KSBR 31 INS 20874/2014 1 VSOL 1047/2014 - A - 15
Usnesení Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční
věci
dlužníka
Expoline
Czech
Trading,
s.r.o.
v likvidaci,
IČ: 25556151, se sídlem Bukovina 33, PSČ 679 05, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.8.2014, č.j. KSBR 31 INS 20874/2014-A-9 takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.8.2014, č.j. KSBR 31 INS 20874/2014-A-9 se p o t v r z u j e .
Odůvodnění: Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „IZ“), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že z předloženého seznamu majetku zjistil, že dlužník nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek, který by mohl být předmětem zpeněžení a soudu rovněž není známo, zda má dlužník k dispozici finanční prostředky, které by mohl insolvenční správce flexibilně použít na průběžné financování nákladů insolvenčního řízení. Z těchto důvodu považuje insolvenční soud za nezbytné složit zálohu ve výši
pokračování
-2-
KSBR 31 INS 20874/2014 1 VSOL 1047/2014 - A - 15
50.000 Kč, neboť při řešení úpadku konkursem je minimální odměna insolvenčního správce ve výši 45.000 Kč bez DPH. Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V dalším textu odvolání zmiňoval složitou úlohu likvidátora, který má možnost dosáhnout výmazu společnosti z veřejného rejstříku až po skončení všech řízení, ve kterých je společnost účastníkem, a to se souhlasem finančního úřadu, což likvidátor není schopen zajistit. Likvidátor se tak dostává do patové a neřešitelné situace, kdy je po něm požadována záloha, která mu ovšem jako výdaj soudem nebude nahrazena. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužníkovi záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá. S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen „IZ“). Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 30.7.2014, doručeným soudu téhož dne, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen prohlášením konkursu na jeho majetek. V návrhu uvedl, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21.1.2014, č.j. 1 Cm 343/2011 byla společnost zrušena s likvidací a likvidátorem společnosti byla ustanovena
pokračování
-3-
KSBR 31 INS 20874/2014 1 VSOL 1047/2014 - A - 15
JUDr. Martina Skřivánková, která je současně zapsána v seznamu insolvenčních správců. Likvidátor zjistil existenci závazků společnosti ve výši převyšující majetek společnosti a dále zjistil, že společnost nemá žádný majetek, vyjma auta, které není fyzicky k dispozici, a vyjma pohledávky vůči manželům Teličkovým, o které se zmiňuje v seznamu majetku. Současně požádal, aby mu nebyla ukládána záloha na náklady insolvenčního řízení, neboť nedisponuje žádnými finančními prostředky. Součástí dlužnického návrhu je též seznam závazků, majetku a zaměstnanců. Na výzvu soudu pak dlužník předložil opravený seznam věřitelů, z něhož vyplývá, že má závazky ve výši celkem 2.675.436 Kč. Z opraveného seznamu majetku vyplývá mimo jiné, že dlužník nemá žádné peníze na účtech, v hotovosti ani jiné penězi ocenitelné hodnoty. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím. Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli - zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Odvolací soud obecně konstatuje, že uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Totéž platí při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty. Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem, případně nepatrným konkursem, neboť ust. § 144 IZ v nyní platném znění neumožňuje insolvenčnímu soudu zamítnout insolvenční návrh proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé. Nicméně, je-li tu insolvenční návrh takového dlužníka, je třeba se jím zabývat, a posoudit, zda dlužník je v úpadku a prověřit jeho tvrzení ohledně
pokračování
-4-
KSBR 31 INS 20874/2014 1 VSOL 1047/2014 - A - 15
špatné majetkové situace. Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu jejich majetku (§ 211 IZ), případně se soupisem majetkové podstaty, a případně též s jeho oceňováním a zpeněžováním, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti, a to krátce po rozhodnutí o úpadku, nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu. Je třeba poukázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu (včetně poslední novely), v jejíž části, týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce (opět) výslovně zdůraznil, že „obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statistiky významné), postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele“, … „záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutu odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů“. Z výše uvedeného je zřejmé, že postup zvolený soudem prvního stupně v dané věci je postupem, který zákonodárce předpokládal. Proto rovněž dlužník, který podává insolvenční návrh, musí počítat s tím, že bude k zaplacení této zálohy vyzván. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, proto nelze navrhovatele od placení zálohy ani osvobodit a jelikož zálohu je nutno zaplatit do rozhodnutí o úpadku, nelze umožnit její zaplacení ve splátkách. V této souvislosti je třeba dále zdůraznit, že smyslem a účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční a případně nemajetné společnosti (bez ohledu na příčiny tohoto stavu), nýbrž řešení jejího úpadku některým ze zákonem stanovených způsobu tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Proto ani případná otázka, jakým způsobem bude řešena situace zadluženého a nemajetného dlužníka z pohledu práva obchodní společnosti je pro rozhodování v insolvenčním řízení nevýznamná. Zde odvolací soud opět odkazuje na důvodovou zprávu k poslední novele insolvenčního zákona, v níž zakonodárce k ustanovení § 144 IZ dále vyložil, že nový zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (zákon č. 304/2013 Sb. – účinný od 1.1.2014) přenáší úpravu obsaženou dosud v ustanovení § 144 IZ na půdu rejstříkových soudů, proto již není zapotřebí řešit danou problematiku v insolvenčním
pokračování
-5-
KSBR 31 INS 20874/2014 1 VSOL 1047/2014 - A - 15
řízení zaváděním nesystémového institutu „zamítnutí pro nedostatek majetku“ (§ 82 zákona č. 304/2013 Sb.).
insolvenčního
návrhu
Dále se odvolací soud z pohledu níže citovaných ustanovení zabýval otázkou výše uložené zálohy. Podle ustanovení § 38 odst. IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jiných nutných výdajů, ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené vyhláškou č. 398/2013 Sb. (dále jen „ vyhláška“), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 1). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč (odstavec 5). Podle ustanovení § 2a vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč. Podle ustanovení § 5 vyhlášky nelze-li odměnu určit podle §1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce. Ze shora citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že v insolvenčních řízeních zahájených po 1.1.2014, ve kterých nedošlo ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna podle ustanovení § 2a vyhlášky ve výši nejméně
pokračování
-6-
KSBR 31 INS 20874/2014 1 VSOL 1047/2014 - A - 15
45.000 Kč bez DPH (nyní 21%), a nikoliv odměna stanovená dle § 5 vyhlášky, a proto uložení zálohy ve výší 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Olomouci dne 10.prosince 2014
Za správnost vyhotovení: Jitka Jahodová
JUDr. Karla Trávníčková v.r. předsedkyně senátu
