Lepší puchýř z Vysočiny než úpal na Sicílii. (nejen pro J. K.)
8. zimní přechod Žďárských vrchů, od 13. do 16. února 2014 Vysočina je oblast na pomezí Čech a Moravy, tvořená krásnými lesy, pahorky, skalami a v létě zelenými loukami, která si zachovala svůj půvabný rys – je to romantická krajina plná křehké, nevídané krásy: skály, lesy, tiché rybníky, rašeliniště, nádherná údolí řek Chrudimky, Svratky a Sázavy, která vytéká z Velkého Dářka. Jsem rád, že se mi podařilo ve spolupráci s Maruškou a Jirkou Hanákovými připravit již 8. ročník, dokonce s rekordní účastí 14 osob. Ve čtvrtek 13. 2. jsme odjeli vlakem z Jičína v 7.33 hodin přes Hradec Králové, Pardubice-Rosice do Hlinska, kde jsme zahájili přechod.
Tentokrát nikoliv na lyžích či sněžnicích jako obvykle, ale pouze v pohorkách. Nejdříve jsme si prohlédli památkovou rezervaci Betlém, která je tvořena roubenými a zděnými domky řemeslníků z druhé poloviny 18. století a pak jsme již vyrazili po modré turistické značce.
1
Hlinsko (570) – Hamry (585) 4 km – Lhoty 7 km – Vortová 10 km – Herálec (670) 16 km. Za slunečného počasí jsme začali stoupat po asfaltové cestě k lesu a dále polní cestou do malé vsi Hamry. Odtud pokračovali většinou lesní cestou pokrytou menší vrstvou sněhu a ledu. Za osadou Lhoty u malého zamrzlého rybníku obklopeného vrbičkami jsme lehce posvačili a ochutnali různé destiláty, které si každý nesl v batohu. Před obcí Vortová jsme opustili značku a sešli na silnici, po které jsme stále mírně stoupali do Herálce, kde byl cíl prvního dne. Už v 15 hodin jsme doplňovali tekutiny v hospodě U Mostu (Český Herálec), kde jsme sledovali přenos z OH v Soči. Tam za námi přijeli přátelé Eva a Miloš z Opavy a později se přidal i kamarád Martin
z Prahy. Svratka v Herálci tvoří hranici mezi Čechami a Moravou. Večer jsme se ubytovali v pěkném hotelu Žákova hora (již na Moravě), kde jsme večeřeli a poseděli v družné zábavě.
2
V pátek po snídani jsme opustili hotel a vydali se v plném počtu k nejvyšší hoře Žďárských vrchů Devíti skalám.
Herálec (670) – Devět skal (836) 4,5 km – Pod Žákovou horou (775) 7,5 km – Stříbrná studánka 8 km – Fryšavský kopec (799) 10 km – Tři Studně (730) 14,5 km – hotel Ski (740) 20 km – Maršovice (650) 23 km. Opět za slunečného, ale chladného počasí jsme stoupali lesem po namrzlé, ledovaté cestě k nejvyššímu bodu Žďárských vrchů. Zdolali jsme nejvyšší skalní útvar s upravenou vyhlídkou na vrcholu a kochali se pohledem do krajiny. Cestu jsme si prodloužili po červené turistické značce k Žákově hoře a k nedaleké Stříbrné studánce, kde pramení řeka Svratka. Zde si někteří pobrukovali báseň od Vítězslava Nezvala: Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil, na břehu řeky Svratky roste nízká tráva, rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil, na břehu řeky Svratky kvete rozrazil a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá.
3
Následovalo stoupání k výšce 800 m n. m. místy po sněhové pokrývce, ačkoliv sluneční paprsky začaly hřát. Děvčata na
čele skupiny šla velmi svižně, a tak pár minut po poledni jsme byli v obci Tři Studně a seděli tam v pěkné, prosklené hotelové restauraci „U Loubů“, kde
jsme obědvali a přitom sledovali přímý přenos z OH. Tři Studně inspirovaly Bohuslava Martinů ke známé hudební poemě „Otvírání studánek“. 4
Odtud jsme pokračovali k novému lyžařskému centru „Vysočina aréna“, kde na 2 500 m dlouhém okruhu kroužilo mnoho lyžařů biatlonistů. V blízkém hotelu Ski jsme se odměňovali dobrým mokem a také zde v TV sledovali OH v Soči.
5
Zbývala už jen necelá hodina do cíle v Maršovicích do starobylé Maršovské rychty, kde jsme se ubytovali. Původní budova z roku 1550 byla barokně přestavěna a v roce 1960 přeměněna na stylový hotel. Zde prožili část svého dětství sourozenci Křičkovi: hudební skladatel Jaroslav, básník Petr (Bábinčin maršovský valčík) a spisovatelka Pavla. Zde jsme také dobře a chutně večeřeli a s námi i parta mladých biatlonistů, většinou Američanů. Ti zde slavili nějaké narozeniny a při odchodu na pokoje nám přinesli ještě dobré víno, které jsme také ochutnali
V sobotu po snídani už v 8.20 hodin jsme pokračovali třetí etapou do Bystřice nad Pernštejnem k našim přátelům, Marušce a Jirkovi Hanákovým. Maršovice (650) – Sýsův kopec (698) – Zubří 4 km – Zuberský rybník 5 km – Vojtěchov 7,5 km – Lísek 10 km - Pletenice (678) 11,5 km – Bohuňov (636) 13 km – Domanín 15.5 km – Domanínský rybník (570) 17 km – Bystřice nad Pernštejnem (550) 23 km. Po neznačené cestě přes Sýsův kopec jsme přišli do obce Pohledec a pak do Zubří, kde jsme se připojili na modrou turistickou značku, po níž jsme sestoupili k zamrzlému Zuberskému rybníku, kde je rekreační zařízení.
6
Odtud jsme už šli stále lesem po zmrzlém sněhu či ledu po zelené značce kolem hájenky Vojtěchov a kousek za ní uspořádali malý piknik ze zbylých domácích zásob v batozích. Teprve zde začaly hřát první paprsky slunce a obloha se začala
vyjasňovat, přesto teplota vzduchu byla jen mírně nad bodem mrazu. Před obcí Lísek je už z daleka vidět velký, pozdně empírový kostel sv. Mikuláše.
Následovalo prudké stoupání ke kopci Pletenice 734 m n. m. a sestup po louce do lesa, kde je křižovatka turistických cest. Zde se ze skupiny odpojili Martin a Luboš a vydali se na náročnou delší cestu k přehradě Vír, zatímco ostatní šli pohodlnou cestou k rekreačnímu zařízení Orel před obcí Domanín. Skoro dvě hodiny jsme zde odpočívali v pěkném a příjemném sportovním zařízení KDUČSL s restaurací s názvem Borovinka. Ochutnávali jsme typická slovenská jídla včetně halušek. Pochválit je třeba veškerý personál, který se o nás všude dobře staral a všichni byli vstřícní
(kromě servírky v Herálci v hospodě U Mostu). Cestu do Bystřice nad Pernštejnem jsme si prodloužili kolem Domanínského rybníka a dokončili ji po cyklostezce za dosti silného studeného protivětru. 7
Skončili jsme na Masarykově náměstí v překrásné útulné kavárně, kde jsme se skoro všichni setkali a po 17. hodině jsme odešli k našim přátelům v Příční ulici nedaleko od radnice. Někteří si před tím ještě prohlédli mariánský sloup, kašnu se sochami sv. Cyrila a Metoděje a barokní kostel sv. Vavřince, který byl však uzavřený.
Velmi přátelské bylo přijetí u Marušky a Jirky, kteří s některými z nás absolvovali zimní přechody v Jeseníkách a Krušných horách. Rychlé bylo ubytování všech a následoval přípitek a bohatá, chutná večeře. Cítili jsme se tu všichni jako doma. Vzpomínali jsme na společná setkání a plánovali další. Domácí víno od Jiřího z Chorvatska, kde má penzion a vinici, chutnalo a teklo neustále. Zrovna jako další občerstvení včetně moučníků s fíky od Marušky.
Většina využila k osvěžení i bazén s protiproudem a vířivkou ve stejném domě, kde jsme všichni společně seděli. O půlnoci následoval přípitek šampaňským a někteří už unaveni se ukládali ke spánku. Asi polovina to zvládala ještě dvě hodiny po půlnoci a jen jeden vydržel s panem domácím do půl čtvrté ráno.
8
V neděli překvapivě skoro všichni byli už v 7.30 hodin na společné snídani, kterou připravila Maruška. Snídaně byla více jak bohatá a pestrá včetně domácích pochoutek. Maruško a Jirko, velký dík za milé a přátelské přijetí a vaši neskutečnou pohostinnost!! Před devátou hodinou jsme se rozloučili a kromě přátel z Opavy, kteří potřebovali odjet domů dříve, jsme zvládli ještě dopolední výlet. Bystřice nad Pernštejnem – busem Písečné – Vítochov (634) 1.5 km – Karasín (704) 4 km – Ždánice 7.5 km – Bystřice nad Pernštejnem, náměstí 12 km – Bystřice, ČD 14 km. Autobusem jsme odjeli do obce Písečné, odkud jsme stoupali na výšinu nad obcí Vítochov se širokým rozhledem a raně gotickým poutním kamenným kostelem sv. Michaela archanděla. Překrásné jsou také staré mohutné borovice kolem něho.
Odtud jsme sestoupili do Vítochova a přes údolí znovu stoupali po zelené turistické značce k rozhledně Karasín. Je to železobetonová, imitací kamene obložená, 30 m vysoká rozhledna s kruhovým výhledem na Českomoravskou vrchovinu se Žďárskými vrchy. Všichni vystoupali po železných schodech až na rozhlednu, i když viditelnost nebyla tentokráte nejlepší. Do Bystřice jsme se vrátili většinou po silnici, jen občas jsme improvizovali cestu přes louky či trochu rozbahněná pole.
9
Ušetřených 30 minut do odjezdu vlaku jsme využili k ohřátí se v restauraci na náměstí a k občerstvení horkou, dobrou, česnekovou polévkou, neboť předpověď teplého počasí se v neděli nesplnila. Z vlakového nádraží jsme odjeli ve 12.33 hodin s přestupem na rychlík ve Žďáru nad Sázavou. Skoro polovinu vagónu jsme využili jako náš jídelní vůz, neboť jsme měli nakoupené dobré jídlo z Bystřice. Rychlý byl přestup do dalšího rychlíku z Kolína do Nymburka. Také poslední vlak do Jičína jsme využili ke konzumaci zbylého sýru a šunky. Lenka cestou navrhla další podobný výlet pro přátele hor po prázdninách, snad na Jetici. Bylo půl šesté večer, když jsme se rozloučili na nádraží v Jičíně; myslím, že všichni spokojeni. Také já se těším na setkání s vámi na některé mé plánované akci a dejte včas vědět, pokud budete mít o některou z nich zájem.
Končím Cicerovými slovy: „Přátelství činí naše štěstí zářivějším, zvyšuje jeho třpyt, naše neštěstí pak činí snesitelnějším, poněvadž je sdílí spolu s námi.“
Své fotky tentokráte přislíbil vložit do deníčku Honza Pták, za což mu předem děkuji. Není zač, rádo se stalo. Honza
10
Přehled dosavadních zimních přechodů hor: 1. ročník Ivan
19. až 20. 12. 2006
Krkonoše
1 osoba
2. ročník 20. až 22. 12. 2007 Jizerské hory + Krkonoše 3 osoby Daniela Hroššová, Standa Svárovský, Ivan 3. ročník 31. 1. až 2. 2. 2009 Orlické hory 7 osob Daniela Hroššová, Alice Hroššová, Martina Sedláková, Martin Dušánek, Tomáš Jenčík, Luboš Splítek, Ivan 4. ročník 4. až 7. 2. 2010 Jeseníky 9 osob Marie a Jirka Hanákovi, Jana Karasová, Zbyněk Krejčí, Tomáš Krákora, Štefan Bičár, Luboš Splítek, Martin Dušánek, Ivan 5. ročník 24. až 27. 2. 2012 Beskydy 8 osob Alena Hančová, Honza Pták, Marcela + Mirek Jiranovi, Miloš Rychlý, Luboš Splítek, Martin Dušánek, Ivan. 6. ročník 24. až 27. 2. 2012 Krušné hory 12 osob Alena Hančová, Honza Pták, Marie a Jirka Hanákovi, Josef Kužel, Jirka Kotlář, Eva Kociánová, Miloš Rychlý, Láďa Blažek, Martin Dušánek, Láďa Elgr, Ivan. 7. ročník 31. 1. až 3. 2. 2013 Šumava 9 osob Luboš Splítek, Miloš Rychlý, Eva Kociánová, Jan Pták, Alena Hančová, Martin Dušánek, Pavel Jarolímek, Eva Fejfarová, Monika Kůtková. 8. ročník 14. až 17. 2. 2014 Vysočina 14 osob Martin Dušánek, Miloš Rychlý, Eva Kociánová, Josef Kužel, Luboš Splítek, Monika Kůtková, Zlatka Klímová, Štěpánka Srbová, Lenka Pitthardová, Radka Chloupková, Petr Šohaj, Marcela Jiranová, Jan Pták, Ivan.
9. ročník únor 2015 Lužické hory a část Jizerských hor tj. z Jiřetína pod Jedlovou – Dolní Světlá – Černá Louže u Rynoltic – Kryštofovo údolí a Liberec?
V Jičíně 17. 2. 2014
ivan 11
