>C^?^^D4Z.
^^
'J^ <9><^<^.^<^<^<$><$><e>
""^^^^lí^^^^
(Rzné
práce a snahy.
Opatení ve
ada strávil,
let, jež
zajisté
byl
svdí,
— Nadje pijíti do — Satek.)
línska.
vlasti.
elakovský v
dom
rady Ledvinky
že postavení jeho tam bylo po-
n
mrn
rodina Ledvinková snesitelným, tebas že za od nho velice mnoho dležitých služeb požadovala. elakovský byl konen takorka za lena rodiny považován. Odrstajícím synm z uitele stával se více pítelem a starý pan rada uinil jej svým dvrníkem,
sviv mu pi sob
jaksi
úad
tajemníka.
Že však veškerá tato bemena elakovského nepoutala v tsnou kazajku duchovního nevolníka, patrným jest z toho, že v dob pobytu v dom pán Ledvinkov mohl soukrom literárn a vdecky pracovati tak široce, hluboce i svobodn, jai pracovati byl by mu za onch cas snad ani žádný pohodlný veejný úad nedovolil.
A
pedce dostaten neodvislým. ho ovšem mnohdy tak, že nemohl se s celou siiou duše i vle své oddati oblíbeným svým pracím a studiím. Na to si také v máji odvislý,
byl
Jisté závazky a ohledy poutaly
60
1828 naíkal:
„To pstounství proklaté mne již tak omrzelo, že kolikráte celé dny v samé zlosti, nevrlosti a zbyteném mrhání asu protráviti mnsím. Hodlám se vydržovati dáváním hodiu v jazyku eském a polském, a již jsem asi ze dvou ueb tí míst k tomu dožádán b)l. Podaili se mi, bych mohl denn na dv hodiny to pivésti, pak jsem potebami ohrazen, a svobodnéji i pro literaturu prospšnji živ." Proto mu pišlo nanejvýš vhod, když pražská duchovní konsisto, „dobe znajíc zbhlost elakovského a dkladnost v eském slohu, vyvolila jej již 1827 za korrektora a podredaktora nového svého r. od r. 1828 v Praze vycházejícího „asopisu pro katolické duchovenstvo", ba odevzdala mu skuteným dekretem i peklad velikého spisu sv, Augustina: „De civitate Dei" (O božím), jenž ml co píloha takoka ástené pidán býti k onomu asopisu. Odmna za tyto práce nebyla skvostná, než jen taká, že
mst
elakovský svého
úadu
v máji
asi
1829 podkovati kterém Zdálo se mu, že
vychovatelského,
ve
se
mohl ze sedm
tém
úplných let byl setrval. pi novém svém zamstnání více volného asu mu zbude, než pi vyuování patero jinochv." Že elakovský tém sedm let v jednom dome jako vychovatel vydržel, to mlu\í, že se mus.il honositi
dm,
nmuž
po dobu tu náležely k pochopení povahy, spsob a vlastností elakovského teba pipomenouti. byl u Ledvínkv oblíben, proto pedce musil se konen, ano mu také vku pibývalo, ohlíželi po pevnjším a trvalejším postavení pro další budoucnosC. Z té píiny podrobil se také 1. února 1827 po tehdejAle pi ším spsobu konkursu o jakousi profesura. vlastnostmi, jichž
vysoce
A
uznale
si
cenil,
což
k
také
:
;
— pímo
ho
jaká
nepízni,
61
!
—
strany školských pedstavených
ze
pronásledovala, opét
marn.
Tehdy mluvilo
se
také o jeho povolání za profesora na Ras.
dobách onch optn se astji vracel k poesii 1828 vyniká zejména velkolepá jeho modlitba ,Bo vle tvá", kteráž by v žádné eské modlitební knize nynjší doby scházeti nemla. Báse tato také
V
a
z
r.
elakovského, tenáe místy zejména ve sloze tetí a páté poelakovský se tam modlí tímto velkolepým smýšlení
charakterisDJe
pímo slední.
uchvacuje,
spsobem
„Bu
vle
a tvých
kdy záe tvých
tvá!
dar
milostí
život náš ostkvívá,
v našem kdy srdci ples a mír se hostí a blaženostmi duše oplývá: Však i kdy boue nad námi se sbíhá, bolest a nouze nám dni podkalí, kdy zlý nepítel cesty naše stíhá, a v truchlosf mysl naši zahalí,
bu vné
Bu
vle
vle
tvá! a
tvá!
zákon
tvých
sím
v srdcích našich se stále rozmáhej
Bu
od tebe nám milé každé bím, nám pomáhej slabit jsme: ty ra dáti setrvání, ty v pádu kroky naše podchycuj, a tak v životu, tak i ve skonání dj, slitovnice nás, se rozkaz tvj,
je néáti tvá milost
bu Poesie
ejn
vn
vle
tvá!"
elakovského byla
šCastnon
Znla
tak, že
v se
tomto ase neobyrozechvla luznými
— svými
zpvy po celém
rázem
62
—
Slovanstvu.
Vhlas elakovského
když r. 1829 vydal svj „Ohlas písDí rnských", o nmž vždy na chvála opatrný Fr. Palacký v asopise musejním na r. 1830 pravil: „Pan elakovský, jakož vbec známo Jest, cf» r. 1822—1827 vydal ve tech dílech dležitou sbírku slovanských národních písní, ze všech náeí, s eským peložením cizojazyných. Potom r. 1827 zase svazek litevských národních písní, z pvodního jich jazyka peložených, nám od nho podán byl. Když to samo již na dkaz sloužiti mže, jak on velice sob národní písn obíibnje, zase pilnjší podrobné uvažování tchto sbírek zeteln by dokázalo, jak jemný a ilý smysl poetický jím pi vybírání tch na oko asto nepatrných vládl. Týž poetický duch jeho vnukl jemu myšlénku, aby síly své v prostonárodních slovanských písních a pedevším v ruských, sám pokusil. Tak po vstal drahocenoý ten dárek, o kterémž tuto jest, a kterým on krajany své minulého léta tšil. byl
nepopíratelDým,
zpv
e
Jest to
již
a
zpv
nezáleží, spanilejší
práv
v
vina
zastaralá
šeho, že jsme až píliš
tom sob
nacenu poetickou básní
em
ona nikoli v jemnost chuti pro vyšší a poesie tratíme. Vzorové námi vládnou
a že tudy asto
pv&by
ueného vychování
navykli,
zakládati,
i
domcíváme se, že básniti nám nelze, naše pod rubriku ódy, neb zpvu, ballady, elegie, idylly. a co tch jmen více. Ale živý obor poetických forem jest tak nesmírn rozmanitý, jaková jest rozmanitos kvtin v pírod a duch poetický podobá se tvorné síle organické, která všecky sady a kvtnice samovoln v nestihlé rozmanitosti ušlechtileji zdobí, než-li jakékoli naše umní a namáhání uiniti mže. Tato tvorná božská síla, založená na ita a formy mrtvé
;
nehodí-li se verše
;
:
ist lovckém
a
tím spanileji a živji,
ním jemnosti moc obecného lidn asto méu se umní do výtvor obecnému ani jemnost cit s
v písních
i
ím
protože lidu
ani život fantasie neschází.
'krásnjší, než-li
—
spojené
na
obrazotvorné, jevívá se jejich vtírá;
63
Mnobé písn národní jsou hymny nebo elegie, co
všecky ódy a
jich která literatura
dohromady poítá.
nekonené
Jevit se v nich
a rozmanihledána jest, mén z úmysla pochází. Ale tím nesnadnjší jest také jejich nápodobení (imitací), le kdo tou mocí docha „ku podobenství svému" lovctvu vládne, kterou Bpanilost mysli lidské
a
tosti;
to
tím
v
mileji,
živosti
ím
ím mén
bh
udlil.
O takové ducha moci nepochybn svdí také písn písní ruských"; aspo já tak sou-
elakovského „Ohlas
dím, že vedle Slávy Dcery ušlechtilejšího plodu básninad Ohlas tento v novjší literatue naší ne-
ckého
m^áme."
Celakovský vnoval „Ohlas písní ruských" píteli Karlu Vinaickému a jako pedmluvu k nmu vidla se mu položiti tento výatek z dopisu k témuž „V duchu našem vystupují asto myšlénky, ka
kterým
z
poátku pro nesnadnost
jich vyvedení,
neboli
nedvry
ne hned srdce piložiti hotovi býváme; dodánim však sob mysli brzo o možnosti v skutek jich uvedení sebe pesvdujeme. Odvaha a rozvlaženáPochuC tu více psobí než-li dlouzí rozmyslové. dobná mimoletná myšlénka byla mi pohnutkou, abych síly své v prostonárodních slovanských písních, a pedevším v ruských, pokusil; z nichž nkteré k Tvému laskavému nahlédnutí tuto odesílám. Zaámyt jsou Tob^ píteli, pvaby a krásy zpvné naší Slovanky za naších nejen ve vlasti ln, nýbrž i po vzdálenjších z
—
dn
—
—
64
a slavené; i nebudeš se tedy náklonnost práv k této práci vedla, spíše se mnou divuo musí Tob býti, že posud žádný z našich spsobilejšich básník k tomuto prameni se neodebral a z nho neerpal. Mám nadji, že zalíbeni ve zpvu národaím básníky naše od oné nadutosti, onch par a dýmu uchrání, jenž nyní nkteré cizokrajné literatue, a ponkud i naší, více jsou na škodu, než k užitku; pokud pravda jest, že pestrá latanina fllov nikdy myšlénky samé nenahradí, která ím vznešenjší a pknjší, tím spíše takka v tenké roucho slov «e odívá, aby více vidna a pozorována byla. Samo pak vymyšlení následujících písní v kroji ruském, jakož snadno sám zpozoru,ješ, odnikud vzato není, vyjmeš-li užití rozmru, nkterých tak nazvaných stálých básnických forem, po mnohých písních rozprostených a stále se optujících, užití též nkolika gpammatických zvláštností a jiných nkterých drobností, což všfi k lepšímu vytknutí národní známky piiniti
rozhlášené
krajinách
mn
že
diviti,
se musilo. Ostatn,
básní
nadj e-li neklame,
Tvou a jiných
slovanským
národm
písní rozmnožiti
Zde
Jest
píze
získal,
že by tento druh
podívati se, ano
hodláme
—
vyloženo, jak
.Ohlasu písQÍ ruských"
k nkterým poet ruských
brzo i
"
elakovský pi skládání a co v ohledu tom
smýšlel
dále ješt zamýšlel.
Vedle „Olilasu písní ruských" sestavoval elakovský r. 1829 „Ohlas písní eských", kterýž však se dokonení svého až teprve znan pozdji. Uvedeaím nkterých od elakovského vydaných knih a spis samostatných není ovšem vyerpáno vypsání jeho
dokal
literární innosti, kteráž také siln byla zastoupena ve
pispíváni
do
rzných
tehdejších
asopis, což
vy-
— ukázati
a
líiti
náleží
—
65 ve
knize
podrobnjší,
nežli
jest tato.
Pipomenouti však teba, že r. 1830 byl již horspolupracovníkem asopisu musejního, v nmž nejenom ukázky svého básnní otiskoval, ale v nmž také uveejnil satyrický román „Patrní dopisové nepatrných ošob", sebraní a vydávaní nkdejším spisovatelem „Krkonošské literatury". Prací tonto jest tvrtý roník (1830) Musejníka docela zahájen, což nasvdlivým
uje tomu, ,
jaké oblib a popularit tšila se tehdy Krkonošská literatura" a v jaké vážnosti byl její n-
kdejší spisovatel.
Roku 1830 prací a snah
že
ml
býti povolán
Vc již
ta
koncem
telm
byl však Celakovský z obvyklých svých
znan
vzrušen.
mla r.
Jednalo se
totiž
se takto Ruský dvorský rada Keppen 1826 sdloval svým slovanským pá:
plány o založení profesur veškeré slovanské
ratury na ruských universitách a v listopadu se
o to,
do Ruska.
t. r.
lite-
tázal
Hanky, nechtlli by takovou kathedru pijmouti on V únoru r. 1827 Keppen oznamoval Šiškovu
a Šafiík.
(ministru vyuování), že
rovnž
Hanka
jest hotov pesídliti se
Šafaík a Celakovský. Ale to byly jen návrhy, nemající pevného základu. Keppen sám téhož roku se pisthoval na Krym. Když se na podzim r. 18 29 vrátil ze Sitnferopole do Petrohradu, znova mlavil o tomto plánu s Šiškovém a s jeho nástupcem v ministerstvu vyuování, knížetem Kailem Andr. Lievenem. Šiškov vrátil se ku plánu, který byl vstavil r. 1818 do nového státu statutu císaské akademie, totiž aby akademie založila knihovnu všech slovanských jazyk. Mla nyní povolati Hanku. Šafaíka a elakovského za bibliotekáe toho ústavu. Akademie na Rus,
i
5
