8. Halové konstrukce Klasifikace a stabilita rámů, rámové rohy, prostorové chování hal, jeřábové dráhy. Příčné řezy rámových vazeb
Obvykle: • stojky uloženy kloubově, • montážní styky dnes obvykle s čelními deskami a předpjatými šrouby, • proměnné průřezy příčle i stojek. OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
1
Klasifikace rámů a složitějších patrových konstrukcí Klasifikace závisí na geometrii i zatížení → řešit pro každou kombinaci zatížení !!
1. Konstrukce řešené podle teorie 1. řádu (αcr > 10): α cr =
Fcr ≥ 10 FEd
Pro dané zatížení FEd je αcr výsledkem řešení MKP (např. FEAT). Pro vybočení s posunem styčníků přibližně platí: ⎛ ∑ HEd ⎞ ⎛ h ⎞ ⎟ ⎟⎟ ⎜ α cr = ⎜⎜ ⎜δ ⎟ V ∑ Ed ⎠ ⎝ H,Ed ⎠ ⎝
δH , Ed h H1 V1
H2 V2
Přitom musí pro štíhlost prutů v rovině mezi styčníky platit: Af
λ ≥ 0,3
y
NEd
U pravidelných skeletů se výpočet provede pro každé patro, rozhoduje nejnižší hodnota.
Posouzení prutů se vzpěrnou délkou mezi styčníky je potom velmi bezpečné (podle Eurokódu pro αcr > 25 lze uvažovat χ = 1). OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
2
2. Konstrukce řešené podle teorie 2. řádu (αcr < 10): Obecně lze postupovat 3 způsoby:
a) Geometricky nelineárním řešením kompletně imperfektní konstrukce (GNIA). Účinky druhého řádu a globálních i prutových imperfekcí jsou potom zahrnuty ve výsledných vnitřních silách a posouzení jednotlivých tlačených prutů se provede pouze na prostý tlak bez součinitelů vzpěrnosti χ. Toto řešení je náročné na software, zavedení imperfekcí i vyhodnocení. b) Geometricky nelineárním řešením konstrukce pouze s globální imperfekcí (zavedením náklonu konstrukce pomocí náhradního vodorovného zatížení). Posouzení prutů na vzpěr (tj. vliv 2. řádu a prutových imperfekcí) se provede pro systémové délky (např. h, L/2). ~ L cr
hcr ≤ h
fiktivní podpora pro následný posudek prutů na vzpěr Pozn.: pro malé sklony (obvykle rovné příčle, teoreticky < 15º) je Lcr rovné vzdálenosti sloupů.
Pro 3 ≤ αcr< 10 a vybočuje-li konstrukce s posunem styčníků (odpovídá hodnotě αcr stanovené z přibližného vztahu) lze účinky 2. řádu od posunu styčníků řešit přibližně podle b1): OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
3
b1) Prakticky se potom řeší konstrukce podle teorie 1. řádu se zavedenou imperfekcí soustavy (s nakloněním), kde se všechny vodorovné síly HEd (např. od větru a od imperfekcí VEd φ) přenásobí součinitelem 2. řádu:
1 1−
1
≥1
α cr
c) Často se soustava řeší teorií I. řádu bez imperfekcí, určí se vzpěrné délky sloupů pro globální vybočení a posoudí se ekvivalentní pruty (se zavedením χ pro vzpěr). Na příčli je nutné zvětšit momenty od vodorovných účinků cca o 20% (popř. řešit jejich globální vzpěrnou délku):
δ
hcr = β h L/ L cr≥
Lcr lze stanovit obdobně jako u stojky, nebo zvětšít momenty od vodor. účinků o ~ 20%
2
v bohaté literatuře
zajistit stabilitu volného pásu ! !
OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
4
Typické vzpěrné délky pro globální vybočení (s posunem styčníků):
Vzpěrné délky stojek soustav lze určit ze vzorců nebo grafů v literatuře. Nejlépe se však určí z kritického zatížení Ncr po výpočtu odpovídajícího αcr běžným softwarem následovně:
Lcr =
π 2E I Ncr
π 2E I = α cr NEd
Pozn.: 1) Použije-li se αcr podle přibližného vzorce (tj. pro vybočení s posunem styčníků), nelze brát vzpěrnou délku menší než systémovou délku. 1) Pozor na změnu průřezu po posudku, mění se αcr a tedy i Lcr. OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
5
Praktický příklad:
12 kN/m'
IPE 550
40 kN
40 kN imp 1
HE 340 B
10000
αcr,1 = 6,9 < 10 (2. řádem) (αcr,2 = 44,3) (výpočet αcr viz doplňující poznámky)
24000
hcr =
π 2E I y N cr,1
=
π 2E I y α cr NEd
=
π 2 ⋅ 210000 ⋅ 366 ,6 ⋅ 10 6 6,9 ⋅ 184 ,5 ⋅ 10 3
= 24 374 ,1 mm
Místo určování vzpěrné délky hcr je vhodnější použít přímý posudek stojky pro poměrnou štíhlost:
λ=
Af y
Pozor na změny průřezu po provedení posudku !!!
N cr
Pro daný příklad: λ=
Af y N cr,1
=
17090 ⋅ 235 6,9 ⋅ 184 ,5 ⋅ 10 3
= 1,77 OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
... z tabulek přímo χ 6
Rámové rohy Namáhání lze přibližně rozložit do pásnic:
Nb Vb
M b Nb + h 2 M b Nb F2 ≅ − 2 h
F1 ≅
Mb
1) Rámové rohy bez náběhu a) Roh vyztužený na tlak tlačená diagonála
svařované provedení
F1 D
h F2
šroubované provedení
svar na síly M, N, V
tlusté čelní desky (jinak polotuhý styk)
b D (posoudit na vzpěr)
pozor na zdvojení čelní desky OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
7
b) Roh namáhaný smykem řešení s čelní deskou:
méně vhodné (malé rameno):
σ
F1
τ h
svar na sílu F'2
F2
tw b
h'
F'2 s přeplátovaným stykem pásnice (drahé) přenos F1 (smykem) přenos V
Posouzení stěny v rámovém rohu ve smyku: S vlivem boulení platí:
⎛ F1 F ; 2 ⎝ b tw b tw
τ Ed ≈ max ⎜⎜
τ Ed ≤ τ b,Rd = Vb,Rd / h t = OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
⎞ ⎟⎟ ⎠
χ w f yw 3 γ M1 8
Pozn.: Únosnost stěny lemované pásnicemi sloupu a výztuhami stěny lze zvýšit o tzv. rámový účinek (vytvoření 4 plastických kloubů tohoto rámu):
τ Ed ≤
χ w fyw 3 γ M1
+
2Mpl,c,Rd + 2Mpl,st,Rd
plastická únosnost pásnic a výztuh
h
c) Zvýšení únosnosti rámového rohu bez náběhu vyztužení smykové stěny
plynulý přechod pásnic
zvětšení tloušťky stěny
tw
radiální výztuhy
namáhání diagonály zmenšeno o únosnost stěny ve smyku
OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
t
9
2) Rámové rohy s náběhem výztuha
svar přenáší sílu M/h
F1 F'1
h I
úpalek I
F2 F'2
Pozn.: Styky lze rovněž odsadit od líce sloupu, který má přivařenou konzolu. Stykování ve vrcholu - obdobně:
kloubový spoj
tlak smyk
tah
event. výztuha úpalek I OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
tlusté čelní desky (nebo vyztužit) 10
Prostorové chování hal 1. Spolupůsobení příčných vazeb
Pro lokální zatížení (např. jeřáby): bez spolupůsobení
- ztužidla ve střeše roznášejí zatížení na se více vazeb spolupůsobením
Řešení: a) prostorové řešení haly jako celku (obtížné); b) přibližně jako interakci spojitého nosníku na pružných podporách:
pružné podpory: c=
1
1
δ
δ
H OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
11
2. Spolupůsobení pláště (stressed skin design) tuhý plášť (trapézový plech, zmonolitněné prefa): - působí jako stěna vysokého nosníku, jehož pásnicemi jsou vaznice (event. ve stěně haly paždíky); - odlehčí příčné vazby, přenáší příčné zatížení do tuhých štítů; - změní obvykle klasifikaci sloupů na rámy s αcr ≥ 10. 2 vysoké stěnové nosníky:
Požadavky: - při stavbě hala netuhá, tuhost zajistit jinak (dočasná ztužidla, vzpěry ...) - plášť musí být po celou životnost stavby funkční (pozor na úpravy, požár ...) - vhodné pro kratší haly (L/B < 4), s tuhými štíty. OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
12
Postup návrhu (náročné, obvykle pro opakované použití): - návrh pláště na běžné ohybové účinky, - globální analýza neposuvné vazby (podepřené tuze střešní rovinou), - střechu rozdělit na smyková pole (diafragmata), - stanovit smykovou únosnost a poddajnost pole včetně přípojů a spojů plechu (návrhové postupy uvádí např. směrnice ECCS No.88), - stanovit plášťové účinky (odlehčení vazeb a namáhání vysokého nosníku), - stanovení namáhání štítu. Příčná vazba (podélný prvek)
Trapézový plech (jedna tabule)
Příklad pole:
Vaznice (příčný prvek)
Va b b
Smyková spojka
V
Přípoje plech/plech Přípoje plech/vaznice V a
v
OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
Va b
Přípoje smykové spojky
13
Jeřábové dráhy
vlastní tíha jeřábu (uvažovat bez kočky)
Zatížení mostových jeřábů (ČSN EN 1993-3): • stálé Qc • proměnné: - svislé účinky jeřábů QH (tabulky jeřábů) - vodorovné účinky působí v temeni kolejnice: od zrychlení jeřábu (rozjezd, brzdění)
od příčení jeřábu
od zrychlení kočky (rozjezd, brzdění)
- další zatížení (síly na nárazníky, vítr, zkušební zatížení ...) OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
14
Dynamické účinky: - řeší se přibližně, zavedením dynamických součinitelů ϕ1 až ϕ7: např.: pro svislé síly ϕ1 až ϕ4, závislé na rychlosti zdvihu, typu jeřábu ... pro zrychlení jeřábu ϕ5 podle pohonu atd.
MSP: Obecně se posuzuje kmitání. Praktický výpočet spočívá ve stanovení průhybu (δmax < L/600 ≤ 25 mm)
Globální analýza Pro pohyblivé zatížení je nutné použít příčinkových čar. Např. pro Mmax v průřezu x platí Winklerovo kritérium: x < ∑ Fi > R L Běžně však postačuje stanovit Mmax a Vmax na celém nosníku: např. 4 síly poloha pro Mmax = M3
poloha pro Vmax
aritmeticky střední břemeno: P3 OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
15
V
Příklad:
V (nutné si číselně vyzkoušet) s
Posouzení jeřábového nosníku 1. Přesné řešení: Q H y
S
G z
- vyžaduje prostorový výpočet, včetně kroucení (výsledkem jsou vnitřní síly N, My, Mz, B, Vy, Vz, Tt, Tw)
příhradový nosník lze nahradit stěnou s teff stejné smykové tuhosti
2. Přibližné konzervativní řešení pro H: H H e G = + tw
přisoudit hornímu pásu
HT = h HT
OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
He h
H + HT ≈
15 tw
pro dimenzování dolního pásu 16
3. Obvyklé řešení (leží na nebezpečné straně, zanedbáno kroucení): Hlavní nosník: Q
Vodorovný nosník: H
• svislé zatížení (interakce boulení od M, N, V, F) • podélné vodorovné zatížení (způsobuje N, M)
15 tw
• příčné vodorovné zatížení
Únava jeřábových nosníků Posudek pro ekvivalentní rozkmit charakteristického zatížení (γFf = 1,00):
Pro σ : (obdobně pro τ)
γ Ff Δσ E,2 ≤
Δσ C
γ Mf
"únavová pevnost" pro 2.106 cyklů daná názvem kategorie detailu 1,15
rozkmit ekvivalentního jmenovitého napětí (musí být < 1,5 fy, včetně dyn. součinitele ϕfat) OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
17
Rozkmit ekvivalentního jmenovitého napětí:
Δσ E,2 = ϕ fat λ Δσ
jmenovitý rozkmit napětí daného napětí (odpovídající ϕfat) součinitel ekvivalentního poškození, odpovídající 2×106 cyklům (uvádí ČSN EN 1991-3 podle kategorie jeřábu)
Konstrukční detaily (zamezit vrubům) KD 40
KD 80 KD 45 až KD 90 max 100 (boulení)
půdorys:
KD 80 KD 112 (pro ruční svar KD 100)
KD 90 r ≥ 150
r
KD 80 podle potřeby
KD 112 (pro ruční svar KD 100) KD 80 Pro krční svary:
τ II
KD 80
τ ⊥ a σ ⊥ KD 36* OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
18
Doplňující poznámky: Kritické zatížení pro daný zatěžovací stav (kombinaci) lze stanovit softwarem. Např. FEAT : volit → výpočet, typ: vlastní tvar vybočení (buckling eigenmode), počet tvarů (pro názor je vhodné volit alespoň 4), další zadání ponechat jako pro statiku (volit síť, vybrat zat. návrhový stav, výpočet). V postprocesoru vybrat zatěž. stav, vlastní tvar vybočení, např. k1 = αcr,1, pro druhý k2 = αcr,2 a lze vykreslit tvary vybočení (výsledky, tvar deformace).
Pro posuzovaný prut (který rozhoduje o ztrátě stability celé konstrukce v daném, tj. zejména prvním tvaru vybočení) se vypočítá jeho kritické namáhání pro daný zatěžovací stav (kombinaci) a poměrná štíhlost:
Ncr = α cr,1NEd
(resp. Ncr = k1 NEd ), odtud
λ=
Af y N cr,1
→χ
Pozn.: pro ostatní pruty (vybočující při jiném - vyšším tvaru vybočení) je štíhlost stanovená z prvního tvaru vybočení konzervativní. Vzpěrnou délku posuzovaného prutu soustavy (zahrnující správné okrajové podmínky v konstrukci) lze stanovit ze vztahu: 2
Lcr =
π EI Ncr
Vzpěrná délka však je pomocnou hodnotou, historicky umožňující stanovení součinitele vzpěrnosti pomocí štíhlosti λ. Stanovení vzpěrných délek kromě základních případů pomocí grafů, tabulek apod. je v dnešní době zastaralé. Vhodnější je přímé stanovení výše uvedené poměrné štíhlosti. OK3 19
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
Přibližné stanovení αcr Tvar vybočení jednostranně pružně podepřeného prutu: 1 Tuhost podepření c <
δH, Ed
π 2E I
2 Tuhost podepření c ≥
h3
VE =
Vcr < VE
V
Vcr
h2 h
HEd
h3
π 2EI
HEd = δH, Ed c vybočení s posunem styčníku
π 2E I
vybočení bez posunu styčníku (Euler)
Vcr
Z momentové podmínky rovnováhy plyne: Vcr δ H,Ed = HEd h odtud pro α cr =
Vcr plyne: VEd OK3
©8
Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc.
α cr =
HEd h VEd δ H,Ed 20