7. DUBNA 2011 SE OD 10.00 – 12.00 HOD. KONÁ ZÁPIS DO MATEŘSKÉ ŠKOLY PRO ŠKOLNÍ ROK 2011 – 2012.
Z DEŠTENSKÉ KRONIKY Zajímavosti roku 1911 v Deštné Kanalizace Okresní výbor nařídil úpravu kanalizace na náměstí. Bylo nutné, aby se příštím rokem dal do rozpočtu obnos na zřízení kanalizace. Za podpory okresu úprava proběhne příštím rokem. Aby byly prostředky na kanalizaci a ostatní vydání s tím spojené, zastupitelé se usnesli na schůzi 5.6.1911, o zvýšení vybírané dávky z piva - z 1 haléře z litru piva na 3 haléře spotřebovaného v obvodu Deštná. Délka trvání dávky byla stanovená na dobu šesti let. Plán města Rudolf Pernica, inženýr v Pelhřimově, konečně po dlouhých odkladech dokončil plán polohy města. Plán byl zadán v roce 1910 a po několika připomínkách byl schválen v červnu 1911. Archiv
Zpravodaj Deštenska
Dr. Josef Novák, c. k. ředitel gymnasia v J. Hradci, žádal o propůjčení městského archivu a uschování téhož do archivu jindřichohradeckého, jak to již učinila města Kunžak a Strmilov. Tato žádost byla zamítnuta. Schůze zastupitelstva 22.10.1911 Na tuto schůzi se dostavilo málo členů, proto byl poslán nový oběžník na 29.11.1911 s uvedeným textem: „ Račte se laskavě dostaviti všichni, aby jste dokázali uvědomělost, že kdo jsa zvolen - tak málo se stará o samosprávu - nedostavováním se do schůzí obecních.“ (přesná citace) Živnosti Po úmrtí Františka Čápa žádal o udělení koncese hostinské a výčepnické v čp. 58 pan Jan Vorel. Obec tuto žádost nedoporučila z důvodu, že stávajících 11 hostinců při poklesu počtu obyvatel v Deštné zde úplně stačí. Rozšiřováním hostinců by se stav těch druhých jen zhoršoval. Hejtmanství žádost také zamítlo a tím jeden hostinec v Deštné odpadl. Eduard Sonnenschein čp. 34 opověděl živnost sklenářskou (vedle obchodu se smíšeným zbožím, který vedl již dříve). Jeho otec Marek Sonnenschein čp. 17, který přišel do Deštné před rokem 1865 z Nového Etynku, přestal provozovat sklenářství, obchod si však ponechal dále. Obchod Eduarda Sonnenscheina v čp. 34 byl v těchto letech největší, jak ukazuje daňový výměr - měl daň přímou 103,50 K, hned po největším poplatníkovi děkanovi Kamarýtovi. Marek Sonnenschein měl daň 14, 14 K. Na příkaz hejtmanství byl sepsán protokol s Karlem Závodným čp. 62, ve kterém měl vysvětlit, proč měl 22.5.1911 svůj obchod otevřen až do půl desáté večer. (Je vidět, jak se obchodníci vzájemně hlídali.) Ostatní události: - začátkem roku končila epidemie záškrtu, v lednu vypukly plané neštovice a ojediněle tyfus - Ústřední spolek českých žen v Praze poslal diplom Marii Šímové a 10 korun za zdárné vychování 40 nalezenců - hudebníkům zaplatila obec za hudbu při církevních průvodech 50 litrů piva, což bylo 14 K - v roce 1911 bylo velké sucho, mlynář Staněk i mlynář Novák neměli dlouhou dobu co mlít Citát nakonec: Když se směješ, směje se s tebou celý svět, když pláčeš, pláčeš zcela sám. Turkmenské přísloví Z kroniky vybrala J. Vichrová
-2-
Zpravodaj Deštenska
POD DEŠTENSKOU VĚŽÍ MÁLEM ZAPOMENUTÝ BOJOVNÍK Svého času se hojně užívalo rčení „byl tam platný jako vládní vojsko na Itálii“. České Vládní vojsko, jako ozbrojená jednotka s téměř šesti tisíci muži, bylo vytvořeno Němci v době naší protektorátní okupace. Za úkol dostalo ochranu zbrojních a jiných důležitých objektů před sabotážemi. Vojsko mělo české velení, podléhající ovšem německému generálovi. Zbraně v českých rukou se později nelíbily nacistickému armádnímu štábu, který Vládní vojsko odvelel v květnu 1944 do severní Itálie se stejným úkolem ochrany vojenských budov, tratí, tunelů, před tamními partyzány. Jak dále uvidíme, byli tam „vladaři“ skutečně málo platní. Víme, že z Deštenska u Vládního vojska sloužili Karel Kubovec z Deštné a Václav Průša ze Samosol. Právě jeho životním příběhům věnuji tento příspěvek. Je nám blízký tím, že se v roce 1947 oženil v Deštné se Stanislavou Novotnou, dcerou krejčího Františka Novotného, žijícího v domě čp. 232 pod farou. Vraťme se však do válečné doby. Václav Průša v režimu okupace řešil problém hrozby nuceného nasazení v Německu, nebo najití jiné práce. Využil možnosti a vstoupil do Vládního vojska. Bohužel, nic bližšího o tom nevíme, protože byl skoupý na prezentaci svých vzpomínek, i v rodině. Čeští vojáci Vládního vojska se nemohli počítat k tzv. „přisluhovačům“ Němců. Jejich český velitel generál Eminger měl soukromé přesvědčení, že do českých rukou patří zbraně. Také představitel ilegálního odboje v Čechách Karel Veselý-Šteiner počítal s „vladaři“ při revoluci koncem války. K tehdejší situaci připomenu, že spojenecká anglo-americká vojska po vylodění v jižní Itálii roku 1943, postupovala za tvrdých bojů s německými divizemi k severu. Mezi „vladaři“ působili agitačně italští partyzáni, množily se útěky Čechů z vojska. Když koncem září 1944 dosáhla dezerce 700 českých vojáků, rozzuření Němci zbývající naše vojáky odzbrojili (!) a šupem poslali zpět do protektorátu. Ještě předtím se utvořila asi dvousetčlenná skupina z českých dezertérů, Jugoslávců a uprchlých vězňů, v ní byl i Václav Průša, které partyzáni ukázali cestu přes alpské podhůří do Francie. Anabáze to byla hrozná – padal sníh, nebylo jídlo, lidé na pokraji sil. Konečně sestoupili do francouzské nížiny, tam je podpořilo obyvatelstvo a francouzští partyzáni „maquis“ je dopravili k spojeneckým invazním jednotkám, které už bojovaly ve Francii. Hodně Čechů – dezertérů se přihlásilo do československé obrněné brigády – západní. Také Václav Průša. Zvládl výcvik a stal se tankistou. Naši vojáci dostali úkol obklíčit německou posádku v přístavním městě Dunkerque a donutit ji ke kapitulaci. V nastávajících bojích byly ztráty na obou stranách. Konečně v květnu 1945 se posádka wehrmachtu vzdala (bylo to přes deset tisíc mužů a tři ponorky) veliteli čsl. obrněné brigády generálu Liškovi. Po ukončení války se naše jednotka přesunula do osvobozené Plzně k odpočinku. Václav Průša si v bojích vysloužil nejen hodnost desátníka (corporal), ale i čsl. vyznamenání válečný kříž 1939 a další medaile. Podařilo se mu pozvat do Plzně svoje rodiče ze Samosol, kteří se se synem šťastně objali. V mírové době se Průša oženil a sloužil v Praze na ministerstvu národní obrany. Začala však jiná doba včetně nedůvěry a perzekuce našich západních vojáků. Václav Průša byl -3-
Zpravodaj Deštenska
z ministerstva propuštěn, jeho rodiče rolníci, kteří odmítli vstup do JZD Samosoly, byli z usedlosti vystěhováni. V dalších létech měl Průša řadu existenčních starostí. Pracoval jako řidič, podnikový účetní, taxikář a podobně až do svého důchodu a onemocnění. Rád zajížděl do Deštné na svůj domek zděděný po tchánovi Novotném. Václav Průša zemřel v roce 1987 na zhoubnou nemoc. Podle svého přání je pohřben na deštenském hřbitově. Jeho životní příběh si zasloužil zaznamenání, a jemu, bojovníku za osvobození naší vlasti patří dík a úcta všech! Poznámka: Za informace a fotografie děkuji jeho synovi panu Stanislavu Průšovi, i mému příteli panu Karlu Klikovi. František Kvapil
Desátník tankista Václav Průša při šťastném shledání s rodiči Františkem a Annou Průšovými v Plzni v květnu 1945.
Vycházkový stejnokroj desátníka V. Průši s jeho vyznamenáními.
-4-
Zpravodaj Deštenska
ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST DEŠTNÁ SVÁTEK VÍRY Bratři a sestry, v neděli 24. dubna slavíme největší křesťanský svátek – slavnost Zmrtvýchvstání Páně, Boží hod velikonoční. Je to nejen největší svátek církevního roku, ale je to první křesťanský svátek vůbec. Toto je den, který učinil Pán – jásejme a radujme se z něho! A o čem nám vypravuje evangelium? — Jen o prázdném hrobu! Anděl Páně sice ujišťuje ženy, že Kristus vstal z mrtvých, ale jako důkaz ukazuje jen prázdné místo, kam ho položili. Ano, moji drazí, náš největší svátek je především svátkem víry. Nemáme před sebou Zmrtvýchvstalého, nýbrž jen prázdný hrob a svědectví těch, kteří jej viděli. A je to tak dobře. Neboť křesťanství je náboženství víry. Krista jsme neviděli, ale věříme, že Kristus žije. A tak dnešní liturgie nám ukazuje, co se stalo v neděli po ukřižování Krista Pána. Ke hrobu přišly ženy, aby alespoň ještě něco udělaly pro svého Mistra a Pána – a hrob nacházejí prázdný! A jakýsi tajemný mladík jim říká, že Ježíš Kristus vstal. My víme, jak to pokračovalo. Ženy běžely k apoštolům a Petr s Janem se šli přesvědčit. Petr pak uviděl Krista, uviděla ho i Máří Magdaléna, a pak všichni apoštolové. Jeden anglický učenec, který psal o životě a smrti Krista Pána, si zajel do Svaté země, aby všechna místa Ježíšova života viděl na vlastní oči. Byl v Jeruzalémě právě o velikonocích. Všechna posvátná místa byla přístupná poutníkům, ovšem bylo jich mnoho a času málo, a tak se hodně pospíchalo. V chrámu Božího hrobu – tedy v chrámu postaveném nad hrobem Krista Pána – byl nával největší. Zvláště proto, že do vlastního prostoru Kristova hrobu se vešlo jen několik lidí. Před naším učencem stál nějaký starý slepý muž z Makedonie. Oděn byl uboze a podle nohou soudil učenec, že asi většinu cesty do Jeruzaléma šel pěšky. U kamene v Kristově hrobě se vrhl na kolena a začal kámen píď vedle pídě ohmatávat. Ruce se mu přitom třásly a z očí mu kanuly slzy. Průvodci pobízeli ke spěchu, ale ten slepec nebyl od prázdného Kristova hrobu k odtržení. Proč? — Tam na tom prázdném kameni ohmatával a vychutnával důkaz, že jeho slepota zase pomine, že jeho chudý, tvrdý a bolestný život se jednou rozvije v ještě větší radost a štěstí, než si jeho utýrané srdce dovede přát a vysnít. Něco podobného můžeme dnes v liturgii prožít i my – ty, já, každý z nás! Můžeme se dotknout Živého Pána, eucharistického Krista. Kristus Pán se stal člověkem jako my, stal se jedním z nás. Proto i jej potkalo nepochopení, zášť a nenávist, které jej nakonec přibily na kříž a přivedly do hrobu. Ale Kristův hrob je prázdný. KRISTUS VSTAL Z MRTVÝCH – a tím zvítězil nad veškerou nenávistí, tím zvítězil nad smrtí! Proto každý, kdo v něho věří, má jistotu, že jeho potíže a nesnáze, ba ani jeho smrt a hrob nebudou tím posledním v jeho životě. Smrt nebude triumfovat. Triumfovat bude láska, radost, život! -5-
Zpravodaj Deštenska
Bratře milý, sestřičko drahá, věříš tomu? A tak vám všem přeji velikonoční radost z hlubšího uvěření v Ježíše Krista Zmrtvýchvstalého. Přeji vám všem velikonoční radost z hlubšího zakořenění v Kristovu Duchu lásky. Přeji vám všem jásavou velikonoční radost:
Udeřte slavně v bubny, zpívejte, kdo jste kde: KRISTUS PÁN VSTAL Z MRTVÝCH – MY S NÍM ŽÍT BUDEME! A L E L U J A ! Amen. Váš služebník a duchovní otec P. Jan Špaček POŘAD BOHOSLUŽEB V DUBNU V DEŠTNÉ (kostel sv. Ottona): - Neděle 03.04.2011 v 11 h – 4. NEDĚLE POSTNÍ (tzv. „Lætare“ – růžová barva) ; v 10:30 h – POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY - Neděle 10.04.2011 v 11 h – 5. NEDĚLE POSTNÍ ; v 10:30 h – POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY - Neděle 17.04.2011 v 11 h – KVĚTNÁ NEDĚLE („pašijová“ – mše sv. na památku vjezdu Páně do Jeruzaléma) – v úvodu mše svaté proběhne svěcení ratolestí a průvod, dále při mši svaté zazní zpívané pašije podle Lukáše ; v 10:30 h – POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY - Čtvrtek 21.04.2011 v 20 h – ZELENÝ ČTVRTEK (mše sv. na památku Večeře Páně) – po mši svaté bude adorace v Getsemanské zahradě a obnažení obětního stolu - Pátek 22.04.2011 v 15 h – VELKÝ PÁTEK – den přísného půstu (Velkopáteční obřady na památku Umučení Páně) – nejprve se bude konat POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY „O smyslu kříže“, ihned po křížové cestě začnou velkopáteční obřady, při nichž zazní zpívané pašije podle Jana ; po skončení velkopátečních obřadů bude až do 20 h možnost adorace v Božím hrobě - Sobota 23.04.2011 – BÍLÁ SOBOTA – od 8 h do 20.45 h bude možnost adorace v Božím hrobě ; v 20.45 h bude přeneseno Tělo Páně do svatostánku - Sobota 23.04.2011 v 21 h – VZKŘÍŠENÍ (obřady Veliké noci) - Neděle 24.04.2011 v 11 h – SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Boží hod velikonoční) - Pondělí 25.04.2011 v 11 h – PONDĚLÍ V OKTÁVU VELIKONOČNÍM - Neděle 01.05.2011 v 11 h – 2. NEDĚLE VELIKONOČNÍ (svátek Božího milosrdenství) ; dnes bude ve Vatikánu prohlášen za blahoslaveného (tzv. obřad beatifikace) papež Jan Pavel II. !!!
-6-
Zpravodaj Deštenska
POŘAD BOHOSLUŽEB V DUBNU V DEŠTNÉ (kaple sv. Josefa na faře): - 01.04.2011 v 17 h – pátek po 3. neděli postní ; PRVNÍ PÁTEK V MĚSÍCI (po mši sv. – výstav Velebné svátosti, adorace, litanie k BSJ, zásvětná modlitba, svátostné požehnání) - 06.04.2011 v 17 h – středa po 4. neděli postní - 08.04.2011 v 17 h – pátek po 4. neděli postní - 13.04.2011 v 17 h – středa po 5. neděli postní - 15.04.2011 v 17 h – pátek po 5. neděli postní - 20.04.2011 v 17 h – STŘEDA SVATÉHO TÝDNE - 27.04.2011 v 17 h – STŘEDA V OKTÁVU VELIKONOČNÍM - 29.04.2011 v 17 h – PÁTEK V OKTÁVU VELIKONOČNÍM
PRODEJ VELIKONOČNÍCH POHLEDNIC: V průběhu měsíce dubna si budete moci zakoupit krásné velikonoční pohlednice ve vysoce kvalitním provedení od soukromého vydavatele Petra Syptáka z Brna. Zakoupit si je můžete ve farním kostele sv. Ottona, jakož i v kapli sv. Josefa na faře v Deštné. V případě potřeby vám je rád prodám také individuálně v kanceláři děkanského úřadu v Kardašově Řečici. Jednotná cena: 5,- Kč za 1 kus.
PŘEDVELIKONOČNÍ SVATÁ ZPOVĚĎ: Posvátná doba svatopostní je doba naší vnitřní duchovní obnovy, což by mělo vyvrcholit opravdu dobrou a náročnou předvelikonoční svatou zpovědí, ke které vás tímto srdečně zvu. Ve farnosti Deštná můžete samozřejmě využít řádné termíny (tj. ve středu a v pátek čtvrt hodiny přede mší svatou). Kromě toho nabízím ještě zvláštní termín pro svatou zpověď: neděle 17. dubna 2011 od 12 hodin do 16 hodin v kapli sv. Josefa na faře.
PRAVIDLA PŘÍSNÉHO PŮSTU (Velký pátek): - půst od masa – netýká se masa studenokrevných živočichů a těch živočichů, kteří žijí ve vodě; zavazuje od 14 roků - půst újmy – jen jednou za den se dosyta najíst; zavazuje od 18. do započatého 60. roku - od povinnosti postu zprošťuje: nemoc, rekonvalescence, těžká práce (doporučuje se zvolit si jinou formu sebezáporu)
BOHOSLUŽBY V DUBNU NA ČERVENÉ LHOTĚ U NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE: 21.04.2011 v 22 h – SVATÁ HODINA NA ZELENÝ ČTVRTEK (bdění v Getsemanské zahradě) 01.05.2011 v 16 h – 2. NEDĚLE VELIKONOČNÍ (svátek Božího milosrdenství) ; první mše sv. v letošní sezóně na Červené Lhotě !!! -7-
Zpravodaj Deštenska
KULTURA, ZAJÍMAVOSTI A VOLNÝ ČAS ROK RŮŽE
Rožmberkové koupili Deštnou 12. prosince 1364 se bratři Menhart a Heřman z Hradce, v listě psaným v Deštné, přiznávají, že bratr jejich Jindřich zanechal dědictví všecko prodlužené a proto Deštný, Březinu, ves Jižnou a lesy mezi Jižnou a Březinou (!) nuceni jsou prodat na splácení svých povinností bratřím z Rožmberka (Petr, Jošt, Oldřich, Jan) za 1 168 kop grošů českých. (Výňatek z kupní smlouvy. F. K.) Tak se Deštná s okolím, vinou dobrodružných vojenských tažení Jindřicha z Hradce, dostala do rožmberského majetku na dalších 200 let. Podivuhodná byla finanční movitost rožmberských bratrů. Jen ve zkratce: 1346 koupili panství Miličín, 1352 Sedlčany, 1360 dostavěli rozsáhlý hrad Dívčí Kámen, 1359 koupili Novohradské panství, 1366 získali Třeboň s okolními vesnicemi, a tak dále. Kromě toho tito Rožmberkové zakládali a stavěli kostely, například v Jistebnici, Sedlčanech, Miličíně, sv. Vít v Soběslavi, nádherný klášterní kostel v Třeboni. Je pravděpodobné, že oni dali k stojícímu románskému kostelu v Deštné přistavět gotický presbytář (snad kolem r. 1380). Zlomky purkrabských účtů choustnického panství v letech 1375-1387 uvádějí rychtu v Deštné (de Tessna), zapsány jsou lesy u Březiny 4 lány, Straitperk (Šnejperk – Sněžník) má 6 hektarů lesů, z toho 3 ha “podťatých“. V té době si již Rožmberkové panství rozdělili a Oldřich získal Nové Hrady, Příběnice a Choustník, včetně Deštenska. Tak se postupně rozmáhalo rožmberské dominium, jehož bohatství později vyneslo členy rožmberského rodu k nejvyšším královsko-císařským úřadům.
Pečeť Oldřicha z Rožmberka (r. 1356), pozdějšího majitele Deštné. Opis: + S. VLRICI DE ROSENBERCH Pečeť byla přivěšena k listině, na níž Oldřich a jeho bratři Petr, Jošt a Jan z Rožmberka slibují poslušnost a věrné služby Karlovi (IV.) císaři římskému a českému králi. F. K.
-8-
Zpravodaj Deštenska
Myslivecké sdružení Deštná děkuje touto cestou všem sponzorům a hostům Mysliveckého večírku při svíčkách, kteří přispěli na zdárný průběh večera. Předseda MS Milan Čejna
DISKUSE O ÚLOŽIŠTI (O DEMAGOGII)
Když jsem psal v únorovém Zpravodaji článek o mých názorech na budování úložiště radioaktivního odpadu v lokalitě Čihadlo, předpokládal jsem samozřejmě nějaké ohlasy, protože jednak se jedná o žhavé téma a jednak samozřejmě nejsem v této otázce žádný odborník. Jediný, kdo se rozhodl na článek reagovat, byl Honza Zedník. Předpokládal jsem však, že pokud bude psát někdo, kdo s mými názory nesouhlasí, tak že mne rozdrtí svými faktickými argumenty doplněnými vlastními názory. To mi však v článku Jana Zedníka chybí. Pouze se snaží tak nějak obecně popírat to, co jsem napsal. Jan Zedník blahořečí diskusi, avšak chválí takovou, kdy v minulosti se sešli zejména zástupci ODS, SÚRAO (Správa úložišť radioaktivního odpadu), zastupitelé za ODS a starosta Pluhova Žďáru (známý zastánce úložiště). To není diskuse, ale přednáška + souhlasné přikyvování. K diskusi by museli být přizváni také fundovaní odpůrci, např. z různých občanských sdružení, kteří mají k dispozici řadu protiargumentů. V mém článku jsem otevíral zcela jiné otázky než samotnou bezpečnost úložiště, protože tato otázka byla již mnohokrát rozebírána, přesto Jan Zedník reaguje i v tomto bodě. Používá k tomu slova jako „případná rizika“, „takřka nulové ohrožení zdraví“, „téměř nulové záření“, „minimalizovaná rizika“. Nezní to příliš bezpečně a přesvědčivě pro občana, který zde chce bez obav žít. A když k tomu dodáme naše české specifikum, zejména při takovýchto velkých státních zakázkách, vše uplatit, ošidit, ze všeho mít hlavně vlastní prospěch - kvalita, bezpečnost a zdraví jdou stranou a když se náhodou něco stane, tak nikdo za nic nemůže. Nevím, jestli je v tom nepozorné čtení, ale připadá mi to spíše jako úmysl, když mi Jan Zedník podsouvá, že jsem napsal, že „finanční prostředky …. pro dané obce nejsou“. Nic takového jsem nenapsal. Psal jsem pouze o tom, že se jedná o plán vlády, který dosud nebyl schválen. A to byla v té době pravda a je to v podstatě pravda i nyní, kdy píši toto pokračování. Vláda sice nedávno přijala novelu atomového zákona, jenže ta ještě neprošla celým schvalovacím procesem a pokud se týče konkrétně příspěvku pro obce, které se budou chtít zapojit do průzkumu souvisejícím s vybíráním lokality pro úložiště, tak to konkrétně tento zákon beztak neřeší. Výši a pravidla poskytování příspěvku bude řešit vláda pouze nařízením. Neboli se jen potvrzují mé obavy – nikde žádné záruky, pouze zatím mlhavý příslib nějaké částky. Kolik to konkrétně bude, se tedy zatím neví. A budou ty peníze i za rok, za dva? Nebo jen při prvním příslibu, než se udička zasekne? U nás se snad ještě nestalo, že by se něco nepodařilo vytunelovat. A pak stačí jeden škrt. Už jste to přeci podepsali, tak máte smůlu, z toho nevycouváte! V zákonu to není, nařízení se lehce změní. Ostatně není problém změnit i zákon. Ale peníze by tady neměly být to hlavní. Hlavní by pro nás mělo být životní prostředí a v tomto případě se jedná o naše nejbližší životní prostředí. A tím nemyslím jen nějaké -9-
Zpravodaj Deštenska
nebezpečí radiace, které teď skutečně nemůžeme posoudit, ale samotnou mohutnost stavby hyzdící krajinu, nové příjezdové cesty, zvýšený provoz a tím větší poškozování stávající silniční struktury. Pokud nám SÚRAO a vlastně i vláda chtějí nabízet nějaké peníze jako „kompenzaci“, tak za co? Když úložiště není nic špatného, je s tím spojena řada pracovních příležitostí a ještě další muzeum. Tak proč nám nabízejí ještě peníze? Můj názor skutečně je, že v případě stavby úložiště se sníží cena pozemků i nemovitostí a to jednak kvůli poškození krajiny a také proto, že i kdyby stavba byla nakrásně skvělá a bezpečná, tak předsudky průměrného občana jsou prostě takové. Ne každý touží bydlet v blízkosti jaderné elektrárny nebo úložiště jaderného odpadu. Nesdílím tedy názor J.Zedníka, který dává rovnítko mezi úložiště, tedy skládku a rozvoj naší oblasti. Neustálé opakování, že lidé nemají dostatek informací a volání po objektivní informovanosti, mne u autora – studenta zaráží, neboť v dnešní době, kdo chce, informace si skutečně obstará a to nejen ty, které jednostranně předkládá SÚRAO, ale i argumenty proti a potom si každý svůj názor může udělat. Pokud Jan Zedník přirovnává stavbu úložiště ke stavbě supermarketu, zapomíná na jednu věc, že když si to lidé po pár letech rozmyslí nebo když ten supermarket technicky doslouží, tak se prostě zbourá a je to. A nemyslím si, že aby se někdo mohl vyjádřit v referendu, musí být minimálně atomový fyzik. Proto je to referendum, aby se vyjádřili všichni, kdo se vyjádřit chtějí. Když občané úložiště odmítají, může to být z mnoha důvodů, nejenom kvůli bezpečnosti, ale třeba i kvůli některým otázkám, o kterých se snažím psát já. Úložiště není záležitostí jedné generace, to je rozhodnutí a stavba prakticky napořád. Bude ten, kdo nyní pro úložiště zvedne ruku, zde v Deštné, až dostuduje, bydlet, pracovat, založí si zde rodinu a bude zde vychovávat děti? Nebo spíše prchne daleko odtud? Názory lidí můžou být samozřejmě různé. Ale nazvat někoho demagogem a pouze něco popírat, něco papouškovat, prošpikovat to spoustou cizích slov a přitom nepřinést žádný vlastní přesvědčivý názor? Mně prostě zase připadá jako demagogie, když bude někdo tvrdit, že úložiště bude bezpečné, přinese nám spoustu peněz do pokladny, spoustu pracovních příležitostí, povalí se k nám plno turistů, rozrostou se u nás hotely a restaurace, přibude další muzeum. Hergot, to je ale kladů, proč to nikde tedy nechtějí? To jsou všichni ti vesničáci tak pitomí?... (Skutečně v tom není žádné ale…) P.S. Nyní se mi dostal do ruky dopis, který píše Edvard Sequens (Sdružení pro záchranu prostředí Calla) starostovi Deštné (datováno 24.3.2011), kde ho informuje, že novela atomového zákona, ve které vláda navrhovala finanční kompenzace výměnou za souhlas s průzkumnými pracemi, byla sice předložena parlamentu, ale z projednávání ve sněmovně byla stažena, protože vláda mezitím schválila druhou novelu atomového zákona a ta se věcí kolem úložiště a účasti veřejnosti vůbec netýká. Tyto dvě novely mají být shrnuty do jednoho dokumentu a teprve potom předloženy do sněmovny. Tolik tedy aktuální vývoj, který pouze dokladuje rozvláčnost, složitost a nejistotu celé této záležitosti. Antonín Stára
- 10 -
