7.4.3 Věk Výskyt civilizačních onemocnění Vyhodnocení Zásady ochranných opatření proti nepříznivým výším hladin hluku z

Dopravní fakulta Jana Pernera, Univerzita Pardubice šk. rok 2003/2004, zimní semestr III. ročník (obor DMML), KS Chudoba Tomáš 24.8. 2004 Název práce: Vliv dopravního hluku na zdraví obyvatel

Prohlášení: Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpal, v práci řádně cituji. Anotace: Tato semestrální práce se zabývá analýzou dopadů hluku z dopravy na zdraví obyvatelstva. Snaží se přiblížit hlukovou politiku České republiky a Evropské unie. Popisuje užívanou metodiku monitoringu zdravotních důsledků a rušivých účinků hluku v České republice. Závěrečné kapitoly jsou věnovány používaným protihlukových opatřením. Klíčová slova: Hluk, akustický tlak, sluch, hluková politika, civilizační onemocnění, protihlukové clony, doprava.

1 Obsah 1 2 3

4

5

6

7

Obsah.................................................................................................................................. 2 Úvod ................................................................................................................................... 4 Charakteristika hluku ......................................................................................................... 5 3.1 Fenomenologie hluku................................................................................................. 5 3.2 Hluk jako faktor životního prostředí .......................................................................... 5 3.3 Názvosloví.................................................................................................................. 7 3.4 Zdroje hluku ............................................................................................................... 7 3.4.1 Základní členění zdrojů zvuku ........................................................................... 7 3.4.2 Hluk dopravních prostředků............................................................................... 7 3.4.3 Identifikace a kategorizace zdrojů hluku ........................................................... 8 Hluková politika v Evropské unii a v České republice .................................................... 12 4.1 Dosavadní hluková politika EU ............................................................................... 12 4.2 Současná situace v EU ............................................................................................. 12 4.3 Situace v České republice ........................................................................................ 13 4.4 Základní legislativa .................................................................................................. 13 4.4.1 Limitní hodnoty pro environmentální hluk ...................................................... 14 4.4.2 Ochrana před hlukem, vibracemi a neionizujícím zářením.............................. 14 Zdravotní dopady působícího hluku................................................................................. 16 5.1 Rušení hlasové komunikace ..................................................................................... 16 5.2 Poškození vnitřního ucha ......................................................................................... 16 5.3 Poškození sluchu ...................................................................................................... 16 5.3.1 Tinnitus (Šelesty v uších)................................................................................. 16 5.3.2 Dočasný posun prahových hodnot ................................................................... 16 5.4 Poruchy spánku a jejich důsledky ............................................................................ 17 5.5 Problémy se soustředěním........................................................................................ 17 5.6 Obtěžování ............................................................................................................... 17 5.7 Chronické změny stresových hormonů a riziko infarktu myokardu ........................ 18 5.8 Sociální dopady ........................................................................................................ 18 Ekonomické dopady působícího hluku ............................................................................ 19 6.1 Užívání léků ............................................................................................................. 19 6.2 Opouštění budov umístěných v centru ..................................................................... 19 6.3 Pokles ceny nemovitostí........................................................................................... 19 Projekt Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku........................................................... 20 7.1 Základní informace o projektu ................................................................................. 20 7.2 Metodika................................................................................................................... 20 7.3 Zajištění a kontrola kvality....................................................................................... 22 7.4 Výsledky................................................................................................................... 22 7.4.1 Měření hluku .................................................................................................... 22 7.4.2 Zdravotní část................................................................................................... 25

7.4.3 Věk ................................................................................................................... 27 7.4.4 Výskyt civilizačních onemocnění .................................................................... 27 7.5 Vyhodnocení ............................................................................................................ 31 8 Zásady ochranných opatření proti nepříznivým výším hladin hluku z dopravy .............. 34 8.1 Urbanistická ochranná zařízení ................................................................................ 34 8.2 Architektonická ochranná opatření .......................................................................... 34 8.3 Dopravně-organizační opatření ................................................................................ 35 8.4 Technická protihluková opatření.............................................................................. 35 8.4.1 Technické uspořádání komunikací................................................................... 35 8.4.2 Protihlukové clony ........................................................................................... 35 8.4.3 Zřizování ochranné zeleně ............................................................................... 37 8.4.4 Náhradní a doplňující opatření......................................................................... 38 9 Přehled opatření ke snížení hluku a vibrací v Dopravním podniku hl. m. Prahy, a. s. .... 39 9.1 Opatření na dopravní cestě....................................................................................... 39 9.1.1 Odhlučnění mostu na trati IV.B metra (mezi stanicemi Rajská zahrada a Černý most) 39 9.1.2 Nově budovaná trasa IV.C1 – opatření zapracovaná do projektu.................... 39 9.2 Opatření na tramvajových tratích............................................................................. 39 9.3 Opatření na vozovém parku ..................................................................................... 41 9.3.1 Elektrické vozy metra....................................................................................... 41 9.3.2 Prostředky nezávislé trakce metra.................................................................... 42 9.3.3 Tramvajová vozidla.......................................................................................... 42 9.3.4 Vozový park autobusů...................................................................................... 42 9.4 Opatření na zařízeních pro cestující ......................................................................... 43 9.4.1 Náhrada pohyblivých schodů ........................................................................... 43 9.5 Opatření na ostatních zařízeních DP, a. s................................................................. 43 9.5.1 Stavební objekty............................................................................................... 43 9.5.2 Strojní vybavení ............................................................................................... 43 10 Závěr............................................................................................................................. 44 Seznam tabulek ........................................................................................................................ 45 Seznam obrázků ....................................................................................................................... 46 Seznam grafů............................................................................................................................ 47 Použité informační zdroje ........................................................................................................ 48

2 Úvod Doprava je nepostradatelným faktorem vývoje lidské společnosti. Rozvoj dopravy v kontextu s vývojem lidské společnosti s sebou však přináší i řadu negativních vlivů. K těm nejdůležitějším se řadí i nadměrný hluk. Přestože důsledky vysokých hladin hluku jsou známy již od středověku, veřejný zájem na snižování nadměrného hluku můžeme sledovat až v posledních desetiletích. Hluk se stal pro řadu lidí hlavním problémem životního prostředí, a doprava je jeho dominantním zdrojem. Dopravní hluk z rychle se rozvíjející dopravní sféry je zdrojem řady prvotních nepříznivých účinků na obyvatelstvo, a proto jeho a omezování se stalo předmětem úkolů mnoha vědeckých týmů v mnoha zemích světa. Tato semestrální práce se zabývá problematikou negativních účinků dopravního hluku na zdraví obyvatelstva. Věnuje se základní rozdělení zdrojů hluku. Popisuje užívanou metodiku monitoringu zdravotních důsledků a rušivých účinků hluku a používaná ochranná protihluková opatření.

3 Charakteristika hluku 3.1

Fenomenologie hluku

Zvuky jsou přirozenou a důležitou součástí prostředí člověka, jsou základem řeči a příjmu informací, mohou přinášet příjemné zážitky. Zvuky příliš silné, příliš časté nebo působící v nevhodné situaci a době však mohou na člověka působit nepříznivě. Obecně se zvuky, které jsou nechtěné, obtěžující nebo mají dokonce škodlivé účinky, nazývají hlukem, a to bez ohledu na výši jejich fyzikální parametrizace. Koncentrovaná definice hluku může mít proto např. tvar: Hlukem se obecně rozumí akustický signál, jehož působení člověka poškozuje, ruší, obtěžuje. Nepříznivé účinky hluku na lidské zdraví jsou obecně definovány jako morfologické nebo funkční změny organizmu, které vedou ke zhoršení funkcí organismu, ke snížení kompenzační kapacity vůči stresu nebo zvýšení vnímavosti k jiným nepříznivým účinkům prostředí. S určitým zjednodušením můžeme účinky dlouhodobého působení hluku rozdělit na účinky specifické, projevující se poruchami činnosti sluchového analyzátoru a na účinky nespecifické (mimosluchové), kdy dochází k ovlivnění funkcí různých systémů organismu[3].

3.2

Hluk jako faktor životního prostředí

Vysoké hodnoty hladin hluku jak v pracovním a obytném prostředí, tak často i v rekreačních oblastech vytvořily situaci, jejíž pozitivní ovlivnění se stává z hlediska celospolečenského nezbytnou potřebou. Zvuk je přirozeným projevem přírodních jevů a životní aktivity člověka. Slyšení je přitom pro něho jedním z nebohatších informačních zdrojů a velmi účinným poplašným systémem. Hlukem můžeme označit každý nežádoucí zvuk. Jinak nelze hluk přesněji fyzikálně definovat, neboť velmi záleží na vztahu člověka k danému zvuku. Pro někoho může být tento zvuk hlukem, ale pro jiného občana bude důležitým zdrojem informací. Proto boj proti hluku není bojem proti hluku vůbec, ale bojem proti zbytečnému neúměrně silnému hluku, který ruší a znepříjemňuje pobyt a práci člověka, popřípadě ohrožuje jeho zdravotní stav. Nadměrný hluk zaujímá v řadě faktorů ohrožujících naše životní prostředí stále důležitější místo. V programech ochrany prostředí, které realizují vyspělé státy světa, se řadí hluk zpravidla ihned za znečištěné ovzduší a ochranu povrchových vod. Přestože nikdo nepochybuje o tom, že hluk je zlo, které člověku škodí, je většina lidí zároveň přesvědčena, že konkrétní hluk, který sám produkuje, nebo o jehož vzniku či šíření rozhoduje, ještě není tak závažný, aby bylo třeba se opravdu účinně snažit ho potlačit. Je to pochopitelné, neboť většina hluků s nimiž se setkáváme se neprojevuje bezprostředně bolestí nebo patrnou funkční poruchou organismu, ale jeho účinky se kumulují a negativní dopady na exponovanou osobu se projevují až po delší době. Účinky hluku na lidský organismus se nijak výrazně výstražně neprojevují. Dočasné snížení citlivosti sluchu nebo popř. bolesti hlavy, neschopnost soustředit se na náročnou práci jsou často překrývány jinými zdravotními potížemi a proto jim exponovaná osoba nevěnuje obvykle pozornost. Hluk působí na velké skupiny obyvatel, ale ve srovnání např. se znečištěním ovzduší nevyvolává hromadný výskyt onemocnění ani jiné katastrofální situace. Účinek hluku je navíc individuálně různý podle osoby, na kterou působí. Existuje návyk v psychologické oblasti, který jako součást obecné laické zkušenosti usnadňuje podceňování problému. Akustická energie, která zamořuje životní prostředí a proto je pro nás hlukem, nakonec podléhá entropii a nezanechává žádná rezidua v prostředí, nemůže se tudíž v prostředí kumulovat jako např. olovo a jiné těžké kovy resp. chemické látky.

V současné době je na škodlivé účinky hluku soustředěna pozornost mnoha odborníků v oblasti zdravotnictví. Stejně tak se měřením a snižováním hluku zabývají stále větší skupiny odborníků různých profesí. Jednou z nejzávažnějších vlastností zvuku a hluku je, že se šíří na poměrně velké vzdálenosti, stovky metrů i více. Přitom se šíří stejně dobře vzduchem i vodou nebo pevnou hmotou, např. konstrukcí stavby. Za určitých podmínek se může akustické vlnění odrážet, lomit a ohýbat. I když např. působí pouze jeden zdroj hluku, může obklopit naše pracoviště neb místo pobytu v důsledku uvedených efektů akustická energie tak, že není možno předem určit kde je zdroj zvuku umístěn. To se projevuje zejména v uzavřených a polouzavřených prostorech. V důsledku tohoto jevu působí hluk na každého, kdo je v dosahu akustické energie. Postihuje tedy nejenom toho, kdo zdroj obsluhuje, ale i osoby, které se zdrojem nemají nic společného a pro něž je hluk nežádoucí a zbytečný. Jako výstižný příklad možno uvést osobní automobil, který často využívá k přepravě jenom jedna osoba. Hlukem tohoto automobilu není exponován pouze jeho uživatel, ale tisíce lidí na ulicích města a v přilehlých obytných budovách. Ve volném terénu může běžný dopravní prostředek svým hlukem zamořit území o ploše několika čtverečních kilometrů. V technické literatuře se někdy udává, že vzrůst hlučnosti v našem životním prostředí činí cca 1 dB za rok. Je to údaj samozřejmě pouze hrubý. Přesto však ukazuje za prudký vzrůst hlučnosti a varuje nás před dalším možným nepříznivým vývojem. V minulosti se hovořilo o nadměrném hluku pouze u vybraných profesí jako byli kováři, kotláři apod. Hlukem byla exponována pouze úzká skupina lidí. Dnes, v době rozvinuté vědeckotechnické revoluce, kdy do všech oblastí našeho života zasáhla hlučná strojní a elektrická zařízení, je situace opačná. Těžko bychom nalezli významnější skupinu lidí, která by nebyla denně exponována ve značné míře akustickou energií. Všichni občané našich měst jsou v mimopracovní době exponováni dopravním hlukem, který např. v Praze v některých místech běžně dosahuje akustického tlaku A 85 dB. Vývoj techniky směřuje ke stálému zvyšování výkonu strojů a technologických zařízení. Mezi mechanickým a akustickým výkonem existuje přímá úměrnost, což je jeden z důvodů růstu hlučnosti, který je možno dokumentovat např. u leteckých motorů. Z původních hodnot několika desítek koní vzrostly jejich výkony na desítky tisíc koní.Navíc letadla začala být významným dopravním prostředkem, takže počet dopravních linek i letadel prudce vzrostl. Hustá dopravní letecká síť dokáže potom hlukově exponovat miliony občanů ve všech koutech naší republiky. Obdobné tendence jsou i u ostatních dopravních prostředků. Technický pokrok přináší i změny principů funkce strojů. Místo pístových motorů se dnes u letadel používají motory proudové, více hlučné; parní lokomotivy byly nahrazeny výkonnějšími, ale současně hlučnějšími dieselelektrickými stroji atd. K růstu hlučnosti přispívají i některé tendence při vylehčování konstrukcí strojů a zařízení. Významným měřítkem kvality výrobků se stává poměr mezi výkonem a vlastní hmotností. Vylehčené a ne zcela dobře z hlukového a vibračního hlediska vyvinuté konstrukce strojů a staveb často ztrácejí zvukoizolační schopnost a způsobují prudké zvýšení vyzařování akustického výkonu. Význačné změny vyvolává často umisťování nových druhů strojních zařízení v obytných budovách. Ačkoliv se před několika desítkami let stroje v obytných budovách téměř nevyskytovaly, je dnes téměř pravidlem či nutností, že zde instalujeme větrací a klimatizační zařízení, čerpadla, elektromotory, výtahové stroje, vytápěcí zařízení a různé jiné hlučné stroje pro domácnost. Nezanedbatelný vliv na hlukovou situaci v našem životní prostředí má i moderní reprodukovaná hudba. Z naznačovaných příčin vzniku a růstu hlučnosti můžeme učinit závěr, že z hlediska ochrany člověka před nadměrným hlukem si musíme všímat zejména těchto oblastí: konstrukce a

výroby strojů a zařízení, pracovního prostředí, venkovního prostoru a vnitřního prostoru obytných budov a staveb. Aktivity různých orgánů a spolků, které věnují pozornost ochraně životního prostředí, vedly občany k většímu zájmu o tiché prostředí a k zálibě vlastnit tichá domácí zařízení. Málo hlučné místo z hlediska venkovního prostoru zvyšuje cenu budov i stavebních parcel. Naopak byty v hlučnějším prostředí budou vždycky cenově znevýhodněny. S tím souvisí i ceny izolací proti hluku, jejichž aplikace při prvotním provádění stavby je vždy nižší než dodatečně protihlukové opatření. Přední pracovníci v oboru technické akustiky jsou sdružení v České akustické společnosti a ve Společnosti pro techniku prostředí. V dnešní době, kdy pracoviště, která se v českých zemích zabývají problémy snižování hluku a vibrací, protože dochází nejenom ke změnám názvů institucí, ale i k výrazné migraci pracovníků[2].

3.3

Názvosloví

Hluk je každý zvuk, který člověka ruší, obtěžuje, nebo který působí škodlivě na jeho zdraví. Hladina hluku A, LAeq je hladina akustického tlaku, stanovená při použití váhového filtru A zvukoměru. Vyjadřuje se v decibelech dB (A). Ekvivalentní hladina zvuku je hladinou střední hodnoty akustického tlaku zvuku ve sledovaném časovém úseku. Lze ji vyčíslit jako hladinu časového integrálu intenzity zvuku děleného délkou časového intervalu. Nejvyšší přípustná hladina zvuku je hladina zvuku A stanovená příslušnými předpisy[1].

3.4

Zdroje hluku

3.4.1 Základní členění zdrojů zvuku Zdroje zvuku rozdělujeme do dvou základních skupin. Do prvé skupiny, kterou nazýváme mechanické zdroje zvuku, patří akustické zářiče, jejichž povrch kmitá tak, že vyvolává kmitání i přiléhající vrstvy tekutiny, kterou se potom rozruch šíří do prostoru ve formě vlnění. Vyzařování akustického výkonu ze strojních zařízení je obvykle celým souborem vyzařovaní hluku z dílčích zdrojů, které jsou tvořeny jednotlivými součástkami stroje. Do této skupiny patří i hluk z dopravních prostředků. Druhou skupinu zdrojů zvuku tvoří aerodynamické zářiče akustické energie, kde hlavní příčinou vzniku zvuku je volné nestacionární turbulentní proudění tekutiny nebo turbulentní proudění v potrubí resp. Obtékání těles proudem tekutiny[2]. Základní kategorizace zdrojů hluku v území rozeznává zdroje hluku z dopravy, z průmyslové činnosti a z komunálních aktivit. Toto (na první pohled pouze metodologické) dělení má svůj praktický význam - umožňuje klasifikaci použitých metod z hlediska jejich standardizace0. 3.4.2 Hluk dopravních prostředků V sídlištích a v centrech moderních měst převažují hluky, jejichž zdroji jsou dopravní prostředky. Zvlášť velké zvýšení hlučnosti vlivem dopravy je možno pozorovat v blízkosti dopravních magistrál, výpadových silnic, velkých křižovatek a letišť. Hladina akustického tlaku A, vyvolaná jednotlivými dopravními prostředky, závisí na několika faktorech: a) na mechanickém výkonu motoru, b) na rychlosti vozidla, c) na režimu práce motoru, d) na technickém stavu vozidla,

e) na kvalitě vozovky, f) na okolní zástavbě, g) na povětrnostních podmínkách, atd. Hluk způsobený dopravou roste převážně s počtem automobilů, s jejich rychlostí a se zvyšováním nosnosti nákladních automobilů. Závislost hladiny akustického tlaku A na intenzitě provozu se běžně kontroluje ve vzdálenosti 7,5 m od osy dopravního proudu. Hlučnost automobilů je závislá na rychlosti jejich pohybu. Hladiny akustického tlaku A se zvyšují při zvýšení rychlosti jízdy na dvojnásobek průměrně o 8 až 10 dB. Přibližnou závislost hladiny akustického tlaku A osobních automobilů na rychlosti lze vyjádřit vzorcem LpA = 50 + 0,25 vo kde je: - LpA [dB] - hladina akustick0ho tlaku A ve vzdálenosti 7,5 m od osy vozovky, - vo [km/h] - rychlost pohybu osobního automobilu. Podobně pro nákladní automobily bude platit vzorec: LpA = 64 + vn/3 kde je: - vn [km/h] - rychlost pohybu nákladních automobilů. Značný hluk způsobují ve městech vozidla kolejové dopravy. Hladiny akustického tlaku A kolejových vozidel dosahují často 90 až 92 dB, přičemž bývají v hluku maximálně zastoupeny frekvence v rozsahu 200 až 2000 Hz. Vyzařovaný hluk např. pražských tramvají velice souvisí s kvalitou kolejiště. Např. použití panelů z předpjatého betonu, jako základu pro koleje, zvýšilo v určitých kmitočtových pásmech hlučnost provozu tramvají. Dopravní hluk je náhodně proměnná veličina, neboť skladba dopravního proudu a rychlost jednotlivých vozidel jsou také náhodně proměnné veličiny[2]. 3.4.3 Identifikace a kategorizace zdrojů hluku Identifikace a kategorizace zdrojů hluku v území do jednotlivých skupin (typů) zdrojů má značný praktický význam, protože znalost typu (povahy, charakteru) zdroje umožňuje volit adekvátní výpočtové postupy (pokud ovšem existují) při řešení stavu akustické situace v území, a to v závislosti na tom, zda jde o zdroj bodový, liniový, plošný, prostorový. Základní orientaci při zařazování typů zdrojů hluku v území do jednotlivých skupin zdrojů poskytuje obecná tabulka Tab. 1. Tuto tabulku lze používat při stanovení pořadí významnosti podílů jednotlivých kategorií zdrojů na celkové akustické situaci v území při řešení (posuzování, hodnocení) konkrétních situací. Tab. 1 Typologicky popsaný soubor zdrojů akustické energie ve venkovním prostředí0

Skupina zdrojů

Název zdroje, vymezení zdroje

A. Dopravní trasy

1.Vzletové, přistávací a letové koridory vzdušného leteckého provozu 2.Železniční tratě 3.Vlečky tratí v průmyslových zónách, závodech 4.Ostatní vlečky a předávací kolejiště 5.Dálnice a rychlostní komunikace 6.Vybraná silniční síť v extravilánu a průtahy sídly

Skupina zdrojů

Název zdroje, vymezení zdroje 7.Významné silniční trasy spojující střediska osídlení s dálničními tahy 8.Státní silnice I.,II.,III. třídy 9.Místní komunikace rychlostní 10.Místní komunikace sběrné 11.Místní komunikace obslužné a účelové s intenzitou dopravy nad 30 voz/1 h 12.Kolejové rychlodráhy pozemní a zapuštěné 13.Samostatné tramvajové tratě 14.Plavební kanály

B. Jiné trasy

1.Trasy VVN nad 400 kV 2.Trasy VVN nad 110 kV 3.Trasy dopravníků, potrubí na tuhé substráty 4.Trasy lanovek nákl. a osobní dopravy 5.Nekonvenční dopravní trasy

C. Plošná dopravní zařízení

1.Pozemní letecký provoz a jiná letecká činnost 2.Překladiště, přístavy 3.Železniční a seřaďovací nádraží 4.Střediska nakládky a vykládky 5.Manipulační kolejiště 6.Ostatní železniční technologická zařízení 7.Autobusová nádraží 8.Přestupní zastávky veřejné dopravy a MHD 9.Dopravní závody 10.Vozovny a jiné provozovny 11.Autoopravny 12.Autoservisy a čerpací stanice 13.Parkoviště a hromadné garáže

D. Energetické provozy

1.Elektrárny 2.Teplárny 3.Transformační stanice 4.Výměníkové stanice 5.Vnitroblokové tepelné zdroje

E. Vodohospodářské provozy

1.Čerpací stanice a kompresorovny 2.Jezy, stupně, vývary, skluzy 3.Úpravny vody čisté a odpadové

F. Průmyslové provozy

1.Výrobní zóny 2.Průmyslové závody 3.Samostatné výrobní průmyslové objekty a opravárenské objekty 4.Jednotlivé agregáty nebo volně umístěné stroje 5.Zkušebny strojů, zkušební dráhy

G. Zemědělské provozy

1.Mechanizační závody 2.Hospodářské dvory

Skupina zdrojů

Název zdroje, vymezení zdroje 3.Sušárny a jiné provozy

H. Těžební a stavební provozy

1.Povrchové doly, úpravny surovin 2.Kamenolomy a úpravny kamene 3.Panelárny a skládky stavebnin 4.Betonárky a stavební dvory 5.Mechanizační střediska

I. Komunální provozy

1.Vzduchotechnická zařízení 2.Objekty služeb (čistírny,prádelny, mlýny, sběrny) 3.Opravny, dílny

J. Provozy základní a vyšší vybavenosti

1.Předškolní a školní zařízení 2.Stadiony a sportovní hřiště 3.Centra intenzivního pěšího provozu (partery, výstaviště) 4.Zvěřince a chovné stanice 5.Střelnice a jiná účelová zařízení 6.Zařízení pro volný čas (např.diskotéky)

K. Přírodní

1.Horské toky,vodopády,sopky 2.Jiné aktivity

Z tabulky je patrné, že výčtově největší skupinu zdrojů akustické energie ve venkovním prostoru vytváří doprava a její činnost. Na druhém místě v pořadí se vyskytují zdroje hluku vytvářené průmyslovou činností. Za nimi pak následují zdroje hluku komunálního a úplně na konci tabulky výskytu zdrojů jsou ostatní (jiné) zdroje hluku. Závažnost zdrojů hluku z dopravy je - kromě jejich nejčastějšího výskytu - podepřena i tím, že jejich působení je prakticky možné v kterékoli denní či noční době, přičemž navíc automobily, jako nejčastější zdroje hluku vůbec, mají největší šanci dostat se co nejblíže k místům nejčastějšího a časově nejdelšího výskytu či pobytu lidí (tj. k domům, bytům, zdravotnickým areálům, školám, rekreačním územím atd.). Vliv dopravní činnosti - tedy vliv mobilních zdrojů akustické energie - bude proto ve velké většině případů obecně rozhodujícím faktorem pro celkový stav akustické situace ve venkovním prostředí. Stacionární zdroje akustické energie se v porovnání se zdroji mobilními vyznačují “jednotou místa, času a děje”, což umožňuje v podstatě skoro vždy odstranit či alespoň podstatně omezit jejich nepříznivé ovlivňování akustické situace ve venkovním prostředí. Pokud jde o vztah jednotlivých skupin zdrojů hluku z tabulky 1 k modelovým typům akustických zdrojů (zdroje bodové, liniové, plošné, prostorové), jimiž se modeluje vyzařování akustické energie skutečných zdrojů, pro jednotlivé skupiny zdrojů se používají modelové popisy reality, uvedené v Tab. 2. Tab. 2 Skupiny zdrojů a modelové popisy vyzařování akustické energie0

Skupina zdrojů

Typy modelů akustické emise

A. Dopravní trasy

Liniové zdroje + bodové zdroje pro letecký provoz

B. Jiné trasy

Liniové zdroje

C. Plošná dopravní zařízení

Plošné zdroje + ad hoc liniové a bodové zdroje

Skupina zdrojů

Typy modelů akustické emise

D. Energetické provozy

Prostorové zdroje + ad hoc jiné zdroje

E. Vodohosp. Provozy

Prostorové zdroje + ad hoc jiné zdroje

F. Průmyslové provozy

Prostorové zdroje + ad hoc jiné zdroje

G. Zemědělské provozy

Prostorové zdroje + ad hoc jiné zdroje

H. Těžební a stavební provozy

Prostorové zdroje + ad hoc jiné zdroje

I. Komunální provozy

Bodové + liniové + plošné zdroje

J. Provozy základní a vyšší vybavenosti ad hoc modely založené na terénních datech K. Přírodní

ad hoc modely založené na terénních datech

Z tabulky 2 je patrné, že energeticky nejvýznamnější zdroj hluku ve venkovním prostředí doprava - je popisován především modely liniových a bodových zdrojů akustické energie. Ty jsou v teorii obecně zvládnuty již na takové úrovni, že jejich rutinní používání v praxi nenaráží na potíže. U ostatních skupin zdrojů hluku je však otázka výpočtů stavu akustické situace v území především problémem popisu řešené situace pomocí výběru vhodné kombinace bodových, liniových a plošných zdrojů akustické energie. Různorodost těchto typů zdrojů akustické energie je v praxi natolik velká, že výpočtové řešení zadané (posuzované) situace je vlastně skoro vždy unikátním výpočtovým procesem. To však znamená, že posuzování kvalit akustických studií je netriviálním problémem a posuzovatel těchto částí dokumentací EIA by měl být vybaven dostatečnou poznatkovou základnou. Akustické studie, jako matérie, která má být posouzena, by pak vždy měly obsahovat identifikaci zdrojů hluku a popis použitých výpočtových modelů0.

4 Hluková politika v Evropské unii a v České republice 4.1

Dosavadní hluková politika EU

Legislativa Evropské unie, týkající se hluku v prostředí, se až do poloviny devadesátých let minulého století vyznačovala dvěma hlavními charakteristikami. Komunitární právo (Acquis communataire, tj. právo Evropské unie) sestávalo jenom ze směrnic, vztahujících se k hlukovým emisím výrobků (dopravních prostředků a průmyslových výrobků). Ostatní legislativa byla legislativou jednotlivých členských států a tvořily ji hlavně předpisy, limitující nejvýše přípustné hodnoty hluku v prostředí. Přelomem v hlukové politice Evropské unie byl rok 1996, kdy byla vypracovaná “Zelená kniha o příští hlukové politice EU” (Green Paper on Future EU Noise Policy). Zelená kniha označila za klíčové problémy pro řešení hlukové situace v EU tyto tři oblasti: - odstranění rozdílů ve stavu znalostí o hlukové situaci v jednotlivých členských státech Evropské unie, - informovanost veřejnosti, - začlenění hlukové problematiky do integrované strategie, která povede ke zlepšení kvality života. Na základě zmíněných identifikací a dalších analýz obsažených v Zelené knize byly Evropskou unií následně přijaty tyto cíle: 1. Vytvoření Sítě hlukových expertů (Noise Expert Network). Cílem této účelové pracovní skupiny byla a stále je příprava podkladů a dokumentů pro jednání na úrovni Evropské komise o vývoji globální hlukové politiky Evropské unie. 2. Vypracování Směrnice o hlukových emisích zařízení a výrobků používaných ve venkovním prostředí. 3. Vypracování návrhu Směrnice o hluku v prostřed. Cílovou skupinou pro práci s touto Směrnicí jsou kompetentní subjekty v jednotlivých členských státech EU, které budou zodpovědné za vypracovávání hlukových map v harmonizovaných indikátorech (tj. parametrech pro posuzování hluku, které jsou jednotné a závazné pro všechny členské státy Unie). Na základě takto vytvořených map budou členské státy jednak povinny informovat obyvatelstvo o zatížení hlukem a o důsledcích, které z tohoto zatížení vyplývají, jednak vypracovávat a realizovat adresné akční plány na snižování hluku v prostředí. Podpora rozvoje navazujících projektů v oblasti snižování emisí hluku silničních motorových vozidel, letedel a železničních vozidel, včetně konkrétního finančního vyhodnocení přínosů z tohoto snižování.

4.2

Současná situace v EU

Strategii pro oblast hluku v Evropské unii předkládá Evropské komisi prostřednictvím DG XI (Directorate General XI – Životní prostředí) Noise Steering Group. Tady stojí za důkladné povšimnutí, že problematika hluku v prostředí je v Evropské unii řízena prostřednictvím resortu životního prostředí a nikoliv prostřednictvím resortu zdravotnictví. Důvody pro tento management problematiky hluku spočívají v tom, že hluk je v Unii systémově chápán jako složka životního prostředí (včetně meziresortního řízení, financování, státní politiky, vzdělávání, výzkumu, atd.), nikoliv jenom jako problém zdravotních účinků a důsledků hluku.

Účelově vytvořená řídící skupina pro hluk (NSG) je orgánem, zastřešujícím pracovní skupiny, vytvořené ze Sítě hlukových expertů. Výsledkem velmi efektivní práce těchto orgánů už nyní jsou: - Směrnice EU 2000/14/EC týkající se snižování emisí hluku strojů, výrobků a zařízení. - Návrh “Směrnice pro hodnocení a řízení environmentálního hluku” - Environmental Noise Directive, který se stal nejenom materiálem, charakterizujícím současnou situaci v oblasti environmentálního hluku v EU, ale i materiálem, určujícím strategické směřování hlukové politiky Evropské unie. Oba uvedené materiály jsou zásadní povahy a všechny členské státy EU mají za povinnost transponovat a implementovat je do své národní legislativy. K dalším legislativním regulativům EU vztahujícím se k oblasti hluku v prostředí patří: - Snižování hluku pneumatik. Je regulováno Směrnicí 2001/43/EC. - Snižování emisí hluku rekreačních plavidel. Prostředkem regulace je Směrnice 94/25/EC. - Snižování hluku železničního provozu. Toto snižování podléhá regulacím na základě Směrnice 96/48/EC o interoperabilitě transevropských vysokorychlostních železničních tratí a regulacím na základě Směrnice 2001/16/EC o interoperabilitě transevropských konvenčních železničních tratí. - Snižování a regulace hluku leteckého provozu. Řídí se Směrnicí 2002/30/EC. Rovněž tyto směrnice podléhají závazkům členských států o jejich transpozici a implementaci do příslušných národních legislativ.

4.3

Situace v České republice

Resort ministerstva životního prostředí zabezpečil v rámci procesu přistoupení České republiky k Evropské unii transpozici veškeré minulé hlukové legislativy EU (transpozici všech hlukových směrnic “starého přístupu”), která byla přijatým závazkem České republiky v rámci procesu přistoupení k EU. Transpozice této hlukové legislativy byla uskutečněna Nařízením vlády č. 194/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku. Resort MŽP rovněž zabezpečil transpozici nové hlukové legislativy EU (směrnic “nového přístupu”), obsažené ve Směrnici 2000/14/EC. Tato transpozice se uskutečnila Nařízením vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku. Zmíněné Nařízení vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, v plném rozsahu zrušilo a nahradilo předchozí Nařízení vlády č. 194/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku. V procesu implementace hlukových směrnic EU je Ministerstvo životního prostředí ČR resortem spolupracujícím s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, které je gestorem za implementaci směrnice 2000/14/EC. Transpozice a implementace ostatní zmiňované hlukové legislativy EU již do kompetence resortu ministerstva životního prostředí nespadá0.

4.4

Základní legislativa

Mezi základní legislativu zabývající se problematikou vlivu hluku na zdraví obyvatelstva patří:

Zákon 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a změně některých souvisejících zákonů – viz adresa: http://www.szu.cz/chzp/ovzdusi/legislativa/documents/258_2003.pdf Sbírka zákonů č.88/2004 nařízení vlády ze dne 21.1. 2004, kterým se mění nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací - viz adresa: http://www.mvcr.cz/sbirka/2004/sb027-04.pdf Metodický návod Hlavního hygienika pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí (z r.2001) č.j.HEM-300-11.12.01-34 065 viz adresa: http://www.szu.cz/chzp/hluk/www.nrl.cz/Hluk/Met/Schvalena/MN-schvalen.htm Zákon o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí (zatím v 2. kole připomínkového řízení, znění nelze zveřejňovat) transponující Směrnici Evropského parlamentu a Rady Evropské Unie č. 49/2002/EC o posuzování a managementu environmentálního hluku - viz adresa: www.europa.eu.int./scadplus/leg/en/lvb/l21180.htm0. 4.4.1 Limitní hodnoty pro environmentální hluk Limitní hodnoty pro environmentální hluk jsou stanoveny v Nařízení vlády č.502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Hodnoty hluku ve venkovním prostoru se vyjadřují ekvivalentní hladinou akustického tlaku A LAeq,T V denní době se stanoví pro osm nejhlučnějších hodin, v noční době pro nejhlučnější hodinu. Pro hluk z dopravy na veřejných komunikacích a železnicích a pro hluk z leteckého provozu se stanoví pro celou denní a noční dobu. Pro účely územního plánování se vyjadřuje 24 hodinovou dlouhodobou ekvivalentní hladinou Ldvn a noční dlouhodobou ekvivalentní hladinou Ln. Nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku A ve venkovním prostoru (s výjimkou hluku z leteckého provozu) se stanoví součtem základní hladiny hluku LAeq,T = 50 dB a příslušné korekce pro denní nebo noční dobu a místo dle přílohy č. 6 k tomuto nařízení. Pro vysoce impulsní hluk se připočte další korekce – 7 dB. Nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku A ve venkovním prostoru z leteckého provozu se stanoví součtem základní hladiny hluku LAeq,T = 65 dB a příslušné korekce pro denní a noční dobu a místo podle přílohy č. 7 k tomuto nařízení. Nejvyšší přípustné dlouhodobé ekvivalentní hladiny Ldvn a Ln se číselně rovnají nejvyšším přípustným ekvivalentním hladinám akustického tlaku LAeq,T pro denní a noční dobu. Pro provádění povolených staveb je přípustná korekce + 10 dB k základní nejvyšší přípustné ekvivalentní hladině akustického tlaku A, a to v době od 7 do 21 hodin stanovené podle odstavce 2. Hluk ze stavební činnosti se vypočte způsobem uvedeným v příloze č. 6 k tomuto nařízení. Pokud by bylo technicky prokázáno, že ve stávající situaci zástavby po vyčerpání všech prostředků jejich ochrany před hlukem, není technicky možné dodržet ustanovení odstavců 1 až 3, je možné potřebnou ochranu před hlukem zajistit izolací chráněného objektu tak, aby bylo vyhověno podmínkám podle § 11. Přitom musí být zachována možnost potřebného větrání0. 4.4.2 Ochrana před hlukem, vibracemi a neionizujícím zářením Ochranu před hlukem, vibracemi a neionizujícím zářením je stanovena v zákoně číslo 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a změně některých souvisejících zákonů, v části hluk a vibrace.

Osoba, která používá, popřípadě provozuje stroje a zařízení, která jsou zdrojem hluku nebo vibrací, provozovatel letiště a vlastníci, popřípadě správci pozemních komunikací, železnic a dalších objektů, jejichž provozem vzniká hluk jsou povinni technickými, organizačními a dalšími opatřeními zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro venkovní prostor, stavby pro bydlení a stavby občanského vybavení a bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby. Pokud při používání, popřípadě provozu zdroje hluku nebo vibrací, s výjimkou letišť, nelze z vážných důvodů hygienické limity dodržet, může osoba zdroj hluku nebo vibrací provozovat jen na základě povolení vydaného na návrh této osoby příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví časově omezené povolení vydá, jestliže osoba prokáže, že hluk nebo vibrace byly omezeny na rozumně dosažitelnou míru a provozem nebo používáním zdroje hluku nebo vibrací nebude ohroženo veřejné zdraví. Rozumně dosažitelnou mírou se rozumí poměr mezi náklady na protihluková nebo antivibrační opatření a jejich přínosem ke snížení hlukové nebo vibrační zátěže. Při překročení hygienických limitů hluku z provozu na civilních mezinárodních letištích přepravujících ročně více než 100 000 fyzických osob a vojenských letištích je provozovatel letiště povinen navrhnout ochranné hlukové pásmo. Ochranné hlukové pásmo zřídí rozhodnutím správní úřad příslušný podle zvláštního právního předpisu0.

5 Zdravotní dopady působícího hluku Již od středověku je známo, že expozice hluku o vysokých hladinách může po řadu let vyústit v hluchotu, ať je příčinou hluku důlní těžba či kostelní zvon. Hluk je nyní pro řadu lidí hlavním problémem životního prostředí, a doprava je jeho dominantním zdrojem. Často může narušit prostředí, které je jinak tiché a relaxační, jako jsou dvorky, zahrady a parky. Může mít řadu prvotních nepříznivých účinků, včetně poškození sluchu. K hlavním zdravotním dopadům působícího hluku řadí WHO narušení komunikace, hlukem způsobenou ztrátu sluchu, obtěžování hlukem, poruchy spánku, poruchy kardiovaskulárního a vegetativního systému, ovlivnění výkonu, produktivity a sociálního chování.

5.1

Rušení hlasové komunikace

Rušení hlasového porozumění hlukem může vyústit ve velké množství osobních problémů, poškození a změn v chování; problémy s koncentrací, únavu, nejistotu a ztrátu sebedůvěry, podrážděnost, nepochopení slyšícího, sníženou pracovní výkonnost, problémy v mezilidských vztazích a množství stresových reakcí. Může docházet též k problémům ve společenském chování. Zvláště zranitelní jsou k těmto typům efektů ti lidé, kteří jsou postiženi sluchovými vadami, staří lidé a děti ve stadiu osvojování jazyka a čtení, jakož i jedinci, kteří nejsou dobře obeznámeni s hovorovým jazykem. Tyto zranitelné skupiny tedy tvoří podstatnou část populace dané země.

5.2

Poškození vnitřního ucha

Poškození vnitřního ucha může být způsobeno bezprostředním účinkem náhlého hluku (např. střelba z pušky nebo exploze). V takových případech je energie akustické události extrémně vysoká a velmi krátká. Jinou možností je dlouhodobá expozice hluku během několika let, která je velmi obvyklá na pracovištích nebo např.v blízkosti letišť a dálnic. V těchto případech nejsou zvukové hladiny extrémně vysoké, ale jsou déletrvající. Typický je potom pomalý rozvoj poškození sluchu v rozmezí řady let. K nejsnáze poranitelným částem hlemýždě patří smyslové vlásky vláskových buněk. Ty mohou být poškozeny nadměrnou hlukovou expozicí jako první. Vzhledem k tomu, že nadměrně vysoký hlučný impuls může způsobit různý stupeň narušení smyslových buněk, k omezení trvalého poškození může přispět adekvátní terapie. Léčba jakéhokoli poškození by měla začít co nejdříve. Samozřejmě že nejvážnější poškození, zničení řasinek, nemůže být vyléčeno nikdy.

5.3

Poškození sluchu

5.3.1 Tinnitus (Šelesty v uších) Řada lidí se již setkala s šelesty v uších poté, co byla vystavena velmi hlasité hudbě na diskotéce nebo hudebním festivalu. Normálně mizí toto zvonění (tinnitus) několik minut nebo hodin po skončení expozice. Jestliže se však expozice často opakuje a třeba i vzrůstá, délka zvonění se bude prodlužovat a může se stát dlouhodobým problémem po celý život. Zvonění v uších sestává ze zvuků vytvářených vnitřním uchem samotným, nebo se jedná o zvuky náležející proudu krve skrz struktury ucha. Je průvodním jevem nastupující ztráty sluchu. 5.3.2 Dočasný posun prahových hodnot Nejvíce lidí mimo přechodných šelestů v uších setkává po poslechu velmi hlasité muziky nebo po zkušenosti s hlasitou ránou v blízkosti ucha se zhoršeným sluchem. Relativní ticho,

než se sluch plně zotaví, může trvat řadu hodin nebo i více než týden. Tyto sluchové změny se označují jako dočasný posun prahových hodnot. Jestliže dojde k následné silné explozi hluku dříve, než je sluch plně obnoven, může se během let rozvinout chronická ztráta sluchu nebo dokonce hluchota. Dočasný posun sluchového prahu se využívá při pokusu o určení trvalého posunu prahových hodnot v populaci exponované hluku.

5.4

Poruchy spánku a jejich důsledky

Poruchy spánku jsou velmi rozšířené a mají různorodý původ a mohou značit i zdravotní problémy[4]. Nepříznivé ovlivnění spánku se prokazatelně projevuje obtížemi při usínání, probouzení, změnami délky a hloubky spánku, zejména redukcí fáze spánku[3]. V Německu žije 20 milionů lidí, kteří velmi obtížně usínají a spí. Z tohoto počtu potřebuje 8,5 milionu léčbu a 3,3 milionu trpí stálou únavou během dne z důvodu špatné kvality spánku. Pokles jejich výkonnosti a produktivity je zvláště významným pro bezpečnost silničního provozu. Řidiči, kteří usnou za volantem, jsou příčinou přibližně 20 % dopravních nehod na dálnicích v Německu. Chronické poruchy pánku mohou být označeny za nemoc, protože jsou škodlivé pro: výkonnost v zaměstnání, psychickou pohodu, učení, imunitní systém, sociální komunikaci, schopnost řídit motorové vozidlo. Chronické poruchy spánku zvyšují riziko: psychosomatických onemocnění, hlavně kardiovaskulárních onemocnění, neurózy, strachu, agresivity, zvýšené spotřeby sedativ a léků na spaní[4]. K narušení spánku vede jak ustálený, tak i proměnný hluk. Senzitivní skupinou populace jsou starší lidé, lidé pracující na směny, lidé s funkčními a mentálními poruchami, osoby s potížemi se spaním. Důležité přitom je to, že obecně k adaptaci lidí na rušení spánku hlukem nedochází v hlučných lokalitách ani po více letech[3].

5.5

Problémy se soustředěním

Hluk ztěžuje učení, hlavně ve škole, kde je požadováno pochopení. Pokles chápavosti může být způsoben vnějším a vnitřním hlukem doplněným o akustickou charakteristiku třídy (charakteristika ozvěny v místnosti) nebo neukázněnými dětmi ve třídě. Srozumitelnost hovoru je důležitá zejména pro děti, které se učí jazyky nebo muziku. Je pozoruhodné, že pro osvojení jazyka je jedním z nejdůležitějších faktorů kvalita sluchu u studentů. Tato kvalita bude ovlivňovat způsob, jak děti budou schopné reprodukovat to, co slyšely. Experimentálně může být srozumitelnost řeči posouzena pomocí množství chyb, které udělá dítě poslouchající běžné věty v okolním hluku. Pokud jsou hladiny okolního hluku nižší než 55 dB(A), míra chybování je 4,3 %. Pokud jsou hladiny okolního hluku 60 dB(A) a více, které odpovídají hluku dopravy při pootevřeném okně, míra chybování je nejméně 15 %.

5.6

Obtěžování

Obtěžování způsobené hlukem je globální fenomén. Definice obtěžování je „pocit nelibosti spojený s jakýmkoliv původcem či okolnostmi, o kterých jedinec nebo skupina ví nebo věří, že na něj (ni) nepříznivě působí“. Nicméně kromě obtěžování mohou lidé pociťovat řadu negativních pocitů, pokud jsou vystaveni v životním prostředí hluku, a může se pak dostavit vztek, rozladění, pocit neuspokojení, odtažitost, bezradnost, deprese, úzkost, pokles pozornosti, nervozita nebo vyčerpání. Obtěžování veřejnosti se mění v závislosti na akustických charakteristikách hluku včetně zdrojů hluku a je citlivé na řadu neakustických faktorů kulturní, sociální, psychologické a ekonomické povahy. Pocit obtěžování se mění též v závislosti na aktivitě (rozhovor, relaxace

při rádiu či televizi atd.). Na úrovni jednotlivce může být zvýšenou hladinu hluku vysvětleno maximálně 30 % případů obtěžování. Nejsilnější obtěžování je způsobeno dopravním hlukem.

5.7

Chronické změny stresových hormonů a riziko infarktu myokardu

Kontinuální expozice hluku může vyústit v chronické změny v regulaci fyziologických systémů, především ve zvýšené uvolňování stresových hormonů. Účelem tohoto vzestupu stresových hormonů je buď připravit organismus na „boj nebo únik“, nebo maximálně využít šanci na přežití v případě poškození. Pro „boj nebo únik“ je třeba dodatečné energie. Proto stresové hormony (adrenalin a noradrenalin) zvyšují cholesterol a triglyceridy krvi. Jestliže je dodatečná energie využita pro „boj nebo únik“, je dosaženo účelu, ale v naší moderní společnosti se jedná velmi často o planý poplach. Jestliže pokračující expozice hluku vede k chronicky se opakujícímu vzestupu stresových hormonů a lipidů, vzrůstá i riziko arterosklerosy a nakonec i riziko infarktu. Na druhé straně, jestliže je organismus připravován na přežití během poškození, má zvýšený stresový hormon (kortizol) za úkol zastavit krvácení a omezit riziko infekce v ráně. Ačkoli kortizol může lidem pomoci zachránit život a zraněným napomáhá se srážlivostí krve, vysoký vzestup kortizolu, který přetrvává po řadu let, může mít nebezpečné vedlejší účinky. Zvýšená srážlivost krve, např. zvýšený fibrinogen, dodatečně zvyšuje riziko srdeční příhody. Zvýšená expozice dopravního hluku nad průměrem denní/noční venkovní hladiny 65/55 dB(A) zvyšuje riziko infarktu myokardu přibližně o 20 %.

5.8

Sociální dopady

Sociální následky hluku a účinek na chování jsou často nepřímé, složité a obtížně rozpoznatelné. Předpokládá se, že řada těchto účinků nemá souvislost se zdrojem hluku. Dopady sociální a dopad na chování zahrnují změny v obvyklých modelech každodenního chování (např. zavírání oken, nepoužívání balkónů, nastavování televize a rádia na vyšší hlasitost, psaní petic, stěžování na úřadech), nepříznivé změny ve společenském chování (např. agresivita, nepřátelství, stranění se, nespolupráce), nepříznivé změny v sociálních ukazatelích (např. pohyblivost v okolí bydliště, dostupnost nemocnic, konzumace drog, míra nehodovosti) a změny v náladě ( např. snížený pocit štěstí, více depresivní nálada). Ačkoli jsou změny ve společenském chování dávány do souvislosti s expozicí hluku, expozice sama o sobě pro vznik agrese nestačí. Nicméně v kombinaci s provokací nebo předem existujícím strachem či nepřátelstvím může agresi vyvolat. Dosti souhlasných dokladů ukazuje, že hluk nad 80 dB(A) Leq způsobuje omezení pozitivního chování a zvýšení agrese během expozice a v období po ní.

6 Ekonomické dopady působícího hluku 6.1

Užívání léků

Při snaze čelit následkům hluku mohou být použity různé léky. Na jedné straně jsou léky minimalizující stres a nepříjemné pocity. Na straně druhé jsou léky předepisované kvůli poruchám spánku a nočnímu probouzení. Užívání těchto léků přispívá k celkovým sociálním nákladům společnosti. V hlučným oblastech, kde LAeq = 55-65 dB, 15 % postižených obyvatel užívá léky na spaní či zklidnění po většinu dní nebo několikrát týdně, zatímco obecně jsou konzumenty léků pouze 4 % celkové populace (neovlivněné hlukem). Nad hodnotou 65 dB(A) stoupá významně též použití ušních zátek.

6.2

Opouštění budov umístěných v centru

V centrech měst je řada různorodých zdrojů hluku. Ať už jsou privátní nebo veřejné, všechny vedou k opouštění městských center. Dopravní hluk je jedním z hlavních zdrojů hluku v městských oblastech. Jakýkoliv vzestup turistického ruchu se většinou odehrává v létě, kdy má mnoho barů a restaurací otevřené terasy, kde lidé využívají posezení na čerstvém vzduchu. Pravidelnou součástí scény je živá či reprodukovaná hudba. Pokud je hudba pouštěna pravidelně a příliš hlasitě, může být pro místní obyvatele určujícím faktorem k prodeji nemovitostí a přestěhování se do klidnějších oblastí.

6.3

Pokles ceny nemovitostí

Obtíže způsobené místním hlukem vedou k poklesu ceny budov v oblasti, kde je hluk natolik obtěžující, že řada lidí nepovažuje dané domovy za vysněné místo k životu. Studie v Kanadě, Velké Británii a spojených státech týkající se vztahů mezi hlukem letecké dopravy a hodnotou obydlí předpokládají devalvační faktor 0,75 % na dB(A) pro levné a středně drahé domy a 1 % na dB(A) pro vysoce ceněné domy. Tyto faktory se uplatňují při zvukových hladinách v rozmezí 60-80 dB(A). Takové negativní dopady samozřejmě vedou obyvatele k vynaložení tlaku na úřady, aby se podílely na omezení hluku nebo stanovily adekvátní náhradu například tím, že vykoupí nemovitosti za rozumnou cenu. Toto působení není omezeno pouze na velkoměsta, může též zasáhnout venkovské oblasti. Všechny typy hluku mohou vést k poklesu nemovitostí. Může se jednat o domy v okolí dálnice nebo v sousedství letiště, budovy v turistických centech měst, jednotlivé domy poblíž průmyslové oblasti, dřevařského závodu nebo husí farmy. Takový ekonomický dopad představuje jeden z mnoha stížností na hluk[4].

7 Projekt Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku 7.1

Základní informace o projektu

Základem projektu III., Monitorování zdravotních důsledků a rušivých účinků hluku, je paralelní monitoring hluku venkovního prostředí, který zahrnuje 24hodinové měření hluku ve 42 vybraných základních lokalitách 21 měst ČR V těchto základních lokalitách, kde je hlučnost poměrně přesně charakterizována výše uvedeným 24 hodinovým měřením hluku dále probíhá periodicky dotazníkové zjišťování vlivu hluku na výskyt vybraných ukazatelů zdravotního stavu zejména civilizačních nemocí, poruch spánku a neurotických příznaků. Denní i noční hlučnost v jednotlivých lokalitách tvoří souvislou řadu hladin. Ze zjištěných rozdílů hlučnosti za uplynulých devět let je zřejmé, že ke změnám hlučnosti přesahujícím toleranční meze přesnosti měření, t.j. +/- 1dB, došlo jen v malém počtu lokalit. Celkově nelze konstatovat nárůst či pokles hlučnosti v ČR, protože jednak, k prokazatelné změně došlo pouze v menším počtu lokalit, jednak význam nárůstu v některých lokalitách je snížen poklesem v jiných0.

7.2

Metodika

Ve všech 21 městech, kde probíhá monitoring, jsou vybrány vždy jedna relativně tichá a jedna relativně hlučná základní lokalita. Lokality jsou vybrané tak, aby v nich bydlelo nejméně 300, nejlépe až 1000 obyvatel. Minimální počet 300 respondentů odpovídá vypočtené statistické potřebě rozsahu souboru. Na základě předchozích studií vlivu hluku na zdravotní stav se ukázal pro kvantitativní hodnocení jako dostačující. Dále byl výběr podřízen tomu, aby lokality sestávaly z běžné zástavby vícepodlažními činžovními domy, které jsou již minimálně 10 let obydleny, a aby byla populace vybraných lokalit z hlediska sociálního a demografického typická. To znamená, že neobsahuje významně vyšší podíl výrazných etnických nebo profesionálních skupin (např. jen pracovníky v hlukovém riziku). Lokality byly také vybírány tak, aby byly pro dané město pokud možno charakteristické. Dalším požadavkem bylo, aby dané lokality nebyly výrazně ovlivněny jiným druhem znečištění životního prostředí, např. exhalacemi. Měřící místa v základních lokalitách jsou vybrána tak, aby měřením na nich byla charakterizována hlučnost v celé základní lokalitě. Měření jsou prováděna zvukoměry firmy Brüel & Kjaer typ 2231 se statistickým modulem BZ 7115. Detailní umístění mikrofonu odpovídá požadavkům Metodického návodu hlavního hygienika ČR pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí z r. 2001. Znamená to, mimo jiné, že mikrofon je umístěn ve vzdálenosti 2 m před fasádou obytného objektu, většinou ve výšce okna prvního nadzemního podlaží. V případě, že měření je prováděno z měřícího vozu, nebo jinak upevněným mikrofonem než z okna, pak minimálně 3 m nad terénem. Měření jsou prováděna 24 hodin za všech meteorologických podmínek (pokud tyto podmínky přímo nepřípustným způsobem neovlivňují mikrofon) vždy jednou měsíčně, střídavě v hlučné a tiché lokalitě, přednostně ze středy na čtvrtek. Měření probíhá po jednotlivých hodinách, výsledky jsou automaticky ukládány do paměti zvukoměru. Po celou dobu měření je u měřících přístrojů odborná obsluha pro zajištění jak vlastních přístrojů před různými negativními vlivy, tak pro případnou korekci, resp. zrušení měření v případě, že by měření bylo nepřípustně ovlivněno netypickou hlukovou situací v místě měření (např. oprava prasklého vodovodu v komunikaci). Po skončení měření jsou výsledky přeneseny do počítačů programem pro výpis výsledků. Zde je možné výsledky vizuálně kontrolovat. Potom jsou převodním programem převedeny do programu Epi-Info a jsou z nich vypočteny hodnoty za měřených 24 hodin. Jednotlivé výsledky jsou v programu označeny kódem projektu pro jednotlivá pracoviště s

rozlišením na tiché a hlučné lokality. Výsledky uložené v Epi-Infu jsou takto připraveny pro další centrální zpracování. V základních lokalitách byly zdravotní účinky hluku v uplynulých devíti letech zjišťovány celkem třikrát (v r.1995,1997 a 2002) pomocí dotazníku vypracovaného na základě dotazníku použitého při předchozí studii vlivu hluku na zdravotní stav obyvatel ukončené v r. 1985 (v rámci úkolu hlavního hygienika). Dalším podkladem pro vypracování dotazníku byl dotazník CINDI. Dotazník pro tento projekt monitoringu odpovídá tedy jak ověřeným potřebám výzkumu vlivu hluku, tak je maximálně možným způsobem přizpůsoben dotazníku CINDI. Dosažené výsledky lze srovnávat i se závěry výše uvedené studie ukončené v r.1985 a to i s ohledem na to, že vybrané lokality jsou podobné a hluková měření jsou prováděna stejnou metodikou s pouze rozdílným počtem měření. Hodnocení výsledků je provedeno stejným způsobem jako v předchozích etapách, což je zřejmé z komentářů k výsledkům jednotlivých otázek. Všechny údaje zjištěné dotazníkem v jednotlivých lokalitách, tj. procenta odpovědí, či průměry v případě numerických odpovědí za lokalitu, jsou položeny do vztahu k příslušnému údaji o hlučnosti lokality. Tyto souhrnné údaje o hlučnosti všech lokalit tvoří plynulou škálu hodnot. Takto vzniklým polem bodů je proložena regresní křivka, vyjadřující vztah hlučnosti ve sledovaných lokalitách a odpovědi na danou otázku, resp. sledovaného jevu. Na základě vyhodnocení odpovědí na otázky, týkající se matoucích faktorů (tzv.confounderů), které by mohly ovlivnit vliv hlučnosti na výskyt sledovaných ukazatelů zdravotního stavu, je možné zhodnotit, zda tyto faktory výskyt ukazatelů zdravotního stavu ovlivnily. Zjištěné změny zdravotního stavu respondentů lze považovat za účinek hlučnosti v případě, že mezi výskytem možných matoucích faktorů a hlučností není statisticky významný vztah, udávající vzestup, nebo případně pokles jejich výskytu směrem ke hlučným či tichým lokalitám. Pro ověření výsledků výše uvedeného způsobu statistického zpracování s použitím plynulé škály výsledných hodnot hlučnosti , bylo použito zpracování programem STATA, který vyhodnocuje výskyt zdravotních ukazatelů stavu ve vztahu ke třem kategoriím noční hlučnosti a to do 45, od 45 do 62 a nad 62 dB(A) a současně vyhodnocuje vliv možných matoucích faktorů. Tento způsob vyhodnocení je obvyklý v zahraniční literatuře. Vzhledem k tomu, že v základních lokalitách, kde hlučnost zjišťujeme podrobným měřením a zdravotní stav hodnotíme pomocí dotazníku, bydlí relativně málo obyvatel a také s ohledem na jejich malou rozlohu, byly vybrány větší lokality, které na základní lokality těsně navazují. To proto, aby byly monitoringem zaznamenány případné změny v dopravě, jako hlavním zdroji hluku. Sledování vývoje hlučnosti a jejích účinků na zdraví je v nich prováděno odhadem relativního rizika poškození zdraví hlukem v životním prostředí, programem označeným HLUK M. Tento odhad relativního rizika vychází z proběhlých dotazníkových šetření, kde byl opakovaně zjištěn statisticky významný vztah mezi hlučností a zdravotním stavem (resp. sumou vybraných, nejzávažnějších civilizačních chorob). Údaje o hlučnosti jsou zjišťovány denními jednohodinovými měřeními hluku u jednotlivých domů. Tato měření jsou pak v programu korigována odborným odhadem na předpokládané noční hodnoty na základě rozdílu mezi zjištěnou denní a noční hlučností v příslušných základních lokalitách. Noční hodnota hlučnosti je použita proto, že noční hlučnost je v těsnějším vztahu ke zjišťovanému zdravotnímu stavu obyvatel, než hlučnost denní mimo jiné i proto, že většina obyvatel je doma a jejich činnost je podobná. Počty obyvatel v jednotlivých obytných objektech (dle čísel popisných) byly získány z volebních seznamů. Program HLUK-M je dále doplněn o procentuální údaje, vyjadřující risk assessment z hluku ve dvoudecibelových pásmech, v rozsahu monitoringem zjišťovaných hladin hluku. Podrobnější popis metodiky odhadu rizika poškození zdraví hlukem z venkovního prostředí je v textu Projektu III. monitoringu.

7.3

Zajištění a kontrola kvality

Věrohodnost výsledků a způsob jejich pořizování byly systematicky kontrolovány systémem QA + QC. Podrobně je systém popsán ve zprávě za období 1994 - 1995. Sestává jednak z metodického vedení všech pracovišť, jednak z kontroly pracovišť na místě. K zajištění QA+QC patří i předání „Příručky kontroly zajištění jakosti“ laboratoří provádějících monitoring. Příručka kontroly zajištění jakosti byla vypracována a předložena všemi pracovišti na začátku monitorování. V loňském roce byla provedena metodická kontrola způsobu měření a ukládání výsledků a aktualizace příruček jakosti. Kontrolou nebyly zjištěny žádné závažné nedostatky pokud se týká měření hluku a ukládání výsledků.

7.4

Výsledky

7.4.1 Měření hluku Výsledky měření hluku byly předány všemi pracovišti v požadované kvalitě a formátu.V období 1998-2002 tvořily zjištěné průměrné roční hodnoty ekvivalentních hladin i 90% hladin hluku souvislou řadu. Průměrné hodnoty hlučnosti v jednotlivých lokalitách v období od r.1998 do r.2002 jsou téměř shodné s hodnotami hlučnosti vyjádřené jako roční průměrné hodnoty Tab. 3. Hodnocení hlučnosti za výše uvedené pětileté období, které je velmi přesným zjištěním skutečného stavu hlučnosti v jednotlivých lokalitách, bylo provedeno proto, že je vztaženo k pětiletému intervalu, který byl zvolen pro dotazníkové šetření zdravotního stavu. Extrémní dlouhodobé zvýšení hlučnosti se projeví i na výsledcích monitoringu, jak je vidět na příkladu Plzně, kde denní hlučnost opakovaně dosahuje až 76 dB, což je způsobeno zejména stále chybějícím dálničním obchvatem Plzně. Je zajímavé, že v noci již nejsou hodnoty v Plzni nejvyšší, což potvrzuje téměř dálniční charakter dopravy v hlučné lokalitě Plzně, pro kterou je charakteristický výraznější pokles hodnot hlučnosti v noci než u místní dopravy ve velkých městech. Tab. 3 Průměrné hodnoty denních a nočních ekvivalentních hladin hluku [6]

Průměrné hodnoty denních a nočních ekvivalentních hladin hluku Období od 1.1..1998.do 31.12. 2002 Lokalita Praha - tichá Praha 10 - tichá Kolín - tichá Příbram - tichá Ústí /L - tichá Liberec - tichá Č. Budějovice - tichá Plzeň - tichá Hradec Králové - tichá Ústí n/O - tichá Brno - tichá Žďár n/S - tichá Znojmo - tichá Ostrava - tichá

LAeq - den 59,57 54,05 46,38 49,77 53,66 52,08 49,74 59,05 54,34 51,72 54,60 55,84 52,36 55,46

19 26 34 23 27 17 25 26 27 27 20 26 20 20

LAeq - noc 51,05 46,84 39,09 40,90 44,19 44,21 44,04 50,21 43,87 43,87 46,39 48,30 46,39 48,48

19 26 34 23 27 17 25 26 27 27 20 26 20 20

Lokalita Olomouc - tichá Kladno - tichá Jihlava - tichá Jablonec n/N - tichá Děčín - tichá Praha 3 - tichá Havlíčkův Brod - tichá

LAeq - den 59,40 52,50 51,80 51,61 50,87 52,20 52,32

30 45 26 26 30 26 26

LAeq - noc 48,73 47,22 44,09 40,31 44,88 44,27 44,06

30 45 26 26 30 26 26

72,68 26 69,22 26 Praha - hlučná 72,16 26 66,14 26 Praha 10 - hlučná 65,93 37 57,55 37 Kolín - hlučná 64,37 24 57,56 24 Příbram - hlučná 63,88 24 54,68 24 Ústí n/L - hlučná 61,53 15 52,97 15 Liberec - hlučná 66,89 26 59,29 26 Č. Budějovice - hlučná 75,47 26 69,02 26 Plzeň - hlučná 70,38 26 62,44 26 Hradec Králové - hlučná 62,94 28 59,73 28 Ústí n/O - hlučná 69,96 20 63,55 20 Brno - hlučná 64,65 26 58,06 26 Žďár n/S - hlučná 69,55 21 61,81 21 Znojmo - hlučná 70,71 20 66,22 20 Ostrava - hlučná 72,71 29 68,56 29 Olomouc - hlučná 58,85 44 52,37 44 Kladno - hlučná 64,73 26 56,65 26 Jihlava - hlučná 62,64 25 54,73 25 Jablonec n/N - hlučná 67,56 29 59,62 29 Děčín - hlučná 72,09 26 66,77 26 Praha 3 - hlučná 67,79 26 62,16 26 Havlíčkův Brod - hlučná Lokalita LAeq - den LAeq - noc V roce 2002 se denní hlučnost opět pohybovala od hodnot přesahujících 75 dB v lokalitách nejhlučnějších (mezi které již tradičně patří hlučné lokality v Plzni, Praze, Olomouci a Ostravě) až po skutečně tiché lokality s denními hodnotami hlučnosti 49 dB (např. tiché lokality v Českých Budějovicích, Příbrami). Rozptyl hladin, z nichž jsou průměrné LAeq vypočteny, nepřesahuje 5 dB. Tab. 4 Průměrné hodnoty denních a nočních ekvivalentních hladin hluku [6]

Průměrné hodnoty denních a nočních ekvivalentních hladin hluku Období od 1.1. 2002 do 31.12. 2002 Lokalita

LAeq - den

LAeq - noc

Lokalita Praha - tichá Praha 10 - tichá Kolín - tichá Příbram - tichá Ústí /L - tichá Liberec - tichá Č. Budějovice - tichá Plzeň - tichá Hradec Králové - tichá Ústí n/O - tichá Brno - tichá Žďár n/S - tichá Znojmo - tichá Ostrava - tichá Olomouc - tichá Jihlava - tichá Jablonec n/N - tichá Děčín - tichá Praha 3 - tichá Havlíčkův Brod - tichá Praha - hlučná Praha 10 - hlučná Kolín - hlučná Příbram - hlučná Ústí n/L - hlučná Liberec - hlučná Č. Budějovice - hlučná Plzeň - hlučná Hradec Králové - hlučná Ústí n/O - hlučná Brno - hlučná Žďár n/S - hlučná Znojmo - hlučná Ostrava - hlučná Olomouc - hlučná Jihlava - hlučná Jablonec n/N - hlučná Děčín - hlučná Praha 3 - hlučná

LAeq - den 57,96, 53,28, 50,06, 49,68, 53,86, 51,90, 49,35 58,52 53,60 52,27 54,98 55,14 53,02 55,56 59,30 54,93 51,78 49,70 52,16 52,02 72,27 71,66 67,72 63,80 64,73 59,20 66,40 75,36 70,22 63,50 70,50 63,80 69,56 71,50 72,85 64,16 61,62 69,12 70,88

5 5 5 5 5 5 4 5 5 6 5 5 5 5 6 4 5 5 5 5

LAeq - noc 52,22, 46,70, 39,78, 41,46, 42,38, 42,80, 44,85 50,62 47,02 41,77 45,34 48,86 44,92 47,68 49,02 43,25 38,48 43,14 43,40 44,52

5 5 5 5 5 5 4 5 5 6 5 5 5 5 6 4 5 5 5 5

3 5 5 5 4 1 5 5 5 6 5 5 5 5 6 5 5 5 5

67,93 66,24 60,86 56,98 57,83 49,80 59,08 68,92 62,60 58,63 64,16 57,42 62,14 67,58 68,93 56,82 54,48 60,26 65,64

3 5 5 5 4 1 5 5 5 6 5 5 5 5 6 5 5 5 5

Lokalita LAeq - den LAeq - noc 67,54 5 61,48 5 Havlíčkův Brod - hlučná Lokalita LAeq - den LAeq - noc Při porovnání ekvivalentních hodnot hlučnosti zjištěných z monitoringu s nejvyššími přípustnými ekvivalentními hodnotami uvedenými ve Vládním nařízení č. 502/2001 Sb. „O ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací“, je z grafických příloh patrné, že pouze dvě třetiny tichých lokalit ze všech 42 se nachází v pásmu hodnot hlučnosti, která nepoškozuje zdraví. Limitní hodnoty pro hluk ve venkovním prostředí jsou 55 dB pro denní a 45dB pro noční dobu v LAeq. Odpovídají doporučení WHO pro zajištění bezpečné ochrany zdraví před hlukem, kdy i při dlouhodobém pobytu v prostředí s touto hlučností by prakticky nemělo docházet k poškození zdraví. Ze zjištěných rozdílů hlučnosti mezi roky 2001 a 2002 je zřejmé, že ke změnám hlučnosti přesahující toleranční meze přesnosti měření, tj. +/- 1dB, došlo jen v menším počtu lokalit a byly způsobeny převážně lokálními změnami dopravního systému. Při tom nezáleží na tom, zda se lokality nacházejí ve velkých nebo malých městech. Pokud se týká směru změny nočních ekvivalentních hladin, došlo spíše k poklesu v lokalitách tichých, než hlučných a to při hodnocení v LAeq. Celkově nelze konstatovat nárůst či pokles hlučnosti v ČR za poslední rok, protože jak již bylo výše uvedeno, k prokazatelné změně došlo pouze v menší části lokalit. Z rozboru průběhu měřených hladin hluku v průběhu jednoho roku v jednotlivých lokalitách se ukázalo, že ve většině lokalit nedochází k výkyvům hodnot nad 2 dB LAeq a v žádné lokalitě nad 3,5 dB,A. V tomto roce byl vyhodnocen trend vývoje hlučnosti v jednotlivých lokalitách za uplynulých 9 let provozu monitoringu podrobným statistickým zpracováním meziročních změn hlučnosti v období 1994 až 2002 sumarizováním v podobě lineárního až kvadratického trendu. Řadou čísel udávajících hlučnost v každé lokalitě byl nejprve proložen kvadratický trend, který umožňuje postihnout výskyt maxima či minima uvnitř dané řady. Poté byl proveden test zakřivení a pokud byl nevýznamný, byl trend redukován na lineární. Jestliže byl trend redukován na lineární, bylo testováno, zda je jeho sklon významně odlišný od nuly. Pokud ne, byl celkový trend hlučnosti v jednotlivé lokalitě redukován na konstantu, tj. hluk se zde výrazněji nemění mezi lety. V hlučných i tichých lokalitách v Příbrami, Plzni, Hradci Králové, Brně a Havlíčkově Brodě jsou meziroční změny hlučnosti téměř nulové. 7.4.2 Zdravotní část Výsledky odpovědí na jednotlivé otázky a jejich zhodnocení jsou seřazeny dle pořadí otázek viz formulář dotazníku . Pro úspěšný průběh dotazníkové akce a vyšší návratnost dotazníků je velmi důležitý osobní kontakt s respondenty. Dotazníková akce byla předem oznámena vývěskami v předmětných domech v základních lokalitách. Dotazníky byly rozdány ve všech domech, ve kterých bylo provedeno šetření již v minulých letech. Pro dosažení co nejvyšší respondence byla celá akce zdůrazněna a zpopularizována v médiích. Dotazníky byly osobně vyzvednuty v odpoledních a večerních hodinách. Respondence tohoto šetření byla 53%. Došlo k 18% vzestupu respondence oproti minulému dotazníkovému šetření v r.1997. Podrobně je popsána respondence v jednotlivých městech v tabulce Tab. 5. Tab. 5 Respondence dotazníkového šetření [6]

Město

dotazníky vybrané

rozdané

respondence

dotazníky Ostrava

1022

1195

85,5%

Ústí nad Labem

928

1200

77,3%

Olomouc

1438

2000

71,9%

Liberec

1198

1750

68,4%

Znojmo

566

830

68,2%

940

1600

58,8%

Jihlava

468

800

58,5%

Brno

614

1200

51,1%

Ústí nad Orlicí

588

1270

46,3%

Kolín

310

692

45,0%

Děčín

306

690

44,3%

Praha 2

495

1120

44,1%

Č. Budějovice

568

1300

43,6%

Hradec Králové

550

1261

43,6%

Havlíčkův Brod

389

900

43,2%

Praha 3

416

1000

41,6%

Praha 10

414

1000

41,4%

Kladno

374

1000

37,4%

Příbram

177

600

29,8%

229

800

28,5%

199

800

24,8%

12189

23008

52,97%

Žďár Sázavou

Jablonec Nisou Plzeň celkem

nad

nad

Po vyřazení neúplně nebo špatně vyplněných formulářů bylo provedeno zhodnocení dotazníků od 12 023 respondentů. Vzhledem k tomu, že se ve všech lokalitách jedná o stejný způsob výběru respondentů, je možné výsledky navzájem srovnávat a dávat je do vztahu ke zjišťované hlučnosti v lokalitách. Hodnocení výsledků je prováděno tak, že všechny údaje zjištěné dotazníkem v jednotlivých lokalitách jsou v procentech odpovědí na jednotlivé otázky na výskyt sledovaného jevu, či průměry v případě numerických odpovědí, vztaženy k příslušnému údaji o hlučnosti lokality. Větší část dotazníku je věnována průzkumu možných modifikujících faktorů, jejichž zjištění a výskyt je nutné specifikovat pro vyloučení jejich vlivu na zdravotní stav. Jedná se např.o demografické a sociologické údaje, otázky týkající se životního stylu respondentů , údaje o pracovním prostředí atd. Zjištěné změny ukazatelů zdravotního stavu lze považovat za účinek

hlučnosti, jestliže tyto další faktory nejsou v jednotlivých lokalitách významně rozdílné a nebo nekopírují rozdíly hlučnosti mezi lokalitami. V následujícím přehledu výsledků je komentován vztah odpovědí na jednotlivé otázky k hlučnosti. To znamená, že je diskutována jak možnost ovlivnění výskytu sledovaných ukazatelů zdravotního stavu demografickými, sociologickými a dalšími skutečnostmi, tak hlavně pak významnost vztahu sledovaných ukazatelů zdravotního stavu ke hlučnosti. 7.4.3 Věk Věkové složení souborů respondentů může ovlivnit vztah mezi hlučností a sledovanými ukazateli zdravotního stavu. Mírně vyšší průměrný věk (cca o 3 roky) v hlučných lokalitách se v nynějším monitorovacím období neprojevil významně, protože souvislost mezi věkovým složením a hlučností není statisticky významná. Navíc míra tohoto vlivu byla ověřena použitím odpovědí respondentů ve věkovém rozpětí 30 - 70 let, kde nebyl zjištěn žádný rozdíl věkového složení mezi hlučnými a tichými lokalitami. Zařazení údajů o ukazatelích zdravotního stavu osob mladších 30-ti let do sledování vlivu hluku je nevhodné, protože projevy vlivu hluku na zdraví lze očekávat až po 10-ti letech expozice. Uvážíme-li, že většina mladých lidí se pravděpodobně v trvalém bydlišti usadí nejdříve po dvacátém roku věku, je uvedená věková hranice opodstatněná. Dále je nutné uvážit i to, že lidé mladší 20-ti let jsou exponováni řadou jiných intenzivních hluků (hudba a pod.). Vzhledem k výše uvedenému, a dále proto, že v nynějším monitorovacím období jsou menší rozdíly v odpovědích obou věkových kategorií, byly odpovědi z dotazníku zpracovány pro věkové rozpětí 30 - 90 let, aby tak byl šetřením popsán co nejširší použitelný vzorek obyvatel vybraných lokalit. Následující přehled výsledků s komentářem proto uvádí výsledky šetření ve věkovém rozpětí 30 - 90 let v případě všech otázek, u nichž výsledek není významný statisticky, t.j. pravděpodobnost zkoumaného je menší než 95% (p>0,05). Je zde uveden zjištěný rozdíl v procentech výskytu zkoumaného jevu dle regresní křivky. V případě otázek, týkajících se zdravotního stavu se statisticky významným výsledkem, je pak zjištění ještě doplněno výsledkem odpovědí respondentů ve věkovém rozpětí 30 - 70 let. Respondentů ve věku 70 - 90 let je 17.5 %, což je o pouhé 0,2% méně než v minulém monitorovacím období. Ze sledovaných ukazatelů zdravotního stavu v tomto projektu monitoringu jsou nejzávažnější tzv. civilizační nemoci. 7.4.4 Výskyt civilizačních onemocnění Mezi civilizační onemocnění řadíme tyto choroby: hypertenzní choroba, infarkt myokardu, vředová choroba žaludku a dvanácterníku, cholelithiasy a urolithiasy, diabetes mellitus, nádorová onemocnění, časté katary horních cest dýchacích a alergická onemocnění. Suma vybraných civilizačních chorob, která byla dána do vztahu ke hlučnosti, sestává z výše uvedených chorob, vyjma alergických onemocnění. Alergie nebyly do této sumy zahrnuty proto, že jejich výskyt s hlučností nesouvisí. Hypertenzní choroba Procento výskytu hypertenze v jednotlivých lokalitách stoupá se zvyšující se hlučností v kategorii od 30 do 90 let od 24 do 34%, což je 41,7% nárůst dle regresní křivky s téměř 95% statistickou významností. Ve věkové kategorii 30 až 70 let je vzestup od 22 do 28%, což je 27,3% nárůst dle regresní křivky bez statistické významnosti. Uvedené výsledky odpovídají zjištění v minulém monitorovacím období s tím rozdílem, že nyní je menší statistická významnost v kategorii 30 - 70 let. Na výskyt hypertenze pravděpodobně hluk působí, existuje však řada dalších silných vlivů, pro které se teoreticky předpokládaný vliv hluku vždy neprokáže s potřebnou významností.

Pro ověření výsledků výše uvedeného způsobu statistického zpracování s použitím plynulé škály výsledných hodnot hlučnosti, bylo použito zpracování programem STATA, který vyhodnocuje výskyt zdravotních ukazatelů stavu ve vztahu ke třem kategoriím noční hlučnosti, a to do LAeq 45, od 45 do 62 a nad 62 dB. Tento způsob vyhodnocení je obvyklý v zahraniční literatuře. Statistický program STATA vyhodnocuje tzv. odds-ratio neboli, jaká je šance respondentů mít určité onemocnění při dlouhodobém pobytu v místech s třemi výše uvedenými kategoriemi hlučnosti. Velmi důležitým aspektem tohoto programu je možnost vyhodnocovat najednou více faktorů, které by se na výskyt určitého onemocnění mohly podílet. Například v případě hypertenze byly takto zpracovány a následně vyloučeny tyto možné spolupůsobící faktory: věk, dosažené vzdělání, četnost fyzické aktivity, BMI, kouření, pití černé kávy a alkoholu. Po vyhodnocení výsledků odpovědí respondentů jsme došli k závěru, že lidé dlouhodobě (minimálně 5 let) žijící v lokalitách s noční hlučností vyšší než LAeq 62 dB, mají i po zhodnocení výše uvedených tzv. matoucích faktorů 1,2x vyšší šanci onemocnět vysokým krevním tlakem (na lepší než 99% hladině statistické významnosti). Tyto výsledky jsou shodné s výsledky podobné epidemiologické zahraniční studie. Infarkt myokardu V případě výskytu infarktu myokardu ve vztahu ke hlučnosti prostředí byla zjištěna podobná situace jako v případě hypertenze. To je vzhledem k podobné etiologii obou chorob předpokladatelné a lze to považovat za projev metodické správnosti provedeného šetření. Procento výskytu infarktu myokardu statisticky nevýznamně stoupá ze 3,5 na 5%. Rozložení výsledků z jednotlivých lokalit je ve vztahu k regresní křivce náhodné. V minulém monitorovacím období se významnost vztahu mezi zvyšující se hlučností a výskytem infarktu myokardu projevila statisticky významná. Na základě toho lze nicméně připustit, že zvýšená hlučnost spolupůsobí na výskyt infarktu myokardu a šetření to prokázalo, protože zjištěný nárůst není zanedbatelný a zahraniční epidemiologické studie tyto závěry potvrzují. Na vznik infarktu myokardu samozřejmě působí mnoho dalších faktorů, které účinek hluku částečně překrývají. Při zpracování výsledků pomocí statistického programu STATA vyšlo na lepší než 96% hladině statistické významnosti, že lidé dlouhodobě žijící v lokalitách s noční hlučností přesahující LAeq 62 dB mají až 1,4x vyšší riziko onemocnění infarktem myokardu, a to opět po vyloučení faktorů již výše uvedených. Vředová choroba žaludku a dvanácterníku Oproti minulým monitorovacím obdobím z odpovědí na tuto otázku vyplynulo, že výskyt vředové choroby žaludku a dvanácterníku stoupá obdobně jako minule od 7 do 10%, avšak na rozdíl od minulých šetření statisticky významně (p < 0,025) se zvyšující se hlučností prostředí. Při zpracování výsledků pomocí statistického programu STATA vyšlo na lepší než 99% hladině statistické významnosti, že lidé dlouhodobě žijící v lokalitách s noční hlučností přesahující LAeq 62 dB mají až 1,5x vyšší riziko onemocnění vředovou chorobou žaludku a dvanácterníku, a to opět po vyloučení faktorů již výše uvedených. Urolithiasy a cholelithiasy Z odpovědí na tuto otázku vyplynulo, že výskyt urolithias a cholelithias není prakticky ovlivněn hlučností prostředí. Procento výskytu je nyní od 16 do 17% dle regresní křivky s náhodným rozložením výsledků ve věkové kategorii 30-90 let , což je výsledek podobný jako v minulých monitorovacích obdobích. Podobný výsledek vznikl i vyhodnocením STATou. Diabetes mellitus Z odpovědí na tuto otázku vyplynulo, že výskyt diabetu není prakticky ovlivněn hlučností prostředí, i když by vliv bylo možné očekávat s ohledem na popisovaný vliv stresu na toto

onemocnění a na projev tohoto vlivu ve studii z roku 1985 v Praze. Procento výskytu je od 8 do 9% dle regresní křivky s náhodným rozložením výsledků, což je výsledek podobný minulým monitorovacím obdobím. Při zpracování STATou se také žádná závislost neprojevila. Nádorová onemocnění Na rozdíl od předminulého monitorovacího období, kdy se objevil významný vztah mezi stoupající hlučností a výskytem nádorových onemocnění, se v nynějším i minulém monitorovacím období tento vztah nepotvrdil a se stoupající hlučností je podobné procento výskytu mezi 4 až 5%, což potvrdilo i vyhodnocení programem STATA. Tento úkaz koresponduje s podobnými situacemi při epidemiologickém sledování výskytu nádorových onemocnění, kdy se občas objeví náhodné vztahy k různým faktorům. Časté katary horních cest dýchacích (KHCD) Výskyt onemocnění častými katary horních cest dýchacích stoupá se zvyšující se hlučností ve zkoumaném rozsahu na regresní křivce s 99% významností ze 15 na 24%, což je 60% nárůst v kategorii 30 - 70 let vztaženo k hlučnosti vyjádřené dle všech deskriptorů uvedených výše v této zprávě. V kategorii 30 - 90 let je to vzestup z 16 na 22%, což je 37,5% nárůst na regresní křivce s 99% významností. Při zpracování výsledků pomocí statistického programu STATA vyšlo na lepší než 99% hladině statistické významnosti, že lidé dlouhodobě žijící v lokalitách s noční hlučností přesahující LAeq 62 dB mají až 1,4x vyšší riziko onemocnění častými KHCD, a to opět po vyloučení faktorů výše uvedených (věk, dosažené vzdělání, fyzická aktivita, BMI, kouření, pití černé a alkoholu). Účinek hluku na zvýšený výskyt KHCD se objevuje opakovaně, jak ve výše zmíněné studii z roku 1985 tak i v předchozích monitorovacích obdobích. Zvýšený výskyt KHCD v hlučných oblastech pak není nutné přičítat jenom zhoršenému stavu ovzduší, protože vybrané hlučné lokality jsou v řadě případů v místech, kde zvýšené znečištění ovzduší není, nebo vzhledem k malé vzdálenosti k tichým lokalitám a podobným poměrům zástavby, je nelze předpokládat. To je jeden z důvodů, proč lze považovat zvýšený výskyt častých KHCD, mimo řadu dalších vlivů, také za projev působení hluku na zdraví. Jedním z dalších důvodů může být imunosupresivní působení hluku, což v případě častých KHCD je dobře přijatelné. Teoretický podklad pro takové působení je možné hledat, např. dle našeho předního imunologa Nouzy, v již známých účincích stresu na imunitu, protože účinek hluku jako faktoru působícího stres byl opakovaně prokázán a lze též připomenout podobné působení samotných poruch spánku na imunitu, o jejichž spojitosti s hlučností nebylo nikdy pochybností. Lze tedy oprávněně předpokládat, že i hluk působí imunosupresivně. K otázce způsobu účinku, dle Nouzy, je možné uvést mimo více známých účinků stresu prostřednictvím ACTH a glukokortikoidů na imunitu, také působení faktorů thymu a cytokinů na mozek. Mimo řady dalších účinků stresu je v předmětné souvislosti třeba uvést zejména změny sleziny a lymfatických uzlin a zvláště pak pokles funkcí výkonných (cytotoxických) T-lymfocytů a NK buněk. Při zpracování výsledků pomocí statistického programu STATA vyšlo na lepší než 99% hladině statistické významnosti, že lidé dlouhodobě žijící v lokalitách s noční hlučností přesahující LAeq 62 dB mají až 1,8x vyšší riziko onemocnění opakovaných zánětů průdušek, a to opět po vyloučení faktorů již výše uvedených. U výskytu ekzémů a jiných kožních projevů (které zejména mohou být záležitostí imunitní a infekční) se oproti minulému šetření neprojevila statisticky významná závislost. Došlo pouze k nárůstu tohoto onemocnění od 17 do 20% bez potřebného statistického významu. Hlavním výsledkem sledování vlivu hlučnosti na zdravotní stav je zjištění závislosti mezi celkovým výskytem vybraných civilizačních chorob a hlučností v lokalitách. To proto, že

působení hlučnosti v životním prostředí je nespecifické. Hlučností není působena jedna nebo několik specifických chorob, nýbrž je zhoršován celkový zdravotní stav exponovaných a dochází k dřívějšímu výskytu chorob, které by možná i později u exponovaných propukly a hlučností se zhoršuje jejich průběh. Z výsledků všech dosud proběhlých šetření v tomto směru, t.j. studie z roku 1985 a dalších tří dotazníkových šetření vyplynulo, že mimo očekávaný účinek hluku v oblasti kardiovaskulárních onemocnění, se účinek hluku projevil i tím, že je možné předpokládat jeho nepříznivé působení na imunitní systém, což je zřejmé zejména ze vzestupu výskytu častých katarů horních cest dýchacích, jak je uvedeno výše. V tomto monitorovacím období bylo zjištěno, že množství civilizačních chorob, vyjádřených jejich součtem, ve vztahu k hlučnosti lokalit vyjádřené noční LAeq stoupá od 81 do 102%, což je 26% nárůst dle regresní křivky s lepší než 90% pravděpodobností Graf 1.

Graf 1 Vztah venkovní hlučnosti a % sumy civilizačních nemocí [6]

Statisticky významný vztah mezi výskytem sumy civilizačních chorob a hlučností se projevil v případě vyjádření denní hlučnosti hodnotou L90, a to na lepší než na 95% hladině statistické významnosti. Byl zaznamenán vzestup z 80 na 107%, což je cca 34% nárůst dle regresní křivky. Tento výsledek je podobný s výsledkem z minulých dotazníkových šetření, kdy nejvýznamnější vztah výskytu civilizačních onemocnění byl také při vyjádření hlučnosti pomocí denní hodnoty L90.

Nynější zjištění vztahu mezi hlučností a výskytem výše uvedených civilizačních onemocnění resp. ukazatelů zdravotního stavu bylo porovnáno s výsledkem předchozích monitorovacích období a s výsledkem studie z roku 1985. Toto srovnání je umožněno tím, že všechny čtyři studie byly provedeny velmi podobným způsobem a na stejných místech. Bylo zjištěno, že poměr mezi hlučností a procentem sledovaných civilizačních onemocnění v jednotlivých lokalitách zůstal zachován, protože sklon všech čtyř regresních křivek resp. rozdíl mezi maximálním a minimálním zjištěným procentem výskytu je téměř shodný Graf 2.

Graf 2 Trendy vývoje [6]

To svědčí o stále podobném účinku hlučnosti a výsledky jednotlivých etap monitoringu se tak navzájem podporují. Z výsledků však je patrný i neustálý vzestup celkového procenta výskytu civilizačních onemocnění, což může být způsobeno paradoxně zlepšením zdravotní péče, jelikož jsou mezi nemocnými i ti lidé, kteří by dříve svým nemocem podlehli.

7.5

Vyhodnocení

Na základě uvedených výsledků z vybraných lokalit je možné v jednotlivých městech částečně charakterizovat hlukovou situaci a její vývoj v posledních devíti letech. Celkově nelze konstatovat nárůst či pokles hlučnosti v ČR, protože jednak k prokazatelné změně došlo pouze v malém počtu lokalit, jednak význam nárůstu v některých lokalitách je snížen poklesem v jiných. Velmi přesně a minimálně 10x opakovaně za monitorovací období prováděná měření jsou schopna zachytit hlukový účinek menšího, než dvojnásobného vzestupu, nebo polovičního poklesu dopravní zátěže. To se projevilo při srovnání rozdílu výsledků hlučnosti vždy mezi dvěma po sobě jdoucími roky monitorování, počínaje rozdíly mezi r. 1994 –1995 a naposledy srovnáním výsledků mezi rokem 2002 a 2001. Z těchto rozdílů je zřejmé, že ke změnám hlučnosti přesahujícím toleranční meze přesnosti měření, t.j. +/- 1dB, došlo jen v menším počtu lokalit většinou v důsledku dopravních změn, kterými došlo jak k poklesu, tak i k

vzestupu hlučnosti. To se potvrdilo i podrobným statistickým vyhodnocením trendů vývoje hlučnosti v jednotlivých lokalitách za uplynulých devět let monitoringu. Pokud se týká směru změny nočních ekvivalentních hladin, došlo spíše k nárůstu v lokalitách tichých, než hlučných. Tento malý posun je však snadno vysvětlitelný tím, že v tichých lokalitách může snáze dojít ke změně zjištěné ekvivalentní hladiny, protože je působena malým dopravním provozem, který snadno vzroste. Ke změně ekvivalentní hladiny o 3 dB totiž dochází, již při dvojnásobném vzrůstu dopravní zátěže, nebo jejím polovičním poklesu. Vliv hlučnosti na zdraví populace sledujeme hledáním vztahu mezi hlučností a vybranými ukazateli zdravotního stavu, zejména mezi celkovou nemocností vybranými civilizačními nemocemi. Uvedený vztah je vyjadřován jako procento nárůstu výskytu vybraných ukazatelů zdravotního stavu působené hlučností. Toto procento nárůstu je dáno jednak rozdílem mezi procentem výskytu zkoumaného zdravotního faktoru na výsledné regresní křivce v tichých oblastech a hlučných oblastech v jednotlivých šetřeních a následným porovnáním výsledných vztahů mezi všemi již proběhlými monitorovacími obdobími navzájem. V případě, že vliv hluku na zdraví, resp. jeho podíl na celkovém nepříznivém vlivu škodlivin a škodlivých vlivů prostředí zůstane zachován, nezmění se ani tvar a postavení výsledné regresní křivky. V případě změny hlučnosti se výsledný efekt může projevit tím, že křivka výsledků za další období bude mít jiný tvar, nebo při poklesu hlučnosti, přestane být statisticky významná. To proto, že v takovém případě převáží ostatní faktory působící na vznik nemocnosti (i vlivem jejich případného vlastního zvýšení) nad samotným vlivem hlučnosti a vzájemný vztah tak ztratí na statistickém významu. V tomto monitorovacím období, stejně jako v minulých šetřeních, bylo zjištěno, že množství civilizačních chorob, vyjádřených jejich součtem, ve vztahu k hlučnosti lokalit vyjádřené noční LAeq stoupá od 81 do 102% na lepší než 90% hladině statistické významnosti. V případě konkrétních nemocí byl tento vztah zjištěn statisticky významný u hypertenze a častých katarů horních cest dýchacích. Výsledek posledního monitorovacího období v r.2002 byl porovnán s výsledkem minulých období, t.j. za rok 1995 a 1997 spolu s výsledkem velmi podobného šetření z roku 1985. Bylo zjištěno, že poměr mezi hlučností a procentem sledovaných civilizačních onemocnění v jednotlivých lokalitách zůstal zachován, což svědčí o stále podobném účinku hlučnosti a výsledky jednotlivých etap monitoringu se tak navzájem podporují. Z tohoto srovnání však opět vyplynulo, že celkově přibývá tzv. "civilizačních nemocí" a to od roku 1985 přibližně o 14% s tím že jich přibylo jak v hlučných, tak tichých oblastech. Jedná se tedy nikoliv o účinek hluku, který jak z výše uvedeného vyplývá, se prakticky nezměnil, ale jde tedy o účinek jiných faktorů, které zvýšení nemocnosti způsobují. Lze tedy vyvodit, že problém hluku v životním prostředí v ČR zůstává stále aktuální a na stejné úrovni již téměř 20 let. Pro možnost monitorování větších území, než je možné přímým sledováním zdravotního stavu dotazníky a podrobným měřením, obsahuje projekt metodu odhadu zdravotního rizika působeného hlukem v životním prostředí - risk assessment pomocí programu nazvaného Hluk-M. Tento odhad rizika vychází z výše popsaného výsledného vztahu mezi hlučností a zdravotním stavem. Touto metodou byla vytvořena tabulka pro odhad individuálního rizika možnosti poškození zdraví hlukem venkovního prostředí, pro případ nejméně 10-letého bydlení v místě s udanou hlučností. Údaje v ní uvedené se staly nedílnou součástí při zpracování hlukových studií v rámci EIA, kdy se z více variant zohledňuje z hlediska hlučnosti ta s nejmenším procentem hlukem ohrožených lidí. Dále je tento program HLUK M využíván při tvorbě hlukových map dle požadavků Směrnice č. 49/2002/EC o posuzování a managementu environmentálního hluku.

Odhad relativního rizika poškození zdraví hlukem se vyhodnocuje vždy za dvouleté období. V r. 2002 se tento odhad neprováděl. Časový vývoj tohoto odhadu od r. 1994 do r. 2001 je graficky znázorněn v grafu č. 12.[6]

8 Zásady ochranných opatření proti nepříznivým výším hladin hluku z dopravy Ochranná opatření při výstavbě jsou: - urbanistická ochranná opatření - architektonická ochranná opatření - dopravně-organizační opatření - technická zařízení, chránící před hlukem

8.1

Urbanistická ochranná zařízení

Urbanistická ochranná zařízení udávají zásady pro navrhování výstavby a rekonstrukce osídlení v rámci územního plánování s ohledem na dosažení co nejmenšího znehodnocení prostředí dopravním hlukem. Patří k aktivním opatřením proti dopravnímu hluku. Hlavní zásady těchto opatření jsou: - optimalizace přepravních nároků, - racionalizace přepravních vztahů v řešeném území, - komplexní řešení obytných souborů z hlediska funkčního uspořádání ve vztahu k systému dopravy, - vhodná dislokace objektů podle jejich účelu, - vhodné situování budov vůči komunikacím a v účelném výškovém členění stavebních objektů. Při respektování těchto zásad je zvláště potřeba vytvářet takové systémy komunikací, které vyloučí z center a z převážné části obytných zón vozidla, která by jimi pouze projížděla. Rychlostní a dopravně silně zatížené komunikace je nutné zásadně navrhovat mimo obytné a historické zóny a mimo oblasti, vyžadující zvláštní ochranu. Je potřeba dopravu soustředit do hlavních tras, nerozptylovat dopravu do mnoha koridorů, z blízkosti obytných útvarů odvést těžkou nákladní dopravu vytvořením objízdných tras a dále zakázat tranzitní jízdu těžkých nákladních vozidel uvnitř obytných zón, vytvářet ochranné pásy zeleně, do kterých je možno umístit speciální ochranná protihluková zařízení. Ve velkých městech se musí preferovat městská hromadná doprava, na sídlištích vytvářet klidové zóny s vyloučením motorové dopravy, velké dopravní plochy, jako např. letiště, nádraží, navrhovat v dostatečné vzdálenosti od obytných, zdravotních a školských zón a míst s intenzívní rekreací.

8.2

Architektonická ochranná opatření

Při umísťování nebytových a bytových objektů rovnoběžně s komunikací je nutné mít na zřeteli, že objekty postavené rovnoběžně s komunikací s malými mezerami brání vnikání hluku do hloubky zóny a vytvářejí tak účinnou clonu, za kterou je možno situovat i objekty s vysokými požadavky na kvalitu akustické situace v jejich vnějším prostředí. Objekty takto situované jsou zasaženy jen z jedné strany, zatímco objekty orientované kolmo ke komunikaci jsou hlukem zasahovány z obou stran a hluk se mezi nimi odráží. V případech, kdy při urbanistickém řešení nelze použít pro snížení nepříznivě vysokých hladin dopravního hluku uvnitř obytné zóny jako překážek nebytových objektů, doporučuje se podél komunikací zástavba bariérovými domy (souvislá fronta bez mezer). Při urbanistickém řešení ochrany proti dopravnímu hluku je vždy třeba postupovat tak, aby navrhované řešení kromě své akustické funkce současně minimalizovalo nepříznivé územní působení exhalací z dopravy zabezpečením vyhovujících rozptylových podmínek exhalací v území.

8.3

Dopravně-organizační opatření

K opatřením tohoto druhu např. patří dopravně-organizační opatření, uplatňovaná v řízení dopravního provozu a ve vhodné výstavbě, zákaz či omezení jízdy nákladních automobilů oblastí nebo úseky komunikací, snížení maximálně povolené rychlosti jízdy vozidel ve vybraných úsecích, omezení rychlosti v noční době. V oblasti letecké dopravy k těmto opatřením patří stavební uzávěra v zemích zasažených leteckým hlukem, změny v organizaci letecké dopravy, a to především v noční době, vyloučení nejhlučnějších letadel z provozu, stanovení přesných provozních postupů při vzletu a přistání letadel a následná kontrola dodržování těchto postupů pomocí monitorovacího zařízení.

8.4

Technická protihluková opatření

Těmito opatřeními jsou: - technické uspořádání komunikací, - zřizování protihlukových clon při komunikacích, - zřizování ochranné zeleně, - náhradní a doplňující opatření. 8.4.1 Technické uspořádání komunikací Z hlediska ochrany proti dopravnímu hluku je výhodné vedení trasy v zářezu. Clonícího účinku je možné dosáhnout i protihlukovými zemními valy, které mohou být navíc doplněny protihlukovou clonou. Zlepšení tlumícího účinku zemních valů, zářezů i protihlukových clon lze stupňovat ozeleněním. Vždy je však nutné zvážit důsledky takto navrhovaných protihlukových opatření z hlediska rozptylových podmínek exhalací v území a z hlediska jejich dopadu na estetické i krajinářské kvality řešeného území. Vedení trasy tunelem je z hlediska omezování šíření hluku zpravidla vyšší než by tomu bylo v případě beztunelového vedení téže trasy. V případě, kdy je třeba vést komunikaci na estakádě či náspu, je třeba uvažovat o zřízení clonících stěn na okraji komunikace, které mohou poměrně značně odclonit prostor v bezprostředním okolí komunikace. Je-li komunikace vedena údolím, hluk zasáhne úbočí a prakticky celý nechráněný údolní prostor. Podélné sklony nivelety je třeba navrhovat co nejmírnější, větší stoupání je třeba řešit odděleně od obytných a chráněných objektů. Z hlediska menší hlučnosti jsou nejvhodnější živičné kryty vozovek, zejména ve speciálních drenážních úpravách koberců. Pro zajištění plynulosti jízdy na městských komunikacích je třeba důsledně koordinovat světelně řízené křižovatky. 8.4.2 Protihlukové clony Akusticky dostatečně neprůzvučné překážky, postavené do cesty zvukovým vlnám, zmenšují vytvářením zvukového stínu hladiny akustického tlaku zvukových vln za překážkou. Ochranný účinek těchto překážek je tím větší, čím je vyšší efektivní výška překážky a čím hlouběji se posuzované místo nachází v oblasti zvukového stínu. Protihlukové překážky mohou mít charakter: a) tenké clony, charakterizované výškovým a dálkovým rozměrem; tloušťka této protihlukové překážky je v převážné většině případů o 1 řád nižší než kterýkoli z obou uvedených rozměrů; minimální plošná hmotnost clony má být nejméně 10 kg.m-2.

b) hmotného objektu, charakterizovaného výškou, délkou a hloubkou; všechny tři rozměry jsou řádově srovnatelné, c) terénní vyvýšeniny. Při návrhu protihlukové ochrany pomocí jednoúčelových protihlukových clon je potřeba velmi uváženě postupovat v případech, je-li zdrojem dopravního hluku provoz na parkovacích a odstavných plochách. Vzhledem ke způsobům provozu na těchto plochách, výškovým hladinám okolní zástavby I vzhledem k dalším důvodům (urbanistickým, architektonickým) se doporučuje v těchto případech navrhovat jednoúčelové protihlukové clony jen výjimečně. Ve výpočtech účinnosti protihlukových clon je nutno vzít v úvahu, že se vypočtené hodnoty útlumu snižují, nachází-li se na odvrácené straně překážky rovnoběžně s překážkou zeď nebo řada domů. Od těchto reflexních ploch se odráží hluk směrem do oblasti zvukového stínu. Účinnost protihlukových clon (překážek) se snižuje též otvory v překážkách (např. otevřenými průchody v blocích domů). Protože se při praktickém řešení ochrany obytné zóny bariérovými domy jako protihlukovými překážkami nelze průchodům vzhledem k délce bariérových domů vyhnout, doporučuje se i za průchod umísťovat protihlukové překážky.

Obr. 1 Příklad řešení protihlukových clon 1[1].

Obr. 2 Příklad řešení protihlukových clon 2[1].

Obr. 3 Příklad řešení protihlukových clon – Systém 4003 firmy Velox[5] Složení systému 4003 (vysvětlivky): 1. Základová patka, 2. HEA profil (140, 160, 180, 200), 3. Betonový prefabrikát, 4. PVC-těsnící pásek, 5. Štěrkové lože,6. Asfalt, 7. Panel VELOX, 8. Deska WSR 50

8.4.3 Zřizování ochranné zeleně Za samostatný prvek protihlukové ochrany lze pokládat zeleň teprve od minimální hloubky vegetačního pásu 20 m, při takovém zkamenění, aby hloubka dohlednosti byla minimálně 20 m). Při používání zeleně jako protihlukové ochrany je však třeba současně mít na paměti i jiné vhodné účinky zeleně v území, a to: působení filtrační, půdoochranné, klimatotvorné, kaptační, zachycování plynných exhalátů, zachycování pesticidů, funkce půdo-meliorační, estetické.

K tlumení hluku vzrostlou zelení dochází především v důsledku lomu a odrazu zvuku v korunách a jen menším dílem dochází k absorpci zvukových vln (do dřeva, kůry). Cílenými sadovnickými opatřeními lze tedy protihlukový účinek zeleně stupňovat. Pokud to dovolují prostorové možnosti, doporučuje se dávat přednost jehličnanům nebo střídání skupinových směsí (celoroční olistění). V případě použití listnáčů dávat přednost dřevinám s kompaktním habitem (listnáče s velkou plochou listové čepele, hustou listovou mozaikou, hustě olistěnými formami). Dalšími sadovnickými opatřeními jsou: používání vzrostlejšího sazebního materiálu, zavádění ideální struktury zeleně v gradaci trávník-keř-strom, zavádění a pěstování etážových porostů. Pokud jde o výšku zástavby, nedoporučuje se umísťovat za zelení, z hlediska útlumu hluku zelení, objekty, ze kterých by byl přes zeleň volný výhled na komunikaci. U všech návrhů ochrany proti hluku, vycházejících ze zřizování protihlukové ochranné zeleně, je zásadně nutno respektovat (případný) časový interval od doby založení ochranného vegetačního pásu až do doby jeho vzrůstu do podoby, kdy začne plnit požadovanou protihlukovou funkci. V uvedeném časovém intervalu nelze ještě počítat s požadovanou protihlukovou funkcí. 8.4.4 Náhradní a doplňující opatření Tato opatření se uplatňují zejména v existující zástavbě, kde problémy ochrany vnějšího prostředí před nepříznivými vlivy dopravy jsou složitější než při projektování nových staveb. V těchto případech lze v nejméně příznivých místech z hlediska působení dopravního hluku doporučit změnu určení (účelu) budov nebo jejich částí, jejich vyčlenění z bytového fondu, vymístění školských a podobných na hluk citlivých staveb a zařízení. K pasivním a doplňujícím opatřením na ochranu vnitřního prostředí objektů lze počítat protihlukové izolace oken a fasád, jakož i předsazené fasády. Při aplikaci oken se zvýšenou zvukoizolační schopností je nutné prokázat možnosti větrání (štěrbiny, větrání chráněných místností do klidové zóny, nucené větrání, klimatizace). Podle druhu místnosti, resp. objektu jsou však použitelné jen některé z uváděných možností větrání. Dodatečné řešení protihlukové ochrany objektu je téměř vždy nákladnější než preventivní ochrana již v projektu, a zejména nákladnější než řešení urbanistické[1].

9 Přehled opatření ke snížení hluku a vibrací v Dopravním podniku hl. m. Prahy, a. s. Při novostavbách a rekonstrukcích traťových zařízení jsou v maximální možné míře realizovány prvky snižující hluk a vibrace. Rovněž jsou splňovány požadavky hygieniků, uplatňované na výrobních výborech jednotlivých stavebních akcí. V návaznosti na přidělené finanční prostředky jsou do plánu akcí zařazována další, dodatečná opatření na snížení vibrací a hluku. Realizovaná opatření lze rozdělit do následujících kategorií: opatření na dopravní cestě, na vozovém parku, na zařízeních pro cestující a opatření na dalších zařízeních DP, a. s. Do těchto systémových opatření nejsou zařazeny okamžité údržbové zásahy, snižující hluk a vibrace, které jsou realizovány v rámci operativní údržby na základě zjištění správce nebo na základě připomínek občanů.

9.1

Opatření na dopravní cestě

9.1.1 Odhlučnění mostu na trati IV.B metra (mezi stanicemi Rajská zahrada a Černý most) Mezi vlastní betonovou mostní konstrukci a štěrkové lože kolejového svršku metra na dřevěných pražcích s pružnými svěrkami byly vloženy antivibrační rohože (vystýlka železobetonové vany pro štěrkové lože mostu a přilehlých úseků). Byly užity dvouvrstvé rohože o celkové tloušťce 30 mm. Měkčí vrstva tloušťky 15 mm byla kladena přímo na betonovou mostovku, na ní je tužší krycí vrstva tloušťky 15 mm. Statický silový účinek od vozidel se snížil na 60% původní hodnoty při užití rohoží, dynamický účinek dosáhl jen 66% původní hodnoty. Užití tlumicích rohoží přispělo k výraznému snížení statických i dynamických sil přenášených do mostní konstrukce a došlo tak ke značnému snížení přenosu vibrací. 9.1.2 Nově budovaná trasa IV.C1 – opatření zapracovaná do projektu Při vypracování protihlukové a antivibrační studie v rámci projektové dokumentace stavby byl jako kritický vyhodnocen úsek dlouhý 180 m, nacházející se při Elektrotechnickém zkušebním ústavu v Praze Troji – 90 m v raženém dvoukolejném tunelu, 90 m v tunelech se svislými stěnami. Kolejový svršek je bezpražcového typu se speciálnímu úpravami upevnění kolejnic tvaru S49. Pod podkladnicemi kolejnic jsou navrženy podélné, silněji vyztužené železobetonové prahy z betonu B-30 s polypropylenovými vlákny. Prahy budou zřizovány do předem připravených van z betonu B-20 vyložených jednovrstvými rohožemi z recyklované pryže. Pro sestavu upevnění kolejnic byly užity pružné svěrky a pryžové profilované podložky, kotevní šrouby s lichoběžníkovým závitem a termoplastické hmoždinky dvoudílným plechovým profilovaným opláštěním. Celá sestava byla vyladěna s ohledem na pružnostní parametry, předkládaných výrobci pružných svěrek, a parametry spirálových pružin a pryžových podložek. Předpokládaným přínosem má být výrazný útlum vibrací od kolejového svršku do okolního prostředí. Na obou předchozích opatřeních spolupracoval Dopravní podnik – Metro aktivně s projektantem.

9.2

Opatření na tramvajových tratích

Při rekonstrukcích a větších opravách tramvajových tratí a trakčního trolejového vedení jsou také realizovány moderní technologie výstavby. U konstrukce tramvajových tratí se jedná o

použití antivibračních a odhlučňovacích prvků (rohoží) jak do podkladních vrstev, tak odhlučnění vlastních kolejnic, použitím specielních bokovnic a podložek pod patu kolejnic. Ke snížení odrazu hluku již vzniklého (a to i z jiných zdrojů, než činností DP, a. s.) pomáhá i zřizování tramvajových tratí se zatravněným krytem, v méně exponovaných oblastech pak zřizování tratí s otevřeným kolejovým svrškem. U trakčního trolejového vedení se jedná o konstrukci o nižší celkové hmotnosti, jíž se dociluje použitím odlehčených závěsných armatur a parafilových lan nosné konstrukce. Značným dílem přispívá ke snížení hluku i přechod na používání uhlíkových lišt pantografů místo původních hliníkových. U novostaveb tramvajových tratí jsou protihluková a antivibrační opatření součástí samostatného projektu. Kromě výše uvedených opatření lze u novostaveb tramvajových tratí, které se nacházejí v území s řidší zástavbou, zřídit protihlukové zídky, protihlukové stěny a protihlukové valy. Pokud není možné splnit požadavky pro útlum hluku a vibrací pomocí opatření na tramvajovém tělese, oddálením tramvajové trati od obytných a jiných objektů, výstavbou protihlukových objektů, přistupuje se k úpravám stávajících obytných objektů výměnou oken a úprav fasády domů. V rámci stavby tramvajové trati Hlubočepy – Barrandov byly kromě všech výše uvedených opatření i z důvodu konfigurace terénu navrženy dva kratší podzemní úseky tramvajové tratě, které přispívají k dalšímu snížení hluku z tramvajové dopravy. V uplynulých letech byly provedeny tyto realizace v pražské tramvajové síti, které vedly ke snížení hluku a vibrací v daných lokalitách: A. Seznam traťových úseků tramvajových tratí s použitím odhlučňovacích a antivibračních prvků: Malostranské náměstí – splítka Letenská nádraží Braník – sídliště Modřany křižovatka Národní divadlo Vodičkova (Václavské náměstí – Palackého) oblouk Vodičkova/Lazarská křižovatka Strossmayerovo náměstí a přilehlá část ulice Antonínské Újezd – Karmelitská křižovatka KOH-I-NOOR křižovatka Nuselská – Vladimírova křižovatka Palmovka od Libeňského mostu M.Horákové (Špejchar – Prašný most) Jelení – Keplerova - Dlabačov Trojská (u přejezdu Nad Kazankou) Černokostelecká ÚD Hostivař – severní přístavek Radlická - ve výstavbě Křižovnické náměstí – Smetanovo nábřeží (cca 200 m) - ve výstavbě vozovna Pankrác (myčka) - ve výstavbě Sokolovská (Florenc – Urxova) - ve výstavbě Hlubočepy – Barrandov - ve výstavbě. B. Seznam traťových úseků s moderní (vylehčenou) konstrukcí trakčního trolejového vedení: Sokolovská (Palmovka – Těšnov) Koněvova

Černokostelecká Vinohradská Jugoslávských partyzánů Evropská (Vítězné náměstí – Horoměřická) Bělohorská (Královka – Vypich) Plzeňská (Anděl – Kotlářka) Nádražní (Nádraží Smíchov - Hlubočepy) Poděbradská Kolbenova Střelničná Trojská Švehlova Olšanská Chodovská Táborská Na Veselí Na Pankráci Palachovo náměstí Mánesův most křižovatka Újezd, Újezd – Karmelitská Letenská Chotkova Mariánské hradby Keplerova Jelení Pohořelec Myslbekova Radlická (Plzeňská – Křížová – ve výstavbě).

9.3

Opatření na vozovém parku

9.3.1 Elektrické vozy metra V roce 1974 proběhlo měření hluku na vozidlech typu EČs, které sloužilo jako podklad pro schválení typu. Vozidlo vyhovělo tehdejším normám a bylo typově schváleno. Na vozidlech 81-71 se měření neprováděla, neboť se vycházelo ze skutečnosti, že kromě některých technických změn se jednalo o stejný typ. Později se však ukázalo, že hlavním zdrojem hluku na těchto vozidlech je statický měnič BPSN. Bylo proto přijato několik technických řešení ke snížení hluku od tohoto měniče (nové tlumivky, nové transformátory, dodatečné zalévání těchto zařízení speciální hmotou, která omezovala hluk měniče. Později byly pak tyto měniče (frekvence 400 Hz) nahrazovány měniči s frekvencí 150 Hz, což dále snížilo hladinu hluku těchto měničů. Nová vozidla typu M1 pro pražské metro dodávána firmou SKV byla rovněž podrobena měřením na hlučnost. Bylo ověřeno, že vozidla vyhovují stanoveným limitům uvedeným

v technických podmínkách (TP), limity byly do TP zapracovány podle příslušných ČSN. Na základě těchto měření bylo vozidlo schváleno Drážním úřadem Praha jako typ. Stejný postup platí i pro vozidla staršího typu 81-71, rekonstruovaná v závodě Škoda Plzeň na typ 81-71M. 9.3.2 Prostředky nezávislé trakce metra Lokomotivy Za posledních 5 let Dopravní podnik - Metro zajistil celkovou obnovu stávajících lokomotiv řady 703 na lokomotivy řady 797.8. Celkem bylo rekonstruováno 10 lokomotiv řady 703 a dále bylo dodáno 7 lokomotiv řady 797.8 nových. Pro lokomotivy této řady platí technické podmínky TP–02–95-JLS, které byly schváleny Drážním úřadem Praha jeho Rozhodnutím o schválení typu č.j. 2-2511/97-DÚ ze dne 3.6.1997. Technické podmínky obsahují kapitoly Vnější hluk emitovaný vozidlem, Vnitřní hluk a infrazvuk na stanovišti strojvedoucího a Použití tepelné a protihlukové izolace. Výrobce vozidel musel Drážnímu úřadu předložit protokoly vydané pověřenou zkušební laboratoří s platnou certifikací o naměřených hodnotách z oblasti vnějšího i vnitřního hluku a infrazvuku, které vyhovují platným předpisům. Bez těchto dokladů by tento typ nebyl Drážním úřadem schválen. Vozidla MUV Dopravní podnik - Metro zajistil modernizaci 2 ks vozidel MUV 72M na vozidla typu MUV 73. V průběhu IV. čtvrtletí 2002 je má obdržet od výrobce a Drážní úřad svým rozhodnutím potvrdí zkušební provoz. Po vyhodnocení zkušebního provozu potom Drážní úřad přistoupí ke schválení MUV 73. Otázky hluku jsou řešeny obdobně jako u lokomotiv s tím, že příslušné protokoly s naměřenými hodnotami již Drážní úřad obdržel. V příštích letech je třeba pokračovat v modernizacích dalších MUV 72M, resp. MUV 69 na MUV 73. Jedná se o 6 vozidel. 9.3.3 Tramvajová vozidla V roce 2000 byla zahájena modernizace nejstarších vozů typu T3 na typ T3R.P. V současné době je modernizováno již 70 vozů a modernizace pokračují i nadále. Jako největší zdroj hluku z tramvajové dopravy byl měřením určen podvozek tramvají T3 a KT8D5. V roce 2000 byla proto zahájena montáž modernizovaných převodovek se zvláštním zřetelem na životnost a hlučnost. V letošním roce proběhla stavba linky na modernizaci hypoidních převodovek. U vozu typu T6A5 došlo ve spolupráci s výrobcem vozidla k dokončení dokumentace úprav podvozku. Podvozek v prototypu ujel přes 10 tisíc kilometrů. Připravuje se první prototypová série 4 podvozků s úpravou bočnic. V současnosti provádí Dopravní podnik – Elektrické dráhy systémovou analýzu hluku, respektive vibrací vozidla, a to jak v podmínkách zkušebny, tak i vlastního provozu. 9.3.4 Vozový park autobusů Vzhledem k ekonomické životnosti autobusů je snižování hluku a vibrací v autobusovém vozovém parku realizováno především jeho obnovou. Nová opatření ke snižování hluku a emisí jsou řešena již přímo u výrobce v rámci inovací, respektive vývoje nových typových řad. V posledním období byl ukončen provoz kloubových autobusů typu Ikarus 280. V letošním roce bylo dodáno celkem 73 ks nových vozů. Celkovou opravou projde v letošním roce cca 20 vozů. Došlo též k přeprogramování automatických převodovek tak, aby řazení bylo prováděno při nižších otáčkách motoru.

Z provozních opatření byly pro letošní zimní období vytvořeny technické předpoklady pro snížení limitní venkovní teploty z –10°C na –15°C pro vypínání motorů na konečných zastávkách.

9.4

Opatření na zařízeních pro cestující

9.4.1 Náhrada pohyblivých schodů Počínaje rokem 1991 bylo započato s výměnou dosluhujících pohyblivých schodů sovětské výroby typů LT 3 a LT 4 instalovaných ve stanicích trati I.A. Postupně byly nahrazovány pohyblivé schody, kterým končila technická životnost, modernějšími typy od předních evropských výrobců. Vzhledem k tomu, že pro tyto typy je závazná evropská norma EN 115 stanovující hlučnost pohyblivých schodů na maximálně 65 dB, došlo ke snížení hlučnosti v prostoru eskalátorových tunelů i v nejbližším okolí stanic metra. Do dnešního dne bylo modernějšími, technicky vyspělejšími, a tedy i méně hlučnými typy eskalátorů nahrazeno cca 50% všech instalovaných pohyblivých schodišť (tj. celkem 121 ramen).

9.5

Opatření na ostatních zařízeních DP, a. s.

9.5.1 Stavební objekty Při rekonstukcích stavebních objektů jsou v rámci investic nahrazována stará okna novými odpovídajícími zvukotěsnosti platné ČSN na následujících objektech: sociálním přístavku haly depa provozovny Kobylisy administrativní budovy provozovny Motol administrativní budovy provozovny Pankrác administrativní budovy provozovny Žižkov V rámci oprav objektů byla dožitá dřevěná okna vyměněná za nová odpovídající normě ČSN na objektech: zámečnické údržby Motol provozní budovy Pankrác administrativní a obytné budovy Trakční vedení administrativní a obytné budovy Švábky stanice lanové dráhy Petřín v objektu strojovny s velínem 9.5.2 Strojní vybavení Při obnově nebo nákupu nových zařízení je vždy dbáno na to, aby splňovaly požadované limity na hlučnost. Z tohoto důvodu jsou v závislosti na přidělené finanční prostředky vyřazovány staré hlučné mechanizmy a nahrazovány novými moderními méně hlučnými. Jedná se především o údržbové mechanizmy0.

10 Závěr Problematika nadměrného hluku a jeho dopadů na obyvatelstvo se stává čím dál častěji diskutovaným problémem. Je nesporné, že na vysokých hladinách hluku se z větší části podílí doprava. Přestože nadměrný hluk se týká všech, jeho dopady můžeme sledovat převážně ve městech. Zde nadměrný hluk vázaný s hustou koncentrací zastavěného území znamená pro řadu lidí vážné zdravotní problémy. Tíživá situace ve městech si nutně vyžaduje řešení. S rozvojem nových technologií užívaných v dopravních prostředcích sice dochází ke snižování hluku, ale některé problémy zůstávají. Problémem měst často zůstává velké množství tranzitní automobilové dopravy. Výstavba koridorů, obchvatů či tunelů je totiž velmi nákladnou záležitostí a vyžaduje i určitou solidárnost okolních obcí, zejména při výstavbě silničních obchvatů. Přestože situace není nijak příznivá, věřím, že se bude neustále zlepšovat. Nejen díky rychlému rozvoji nových technologií, ale i většímu zájmu politiků.

Seznam tabulek Tab. 1 Typologicky popsaný soubor zdrojů akustické energie ve venkovním prostředí[9] ...... 8 Tab. 2 Skupiny zdrojů a modelové popisy vyzařování akustické energie[9]........................... 10 Tab. 3 Průměrné hodnoty denních a nočních ekvivalentních hladin hluku [8]........................ 22 Tab. 4 Průměrné hodnoty denních a nočních ekvivalentních hladin hluku [8]........................ 23 Tab. 5 Respondence dotazníkového šetření [8] ....................................................................... 25

Seznam obrázků Obr. 1 Příklad řešení protihlukových clon 1[1]........................................................................ 36 Obr. 2 Příklad řešení protihlukových clon 2[1]........................................................................ 37 Obr. 3 Příklad řešení protihlukových clon – Systém 4003 firmy Velox[7] ............................. 37

Seznam grafů Graf 1 Vztah venkovní hlučnosti a % sumy civilizačních nemocí [8]..................................... 30 Graf 2 Trendy vývoje [8] ......................................................................................................... 31

Použité informační zdroje [1]

Liberko, M. Metodické pokyny pro výpočet hladin hluku z dopravy. Brno: VÚVA, 1991. 49 s. ISBN 80-85124-27-6. [2] Nový, R. Hluk a chvění. Praha: ČVUT, 1995. 389 s. ISBN 80-01-01306-5. [3] Liberko, M. Hluk v prostředí. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2004. 27 s. ISBN 80-7212-271-1 [4] Berglund, B., Maschke, Ch. Hluk a zdraví. Praha: Fortuna, 2002. 33 s. ISBN 80-7071185-X. Liberko, M. Součtová výpočtová hluková mapa automobilové a tramvajové dopravy Praha 2002 – průvodní zpráva. Praha: Enviconsult, 2002. 24 s. Dopravní podnik hl.m.Prahy, a.s. Přehled opatření ke snížení hluku a vibrací v Dopravním podniku hl. m. Prahy, a. s. Praha: DP hl.m.Prahy, a.s., 2002. 8 s. [5] Velox. Bariérový systém. [online]. [cit. 2004-08-20]. Dostupné z WWW:. [6] Státní zdravotní ústav Praha. Monitoring zdravotních důsledků a rušivých účinků hluku. [online]. [cit. 2004-05-22]. Dostupné z WWW: . Liberko, M., Bajer, T. Metodika zpracování a kvantitativní významová hlediska pro posuzování hluku v dokumentacích EIA.[online]. [cit. 2004-05-21]. Dostupné z WWW: . Státní zdravotní ústav Praha. Hluk v životním prostředí. [online]. [cit. 2004-08-18]. Dostupné z WWW: . Sbírka zákonů ČR. Zákon o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů č.258/2000 Sb. [online]. [cit. 2004-05-02]. Dostupné z WWW: . Liberko, M. Hluková politika v Evropské unii a v České republice. [online].[cit. 2004-05-20]. Dostupné z WWW: .

III. ročník (obor DMML), KS Chudoba Tomáš Hodnocení: • Chybí souhlas se zveřejněním. • Drobné typografické chyby ("venkovním prostředí[9]", "... nespadá[12]" aj. − před levou závorkou MUSÍ být mezera (!), dále "53%" − i jinde) • Nevhodná forma citace zdrojů ("Zákon 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a změně některých souvisejících zákonů – viz adresa: http://www.szu.cz/chzp/ovzdusi/legislativa/documents/258_2003.pdf" aj.) • Chybí odkazy na zdroje (kap. 5.7 i jinde, zejména "Podrobně je systém popsán ve zprávě za období 1994 - 1995") • "... bylo provedeno zhodnocení dotazníků od 12 023 respondentů", "Po vyhodnocení výsledků odpovědí respondentů jsme došli k závěru" − kdo??? • Jak byla získána regresní křivka v Grafu 1? • Některé zdroje nejsou číslovány - není jasné, který zdroj je na příslušném místě v textu citován. Práce věcně velmi pěkná, obsáhlá - je však třeba vyjasnit podíl autora. Předběžná klasifikace: výborně minus 25. 8. 2004 JM