98 Cena 18, Kč; 22, SK

NAOMI UEMURA – DVACET LET OD VELKÉHO SÓLA

S RAFTEM NA DIVOKOU VODU

ČÍNA – RADY PŘED CESTOU

STRANA 3

STRANY 5–8

STRANA 10

DVOUMĚSÍČNÍK PRO MNOHOSTRANNÉ OSOBNOSTI

DOBRODRUH Ročník II.

Číslo 2 / 98

Cena 18,– Kč; 22,– SK

POTÁPĚNÍ SE ŽRALOKY

Zhruba 200 000 potápěčů se každým rokem noří do moří na některé z více než 150 světových lokalit, aby stanuli tváří v tvář (někdy ovšem v kleci) nejnebezpečnější šelmě na světě – žraloku. Vede je k tomu potřeba nového vzrušení nebo žádost se alespoň letmo dotknout dějin země setkáním s jedním z nejstarších živočišných druhů? Pokud i vy máte zájem o tuto poněkud nebezpečnou kratochvíli, pak vám možná přijde vhod dnešní dvoustrana, jí věnovaná.

Ž

PROČ A JAK?

raloci jsou uctíváni i nenáviděni od pradávna. Ve většině západních nauk je žralok ztělesně− ním zla, je mystickým lidožroutem, hrozbou pro člověka. Dobrý žralok je mrtvý žralok – a přes− to jsou potápěči ochotni urazit veliké vzdálenosti a utratit spoustu peněz za možnost prožít pár minut, ve kterých se jim srdce zastaví hrůzou. Prožít pár minut s těmito záhadnými stvořeními. Dědičný strach ze žraloků byl dobře živen bě− hem celé prehistorie. Člověk postupně ovládl téměř celý svět – medvědi, nosorožci a sloni, všichni byli víceméně poraženi. Nic se ale nevyrovná žraloku, který odedávna znamenal čirý strach, zvedající hla− dinu adrenalinu i vlasy na hlavě. Žralok ohrožuje lidskou suchozemskou nadvládu. Abychom ho vi− děli, vstupujeme proto dnes za ním do jeho stinné− ho, modrého světa. Pozorovat žraloky během nor− málního potápění se potápěčům podaří zřídka. Te− prve v posledních deseti letech začali obchodníci a podnikatelé s organizovaným krmením a potápě− ním za nimi. Objevilo se mnoho míst po celém svě− tě, kde je setkání se žraloky garantováno. Bahamy, Korálové moře, ostrov Coco, Maledivy, Revillagi− gedy a Galapágy, jižní Pacifik, Kalifornie a Austrá− lie. Počet potápěčů se žraloky každoročně obrovsky

narůstá – to vše podporováno pružnými cestovními kancelářemi. Některá potápění se žraloky probíhají během peč− livě kontrolovaného horečného krmení, zatímco potá− pěči klečí v písku na okraji a účastní se celé akce tím, že fotografují a pozorují krmení. Ve zvlášť nebezpeč− ných případech potápěči používají klece. S každým potopením se přitom zlepšuje obecné chápání toho, jak se žraloci chovají. Tak dnes už víme, že jen málo druhů je skutečně nebezpečných. Některé druhy, jako např. žralok velrybí, jsou neškodné jako koťata. Zjis− tilo se také, že žádné jiné zvíře není ve svém světě tak kriticky dominantní a nepostradatelné, jako je žralok. Pozorováním žraloků se stáváme svědky dokonalého vrcholu evoluce životního prostředí. Jsou to štíhlí, bezchybně hydrodynamičtí, vrcholní predátoři. Na světě je asi 350 druhů žraloků, ale jen asi 15 přitahuje naši pozornost, protože se můžeme zúčast− nit jejich plánovaného krmení nebo se k nim potá− pět. Jsou to např. velký bílý žralok, žralok mako, žralok modravý, Carcharhinus obscurus, kladivoun, žralok galapážský a ovšem těžko postižitelný, ale neškodný žralok velrybí. Stačí si přichystat kamery, zklidnit nervy a použít mapy oblastí, kde se potápě− ní se žraloky odehrává.

K

ZÁKLADY IDENTIFIKACE ŽRALOKŮ

identifikaci jakékoli ryby potřebujete její přesný popis, stejně jako popis prostředí, ve kterém žije. Dále je nutné mít dostatečné množství správné literatury. Většina potápěčů však ani netuší, po čem by se měli dívat. Základy identi− fikace žraloků zahrnují anatomii, chování, barvu a přirozené životní prostředí.

ANATOMIE

První věc, které byste si měli při identifikaci všimnout, je obecný tvar. Ten se ostatně pozoruje nejsnáze. Má tělo tvar torpéda, je ploché, nebo dlou− hé a štíhlé? Je hlava tupě zakončená, kulatá, nebo zašpičatělá? Jak vypadá ocasní ploutev? Je vrchní lalok dominující, nebo stejně velký jako spodní? Všimněte si tlamy. Je na konci hlavy, nebo pod ní? Žraloci lovící u dna (žralok kobercový, křídlatý) mají tlamu naspodu hlavy, žraloci, kteří se živí planktonem, mají tlamu terminálně umístěnou na sa− mém konci hlavy (např. žralok velrybí). Většina ostatních žraloků má tlamu naspodu hlavy, téměř na jejím konci. Klíčem k identifikaci mohou být i žraločí plout− ve, zejména pokud se jedná o žraloka, který se po− dobá ostatním velikostí, tvarem a barvou či životním prostředím. Právě ploutví si nejspíš potápěči při se− tkání nevšimnou, nicméně fotograf by jim mohl vě− novat větší pozornost později, když vyvolá snímky. Je třeba si všimnout velikosti a tvaru prsní, hřbetní a ocasní ploutve. Jak veliká je druhá hřbetní ploutev vzhledem k první? Jaký tvar mají hřbetní ploutve, jsou špičaté, nebo zakulacené? Jak vypadají pánev− ní a anální ploutve, jak jsou velké ve srovnání s hřbetními? Umístění ploutví je velmi důležité. Za− číná první hřbetní ploutev nad prsními, za nimi, ne− bo před nimi? Pohlaví žraloka lze určit podle toho,

zda má šlahounovitý orgán, modifikovanou pánevní ploutev. Tu používají samci ke vstřikování sperma− tu do samic. Žraločí samičky takový orgán nemají.

BARVA

Hodně žraloků má velmi podobnou barvu, ale rozdíly jsou důležité. Povšimněte si ploutví. Jsou ně− které z nich černě nebo bíle stínované? Pokud jsou zbarvené, sledujte, kde – na špičkách nebo podél okrajů? Jedinečné zbarvení určitých žraloků, jako je zebří, leopardí či žralok kobercový, zaručuje téměř jistou identifikaci. Tvar a barva často stačí k určení druhu žraloka, aniž jsou potřebné další znaky. Žra− lok velrybí je toho báječným důkazem, stejně jako žralok křídlatý a kobercový. Žaberní štěrbiny budou patrně tou poslední věcí, které byste si všimli. Zapamatujte si však, že většina žraloků má 5 žaberních štěrbin. Šest nebo sedm štěr− bin je neobvyklých. Vědci a jiní experti používají při identifikaci znaků, které jsou nad rámec možností rekreačních potápěčů, ať už jde o velikost, tvar a po− čet zubů, typ zubovitých výrůstků tvořících kůži ne− bo vnitřní tělesné struktury.

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Životní prostředí je důležitým zdrojem informací při určování druhu žraloka. Žraloka velrybího nebo hedvábného nenajdete například ležet na dně. Na− opak žralok kobercový nebo křídlatý nebude kroužit otevřenými vodami, neboť žije na dně. Povšimnete− li si prostě, kde se žralok vyskytuje, značně tím zú− žíte výběr možného druhu. Sedí na dně, plave ve středních vodách, nebo blízko povrchu? Brázdí vo− dou, nebo odpočívá v klidu na místě? Pečlivé studi− um několika vhodných knih vám pomůže stát se vzdělanějším potápěčem.

VODA

strana 2

P

Dobrodruh

z

2/98

PROČ ŽRALOK POTÁPĚČI NEUBLÍŽÍ?

řibližně 200 000 potápěčů každý rok dobro− volně a záměrně vstupuje do vody, aby si za− plavali se žraloky. Většina z nich si nepřeje zemřít, ani nemá žádný speciální trénink či talent pro boj se žraloky. Naopak – jsou to průměrní, nor− mální lidé, kteří se rekrutují z celého spektra společ− nosti, Jsou mezi nimi lékaři, účetní, ženy v domác− nosti, zubaři, sekretářky, páry na líbánkách, babičky a mnoho dalších lidí, které byste běžně neoznačili za typy vyhledávající riziko. Pro ty, kdo nejsou obe− známeni s potápěním nebo s potápěním se žraloky, bývá typická otázka: Nebojíte se, že vás kousnou? Odpověď je: Ne! A je pro ni několik dobrých důvo− dů. Obecně se totiž ví, že zatímco plavec na hladině je poměrně známým terčem žraločích útoků, na po− tápěče útočí žraloci jen výjimečně. Abychom pochopili, proč žraloci potápěče ne− kousnou, musíme nejprve porozumět velikému ob− razu žraločího světa. Dnes je zdokumentováno 331 druhů – tedy diverzita mnohem větší než u vzpříme− ných chodících bipedů (to jsme my). Tato nezměrná různorodost vás přivede k logickému závěru, že ne všichni žraloci jsou stejní – a máte pravdu. Existují velcí žraloci, maličcí žraloci, žraloci vyskytující se pouze v určitých oblastech, žraloci s rozdílným jí− delníčkem a žraloci s různým chováním. Hlavním důvodem, proč potápěči nejsou pokousáni, je sku− tečnost, že mají určité znalosti. Jsou schopni rozpoz− nat jednotlivé druhy, interpretovat jejich chování a pochopit, co je třeba udělat. Abychom lépe porozuměli rozdílům mezi žralo− ky, rozdělme si je do skupin. V první jsou druhy, kte− ré kousnout nemohou prostě proto, že nemají žádné zuby. Je ironií osudu, že právě tyto nekousavé druhy jsou největšími členy žraločího království – žralok velrybí a žralok velký. Oba druhy jsou úplnými ma− muty o délce 12–18 metrů, a živí se planktonem. Je− jich jídelníček tvoří mrňavá stvoření rozptýlená ve velkých oblacích ve vodě. Tlama těchto obřích žralo− ků je velká jako vrata do stodoly. Když se otevře, spolkne tisíce galonů vody, přefiltruje z ní plankton a vodu opět vypustí žábrami. Jinými slovy, tyhle ob− rovské druhy žraloků nemají zuby a nemohou kous− nout do ničeho. Jsou nebezpeční asi jako motýli. Na

druhé straně žralok velrybí je jedna z hvězd potápění se žraloky. Přes své roz− měry má tato veliká ryba mírnou povahu. Často dovolí potápěčům plavat po svém boku a nebo se držet jeho veliké hřbetní ploutve. Zdá se, že žralok velrybí je zvě− davý. Přibližuje se k potápěčskému člunu, jen aby zjistil, co se děje. Druhou skupinu tvoří žraloci, kteří ne− kousnou; existují určité okolnosti, za nichž určité druhy neprojeví nejmenší zá− jem kohokoli kousnout. Dobrým příkla− dem jsou kladivouni na Kokosovém ost− rově, severních Galapágách či ostrově Malpelo. Nikdo přesně neví, proč kladi− vouni vytvářejí hejna a plavou společně Žraloci mají inteligenci na úrovni psa a lze je trénovat. po celá dlouhá období. Může to být rituál je to možné? Zcela jednoduše. Žraloci se zkrátka páření, sociální interakce nebo obojí. Podstatné je, o potápěče nezajímají – starají se o jídlo. Většina žra− že tato hejna kladivounů naprosto nemají zájem loků má normální jídelníček hodně specifický. Milu− o potravu. Potápěči mohou mezi nimi plavat v na− jí ryby nasekané na kusy nebo celé menší ryby. Dá− prostém bezpečí – a také to už léta dělají. Jiné druhy te−li jim vybrat mezi potápěčem a kusem ryby, vždy− žraloků jsou zřejmě kontrolovány časovými cykly. cky si vyberou rybu. Každý kontakt mezi žralokem Řada žraloků přijímá potravu v noci. Při denním se− a potápěčem je čistě náhodný. Nastane jen v důsled− tkání nepředstavují žádnou hrozbu, protože jejich ku nemotorného pronásledování potravy. Žraloci krmicí modus je vypnutý. často narazí do potápěče ve snaze dostat se co nej− Třetí skupinu představují žraloci, kteří mohou rychleji k potravě, v zoufalé snaze polapit ji dřív, než kousnout. Je samozřejmě mnoho druhů schopných ji dostane jiný žralok. Ublíží to nějak potápěči? Ni− kousnout a učiní tak ve velmi specifické situaci. Nej− koli, ale je to pěkně vzrušující. Málo lidí si uvědomu− důležitějším faktorem je skutečnost, že žralok větši− je, že žraloci mají inteligenci srovnatelnou se psem nou vydá varování, dříve než kousne. Potápěči se učí nebo kočkou. Dají se trénovat. Často poznají potápě− řeč jejich těla a přesně vědí, jak se v určité situaci za− če, kteří je na základně denně krmí. Když krmení za− chovat. Identifikace druhu žraloka a znalost řeči jeho číná, žraloci zaměří svou pozornost na krmiče jako těla vám pomohou vyhnout se potížím. Žraloci větši− vzrušená štěňata. Sledují krmiče a řeč jeho těla. Jiný− nou útočí ze zcela specifických důvodů, jako jsou mi slovy, potápěč, který žraloky krmí, může také obrana teritoria, obrana vybraných partnerů. Útočí, kontrolovat jejich chování. Krmiči mohou zvýšit když je zneklidníte nebo jim ublížíte apod. Rozpoz− tempo a intenzitu krmení tak, že nabídnou víc potra− nat takovou situaci a učinit odpovídající opatření ne− vy, nebo naopak tempo ztlumí do naprostého klidu, ní tak obtížné, jak by se mohlo zdát. Zeptáte se snad, když potravu neposkytnou. Jste−li v centru krmení, je jak to, že potápěči sestupují do vody a krmí žraloky, pokaždé fascinující vědomí, že žralok je dost inteli− kteří mohou kousnout, aniž by se jim něco stalo. Po− gentní na to, aby rozpoznal rozdíl mezi člověkem tápění za účelem krmení žraloků se podniká denně. a potravou. Na základě více než milionu setkání člo− Více než 100 000 potápěčů sleduje tuhle neuvěřitel− věka se žralokem můžeme říct, že za normálních nou činnost z naprosté blízkosti. Celkem často žralo− okolností žralok potápěče nekousne. ci proplouvají mezi diváky a nad jejich hlavami. Jak

HLAVNÍ SVĚTOVÉ LOKALITY

Mexiko – západní pobřeží Západní pobřeží Severní Ameriky Východní pobřeží Severní Ameriky Bahamy Karibské moře Střední Amerika – západní pobřeží Jižní Amerika + Galapágy Austrálie – z toho Velký korálový útes Východní Tichomoří Jižní Pacifik Rudé moře Východní Afrika Maledivy Pobřeží jihovýchodní Asie včetně Bornea

8 lokalit

9 lokalit 6 lokalit 15 lokalit 4 lokality 4 lokality 4 lokality 17 lokalit 13 lokalit 18 lokalit 34 lokalit 6 lokalit 12 lokalit 8 lokalit 6 lokalit

FASCINUJÍCÍ SKUTEČNOSTI O ŽRALOCÍCH

z Největší změřený velký kladivoun, Sphyma mo− karran, měřil 18,3 stopy a vážil přes 1000 liber. Vel− cí kladivouni jsou běžně přes 14 stop dlouzí a nej− větší kusy mohou dosáhnout 20 stop. z Rejnoci jsou oblíbenou potravou velkých kladi− vounů. Tlama a čelisti jednoho velkého kladivouna obsahovaly 96 rejnočích vousů. Někteří vědci do− konce předpokládají, že hlava tohoto žraloka, tvaro− vaná jako kladivo, se takto vyvinula, aby bylo snaz− ší držet kořist, jako jsou rejnoci, dole na písku. z Žralok velrybí, Rhincodon typus, je největší ry− ba na světě. Dosahuje délky 40 stop. Novoroze− ná mláďata však mohou být jen 1,5 stopy dlouhá. z Velký bílý žralok vyroste asi o 10 palců ročně. Dospělosti dosahuje v 9–10 letech, kdy je 12–14 stop dlouhý. z Ve žraločí čelisti ne− ustále vyrůstají nové řa− dy zubů. „Obnoše− né“ zuby jsou nahrazovány

zhruba každý 8. den, ale ně− kteří žraloci je mění už po 2–3 dnech. z Některé druhy žraloků mohou za život vyměnit až 30 000 zubů. z Žralok velrybí má asi 300 řad malinkých zubů. V každé řadě jich jsou stovky. z Někteří žraloci mají podobné oči jako kočky. Stejně jako mnoho masožravých koček, které loví v noci, mají tito žraloci za sítnicí reflexní vrstvu po− dobnou zrcadlu. Jmenuje se tapetum lucidum a zvy− šuje citlivost očí při slabém osvětlení. Buňky tapeta

lucida obsahují krystaly stříbrného guaninu, které odrážejí světlo zpět přes sítnici, a tak žralok může vidět i při velmi slabém světle. Tapetum lucidum žraloků je dvakrát účinnější, než mají kočky. z Většina žraloků má chuťové pohárky na spodní straně tlamy i na jazyku. z Žralok liščí, Alopia vulpinus, používá neobvykle dlouhý horní lalok ocasní ploutve k nahánění hejn ryb a malých hlavonožců do pevných kulovitých útvarů, kde je potom omráčí nebo zabije ocasem, kterým sekne jako bičem. z Všichni žraloci mají vnitřní oplození. Pánevní ploutve samců jsou přeměněny ve šlahounovité otvory, kterými je sperma vstřikováno do samic. Oplození zpravidla vyžaduje, aby samec uchopil samičí prsní ploutev do tlamy, a tak ji přidržel při zavádění oplozovacích orgánu. Samičky někte− rých druhů mají v této oblasti těla silnější a pevněj− ší kůži než samci. z Vysušená žraločí kůže, které se říká šagrén, se dříve používala na smirkový papír. V Japonsku a v Německu ji také užívali na rukojeti mečů, aby v ruce neklouzaly. z V roce 1937 byl zjištěno, že tuk ze žraločích ja− ter je bohatý na vitamin A. Žraloci byli loveni jako zdroj tohoto vitaminu až do roku 1950, kdy byla vy− vinuta metoda pro jeho syntetickou přípravu. z Průměrný dospělec druhu Ginglymostoma cirra− tum je 7–10 stop dlouhý a váží asi 330 liber. z Někteří žraloci se dožívají až 100 let, průměrná délka života je však asi 25 let. z Ačkoli žraloci nemají plovací měchýře a obecně musí stále plavat, aby neklesli ke dnu, zajatí žraloci rodu Geleocerdo umějí polykat vzduch na povrchu a uchovat ho v žaludku, takže se mohou vznášet ve vodě bez pohybu. Někdy, když se chytnou na vla− sec, vyvalí se spolykaný vzduch ven, což jim vysloužilo přezdívku říhající nebo chrčící žraloci. z Žraločí játra mohou představovat až 25 % těles− né váhy a zabírat až 90 % tělní dutiny. Tuk v játrech je lehčí než voda, což pomáhá překonat přirozenou tendenci žraloka klesnout ke dnu. z Střevo žraloků se nazývá spirální chlopeň. Vnitř− ní membrány ve spirální chlopni jsou uspořádány šroubovitě, takže vzniká velmi efektivní absorpční povrch na malém prostoru. z Žraločí kůže se pro použití upravuje, aby se od− stranily zubovité výrůstky. z Pro určité rody žraloků (Squaliformes) se užívá jména „psí ryba“, protože mají sklon útočit na kořist, např. na tresky, ve velkých smečkách jako divocí psi. z Velký bílý žralok dokáže prožít mezi krmeními až tři měsíce. z Žralok velký je březí 3,5 roku.

z Ne všechny druhy žraloků musí plavat proto, aby jejich žábrami procházela voda a mohli tak dýchat. Někteří žraloci dovedou pumpovat vodu žábrami a aktivně dýchat bez plavání. z Rod Carcharhinus dokáže tolerovat široké roz− mezí slanosti. Často se vyskytuje ve sladkovodních řekách a jezerech Afriky a Jižní Ameriky. z Ročně je více lidí zabito psy, prasaty a jeleny než žraloky. z Žralok trpasličí dorůstá maximální délky 11 palců. z Žraloci nemají kosti. Jejich kostru tvoří chru− pavka. Na některých místech, jako jsou páteř a zuby, je vyztužená minerálními depozity. Žraloci se proto mohou rychle otáčet a dokonce dosáhnout tlamou až ke svému ocasu, je−li třeba. z Některé rody žraloků umějí polykat vodu a bránit se větším predátorům. z Americké námořnictvo se pokouší vyvinout účinný repelent proti žralokům už více než 50 let. Látka na bázi acetátu mědi a nigrosinového barviva nazvaná Shark Chaser byla vyvinuta v roce 1943. Zprávy o její účinnosti se pohybují od „90 % účin− nosti“ po „v lepším případě k ničemu“. Shark Cha− ser se přestal vyrábět v polovině 70. let. Od té doby bylo otestováno mnoho látek, včetně světlušek a je− du extrahovaného z platýsů z Rudého moře, nazýva− ných Mojžíšova podrážka. V současné době byl za− hájen prodej elektrického přístroje pod názvem Shark POD. Výrobce tvrdí, že zařízení vytváří ko− lem potápěče eliptické pole, které odpuzuje žraloky do vzdálenosti 12–20 stop. z Oči mnoha žraloků jsou chráněny víčkem, kterému se říká mžurka. Zvedá se zpod oka, když žralok žere. z Žralok grónský je většinou nosičem bezobratlého parazita, přichyceného na oční rohovku. Tito živoči− chové (Copepoda) mohou fosforeskovat a chovají se jako lákadlo pro kořist. Mezi důkazy pro tuto teorii patří velké množství rychle plovoucích ryb, jako je losos nebo sleď, které bylo nalezeno v žaludcích grónských žraloků. z Nostrily žraloků nejsou spojeny s tlamou a nejsou užívány k dýchání. Jejich funkce je čistě čichová. z Žraloci mají kolem hlavy senzorický systém ma− lých váčků, Lorenziniho ampule. Malé póry v hlavě vedou do kanálku vyplněného rosolovitou hmotou, který spojuje nervová vlákna. Lorenziniho ampule mohou být schopny detekovat slabá elektrická pole (třeba i pouhých 0,01 mikrovoltu). z Žralok mako je patrně nejrychlejším žralokem a možná i rybou v oceánu. Měření jsou sice obtížná, ale mako dosáhl rychlosti 60 mil za hodinu. z Žraloci se rodí třemi způsoby. Žralok velrybí pat− ří mezi ovipara, tzn. že klade vajíčka. Žralok makre− lový a rod Geleocado jsou ovovivipara, tzn. že mají

vajíčka, ale ta sedí v děloze, dokud není vývoj ukon− čen. Velký bílý žralok a kladivoun rodí mláďata, kte− rá byla vyživována v mateřském těle placentou. z Po narození matka žraloky nekrmí. Musejí se o svou potravu okamžitě postarat sama. z Velký bílý žralok je při narození 3,5–4 stopy dlouhý, vrh má 7–9 mláďat. z Játra jediného žraloka mohou dát 200–400 galo− nů tuku. z Žraloci se poprvé objevují během devonu, asi před 400 miliony let. První žraloci, tzv. Cladodonti, žili až do období paleozoika, asi před 225 miliony let. z Hybodonti, druhá forma žraloků, která více připo− míná moderní žraloky, se prvně objevili v pozdním devonu a zažívali svůj rozkvět během karbonu. Kon− cem křídy (asi před 135–65 miliony let) vyhynuli. z Moderní žraloci se začali vyvíjet koncem jury asi před 190–135 miliony let. Jeden ze základních fy− zických znaků, který je odlišuje od Hybodontů, je vyčnívající čelist. Ta dává moderním žralokům mnohem větší sílu skusu. z Pokusy ukázaly, že žralok může při zkousnutí vyvinout sílu asi 6,5 tuny na čtvereční palec. z Fosilní zuby rodu Carcharodon měří 5 palců. z Rod Geleocerdo má pověst všehožrouta. Vyprá− vějí se historky o botách, vědrech a jiném harampá− dí v jejich žaludcích. Na rozdíl od ostatních žraloků jedí pravidelně mořské želvy a ptáky. Požírají také škeble a lastury, polykají je celé. Způsob, jakým se zbavují jejich pevných schránek, není znám. z Žraločí kůže je posetá destičkovitými šupinami, kterým se říká dermální zubovité výrůstky. Připomí− nají zuby. Pohladíme−li kůži zepředu dozadu, je hladká. Při opačném pohybu působí drsně. z Jedny z nejpodrobnějších legend o žralocích lze nalézt v havajském folklóru. Příběh o Kamo–hao–lii např. vypráví o žraločím bohu, který mohl přijímat lidskou podobu. Oklamal mladou ženu, aby se stala jeho manželkou. Její syn Nanaue měl pak na zádech žraločí tlamu. Chlapec byl nakrmen masem a dostal chuť na lidské maso. Terorizoval pak okolní ostrovy, dokud nebyl chycen a usmrcen. z Žraloci křídlatí jsou jako paprsky. Většinou se skrývají v písku nebo v bahně, odkud vyrážejí, aby chytili neopatrnou kořist. z Podle Shark Sence, manuálu pro letecký výcvik, vydaného velitelem námořních operací v roce 1959: „Přes dobře zdokumentovanou historii prostoupe− nou nespočetnými případy zmrzačení, ublížení na těle a vražd se tito lidožrouti v tisku těší podivně dobrému přijetí. Hlavně někteří sportovní potápěči, kteří neužívají žádný potápěčský úbor, prohlašují, že žraloci jsou jako kuřátka.“ – ph –

Dobrodruh

z

ZEMĚ

2/98

K

do první dosáhl legendárního Ti− gi–šu (Velkého hřebíku), jak Inui− té (Eskymáci) nazývají severní pól, se dnes patrně s naprostou jistotou ne− dovíme. Obecně se uvádí ambiciózní a despotický Američan Robert Edwin Peary, který severní točny patrně dosáhl se svým černým sluhou Matthewem Hensonem, Eskymáky Útehem, Ežingve− hem, Síglůem a Úquiehem, pěti saněmi a 38 eskymáckými psy – 6. dubna roku 1909. Po návratu Pearyho do vlasti se roz− poutala o prvenství pře mezi ním a jiným polárníkem – doktorem Frederickem Cookem. Cook měl totiž dosáhnout sever− ního pólu už 21. dubna 1908. Odborníci nacházejí mnoho nesrovnalostí v údajích obou polárních výprav. Nakonec však většinou posvětili úspěch nekompromis− ního Pearyho. problematika Peary versus Cook byla popsána v mnoha knihách a byla dokonce i zobrazena ve dvou− dílném americkém filmu. Pravdu však zná patrně jen Arktida a Bůh. Nám rozhodně vynášet soudy nepřísluší. Věnujme se te− dy raději jinému arktickému dobrodruž− ství, o němž máme dostatek informací. První sólové cestě k severnímu pólu, kte− rou před dvaceti lety uskutečnil japonský horolezec a dobrodruh Naomi Uemura.

HOROLEZEC A DOBRODRUH

Ještě než jej přivábil ledový plamen, Uemura (nar. 1941) vystoupil na nejvyšší vrcholy všech kontinentů, kromě Antark− tidy. V roce 1970 dosáhl jako první Japo− nec vrcholu Mount Everestu, když už v roce 1965 vystoupil na Cho–Oyu a v ro− ce 1976 vedl expedici na Dhaulagiri. Uemura se však proslavil i jinými dobro− družnými podniky. Absolvoval sám pěš− ky cestu kolem Japonska, uskutečnil sám se psím spřežením neuvěřitelnou výpravu z Jakobshavnu (dnešní Ilulissak) v Grón− sku přes Baffinův záliv, Severní ledový oceán u kanadského pobřeží až do Kotze− bue na Aljašce. Cesta mu trvala 313 dní.

SÁM NA PÓL

Když se Naomi Uemura rozhodl v ro− ce 1978 změřit síly se severní točnou, bylo mu 37 let. Poprvé v historii se měl

V

tichosti, jen za občasného šepotu, přicházejí další a další lidé. Ne− cháváme se vtlačit do prosluněné síně kostela. Zůstáváme v tichosti a osa− moceně, hledíce před sebe do očí ro− zesmátého kamaráda, se kterým se už na− vždy budeme setkávat, debatovat a ces− tovat pouze v myšlenkách a příjemných vzpomínkách. Díváme se na fotografii Zdeňka Němce a naše mysl stále odmítá uvěřit. Čekáme, kdy konečně přijde me− zi nás a začne se všemu smát, že to byl zase jen další z jeho podařených žertů. Čekáme však marně… Tak jako on spojoval slovo dobrodruh s výrazem dobrý druh, tak většina z nás

strana 3

NAOMI UEMURA:

DVACET LET OD VELKÉHO SÓLA ny. Nezapřahám je a nechávám je běžet volně vedle saní. Nyní tedy používám k tahu patnáct psů a náš postup se záko− nitě zpomalil.“ 15. března narazil Uemura poprvé na otevřenou vodu širokou patnáct metrů. Nezbývalo, než čekat, až vodní plocha zamrzne. Přesto se pět psů namočilo. Pří− hoda však neměla žádné negativní ná− sledky.

„Život v kolektivu vždycky nahlodávají spory. Jeden chce tohle, druhý něco úplně jiného. To není nic pro mě. Psů se ptát nemusím.“ Naomi Uemura o magický bod pokusit osamělý jedinec se psím spřežením. Nikdo před Ja− poncem se k sólovému pokusu ani neod− hodlal. Uemura vyrazil z mysu Columbia 6. března 1978. Saně si vyrobil podle grónského vzoru. Byly z dubového dře− va, čtyři a půl metru dlouhé. (Později při výměně použil lehčí a kratší saně z boro− vice). V postrojích bylo zapřaženo po eskymáckém způsobu do vějíře sedm− náct psů. Naomi zaplatil v Grónsku v průměru 150 dolarů za psa. Teploměr ukazoval minus 45 stupňů Celsia. Japon− ského odvážlivce a jeho smečku tažných psů dělilo od pólu 800 kilometrů. Na le− dové cestě je čekal mráz, sněhové bouře, trhliny s číhající ledovou vodou, nemilo− srdný vichr a … lední medvědi. „Krátce před úsvitem medvěd zaúto− čil. Objevil se na hřebenu jako zjevení a tiše kráčel k mému táboru. Spal jsem ve stanu zavrtaný do spacáku“, poznamenal si později Naomi do svého deníku. Uemuru vzbudilo vzrušené vytí psů. Je− ho čtyřnozí kamarádi přetrhali úvazky a rozprchli se. Zatímco Uemura ležel ve stanu s nenabitou puškou, likvidoval medvěd za nylonovým plátnem stanu pemmikan, mražené tulení maso a kbelík s výživným velrybím olejem. Japonec byl přesvědčen, že je konec a v duchu se loučil se svou ženou Kimi–chan. Med− věd však očichal stan a nakonec zmizel za ledovou bariérou.

POROD

Po nebezpečném medvědím inter− mezzu (9. 3. 1978) musel Uemura vysí− lačkou požádat o leteckou pomoc. Nutně potřeboval nahradit poškozený stan a zničené zásoby potravin a krmiva pro psy. Letadlo se zásobami skutečně brzo přiletělo. Plně naložené saně vážily 450 kilogramů. Uemurovo spřežení čekala těžká ces− ta kerným ledem. Naomi musel často prosekávat průchody. Námaha byla ne− lidská a tempo vpřed hlemýždí. Za osm hodin dřiny postoupilo spřežení pouze o dva kilometry. Řádky Uemurova dení− ku jsou z této doby chmurné: „Vítr a zi− ma mě šíleně trýzní. Psi to snášejí lépe. Někteří však mají poraněné tlapky. Dva psi jsou ve špatném stavu a mají omrzli−

Prvního dubna znovu přistálo na rov− né ledové ploše zásobovací letadlo. Při− vezlo menší a lehčí saně a dva čerstvé psy, kteří nahradili zraněné. Také zásoby byly velmi vítané. Mražené maso, pemmikan a rezervní pár rukavic. Uemu− ra si poznamenává: „Jím stejně jako psi jednou denně na konci každodenní etapy. Především konzumuji syrové maso kari− bů. Je výživné a jemné. Neměl jsem čas je vařit, navíc pára ve stanu by byla vel− mi nepříjemná.“ Japonci i psům komplikoval život hluboký sníh. Psi v něm jakoby plavali a vydávali spoustu energie. Přestože jim Uemura zvýšil dávky potravy,zvířata by− la neustále hladová. Psi se vrhali na ja− koukoli potravu, dokonce i na výrobky z tulení kůže a na Naomiho rukavice. Čtvrtého dubna Uemura poznal, že jedna z jeho fen – Shiro – je zcela určitě těhotná, a že porod může očekávat kaž− dým dnem. Trochu se děsil své nové ro− le porodní báby, se kterou neměl nej− menší zkušenosti. „9. dubna začala Shiro rodit venku před stanem,“ zapsal si Nao− mi. „Než jsem se vymotal ze spacáku, psi štěňátka sežrali. Vzal jsem Shiro do sta− nu, kde porodila další čtyři, jedno mrtvé. Tři štěňátka byla v pořádku. Zabalil jsem matku i štěňata do teplé kůže karibů a ne−

a práci s mapou a už tehdy se mu dařilo uvádět svého učitele do rozpaků svými detailními znalostmi oblastí, o kterých je− ho spolužáci ještě neměli ani páru. V do− bě středoškolských studií, na strojařině v tehdejším Gottwaldově, se Zdeněk vě− noval úspěšně orientačnímu běhu a bě− žeckému lyžování. Spolu s otcem a brat− rem aktivně provozovali vysokohorskou turistiku. S lezením začal koketovat nadi− voko na vysoké škole v Brně. Do lezení se zamiloval natolik, že mu postupně za− čal věnovat všechen volný čas. Spolu se svými přáteli z otrokovicko–zlínské le− zecké stáje trávil celé víkendy, někdy i týdny pouze na skalách. Během dvou až

ZDENĚK NĚMEC:

DOBRODRUH ZNAMENÁ DOBRÝ DRUH

spojuje jeho jméno s bytostí, která si čichla k životu mnohem více, než který− koliv obyčejný člověk. Dokázal si prostě život nejen prožít, ale doslova a plně vy− chutnat. Radost z pohybu, radost z příro− dy, radost ze slunce, radost z deště, ra− dost z malého dárku, radost z únavy, ra− dost z lenošení, radost z dobře vykonané práce, radost z pomoci druhým, radost ze štěstí jiných, radost z ojebání úředního šimla, radost z každého nového dne…, prostě radost ze všeho toho, co většině li− dí připadá obyčejné a všední, z něj vyza− řovala na každém kroku. V uších nám neustále zní jeho upřímné: „Čau Šulku. Jaká? Tož kam vyrazíme?“ Na tvorbě jeho osobnosti se podepsa− lo nesčetné množství životních zážitků a zkušeností, a jak už to v životě většiny z nás bývá, i Zdeněk ty nejvýznamnější momenty prožil již v ranném dětství. Je− ho otec byl jedním z prvních propagátorů orientačních závodů u nás a nadšeným cestovatelem a od malička se snažil jak Zdendu, tak i jeho sourozence vést k lás− ce k člověku, k přírodě a pohybu v ní. Spolu s nimi a svým učitelem tělocviku a zeměpisu během svých žákovských let procestoval s buzolou v ruce celou naši republiku. Ve škole, zejména v zeměpise, patřil k nejbystřejším žákům. Už tehdy se začal formovat jeho vztah k cestování

tří sezón prošel křestem nováčka. Lezl na skalách celé Moravy, ve většině oblastí Pováží, na českém písku v Prachově, Suškách a Adršpachu, absolvoval výuku skobování u řeky Jihlavky a na Vysočině. Pak přišly zimní a letní Tatry, zájezdy na polské vápno, německé pískovce, bulhar− skou Vracu a jiné. Zdeněk chtěl být rych− le „dobrej“ a pouštěl se do stále těžších cest. Prodělal si i své „létavé“ období, a pak si vše ujasnil a vyrůstal ve zkušené− ho lezce. Pochopil, že skalkařské skákání do nýtů je jedna věc, ale každý pád v ho− rách může být tragický pro celé lanové družstvo. Po určité době už ho jeho zku− šenější přátelé neměli co učit. Dále dostá− val lekce už jen od přírody: boj s vichřicí na hřebenech hor (září ’85), zlomený kot− ník na Budačině (’86), boj o život při sla− ňování v přívalech vody na Weberovce (červen ’87) atd. Po ukončení studií v Br− ně nastoupil do Výzkumného ústavu gu− márenské a plastikářské technologie v Gottwaldově – Loukách, kde se jeho pracovní náplní stalo vyřešení letitého problému všech světových výrobců pre− zervativů – jak zmechanizovat poslední fázi jeho výroby, to jest stáhnout výrobek z přípravku a sbalit jej do krabičky. Jeho nadřízení v něm odhalili skrytý talent a výborné technické myšlení, a tak mu umožnili studium cizích jazyků – ruštiny

a především angličtiny, čehož záhy doko− nale využil. Psal se rok 1988, kdy Zdeněk začal pociťovat potřebu podívat se dál, za hranice zemí tehdejší RVHP – nejlépe do USA. Dlouho vymýšlel nejrůznější způ− soby, jak obelstít úřednického šimla, ale neúspěšně. Přímá cesta nevedla. Proto se rozhodl pro tzv. „východní cestu“. Za flašku kořalky získal jakési pozvání od vedoucího mongolských učňů a několik adres konkrétních osob přímo v Ulánbá− taru. Načež si vzal neplacené volno, za− volal na inzerát jisté firmy shánějící děl− níky pro práci na Dálném východě a zmi− zel. Objevil se pak až po několika měsících, během kterých absolvoval le− tecky cestu přes Moskvu do Mongolska, dále načerno vlakem do Číny a pak sto− pem a lodí až do Hong–Kongu. Tam se mu na americké ambasádě vysmáli a jeho sen o Americe se opět rozplynul. V Číně strávil tři měsíce. Potkal zde spoustu zají− mavých lidí z celého světa, nafotil stovky nádherných snímků a zažil několik ne− uvěřitelných momentů historie lidské společnosti, jakým byl třeba krvavý ma− sakr studentského povstání v Pekingu v červnu ’89. Poté mu nezbylo, než se ještě daleko komplikovanějším způso− bem dostat zpět domů. Perličkou na této cestě byl ilegální přechod naší bývalé československo–polské státní hranice

přes Dunajec u Červeného Kláštora. I přes střelbu polské pohraniční hlídky se mu podařilo hranici překročit a vrátit se zpět do vlasti. V té době měl pocit, že už větší dobrodružství v životě nezažije, ale opak byl pravdou. Na podzim roku 1989 se otevřely hranice směrem na západ a nic nebránilo vyrazit do nových oblastí. Ještě na vánoce s přáteli odjíždí do Alp a raduje se z euforie svobody a volnosti pohybu. Hned po novém roce si zařizuje živnostenský list a začíná podnikat jako profesionální fotograf a dokumentarista. V roce 1990 postupně navštěvuje lezecké oblasti jižní Francie, Beneluxu, Itálie, Ju− goslávie, Španělska a Německa. Poté od− jíždí se svým bratrem a přítelem na rok a půl dlouhou cestu kolem světa, během které postupně navštěvuje Spojené státy, Singapur, Malajsii, Thajsko a Cejlon. Ce− lý ten čas zde tráví lezením, fotografová− ním, natáčením, vyděláváním peněz a za− se lezením. V roce 1993 ještě jednou na− vštěvuje Thajsko a dál se věnuje opět evropským oblastem a domácí scéně. V létě ’94 se hlásí do výběru kandidátů pro účast v první české posádce pro Ca− mel Trophy Mundo Maya ’95. V květnu ’95 odlétá jako její člen do Střední Ame− riky. Za měsíc se se svým týmovým kole− gou vracejí zpět jako celkoví vítězové soutěže a jsou na krátkou dobu středem

zamhouřil oka jako správná porodní bá− ba. Ráno jsem naložil Shiru s jejími po− tomky na saně a doufal, že psíci vydrží do příletu letadla. V noci 11. dubna se narodila tři další štěňata, jedno zemřelo chladem.“

CÍL

V polovině dubna se začaly obrovské plochy ledu pohybovat. Psy i člověka zneklidňovaly děsivé zvuky praskajících ledových ker. Do cesty se výpravě posta− vily další ledové bariéry. Měření země− pisné polohy přes družici však prozrazo− valo, že cíl se nezadržitelně blíží. „Poslední den naší cesty jsme museli zdolat deset trhlin,“ píše Naomi ve svém deníku. „Běžím za saněmi a jsem psům vděčný za naše vítězství. 29. dubna 1978 v 18.30 hod. jsme dosáhli severního pó− lu. Obával jsem se navigační chyby, pro− to jsem polohu měřil vícekrát. Byl to krásný pocit: poprvé v historii dosáhl člověk sám pólu, a tím člověkem jsem byl já. Na pólu jsem se zdržel tři dny a čekal na letadlo. V duchu jsem opět procházel oněch pětapadesát dní, kdy jsme byli na cestě, znovu jsem procházel oněch osm set kilometrů, které jsme mu− seli zdolat. Znovu jsem prožíval všechna úskalí a všechna nebezpečí, v nichž nám hrozila ledová smrt. Po pravdě řečeno – mnohokrát jsem si myslel, že cíle dosáh− nout nedokážeme.“ Za 55 dní trvání expedice Naomiho Uemury jej pětkrát navštívilo letadlo. Přiváželo zásoby, náhradní materiál, při− váželo i čerstvé psy a odváželo psy ne− mocné či zraněné. V následujících letech Naomi Uemu− ra ve svých dobrodružných podnicích pokračoval. Proslul například svou ces− tou na voru po řece Amazonce. Ve svých třiačtyřiceti letech v roce 1984 zaútočil na impozantní vrchol Aljašky Mount McKinley v prvním zimním sólovýstu− pu. Vrcholu úspěšně dosáhl, při sestupu však tragicky zahynul. Hora, kterou Indi− áni Athapascové nazývají Denali, se tak stala mrazivým monumentálním hrobem Uemurových dobrodružných snů a tužeb. JAROSLAV MONTE KVASNICA pozornosti českých médií. Sláva však rychle pomíjí. Zdeněk se zapojuje do vý− běrů kandidátů i pro další ročníky této soutěže a jejích finálových akcí se účast− ní v roli pořadatele. Z Bornea v roce 1996 si odskakuje do Malajsie a Thajska, kde sjíždí na bambusovém voru rozvodněnou řeku a leze vápencové převisy. V létě po− máhá svému bratrovi ve Zlíně otevřít no− vý obchod s outdoorovým vybavením. V březnu 1997 opět pořádá další came− lácké výběry ve Španělsku a v dubnu stejného roku odlétá na měsíc do Mon− golska. Cestou zpět se zastavuje v Pe− gingu, Singapuru, trekuje v malajských džunglích a potápí se v moři. Po každém návratu pořádá přednášky a promítá své diapozitivy a videozáznamy. Publikuje v tisku. V obdobích červnových povodní pomáhá v Otrokovicích zachránit, co se dá. Ve svých 36 letech nabývá pocitu, že je čas pustit se konečně do toho nejhezčí− ho životního dobrodružství, za které osobně považuje založení rodiny. Nicmé− ně na začátku roku 1998 odjíždí ještě na další, snad už jednu z posledních expedic před tímto významným krokem. V plánu má procestovat a zdokumentovat postup party nadšenců přes Venezuelu do Ko− lumbie, Peru a Bolívie. Ze Zdeňkových zápisků se později dozvídáme, že se zde pohyboval v nejkrásnějších oblastech, ja− ké kdy v životě spatřil. Bohužel, tuto ces− tu už nikdy nedokončí. Dne 30. ledna 1998 se při slaňování kilometrového vo− dopádu Salto Angelo ve venezuelských Stolových horách zřítil z výše 300 metrů a pád nepřežil. Tato zpráva se rozlétla světem jako blesk zraňující srdce nás všech. Dobrodruha Kunďabu, Mendózu, Vo− říška, Zdeňu, Šedivku či jak jinak jsme mu říkali a jeho jadrné „Neblázněte, uží− vejte naplno života, vždycky nějak bu− de…“, nám už nikdo nevrátí. Odešel v něm člověk plný života, op− timismu, neopakovatelného humoru a lásky k bližnímu. Kamarád, který se stal pro mnohé z nás nedosažitelným vzorem, kterého jsme ve skrytu duše mi− lovali a obdivovali. Živočich, který by byl nadšen z toho, jak se jeho bráchovi opět podařilo obejít všechny úředníky a dopravit po nesčíslných peripetiích ur− nu s jeho tělesnými ostatky v batohu na zádech zpět domů. Zkrátka Dobrodruh s velkým D. Zdeňkovi přátelé

VZDUCH

strana 4

C

íl obletět zemi balónem přitom patří mezi poslední nepřekonané sny civilního letectví. Prakticky jediným vhodným obdobím pro pokus obletět svět v balónu je přelom roku. I le− tošní pokusy se proto uskutečnily v pro− sinci a lednu. Pivovar Anheuser–Busch letos vypsal dokonce finanční odměnu s platností do 31. prosince 1999. Půl mi− lionu dolarů pro toho, komu se to první− mu podaří a další půlmilion na charitativ− ní účely podle určení vítěze. Soupeření týmů začala firma dokonce nazývat „The Budweiser Cup“. O technických podrobnostech letů jsme vás informovali před rokem, takže nyní k vlastním letošním pokusům.

BRANSON OPĚT NA SCÉNĚ, ALE ULETĚL MU BALÓN Nejdříve se se svým týmem chystal na start známý britský obchodní magnát Ri− chard Branson. Začátkem prosince dora− zil do marockého města Marrákeš a začal se připravovat na oblet Země v koši své− ho balónu Virgin Global Challenger II. Branson se o rekordní let pokusil již minulý rok. Start se mu tehdy sice zdařil, ale kvůli technickým problémům byl nu− cen po 24 hodinách přistát v alžírské poušti. Technici začali nafukovat obrov− ský balón o objemu 32 000 m3 na ma− rocké vojenské letecké základně blízko Marrákeše. Venku vedle hangáru stála stříbrnou barvou pokovená 13,5tunová gondola, která měla být tříčlenné posád− ce domovem dva až tři týdny. Branson, 47 let starý šéf firmy Virgin Group, už dříve nastínil plán cesty: „Máme v plánu letět přes Alžírsko, Libyi, Egypt, Saud− skou Arábii, Pákistán, Indii, Hong Kong, jižní Čínu, Japonsko, přes Ameriku a pak domů do Británie nebo do Maroka,“ řekl a dodal, že doufá že nad Indii se dostane během čtyř dní. Plně nafouknutý balón měřil na výšku 59,4 metrů včetně koše a měl průměr 39 metrů. Následující den pozemní personál zkontroloval u částečně nafouknutého balónu, zda někde vzduch neuniká. Další den pokračovali. Branson si zrovna balil tři hodiny před plánovaným startem v hotelu poslední věci, když mu jeden z členů týmu zavolal, že se balón utrhl a odletěl. „Myslel jsem si že si dělá leg− raci a vůbec jsem mu nevěřil. Pak jsem se podíval z okna a přesvědčil se, že je to pravda. Balón byl asi 300 metrů nad ze− mí a poměrně rychle stoupal vzhůru.“ Pak balón zamířil směrem k pohoří At− las. Překonal hory a ustálil svoji výšku na 6000 metrů a rychlostí 70 kilometrů za hodinu pokračoval východním smě− rem pronásledován dvěmi vrtulníky ma− rocké policie a soukromým proudovým letounem Learjet Richarda Bransona. „Předpověď byla, že vítr nepřekročí rychlost 3 km/h, ale prudký poryv, který

přišel od Atlasu, měl okolo 50 km/h,“ řekl Branson. „Balón chtěl prostě letět sám na vlastní pěst,“ řekl viditelně zma− tený Branson oblečený v zelené letecké kombinéze. „Je to velké zklamání. Řada lidí celý rok pracovala a jeden větrný po− ryv všechno odnese.“ Největší starosti měl miliardářův tým s tím, aby se balón nedostal na území kontrolované osvobozeneckou frontou Polisario, což by rozhodně ztížilo jeho repatriaci zpět do Maroka. Vlády Maro− ka a Alžírska totiž zastávají odlišné pozi− ce vůči problému Západní Sahary a fron−

Před více než rokem přinesl Dobrodruh článek o historii pokusů obletět planetu balónem (viz č. l/97). Zároveň v něm informoval

tě Polisario. Branson dokonce navrhoval, aby se balón pokusila sestřelit stíhačka Mirage: „Mohlo by uniknout helium, ba− lón by klesl a přitom se příliš nepoškodil. Bylo by ho možné znova použít.“ Pozdě− ji marocký vojenský úředník oznámil, že balón asi překročil v provincii Ouarzaza− te hranice s Alžírskem. Marocké úřady oznámily dohodu s alžírskou stranou, která dopad neřízeného balónu sledovala na radaru a oznámila, že umožní, aby si ho jeho majitel vyzvedl. Balón další den nalezli alžírští vojáci v oblasti Tindouf na jihovýchodě země asi 160 km od ma− rocké hranice. „Řekli jsme Alžířanům, aby balón rozřízli nožem v délce asi tří metrů. Tak mohlo uniknout helium, kte− ré by se během dne mohlo zahřát, začít balón nadlehčovat a způsobit další pro− blémy,“ řekl Bransonův spolupilot Per Lindstrand. Alžírští vojáci vyzvedli ba− lón Virgin Global Challenger v hodnotě 400 000 dolarů v poušti a odvezli na le− tiště do Tindouf. Tam ho nakonec vy− zvedl marocký vojenský vrtulník a do− pravil ho zpět na marockou základnu. Obal vzdušného plavidla z tenké hliníko− vé vrstvy vážící dvě tuny byl prý při ne− řízeném letu a přistání poškozen, ale je „opravitelný“. Branson doufal, že se mu podaří uskutečnit další pokus ještě letos v zimě. Branson má na svém kontě už dva rekordy s horkovzdušným balónem. S Lindstrandem byli první, kteří překo− nali oba největší světové oceány: Atlan− tik v roce 1987 a Pacifik v roce 1991.

NEÚNAVNÝ FOSSET NEUSPĚL

Americký milionář – vzduchoplavec Steve Fossett odstartoval ve středu 31. prosince 1997 večer ze Saint–Louis v Missouri. Jeho pokusy v únoru 1996 a v lednu 1997 byly neúspěšné. Tento

Horolezecká škola

o posledních neúspěšných pokusech. Máme za sebou další řadu pokusů a i po ní lze konstatovat – opět se to nepodařilo.

ky kolem 8000 metrů a nechal se unášet silným větrem na východ přes Atlantský oceán. Ve výšce 7000 metrů a rychlostí kolem 220 kilometrů v hodině se bez problémů přiblížil k Evropě. Všechny přístroje balónu amerického dobrodruha fungovaly od startu normálně. Fossett mohl po prvních „napínavých“ 24 hodi− nách letu dokonce ulehnout a šest hodin spát. Nad Německem se musel potýkat s ledovými vichřicemi a na radu meteo− rologů snížil výšku letu ze 7,9 kilometru na 4,6 kilometru, takže se dostal do vý− hodnějšího větru, který ho zanese nad Černé moře. Fossett ale tímto manévrem riskoval, že se balón dostane do vichřice. Solo Spirit pak přeletěl podél hranic Čes− ké republiky a přetnul území Maďarska a pokračoval průměrnou rychlosti 91 ki− lometrů v hodině směrem nad rumunské pobřeží Černého moře. Po celou neděli 4. ledna vedl s šéfem kontroly letu Alanem Blountem debatu o dalším osudu letu. Večer byl Fossett s balónem asi 360 kilometrů severový− chodně od Istanbulu ve výšce kolem 7000 metrů. Pak se ale situace začala značně kom− plikovat. Vzduchoplavbu stále více ohro− žoval špatný vítr, který hnal balón nežá− doucím směrem nad severní stranu Čer− ného moře směrem přes Rusko místo ve směru na jih, kde by mohl využít subtro− pického vzdušného proudění. Zároveň Fossettovi vypověděla službu dvě topná tělesa, která měla ve dva metry dlouhé a jeden a půl metru široké gondole zavě− šené pod balónem udržovat teplotu 7 až 10 °C oproti minus 23 °C venku. Teplota v kokpitu tak klesla na minus 4 °C. „Řekl, že je mu zima,“ uvedla Judith Jasper z Fossettova dobrovolnického tý− mu pro kontrolu letu na Washingtonské Universitě. Ten zahrnoval meteorology,

ISLAND TERÉNNÍM AUTOMOBILEM KŘÍŽEM KRÁŽEM OSTROVEM OHNĚ A LEDU

pořádá celoročně výcviky a sportovní akce:

vysokohorská turistika skalní lezení horolezectví

™ LETECKY DO REYKJAVÍKU

Informace žádejte:

™ MALÁ SKUPINA

Partyzánská 2496 390 03 Tábor tel.: 0361/344 85 (záznamník)

™ TREKKING A HORSKÉ VÝSTUPY T e r m í n : 4 . – 2 6 . 7 . 1 9 9 8 z bližŽší informace na telefonu 02/786 49 24

DP–65 „Universal Turbo 20“

Střelka Turbo 20, Ruční zaměřování a zaměřování po− mocí zrcátka, Nastavení korekce deklinace, Sklonoměr pro měření sklonu – horizontální a vertikální, Převodní tabulka na zadní straně zrcátka, Stupnice 360, 400gon nebo 6400mils, Rozměr při otevření: 11, 7x4, 5x2, 2 cm Rozměr při uzavření: 6, 7x4, 5x2, 2 cm Váha: 54 gramů

Ruční zaměřování a zaměřování pomocí zrcátka, Nasta− vení korekce deklinace, Sklonoměr proměření sklonu – horizontální a vertikální, Převodní tabulka na zadní straně zrcátka, Stupnice 360, 400 gon nebo 6400 mils Rozměr při otevření: 11, 7x4, 5x2, 2 cm Rozměr při uzavření: 6, 7x4, 5x2, 2 cm Váha: 55 gramů

DP–85 „Sitometer“

Totožné funkce jako DP–10, přesné úhlové měřidlo s optickým hranolem, Stupnice 20mils „Goniometr“ Stálá stupnice s dělením 10mils, Rozsah 800mils pro měření horizontálních a vertikálních úhlů, Vestavěný nivelační přístroj umožňující měření sklonu s přesností +/–400 mils Rozměr při otevření: 11, 7x4, 5x2, 2 cm Rozměr při uzavření: 6, 7x4, 5x2, 2 cm Váha: 73 gramů

ULIASSI PO TŘECH HODINÁCH

Ve stejný den jako Fossett, pouze o několik stovek kilometrů dál, startoval také Kevin Uliassi (34), stejně jako jeho konkurent původem z Chicaga. Zatímco Fossett vzlétl z Buschova stadiónu ve svém rodném městě, Uliassi startoval z lomu nedaleko Rockfordu v Illinois. Závod ale netrval dlouho. O tři hodiny později mu totiž z náhradní nádrže zača− lo unikat hélium, což ho donutilo přistát chvíli před půlnocí v Indianě.

AMERIČANÉ MEZI KAKTUSY

Američtí dobrodruzi Dick Rutan a Dave Melton zpočátku několikrát mě− nili původní datum startu. Nakonec vzlétli už 9. ledna v 06:20 místního času. Start přenášela v přímém přenosu ame− rická televizní stanice CNN. Horko− vdušný balón Global Hilton o průměru 52 metrů vzlétl z Albuquerque ve státě Nové Mexiko. Balón byl vybaven pro let nad mraky ve výšce 9750 až 11 000 met− rů, kde posádku před mrazem zhruba mi− nus 40 stupňů měla chránit speciální ka− bina. Také oba Američané ale nakonec při svém pokusu ztroskotali. Jen dvě hodiny po startu v Albuquerque v americkém státě Nové Mexiko zjistili, že z balónu uniká hélium a museli se začít připravo− vat k opuštění svého vzdušného plavidla. Nakonec z balónu ve výšce 3000 metrů vyskočili s padákem. Oba dobrodruzi by− li po výskoku nalezeni policií 144 kilo− metrů jihovýchodně od Albuquerque.

2/98

Balón Global Hilton měl vystoupat do výše až 11 500 metrů, kde jsou rychlé a silné větry. Cesta plánovanou trasou měla trvat něco přes dva týdny. Tým plá− noval let východním směrem mezi 30. a 50. rovnoběžkou. Dick Rutan v roce 1986 jako první oblétl svět non–stop bez doplňování pali− va a mezipřistání ve dvoumotorovém ex− perimentálním letadle Voyager. Melton už uskutečnil dva pokusy v balónu pro barona Hiltona, ředitele Hilton Hotels Corp.

BREITLING ORBITER II

Také švýcarsko–belgicko–britská po− sádka balónu Breitling Orbiter II musela svůj start z Chateau d’Oeux ve švýcar− ských Alpách kvůli počasí několikrát od− ložit. Důvodem bylo to, že vývoj počasí v době plánovaného startu by je s největ− ší pravděpodobností donutil letět nad Čí− nou. Posádka složená z pilotů Švýcara Bertranda Piccarda a Belgičana Wima Verstraetena, jakož i letového inženýra Andyho Elsona z Velké Británie, si pro− to raději počkala na příznivější větry. Bylo potřeba, aby během nafukování ba− lónu nahuštěného teplým vzduchem s he− liem a vysokého 52 metrů nevál žádný vítr. Naopak na odstartování potřebovali, aby vanuly větry směrem od severu na jih. Tím by se Breitling Orbiter dostal k severní Africe, kde by ho zachytily jet–streamy (druhy větru), které jej měly nést od západu na východ. Původně letec na rogalu Piccard vy− hrál v roce 1992 s Verstraetenem závod balónem přes Atlantik. Piccard a Vers− traeten se pokusili obletět zeměkouli již loni, ale únik petroleje do přetlakové ka− biny je donutil přistát ve Středozemním moři po pouhých šesti hodinách letu. Breitling Orbiter II je vylepšená verze původního balónu. Přepracovala se pře− devším oranžová gondola. Tento pokus se však nakonec také nezdařil.

KOSMONAUTI NEBO VZDUCHOPLAVCI? V Austrálii se připravoval ke startu tříčlenný tým s balónem Dymocks Flyer, vysokým jako čtyřicetipatrový mrako− drap. Po čtyřletých přípravách nakonec projekt ztroskotal pro nedostatek finan− cí. „Je to velké zklamání, ale musíme odlet odložit na příští prosinec,“ řekl mluvčí týmu. Z celkového rozpočtu dvou miliónů australských dolarů chy− bělo v pokladně 140 000, které byly po− třeba na dopravu balónu od amerického výrobce do střediska NASA v Alice Springs v australském vnitrozemí, od− kud měl vzlétnout. Ambiciózní plán předpokládá, že 213 metrů vysoký balón o objemu 39 miliónů kubíků poletí na samotné hranici atmosféry ve výšce 39 kilometrů. Nic podobného se ještě nikdy nezkoušelo. Australan John Wallington a Američané Bob Martin a Troy Bradley počítají, že pravidelná proudění ve stra− tosféře je budou unášet přímo bez vel− kých odchylek. JAKUB HAVEL

POTŘEBY PRO POBYT V PŘÍRODĚ

Beskyd

stany pro všechny druhy turistiky Nové modely ATAK ™ lehké dvouvrstvé „kopule“, ™ nepropustnost tropika až 4000 mm dle druhu materiálu,

podlahy přes 10 000 mm sloupce vody,

HORIZONT

DP–6 „Universal Army Officer“

Ruční zaměřování a zaměřování pomocí zrcátka, Stupnice 360 nebo 6400 mils Rozměr při otevření: 11, 7x4, 5x2, 2 cm Rozměr při uzavření: 6, 7x4, 5x2, 2 cm Váha: 54 gramů

choplavci vzdušný koridor. V pondělí Fossett přistál poblíž vesnice Rogovska− ja v timaševském okresu. Ve vzduchu strávil čtyři dny, 12 hodin a 23 minuty a jak sám upozornil, absolvoval třetinu plánované cesty. Během prvních třech dní letu spotřeboval 170 litrů propanu z celkových 3030 litrů, se kterými starto− val. „Nejsem nespokojený, byl to dobrý let. Myslím si, že pokud překonáte v ba− lónu Atlantik, musí se jednat o podařený let.“

z

™ horkovzdušně „zalepené“ švy, ™ duralové konstrukce, rychlá stavba, ™ nízké ceny, zimní slevy a záruka 24 měsíců!

Švýcarské kompasy RECTA – řada DP DP–2 „Standard Model“

letové inženýry, počítačové specialisty a další odborníky. Celkem při organizaci letu pomáhalo skoro 100 lidí. Hranice Ruské federace pak přeletěl ve výšce dvou tisíc metrů a navzdory svým původním plánům se dostal nad ruské území. Dostal se do vzdušného proudu, který hnal balón nežádoucím směrem na Moskvu a Murmansk. Fosset se nakonec rozhodl let ukončit a pořádal ruské úřady o povolení k mi− mořádnému přistání kvůli poruše na sys− tému termoregulace kabiny balónu. Rus− ké úřady nařídily poskytnout vzdu−

BALÓNY ANI LETOS NEOBLETĚLY

Vít Novák – ADRENALIN SPORT

Jistota pohybu.

53letý obchodník na burze z Chicaga má na kontě rekord v letu balónem na nej− delší vzdálenost, když se mu v lednu 1997 podařilo překonat vzdálenost 16 670 kilometrů mezi indickým Sultan− purem a Saint–Louis za šest dní, 22 ho− din a 44 minut. Jeho nový balón pro le− tošní pokus byl 48 metrů vysoký a celko− vě o 28 procent větší než loňský model. Předpokládal, že by mu oblet měl trvat 15 dní, ale zásobu paliva měl zhruba na 22 dní. Fosset vystoupal po startu se svým stříbrným balónem „Solo Spirit“ do výš−

Dobrodruh

DP–10

oblečení pro sport, turistiku a pobyt v přírodě NOVINKA – tkanina SUPER BRETEXR ™ paroprodyšný a větruvzdorný materiál,

poddajný a trvanlivý i za nízkých teplot, ™ nepropustnost i přes 12 000 mm, ™ horkovzdušně „zalepené“ švy

DP–10 „Prismatic“

Ruční zaměřování a zaměřování pomocí zrcátka, Nasta− vení korekce deklinace, Sklonoměr pro měření sklonu – horizontální a vertikální, Převodní tabulka na zadní straně zrcátka, Přesné úhlové měřidlo s optickým hra− nolem (přesnost 1/2 stupně), Stupnice 360, 400gon ne− bo 6400 mils Rozměr při otevření: 11, 7x4, 5x2, 2 cm Rozměr při uzavření: 6, 7x4, 5x2, 2 cm Váha: 57 gramů

Zboží zakoupíte v maloobchodní síti sportovního vybavení nebo v prodejnách GENTIANA Petrská 31, Praha 1, tel.: 02/24 81 89 69 z Pernštýnská 13, Pardubice, tel.: 040/653 03 70

na speciálním zařízení firmy PFAFF

Kvalita pro náročné, ceny pro každého!

JUREK S+R

výroba a firemní prodejna 739 13 Kunčice pod Ondř. 304 tel.: 0656/85 00 32, fax: 85 01 08 http: //frenstat.cesnet.cz/~jureksr/ e–mail: [email protected]

VYCHUTNEJTE SUCHO A POHODU

Dobrodruh

z

RAFTING

2/98

strana 5

S RAFTEM

NA DIVOKOU VODU CO TO TEDY VLASTNĚ JE RAFTING

Slovo rafting pochází z anglického základu raft, tedy vor. Raftování zname− ná tedy v doslovném přepisu cosi jako „voraření“. Dnešní rafty pro divokou vo− du mají ovšem s tradičními vory společ− né jen to, že plují po vodě. Dnes jsou rafty tvořeny nafukovacími segmenty spojenými v celek, který má pokud mož− no zaručit nepotopitelnost a snadné ma− névrování. Jsou obsazeny zpravidla po− četnou posádkou a ovládány pádly nebo vesly. Posádka je vybavena plovacími vestami a přilbami a namísto toho, aby raft řídila tou nejsnáze zdolatelnou tra− sou, vede ho do největších vln a válců a nadšeně při tom povykuje. Převrácení raftu pak zdaleka neznamená katastrofu, ale naopak občas je docela příjemným zpestřením. Na raftech se závodí na těch nejdivo− čejších řekách. Na raftu se lze vydat s partou kamarádů na di− vokou vodu, či na vo− dácký čundr nebo tře− ba s cestovní kanceláří za nevšedním zážitkem. Občas se raft stává také prostředkem pro puto− vání po řece, která ne− musí být nutně extrem− ně divoká. Rafting v dnešní po− době pak lze pomyslně rozdělit na sportovní, re− kreační, komerční a ex− pediční. Ale podstata je na řece pořád stejná. Prožít krásu boje s živ− lem, zažít něco, co nelze ošidit nebo vysedět u te− levizoru.

Kolébkou komerčního raftingu jsou nepochybně Spojené státy. První sjezdy řek se zákazníky tady byly uskutečněny ve dvacátých letech našeho století. U nás se nafukovací čluny začaly ob− jevovat na divoké vodě v šedesátých le− tech. Tak jako všude jinde ve světě slou− žil jako výchozí model okrouhlý nafuko− vací (vojenský) člun. Pak se ale ve spolupráci s tehdejším Technolenem po− dařilo dát našim vodákům raftům u nás zcela jiný směr. Raft byl složen ve tvaru voru z nafukovacích válců namísto klád, svázaných dohromady. Po několika úspěšných expedicích se toto plavidlo, mezi vodáky přezdívané „Matylda“, stalo jediným typem raftu uznávaným pro di− vokou vodu. Na tomto raftu sjela napří− klad expedice vedená J. Štětinou Indus pod Nanga Parbatem nebo Bobákova ex− pedice nepálskou Kalí–Gandaki. Jakkoli se postupně ukazovalo, že pro rekreační

Divoká voda a speciálně rafting na divoké vodě prožívá ve světě nebývalý rozvoj. Vlna zájmu o tento dobrodružný sport zasáhla i naši zemi. Rafting představuje ideální spojení možnosti, jak dosáhnout vrcholných zážitků s relativní bezpečností. Zpřístupnil divokou vodu i méně zkušeným vodákům. Přesto i o tomto sportu koluje díky jeho překotnému rozvoji spousta fám i vyložených nesmyslů. Dnes proto přinášíme několik základních informací pro případné zájemce.

JAK TO ZAČALO

Rafting má ve světě dlouhou tradici. Polyné− sané kdysi raftovali napříč Pacifikem, ve Spojených Státech se dozvíte, že zakla− datelem raftingu byl major Powel, který v druhé polovině minulého století pro− plul s malou expedicí Grand Canyon po řece Colorado. V Rusku dosáhl rafting na „in situ“ sroubených vorech neuvěři− telné úrovně, co se týče obtížnosti splou− vaných toků. U nás byli první nepochyb− ně podskalští (a další voraři), kteří na vo− rech jezdili v peřejích, které většina z nás už nikdy neuvidí. Dnes o podobném za− městnání sní nejeden vodácký nadšenec.

i expediční rafting se nejedná o nejlepší plavidlo („Matyldy“ jsou poměrně těžké, málo točivé), tato situace u nás paradox− ně přetrvávala až do konce osmdesátých let. Pak byly „Matyldy“ postupně nahra− zovány čluny běžně užívanými mezi vo− dáky ve světě. Dnes se i u nás začíná pro− sazovat „klasický“ okrouhlý tvar člunu se samovylévacím dnem.

TYPY RAFTŮ

Jednotlivé typy nafukovacích raftů se od sebe liší hned z několika hledisek. Za−

tímco pro soutěže a rekreační rafting jsou konstruovány rafty menší a obratnější, pro komerční a expediční rafting je zase výhodné mít raft co možná největší a nej− stabilnější. Na první pohled lze od sebe odlišit rafty s otevřenou nebo uzavřenou zádí. Při bližším ohledání pak také podle typu použitého materiálu. Malé rafty s otevřenou zádí u nás pře− vládají. Je to dáno charakterem našich řek, málo vodnatých, vyžadujících rych− lé manévrování. Otevřenou záď lze spat−

řit i na alpských řekách. Tyto rafty ale vyžadují v těžším terénu zkušenější po− sádku a nelze s nimi v případě potřeby jet zádí napřed. Ve světě se více použí− vají uzavřené rafty s plochým nebo na− fukovacím dnem. Tyto čluny jsou po− měrně stabilnější a na divočejších ře− kách jsou bezpečné i při případném otočení raftu a couvání. Protože tento raft dokáže snáze uřídit jediný kormidel− ník a navíc, což je důležité, prakticky nepotřebuje na vodě dopřednou rych− lost, je vhodnější pro komerční a expe− diční rafting. Rafty se vyrábí s nárokem na vysokou odolnost proti oděru a s požadavkem co největšího natlakování válců, neboli co největší adheze spojů. Nejčastější obavy laiků při raftingu typu „co když to prask− ne nebo píchneme“ bývají proto neopod− statněné. Obecně lze rozlišit rafty dvouplášťové a jednoplášťové. Dvouplášťové s duší z polyetylenu a vnější vrstvou z polyeste− rové tkaniny jsou náročnější na údržbu a nepříliš trvanlivé, ale poměrně lehké.

Jednoplášťové rafty se vyrábějí z ně− kolika typů materiálu: od amerických fi− rem pochází metoda svařování tkaniny s nánosem PVC, rychlá a levná metoda. Výsledkem jsou nepříliš trvanlivé čluny. Druhá metoda spočívá v nánosování kau− čukových směsí, lepení a vulkanizaci materiálu. Tyto materiály se skrývají pod mnoha obchodními jmény a každý vý− robce si střeží své složení směsi. Absolutní špičku nánosových materi− álů představuje nános svrchní vrstvy ma− teriálu Hypalonr. Tato vrstva je zatím tím nejlepším v otěruvzdornosti a odol− nosti vůči UV paprskům. Přes svou znač− nou hmostnost se tento materiál používá k výrobě špičkových raftů pro divokou vodu. Bývá proto nezbytným předpokla− dem u raftů pro komerční a expediční rafting. Drtivá většina raftů určených pro di− vokou vodu je vícekomorová, takže i při případném proražení člunu zbývá dost vzduchu v ostatních komorách, aby ne− došlo k potopení plavidla. Pokračování na str. 6

RAFTING NA DIVOKÉ VODĚ – NEBEZPEČNÝ SPORT?

R

Každoročně na divoké vodě umírá několik lidí. Protože kromě několika zasvěcenců nebývá nikomu jasné, co se vlastně může na divoké vodě stát, názory na raftování na divoké vodě se dostávají do dvou odlišných rovin. První: je to sport vyloženě pro hazardéry a extremisty; druhý: raftování na divoké vodě je absolutně bezpečný druh zábavy. Jak nebezbečný je vlastně tento sport? Jak se může laik rozhodnout mezi desítkami řek a nabídek cestovních kanceláří, když je všechno skryto za slovy dobrodružství, divoká voda a stupnice WW?

afting na divoké vodě je na první pohled na− prosto ideální sport. Poskytuje dost zábavy a vzrušení z jízdy z kopce po zpěněné vodě a zároveň se zdá, že jakákoliv nehoda může skončit maximálně čváchnutím do vody. Navíc, co by se ta− ky mohlo stát, máme přece přilbu a plovací vestu. Každý vám ale potvrdí, že první převrácení je šok, nastává zběsilý boj o každé nadechnutí, voda s vámi mlátí o kameny a je navíc protivně studená, a plova− cí vesta jaksi sama neplave. V našem tisku si navíc čas od času můžeme pře− číst varování před hazardním sportem zvaným raft− ing, kteréžto články se většinou vyznačují absolutní neznalostí popisovaného problému. Například v Magazínu Mladé Fronty DNES nalezneme poví− dání o tom, že s českou cestovní kanceláří se na vo− du může vydat jen sebevrah, který si chce být jist, že se s ním na vodě něco stane. Člověk soudný naopak volí cestovku rakouskou, kde s tímto druhem zába− vy mají více zkušeností. Opravdu, některé z našich cestovek, zabývajících se raftingem, už mělo tragických nehod tolik, že to bije do očí (ne že by se těm zahraničním taky občas něco nestalo). Je tedy rafting nebezpečný sport? Raftování asi nikdy nebude absolutně bezpeč− ným sportem. Podobně jako třeba u lyžování, se vzrůstající obtížostí terénu narůstá i potěšení z jízdy a současně s tím roste i nebezpečí. Na řece toto ne− bezpečí představuje rychlá voda, nepravidelné vlny a zejména vodní válce, ev. víry (v angličtině krásně souhrnně vyjádřeno hydraulics). Nebezpečí předsta− vují zejména ty vodní útvary, ve kterých se voda mele bez zjevné snahy odtékat. Nejčastěji se tyto válce tvoří za umělými překážkami v řece (jezy

apod.). Druhým nebezpečím jsou pak přírodní pře− kážky, které mohou člověka nebo i celý raft uvěznit pod vodou (naplavené klády, skalní sifony a pod− vodní skalní kapsy). Těmto nebezpečím je tedy tře− ba se na řece jakékoliv obtížnosti rozhodně vyhnout. Další kapitolou je pak samotná obtížnost vody. Většina řek (pakliže se nejedná o prvosjezd) byla už někým sjeta a popsána. Obtížnost řeky bývá určena stupnicí WW (vyjma Grand Canyonu Colorado a ně− kterých ruských řek), stupňů je šest, přičemž WW I je voda nezvlněná, zatímco šestka je tak divoká, že je nesjízdná. POZOR, názory na obtížnost toku se vět− šinou liší v jednotlivých zemích, tzn. čtyřka u nás je diametrálně odlišná od čtyřky např. v USA a čtyřky např. v Anglii. Je proto vždy lépe si „ocejchovat“ jednotlivou oblast na něčem jednodušším. Z těchto hledisek by při raftingu na divoké vodě mělo platit několik základních pravidel, které jej dě− lají poměrně bezpečným sportem: – na raftu by měl být jeden člověk, který rozhoduje kam se jede. Pokud mluví do řízení ještě někdo, vzniká chaos. Případné připomínky, lodní vzpoury nebo vzhození kormidelníka doporučuji až poté, co jste za obtížným úsekem, – ten, který řídí raft, by se měl spouštět se svou po− sádkou na úsecích takové obtížnosti, kterou je sám schopen zvládnout na singlové lodi. Používat raft ja− ko plavidlo, které svým výtlakem vyřeší spoustu vě− cí za nás, je velmi nebezpečný experiment, – čím obtížnější voda a méně zkušená posádka, tím výtlačnější a stabilnější by měl být raft, – přivazování k raftu snad už naštěstí u nás patří mi− nulosti. Tento extremní způsob sebejištění byl snad Pokračování na str. 6

RAFTING

strana 6

E

xpedice ostravských vodáků pod vedením Ing. Jiřího Bobáka sjela v roce 1973 řeku Dudh Koshi (bí− lá řeka) z Namche Bazaru (4500 m.n.m.). Anglosaský svět nicméně tuto expedici nezaregistroval a v jeho literatuře se dočtete o prvosjezdu Dudh Koshi a první himálajské uskutečněné Brity z roku 1975. V roce 1975 provedl J. Štětina je− den z nejhodnotnějších vodáckých kous− ků, prvosjezd řeky Indus kaňonem pod Nanga Parbat. Snad díky těmto a mnoha dalším náročným expedicím se himá− lajská divoká voda automaticky považu− je za poměrně jistý způsob sebevraždy v ledové vodě. Jen několik málo zasvě− cenců u nás zná jména překrásných řek, pravých raftových skvostů, na které si ti nejlepší světoví raft–guidové (průvodci – kormidelníci raftů) jezdí prodloužit sezó− nu na divoké vodě. Nepálské řeky mají velmi velký prů− tok, obtížnost jejich peřejí je značná, ci− vilizace kolem řek v nedohlednu. Přesto je rafting v Nepálu většinou velmi bez− pečný (na dobře známých řekách). Je to způsobeno charakterem velkých řek, te− koucích hlubokými údolími. Peřeje jsou tvořeny překážkami v korytě spíše než jen spádem řeky. Výsledkem je divoká voda velkých rozměrů, kde i velké rafty mohou mít potíže s průjezdem. Za kaž− dou peřejí ale čeká spásná tišina. V pří− padě převrhnutí tu vodák v klidu a v po− hodě vyloví i uplavanou čepici. S tímto vědomím si může dovolit na vodě mno− hem více a v klidu zde mohou na extrém− ně divokou vodu i nevodáci. Existují ale i výjimky. Je lépe se o charakteru řeky předem informovat. V Nepálu se na divokou vodu může vydat prakticky každý. Společnosti pro− vozující rafting na komerční i expediční bázi jsou zde velmi dobře zavedeny a na− vzájem si konkurují. Většina z nich je schopna vybavit své klienty poměrně dobrým vodáckým vybavením. V hlav− ním městě Káthmandú jich operuje na solidní úrovni kolem dvaceti a z jejich nabídky není problém si vybrat řeku svých snů. Raftování a výpravy kajakářů na sou− kromé bázi jsou méně obvyklé, i když se v poslední době jejich počet postupně zvyšuje. Je to způsobeno tím, že bez dů− kladné znalosti terénu v Nepálu člověk občas zaplatí za soukromou akci více než za servis poskytovaný místními agentu− rami.

JEDNODENNÍ RAFTING

Největším byznysem jako všude na světě jsou i v Nepálu jednodenní výlety na „ten rafting“. Klientelu těchto akcí tvoří nejčastějí turisté, kterým v Nepálu zbyde jeden, či dva dny, které původně počítali jako rezervní. Jezdí se téměř vý− hradně na řeku Trisuli (cca 30–50 USD). Jednodenní rafting vám nabídne dvě ne− bo tři pěkné peřeje, nad kterými bychom u nás zaplesali a určitě na vás bude cákat. Nicméně v Nepálu jet na Trisuli je po− dobné jako chtít vyrazit na divokou vodu v Čechách a brázdit v Praze Vltavu. Ce− na zpravidla zahrnuje dopravu na místo a jídlo. Jako vodák doporučuji ušetřit pe− níze a uspořádat v Káthmandú divokou pitku, na tu si budete pamatovat déle. Nebo za něco více peněz vyrazit v Evro− pě někam do Rakouska. Naproti tomu se dá v Nepálu vyrazit taky za jedním z nejúžasnějších zážitků v oblasti expedičního raftingu. Strmá údolí, vodnaté řeky, panenská příroda a přátelští domorodci kolem řek dělají z Nepálu ideální oblast pro dobrodružství na divoké vodě. Tečou zde řeky, které se

obtížností svých peřejí i charakterem ře− ky řadí mezi raftingovou klasiku jako je například Colorado ve Velkém Kaňonu, Bio–Bio v Chile, africká Zambezi, či ře− ky Nové Guiney. Expediční rafting (vý− pravy na divokou řeku se vší potřebnou výbavou na více než 5 dní bez možnosti doplnění zásob) se navíc dá v Nepálu uskutečnit poměrně levně.

4–5 DENNÍ RAFTING NA KALI–GANDAKI (ČERNÉ ŘECE) Jeden z hodnotnějších raftových tri− pů. Klasická nepálská divoká řeka s bez− pečnými, ale přitom velkými peřejemi obtížnosti WW III+ až IV–. Řeka Kali Gandaki pramení v království Mustangu. Jako první uspořádali sjezd v celé délce

nebo Karnali. Karnali je nejdelší nepál− ská řeka a raftuje se ve spodních partiích toku. Řeka tu tvoří jakési velké V, kdy nasedáte jen několik desítek kilometrů od místa, kam doplujete po sedmi dnech a 200 kilometrech jízdy na řece. K řece je nutno dojít a donést s sebou veškeré vy− bavení přes asi 2000 m. vysoký horský hřeben. Trek k řece zabere zhruba 2 dny. První čtyři dny je Karnali sevřena do hlu− bokého kaňonu a teče na sever s množ− stvím opravdu těžkých peřejí obtížnosti WW IV+ až V. Pak se do ní vlévá řeka Seti, následuje otočka o 180° a Karnali se vydá směrem k jihu. Její majestátný tok klidně plyne divokou džunglí. Podle ně− kterých rafterů jsou v džungli prý leopar− di. Na dolní Karnali žijí v řece krokodý−

Dobrodruh Rafting permit se vydává pouze na ře− ky otevřené pro rafting. V poslední době se však uvolnil přístup ke kajakářům v Nepálu a dnes se v podstatě dá vydat i na menší řeky s kajakem a pouze s po− volením na trekking. V případě problé− mů s lokální policií doporučuji neuhýbat z českého jazyka, hovořit hodně hlasitě a mávat s trekking permitem.

KDY V NEPÁLU NA VODU

Raftová sezona je v Nepálu obdobná sezoně trekkingu. Znamená to na jaře, březen, duben, květen a na podzim říjen – prosinec. Není tomu úplně jen kvůli pěknému počasí jako v případě trekkingu, ale zajména kvůli tomu, že monzunové deště v zimě a v létě dokáží

RAFTING V NEPÁLU

Himálaj, Nepál, to jsou slova, která sladce zní v uších každého dobrodruha. Na území tohoto horského státu se nachází nejvíce osmitisícových vrcholů na světě, z nejnižšího k nejvyššímu bodu na jeho území je to více než 8700 metrů převýšení. Mimo nádherných hor se v Nepálu nachází také jedny z nejlepších řek pro rafting, jaké lze na zeměkouli nalézt. Mnohem později než první horolezci, objevili Nepál také vodáci. Historicky první vodáckou expedicí v nejvyšším pohoří světa byla kupodivu výprava z Československa. této řeky ostravští vodáci v roce 1988. Na tuto řeku se v poslední době speciali− zují zkušení vodáci z Equator Expedi− tions. Kancelář mají v Pokhaře a zastou− pení i v Káthmandú. Cena na osobu je kolem 150 USD.

8–9 DNÍ DIVOKÉ VODY NA SUN–KOSHI Sun Koshi, neboli „zlatá řeka“, je jed− nou z nejznámějších nepálských řek. Druhá nejdelší řeka v Nepálu, s překva− pivě teplou vodou, teče paralelně s masi− vem Khumbu na východ od Káthmandú. Zpravidla se začíná u vesnice Dolalghat, asi 60 km východně od hlavního města. Řeka se tu mírně klikatí s průtokem pou− hých 100 – 150 m3/sec, aby o tři sta kilo− metrů dále propláchla vodáky peřejemi, o kterých si v Evropě můžeme nechat jen zdát, silou 700–1000 m3/sec. Svým po− stupným zvyšováním průtoku a obtíž− nosti (peřeje WW IV až V–) je naprosto ideální řekou pro rafting. Nechává po− sádce čas na to, aby se sehrála, než vjede do těch nejtěžších peřejí. Čluny se dají vytáhnout až po 280 km u vesnice Cha− tra, odkud je možno dosáhnout města Dharan a autobusové linky do Káth− mandú (lokál bus 600 až 700 Rs, 16 ho− din jízdy). Cena raftingu na Sun Koshi se pohybuje kolem 400 USD.

10 DNÍ NA ŘECE KARNALI

Oblíbeným sporem mezi raftery v Ne− pálu je, která řeka je lepší, zda Sun Koshi

z

2/98

Kolem vody žije spousta vzácných dru− hů ptáků, ve vodě je spousta ryb. Jako všude v Asii i v Nepálu je problémem čistota vody, a to i u horských řek. Pro desinfekci vody k pití jsme s úspěchem používali chlorové tablety, na nádobí apod. jsme vodu desinfikovali obyčej− nou jodovou tinkturou. Stačí 2–3 kapky na 1 litr. Jod spolehlivě zničí dokonce i obávané améby. I při nejlepší vůli se nám však nepodařilo zabránit občasné− mu polknutí vody při řádění v peřejích. Pro tento účel jsme se drželi starého re− ceptu koloniálních lékařů a desinfikova− li vnitřně špiritusem. Další poměrně spo− lehlivou variantou desinfekce vody je filtrpumpa. Nepál se stal v poslední době zemí žijící z turistického ruchu. Kolem tre− kových tras vyrostla řada lodží a část domorodců žije pouze z turistů. Napro− ti tomu rafting v Nepálu otevírá brány do osad s tradičním způsobem života. Lidé kolem řek, kde nevedou silnice, ani stez− ky pro trekaře, žijí ve svém původním rytmu a vodáci jsou pro ně pou− hou zajímavostí, která se párkrát do měsíce mihne po řece. Většinou proto nelze počítat se zásobe− ním se jídlem během ces− ty po řece, místní totiž mají všeho pouze pro svou spotřebu. A to je na raftingu v Himálajích to krásné. Proto je putování po řece v Nepálu tím nej− lepším, pokud chcete na− hlédnout do života na hi− málajských vesnicích.

NĚCO PRO INDIVIDUALISTY

li, obrovští „Masheeři“ – trofejní kapro− vité ryby, a občas až sem zavítá z Gangy vzácný druh sladkovodního delfína. Rafting končí u osady Chisapani (v pře− kladu „studená voda“), kde Karnali vtéká do národního parku Bardyia, jediného místa v Nepálu, kde údajně dosud přeží− vají divocí sloni. Jsou zde také tygři. Rafting na Karnali stojí kolem 450 USD. Jeho nevýhodou je poměrně velká vzdá− lenost od Káthmandú – autobusem cca 24 hodin. Naprosto jedinečná je Karnali ve skloubení trekkingu, expedičního raftingu a exotické přírody se spoustou divokých zvířat. Jedna z nejobtížnějších řek v Nepálu je Tamba Koshi (WW V až V+). Od loň− ského roku na ni pořádá výpravy agentu− ra Ultimate River Descents. Sjezd trvá jen dva dny, cena je kolem 60 USD na osobu a den.

RAFTING PERMIT

V Nepálu se smí raftovat podle ne− pálských zákonů (Subrule2, rule 6, Trekking and Rafting Regulation 2041, z roku 1984) pouze s platným povolením – rafting permitem pro danou řeku. Dále se praví, že toto povolení musí být vysta− veno pouze v Nepálu registrované raftingové společnosti, založené a provo− zované občanem Nepálu. V praxi to zna− mená, že povolení na řeku získáte pouze přes agenturu. Povolení stojí pouhých 15 USD pro skupinu, nicméně za tuto cenu ho našinec nezíská.

zvednout průtok vody v řece až desetiná− sobně a to, co bylo původně příjemným sportovním raftingem, se může zvrhnout v boj o holý život. Nám se tato věc stala při naší první expedici do Nepálu. Vyda− li jsme se sem za prvosjezdem řeky Buri Gandaki. Na rozcvičení jsme se jeli na řeku Sun Koshi a díky vydatnému monzunu byla hladina řeky ještě v polo− vině září na samé hranici sjízdnosti. Vo− dy bylo zkrátka moc.

VYBAVENÍ NA RAFTING

Ačkoliv se raftuje v Himálajích, vět− šina řek teče v malé nadmořské výšce. V kombinaci s blízkostí rovníku (23°), je na nich až překvapivě teplo. Tak teplo, že na většině velkých řek nepotřebujete neoprén. Jezdí se v sandálech a v trenýr− kách. Plovací vestu, přilbu a další vyba− vení poskytuje raftingová společnost. Je potřeba počítat s tím, že pokud si vybe− rete levnější společnost (většinou jsou to ty ryze nepálské), vodácké vybavení bu− de na nižší úrovni. Společnosti vedené cizinci (i s importovanými guidy) dispo− nují většinou velmi kvalitním vybave− ním, což vám budou neustále zdůraz− ňovat. Na každé akci se zpravidla počítá s jídlem, které je v ceně a je připravová− no kuchařem, ev. guidy. Krajina kolem řek je velmi pestrá. Jen několik desítek kilometrů vzdušnou čarou od himálajských hřebenů tu je ne− prostupná džungle s banány a opicemi.

Několik poznámek pro individualisty: kajakové a singlové expedice nará− ží v Nepálu na nutnost přepravovat si veškeré vybavení a jídlo s sebou. Existují dvě varianty, jak vyřešit tento problém: buďto se přidat k některé raftové výpravě a nechat si svézt věci s nimi anebo denně urazit vel− kou část cesty a spolehnout se na pár sušenek a dobré lidi kolem vody. O tom, že to není snadné, svědčí i případ dvou německých kajakářů, které jsme potka− li loni na podzim na Sun Koshi. Je− jich proviant se skládal ze dvou balíčků keksů. Protože se jim nepodařilo získat žádné jídlo ve vesnicích, sešoupli hnáni hladem Sun Koshi za rekordní tři dny. Požitek z jízdy na divoké vodě se jim patrně vytratil s intenzivním svíráním žaludku. Jinak soukromá přeprava vodáckého materiálu je celkem snadná, na střechu autobusu je zde zvykem naložit cokoliv a ceny za přepravu jsou mírné. V porovnání se světem lze divoké ře− ky a expediční rafting a v Nepálu jen do− poručit. Lidé jsou poměrně nekonfliktní a přátelští, ceny dopravy i jídla jsou vel− mi mírné a na povolení ke splutí řeky se tu nemusí čekat. Co se týče poplatků za komerční rafting, i tyto jsou zde velmi nízké a výpravu srovnatelnou svou kvali− tou s vyhlášenými řekami ve Spojených státech, Austrálii nebo na Novém Zélan− du tu lze pořídit nesrovnatelně levněji. Kolem se tyčí osmitisícové vrcholy a pod vámi ubíhá řeka. ROBERT KAZÍK autor se účastnil v roce 1993 světového prvosjezdu Buri Gandaki

RAFTING NA DIVOKÉ VODĚ S RAFTEM NA DIVOKOU VODU – NEBEZPEČNÝ SPORT? Dokončení ze str. 5

POUŽITÍ RAFTU NA DIVOKÉ VODĚ

Dokončení ze str. 5 oprávněný na velmi vodnatých řekách bez jakých− koliv překážek uprostřed toku. Pokud se na řece vy− skytuje jakákoliv překážka (pilíř mostu, velký ká− men, vzpříčená kláda apod.), je přivazování se k raftu koledováním si o malér, – na raftu nelze udělat eskymácký obrat. Raft by proto měl být prost jakýchkoliv pastí, do kterých se může člověk zamotat, – na divoké vodě je vždy dobré mít přilbu a dobrou plovací vestu. U komerčního raftingu tyto zásady platí dvojná− sob. Vyplatí se zjistit, zda pojedu na vodu se zkuše− ným vodákem – se mnou totiž mohou sedět v raftu i méně fyzicky a psychicky zdatní lidé. Guide, nebo− li vůdce raftu z cestovní kanceláře, by měl být scho−

pen jet na singlové lodi vodu o aspoň jeden – dva stupně těžší, než je ta, kam se chystá vést svou posád− ku. Měl by být schopen eliminovat svým výkonem případné chyby a nedostatky zbytku posádky. Obec− né pravidlo, jak otestovat guida před tím, než s ním sednu do raftu, neexistuje. Vyplatí se osondovat jeho znalost řeky (jak dobře ji zná a kolikrát ji jel). Nakonec zbývá si jen obléci vestu, nasadit přilbu a vydat se na raftu do divokých peřejí, či do pusté krajiny. Raft nám přináší jedinečnou možnost dostat se do peřejí, které jsou přístupné jen zkušeným vo− dákům, projet pustá údolí, kde se pěšky dá jen těžko projít, nebo si vyjet jen tak s partou na vodu. Jízda na divoké vodě je další dimenze dobrodružství v pří− rodě, kterou by si každý měl někdy vyzkoušet. ROBERT KAZÍK

Jako u všech lodí pro divokou vodu, limit použi− telnosti pro určitý stupeň obtížnosti závisí i u raftu na zkušenosti posádky. Obecně platí, že čím méně zkušená posádka, tím potřebuje pro danou obtížnost větší a stabilnější raft. Samozřejmě to však neplatí donekonečna. Ke specifické situaci dochází při ko− merčním raftingu, kdy jeden zkušený guide má za úkol provézt méně zkušené nebo zcela nezkušené vodáky náročným terénem. Pro divokou vodu má většina raftů zabezpečenu samovylévací funkci. Bývá to otevřená záď pro vol− né odtékání vody (raft musí být zatížen mírně doza− du), nebo soustava otvorů podél dna v kombinaci s nafukovacím dnem. Raft ovládá jeho posádka buďto pomocí pádel ne− bo pomocí vesel (americký způsob). Řízení vesly vyžaduje speciální konstrukci pro uchycení vesel. Je

používáno ponejvíce při expedičním raftingu neboť dovoluje naložit člun materiálem a k řízení raftu je potřeba pouze jeden člověk. V Alpách lze spatřit u některých rakouských raftingových společností ří− zení lodě guidem pomocí hřebla umístěného na zá− di. Rafting na divoké vodě je týmový sport. Členové posádky raftu by měli být schopni spolehnout se je− den na druhého. Ovšem stejně jako na jiných lodích i zde platí nutnost respektovat pokyny jednoho kor− midelníka. Protože rafty do jisté míry stírají obtížnost divo− ké vody, mnohdy to vede k přecenění vlastních schopností. Obecně by mělo platit, že ten, který raft řídí, by měl být schopen daný terén sjet na singlové lodi. U komerčního raftingu toto pravidlo platí dvoj− násob. Dodržení pravidel pasivní bezpečnosti by mělo být také samozřejmostí: tj. mít plovací vesty a přilby a ev. neoprenové obleky. – rk –

Dobrodruh

z

RAFTING

2/98

strana 7

JAKÝ VOD ÁCKÝ PRŮVODCE? Chystáte se na svůj první rafting, a to s některou cestovní kanceláří? Pak vězte, že se vám vyplatí před nástupem do raftu dozvědět se něco o vašem průvodci. A můžete začít tou nejjednodušší věcí – podívejte se, zda je svalnatý nebo tukem obalený. Právě on

P

rotože během posledních let došlo k vážným až tragickým nehodám u cestovních kanceláří obchodují− cích s dobrodružstvím, usoudili někteří jejich majitelé, že je potřeba proškolit svůj vůdcovský sbor. V následujících řádcích píši pro: a) těch několik málo cestovek, které se daly cestou proškolování a zdokonalová− ní svých (příležitostných sezónních) za− městnanců a river–guid(ů) v jedné osobě, b) a těch mnoho dalších, kteří bezpeč− nost a kvalitu považují za překážku ve vydělávání peněz a naivně si myslí, že ta nehoda před rokem byla doopravdy již ta poslední, c) a samotným průvodcům při vodácké činnosti. Na úvod malá, ale důležitá poznám− ka: Za jeden (!) den teorie s dvěma ho− dinami v bazénu nikoho nevycvičíte. Např. provozovatel bazénu nebo kou− paliště musí mít v době provozu na bazé− nu či koupališti určitý počet plavčíků a mistra plavčího a předepsané záchranné pomůcky. Mistr plavčí musí mít doklad o tom, že splňuje požadavky na něj klade− né. Musí v zařízení akreditovaném Minis− terstvem školství, tělovýchovy a mládeže složit předepsané zkoušky. Jedním z mnoha bodů zkoušek je uplavání 400 metrů kraul v limitu 8 minut a 30 vteřin (pro věk do 30 let). Dále např. musí upla− vat 30 metrů pod vodou (ženy 27 m). Pak jsou tu ještě: dopomoc unavenému plav− ci, tažení tonoucího, oživování utonulé− ho, první pomoc a další důležité a nároč− né „srandičky“. A takový vodák–prů− vodce kromě toho, že umí pádlovat a číst vodu, musí být také záchranářem. Zatím vodáckého průvodce a majitele cestovní kanceláře žádná zákonná úprava netlačí do prokazování schopností. Zá− konná úprava snad bude vytvořena, až bude ještě více tragických nehod a až se někdo z pozůstalých hodně naštve a na− jme si kvalitního právníka, který nebude mít strach jít do zdánlivě předem prohra− né pře. Zatím ale, pokud vím, nikdo ne− byl právně postižen a trestán. Po vlastních zkušenostech s lidmi, kteří pro české cestovky dělají vodácké vůdce a po mnoha setkáních se zahranič− ními profesionálními vodáckými prů− vodci předkládám návrh, co by měl splňovat člověk, který průvodcuje na vo− dě zákazníky. a) Plavání je nezbytné. Ale jezdíme na tekoucí vodě a nikoliv bazénu. Takže stačí v limitu uplavat: 50 m prsa 1:00 min. 50 m kraul 0:50 min. 400 m libovolným stylem 10:00 min. (Pro ženy pak limity 1:05, 0:55, 10:20) Není to nic krutého, ale již tak začíná oddělování zrna od plev. A vodácký vůd− ce musí být fyzicky zdatným vůdcem a nikoliv tlustou neohrabanou atrapou. b) Plavání pod vodou 27 m (ženy 25 m). Jestliže to neuplaveš, přestaň přede− vším kouřit, pít alkohol a ponocovat a věnuj se více své fyzičce. Chce to pla− vat a běhat, jezdit na kole (nikoliv jen de− set minut do práce a deset minut z práce). Kdo dokáže uplavat pod vodou pětadva− cítku, má větší šanci přežít, je−li na divo− ké vodě proudem držen pod vodou. c) Skok do neznámé vody použije kaž− dý, musí−li pomoci osobně skokem ze břehu (říká se tomu osobní zásah). Nevíš jak skákat do neznámé vody? Sháněj lite− raturu nebo Specialistu–záchranáře. Na− příklad Vodní záchranná služba Českého Červeného kříže vydala před několika le− ty pro potřeby vodních záchranářů publi− kaci „Bezpečnost a záchrana u vody“. Jen tato publikace uvádí tři způsoby – kročný, skok v přednožení skrčmo a skok v roznožení skrčmo. Každý z nich má své výhody i nevýhody, záleží, zda jsou použity v tekoucí nebo klidné vodě. d) Dopomoc unavenému plavci (osob− ním zásahem), samozřejmě existuje ně− kolik způsobů. Zde stačí osobní zásah – dopomoc jedním záchranářem – uplavá− ní 50 metrů bez časového limitu. Jedním z možných způsobů je, že záchranář pla− ve prsa a „unavený plavec“ se jej drží za ramena a nechá se volně (!) táhnout. e) Tažení tonoucího – opět 50 metrů bez časového limitu. Tentokrát postiže− ný leží naznak a záchranář jej táhne sám naznak plavajíc prsové nohy a držíc po− stiženého za podpažní jamky nebo obou− ruč za bradu. f) Záchrana házecím pytlíkem. Doká− žeš se trefit na plaváčka, který je zmítán proudem rychlostí 1–2 m/sek. ve vzdále− nosti 10 metrů? A víš, jak zajistit konec

by vás totiž měl vytáhnout ze šlamastiky. Jsou zde i jiné „indikátory“, proč s některými průvodci na raft nelézt. V naší ohlasové rubrice proto dnes přinášíme článek, jehož autor, sám zkušený raftařský průvodce, se zamýšlí nad tím, jaký by měl takový „guide“ být.

lana, abys nebyl(a) stržen(a) do vody? A dokážeš vybrat vhodné stanoviště pro tuto záchranu? g) Může se stát, že někdo vypadne ze člunu a zůstane jako „špunt“ ve válci. Koneckonců většina vodních turistů za− hynuvších při vodních radovánkách najde v mnoha případech svou smrt ve vývaru pod jezem. Z takového místa je může do− stat upoutaný záchrance. Buď s bezpeč− nostním popruhem na plovací vestě upoután přes karabinu na lano, nebo pří− mo navázán na lano pomocí dvojité dračí smyčky. Samozřejmě zde musí být ještě další člověk, který drží lano a vytáhne zá− chrance i plováčka z vývařiště. A na mís− tě s hrozbou pádu do vody se pomocník musí také sebezajistit. Víš jak? Říká ti ně− co dračí smyčka, lodní smyčka apod.? h) Plaváčkovi v rychle tekoucí vodě se značnou silou hrozí jedno nebezpečí. Po− kud plave nebo spíše vláčí nohy po dně, může se zaklesnout nohama za kámen a tlak vody do zad jej zatlačí pod vodu. Záchrana v takovém případě rozhodně není dílem minuty nebo dvou. Tomuto nebezpečí se lze vyvarovat jedině plavá− ním na zádech s nohama napřed a cho− didla cpát neustále k hladině. V neoprenu a plovací vestě to jde celkem dobře. Na− víc tak lze kontrolovat i situaci před se− bou a nohama se lze odlačit do strany od kamene, na který plaváčka nese proud. f) Když ti vypadne pádlař ze člunu, do− kážeš vytáhnout plaváčka zpět do člu− nu? Nezapomeň, že nejjistější je úchop za ramínka plovací vesty. A pozor, ať sám(a) nepřepadneš na druhou stranu. j) U amerických vůdců je běžně zkouše− na další disciplína. Obrácení převrže− ného člunu, nastoupení do něj a vyta− žení členů posádky do člunu. K tomu už člověk kromě znalosti potřebuje i ně− jaký materiál. Karabinu a „flip line“. Víš, co to je? k) A co ti říká práce s lanem? Dokážeš uvázat následující uzly a použít je v praxi? Spojky: škotová, rybářská, dvo− jitá rybářská, očková, osmičková pro− tisměrná. Smyčky: lodní, poloviční lodní (neboli uzel HMS), dračí, dvojitá dračí a další: vůdcovský uzel, Prusíkův uzel pro kulatou lanovou smyčku, Prohaskův uzel pro popruh apod. l) Dokážeš slanit aspoň 7 metrů po kol− mé stěně na dva způsoby? Klasickým Dülferem a pomocí slaňovací osmy (nebo pomocí karabiny HMS)? Teď mne může kdokoliv napadnout, že na slaňování se slaňovací osmou nebo há–em–eskou potřebuji sedací úvazek. Ano, ale nemusím mít zrovna ten horole− zecký. Stačí mi, když v ledvince u pasu mám plochý dutý popruh šíře 2 cm. Dél− ku si musí každý zvolit po zkoušce na vlastní postavě oblečené do neoprenu. Já pro svoji postavu „štíhlého, interesantně prošedivělého“ čtyřicátníka o výšce 176 cm potřebuji délku popruhu 2,70 m. Konce popruhu se do smyčky sváží očkovou spojkou. Pak stačí smyčku při− ložit od zadu okolo pasu. Dvě poutka jsou na bocích, třetí vznikne protažením popruhu mezi nohama. Tři vzniklá pout− ka se procvaknou karabinou, do které lze vložit slaňovací osmičku nebo karabinu HMS. m) Dobře, a jak zpátky, není−li někdo, kdo tě hrubě vytáhne zpět nahoru? Do− kážeš prusíkovat? n) Dokážeš vypnout lano přes řeku na zřízení upoutaného záchranného člunu? (Že je to pitomost?) A jak chceš odjistit tu drsnou peřej, kterou na splutí nechceš vynechat? Abys lano vypnul, potřebuješ zřídit jednoduchý kladkostroj, který sníží potřebné síly na vypnutí v poměru 1:3. Dobře, a jak teď na vypnuté lano zavě− sit záchranný člun (kajak, dvě kanoe spojené do katamaranu apod.)? o) A odtud je již krok k využití zmíně− ného kladkostroje k vytažení raftu přitlačeného tlakem vody na kámen uprostřed řečiště. Ovšem mnohdy taže− ní pouze v jednom směru nebývá úspěš− né. Jak tedy využít síly proudu? (Pama− tuješ si ještě na vektory ve fyzice?) p) Jaké základní materiální vybavení k záchraně nosíš a neustále na vodě u sebe? Máš aspoň 2 karabiny a dvě la− nové smyčky (horolezecké o průměru 6 mm). A kde máš plochou smyčku na zří− zení primitivního (již zmíněného) sedáku pro slanění a opětné vyprusíkování (nebo přímo zavěšení na vypnuté lano přes ře− ku)? A jak chceš zřídit jisticí bod na tra− verze s ostrými hranami? Kulatou smyč− ku ostré hrany naruší! Zde je využitelný plochý popruh.

q) Uvedené požadavky, většinou souvi− sející s fyzickou nebo „technickou“ zdat− ností, bych zakončil dvanáctiminuto− vým běžeckým testem. Mnozí bývalí ak− tivní vodáci mají „techniku v paži“. Přijde−li ale skutečná stresová situace vy− žadující další fyzickou zdatnost a výdrž, zkolabují. Vím to z praxe velice dobře. Např. i takoví bývalí závodní plavci. Dnes jsou mnozí prokouření a prochlasta− ní, ale lehnou−li na vodu, jedou. Prostě už to „mají v paži“. Musí−li ale pak vytáh− nout plaváčka z vody či běžet pro pomoc, jsou v koncích. Kdysi dávno jsem měl ka− talog americké raftové společnosti Whi− tewater Voyges, kterou založil jeden z velkých nadšenců a propagátorů raftin− gu Bill McGinnis. Ten, vědom si nároč− nosti sjížděných obtížností, pro jednotlivé obtížnosti měl i požadavky na fyzickou zdatnost zákazníků. U obtížnosti WW III chtěl, aby zákazník prokázal svoji fy− zickou zdatnost uběhnutím jedné míle v časovém limitu. Takže limity pro dva− náctiminutový běžecký test jsou: muži – věk 18–29 let více než 2600 m 30–39 let více než 2500 m 40–49 let více než 2400 m ženy – věk 18–19 let více než 2300 m 20–29 let více než 2100 m 30–39 let více než 2000 m 40–49 let více než 1800 m r) Jak chceš komunikovat s ostatními u hučící vody? Říkají ti něco posunkové signály? Hodně je o nich napsáno v kni− ze od Billa McGinnise „Guide’s guide“ – Průvodcův průvodce. A viděl jsem v pra− xi, jak američtí guidi je používají. Napří− klad prsty levé ruky jsou svinuty do pěs− ti. Ukazovák pravé ruky je zasunut do otvoru ruličky prstů levé pěsti. Vytaže− ním a zatažením a opětným vytažením se dává najevo: „Potřebuji lano“. (Není to tedy žádný signál pro sexuální harašení.) s) A na závěr si dáme základy první pomoci. To se nespraví jednou či několi− ka málo otázkami. Ale jen tak namátkou. Co uděláš se zlomeninou bércové kosti na dolní končetině? (Zažil jsem jednoho „dobráka“,který zavinil kolizi „matyldy“ se skálou. Jedna klientka to odskákala otevřenou zlomeninou bércové kosti.A ten vůl chtěl první pomoc vyřešit pou− hým přiložením pružného obinadla na rá− nu. Nutná fixace končetiny v celé délce mu nebyla známa. Tak se provalilo, že zástupci cestovky lhal o svých znalos− tech. A jeho znalosti nikdo neprověřo− val.) Časté u bývalých starších sportovců bývají vykloubené ramenní klouby (při závěsu pádlem rameno vyskočí). Co s tím uděláš, vůdče? Už jsi někdy, aspoň na „Andule“, zkoušel(a) kardiopulmo− nální resuscitaci? Je toho pro některé asi hodně, že? Ale kvalita průvodce dává jistotu cestovce i zákazníkům. Pokud se v případě ces− tovní kanceláře nejedná o pouhý bandi− tismus. Tento článek věnuji i asistentům a profesorům pedagogických fakult, kte− ří mají na starosti vodácký výcvik svých studentů. A k mnohým mám vážnou při− pomínku: Pánové, co jsem vás některé viděl a zažil v praxi, jste hodně pozadu a v mnoha případech dokonce svému okolí nebezpeční. Učte se. (Jeden dobrák z vašich řad chtěl nedávno vytáhnout z vody kmen, který zasahoval částečně do nájezdu do propusti jezu. Nejenže mu vektory – směr a velikost působící síly proudu – v praxi jaksi nic neříkaly a or− ganizoval tažení nevhodným směrem, navíc za použití lana z malého osobního pytlíku o pevnosti v tahu do 500 kg. Ta− ké zapomněl, že záchranné pytlíky se ne− mají neužitečně válet na dně člunů a že je nutné při nebezpečné činnosti si zorgani− zovat jištění.) Doporučená a hlavně dosažitelná lite− ratura v českém jazyce: – Záchranář–První pomoc, vydala VZS Českého Červeného kříže – Záchranář–Bezpečnost a záchrana u vody, vydala VZS Českého Červeného kříže – Záchranář–Záchrana na tekoucích vo− dách, vydala VZS Českého Červeného kříže – Poranění páteře při vodních sportech, vydalo Výcvikové centrum VZS ČČK Vážený zájemce může uvedenou lite− raturu získat, aniž by byl členem Vodní záchranné služby ČČK, na sekretariátu VZS Českého Červeného kříže v Praze na Malé Straně (Thunovská 18). JAROMÍR LOSKOT

Pojeďte za dobrodružstvím Kavkaz VHT v centrálním Kavkazu s výstupem na Elbrus 5642 m 26. 6.–19. 7. 1998 a 31. 7.–23. 8. 1998; cena 7900 Kč Krym cykloturistika; navštívíme jeskynní města a kláštery, vykopávky antických měst, hory s bahenními sopkami i pláže s útesy; 29. 5.–14. 6. 1998; cena 5900 Kč Korsika cykloturistika, VHT; přepravíme i potápěčskou výzbroj 14. 8.–30. 8. 1998; cena 10 600 Kč Peru VHT; 30denní expedice za památkami Inků, za poznáním přírodních rezervací, uskutečníme treky ve vysokých horách; září 1998; cena 55 000 Kč

CK RAJBAS; Jan Odehnal, Čížovky 18, 680 01 Boskovice; tel.: 0501/45 29 18

DENALI expedition team Tak jako v uplynulých letech i letos se vydáváme za dobrodružstvím. Nabízíme Vám místo v expedičním týmu !

Cestou zlatokopů –

expedice původní cestou zlaté horečky, přes Chilkoot a po Yukonu do Dawson City. Narýžujeme zlaté nuggety na Bonanze a propijeme je v saloonech. Dosud máme dvě volná místa. desetičlenná expedice, 19. 8.–13. 9. náklady na osobu: 18.800 Kč + letenka cca 31.000 Kč

Cesta Marca Pola – naším expedičním speciálem po zemi přes Balkán, Turecko, Irán a Pakistán do Indie, Ladakhu a střední Indie. osmičlenná expedice, 15. 11.–11. 10. náklady na osobu: 17.500 + letenka zpět cca 10.000 Kč Tajemný a opuštěný západní Nepál – expedice na divokou himalájskou řeku Karnali, na tygry a slony do n.p. Bardyia a na trek do base campu Annapuren. Dosud máme tři volná místa. desetičlenná expedice, 17. 10.–15. 11. náklady na osobu: 17.900 Kč + letenka cca 23.000 Kč Do peřejí a k horským velikánům – expedice na divokou řeku

Sun Koshi, do hospod v Káthmandú a na trek do masivu Annapuren. deset dní na řece a čtrnáct dní v horách. desetičlenná expedice, 3. 11.–29. 11. náklady na osobu: 17.500 Kč + letenka cca 23.000 Kč

Pokud chcete zažít něco výjimečného, přidejte se k nám.

DENALI

expedition team

Hranická 1, PŘEROV 751 24 telefon: 0641/ 68 150, 0602/ 75 16 75

RAFTING

strana 8

Dobrodruh

z

2/98

CK ALPIN−TOUR Chuchelská 58, 143 00 Praha 4, Czech Republic tel./fax: 0042–2–401 99 25 E–mail: [email protected]

Cyklistické zájezdy Holandsko (ubyt. v bungalovech) Provance (ubyt. v bungalovech) Podunajská stezka (stany) Podél Salzachu a sol. komorou Kolem řeky Mur (stany) Francie–Bretagne (bungalovy) Dolomity (stany) Norsko s raft. (stany) Skotsko (stany)

17.–22. 4. 98 15.–24. 5. 98 28.–31. 5. 98 18.–21. 6. 98 11.–14. 6. 98 26. 6.–5. 7. 98 3.–12. 7. 98 11.–25. 7. 98 9.–23. 8. 98

Turistické a vysokohorské zájezdy Podkarpatská Rus Dolomity Korsika Výstup na Jungfrau Výstup na Mont Blanc Treking v Himálajích, Národní parky USA a Kanady Jižní Amerika–Peru

26. 6.–3. 7. 98 3.–12. 7. 98 7.–22. 8. 98 24.–31. 7. 98 4.–12. 9. 98 jaro a podzim červenec 7.–30. 9. 98

Výuka lezení v zimních i letních podmínkách dle katalogu

RAFTING

POD VIKTORIINÝMI VODOPÁDY Za jednu z nejatraktivnějších, nejdivočejších a zároveň nejbezpečnějších raftových příležitostí ve světě bývají považovány peřeje Zambezi v prostoru pod Viktoriinými vodopády. Komerční rafting tu byl poprvé provozován roku 1981 americkou společností Sobec a od té doby jeho popularita vzrostla natolik, že v současné době se raftingu pod vodopády zúčastňuje asi 50 000 lidí ročně.

ZAMBEZI

Zambezi je mezinárodně klasifikována jako velkoobjemová spádová řeka, dlouhá 2700 km a nad vodopády mělká. Pod vo− dopády, v prostoru kde se provozuje raft− ing, je řeka z obou stran ohraničena příkrý− mi až 400 m vysokými skalními stěnami a v úseku 24 km protéká 23 peřejemi, z nichž některé jsou pouze 12 metrů širo− ké. Jak v peřejích, tak i v prostoru mezi ni− mi, je však minimum skrytých skalních výběžků, a proto je rafting na Zambezi po− važován za velmi bezpečný. Vzdálenosti mezi přejemi jsou různé, od 100 metrů do 2 kilometrů. Spád řeky je za 24 kilometrů „bílé vody“ asi 120 metrů a hloubka řeky místy dosahuje až 60 metrů.

FAUNA

Vzhledem k výšce útesů není výskyt zvěře významný. Občas lze na řece za− hlédnout paviány, hojný je výskyt ptáků, především je často vidět orel černý, káně, čáp černý, ledňáček obří. V prostoru pod vodopády žijí malí, pro člověka nikoli nebezpeční, krokodýli.

KLASIFIKACE

Britský Canoe Union klasifikuje řeku stupněm obtížnosti V – jako extrémně obtížnou, s dlouhými a prudkými peřeje− mi, stísněným prostorem a velkým výško− vým rozdílem. Téměř polovina peřejí je charakterizována stupněm obtížnosti V.

POŽADAVKY NA ÚČASTNÍKY

Povolení organizovat rafting pod Viktoriiny vodopády má několik společ−

záchrannými vestami a ochrannými helmami.V nejchladnějších měsících – červnu a červenci – jsou nabídnuty k po− užití i nepromokavé obleky.

PRŮBĚH JEDNODENNÍHO RAFTINGU

ností, jejich požadavky na účastníky se však víceméně neliší. Minimální věk účastníků je patnáct let, maximální věk záleží na fyzické kondici každého rafta− ře. Není vyžadována žádná předchozí zkušenost s raftingem a účastníci nemu− sí být ani mimořádně zdatní plavci. K ře− ce je třeba sestoupat a po raftingu vy− stoupat z rokle hluboké 250 metrů, vý− stup trvá přibližně dvacet minut. Doporučené oblečení jsou plavky, trič− ko, šortky, pohodlné boty, čepice. Nedo− poručuje se mít při sobě cennosti či foto− aparáty a kamery.

VÝSTROJ

Společnosti používají 5 metrů dlouhé pryžové osmimístné čluny anglické vý− roby, testované na podmínky raftingu na Zambezi. Účastníci jsou vybaveni

Jednodenní rafting je provozován ce− loročně, rozsah je podmíněn vodními podmínkami daného období. Po srazu účastníků v 8 hodin, následuje sestup asi 100 metrů hlubokou strží k řece, kde pro− bíhá krátká instruktáž zkušeného prů− vodce, týkající se techniky bezpečného raftingu na Zambezi a použití záchra− ných pomůcek. Poté člun vyrazí. Na tra− se je k dispozici pitná voda a džus, na příhodném místě se poobědvá.

PRŮVODCI

Člun je veden profesionálním průvod− cem, který absolvoval příslušný záchra− nářský kurz, je vybaven brašnou první pomoci a je v radiovém spojení se zá− kladnou ve Viktoriiných vodopádech, Livingstonu i s M.A.R.S. (Lékařskou vzdušnou záchranou službou). VLADIMÍRA ŠVARCOVÁ

Kdy na Zambezi Vodní podmínky Přibl. období

Začátek Peřeje/Délka

Cena

nástup ze Zambijské strany řeky nízká voda 15. 7.–14. 1. 8.00 h vysoká voda 15. 1.–14. 7. 8.00 h

1–18/24 km 11–23/18 km

cca USD 100 cca USD 100

nástup ze Zimbabwské strany řeky nízká voda 15. 7.–14. 1. 8.00 h vysoká voda 15. 1.–14. 7. 8.00 h

4–18/24 km 11–23/18 km

cca USD 100 cca USD 100

Zkušení raftaři považují za nejlepší období 15. 8.–30. 12., kdy je voda nejnižší. Nástup od peřeje č. 1 na zambijské straně je mimořádně atraktivní díky patnáctimi− nutové „andělské plavbě“ s výhledem na vodopády.

STANAP, s.r.o. Hostivařská 8 102 00 Praha 10 tel. 02/71 75 03 59 tel./fax 02/52 48 39

Stany z lehkých materiálů pro horolezectví i běžnou turistiku z nízká váha z lepené švy z spolehlivá duralová konstrukce z rychlá a jednoduchá stavba z záruka 1 rok

Dobrodruh

z

ZÁVODY

2/98

strana 9

BRUTUS EXTREME ORIENTEERING NA VIZOVICKÝCH VRŠÍCH

V sobotu 21. března proběhl na Vizovických vrších 1. ročník horského orientačního maratonu nazvaný BRUTUS EXTREME ORIENTEERING. Závodu, který uspořádal GEMMA MARATHON ORIENTEERING z Vizovic, se zúčastnilo ve čtyřech kategoriích (MM, ŽŽ, MŽ, nábor) celkem 62 dvojic a 43 z nich jej dokončilo. (Podrobnosti o horských maratonech a letošních chystaných akcích jste se mohli dočíst v DB 1/98.) Již od pátečního večera se sjížděli účastníci z celého Česka ba i Slovenska (Slováci se o závodu většinou dozvěděli z Dobrodruha.) Sníh, který napadl již před týdnem, k lítosti všech pořadatelů roztál. Avšak krátce před startem v 9.30 začalo sněžit, a tak se slibovaný extrém stal rychle skutečným extrémem. Sněže− ní bylo opravdu husté. Naštěstí při zákre− su tratí do mapy zachránila účastníky střecha školy. Zákres tratí byl zadán v souřadnicích, tak jak bývá zvykem v zahraničí u podobných akcí. V České Republice to byla premiéra, což při− neslo problém jak startu− jícím, tak pořadatelům, ale nějak je potřeba začít. Od vizovické školy se už všichni rozprchli do vi− zovických kopců s čerst− vou sněhovou pokrýv− kou. Všechny tratě byly náročné především vel− kým převýšením. Jen převýšení mezi nejnižším a nejvyšším místem trati bylo 400 m. Údolí jsou na Valašsku opravdu hlu− boká. Jak se blížilo po− ledne, vylepšilo se poča− Vítězné dvojice

sí. Sníh sice zůstal, ale zářící slunce vy− lepšilo náladu účastníků. Ještě před po− lednem se začali vracet z lesů startující z náborové kategorie. Jako první dorazili borci ze Zlína – Radek Vintr a Petr Jurča v čase 2 hod. 8 min. 58 sec. Po 14. hodi− ně se v cíli začali objevovat závodníci dalších kategorií. Nejdříve to byla dvoji− ce žen z USK Praha – Magda Horová a Barbora Waldová v čase 4 hod. 41 min. 50 sec. O deset minut později přivítali první mix – Laďku Dvořákovou a Pavla

mužské kategorie.

Žemlíka z Prahy a Zlína v čase 4 hod. 51 min. 55 sec. Poté přiběhly dva mužské tý− my současně. A tak se o první místo po− dělily dvojice Ondřej Čakrt, František David z Prahy a Štěpán Skripnik s Ondře− jem Skripnikem z Tretry Praha ve shod− ném čase 5 hod. 44 min. 36 sec. První tři dvojice z každé kategorie by− ly odměněny cenami od sponzorů celé akce. Zbytek večera už pak probíhal pod taktovkou vizovické skupiny Fleret, a tak sobota končila až v pozdních nočních ho− dinách. Pro příští rok již počítají pořádající „GEMMA MARATHON ORIENTEE− RING“ a „SOKOL VIZOVICE“ s uspo− řádáním 2. ročníku „BRUTUS EXTRE− ME ORIENTEERING“ ve dnech 20. a 21. března 1999. Jak jsme Vás již informovali, letos ještě mají před sebou pořádání 8. závo− du „INTERNATIONAL MARATHON ORIEN− TEERING TROPHY 1998“ a „GEMMA MA− RATHON ORIENTEE− RING“, který se připra− vuje na 10. a 11. října 1998 u Luhačovické pře− hrady. Tento závod je součástí mezinárodního seriálu horských mara− tonů, který se skládá z 10 závodů po celé Evropě. Informace lze získat na adrese: GEMMA MA− RATHON ORIENTEE− RING, nám. T. G. Masa− ryka č. 119, 763 12 Vizo− vice a na telefonu 067/95 32 47.

VÝSLEDKOVÁ LISTINA „BRUTUS EXTREME ORIENTEERING 1998“ (uvedeni pouze závodníci, kteří závod dokončili)

RADY A TIPY PRO CESTOVATELE

strana 10 Jen málokterá země se může pochlubit tak dlouhotrvající civilizací jako Čína. Její existence se počítá více než čtyři tisíce let. Díky izolovanosti od ostatního světa byla vždy soběstačná. Číňané znali funkci kompasu, vynalezli střelný prach a dokázali vyrábět papír i porcelán daleko dříve než Evropané. Ze zámotků bource morušového vyráběli tolik žádané hedvábí a brokát, které putovaly na hřbetech velbloudů do světa po hedvábné cestě. Budovali dokonalé zavlažovací systémy, znali blahodárné účinky akupunktury na lidské zdraví a dali světu taoistickou a konfuciánskou filozofii. Je toho hodně, co říše středu kdysi nabídla světu a stále ještě nabízí. Pokud máte rádi dobrodružství spojené s poznáváním, je pro vás Čína ideální destinací. ZÁKLADNÍ ÚDAJE

9 572 900 km2 (třetí největší země světa) Počet obyvatel: 1,2 mld. (nejlidnatější země světa) Hlavní město: Peking (12 mil. obyvatel) Čína je administrativně rozdělena na 22 provincií, 5 autonomních oblastí a 3 samostatně řízené městské obvody (Pe− king, Šanghaj a Tianjin). Téměř 90 % obyvatel jsou Chanové, zbytek patří k 55 národnostním menšinám (včetně Mon− golů a Tibeťanů), které obývají necelou polovinu čínského území. Čtvrtina lidí dává přednost městům před venkovem. Od 1. 7. 1997 patří k Číně i Hongkong, který dříve spadal pod britskou samo− správu.

Rozloha:

PODNEBÍ

Vzhledem k obrovské rozloze probí− hají zemí téměř všechny klimatické zó− ny. Podnebí přechází od drsného v málo obydlených oblastech na západě až po horké a vlhké na východě, ovlivněné monzunovými větry. Zimní monzuny přinášejí od severu sucho a od jihu prach. Hradba hor na jihovýchodě však částeč− ně před nepříznivými vlivy chrání. Letní monzuny bývají deštivé.

NĚKTERÁ Z ATRAKTIVNÍCH TURISTICKÝCH MÍST Peking a okolí. V Pekingu, i přes je− ho současný kosmopolitní charakter, je soustředěno nejvíce architektonických skvostů. Nejznámějším je tzv. Zakázané město, v němž sídlili císařové dvou po− sledních dynastií. Před císařským palá− cem se rozkládá Tiananmen, největší

klub cestovatelů a romantiků

KUDRNA BRNO CESTUJEME PO CELÉM SVĚTĚ Z aktuální nabídky NORSKÉ HORY JULSKÉ ALPY

3.–26. 7. 17.–26. 7. 24. 7.–2. 8. RILA, PIRIN, OLYMP 31. 7.–16. 8. HORY ŘECKA 4.–20. 9. TURECKÉ HORY 4.–27. 9. PÁKISTÁN –KARÁKÓRAM 12. 8.–10. 9. ISLAND A FAERSKÉ OSTROVY 10. 7.–2. 8. JIŽNÍ SKANDINÁVIÍ NA KOLE 14.–26. 7. INDIE 15. 9.–13. 10 Katalog zájezdů KUDRNA ’98 Vám zašleme rádi a zdarma. CK KUDRNA, Bašty 2, P.O.Box 714, 663 14 Brno tel.: 05/4221 6764 fax: 05/4221 6763 http://vip.fce.vutbr.cz/org/kudrna e–mail: [email protected]

Dobrodruh

z

2/98

movat jen ovoce, které se dá loupat apod.

JAK A KDY DO ČÍNY?

Nejlépe letecky do Pekingu nebo Šanghaje, vracet se do Evropy je výhod− né z Hongkongu, pokud cestujete na jih země. Máte−li dostatek času, je zajímavá cesta vlakem přes Sibiř a poušť Gobi. Nejvhodnější doba k návštěvě Číny je ja− ro a podzim.

JAK V ČÍNĚ?

Pagody v čínském hlavním městě.

ČÍNA – RADY NA CESTU

náměstí světa o rozloze 42 ha. Letní pa− lác v Pekingu vyniká krásou a je neroz− lučně spjat se jménem císařovny Cch’si, která v něm „utopila“ peníze určené na vyzbrojení celé armády. V chrámu Ne− bes se císař každoročně podle nábožen− ských rituálů modlil, postil a přinášel oběti za dobrou úrodu. V Pekingu stojí také stará hvězdárna, řada buddhistic− kých, taoistických i lamaistických chrá− mů a rovněž klášter, kde působil Konfu− cius. Asi 60 km severně leží pohřebiště dynastie Mingů chráněné horami a ještě dále zpřístupnili turistům část Velké čín− ské zdi. Nejlepší dobou k návštěvě Pekingu je podzim (září, říjen), kdy téměř neprší a neobtěžují tzv. „žluté větry“, přinášejí− cí z pouště Gobi nepříjemný všudypří− tomný prach. Šanghaj představuje moderní tvář dnešní Číny. Je to nejrychleji rostoucí město v zemi s více než šestnácti milio− ny obyvateli. Z nábřeží Bund, čínsky Waj–tchan, se stal čínský Wall Street, a historické stavby jako Celní dům, Šanghajský klub nebo hotel Cathaj, které pamatují slavnou britskou éru, se ztráce− jí v záplavě neonů McDonaldů a Kentuc− ky Fried Chicken. Čínskou minulost při− pomíná jen chrám Jadeitového Buddhy a mandarinské zahrady ve staré čtvrti. Čínské zahrady představují svět sám pro sebe. Zahradní architekti je tvořili pro zámožné hodnostáře císařského dvo− ra, kteří toužili být na sklonku života ob− klopeni krásou. Architekti se nesnažili vylepšovat přírodu, nýbrž usilovali o harmonii a vytvoření příjemné poetické nálady. Asi dvě hodiny cesty vlakem od Šanghaje leží půvabné starobylé město Su–čou, kde takových zahrad najdete přes stovku. Kuej–lin. Číňané označují vápenco− vý kraj kolem řeky Li mezi Kuej–linem a Jang–šuem v provincii Kuang–si za ráj světa. Do malebného kraje štíhlých zele− ných hor, modrých hedvábných říček a úhledných rýžových políček si přichá− zeli od nepaměti pro inspiraci malíři i básníci. Stojí za to vypůjčit si kolo a vě− novat kraji a jeho lidu několik dní. Hora O–mej–šan, jedno ze čtyř po− svátných buddhistických míst v zemi. Podle staré legendy je vrchol sídlem bódhisattvy Pchu–siena, který sem přišel z Indie na bílém slonu. K uctění jeho pa− mátky vybudovali věřící v horách mnoho chrámů a klášterů, ty první hned s pří− chodem buddhismu do Číny počátkem našeho letopočtu. Bohužel, řada z nich nepřečkala Maovu kulturní revoluci a byla zničena. Na samém vrcholu září střechy kláš− tera Desetitisíce Buddhů, který je stále plný věřících. Na podzim se zde občas objevuje zvláštní přírodní úkaz, kterému se říká Buddhova aureola. Jemné dešťo− vé kapky ozářené slunečními paprsky vytvářejí téměř kruhovitou duhu a pout− ník stojící v té chvíli na hraně vrcholové skály spatří v jejím kruhu svůj vlastní stín… Na celkem pohodlný trek do hor je dobré vyhradit si alespoň tři dny, lépe pět. Cesta vede tropickým pralesem, což je samo o sobě velkým zážitkem. V něm jsou ukryty jednotlivé kláštery dokonce

V zemi je v provozu 68 000 km želez− ničních tratí a 1 041 000 km silnic. Nej− lépe se cestuje na delší vzdálenosti vla− kem (viz Dobrodruh č. 3 z roku 1997), na kratší vzdálenosti autobusem. Dá se vy− užít také lodní doprava po řekách a kaná− lech a samozřejmě letecká doprava. Čína má více než 90 letišť. Obstarat si jízden− ku na vlak dá obstojně zabrat (zejména do spacího vagonu), někdy na to potře− bujete 2–3 dny, ale jízda stojí za to. Těž− ko se jinde přiblížíte k Číňanům důvěr− něji než právě při několikadenních pře− jezdech ve vlaku. Jízdenky se prodávají ve speciálních kancelářích. Ve městech se vyplatí půjčit si kolo. Často po vás do zástavy chtějí cestovní pas, právě proto se vyplatí mít s sebou ně− jaký jiný, méně důležitý, doklad s fotogra− fií. Nepostradatelným pomocníkem pro individuální turistiku je každoročně aktualizovaný průvodce z edice Lonely Planet (zatím pouze v angličtině), který se dá v Praze koupit např. v prodejně Kiwi v Jungmannově ulici. V průvodci najdete vše potřebné, včetně cen, adres levných ubytovacích zařízení a návodu, jak se k nim dostat. V řadě měst se dá například levně bydlet i na univerzitách. Kempová− ní v Číně je prakticky nemožné, neboť ne− ní kde. Buď jsou všude rýžová pole nebo Číňané! Zkušení autoři průvodců Lonely Planet pro vás „předjeli“ zajímavé trasy, upozorňují na nejdůležitější lidové slav− nosti a podle vlastních zkušeností sestavi− li i praktický slovníček. Ten oceníte zvlášť, neboť i když se snažíte sebelépe

úpatí střechy světa Pamíru nebo Chotan i s možností přenocování. Ti pohodlnější na úpatí Karakoramu. Při přesunech na mohou zvolit pro závěrečný úsek lanov− poměrně velké vzdálenosti lze kombino− ku. Máte−li štěstí na počasí, uvidíte z vr− vat jízdu vlakem (využít i lůžkových va− cholu v dáli štíhlou horu Gongku, vyso− gonů přes noc) s autobusy nebo s jízdou kou přes 7600 m. na velbloudech. Majetnější si mohou část Te−li a kraj národnostních menšin Pa− cesty zkrátit letadlem. Zajímavá je jů, Nasiů a dalších, jejichž krásné pestro− i plavba po Žluté řece. barevné kroje upoutají na první pohled. Tibet, zcela specifický a ojedinělý Žijí stejně jako kdysi jejich předkové. Je svět, formálně součást Číny. Zaslouží si zážitkem pozorovat je na poli při práci, zvláštní pozornost, a proto se k němu při rybaření na jezeře Er–haj nebo třeba v některém z příštích čísel vrátíme. na tržišti, když prodávají své přebytky. Tradiční trhy se konají většinou jednou týdně a rozhodně by se měly navštívit. PRAKTICKÉ RADY NA CESTU Si–an, jedno z nejvelkolepějších měst Cestujete−li individuálně, potřebujete světa, historické hlavní město země, kte− vízum, které vydává konzulární oddělení ré snese srovnání s Římem nebo Istanbulem. Po dobu více jak 2000 let bylo svědkem rozkvětu i pádu mnoha dynastií. Zdejší kraj je považován za kolébku čínské civilizace. Poblíž města byla při archeologickém průzku− mu objevena neolitická vesnice Banpo, která se datuje do doby před 6000 lety. K dalšímu obje− vu došlo v roce 1974 náhodou. Místní rolník při kopání studny narazil na hliněnou sochu vojáka a jeden z největších historických skvostů – Hliněná armáda prv− ního čínského císaře, sjednotite− le Čchin–Š–chuang–tiho z roku 221 př.n.l. – spatřila světlo světa. Několik tisíc vojáků v životní velikosti sešikovaných a připra− vených chránit svého císaře je dnes zpřístupněno turistům. Poblíž Si–anu je ještě další zajímavost. asi 120 km východ− ně od města se nacházejí 2200 m Pekingské Zakázané město – první místo, kam zamíří většina turistů. vysoké hory Huašan, které rov− něž patří k posvátným buddhistickým vyslovit čínské jméno města, do kterého si Čínského velvyslanectví v Praze; adresa: místům. Příkrý úzký chodníček v délce právě chcete koupit jízdenku, stejně vám Pelléova 22, Praha 6, telefon 02/243 17 asi 15 km vede až na vrchol a nabízí ne− žádný Číňan nerozumí. Stačí ukázat zna− 74; pracovní doba: po, stř., pá 9–11 hod. uvěřitelně krásné scenérie. Na výstup ky v průvodci a máte vyhráno. Podobně (Hromadná víza vyřizuje přísl. cest. kan− i návrat je třeba počítat se 7 až 9 hodina− vám cestu k prostým lidem otevírají doce− celář, se kterou cestu podnikáte). mi; v horách je možnost v případě nut− la obyčejné české známky, mince nebo Náležitosti nutné k vyřízení víza: vy− nosti i přenocovat. pohlednice, neboť téměř každý Číňan je plněný vízový formulář, fotografie, plat− Hedvábná cesta. V minulosti před− vášnivým sběratelem. ná zpáteční letenka a pro pobyt delší než stavovala jediné spojení Číny se svě− Pokud se týká nejrůznějších extrém− 14 dnů potvrzení z banky o finanční ho− tem.Začínala v Si–anu a vedla v několika ních sportovních aktivit, běžných v ji− tovosti (30–50 USD/den) nebo potvrzení větvích na západ a na severozápad do ných zemích, jako je rafting, bungee o rezervaci ubytování v Číně. Jednorázo− provincií Vnitřní Mongolsko, Kan–su jumping, létání na rogalu, v balonu, s pa− vé vízum stojí 18 USD, dva vstupy 36 a Sin–ťiang a pak dále do Asie a Evropy. dákem apod., na to si v Číně příliš nepo− USD, vícenásobné 54 USD; vyřízení tvá Stejně jako kdysi, žijí podél ní národy trpí. Dávají přednost spíše jízdě na vel− 10 dnů. Existuje možnost expresního vy− Uzbeků, Ujgurů, Mongolů a Kazachů, bloudech, na koních, cvičení tajdži nebo řízení i do druhého dne za příplatek 30 zachovávající staré tradice. Bydlí v jur− kungfu. USD. Do Hongkongu musíte mít zvlášt− tách, starají se o stáda dobytka a obcho− Cestování po Číně je příjemné, bez− ní vízum (vyřizuje stejné konzulární od− dují. Vzali na vědomí turistický průmysl pečné a ve srovnání s jinými zeměmi pro dělení); potřebujete navíc dvě fotografie a návštěvníci se mohou přesvědčit na nás stále ještě dostupné. Laskavost, dob− a 30 USD. vlastní kůži, jak nomádský způsob živo− rota a ochota Číňanů zcela překlene jazy− Doporučujeme mít s sebou na cestu ta chutná. Někdy se Sin–ťiangu přezdívá kovou bariéru. Na závěr mi dovolte ještě i nějaký doklad s fotografií, např. mezi− čínský divoký západ. Rostou tu lesy s di− jednu užitečnou radu, kterou mi kdysi národní studentský průkaz, řidičský prů− vokými jabloněmi a ořešáky, divocí před první cestou dala moje čínská přítel− kaz, očkovací průkaz apod.V případě zá− velbloudi našli ochranu v jedinečné pří− kyně žijící v Praze. Mockrát jsem radu važných potíží kontaktujte České velvy− rodní rezervaci a krajina je stejně krásná s úspěchem použila, snad poslouží i vám. slanectví v Pekingu, ulice Ritan, telefon jako nehostinná – vedle vysokých hor Dostanete−li se do jakéhokoli problému, 5321531. Nutné je celkové i zdravotní nechybí ani nejníže položené místo Číny s nímž si nebudete vědět rady, klidně ho pojištění. Ve velkých městech fungují (Turfanská kotlina) a pravé nefalšované přeneste na nejbližšího Číňana, kterého pro cizince zvláštní nemocnice (např. písečné duny. Zachovala se tu i spousta potkáte. Bude zpočátku nešťastný, rozpa− v Pekingu ji najdete poblíž náměstí památek připomínajících dobu, kdy čitý, bude běhat kolem a ptát se ostatních Tiananmen nedaleko hotelu Xin Qiao). buddhismus pronikal do Číny právě po soukmenovců, co a jak. Nakonec se však Očkování není povinné, nemusíte ani hedvábné cestě. Například jeskyně Tisí− k vám vrátí s úsměvem a hlavně s vyře− užívat antimalarika, ale doporučuje se ce Buddhů, jeskyně Mogao nebo unikát− šeným problémem. Snad i pro tuhle věnovat zvýšenou péči hygieně – zejmé− ní jeskyně Bingling, ke kterým se dá do− vlastnost jsem si Číňany oblíbila a ráda na v menších městech a na vesnicích. stat jedině po Žluté řece. Významnými se do Číny vracím. Nepít vodu z vodovodu či volně točené jsou Urumči pod Ťan–šanem, Kašgar na MILENA BLAŽKOVÁ limonády, vyvarovat se zmrzlin, konzu−

Dobrodruh

z

ZÁVODY z INFORMACE

2/98

strana 11

PRESTIŽNÍ SU RVI VALOVÝ Z ÁVOD ZKUŠENÝCH

MALOOBCHODY, PRODÁVAJÍCÍ ČASOPIS DOBRODRUH

V ČERVNU V ORLICKÝCH HORÁCH

HUDY SPORT, Na Perštýně 14, 110 00 Praha 1. Horolezectví, turistika, trekking, běžky, voda. HUMI, Karolíny Světlé 3, 110 00 Praha 1 HUMI, Martinská 2, 110 00 Praha 1 ITM Distribuce, Prodejna map a průvodců, Senovážné nám. 6, 110 00 Praha 1, tel./fax: 02/24227245. Mapy z celého světa. KIWI, Jungmannova 23, 110 00 Praha 1, tel.: 02/241282, fax: 96245555. Mapy, průvodce, navigace, časopisy, videokazety. OLSON, Krakovská 21, 110 00 Praha 1, tel.: 02/22210138, fax: 96230133. Potápěčská technika, škola, servis, cestování. SALEWA Czech Sportcentrum DRAPA, Revoluční 1, 110 00 Praha 1 SKAIP, Újezd 31, 110 00 Praha 1. Outdoor, sportovní horolezectví, turistika, skialpinismus. GENTIANA v.o.s., Petrská 31, 110 02 Praha 1, tel.: 02/24817854, fax: 24818970. Horolez., turistické, kemping. a sportovní potřeby. NAKLADATELSTVÍ OLYMPIA, reprezentační prodejna, Opletalova 59, 110 38 Praha 1 DEEP’N’DOWN, Balbínova 6, 120 00 Praha 2, tel./fax: 254038, 24234586. Sportovní potápění, zájezdy, speciální fototechnika. HUMI, Bělehradská 23, 120 00 Praha 2 MOIRA, Budečská 20, 120 00 Praha 2 WARMPEACE, Slavíkova 5, 120 00 Praha 2 TESTUDO–Novotný, Jaromírova 26, 128 00 Praha 2 BIKER’S CAVE alias Jeskyně, Seifertova 7, 130 00 Praha 3 DELPHIN SUB, Potápěčská technika, Táboritská 13, 130 00 Praha 3 ALAE LUPULI, Antala Staška 20, 140 00 Praha 4 FREUD, Hvězdova 2, 140 00 Praha 4 HIMAL SPORT, Nuselská 13, 140 00 Praha 4, tel.: 6925953. Turistika, horolezectví, voda, lyže, skialpinismus. HG SPORT, Zborovská 60, 150 00 Praha 5, tel./fax: 02/535741. Vodní turistika, kanoistika, rafting, příroda. HOLAN SPORT STRAHOV, Studentské koleje Strahov, blok 1, Vaníčkova 5, 160 00 Praha 6 KATMAR BIKE CENTER, Pod Baštami 3, 160 00 Praha 6. Mountainbike, trekkingová kola, oblečení, doplňky, freestyle. CENTRUM AKTIVIT V PŘÍRODĚ, José Martího 31, 162 52 Praha 6 JASA ARCHERY DIRECT, Na Petynce 90/151, 169 00 Praha 6, tel.: 02/24322997. Luky, kuše, šípy, servis, výuka. AQUAMARINE, Farského 10, 170 00 Praha 7 HUDY SPORT, Strossmayerovo nám. 10, 170 00 Praha 7, tel.: 02/879992. Horolezectví, turistika, camping. PEKSPORT, Vršovická 466/62, 101 00 Praha 10 , tel./fax: 732628. Kola, lyže, boty, sport.potřeby, textil.

A TO POD SPONZORSTVÍM ČASOPISU DOBRODRUH

Tradiční a prestižní survivalový závod sportovně založených dobrodruhů, Závod zkušených, se letos uskuteční o víkendu 26.–28. 6. na jihovýchodním okraji Orlických hor. Hojně obsazovaný dvoudenní závod dvojic (kategorie

A

kce je jedním z mála závodů v České republice, který má svým zaměřením a složením dis− ciplín blízko k zahraničním závodům survivalového typu, jako jsou například Raid Gauloises, Raid Corsica či US Army Best Rangers Competition. Závod samozřejmě vychází z našich skromněj− ších poměrů, ale zároveň obsahuje celou škálu disciplín, které jsou pro tyto závo− dy typické – vícedenní vytrvalostní pře− suny neznámým terénem, plavání, potá− pění, střelba z luku, lezení po skalách apod. Jako jediný ze závodů u nás zařa− zuje i noční etapu (survivalový závod by měl modelovat boj o přežití v obtížných situacích v divočině). Závod zkušených má za sebou po− měrně dlouhou pětiletou tradici. První ročník se uskutečnil v roce 1993 ve Strá−

MM, ŽŽ a MŽ), který již šestým rokem pořádá hlavní organizátor Petr Ďoubalík, letos finančně spoluzajišťuje náš časopis, a proto dostal poněkud novější název – Závod zkušených dobrodruhů.

ži n. M. a zúčastnilo se jej 66 startujících. V roce 1994 v Plzni to bylo 38 startují− cích, v roce 1995 v Týnci nad Sázavou 86 startujících a v roce 1996 v Táboře již 152 závodníků. V minulém roce se popr− vé uskutečnil i první Zimní závod zkuše− ných – v okolí Vysokého nad Jizerou se jej zúčastnilo 93 startujících. Letního zá− vodu v okolí Budislavi, který byl mimo jiné vypsán jako akademické mistrovství ČR, se zúčastnilo 118 závodníků. A co čeká závodníky letos? V prosto− ru mezi startem a cílem se na „zkušené dobrodruhy“ těší hluboké lesy, dravé ře− ky a strmé skály, pěšinky i cesty, orienťácké kontroly a mnoho nečekaných léček, které připravuje jednak pořadatel, ale také všemocná příroda a život sám. Ve výhodě jsou borci a borkyně s vyšším IQ a přirostlým batohem, kteří považují

CHYSTÁ SE EXTRÉMNÍ ZÁVOD JEDNOTLIVCŮ

O

rganizace nazvaná Česká asociace extrémních sportů pořádá v sobotu 30. květ− na Extrémní závod jednotlivců, který vypsala jako mistrovství ČR. Závod bu− de mít sedm disciplín – běh cross v délce 16 kilometrů, sjezd řeky na kajaku v délce 5 kilometrů, jízda na kole po silnici v délce 35 km, horský orientační běh cca 9 kilometrů vzdušnou čarou, skálolezectví (jednoduché lezení cca 3x3 metry), střelbu na střelnici z malorážky a MTB v délce 10 kilometrů. Poslední čtyři disciplíny budou absolvovat rovněž závodnice ženské kategorie. Startovné pro členy České asociace extrémních sportů činí 250 Kč, pro ostatní 500 Kč. Registrace je možná na prezentaci. Prezentace je pro muže 29. 5. od 18. do 23. ho− din v hotelu Dlouhé stráně v Koutech nad Desnou, pro ženy 30. 5. od 10. do 11. ho− din v Nové vsi u Rýmařova – stadion běžeckých tratí. Startovat mohou pouze závod− níci starší 16 let. Bližší informace podá ČAES, P.O.Box 10, 747 06 Opava nebo Ma− rek Hájek, tel./fax: 0653/626111 (8.–17. hod), mobil 0602502349, e–mail: Marek [email protected] ČAES vyhlásila na letošní rok rovněž ligu čtyř závodů; kromě výše uvedeného jsou to: – Extrémní závody štafet 25. 7. 98 v Beskydech (běh do kopce, paragliding, MTB, sjezd divoké řeky, orientační běh) – Jizerský survival – survival hlídek, 20. 9. 98 Brada – Bobr cup, závod štafet, 10. 10. 98 Litovel (běh cross, MTB, sjezd Moravy).

za samozřejmost dlouhou a krkolomnou jízdu na kole, běh, plavání, lezení, brodě− ní, průchody neprůchodným územím, rozmotávání lana a borci přátelící se s mapou a buzolou, to vše nejlépe za slunného dne, případně ve studeném deš− ti, mlze či tmě. Kategorie: dvojice MM, MŽ, ŽŽ, věk 18 a více. Podrobný rozpis je možno vyžádat na adrese pořadatele zasláním dopisové známky, vlastní adresy a hesla „rozpis ZZD 98“, nebo nalézt od 5. 5. na Inter− netu http://softprofes.cz/survival.htm. Přihlášky: do 30. 5. 1998. Pořadatel: P. Ďoubalík, Býšť 144, 533 22 a časopis Dobrodruh (pro informace se obracejte na P. Ďoubalíka). Těšíme se na vás.

Horolezecká škola – Český ráj Vám nabízí

KURZY HOROLEZECTVÍ Horolezecká průvodcovská činnost Mgr. Jiří Odnoha, Rybní Důl 754, 294 01 Bakov n./Jizerou Tel.: 0329/781453 Jistě s kompetentním partnerem ❖

SPORT ČESKÝ RÁJ

Horolezecké a outdoor vybavení Speleologie, Canyoning, Výškové práce

Odborný poradenský servis Slevy 3–10 % Nerudova 616, 293 01 Mladá Boleslav Tel.: 0326/723384 (vchod z Čechovy ul./250 m od aut. nádr.)

ZAHÁJIL OUTDOORMAN ’98 22. března proběhl v Bedřichově v Ji− zerských horách první díl druhého roční− ku Závodu čtyř ročních období, tentokrát pod záštitou pana Radima Šťastného, zá− stupce firmy GORE pro Českou republi− ku. Oproti původnímu únorovému termí− nu tentokrát pořadatelé měli štěstí, proto−

že počasí bylo ideální, a soutěž bylo možno absolvovat tak, jak bylo původně uvedeno v propozicích, tedy na lyžích. V sobotu se jel orientační závod (délky tratí se pohybovaly od 30 do 40 km). V neděli pak všichni změřili síly v hlad− kém závodě na lyžích na kvalitním, tech−

nicky náročném běžeckém okruhu (muži jeli 12 km a ženy 9 km). V kategorii mužů jednotlivců byl nejlepší D. Cha− loupský, v mužských dvojicích se o prv− ní místo podělili P. Hosnédl a J. Kadlec s M. Zierisem a J. Růžičkou, v kategorii ženských dvojic zvítězily P. Chaloupská a M. Marijczuková a ve smíšených pá− rech byli nejlepší A. Hroudová a T. Bártl. Titul Outdoorman a tričko s logem soutěže si tentokrát vybojovali další čty− ři borci – V. Macková, M. Macek, H. Holíková a D. Krejčí. Snad jediným stí− nem byla účast pouze poloviny přihláše− ných závodníků. Další, jarní, setkání proběhne 30. a 31. května v oblasti Máchova jezera. Tentokrát se bude soutěžit na vodě. Po− kud se jí nebojíte, máte čas a zájem zavo− lejte si o další informace na telefonní čís− lo 02/20172093, nebo faxujte na 02/ 3163280. Marek Ročejdl

PŘEDPLATNÉ

Závod byl přeložen o měsíc, a to paradoxně znamenalo dostatek sněhu. Dobrodruh, dvouměsíčník pro mnohostranné osobnosti. Šéfredaktor Miloš Kubánek. Lay Out: Design Production. Adresa redakce: Časopis Dobrodruh, Žirovnická 2389, 106 00 Praha 10, tel./fax: 02/749468, e−mail: [email protected]. Zde rovněž pří− jem předplatného a inzerce. Distribuují PNS, soukromí distributoři, knihkupectví a maloobchody se sportovním zbožím. Distribuce a předplatné na Slovensku − ABO− PRESS s.r.o., Vajnorská 134, 831 04 Bratislava, tel./fax: 07/5253334. Vydává Vyda− vatelský dům Svět, Žirovnická 2389, Praha 10. Registrováno MK ČR pod č. 7598. Podávání novinových zásilek povoleno OZ Přeprava Praha, č.j. 726/97 ze dne 19. 2. 1997. Vychází poslední týden sudých měsíců. ISSN − 1211 − 751x

Předplatit lze jednotlivá čísla vycházející do konce běžného roku, která ještě nevyšla. Starší čísla nemáme na skladě, neboť veškerý náklad jde maloobcho− dům, které časopis prodávají, před− platitelům a do distribuční sítě. Máte−li zájem předplatit čísla, která vyjdou do konce roku 1998, lze tak učinit pouze zasláním příslušné částky složenkou ty− pu C na adresu: Časopis Dobrodruh, Žirovnická 2389, 106 00 Praha 10 (tel./fax: 02/749468). Cena jednoho výtisku činí 18,– Kč. Předplatné od č. 3/98 do č. 6/98 tedy např. činí 72,– Kč. Na zadní straně složenky specifikujte, o která čísla máte zájem. Jednotlivá čísla vycházejí vždy poslední týden sudých měsíců.

PRAHA

STŘEDNÍ ČECHY ADOP–SPORT, Sokolovská 345, 250 88 Čelákovice SPORT JIŘÍ FOJT, Za parkem 866, 252 29 Dobřichovice, tel./fax: 02/9911218. Jízdní kola, sport, prodej, opravy. VELOCIPÉD SERVIS, Rožmitálská 237, 261 02 Příbram VI, tel./fax: 0306/20385. Prodej a montáž kol, doplňků, servis. SPORTSERVIS MONTANA, Jaromír Vyskočil, Kmochova 406, 280 02 Kolín II, tel./fax: 0321/28718. Kola, lyže, sport. potř., servis. SHERPA SPORT, Boženy Němcové 666, 293 01 Ml. Boleslav, tel./fax: 0326/722614. Horolez., turistika, camping, lyže, vodác. potř.

ZÁPADNÍ ČECHY PARK SERVIS ŠUMAVA, Dřevěná 3, 302 00 Plzeň, tel.: 019/7236605. Turistika, trekking, horolezectví, jezdectví. PARK SERVIS ŠUMAVA, OC Nord Luna, Skupova 24, 320 15 Plzeň, tel.: 019/271755. Turistika, trekking, horolezectví, jezdectví. CYKLOSPORT OK spol. s r. o., kpt. Jaroše 48, 339 01 Klatovy I, tel./fax: 0186/20561. Horská kola Author Equipe. SPORT BUMERANG, Dukelských hrdinů 98, 348 15 Planá, tel./fax: 0184/992665. Sport. a rybářské potřeby, horská kola, servis. JAROSLAV ANDRLE, Libušina 535/11, 353 01 Mariánské Lázně. Horolezectví, speleologie, trekking, táboření, oblečení.

JIŽNÍ ČECHY SPORT SERVIS NAVRÁTIL, Pohraniční stráže 160, 354 71 Velká Hleďsebe SPORT KAMZÍK, Široká 19, 370 01 České Budějovice BIKE SPORT JOMA, Václavská 544/3, 377 01 Jindřichův Hradec, tel.: 0331/23433. Prodej a servis jízdních kol. CYKLOEXTRA, 1. máje 108, 385 01 Vimperk, tel.: 0338/313093. Cyklo, ski, turistika, tenis, sport. CYKLOEXTRA, nám. Svobody 3, 387 01 Volyně, tel.: 0338/313093. Cyklo, ski, turistika, tenis, sport.

SEVERNÍ ČECHY HUDY SPORT, Bílinská 3, 400 01 Ústí nad Labem, tel./fax: 047/5209625. Turistika, trekking, horolezectví, potápění, fitness. KUR SPORT, Děčínská 554, 407 22 Benešov n. Pl., tel.: 0412/945205. Cyklosport, prodej, servis, půjčovna, leasing. SPORT EXTREM, Pokratická 202, 412 01 Litoměřice, tel.: 0416/741971. Paragliding, lyže, trekking, snowboarding, oblečení. ALPIN SPORT, U nádraží 5, 415 01 Teplice, tel.: 0417/47780. Horolezectví, turistika, lyže, Moira, plavky. HPM SPORT, Alejní 1, 415 01 Teplice STRIX–Dušan Dufka, prodejna sport. potřeb, Městské lázně, Bezručova 4252, 430 02 Chomutov SPORT ČOCHTAN, Kamenná 16, 466 00 Jablonec nad Nisou SPORT PAUDERA, Krále Václava 120, 471 63 Staré Splavy DELTA, Dům sportu, Prokopa Velikého 1002, 473 01 Nový Bor, tel./fax: 0424/34049. Dům sportu.

VÝCHODNÍ ČECHY SPORT/TURIST, Kotěrova 828, 500 02 Hradec Králové, prodejna pro vodáky a turisty. ATOM, Trávnice 153, 511 01 Turnov, tel./fax: 0436/21625. Cyklistika, lyžování, horolezectví, turistika. SPORT HENYCH, Dolení 54, 514 01 Jilemnice VIKING, Kavánova 177, 514 01 Jilemnice, tel./fax: 0432/3523. Vše pro pobyt v přírodě. GENTIANA v.o.s., Pernštýnská 13, 530 02 Pardubice, tel./fax: 040/6530370. Horolezecké, turistické, kempinkové a sport. potřeby. CVOK – Cestovní vodácká kancelář, Jiráskova 29, 530 02 Pardubice CK MATES, Barvířská 47, 541 01 Trutnov, tel./fax: 0439/6166. Trekking, horolezectví, skialpinismus, voda, lyže. BOHEMIA YACHT–Adamcová, Komenského 239, 542 01 Žacléř ŠPINDL SPORT, Krkonošská 32, 543 01 Vrchlabí, tel.: 0438/21824. Sportovní a turistické zboží, rent + servis. FAMOS–B. Fišer, ul. T.G.M. 133, 549 31 Hronov, tel./fax: 0441/482888, poboč. Náchod – 0441/421888. Vše pro cyklistiku a hokej. SPORTIV–REDPOINT, T. Čada, Horní 13, 549 57 Teplice n. Metují, tel./fax: 0447/93229. Horolez., hor. kola, lyžování, trekking. ARMA Obchod Zálesák, Tyršovo nám. 1079, 560 02 Česká Třebová FIRMA JAN JIRÁSKA, Malé náměstí 338, 561 69 Králíky, tel.: 0446/631236. Horolezení, cyklistika, lyžování, táboření. MP Sport a móda, Pražská 34/II, 566 01 Vysoké Mýto. Turistika, trekking, batohy, spacáky, CK Poznání. ULTRASPORT, Kpt. Jaroše 14, 568 02 Svitavy, tel.: 0461/24461. Cyklopotřeby pro náročné, funkční spodní prádlo. JÍZDNÍ KOLA LEDEČ, Husovo nám. 13, 584 01 Ledeč n. Sázavou, tel./fax: 0452/621383. Kola, díly, servis, zásilkový prodej. TRAMTÁRIE–ODYSEA PRESStige, Znojemská 8, 586 01 Jihlava, tel./fax: 066/7320053. Turistika, trekking, climbing, outdoor.

JIŽNÍ MORAVA R–STOP, I & P Ropkovi, Havlíčkovo nám. 13, 591 01 Žďár nad Sázavou GEOKART, Vachova 8, 601 68 Brno GEMMA, Pekařská 25, 602 00 Brno. Turistika, voda, lyže, speleologie, horolezectví. GEMMA SPORT, Mendlovo nám. 15a, 603 00 Brno. Turistika, camping, voda, horolezectví, lyže. HUMI, Bašty 2, 657 00 Brno KČT KUDRNA–WORLD, Nádražní 1 (podchod u hlavního nádraží), 663 14 Brno CYKLOCENTRUM BLANSKO, Smetanova 1, 678 01 Blansko CYKLOCENTRUM HEGER, L. Janáčka 9, 678 01 Blansko S.M.K., a.s., Útulna u Macochy, Vilémovice 85, 679 06 Jedovnice PETR PEHAL–JÍZDNÍ KOLA, Rybářská 30, 686 00 Uherské Hradiště CYKLOSTAR HENČL, Zámecká 2, 695 00 Hodonín BŮŽEK–BŮŽKOVÁ KNIHY, Masarykovo nám. 38, 697 01 Kyjov

SEVERNÍ MORAVA CYKLO GRUSSI, Nádražní 37, 701 00 Ostrava 1 ELIASS sport, Nádražní 24, 701 01 Ostrava 1, tel./fax: 069/6124553. Turistika, horolezectví, fitnes, vodní sporty, volný čas. JURÁŠ–Ing. Sacha Jiří, Šoupala 1597, 708 00 Ostrava–Poruba, tel./fax: 0603/447172, 069/430273. Jízdní kola, lyže, servis. SPORT 47 AVANTI, Porubská 708, 708 00 Ostrava–Poruba, tel.: 069/443426. Největší sportovní prodejna v Ostravě. VELOBAZAR ŠAFRATA, nádražní hala ČD, 733 01 Karviná 1, tel./fax: 069/6013642. Kola + doplňky, opravy, komis, oděvy. M–SPORT p. L. Kolondra, Smetanova 8, 737 01 Český Těšín AZ CYKLO–SPORT, Radniční 1243, 738 01 Frýdek–Místek, tel./fax: 0658/626119, 20547. Cykl., turist., lyžov., hokej, kompl. sport. LAVINA SPORT, Nám. Svobody 30, 739 02 Frýdek–Místek POTŘEBY PRO POBYT V PŘÍRODĚ, 739 13 Kunčice pod Ondřejníkem 304 JUREK S+R, 739 13 Kunčice pod Ondřejníkem. Turistika, stany, oblečení – turistika, sport. ŠITAVANC–Sport, Sokolovská 393, 742 21 Kopřivnice, tel.: 0656/802069. Kola, lyže, trekking, turistika, sportovní obuv. ZDENKA ZEJDOVÁ, Havlíčkova 32, 744 01 Frenštát p.R., tel./fax: 0656/836184. Kola, zbraně. PROGRES–CENTRUM, 1. máje 1260, 753 01 Hranice na Moravě TRANGO–NOVA, Mostecká 348, 755 01 Vsetín, tel.: 0657/615565. Horolezectví, turistika, voda, kulečník, šipky. HUDY–SPORT Petr Němec, Vodní ul. 453, 760 01 Zlín, tel.: 067/7217067. Turistika, camping, horolezectví. OBCHODNÍ DŮM GRAD, J. Štrov, Vodní 52, 767 01 Kroměříž, tel./fax: 0634/26517. Prodej, opravy a montáž kol, sport. potř. SEDMIKRÁSKA, 1. máje 210/8, 767 01 Kroměříž, tel. sklad: 0634/350121. Turistika, tramping, horolezectví, western, skauting. HORTEZ, 8. května 11, 772 00 Olomouc HAS bike, Lidická 50, 787 01 Šumperk, tel./fax: 0649/217182. Prodej, opravy cyklo + ski. KAMMsport, Dr. E. Beneše 16, 787 01 Šumperk BIVAK SPORT, Hlavní náměstí 14, 794 01 Krnov

RADY A TIPY PRO CESTOVATELE

strana 12 (Dokončení z čísla 1/98)

TREKKING

HIMACHAL PRADESH (HP)

Pro jednoduchost se v jednom z nej− mladších států Indie HP dají v rámci hlavního himálajského hřebene vymezit dvě oblasti: Manali & Kullu Valley a La− haul & Spiti. Páteří západního Himálaje je Velký himálajský hřeben, který oddě− luje HP od Ladakhu. Mnoho jeho vrcho− lů přesahuje 6000 metrů, přičemž hlavní průsmyky mají pouze o několik stovek metrů míň. Mezi klíčové spojnice se se− verně položenými údolími Ladakhu patří Shingo La (5090) a Kang La (5450). Hřeben se za Shingo La stáčí na jihový− chod, aby se v Lahaulu spojil s hřebenem Pir Panjal. Představuje hranici mezi Kul− lu Valley a oblastí Spiti. Na severu běží souběžně s hlavním himálajským hřebe− nem Zanskarský hřeben, oddělující Spiti od Tibetské plošiny. Hlavními průsmyky jsou Baralacha La (4950) a Kun Zum La (4550). Celou oblast pokrývá mapa z Leomannské edice, list 5 – Himachal Pradesh. V oblasti Manali jsou čtyři zavedené treky. Od lehkého, čtyřdenního „hajku“ k úpatí vrcholu Deo Tibba, až po devíti− denní nakládačku přes hlavní himálajský hřeben do Spiti. Na nabídkovém menu jsou divoké květiny na alpinských lou− kách, ptačí pohled na celé Kullu Valley z Chandrakaninského průsmyku, či bud− histické vesnice v údolí Spiti. V oblasti

V INDICKÉM HIMÁLAJI

Lahaulu a Spiti patří mezi trekařskou klasiku čtyřdenní pochod z Batalu, ko− lem jezera Chandra, na průsmyk Barala− cha La. Mohem obtížnější je štreka z Udajpuru do Padum přes Kang La. Těchto osm dní přes hlavní himalájský hřeben do Zanskaru nepatří zrovna mezi procházky. Sezóna zde trvá od konce května, kdy začínají povolovat sněhy v průsmycích, do poloviny října, kdy průsmyky sníh opět uzamkne. Červenec a srpen jsou obdobím monzunových deš− ťů. Na jaře je třeba počítat s mnohem vy− datnějšími toky, přikrmenými tajícím sněhem, podzim s sebou nese riziko niž− ších teplot a náhlých sněhových bouří.

LADAKH

Tato nejsevernější část Indie, která je součástí státu Jammu & Kasmir, je často označována jako Malý Tibet, Poslední Shangri La, či jako Měsíční krajina. Na každém pojmenování je něco pravdy. Vyprahlý kraj s vysokými horskými prů− smyky leží na hranici mezi Indií a Tibe−

Dobrodruh

z

2/98

monzunové deště občas zasahují, Padum a Zanskarské údolí v tomto období často přepadávají příležitostné bouřky. Ladakh je jedinou výjímkou v indickém Himála− ji, kde se vybírají poplatky za kempová− ní. Tedy, pakliže spíte někde v blízkosti vesnice, či na oblíbených lokalitách místních pastevců. Nocležné by nemělo přesáhnout 20 rupií.

tem. Je převážně buddhistický a v jeho údolích našlo útočiště mnoho tibetských uprchlíků. Hlavními centry je Leh a ves− nice v severních údolích řeky Indus. Svojí pozicí mezi Velkým himalájským hřebenem a rozlehlou Tibetskou ploši− nou si vysloužil synonymum transhimá− lajská zóna. Nadmořská výška pouze vý− jímečně klesá pod 3000 metrů a dokonce nejnižší vesnice v údolí Indu leží výše, než nejvýše položené vesnice v soused− ním Kašmíru. Velký himálajský hřeben pokračující z HP formuje hranici mezi Ladakhem a Kašmírem, s hlavními prů− smyky Umasi La (5340), Kang La (5450), a Shingo La (5090). Stáčí se na severozápad, kde jsou nejvyššími vrcho− ly Kun (7087) a Nun (7135). Zoji La a Boktol Pass jsou vstupními bránami na cestě mezi Lehem a Shrinagarem v Kašmíru. Páteří jižního Ladakhu je Zanskarský hřeben, oddělený od Velké− ho himálajského Zanskarským údolím. Přes jeho průsmyky vede řada náročných a mnohadenních treků. Souběžně se Zan−

NĚKOLIK DOJMŮ Z CESTY

Den 3: Po dvou místních pivech jsem ztratil poněkud orien− taci. Myslel jsem, že jsem v tom šíleném autobusu se šíleným ři− dičem, co troubil dvacetkrát do minuty, v noci přejel, ale po mnoha nedorozuměních se ukázalo, že jsem nedojel. Nakonec jsem se ale do Manali přeci jen dostal. Ohozený blátem od hla− vy až k patě projíždějícím náklaďákem jsem se okamžitě zařadil mezi místní. Alespoň tak se tvářili všichni západní turisti, které jsem potkal. Malý, ukoptěný kluk mě nemusel dlouho přemlou− vat, abych vzal „apartmán“ za padesát místních babek (1 rupie = cca 1 koruna). Holá kobka s jedním kavalcem a židlí. V otlu− čeném, plechovém kýblu jsem dostal oblečení z nejhoršího a vy− dal se na obhlídku. Na hliněných domcích, našlapaných jeden na druhém, inzerují staří známí: CocaCola kompany, Whirl− pool, Adidas. Pod nimi prodávají tibetští exulanti a čínstí ob− chodníčci zaručeně pravé batohy NorthFace. Přestárlé děti květin mastí na starých sudech od oleje karty a pokuřují ganju. Na prohnilých vývěsních štítech lákají krasopisné nápisy k „do− brodružství na divoké vodě“, „vyhlídkovým letům v helikopté− ře“, a „kompletně zajištěným výpravám do hor“. Nic pro mě, díky, nemám zájem. Ráno jsem nasadil bágl na záda a našláp− nul směr Hampta Pass. Zatímco jsem supěl do odporně strmé− ho kopce, kroužily mi nad hlavou vrtulníky. Jestlipak si mě ti Američani a Japonci vyfotili, napadlo mě… Den 7: Tak ještě támhle na ten hřebínek a končím. Ještě tám− hle k těm stromům a fakt padla! Fuuujj, zbořil jsem se do trávy. Támhle v tý zatáčce by to možná bylo lepší, hned se mi do moz− ku zakousl červ pochyby. Hlodal tak dlouho, že jsem zase dal ten nechutně těžkej bágl na záda a hejbnul se o třista metrů dál a výš. Tak, a už se ani nehnu! Po pětihodinovém pochodu se příjemná procházka na čerstvém povětří změní na, řekněme, školní pochoďák. Po deseti hodinách si připadám jak Burlak na Volze. Je to všechno otázka dojmů. Převrací se tak rychle, jak obrázky na kroužkovém kalendáři. Nový okamžik stírá ten mi− nulý. Nikde nikdo. Jenom řeka skřípe zubama v kamenitém ko− rytu, na nebi se rozprskly hvězdy. Žvejkám nedovařený fazole s bramborovou kaší a poslouchám vesmír. Co je tam nahoře? „No přece Hampta Pass, vole“, setřel jsem filozofický senti− ment realitou a šel se na to pořádně vyspat… Den 14: Tak jsem si krásně vykračoval tři dny tímhle údolím a teď tohle?! Nebe se zatáhlo, zčernalo a ztěžklo, každou chvíli to vypadalo, že spadne na zem. Kde ta Baralacha La může být? Natahoval jsem krok co mě Vé En Céčko (Vrah Nevinných Ces− tovatelů) na zádech dovolovalo. Konečně to prasklo. Během mi− nuty nebylo vidět dál než na dvacet metrů. Alespoň jsem se ne− musel trápit vyhlídkou, kde že ten průsmyk je. Zastavil jsem se

až o vydrolenou silnici. Byl jsem v pěti tisících, začalo se smrá− kat, a hadry na mě pomalu těžkly vodou. Do hajzlu, co jinýho! Jsou určitý okamžiky, kdy člověk zapřemýšlí o prozřetelnosti. Na silnici, kde za den projede několik aut, se z mlhy vynořil mik− robus. Řidič byl stejně překvapenej jako já. Člověk, tady? Po− malu mě míjel, scéna jak z podmořského filmu Džeka Kustoa. Zastavil. Schoulil jsem se na sedadlo mezi harampádí a nic ji− ného mě v tu chvíli na světě nezajímalo.. Den 20: Nejdřív jsem to nechtěl vidět, ale teď se s tím fakt bude muset něco dělat. Celou dobu jdu prakticky v sandálech. Nechce se mi vláčet na nohou závaží horolezeckých bot, které mně zbyly z expedice. Jenže!.. Že to musí mít vždycky nějaké jenže, myslel jsem si nakvašeně a belhal se údolím Markhy pro− ti proudu. Syčel jsem bolestí, kdepak to už neokecám. V tom prachu mi chodidla nejprve vyschly, potom popraskaly, a teď? Noha jak rozšláplá tykev. Cítím, jak mi v ní škube a cuká, špí− na a sajrat, které se zadřely do krvavých šrámů, udělaly své. Je to jen taková drobná otravička krve, utěšuju se. Spolknul jsem první antibiotikový tictac. A do Lehu ještě čtyřicet kilometrů.. Den 27: Ty tři dny v Lehu byly jak čtrnáctidenní poukaz do Karlových Varů. Za svítání se klimbám ve stařičkém autobusu, ročník 54, nahoru na Khardung La. Kam se člověk jinde složi− tě drápe, tady vyjede autobusem. Neuvěřitelné, říkám si nejmíň po tisící a pozoruji malinké, plechové vraky hluboko pod sebou. Na sedadle pro dva se tlačím se dvěma holkama a jejich tátou. Ta mladší zvrací, to je normálka, tak ji držím okno. Přes uličku také někdo zvrací, ale kouř z cigaret ten kyselý nádech drží do− cela zpátky. Řidič si loknul z flašky a zařadil jedničku. Motor zakvičel a zakousnul se do poslední kamenité pasáže. 5660 met− rů, tomu se říká autobusem po střeše světa… Den 31: Už si ani nepamatuju kdy jsem vyšel a odkud. Je to tak dávno. Přesně 700 kilometrů a nějaký drobný, v nohách dvěstě. Těch průsmyků, co jsem pobryndal potem a poplival únavou. Ale na druhé straně byl vždycky rozhled, satisfakce. Pod kůží zůstali místní lidé, chlápci co si zpívají a přitom ořou. Ženský jim k tomu přizvukují, a ohnutým, nabroušeným plechem kácí ječmen na maličkých políčkách naskládaných jedno na druhém v úzkých údolích. „Přijďte dnes večer,“ zvou mě na sla− ný čaj a dhal – rýži s čočkou. Zasmáli jsme se naší neobratné komunikaci, a dumali nad tím, co je za ní. A potom ty táhlé modlitební stěny, které se musí obcházet jenom z levé strany. Kamenné stupas na počest Buddhy, kláštery na úpatích, starci s modlitebními korálemi v seschlých dlaních..to všechno je pod kůží. Klimbám na jezeře Dal, hned vedle Shrinagaru, a poslou− chám něco jako střelbu. Ale to mi možná hučí v uších…

skarským hřebenem probíhá jižně od Le− hu hřeben Stoku, severně potom La− dakhský hřeben, který pokračuje do pá− kistánského Karakoramu. Na jeho sever− ní straně leží údolí Nubry, které je s Lehem spojeno nejvýše položenou sil− nicí na světě, zdolávající průsmyk Khardung La (5660). Oblast pokrývají mapy Leomannské edice list 3 – Leh, Zanskar and Nubra Valley, a list 5 – Kul− lu Valley, Parbatti Valley and Central Lahaul. Pro snažší orientaci je území rozděle− no do třech oblastí, kterými prochází osm zavedených treků. V oblasti Lehu a údolí Indu to je sedmidenní štreka údo− lím Markhy a pětidenní z Lamayuru do Chillinku. Obě dvě trasy poskytují doko− nalý obrázek prostého života v buddhi− stických vesničkách odlehlých údolí. Oblastí Kargilu a údolím Suru vede na− máhavý sedmidenní trek z Panikharu do Heniskotu, který se kroutí přes Zan− skarský hřeben. V oblasti Padumu a Zanskarského údolí je pět survivalo− vých přechodů se začátkem v Padumu a konci v Lehu, Lamayuru, Darche, a Manali. Nejkratší z nich trvá sedm dní, nejdelší deset. Trekařská sezóna začíná začátkem června a končí začátkem října. Ladakh je nejsušším regionem severní Indie a před letními monzunovými dešti ho chrání Velký himálajský hřeben. Nic− méně, oblasti na jih od údolí Indu

KAŠMÍR

Nejmuslimštější z indických států. Kašmír se dá nazvat asijské Švýcarsko. Zelenomodrá jezera, hluboké borové lesy, divoké potoky, to vše zarámováno Vel− kým himálajským hřebenem. Ten předsta− vuje hranici mezi Kašmírem a Ladakhem. Na jihozápadní straně se s ním sbíhají Amarnathský a Kolahoiský hřeben, které jsou pokračováním jižně položeného hře− bene Pir Panjal. V této části probíhá větši− na treků, které skáčou z údolí do údolí – Kashmir Valley, Sindth Valley, Lidder Valley… Mezi zavedené patří pětidenní trasy z Pahalgamu do Sumbalu přes Sona− mousský průsmyk, a ke Kalahoiskému le− dovci a jezeru Tar Sar. Středně náročný je trek z Pahalgamu k jeskyni Amarnath, který trvá o den déle. Jeskyně je poutním místem a každý rok se na přelomu červen− ce a srpna vydá po této trase na 20 000 hinduistů aby uctili „ó velkého“ Sivu. Nejlepší čas být v té době úplně někde jin− de. Nejnáročnější je osmidenní štreka z Pahalgamu do Suru Valley v Ladakhu, která traversuje Velký himálajský hřeben. Území pokrývá mapa Leomannské edice list 1 – Jammu and Kashmir. Vrtkavou politickou situaci Kašmíru dokresluje fakt, že v červenci 1995 byli fundamenta− listickými partičkami uneseni čtyři treke− ři, kteří dodnes nebyli propuštěni. To jen tak pro úplnost. Takže – šťastnou cestu. FILIP ŠILHAN

KCB 1990–1998 – devět let cest za poznáním, romantikou i dobrodružstvím, do hor, pouští i pralesů, na kole, pěšky i po vodě.

EXPEDICE Kultovní pražský bikový obchod nabízí kromě mountainbiků, „freestylů“, „bikechoperů“, bikové módy a součástek také

Trekkingová kola a vybavení Objednáme, zkomponujeme či osadíme jakékoliv kolo dle Vašeho přání Zasíláme kola i součástky rovněž na dobírku.

Navštivte Katmar Bike Center, 40 metrů od stanice Hradčanská trasy A metra, ulice Pod Baštami 3, Praha 6 telefon: 02/32 85 33

Nabízíme rovněž kola na leasing

➢ ➢ ➢ ➢

MEXIKO ’98 + Guatemala, Belize, Honduras 31. 10.–30. 11. 55 800,– NOVÁ GUINEA a domorodé kmeny Indonésie 5. 11.–5. 12. 69 800,– Inckou stezkou: PERU + BOLÍVIE 24. 6.–24. 7. 66 800,– Národní parky západu USA mikrobusy, 31. 7.–17. 8. 44 800,– kempy, 53 800,– motely

a další: Austrálie, Thajsko, Malajsie, Keňa, Island, Maroko, napříč USA…

TOULKY SE STANEM A AUTOBUSEM

➢ KURDISTÁN, cesta pod Ararat a Elbrus 3. 7.–26. 7. 13 960,– ➢ Národní parky NORSKA pěšky, vodou i na kolech 1. 8.–16. 8. 8400,– ➢ Velký okruh britskými ostrovy – SKOTSKO, IRSKO, WALES, ANGLIE 31. 7.–17. 8. 12 950,– a další: Korsika, Sardinie, Sicílie, Španělsko a Portugalsko, Turecko

CYKLOTURISTIKA ’98

➢ Toulky severní FRANCIÍ 21. 8.–31. 8. 6980,– ➢ NIZOZEMSKO, země kol a větrných mlýnů 31. 7.–9. 8. 5750,– ➢ Alpské průsmyky a horské stezky DOLOMIT

!!! SPECIALITA!!! Po souši do INDIE

Z Istanbulu přes Írán a Pákistán do Bombaje 11. 6.–17. 6. 3300,–; 21. 8.–30. 8. 4990,– 4. 9.–1. 10. 48 800,– ➢ Kaňony jižní FRANCIE 2. 7.–13. 7. 7400,– PODROBNÉ informace ke všem zájezdům k dispozici v prodejní kanceláři. !!! KATALOG ZDARMA !!!