14
Život kmene
Editorial Milí roveři a roverky (či rangers, jak chcete :)) Prvotní nápad vydávat tento časopis vznikl, po‐ kud si dobře vzpomínám, na našem prvním spo‐ lečném, dnes už skoro legendárním táboře, na KROKU 09. No a vida, ten nápad se nám tento‐ krát podařilo dotáhnout do konce :). A tak tu nyní (díky partě odvážných) držíte v rukou časo‐ pis, který je, jednoduše řečeno – o vás pro vás. V době, kdy se na nás při otevření různých tisko‐ vin začnou valit hromady polopravd nebo vše‐ možné tragédie, kdy nám všudypřítomná rekla‐ ma a nedůvěryhodní politici kazí dobrou náladu, vám snad tento časopis poslouží jako malé osvě‐ žení. Žádné nepříjemnosti nebo lži, jen čistý hu‐ mor, vzpomínky, reakce, teplá slova :). Doufáme, že tohle všechno zde najdete. Pokud stále dumáte nad původem názvu časopi‐ su – 55tka, vězte, že je prostý. Každých 55 dní můžete očekávat nové číslo. Důležité je po‐ dotknout, že na časopise se může jakýmkoli způ‐ sobem podílet kdokoli z kmene (nebo spřátele‐ ných osob). Takže pokud máte nápady, nebojte se přispět svou troškou do mlýna J. Zbývá jen přát si, aby Vás první vydání 55tky potěšilo. Za celou redakci Vám přeji příjemně strávený předvánoční a vánoční čas, bouřlivého Silvestra (bez bolavé dohry :)) a úspěšný vstup do nového roku 2010. Šéfredaktorka Adéla Skoupá
V tomhle sloupku se budou vždy objevovat shrnující, nebo nejčers‐ tvější informace, které potřebujete znát. Náš roverský kmen, jak jistě víte, vstoupil do druhé‐ ho roku své existence (v tomto složení). Letos mají navíc Vlci a Berušky možnost rozšířit naše kruhy. Začnu malým zayšlením. Pokud mám nějak shrnout současný stav našeho kmene, hodnotím ho pozitivně. Dalo by se říct, že za poměrně krátkou dobu, se nám utvořila celkem pevná, fungující základna roverů. Nechci to zakřik‐ nout a radši klepu ne dřevo, ale myslím, že máme dobře nášlápnuto. Jak už ve svém článku zmiňuje Luďa (článek určitě stojí za přečtení), nesmíme usnout na vavřínech. Sice už jsme spolu zažili spoustu skvělých chvil, které máme ještě v živé paměti, posunuli jsme se určitě dál, ušli jsme kus cesty. Byla by škoda v ní nepokračovat. Už kvůli tomu, že jsme zde našli či upevnili přátelství. A to i taková, která mohou vydržet třeba celý život. Je to zkrátka v našich rukou :) Letošní rok jsme odstartovali poněkud neobvyklou akcí, kterou si pro nás připravil Vojta (rozhovor s ním uvnitř čísla), Duchovnem. Jednalo se o debatu s vojenským kaplanem a bývalým skautem Petrem Šabakou. Jako výplň mezi druhou částí duchovna nám posloužila fitka s lanem a film Fontána. Večer jsme se odebrali do kostela Na nebevzetí Panny Marie, zde měl Petr přednášku s názvem Příběhy fresek. Následovalo dobrovolné přespání na Bará‐ ku. Ačkoli byla tato akce pro nás poněkud nezvyklé‐ ho ražení, setkala se s ohlasem.
A na co se v blízké době můžeme těšit? 4. ‐ 6. 12. ‐ Mikvik 20. 12. ‐ Betlémské světlo, u Muzea od 17:00 27. ‐ 29. 12. ‐ výprava do Orlických hor (Mira a Pobor ml.), více na mailu, přihlašování u Miry do 20. 12. 16. 1. 2010 ‐ Skautský ples ‐ malá zpráva ze zákulisí ‐ hl. organizátor Žilet předeslal, že už jsou přípravy v plném proudu a většina nezbytných věcí je zařízena Podle předběžných zpráv nás v březnu čeká LARP (Jump,Luďa,Sekáč) (vysvětlivky půjčené z wikipedie:LARP‐ z anglic. live action role‐playing game je formou hraní rolí, kterou hrají živí lidé podobně jako představení. Mnohdy taková hra vypadá jako divadlo (nejen) ve volné přírodě. Hry bývají pečlivě připravené, skupiny hráčů plánují děj a připravují kostýmy mnoho týdnů a mnohdy i měsíců předem.
Král/ovna luštění Milý čtenáři, vyhlašujeme soutěž o nejlepšího luštitele našich křížovek. Stačí přitom jenom pár minut luštění a pár minut na poslaní k nám na e‐mail
[email protected] ( do předmětu dejte „Křížovka“) Ten nejúspěšnější od nás dostane cenu. Tak hurá do luštění!
1)
2. 3.‐5. 6. 7. 8.‐ 9. 9. ‐ 10. 11. 12.—13.
2
‐ ‐ ‐ ‐ ‐ ‐ ‐ ‐
Áďa
1) Zástupce vedoucího 2. oddílu 2) Vedoucí střediska 3) zástupce vedoucího střediska 4) /*/ 5) /***/ 6) Šéfredaktorka tohoto časopisu 7) Zařízení na pečení 8) 3. Oddíl 9) nedostatečný 10) /‐/ 11) Skautská základna v lese blízko MT 12) Název pouliční hry v MT (není to ta aktuální)
2)
4)
5)
6)
7)
8)
9)
10)
11)
12)
3)
Vtipný koutek Žilet Na literární soutěži paní učitelka předává první cenu za nejlepší příběh: „A první cenu, slaďoučký dort, dostává Pepíček za nejlepší esej ‐ Můj život s cukrov‐ kou."
Život kmene Vzpomínky na akce Cestování, Vaření Reakce na akce Anketa Kultura Slova starších Zábava
Zde budou vaše oblíbené vtipy, které nám posíláte. Nebo i nějaké historky z natáčení. Vše posílejte na
[email protected]
OBSAH:
Jump Školní inspektor si zavolal ředitele dvou gymnázií a dal jim měsíc na to, aby výrazně snížili výskyt a užívání drog na svých školách. Po měsíci zašel za prvním ředitelem a ptá se, jak se mu dařilo. "Snížili jsme výskyt drog o dvacet procent! A stačilo udělat plakáty se dvěma kruhy ‐ malým a velkým. K velkému byl nápis 'Tohle je váš mozek před drogou' a k malému 'Tohle je váš mozek po droze'." Inspektor se poté vydá do druhé školy. "Snížili jsme výskyt drog o osmdesát procent! Udělali jsme plakáty se dvěma kruhy ‐ malým a velkým." "Nechte mě hádat, pane řediteli. Zobrazovaly mozek před a po droze!" "Ne, pane inspekto‐ re. Byl tam nápis 'Tohle je vaše prdel před vězením, a tohle je vaše prdel po vězení'. Nějaké otázky?" Indy
13
VZPOMÍNKY NA AKCE
ZÁBAVA
V loňském školním roce proběhly akce, které nemůžeme nechat bez povšimnutí. Vracíme se k nim proto v této rubrice. V tomto čísle začneme třemi nejstaršími a k tomu naopak nejčerstvějším KROKEM.
Rozhovor s doktorem Dlahou Pane doktore, říká se o vás, že nikdy nevzdáte žádný případ, ani když vypadá beznadějně. Je to pravda? Víte, jednou mě zavolali k pacientovi, který přišel o hlavu – jednalo se o Strakapouda v nejlepších letech, který se takto zřejmě rozhodl řešit tíživou rodinnou situaci. A já se v té chvíli rozhodil, že zkrátka musím něco udělat. Naštěstí se mně během krátké doby podařilo rekonstruovat původní lebku a vrátit ji na místo, ale řeknu vám – šlo o vteřiny… Čtenáři si jistě vzpomenou na nedávný případ psa, který při autohavárii utrpěl rozdrcení páteře – jak to tenkrát bylo? Když toho chudáka přivezli, operoval jsem zrovna jiného pacienta a neměl volný operační stůl. Chvíli jsem byl v rozpacích, ale situaci zachránila sestra – přišla s nápadem dát mu prozatím kolem rány led a dokončit rozdělanou práci. Když pak přišel na řadu, jednalo se již o rutinní zákrok, vyměnili jsme páteř, narovnali končetiny a pacienta jsme ještě téhož dne propustili do domácího ošetřování. Na čem pracujete v současné době? Právě dnes k nám přivezli dva mladí‐ ky, kteří se na pláži zahrabali do písku, a přivodili si tak dýchací obtí‐ že, no a dále pacientku v bezvědomí, která se zřejmě předávkovala prášky na spaní.
KROK 2009 Krok, neboli už jen malilililinkatý :) krůček k roverství se konal hned prvních 8 dní slunečného měsíce srpna. A musím podotknout, že skutečně slunečného, protože bylo opravdu krásně. A teď se společně vydáme pod pokličku těchto 8 dní, které nás 16 roverů trávilo společně. Pro začátek patří velké díky všem, kteří pro nás tábor připravovali a samozřejmě také naší famózní kuchařce Dance, po jejíchž jídlech se nám pomalu dělaly boule za ušima. Hned první den pojali kluci kapku sportov‐ ně, a sice tím způsobem, že na Kvíčalku běželi. Holky si šly poklidnou chůzí, aby se mohly kochat okolím. Ovšem někteří jedinci to ale vzali za druhý konec a na sraz se vůbec nedostavili, zřejmě kvů‐ li náročně prožitému předchozímu večeru. Jiní přišli až o 2 dny pozdějiJ. První den Kroku 09 byl tradiční jako pro všechny tábory, konala se brigáda. Mimo jiné nutně proveditelné práce byla hlavním úkolem příprava na táborák. Jakmile bylo dílo vykonáno, přišlo na řadu rozdělení do družinek‐ šedá, bílá, černá. Nově vzniklé družiny měly za úkol dopravit zvláštními způsoby do tábora oheň a zahájit tím symbolicky Krok. Poté následovalo další překvapení‐ výsadek. (Někteří mysleli, že si svým návratem o půl sedmé ráno získali prvenství.) Všechny následující dny byli plné nezapo‐ menutelných zážitků, které ani nejde všechny po‐ psat. Petříkova (Poborova) ranní, nepatrně drsnější a musím podotknout nedělní rozcvička v ostružiní a pichlavých jehličkách, která určitě stojí za zmínku, některé z nás naučila, že žabky ani pantofle nejsou to pravé ořechové na Poborovu drsnou rozcvičku. Drsnosti však není nikdy dost. Zejména na hře po‐ jmenované jako Kukačky jsme mohli uplatnit své silácké dovednosti. A všichni jsme se samozřejmě snažili, ovšem proti některým korbám to šlo ztěží. Svoji fyzičku jsme mohli uplatnit hned v dalším dnu při hře devadesát trojka, té už se účastnil i opoždě‐
Pane doktore, děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších zachráněných životů. Sloužím, jaxe dá, ale zůstávám skromný.
Týden v rýmech Pondělí:
Týden začal v práci školením, z kterého se málokdy vymluvím. Pak Bejk dělal test, koukat se na něj bylo jak za trest. Nakonec to šikula udělal. Však ještě aby né, jinak bych mu koule utrhal. Večer jsem si nějakou činku zvedl, zaposiloval, a málem u toho zdechl.
Úterý: Dopoledne mě ředitelská zkouška čekala, kterou jsem samozřejmě zvládl. Teď už jen stát se ředitelem, abych krutě vládl. Na jídlo pizzu s ISIC slevou, To se pak jí, s takovou cenou. A večer vypít s Bejkem a Poborem trochu lahodného moku, o půl páté ráno přijít domu, né úplně rovně a unaveni trochu. Středa: Zevlování, poska a šťáva, To je celá středeční sestava.
12
Čtvrtek: Další den konečně přišel čas aj na vzdělávání, šel jsem na jedno cviko. Tento týden bude čas na napravovaní, samá škola, žádný pivko. Pátek: Z bojovky, mohl jsem se podělat, vše na poslední chvíli udělat. Problémy byly, každý to vidí, příště budu račí objímat puzzle lidi. Sobota: Peníze, ty jsou potřeba, Páč nebylo by na chleba. Proto pracovat v sobotu já nejsem líný, no a večer se oslavovaly narozeniny. Jak by se popsala akce daná, Jediným slovem: divočiná!!! Neděle: Po narozeninách, podobně jako v úterý, jsem ráno ležel celý zmožený. Však k učení jsem se dokopal, jinak bych jak Klučka dopadal. Následuje už jen jízda do školy nedělní, kde jsme seděli, kecali a byli poklidní.
nec Lahvis. Tedy, uběh‐ nout (ujet) v pěti nebo šesti lidech devadesát tři k i l o m e t r ů není jen tak, z e j m é n a když se pou‐ žije stroj samotného Lucifera, Honzíkovo kolo. Další velmi náročná hrá, u které si někteří z nás sáhli až na samotné dno svých fyzických sil, se hrála poslední den v pátek (zřejmě, aby nám pořádně vyhládlo) ‐ Tour de France. Luďa s Mirou a Poborem z nás nejspíš chtěli vysát duši. Ale nebylo to jenom o běhání. Zažili jsme také hotovou zkázu, ztroskotání lodi Poseidon, u které jsme museli zdolat několik tak složitých překážek, že při jejich zdolávání přišli o život 4 pasažéři. Také jsme si na Kvíčalce vybudovali vlastní město, které se trošičku vymklo kontrole tím způsobem, že došlo k revoluci proti „starším“ se kterými se spojil vyvrhel Jump, stejného času došlo i k oloupení naší obchodnice Danky. Na tábo‐ ře jsme si zahráli i na homelessáky, ten vodopád sprostých slov, co se vypustilo v této hře, náměstíč‐ ko snad ani nepamatuje (doufejmeJ). Mezi nádavky nejtěžšího kalibru můžeme zařadit například mod‐ rou borovičku, vypnutý mobil nebo smradlavý au‐ tobusák. Také jsme si udělali výlet do nedalekého okolí, kde se někteří z nás snažili rozmnožit nějaký ten kapitál, avšak ve výsledku marně. Jiní si to ustlali na Jevíčském náměstí. V neposlední řadě jsme museli zapojit i buňky šedé kůry mozkové, avšak u některých se tak zcela nezadařilo. Ze závě‐ rečného vyhodnocení jsme si všichni odnesli trička a Evička dřevěnou trofej orla za nejlepšího rovera tábora. Snad nejlepším zakončením tábora, jaký jsme mohli přát, byla závěrečná žranice. Na „stole“ bylo snad vše, na co si kdo může vzpomenout. Od ovoce přes maso až po sladkosti všeho druhu. Po závěrečném táboráku jsme si dopřáli poslední noc pod širákem a po posledním ranním focení jsme šli s nevolí domů. Hřála nás jen myšlenka potáborovoé party, kterou už asi ani není třeba komentovat. Krok 09 nám nachystal mnohé situace, které jen tak nezažijeme, zážitky které jen tak neza‐ pomeneme a dalo by se říct, že nás v jistém smyslu posunul dál. Ať už jako jednotlivce, a nebo jako ucelenou skupinu roverů. Evička
Siki
3
Bonton Tato mimořádně společenská akce, jejíž letošní „epizoda“ nesla název Svatba, se konala jako tradičně v předvánočním čase, 19. 12. 2008. Všichni budoucí svatebčané před akcí vůbec netuši‐ li, co je čeká, ale hned na úvodu je z nevědomosti vyvedli organizátoři svatby. Hned na začátku jsme si totiž vylosovali své úlohy. Nejdůležitějším bodem programu byl všeho všudy samotný obřad, dále následovala večeře o 3 chodech, nedílnou součástí byla také taneční soutěž a následující party ve stylu hippies. Svatbou nás provázeli organizátorky Danka s Plyškou, oddávající Mira, konferenciér Luďa a všudy přítomná fotografka Darzinka. Jako svatební pár zazářili Ilonka s Indym, kterým to mimochodem spolu moc slušelo. Oba dva měli po svých pravi‐ cích a levicích všechny rodinné příslušníky a samozřejmě svědky, kteří jim moc drželi palce k dlouhodobému společ‐ nému soužití J. Až došlo k úřednímu spojení no‐ vomanželů, nastala gra‐ tulace a dokumentace do rodinného alba. Již dříve zmiňovaná hostina se skládala ze tří chodů. Hosté si posedali podle zasedacího pořádku.
Jakmile se všichni účastní‐ ci dosyta na‐ jedli, šli to roztáčet na taneční parket. Po rozhýbání všech nutných částí těla k tancování vy‐ pukla taneční soutěž. Tancovalo se na všechny způsoby. Od české Polky přes Valčík až po vzdále‐ nou Čaču. Nejzábavnějším tanečním párem se dle mého stala Verča (coby babička ženicha) se Sikym (coby tatínek nevěsty), kteří byli tak kreativní, že si vymysleli i své taneční kroky, s nimiž však až do samotného finále nedospěli. A tak naše přísná porota složená z profesionálních tanečníků vybrala jako nejlepší pár, a to zaslouženě, Zuzku s Mišugem. Po ocenění vítězných párů tropickým ovocem, přišla na řadu party ve stylu 60. let, (což znamená móda hippies nebo z filmu Rebelové). Většina z nás pojala svým oblečením šedesátá léta jako hippiesáci, méně z nás už přišlo za rebely. Posvatební party byla ve velkém stylu, ale někteří museli vyjít vstříc svým povinnostem a tedy místo opustit. Zbytek si však ustlal na zemi a pokojně usnul, největší vytrvalci se dočkali i nočního pořadu Věštírna. Na tento ročník Bontonu budeme ještě dlouho vzpomínat. Evička
Lanškroun Výprava do Lanškrouna byla, myslím, velmi vydařená akce. Hned po příjezdu na skautský barák jsme ji započali bitkou na život a na smrt a jako munice nám posloužily papírové koule a vůbec všechno, co jsme okolo sebe našli a co se tvářilo, že je schopné letu a všechno, co dobře zasáhne pro‐ tivníka. Válečná sekera byla zakopána ve chvíli, kdy nám Datel svojí rychlořečí začal vysvětlovat naši násle‐ dující aktivitu, která se týkala hry ,,Politické stra‐ ny‘‘. A musím říct že i já, jakožto člověk, pro něhož je politika španělskou vesnicí, jsem se velice poba‐ vila. Například když probíhala volební kampaň stra‐ ny KOS v čele s Kubou, zaběhlým předsedou s leh‐ kým úsměvem na tváři. Člověkem, který ví o čem mluví, což podtrhával jemným brnkáním na kytaru. Tak tak jsem se držela, abych jeho velice duchaplný výklad nepřerušovala výbuchy smíchu. Chybu taky nemělo, když Holli začal obhajovat naopak svoji stranu, jak sám nazval LSD původně LDS). Po této myšlenkové hře jsme se přesunuli naho‐ ru, do místnosti s hafo matračkama, což nevedlo k ničemu jinému než opětovnému rozpoutání boje. Když už jsme byli na pokraji sil, zalehli jsme do spacáků a neměli jsme ani tucha, že nás asi ve 3
4
hodiny ráno čeká rozhodně bezvadně propracova‐ ná hra, kterou bych vám moc ráda popsala blíže, ale obávám se, že vzhledem k mé pokročilé skleró‐ ze to nebude úplně možné. Každopádně si pamatu‐ ji, že jsme se pohybovali venku, po imaginárních chodbách, kde bylo málo kyslíku, a že jsme se nako‐ nec všichni zachránili. A to je hlavní. Vrátili jsme se již za svítání, lehce znavení po probdělé noci a tak jsme rychle odpadli na ty matrace, se kterými jsme se předtím mlátili. Když jsme se probrali, čekal na nás luxusní obí‐ dek, který ukuchtili Luďa s Verčou a pak jsme se přesunuli rovnou do centra dění města Lanškroun, kde jsme nepřestávali udivovat náhodné ko‐ lemjdoucí, když jsme si na hlavu vzali šátek, mezi nohy koště, běhali kolem náměstí a volali: ,,Směr na Petrovy kameny!!‘‘ Takových ztřeštěných úkolů nás ve hře ,,Poprask v Lanškrouně‘‘ čekalo víc a řekla bych, že jsme se s nimi poprali docela dobře. Nezapomněli jsme o tomto víkendu ani na kulturu a večer jsme zašli do kina na Tobruk. Den jsme zakončili hraním společenských her a druhý den tradá domů :). Žárovka
SLOVA STARŠÍCH RAKETOVÝ START ROVERINGU V MT Na podzim loňského roku se v naší skautské klubov‐ ně sešlo na dvacet lidí roverského věku z oddílů napříč celým střediskem, aby se domluvili na spo‐ lečné činnosti na následující rok. Tím byl odstarto‐ ván řetěz několika „seshora“ připravovaných rover‐ ských akcí, několika dalších neoficiálních, v létě proběhl poměrně úspěšný roverský tábor a na začátku tohoto školního roku se naše řady ještě více rozrostly a roveři fungují dál. V tuto chvíli má naše středisko jeden celý roverský oddíl a asi 18 dalších aktivně činných (a možná pár dalších zapo‐ menutých) roverů ve zbytku střediska. Vypadá to jako obrovský roverský boom v Moravské Třebové. Kde se ale vzal? Jak k tomu najednou došlo? Ne, nebyla to náhodná fluktuace mezi světluškami a skauty, roveři se tu nevyskytli přes noc a nebylo to bez práce, mrknem se proto pár let zpátky. Pominu nějaké ty historické pokusy z minulého režimu, které tu určitě byly, protože oni lidé, skauti – ač byli roverského věku a nejspíš i dělali smyslupl‐ ný program, tehdy téměř jistě ještě nevěděli abso‐ lutně nic o slově rovering. První pokus po pádu železné opony shromáždit několik starších skautů a skautek a vyzkoušet s nimi program, který by odpovídal tomu, jak si RBP před‐ stavoval rovering, se pojí se jménem Pepy Kašpara ‐ Pepína. Kolem roku 1991 dal do kupy pár lidí a po nějakou dobu si společně plánovali výpravy a akce. Bohužel rover musí sloužit i sám sobě, přišly vyso‐ koškolské povinnosti a ty spolu s dalšími názorový‐ mi neshodami se střediskem nechaly zarůst pleve‐ lem a poté udusily semínko roveringu v Moravské Třebové. Abyste měli trochu představu, tak ze sou‐ časně fungujících lidí z této první roverské skupiny je např. Jirka Šmeral – oficiální historik nejen tře‐ bovského skautingu. Skautská výchova ale pokračovala dál a produkova‐ la víc a víc skautských puberťáků, kteří se potřebo‐ vali realizovat i jinak než na výpravách s dětmi, většina z nich navíc ani své družiny neměla. Onoho horkého bramboru se chlapsky chopili Aladin s Vojtou a začali odrostlým Orlíkům a Kamzíkům zase plnit jejich odpoledne a víkendy. Jejich prací také vznikl chlapecký roverský Kmen tak, jak jej známe dnes, včetně ideových zásad a obřadu paso‐ vání. Pak dorostly i dívčí družiny a v roce 1996 se uskutečnil první roverský tábor – OSTEN. Z tehdy aktivních roverů zmíním Ajše, Dejva, Víťu, Vladana, Xandu, Madlu, Darzinku, Efku a další. Bohužel po druhém ročníku Ostenu Vojta s Aladinem už ne‐ mohli věnovat roverům tolik času a sil, mnoho členů ze rozuteklo po vysokých školách a sami si pro sebe program připravovat nechtěli nebo neu‐ měli a na středisku pro to ani neměli dostatečnou podporu. Několik lidí z této aktivní generace naštěstí zůstalo u svých družin, někteří se později dokonce chopili vedení oddílů a uchovávali myšlenku roveringu ukrytou alespoň ve svojí hlavě pro časy příští.
V dívčím kmeni nastal dlouhý zimní spánek, ale z kluků především díky tradici roverského Kmene vzešel aspoň občas nějaký nový rover ‐ Pobor, Váša, já – vše další generace Kamzíků a Orlíků pod vede‐ ním Tarzana a o něco později ještě Mira – ačkoliv sami nikdy nezakusili roverského programu, jen práci u družin. U holek vyrostla perspektivní genera‐ ce Jitřenek, ale kvůli velkému vytížení v rozvíjejícím se oddíle také nikdy jako roverky nefungovaly. Toto se dělo na přelomu tisíciletí. Během dalších let se rozrostl skautský oddíl Patoca, kvůli neshodám se střediskem přišel o přísun nováč‐ ků a nezadržitelně stárnul. Pak přišel i o svého vůdce a v této nejkritičtější době, kdy navíc začali odcházet nejstarší kluci kvůli absenci roverského programu, spadl na mně. Nevěděli jsme vůbec jak a co dělat, ale zkoušeli to jak nejlépe jsme uměli a alespoň se ustálili co do počtu členů, dá se říct že vydrželo nejtvrdší jádro. Přeformovali jsme se postupně na čistě roverský oddíl, urovnali neshody na středisku (mimo jiné i díky obměně lidí v jeho horních patrech) a obnovili spolupráci s dalšími oddíly. Od roku 2004 jsem s pomocí Datla začal pracovat na obnovení roverin‐ gu v rámci celého střediska. Uskutečnili jsme několik akcí a pravidelně nepravidelně se scházeli na rover‐ ských schůzkách. Stvořili jsme jakési provizorní sta‐ novy střediskového roverského Kmene, hledali ná‐ zev a podobně a v bolestech se rodila jakási pravidla pro naše fungování. Bylo to zdlouhavé a pořád bylo potřeba něco měnit, protože to nefungovalo. Neby‐ lo ani divu, když ti nejaktivnější se rozutekli po ško‐ lách a měli svých povinností dost. Navíc Jitřenky byly přece jen o generaci výše a tak se účastnily vícemé‐ ně jen kvůli přípravě půdy pro své dorůstající druži‐ ny. Nicméně chlapecký Kmen se rozrostl o prověřené skauty z Patocy a novým očekávaným větrem do plachet roveringu ve Třebové pak měla být další generace Orlíků, kteří se zapojili v roce 2007. Nebylo to ještě to pravé, moc společných akcí nebylo, přece jen mezi 3.oddílem a Orlíky byl znatelný odstup a tak jsme s Mirou začali tlačit na pilu a připravovat půdu na příští rok. Cíl byl jasný – v září 2008 se při‐ dají Lvice a to už to musí klapat. Jak to dopadlo, už jste četli na začátku článku. Teď jsme, dá se říct na vzestupu, ale měli bychom si dávat pozor. Je jen na nás, zda to tentokrát vydrží nebo zase zkrachuje. Něco oproti dřívějšku máme snazší, něco těžší. Neměli bychom usnout na vavří‐ nech, měli bychom už teď hledat cestu kudy dál, co změnit a vylepšit. Bylo by chybou myslet si, že to takhle jako teď vydrží pořád. Popsaná dvacetiletá historie to jen dokládá. Proto vás milí roveři a rover‐ ky zvu – pojďme společně zapracovat a rovering v Moravské Třebové posunout zase o kousek dál, je to výzva! Luďa
11
Vánoce jsou tady
Přežití
Dvě podoby zimního večera podle básníků Zimní večer Jan Skácel Napadl čerstvý sníh, je noc a chlapci na kytaře hrají jedním prstem, můj bože, nevím komu, hrají si v chůzi a není toho moc, není to nad ticho, nad tmavá žebra stromů, není to vůbec nic ‐ a přece.
Zimní večer Vilém Závada Na nebi tma se slabou září hvězd. Mrzuté slunce zašlo za obzor a nezanechalo po sobě vzpomínky. Stromy za den zešedivěly jíním. Po bílém sněhu černé postavy spěchají beze slova domů. A v tobě je jak o Vánocích na ulici plné rozsvícených lamp a ozářených výkladů, kolem nichž hustě sněží.
Tohle si přála malá Áďa :)
Autor: malá Marťa
Co to bylo: Orientační závod roverů po okolí Mor. Třebové, určený k prověření fyzičky, vůle a schopnosti posta‐ rat se o sebe v lese. Popis cesty a aktivity: Udánský les‐Roh(uvařit polívku na ohni)‐Dvorská (postavit přístřešek a přespat)‐Kvíčala(zpracování králíka)‐Kaňony překonání kaňonu na lane)‐Holubí studánka(uvaření čaje na ohni)‐Cimburk v Trnávce (vzít kámen)‐Kříž na sjezdovce(a donést kámen sem) Moje zážitky: Co mi nejvíc utkvělo v paměti bylo, když jsme s Trčmanem rozdělávali oheň na Rohu přes pět ho‐ din, to byl peknej vopruz.
Exkluzivně pro časopis od Žárovky
10
Komentáře účastníků: Trčmen: Tak těchto několik hodin strachu na mně zanechalo hluboký dojem. Seznámení s plody lesa od andulky po žížalku krátká konverzace s králíkem, říkejme mu třeba Pepa... a samozřejmě nesmím zapomenout na ty spousty jídla, tanečnic, palmové‐ ho listí a všeho dalšího co nesmí chybět na pořádné outdoorové NON STOP party. Kečup: Tuhle akci bych hodnotil jako netradiční směs adrenalinu, únavy s příchutí králičiny. Přežití bylo strhující, některé pasáže si zahrávali s naší výdrží, přesvědčením a odhodláním. Jsem rád, že vedoucí šli s neutuchávající vervou do uspořádání téhle akce a rozhodně nelituji své účasti. Hodnotím velice kladně. Učast: Jakub Trčka, Jan Vojíř, Josef Jílek, Josef Geč‐ nuk, Poborsky Martin, Zaza, Mates, Adis Pobor mladší
5
CESTOVÁNÍ Grüsse aus Mannheim Zdravím čtenáře nově vznikajícího R&R časopisu! Po poradě s Adélkou přispívám krátkou zahraničí reportáží z německého Mannhei‐ mu. Budu tím asi trochu fušovat do Martinovy rubriky o cestování, ale ten mi to snad odpustí… ;‐) Mannheim je se svými 320 000 obyvateli po Stuttgartu druhým největším městem ve spolko‐ vé republice Baden‐Württemberg. Leží v západní části Německa kousek od francouzských hranic. Městem protékají dvě řeky – Rýn a Neckar, které se
s vyhlídkou na město nebo třeba planetária. Největším městským parkem je Lusienpark nedaleko centra města. Vstup do něj je za poplatek (pro studenty to dělá 3,50 Euro). Za bránou je kro‐ mě spousty chodníků, kde se dá procházet, jezdit na bruslích nebo na (tady tolik oblíbeném) kole, jezero s velkým množstvím ptactva (plameňáci, pelikáni aj.), lodičkami a hlavně s obrovskými kapry, kteří vyplouvají až k hladině a vypadají jak z hororu. Za jezírkem čeká na návštěvníky například pavilón s ptáky, kde jsou papoušci, plameňáci, tučňáci, so‐ vy, čá‐
ce mi děsně ztěžuje život. Nesnáším kuřáky, ale to mi nevadí J Jo a asi jsem divnej, ale nikdy se mi ne‐ podařilo se opít. Sekáč: Tahle otázka mi trvala vyplnit nejdýl, ono vymyslet něco co o mě nevíte je těžký… a zas ne‐ můžu na sebe prásknout všechno že? Tak… na zadku mám špatnej pigment… Pepa: Nevím na co narážíš a co chceš vědět, já mám ze soukromí spoustu věcí, tak se mě můžeš zeptat na ICQ (Tak se ho zeptejte!) Havla: Tak možná, že už bydlím s přítelkyní a jednou se těším na malého Mišáka… To vše až oba dostudu‐ jeme a budu schopny zabezpečit rodinu. Jaký se ti líbí kluci/holky? Luďa: Holky, který jsou veselý a vyrovnaný – nestě‐ žujou si a nenadávaj věčně na něco. Schopný a ak‐ tivní s dostatkem zdravého (nepřehnaného) sebevě‐ domí a netvrděj pořád, jak jsou tlustý. Jde jim i o něco jinýho, než o prachy a školu/práci. Přirozený – netráví hodiny nákupama, telenovelama a šminka‐ ma, to ovšem neznamená, že je neumí ve správnou chvíli použít. Hlavně to musí být holky, žádný femi‐
nistky. Alespoň trochu sportovně a hudebně zamě‐ řený. No a tmavovlásky maj výhodu J (Kruci, škoda že to je jen střediskovej časopis, mohlo by to sloužit jako dobrej inzerát :‐D ) Neznámý autor: Kluci se mi moc líbi… ale co se týče holek, holky jsou to co dělá život zajímavým, jsou důvodem proč se chovat jako člověk. Bez nich by byl můj život o hodně ochuzen… Na závěr sděl něco potenciálním čtenářům středis‐ kového časopisu. Luďa: Doufám, že nezůstanete jen pasivními čtenáři, časopis přijmete za svůj a budete do něj psát! Může sloužit jako perfektní prostor pro výměnu názorů, pohledů a přání. Držím pěsti redakci. Vojta: Milí čtenáři, jsem rád, že mohu přispět mými skromnými odpověďmi do tak prestižního a dokona‐ lého časopisu, jakým je právě „55tka“. Nebojte se a přispívejte, co to dá. Třeba se jednou bude i prodá‐ vat ;‐) Jazzy: Své budoucí potomstvo nezapomeňte dát do skautu a na volejbal. Připravil Jazzy
KULTURA zde stékají. Není to zrovna malebné místo pro turis‐ ty, kteří by chtěli obdivovat památky. Po spojenec‐ kém bombardování za druhé světové války tady totiž moc pamětihodností nezůstalo. Až na dvě nejvý‐ znamnější ‐ Wasserturm (Vodárenská věž), pod níž od jara do podzimu teče vodní k a s k á d a s vodotryskem na konci a zámek, kde sídlí část man‐ nheimské univerzity. Přes tento „nedostatek“ pamá‐ tek je tu však spousta ji‐ ných atrakcí v podobě městských parků, lesopar‐ ků s divokými zvířaty v oborách, televizní věže
pi… za shlédnutí stojí i farma s domácími zvířaty jako je kůň, kozy, krávy, slepice, králíci. Kromě obdivování zvířátek se dá posedět v čínské čajové zahradě nebo jen tak na křeslech, která jsou roz‐ místěna na velké zatravněné ploše uprostřed par‐ ku. Mannheim je zejména průmyslové město. Vyjelo odtud například první auto Karla Benze nebo traktor společnosti John Deer. S průmyslem souvisí i důvod mého pobytu tady a to půlroční pracovní stáž v německé pobočce ABB (firma produkující elektro‐ a automatizační techniku). Pokud člověk nechce trávit veškerý svůj čas v Mannheimu, může vyjet do Plyška okolí – krásný je například Heidel‐ berg, Speyer nebo Schwetzin‐ gen… ale o tom možná v některém z příštích čísel :)
VAŘENÍ
Vypsaná fixa
Pokaždé, když se někde objeví „pop‐ punková“ kapela Vypsaná Fixa, je to pro její fandy široko daleko předzvěstí skvělého koncertu. Ani čtveřice roverů z našeho kmene (Honzík, Kuba, Pe‐ pek, Áďa, doplněni olomouckými rov. Kašpárkem a Kačou – pozn. red.) si proto nemohla nechat ujít olomoucký koncert této kapely ze San Piega (jak sami nazývají svou rodnou hroudu Pardubice). Kon‐ cert, který se konal v předvečer 91. Výročí založení Československa, se uskutečnil v rámci promoturné k nové desce Klenot (která mimochodem vyšla i jako vinyl). U‐klub, místo konání, jsme poznali už z dálky. Přízemní oprýskaná budova se otřásala v základech. Vstoupili jsme. Úzká chodba. Hlava na hlavě, kabát na kabátě. „Tahle šatna je plná, ale za rohem je další“. Taky téměř plná. Přišlo dvakrát víc lidí, protože se koncert, který měl být další den, zrušil. Tím pádem asi nemusím vysvětlovat, jak to vypadalo v sále. „Dopogovali“ jsme do srdce davu, pár metrů před Márdiho a spol. a oroseni vším možným jsme si
užívali rytmus hudby kapely, „která se seznámila na drogovém večírku“ J… Cituji náhodného účastníka Pepka: „Strhující, takřka nekončící (2:12 čistého času) ener‐ gická, překvapující a naprosto úžasná vřava při kon‐ certu VF, kde zazněly všem známé hity a zcela nové pecky z alba Klenot. Vzduchem vířil pot a stržená trička.“ „Je tady trochu vedro, co?“ zachraptí zpě‐ vák Márdi svým typickým tónem, „ale to nevadí!“ Když přišel blok starších osvědčených songů z alba Bestiálně šťastní, nebo Brutální všechno, dostalo se teprve publikum do správného koncertního transu. Koncerty Vypsané fixy jsou prostě zážitkem, ať už se konají v klubu, nebo pod širým nebem, ve velko‐ či maloměstě. VF zkrátka nikdy nezklame, jak potvrzují Lavisova slova: „Tyjo, na Fixu bych taky šel. Už jsem na ní ale byl.“ „A kolikrát?“ „Jsem to počítal, mini‐ málně šestkrát.“ více o této kapele na oficiálních stránkách http:// www.vypsanafixa.cz/ , nebo fanouškovském Áďa webu http://www.vf‐fans.net/
Česneková pomazánka z Kroku Hlavní součást klasické česnekové pomazánky tvoří majonéza. Ta se ale na táborech používat ne‐ smí, takže jsem ji na Kroku nahradila pomazánkovým máslem, taveným sýrem a Ramou. To je základní součást, pak už stačí jen vmíchat rozmačkaný česnek a hodně osolit. Teď už stačí jen namazat buďto tábo‐ rově na chleba, nebo Silvestrově na rohlík. Dobrou chuť. V příštích číslech můžete čekat i složitější recepty od naší kuchařky Danky :)
6
9
ANKETA Dovolil jsem se zeptat několika členů kmene, konkrétně členů oddílu Patoca(ať už bývalých nebo současných), na několik otázek týkající se nejen jejich skautského života, ale nahlédl jsem v některých případech i hlouběji směrem k osobnosti a ostatních zájmů. Z důvodu, velkého množství odpovědí a otázek, jsem ke každé otázce vybral jen něco.
8
Kdy a proč jsi začal/a chodit do skautu? Vojta: Bylo to 17.září 1997. Tehdy jsem neměl žád‐ né aktivity, tak jsme s rodiči a s bratrem zašli na nábor. Pepa: 1997, protože mě tam rodiče poslali. Jazzy: To si pamatuji úplně přesně, když jsem byl ve druhé třídě, tak na začátku chodily prospekty zá‐ jmových kroužků. Dostal se mi do ruky právě ten skautský a následovala otázka na maminku: „Mami? Spí se tam pod stanem?“ Odpověď je Vám snad známa, takže bylo rozhodnuto. Sekáč: 2000 přivedl mě Jump rovnou ke skautům (ve Vlčatech jsem vůbec nebyl) Luďa: Únor 1993, protože v pionýru to byla děsná nuda a kámoš mi líčil, jak ve skautu běhají kolem stolu a zhášejí svíčky prstama. Jaký byl tvůj postup, co se týče funkcí, ať už ve družině, popřípadě oddíle a středisku? Havla: Nikdy jsem nechtěl mít žádnou funkci, kvůli tomu do skautu nechodím. Nelákalo mě nikdy vést družinu, vidím v tom starosti a práci navíc. Hlavně se člověk zaváže a pak už musí dál. Neměl bych na to čas a hlavně bych to nedělal pořádně na 100%. Siky: Člen, šestník, rádce družiny, oddílový rádce, zástupce vůdce oddílu. Je něco na co ze skautu v životě nezapomeneš? (příhoda, výchova prostě cokoliv) Pepa, Lahvis, Siky...: Tady, co se týče odpovědí, byla jedna, která se často opakovala: Králičák. Luďa: Kamzičí výpravy a parta. Můj první táborák na Kví‐ čalce. Tři orlí pera. Napiš co tě ve skautu bavilo nejvíc a co bys raději vynechal. Siky: Nejvíc mě baví snad každá činnost, kterou jako oddíl děláme. Páč s tou naší bandou je všechno zábavný. Lahvis: Asi výpravy, nevynechal bych nic, protože to všechno patří ke všeobecné skautské výchově. Havla: Tak vždycky jsem chtěl být na táboře nejlep‐ ší v CTB J Konkurence byla těžká, hlavně Martin a Siky. Myslím, že jsme byli silná trojka. Každý tábor vyhrál někdo jiný, ale myslím, že se mi i 2 tábory podařilo vyhrát. Asi bych nic neměnil. Jazzy: Vždy mě bavily hlavně ty fyzicky náročné činnosti. Co se týče těch negativ, po ohlédnutí zpět snad není nic, co bych zrušil. Luďa: Akce s Kamzíkama a lidma z celého okresu. Přes den lítání po lese v kanadách, brodění sně‐ hem, ručkování po drátech nad řekou, prolízání propustků a večer pohoda u ohně, kytary a psycho‐ hry. Nic bych nevynechal. Napiš jména lidí, nejen ze svého oddílu, kteří se na tobě nějakým způsobem „podepsali“.
Pořád stejná jména: Xˇanda, Pobor, Luďa, Aladin, Míra... Kromě skautingu jistě provozuješ i jiné činnosti, které tě baví. Napiš co to je a co je na těchto záli‐ bách nejlepší. Luďa: Hudba – rád hraju a zpívám, hlavně s partou kamarádů. Klasický tanec – to je čistá, vydestilovaná krása, spojení pohybu a hudby. Běh, plavání, kolo, lyže – vyčistí hlavu, posílí tělo, většinou v přírodě a dá se to provozovat s kamarádama. Vojta: Hrál jsem na housle. Teď si ještě teda občas zahraju, baví mě to, protože mi to začíná jítJ Jinak teď v Brně chodím taky do sboru (www.arsbrunensis.cz), zpívání je jedno z mých největších „hobby“ Jazzy: Tak asi nikoho nepřekvapím, když napíšu volejbal. V poslední době víc než hobby, které jsem posunul na první místo. Nejedná se mi pouze o můj vlastní výkon, ale mám strašnou radost, když se ve Svitavském oddíle můžu angažovat i jinak, ať už jako trenér, rozhodčí či organizátor oddílových akcí. Věčné téma škola a jistě ani tobě se nevyhýbá, tak sem napiš, jak jste do sebe vrazili. Luďa: Já se škole nevyhýbám, já ji asi vyhledávám, protože tam trčím už 23. rok! Teda pokud počítám i školku J Nevím, nikdy mi nevadila, snad jen někteří učitelé a některé nudné pavědy. Ale rád se rozvíjím a vzdělávám. Čím složitější záležitost, tím lepší (zatím mně plně uspokojuje jen Obecná relativita a Kvantová mechanika, případně Struny J ) Jak jsi si na zeď namaloval/a svoje budoucí zaměst‐ nání ty? Sekáč: Hi, I´m Ted, the architekt. Havla: Momentálně mám jen lehkou představu, ale nikdy nevím, kam mě život zavane. V tuhle chvíli bych chtěl dělat ve firmě pro společnost GOOGLE. Chtěl bych vymýšlet nové aplikace, co se týče map. Dále rozvíjet Street View v ČR, dělat 3D modely budov pro Google Sketech up a vylepšovat. Google Earth…. Už mám kontakty s firmou, co to dělá :) Mám i spousty jiných plánů, ale to si nechám radši pro sebe. Je něco co jsi zatím nestihl/a, ale určitě to v životě plánuješ spáchat? Lahvis: Hodně věcí, některé věci už asi nestihnu, ale některé pořád v plánu mám. Hlavně se to týká ces‐ tování, podívat se všude kam to půjde:‐) Ale je ještě pár věcí, které chci stihnout... Co na sebe prozradíš ze soukromí a nebylo to tu řečeno (rodina, práce,…)? (Nějaký ten pátek zná‐ me, ale pochopím větu: „Soukromí je soukromí.“) Luďa: Jsem naprosto nechutnej perfekcionista a přitom jsem docela línej – tahle vražedná kombina‐
REAKCE NA AKCE Se Sikym o bojovce Jak probíhaly přípravy hry? Jak dlouho to vůbec trvalo? ‐> Přípravy hry probíhaly celkem chao‐ ticky, a jak už to v Patočím vkusu bývá, všechno na
‐> Vždyť má pořád stejný ne? A pokud ne, tak se omlouvám, že nejsem v obraze. Jinak můj názor zni: SEXY:‐) Jak hodnotíš průběh hry? Povedla se? ‐> Průběh hry byl místy dost zmatený. Ale jak účast‐ níci, tak vojáci pochopili pravidla (aspoň se mně tak zdáloJ ) …a to byl rozhodně úspěch. No a stejně si každý nejvíc užil tu závěrečnou bitku, ostatní se nějak ztratilo.J Chtěl by sis znovu zahrát hru jako účastník?? ‐> To si piš, že jo!!! Vždycky před tou bojovkou vzpo‐ mínám, jak jsme jakožto Jestřábi soupeřili s Poustevníkama o první místo :) Jóóó, to byly časy (pozn.: jen pro pamětníky :)). Ale taky mě napadlo, že bychom se mohli přihlásit na podobnou rover‐ skou bojovku (určo nějaký jsou). Jak hodnotíš účast?? ‐> Předem bych chtěl poděkovat všem přespolním, že se zúčastnili. To nám fakt moc pomohlo. Domácí samozřejmě taky super, nicméně tam pořad cítím možnosti pro zlepšení. (Co vy na to??:‐P) Chystáte příští ročník nějaké překvapení??? ‐> To se nechte překvapit… :) Něco, co bys chtěl sdělit do pléna? ‐> Chtěl bych poděkovat všem hráčům, ať už přes‐ polním, nebo místním. Také našim super vojákům. No a v neposlední řadě taky celému našemu organi‐ začnímu týmu (Patoca), že jsme se při tvorbě celé bojovky nepozabíjeli a že jsme to celý dovedli do, alespoň doufám, úspěšného konce… Jo a taky 3. základní škole za zapůjčení tělocvičny… Tak, to je asi vše. Mějte se mrkvičkově a zatím bay !!!Siky!!!
Poprvé a netradičně s pořadatelem (Vojtou Jílkem) jedné povedené roverské akce. 1) Jaký byl prvotní nápad pro uspořádání Duchov‐ na? Co tě k tomu vedlo? Inspiroval ses ve skaut‐ ských akcích jiného oddílu? Prvotní nápad Duchovna? Vůbec netuším, jak to vzniklo. Ale na oddílové radě jsme probírali plán a návrhy akcí. Tak jsem si řekl, že je to pro mě příleži‐ tost. Dlouho už jsem žádnou akci neorganizoval, jen jsem se tak trošku vezl. Chtěl jsem se znovu chyt‐ nout a snad se mi to i povedlo. 2) Jak ses dostal ke speciálnímu hostovi (Petr Šab‐ aka, vojenský kaplan a bývalý skaut‐ pozn. red.)? Starý známý?
No nevím, jestli je zrovna speciální host to správné slovo, ale pro vás asi ano. Znám prakticky všechny kněze v Moravské Třebové, takže vím, na koho se obrátit. Ale Petr mi připadal nejlepší. Je mladý, takže má k nám hodně blízko. Takže takový starý mladý známý. 3) Byl jsi spokojen s účastí? Účast byla výborná, tolik lidí jsem nečekal. Nepočí‐ tal jsem to teda přesně, ale myslím, že takových patnáct se nás sešlo, což mě mile překvapilo. 4) Myslíš si, že se akce vydařila? Nastaly nějaké komplikace? Podle mě se akce vydařila na výbornou. Kompli‐ kace žádné nenastaly, všechno šlo jako po másle.
poslední chvíli. :‐) Většinou stylem porady u mě doma, nebo naší novinkou ‐ interaktivní radou, což je rada přes in‐ ternet, pomocí mikrofonu. K přípravě jsme jako celá skupinka potřebovali 10 hodin času a pak každý nějaký ten čas individuálně na svůj úkol. (ale je vám asi jasný, že né celou tu dobu jsme na radách řešili jen bojovku...:‐) Jaká byla tvoje role ve hře? Byla důležitá? ‐> Moje role ve hře byla dost důležitá, páč jsem musel vědět všechno a byl jsem big boss Upírů... A protože to byla role dost důležitá, zábavy jsem si moc neužil (25 min být na jednom místě, pak pře‐ sun na jiný a zase 25 minut campit) Výjimka byla závěrečná bitka :‐) Ale stejně chci být příští rok Voják :‐) Proč zrovna téma Upíři&Vlkodlaci? Co na to říkáš? ‐> Tohle téma vzniklo způsobem, že každý vymyslel stručný návrh bojovky na libovolné téma a potom jsme společně vybírali to nejlepší. Řeknu Vám, že tahle část vymýšlení celé bojovky mě dost bavila:‐) Téma Upíři&Vlkodlaci je celkem fajn a celkem lehce se hráči do těchto rolí vcítí, takže jsme snad zvolili správně. Tvůj názor na sestřih vůdce 2. oddílu?
Duchovno
7
