯skÈ studnÏ, kdyû se ho ptala, kde se m·me modlit: zda na tÈ ho¯e, kde se p¯edtÌm modlÌvali jejÌ rodiËe, anebo tam, kde se modlÌ éidÈ. N·ö P·n jÌ na to ¯ekl: ÑP¯ijde doba, a uû je teÔ, kdy ti, kdo Boha opravdovÏ ctÌ, se nebudou modlit jenom na ho¯e nebo v chr·mu, ale v duchu a na mÌstÏ BoûÌm.ì K tomu je t¯eba si rozmyslit, ûe Boha m·me uctÌvat nejen v chr·mu a na ho¯e, ale ûe se m·me modlit bez ust·nÌ na vöech mÌstech a v kaûdÈ dobÏ. Svat˝ Pavel takÈ ¯Ìk·: ÑM·me se radovat v kaûdÈm Ëase, dÏkovat Bohu za vöechny vÏci a modlit se bez p¯est·nÌ.ì Tak se ale modlÌ ti, kdo vöechny svÈ skutky konajÌ v tÈûe l·sce kv˘li Bohu, vych·zejÌ sami ze sebe a nehledajÌ û·dnÈ potÏöenÌ, pokornÏ se skl·nÏjÌ p¯ed Bohem a nech·vajÌ jednat jen jeho samÈho. Neboù ˙stnÌ modlitbu zavedlo svatÈ k¯esùanstvÌ proto, aby se duöe usebrala z vnÏjöÌch smysl˘, do nichû se rozptyluje rozmanitostÌ pomÌjiv˝ch vÏcÌ. Kdyû se pak usebere do sv˝ch nejvyööÌch schopnostÌ (to je rozum, v˘le a pamÏù), stane se duchovnÌ, a kdyû pak duch p¯ilne k Bohu v ˙plnÈm sjednocenÌ v˘le, stane se boûsk˝m. Teprve pak je v tom pravÈm uctÌv·nÌ, neboù doöel ke svÈmu cÌli, k nÏmuû je stvo¯en. Jsme totiû stvo¯eni pouze k Bohu, a proto jsme takÈ utv·¯eni k jeho podobÏ. Kdo nedospÏje k tomuto sjednocenÌ ducha s Bohem, nenÌ prav˝ duchovnÌ ËlovÏk. Dob¯Ì lidÈ si takÈ p¯ek·ûejÌ v pravÈ dokonalosti tÌm, ûe chtivostÌ svÈho ducha ulpÌvajÌ na obraze lidstvÌ naöeho P·na JeûÌöe Krista; p¯ek·ûejÌ si takÈ tÌm, ûe p¯Ìliö spolÈhajÌ na vidÏnÌ, kde vidÌ v duchu p¯ed sebou r˘znÈ vÏci, aù jsou to lidÈ, andÏlÈ nebo lidstvÌ naöeho P·na JeûÌöe Krista, a vÏ¯Ì slov˘m, kter· tak v duchu slyöeli, t¯ebaûe jsou Bohu obzvl·öù milÌ, nebo o nedostatcÌch a ctnostech jin˝ch lidÌ, nebo ûe B˘h chce kv˘li nim nÏco uËinit. TÌm se ale mohou po¯·dnÏ oklamat, neboù B˘h nikdy kv˘li nÏjakÈmu stvo¯enÌ nic neËinÌ, n˝brû jen ze svÈ ryzÌ dobroty. Proto takÈ kaûd· k¯esùansk· modlitba konËÌ slovy: Pane, uËiÚ to skrze tvÈho jednorozenÈho Syna JeûÌöe Krista. 255



On s·m p¯ece ¯ekl sv˝m uËednÌk˘m: ÑProspÏje v·m, abych teÔ od v·s odeöel.ì Tu nemyslel jen na svÈ uËednÌky, ale i na vöechny, kte¯Ì se jeötÏ jeho uËednÌky stanou a budou ho chtÌt n·sledovat k vÏtöÌ dokonalosti. I pro nÏ m˘ûe b˝t jeho lidstvÌ p¯ek·ûkou, pokud na nÏm s potÏöenÌm ulpÏjÌ, mÌsto aby n·sledovali Boha na vöech jeho cest·ch. Proto nemajÌ z˘stat na cestÏ lidstvÌ, kdyû ta sama odkazuje k cestÏ boûstvÌ, jak s·m Kristus ¯ekl: ÑJ· jsem cesta a pravda a ûivot.ì Nikdo nep¯ich·zÌ k Otci neû skrze mne, a kdo chce vejÌt jin˝mi dve¯mi, je vrah a zaslouûÌ si vÏËnou smrt. To jsou vöichni ti, kdo si osobujÌ, ûe by sami mohli nÏco dobrÈho vykonat, ûe B˘h chce nÏco vykonat skrze nÏ, kdyû Kristus s·m ¯ekl, ûe on od sebe nenÌ. A dokonce vÏËn· moudrost o sobÏ ¯ekla: ÑTen, kter˝ mne stvo¯il, odpoËÌv· v mÈm stanuì ñ aË je nestvo¯en·, neboù B˘h je nezrozen· Moudrost. To m·me vztahovat na narozenÌ vÏËnÈ moudrosti: Syn totiû vyöel jakoby narozenÌm a narodit se znamen· tolik, jako b˝t stvo¯enÌ. Tak je vÏËn· moudrost narozena z moci Otce, a Syn je ta moudrost a Duch svat˝, jejich vz·jemn· l·ska, je dobrota, a jsou jedno ve svÈ p¯irozenosti a rozdÌlnÌ jako osoby. A co je ten stan, o kterÈm mluvila moudrost? To je lidstvÌ JeûÌöe Krista, protoûe Otec spoËÌval v Synovi, s nÌmû je roven svou p¯irozenostÌ, boûskÈ osoby i boûskÈ p¯irozenosti. Tento Ñstanì lidstvÌ m·me uctÌvat jen kv˘li sjednocenÌ boûstvÌ, neboù ËlovÏk je vpravdÏ B˘h a B˘h je vpravdÏ ËlovÏk. Proto se nem·me starat o û·dnÈ stvo¯enÌ, leda o JeûÌöe Krista, kter˝ jedin˝ je naöÌm otcem a naöÌm pomocnÌkem a cestou k svÈmu Otci. Kdyû se rozlouËÌme se vöemi stvo¯enÌmi a vstoupÌme na cestu pravdy, coû je JeûÌö Kristus, nejsme jeötÏ ˙plnÏ blaûenÌ, aËkoliv nazÌr·me boûskou pravdu. Dokud totiû nazÌr·me, nejsme jeötÏ jedno s tÌm, co nazÌr·me. Dokud m· naöe pozornost nÏjak˝ p¯edmÏt, nejsme jeötÏ jedno v jednom. Neboù kde nenÌ nic neû jedno, tam nenÌ vidÏt nic neû jedno. Proto Boha nelze vidÏt, leda slepotou, nelze poznat, leda nevÏdomostÌ, a nelze pojmout, leda nerozumem. O tom mluvÌ svat˝ Augustin, ûe û·dn· duöe nem˘ûe p¯ijÌt k Bohu, pokud k nÏmu nejde bez stvo¯enÌ a pokud ho nehled· bez obrazu a p¯edstavy. NaznaËuje to i Kristus s·m, kdyû ¯ekl: ÑVyhoÔ nejd¯Ìv tr·m ze svÈho oka, a pak teprve vyt¯i prach z oka druhÈho.ì K tomu je t¯eba si uvÏdomit, ûe vöechna stvo¯enÌ jsou jako tr·my v oËÌch duöe, ûe p¯ek·ûejÌ boûskÈmu sjednocenÌ, protoûe jsou stvo¯enÌ. A tak, protoûe 256



i duöe je stvo¯enÌ, m· se vyhodit ze sebe samÈ, a m· vyhodit ze sebe i vöechny svatÈ i naöÌ PanÌ, protoûe to jsou stvo¯enÌ. Proto m· duöe z˘stat nah· a b˝t bez pot¯eb v˘Ëi vöem vÏcem ñ tak vejde duöe do sjednocenÌ svatÈ Trojice. M˘ûe b˝t blaûenÏjöÌ, d·-li se vÈst hol˝m boûstvÌm, jehoû zjevenÌm je Trojice. V holÈm boûstvÌ uû nenÌ û·dnÈ kon·nÌ a û·dnÈ dÌlo; proto je duöe dokonale blaûen· teprve tehdy, kdyû se vrhne do pustiny boûstvÌ, kde uû nenÌ û·dnÈ dÌlo a û·dn· podoba, aby se tam pohrouûila do pouötÏ a ztratila se v nÌ, zniËila se ve svÈm j· a vöÌmala si vöech vÏcÌ tak m·lo, jako kdyû jeötÏ nebyla. Tak je sama v sobÏ mrtva a ûije v Bohu, a to, co je mrtvÈ, nenÌ nic. Tak se duöe, poh¯ben· v Bohu, rozplyne v nic. O tÏchto lidech ¯Ìk· svat˝ Pavel: ÑJste mrtvÌ a v·ö ûivot je skryt s Kristem v Bohu.ì Jsou lidÈ, kte¯Ì si myslÌ, ûe vstoupili do svatÈ Trojice, a p¯itom nikdy ani nevyöli ze sebe. Neradi by se vzd·vali sami sebe, chtÏjÌ mÌt velk˝ vlastnÌ prospÏch, samÈ potÏöenÌ a sladkost v srdci ñ a toho vöeho by se mÏli z¯Ìci, v myölenÌ i v touze. TakovÌ lidÈ nen·sledujÌ naöeho P·na JeûÌöe Krista, kterÈmu ve vöech jeho skutcÌch nikdy neölo o sladkost; s·m ¯ekl: ÑM· duöe je smutn· aû k smrti.ì MÌnil tÌm svoji vzneöenou duöi, a takÈ sv˘j tÏlesn˝ ûivot, kter˝ byl takÈ smutn˝ aû k smrti, dokud nebylo dokon·no vöecko, co pat¯Ì k naöÌ sp·se, dokud nebyla mrtva naöe smrt. Aû k smrti musÌ b˝t zarmoucena i naöe duöe, dokud v n·s nezem¯e vöechno, co ûije vlastnÌ v˘lÌ a k vlastnÌmu prospÏchu, i vöechna v˘le. Kdyû duöe takto odum¯e ûivotu sv˝ch û·dostÌ a svÈho prospÏchu a bude poh¯bena v Bohu, bude pro vöechno stvo¯enÌ skryt· a nezn·m·, takûe uû nikdy nem˘ûe b˝t zarmoucena. Dejte teÔ pozor, podle Ëeho lze poznat, je-li ËlovÏk vtaûen do svatÈ Trojice. Za prvÈ, dostane-li se duöi, aby nahlÈdla Ducha svatÈho, zahladÌ se tÌm vöechny jejÌ viny a ona zapomene na sebe a na vöechny vÏci. DruhÈ, co od boûstvÌ dostane, je vÏËn· moudrost Otce, pozn·nÌ a rozliöenÌ vöech vÏcÌ. Tak uû se nebude nic domnÌvat a myslet a vÏ¯it, protoûe dospÏla k pravdÏ. A cokoli p¯edtÌm vÏ¯ila a pozn·vala ze vöech moûn˝ch slov a znamenÌ, co jÌ bylo naznaËeno, aù lidmi nebo duchem, na to se teÔ nepot¯ebuje nikoho pt·t, jako nÏkte¯Ì lidÈ, kter˝m se pravdy nedostalo: kdykoli se jim zjevuje Ëist· pravda, chtÏli by lidsk˝mi smysly pochopit, co p¯esahuje ch·p·nÌ vöech andÏl˘. Proto se vypt·vajÌ druh˝ch lidÌ, a kdyû jim to ti vyloûÌ, jak sami pochopili hrub˝mi smysly, p¯ijÌmajÌ to stejnÏ hrubÏ, jako to slyöeli. Potom 257



tvrdÌ, ûe to nenÌ spr·vnÈ a ûe se to nem˘ûe snÈst s k¯esùanskou vÌrou, povaûujÌ to za nespr·vnÈ a myslÌ si, ûe je to to, za co to sami povaûujÌ, neboù to v˘bec nepoznali. V tom se ovöem klamou. Duöe, kter· je vpravdÏ vtaûena do svatÈ Trojice, dost·v· v okamûiku takÈ z Otcovy sÌly a moci, ûe je jÌ moûnÈ Ëinit vöecky vÏci. To takÈ ¯Ìk· svat˝ Pavel: ÑVöechno mohu v tom, kter˝ mne posiluje.ì Tak uû duöe nekon·, uû nepozn·v· a ani nemiluje, neboù B˘h jedn· v nÌ a pozn·v· se v nÌ. To ¯Ìk· takÈ Jeremi·ö: ÑJste vÏru bohovÈ v tom, ûe pozn·v·te Boha a milujete ho.ì K tÈ pravdÏ n·m pom·hej B˘h. Amen.

LXXX. Adolescens, tibi dico: surge (L 7,14) V evangeliu Ëteme, co n·ö p·n svat˝ Luk·ö pÌöe o nÏjakÈm chlapci, kter˝ byl mrtev. Tu öel kolem n·ö P·n a p¯istoupil k nÏmu, smiloval se nad nÌm, dotkl se ho a ¯ekl: ÑChlapËe, pravÌm ti a p¯ikazuji ti, vstaÚ!ì VÏzte, ûe ve vöech dobr˝ch lidech je cel˝ B˘h. A v duöi je cosi, v Ëem ûije B˘h, a v duöi je cosi, ËÌm duöe ûije v Bohu. Kdykoli se duöe obr·tÌ k vnÏjöÌm vÏcem, um¯e, a B˘h tÈ duöi takÈ um¯e. Takûe s·m o sobÏ v˘bec neum¯e, ale ûije s·m o sobÏ. Kdyû se duöe odlouËÌ od tÏla, je tÏlo mrtvÈ a duöe ûije sama o sobÏ: tak je takÈ B˘h pro duöi mrtev a ûije s·m o sobÏ. VÏzte, ûe v duöi je takov· sÌla, kter· je öiröÌ neû celÈ öirÈ nebe: to je sice neuvÏ¯itelnÏ rozlehlÈ, tak rozlehlÈ, ûe se to ani ned· vyslovit ñ ale ta sÌla je jeötÏ daleko rozlehlejöÌ. A teÔ d·vejte dobr˝ pozor. V tÈ vzneöenÈ sÌle ¯Ìk· Otec svÈmu jednorozenÈmu Synu: ÑChlapËe, vstaÚ!ì B˘h je s duöÌ tak sjednocen a m· s nÌ tak velkou jednotu, ûe to nenÌ k uvÏ¯enÌ, a B˘h s·m o sobÏ je tak vysok˝, ûe ho û·dnÈ pozn·nÌ ani touûenÌ nem˘ûe dos·hnout. TouûenÌ ovöem sah· d·l neû vöechno, co se d· rozumem pochopit. Je öiröÌ neû vöechna nebesa i neû vöichni andÏlÈ ñ a p¯itom z jedinÈ jisk¯iËky andÏla ûije vöechno, co je na zemi. TouûenÌ je öirokÈ, nezmÏrnÏ öirokÈ. Ale vöechno, co m˘ûe rozum pochopit a touûenÌ si p¯·t, to nenÌ B˘h. Kde konËÌ rozum a konËÌ touûenÌ, tam je temno, tam z·¯Ì B˘h. N·ö P·n ¯Ìk·: ÑChlapËe, pravÌm ti, vstaÚ!ì A m·m-li teÔ post¯ehnout, jak B˘h ve mnÏ mluvÌ, musÌm b˝t vöemu, co je moje, a zvl·öù 258



ËasnÈmu, tak ˙plnÏ odcizen, jako mi je cizÌ, co je za mo¯em. Duöe o sobÏ je tak mlad·, jako byla, kdyû byla stvo¯ena, a to, jak st·rne, poch·zÌ jen od tÏla, od toho, jak se duöe zamÏstn·v· smysly. Jeden mistr ¯Ìk·: kdyby mÏl star˝ ËlovÏk oËi mladÈho, vidÏl by stejnÏ dob¯e jako mlad˝. SedÏl jsem vËera na jednom mÌstÏ a ¯ekl jsem nÏco, co znÌ ˙plnÏ neuvÏ¯itelnÏ: ¯ekl jsem, ûe JeruzalÈm je mÈ duöi pr·vÏ tak blÌzko jako to mÌsto, kde pr·vÏ jsem. A p¯i samÈ pravdÏ ñ co je jeötÏ o tisÌc mil d·l neû JeruzalÈm, to je mÈ duöi stejnÏ blÌzko jako moje vlastnÌ tÏlo. TÌm jsem si tak jist, jako ûe jsem ËlovÏk, a kaûd˝ uËen˝ knÏz to m˘ûe snadno nahlÈdnout. VÏzte, ûe m· duöe je tak mlad·, jako kdyû jsem byl stvo¯en, a dokonce jeötÏ mnohem mladöÌ. A vÏzte, ûe bych se nedivil, kdyby byla zÌtra jeötÏ mladöÌ neû dnes. Duöe m· dvÏ sÌly, kterÈ nemajÌ s tÏlem nic co dÏlat, a to je rozum a v˘le; ty p˘sobÌ mimo Ëas. KÈû by jen byly oËi duöe tak otev¯enÈ, aby rozum nahlÌûel pravdu! VÏzte, ûe takovÈmu ËlovÏku by p¯iölo stejnÏ lehkÈ opustit vöechny vÏci, jako nechat zrnko hrachu nebo ËoËky, ba p¯i mÈ duöi, vöechny vÏci dohromady by takovÈmu ËlovÏku byly jako nic. Jsou lidÈ, kte¯Ì nech·vajÌ vÏcÌ z l·sky, ale tÏch vÏcÌ, co opustili, si velice cenÌ. Ale takov˝ ËlovÏk, kter˝ v pravdÏ pozn·v·, ûe i kdyû opustÌ s·m sebe a vöecky vÏci, ûe to vöecko nenÌ v˘bec nic, ano, tomu, kdo tak ûije, tomu vpravdÏ vöecky vÏci pat¯Ì. Je v duöi takov· sÌla, pro kterou jsou vöechny vÏci stejnÏ sladkÈ, a to nejuboûejöÌ i to nejlepöÌ ze vöeho, to je vöechno tÈto sÌle stejnÈ: ona bere vöecky vÏci nad kaûd˝m zde a nynÌ. NynÌ ñ to je Ëas, a zde ñ to je mÌsto, to mÌsto, kde pr·vÏ stojÌm. A kdybych ˙plnÏ vyöel s·m ze sebe a s·m sebe se docela zbavil, tu by s·m Otec z nebes rodil v mÈm duchu svÈho jednorozenÈho Syna tak dokonale, ûe by ho z·roveÚ rodil i ten duch. A p¯i samÈ pravdÏ, kdyby m˘j duch byl tak ochoten a hotov jako duöe naöeho P·na JeûÌöe Krista, p˘sobil by Otec ve mnÏ stejnÏ dokonale jako ve svÈm jednorozenÈm Synu a o nic mÈnÏ, neboù mne miluje toutÈû l·skou, jakou miluje s·m sebe. Svat˝ Jan ¯ekl: ÑNa poË·tku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a B˘h byl to Slovo.ì Nu, a kdo chce to slovo v Otci slyöet, kde je ˙plnÈ ticho, ten ËlovÏk musÌ b˝t ˙plnÏ zticha a musÌ se zbavit vöech obraz˘, ba i vöech tvar˘. Takov˝ ËlovÏk by se musel drûet Boha tak vÏrnÏ, aby ho v˘bec û·dn· vÏc nemohla ani potÏöit, ani zarmoutit. Musel by vöechny vÏci br·t v Bohu tak, jak tam jsou. 259



ÿÌk·: ÑChlapËe, pravÌm ti, vstaÚ!ì On chce to dÌlo dÏlat s·m. Kdyû mi nÏkdo na¯ÌdÌ nÈst k·men, m˘ûe mi stejnÏ dob¯e na¯Ìdit, abych jich nesl tisÌc, kdyû to stejnÏ chce udÏlat s·m. Nebo kdyû nÏkdo nÏkomu na¯ÌdÌ nÈst cent, m˘ûe mu jich na¯Ìdit nÈst tisÌc, kdyû je stejnÏ chce nÈst s·m. Nu a kdyû B˘h chce to dÌlo dÏlat s·m, m· se ËlovÏk jen nechat vÈst a v niËem neodporovat. A kdyby jen duöe chtÏla p¯eb˝vat vevnit¯, byly by jÌ p¯Ìtomny vöecky vÏci. V duöi je takov· sÌla, a nenÌ to ani sÌla, ale bytÌ, a nenÌ to jen bytÌ, ale nÏco, co zbavuje bytÌ. Ta je tak Ëist· a tak vysok· a tak vzneöen·, ûe do nÌ nem˘ûe û·dnÈ stvo¯enÌ, n˝brû jedin˝ B˘h, kter˝ tam bydlÌ. A p¯i samÈ pravdÏ, ani B˘h s·m do nÌ nem˘ûe, dokud je nÏjak, na nÏjak˝ zp˘sob. B˘h do nÌ nem˘ûe na û·dn˝ zp˘sob, m˘ûe do nÌ jen jako r yzÌ boûsk· podstata. VöimnÏte si, ûe ¯Ìk·: ÑChlapËe, mluvÌm k tobÏ.ì Co to je to mluvenÌ BoûÌ? To je BoûÌ dÌlo, a to dÌlo je tak vzneöenÈ a vysokÈ, ûe je p˘sobÌ B˘h s·m. VÏzte tedy, ûe cel· naöe dokonalost a cel· naöe blaûenost z·visÌ na tom, aby ËlovÏk proöel a p¯ekroËil vöechno stvo¯enÈ a celou Ëasnost a vöechno bytÌ a vstoupil do samÈho z·kladu, kter˝ je bez z·kladu. ProsÌme Boha, naöeho milÈho P·na, abychom se stali jednÌm a p¯eb˝vali uvnit¯. K tomu n·m pom·hej B˘h. Amen.

LXXXII. In occisione gladii mortui sunt (éd 11,37) O svat˝ch muËednÌcÌch, kterÈ si dnes p¯ipomÌn·me, se Ëte, ûe zem¯eli smrtÌ meËe. N·ö p·n ¯ekl sv˝m uËednÌk˘m: ÑBlahoslavenÌ jste, kdyû trpÌte pro mÈ jmÈno.ì A o tÏchto muËednÌcÌch ¯Ìk· PÌsmo, ûe pro Kristovo jmÈno zahynuli a ûe byli zabiti meËem. VöimnÏte si tu t¯Ì vÏcÌ. P¯ednÏ je tu ps·no, ûe jsou mrtvi. Cokoli m˘ûe ËlovÏk na tomto svÏtÏ a v tomto ûivotÏ trpÏt, jednou skonËÌ. Svat˝ Augustin ¯Ìk·: KaûdÈ utrpenÌ a kaûd· n·maha jednou skonËÌ, ale odmÏna je vÏËn·. Za druhÈ m·me mÌt p¯ed oËima, ûe cel˝ tento ûivot je smrteln˝ a ûe se nem·me b·t utrpenÌ a n·mahy, kterÈ na n·s p¯ijdou, neboù jednou skonËÌ. Za t¯etÌ, abychom se chovali, jako bychom byli mrtvi, aby se n·s nic nedotklo, nic milÈho ani nemilÈho a û·dnÈ tr·penÌ. Jeden mistr ¯Ìk·: Nebes se nic nem˘ûe dotknout. To 260



znamen·, ûe nebesk˝ ËlovÏk je takov˝, pro nÏhoû û·dn· vÏc neznamen· tak mnoho, aby se ho mohla dotknout. Jeden mistr ¯Ìk·: Kdyû jsou vöechna stvo¯enÌ tak uboh·, odkud se bere, ûe tak snadno mohou ËlovÏka odvr·tit od Boha? To nejuboûejöÌ v duöi je p¯ece lepöÌ neû cel· nebesa a vöecko stvo¯enÌ? A odpovÌd·: Je to proto, ûe ËlovÏk m·lo db· na Boha. Kdyby dbal Boha tak, jak m·, bylo by skoro nemoûnÈ, aby nÏkdy padl. A to je pro n·s dobrÈ nauËenÌ, ûe se m· ËlovÏk na tomto svÏtÏ chovat tak, jako by byl mrtev. Svat˝ ÿeho¯ ¯Ìk·, ûe nikdo nem· dost Boha, leda kdo je do z·kladu mrtev. »tvrtÈ nauËenÌ je ze vöech nejlepöÌ. StojÌ ps·no, ûe jsou mrtvi. Jeden mistr ¯Ìk·, ûe p¯Ìroda nikdy nic neruöÌ, leda ûe za to d·v· nÏco lepöÌho. Kdyû se vzduch st·v· ohnÏm, je to nÏco lepöÌho, kdyû se vöak vzduch st·v· vodou, nÏco se tÌm ruöÌ a je to chyba. Kdyû to tak dÏl· i p¯Ìroda, tÌm spÌöe B˘h: ten nikdy nic neruöÌ, leda ûe d·v· nÏco lepöÌho. Ti muËednÌci jsou mrtvi, ztratili jeden ûivot a dostali jinÈ bytÌ. Jeden mistr ¯Ìk·, ûe to nejvzneöenÏjöÌ je bytÌ, ûivot a pozn·nÌ, ale pozn·nÌ je vyööÌ neû ûivot a vzneöenÏjöÌ neû bytÌ, protoûe to, co pozn·v·, m· uû tÌm ûivot i bytÌ. Ale podle toho je ûivot vzneöenÏjöÌ neû bytÌ, jako strom, kter˝ ûije, kdeûto k·men m· jen bytÌ. Vezmeme-li vöak holÈ a ËistÈ bytÌ, jak je samo o sobÏ, je bytÌ vyööÌ neû pozn·nÌ a ûivot, protoûe co jest, m· takÈ pozn·nÌ a ûivot. ÿÌk·me tedy, ûe ztratili p¯irozen˝ ûivot a dostali bytÌ. Jeden mistr ¯Ìk·, ûe nic nenÌ Bohu rovno tolik, jako bytÌ: kolik co m· bytÌ, natolik se podob· Bohu. Jeden mistr ¯Ìk·: bytÌ je tak ËistÈ a vysokÈ, ûe cokoli je B˘h, je bytÌ. B˘h pozn·v· pouze bytÌ, zn· pouze bytÌ, bytÌ je jeho kruh. B˘h miluje jen svÈ bytÌ a myslÌ jen svÈ bytÌ. ÿÌk·m, ûe kaûdÈ stvo¯enÌ je nÏjakÈ bytÌ. Jeden mistr ¯Ìk·, ûe jsou stvo¯enÌ Bohu tak blÌzk·, kter· majÌ v sobÏ vtiötÏno tolik boûskÈho svÏtla, ûe mohou d·vat bytÌ jin˝m stvo¯enÌm. To nenÌ pravda, protoûe bytÌ je tak ËistÈ a vysokÈ a p¯ÌbuznÈ Bohu, ûe bytÌ nem˘ûe nikdo d·vat, leda jedin˝ B˘h. BytÌ je vlastnÌ Bohu. Jeden mistr ¯Ìk·, ûe jedno stvo¯enÌ m˘ûe druhÈmu d·vat ûivot. Proto vöechno, co nÏco jest, spoËÌv· pouze na bytÌ. BytÌ je pr vnÌ a nejvyööÌ pojem. Vöechno, co m· nedostatek, odpad· od bytÌ. Cel˝ n·ö ûivot m· b˝t bytÌ. Nakolik je n·ö ûivot bytÌ, natolik je v Bohu. Nakolik je n·ö ûivot zahrnut v bytÌ, natolik je sp¯ÌznÏn s Bohem. Kaûd˝ sebeuboûejöÌ ûivot, vezmeö-li ho jako bytÌ, je vzneöenÏjöÌ neû vöechno, co kdy dostalo ûivot. TÌm jsem si jist: kdyby duöe poznala to nejmenöÌ, co m· 261



bytÌ, nikdy by se od toho na okamûik neodvr·tila. To nejmenöÌ, co pozn·ö v Bohu, i kdybys poznal jen jednu kvÏtinu, jak m· bytÌ v Bohu, bylo by to vÌc neû cel˝ svÏt. Poznat to nejmenöÌ, co je jako bytÌ v Bohu, je lepöÌ neû poznat andÏla. Kdyû se andÏl obr·tÌ k pozn·nÌ stvo¯enÈho, je noc. Svat˝ Augustin ¯Ìk·, ûe kdyû andÏlÈ pozn·vajÌ stvo¯enÌ bez Boha, je to jako veËernÌ svÏtlo, ale pozn·vajÌ-li stvo¯enÌ v Bohu, je to jako rannÌ svÏtlo. Pozn·vajÌ-li Boha, jak je s·m v sobÏ bytÌm, je to jako jasnÈ poledne. ÿÌk·m, ûe ËlovÏk by mÏl pochopit a poznat, ûe bytÌ je tak vzneöenÈ. é·dnÈ stvo¯enÌ nenÌ tak ubohÈ, aby netouûilo po bytÌ. Housenka, kter· spadla ze stromu, vyleze zase po zdi vzh˘ru, aby si zachovala bytÌ. Tak vzneöenÈ je bytÌ. Chv·lÌme umÌr·nÌ v Bohu, aby n·s p¯enesl do toho bytÌ, kterÈ je lepöÌ neû ûivot: do bytÌ, kde ûije n·ö ûivot a st·v· se bytÌm. »lovÏk se m· smÌ¯it se smrtÌ a ochotnÏ um¯Ìt, aby se mu dostalo lepöÌho ûivota. Jednou jsem ¯ekl, ûe d¯evo je lepöÌ neû zlato; to znÌ podivnÏ. K·men, pokud m· bytÌ, je vzneöenÏjöÌ neû B˘h a jeho boûstvÌ bez bytÌ, pokud by se bytÌ od nÏho dalo odmyslet. To musÌ b˝t velice siln˝ ûivot, v nÏmû obûivnou mrtvÈ vÏci a kde se i sama smrt stane ûivotem. Bohu nikdy nic nezem¯e: vöechny vÏci v nÏm ûijÌ. ÑJsou mrtviì, ¯Ìk· PÌsmo o muËednÌcÌch, jsou p¯esazeni do vÏËnÈho ûivota, do ûivota, kde ûivot je bytÌ. »lovÏk m· b˝t d˘kladnÏ mrtev, aby se ho nedotklo milÈ ani nemilÈ. M·-li ËlovÏk nÏco poznat, musÌ to poznat v jeho p¯ÌËinÏ. é·dnou vÏc nelze v nÌ samÈ spr·vnÏ poznat, leda v jejÌ p¯ÌËinÏ. Co nepozn·v· vÏci v jejich zjevn˝ch p¯ÌËin·ch, nem˘ûe b˝t pravÈ pozn·nÌ. Tak ani ûivot nem˘ûe b˝t nikdy dokonal˝, dokud nenÌ doveden ke svÈ zjevnÈ p¯ÌËinÏ, kde ûivot je bytÌ, kterÈ dostane duöe, kter· do z·kladu zem¯ela, abychom ûili tÌm ûivotem, v nÏmû ûivot jest bytÌ. Co n·m br·nÌ, abychom v tom vytrvali, ukazuje jeden mistr takto: je to tÌm, ûe se dot˝k·me Ëasu. Co se dot˝k· Ëasu, je smrtelnÈ. Jeden mistr ¯Ìk·: BÏh nebes je vÏËn˝. Je asi pravda, ûe odtud poch·zÌ Ëas, ale ten vznik· jako odpad. S·m ve svÈm bÏhu je vöak vÏËn˝ a o Ëase nic nevÌ, coû naznaËuje, ûe i duöe m· b˝t zasazena do ËistÈho bytÌ. Druhou p¯ek·ûkou je to, ûe v n·s jsou protiklady. Co je protiklad? MilÈ a nemilÈ, bÌlÈ a ËernÈ, to jsou protiklady a ty nemohou v bytÌ z˘stat. 262



Jeden mistr ¯Ìk·: duöe je tÏlu d·na proto, aby se vyt¯Ìbila. Kdyû je duöe od tÏla odlouËena, nem· ani rozum, ani v˘li, je jedna a nedok·zala by vyvinout tu sÌlu, kterou by se obr·tila k Bohu. Rozum a v˘li m· sice v sobÏ jako v z·rodku, ne vöak v jejich p˘sobenÌ. Duöe se v tÏle oËiöùuje, aby sbÌrala, co se rozpt˝lilo a rozneslo. Kdyû se do duöe vr·tÌ to, co pÏt smysl˘ rozneslo, m· duöe takovou sÌlu, kter· vöechno sjednotÌ. Za druhÈ se t¯ÌbÌ ve v˝konu ctnostÌ, to jest kdyû se vyöplh· do ûivota, kter˝ je sjednocen. »istota duöe z·visÌ na tom, aby se zbavila ûivota, kter˝ je rozdÏlen, a veöla do ûivota, kter˝ je sjednocen. Vöechno, co je v niûöÌch vÏcech rozdÏlenÈ, se sjednotÌ, kdyû duöe vyöplh· do takovÈho ûivota, v nÏmû nejsou protiklady. Kdyû duöe p¯ijde do svÏtla rozumu, nevÌ o protikladech nic, a co v tomto svÏtle odpadne, upadne do smrtelnosti a zem¯e. Za t¯etÌ spoËÌv· Ëistota duöe v tom, aby nebyla k niËemu naklonÏna. Co je naklonÏno k nÏËemu jinÈmu, zem¯e a nem˘ûe trvat. Prosme naöeho milÈho P·na Boha, aby n·m pomohl ze ûivota, kter˝ je rozdÏlen˝, do ûivota, kter˝ je sjednocen. K tomu n·m pom·hej B˘h. Amen.

LXXXIII. In diebus suis placuit deo et inventus est justus (SÌr 44,17) Toto slovo, kterÈ jsem ¯ekl latinsky, se Ëte ke cti svatÈho, jehoû den se dnes ve svatÈm k¯esùanstvu slavÌ. Jmenuje se Germanus a o jeho ctnostnÈm ûivotÏ je mnoho naps·no. »esky to znamen·: ÑByl vevnit¯ shled·n spravedliv˝m za sv˝ch dn˘, zalÌbil se Bohu za sv˝ch dn˘.ì Spravedlnost naöel uvnit¯. SpÌö je mÈ tÏlo v mÈ duöi, neû ûe by m· duöe byla v mÈm tÏle. MÈ tÏlo i m· duöe jsou vÌc v Bohu, neû ûe by byly v sobÏ sam˝ch. Ale spravedlnost, to je p¯ÌËina vöech vÏcÌ v pravdÏ. Jak ¯Ìk· svat˝ Augustin: B˘h je duöi blÌû neû ona sama sobÏ. VÏru, ûe v tÈ blÌzkosti mezi Bohem a duöÌ nenÌ vidÏt û·dn˝ rozdÌl. TotÈû pozn·nÌ, kter˝m B˘h pozn·v· sebe sama, je pozn·nÌ kaûdÈho oproötÏnÈho ducha, a û·dnÈ jinÈ. Duöe dost·v· svÈ bytÌ bezprost¯ednÏ od Boha, proto je B˘h duöi blÌû neû ona sama sobÏ, a proto je v z·kladu duöe B˘h s cel˝m sv˝m boûstvÌm. Jeden mistr se pt·, zda boûskÈ svÏtlo plyne do sil duöe stejnÏ ËistÏ, 263



jako je v bytÌ duöe; neboù duöe m· svÈ bytÌ bezprost¯ednÏ od Boha, a ty sÌly bezprost¯ednÏ plynou z bytÌ duöe. BoûskÈ svÏtlo je p¯Ìliö vzneöenÈ na to, aby mohlo b˝t v nÏjakÈm spoleËenstvÌ se silami duöe. Neboù vöemu, co se dot˝k· i Ëeho se dot˝k·, tomu je B˘h vzd·len a cizÌ. A protoûe se tÏch sil ledacos dot˝k· a i ony se dot˝kajÌ ledaËeho, p¯ich·zejÌ o svÈ panenstvÌ. BoûskÈ svÏtlo do nich svÌtit nem˘ûe, ovöem cviËenÌm a t¯ÌbenÌm se mohou nauËit vnÌmavosti. K tomu jin˝ mistr ¯Ìk·, ûe se tÏm sil·m dost·v· svÏtla, kterÈ se onomu vnit¯nÌmu svÏtlu vyrovn·. Vnit¯nÌmu svÏtlu se sice vyrovn·, ale vnit¯nÌ svÏtlo to nenÌ. Toto svÏtlo vöak sv˝m vlivem p˘sobÌ, ûe sÌly duöe zaËnou b˝t vnÌmavÈ pro vnit¯nÌ svÏtlo. Jin˝ mistr ¯Ìk·, ûe vöechny sÌly duöe, kterÈ v tÏle p˘sobÌ, s tÏlem takÈ umÌrajÌ, s v˝jimkou pozn·nÌ a v˘le: ty v duöi z˘st·vajÌ. A i kdyû ty sÌly, kterÈ p˘sobÌ v tÏle, zem¯ou, jejich ko¯eny p¯ece z˘stanou. Svat˝ Filip ¯ekl: ÑPane, ukaû n·m Otce, a to n·m staËÌì (J 14,8). K Otci se ovöem nikdo nedostane jinak neû skrze Syna. Kdo vidÌ Otce, vidÌ Syna, a Duch svat˝ je jejich vz·jemn· l·ska. Duöe je sama v sobÏ tak jednoduch·, ûe m˘ûe p¯ÌtomnÏ vnÌmat vûdy jen jedin˝ obraz. Kdyû vnÌm· obraz kamene, nem˘ûe vnÌmat obraz andÏla, a vnÌm·-li obraz andÏla, nem˘ûe souËasnÏ vnÌmat û·dn˝ jin˝. Ten obraz, kter˝ vnÌm·, musÌ vöak takÈ v p¯Ìtomnosti milovat. Kdyby vnÌmala tisÌc andÏl˘, bylo by to totÈû jako dva andÏly, a p¯ece by vnÌmala jen jednoho jedinÈho. »lovÏk by se ovöem mÏl v sobÏ samÈm usebrat vjedno. Svat˝ Pavel ¯Ìk·: ÑKdyû jste byli osvobozeni od h¯Ìchu, stali jste se sluûebnÌky BoûÌmiì (ÿ 6,22). Jednorozen˝ Syn n·s osvobodil od naöich h¯Ìch˘. N·ö P·n ale ¯Ìk· daleko p¯esnÏji neû svat˝ Pavel: ÑNenazval jsem v·s sluûebnÌky, ale nazval jsem v·s p¯·teli.ì ÑSluûebnÌk nezn· v˘li svÈho p·naì, kdeûto p¯Ìtel vÌ vöechno. ÑVöechno, co jsem slyöel od Otce, jsem v·m ozn·milì, a vöechno, co vÌ Otec, vÌm i j·, a co vÌm j·, vÌte i vy; neboù j· a m˘j Otec m·me jednoho Ducha. »lovÏk, kter˝ vÌ vöechno, co vÌ B˘h, to je boûsky vÏdoucÌ ËlovÏk. Takov˝ ËlovÏk ch·pe Boha v jeho vlastnÌm bytÌ a v jeho vlastnÌ jednotÏ a v jeho vlastnÌ p¯Ìtomnosti a v jeho vlastnÌ pravdÏ; s takov˝m ËlovÏkem je to ˙plnÏ v po¯·dku. Ale ËlovÏk, kter˝ nijak nep¯ivykl vnit¯nÌm vÏcem, ten nevÌ, co B˘h jest. Jako ËlovÏk, kter ˝ m· ve sklepÏ vÌno, ale nic z nÏho nepil ani neochutnal, nevÌ, ûe je to dobrÈ. Tak je to i s lidmi, kte¯Ì ûijÌ v nevÏdomosti: ti nevÏdÌ, co je B˘h, a p¯ece si myslÌ a namlouvajÌ, ûe ûijÌ. TakovÈ vÏdÏnÌ nepoch·zÌ od Boha. »lo264



vÏk musÌ mÌt ËistÈ a jasnÈ vÏdÏnÌ o BoûÌ pravdÏ. U ËlovÏka, kter˝ se ve vöech sv˝ch skutcÌch spr·vnÏ snaûÌ, je poË·tkem tohoto jeho snaûenÌ B˘h, a to snaûenÌ vykon·v· zase B˘h s·m a Ëist· boûsk· p¯irozenost, a to snaûenÌ konËÌ zase v boûskÈ p¯irozenosti, v nÏm samÈm. Jeden mistr ¯Ìk·, ûe kaûd˝ sebepoöetilejöÌ ËlovÏk p¯ece touûÌ po moudrosti. ProË potom ale nejsme vöichni moud¯Ì? K tomu je t¯eba mnoha vÏcÌ. Nejd˘leûitÏjöÌ je, ûe ËlovÏk musÌ projÌt skrze vöechny vÏci, p¯ekroËit vöechny vÏci i p¯ÌËinu vöech vÏcÌ, a to pak uû ËlovÏka Ëasto omrzÌ. Proto z˘st·v· ve svÈ omezenosti. Jsem-li bohat˝ ËlovÏk, nejsem proto jeötÏ takÈ moudr˝; je-li mi vöak vötÌpena podstata moudrosti a jejÌ p¯irozenost, a jsem-li moudrost sama, pak jsem moudr˝ ËlovÏk. Jednou jsem v jednom kl·öte¯e ¯ekl: VlastnÌm obrazem duöe je to, kde se netvo¯Ì ani nep¯ijÌmajÌ û·dnÈ obrazy neû jen to, co je B˘h s·m. Duöe m· dvÏ oËi, jedno vnit¯nÌ a jedno vnÏjöÌ. Vnit¯nÌ oko duöe je to, kterÈ hledÌ do bytÌ a dost·v· svÈ bytÌ bezprost¯ednÏ od Boha: to je jeho vlastnÌ dÌlo. VnÏjöÌ oko duöe je to, kterÈ je obr·ceno ke vöem stvo¯enÌm a kterÈ je obraznÏ a na zp˘sob sÌly vnÌm·. Ale ËlovÏk, kter˝ je obr·cen s·m do sebe, takûe pozn·v· Boha v jeho vlastnÌ chuti a v jeho vlastnÌm z·kladÏ, takov˝ ËlovÏk je ode vöech stvo¯en˝ch vÏcÌ osvobozen a uzav¯en s·m v sobÏ prav˝m z·mkem pravdy. Jak jsem jednou ¯Ìkal, ûe n·ö P·n p¯iöel na velikonoce ke sv˝m uËednÌk˘m zav¯en˝mi dve¯mi. Tak je to i s tÌmto ËlovÏkem, kter˝ je svoboden od vöeho cizÌho a stvo¯enÈho: do takovÈho ËlovÏka ne ûe by B˘h teprve p¯ich·zel, n˝brû bytostnÏ uû u nÏho je. ÑLÌbil se Bohu za sv˝ch dn˘.ì Kdyû se ¯ekne Ñza sv˝ch dn˘ì, je tÏch dn˘ vÌc neû jeden: den duöe a den BoûÌ. Ty dny, kterÈ uplynuly p¯ed öesti nebo sedmi dny, a ty, kterÈ byly p¯ed öesti tisÌci lety, jsou dneönÌmu dni pr·vÏ tak blÌzko, jako den, co byl vËera. ProË? Protoûe Ëas tu je v jedinÈm p¯ÌtomnÈm teÔ. TÌm, jak nebe ubÌh·, prvnÌm obÏhem nebes vznik· den. Tam se v jedinÈm ÑnynÌì dÏje den duöe a v jejÌm p¯irozenÈm svÏtle, v nÏmû jsou vöechny vÏci, je to cel˝ den: den i noc je tam jedno. Naproti tomu je den BoûÌ, kde duöe stojÌ ve dni vÏËnosti, v jednom podstatnÈm nynÌ, a tam, v jednom p¯ÌtomnÈm teÔ, rodÌ Otec svÈho jednorozenÈho Syna a duöe se znovu rodÌ v Bohu. PokaûdÈ, kdyû se zrodÌ, rodÌ jednorozenÈho Syna. Proto je mnohem vÌc syn˘, kte¯Ì se narodili z panny, neû tÏch, kte¯Ì se narodili z ûeny, protoûe panny rodÌ mimo Ëas ve vÏËnosti. Ale aù je tÏch 265



syn˘, kterÈ duöe rodÌ ve vÏËnosti, kolik chce, p¯ece jich nenÌ vÌc neû jeden Syn, neboù se to dÏje nad Ëasem ve dni vÏËnosti. Dob¯e je na tom ËlovÏk, kter˝ ûije v ctnostech, jak jsem ¯ekl p¯ed t˝dnem, ûe ctnosti jsou v srdci BoûÌm. Kdo ûije v ctnosti a dÏl· ctnosti, je na tom dob¯e; komu v û·dn˝ch vÏcech nejde o nic svÈho, ani u Boha, ani ve stvo¯enÌ, ten p¯eb˝v· v Bohu a B˘h v nÏm. TakovÈmu ËlovÏku je radostÌ opustit vöechny vÏci a pohrdnout jimi, a je mu radostÌ dovÈst vöechny vÏci k nejvyööÌmu dovröenÌ a dokonalosti. Svat˝ Jan ¯Ìk·: ÑDeus caritas estì ñ ÑB˘h je l·skaì a l·ska je B˘h, Ña kdo p¯eb˝v· v l·sce, p¯eb˝v· v Bohu a B˘h v nÏmì (1J 4,16). Kdo p¯eb˝v· v Bohu, zÌskal si dobr˝ p¯Ìbytek a je dÏdicem BoûÌm, a u koho p¯eb˝v· B˘h, m· v sobÏ dobrÈ sousedy. Jeden mistr ¯Ìk·, ûe duöe dost·v· od Boha takov˝ dar, kter˝ ji obracÌ k vnit¯nÌm vÏcem. Jeden mistr ¯Ìk·, ûe Duch svat˝ se bezprost¯ednÏ dot˝k· duöe, neboù tou l·skou, kterou B˘h miluje sebe sama, toutÈû l·skou miluje i mne, a duöe miluje Boha toutÈû l·skou, kterou on miluje sebe. Kdyby nebylo tÈ l·sky, kterou B˘h miluje duöi, nebyl by ani Duch svat˝. Duöe miluje Boha v û·ru a vykvÈt·nÌ Ducha svatÈho. Jeden evangelista pÌöe: ÑToto je m˘j milovan˝ Syn, v tom se mi zalÌbiloì (Mk 1,11). Druh˝ evangelista ale pÌöe: ÑToto je m˘j milovan˝ Syn, v nÏm se mi zalÌbily vöechny vÏciì (L 3,22). A t¯etÌ evangelista pÌöe: ÑToto je m˘j milovan˝ Syn, v nÏm se lÌbÌm s·m sobÏì (Mt 3,17). Vöechno, co se Bohu lÌbÌ, lÌbÌ se mu v jeho jednorozenÈm Synu. »lovÏk by tedy mÏl ûÌt tak, aby byl jedno s tÌm jednorozen˝m Synem a aby byl tÌm jednorozen˝m Synem. Mezi tÌm jednorozen˝m Synem a duöÌ nenÌ rozdÌl. Mezi sluûebnÌkem a p·nem nikdy nebude l·ska jako mezi rovn˝mi. Dokud jsem sluûebnÌk, jsem velice daleko od jednorozenÈho Syna a nejsem mu roven. Kdybych chtÏl pohlÌûet na Boha sv˝ma oËima, tÏma oËima, kter˝ma vidÌm barvy, dÏlal bych velkou chybu, protoûe toto vidÏnÌ je ËasnÈ ñ ale vöechno, co je ËasnÈ, je Bohu vzd·leno a cizÌ. Vezmu-li Ëas, a vezmu-li jen to nejmenöÌ z nÏho, ÑteÔì, p¯ece je to Ëas a trv· v sobÏ. Dokud m· ËlovÏk Ëas a prostor a ËÌslo a mnohost a poËet, je to ˙plnÏ öpatnÏ a B˘h je mu vzd·len a cizÌ. Proto ¯Ìk· n·ö P·n: ÑKdo chce b˝t m˝m uËednÌkem, musÌ zap¯Ìt a opustit s·m sebeì; nikdo, kdo neopustil sebe sama, nem˘ûe slyöet mÈ slovo a mÈ uËenÌ. Vöechno stvo¯enÌ v sobÏ samÈm nenÌ nic. Proto jsem ¯ekl: Opusùte nic a chopte se dokonalÈho bytÌ, 266



kde je v˘le na pravÈm mÌstÏ. Kdo opustil celou svou v˘li, tomu chutn· moje uËenÌ a slyöÌ mÈ slovo. Jeden mistr ¯Ìk·, ûe vöechna stvo¯enÌ dost·vajÌ svÈ bytÌ bezprost¯ednÏ od Boha; proto je to u stvo¯enÌ tak, ûe podle svÈ pravÈ p¯irozenosti milujÌ Boha vÌc neû sebe. Kdyby duch poznal svoji pravou odlouËenost, nemohl by se uû skl·nÏt k û·dnÈ vÏci, ale musel by trvat na svÈ ËistÈ odlouËenosti. Proto je ps·no: ÑZalÌbil se mu za sv˝ch dn˘.ì Mezi dnem duöe a dnem BoûÌm je rozdÌl. Je-li duöe ve svÏtle svÈho p¯irozenÈho dne, pozn·v· vöechny vÏci nad Ëasem a prostorem a û·dn· vÏc pro ni nenÌ ani vzd·len·, ani blÌzk·. Proto jsem ¯ekl, ûe v tomto dni jsou vöechny vÏci stejnÏ vzneöenÈ. Jednou jsem ¯ekl, ûe B˘h tvo¯Ì svÏt teÔ. Kdybychom ¯ekli, ûe B˘h stvo¯il svÏt vËera nebo zÌtra, byla by to od n·s hloupost. B˘h tvo¯Ì svÏt a vöechny vÏci v jednom p¯ÌtomnÈm teÔ a Ëas, kter˝ uplynul p¯ed tisÌci lety, je Bohu teÔ pr·vÏ tak p¯Ìtomn˝ a blÌzk˝, jako ten Ëas, kter˝ je teÔ. Do duöe, kter· stojÌ v jednom p¯ÌtomnÈm teÔ, rodÌ Otec svÈho jednorozenÈho Syna a tÌmtÈû narozenÌm se duöe znovu rodÌ v Bohu: je to jedno narozenÌ. Mluvil jsem o jednÈ sÌle v duöi; ta ve svÈm prvnÌm vytrysknutÌ nech·pe Boha jakoûto dobrÈho, a nech·pe Boha ani jakoûto pravdu, n˝brû pronik· aû na dno a hled· d·l a ch·pe Boha v jeho jednotÏ a v jeho samotÏ, ch·pe Boha v jeho pustinÏ a v jeho vlastnÌm z·kladÏ. Proto se s niËÌm nespokojÌ a hled· d·l, co to je, co B˘h ve svÈm boûstvÌ a v jedineËnosti svÈ vlastnÌ p¯irozenosti jest. ÿÌk· se, ûe û·dnÈ sjednocenÌ nenÌ vÏtöÌ neû to, ûe t¯i Osoby je jeden B˘h. A ¯Ìk· se, ûe po tom nenÌ û·dnÈ sjednocenÌ vÏtöÌ neû sjednocenÌ Boha a duöe. Kdyû duöe zaûije polibek boûstvÌ, octne se v plnÈ dokonalosti a blaûenosti: objala ji jednota. V tom prvnÌm doteku, kdy se B˘h dotkl a dot˝k· duöe jako nestvo¯enÈ a nestvo¯itelnÈ, je duöe tÌm dotykem BoûÌm stejnÏ vzneöen· jako B˘h s·m. B˘h se jÌ dot˝k· po sobÏ samÈm. K·zal jsem jednou latinsky, bylo to v den svatÈ Trojice, a ¯ekl jsem: RozdÌlnost poch·zÌ z jednoty, totiû rozdÌlnost v Trojici. Jednota je rozdÌlnost a rozdÌlnost je jednota. »Ìm vÏtöÌ rozdÌlnost, tÌm vÏtöÌ jednota, protoûe to je rozdÌlnost bez rozdÌlu. Kdyby tam bylo tisÌc osob, p¯ece by to nebylo nic neû jednota. Kdyû B˘h hledÌ na stvo¯enÌ, d·v· mu tÌm jeho bytÌ; kdyû stvo¯enÌ hledÌ na Boha, dost·v· tÌm svÈ bytÌ. Duöe m· jedno rozumnÈ, pozn·vajÌcÌ bytÌ, takûe kde je B˘h, tam je duöe, a kde je duöe, tam je B˘h. 267



»etli jsme, ûe Ñbyl vevnit¯ shled·nì. Vevnit¯, to je to, co p¯eb˝v· v z·kladu duöe, v samÈm nitru duöe, v rozumu, nevych·zÌ ven a nevyhlÌûÌ û·dnÈ vÏci. Tam jsou vöechny sÌly duöe stejnÏ vzneöenÈ, tady byl Ñvevnit¯ shled·n spravedliv˝mì. SpravedlivÈ je to, co je stejnÈ v p¯Ìzni i v protivenstvÌ, v ho¯kosti i sladkosti, a Ëemu û·dn· vÏc nem˘ûe p¯ek·ûet, aby bylo jednÌm ve spravedlnosti. Spravedliv˝ ËlovÏk je jedno s Bohem. RovnÈ se miluje. L·ska vûdycky miluje stejnÈ. Proto miluje B˘h spravedlivÈho ËlovÏka jako sobÏ rovnÈho. Abychom se shledali vevnit¯ v den a v Ëas rozumu, v den moudrosti a v den spravedlnosti a v den blaûenosti, k tomu n·m pom·hej Otec a Syn a svat˝ Duch. Amen.

LXXXIV. Quasi stella matutina in medio nebulae et quasi luna plena in diebus suis lucet et quasi sol refulgens, sic iste refulsit in templo dei (SÌr 50,6 ñ7) ÑJako jit¯enka uprost¯ed mlhy a jako pln˝ mÏsÌc ve sv˝ch dnech a jako z·¯ÌcÌ slunce, tak svÌtil i on v chr·mu BoûÌm.ì Toto slovo se obyËejnÏ vztahuje na svatÈ a boûskÈ uËitele, kte¯Ì sv˝m ctnostn˝m ûivotem a boûsk˝m umÏnÌm z·¯ili a svÌtili svÏtsk˝m srdcÌm, tÏm, kdo v zajetÌ stvo¯en˝ch vÏcÌ bloudÌ na cestÏ k vÏËnÈ sp·se jako v mlze a ve tm·ch nevÏdomosti jako slepci. Tak je p¯edevöÌm vztahujeme na svatÈho otce Dominika, jehoû si dnes p¯ipomÌn·me jako oporu k¯esùanstvÌ a zakladatele kazatelskÈho ¯·du, kter˝ on zaloûil a ustanovil ke zvÏstov·nÌ BoûÌho slova a na pomoc uboh˝m h¯ÌönÌk˘m. PÌsmo ¯Ìk·, ûe svÌtil jako jit¯enka v chr·mu BoûÌm. Co je B˘h a co je chr·m BoûÌ? Seölo se Ëty¯iadvacet mistr˘ a mluvili o tom, co je B˘h. Seöli se v prav˝ Ëas a kaûd˝ z nich ¯ekl svÈ slovo; vyberu z nich teÔ dvÏ nebo t¯i. Jeden ¯ekl: B˘h je nÏco, v˘Ëi Ëemu vöechny promÏnlivÈ a ËasnÈ vÏci nejsou nic, a vöechno, co m· bytÌ, je p¯ed nÌm maliËkÈ. Druh˝ ¯ekl: B˘h je nÏco, co je nutnÏ nad bytÌm, co v sobÏ samÈm nikoho nepot¯ebuje, ale co pot¯ebujÌ vöecky vÏci. T¯etÌ ¯ekl: B˘h je rozum, kter˝ ûije v pozn·nÌ sebe sama. Nech·m to prvnÌ a to poslednÌ slovo a promluvÌm o tom druhÈm, ûe B˘h je nÏco, co nutnÏ musÌ b˝t nad bytÌm. Co m· bytÌ, Ëas 268



nebo mÌsto, to se Boha nedot˝k·: B˘h je nad tÌm. B˘h je sice ve vöech stvo¯enÌch, pokud majÌ bytÌ, a p¯ece je nad nimi. Pr·vÏ tÌm, ËÌm je ve vöech stvo¯enÌch, tÌm je nad nimi: neboù co je jedno v mnoha vÏcech, to nutnÏ musÌ b˝t nad vÏcmi. NÏkte¯Ì mist¯i myslili, ûe duöe je jenom v srdci. Tak to nenÌ a v tom se i velcÌ mist¯i m˝lili. Duöe je cel· a nerozdÏlen· ˙plnÏ v noze a ˙plnÏ v oku a ˙plnÏ v kaûdÈm ˙du. Vezmu-li vöak ÑnynÌì, v tom je obsaûen cel˝ Ëas. To ÑnynÌì, v nÏmû B˘h stvo¯il svÏt, je tomuto Ëasu stejnÏ blÌzko jako to ÑnynÌì, v nÏmû teÔ mluvÌm, a i poslednÌ den je tomuto ÑnynÌì stejnÏ blÌzko jako vËerejöek. Jeden mistr ¯Ìk·: B˘h je nÏco, co p˘sobÌ ve vÏËnosti, nerozdÏleno samo v sobÏ, co nepot¯ebuje niËÌ pomoc ani û·dn˝ n·stroj, co samo v sobÏ trv·, co nem· niËeho zapot¯ebÌ, ale Ëeho majÌ zapot¯ebÌ vöecky vÏci, k Ëemu vöechny vÏci tÌhnou jako ke svÈmu poslednÌmu cÌli a konci. Tento cÌl nem· û·dnÈ urËenÌ, û·dn˝ zp˘sob, p¯er˘st· vöechny zp˘soby a jde do öÌ¯e. Svat˝ Bernard ¯Ìk·, ûe m·me Boha milovat takov˝m zp˘sobem, aby v tom nebyl û·dn˝ zp˘sob, û·dn· mÌra a û·dnÈ urËenÌ. LÈka¯, kter˝ chce uzdravit nemocnÈho, nem· na mysli û·dn˝ urËit˝ zp˘sob zdravÌ, jak zdravÈho by ho chtÏl mÌt; zn· jistÏ zp˘sob, ËÌm ho chce lÈËit, ale jak zdrav˝ by mÏl b˝t, v tom û·dn˝ zp˘sob ani mÌra nenÌ: tak zdrav˝, jak to v˘bec m˘ûe dok·zat. Jak m·me Boha milovat, v tom û·dn˝ zp˘sob ani mÌra nenÌ: tak, jak jen dok·ûeme, bez zp˘sobu a mÌry. Kaûd· vÏc p˘sobÌ ve svÈm bytÌ a û·dn· nem˘ûe p˘sobit mimo nÏ a nad nÏ. OheÚ nem˘ûe p˘sobit, nenÌ-li d¯evo. B˘h p˘sobÌ nad bytÌm v tÈ öÌ¯i, kde se m˘ûe pohybovat, p˘sobÌ v nebytÌ. Kdyû jeötÏ bytÌ nebylo, B˘h p˘sobil: zp˘sobil bytÌ, kdyû jeötÏ û·dnÈ nebylo. äpatnÌ mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe B˘h je ËistÈ bytÌ; ve skuteËnosti je tak vysoko nad bytÌm, jako je ten nejvyööÌ andÏl nad kom·rem. Kdybych ¯ekl, ûe B˘h je bytÌ, bylo by to stejnÏ nespr·vnÈ, jako kdybych ¯ekl, ûe slunce je bledÈ nebo ËernÈ. B˘h nenÌ ani toto, ani ono. A jeden mistr ¯Ìk·: kdo si myslÌ, ûe poznal Boha, a p¯itom poznal nÏco, ten Boha poznat nemohl. Kdyû jsem vöak ¯ekl, ûe B˘h nenÌ bytÌ a ûe je nad bytÌm, rozhodnÏ mu tÌm neupÌr·m bytÌ: naopak, tÌm jeho bytÌ vyzdvihuji. Tak t¯eba mÏÔ, kter· je ve zlatÏ, je tam vyööÌm zp˘sobem neû sama o sobÏ. Svat˝ Augustin ¯Ìk·, ûe B˘h je moudr˝ bez moudrosti, dobr˝ bez dobroty, mocn˝ bez moci. 269



ObyËejnÌ uËitelÈ uËÌ ve ökole, ûe vöechno bytÌ se dÏlÌ do deseti kategoriÌ (zp˘sob˘) bytÌ, a ty vöechny Bohu upÌrajÌ: û·dn· z nich se Boha net˝k·, ale û·dn· z nich mu takÈ nechybÌ. PrvnÌ z nich, kter· m· nejvÌc bytÌ, od nÌû vöechny vÏci dost·vajÌ bytÌ, to je substance (podstata), a ta poslednÌ, v nÌû je bytÌ nejmÈnÏ, se jmenuje relace (vztah) ñ a ta se v Bohu rovn· tÈ nejvÏtöÌ, kter· m· bytÌ nejvÌc. ObÏ majÌ v Bohu stejn˝ vzor. V Bohu jsou vzory vöech vÏcÌ stejnÈ, ale jsou to vzory nestejn˝ch vÏcÌ. Ten nejvyööÌ andÏl i duöe i kom·r majÌ v Bohu stejn˝ vzor. B˘h nenÌ ani bytÌ, ani dobro. Dobro lpÌ na bytÌ a nesah· d·l neû bytÌ, neboù kdyby nebylo û·dnÈ bytÌ, nebylo by ani dobro, takûe bytÌ je jeötÏ ËistöÌ neû dobro. B˘h nenÌ ani dobr˝, ani lepöÌ, ani nejlepöÌ. Kdo by ¯ekl, ûe B˘h je dobr˝, k¯ivdil by mu tak, jako kdyby o slunci ¯Ìkal, ûe je ËernÈ. Ale B˘h s·m p¯ece ¯Ìk·: ÑNikdo nenÌ dobr˝, jedinÏ B˘hì (Mk 10,18)! Co je dobrÈ? DobrÈ je to, co se sdÌlÌ. Dobr˝ ËlovÏk ¯Ìk·me takovÈmu, kter˝ se sdÌlÌ a prospÌv· druh˝m. Proto ¯Ìk· jeden pohansk˝ mistr: PoustevnÌk nenÌ v tomto smyslu ani dobr˝, ani öpatn˝, protoûe se nesdÌlÌ a neprospÌv· nikomu. B˘h je nejvÌc spoleËn˝ a nejvÌc se sdÌlÌ. é·dn· vÏc se nesdÌlÌ ze svÈho vlastnÌho, protoûe jako kaûdÈ stvo¯enÌ nenÌ sama ze sebe. O cokoliv se sdÌlejÌ, to majÌ od nÏkoho jinÈho. Ned·vajÌ takÈ samy sebe: slunce d·v· svÈ svÏtlo, a p¯ece z˘st·v· tam, kde je, oheÚ d·v· svÈ teplo, a p¯ece z˘st·v· ohnÏm. Ale B˘h se sdÌlÌ o svoje, protoûe je ze sebe to, co je, a ve vöech darech, kterÈ d·v·, d·v· vûdycky nejprve sama sebe. D·v· se jako B˘h, tak jak je ve vöech sv˝ch darech, a z·leûÌ to pak uû na tom, kdo a jak ho chce p¯ijmout. Svat˝ Jakub ¯Ìk·: ÑVöechny dobrÈ dary p¯ich·zejÌ sh˘ry od Otce svÏtelì (Jk 1,17). Bereme-li Boha v bytÌ, bereme ho v p¯edsÌni, protoûe bytÌ je jeho p¯edsÌÚ, kde bydlÌ. Ale kde je ve svÈm chr·mÏ, kde z·¯Ì jeho svatost? Chr·m BoûÌ je rozum. B˘h bytostnÏ bydlÌ ve svÈm chr·mu, to jest v rozumu. Jak ¯Ìk· ten jin˝ mistr: B˘h je rozum, kter˝ ûije jen v pozn·v·nÌ sebe sama a jen v pozn·nÌ sebe sama trv· tam, kde se ho nikdy nic nedotklo, neboù tam je s·m ve svÈm tichu. B˘h v pozn·nÌ sebe sama pozn·v· sebe sama v sobÏ samÈm. VezmÏme si teÔ pozn·nÌ, jak je v duöi, kter· m· kapku rozumu, jiskru, v˝honek. Duöe m· svÈ sÌly, kterÈ p˘sobÌ v tÏle. Je tu ta sÌla, kterou ËlovÏk tr·vÌ; ta p˘sobÌ vÌc v noci neû ve dne a dÌky jÌ ËlovÏk p¯ib˝270



v· a roste. Jednu sÌlu m· duöe takÈ v oku, proto je oko tak jemnÈ a k¯ehkÈ, ûe nep¯ijÌm· vÏci v jejich hrubÈ hmotnosti tak, jak ony samy jsou: musÌ se nejd¯Ìv procedit a zjemnit vzduchem a svÏtlem. Je to proto, ûe oko m· v sobÏ duöi. DalöÌ sÌla duöe je ta, kterou myslÌ. Tato sÌla v sobÏ zobrazuje a p¯edstavuje ty vÏci, kterÈ nejsou p¯ÌtomnÈ, takûe je pozn·v·m stejnÏ dob¯e, jako bych je vidÏl oËima a jeötÏ lÈpe ñ mohu docela dob¯e myslet na r˘ûi v zimÏ. Touto silou p˘sobÌ duöe v nebytÌ, jako B˘h, kter˝ p˘sobÌ v nebytÌ. Jeden pohansk˝ mistr ¯Ìk·, ûe duöe, kter· miluje Boha, ho ch·pe pod pl·ötÏm dobra. To jsou jeötÏ vöechno slova pohansk˝ch mistr˘, o Ëem jsem mluvil, kte¯Ì pozn·vali jen v p¯irozenÈm svÏtle ñ jeötÏ jsem se nedostal ke slov˘m svat˝ch mistr˘, kte¯Ì pozn·vali v daleko vyööÌm svÏtle. Ten tedy ¯Ìk·, ûe duöe, kter· miluje Boha, ho ch·pe pod pl·ötÏm dobra. Ale rozum snÌm· z Boha ten pl·öù dobra a ch·pe ho, jak je, svleËen a zbaven i dobra i bytÌ i vöech moûn˝ch jmen. ÿÌkal jsem ve ökole, ûe rozum je vzneöenÏjöÌ neû v˘le, i kdyû obojÌ pat¯Ì do tohoto svÏtla. V jinÈ ökole jeden mistr ¯Ìkal, ûe v˘le je vzneöenÏjöÌ neû rozum, protoûe v˘le bere vÏci tak, jak ony samy v sobÏ jsou, kdeûto rozum je bere tak, jak jsou v nÏm. To je pravda. Oko v sobÏ samÈm je lepöÌ neû oko namalovanÈ na stÏnÏ. J· vöak ¯Ìk·m, ûe rozum je vzneöenÏjöÌ, lepöÌ neû v˘le. Rozum ch·pe Boha, jak je, svleËen a zbaven dobra i bytÌ. Dobro je pl·öù, pod nÌmû je B˘h skryt, a v˘le bere Boha pod tÌmto pl·ötÏm dobra. Kdyby na Bohu nebylo û·dnÈ dobro, moje v˘le by ho nechtÏla. Kdo by chtÏl oblÈkat kr·le v den, kdy se m· st·t kr·lem, a oblÈkl by ho do öediv˝ch öat˘, ten ho jistÏ neoblÈkl dob¯e. Moje blaûenost nepoch·zÌ z toho, ûe B˘h je dobr˝. Nikdy nebudu touûit po tom, aby mne B˘h uËinil blaûen˝m svou dobrotou, protoûe to by nemohl udÏlat. Blaûen˝ jsem jen z toho, ûe B˘h je rozumn˝ a ûe j· to pozn·v·m.* Jeden mistr ¯Ìk·, ûe rozum * PÏkn· uk·zka scholastickÈho Ñracionalismuì, kter˝ reformace sice odmÌtne, kter˝ se vöak stane v˝chodiskem novovÏkÈ vÏdy. Nejen Galilei a Bruno, p¯Ìmo ovlivnÏnÌ Cusanem, ale jeötÏ Newton ch·pou vÏdu, tj. rozumovÈ pozn·v·nÌ, jako to, ËÌm se ËlovÏk blÌûÌ a podob· Bohu. ZbavÌ-li se n·zorn˝ch Ñobraz˘ì, smyslov˝ch forem, a nahlÈdne-li do samotnÈ Ñhloubkyì, m˘ûe b˝t dokonce Bohu roven. Jenûe pro scholastiky i Eckharta je pozn·nÌ totÈû co l·ska ñ a tÌm se i jejich Ñracionalismusì pronikavÏ liöÌ od racionalismu novovÏkÈho, kter˝ o û·dnÈ Ñl·sceì nevÌ.

271



BoûÌ je to, na Ëem zcela z·visÌ bytÌ andÏla. PtajÌ se, kde je v nejvlastnÏjöÌm smyslu bytÌ obrazu: v zrcadle, anebo v tom, odkud obraz vych·zÌ? Je vlastnÏji v tom, z Ëeho obraz vych·zÌ. Obraz je ve mnÏ, ode mne a ke mnÏ. Dokud zrcadlo stojÌ pr·vÏ proti mÈmu obliËeji, je m˘j obraz v nÏm. Kdyû zrcadlo spadne, je obraz pryË. BytÌ andÏla z·visÌ na tom, ûe je mu p¯Ìtomen boûsk˝ rozum, v nÏmû se pozn·v·. ÑJako jit¯enka uprost¯ed mlhy.ì MyslÌm teÔ na to sl˘vko Ñquasiì, to znamen· Ñjakoì: dÏti ve ökole mu ¯ÌkajÌ Ñp¯Ìslovceì. To je to, oË mi ve vöech m˝ch k·z·nÌch jde. To nejvlastnÏjöÌ, co se o Bohu d· ¯Ìci, je ÑSlovoì a ÑPravdaì. B˘h s·m sebe nazval Slovem, svat˝ Jan ¯Ìk·: ÑNa poË·tku bylo Slovoì, a m· na mysli, abychom p¯i tomto SlovÏ byli p¯Ìslovcem. Jako ta Ñsvobodn· hvÏzdaì, Venuöe, po nÌû se jmenuje p·t˝ den v t˝dnu (Freitag): ta m· r˘zn· jmÈna. Kdyû p¯edch·zÌ p¯ed sluncem a vych·zÌ d¯Ìv neû slunce, jmenuje se Jit¯enka; kdyû se za sluncem opoûÔuje, takûe slunce zapad· d¯Ìv, jmenuje se VeËernice; jednou bÏûÌ nad sluncem, jindy pod sluncem. Ze vöech hvÏzd je slunci vûdycky stejnÏ blÌzko, nikdy neodejde d·l ani blÌû. Ta znamen· ËlovÏka, kter˝ chce dospÏt k tomu, aby byl vûdycky p¯i Bohu a p¯Ìtomen, aby ho nic od Boha nemohlo vzd·lit, ötÏstÌ ani neötÏstÌ, ani û·dnÈ stvo¯enÌ. ÿÌk· takÈ: Ñjako pln˝ mÏsÌc ve sv˝ch dnechì. MÏsÌc vl·dne vöem vlhk˝m p¯irozenostem. Nikdy nenÌ mÏsÌc slunci blÌû, neû kdyû je pln˝ a bere svÈ svÏtlo od slunce z prvnÌ ruky. Z toho, ûe je zemi blÌû neû vöecky ostatnÌ hvÏzdy, m· dvojÌ ökodu: ûe je bled˝ a skvrnit˝ a ûe ztr·cÌ svÈ svÏtlo. Nikdy nem· vÏtöÌ sÌlu, neû kdyû je zemi nejd·l: to vyvrhuje mo¯e nejd·l ven, a jak ho ub˝v·, vyvrhuje mÈnÏ a mÈnÏ. »Ìm vÌc je duöe povznesena nad pozemskÈ vÏci, tÌm vÏtöÌ m· sÌlu. Kdo by nic jinÈho nepoznal neû stvo¯enÌ, nepot¯eboval by myslet na û·dnÈ k·z·nÌ, neboù kaûdÈ stvo¯enÌ je Boha plno a je jako kniha. »lovÏk, kter˝ chce dospÏt k tomu, o Ëem jsem tu v celÈ tÈto ¯eËi mluvil, m· b˝t jako Jit¯enka: vûdycky p¯Ìtomen Bohu, vûdycky p¯i nÏm a stejnÏ blÌzko, povznesen nad vöecky pozemskÈ vÏci, b˝t p¯i SlovÏ jako p¯Ìslovce. Jedno je vyslovenÈ slovo, a to je andÏl i ËlovÏk i vöechna stvo¯enÌ. Pak je jinÈ slovo, myölenÈ a vyslovenÈ, a p¯i tom se m˘ûe st·t, ûe si nÏco p¯edstavÌm. A pak je jeötÏ jinÈ slovo, nevy¯ËenÈ a nemyölenÈ, kterÈ nikdy nevyjde ven, ale vÏËnÏ z˘st·v· v tom, kdo je ¯Ìk·. Z˘st·v· 272



navûdycky v Otci, kter˝ je ¯Ìk· a p¯ijÌm· uvnit¯. Rozum vûdycky p˘sobÌ dovnit¯. »Ìm jemnÏjöÌ a duchovnÏjöÌ nÏco jest, tÌm silnÏji to p˘sobÌ dovnit¯. A ËÌm silnÏjöÌ a jemnÏjöÌ je rozum, tÌm vÌc se s nÌm spojuje a sjednocuje vöecko, co pozn·v·. S tÏlesn˝mi vÏcmi to tak nenÌ: ty, ËÌm jsou silnÏjöÌ, tÌm vÌc p˘sobÌ navenek. BoûÌ blaûenost spoËÌv· v p˘sobenÌ rozumu dovnit¯, tam, kde pob˝v· Slovo. Tam m· duöe b˝t jako p¯Ìslovce a spolu s Bohem dÏlat jedinÈ dÌlo: Ëerpat svou blaûenost z vnit¯nÌho pozn·nÌ, odtud, kde je blaûen˝ B˘h. Abychom p¯i tomto SlovÏ mohli vûdycky b˝t jako p¯Ìslovce, k tomu n·m pom·hej Otec, toto Slovo a Duch svat˝. Amen.

LXXXVII. Beati pauperes spiritu, quia ipsorum est regnum caelorum (Mt 5,3) Blaûenost otev¯ela ˙sta svÈ moudrosti a ¯ekla: ÑBlahoslavenÌ chudÌ duchem, jejich je nebeskÈ kr·lovstvÌ.ì Vöichni andÏlÈ a vöichni svatÌ a vöechno, co se kdy narodilo, musÌ mlËet, kdyû mluvÌ vÏËn· moudrost Otce: neboù vöechna moudrost andÏl˘ a vöech stvo¯enÌ je holÈ nic p¯ed bezednou moudrostÌ BoûÌ. Tato moudrost ¯ekla, ûe chudÌ jsou blahoslavenÌ. Chudoba je dvojÌ. Jedna je vnÏjöÌ chudoba, a ta je velice dobr· a zaslouûÌ si chv·lu u toho ËlovÏka, kter˝ ji dobrovolnÏ sn·öÌ z l·sky k naöemu P·nu JeûÌöi Kristu, protoûe on s·m v nÌ ûil na tÈto zemi. O tÈto chudobÏ uû vÌc mluvit nebudu. Je vöak jeötÏ jin·, vnit¯nÌ chudoba, a na tu m·me vztahovat slovo naöeho P·na, kdyû ¯Ìk· ÑblahoslavenÌ chudÌ duchemì, nebo Ñz duchaì. ProsÌm v·s teÔ, abyste byli takÈ tak chudÌ, abyste tÈto ¯eËi rozumÏli; neboù p¯i vÏËnÈ pravdÏ v·m ¯Ìk·m, ûe nebudete-li jako tato pravda, o kterÈ budu mluvit, nem˘ûete mi rozumÏt. NÏjacÌ lidÈ se mnÏ ptali, co je chudoba? Na to chceme odpovÏdÏt. Biskup Albrecht ¯Ìk·, ûe chud˝ ËlovÏk je ten, kter˝ na vöech vÏcech, co B˘h kdy stvo¯il, nem· û·dnÈ zalÌbenÌ. To je dob¯e ¯eËeno. My to ale ¯ekneme jeötÏ lÈpe a budeme chudobu ch·pat jeötÏ vyööÌm zp˘sobem. Chud˝ ËlovÏk je ten, kter˝ nic nechce a nic nevÌ a nic nem·. O tÏchto t¯ech bodech chci mluvit a pro BoûÌ l·sku v·s prosÌm, abyste tuto pravdu ch·pali, budete-li moci. Nebudete-li jÌ vöak 273



rozumÏt, netrapte se kv˘li tomu, neboù budu mluvit o takovÈ pravdÏ, kterou jen m·lo dobr˝ch lidÌ m˘ûe pochopit. Za prvÈ je tedy chud˝ ËlovÏk ten, kdo nic nechce. Tento smysl nem˘ûe mnoho lidÌ spr·vnÏ pochopit: lidÌ, kte¯Ì lpÏjÌ na skutcÌch pok·nÌ a vnÏjöÌch cviËenÌch a zakl·dajÌ si na tom. B˘h jim odpusù, ûe to pokl·dajÌ za velikÈ vÏci a p¯itom tak m·lo poznali z boûskÈ pravdy. Podle vnÏjöÌho zd·nÌ se o nich ¯Ìk·, ûe jsou svatÌ, ale uvnit¯ jsou to oslovÈ, protoûe nech·pou prav˝ smysl boûskÈ pravdy. TakovÌ lidÈ sice takÈ ¯ÌkajÌ, ûe chud˝ ËlovÏk je ten, kdo nic nechce, rozumÏjÌ tomu vöak takto: ËlovÏk musÌ ûÌt tak, aby v niËem nenaplÚoval svoji vlastnÌ v˘li, ale m· se snaûit, aby plnil nejmilejöÌ v˘li BoûÌ. TakovÌ lidÈ na tom nejsou öpatnÏ, protoûe to dob¯e myslÌ. Za to je m·me chv·lit a B˘h ve svÈm milosrdenstvÌ kÈû jim d· nebeskÈ kr·lovstvÌ. J· vöak ¯Ìk·m p¯i boûskÈ pravdÏ, ûe to û·dnÌ chudÌ lidÈ nejsou a ûe se ani chud˝m lidem nepodobajÌ. PlatÌ za velikÈ jen v oËÌch takov˝ch lidÌ, kte¯Ì nic lepöÌho nevÏdÌ. Ale j· ¯Ìk·m, ûe jsou oslovÈ, kte¯Ì nic z boûskÈ pravdy nech·pou. Snad pro svÈ dobrÈ ˙mysly dos·hnou kr·lovstvÌ BoûÌho, ale o tÈ chudobÏ, o kterÈ chci mluvit, nevÏdÌ nic. Kdyby se mne tedy nÏkdo zeptal, co je chud˝ ËlovÏk, kter˝ nic nechce, odpovÏdÏl bych mu takto: dokud to ten ËlovÏk m· tak, ûe je to jeho v˘le a v jeho v˘li, aby plnil nejmilejöÌ v˘li BoûÌ, nem· takov˝ ËlovÏk tu chudobu, o kterÈ chci mluvit. Neboù ten ËlovÏk m· svou v˘li, kterou chce vyhovÏt v˘li BoûÌ ñ a to nenÌ prav· chudoba. Kdyby totiû mÏl mÌt pravou chudobu, musel by b˝t svÈ stvo¯enÈ v˘le zbaven tak ˙plnÏ, jako byl, kdyû jeötÏ nebyl. Neboù p¯i vÏËnÈ pravdÏ v·m ¯Ìk·m, ûe dokud m·te v˘li plnit v˘li BoûÌ a dokud touûÌte po vÏËnosti a po Bohu, potud nejste opravdu chudÌ. Neboù chud˝ ËlovÏk je jen ten, kter˝ nic nechce a po niËem netouûÌ. Kdyû jsem jeötÏ byl ve svÈ prvnÌ p¯ÌËinÏ, nemÏl jsem û·dnÈho Boha a byl jsem s·m sv˘j. NechtÏl jsem a netouûil jsem, neboù jsem byl pouhÈ bytÌ a pozn·val sama sebe podle boûskÈ pravdy. ChtÏl jsem sama sebe a û·dnÈ jinÈ vÏci. Co jsem chtÏl, to jsem byl, a co jsem byl, to jsem chtÏl a tak jsem tu st·l bez Boha i beze vöech vÏcÌ. Kdyû jsem vöak sv˝m svobodn˝m rozhodnutÌm vyöel a p¯ijal svÈ stvo¯enÈ bytÌ, tu jsem mÏl Boha. Neboù neû byla stvo¯enÌ, nebyl ani B˘h Bohem: byl to, co byl. Kdyû vznikla stvo¯enÌ a zaËala svÈ stvo¯enÈ bytÌ, nebyl B˘h v sobÏ samÈm Bohem, n˝brû byl Bohem ve stvo¯enÌ. 274



ÿÌk·me, ûe B˘h v tom, ûe Bohem jest, nenÌ nejvyööÌm cÌlem vöech stvo¯enÌ, a stejnÈ bohatstvÌ bytÌ m· v Bohu i to nejmenöÌ stvo¯enÌ. A kdyby se stalo, ûe by moucha mÏla rozum a mohla rozumnÏ zkoumat vÏËnou propast boûskÈho bytÌ, z nÌû vzeöla, ¯Ìk·m, ûe B˘h se vöÌm, co B˘h jest, nemohl by tu mouchu naplnit a uspokojit. Proto prosme Boha, aby n·s zbavil Boha a abychom ch·pali a vÏËnÏ uûÌvali pravdu tam, kde ten nejvyööÌ andÏl i moucha i duöe jsou totÈû, tam, kde jsem st·l a chtÏl, co jsem byl, a byl, co jsem chtÏl. A tak ¯Ìk·me: m·-li b˝t ËlovÏk chud˝ ve v˘li, nesmÌ chtÌt a touûit o nic vÌc, neû chtÏl a touûil, kdyû jeötÏ nebyl. A tak je chud˝ ËlovÏk, kter˝ nic nechce. Za druhÈ je chud˝ ËlovÏk ten, kter˝ nic nevÌ. Uû jsme nÏkdy ¯ekli, ûe ËlovÏk m· ûÌt tak, jako by neûil ñ ani s·m sobÏ, ani pravdÏ, ani Bohu. Ale teÔ to ¯ekneme jinak a ¯ekneme vÌc: m·-li ËlovÏk mÌt tuto chudobu, musÌ ûÌt tak, aby ani nevÏdÏl, ûe neûije ani sobÏ, ani pravdÏ, ani Bohu. Naopak musÌ b˝t natolik zbaven vöeho vÏdÏnÌ, aby ani nevÏdÏl, ani nepoznal, ani necÌtil, ûe v nÏm ûije B˘h, ba jeötÏ vÌc: m· se zbavit vöeho pozn·nÌ, kterÈ v nÏm ûije. Neboù kdyû ËlovÏk jeötÏ st·l ve vÏËnÈm bytÌ BoûÌm, neûilo v nÏm nic jinÈho. Co tam ûilo, byl on s·m. A tak ¯Ìk·me, ûe ËlovÏk m· b˝t prost svÈho vlastnÌho vÏdÏnÌ tak, jak byl, kdyû jeötÏ nebyl, a ûe m· nechat Boha dÏlat, co chce, a s·m st·t hol˝, jako kdyû od Boha p¯iöel. Vöechno, co kdy z Boha vzeölo, to je zamÏ¯eno na ËistÈ p˘sobenÌ; p˘sobenÌ, kterÈ je ËlovÏku urËeno, je milovat a pozn·vat. Je takov· ot·zka, v Ëem hlavnÏ spoËÌv· blaûenost? NÏkte¯Ì mist¯i ¯ekli, ûe spoËÌv· v l·sce. JinÌ ¯ekli, ûe spoËÌv· v pozn·nÌ a v l·sce, a to ¯ekli lÈpe. Ale my ¯Ìk·me, ûe blaûenost nespoËÌv· ani v pozn·nÌ, ani v l·sce, n˝brû ûe v duöi je takov· vÏc, z nÌû pozn·nÌ i l·ska vypl˝v·, ale kter· sama nepozn·v· ani nemiluje tak, jak to ËinÌ sÌly duöe. Kdo tuto vÏc poznal, poznal, v Ëem spoËÌv· blaûenost. Ta nem· û·dnÈ p¯ed ani po a neËek· na nic, co p¯ijde, protoûe nem· co zÌskat ani co ztratit. Proto je vöeho zbavena tak, ûe ani nevÌ, ûe v nÌ p˘sobÌ B˘h. Je sama totÈû, co se samo ze sebe tÏöÌ tak jako B˘h. Tak tedy, ¯Ìk·m, m· ËlovÏk st·t hol˝ a vöeho zbaven˝, aby ani nevÏdÏl a nepozn·val, ûe v nÏm B˘h p˘sobÌ; tak m˘ûe ËlovÏk b˝t chud˝. Mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe B˘h je bytÌ a rozumnÈ bytÌ a ûe pozn·v· vöecky vÏci. Ale j· ¯Ìk·m, ûe B˘h nenÌ ani bytÌ, ani rozum a nepozn·v· ani to, ani ono. Proto je B˘h vöech vÏcÌ prost ñ a proto jest vöechny vÏci. 275



A chce-li b˝t nÏkdo chud˝ duchem, musÌ b˝t chud˝ sv˝m vlastnÌm vÏdÏnÌm, aby nic nevÏdÏl, ani Boha, ani stvo¯enÌ, ani sebe sama. Proto musÌ ËlovÏk touûit, aby nic nevÏdÏl ani nepoznal o dÌlech BoûÌch. A tak m˘ûe b˝t chud˝ ve svÈm vlastnÌm vÏdÏnÌ. Za t¯etÌ je chud˝ ËlovÏk ten, kdo nic nem·. MnozÌ lidÈ ¯Ìkali, ûe dokonalost je v tom, aby ËlovÏk nemÏl û·dnÈ hmotnÈ a pozemskÈ vÏci; kdyû to udÏl· dobrovolnÏ, je to v jednom smyslu pravda. Ale to nenÌ ten smysl, kter˝ mÌnÌm j·. P¯edtÌm jsem ¯Ìkal, ûe chud˝ ËlovÏk je ten, kdo nechce plnit v˘li BoûÌ, ale ûe ËlovÏk m· ûÌt tak, aby byl stejnÏ prost svÈ vlastnÌ v˘le i v˘le BoûÌ, jako byl, kdyû jeötÏ nebyl. O tÈto chudobÏ ¯Ìk·m, ûe je to nejvyööÌ chudoba. Za druhÈ jsem ¯Ìkal, ûe chud˝ ËlovÏk je ten, kter˝ nevÌ o dÌle BoûÌm v sobÏ, kter˝ je tak prost vöeho vÏdÏnÌ i pozn·nÌ, jako je B˘h prost vöech vÏcÌ; to je nejËistöÌ chudoba. Ale ta t¯etÌ chudoba, o kterÈ chci teÔ mluvit, je ta nejkr·snÏjöÌ: ta, kdy ËlovÏk nic nem·. D·vejte dobr˝ pozor! »asto jsem ¯Ìkal, a ¯ÌkajÌ to i velcÌ mist¯i, ûe ËlovÏk m· b˝t tak prost vöech vÏcÌ i vöech skutk˘, vnit¯nÌch i vnÏjöÌch, aby se mohl st·t vlastnÌm mÌstem BoûÌm, kde by B˘h mohl p˘sobit. TeÔ to vöak ¯ekneme jinak. Je-li to tak, ûe ËlovÏk je zbaven vöech vÏcÌ, vöech stvo¯enÌ, sebe sama i Boha, a m˘ûe-li B˘h v nÏm jeötÏ najÌt mÌsto, kde by p˘sobil, ¯ekneme: dokud je v ËlovÏku jeötÏ takovÈ mÌsto, nenÌ jeötÏ chud˝ tou nejkrajnÏjöÌ chudobou. Neboù B˘h pro svÈ p˘sobenÌ nepot¯ebuje, aby ËlovÏk mÏl v sobÏ mÌsto, kde by B˘h mohl p˘sobit. Ale chudoba v duchu je to, kdyû je ËlovÏk zbaven Boha i vöech jeho skutk˘ tak, ûe chce-li v tÈ duöi p˘sobit, musÌ s·m b˝t tÌm mÌstem, kde bude p˘sobit ñ a on jÌm bude r·d. Neboù najde-li B˘h ËlovÏka v tÈto chudobÏ, bude Ëinit svÈ vlastnÌ dÌlo a bude si i vlastnÌm mÌstem. Kdeûto ËlovÏk Boha v sobÏ jen trpÌ, pouze sn·öÌ jeho p˘sobenÌ, kterÈ B˘h p˘sobÌ s·m v sobÏ. Jenom zde v tÈto chudobÏ zÌsk· ËlovÏk vÏËnÈ bytÌ, kter˝m byl a kter˝m je a kter˝m bude na vÏky. Svat˝ Pavel ovöem ¯Ìk·: ÑVöechno, co jsem, jsem milostÌ BoûÌì (1K 15,10), kdeûto moje ¯eË jako by byla nad milostÌ i nad bytÌm i nad pozn·nÌm a v˘lÌ i touûenÌm ñ jak to m˘ûe b˝t pravda? Na to odpovÌd·m, ûe slovo svatÈho Pavla je pravda. Milost BoûÌ v nÏm byla nutn·, aby se nahodilost zdokonalila v bytostnÈ bytÌ. Kdyû milost skonËila svÈ dÌlo, z˘stal Pavel tÌm, ËÌm byl. ÿekneme tedy, ûe tu Ëlo276



vÏk m· st·t tak chud˝, aby ani nebyl ani nemÏl û·dnÈ mÌsto, kde by B˘h mohl p˘sobit. Dokud ËlovÏk v sobÏ m· nÏjakÈ mÌsto, m· v sobÏ takÈ rozdÌlnost. Proto prosÌm Boha, aby mne Boha zbavil, neboù mÈ podstatnÈ bytÌ je nad Bohem, bereme-li Boha jako poË·tek stvo¯enÌ. V onom bytÌ BoûÌm, kde B˘h jest nade vöÌm bytÌm a nade vöÌ rozdÌlnostÌ, tam jsem s·m byl, tam jsem se s·m chtÏl a poznal, abych udÏlal tohoto ËlovÏka. A proto jsem p¯ÌËinou sebe sama co do mÈho vÏËnÈho bytÌ, ne vöak co do mÈho ËasnÈho vzniku. Proto jsem nezrozen˝ a jako takov˝ nemohu zem¯Ìt. Jako nezrozen˝ jsem byl vÏËnÏ a jsem nynÌ a z˘stanu na vÏky. To, ËÌm jsem jako narozen˝, to zem¯e a zanikne jako smrtelnÈ; proto se to Ëasem kazÌ. V mÈm vÏËnÈm narozenÌ se narodily vöechny vÏci a j· jsem byl p¯ÌËinou vöech vÏcÌ i sama sebe. Kdybych nebyl chtÏl, nebyl jsem, ani nebyly vöechny vÏci. A kdybych nebyl j·, nebyl by ani B˘h: ûe je B˘h Bohem, toho p¯ÌËinou jsem j·, kdybych nebyl j·, nebyl by B˘h Bohem. To nenÌ t¯eba vÏdÏt.* Jeden velk˝ mistr ¯Ìk·, ûe jeho vyr·ûenÌ bylo vÌc neû jeho vypl˝v·** nÌ. Kdyû jsem z Boha vyplynul j·, vöechny vÏci ¯ekly: B˘h jest. Ale to mne nem˘ûe uËinit blaûen˝m, protoûe zde se pozn·v·m jako stvo¯enÌ. Kdeûto kdyû pronik·m zpÏt a stojÌm prost svÈ vlastnÌ v˘le i v˘le BoûÌ i vöech jeho skutk˘ i Boha samÈho, tu stojÌm nade vöÌm stvo¯enÌm a nejsem ani B˘h, ani stvo¯enÌ, n˝brû jsem to, co jsem byl a ËÌm z˘st·v·m nynÌ i na vÏky. Tu dost·v·m pohyb, kter˝ mne vynese nad vöechny andÏly. A v tomto pohybu dost·v·m takovÈ bohatstvÌ, ûe mne *

TypickÈ mÌsto, kde Eckhart v ÑopojenÌ ¯eËÌì ¯ekne vÌc, neû vlastnÏ chtÏl ñ proto Ñdiz ze wizzen des enist niht nÛtì. ÑJ·ì, o nÏmû se zde mluvÌ, ovöem nenÌ individuum, vÏdom˝ subjekt osoby, jak by se dneönÌmu Ëten·¯i mohlo zd·t. Je to naopak ten Ñnezrozen˝ì, tj. vÏËn˝ a univerz·lnÌ, ide·lnÌ Ñst¯ed duöeì, Ñapex animaeì, kter˝ je podle p¯esvÏdËenÌ vöech novoplatonik˘ Ñsoupodstatn˝ì s Bohem, boûsk˝ s·m o sobÏ. PozdÏji se Ëasto ztotoûÚuje s tou Ë·stÌ duöe, kter· nahlÌûÌ vÏËnÈ a ide·lnÌ skuteËnosti, platÛnsk· ÑËÌslaì a matematickÈ z·konitosti. ** P˘vod cit·tu se zatÌm nepoda¯ilo zjistit, velmi podobnÏ mluvÌ s·m Eckhart v k·z·nÌ Pf. LVI, ÑNolite timere eosì (viz v˝öe). ÑVyr·ûenÌì (durchbrechen) je n·vrat duöe, kter· se odlouËila od vöeho ËasnÈho a stvo¯enÈho, k Bohu, z nÏhoû na poË·tku Ñvyplynulaì (˙zfliezzen). UËenÌ o tom, ûe tento n·vrat je nÏËÌm vÌc, ûe duöe p¯i pr˘chodu ËasnostÌ nÏco zÌsk·v·, je patrnÏ k¯esùansk˝m p¯ÌspÏvkem ke staröÌ nauce o ÑobÏhuì duöÌ a je jednou z hlavnÌch opor nap¯. Hegelovy filozofie ducha. Hegel zde mluvÌ o Ñpr·ci z·pornaì a tÌmto zp˘sobem vykl·d· nap¯. uk¯iûov·nÌ Kristovo.

277



B˘h vöÌm, ËÌm jako B˘h jest, nem˘ûe uspokojit, ani sv˝mi boûsk˝mi skutky, protoûe v tomto pronik·nÌ dost·v·m, ûe j· a B˘h jsme jedno. Tu jsem tÌm, ËÌm jsem byl, nep¯ib˝v·m ani neub˝v·m, protoûe jsem nehybn· p¯ÌËina, kter· pohybuje vöemi vÏcmi. Zde B˘h nenajde v ËlovÏku û·dnÈ mÌsto, neboù ËlovÏk si touto chudobou zÌskal, ËÌm vÏËnÏ byl a ËÌm m· navûdycky z˘stat. Zde je B˘h jedno s duchem, a to je ta nejkrajnÏjöÌ chudoba, jakou lze najÌt. Kdo tÈto ¯eËi nerozumÌ, aù se tÌm v srdci netr·pÌ. Neboù dokud ËlovÏk nenÌ tÈto pravdÏ roven, nem˘ûe tÈ ¯eËi rozumÏt; je to nezakryt· pravda, p¯iöl· p¯Ìmo z BoûÌho srdce. Abychom ûili tak, abychom ji mohli vÏËnÏ zakouöet, k tomu n·m pom·hej B˘h. Amen.

XCI. Laudate coeli et exultet terra (Iz 49,13) Ego sum lux mundi (J 8,12) ÿekl jsem latinsky dvÏ slova: jedno je ps·no v dneönÌm ËtenÌ a prorok Izai·ö v nÏm ¯Ìk·: ÑRadujte se nebesa i zemÏ, vûdyù B˘h potÏöil sv˘j lid a slituje se nad sv˝mi chud˝mi.ì DruhÈ stojÌ v evangeliu a n·ö P·n tu ¯Ìk·: ÑJ· jsem svÏtlo svÏta, kdo mÏ n·sleduje, nebude chodit ve tmÏ, ale najde a bude mÌt svÏtlo ûivota.ì VöimnÏte si teÔ toho prvnÌho slova, kde prorok ¯Ìk· Ñradujte se nebesa i zemÏì. VÏru, vÏru, p¯i samÈm Bohu, buÔte si jisti tak, jako ûe B˘h ûije: z toho nejmenöÌho dobrÈho skutku a z tÈ nejmenöÌ dobrÈ v˘le a z toho nejmenöÌho dobrÈho p¯·nÌ radujÌ se vöichni svatÌ na nebi a na zemi i vöichni andÏlÈ takovou radostÌ, ûe se jÌ vöechny radosti tohoto svÏta nemohou rovnat. A jeden kaûd˝ svat˝, ËÌm je tu v˝ö, tÌm vÏtöÌ m· radost ñ a vöechny jejich radosti dohromady jsou docela maliËkÈ, jen jako hr·ch proti tÈ radosti, kterou z toho skutku m· B˘h. Neboù B˘h m· opravdovou rozkoö a veselÌ z toho dobrÈho skutku, kdeûto vöechny ostatnÌ skutky, kterÈ se nedÏjÌ k BoûÌ sl·vÏ, ty jsou p¯ed Bohem docela jako popel. Proto ¯Ìk· prorok: ÑRadujte se nebesa, B˘h potÏöil sv˘j lid.ì VöimnÏte si, ûe ¯Ìk·: ÑB˘h potÏöil sv˘j lid a slituje se nad sv˝mi chud˝mi.ì ÿÌk· Ñsv˝mi chud˝miì. ChudÌ, ti jsou odk·z·ni na samÈho Boha, protoûe nikdo jin˝ se jich neujme. Kdyû m· nÏkdo p¯Ìtele, kte278



r˝ je chud˝, nezn· se k nÏmu, ale kdyû m· majetek a kdyû je moudr˝, ¯ekne: ÑTy jsi m˘j p¯Ìbuzn˝ì a hned se k nÏmu hl·sÌ. ChudÈmu ¯ekne: ÑB˘h tÏ opatrujì a s·m se za nÏho stydÌ. ChudÌ jsou ponech·ni Bohu ñ a kamkoli p¯ijdou, tam Boha naleznou, a majÌ Boha na vöech mÌstech a B˘h se jich ujÌm·, protoûe jsou mu odevzd·ni. Proto ¯Ìk· v evangeliu: ÑBlahoslavenÌ chudÌ.ì VöimnÏte si teÔ toho slova Ñj· jsem svÏtlo svÏtaì. ÑJ· jsemì, to se t˝k· bytÌ. Mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe kaûdÈ stvo¯enÌ m˘ûe ¯Ìkat Ñj·ì, protoûe to je obecnÈ slovo. Ale slovo Ñsumì, Ñjsemì, to m˘ûe ve vlastnÌm smyslu ¯Ìkat jenom B˘h s·m. To slovo Ñsumì znamen· tolik jako vÏc, kter· v sobÏ nese vöechno dobrÈ ñ a to je vöem stvo¯enÌm odep¯eno, aby nÏkterÈ z nich v sobÏ mÏlo vöechno, co by ËlovÏka mohlo ˙plnÏ potÏöit. I kdybych mÏl vöechno, co bych si jen mohl p¯·t, a jen by mÏ bolel jeden prst, nemÏl bych vöechno a nemÏl bych ˙plnÈ potÏöenÌ, dokud mÏ bolÌ prst. Chleba je pro ËlovÏka velkÈ potÏöenÌ, kdyû m· hlad, ale kdyû m· ûÌzeÚ, netÏöÌ ho chleba o nic vÌc neû k·men. A stejnÏ je to se öaty, kdyû je mu zima, ale kdyû je mu horko, nem· ze öat˘ û·dnÈ potÏöenÌ. A tak je to s kaûd˝m stvo¯enÌm, proto je pravda, ûe kaûdÈ stvo¯enÌ m· v sobÏ nÏjakou ho¯kost. JistÏ je pravda, ûe kaûdÈ stvo¯enÌ m· v sobÏ nÏco, co ËlovÏka tÏöÌ, jako smetanu, kter· je navrch. Ale ta smetana, to jest vöechno dobrÈ, co majÌ vöechna stvo¯enÌ, to je vöechno pohromadÏ v Bohu. Proto stojÌ ps·no v Knize moudrosti: ÑS tebou p¯ich·zÌ mÈ duöi vöechno dobrÈì. A potÏöenÌ ze stvo¯en˝ch vÏcÌ nenÌ nikdy ˙plnÈ, protoûe je v nÏm cosi p¯imÌöeno. Ale BoûÌ potÏöenÌ je ryzÌ a bez p¯imÌöenÈho a je ˙plnÈ a dokonalÈ. A B˘h m· takovou pot¯ebu, aby ti d·val, ûe se nem˘ûe doËkat, aû se ti d· s·m jako prvnÌ. B˘h je ve svÈ l·sce k n·m tak poöetil˝, jako kdyby zapomnÏl na cel· nebesa a zemi a na vöechnu svoji blaûenost a celÈ svÈ boûstvÌ a jako kdyby mÏl jen mne samotnÈho, aby mi dal vöechno, co by mne tÏöilo. A d·v· mi to ˙plnÏ a d·v· mi to dokonale a d·v· v tom nejËistöÌm a d·v· to vûdycky a d·v· to vöem stvo¯enÌm. ÿÌk· takÈ: ÑKdo mÏ n·sleduje, nebude chodit ve tmÏ.ì VöimnÏte si, ûe ¯Ìk· Ñkdo mÏ n·sledujeì. Mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe duöe m· t¯i sÌly. Ta prvnÌ sÌla vûdycky hled·, co je nejsladöÌ. Ta druh· vûdycky hled·, co je nejvyööÌ. Ta t¯etÌ sÌla hled· vûdycky to nejlepöÌ, neboù duöe je tak vzneöen· a uölechtil·, ûe nem˘ûe nikde spoËinout neû v samÈm poË·tku, odkud vyvÏr· to, co ËinÌ dobrotu. HleÔte, BoûÌ potÏöenÌ je tak 279



sladkÈ, ûe ho hledajÌ vöechna stvo¯enÌ a sh·nÏjÌ se po nÏm. Ba ¯eknu jeötÏ vÌc, ûe samo bytÌ a s·m ûivot vöech stvo¯enÌ z·visÌ na tom, aby hledala Boha a sh·nÏla se po nÏm. TeÔ byste mohli ¯Ìci: Kde je tento B˘h, po nÏmû se sh·nÏjÌ vöechna stvo¯enÌ a od nÏhoû majÌ svÈ bytÌ i sv˘j ûivot? ñ MluvÌm r·d o boûstvÌ, protoûe odtud plyne vöechna naöe blaûenost. ñ Otec ¯Ìk·: ÑM˘j synu, v z·¯i svat˝ch jsem tÏ dnes zrodil.ì (é 109,3). Kde je tento B˘h? ñ ÑV plnosti svat˝ch, tam je obsaûen.ì (SÌr 24,16) Kde je tento B˘h? ñ V Otci. Kde je tento B˘h? ñ Ve vÏËnosti. Boha nikdy nikdo najÌt nemohl, jak ¯Ìk· moudr˝: ÑPane, ty jsi B˘h skryt˝ì (Iz 45,15). Kde je tento B˘h? ñ Pr·vÏ jako kdyû se ËlovÏk schov· a rozkaöle se a tÌm se s·m prozradÌ, tak to uËinil i B˘h. Boha nikdo nikdy nemohl nalÈzt, a teÔ se s·m prozradil. Jeden svat˝ ËlovÏk ¯Ìk·: ÑNÏkdy v sobÏ pociùuji takovou sladkost, ûe zapomenu s·m na sebe i na vöechna stvo¯enÌ a chci se ˙plnÏ rozplynout v tobÏ. Kdyû ji vöak chci docela obejmout, tu mi ji, Pane, vezmeö. Co tÌm, Pane, chceö? Kdyû jsi mne tak roznÌtil, proË mi to pak bereö? Kdyû mne milujeö, proË se mi pak vzdalujeö? Proto to ËinÌö, Û Pane, abych tÏ mohl p¯ijmout co nejvÌc!ì Prorok ¯Ìk·: ÑM˘j Boûe!ì ñ ÑKdo ti ¯ekl, ûe jsem tv˘j B˘h?ì ñ ÑPane, nikde nemohu spoËinout, neû v tobÏ, a nikde mi nenÌ dob¯e, neû u tebe.ì Abychom tak Boha hledali a takÈ nalezli, k tomu n·m pom·hej Otec a Syn a Duch svat˝. Amen.

XCVI. Qui audit me, non confundetur (SÌr 24,22) To slovo, kterÈ jsem ¯ekl latinsky, ¯Ìk· vÏËn· moudrost Otcova: ÑKdo mne slyöÌ, nebude se stydÏt.ì A bude-li se za nÏco stydÏt, bude se stydÏt, ûe se stydÌ. ÑKdo p˘sobÌ ve mnÏ, neh¯eöÌ. Kdo mne zjevuje a vyza¯uje, bude mÌt vÏËn˝ ûivot.ì Z tÏchto t¯Ì slov, kter· jsem ¯ekl, kaûdÈ by staËilo na k·z·nÌ. Nejd¯Ìve chci mluvit o tom, jak vÏËn· Moudrost ¯Ìk·: ÑKdo mne slyöÌ, nebude se stydÏt.ì Kdo m· slyöet vÏËnou moudrost Otce, ten musÌ b˝t uvnit¯ a musÌ b˝t doma a musÌ b˝t jedno; pak m˘ûe slyöet vÏËnou moudrost Otce. T¯i vÏci n·m br·nÌ, abychom slyöeli vÏËnÈ Slovo. PrvnÌ je tÏlesnost, 280



druh· rozmanitost, t¯etÌ je Ëasovost. Kdyby se ËlovÏk tÏchto t¯Ì vÏcÌ zbavil, p¯eb˝val by ve vÏËnosti a v duchu a v jednotÏ a v pouöti, a tam by slyöel vÏËnÈ Slovo. N·ö P·n ¯Ìk·: ÑNikdo neslyöÌ mÈ slovo a moje uËenÌ, kdo neopustil s·m sebe.ì Neboù kdo m· slyöet slovo BoûÌ, musÌ b˝t docela oproötÏn. To, co tu slyöÌ, je totÈû, co je ve vÏËnÈm slovÏ slyöet. Vöechno to, co vÏËn˝ Otec uËÌ, to je jeho bytÌ, jeho p¯irozenost a celÈ jeho boûstvÌ; to n·m zjevuje najednou ve svÈm Synu a uËÌ n·s, abychom byli tÌmtÈû synem. »lovÏk, kter˝ by tu vyöel tak, ûe by byl jednorozen˝m Synem, mÏl by takÈ vöechno, co je jednorozenÈmu Synu vlastnÌ. Cokoli B˘h kon· a uËÌ, to vöechno kon· ve svÈm Synu. Vöechny svÈ skutky kon· B˘h proto, abychom my byli jednorozen˝m Synem. Jakmile B˘h vidÌ, ûe jsme jednorozen˝ Syn, touûÌ po n·s s velik˝m spÏchem a jedn· pr·vÏ tak, jako by se mu jeho boûskÈ bytÌ chtÏlo rozbÌt a zniËit v nÏm samÈm, jen aby n·m zjevil celou propast svÈho boûstvÌ a plnost svÈho bytÌ a svÈ p¯irozenosti; pospÌöÌ si, aby n·m to vöechno bylo vlastnÌ pr·vÏ tak jako jemu. V tom m· B˘h svÈ dokonalÈ potÏöenÌ a dokonalou rozkoö. Takov˝ ËlovÏk stojÌ v pozn·nÌ Boha a v BoûÌ l·sce a nestane se nik˝m jin˝m, neû k˝m je B˘h s·m. M·ö-li r·d s·m sebe, m·ö r·d vöechny lidi jako sebe sama. Dokud m·ö jen jedinÈho ËlovÏk mÈnÏ r·d neû sebe, dotud jsi nezaËal s·m sebe mÌt opravdu r·d; m·ö-li vöechny lidi r·d jako s·m sebe, v jednom ËlovÏku vöechny lidi, a ten ËlovÏk je B˘h i ËlovÏk. S takov˝m ËlovÏkem je to v po¯·dku, kter˝ m· r·d s·m sebe a vöechny lidi jako s·m sebe: tak je to velmi dob¯e. NÏkte¯Ì lidÈ teÔ ¯eknou: SvÈho p¯Ìtele, kter˝ mi dÏl· dobrÈ, m·m radÏji neû jinÈ lidi. ÿÌk·m v·m, ûe to nenÌ dob¯e, nenÌ to dokonalÈ. MusÌme to ovöem takÈ strpÏt, tak jako nÏkte¯Ì lidÈ plujÌ p¯es mo¯e s poloviËnÌm vÏtrem a takÈ se tam dostanou. Tak je to s lidmi, kte¯Ì majÌ jednoho ËlovÏka radÏji neû druhÈho: je to p¯irozenÈ. Kdybych ho mÏl tak spr·vnÏ r·d jako sebe, cokoli by se mu pak p¯ihodilo milÈho Ëi nemilÈho, aù by byl mrtev Ëi ûiv, bylo by to i mnÏ stejnÏ milÈ, jako by se to p¯ihodilo mnÏ ñ a to by bylo pravÈ p¯·telstvÌ. Proto ¯Ìk· svat˝ Pavel: ÑChtÏl bych b˝t vÏËnÏ odlouËen od Boha kv˘li svÈmu p¯Ìteli a kv˘li Bohu.ì (ÿ 9,3) VÏzte, ûe oddÏlit od Boha na okamûik je jako oddÏlit na vÏky, a oddÏlit od Boha je pekeln˝ trest. Co myslÌ svat˝ Pavel tÌm slovem, kdyû ¯Ìk·, ûe by chtÏl b˝t oddÏlen od Boha? Mist¯i si kladou ot·zku, zda byl svat˝ Pavel na cestÏ 281



k dokonalosti, anebo zda byl v ˙plnÈ dokonalosti. J· na to ¯Ìk·m, ûe byl v ˙plnÈ dokonalosti, jinak by to byl nemohl ¯Ìci. To slovo svatÈho Pavla, ûe by chtÏl b˝t odlouËen od Boha, chci teÔ vyloûit. To nejvyööÌ a nejvnit¯nÏjöÌ, Ëeho se ËlovÏk m˘ûe vzd·t, je, ûe se vzd· Boha kv˘li Bohu. A svat˝ Pavel se vzdal Boha kv˘li Bohu. Vzdal se vöeho, co mohl od Boha dostat, vzdal se vöeho, co mu B˘h mohl d·t, a vöeho, co mohl od Boha p¯ijmout. Kdyû se toho vzdal, vzdal se Boha kv˘li Bohu ñ a tu mu z˘stal B˘h, tak jak je B˘h s·m v sobÏ jsoucÌ. Ne tak, jak je p¯ijÌm·n nebo zÌsk·v·n, n˝brû vÌc, v tom podstatnÈm bytÌ, jak B˘h s·m v sobÏ jest. Bohu nikdy nic nedal a od Boha nic nep¯ijal: je to jen jedinÈ jedno ryzÌ sjednocenÌ. Tu je ËlovÏk prav˝m ËlovÏkem a do takovÈho ËlovÏka nem˘ûe û·dnÈ utrpenÌ, stejnÏ jako nem˘ûe do boûskÈho bytÌ. Jak jsem uû vÌcekr·t ¯Ìkal, ûe v duöi je cosi, co je s Bohem tak sp¯ÌznÏno, ûe je s nÌm jedno, a ne sjednoceno. Je jedno a nem· s niËÌm nic spoleËnÈho a nic z toho, co je stvo¯enÈ, nem· nic spoleËnÈho s nÌm. Vöechno, co je stvo¯eno, je nic, toto vöak je vöemu stvo¯enÈmu vzd·lenÈ a cizÌ. Kdyby byl ËlovÏk cel˝ takov˝, byl by ˙plnÏ nestvo¯en˝ a nebyl by ani tvor. Kdyby vöechno to, co je tÏlesnÈ a poruöenÈ, bylo takto uchopeno v jednotÏ, nebylo by niËÌm jin˝m, neû ËÌm je jednota sama. Kdybych se jen na okamûik octl v takovÈm bytÌ, dbal bych o sebe tolik jako o ËervÌka. B˘h d·v· vöem vÏcem stejnÏ, a jak tryskajÌ z Boha, jsou vöechny stejnÈ. I andÏlÈ, lidÈ a vöechna stvo¯enÌ vyvÏrajÌ z Boha ve svÈm prvnÌm v˝ronu jako stejnÌ. A kdo by ch·pal vÏci v jejich prvnÌm v˝ronu, bral by je vöechny stejnÏ. Jsou-li i teÔ v Ëase tak stejnÈ, jsou v Bohu a ve vÏËnosti jeötÏ daleko vÌc. Kdybys vzal mouchu tak, jak je v Bohu, je vzneöenÏjöÌ, neû ten nejvyööÌ andÏl s·m v sobÏ. V Bohu jsou tedy vöechny vÏci stejnÈ a jsou B˘h s·m. V tÈto stejnosti je Bohu tak veselo, ûe s·m v sobÏ do nÌ vylÈv· svou p¯irozenost a svÈ bytÌ. Raduje a tÏöÌ se tÌm tak, jako kdyû nÏkdo nech· konÏ bÏhat po zelenÈ louce, kter· je pÏknÏ rovn· a stejn·: je v p¯irozenosti toho konÏ, aby vöechnu svou sÌlu vylil do toho sk·k·nÌ po louce. Je to jeho radost a jeho p¯irozenost. Pr·vÏ tak je i Bohu radostÌ a ötÏstÌm, kdyû najde stejnÈ. Je mu radostÌ, aby svou p¯irozenost a svÈ bytÌ ˙plnÏ vylil do stejnÈho, neboù je stejnost sama. Je takov· ot·zka, jak je to s andÏly, kte¯Ì tu s n·mi bydlÌ, slouûÌ n·m a chr·nÌ n·s, zda ve sv˝ch radostech majÌ mÈnÏ stejnosti neû ti, 282



kte¯Ì jsou ve vÏËnosti, nebo zda jim v nÏËem nep¯ek·ûÌ to, ûe n·s chr·nÌ a ûe n·m slouûÌ? ÿÌk·m, ûe ne. Jejich radost i stejnost nenÌ proto o nic menöÌ. Neboù dÌlo andÏla je v˘le BoûÌ a v˘le BoûÌ je dÌlo andÏla. Jeho radosti, jeho stejnosti ani jeho skutk˘m nic nebr·nÌ. Kdyby B˘h poslal andÏla na strom, aby tam sbÌral housenky, andÏl by k tomu byl ochoten a byla by to jeho blaûenost a byla by to v˘le BoûÌ. »lovÏk, kter˝ stojÌ v BoûÌ v˘li, nechce nic jinÈho, neû co je B˘h a BoûÌ v˘le. Kdyby byl nemocen, nechtÏl by b˝t zdr·v. KaûdÈ tr·penÌ je pro nÏho radost, kaûd· rozmanitost je pro nÏho jednoduchost a jednota, pokud spr·vnÏ stojÌ v BoûÌ v˘li. A i kdyby v tom bylo pekelnÈ utrpenÌ, byla by to pro nÏho radost a blaûenost. Je svobodn˝ a vyöel s·m ze sebe a musel se zbavit vöeho, co by mÏl dost·vat. M·-li mÈ oko vidÏt barvu, musÌ b˝t prostÈ vöech barev. VidÌm-li modrou nebo bÌlou barvu, je to vidÏnÌ mÈho oka, kterÈ ji vidÌ ñ to, co vidÌ, je totÈû jako to, co je okem vidÏno. Oko, kter˝m vidÌm Boha, je totÈû oko, kter˝m B˘h vidÌ mne. Moje oko a BoûÌ oko ñ to je jedno oko a jedno vidÏnÌ a jedno pozn·nÌ a jedna l·ska.* »lovÏk, kter˝ tak stojÌ v BoûÌ l·sce, m· b˝t mrtev s·m sobÏ i vöem stvo¯en˝m vÏcem tak, aby o sebe nedbal nic vÌc, neû o nÏkoho, kdo je tisÌc mil daleko. Takov˝ ËlovÏk trv· ve stejnosti a v jednotÏ a û·dn· nestejnost do nÏho nem˘ûe. Ten ËlovÏk musel opustit sebe sama i cel˝ svÏt. Kdyby byl ËlovÏk, kterÈmu by pat¯il cel˝ svÏt, a on by ho kv˘li Bohu opustil tak ˙plnÏ, jak ho dostal, B˘h by mu dal zp·tky cel˝ svÏt a jeötÏ vÏËn˝ ûivot. A kdyby byl jin˝ ËlovÏk, kter˝ by mÏl jen svoji dobrou v˘li, a pomyslil by si: Pane, kdyby ten svÏt byl m˘j a kdybych pak mÏl jeötÏ jeden a jeötÏ jeden ñ to jsou uû t¯i ñ chtÏl bych je opustit i sama sebe tak ˙plnÏ, jak jsem je od tebe dostal ñ tomu by B˘h dal *

Na rozdÌl od ökoly Dunse Scota (1270 ñ1308), kter· l·sku, jakoûto boûsk˝ Ëin v˘le, p¯ÌsnÏ oddÏlÌ od pouhÈho pozn·v·nÌ, na nÏmû nic boûskÈho nenÌ, stojÌ Eckhart na stanovisku Tom·öovÏ, pro nÏhoû pozn·nÌ a l·ska je totÈû. Teprve ned·vnÈ studium staroz·konnÌho myölenÌ uk·zalo, ûe je to stanovisko nejen k¯esùanskÈ a novoplatÛnskÈ, ale takÈ a zejmÈna biblickÈ. NovovÏk sice p¯evezme Tom·öovo (a Eckhartovo) p¯esvÏdËenÌ o svrchovanÈ roli rozumu, ale z·roveÚ (podle Scota a díAutrecourta) p¯ÌsnÏ oddÏlÌ pozn·nÌ od l·sky a dobra. Tento rozdÌl je t¯eba mÌt st·le na pamÏti. Pro dneönÌho Ëten·¯e m· slovo Ñpozn·nÌì (pozn·v·nÌ, intelekt atd.) samoz¯ejmÏ modernÌ, tj. nominalistick˝ (scotovsk˝) v˝znam a mnoh· scholastick· tvrzenÌ se mu pak zdajÌ b˝t nep¯ijatelnÏ Ñracionalistick·ì.

283



pr·vÏ tolik, jako by to vöechno byl vlastnÌ rukou odevzdal. Jin˝ ËlovÏk, kter˝ by nemÏl nic ani tÏlesnÈho, ani duchovnÌho, co by mohl opustit nebo darovat, ten by toho opustil nejvÌc. Kdo by se na okamûik ˙plnÏ opustil, ten by dostal vöechno. Ale kdyby ËlovÏk na dvacet let vöechno opustil a pak se vzal jen na okamûik zp·tky, ten nikdy nic neopustil. Jen ËlovÏk, kter˝ vöechno opustil a uû nikdy se ani na okamûik nepodÌval na to, co opustil, a z˘stal s·m v sobÏ st·l˝, nepohnut˝ a nemÏnn˝ ñ jen takov˝ ËlovÏk vöechno opustil a je ode vöeho oproötÏn˝. Abychom vytr vali tak pevnÌ a nepromÏnnÌ jako vÏËn˝ Otec, k tomu n·m pom·hej B˘h a vÏËn· moudrost. Amen.

XCIX. Renovamini spiritu mentis vestrae (Ef 4,23) ÑM·te b˝t obnoveni ve svÈm duchuì, kter˝ se naz˝v· mens, to jest mysl. Tak mluvÌ svat˝ Pavel. Augustin ¯Ìk·, ûe z·roveÚ s bytÌm duöe stvo¯il B˘h v tÈ prvnÌ Ë·sti duöe, kter· se naz˝v· mens Ëili mysl, zvl·ötnÌ sÌlu; mist¯i ji naz˝vajÌ n·doba Ëi schr·nka duchovnÌch tvar˘ Ëi utv·¯en˝ch obraz˘. V tÈto sÌle tkvÌ rovnost mezi duöÌ a Otcem: jako Otec vylÈv· svÈ boûstvÌ, cel˝ poklad svÈho boûskÈho bytÌ do Syna a svatÈho Ducha s rozliöenÌm jejich osob, tak vylÈv· pamÏù duöe poklad sv˝ch obraz˘ do ostatnÌch sil duöe. Kdykoliv nynÌ duöe touto svou silou vidÌ nÏco obraznÈho, aù je to obraz andÏla nebo sebe samÈ, poskvrÚuje se tÌm. NahlÌûÌ-li Boha, tak jak je Bohem Ëi obrazem Ëi TrojicÌ, poskvrÚuje se tÌm. Kdyû se vöak duöe zbavÌ vöech obraz˘ a p¯edstav a nahlÌûÌ jen to jedinÈ Jedno, shled· se holÈ bytÌ duöe s hol˝m beztvar˝m bytÌm boûskÈ jedinosti, coû je bytÌ nad bytÌm, kterÈ trpnÏ spoËÌv· v sobÏ samÈm. Hle, z·zrak nad z·zraky, jak· je to vzneöen· trpkost, ûe bytÌ duöe nem˘ûe strpÏt nic jinÈho, neû jen holou jedinost BoûÌ! Svat˝ Pavel ¯Ìk·: ÑM·te b˝t obnoveni na duchu.ì ObnovenÌ podlÈhajÌ vöechna stvo¯enÌ pod Bohem, B˘h vöak nezn· obnovenÌ, n˝brû jen vÏËnost. Co je to vÏËnost? D·vejte pozor! VlastnÌ podstatou vÏËnosti je to, ûe jejÌ bytÌ je totÈû co mladost, neboù vÏËnost by nebyla vÏËn·, kdyby se mohla obnovovat: ona je vûdycky nov· a mlad·.* ÿÌk·m v·m: obnovenÌ podlÈh· andÏl, co se t˝Ëe vÏdÏnÌ o budoucÌch vÏcech, neboù andÏl vÌ o novosti budoucÌch vÏcÌ jen tolik, kolik 284



mu B˘h odhalÌ. ObnovenÌ podlÈh· i duöe jakoûto duöe: jmenuje se totiû duöe podle toho, ûe d·v· tÏlu ûivot a ûe je formou, tvarem tÏla. ObnovenÌ podlÈh· i jakoûto duch: duch se jmenuje proto, ûe je odlouËena od kaûdÈho zde a nynÌ i od vöeho p¯ÌrodnÌho. Ale jakoûto obraz BoûÌ, bezejmenn˝ jako B˘h, û·dnÈmu obnovenÌ nepodlÈh·, n˝brû jen vÏËnosti jako B˘h. Dejte pozor! B˘h je bezejmenn˝, neboù o nÏm nem˘ûe nikdo nic ¯Ìci ani pochopit. Proto ¯Ìk· jeden pohansk˝ mistr: cokoli pozn·v·me a ¯Ìk·me o prvnÌ p¯ÌËinÏ, to jsme spÌö my sami neû prvnÌ p¯ÌËina, neboù ta je vysoko nad kaûdou ¯eËÌ a ch·p·nÌm. Kdyû tedy ¯eknu: B˘h je dobr˝, nenÌ to pravda ñ a dokonce: j· jsem dobr˝, B˘h nenÌ dobr˝. A ¯eknu jeötÏ vÌc: j· jsem lepöÌ neû B˘h! Neboù co je dobrÈ, m˘ûe b˝t lepöÌ a m˘ûe se st·t tÌm nejlepöÌm. Jenûe B˘h nenÌ dobr˝, a proto nem˘ûe b˝t lepöÌ. A nem˘ûe-li tedy b˝t lepöÌ, nem˘ûe b˝t ani nejlepöÌ, neboù tyto t¯i vÏci, dobr˝, lepöÌ a nejlepöÌ, jsou Bohu cizÌ ñ on je nade vöÌm. A ¯eknu-li: B˘h je moudr˝, nenÌ to pravda: j· jsem moud¯ejöÌ neû on. A ¯eknu-li: B˘h je bytÌ, nenÌ to pravda: B˘h je nad-jsoucÌ bytÌ a nad-jsoucÌ nicota. Proto mlË a neûvaÚ o Bohu, neboù kdyû o nÏm ûvanÌö, lûeö a h¯eöÌö. Chceö-li tedy b˝t bez h¯Ìchu a dokonal˝, neûvaÚ o Bohu. O Bohu nem·ö ani nic ch·pat, protoûe B˘h je nade vöechno ch·p·nÌ. Jeden mistr ¯Ìk·: Kdybych mÏl Boha, kterÈho bych mohl pochopit, nikdy bych ho za Boha nepovaûoval! Kdyû vöak z nÏho nÏco pochopÌö, nenÌ to on, a tÌm, ûe jsi nÏco pochopil, se st·v·ö nech·pav˝m a nech·pavostÌ se st·v·ö zvÌ¯etem: neboù co je na stvo¯enÌ nerozumnÈ, je zvÌ¯ecÌ. Nechceö-li se tedy st·t zvÌ¯etem, nepozn·vej nic o nev˝slovnÈm Bohu.** ñ ÑAch, jak to m·m udÏlat?ì ñ M·ö ˙plnÏ vypadnout ze tvÈ *

ÑVÏËnostì se v evropskÈm myölenÌ Ëasto ch·pala a ch·pe jen jako nemÏnnÈ trv·nÌ toho, co vûdycky bylo (ÑVÏËnÏ zpÌvajÌ lesyì). Jen vz·cnÏ se vyskytuje toto hluböÌ pochopenÌ ÑvÏËnÈhoì jako vÏËnÏ novÈho, kterÈ je pro k¯esùanskou zboûnost vlastnÏ nezbytnÈ: jen na takovou vÏËnost se ËlovÏk v Ëase m˘ûe tÏöit tak, jak o tom mluvÌ Dante nebo biblick· kniha ZjevenÌ. Je patrnÏ z·sluhou romantismu, ûe tento n·hled pro naöi dobu znovu objevil. K¯esùansk· eschatologie, tj. myölenÌ o ÑposlednÌch vÏcechì svÏta, tak ûiv· pr·vÏ v pozdnÌm st¯edovÏku (u n·s nap¯. v poË·tcÌch t·borskÈho hnutÌ, ale i v n·stÏnn˝ch malb·ch na KarlötejnÏ aj.), je jen pro velmi povrchnÌ pohled oËek·v·nÌm konce: jejÌ sÌla spoËÌvala vûdy v tom, ûe je oËek·v·nÌm vÏËnosti jako novÈho a obnovenÌ (Zj 21,1ñ5). ** P¯edchozÌ odstavce, kr·sn· uk·zka ÑnegativnÌ teologieì, se zdajÌ b˝t ve sporu s Ëasto zd˘razÚovan˝m Ñpozn·v·nÌmì Boha. Jen uvÏdomÌme-li si, ûe pozn·nÌ

285



tvojskosti a rozplynout se v jeho jehosti a tvÈ Ñtvojeì se m· v jeho Ñmojeì st·t jednÌm Ñmojeì tak ˙plnÏ, abys s nÌm vÏËnÏ ch·pal jeho nevzniklou bytnost a jeho nepojmenovatelnou nicnost. * Svat˝ Pavel ¯Ìk·: ÑM·te b˝t obnoveni v duchu.ì Chceme-li tedy b˝t obnoveni v duchu, musÌ vöech öest sil duöe, ty nejvyööÌ i ty nejniûöÌ, kaûd· dostat po zlatÈm prst˝nku, pozlacenÈm zlatem boûskÈ l·sky. Pamatujte si, ûe ty niûöÌ sÌly jsou t¯i. PrvnÌ se jmenuje schopnost rozliöovat, rationale. Na tÈ m·ö nosit zlat˝ prst˝nek osvÌcenÌ, aby tvÈ rozliöov·nÌ bylo vûdycky a bez Ëasu osvÌceno boûsk˝m svÏtlem. Druh· sÌla se naz˝v· hnÏviv·, irascibilis; na tÈ m·ö mÌt prst˝nek pokoje. ProË? Protoûe pokud v pokoji, potud v Bohu ñ a co nenÌ v pokoji, nenÌ v Bohu. Ta t¯etÌ sÌla se naz˝v· û·dostiv·, concupiscibilis; na tÈ m·ö nosit prst˝nek spokojenÌ, abys byl skromn˝ ke vöem stvo¯enÌm, kter· jsou pod Bohem. Ovöem Boha nem·ö mÌt nikdy dost a Boha nem˘ûeö mÌt nikdy dost: ËÌm vÌc Boha m·ö, tÌm vÌc po nÏm touûÌö. Kdyby se ti mohlo zd·t, ûe m·ö Boha dost, ûe by ses s tÌm mohl spokojit, nenÌ ten b˘h B˘h. TakÈ na tÏch nejvyööÌch sil·ch musÌö mÌt po zlatÈm prst˝nku. NejvyööÌ sÌly jsou takÈ t¯i. Ta prvnÌ se naz˝v· sÌla podrûenÌ, pamÏù, memoria. Tuto sÌlu srovn·vajÌ s Otcem v Trojici. Na tÈ m·ö mÌt zlat˝ prst˝nek podrûenÌ, abys v sobÏ podrûel vöechny vÏËnÈ vÏci. Druh· se jmenuje rozum, intellectus. Tuto sÌlu p¯irovn·vajÌ k Synu. Na tÈ m·ö takÈ nosit zlat˝ prst˝nek pozn·nÌ, abys vûdycky pozn·val Boha. A jak? M·ö ho pozn·vat bez obrazu Ëi p¯edstavy, bez zprost¯edkov·nÌ a bez podobenstvÌ. M·m-li vöak Boha takto bezprost¯ednÏ pozn·vat, musÌm se j· st·t jÌm a on st·t mnou. A jeötÏ vÌc: B˘h se musÌ st·t mnou a j· se musÌm st·t Bohem, tak docela jednÌm, aby Ñonì a Ñj·ì bylo jedno a jsou jedno a v tÈto jsoucnosti vÏËnÏ konaly jedinÈ dÌlo. Neboù dokud Ñonì a Ñj·ì, to jest B˘h a duöe, nejsou jedno jedinÈ zde a nynÌ, pro Eckharta je l·ska, nikoli intelektu·lnÌ pochopenÌ v modernÌm smyslu slova, m˘ûeme porozumÏt jeho jistÏ paradoxnÌ, ne vöak spornÈ myölence. VÏta, ûe ÑB˘h nenÌ dobr˝, ani lepöÌ, ani nejlepöÌì, v tomto p¯ÌpadÏ skuteËnÏ vytrûen· z kontextu, byla odsouzena v bule In agro dominico jako druh˝ z Ël·nk˘, k nimû se Eckhart patrnÏ nep¯ihl·sil. * Odstavec se hemûÌ odv·ûn˝mi neologismy, kterÈ budou vzorem pozdÏjöÌm nÏmeck˝m filozof˘m. Nap¯. unvestandenheit (nech·pavost), ungewortet (nev˝slovn˝), dÌnesheit (tvojskost), sÌnesheit (jehost), dÌn dÌn sol in sÌnem mÌn ein mÌn werden, istikeit (bytnost), nihtheit (nicnost). Nebo nÌûe, na konci k·z·nÌ: nihtgot, nihtgeist, nihtpersÛne, nihtbilde.

286



nem˘ûe toto Ñj·ì s ÑnÌmì ani p˘sobit, ani se sjednotit. T¯etÌ sÌla se jmenuje v˘le, voluntas, a srovn·v· se s Duchem svat˝m. Na tÈ m·ö nosit zlat˝ prst˝nek l·sky, abys Boha miloval. Boha m·ö milovat bez ohledu na to, jak je k pomilov·nÌ, to jest ne proto, ûe je k pomilov·nÌ. Neboù B˘h nenÌ k pomilov·nÌ: je povznesen nad kaûdou l·sku a kaûdÈ milov·nÌ. ñ ÑA jak m·m potom Boha milovat?ì ñ Boha m·ö milovat neduchovnÏ, to jest tak, aby tv· duöe nebyla duchovnÌ a aby se vöÌ duchovnosti zbavila; neboù dokud je tv· duöe duchovnÌ, m· v sobÏ obrazy; obraz je nÏco, co zprost¯edkuje ñ a dokud je v duöi nÏco, co zprost¯edkuje, nenÌ v nÌ jednota a jednoduchost. Dokud v nÌ nenÌ jednoduchost, nemohla nikdy Boha spr·vnÏ milovat, neboù spr·vnÈ milov·nÌ z·visÌ na jednoduchosti. Proto m· b˝t tv· duöe prosta vöeho ducha, m· b˝t bezduch·. Neboù milujeö-li Boha, jak je Bohem, jak je duchem, jak je osoba a jak je obraz ñ to vöechno musÌ pryË. ñ ÑAle jak ho tedy m·m milovat?ì ñ M·ö ho milovat tak, jak jest ñ jako ne-b˘h, ne-duch, ne-osoba, ne-obraz, a jeötÏ vÌc: jako ryzÌ, ËistÈ, jasnÈ Jedno, zbavenÈ vöÌ dvojitosti. A do tohoto Jednoho se m·me na vÏky pohrouûit, z niËeho do niËeho.* K tomu n·m pom·hej B˘h. Amen.

CII. Haec dicit dominus: honora patrem tuum (Mt 15,4) Toto slovo, kterÈ jsem ¯ekl latinsky, stojÌ ps·no v evangeliu, ¯Ìk· je n·ö P·n a Ëesky znÌ takto: ÑCti otce a matkuì (Ex 20,12). A B˘h, n·ö P·n, ¯Ìk· dalöÌ p¯ik·z·nÌ: ÑNepoû·dej majetek bliûnÌho svÈho, ani d˘m, ani dv˘r, ani nic, co je jehoì (Ex 20,17). T¯etÌ je to, jak lid p¯iöel k MojûÌöovi a ¯ekl: ÑMluv s n·mi ty, neboù my Boha nem˘ûeme slyöetì (Ex 20,19). »tvrtÈ, jak B˘h, n·ö P·n, ¯ekl: ÑUdÏl·ö mi olt·¯ ze zemÏ a na zemi a vöechno, co se na nÏm bude obÏtovat, to vöechno sp·lÌöì (Ex 20,24). P·tÈ je, jak MojûÌö öel k mraËnu a vstoupil dovnit¯ a na horu a ve tmÏ naöel pravÈ svÏtlo (srv. Ex 20,21). *

Tak v jedinÈm zachovanÈm rukopise i u Pfeiffera: Ñvon nihte zuo nihteì. Quint p¯ebÌr· B¸ttnerovu konjekturu Ñvon ihteì mÌsto Ñvon nihteì a p¯ekl·d· Ñz nÏËeho do niËehoì s od˘vodnÏnÌm, ûe lÈpe vystihuje kontrast. DomnÌv·m se naopak, ûe paradoxnÌ hra s dvojÌm v˝znamem slova Ñnicì je u Eckharta Ëast· a ûe zde B¸ttner text jen zploöùuje.

287



Svat˝ ÿeho¯ ¯Ìk·: Tam, kde se ber·nek potopÌ aû na dno, tam v˘l a kr·va plave, a kde kr·va plave, tam ji p¯eËnÌv· bÏûÌcÌ slon a voda mu sah· jen po hlavu. V tom je obsaûen velice kr·sn˝ smysl a mnoho se odtud d· vzÌt. Svat˝ Augustin ¯Ìk·, ûe PÌsmo je hlubokÈ mo¯e a mal˝ ber·nek znamen· pokornÈho a prostÈho ËlovÏka, kter˝ do nÏho m˘ûe proniknout aû na dno. V˘l, kter˝ plave, znamen· nevzdÏlanÈho ËlovÏka: kaûd˝ si odtud bere, co mu pr·vÏ staËÌ. A ten slon, kter˝ v nÏm bÏh· sem a tam, to jsou rozum·¯i, kte¯Ì se v PÌsmu prohrabujÌ a bÏhajÌ sem a tam. Vûdycky se divÌm, kolik toho v PÌsmu svatÈm je, a mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe je ani v jeho obyËejnÈm, zjevnÈm smyslu nedok·ûeme vyloûit. ÿÌkajÌ takÈ, ûe kdyû je v nÏm nÏco hrubÈho, musÌme to odkr˝t ñ ale k tomu je pot¯eba podobenstvÌ. PrvnÌmu sahalo po kotnÌky, druhÈmu sahalo po kolena, t¯etÌmu sahalo po p·s a ËtvrtÈmu aû nad hlavu, takûe se potopil cel˝. Co to tedy znamen·? Svat˝ Augustin ¯Ìk·, ûe PÌsmo se na zaË·tku smÏje na malÈ dÏti a l·k· je k sobÏ; ale nakonec, kdyû je chceö proniknout do dna, dÏl· si posmÏch z moudr˝ch lidÌ. I ten nejprostöÌ ËlovÏk si v nÏm vûdycky najde, co se pr·vÏ pro nÏho hodÌ, a nikdo nenÌ tak moudr˝, aby kdyû je chce proniknout aû na dno, neshledal, ûe je jeötÏ hluböÌ a ûe je v nÏm jeötÏ vÌc. Vöechno, co tu na Zemi m˘ûeme slyöet a co n·m tu m˘ûe b˝t ¯eËeno, to vöechno m· v sobÏ jeötÏ jin˝, skryt˝ smysl. Neboù vöecko, co zde m˘ûeme pochopit, podob· se tomu, jak to samo o sobÏ jest a tomu, jak to jest v Bohu, tak m·lo, jako kdyby to v˘bec nebylo. VezmÏme si zase to slovo Ñcti otce a matkuì. V obyËejnÈm smyslu se t˝k· otce a matky a toho, ûe je m·me ctÌt. Mimo to m·me ctÌt vöechny, kdo majÌ duchovnÌ moc, tÏm m·me prokazovat jeötÏ trochu vÏtöÌ ˙ctu, stejnÏ jako tÏm, od nichû m·me vöechen pomÌjiv˝ majetek. V takovÈm mÏlkÈm smyslu se m˘ûeme brouzdat po dnÏ, ale m·me z nÏho jen docela m·lo. Jedna ûena ¯ekla: m·me-li ctÌt ty, od nichû m·me vnÏjöÌ majetek, m·me daleko vÌc ctÌt ty, od nichû m·me vöechno. Vöechno, co je v onom smyslu vnÏjöÌ a rozmanitÈ, je v tomto smyslu vnit¯nÌ a jako jedno. Sami slyöÌte, jak se toto podobenstvÌ hodÌ na Otce. VËera veËer mne napadlo, ûe vöechna podobenstvÌ jsou tu jen k tomu, aby byla podobenstvÌm Otce. A tak m·ö v druhÈm smyslu ÑctÌt Otceì, svÈho nebeskÈho Otce, od nÏhoû m·ö svÈ bytÌ. A kdo ctÌ tohoto Otce? Nikdo jin˝ neû Syn: jenom ten ho ctÌ. Ale takÈ Syna ne288



ctÌ nikdo jin˝, neû s·m Otec. Vöechna rozkoö otcova, jeho lask·nÌ i usmÌv·nÌ platÌ jen Synovi. KromÏ Syna Otec nezn· nic. M· ve svÈm Synu tak velkou rozkoö, ûe jinak nem· niËeho zapot¯ebÌ, neû rodit svÈho Syna, kter˝ je dokonalÈ podobenstvÌ a dokonal˝ obraz Otce. Naöi mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe vöechno, co se zde pozn·v· nebo rodÌ, je obraz; a ¯ÌkajÌ tedy takÈ, ûe m·-li Otec rodit svÈho jednorozenÈho Syna, musÌ ho rodit jako sv˘j obraz, z˘st·vajÌcÌ v nÏm samÈm, v jeho z·kladÏ. Ten obraz, jak v nÏm vÏËnÏ byl, je jeho tvar (forma illius), jak v nÏm samÈm z˘st·v·. P¯irozenost uËÌ, a mnÏ samÈmu se zd· spr·vnÈ, ûe Boha musÌme vykazovat podobenstvÌmi, tÌm Ëi onÌm. A p¯ece B˘h nenÌ ani to, ani ono, a nem˘ûe se s tÌm tedy spokojit, a musÌ vtahovat hloub, do samÈho poË·tku, do toho nejvnit¯nÏjöÌho, do z·kladu a j·dra otcovstvÌ, kde s·m v sobÏ od vÏk˘ spoËÌval a kde s·m sebe zakouöÌ, Otec jako Otec sebe sama v jedinÈm Jednom. Zde jsou vöechny lÌstky tr·vy i d¯evo i k·men i vöechny vÏci jedno. To je to v˘bec nejlepöÌ a do toho jsem se j· zbl·znil. Proto vöechno, co p¯Ìroda m˘ûe dok·zat, zahrnuje a vrh· do tohoto otcovstvÌ, aby byla JednÌm a jedin˝m Synem, aby odrostla vöemu ostatnÌmu a byla jen v tomto otcovstvÌ ñ a nem˘ûe-li uû b˝t JednÌm, aby byla aspoÚ podobenstvÌm Jednoho. P¯irozenost, kter· je od Boha, nejde za niËÌm, co je mimo ni; ba p¯Ìroda, kter· je sama v sobÏ, nem· co dÏlat s vnÏjöÌm zd·nÌm, neboù p¯irozenost, kter· je od Boha, nehled· nic neû rovnost s Bohem. VËera v noci mne napadlo, ûe kaûdÈ podobenstvÌ je jen p¯edehra. Nemohu vidÏt û·dnou vÏc, kter· mi nenÌ rovna, a nemohu poznat û·dnou vÏc, kter· mi nenÌ rovna. B˘h m· skryt˝m zp˘sobem vöechny vÏci v sobÏ, ovöem ne jako rozdÌlnÈ to a ono, n˝brû jako jedno v jednotÏ. Oko v sobÏ nem· û·dnou barvu, n˝brû p¯ijÌm· barvy. Ucho nep¯ijÌm· barvy, n˝brû zvuk, a jazyk p¯ijÌm· chuù. Kaûd· vÏc je jedno s tÌm, co kter· m·. Tam, kde jsme syny, m· obraz duöe a obraz BoûÌ jedinÈ bytÌ. A kdyby se stalo, ûe bych nemÏl oËi ani uöi, p¯ece bych jeötÏ mÏl bytÌ. Kdyby mi nÏkdo vzal oko, nevzal by mi tÌm jeötÏ mÈ bytÌ a ûivot, neboù ûivot tkvÌ v srdci. Kdyby mne nÏkdo chtÏl uhodit do oka, nastavil bych mu ruku a r·nu zachytil. Ale kdyby mne nÏkdo chtÏl zas·hnout do srdce, nastavil bych celÈ tÏlo, abych si zachr·nil ûivot. Kdyby mi nÏkdo chtÏl srazit hlavu, nastavil bych celou paûi, abych si zachoval ûivot a bytÌ. Mnohokr·t jsem uû ¯Ìkal, ûe slupka se musÌ rozbÌt a to, co je v nÌ, 289



musÌ p¯ijÌt ven. Chceö-li mÌt j·dro, musÌö rozbÌt slupku. A tak chceö-li najÌt holou p¯irozenost, musÌ se rozbÌt vöechna podobenstvÌ, a ËÌm hloubÏji tu pronikneö, tÌm blÌû se dost·v·ö k bytÌ. Kdyû duöe najde to Jedno, v nÏmû jsou jedno vöechny vÏci, z˘st·v· v nÏm. Kdo tedy ÑctÌì Boha? Ten, kdo m· BoûÌ Ëest na z¯eteli ve vöech vÏcech. P¯ed mnoha lety jsem j· jeötÏ nebyl. A kr·tce nato m˘j otec s matkou jedli maso a chleba a zelÌ, kterÈ rostlo v zahradÏ ñ a z toho jsem vznikl j·, ËlovÏk. M˘j otec s matkou na tom nemohli mÌt podÌl, protoûe B˘h udÏlal mÈ tÏlo bezprost¯ednÏ a stvo¯il mou duöi podle toho nejvyööÌho. Odtud m·m sv˘j ûivot (possedi me). Zrno m· na mysli ûito, m· ve svÈ p¯irozenosti, aby se stalo pöenicÌ, a proto nem· klid, dokud se touto p¯irozenostÌ nestane. PöeniËnÈ zrno m· ve svÈ p¯irozenosti, aby se stalo vöemi vÏcmi, proto se nasadÌ a vyd· na smrt, aby se stalo vöemi vÏcmi. Ruda, kter· je mÏdÏn·, m· ve svÈ p¯irozenosti, aby se stala zlatem; proto nem· klid, dokud tÈ p¯irozenosti nedos·hne. A d¯evo m· ve svÈ p¯irozenosti, aby se mohlo st·t kamenem, ba ¯eknu jeötÏ vÌc: m˘ûe se asi st·t vöemi vÏcmi; svÏ¯Ì se ohni a d· se sp·lit, aby se v p¯irozenosti ohnÏ promÏnilo, spojilo s jednÌm a mÏlo vÏËnÏ jedno bytÌ. Ano, d¯evo i k·men i kost a kaûd· traviËka, ty v prvnÌm poË·tku byly vöechny jedno. A kdyû uû tato (pozemsk·) p¯irozenost dÏl· takovÈ vÏci, coû teprve ta ryzÌ p¯irozenost, kter· spoËÌv· v sobÏ samÈ, nehled· to ani ono, n˝brû odrostla vöemu ostatnÌmu a bÏûÌ jen za tou prvnÌ ryzostÌ! VËera veËer mne napadlo, ûe nebes je velice mnoho. A jsou nÏkte¯Ì nevÏ¯ÌcÌ lidÈ, kte¯Ì nechtÏjÌ vÏ¯it, ûe tento chleba m˘ûe b˝t na olt·¯i promÏnÏn a ûe to B˘h m˘ûe uËinit, aby se stal ctihodn˝m tÏlem naöeho P·na. JacÌ jsou to öpatnÌ lidÈ, kte¯Ì nevÏ¯Ì, ûe by to B˘h mohl uËinit! Dal-li B˘h i p¯ÌrodÏ tu moc, aby se mohla st·t vöemi vÏcmi, ËÌm spÌö je Bohu moûnÈ, aby se chleba mohl na olt·¯i st·t jeho TÏlem! Kdyû i ta poruöen· p¯Ìroda dok·ûe, aby z kousku listÌ udÏlala ËlovÏka, je tÌm spÌö moûnÈ Bohu, aby z chleba uËinil svÈ tÏlo. ñ Kdo tedy ÑctÌì Boha? Kdo m· na mysli BoûÌ Ëest ve vöech vÏcech. Tento v˝klad je jeötÏ z¯ejmÏjöÌ, i kdyû ten prvnÌ je lepöÌ. »tvrt˝ smysl: ÑSt·li daleko a ¯ekli MojûÌöovi: MojûÌöi, promluv k n·m ty, neboù Boha nem˘ûeme slyöet.ì St·li totiû daleko, a to byla p¯ÌËina, proË nemohli Boha slyöet.

290



ÑMojûÌö vstoupil do mraËna a vystoupil na horu a tam uvidÏl boûskÈ svÏtlo.ì SvÏtlo se vlastnÏ nalÈz· pr·vÏ v temnotÏ: tak kdyû m· ËlovÏk tr·penÌ i protivenstvÌ, je mu toto svÏtlo ze vöeho nejblÌû. Aù B˘h dÏl·, co dovede, on se n·m d·vat musÌ ñ aù je to v n·maze nebo v protivenstvÌ. Byla jedna svat· ûena, kter· mÏla mnoho syn˘; kdyû je chtÏli zabÌt, zasm·la se a ¯ekla: ÑNermuùte se a buÔte veselÌ, myslete na svÈho nebeskÈho Otce, protoûe ode mne nem·te nicì (2 Mak 7,22). Pr·vÏ jako by chtÏla ¯Ìci: svÈ bytÌ m·te bezprost¯ednÏ od Boha. To se n·m sem velmi dob¯e hodÌ. N·ö P·n ¯ekl: ÑTv· temnota ñ to jest tvÈ tr·penÌ ñ se promÏnÌ v jasnÈ svÏtloì (srv. Iz 58,10). Milovat ji ovöem nem·m, ani po nÌ touûit. Jeden mistr ¯Ìk· jinde: Skryt· temnota neviditelnÈho svÏtla vÏËnÈho boûstvÌ je a navûdycky z˘stane nepozn·na. A svÏtlo vÏËnÈho Otce do tÈto temnoty vÏËnÏ svÌtilo, ale temnota svÏtlo nech·pe. Abychom k tomuto vÏËnÈmu svÏtlu doöli, k tomu n·m pom·hej B˘h. Amen.

291



Pa¯ÌûskÈ ot·zky

1. Zda je pozn·v·nÌ andÏlovo jakoûto Ëinnost z·roveÚ jeho bytÌm OdpovÌd·m, ûe nenÌ. nÏkte¯Ì uû o tom spr·vnÏ uvaûovali takto: kaûd· Ëinnost buÔ p¯ech·zÌ (k nÏjakÈmu p¯edmÏtu), anebo z˘st·v· u sebe.* B˝t vöak nenÌ Ëinnost p¯ech·zejÌcÌ k p¯edmÏtu, neboù takovÈ Ëinnosti smÏ¯ujÌ navenek, kdeûto b˝t smÏ¯uje dovnit¯. B˝t vöak nenÌ ani Ëinnost imanentnÌ, jako je pozn·nÌ nebo vnÌm·nÌ: takovÈ Ëinnosti jsou nekoneËnÈ, buÔ v˘bec jako pozn·v·nÌ, nebo v nÏjakÈm ohledu jako vnÌm·nÌ. Ale b˝t je koneËnÈ, urËitÈ podle rodu a druhu. Uk·ûi to vöak jin˝mi cestami. PrvnÌ je ta, ûe intelekt jakoûto intelekt nenÌ niËÌm z toho, co pozn·v·; naopak, nesmÌ b˝t smÌöen˝ a nesmÌ mÌt s niËÌm nic spoleËnÈho, aby mohl vöechno pozn·vat, jak je ¯eËeno ve t¯etÌ knize O duöi ñ tak jako zrak nesmÌ mÌt û·dnou bar vu, aby vidÏl vöechny barvy. Jestliûe tedy intelekt jakoûto intelekt nenÌ û·dn· vÏc, nem˘ûe v d˘sledku toho ani pozn·v·nÌ b˝t nÏjak˝m bytÌm. D·le: Ëinnost a schopnost (potentia) jakoûto schopnost dost·v· bytÌ od svÈho p¯edmÏtu, kter˝ tu je jako subjectum (tj. nositel atribut˘, hypokeimenon). A pr·vÏ subjectum d·v· bytÌ tomu, Ëeho je subjectum. Tedy i p¯edmÏt (Ëinnosti) bude d·vat bytÌ tomu, Ëeho je * Lat. est transiens aut manens. Zde i na dalöÌch mÌstech je dob¯e patrnÈ, jak se aristotelskÈ myölenÌ opÌr· o rozliöenÌ, kter· bychom dnes nazvali gramatick·, t˝kajÌcÌ se jazyka a vÏtnÈ stavby; tak Ñtransiensì a Ñmanensì odpovÌd· gramatickÈmu rozliöenÌ p¯echodn˝ch (transitivnÌch) a nep¯echodn˝ch sloves, tj. sloves s p¯edmÏtem a bez p¯edmÏtu.

292



p¯edmÏtem, totiû schopnosti a Ëinnosti. Ale p¯edmÏt je vnÏ, a bytÌ je nÏco vnit¯nÌho. Takûe pozn·nÌ, kterÈ je z p¯edmÏtu, a takÈ tato schopnost jako takov· nejsou û·dnÈ bytÌ a û·dnÈ bytÌ nemajÌ. D·le: vid* je v˝chodisko Ëinnosti vnÌm·nÌ nebo pozn·v·nÌ, nenÌ vöak û·dn˝m zp˘sobem jsoucno. Takûe ani pozn·v·nÌ a vnÌm·nÌ nejsou û·dn˝m zp˘sobem jsoucna: Ëinnost totiû nem· vÌc bytÌ neû vid Ëi forma, kter· je v˝chodiskem (principem) tÈto Ëinnosti. A ûe vid, kter˝ je principem samÈho pozn·v·nÌ, nenÌ û·dn˝m zp˘sobem jsoucno, dok·ûi takto: na jednÈ stranÏ je to, co je v duöi, na druhÈ stranÏ jak jsoucna, kter· se dÏlÌ do deseti kategoriÌ, tak i podstata a p¯Ìpadky (accidentia), jak plyne z öestÈ knihy Metafysiky. Ale to, co stojÌ proti podstatÏ a p¯Ìpadku, nenÌ jsoucno, a tedy to, co je v duöi, nenÌ jsoucno. Vid ovöem je v duöi. Takûe... atd. D·le: kdyby vid byl jsoucno, byl by p¯Ìpadkem, protoûe podstatou nenÌ. Ale vid nenÌ p¯Ìpadek (tj. atribut), neboù p¯Ìpadek m· subjectum, od nÏhoû m· bytÌ. Vid totiû m· p¯edmÏt a ne subjectum, protoûe subjectum je nÏco jinÈho neû mÌsto. A vid je v duöi ne jako ve svÈm subjektu, ale jako v mÌstÏ. Neboù duöe je mÌstem vid˘ ñ ne cel·, ale pr·vÏ intelekt. Kdyby vöak vid mÏl nÏjakÈ subjectum, musela by jeho subjectem (tj. tÌm, o Ëem se vypovÌd·, Ëemu se atribuuje) b˝t duöe. Takûe vid nenÌ jsoucno. D·le: kdyby vid nebo akt pozn·nÌ (v duöi) byla jsoucna, byly by p¯ÌstupnÈ pozn·nÌ (jin˝ch) stvo¯en˝ch bytostÌ, coû nenÌ pravda. D·le: kdyby vid ËlovÏka byl jsoucnem, byl by buÔ jsoucnem, kterÈ je ËlovÏk, anebo kterÈ nenÌ ËlovÏk. ée nenÌ jsoucno, kterÈ je ËlovÏk, je z¯ejmÈ. NenÌ vöak ani jsoucno, kterÈ nenÌ ËlovÏk, protoûe tak by nemohl b˝t v˝chodiskem pozn·nÌ ËlovÏka. Tedy nenÌ jsoucno. VÏc, kter· m· slouûit nÏjakÈmu ˙Ëelu, se dÏl· tak, jak to vyûaduje ˙Ëel. Takûe pila, kter· se dÏl· kv˘li ¯ez·nÌ, se nedÏl· z r˘znÈho materi·lu pro kr·le a pro tesa¯e. Je-li tedy ˙Ëelem vidu p¯edstavovat vÏc intelektu, musÌ b˝t tak, aby co nejlÈpe p¯edstavoval vÏc. LÈpe vöak p¯edstavuje, je-li ne-jsoucÌ, neû kdyby byl jsoucno. Kdyby totiû byl jsoucno, odv·dÏl by od p¯edstavov·nÌ (tÈ vÏci). Takûe nenÌ jsoucno, leda ûe bys chtÏl ¯Ìci, ûe je jsoucno v duöi. *

Lat. species je vlastnÏ kalk ¯eckÈho eidos a znamen· vzhled, zjev, obraz, formu ñ to, co ËlovÏku umoûÚuje rozpoznat p¯edmÏt jako k·men, strom, ËlovÏka. V podobnÈm v˝znamu se dodnes pouûÌv· v botanice a zoologii, kde znamen· Ñdruhì.

293



VÏdÏnÌ je kvalita, skuteËnÈ, ovöem potenci·lnÌ jsoucno, protoûe je jsoucno druhu Ñhabitusì (nÏco, co lze zÌskat). Proto pat¯Ì vÏdÏnÌ spÌö na stranu subjektu, kter˝ je uvnit¯, kdeûto intelekt a vid pat¯Ì na stranu p¯edmÏtu, kter˝ je vnÏ. A protoûe b˝t je nÏco vnit¯nÌho, nem· intelekt a vid û·dnÈ bytÌ. D·le: intelekt jakoûto intelekt nenÌ ani zde, ani nynÌ, ani toto. Kdeûto kaûdÈ jsoucno Ëi bytÌ p¯ÌsluöÌ k nÏjakÈmu rodu a druhu. Takûe intelekt jako takov˝ nenÌ nic jsoucÌho ani nem· û·dnÈ bytÌ. A tedy ani nem˘ûe û·dnÈ bytÌ prop˘jËovat samÈmu pozn·v·nÌ, protoûe Ëinnost nikdy nem· vÌc bytÌ neû ten, kdo ji kon·, n˝brû naopak mÈnÏ. NamÌt·ö-li, ûe nenÌ-li intelekt ani zde, ani nynÌ, ani toto, nenÌ pak intelekt v˘bec nic, odpovÌd·m, ûe intelekt je p¯irozen· schopnost (moûnost) duöe. Takûe nÏco je, protoûe duöe je skuteËnÈ jsoucno a jako skuteËnÈ jsoucno je v˝chodiskem sv˝ch p¯irozen˝ch schopnostÌ. D·le: jsoucno a dobro jsou z·mÏnnÈ pojmy. Ale v intelektu se nesetk·v·me s dobrem ani jako s p˘sobÌcÌm, ani jako s ˙Ëelem, jak plyne z t¯etÌ knihy Metafysiky. Jak se tam pravÌ, v matematick˝ch vÏcech, kterÈ jsou abstraktnÌ, se nic takovÈho nevyskytuje, protoûe jsou v intelektu jen jako takovÈ. A protoûe se v intelektu nevyskytuje nic povahy jsoucna, nenÌ ani pozn·v·nÌ ñ pokud znamen· Ëinnost ñ û·dnÈ bytÌ. D·le: obecn˝ pojem (universale) nenÌ jsoucno. Ale obecn˝ pojem vznik· pozn·v·nÌm; tedy ani pozn·v·nÌ, kter ˝m vznikajÌ obecnÈ pojmy, nenÌ jsoucno. D·le: jsoucno je nÏco vymezenÈho, urËitÈho. Proto Ñrodì* nenÌ jsoucno, protoûe je neurËit˝. Ale intelekt a pozn·v·nÌ jsou nÏco neurËitÈho, a tedy nejsou jsoucna. D·le: jsoucno ve svÈ p¯ÌËinÏ nenÌ jsoucno, neboù vÏci, kterÈ p˘sobÌ stejnÈ (univoca), nemajÌ ve skuteËnosti povahu p¯ÌËiny. Takûe povaha jsoucÌho se odvozuje od p¯ÌËiny. Takûe povahu jsoucÌho m· to, co sestupuje ñ a tedy v Bohu, od nÏhoû sestupujÌ vöechna jsoucna, se povaha jsoucna nevyskytuje. A naöe pozn·v·nÌ, kterÈ je zp˘sobov·no jsoucÌm, tedy sestupuje od jsoucÌho, takûe smÏ¯uje k nejsoucÌmu a nem· bytÌ. A tak je vidÏt, ûe pozn·v·nÌ andÏlovo, pokud znamen· Ëinnost, nenÌ jeho bytÌm. Eckhart, dominik·n. * Lat. genus ñ v tom smyslu, jak se toto slovo dodnes pouûÌv· nap¯. v botanice: rod dub obsahuje druhy dub letnÌ, dub zimnÌ atd. TakÈ vyööÌ ÑsystematickÈì jednotky (Ëeledi atd.) jsou z tohoto hlediska Ñrody rod˘ì.

294



2. Zda je v Bohu bytÌ totÈû co pozn·v·nÌ OdpovÏÔ znÌ, ûe je totÈû co do vÏci, a moûn· co do vÏci i pojmu (ratione).* Nejd¯Ìv uvedu d˘kazy, kterÈ jsem vidÏl u jin˝ch: pÏt jich je v Contra gentiles a öest˝ v prvnÌ Ë·sti Summy; vöecky jsou zaloûeny na tom, ûe B˘h je prvnÌ a jednoduch˝ ñ neboù co nenÌ jednoduchÈ, nem˘ûe b˝t prvnÌ. PrvnÌ cesta je ta, ûe pozn·vat je vnit¯nÌ akt, a cokoli je v prvnÌm, je samo tÌm prvnÌm. Takûe B˘h je svÈ vlastnÌ pozn·v·nÌ a je takÈ svÈ vlastnÌ bytÌ. Proto... atd. Za druhÈ, v Bohu nem˘ûe b˝t û·dn˝ p¯Ìpadek a v d˘sledku toho je v Bohu bytÌ totÈû co podstata (essentia). A je-li na druhÈ stranÏ pozn·v·nÌ BoûÌ totÈû co B˘h a jeho podstata, tedy... atd. Za t¯etÌ, ûe nic nenÌ vzneöenÏjöÌ neû to prvnÌ. Ale druh˝ akt duöe (tj. pozn·v·nÌ v˘Ëi prvnÌmu, coû je bytÌ) je ñ jako bdÏnÌ v˘Ëi sp·nku ñ nÏËÌm vzneöenÏjöÌm neû akt prvnÌ. Tedy vypl˝v·, ûe pozn·v·nÌ je samo bytÌ BoûÌ. Za ËtvrtÈ, ûe v Bohu nenÌ û·dn· pasÌvnÌ moûnost. Byla by vöak, kdyby pozn·v·nÌ a bytÌ nebylo v Bohu totÈû. Za p·tÈ, ûe kaûd· vÏc je kv˘li tomu, co dÏl·. Kdyby tedy pozn·v·nÌ bylo nÏco jinÈho neû bytÌ BoûÌ, kladlo by Bohu za cÌl nÏco jinÈho neû jeho sama a neû to, co on s·m jest. To nenÌ moûnÈ, neboù cÌl je p¯ÌËina ñ a prvnÌ nem˘ûe mÌt p¯ÌËinu. TakÈ proto, ûe prvnÌ je nekoneËnÈ a nekoneËnÈ nem· cÌl (lat. finis = cÌl i konec). Za öestÈ takto: ûe pozn·v·nÌ se m· k vidu tak, jako se m· bytÌ k podstatÏ, a BoûÌ podstata tu m· mÌsto vidu. Tedy kdyû v Bohu je bytÌ totÈû co podstata, jsou v nÏm vöecky tyto vÏci navz·jem totoûnÈ. Za druhÈ to uk·ûi postupem, kter˝ jsem uû ¯ekl jinde: ÑËlovÏkì a Ñrozumn˝ì jsou sice z·mÏnnÈ pojmy, ale ne tak, ûe nÏkdo je rozumn˝, a proto ËlovÏk, n˝brû spÌöe je ËlovÏk, a proto rozumn˝. Je totiû jistÈ, ûe je-li bytÌ dokonalÈ, je v nÏm zahrnuto vöecko, ûivot, pozn·v·nÌ a jak·koli Ëinnost, takûe k nÏmu nenÌ t¯eba p¯id·vat nic jinÈho, aby se dos·hlo nÏjakÈ Ëinnosti. Neboù kdyby oheÚ uû samou svou formou *

Na rozdÌl od Tom·öe, STh I, 26, 2: ÑIn deo autem non est aliud esse et intelligere secundum rem, sed tantum secundum intelligentiae rationemì.

295



mohl vöecko, to jest b˝t i h¯·t, uû by se k tÈto formÏ, kter· to vöecko umoûÚuje, nic nep¯id·valo a nedoplÚovalo.* Je-li tedy bytÌ BoûÌ nejlepöÌ a nejdokonalejöÌ, prvnÌ skuteËnost a dokonalost vöeho, dovröujÌcÌ vöecky skuteËnosti, bez nÏhoû by se vöecko obr·tilo v nic, kon· B˘h sam˝m sv˝m bytÌm vöecko jak uvnit¯ v boûstvÌ, tak navenek ve sv˝ch tvorech ñ kaûdÈ ovöem sv˝m zp˘sobem. A tak je v Bohu jeho bytÌ jeho pozn·v·nÌm, protoûe sam˝m sv˝m bytÌm jak jedn·, tak pozn·v·. Za t¯etÌ uk·ûi, ûe se uû nedomnÌv·m, ûe B˘h pozn·v· proto, ûe jest, n˝brû ûe jest proto, ûe pozn·v·; takûe B˘h jest rozum i pozn·v·nÌ a na jeho pozn·v·nÌ spoËÌv· jeho vlastnÌ bytÌ. Neboù v prvnÌ kapitole JanovÏ je ¯eËeno: ÑNa poË·tku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a B˘h byl Slovoì (J 1,1). Evangelista ne¯Ìk·: ÑNa poË·tku bylo jsoucÌ a B˘h byl jsoucÌ.ì Ale slovo ˙plnÏ pat¯Ì do oblasti rozumu, jako mluvÌcÌ i jako mluvenÈ, ne jako bytÌ Ëi jsoucno smÌöenÈ (tj. z bytÌ a rozumu). D·le ¯Ìk· Spasitel u Jana 14: ÑJ· jsem pravda.ì Pravda vöak pat¯Ì k rozumu, protoûe nese Ëi zahrnuje vztah. Vztah ovöem m· celÈ svÈ bytÌ od duöe a jako takov˝ je re·ln· kategorie, stejnÏ jako Ëas. »as m· sice svÈ bytÌ z duöe, nicmÈnÏ je to druh kvantity, a tedy re·lnÈ kategorie. ÑJ· jsemì tedy Ñpravdaì. O tomto slovÏ pojedn·v· Augustin v 8. knize De Trinitate, kapitola 2. Takûe je z¯ejmÈ, ûe pravda pat¯Ì k rozumu stejnÏ jako slovo. Za tÌmto slovem Jan 1 pokraËuje: ÑVöechno skrze nÏ uËinÏno jestì, coû je t¯eba ËÌst takto: ÑVöechno skrze nÏ uËinÏnÈ (potom) jestì; takûe tÏm uËinÏn˝m vÏcem potom p¯ÌsluöÌ bytÌ. Proto ¯Ìk· autor knihy De causis: ÑPrvnÌ ze stvo¯en˝ch vÏcÌ je bytÌ.ì Jakmile se tedy dost·v·me k bytÌ, dost·v·me se ke stvo¯enÌ. Takûe bytÌ m· na prvÈm mÌstÏ povahu stvo¯itelnÈho ñ proto nÏkte¯Ì ¯ÌkajÌ, ûe bytÌ tvora se vztahuje k Bohu jen jako k ˙ËinnÈ p¯ÌËinÏ, kdeûto podstata se k nÏmu vztahuje jako k p¯ÌËinÏ vzorovÈ. ZatÌmco moudrost, kter· pat¯Ì k rozumu, nem· povahu stvo¯itelnÈho. A kdyby nÏkdo p¯ece argumentoval slovem SÌr 24: ÑOd poË·tku a p¯ede vÏky jsem stvo¯enaì, lze tu Ñstvo¯enaì vyloûit jako Ñzrozenaì. Ale vyloûÌm to jinak: ÑOd poË·tku a p¯ed stvo¯enÌm vÏk˘ jsem.ì A tedy B˘h, kter˝ je Stvo¯itel a ne stvo¯iteln˝, je rozum a pozn·v·nÌ, ne jsoucno, ani bytÌ. *

Tj.: oheÚ je skuteËn˝, ale h¯eje teprve tehdy, kdyû se k formÏ Ñp¯id· a doplnÌì jeötÏ l·tka.

296



Abych to uk·zal, budu p¯ednÏ p¯edpokl·dat, ûe pozn·nÌ je vyööÌ neû bytÌ a pat¯Ì do jinÈho ¯·du. ÿÌk·me p¯ece vöichni, ûe cokoli ËinÌ p¯irozenost, ËinÌ vlastnÏ nÏjak· rozumn· bytost, takûe vöechno, co nÏËÌm pohybuje, je buÔ rozumnÈ, nebo se d· odvodit od rozumnÈho, kterÈ jeho pohyb ¯ÌdÌ. Proto co m· rozum, je dokonalejöÌ neû to, co ho nem·, tak jako p¯i samÈm vznik·nÌ stojÌ na prvnÌm stupni nedokonalÈ, takûe u rozumu a rozumnÈ bytosti cesta zkoum·nÌ konËÌ jakoûto u nejvyööÌho a nejdokonalejöÌho. Proto je pozn·v·nÌ vyööÌ neû bytÌ. NÏkte¯Ì sice ¯ÌkajÌ, ûe na bytÌ, ûivot i pozn·v·nÌ m˘ûeme pohlÌûet dvojÌm zp˘sobem: buÔ jako takovÈ, o sobÏ, a pak je nejprve bytÌ, za druhÈ ûivot a za t¯etÌ pozn·v·nÌ; anebo z hlediska toho, kdo se na nich podÌlÌ ñ a pak je nejprve pozn·v·nÌ, druh˝ ûivot, t¯etÌ bytÌ. J· jsem vöak p¯esvÏdËen, ûe je to pr·vÏ naopak: ÑNa poË·tku bylo Slovoì, kterÈ ˙plnÏ pat¯Ì do oblasti rozumu, takûe pr·vÏ pozn·v·nÌ je mezi dokonalostmi na prvnÌm mÌstÏ, a pak teprve p¯ijde jsoucno Ëi bytÌ. Za druhÈ p¯edpokl·d·m, ûe samo pozn·v·nÌ a vöechno, co pat¯Ì k rozumu, je jinÈho ¯·du neû bytÌ. Ve t¯etÌ knize Metafysiky se totiû ¯Ìk·, ûe v matematice nenÌ ani cÌl, ani dobro, a tedy ani û·dnÈ bytÌ, protoûe bytÌ a dobro je totÈû. V öestÈ knize Metafysiky se takÈ ¯Ìk·, ûe dobrÈ a zlÈ je ve vÏcech, kdeûto pravdivÈ a nepravdivÈ v duöi. Proto se tamtÈû ¯Ìk·, ûe pravdivÈ, kterÈ je v duöi, nenÌ jsoucno, stejnÏ jako nenÌ jsoucnem to, co je nahodile, protoûe nem· p¯ÌËinu, jak se tam ¯Ìk·. To, co je v duöi, pokud je v duöi, nem· tedy povahu jsoucna a jako takovÈ smÏ¯uje k opaku bytÌ samotnÈho. Neboù vid (obraz) jako takov˝ nenÌ jsoucno, neboù ËÌm vÌc si vöÌm·ö jeho jsoucnosti, tÌm vÌc tÏ odv·dÌ od pozn·nÌ tÈ vÏci, jejÌmû jest obrazem. PodobnÏ, jak jsem ¯ekl jinde*, kdyby vid, kter˝ je v duöi, mÏl povahu jsoucna, neslouûil by k pozn·nÌ vÏci, jejÌmû je videm. Neboù kdyby mÏl povahu jsoucna, vedl by jako takov˝ k pozn·nÌ sebe sama a odv·dÏl od pozn·nÌ vÏci, jejÌmû je videm. Vöechno, co pat¯Ì k rozumu, je tedy jako takovÈ ne-jsoucno. Pozn·v·me totiû vÏci, jakÈ B˘h uËinit nemohl ñ nap¯Ìklad kdyû nÏkdo *

Totiû v p¯edchozÌ ÑPa¯ÌûskÈ ot·zceì, kterou oznaËujeme jako prvnÌ, aË v rukopise i v kritickÈm vyd·nÌ je uvedena jako druh·.

297



pozn·v· oheÚ a nepozn·v· jeho teplo; B˘h vöak nem˘ûe uËinit, aby byl oheÚ, kter˝ by neh¯·l. Za t¯etÌ p¯edpokl·d·m, ûe zde selh·v· naöe p¯edstavivost. Naöe vÏdÏnÌ se totiû liöÌ od vÏdÏnÌ BoûÌho, protoûe vÏdÏnÌ BoûÌ je p¯ÌËinou vÏcÌ, kdeûto naöe vÏdÏnÌ je zp˘sobeno vÏcmi. Proto tak, jako naöe vÏdÏnÌ spad· pod jsoucÌ, kterÈ je jeho p¯ÌËinou, jsoucÌ samo z tÈhoû d˘vodu spad· pod vÏdÏnÌ BoûÌ. A proto cokoli je v Bohu, je samo nad bytÌm a je cele pozn·v·nÌm. Z toho teÔ uk·ûi, ûe v Bohu nenÌ jsoucno ani bytÌ, protoûe nic nem˘ûe podstatnÏ b˝t jak v p¯ÌËinÏ, tak v tom zp˘sobenÈm, je-li p¯ÌËina pravou p¯ÌËinou. B˘h ovöem jest p¯ÌËina vöeho bytÌ. Takûe bytÌ podstatnÏ v Bohu nenÌ. A chceö-li pozn·v·nÌ naz˝vat bytÌm, budiû, souhlasÌm, ¯eknu vöak aspoÚ to, ûe je-li v Bohu nÏco, co chceö naz˝vat bytÌm, p¯ÌsluöÌ mu to pr·vÏ dÌky pozn·v·nÌ. D·le: poË·tek (principium) nikdy nenÌ to, co z nÏho zaËÌn·, jako bod nikdy nenÌ Ë·ra. A tedy je-li B˘h poË·tkem buÔ samÈho bytÌ, nebo jsoucÌho, nenÌ B˘h jsoucno ani bytÌ stvo¯enÈho. To, co je ve stvo¯enÌ, m˘ûe b˝t v Bohu jen jako ve svÈ p¯ÌËinÏ, nikdy ne svou podstatou (formaliter). A proto kdyû tvor˘m pat¯Ì bytÌ, nenÌ v Bohu, leda jako v p¯ÌËinÏ, a proto v Bohu nenÌ bytÌ, n˝brû ryzost bytÌ (non est esse, sed puritas essendi). Jako kdyû se nÏkoho, kdo chce z˘stat skryt a nechce se prohl·sit, v noci zeptali: ÑKdo jsi?ì, odpovÌ: ÑJsem, kdo jsem.ì TakÈ n·ö P·n, kdyû chtÏl uk·zat, ûe je v nÏm ryzost bytÌ, ¯Ìk·: ÑJ· jsem, kter˝ jsem.ì Ne¯Ìk· prostÏ Ñj· jsemì, n˝brû dod·v· Ñkter˝ jsemì. Bohu tedy nep¯ÌsluöÌ bytÌ, leda ûe bys takovou r yzost chtÏl naz˝vat bytÌm. D·le: k·men v moûnosti nenÌ k·men a k·men (tak, jak jest) ve svÈ p¯ÌËinÏ, nenÌ k·men. Proto ani jsoucÌ ve svÈ p¯ÌËinÏ nenÌ jsoucno. Ale protoûe B˘h je spoleËn· p¯ÌËina vöeho jsoucÌho, nic, co jest v Bohu, nem· povahu jsoucÌho, n˝brû povahu rozumu a pozn·v·nÌ; k tÈto povaze nepat¯Ì, aby mÏla p¯ÌËinu, jako to pat¯Ì k povaze zp˘soben˝ch jsoucen. A v tomto pozn·v·nÌ jsou vöecky vÏci virtu·lnÏ (in virtute) obsaûeny jako ve svrchovanÈ p¯ÌËinÏ vöeho. D·le: u vÏcÌ, o kter˝ch mluvÌme analogicky, to, co je podstatnÈ v jednom Ëlenu tÈto analogie, nenÌ ve druhÈm ñ tak jako zdravÌ je podstatnÈ jen v ûivoËichovi, kdeûto ve stranÏ nebo v moci nenÌ zdravÌ o nic vÌc neû v kameni. Jsou-li tedy vöecky zp˘sobenÈ vÏci podstat298



nÏ jsoucÌ, B˘h podstatnÏ jsoucÌ nebude. Proto, jak jsem uû ¯ekl jinde, ¯Ìk·me-li Ñp¯Ìpadkyì (accidentia) podle jejich vztahu k podstatÏ, kter· je podstatnÏ jsoucÌ a jÌû p¯ÌsluöÌ podstatnÈ bytÌ, p¯Ìpadky nejsou jsoucÌ a ned·vajÌ bytÌ svÈ podstatÏ; p¯Ìpadek ovöem je kvantita nebo kvalita a d·v· (svÈ podstatÏ) b˝t-kolik nebo b˝t-jak: b˝t öirok˝, dlouh˝ nebo kr·tk˝, bÌl˝ nebo Ëern˝, ned·v· vöak bytÌ a nenÌ jsoucÌ. NeplatÌ ani n·mitka, ûe p¯Ìpadek vznik· Ñjak˝msi vznik·nÌmì, a tedy takÈ jest jakÈsi jsoucno. ÿÌk·m, ûe nevznik· ani Ñjak˝msiì vznik·nÌm (generatione secundum quid), n˝brû v˘bec ne. Neboù, jak jsem se nauËil, o vznik·nÌ mluvÌme tehdy, kdyû z podstaty mÈnÏ urËenÈ formou vznik· podstata vÌce urËen· formou (magis formalis). Kdyû je to obr·cenÏ, je to jakÈsi vznik·nÌ. Kdyû se vöak nÏco mÏnÌ od jednoho p¯Ìpadku k jinÈmu, neuËil jsem se, ûe by to bylo ÑjakÈsi vznik·nÌì, n˝brû ûe je to zmÏna. A tak neupÌr·m p¯Ìpadk˘m, co jim pat¯Ì, nechci jim vöak p¯isuzovat, co jim nepat¯Ì. Tak takÈ ¯Ìk·m, ûe Bohu nep¯ÌsluöÌ bytÌ a ûe nenÌ jsoucno, n˝brû ûe je nÏco vyööÌho neû jsoucno. Jako totiû ¯Ìk· Aristoteles, ûe zrak musÌ b˝t bezbarv˝, aby mohl vidÏt vöecky barvy, a ûe rozum nesmÌ b˝t utv·¯en p¯irozen˝mi formami, aby je mohl pozn·vat, tak j· upÌr·m Bohu bytÌ a podobnÈ vÏci, aby mohl b˝t p¯ÌËinou vöech vÏcÌ a vöechny mÌt p¯edem v sobÏ. Aby tak, jako se Bohu neupÌr·, co jeho jest, se mu takÈ upÌralo to, co jako z·por v Bohu znamen· pr·vÏ svrchovan˝ klad, podle prvnÌ knihy Jana z Damaöku. NeupÌr·m tedy Bohu nic, co mu p¯irozenÏ a bytostnÏ pat¯Ì. ÿÌk·m, ûe B˘h m· p¯edem vöecko v sobÏ v ËistotÏ, plnosti a dokonalosti, v rozsahu i velikosti jako existujÌcÌ ko¯en a p¯ÌËina vöeho. A to pr·vÏ chtÏl ¯Ìci, kdyû ¯ekl: ÑJ· jsem, kter˝ jsem.ì Eckhart.

299



TrojdÌln˝ spis P¯edmluvy (...)

Obecn· p¯edmluva V tÈto obecnÈ p¯edmluvÏ nejprve vyloûÌme ˙mysl autora, za druhÈ rozdÏlenÌ dÌla, za t¯etÌ po¯·dek a zp˘sob, jak budeme v dÌle postupovat. KaûdÈmu ze t¯Ì dÌl˘ bude navÌc p¯edch·zet zvl·ötnÌ p¯edmluva. ⁄myslem autora v tomto trojdÌlnÈm spisu je podle moûnosti uspokojit p¯·nÌ nÏkter˝ch uËen˝ch brat¯Ì, kte¯Ì ho uû dlouho nalÈhavÏ û·dali a nutili, aby pÌsemnÏ zachytil, co od nÏho p¯i r˘zn˝ch p¯Ìleûitostech sl˝chali ñ jak v p¯edn·ök·ch a ve ökole, tak v k·z·nÌch i p¯i kaûdodennÌch rozhovorech u stolu ñ a to hlavnÏ v trojÌm ohledu. Jednak nÏkter· obecn· a z·vaûn· tvrzenÌ, jednak nov·, kr·tk· a snadn· vysvÏtlenÌ r˘zn˝ch ot·zek a k tomu za t¯etÌ neobvyklÈ v˝klady mnoh˝ch mÌst PÌsma svatÈho obojÌho Z·kona, hlavnÏ takovÈ, kterÈ si nevzpomÌnali, ûe by byli Ëetli nebo slyöeli jinde. Neboù vÏci novÈ a nezvyklÈ se p¯ÌjemnÏji dot˝kajÌ ducha neû vÏci obvyklÈ, byù t¯eba i byly lepöÌ a vÏtöÌ. Podle toho se takÈ cel˝ tento spis dÏlÌ na t¯i Ë·sti: pr vnÌ je dÌl obecn˝ch tvrzenÌ,* druh˝ dÌl ot·zek a t¯etÌ dÌl v˝klad˘. PrvnÌ dÌl, obsahujÌcÌ vÌce neû tisÌc tvrzenÌ, je rozdÏlen do Ëtrn·cti pojedn·nÌ podle poËtu pojm˘, z nichû se tato tvrzenÌ tvo¯Ì. A protoûe ÑopaËnÈ pojmy, poloûeny vedle sebe, se navz·jem velice vysvÏtlujÌì a Ño opaËn˝ch pojmech jedn· vûdy tat·û vÏdaì, m· kaûdÈ z tÏchto pojedn·nÌ dvÏ Ë·sti. Nejd¯Ìv uv·dÌme tvrzenÌ o pojmu samÈm, potom tvrzenÌ o jeho opaku. * Lat. propositio je jednak p¯eklad ¯eckÈ thesis, znamen· ale takÈ vÏtu ve smyslu gramatickÈm.

300



PrvnÌ pojedn·nÌ jedn· o bytÌ a jsoucÌm i o jeho opaku, coû je nic. DruhÈ o jednotÏ a jednom i o jeho opaku, coû jest mnohÈ. T¯etÌ o pravdÏ a pravÈm i jejich opaku, coû je nepravÈ. »tvrtÈ o dobrotÏ a dobru i o zlu jako opaku. P·tÈ o l·sce a milosti i o h¯Ìchu jako opaku. äestÈ o poctivosti, ctnosti a spr·vnÈm i o jejich opaku, totiû o nepoctivosti, ne¯esti a nespr·vnÈm. SedmÈ o celku i Ë·sti jako opaku. OsmÈ o spoleËnÈm a nerozliöenÈm i o jejich opaku, vlastnÌm a rozliöenÈm. Dev·tÈ o povaze vyööÌho i niûöÌho jako opaku. Des·tÈ o prvnÌm a poslednÌm. Jeden·ctÈ o ideji a rozumu (ratione) i jejich opaku, nap¯Ìklad beztvarÈm a nedostateËnÈm. Dvan·ctÈ pak o ÑËÌm jestì a Ñco jestì, kterÈ se dÏlÌ stejnÏ. T¯in·ctÈ jedn· o samÈm Bohu, nejvyööÌm bytÌ, kter˝ Ñû·dn˝ opak nem·, leda nebytÌì, jak ¯Ìk· Augustin v knih·ch O nesmrtelnosti duöe a O manichejcÌch. »trn·ctÈ o podstatÏ a p¯Ìpadku. Druh˝ dÌl, dÌl ot·zek, se dÏlÌ podle l·tky ot·zek. Pojedn·v·me o nich v tom po¯adÌ, jak se pod·vajÌ v SummÏ slavnÈho uËitele a ctihodnÈho bratra Tom·öe z Akvina, ne vöak o vöech, ale jen o nÏkter˝ch, jak se naskytla p¯Ìleûitost o nich disputovat, p¯edn·öet a radit se. T¯etÌ dÌl, dÌl v˝klad˘, je rozdÏlen na dvÏ Ë·sti. Protoûe totiû autor o nÏkter˝ch mÌstech obojÌho Z·kona oböÌrnÏ a zvl·öù pojednal v k·z·nÌch, zalÌbilo se mu vyloûit je oddÏlenÏ a nazvat tuto Ë·st ÑDÌl k·z·nÌì. Jinak se dÌl v˝klad˘ d·le dÏlÌ podle poËtu a po¯adÌ knih StarÈho a NovÈho z·kona, jehoû v˝roky se tu vykl·dajÌ. A aËkoli by se zd·lo, ûe k tomu vöemu je t¯eba napsat celÈ mo¯e spis˘, p¯ece dvÏ vÏci p¯ispÏly ke struËnosti a dovolily dÌlo jak moûno zkr·tit. Jednak to, ûe zde p¯edkl·d·me jen nÏkterÈ vÏci, kterÈ bys jinde stÏûÌ hledal. Za druhÈ, ûe jak v dÌlu ot·zek, tak v dÌlu v˝klad˘ pojedn·me jen tu a tam o nÏkterÈm ˙ryvku. Stejn˝m zp˘sobem postupuje i svat˝ Augustin v sedmi knih·ch Ot·zek o prvnÌch sedmi knih·ch StarÈho z·kona, O osmdes·ti t¯ech ot·zk·ch, v knize pro Orosia i dalöÌch sv˝ch knih·ch. JeötÏ je t¯eba upozornit, ûe nÏkter· z n·sledujÌcÌch tvrzenÌ, ot·301



zek i v˝klad˘ se budou na prvnÌ pohled zd·t nestv˘rn·, pochybn· nebo nespr·vn·. P¯i hluböÌm a peËlivÏjöÌm prozkoum·nÌ se vöak budou jevit jinak: jasnÏ se totiû uk·ûe, ûe zde ¯eËenÈ dosvÏdËuje sama pravda a autorita PÌsma svatÈho nebo nÏkterÈho ze svat˝ch a slavn˝ch uËitel˘. Na vysvÏtlenou k tomu, co n·sleduje, je t¯eba p¯edeslat t¯i pozn·mky. P¯ednÏ, ûe obecnÈ pojmy ñ nap¯Ìklad bytÌ, jednotu, pravdu, moudrost, dobrotu a podobnÏ ñ si nelze p¯edstavovat jako (nahodilÈ) p¯Ìpadky* a nelze o nich usuzovat stejn˝m zp˘sobem. P¯Ìpadky totiû dost·vajÌ bytÌ v p¯edmÏtu, skrze p¯edmÏt a jeho promÏny, takûe jsou pozdÏjöÌ neû p¯edmÏt a zaËÌnajÌ b˝t aû kdyû do nÏho vstoupÌ. Proto dost·vajÌ se sv˝m p¯edmÏtem i poËet a rozdÏlenÌ, takûe jejich p¯edmÏt spoluurËuje takovÈ p¯Ìpadky natolik, nakolik majÌ bytÌ. Docela jinak je tomu s onÏmi obecn˝mi pojmy. Neboù ani bytÌ samo ani ty ostatnÌ, kterÈ jsou s nÌm zamÏnitelnÏ totÈû, nep¯istupujÌ k vÏcem dodateËnÏ, ale jsou ve vÏcech ze vöeho nejd¯Ìv. Samo bytÌ nedost·v· to, ûe jest, s nÏËÌm ani od nÏËeho ani skrze nÏco jinÈho. Nep¯istupuje a nep¯id·v· se k nÏËemu, n˝brû p¯edch·zÌ a je d¯Ìv neû vöechno ostatnÌ. Proto bytÌ vöeho poch·zÌ bezprost¯ednÏ od prvnÌho a spoleËnÈ p¯ÌËiny vöeho. Od samÈho bytÌ tedy Ña skrze nÏ a v nÏm vöechno jestì (ÿ 11,36), ono vöak nenÌ od niËeho jinÈho. Neboù co je jinÈ od bytÌ, to nenÌ, Ëili je nic. BytÌ samo se m· ke vöemu jako skuteËnost (actus) a dokonalost, je sama skuteËnost vöeho vËetnÏ forem. Proto ¯Ìk· Avicenna v 8. knize Metafysiky v kap. 6: ÑTo, po Ëem kaûd· vÏc touûÌ, je bytÌ a dokonalost bytÌ jakoûto bytÌì, a dod·v·: ÑTakûe to skuteËnÏ vytouûenÈ je pr·vÏ bytÌ.ì Proto musÌ metafyzika zajÌmat kaûd· vÏc, byù i pohybliv· a promÏnn·, jakoûto jsoucÌ, dokonce i sama l·tka, ko¯en pomÌjiv˝ch vÏcÌ. A d·le: bytÌ vöech vÏcÌ jakoûto bytÌ se pomÏ¯uje vÏËnostÌ, nikdy ne Ëasem. Neboù pozn·nÌ, jehoû p¯edmÏtem je jsoucÌ a jeû si podle Avicenny ze vöeho nejd¯Ìv vöÌm· bytÌ, abstrahuje od zde a nynÌ, a tedy i od Ëasu. Na to nar·ûÌ Augustin, kdyû v 7. knize O Trojici v prvnÌ kapitole ¯Ìk·: ÑMoudrost je moudr· a je moudr· sama sebou. I kdyû duöe p¯ispÏnÌm moudrosti zmoud¯Ì a pak zase zhloupne, moudrost * Lat. accidens, dnes bychom ¯ekli atribut, vlastnost, kterou p¯edmÏt mÌt m˘ûe a nemusÌ, kter· se m˘ûe mÏnit.

302



v sobÏ trv· ñ tÌm, ûe duöe zhloupla, se moudrost nemÏnÌ. S tÌm, kdo moudrostÌ zmoud¯el, to nenÌ tak jako s tÏlem, kterÈ bÏlostÌ zbÏlelo: kdyû tÏlo zmÏnÌ barvu, û·dn· bÏlost nez˘stane a ˙plnÏ zanikne.ì Za druhÈ je t¯eba poznamenat, ûe v˘bec co je pr vnÏjöÌ a vyööÌ, nikdy nic nep¯ijÌm· od pozdÏjöÌho a pozdÏjöÌ ho v niËem nem˘ûe ovlivnit. Ale naopak, co je prvnÏjöÌ a vyööÌ, ovlivÚuje niûöÌ a pozdÏjöÌ, sestupuje do nÏho se sv˝mi vlastnosti a p¯izp˘sobuje si je tak, jako p¯ÌËina d˘sledek a ËinnÈ trpnost. K povaze prvnÌho a vyööÌho, kterÈ je ÑbohatÈ samo od sebeì, pat¯Ì ovlivÚovat a utv·¯et niûöÌ sv˝mi vlastnostmi, k nimû pat¯Ì jedno a nerozdÏlenÈ. Z toho je z¯ejmÈ, ûe vyööÌ se v niûöÌch nedÏlÌ, n˝brû z˘st·v· jednÌm a sbÌr· a sjednocuje rozdÏlenÈ v niûöÌch. Z¯ejm˝m p¯Ìkladem toho jsou Ë·sti ûivoËicha: duöe se do nich nedÏlÌ, n˝brû trv· nerozdÏlena a sjednocuje v sobÏ jednotlivÈ Ë·sti, aby mÏly jednu duöi, jeden ûivot, jedno bytÌ a jedno ûitÌ. Takûe kdybychom si p¯edstavili hlavu ËlovÏka na severnÌm pÛlu a jeho nohy na jiûnÌm, nebudou ty nohy od hlavy d·l neû samy od sebe a nebudou mÌt mÈnÏ bytÌ, ûitÌ, duöe ani ûivota neû hlava. Neboù v jednom* nejsou û·dnÈ vzd·lenosti, nic nenÌ niûöÌ druhÈho a nenÌ tu ani û·dn˝ rozdÌl vzhledu, ¯·du ani skuteËnosti. Za t¯etÌ a poslednÌ budiû poznamen·no, ûe druh˝ i t¯etÌ dÌl tÈto knihy z·visÌ na prvnÌm dÌlu, to jest dÌlu tvrzenÌ natolik, ûe bez nÏho nemajÌ velkou cenu. Neboù ¯eöenÌ ot·zek i v˝klady PÌsma jsou vÏtöinou zaloûeny na nÏjakÈm z tvrzenÌ. Abychom to uk·zali na p¯ÌkladÏ a p¯edvedli zp˘sob, jak budeme postupovat v celÈm TrojdÌlnÈm spisu, p¯edesÌl·me ˙vodem prvnÌ tvrzenÌ, prvnÌ ot·zku a v˝klad prvnÌho v˝roku (autority). PrvnÌ tvrzenÌ znÌ: bytÌ jest B˘h. PrvnÌ ot·zka o boûstvÌ: zda jest B˘h. PrvnÌ v˝rok PÌsma svatÈho je: ÑNa poË·tku stvo¯il B˘h nebe a zemi.ì VezmÏme tedy nejprve tvrzenÌ, za druhÈ z nÏho plynoucÌ ¯eöenÌ ot·zky, za t¯etÌ z nÏho vych·zejÌcÌ v˝klad onoho v˝roku.

*

Tj. v onom ËlovÏku.

303



BytÌ je B˘h. Toto tvrzenÌ je z¯ejmÈ, neboù kdyby bytÌ bylo odliönÈ od Boha samÈho, nebyl by B˘h a nebyl by Bohem. Neboù jak by mohlo b˝t nebo b˝t nÏËÌm to, co je v˘Ëi bytÌ jinÈ, cizÌ a odliönÈ? Nebo kdyby byl B˘h, byl by dÌky nÏkomu jinÈmu, je-li bytÌ od nÏho odliönÈ. BuÔ je tedy B˘h a bytÌ totÈû, nebo m· B˘h bytÌ od jinÈho. A tak by on s·m nebyl Bohem, jak jsme p¯edpokl·dali, n˝brû nÏkdo jin˝ a prvnÏjöÌ by byl jeho p¯ÌËinou, p¯ÌËinou, ûe jest. D·le vöechno, co jest, m· to, ûe jest, skrze bytÌ a od bytÌ. Je-li tedy bytÌ odliönÈ od Boha, majÌ vÏci bytÌ od jinÈho neû od Boha. D·le: p¯ed bytÌm nenÌ nic. Proto ten, kdo d·v· bytÌ, tvo¯Ì a je stvo¯itelem ñ tvo¯it je totiû d·vat bytÌ z niËeho. Je tedy jistÈ, ûe vöechno m· bytÌ od bytÌ samÈho, jako vöechno bÌlÈ je bÌlÈ od bÏlosti. Kdyby tedy bytÌ nebyl B˘h, stvo¯itelem by byl jin˝ neû B˘h. D·le za ËtvrtÈ: vöechno, co m· bytÌ, jest ñ aù se to opÌöe jakkoli ñ tak jako co m· bÏlost, je bÌlÈ. Je-li tedy bytÌ jinÈ neû B˘h, mohly by vÏci b˝t bez Boha; a tak by B˘h nejen nebyl prvnÌ p¯ÌËinou, ale ani p¯ÌËinou vÏcÌ, ûe jsou. KoneËnÏ za p·tÈ: mimo bytÌ a p¯ed bytÌm sam˝m nenÌ nic. Takûe kdyby bytÌ bylo jinÈ neû B˘h a Bohu cizÌ, B˘h by byl nic, anebo jako prve byl by od jinÈho a prvÏjöÌho. A to by bylo bohem Bohu a bohem vöemu. Na to nar·ûÌ slovo Exodu 3: ÑJ· jsem, kter˝ jsem.ì

PrvnÌ ot·zka znÌ: zda B˘h jest? M· se ¯Ìci, ûe jest, na z·kladÏ p¯edchozÌho tvrzenÌ. Za prvÈ takto: nenÌ-li B˘h, nenÌ nic. D˘sledek neplatÌ, a tedy ani p¯edpoklad, totiû ûe B˘h nenÌ. Souvislost se dokazuje takto: nenÌ-li bytÌ, nenÌ û·dnÈ jsoucno, Ëili nenÌ nic ñ tak jako nenÌ-li bÏlost, nenÌ nic bÌlÈho. BytÌ vöak je B˘h, jak ¯Ìk· tvrzenÌ. A tedy nenÌ-li B˘h, nenÌ nic. Nespr·vnost d˘sledku dokazuje p¯Ìroda, smysl i rozum. D·le za druhÈ takto: Ñé·dn· vÏta nenÌ pravdivÏjöÌ neû ta, v nÌû se totÈû vypovÌd· o tomtÈûì, t¯eba ûe ËlovÏk je ËlovÏk. Ale bytÌ je B˘h, a tedy je pravda, ûe B˘h jest. Za t¯etÌ takto: é·dn· vÏc nem˘ûe opustit sebe samu, jak ¯Ìk· 304



Augustin O nesmrtelnosti duöe. Ale bytÌ je B˘h, a bytÌ tedy nem˘ûe Boha opustit, aby nebyl. D·le za ËtvrtÈ takto: vÏc to, ËÌm jest, nem· od niËeho jinÈho, jak ¯Ìk· Avicenna. Proto aù se jinak p¯edpokl·d· cokoli, ËlovÏk je rozumn˝ a smrteln˝ ûivoËich. Augustin ¯Ìk·, ûe nic nenÌ tak vÏËnÈ, jako pomÏr (ratio) kruhu. Ale bytÌ je podstata (essentia) BoûÌ Ëili B˘h. ée tedy B˘h jest, je vÏËnÏ pravda. Tedy B˘h jest. D˘sledek je z¯ejm˝, protoûe vöechno, co jest, je dÌky bytÌ, a bytÌ je B˘h. To je to, co je ps·no v Exodu 3: ÑTen, kter˝ jest, mne poslal.ì

ÑNa poË·tku stvo¯il B˘h nebe a zemi.ì Z p¯edchozÌho tvrzenÌ zde nynÌ vyloûÌme prvnÌ v˝rok PÌsma ve ËtverÈm ohledu; z toho se pak budou vykl·dat i jin· mÌsta. A takov˝ bude postup v celÈm DÌle v˝klad˘ a k·z·nÌ, ûe totiû p¯i v˝kladu jednoho mÌsta vyloûÌme kr·tce a p¯ÌleûitostnÏ i jin·, kter· pak vyloûÌme soustavnÏ a oböÌrnÏji na svÈm mÌstÏ. ÿÌk·me tedy, ûe z v˝öe uvedenÈho tvrzenÌ se dokazuje za prvÈ, ûe B˘h a on s·m stvo¯il nebe a zemi, to jest to nejvyööÌ i nejniûöÌ a v d˘sledku toho vöechno. Za druhÈ, ûe stvo¯il v poË·tku, to jest v sobÏ samÈm. Za t¯etÌ, ûe stvo¯il sice v minulÈm, p¯esto vöak je st·le v poË·tku stvo¯enÌ a zaËÌn· tvo¯it. Za ËtvrtÈ, ûe stvo¯enÌ a kaûdÈ dÌlo BoûÌ uû v samÈm poË·tku stvo¯enÌ bylo hned dokonalÈ a dokonËenÈ. Neboù ¯Ìk· Ñna poË·tku stvo¯ilì, coû je sloveso v minulÈm dokonavÈm Ëase. PrvnÌ z tÏch Ëty¯ je zjevnÈ takto: stvo¯enÌ, to je dod·nÌ bytÌ; nenÌ t¯eba dod·vat, ûe z niËeho, protoûe p¯ed bytÌm nenÌ nic. Je vöak jistÈ, ûe bytÌ se vÏcem dost·v· od bytÌ a jen od nÏho, tak jako bytÌ bÌl˝m jen od bÏlosti. Tedy B˘h a jen on, protoûe je bytÌ, tvo¯Ì Ëi stvo¯il. Z toho se takÈ z¯ejmÏ ¯eöÌ ot·zka, jeû se pt·, zda mohl skutek stvo¯enÌ p¯edat nÏkomu jinÈmu. O tom bude vÌc na svÈm mÌstÏ. DruhÈ z tÏch Ëty¯, totiû ûe stvo¯il v poË·tku, to jest v sobÏ samÈm, je zjevnÈ takto: stvo¯enÌ d·v· Ëi udÌlÌ bytÌ. BytÌ vöak je poË·tek a prvnÌ ze vöeho, p¯ed nÌmû a mimo nÏû nic nenÌ, a to je B˘h. Tedy stvo¯il vöechno v poË·tku, to jest v sobÏ samÈm. Neboù vöechno stvo¯il v bytÌ, coû je poË·tek a je B˘h s·m. Zde je t¯eba zd˘raznit, ûe cokoli B˘h tvo¯Ì, dÏl· nebo ËinÌ, dÏl· nebo ËinÌ v sobÏ samÈm. Neboù co je mimo 305



Boha a co vznik· mimo Boha, je a vznik· mimo bytÌ; ale tak nevznik· nic, protoûe cÌlem vznik·nÌ samÈho je pr·vÏ bytÌ. Augustin ve ËtvrtÈ knize Vyzn·nÌ ¯Ìk·: ÑB˘h vöecky vÏci uËinil, ne vöak ûe uËinil a odeöel, ale z nÏho v nÏm neust·le jsou.ì Jinak u ostatnÌch ¯emeslnÌk˘ (artifex). Neboù stavitel stavÌ d˘m mimo sebe jednak proto, ûe jin· jsoucna jsou mimo nÏho, jednak ûe d¯evo a kamenÌ, z nichû je a vznik· d˘m, nemajÌ bytÌ ani od ¯emeslnÌka, ani v nÏm, n˝brû od jinÈho a v jinÈm. Je tedy nespr·vn· p¯edstava, jako by B˘h stvo¯enÌ vyvrhoval ven nebo tvo¯il mimo sebe v nÏjakÈm nekoneËnu Ëi pr·zdnotÏ. Neboù nicota nem˘ûe ani nic p¯ijmout, ani b˝t p¯edmÏtem, cÌlem Ëi ˙Ëelem nÏjakÈho jedn·nÌ. Pokud se tedy o nÏËem p¯edpokl·d·, ûe to nicota p¯ijme nebo ûe to v nicotÏ skonËÌ, nenÌ to jsoucÌ, n˝brû nic. B˘h tedy nestvo¯il vöecky vÏci, aby st·ly vedle nÏho a mimo nÏho, jako tvo¯Ì jinÌ ¯emeslnÌci, n˝brû vyvolal je z niËeho, to jest z nebytÌ k bytÌ, jeû nalezly, dostaly a majÌ v nÏm. Neboù on je bytÌ. Proto v˝slovnÏ ¯Ìk·, ûe B˘h stvo¯il ne Ñod poË·tkuì, n˝brû Ñv poË·tkuì. Jak by totiû mohly b˝t, ne-li v bytÌ, kterÈ je poË·tkem? PodobnÏ vyloûÌme nÌûe i z knihy Moudrosti 1: ÑB˘h stvo¯il vöechno, aby to byloì, a ÿÌman˘m 4: ÑPovol·v· v bytÌ to, co nenÌì, a dalöÌ podobnÈ. Zde je t¯eba zd˘raznit, ûe tomu, co jest, se m˘ûe nÏco p¯ihodit, p¯ipadnout ñ samÈmu bytÌ vöak nic p¯ipadnout nem˘ûe podle BoÎthia: ÑTak vedle Ëehokoli, co jest, m˘ûe b˝t nÏco jinÈho, mimo samotnÈ bytÌ vöak nic b˝t nem˘ûe.ì T¯etÌ z tÏch Ëty¯, totiû ûe sice stvo¯il v minulosti, nicmÈnÏ st·le je v poË·tku stvo¯enÌ a zaËÌn· tvo¯it, vyloûÌme takto: B˘h jakoûto bytÌ p˘sobÌ v bytÌ a k bytÌ. Kniha moudrosti 1: ÑStvo¯il vöechno, aby to bylo.ì BytÌ vöak je zaË·tek, to prvnÌ i poË·tek vöech vÏcÌ. Z toho plyne, ûe kaûdÈ dÌlo BoûÌ je novÈ. Kniha moudrosti 7: ÑV sobÏ trv· a vöecky vÏci obnovuje.ì ZjevenÌ 21: ÑHle, j· tvo¯Ìm vöechno novÈ.ì Proto se ¯Ìk· u Izai·öe: ÑJ· jsem prvnÌ a poslednÌ.ì Stvo¯il tedy tak, ûe nicmÈnÏ st·le tvo¯Ì. Neboù cokoli je v poË·tku a Ëeho koncem je poË·tek, to se st·le zaËÌn·, st·le rodÌ, to je vûdy novÏ narozenÈ. Proto ¯Ìk· Augustin v prvnÌ knize Vyzn·nÌ: ÑVöechno, co je vËerejöÌ a staröÌ, dnes dÏl·ö a dnes jsi uËinil.ì Stvo¯il tedy vöecky vÏci v poË·tku, protoûe v sobÏ samÈm jako poË·tku. A d·le, stvo¯il v sobÏ samÈm jako poË·tku, protoûe minulÈ a starÈ tvo¯Ì dnes jako v poË·tku a poprvÈ. To obojÌ chybÌ u jin˝ch ¯emeslnÌk˘, protoûe nedÏlajÌ v sobÏ sam˝ch a udÏlanÈ opouötÏjÌ, protoûe na nÏ p¯est·vajÌ p˘sobit. 306



»tvrtÈ a poslednÌ, totiû ûe stvo¯enÌ a kaûdÈ dÌlo BoûÌ je uû v samÈm poË·tku stvo¯enÌ hned dokonalÈ a dokonËenÈ, plyne z p¯edchozÌch. Kde je totiû konec totÈû co poË·tek, nutnÏ co vznik·, je uû hotovÈ, a co zaËÌn·, je uû dokonalÈ. A B˘h jakoûto bytÌ je i zaË·tek, i poË·tek a konec. Neboù tak jako p¯ed bytÌm nenÌ nic, tak ani po bytÌ, protoûe bytÌ je cÌl kaûdÈho vznik·nÌ. A to, co jest, jako takovÈ nevznik· a nem˘ûe vznikat. Proto Ñkdyû uû je tu to, co se mÏlo zÌskat, pohyb p¯est·v·ì. Co je d˘m, nem˘ûe se domem st·t; m˘ûe se jen obÌlit a podobnÏ, ale jen potud, pokud nebylo bÌlÈ. Tak tedy stvo¯enÌ a kaûdÈ dÌlo BoûÌ, jak jen zaËne, je dokonalÈ. Deuteronomium 32: ÑDÌla BoûÌ jsou dokonal·ì a éalm: Ñÿekl, a stalo se.ì Neboù on s·m je zaË·tek Ëi ÑpoË·tek a konecì, v prvnÌ a poslednÌ kapitole ZjevenÌ. StruËnÏ tedy shrnujeme jednotlivÈ body takto: B˘h je ze svÈ podstaty bytÌ. Proto vöecky vÏci p¯ijÌmajÌ bytÌ od nÏho a jen od nÏho samÈho. Tedy B˘h stvo¯il nebe i zemi. To k prvnÌmu. D·le, ûe mimo Boha, to jest mimo bytÌ, nenÌ nic. Tedy buÔ nic nestvo¯il, nebo stvo¯il vöechno v sobÏ samÈm jako v poË·tku. To ke druhÈmu. Augustin: ÑZ nÏho v nÏm jsou.ì NavÌc vöak B˘h jakoûto bytÌ je prvnÌ a poslednÌ, poË·tek a konec. Takûe vöechno minulÈ, co stvo¯il, tvo¯Ì jako p¯ÌtomnÈ v poË·tku, a co tvo¯Ì Ëi dÏl· nynÌ jako v poË·tku, to stvo¯il i v dokonalÈ minulosti. Augustin: ÑVöechno, co bylo, dnes ËinÌö a dnes jsi uËinil.ì To ke t¯etÌmu a ËtvrtÈmu. A protoûe konec je u nÏho poË·tkem, st·le zaËÌn· dokonalÈ a rodÌ se narozenÈ. Tak tedy B˘h vöechno stvo¯il, protoûe tvo¯it nep¯est·v·, ale st·le tvo¯Ì a tvo¯it zaËÌn·. Jan 5: ÑM˘j Otec aû dosud pracuje, a i j· pracuji.ì Augustin: ÑNe ûe by uËinil a odeöel.ì Stvo¯enÈ vÏci jsou totiû st·le ve vzniku a poË·tku svÈho stvo¯enÌ. To je to, co ¯Ìk·: ÑNa poË·tku stvo¯il B˘h nebe a zemi.ì Kdyû totiû dokonËuje a konËÌ, z·roveÚ zaËÌn·, protoûe konec je zaË·tek. A kdyû zaËÌn·, z·roveÚ konËÌ Ëi dokonËuje, protoûe poË·tek je konec: ZjevenÌ 1. Nakonec zd˘raznÏme, ûe z tohoto prvnÌho tvrzenÌ, kdyû dob¯e usuzujeme, m˘ûeme snadno zodpovÏdÏt vöecky nebo skoro vöecky ot·zky o Bohu; mnohÈ, co je o nÏm ps·no, a to i temnÈ a obtÌûnÈ, lze p¯irozen˝m rozumem jasnÏ vyloûit. Tak jsme zde ˙vodem struËnÏ vyloûili tvrzenÌ, ot·zku i v˝rok PÌsma. Na svÈm mÌstÏ, to jest na zaË·tku kaûdÈho ze t¯Ì dÌl˘, o nich pojedn·me ˙plnÏji. 307



P¯edmluva k dÌlu tvrzenÌ BytÌ jest B˘h. ZaËÌn· prvnÌ dÌl TrojdÌlnÈho spisu, dÌl tvrzenÌ, jehoû prvnÌ pojedn·nÌ je o bytÌ a jsoucÌm a o jeho opaku, coû je nic. Na vysvÏtlenou k tomu, co n·sleduje v tomto pojedn·nÌ i v dalöÌch, je t¯eba p¯edeslat nÏkolik pozn·mek. Za prvÈ, ûe tak jako ÑbÌlÈ znamen· pouze kvalituì, jak ¯Ìk· filozof, tak takÈ jsoucÌ znamen· pouze bytÌ. A podobnÏ je tomu i s jin˝mi vÏcmi, t¯eba ûe jedno znamen· pouze jednotu, pravÈ pravdu, dobrÈ dobrotu, poctivÈ poctivost, rovnÈ rovnost, spravedlivÈ spravedlnost, a takÈ s vÏcmi opaËn˝mi, t¯eba ûe zlÈ znamen· pouze zlo, faleönÈ faleönost, k¯ivÈ k¯ivost, nespravedlivÈ nespravedlnost a tak i u jin˝ch. Za druhÈ je t¯eba poznamenat, ûe jinak je t¯eba soudit o jsoucÌm a jinak o jsoucÌm to a to. PodobnÏ i o bytÌ absolutnÏ a prostÏ, bez p¯Ìdavku, a jinak o bytÌ takovÈm a takovÈm. A podobnÏ i o jin˝ch, t¯eba o dobru absolutnÏ a jinak o tom a tom dobru nebo dobru toho a dobru onoho. ÿÌk·m-li tedy, ûe nÏco jest, ûe je jedno, pravÈ nebo dobrÈ, spadajÌ tyto Ëty¯i i do p¯Ìsudku (praedicatum) jako druh˝ p¯Ìdavek (adiacens), ale je t¯eba je ch·pat i jako formy a podstaty.* ÿeknu-li vöak, ûe nÏco je to a to, t¯eba k·men, a ûe je to jeden k·men, prav˝ k·men a dobr˝ k·men, musÌ se ta Ëty¯i ch·pat jako t¯etÌ p¯Ìdavek ve vÏtÏ, a nejsou to p¯Ìsudky (v˝povÏdi), n˝brû spony nebo p¯Ìdavky ve v˝povÏdi. P¯edem tedy poznamenejme za prvÈ, ûe jen B˘h je ve vlastnÌm smyslu jsoucÌ, jedno, pravÈ a dobrÈ. Za druhÈ, ûe od nÏho vöechno jest, je jedno, pravÈ a dobrÈ. Za t¯etÌ, ûe vöechno m· bezprost¯ednÏ od nÏho to, ûe jest, ûe je jedno, pravÈ a dobrÈ. Za ËtvrtÈ, ¯Ìk·m-li toto jsoucÌ nebo toto jedno a tamto jedno, toto a ono pravÈ, û·dnÈ Ñtotoì ani Ñtamtoì nem˘ûe nic p¯idat ani v niËem zvÏtöit jsoucnost, jednotu, pravdivost nebo dobrotu navÌc nad jsoucÌ, jedno, pravÈ a dobrÈ. *

Navazuje na Aristotela, De interpretatione 10; p¯Ìdavn· jmÈna (adjektiva) ÑjsoucÌ, dobr˝ì atd. tvo¯Ì sice p¯Ìsudky Ëi v˝povÏdi o podmÏtu, nevypovÌdajÌ vöak o nahodil˝ch vlastnostech podmÏtu, n˝brû ¯ÌkajÌ nÏco z·kladnÌho a podstatnÈho. Na tyto myölenky nav·ûe Schelling a Heidegger (Ñontologick· diferenceì).

308



PrvnÌ z tÏch Ëty¯, totiû ûe jen B˘h je ve vlastnÌm smyslu jsoucÌ, je z¯ejmÈ z Exodu 3: ÑJ· jsem, kter˝ jsemì; Ñten, kter˝ jest, mne poslalì a u JÛba: ÑTy, kter˝ jedin˝ jsi.ì TakÈ Jan z Damaöku ¯Ìk·, ûe prvnÌ jmÈno BoûÌ je ÑbytÌ, kterÈ jestì. Tomu odpovÌd·, ûe podle prvnÌ knihy Fysiky Parmenides a Melissus, prvnÌ filozofovÈ, tvrdili, ûe je jen jedno jsoucÌ. JsoucÌch to a to je ovöem vÌc, t¯eba oheÚ nebo zemÏ a podobnÏ, jak dosvÏdËuje Avicenna ve svÈ knize fyziky, kterou nazval DostateËnost. Tomu takÈ odpovÌd· Deuteronomium 6 a Galat˘m 3: ÑB˘h jest jeden.ì A tak je tedy z¯ejm· pravdivost p¯edloûenÈho tvrzenÌ, ûe bytÌ je B˘h. Tomu, kdo by se ptal, co nebo kdo je B˘h, je tedy t¯eba odpovÏdÏt, ûe bytÌ, podle Exodu 3: ÑJsem, kter ˝ jsemì a Ñkter˝ jestì, jako prve. Pr·vÏ tak se to m· i s jednÌm, totiû ûe jenom B˘h je ve vlastnÌm smyslu jedno Ëi jeden. Deuteronomium 6: ÑB˘h je jeden.ì Tomu odpovÌd·, ûe Proklos i Kniha o p¯ÌËin·ch Ëasto pojmem jednoho Ëi jednoty vyjad¯ujÌ Boha. KromÏ toho ono Ñjednoì je pop¯enÌ z·poru.* Proto pat¯Ì jen prvnÌmu a plnÈmu bytÌ, jakÈ je B˘h, jemuû nelze nic up¯Ìt, neboù on vöechno bytÌ uû p¯edem a najednou mÏl a zahrnoval. StejnÏ je tomu i s prav˝m. Jan 14: ÑJ· jsem pravda.ì Augustin v 8. knize O Trojici, kap. 2 ¯Ìk·: ÑB˘h je pravda, protoûe B˘h je svÏtloì a d·le: ÑSlyöÌö-li, ûe je pravda, neptej se, co jest, ale m˘ûeö-li, z˘staÚ v tom prvnÌm rozb¯esku, kdy tÏ jako blesk zas·hlo slovo pravda.ì Augustin tu chce ¯Ìci, ûe to je B˘h. Pr·vÏ tak se to m· i s dobr˝m. Luk·ö 18: ÑNikdo nenÌ dobr˝ neû B˘h.ì A Proklos ve 12. tvrzenÌ ¯Ìk·: ÑPoË·tek a prvnÌ p¯ÌËina vöech jsoucÌch je dobro.ì Tomu odpovÌd·, ûe Dionysios za pr vnÌ jmÈno BoûÌ pokl·d· dobro. A Augustin v 8. knize O Trojici, kapitole 3, ¯Ìk·: ÑPohleÔ na dobro samo, m˘ûeö-li, a uvidÌö Boha, dobro vöeho dobra.ì Tolik k prvnÌ ze Ëty¯ vÏt, totiû ûe jen B˘h je ve vlastnÌm smyslu jsoucÌ, jedno, pravda a dobro, kdeûto vöechna ostatnÌ jsou to a to, t¯eba k·men, lev, ËlovÏk a podobnÏ, a toto jedno, toto pravÈ a toto dobro, t¯eba dobr˝ duch, dobr˝ andÏl a podobnÏ. Druh· z tÏch Ëty¯, totiû ûe od samÈho Boha m· vöechno svÈ bytÌ, bytÌ jednÌm, bytÌ prav˝m a bytÌ dobr˝m, je z ¯eËenÈho uû z¯ejm·. Jak *

Lat. negatio negationis; jedno je to, co nenÌ mnohÈ, p¯iËemû i mnohost se ch·pe jako nedostatek Ëi z·por.

309



by totiû cokoli mohlo b˝t, ne-li dÌky bytÌ, b˝t jednÌm, ne-li dÌky jednomu Ëi skrze jedno nebo skrze jednotu, b˝t pravÈ bez pravdy a dobrÈ bez dobra ñ stejnÏ jako nap¯Ìklad vöechno bÌlÈ je bÌlÈ bÏlostÌ? Mimo to uËÌ Bohethius v ⁄tÏöe, ûe tak jako dobro a pravda je zaloûeno a utv·¯eno bytÌm a v bytÌ, stejnÏ je i bytÌ zaloûeno a utv·¯eno jednÌm a v jednom. Jako tedy vöechno m· bytÌ od Boha jakoûto bytÌ, tak m· i jedno bytÌ a dobrÈ bytÌ a podobnÏ i pravÈ bytÌ. Neboù ta t¯i p¯edchozÌ majÌ to, ûe jsou, v pravdÏ a skrze pravÈ. Neboù co nenÌ pravdivÏ, nenÌ, a co nenÌ pravdivÏ jedno, nenÌ jedno, a co nenÌ pravdivÏ dobrÈ, nenÌ dobrÈ. Neboù ani co nenÌ pravÈ zlato, nenÌ zlato a tak d·le. A d·le: jsoucÌ, jedno, pravÈ a dobrÈ jsou ve vÏcech jako prvnÌ a vöem spoleËnÈ, takûe jsou p¯i nich a v nich ve vöech jeötÏ d¯Ìv, neû k tomu p¯istoupÌ jak·koli p¯ÌËina ñ kromÏ tÈ prvnÌ a obecnÈ p¯ÌËiny vöech. A jsou v nich zase jen z tÈ prvnÌ a obecnÈ p¯ÌËiny vöech. TÌm ovöem nejsou nijak vylouËeny vlivy druhotn˝ch p¯ÌËin. Tak forma ohnÏ ned·v· ohni bytÌ, n˝brû bytÌ tÌmto, ani bytÌ jednÌm, n˝brû bytÌ tÌmto jednÌm, t¯eba ohnÏm a jednÌm ohnÏm. PodobnÏ je tomu s prav˝m a dobr˝m. Ale i toto, t¯eba ûe forma ohnÏ d·v· b˝t ohnÏm, a to jednÌm, prav˝m a dobr˝m, se opÌr· o pevnost prvnÌ p¯ÌËiny. Jak ¯Ìk· Kniha o p¯ÌËin·ch: ÑVöechna pevnost a podstata pozn·v·nÌ je z ËistÈ dobroty, kter· je prvnÌ p¯ÌËinouì, a d·le to vykl·d·. D·le, jak jsme se uû zmÌnili, jsoucÌmu Ëi o jsoucÌm nelze nic popÌrat a nelze mu upÌrat û·dnÈ bytÌ, n˝brû p¯ÌsluöÌ mu pop¯enÌ z·poru (negatio negationis) bytÌ. Tak jednomu nelze up¯Ìt û·dnÈ jedno ani û·dnou jednotu, leda pop¯Ìt z·por jednoty Ëi jednoho. A podobnÏ o pravÈm a dobrÈm. Z toho je tedy z¯ejmÈ a jistÈ, ûe kaûdÈ jednotlivÈ jsoucÌ m· od Boha to, ûe jest, ûe je jedno, ûe je pravÈ, ûe je dobrÈ. A nejenûe kaûdÈ jsoucÌ m· kteroukoli z tÏchto vÏcÌ od Boha, ale m· ji takÈ bezprost¯ednÏ. A to je t¯etÌ z·sada z tÏch Ëty¯ v˝öe zmÌnÏn˝ch, ûe totiû kaûdÈ jednotlivÈ jsoucno nejenûe m·, ale ûe m· bezprost¯ednÏ, bez jakÈhokoli dalöÌho zprost¯edkov·nÌ, od Boha celÈ svÈ bytÌ, celou svoji jednotu, pravost i celou svoji dobrotu. Jak by totiû mohlo b˝t nÏco, co by mezi sebou a bytÌm mÏlo prost¯ednÌka, a tedy st·lo vnÏ, jakoby stranou, mimo bytÌ samo? A bytÌ, to je B˘h. 310



Pr·vÏ tak je tomu s jednÌm a s kaûd˝m jednÌm, s prav˝m a kaûd˝m prav˝m, s dobr˝m a kaûd˝m dobr˝m. »ehokoli se totiû u kterÈkoli z vÏcÌ bytÌ samo bezprost¯ednÏ nedot˝k·, cokoli bezprost¯ednÏ nepronik· a neutv·¯Ì, to nenÌ nic. PodobnÏ Ëehokoli se jedno nedot˝k·, cokoli nenÌ jednÌm proniknuto, utv·¯eno a odÏno, nenÌ jedno. A stejnÏ o pravÈm a dobrÈm. To je to, co se ¯Ìk· v Knize moudrosti 8 o Moudrosti, kter· je B˘h: ÑSah· od konce aû na konec, mocnÏ a uölechtileì; a Izai·ö 44: ÑJ· jsem prvnÌ i poslednÌ.ì PrvnÌ totiû nestrpÌ nic prost¯ednÌho, proto se na zaË·tku Knihy o p¯ÌËin·ch ¯Ìk·, ûe vliv prvnÌ p¯ÌËiny prvnÌ zaËÌn· a poslednÌ p¯est·v·. PrvnÌ zaËÌn·, protoûe je prvnÌ, poslednÌ p¯est·v·, protoûe je poslednÌ. D·le protoûe B˘h, kter˝ cele jest, je prostÏ jeden Ëi jedno, musÌ b˝t takÈ cele kaûdÈmu jednotlivÈmu bezprost¯ednÏ p¯Ìtomen, ne Ë·steËnÏ a po Ë·stech, jak to kr·snÏ uËÌ Augustin v 1. knize Vyzn·nÌ na zaË·tku. Pr·vÏ to je vidÏt u kaûdÈ podstatnÈ formy. Neboù duöe je cele a bezprost¯ednÏ p¯Ìtomna celÈmu oûivenÈmu tÏlu, kterÈ cele bezprost¯ednÏ utv·¯Ì. PodobnÏ forma ohnÏ cel· a bez prost¯ednictvÌ najednou odÌv·, utv·¯Ì a pronik· celou bytnost svÈ l·tky, ne Ë·st po Ë·sti, ale vöecky Ë·sti skrze celek. Proto je bytÌ bytÌm celku a celek je jeden. Proto se v 7. knize Metafysiky ¯Ìk·, ûe vznik· a jest celek, nikoli Ë·sti. Odtud takÈ plyne, ûe zrozenÌ a vznik·nÌ je okamûitÈ, a ne postupnÈ, ûe to nenÌ pohyb, ale konec pohybu. Z toho je takÈ zjevn˝ omyl tÏch, kte¯Ì mezi jsoucnost l·tky a podstatnou formu smÌöenÈho (konkrÈtnÌho) kladou nÏjakÈ stupnÏ jako form·lnÌ zprost¯edkov·nÌ. Pronik·-li tedy kaûd· podstatn· forma celou l·tku bezprost¯ednÏ a cel· ji celou odÌv· a utv·¯Ì, tÌm vÌc to bude pravda o samÈm bytÌ, coû je form·lnÌ skuteËnost kaûdÈ formy i jsoucnosti v˘bec. To, co bylo ¯eËeno, ûe kaûdÈ jednotlivÈ jsoucno m· bezprost¯ednÏ od Boha celÈ svÈ bytÌ, celou svoji jednotu, pravost a dobrotu, lze vyloûit takÈ takto: nenÌ moûnÈ, aby samÈmu bytÌ se nedost·valo nebo chybÏlo nÏjakÈ bytÌ, nÏjak· mÌra nebo rozdÌl bytÌ. Takûe co chybÌ Ëi nenÌ u bytÌ, to nenÌ, a je nic. B˘h vöak je bytÌ. TotÈû je t¯eba ¯Ìci i o jednom: co chybÌ Ëi nenÌ u jednoho, nenÌ jedno a nem˘ûe jednotit; nem˘ûe b˝t druhem Ëi rozdÌlem jednoho. A stejnÏ usuzujeme i o pravÈm a dobrÈm, z tÏchûe d˘vod˘. SamÈmu jsoucÌmu Ëi samÈmu bytÌ nelze tedy up¯Ìt û·dnou jsoucnost v˘bec. Proto samÈmu jsoucÌmu, Bohu, nelze nic up¯Ìt, leda 311



pop¯Ìt z·por vöeho bytÌ. Proto se jedno jako pop¯enÌ z·poru tak bezprost¯ednÏ vztahuje ke jsoucÌmu. A jako se m· jsoucÌ ke jsoucn˘m, tak se m· jedno ke vöemu, co je nÏjak˝m zp˘sobem Ëi rozdÌlem jednoho jednÌm, a pravÈ ke vöem prav˝m a dobrÈ ke vöem dobr˝m a kaûdÈmu jednotlivÏ. Takûe jsoucÌ to nebo to, jedno to nebo to, pravÈ to nebo ono, dobrÈ to nebo ono ñ jakoûto to nebo to ñ nem˘ûe nic p¯idat ani niËÌm p¯ispÏt ke jsoucnosti, k jednotÏ, pravdivosti a dobrotÏ. A to je Ëtvrt· z·sada, zmÌnÏn· v˝öe. Kdyû toto ¯Ìk·me, nijak ovöem nebereme vÏcem bytÌ ani neruöÌme bytÌ vÏcÌ, n˝brû pr·vÏ konstatujeme. VysvÏtlÌme to nynÌ dvojÌm zp˘sobem: nejprve na p¯Ìkladech, za druhÈ d˘vody. T¯emi p¯Ìklady: za prvÈ na l·tce a formÏ, za druhÈ na Ë·stech a jejich celku, za t¯etÌ na ËlovÏku, p¯ijatÈm Slovem. Za prvÈ takto: je jistÈ, ûe l·tka nep¯in·öÌ sloûenÈmu (konkrÈtnÌmu)* û·dnÈ bytÌ, ani ûe sama ze sebe nem· û·dnÈ bytÌ kromÏ toho, kterÈ konkrÈtnÌmu d·v· forma. A p¯ece proto ne¯Ìk·me, ûe l·tka nenÌ nic, n˝brû ûe je podstata a druh· Ë·st konkrÈtnÌho. Za druhÈ: jednotlivÈ Ë·sti nep¯in·öejÌ svÈmu celku v˘bec û·dnÈ bytÌ, n˝brû cele svÈ bytÌ dost·vajÌ od svÈho celku a ve svÈm celku. Jinak by totiû celek nebyl jeden, n˝brû byl by poËtem takov˝, kolik je Ë·stÌ, kdyby kter·koli Ë·st p¯id·vala tomu celku svÈ vlastnÌ bytÌ. Aby se vöak v jednom nalezla a smÌsila dvÏ nebo vÌce bytÌ, je jeötÏ nemoûnÏjöÌ, neû aby v jednom p¯edmÏtu (subiecto) bylo nÏkolik podstatn˝ch forem. BytÌ totiû je to, co m· od sebe a ze sebe rozliöenÌ. Co by tedy mÏlo nÏkolik bytÌ, nemohlo by b˝t jednÌm bytÌm. Naopak, co m· nÏkolik forem, t¯eba tak jako vöecky kategorie (preadicamentum), je poËtem jedno dÌky jednotÏ bytÌ celÈho konkrÈtnÌho, t¯eba Petra nebo Martina. A za t¯etÌ: v ËlovÏku, jehoû na sebe vzalo vtÏlenÈ Slovo, p¯ipouötÌme, ûe je jedinÈ osobnÌ hypostatickÈ bytÌ tÈhoû Slova, a p¯ece byl Kristus prav˝ ËlovÏk stejnÏ jako jinÌ lidÈ. V souvislosti s naöÌm tvrzenÌm platÌ toto daleko vÌc o stvo¯enÌ ve vztahu k Bohu stvo¯iteli neû o l·tce ve vztahu k formÏ a neû o Ë·stech *

Lat. concretum, doslova srostlÈ, vyjad¯uje aristotelskou nauku o tom, ûe kaûd· jednotliv· ÑexistujÌcÌì vÏc vznik· sloûenÌm Ëi sr˘stem formy (tvaru) a l·tky. TotÈû je v textu mÌnÏno i v˝razem Ñcompositumì (sloûenÈ) nebo jinde Ñmixtumì (smÌöenÈ).

312



v˘Ëi celku, neboù B˘h je p¯ÌËina vnit¯nÏjöÌ, prvnÏjöÌ, dokonalejöÌ i obecnÏjöÌ. Za druhÈ dok·ûeme, co jsme ¯ekli, d˘vody. Za prvÈ takto: vöechno, co d·v· bytÌ, tvo¯Ì a je prvnÌ a obecnou p¯ÌËinou vöeho, jak bylo ¯eËeno. é·dnÈ to Ëi ono vöak nenÌ prvnÌ a obecnou p¯ÌËinou, ani netvo¯Ì. Takûe û·dnÈ to Ëi ono ned·v· bytÌ. A to je, co ¯Ìk· Augustin v 1. knize Vyzn·nÌ, kap. 5: Ñé·dnou ûilou odjinud neproudÌ do n·s bytÌ a ûivot, neû ûe Ty n·s ËinÌö, Pane.ì A d·le dod·v·. ÑCo je mi po tom, kdyû to nÏkdo nech·pe?ì D·le za druhÈ takto: ÑPrvnÌ je bohatÈ samo ze sebeì, jak se ¯Ìk· v Knize o p¯ÌËin·ch; nebylo by vöak bohatÈ samo ze sebe ani pr vnÌ, kdyby nÏco jinÈho mimo nÏ d·valo bytÌ. A tedy û·dnÈ jsoucÌ to nebo to ned·v· bytÌ, aËkoli formy d·vajÌ b˝t to nebo to ñ jakoûto to nebo to, ne vöak jakoûto bytÌ. A to je to, co ¯Ìk· Jan 1: Ñvöechno skrze nÏho uËinÏnÈ jest a bez nÏho uËinÏnÈ je nicì. Neboù slovo Ñjestì tu znamen· bytÌ. A z toho se naöe tvrzenÌ za t¯etÌ dokazuje takto: mimo bytÌ a bez bytÌ by vöechno bylo nic, byù i bylo ÑuËinÏnÈì. Kdyby tedy nÏco mimo Boha d·valo bytÌ, B˘h by ned·val bytÌ vöemu a nÏËemu by je nevlÈval, anebo by to, co d·v· a vlÈv·, bylo nic. Proti tomu je vöak Jakub 1: ÑVöem d·v· v hojnostiì, ÿÌman˘m 11: ÑZ nÏho a skrze nÏho a v nÏm vöecko jestì a dalöÌ. D·le za ËtvrtÈ takto: dobrÈ to nebo ono a jsoucÌ to nebo ono m· celÈ svÈ bytÌ od bytÌ a skrze bytÌ a v bytÌ. To nebo ono tedy nevracÌ jako v kruhu nÏjakÈ bytÌ samÈmu bytÌ, od nÏhoû bytÌ p¯ÌËinnÏ dost·v·, jak lze vidÏt na kaûdÈm p¯ÌkladÏ. Tak bÌl˝ ötÌt celÈ svÈ bÌlÈ bytÌ ñ jakoûto bÌlÈ ñ dost·v· skrze bÏlost, a û·dnou bÏlost nem· od sebe ani nevracÌ, jakoûto ötÌt, bÏlosti samÈ. Zde je t¯eba v˝slovnÏ p¯ipomenout, ûe kaûd· vÏc je skuteËnÏ jednÌm bytÌm dÌky tomu, ûe vöechno, co jako celek m·, dost·v· od jedinÈho. Tak nap¯Ìklad celÈ sloûenÈ (konkrÈtnÌ) tÏlo dost·v· sv˘j rozmÏr (quantum) pouze od kvantity a nic jinÈho, co v tÏle jest, uû û·dnou kvantitu nep¯id·v·, ani l·tka, ani forma, ani û·dn· kvalita ñ a tak je tomu i s ostatnÌmi. D·le je totÈû celÈ tÏlo nÏjakÈ pouze od kvality, t¯eba bÌlÈ od bÏlosti, ËernÈ od Ëernosti a tak i u ostatnÌch. A v tom uû nic jinÈho, jako l·tka, forma, kvantita a ostatnÌ, û·dnou kvalitu nep¯id·v·, nedod·v· a nezvÏtöuje. A tak tÌm spÌöe m· celÈ 313



sloûenÈ jsoucno, t¯eba k·men, to, ûe je kamenem, od formy kamene, ale bytÌ absolutnÏ jen od samÈho Boha jako pr vnÌ p¯ÌËiny. Nelze si tedy p¯edstavovat, ûe by jednotlivÈ p¯ÌËiny vÏci ñ jako ˙Ëinn·, ˙Ëelov·, form·lnÌ a l·tkov· ñ jednotlivÏ p¯in·öely a d·valy sloûenÈmu jeho bytÌ. N˝brû cel· vÏc se vöemi sv˝mi Ë·stmi a vlastnostmi m· totÈû celÈ bytÌ ˙ËelovÏ pouze od ˙Ëelu, form·lnÏ od formy a pasivnÏ Ëi receptivnÏ od l·tky. Pokud by d·le tat·û vÏc mÏla nÏkolik p¯ÌËin tÈhoû druhu, t¯eba ˙ËinnÈ nebo ˙ËelovÈ, nekladou se vedle sebe jako nÏkolik, n˝brû p˘sobÌ jedna pod druhou, niûöÌ dÌky vyööÌ, v jedinÈm kroku (actio) tent˝û v˝sledek. * DvÏ jako dvÏ vûdycky p˘sobÌ rozliËnÈ vÏci. Tak je zejmÈna nutno sm˝ölet o vöech p¯ÌËin·ch ve vztahu k prvnÌ a nejvyööÌ p¯ÌËinÏ vöeho, jÌû jest B˘h. Zopakujeme-li tedy kr·tce, co bylo ¯eËeno, je to sedm bod˘: PrvnÌ, ûe jsoucÌ znamen· pouze bytÌ, jedno jednotu, pravÈ pravdu a dobrÈ dobro. Druh˝, ûe jinak se m· mluvit o jsoucÌm, a jinak o jsoucÌm to a to; a stejnÏ i o ostatnÌch, jako o jednom, pravÈm a dobrÈm. Proto jsoucÌ je jen jedno, a to B˘h, kdeûto jsoucÌch to a to je mnoho. A stejnÏ o jednom, pravÈm a dobrÈm, jak bylo ¯eËeno v˝öe. T¯etÌ je d˘vodem tohoto druhÈho: ¯Ìk·m-li, ûe nÏco jest, je jedno, je pravÈ a je dobrÈ, je kaûdÈ z nich p¯Ìsudkem vÏty, ale m· se ch·pat i jako forma a podstata; kdyû vöak ¯eknu, ûe nÏco je toto jsoucÌ, toto jedno ñ t¯eba ËlovÏk ñ toto pravÈ nebo to a ono dobrÈ, nic z toho nenÌ p¯Ìsudek, n˝brû jak·si spona nebo p¯Ìdavek (adiacens) p¯Ìsudku. »tvrt˝, ûe jen B˘h je ve vlastnÌm smyslu jsoucÌ, jeden, prav˝ a dobr˝. P·t˝, ûe pouze od samÈho Boha kaûd· vÏc jest, je jedna, je prav· a je dobr·. äest˝, ûe kaûd· vÏc m· bezprost¯ednÏ od Boha, ûe jest, je jedna, je prav· a je dobr·. Sedm˝, ûe nic stvo¯enÈho ned·v· a nep¯id·v· vÏcem û·dnou jsoucnost, jednotu, pravdu a dobrost.

* Je-li ˙Ëinnou p¯ÌËinou domu tesa¯, je ten, kdo pr·ci objednal, ÑvyööÌ ˙Ëinnou p¯ÌËinouì neû tesa¯.

314



Bula ÑIn agro dominicoì papeûe Jana XXII. z roku 1329

Jan, biskup, sluûebnÌk BoûÌch sluûebnÌk˘, na vÏËnou pam·tku. Na poli P·nÏ, jehoû str·ûci a dÏlnÌky n·s nebesk˝ ˙radek bez naöich z·sluh ustanovil, musÌme bdÏle vykon·vat rozv·ûnou duchovnÌ pÈËi, aby kdyû nÏjak˝ nep¯Ìtel mezi semeno pravdy zaseje plevel, mohl b˝t uû v z·rodku vyplenÏn d¯Ìv, neû vyrostou zhoubnÈ v˝honky. Aby tam, kde byla umrtvena setba ne¯estÌ a vyko¯enÏno trnÌ omyl˘, vesele vzch·zela setba katolickÈ pravdy. VÏru ûe s bolestÌ oznamujeme, ûe v naöÌ dobÏ jeden ËlovÏk z nÏmeck˝ch zemÌ jmÈnem Eckhart, doktor a mistr svatÈho PÌsma z ¯·du brat¯Ì kazatel˘, chtÏl vÏdÏt vÌc, neû bylo t¯eba, ne vöak podle soudnosti a vodÌtka vÌry, n˝brû tak, ûe p¯estal naslouchat pravdÏ a p¯iklonil se k v˝mysl˘m. Sveden onÌm otcem lûi, kter˝ se Ëasto promÏÚuje v andÏla svÏtla, aby mÌsto svÏtla pravdy öÌ¯il ohavnou temnotu smysl˘, zaËal tento zbloudil˝ ËlovÏk proti z·¯ivÈ pravdÏ vÌry öÌ¯it na poli CÌrkve trnÌ a plevel, jako ökodlivÈ bodl·ËÌ a jedovatÈ trnÌ horlivÏ p¯edn·öeje ËetnÈ nauky, kterÈ v srdcÌch mnoh˝ch zamlûujÌ pravou vÌru. UËil je hlavnÏ p¯ed prost˝m lidem ve sv˝ch k·z·nÌch a uloûil i ve sv˝ch spisech. Z vyöet¯ov·nÌ, kterÈ proti nÏmu uû d¯Ìve v tÈ vÏci zah·jil z povÏ¯enÌ svÈho ˙¯ad n·ö ctihodn˝ bratr arcibiskup Jind¯ich z KolÌna a kterÈ se nakonec obnovilo z naöeho povÏ¯enÌ v ¯ÌmskÈ kurii, jsme se dozvÏdÏli, ûe podle dozn·nÌ tÈhoû Eckharta je jistÈ, ûe k·zal, uËil a napsal dvacet öest Ël·nk˘, kterÈ znÏjÌ takto: 1. Kdyû se ho jednou ptali, proË B˘h nestvo¯il svÏt uû d¯Ìve, odpovÏdÏl, ûe B˘h nemohl svÏt stvo¯it d¯Ìv, protoûe nic nem˘ûe p˘sobit d¯Ìv, neû samo jest; takûe jakmile jen B˘h byl, hned stvo¯il svÏt. 2. D·le, ûe lze p¯ipustit, ûe svÏt je od vÏËnosti. 315



3. D·le, ûe z·roveÚ a najednou, kdyû B˘h byl a kdyû zrodil svÈho Syna, stejnÏ vÏËnÈho a ve vöem rovnÈho Boha, z·roveÚ stvo¯il i svÏt. 4. D·le, ûe v kaûdÈm, i öpatnÈm skutku, aù je zl˝ jako trest nebo jako vina, se stejnÏ zjevuje a stejnÏ z·¯Ì BoûÌ sl·va. 5. D·le, ûe kdo nÏkoho proklÌn· a nÏkomu zlo¯eËÌ, tÌm sam˝m h¯Ìchem chv·lÌ Boha, a ËÌm vÌc zlo¯eËÌ a ËÌm v·ûnÏji h¯eöÌ, tÌm vÌc Boha chv·lÌ. 6. D·le, ûe kdo zlo¯eËÌ i samÈmu Bohu, tÌm rouh·nÌm Boha chv·lÌ. 7. D·le, ûe kdo prosÌ Boha o to Ëi ono, prosÌ o zlo a prosÌ öpatnÏ, protoûe prosÌ o opak dobra a opak Boha a modlÌ se o to, aby se mu B˘h odep¯el. 8. V lidech, kte¯Ì o nic neusilujÌ, ani o Ëest, ani o prospÏch, ani o vnit¯nÌ zboûnost, ani o svatost, ani o odmÏnu, ani o kr·lovstvÌ nebeskÈ, ale kte¯Ì se toho vöeho z¯ekli, i toho, co jim pat¯Ì ñ v takov˝ch lidech se vzd·v· Bohu Ëest. 9. Ned·vno jsem p¯em˝ölel, zda bych chtÏl od Boha nÏco dostat nebo si od nÏho nÏco p¯·t: velice bych si to rozm˝ölel, protoûe kdybych od Boha nÏco dost·val, st·l bych pod nÌm jako nÏjak˝ sluha a on by mi d·val jako p·n ñ ale tak bychom v˘Ëi sobÏ ve vÏËnÈm ûivotÏ st·t nemÏli. 10. Budeme ˙plnÏ p¯etvo¯enÌ v Boha a promÏnÌme se v nÏho. PodobnÏ, jako se ve sv·tosti chlÈb promÏÚuje v TÏlo Kristovo, tak budu promÏnÏn v nÏho, ûe on ze mne uËinÌ svÈ jedinÈ bytÌ, ne jen stejnÈ. P¯i ûivÈm Bohu je pravda, ûe tu nebude û·dn˝ rozdÌl. 11. Cokoli dal B˘h Otec svÈmu jednorozenÈmu Synu v lidskÈ p¯irozenosti, to vöechno dal i mnÏ: nic z toho nevyjÌm·m, ani sjednocenÌ, ani svatost, vöechno dal mnÏ jako jemu. 12. Cokoli ¯Ìk· PÌsmo svatÈ o Kristu, je takÈ vöechno pravda o kaûdÈm dobrÈm a boûskÈm ËlovÏku. 13. Cokoli pat¯Ì boûskÈ p¯irozenosti, to vöechno pat¯Ì i spravedlivÈmu a boûskÈmu ËlovÏku; proto ten ËlovÏk ËinÌ vöechno, co ËinÌ B˘h, spolu s Bohem stvo¯il nebe i zemi a rodÌ vÏËnÈ Slovo a bez takovÈho ËlovÏka by B˘h nemohl nic Ëinit. 14. Dobr˝ ËlovÏk m· svoji v˘li p¯izp˘sobit v˘li BoûÌ tak, aby chtÏl vöechno, co chce B˘h: a protoûe B˘h nÏjak chce, abych zh¯eöil, nechci ani j·, abych byl nezh¯eöil, a to je pravÈ pok·nÌ. 316



15. Kdyby ËlovÏk sp·chal tisÌc smrteln˝ch h¯Ìch˘, je-li ten ËlovÏk jak m· b˝t, nemÏl by chtÌt, aby je byl nesp·chal. 16. B˘h vlastnÏ nep¯ikazuje û·dnÈ vnÏjöÌ skutky. 17. VnÏjöÌ skutek nenÌ vlastnÏ dobr˝ a boûsk˝ a B˘h ho vlastnÏ nekon· ani nerodÌ. 18. P¯in·öejme ovoce ne vnÏjöÌch skutk˘, kterÈ n·s nedÏlajÌ dobr˝mi, ale vnit¯nÌch skutk˘, kterÈ kon· a p˘sobÌ Otec, z˘st·vajÌcÌ v n·s. 19. B˘h miluje duöe, ne vnÏjöÌ skutky. 20. ée dobr˝ ËlovÏk je jednorozen˝ Syn BoûÌ. 21. Vzneöen˝ ËlovÏk je ten jednorozen˝ Syn BoûÌ, kterÈho Otec p¯ed vÏky zrodil. 22. Otec mne rodÌ jako svÈho Syna, tÈhoû jedinÈho Syna. Cokoli B˘h ËinÌ, je jedno, proto mne rodÌ jako svÈho Syna bez jakÈhokoliv rozliöenÌ. 23. B˘h je na kaûd˝ zp˘sob a v kaûdÈm ohledu jeden, takûe se v nÏm ned· nalÈzt û·dn· mnohost, ani rozumem, ani jinak. Kdo vidÌ dvojÌ nebo nÏjakÈ rozliöenÌ, nevidÌ Boha, neboù B˘h je jeden, mimo kaûdÈ ËÌslo a nad kaûd˝m poËtem a s niËÌm nespad· vjedno. Z toho plyne, ûe v Bohu samÈm nem˘ûe b˝t û·dn˝ rozdÌl a nem˘ûe se tam nalÈzt. 24. Kaûd· rozdÌlnost je Bohu cizÌ, v p¯irozenosti i v osob·ch. D˘kaz: sama p¯irozenost je jedna a toto jedno, a kaûd· osoba je jedna a totÈû jedno, co ta p¯irozenost. 25. Kdyû je ¯eËeno: Ñäimone, milujeö mne vÌc neû oni?ì (J 21,15), smysl je ÑvÌc neû jeì, a to je dobrÈ, ne vöak dokonalÈ. Neboù kde je prvnÌ a druhÈ, je vÌce a mÈnÏ, je stupeÚ a po¯adÌ, ale v Jednom nenÌ ani stupeÚ, ani po¯adÌ. Kdo tedy miluje Boha vÌc neû bliûnÌho, dÏl· dob¯e, ne vöak dokonale. 26. Vöechna stvo¯enÌ jsou jedno holÈ nic: ne¯Ìk·m, ûe jsou nÏco malÈho nebo v˘bec nÏco, ale nejsou v˘bec nic. Mimo to byl onen Eckhart obvinÏn, ûe k·zal jeötÏ dalöÌ dva Ël·nky tohoto znÏnÌ: 1. V duöi je nÏco, co je nestvo¯enÈ a nestvo¯itelnÈ; kdyby cel· duöe byla takov·, byla by nestvo¯en· a nestvo¯iteln· ñ a to je rozum (intellectus). 2. ée B˘h nenÌ ani dobr˝, ani lepöÌ, ani nejlepöÌ. ÿÌk·m-li o Bohu, ûe je dobr˝, mluvÌm tak öpatnÏ, jako bych bÌlÈ naz˝val Ëern˝m. 317



Vöechny v˝öe uvedenÈ Ël·nky jsme dali prozkoumat mnoha doktor˘m svatÈ teologie a takÈ sami jsme je se sv˝mi bratry peËlivÏ prozkoumali. A nakonec jsme jak na z·kladÏ zpr·vy onÏch doktor˘, tak na z·kladÏ vlastnÌho zkoum·nÌ shledali, ûe pr vnÌch patn·ct uveden˝ch Ël·nk˘ i oba poslednÌ jak ve svÈm znÏnÌ, tak i v souvislosti sv˝ch myölenek obsahujÌ omyly a zn·mky bludu. OstatnÌch jeden·ct, z nichû prvnÌ zaËÌn· ÑB˘h vlastnÏ nep¯ikazuje atd.ì, jsme shledali zvl·öù podivn˝mi, velice smÏl˝mi a podez¯el˝mi z bludu, i kdyû lze p¯ipustit, ûe s mnoha vysvÏtlivkami a doplÚky mohou d·vat a mÌt katolick˝ smysl. Aby takovÈ Ël·nky a jejich obsahy nebyly nad·le n·kazou srdcÌ prost˝ch lidÌ, kter˝m se k·zaly, a aby u nich nebo jin˝ch nemohly zobecnÏt, zavrhujeme a odmÌt·me na radu naöich brat¯Ì onÏch patn·ct prvnÌch Ël·nk˘ i oba poslednÌ v˝slovnÏ jako bludnÈ, ostatnÌch jeden·ct uveden˝ch Ël·nk˘ jako podivnÈ, zcestnÈ a podez¯elÈ z bludu, a pr·vÏ tak i vöechny knihy a menöÌ spisy tohoto Eckharta, kterÈ uvedenÈ Ël·nky nebo nÏkter˝ z nich obsahujÌ. Pokud by se vöak nÏkdo odv·ûil tyto Ël·nky tvrdoöÌjnÏ h·jit a schvalovat, chceme a na¯izujeme, aby se proti tÏm, kdo takto h·jÌ a schvalujÌ prvnÌch patn·ct a oba poslednÌ nebo nÏkter˝ z nich, postupovalo jako proti bluda¯˘m, a proti tÏm, kdo h·jÌ nebo schvalujÌ ostatnÌch jeden·ct v jejich doslovnÈm znÏnÌ, jako proti osob·m z bludu podez¯el˝m. D·le vöak chceme tÏm, u nichû se uvedenÈ Ël·nky k·zaly a uËily, i vöem ostatnÌm, kdo se o nich dozvÏdÏli, ozn·mit, ûe je zvl·ötnÌ ve¯ejnou listinou potvrzeno, ûe jmenovan˝ Eckhart na konci svÈho ûivota vyznal katolickou vÌru a ûe tÏch dvacet öest Ël·nk˘, kterÈ p¯iznal, ûe k·zal, i vöechno, co napsal a ve ökol·ch i v k·z·nÌch uËil a co by v myslÌch vÏ¯ÌcÌch mohlo budit bludn˝, myln˝ a pravÈ vÌ¯e nep¯·telsk˝ smysl, pokud jde o tento smysl odvolal a zavrhl. P¯·l si, aby se povaûovaly za plnÏ a bez v˝hrad odvolanÈ tak, jako kdyby je odvolal kaûd˝ jednotlivÏ a zvl·öù, a pod¯Ìdil vöechny svÈ spisy a v˝roky rozhodnutÌ apoötolskÈho stolce i rozhodnutÌ naöemu. D·no v Avignonu dne 27. b¯ezna 1329 ve t¯in·ctÈm roce naöeho pontifik·tu.

318



Legendy

O dobrÈm rozhovoru, kter˝ mÏl mistr Eckhart s jednou dobrou dcerou K dominik·nskÈmu kl·öteru p¯iöla nÏjak· dcera a chtÏla mistra Eckharta. Vr·tn˝ ¯ekl: ÑKoho mu to m·m ohl·sit?ì ñ Ona ¯ekla: ÑJ· nevÌm.ì ñ ÿekl: ÑProË to nevÌte?ì ñ ÿekla: ÑProtoûe nejsem ani dÌvka, ani ûena, ani muû, ani manûelka, ani vdova, ani panna, ani p·n, ani sluûka, ani sluha.ì ñ Vr·tn˝ öel za mistrem Eckhartem: ÑPojÔte se mnou k tomu nejpodivuhodnÏjöÌmu stvo¯enÌ, o jakÈm jsem kdy slyöel. VykouknÏte ven a ¯eknÏte: ,Kdo mÏ hled·?ëì ñ UËinil tak. ÿekla mu totÈû, co ¯ekla vr·tnÈmu. ñ ÿekl: ÑMilÈ dÌtÏ, mluvÌö pravdivÏ a pohotovÏ; vysvÏtli mi trochu, jak to myslÌö.ì ñ ÿekla: ÑKdybych byla dÌvka, byla bych jeötÏ nevinn·; kdybych byla ûena, rodila bych bez ust·nÌ vÏËnÈ Slovo ve svÈ duöi; kdybych byla muû, kladla bych silou odpor vöem h¯Ìch˘m; kdybych byla manûelka, zachov·vala bych vÏrnost svÈmu jedinÈmu milovanÈmu manûelovi; kdybych byla vdova, touûila bych po¯·d po tom jedinÈm, koho miluji; kdybych byla panna, byla bych v uctivÈ sluûbÏ; kdybych byla p·n, mÏla bych v moci vöechny boûskÈ ctnosti; kdybych byla sluûka, byla bych pokornÏ podd·na Bohu a vöem stvo¯enÌm; kdybych byla sluha, dÏlala bych tÏûkou pr·ci a slouûila svÈmu p·nu s celou v˘lÌ a bez odmluvy. Nic z toho nejsem, a jsem jen takov· vÏc, jako kaûd· jin· a tak bÏh·m svÏtem.ì ñ Mistr se vr·til a ¯ekl sv˝m brat¯Ìm: ÑPr·vÏ jsem slyöel toho nejpoctivÏjöÌho ËlovÏka, jakÈho jsem kdy potkal, co se pamatuji.ì

319



O dobrÈm jitru Mistr Eckhart ¯ekl jednomu chudÈmu ËlovÏku: ÑDej ti B˘h dobrÈ jitro, brat¯e!ì ñ ÑTo mÏjte vy s·m, pane; j· jsem û·dnÈ öpatnÈ nikdy nemÏl.ì ñ ÿekl: ÑProË to, brat¯e?ì ñ ÑProtoûe co mi dal B˘h kdy sn·öet, to jsem sn·öel s radostÌ kv˘li nÏmu a p¯iölo mi vûdycky, ûe ho nejsem hoden, a proto jsem nikdy nebyl smutn˝ ani zarmoucen˝.ì ñ ÿekl mu: ÑA kdy jsi poprvÈ nalezl Boha?ì ñ ÿekl: ÑA kde jsi nechal Boha, brat¯e?ì ñ ÑVe vöech poctiv˝ch a Ëist˝ch srdcÌch.ì ñ ÿekl mu: ÑJak˝ jsi ËlovÏk, brat¯e?ì ñ ÑJ· jsem kr·l.ì ÿekl: ÑA nad ËÌm?ì ñ ÑNad sv˝m tÏlem; neboù cokoli si m˘j duch kdy od Boha p¯·l, to moje tÏlo dÏlalo a sn·öelo pohotovÏji a rychleji, neû byl m˘j duch s to to p¯ijmout.ì ñ ÿekl: ÑKr·l musÌ mÌt kr·lovstvÌ; kde je tvÈ kr·lovstvÌ, brat¯e?ì ñ ÑV mÈ duöi.ì ñ ÿekl: ÑJak to, brat¯e?ì ñ ÑKdyû zamknu br·ny sv˝ch pÏti smysl˘ a s celou v·ûnostÌ touûÌm po Bohu, najdu ve svÈ duöi Boha tak z·¯ivÏ a radostnÏ, jako je ve vÏËnÈm ûivotÏ.ì ñ ÿekl mu: ÑTy jsi nejspÌö svat˝; ËÌm jsi se stal svat˝m, brat¯e?ì ñ ÑTÌm, ûe jsem tiöe sedÏl a myslel na vysokÈ vÏci a spojil se s Bohem ñ to mne vyt·hlo do nebe, protoûe jsem se nemohl spokojit s û·dnou vÏcÌ, kter· by byla menöÌ neû B˘h. TeÔ jsem ho nalezl a m·m klid a radost v nÏm na vÏky ñ a ta p¯esahuje v Ëase vöechna kr·lovstvÌ. é·dn˝ vnÏjöÌ skutek nenÌ tak dokonal˝, aby nebyl vnit¯nÌ v¯elosti na p¯ek·ûku.ì

O velkÈm far·¯i Za Ëasu mistra Eckharta se jednou stalo, ûe jeden velk˝ far·¯* ñ velk˝ nejenom v PÌsmu, ale i v ûivotÏ ñ ¯ekl mistru Eckhartovi: ÑMil˝ mist¯e a otËe, kdybyste mi to nemÏl za zlÈ, r·d bych s v·mi pro BoûÌ l·sku trochu promluvil.ì Ten mu odpovÏdÏl velmi p¯·telsky: ÑMil˝ pane, jen vesele mluvte, co chcete.ì Tu ten far·¯ zaËal a ¯ekl: ÑVÏzte, ûe jsem slyöel mnoho vaöich k·z·nÌ, a slyöel jsem je i r·d ñ i nerad.ì Tu ¯ekl mistr Eckhart: ÑMil˝ pane, to v·s tedy prosÌm, abyste mi pro v˘li BoûÌ vyloûil vaöe slova ñ protoûe r·d a nerad, ty dvÏ vÏci jsou docela proti sobÏ!ì * ÑPfaffeì, p˘vodnÏ knÏz i uËen˝ ËlovÏk, vÏdec; od reformace se uû Ëasto uûÌv· jako nad·vka (ÑknÏûourì).

320



Tu ten dobr˝ far·¯ ¯ekl: ÑR·d v·m to ¯eknu. Co jsem r·d od v·s slyöel, to byla ta velk· a vzneöen· slova, kter˝m jsem z BoûÌ milosti nÏjak rozumÏl. Kdyû jsem si vöak p¯itom vzpomnÏl na to slovo, kterÈ pravÌ ,neh·zejte perly svinÌmë (Mt 7,6), zaËala mne vaöe k·z·nÌ mrzet. Myslel jsem si: tahle vzneöen· a kr·sn· slova, ta by se mÏla odb˝vat hlavnÏ na vysok˝ch ökol·ch, a to mne u v·s trochu zarazilo ñ nezlobte se kv˘li tomu ñ ûe takovÈ vÏci ¯Ìk·te ve¯ejnÏ v k·z·nÌch obyËejnÈmu a nevzdÏlanÈmu lidu. To se mi nezd· k niËemu dobrÈ a vy byste jistÏ mohl dÏlat nÏco lepöÌho a Bohu milejöÌho, z Ëeho by si naöi bliûnÌ mohli vzÌt pouËenÌ a polepöit se. Neboù ËlovÏk, kter˝ je na zaË·tku, nem˘ûe p¯ece mÌt û·dn˝ uûitek z vaöich vzneöen˝ch a kr·sn˝ch slov, kter˝m nerozumÌ. »lovÏk, kter˝ uû trochu pokroËil, z nich takÈ mnoho mÌt nebude, protoûe tomu by vÌc poslouûilo postupnÈ pouËov·nÌ po kousk·ch. A tÏm vzneöen˝m, velk˝m, dokonal˝m nazÌrav˝m lidem takÈ nic d·le nepomohou ñ vûdyù oni o nÏ ani nijak zvl·öù nestojÌ! Pokud je totiû jen poslouchajÌ, poslouchajÌ je moûn· r·di, ale jakmile se dostanou d·l, dospÏjÌ k obr·cenÌ do sebe sam˝ch a oddajÌ se ve velkÈ, pokornÈ odevzdanosti do v˘le NejvyööÌho, pono¯Ì se v pravÈ poko¯e tak hluboko pod sebe, utopÌ se tak hluboko pode vöÌm, co B˘h kdy stvo¯il, ûe uû nevÏdÌ, jsou-li jeötÏ v Ëase nebo mimo Ëas ñ v tÈ ökole a p¯i takovÈm k·z·nÌ, kde je ten nejvyööÌ UËitel a Kazatel vezme do uËenÌ, dostane se ËlovÏku v jedinÈm okamûiku vÌc vÏdÏnÌ a pouËenÌ, neû byste vy a vöichni mist¯i uËen˝ch ökol dohromady mohli nauËit za sto let. Proto nenÌ, mil˝ mist¯e Eckharte, vaöe k·z·nÌ a uËenÌ pro tyto trojÌ lidi, totiû zaËÌnajÌcÌ, pokraËujÌcÌ a dokonalÈ, tÌm nejprospÏönÏjöÌm a neuûiteËnÏjöÌm k·z·nÌm a mluvenÌm. A jakkoliv jsem j· s·m nehoden, abych v·m udÌlel nÏjakÈ rady, p¯ece bych v·m z boûskÈ l·sky a s BoûÌ pomocÌ r·d poradil, abyste teÔ zaËal a n·sledoval uËenÌ naöeho P·na JeûÌöe Krista tak, jak uËil on s·m, dokud jeötÏ p¯eb˝val v tÈto Ëasnosti. CelÈ jeho pouËov·nÌ v synagog·ch i v chr·mu mÌ¯ilo jenom k tomu, aby ËlovÏk zanechal sv˝ch nectnostÌ a h¯Ìön˝ch skutk˘, aby se nauËil ve vöech dobr˝ch vÏcech konat skutky ctnosti, nauËil nectnost vyh·nÏt a zbavovat se jÌ, dokud se z nectnosti nestane ctnost. A pr·vÏ takovÈ pouËov·nÌ by bylo dnes stejnÏ zapot¯ebÌ, jako bylo tenkr·t, aby se k¯esùanskÈ obci dost·valo po¯·dnÈho pok·r·nÌ za jejÌ nectnostn˝ h¯Ìön˝ ûivot a aby 321



se jÌ k·zalo a p¯edv·dÏlo, jak by mohla dospÏt k ¯·dnÈmu a ctnostnÈmu k¯esùanskÈmu ûivotu. Jenûe vy, mil˝ mist¯e Eckharte, mluvÌte ve¯ejnÏ ve sv˝ch k·z·nÌch o sam˝ch velk˝ch a nadnesen˝ch vÏcech, kter˝m jen docela m·lo lidÌ rozumÌ, takûe to p¯in·öÌ jen docela mal˝ uûitek a m·lo ovoce. Vy jste nynÌ, mist¯e Eckharte, velk˝ uËenec a mistr PÌsma svatÈho. Jenûe kdyû V·s poprvÈ posadili do ökolnÌ lavice, musel jste takÈ zaËÌt od pÌsmenka ,Aë. Kdyby p¯ed v·s byli poloûili velkou knihu a byli by v·m ¯ekli, abyste z nÌ Ëetl, nebylo by to b˝valo jistÏ k niËemu. Musel jste s·m zaËÌt od pÌsmene A a pomalu se uËit d·l a d·l, od tÈ doby pracovat, aû jste se teÔ stal mistrem PÌsma svatÈho. Proto je tak velice uûiteËnÈ ukazovat pr·vÏ zaËÌnajÌcÌm a rostoucÌm lidem, jak zaËÌt, aby se nauËili zbavovat nectnostÌ a osvojovat si ctnost. A kdyû se pak ËlovÏk s BoûÌ pomocÌ nauËÌ ctnosti, stane se jistÏ takÈ mistrem nad vöemi nectnostmi a Duch svat˝ ho hned takÈ zevnit¯ pouËÌ, takûe nakonec na to uËenÈ pouËov·nÌ ani mnoho ned·; bude se vöak drûet ¯·du svatÈ cÌrkve.ì Kdyû tuto ¯eË skonËil, ¯ekl ten dobr˝ far·¯: ÑMil˝ mist¯e Eckharte, jestli jsem toho namluvil p¯Ìliö mnoho a bylo-li v·m to p¯Ìliö dlouhÈ, odpusùte mi to. TeÔ uû je Ëas, abych öel dom˘.ì Nato mistr Eckhart dobrÈho far·¯e objal, dal mu polibek a ¯ekl: ÑMil˝ pane, vÏzte, ûe jsem mnoho let û·dnou ¯eË neposlouchal tak r·d jako tu, kterou jsem teÔ musel od v·s najednou vyslechnout ñ aù je v·m B˘h vÏËnou odmÏnou! A z celÈ boûskÈ l·sky a k¯esùanskÈho bratrstvÌ v·s teÔ prosÌm a pro v˘li BoûÌ v·s vybÌzÌm, jak jen mohu, abyste mi vyjevil a ¯ekl o svÈm ûivotÏ, jak v·m B˘h d·. Neboù z BoûÌ milosti vidÌm, ûe mluvÌte ze ûivÈho ko¯ene.ì

322



PokraËovatelÈ





Ze ûivota Jind¯icha Susa (Seuse) 1295 ñ1365

K A P I T O L A

X X V.

O tÏûkÈm tr·penÌ, kterÈ mu jednou zp˘sobil jeho spoleËnÌk Jednou, kdyû se chtÏl vydat na cestu, dostal jako spoleËnÌka bratra laika, kter˝ nemÏl vöech pÏt pohromadÏ. NechtÏl ho s sebou vzÌt, protoûe si vzpomnÏl, co vöechno uû od r˘zn˝ch spoleËnÌk˘ zkusil. Nakonec vöak povolil a vzal ho s sebou. Tu se p¯ihodilo, ûe r·no p¯ed snÌdanÌ p¯iöli do jednÈ vesnice, kde byl toho dne v˝roËnÌ trh a seölo se tam mnoho vöelijak˝ch lidÌ. SpoleËnÌk byl cel˝ promoËen od deötÏ, veöel do jednoho domu k ohni a ¯ekl, ûe nem˘ûe nikam jÌt, aby vy¯Ìdil, co pot¯ebuje, bez nÏho a ûe tu na nÏho poËk·. Jak jen ten bratr vyöel z domu, spoleËnÌk vstal a posadil se ke stolu s divokou ch·skou a s kupci, kte¯Ì takÈ p¯ijeli na trh. Ti kdyû vidÏli, jak mu vÌno chutn·, kdyû vstal a postavil se do dve¯Ì na dv˘r a okukoval kolem, ude¯ili na nÏho a ¯ekli, ûe jim ukradl kus s˝ra. A co s nÌm ti zlÌ lidÈ tak drze jednali, veölo tam asi Ëty¯i nebo pÏt ob·van˝ch ûoldnÈ¯˘, takÈ se na nÏho vrhli a ¯ekli, ûe ten niËemn˝ mnich rozn·öÌ jed. Bylo to totiû v dobÏ, kdy se o tom jedu mnoho mluvilo. A tak ho chytli a ztropili po¯·dn˝ hluk, takûe se lidÈ zaËali sbÌhat. Kdyû vidÏl, co se dÏje a ûe ho chytili, byl by si r·d z toho pomohl, a tak se otoËil a ¯ekl jim: ÑPoËkejte chvÌli, buÔte zticha a nechte mne mluvit; j· se v·m p¯izn·m a ¯eknu v·m, co se stalo, protoûe se tu bohuûel sp·chalo zlo.ì Ztichli a cel˝ dav poslouchal. Ujal se slova a ¯ekl: ÑHleÔte, vidÌte na mnÏ sami, ûe jsem bl·zen a hlup·k, ûe na mne nikdo nic ned·. Ale m˘j spoleËnÌk je v·ûen˝ a chytr˝ muû; jemu dal n·ö ¯·d pytel jedu, kter˝ m· d·vat vöude do 325



studnÌ, odsud aû po Alsasko, kam teÔ chce jÌt a vöude vöechno otr·vit tÌm hrozn˝m jedem, kam jen p¯ijde. UvidÌte, ûe se to brzo stane, protoûe ta otrava se ned· vylÈËit. TeÔ pr·vÏ vyndal jeden pytlÌk a dal ho do vesnickÈ studny, aby vöichni, kdo sem p¯ijdou na trh, museli um¯Ìt, vöichni, kdo se z tÈ studny napijÌ. Proto jsem tu z˘stal a nechtÏl jÌt s nÌm, protoûe mi to bylo lÌto. A na potvrzenÌ, ûe ¯Ìk·m pravdu, vÏzte, ûe m· velk˝ pytel na knihy: ten je pln˝ takov˝ch pytlÌk˘ s jedem a zlaù·k˘, kterÈ on a n·ö ¯·d dostal od éid˘, aby to vraûdÏnÌ vykonal.ì* Kdyû tu ¯eË slyöela ta divok· ch·ska a vöichni, kdo st·li kolem a kdo se tam sebÏhli, rozzu¯ili se a hlasitÏ k¯iËeli: ÑHonem, rychle na vraha, aù n·m neuteËe!ì Jeden popadl kopÌ, druh˝ velkou sekeru, kaûd˝ co mohl a vybÏhli se zu¯iv˝mi posunky. Vr·ûeli do dom˘ a chalup a kde se jim zd·lo, ûe by ho mohli najÌt, a hol˝m meËem bodali do postelÌ i sl·my, aû se sebÏhl cel˝ trh. P¯iöli i cizÌ, v·ûenÌ lidÈ, kte¯Ì ho dob¯e znali, a kdyû slyöeli jeho jmÈno, zast·vali se ho a ¯Ìkali jim, ûe mu k¯ivdÌ, ûe to je velice zboûn˝ ËlovÏk, kter˝ by se nemohl dopustit takovÈ vraûdy. Kdyû ho nenaöli, nechali toho a odvedli spoleËnÌka k rycht·¯i, kter˝ ho dal zav¯Ìt do vÏzenÌ. MezitÌm uû byl den. SluûebnÌk o tÈ nehodÏ nic nevÏdÏl a kdyû se mu zd·lo, ûe je uû Ëas k postnÌmu jÌdlu a ûe se jeho spoleËnÌk uû jistÏ u ohnÏ usuöil, öel zp·tky a chtÏl se najÌst. Jak veöel do hostince, hned mu vypr·vÏli tu öpatnou zpr·vu a jak se to sebÏhlo. Se strachem v srdci hned bÏûel do toho domu, kde byl jeho spoleËnÌk a kde bydlel takÈ rycht·¯, a prosil za svÈho spoleËnÌka, aby ho propustil. Rycht·¯ mu ¯ekl, ûe to nem˘ûe b˝t a ûe ho pro jeho zloËin vsadÌ do vÏûe. To mu uû p¯iölo p¯Ìliö tÏûkÈ a nesnesitelnÈ, a tak bÏhal sem a tam a sh·nÏl pomoc, ale nikoho nesehnal. A kdyû tak s velkou hanbou a ho¯kostÌ bÏhal, nakonec ñ ke svÈ velkÈ ökodÏ ñ dos·hl toho, ûe ho pustili. * TakovÈ povÏsti se vyskytovaly dosti Ëasto, zejmÈna v obdobÌch epidemiÌ. PotulnÌ mniöi a éidÈ byli podez¯elÌ uû proto, ûe byli ÑcizÌì, ûe p¯ich·zeli a odch·zeli a nikdo je neznal. Od 14. stoletÌ se vöak vyskytuje i lidov˝ Ñn·boûensk˝ antisemitismusì, kter˝ souvisÌ pr·vÏ s paöijov˝mi hrami, proûÌv·nÌm utrpenÌ Kristova: paöijovÈ texty mluvÌ o Ñéidechì, kte¯Ì JeûÌöe p¯ivedli na k¯Ìû, a ovöem nezmiÚujÌ, ûe s·m JeûÌö, jeho matka i apoötolovÈ byli éidÈ. ÑN·boûenskyì motivovanÈ pogromy 15. a 16. stoletÌ pat¯Ì k nejsmutnÏjöÌm str·nk·m dÏjin k¯esùanstvÌ.

326



Uû si myslel, ûe je jeho tr·penÌ konec, ale to tepr ve zaËÌnalo. Sotva se s n·mahou a obtÌûemi zbavil n·silnÌk˘, teÔ tepr v mu zaËÌnalo jÌt o ûivot. Kdyû öel od soudce k veËeru, v Ëas neöpor, uû se mezi lidem a kluky rozk¯iklo, ûe je to traviË studnÌ. K¯iËeli na nÏho jako na vraha, takûe se uû neodv·ûil vyjÌt do vsi. Ukazovali si na nÏho a ¯Ìkali: ÑPodÌvejte, lidÈ, to je ten traviË! P¯es den n·m unikl, teÔ ho musÌme zabÌt. Od n·s uû mu nikdo nepom˘ûe jako od rycht·¯e.ì A kdyû jim chtÏl utÈci zp·tky do vsi, k¯iËeli na nÏj jeötÏ vÌc. Jedni ¯Ìkali: ÑMÏli bychom ho utopit v R˝nÏì ñ ten totiû tekl kolem vsi ñ druzÌ volali: ÑKdepak, ten neËist˝ vrah by zneËistil vöechnu vodu, musÌme ho up·lit!ì Jeden hrozn˝ sedl·k v umounÏnÈm kab·tÏ popadl kopÌ a prodral se mezi nimi dop¯edu a vyk¯ikl: ÑPoslouchejte mne, p·novÈ, vöichni! Nem˘ûeme tomu bÌdnÈmu kacÌ¯i p¯ipravit potupnÏjöÌ smrt, neû kdyû ho naskrz probodnu tÌmhle dlouh˝m kopÌm, jako se probod·vajÌ jedovatÈ û·by. Nechte mne tedy, aù toho traviËe nabodnu nahÈho na tohle kopÌ a zarazÌm do tohohle pevnÈho plotu hlavou dol˘ tak, aby nespadl. Aù tu neËistou mrtvolu vysuöÌ vÌtr, aby se vöichni, kdo tu p¯ich·zejÌ a odch·zejÌ, podÌvali na vraha a proklÌnali ho jeötÏ po jeho neËistÈ smrti, aby byl zatracen na tomto i na onom svÏtÏ, protoûe to si ten niËema jistÏ zaslouûil.ì Neöùastn˝ sluûebnÌk to poslouchal s velikou hr˘zou a hlubok˝mi vzdechy, aû mu strachy po obliËeji stÈkaly velkÈ slzy. Vöichni lidÈ, co kolem st·li a vidÏli ho, ho¯ce plakali, nÏkte¯Ì se lÌtostÌ bili v prsa a lomili rukama, ale nikdo se neodv·ûil p¯ed rozlÌcen˝m lidem nic ¯Ìci, protoûe se b·li, aby je takÈ nechopili. Uû se blÌûila noc a on obch·zel sem a tam a se slzami v oËÌch prosil, aby se nad nÌm pro Boha nÏkdo smiloval a vzal ho k sobÏ, ale odehnali ho. NÏkterÈ ûeny s dobr˝m srdcem by ho byly r·dy ubytovaly, ale neodv·ûily se. Kdyû tak byl uboh˝ sluûebnÌk ve smrteln˝ch ˙zkostech a vöechna lidsk· pomoc selhala, takûe uû jen Ëekal, kdy se ho chopÌ a zabijÌ ho, padl na zem u plotu z ûalosti a strachu p¯ed smrtÌ, pozvedl opuchlÈ oËi k nebeskÈmu Otci a ¯ekl: Ñ” OtËe vöeho smilov·nÌ, kdy mi chceö p¯ijÌt na pomoc v mÈ velikÈ ˙zkosti? ” laskavÈ srdce, jak jsi na svou laskavost v˘Ëi mnÏ zapomnÏlo! BÏda, OtËe, vÏrn˝ a laskav˝ OtËe, pomoz mi ubohÈmu v tÈto velkÈ nouzi! MÈ srdce je uû jako mrtvÈ a nem˘ûe se rozhodnout, zda je pro mne horöÌ b˝t utopen Ëi up·len Ëi zem¯Ìt na kopÌ ñ a jednu z nich si jako smrt musÌm vyvolit. SvÏ¯uji ti 327



dnes mÈho ubohÈho ducha, smiluj se nad mou ûalostnou smrtÌ, neboù se mi p¯ibliûujÌ ti, kdo mne chtÏjÌ zabÌt.ì Ten ûalostn˝ n·¯ek se donesl jednomu knÏzi, a ten tam p¯ibÏhl s mocÌ, vytrhl ho z jejich rukou, zavedl ho do svÈho domu a nechal p¯espat, aby se mu nic nestalo, a druh˝ den r·no mu pomohl z jeho nouze.

K A P I T O L A

X X V I .

O vrahovi Jednou se vracel z Holandska vzh˘ru podÈl R˝na. MÏl s sebou mladÈho spoleËnÌka, kter˝ dob¯e chodil. Jednoho dne se stalo, ûe mu nemohl staËit, protoûe byl p¯Ìliö unaven a chor˝. SpoleËnÌk ho p¯edeöel asi o p˘l mÌle. OhlÌûel se za sebe, zda neuvidÌ nÏkoho, kdo by öel lesem s nÌm, protoûe uû bylo pozdÏ k veËeru. Les byl velk˝ a ob·van˝, protoûe v nÏm bylo zavraûdÏno mnoho lidÌ. Z˘stal st·t na okraji lesa a Ëekal, aû nÏkdo p¯ijde. Tu se blÌûili dva lidÈ, öli velmi rychle. Jedna byla kr·sn· mlad· panÌ, druh˝ vysok˝ muû hrozivÈho vzhledu s kopÌm a dlouh˝m noûem a v ËernÈ kazajce. ZdÏsil se toho straölivÈho chlapa a rozhlÌûel se, zda neuvidÌ p¯ich·zet jeötÏ nÏkoho. Ale nevidÏl nikoho. Pomyslel si: ÑBÏda, pane Boûe, co je tohle za ËlovÏka! Jak teÔ p˘jdu cel˝ den tÌmto velik˝m lesem a co se mnou dnes bude?ì A udÏlal k¯Ìû a dodal si odvahy. Kdyû p¯iöli hluboko do lesa, p¯istoupila k nÏmu ta panÌ a zeptala se ho, kdo je a jak se jmenuje. ÿekl jÌ to. ÿekla: ÑMil˝ pane, ovöem, ûe v·s zn·m podle jmÈna. ProsÌm v·s, abyste mne vyzpovÌdal.ì ZaËala se zpovÌdat a ¯ekla: ÑAch, ölechetn˝ pane, musÌm si v·m postÏûovat, jak· hrozn· vÏc se mi stala. VidÌte toho muûe, co jde za n·mi? To je skuteËn˝ vrah a vraûdÌ lidi tady v tomto lese a jinde a bere jim penÌze a öaty a neuöet¯Ì nikoho na svÏtÏ. Ten mne podvedl a vyl·kal od m˝ch mil˝ch p¯·tel, a teÔ musÌm b˝t jeho ûenou.ì Zhrozil se tÈ ¯eËi, ûe m·lem omdlel, a velmi sklÌËenÏ se rozhlÌûel kolem, zda by nÏkoho nevidÏl nebo neslyöel, nebo zda by nemohl nÏkudy uniknout. A nikoho nevidÏl ani neslyöel v temnÈm lese ñ jen toho vraha, co öel za nÌm. Myslel si: ÑKdybys takhle unaven˝ zaËal utÌkat, brzo tÏ doûene a zabije; budeö-li k¯iËet, stejnÏ tÏ v tÈhle pustinÏ nikdo neuslyöÌ a bu328



deö zase mrtev.ì PohlÈdl velice smutnÏ vzh˘ru a ¯ekl: ÑAch, Boûe, co jen se mnou dnes bude? ” bÏda, smrti, jak jsi mi nablÌzku!ì Kdyû se ta panÌ vyzpovÌdala, vr·tila se k tomu vrahovi a öeptem ho poprosila: ÑPodÌvej, mil˝ spoleËnÌku, jdi za nÌm a vyzpovÌdej se mu! LidÈ u n·s doma k nÏmu majÌ velkou d˘vÏru: kdo se mu jednou vyzpovÌd·, aù je to sebevÏtöÌ h¯ÌönÌk, ûe ho B˘h nikdy neopustÌ. UdÏlej to, aby ti B˘h jednou, aû naposled vydechneö, p¯iöel kv˘li nÏmu na pomoc.ì Kdyû si tak spolu öeptali, tepr ve se polekal a myslel si: ÑTeÔ jsi zrazen!ì Vrah mlËel a öel k nÏmu. Kdyû ten chud·k vidÏl, jak se vrah s kopÌm k nÏmu blÌûÌ, cel· jeho p¯irozenost se zachvÏla a zdÏsila a pomyslel si: ÑTak, teÔ jsi skuteËnÏ ztracen!ì, protoûe nevÏdÏl, co si povÌdali. A bylo to tam tak, ûe podÈl lesa dole tekl R˝n a po b¯ehu vedla ˙zk· cesta; a ten vrah to za¯Ìdil tak, ûe bratr musel jÌt na stranÏ nad ¯ekou a on s·m na stranÏ k lesu. A kdyû tak öel s t¯esoucÌm se srdcem, zaËal se mu ten vrah zpovÌdat a vyznal se mu ze vöech zabitÌ a vraûd, co kdy sp·chal. A zvl·öù mu ¯ekl o hroznÈ vraûdÏ, nad nÌû mu strnulo srdce; ¯ekl: ÑP¯iöel jsem jednou sem do tohoto lesa vraûdit, pr·vÏ tak jako teÔ. A p¯iöel ke mnÏ jeden ctihodn˝ knÏz a j· jsem se mu zpovÌdal. äel tu vedle mne, pr·vÏ tak, jako jdete vy, a kdyû zpovÏÔ skonËila, vyt·hl jsem tenhle n˘û, co nosÌm p¯i sobÏ, vrazil jsem ho do nÏho a shodil jsem ho z b¯ehu dol˘ do R˝na.ì Zbledl nad tou ¯eËÌ a strnul nad vrahov˝mi posunky, aû mu po tv·¯i i po prsou stÈkal studen˝ pot, zdÏsil se a onÏmÏl, aû ho vöechny smysly opouötÏly, a jen se dÌval stranou, kdy do nÏho vrazÌ ten n˘û a takÈ ho shodÌ dol˘. Kdyû uû hr˘zou m·lem upadl a nemohl jÌt d·l, ohlÈdl se velice sklÌËenÏ jako ËlovÏk, kter˝ by r·d jeötÏ unikl smrti. Kdyû ten ûalostn˝ pohled vidÏla ta panÌ, p¯ibÏhla k nÏmu, zachytila ho do n·ruËe, zvedla a ¯ekla mu: ÑDobr˝ pane, nebojte se, on v·s nezabije!ì A vrah ¯ekl: ÑUdÏlal jste mi velkÈ dobro, a tak v·m dnes takÈ pop¯eji, ûe v·s nech·m naûivu. Proste Boha, aby mnÏ, bÌdnÈmu vrahovi, na mÈ poslednÌ cestÏ kv˘li v·m p¯iöel na pomoc.ì MezitÌm uû vyöli z lesa. Jeho pr˘vodce tam sedÏl u lesa pod stromem a uû na nÏj Ëekal. Vrah a jeho spoleËnice öli d·l. Dovlekl se k svÈmu pr˘vodci a padl na zem a srdce se mu t¯·slo i celÈ tÏlo, jako kdyby mÏl horeËku, a tak tam nÏjakou dobu leûel. Kdyû se vzpamatoval, vstal a pokraËoval v cestÏ. S v·ûnostÌ a v¯el˝mi vzdechy prosil 329



Boha, aby mu B˘h takÈ pop¯·l tu dobrou vÌru, kterou vrah pop¯·l jemu, a aby ho p¯i poslednÌm vydechnutÌ nenechal zatratit na vÏky. A tu se mu dostalo od Boha takovÈ odpovÏdi a potvrzenÌ, ûe o tom nijak nemohl pochybovat, ûe ta bytost bude spasena a ûe kv˘li tomu nebude od Boha odlouËena navûdy.

K A P I T O L A

L .

O vysok˝ch ot·zk·ch, kterÈ zkuöen· dcera kladla svÈmu duchovnÌmu otci Po tomto srozumitelnÈm uvedenÌ vnÏjöÌho ËlovÏka do nitra probudily se v duchu tÈ dcery vysokÈ myölenky; ptala se, zda se na ty vysokÈ vÏci m˘ûe jeötÏ zeptat. ÿekl jÌ: ÑAno, kdyû jsi ¯·dnÏ proöla vöÌm, ËÌm jsi mÏla, smÌ se tv˘j duchovnÏ bohat˝ rozum jistÏ pt·t po vysok˝ch vÏcech. Ptej se, co chceö.ì Dcera ¯ekla: ÑÿeknÏte mi, co je B˘h a kde je B˘h a jak je B˘h? MyslÌm, jak je jeden, a p¯ece trojÌ?ì ÿekl: ÑVÌ B˘h, ûe to jsou vysokÈ ot·zky. O tÈ prvnÌ ot·zce, co je B˘h, vÏz, ûe û·dn˝ z mistr˘, co kdy byli, to nedok·zal vyloûit, protoûe B˘h p¯evyöuje kaûd˝ smysl a kaûd˝ rozum. A p¯ece i tak, kdyû piln˝ ËlovÏk usilovnÏ hled·, zÌsk· jakousi vÏdomost o Bohu, ovöem jen velice vzd·lenou tomu, v Ëem spoËÌv· nejvyööÌ blaûenost ËlovÏka. Tak ho uû d·vno hledali nÏkte¯Ì ctnostnÌ pohanötÌ mist¯i, a zvl·öù moudr˝ Aristoteles. Ten p·tral v bÏhu p¯Ìrody, kdo je to ten, kter˝ je p·nem p¯Ìrody. Hledal pilnÏ a nalezl. Z dokonale uspo¯·danÈho bÏhu p¯Ìrody dok·zal, ûe tu nutnÏ musÌ b˝t jeden jedin˝ knÌûe a p·n vöeho stvo¯enÌ, a tomu ¯Ìk·me B˘h. O tomto Bohu a P·nu vÌme tolik, ûe je podstatn· bytost a ûe je vÏËn˝, ûe nem· û·dnÈ p¯ed a po, ûe je nesloûen˝, nemÏnn˝, netÏlesn˝, skuteËn˝ duch, jehoû podstatou je jeho ûivot a p˘sobenÌ. ée jeho rozum vöechny vÏci pozn·v· v nÏm samÈm a jÌm sam˝m, ûe jeho bytÌ je bezedn· rozkoö a radost v nÏm samÈm, kter˝ je nadp¯irozenou, nev˝slovnou a rozkoönou blaûenostÌ sobÏ samÈmu i vöem, kdo ho majÌ v nazÌr·nÌ okusit.ì Dcera vzhlÈdla vzh˘ru a ¯ekla: ÑTohle je dobrÈ slyöet, to h˝be srdcem a ducha vyzved· vzh˘ru, vysoko nad nÏho sama. O tom mi, mil˝ otËe, povÏzte nÏco vÌc!ì 330



ÿekl: ÑHleÔ, ta boûsk· bytost, o nÌû byla ¯eË, je takovou rozumnou podstatou, jakou smrtelnÈ oko v sobÏ nem˘ûe spat¯it. VidÌ ji vöak na jeho skutcÌch tak, jako je zn·t dobrÈho mistra na jeho dÌle, jak ¯Ìk· svat˝ Pavel: ÑStvo¯enÌ jsou jako zrcadlo, v nÏmû se odr·ûÌ B˘h.ì A toto pozn·nÌ se naz˝v· spekulacÌ.* Zdrûme se tu teÔ na chvÌli a spekulujme, p¯em˝ölejme o vzneöenÈm mistru v jeho skutcÌch. PohleÔ na sebe a kolem sebe do Ëty¯ konc˘ svÏta, jak öirokÈ a vysokÈ je to kr·snÈ nebe ve svÈm rychlÈm bÏhu a jak vzneöenÏ ho jeho mistr ozdobil sedmi planetami, z nichû kaûd·, kromÏ mÏsÌce, je vÏtöÌ neû cel· ZemÏ, a jak ho zdobÌ nesËetnÈ mnoûstvÌ jasn˝ch hvÏzd. A kdyû to kr·snÈ slunce bez mr·Ëku jasnÏ zasvÌtÌ v letnÌ Ëas, kolik ˙rody a dobra zemi d·v·! Jak se uû zelen· louka, jak vyr·ûÌ listÌ a tr·va a smÏjÌ se kr·snÈ kvÌtky. Les i luh zaznÌv· sladk˝m zpÏvem slavÌka a vöech mal˝ch pt·Ëk˘, vöecka zvÌ¯·tka, co p¯ed krutou zimou zalezla ke sp·nku, zase se dob˝vajÌ ven, radujÌ a po dvou druûÌ k sobÏ. A jak se z tÈ lÌbeznÈ radosti veselÌ mlad˝ i star˝ ËlovÏk! Laskav˝ Boûe, jsi-li tak k pomilov·nÌ ve svÈm stvo¯enÌ, jak teprv kr·sn˝ musÌö b˝t s·m v sobÏ! Potom se, prosÌm tÏ, podÌvej na Ëty¯i ûivly, zemi, vodu, vzduch a oheÚ, na vöechny divy, co jsou v nich, co r˘zn˝ch nestejn˝ch lidÌ, zvÌ¯at, pt·k˘ a ryb i div˘ mo¯sk˝ch. A vöechno, co tam je, spoleËnÏ vol·: chv·lu a Ëest tÈ bezednÈ a podivuhodnÈ nezmÏrnosti, kter· v tobÏ jest! Pane, kdo tohle vöechno zachov·v· a d·v· tomu jÌst? Ty tomu vöemu radÌö, kaûdÈmu na jeho zp˘sob, velk˝m i mal˝m, bohat˝m i chud˝m; ty, Boûe, to ËinÌö, ty, Boûe, jsi opravdu B˘h! NynÌ jsi tedy, öùastn· dcero, nalezla svÈho Boha, kterÈho tvÈ srdce dlouho hledalo. PodÌvej se teÔ vzh˘ru s vesel˝m okem, radostnou tv·¯Ì a rozja¯en˝m srdcem, pohleÔ na nÏho a obejmi ho nekoneËn˝ma rukama svÈ duöe i mysli a ¯ekni mu dÌk a chv·lu, vzneöenÈmu knÌûeti vöeho stvo¯enÌ. HleÔ, jak z takovÈho p¯em˝ölenÌ ve vnÌmavÈm ËlovÏku hned vzejde srdeËn˝ j·sot; j·sot, to je radost, jakou jazyk nedovede vypovÏdÏt, a kter· p¯ece pronik· celÈ srdce i duöi. PodÌvej, vidÌm teÔ na tobÏ s·m, jak se, aù chci Ëi nechci, zav¯en· ˙sta mÈ duöe otev¯ela v˘Ëi tobÏ, a musÌm ti k BoûÌ chv·le povÏdÏt zase nÏco ze sv˝ch skryt˝ch tajemstvÌ, co jsem nikdy nikomu ne¯ekl. *

Lat. speculatio, spekulace od speculum ñ zrcadlo.

331



Znal jsem jednoho bratra kazatele, byl asi deset let v ¯·du, kterÈmu B˘h dop¯·val takovou un·öejÌcÌ milost kaûd˝ den obyËejnÏ dvakr·t, r·no a veËer, a trvala asi tak dlouho, jako dvojÌ veËernÌ hodinky. Byl po tu dobu tak pono¯en v Boha, vÏËnou moudrost, ûe o tom v˘bec nemohl mluvit. ChvÌlemi mÌval s Bohem laskavou samomluvu, pak ûalostnÏ vzdychal, touûebnÏ plakal a mlËky se sm·l. »asto se mu zd·lo, jako by se vzn·öel ve vzduchu, a zase plaval mezi Ëasem a vÏËnostÌ v hlubok˝ch vln·ch bezedn˝ch div˘ BoûÌch. Jeho srdce toho bylo tak plnÈ, ûe si nÏkdy kladl ruku na buöÌcÌ srdce a ¯Ìkal: Ñ” ty mÈ srdce, co s tebou dnes bude!ì Jednoho dne mu bylo, jako by se otcovskÈ srdce jak˝msi nev˝slovn˝m duchovnÌm zp˘sobem ˙plnÏ bezprost¯ednÏ a nÏûnÏ naklonilo jeho srdci a jako by se jeho srdce touûebnÏ tomu otcovskÈmu srdci otev¯elo; zd·lo se mu, jako by to otcovskÈ srdce, vÏËn· moudrost, l·skyplnÏ a beze slov mluvilo do jeho srdce. A v tom duchovnÌm rozja¯enÌ radostnÏ promluvil a ¯ekl: ÑM· milovan· l·sko, hle, odhaluji svÈ srdce v holÈ nahotÏ, zbavenÈ vöeho stvo¯enÈho, bez p¯edstav a obraz˘ objÌm·m tvÈ boûstvÌ. ” l·sko, p¯esahujÌcÌ vöecku l·sku! I ta nejvÏtöÌ l·ska ËasnÈho milov·nÌ se sv˝m milovan˝m p¯ece str·d· oddÏlenÌm a rozdÌlnostÌ mezi l·skou a milovan˝m. Ale ty, bezedn· plnosti vöÌ l·sky, p¯etÈk·ö do milujÌcÌho srdce a vylÈv·ö se do bytosti duöe, ty ryzÌ vöechno ve vöem tak, ûe ani jedin˝ kousek milovanÈho nez˘st·v· mimo a l·ska se s milovan˝m dokonale spojÌ.ì Dcera ¯ekla: ÑAch Boûe, jak· velik· je to milost, je-li ËlovÏk v takovÈm rozja¯enÌ vytrûen k Bohu! Jen bych r·da vÏdÏla, zda to je uû vrchol nebo ne?ì ÿekl: ÑNe, to je jen takov˝ v·biv˝ zaË·tek, p¯edehra bytostnÈho p¯ijetÌ.ì ÿekla: ÑCo myslÌte bytostn˝m a nebytostn˝m?ì OdpovÏdÏl jÌ: ÑBytostn˝m ËlovÏkem myslÌm takovÈho, kter ˝ si ustaviËn˝m a dobr˝m cviËenÌm vybojoval ctnost, ûe se mu stala tou nejvyööÌ rozkoöÌ a ûe je st·l· tak, jako sluneËnÌ z·¯e sama v sobÏ. A nebytostn˝m myslÌm toho, komu svÏtlo ctnosti svÌtÌ jen jako vyp˘jËenÈ, nest·le a nedokonale jako svÏtlo mÏsÌce. PoË·teËnÌ l·skypln· rozkoö sv·dÌ ducha nest·lÈho ËlovÏka, ûe by ji chtÏl mÌt st·le, a jako mu kaûd˝ p¯Ìliv p˘sobÌ radost, tak zase odliv nez¯Ìzen˝ z·rmutek, ûe se ani nechce vÏnovat jin˝m vÏcem, jak ti teÔ uk·ûi.ì ÑJednou se stalo, ûe sluûebnÌk öel do kapitulnÌ sÌnÏ a jeho srdce bylo plnÈ rozja¯enÈ boûskÈ radosti. Tu p¯iöel vr·tn˝ a ¯ekl mu, aby öel 332



ke br·nÏ, ûe se tam jedna ûena chce zpovÌdat. NechtÏl se odtrhnout od tÈ vnit¯nÌ rozkoöe a vr·tnÈmu odsekl, aù si poöle pro nÏkoho jinÈho, ûe on ji teÔ zpovÌdat nechce. Ona vöak mÏla na srdci plno h¯Ìch˘ a ¯Ìkala, ûe by zvl·öù chtÏla jeho, ûe ji potÏöÌ, a nechtÏla se nikomu jinÈmu zpovÌdat. A kdyû nechtÏl p¯ijÌt, dala se se zkormoucen˝m srdcem do pl·Ëe, smutn· odeöla nÏkam do koutku a tam se velice rozplakala. V tu chvÌli mu B˘h odÚal tu radostnou milost a srdce mu ztvrdlo jako k·men. A kdyû chtÏl vÏdÏt, co to znamen·, bylo mu od Boha ¯eËeno: ÑHleÔ, kdyû tys tu ubohou ûenu s obtÌûen˝m srdcem tak bez ˙tÏchy poslal pryË, odebral jsem ti i j· svÈ boûskÈ potÏöenÌ.ì Hluboce vzdychl, bil se v prsa a hned bÏûel ke br·nÏ a kdyû tu ûenu nenaöel, velmi se na sebe zlobil. Vr·tn˝ bÏhal sem a tam a hledal ji, aû ji tam naöel, jak sedÌ a pl·Ëe. Kdyû zase p¯iöla ke br·nÏ, laskavÏ ji p¯ijal a potÏöil jejÌ lÌtostivÈ srdce milostÌ. Pak se od nÌ vr·til do kapituly a v okamûiku se k nÏmu vr·til laskav˝ P·n se svojÌ ˙tÏchou jako pr ve.ì Dcera ¯ekla: ÑTakov˝ ËlovÏk m˘ûe pak jistÏ sn·öet i utrpenÌ, kdyû mu B˘h d·v· takovou velikou radost.ì ÿekl: ÑAno, musel to pak vöechno vykoupit velk˝m utrpenÌm, ale nakonec, kdyû to vöe nÏjak p¯eölo a Bohu se zd·lo, ûe je Ëas, vr·tila se mu zase tak rozja¯en· radost jako p¯edtÌm, a byla uû st·l·, aù byl doma nebo venku, mezi lidmi nebo s·m, i kdyû byl v l·zni nebo u stolu, mÏl tutÈû milost; jen b˝vala dovnit¯, ne navenek.ì

K A P I T O L A

L I .

PouËenÌ o tom, kde je B˘h a jak je B˘h Ta dobr· dcera ¯ekla: ÑPane, teÔ jsem opravdu naöla, ûe B˘h jest; ale kde B˘h jest, to bych r·da vÏdÏla.ì ÿekl: ÑPoslouchej.ì ÑMist¯i ¯ÌkajÌ, ûe B˘h nem· û·dnÈ ,kdeë, ûe je vöechno ve vöem. Otev¯i teÔ vnit¯nÌ uöi svÈ duöe a dob¯e poslouchej. V umÏnÌ logiky ¯ÌkajÌ titÌû mist¯i, ûe se k pozn·nÌ vÏci nÏkdy dospÏje i z jejÌho jmÈna. Jeden uËitel ¯Ìk·, ûe prvnÌm jmÈnem BoûÌm je bytÌ. K tomuto bytÌ v jeho ryzÌ jednoduchosti obraù svÈ oËi a opusù to a ono Ë·steËnÈ bytÌ. Vezmi to bytÌ samo o sobÏ, nesmÌöenÈ s nebytÌm, neboù tak jako nebytÌ popÌr· kaûdÈ bytÌ, pr·vÏ tak i bytÌ samo o sobÏ popÌr· vöechno nebytÌ. VÏc, kter· teprve m· b˝t nebo byla, tu teÔ nenÌ v bytostnÈ 333



p¯Ìtomnosti. Ale smÌöenÈ bytÌ Ëi nebytÌ lze pozn·vat jen prost¯ednictvÌm vöezahrnujÌcÌho bytÌ. To nenÌ rozdÏlenÈ bytÌ toho Ëi onoho stvo¯enÌ, neboù kaûdÈ rozdÏlenÈ bytÌ je smÌöeno s nÏjakou jinakostÌ, totiû moûnostÌ p¯ijmout nÏco jinÈho. Proto musÌ bezejmennÈ boûskÈ bytÌ samo v sobÏ b˝t ˙pln˝m bytÌm, kterÈ vöechny rozdÏlenÈ bytosti udrûuje svou p¯ÌtomnostÌ. Je to zvl·ötnÌ slepota lidskÈho rozumu, ûe si nevöimne toho, bez Ëeho by nemohl poznat ani vidÏt v˘bec nic. Je to s nÌm jako s okem: protoûe chce vidÏt rozmanitost barev, nevöÌm· si svÏtla, dÌky nÏmuû m˘ûe vidÏt vöechno ostatnÌ, a i kdyû to svÏtlo vidÌ, p¯ece si ho nevöimne. Tak je tomu i s okem naöÌ mysli: kdyû se dÌv· na tu a onu bytost, p¯ehlÌûÌ to bytÌ, jeû je ryzÌm nesloûen˝m bytÌm nade vöÌm a nevöÌm· si toho, dÌky nÏmuû m˘ûe do sebe p¯ijÌmat vöecka ostatnÌ. Proto ¯Ìk· jeden moudr˝ mistr, ûe se oko naöeho pozn·nÌ dÌk svÈ poruöenosti vztahuje k tÈ bytosti, kter· je sama o sobÏ nejvÌce poznateln·, stejnÏ jako oko netop˝ra k jasnÈmu sluneËnÌmu svÏtlu. Neboù ty rozdÏlenÈ bytosti rozptylujÌ a oslÚujÌ mysl tak, ûe nedok·ûe vidÏt boûskou temnotu, kter· sama o sobÏ je tÌm nejsvÏtlejöÌm jasem. Otev¯i tedy svÈ vnit¯nÌ oËi a pohleÔ, m˘ûeö-li, na bytÌ samo v jeho nesloûenÈ ryzosti a hned uvidÌö, ûe od nikoho nepoch·zÌ, ûe nem· û·dnÈ p¯ed a po, ûe nem· û·dnou promÏnlivost uvnit¯ ani navenek a ûe je to nesloûenÈ bytÌ. A uvidÌö, ûe je to to nejvÌc skuteËnÈ, nejvÌc p¯ÌtomnÈ a nejvÌc dokonalÈ ze vöeho, v nÏmû nenÌ û·dn˝ nedostatek a û·dn· jinakost, neboù je to jedno jedinÈ Jedno v nesloûenÈ ryzosti. A tato pravda je osvÌcenÈmu rozumu tak z¯ejm·, ûe nechce myslet na û·dnou jinou, neboù jedno dokazuje a vyn·öÌ na svÏtlo to druhÈ. Protoûe je to nesloûenÈ bytÌ, musÌ nutnÏ b˝t i prvnÌ a od nikoho a vÏËnÈ, a protoûe je prvnÌ a nesloûenÈ a vÏËnÈ, musÌ b˝t i nejvÌc p¯ÌtomnÈ. Trv· v tÈ nejvyööÌ dokonalosti a jednoduchosti, k nÌû nelze nic p¯idat ani odebrat. Dok·ûeö-li pochopit to, co jsem ti ¯ekl o ryzÌm boûstvÌ, dostaneö se hodnÏ daleko do nepochopitelnÈho svÏtla skrytÈ boûskÈ pravdy. Tato nesloûen· ryzÌ bytost je prvnÌ a nejvyööÌ p¯ÌËinou vöech zp˘soben˝ch vÏcÌ, kter· svou p¯ÌtomnostÌ prov·zÌ a objÌm· vöechno v Ëase vzniklÈ jako poË·tek i konec vöech vÏcÌ. Je cele ve vöech vÏcech a cele mimo vöecky vÏci. Proto ¯Ìk· jeden mistr: ,B˘h je jako kruhov˝ prsten, st¯ed toho kruhu je vöude a jeho obvod nikdeë.ì 334



Dcera ¯ekla: ÑB˘h buÔ pochv·len! PouËila jsem se, nakolik mohu, ûe B˘h jest a kde B˘h jest. TeÔ bych jeötÏ r·da vÏdÏla, je-li tak ˙plnÏ jednoduch˝, jak m˘ûe b˝t z·roveÚ trojÌ?ì A on zaËal mluvit takto: ÑKaûd· bytost, ËÌm jednoduööÌ sama o sobÏ, tÌm je rozmanitÏjöÌ v moûnostech sv˝ch sil. Co nic nem·, nic ned·; co m· mnoho, m˘ûe takÈ mnoho d·vat. Mluvil jsem uû o tom, jak se vlÈv· a vylÈv· dobro, kterÈ je B˘h s·m o sobÏ, jak ho jeho bezedn· nadp¯irozen· dobrota sama nutÌ, aby ji nemÏl jen s·m pro sebe, ale aby ji takÈ ötÏd¯e sdÌlel v sobÏ samÈm i mimo sebe. To ale musÌ nutnÏ b˝t tak, ûe to nejvyööÌ dobro se tÌm nejvyööÌm a nejbliûöÌm vylÈv· samo do sebe. To by se vöak dÌt nemohlo, leda v jistÈ p¯Ìtomnosti a jako vnit¯nÌ, podstatnÈ, osobnÌ a nenucenÏ nezbytnÈ, jako nekoneËnÈ a dokonalÈ. Vöechna ostatnÌ vylitÌ, kter· jsou v Ëase a ve stvo¯enÌ, vznikajÌ jako odlesk vÏËnÈho vylÈv·nÌ bezednÈ boûskÈ dobroty. A proto mist¯i ¯ÌkajÌ, ûe jak stvo¯enÌ vytÈk· ze svÈho prvnÌho poË·tku, tak se takÈ konec kruhem obracÌ k zaË·tku. A jako je vyvÏr·nÌ osob z Boha vzorem a obrazem p˘vodu stvo¯enÌ, tak je i p¯edehrou a vzorem toho, jak stvo¯enÌ plynou zpÏt do Boha. Vöimni si, jak rozdÌlnÏ se vylÈv· stvo¯enÌ a B˘h. Protoûe je stvo¯enÌ rozdÏlen· bytost, je i jeho d·v·nÌ a vylÈv·nÌ dÌlËÌ a odmÏ¯enÈ. Lidsk˝ otec d·v· svÈmu synovi p¯i narozenÌ Ë·st svÈ bytosti, ne vöak vöechno to, co jest, protoûe s·m je takÈ rozdÏlenÈ dobro. A je-li tedy z¯ejmÈ, oË v¯elejöÌ a vzneöenÏjöÌ je boûskÈ vylitÌ, podle velikosti dobra, kterÈ on s·m jest a kterÈ bezednÏ p¯evyöuje kaûdÈ jinÈ dobro, musÌ to b˝t tak, ûe i jeho vylitÌ je rovno jeho bytÌ ñ a to je moûnÈ jen tak, ûe se jeho bytÌ vylÈv· po osob·ch a osobnÏ. M˘ûeö-li nynÌ nahlÈdnout oËiötÏn˝m okem a spat¯it nejËistöÌ dobrotu nejvyööÌho dobra, jeû jest svou podstatou p¯Ìtomn˝ a ˙Ëinn˝ poË·tek, kter˝ s·m sebe p¯irozenÏ a svobodnÏ miluje, uvidÌö i to p¯etÈkajÌcÌ a nadp¯irozenÈ vyvÏr·nÌ Slova z Otce, z jehoû rozenÌ a mluvenÌ vznikajÌ vöechny vÏci jako vyslovenÈ a danÈ. UvidÌö takÈ, ûe v nejvyööÌm dobru a v nejvyööÌm prameni nutnÏ vyvÏr· boûsk· Trojice: Otec, Syn a Duch svat˝. A protoûe to nejvyööÌ vyvÏr·nÌ vych·zÌ z nejvyööÌ bytostnÈ dobroty, musÌ v tÈ vyvÏrajÌcÌ Trojici b˝t i ta nejvyööÌ mÌra nejtÏsnÏjöÌho spolubytÌ, nejvyööÌ rovnost a svojskost bytÌ, jeû ty osoby v sobÏ nesou ve vnit¯nÌm vylÈv·nÌ s nerozdÏlenou podstatou a nerozdÏlenou vöemohoucnostÌ t¯Ì osob v boûstvÌ.ì 335



Dcera ¯ekla: ÑAch, teÔ plavu v boûstvÌ jako orel ve vzduchu!ì ÿekl: ÑJak m˘ûe trojice boûsk˝ch osob trvat v jednotÏ jedinÈ bytosti, nem˘ûe nikdo slovy vyj·d¯it. Nakolik se vöak o tom v˘bec m˘ûe mluvit, ¯Ìk· svat˝ Augustin, ûe Otec je p˘vodem celÈho boûstvÌ Syna i Ducha, a to jak osobnÏ, tak bytostnÏ. Dionysius ¯Ìk·, ûe v Otci je v˝ron a pramen boûstvÌ, a tento pramen se p¯irozenÏ vylÈv· v zelenajÌcÌch se v˝honcÌch Slova, jeû je jeho p¯irozen˝ Syn. A vylÈv· se takÈ v l·skyplnÈ ötÏdrosti v˘le, jeû je svat˝ Duch. Tyto skrytÈ v˝znamy n·m otevÌr· a dokazuje to jasnÈ svÏtlo, mil˝ uËitel svat˝ Tom·ö, kter˝ mluvÌ takto: ,Ve vylÈv·nÌ Slova ze srdce a rozumu Otcova musÌ B˘h sv˝m proz·¯en˝m pozn·nÌm nutnÏ hledÏt na sebe sama a znovu se p¯ikl·nÏt ke svÈmu boûskÈmu bytÌ. Neboù kdyby p¯edmÏtem Otcova rozumu nebylo boûskÈ bytÌ, nemohlo by p¯ijatÈ Slovo b˝t B˘h, n˝brû bylo by stvo¯enÌm. To by nebylo spr·vnÈ. Ale takto je to boûskÈ bytÌ z bytÌ. A odraz boûskÈho bytÌ v rozumu Otce musÌ vznikat tak, aby napodoboval p¯irozenou rovnost, jinak by Slovo nemohlo b˝t Syn.ë Zde m·ö jednotu bytÌ p¯i rozdÌlnosti osob. A jako dobrÈ potvrzenÌ tohoto v˝kladu ¯ekl ten vysoko lÈtajÌcÌ orel svat˝ Jan: ,Slovo bylo na poË·tku u Boha.ë O vylitÌ Ducha je vöak t¯eba vÏdÏt, ûe podstatou boûskÈho rozumu je pozn·nÌ, jeû musÌ smÏ¯ovat k tomu vidu, jejû rozum p¯ijÌm·, jako ke svÈmu cÌli. Toto smÏ¯ov·nÌ je v˘le, kter· touûÌ hledat to nejlepöÌ. Vöimni si takÈ, ûe p¯edmÏt milovanÈho v milujÌcÌm nem· podobu p¯irozenÈho vidu, jako p¯edmÏt rozumu ve svÏtle pozn·nÌ. A kdyû toto Slovo vyvÏr· ze svÏtla Otcova jako p¯irozenost odliönÈ Osoby, ¯Ìk·me o takovÈm vylitÌ z Otce, ûe je to narozenÌ. Protoûe vöak vyvÏr·nÌ v˘le a l·sky nenÌ stejnÈ, nem˘ûe se t¯etÌ osoba, vyv¯el· v proudu l·sky jak z Otce, tak z jeho vyj·d¯enÈho obrazu a z jeho nejvnit¯nÏjöÌ propasti, naz˝vat Synem, ani nelze ¯Ìkat, ûe je zrozen·. A protoûe l·ska je ve v˘li rozumovÏ Ëi duchovnÏ jako n·klonnost nebo vnit¯nÌ pouto milujÌcÌho k tomu, co miluje, proto tÈ t¯etÌ OsobÏ p¯ÌsluöÌ poË·tek, odpovÌdajÌcÌ tomu, jak v˘le miluje, takûe se naz˝v· Duch. Zde je ËlovÏk p¯etv·¯en boûsk˝m svÏtlem ve skrytosti, kterou nem˘ûe pochopit nikdo, kdo to svÏtlo nep¯ijal.ì Dcera ¯ekla: ÑAch, pane, jakÈ to je n·dhernÈ k¯esùanskÈ uËenÌ! Ale jsou i nÏkte¯Ì rozumnÌ lidÈ, kte¯Ì to vöechno popÌrajÌ, co tu bylo o Bohu ¯eËeno, a domnÌvajÌ se, ûe kdo chce dojÌt k tomu nejvyööÌmu, 336



tomu je B˘h jako zprost¯edkujÌcÌ na p¯ek·ûku. ée se musÌ zbavit Boha i ducha a odmÌtnout vöechna vidÏnÌ, a obr·tit se jen k tÈ z·¯ÌcÌ pravdÏ, kterou jest on s·m o sobÏ.ì ÿekl: ÑTak, jak jÌ kaûd˝ rozumÌ, je ta ¯eË nespr·vn·. Proto ji opusù a poslyö, co o tom soudÌ k¯esùansk· pravda. Tak, jak se obyËejnÏ mluvÌ, ch·pe se B˘h jako p·n celÈho svÏta, kter˝ û·dnou öpatnost nenech· bez trestu a û·dn˝ dobr˝ skutek bez odmÏny. Kdo p·ch· h¯Ìchy, tomu je B˘h hrozn˝m Bohem, jak ¯Ìk· dobr˝ Job: ,B·l jsem se Boha cel˝ Ëas jako lodnÌci velk˝ch vlnë (srv. Job 31,23). A kdo slouûÌ Bohu pro velkou odmÏnu, m· velkÈho Boha, kter˝ ho m˘ûe velice odmÏnit. Ale zkuöen˝ a moudr˝ ËlovÏk, kter˝ se vöemoûn˝m ˙silÌm zbavil tÏch öpatn˝ch vÏcÌ, jeû B˘h nen·vidÌ, a kter˝ st·le Bohu slouûÌ z horoucÌ l·sky, ten nem· Boha tÏmito zp˘soby, n˝brû tak, jak je On s·m ve svÈm srdci, kde uû to pro nÏho nenÌ B˘h, n˝brû srdeËn· horoucÌ l·ska, zbaven· otrockÈho strachu, jak ¯Ìk· Pavel (viz ÿ 8,15). A tak z˘st·v· pro boûskÈho ËlovÏka B˘h opravdov˝m Bohem a P·nem, i kdyû se zbavil tÈto hrubÈ p¯edstavy, protoûe pochopil nÏco vyööÌho. A teÔ poslyö, jak se m· ËlovÏk zbavit ducha. Kdyû si ËlovÏk na svÈm poË·tku zaËne vöÌmat, ûe je tvor z tÏla a duöe a ûe tÏlo je smrtelnÈ, kdeûto duöe vÏËn˝ duch, d· v˝host tÏlu a celÈ jeho ûivoËiönosti a p¯idrûÌ se ducha. Podrobuje tÏlo duchu a celÈ svÈ vnit¯nÌ jedn·nÌ a uvaûov·nÌ obracÌ k tomu nadskuteËnÈmu duchu, jak by ho nalezl, jak by ho pochopil a jak by svÈho ducha s nÌm spojil. A takov˝m lidem ¯Ìk·me duchovnÌ, svatÌ lidÈ. Kdo se v tom dlouh˝ Ëas cviËÌ a dob¯e se mu to da¯Ì a ten nadskuteËn˝ duch se mu st·le d·v· zahlÈdat, ne vöak pochopit, tu zaËne stvo¯en˝ duch nahlÌûet svoji neschopnost. Zbavuje se sebe sama, aû do z·kladu se odd·v· tÈ vÏËnÈ boûskÈ sÌle a pohrdaje svou svojskostÌ obracÌ se do nezmÏrnosti nejvyööÌho bytÌ. A v tomto zaujetÌ duch jaksi zapomene a ztratÌ sebe sama, jak ¯ekl Pavel: ,éiji, ale uû ne j·ë (Gal 2,20) a Kristus ¯ekl: ,BlahoslavenÌ chudÌ duchemë (Mt 5,3). Tak duch z˘st·v· ve svÈ podstatÏ, zbavuje se vöak ducha jakoûto toho, kter˝ vlastnÌ svÈ bytÌ. Chci ti jeötÏ ¯Ìci, jak˝ je rozdÌl mezi Ëistou pravdou a pochybn˝mi vidÏnÌmi poznateln˝ch a viditeln˝ch vÏcÌ. Bezprost¯ednÌ pat¯enÌ na holÈ boûstvÌ, to je ta prav· a Ëist· pravda bez jakÈkoli pochyby. A kaûdÈ vidÏnÌ, ËÌm blÌû rozumu a ËÌm d·l obraz˘m, ËÌm vÌc se podob· tomu holÈmu pat¯enÌ, tÌm je vzneöenÏjöÌ. NÏkte¯Ì proroci mÏli 337



obrazn· vidÏnÌ, jako Jerami·ö a jinÌ. Takov· obrazn· vidÏnÌ mÌvajÌ jeötÏ Ëasto d˘vÏrnÌ BoûÌ p¯·telÈ, jednou bdÏle, jindy ve sp·nku, v tichÈm klidu a odlouËenosti od vnÏjöÌch smysl˘. A jeden uËitel ¯Ìk·, ûe andÏlsk· p¯Ìtomnost se mnoh˝m lidem ËastÏji ukazuje ve sp·nku neû v bdÏnÌ, a to proto, ûe ve sp·nku se ta rozmanit· vnÏjöÌ skuteËnost v ËlovÏku vÌce ztiöÌ neû v bdÏlosti. Kdy se vöak nÏjakÈ vidÏnÌ, kterÈ ËlovÏku p¯ijde ve sp·nku, m˘ûe nebo m· povaûovat za prorockÈ vidÏnÌ ñ jako ve StarÈm z·konÏ se zd·lo kr·li Faraonovi o sedmi tuËn˝ch krav·ch a sedmi huben˝ch, a mnoho takov˝ch sn˘, o nichû mluvÌ PÌsmo svatÈ ñ jak se tu d· rozliöit pravda, kdyû sny obyËejnÏ klamou, ale nÏkdy takÈ bezpochyby ¯ÌkajÌ pravdu? VÏz, co ¯Ìk· svat˝ Augustin o svÈ svatÈ matce, kter· mu ¯ekla, ûe m· od Boha takov˝ dar, ûe kdykoli jÌ B˘h nÏco sdÏloval, ve sp·nku nebo v polosp·nku, hned se jÌ zevnit¯ dostalo pouËenÌ, takûe poznala, zda to byl jen obyËejn˝ sen, na kter˝ nenÌ t¯eba db·t, nebo zda to bylo obraznÈ vidÏnÌ, jÌmû se mÏla ¯Ìdit. A kterÈmu ËlovÏku B˘h d· tento dar, ten se v tom nejlÈpe vyzn·. To asi nikdo nem˘ûe druhÈmu slovy vyloûit, protoûe to vidÌ jen ten, kdo to zakusil.ì

338



Jan Tauler K·z·nÌ (1300 ñ1361)

Divisiones ministracionum sunt, idem autem spiritus (1 K 12,6n) V dneönÌ epiötole ¯Ìk· n·ö p·n svat˝ Pavel: ÑRozdÌln· jsou povol·nÌ, ale vöechno p˘sobÌ jeden a t˝û Duch k prospÏchu a uûitku ËlovÏka.ì A je to zase tent˝û Duch, kter˝ p˘sobÌ vöechno ve vöech vÏcech. KaûdÈmu se dost·v· zjevenÌ Ducha k jeho uûitku a prospÏchu. NÏkomu je d·na ¯eË moudrosti v tÈmûe Duchu, a jin˝m se dost·v· mnoha rozliËn˝ch dar˘, ale vöechno to p˘sobÌ jeden a t˝û Duch. Apoötol Pavel pak ¯Ìk· mnohÈ na dosvÏdËenÌ vÌry. D¯Ìve p˘sobil Duch BoûÌ velikÈ, z·zraËnÈ vÏci u sv˝ch p¯·tel na dosvÏdËenÌ vÌry: dÏla se velk· znamenÌ a r˘zn· proroctvÌ, svatÌ prolÈvali svou krev a podstupovali smrt. Toho uû dnes nenÌ t¯eba. VÏzte vöak, ûe u mnoh˝ch k¯esùan˘ je tÈ pravÈ, ûivoucÌ skuteËnÈ vÌry bohuûel tak m·lo jako u pohan˘ a ûid˘. NynÌ se vraùme ke slovu svatÈho Pavla: ÑR˘zn· jsou dÌla a sluûby, ale vöechno p˘sobÌ jeden a tent˝û Duch.ì DÏti, jak uû navenek vidÌte, je tu tÏlo, a toto tÏlo m· mnoho ˙d˘ a smysl˘, a kaûd˝ ˙d m· svoji zvl·ötnÌ ˙lohu a pr·ci, jako oko, ucho, ˙sta, ruka a noha, a û·dn˝ si neosobuje b˝t tÌm druh˝m nebo nÏËÌm jin˝m, neû mu p¯ik·zal B˘h. Tak jsme takÈ my vöichni jednÌm tÏlem a ˙dy, a Kristus je hlavou tohoto tÏla; a na tomto tÏle lze vidÏt velk˝ rozdÌl v ˙dech. Jeden je okem, druh˝ rukou, t¯etÌ nohou, dalöÌ ˙sty nebo uchem. OËima svatÈho tÏla k¯esùanstvÌ jsou uËitelÈ. To se v·s nijak net˝k·. Ale my, obyËejnÌ k¯esùanÈ, m·me opravdu dob¯e rozpoznat, co je naöÌ ˙lohou, k nÌû n·s P·n povolal a pozval, a jak· je to milost, kterou n·m p¯ipravil. Neboù to vöechno jsou milosti, kaûd· sluûba nebo dÌlo, aù uû jsou 339



jakkoli malÈ, vöechny p˘sobÌ tent˝û Duch k uûitku a prospÏchu ËlovÏka. ZaËnÏme tÌm nejprostöÌm: jeden umÌ p¯Ìst, druh˝ öÌt boty, jinÌ se zase dob¯e vyznajÌ v takov˝ch vnÏjöÌch vÏcech, v nichû jsou zruËnÌ a ostatnÌ to neumÏjÌ. A toto vöe jsou milosti, kterÈ p˘sobÌ Duch BoûÌ. VÏzte, ûe kdybych nebyl knÏzem a neûil v ¯·du, mÏl bych za velkou vÏc, kdybych mohl öÌt boty, a chtÏl bych to dÏlat lÈpe neû vöichni ostatnÌ, a takÈ bych si s radostÌ vydÏl·val na chlÈb sv˝ma rukama. DÏti, noha ani ruka nemajÌ chtÌt b˝t okem. Kaûd˝ m· konat tu sluûbu, k nÌû ho ustanovil B˘h, aù je jakkoli hrub·; vûdyù jin˝ to t¯eba dÏlat neumÌ. Tak m· takÈ kaûd· z naöich sester vykon·vat svou ˙lohu. Jedny dovedou lÌbeznÏ zpÌvat, ty majÌ ËÌst svÈ ûalmy. A toto vöe p¯ich·zÌ od Ducha BoûÌho. Svat˝ Augustin ¯Ìk·: ÑB˘h je jednotv·rnÈ, boûskÈ, jednoduchÈ bytÌ, a p¯esto p˘sobÌ veökerou rozmanitost a je vöechno ve vöech vÏcech, jedno ve vöem a vöechno v jednom.ì NenÌ dÌla tak malÈho ani umÏnÌ tak nepatrnÈho: vöe p¯ece p¯ich·zÌ od Boha a je projevem jeho zvl·ötnÌ milosti. A kaûd˝ m· pro svÈho bliûnÌho konat to, co on tak dob¯e neumÌ, a m· d·vat z l·sky milost za milost. A vÏz: kter˝ ËlovÏk se nesnaûÌ, nic ned·v·, nic pro svÈho bliûnÌho nekon·, musÌ Bohu skl·dat p¯ÌsnÈ ˙Ëty, jak o tom pravÌ evangelium, ûe kaûd˝ ËlovÏk je za svÈ hospoda¯enÌ zodpovÏdn˝ a musÌ z nÏho vydat poËet: co od Boha p¯ijal, to m· a musÌ zase d·t jinÈmu tak dob¯e, jak jen dovede a jak mu to B˘h dal. Odkud to, ûe se tolik na¯Ìk· a kaûd˝ si stÏûuje na svou pr·ci, ûe je mu p¯ek·ûkou, zatÌmco je p¯ece od Boha a B˘h nikomu p¯ek·ûky neklade. Odkud se berou ona vnit¯nÌ tr·penÌ u mnoh˝ch lidÌ? Coûpak povol·nÌ nepoch·zÌ od Ducha BoûÌho? A p¯ece tr·pÌ a plodÌ nespokojenost! MilovanÈ dÌtÏ, vÏz: co ti zp˘sobuje tento neklid, to nenÌ pr·ce, ne, opravdu ne; je to tv˘j nepo¯·dek, kter˝ v nÌ m·ö. Kdybys konal svÈ dÌlo, jak jej po pravdÏ a pr·vu m·ö konat, kdybys mÏl na mysli jedinÏ a ËistÏ Boha a ne to svoje, kdybys nemiloval nebo se neob·val ani zalÌbenÌ, ani nelibosti a nevyhled·val (ve sv˝ch skutcÌch) ani (vlastnÌho) uûitku, ani (vlastnÌho) potÏöenÌ, n˝brû jedinÏ Ëest BoûÌ, a kdybys konal svÈ dÌlo jedinÏ pro Boha, hleÔte, pak byste nikdy nemohli b˝t v tr·penÌ a v˝Ëitk·ch svÏdomÌ. A duchovnÌ ËlovÏk by se mÏl opravdu stydÏt, kdyby svou pr·ci dÏlal tak ne¯·dnÏ a neËistÏ, ûe bychom od nÏho sl˝chali, ûe ho pr·ce tr·pÌ. Neboù z toho se 340



dovÌd·me, ûe svÈ dÌlo nekonal v Bohu ani v pravÈm, ËistÈm myölenÌ, ani z opravdovÈ, ryzÌ l·sky k Bohu a k uûitku bliûnÌmu. A z toho, zda ti pr·ce p¯in·öÌ pokoj nebo ne, pozn·ö ty i druzÌ, zdali jsi pracoval jedinÏ se z¯etelem na Boha. N·ö P·n nevyt˝kal MartÏ jejÌ pr·ci, neboù ta byla dobr· a svat·, n˝brû (p¯Ìliönou) starostlivost. »lovÏk m· vykon·vat dobrou, uûiteËnou pr·ci, jak· mu p¯ipadne, ale starosti m· svÏ¯it Bohu. Svou pr·ci m· konat velmi pozornÏ a v tichosti, m· z˘st·vat s·m v sobÏ, vtahovat do nitra Boha a Ëasto hledÏt do sebe s myslÌ obr·cenou dovnit¯, velmi vroucnÏ a zboûnÏ; a takÈ m· v sobÏ sledovat, co ho k tÈ pr·ci nutÌ a ponouk·. »lovÏk m· takÈ vnit¯nÏ pozorovat, kdy jej Duch BoûÌ napomÌn· k odpoËinku a kdy k Ëinnosti, aby poslechl kaûdou pobÌdku a jednal podle vedenÌ svatÈho Ducha: teÔ odpoËÌvat, teÔ konat, a aby pak konal svou pr·ci v dobrotÏ a pokoji. Jestliûe je nÏkde nÏjak˝ star˝, slab˝, pot¯ebn˝ ËlovÏk, m·me mu bÏûet vst¯Ìc, p¯edh·nÏt se ve skutcÌch l·sky a jedni druhÈmu nÈst b¯ÌmÏ. A neËinÌö-li to, buÔ si jist, ûe to, co m·ö, ti B˘h vezme a d· nÏkomu jinÈmu, kter˝ s tÌm umÌ lÈpe naloûit, a tebe nech· pr·zdnÈho, bez ctnosti a takÈ bez milosti. A ucÌtÌö-li ve svÈm dÌle vnit¯nÌ dotek, sleduj ho pozornÏ, a uË se tak do svÈ pr·ce vn·öet Boha a neutÌkej od toho pryË. DÏti, tak se m·me uËit cviËenÌ ve ctnostech. Neboù chceö-li nÏco umÏt, musÌö se cviËit. NeËekej, ûe do tebe B˘h ctnosti naleje bez tvÈho ˙silÌ. Nem·me si nikdy myslet, ûe Otec, Syn a Duch svat˝ se vlijÌ do ËlovÏka, kter˝ se nevÏnuje pÏstov·nÌ ctnostÌ. O tÏch takÈ nelze nic usuzovat, dokud jich ËlovÏk nedos·hl vnit¯nÌm nebo vnÏjöÌm cviËenÌm. Jeden dobr˝ muû st·l a ml·til svÈ obilÌ, a v tom upadl do vytrûenÌ. Kdyby mu andÏl nedrûel cep, byl by se s·m uhodil. Vy byste se ovöem chtÏli vöeho zbavit. To ale poch·zÌ hodnÏ z lenivosti: kaûd˝ chce b˝t okem; vöichni chtÏjÌ rozjÌmat, a ne pracovat. Zn·m jednoho z nejvyööÌch p¯·tel BoûÌch: ten byl po vöechny svÈ dny rolnÌkem, vÌce neû Ëty¯icet let, a je aû dosud. Jednou se ptal naöeho P·na, zda chce, aby nechal svÈ pr·ce a öel si sednout do kostela. Ten mu odpovÏdÏl: ne, to ûe nem· Ëinit; m· dob˝vat sv˘j chlÈb v potu tv·¯e ke cti jeho drahÈ krve. »lovÏk si m· bÏhem dne nebo v noci vûdycky najÌt Ëas, kdy se m˘ûe pohrouûit do svÈho z·kladu, 341



kaûd˝ sv˝m zp˘sobem. UölechtilÌ lidÈ, kte¯Ì se dok·ûou v Ëirosti a bez obraz˘ a tvar˘ obr·tit v Boha, majÌ tak Ëinit podle svÈho zp˘sobu. Ti ostatnÌ mohou, kaûd˝ sv˝m zp˘sobem, vÏnovat tomuto cviËenÌ dobrou hodinu, neboù vöichni nem˘ûeme b˝t oËima. Pak aù d·l konajÌ sv· dobr· cviËenÌ, jak jim urËil B˘h, ve velkÈ l·sce, v pokoji a dobrotÏ, podle v˘le BoûÌ. Kdo slouûÌ Bohu podle v˘le BoûÌ, tomu B˘h odpovÌd· podle v˘le ËlovÏka. Kdo ale Bohu slouûÌ podle svÈ vlastnÌ, lidskÈ v˘le, tomu B˘h neodpovÌ podle v˘le ËlovÏka, n˝brû podle svÈ, BoûÌ v˘le. DÏti, z tohoto odevzd·nÌ vlastnÌ v˘le se rodÌ a vych·zÌ podstatn˝ mÌr, kter˝ p¯ich·zÌ z vycviËenÈ ctnosti. A buÔte si jisti: kaûd˝ mÌr, kter˝ nevych·zÌ z vycviËenÈ ctnosti, je klamn˝; ctnost se musÌ cviËit vnit¯nÏ i zevnÏ. A mÌr, kter˝ p¯ich·zÌ z nitra, ten v·m nem˘ûe nikdo vzÌt. (...) Amen.

Recumbentibus undecim discipulis (Mk 16,14) Kdyû uËednÌci naöeho P·na sedÏli spolu u stolu, zjevil se jim n·ö P·n JeûÌö a k·ral jejich nevÏru a tvrdost srdce. Tuto v˝tku ¯Ìk· n·ö P·n st·le, po vöechny dny a kaûdou hodinu, pro nevÏru a tvrdost srdce lidÌ vöech stav˘ na svÏtÏ. Ale zvl·öù k·r· duchovnÌ osoby, aù jsou to lidÈ ze skuteËn˝ch ¯·d˘, nebo lidÈ, kte¯Ì p¯ijali duchovnÌ stav jako bekynÏ, sestry a podobnÏ. N·ö mil˝ P·n je k·r· jednou slovem uËitel˘ a jindy s·m v jejich vlastnÌm nitru, pokud chtÏjÌ to pok·r·nÌ opravdu p¯ijÌmat. DuchovnÌ osoby je t¯eba zvl·öù mnoho napomÌnat, ûe jsou tvrdÈho srdce a bez vÌry, neboù je to nesmÌrnÏ velk· vÏc, vyvolÌ-li si B˘h nÏjakÈho ËlovÏka a povol· jej k vysokÈ urozenosti duchovnÌho ûivota. DÏti, proto jsme Bohu zav·z·ni nezmÏrnou l·skou a p¯edevöÌm velikou vdÏËnostÌ. TakovÈ lidi k·r· n·ö P·n proto, ûe nevÏ¯Ì a majÌ tvrdÈ srdce. Kdyby p¯ece doölo k tomu, ûe by chtÏli pok·r·nÌ p¯ijmout, uznat svou zatvrzelost a nevÏru a vyznat se z h¯Ìch˘, bylo by jim jeötÏ rady. Svat˝ Jakub ¯Ìk·: ÑVÌra bez skutk˘ je mrtv·.ì (Jk 2,20) Kristus pravÌ: ÑKdo vÏ¯Ì a je pok¯tÏn, bude zachov·n.ì (Mk 16,16) My vöichni vyzn·v·me vÌru ˙sty. Svat˝ Pavel ¯Ìk·: ÑVöichni jsme pok¯tÏni do smrti JeûÌöe Kristaì (ÿ 6,3); a sv. Augustin: ÑNenÌ prav· vÌra ta, kter· nep¯i342



ch·zÌ k Bohu s ûivou l·skou a skutky, ale vÏ¯Ì (toliko) ˙sty.ì Tuto nevÏru pozn·me nejspÌöe podle toho, ûe n·m nÏco lahodÌ nebo po nÏËem baûÌme, mÌsto abychom ¯ekli: ÑPane, ty jsi m˘j B˘h, jen v tobÏ je mi blaze!ì, a d·le pak v tom, ûe tito lidÈ zcela ztratili pravou, ûivou vÌru; zvl·ötÏ pak ti, kte¯Ì jsou podle jmÈna duchovnÌ a jichû se B˘h nÏkdy dotkl v jejich z·kladu a napomenul je ñ aù ve spanÌ Ëi bdÏnÌ ñ a oni od vöeho odpadli. N·ö P·n je takÈ k·r· pro tvrdost jejich srdcÌ. DÏti, je p¯ece straön· vÏc, kdyû lidÈ, kterÈ k sobÏ povolal B˘h, jsou tak zatvrzelÌ, ûe se jim boûskÈ vÏci, aù jsou to jejich modlitby nebo jin· dobr· cviËenÌ, znechutily, a jinÈ vÏci jsou pro nÏ tak v·bivÈ, tak lehkÈ a milÈ, zatÌmco jejich srdce jsou p¯ed Bohem jako kameny. O nich ¯Ìk· n·ö P·n skrze proroka: ÑOdejmu v·m vaöe kamennÈ srdce a d·m v·m zase srdce tÏlesn·.ì (Ez 2,19) Co zp˘sobuje tuto zatvrzelost srdcÌ, ûe jsou tak vyprahl· a chladn· ke vöemu, co by mÏl ËlovÏk konat dobrÈho, a ûe to ti lidÈ dÏlajÌ tak nevlÌdn˝m zp˘sobem. TakovÈ srdce musÌ v sobÏ mÌt nÏco docela jinÈho, co nenÌ z Boha; aù uû je to ËlovÏk s·m, nebo nÏco jinÈho. A takovÌ lidÈ nechtÏjÌ b˝t trest·ni! O nich ¯Ìk· n·ö P·n skrze proroka Jeremi·öe: ÑZdÏs se, nebe, a uûasni! Br·ny nebeskÈ, rozev¯ete se nevolÌ nad m˝m lidem, neboù sp·chal dvojÌ zlo: mne, pramen ûivÈ vody, opustili a vykopali si cisternu, cisternu, jeû û·dnou vodu neudrûÌ.ì (Jr 2,12n) Co do nÌ vnikne, poch·zÌ zvnÏjöku nebo shora, dÈöù nebo jin· voda, kter· hnije a zap·ch·; ale zevnit¯, ze dna, nemajÌ nic. Toto velkÈ provinÏnÌ ûaluje B˘h nebi, zemi, vöem tvor˘m a vöem sv˝m p¯·tel˘m. A jak˝ je to lid, na nÏjû B˘h tolik ûaluje? Je to jeho lid, jsou to duchovnÌ lidÈ, kte¯Ì zcela opustili ûivou vodu a v jejichû z·kladÏ je tak m·lo pravÈho svÏtla a ûivota, ale jen samÈ vnÏjöÌ vÏci; a p¯itom doËista setrv·vajÌ p¯i sv˝ch vnÏjöÌch smyslov˝ch zp˘sobech, Ëinech a z·mÏrech; vöechno p¯ijÌmajÌ zvnÏjöku sluchem nebo ostatnÌmi smysly v obrazech, a z nitra, ze z·kladu, kde by to mÏlo pr˝ötit a tryskat, tam nenÌ nic, zhola nic! Coû to nejsou cisterny, v nichû nenÌ nic, co by vyvÏralo a tryskalo ze dna, do nichû se vöechno dostalo zvnÏjöku a zmizÌ tak rychle, jak to sem p¯iölo? A co podle nich m· za nÏco st·t, jsou jejich z·mÏry a jejich zp˘soby, kterÈ si zavedli a ustanovili podle svÈ libosti. Do z·kladu se vöak neobracejÌ: nenÌ v nich ani trysk·nÌ, ani ûÌzeÚ, a ani d·l uû nic nehledajÌ. KonajÌ svÈ vÏci sv˝m zp˘sobem, kter˝ vöe p¯in·öÌ 343



zvnÏjöku smysly, a jsou s tÌm docela spokojeni. DrûÌ se svÈ cisterny, kterou si sami udÏlali, a B˘h jim nenÌ po chuti. A ûivÈ vody se takÈ nenapijÌ, tu nech·vajÌ b˝t. A tak se (veËer) ukl·dajÌ ke sp·nku a r·no pokraËujÌ sv˝m star˝m zp˘sobem: a s tÌm si docela vystaËÌ. Ale jak setrv·vajÌ u svÈho zaslepenÈho, chladnÈho, suchÈho a tvrdÈho zp˘sobu ñ u sv˝ch cisteren, kterÈ si sami udÏlali ñ opomÌjejÌ ûivoucÌ pramen. N·ö P·n ale ¯Ìk·: ÑMnoho jsi smilnil a poskvrnil se.ì (Jr 3,1) A blÌûe o tom mluvÌ v jinÈ kapitole: ÑTo vöechno je tÌm, ûe jsi mne, studnici ûivÈ vody, zanechal, vykopal jsi cisternu a mne opustil.ì V tÏchto cistern·ch hnije a zap·ch· a nakonec vyschne to, co se tam zaneslo: smyslovÈ z·mÏry. Na dnÏ pak z˘stane vypÌnavost, svÈvole, tvrdoöÌjnost a zl˝ ˙sudek, tvrd· slova a k·r·nÌ bliûnÌho, ne s l·skou a mÌrnostÌ, n˝brû tam, kde k tomu nenÌ ani mÌsto, ani Ëas. NÏkdo si myslÌ, ûe druhÈmu uhasÌ d˘m, a sp·lÌ p¯itom sv˘j. A kdyby mÏl takov˝ ËlovÏk tvrd˝ch a prudk˝ch slov a takovÈho jedn·nÌ t¯i domy, a p¯iöel k nÏmu chuÔas, ¯ekl by: ÑNe, to je nÏjak˝ podvodnÌkì; kdyby p¯iöla chud· ûena k druhÈmu domu, ¯eknou: ÑNe, to je nÏjak· bekynÏ.ì Jen jdÏte! Vy jste ty pravÈ cisterny! Kdyby nÏkdy vytryskl z vaöeho vyschlÈho dna ûiv˝ pramen, nikdy by se u v·s nenaölo rozliöov·nÌ lidÌ, ale jen prav· boûsk· l·ska, pr˝ötÌcÌ ze z·kladu; nebylo by tu sniûov·nÌ, tvrdÈho odsuzov·nÌ ani zatvrzelosti. Veöker· tato hniloba bujÌ v cistern·ch. StejnÈ cisterny jsou i vöelijacÌ uËenÌ lidÈ, se sv˝mi vzneöen˝mi slovy a vysok˝m rozumem. JednÏm staËÌ jejich skutky budÌcÌ dobrÈ zd·nÌ, a druh˝m zase jejich povznesen˝ rozum. Jak myslÌte, ûe to dopadne v tom Ëase, aû p¯ijdou silnÈ huËÌcÌ vÏtry, vöechny vÏci se z¯ÌtÌ na sebe a nastane tr·penÌ, tak straölivÈ a tÌsnivÈ? Pak bude vidÏt takov· bÌda, ûe to aû nenÌ k vÌ¯e! Kdo se tu zd·li b˝t hezcÌ pro sv· velk· jmÈna a velk˝ rozum, kdo mluvili velk˝mi hbit˝mi slovy a byli plnÌ faleönÈ svatosti a v nichû nenÌ nic z pravÈho ûivoucÌho z·kladu ñ vöechno je nanesenÈ, samÈ cisterny ñ na ty pak nakonec p¯ijde Ô·bel se sekerou a nar·z to p¯etne. Hned se rozpr·öÌ a rozletÌ vöechno, co tu bylo, a nez˘stane ani kapka: vöechno to odv·lo, zmizelo, neboù uvnit¯ nebylo nic. DÏti, kde myslÌte, ûe se s tÌm vöÌm setk·me? VzpomeÚte si, aû p¯ijdete do toho svÏta, ûe jsem takÈ ¯Ìkal: dob¯e vidÌm, jak je toto faleönÈ zd·nÌ a klamn˝ zp˘sob nynÌ u vöech duchovnÌch osob docela bÏûnÈ, vnÏjökovÈ, na pohled hezkÈ, smyslovÈ, slepÈ zp˘soby, ûe je svÏtötÌ 344



manûelÈ a mnohÈ vdovy daleko, daleko p¯edstihujÌ. A jestliûe jim B˘h ve svÈm slitov·nÌ dop¯eje, ûe budou nakonec zachr·nÏni, p¯ece budou muset v nezmÏrnÈm oËistcovÈm ohni tak dlouho trpÏt, jak jim urËil B˘h; a potom budou velmi vzd·leni BoûÌ p¯Ìtomnosti a daleko vzadu. DÏti, mÏjte se na pozoru, o to v·s pro Boha prosÌm! St¯ezte sv˘j z·klad a dbejte na to, ËÌm se zab˝v·te; buÔte mÌrnÌ a pokornÌ a skl·nÏjte se p¯ed Bohem a p¯ed vöemi tvory, neboù B˘h na v·s ûaluje nebi, zemi a vöemu stvo¯enÌ. Toto nebe, to jsou vöechna nebesk· srdce, neboù kaûd˝ dobr˝ ËlovÏk je boûÌm nebem, a takÈ oni nosÌ nebe v sobÏ: ale nevejdou do nÏho. A to je takÈ nejvÏtöÌ tr˝znÌ zavrûen˝ch, ûe je v sobÏ pozn·vajÌ, a (p¯ece) do nÏho nikdy nevejdou. Jak jsme se pr·vÏ zmÌnili, pravÌ n·ö P·n skrze proroka: ÑPoskvrnili jste se, a ty jsi öla za cizincem a sv˝m milovnÌkem; pohrdla jsi mnou a n·sledovala cizince, svÈho milovnÌka; pojÔ p¯ece ke mnÏ, a j· ti d·m prav˝ pokoj; a p¯ijdeö-li ke mnÏ zcela, naliji ti ûivÈ vody.ì Nuûe, vöimnÏte si a vizte toto nepochopitelnÈ, nevyslovitelnÈ milosrdenstvÌ a dobrotu BoûÌ; jak r·d by n·m pomohl, kdybychom (jen) chtÏli; jak r·d by s n·mi hovo¯il jako p¯Ìtel s p¯Ìtelem, kdybychom jenom chtÏli k nÏmu. A n·ö P·n k tomu ¯Ìk·: ÑA neËÌniö-li tak, musÌm se s tebou utkat na soudu.ì Z·polit s nÌm, to je pov·ûlivÈ utk·nÌ, neboù on bude mÌt vrch. St¯ezte se, dÏti, aby potom ne¯ekl, ûe nejste z jeho oveËek. Neboù jeho ovce slyöely jeho hlas a neöly za cizincem, jak on s·m ¯Ìk·. Co je ta necudnost, kterÈ ses, jak ¯Ìk· n·ö P·n, tolik odd·val? V duchovnÌm smyslu to znamen·, ûe i kdyû jsi ji nech·pal tÏlesnÏ, p¯inejmenöÌm jsi z˘stal u (smyslov˝ch) obraz˘. A cizinec, za kter˝m jsi öla, tv˘j milenec, to jsou vöechny smyslovÈ obrazy a p¯edmÏty, s jejichû pomocÌ jsi mÏla ke mnÏ p¯ijÌt a s nimiû ses poskvrnila. Ale pojÔ jen ke mnÏ, a j· tÏ p¯ijmu a naliji ti ûivÈ vody. O tÈto vodÏ hovo¯Ì n·ö P·n na dvou mÌstech evangelia: ÑVöichni, kdo ûÌznÌ, aù p¯ijdou ke mnÏ a napijÌ se. A z tÏl tÏch, kdoû vÏ¯Ì ve mnÏ, vytryskne ûiv· voda a bude proudit do ûivota vÏËnÈho.ì (J 7,37) A o tÈto vodÏ povÏdÏl ûenÏ u studny: ÑKdo pije z tÈto vody, bude opÏt ûÌznit; kdo vöak pije z vody, kterou j· d·v·m, nebude ûÌznit navÏky. Kdybys ji ode mne û·dala, dal bych ti ji.ì ÑAch, Pane,ì ¯ekla ona, Ñdej mi tu vodu, abych sem uû pro ni nemusela chodit.ì (J 4,14n) Na to jÌ 345



n·ö P·n ¯ekl: ÑJdi nejprve a p¯iveÔ svÈho muûe (to jest pozn·nÌ sama sebe) a vyznej up¯ÌmnÏ, ûe jsi tak dlouho byla cisternou, ûe jsi tak dlouho nepila ûivou vodu: pak se ti jÌ dostane. PÏt muû˘ jsi mÏla (to je tv˝ch pÏt smysl˘), ach, s nimi jsi ûila a mÏla je ke svÈ slasti, a stala ses nehodnou ûivÈ vody pro svÈ smyslovÈ û·dosti, na nichû jsi nez¯ÌzenÏ ulpÌvala. Odvraù se nynÌ od toho a navraù se zase ke mnÏ, a j· tÏ p¯ijmu.ì MluvÌ tÈû skrze svÈho proroka Jeremi·öe ve ËtvrtÈ kapitole a na¯Ìk· zde rovnÏû nad tebou a ¯Ìk·: ÑVyvolil jsem si tÏ za svou vinici a Ëekal jsem nejuölechtilejöÌ vÌno, vÌno kyperskÈ, vÌno z Engadyì (Jr2,21), a hovo¯Ì o velikÈ pÌli, kterou vynaloûil na tuto vinici: ÑOkop·val jsem ji, obehnal plotem z trnÌ, postavil lis a vybral z nÌ kamenÌì ñ p¯estoûe to B˘h ¯Ìk· svÈmu lidu, mÌnÌ tÌm vöecky lidi aû do skon·nÌ svÏta ñ Ña zatÌm mi p¯in·öÌö jen ho¯kost. P¯inesla jsi mi kyselÈ vÌno, a mÌsto nejuölechtilejöÌch hrozn˘ jsi mi vydala planÈ hrozny a neplodnou rÈvu, proto tÏ musÌm vydat soudu. Kdyby ses vöak ke mnÏ obr·tila, nalil bych ti ûivÈ vody a pravÈ l·sky.ì O tÈto ûivÈ vodÏ mluvil mistr Richard*, velk˝ mistr PÌsma svatÈho, ûe prav· l·ska m· Ëty¯i stupnÏ. Pr vnÌ se naz˝v· l·ska zranÏn·, neboù duöe je zraÚov·na paprsky BoûÌ l·sky, kterou ji obdarovala tato ûiv· voda pravÈ l·sky, a jejÌ l·skou je zraÚov·n takÈ s·m B˘h. O tÈto l·sce pravÌ P·n v PÌsni pÌsnÌ: ÑSestro m·, zranilas mi srdce jednÌm okem sv˝m a jednÌm vlasem svÈ öÌje.ì (PÌs 4,9) Toto jedno oko znamen· horlivÈ nazÌr·nÌ rozumu a srdce, jimiû ti, kdo jsou ËistÈho srdce, pat¯Ì na Boha. A jeden vlas, to je Ëist· a nezkalen· l·ska, kterou je B˘h zraÚov·n duöÌ. Druh˝ stupeÚ l·sky naz˝v· tento mistr l·skou zajatou; neboù je ps·no: ÑPoutem l·sky tÏ k sobÏ p¯it·hnu.ì T¯etÌm stupnÏm je l·ska suûujÌcÌ. O nÌ ¯Ìk· nevÏsta v PÌsni pÌsnÌ: ÑDcery jeruzalÈmskÈ, najdete-li mÈho milÈho, povÏzte mu, ûe l·skou ch¯adnu.ì (PÌs 5,8) »tvrt˝m stupnÏm je l·ska stravujÌcÌ; o nÌ pravÌ prorok v ûalmu: ÑDefecit ñ M· duöe se str·vila a zesl·bla, Pane, touhou po tvÈ sp·se.ì O tÏch dvou prvnÌch stupnÌch l·sky jeötÏ kr·tce promluvÌme. O zranÏnÈ l·sce ¯ekneme podobenstvÌ. Kdo je zranÏn l·skou, jedn· *

Richard od sv. Viktora u Pa¯Ìûe, velk˝ st¯edovÏk˝ mystik (Ü 1173).

346



jako kupec, kter˝ vysÌl· loÔ za ziskem. Jeho srdce je jako zranÏnÈ touhou, aby nashrom·ûdil co moûn· ze vöeho: vezme tu a sbÌr· tam, aby naplnil svou loÔ. Tak si (takÈ) poËÌn· zranÏn˝ ËlovÏk: jak jen m˘ûe, sbÌr· a shromaûÔuje vöechny obrazy a myölenky a cviËenÌ kv˘li milovanÈmu, jehoû miluje. Potom, kdyû je loÔ plnÏ naloûena, odr·ûÌ od b¯ehu. JeötÏ (st·le) je schopen ¯Ìdit loÔ i v bou¯i. A tak je tomu i s ËlovÏkem zranÏn˝m l·skou: vrhne svou loÔ do bou¯e boûstvÌ, dob¯e ji vede vp¯ed a hraje si s bou¯Ì podle svÈ libosti a v˘le a spustÌ veslo do bezednÈho mo¯e; a ËÌm vÌce boûsk˝ch v˝lev˘ v sobÏ cÌtÌ, tÌm vÌce l·sky p¯ib˝v·. OtvÌr· se Bohu, kter˝ ji zcela naplÚuje; toto naplÚov·nÌ ji d·le otvÌr· a rozöi¯uje a zp˘sobuje nov· zraÚov·nÌ l·skou. Potom p¯est¯ihne P·n lano lodi a vyd· ji napospas bou¯i: nenÌ tu uû ani vesel, ani kormidla, jeû by mohly loÔ zadrûet. A tak uû ËlovÏk nenÌ p·nem sebe sama: to je l·ska zajat·. Pak se mu vede jako rytÌ¯i, jenû byl ranÏn v boji; navzdory zranÏnÌm vyv·zne a je st·le sv˝m p·nem; je-li vöak zajat, nenÌ uû p·nem sebe samÈho. NenÌ p·nem ani sv˝ch myölenek, ani sv˝ch skutk˘: musÌ se totiû zcela odevzdat milujÌcÌmu a (jeho) l·sce. O tÈto l·sce by se dalo jeötÏ mnoho mluvit; moûn· nÏkdy pozdÏji. Abychom tedy opustili vöechny cisterny a byla n·m vlita voda pravÈ l·sky, k tomu n·m dopom·hej vÏËn· l·ska. Amen.

347





Odkazy a literatura





Texty jsou p¯eloûeny z tÏchto pramen˘

Anselm Canterbursk˝: Proslogion S. Anselmi Cantuariensis archiepiscopi Opera omnia, dÌl I (ed. F. S. Schmitt) Seckan, Roma ñ Edinburgh 1938 ñ1961. P¯eklad p¯evzat se svolenÌm nakladelstvÌ Kalich z publikace Anselm z Canterbury, Fides quaerens intellectum (Praha, Kalich 1990). Hugo od sv. Viktora: O marnosti svÏta (De vanitate mundi) Mittelalterliche Mystik unter dem Einfluss des Neuplatonismus, Quellen, Heft 24 ñI, Evangelische Verlagsanstalt Berlin 1967, str. 16 ñ22, 42ñ52. P¯evzato z: Hugo v. St. Victor, hsg. von Karl M¸ller. Bernard z Clairvaux: O l·sce k Bohu (De diligendo Deo) Migne, Patrologia latina, t. 182, col. 973 ñ 984. S. Bernardi Opera, ed. J. Leclerq a H. M. Rochais, ÿÌm 1963, t. III, str. 119 ñ133. Tom·ö Akvinsk˝: Teologick· summa (Summa theologica) Thomae Aquinatis Summa theologica, ÿÌm, Forzani, 1925, t. I, str. 26 ñ31. Mistr Eckhart: NauËenÌ (Reden der Unterweisung) Pf. str. 543 ñ578, Quint str. 53 ñ 99, SM str. 53 ñ110. Kniha boûskÈ ˙tÏchy (Das Buch der gˆttlichen Trˆstung) Pf. str. 419 ñ 448, Quint str. 101ñ139, SM str. 111ñ159. O vzneöenÈm ËlovÏku (Vom edlen Menschen) DW V., str. 106 ñ136 (text) a str. 498 ñ 504 (nÏm. p¯eklad). Meister Eckhart, Von dem edlen Menschen, ed. G. Stachel, Mnichov 1996, str. 133 ñ176. O odlouËenosti (Von der Abgeschiedenheit) DW V., str. 377ñ 467 (text) a str. 539 ñ547 (nÏm. p¯eklad). N. Largier (hsg.): Meister Eckhart. Werke, Bd. II. Pa¯ÌûskÈ ot·ûky (Quaestiones parisienses) Mag. Eckardi Opera latina, t. 13, Quaestiones parisienses, ed. A. Dondaine OP, Lipsko 1936. LW V., str. 37ñ 54. MaÓtre Eckhart à Paris, PUF Pa¯Ìû 1984, str. 167ñ187. 351



TrojdÌln˝ spis (Opus tripartitum) Mag. Eckardi Opera latina, t. 2, Opus tripartitum, Prologi, ed. H. Bascour OSB, Lipsko 1935. LW I. Bula ÑIn agro dominicoì Quint str. 449 ñ 455. H. Denifle in: Archiv f¸r Lit. ñ und Kirchengeschichte des Mittelalters, Bd. 2, Berlin 1886, str. 636 ñ 640. Denzinger, Enchiridion Symbolorum, 1924, n. 501ñ 524. Legendy: O dobrÈm rozhovoru Pf. III 69 str. 625, Quint str. 443 O dobrÈm jitru Pf. III 67 str. 624, Quint str. 444 O velkÈm far·¯i SM str.393; A. Jundt, Histoire du panthÈisme, Pa¯Ìû 1875, str. 220. Jind¯ich Suso: éivotopis (Vita) H. Seuse, Deutsche Schriften, hsg. von K. Bihlmeyer, Stuttgart 1907, str. 74 ñ 81 a 170 ñ183. Jan Tauler: K·z·nÌ Divisionem ministrationum sunt, in: J. Quint: Textbuch zur Mystik des deutschen Mittelalters, Halle 1952, str. 82ñ 86. Georg Hofmann: Johannes Tauler, Predigten, Einsiedeln 1987, Bd. I, str. 360 ñ365. Recumbentibus undecim discipulis, in: F. Vetter, Johannes Tauler: Die Predigten, BerlÌn 1910, str. 285 ñ291. G. Hofmann: Predigten, Einsiedeln 1987, Bd. II, str. 123 ñ131.

352



Literatura

A. Bibliografie Josef Koch: Meister Eckhart, in: Neue deutsche Bibliographie 3, str. 294 aû 301. BerlÌn 1959. Niklaus Largier: Bibliographie zu Meister Eckhart, Dokimion 9, Freiburg (Schweiz) 1989. Lexikon des Mittelalters I-IX, Mnichov-Curych 1977ñ 98. Verfasserlexikon. Die deutsche Literatur des Mittelalters. BerlÌn 1978nn.

B. Vyd·nÌ text˘ Meister Eckhart, Die deutschen und lateinischen Werke, hsg. im Auftrag der Deutschen Forschungsgemeinschaft. Kohlhammer, Stuttgart 1936nn. ÿada I: (DW) Die deutschen Werke, hsg. und ¸bersetzt von Josef Quint, Bd. I-III: Predigten 1ñ 86; Bd. V: Traktate; von Georg Steer Bd. IV: Predigten 87ñ115 (v r. 2000 dosud neuzav¯eno). ÿada II: (LW) Die lateinischen Werke, hsg. und ¸bersetzt von Josef Koch, Konrad Weiss, Heribert Fischer u.a., Bd. I: Prologe und Bibelkommentare; Bd. II-III: Bibelkommentare; Bd. IV: Sermones; Bd. V: Kleine Schriften (Quaestiones Parisienses, Prozeﬂakten u.a.). NovÈ vyd·nÌ latinsk˝ch spis˘: Bd. I,2: Prologi in Opus tripartitum et Expositio libri Genesis, hsg. von Loris Sturlese, Stuttgart 1987nn. (Pf) Meister Eckhart, in: Deutsche Mystiker des 14. Jahrhunderts, Bd. II, hsg. von Franz Pfeiffer, Lipsko 1857, Gˆttingen 1906 a d·le. (Opera) Mag. Eckhardi opera latina, ed. G. ThÈry et R. Klibansky. Lipsko 1935n. (Vyöly pouze dva dÌly.)

353



C. P¯eklady Mistr Eckhart: Trakt·t o odlouËenosti, p¯el. Alois Lang, in: Studium 3, Star· ÿÌöe 1906. ñ: O ModlitbÏ P·nÏ. Olomouc 1936. (BibliofilskÈ vyd·nÌ.) ñ: N·vod k ûivotu vidoucÌmu, p¯el. V. Vokolek. Pardubice 1937. ñ: O chudobÏ ducha, p¯el. V. Vokolek. Pardubice 1938. Cesta k vÏËnÈ l·sce. VybranÈ stati z mystik˘ 14. stol., p¯el. A. St¯Ìû. Praha 1932. Karel Weinfurter: Mystick· nauka mistra Eckharta z Hochheimu, 1, 2. Praha 1934. (Obsahuje i ¯adu text˘, kterÈ se dnes za Eckhartovy nepovaûujÌ.) Po cest·ch mystik˘ k l·sce BoûÌ. Olomouc 1937. Jind¯ich Suso: Mystikovo srdce, p¯el. S. Braito. Praha 1935. ñ: O vÏËnÈ moudrosti. Olomouc 1937. (Q) Meister Eckhart, Deutsche Predigten und Traktate, hsg. von Josef Quint (1963). Diogenes Taschenbuch 20642, Mnichov 1979. Meister Eckhart, Predigten und Schriften, hsg. von Friedrich Heer. Frankfurt 1956. (Cenn· ˙vodnÌ studie.) (SM) Meister Eckhart, Deutsche Predigten und Traktate, hsg. von F. Schulze-Maizier. Lipsko 1938 a d·le. Meister Eckhart, hsg. von Joseph Bernhart. Mnichov 1914 a d·le. Meister Eckhart, hsg. von Walter Lehmann. Gˆttingen 1919. Meister Eckhart, Schriften, hsg. von H. B¸ttner, 1ñ2. Jena 1903 a d·le. Meister Eckhart, Der Morgenstern, hsg. von Hans Giesecke. BerlÌn 1964. Mystik des Weltdienstes, hsg. von F. Hoffmann. Lipsko 1981. Meister Eckhart, Einheit im Sein und Wirken. Hsg. von D. Mieth, Mnichov-Curych 1979, 1986, 1989 (Texte christlicher Mystiker). Niklaus Largier, Meister Eckhart. Werke I, II. Frankfurt a.M. 1993. (Texty, p¯eklady a pozn·mky p¯evzaty z kritickÈho vyd·nÌ u nakl. Kohlhammer, Stuttgart 1936nn.; nov˝mi koment·¯i a bibliografiÌ opat¯il N. Largier). Meister Eckhart, Deutsche Predigten. Ausgew‰hlt und ¸bertragen von L. Gn‰dinger, Manesse Verlag, Curych 1999. (Nejrozs·hlejöÌ a nejfundovanÏjöÌ nÏmeck˝ p¯eklad od vyd·nÌ Quintova). Meister Eckhart, The Essential Sermons, Commentaries, Treatises and Defenses. Translation and Introduction by Edmund Colledge and Bernard McGinn, London-New York 1981. Meister Eckhart, Selected Writings. Selected and Translated by O. Davies, London 1994 (Penguin Classics). MaÓtre Eckhart, TraitÈs et Sermons. Traduction, introduction, notes et index par A.de Libera, Pa¯Ìû 1993 (GF-Flammarion, 703). Mistrz Eckhart, Kazania. Traktaty. I, II. Przel. i oprac. W. Szymona OP, Poz-

354



naÚ 1986 ñ1987. (P¯eklad vöech 86 k·zanÌ, 4 trakt·t˘ a legend vydan˝ch kriticky Quintem). Mistrz Eckhart, Kazania i traktaty. Przel. J. Prokopiuk, Varöava 1988. (Obsahuje 58 k·z·nÌ, 3 trakt·ty a legendy).

D. Antologie Deutsche Frˆmmigkeit. Stimmen deutscher Gottesfreunde. Hsg. von W. Lehmann, Jena 1917. Die groﬂe Glut. Textgeschichte der Mystik im Mittelalter. Hsg. von O. Karrer, Mnichov 1926. Vom inwendigen Reichtum. Texte unbekannter Mystiker aus dem Kreise Meister Eckharts. Hsg. A. Rozumek und A. Dempf, Lipsko 1937. Mystische Texte aus dem Mittelalter. Von Bernard von Clairvaux bis Niklaus von der Fl¸e. Hsg. von W. Muschg, Basilej 1943, Curych 1986. Ein Textbuch aus der altdeutschen Mystik. Hsg. von H. Kunisch, Hamburg 1958 (Rowohlts Klassiker). Deutsche Mystik, hsg. von L. Gn‰dinger, Curych 1989, 1994. Erhebe dich, meine Seele. Mystische Texte des Mittelalters, hsg. von J. Lanczkowski, Stuttgart 1988 (Reclam). Christliche Mystik. Texte aus zwei Jahrtausenden. Hsg. von G. Ruhbach und J. Sudbrack, Mnichov 1989. Mystische Zeugnisse aller Zeiten und Vˆlker, gesammelt von Martin Buber, hsg. von Peter Sloterdijk, Mnichov 1993 (prvnÌ vyd·nÌ uspo¯·dal M. Buber, Jena 1909, pod n·zvem Ekstatische Konfessionen). Das grosse Lesebuch der Mystiker, hsg. von W. von Ruhr und D. von Weltzien, Goldmann, Mnichov 1993.

E. Monografie Alois Lang: PoutnÌk cherubÌnsk˝. ⁄vod do nÏmeckÈ st¯edovÏkÈ mystiky. Praha 1922. ñ: Jind¯ich Suso. Studie z nÏmeckÈ mystiky st¯edovÏkÈ. Praha 1911, 1923. Reginald M. DacÌk: äkola dominik·nskÈ mystiky, in: äkoly duchovnÌho ûivota. Olomouc 1938. ñ: NÏmeck· mystika 14. stoletÌ, in: Na hlubinu, roË. XIV. Olomouc 1939. ñ: äkola dominik·nskÈ mystiky, in: Dominik·ni. Olomouc 1941. AndrÈ Gozier: Patn·ct dnÌ s mistrem Eckhartem. Cesta, Brno 1997. AndrÈ Pinet: Patn·ct dnÌ s Janem Taulerem. Cesta, Brno 1998. Josef Sudbrack: Mystika. KostelnÌ Vyd¯Ì 1995. Gerhard Wehr: Mistr Eckhart. Votobia, Olomouc 1999.

355



* * * Karl Albert: Meister Eckharts These vom Sein. Untersuchungen zur Metaphysik des Opus tripartitum. Kastellaun 1976. Josef Bernhardt: Bernhardische und Eckhartische Mystik. 1912. ñ: Eckhart und Nietzsche. Heinrich Bornkamm: Eckhart und Luther. Stuttgart 1936. Alois Dempf: Meister Eckhart, eine Einf¸hrung in sein Werk. Lipsko 1934 a d·le. Heinrich Ebeling: Meister Eckhartës Mystik. Stuttgart 1941. Ephrem M. Filthaut (Hg.): Johannes Tauler. Ein deutscher Mystiker. Gedenkenschrift zum 600. Todestag. Essen 1961. Ephrem M. Filthaut (Hg.): Heinrich Seuse. Studien zum 600. Todestag 1366 ñ1966. Kˆln 1966. Louise Gn‰dinger: Johannes Tauler. Lebenswelt und mystische Lehre. Mnichov 1993. A. M. Haas: Meister Eckhart als normative Gestalt geistlichen Lebens. Freiburg 1995. Otto Karrer: Meister Eckhart. Mnichov 1926. Otto Langer: Mystische Erfahrung und spirituelle Theologie. Zu Meister Eckharts Auseinandersetzung mit der Frauenfrˆmmigkeit seiner Zeit (MTU 91), Mnichov 1987. Reiner Manstetten: Esse est Deus. Meister Eckharts christologische Versˆhnung von Philosophie und Religion und ihre Urspr¸nge in der Tradition des Abendlandes. Freiburg-Mnichov 1993. Bernard McGinn: Meister Eckhart and the Beguine Mystics. New York 1994. Burkhard Mojsisch: Meister Eckhart. Analogie, Univozit‰t und Einheit. Hamburg 1983. Herma Piesch: Meister Eckharù s Ethik. Luzern 1935. Kurt Ruh: Meister Eckhart. Theologe, Prediger, Mystiker. Mnichov 1985, 1989. Bruno Schmoldt: Die deutsche Begriffssprache Meister Eckharts. Heidelberg 1954. E. zum Brunn, A. de Libera: MaÓtre Eckhart. Pa¯Ìû 1984. Winfried Trusen: Der Prozess gegen Meister Eckhart, Paderborn 1988. (Pozoruhodn˝ v˝klad historick˝ch doklad˘, op¯en˝ o pr·vnÌ rozbor.)

F. St¯edovÏk· filozofie a mystika J. M. Clark: The great german mystics. Oxford 1949 a d·le. Louis Cognet, Gottes Geburt in der Seele. Einf¸hrung in die deutsche Mystik, Freiburg-Basilej-VÌdeÚ 1980 (p¯eklad franc. vyd·nÌ Pa¯Ìû 1968). 356



Alois Dempf: Metaphysik des Mittelalters. Mnichov 1930 a d·le. Joseph Bernhart, Die philosophische Mystik des Mittelalters. Mnichov 1922. Peter Dinzelbacher: Wˆrterbuch der Mystik. Stuttgart 1989. P. Dinzelbacher, D. Bauer: Frauenmystik im Mittelalter. Ostfildern 1985, 1990. Freiheit und Gelassenheit, hsg. von Udo Kern. Mnichov 1980. Gundolf Gieraths: Die deutsche Dominikanermystik des Mittelalters. KolÌn n. R. 1982. ñ: Reichtum des Lebens. Die deutsche Dominikanermystik des 14. Jahrhunderts. D¸sseldorf 1956. …tienne Gilson: Líesprit de la philosophie mÈdiÈvale. Pa¯Ìû 1938 a d·le, takÈ nÏmecky a anglicky. Martin Grabmann: Die Geschichte der scholastischen Methode. Freiburg 1909 ñ1911. ñ: Wesen und Grundlagen der katholischen Mystik. 1923. ñ: Mittelalterliches Geistesleben, 1ñ3. Mnichov 1926nn. Carl Greith: Die deutsche Mystik im Predigerorden vom 1250 bis 1350. Freiburg 1861. Grosse Mystiker. Leben und Wirken. Hsg. von G. Ruhbach und J. Sudbrack, Mnichov 1984. H. Grundmann: Religiˆse Bewegungen im Mittelalter. Berlin 1935 a d·le. M. Haas, W. Beierwaltes, H. U. von Balthasar: Grundfragen der Mystik. Einsiedeln 1974. Friedrich Heer: Europ‰ische Geistesgeschichte. Stuttgart 1953 a d·le, takÈ angl. a Ëesky. Walter Muschg: Die Mystik in der Schweitz 1200 ñ1500. Frauenfeld-lipsko 1935. Rudolf Otto: West-ˆstliche Mystik. Gotha 1929 a d·le. Wilhelm Preger: Geschichte der deutschen Mystik im Mittelalter I-III, Lipsko 1874 ñ1893. Kurt Ruh: Geschichte der abendl‰ndischen Mystik I-IV, Mnichov 1990 ñ1999; zejm. sv. III: Die Mystik des deutschen Predigerordens und ihre Grundlegung durch die Hochscholastik. (1996, lit.) Kurt Ruh (Hg.): Abendl‰ndische Mystik im Mittelalter. Symposion Kloster Engelberg 1984. Stuttgart 1986. Gottlob Seidel: Die Theologie deutsch. (VynikajÌcÌ teologick˝ rozbor dominik·nskÈ mystiky.) Lipsko b. d. Gerhard Wehr: Die deutsche Mystik. Mnichov 1988. F.-W. Wentzlaff-Eggebert: Deutsche Mystik zwischen Mittelalter und Neuzeit. BerlÌn 1944 a d·le. (Rozs·hl· bibliografie.)

357





Mistr Eckhart a st¯edovÏk· mystika

Z latinsk˝ch a nÏmeck˝ch origin·l˘ p¯eloûili Lenka KafrÌkov· (Anselm Canterbursk˝ a Bernard z Clairvaux), Miloö Dost·l (Jan Tauler) a Jan Sokol Uspo¯·dal, ˙vodnÌ studii napsal a pozn·mkami opat¯il Jan Sokol Typografie Clara Istlerov· Vydalo nakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o., roku 2000 jako svou 324. publikaci Vyd·nÌ druhÈ, rozöÌ¯enÈ a upravenÈ. Stran 360 OdpovÏdn˝ redaktor Martin éemla Vytiskla tisk·rna Akcent, spol. s r. o., Vimperk DoporuËen· cena 298 KË NakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o., Praha 1, BartolomÏjsk· 9 ISBN 80-7021-414-7



360



a st edovïk mystika rozöì enè V Y D N Õ Uspo dal Jan Sokol VYäEHRAD Prodáno na zákazníkovi

Recommend Documents