7. a 10. Boží přikázání: NEPOKRADEŠ! ANI NEPOŽÁDÁŠ STATKU SVÉHO BLIŽNÍHO!
Na obrázku vidíš podivného chlapíka: je to lupič! V pytli si nese ukradené věci, které nespravedlivě odcizil druhým lidem a které mu nepatří. Okolo něho je tma, ale tma je i v něm, v jeho duši. Prohřešil se proti sedmému Božímu přikázání, které zní: nepokradeš! Zde se naučíš, jak si máš vážit cizího majetku, jak si toho žádá Bůh. (Furto = krádež, usura = lichva, truffa = podvod, danni = škoda, paga = mzda, ingiusta = nespravedlnost)
Pán Bůh stvořil Adama a Evu a postavil je do ráje. Dal jim darem celou zemi a všechno, co se na ní mohlo urodit. Za to, že zemi obdělávali, měli Adam s Evou a jejich potomci právo na všechno, co potřebovali. Toto právo se jmenuje vlastnické právo.
Adam a Eva však zhřešili proti Bohu svou neposlušností. Museli z ráje odejít a těžce pracovat, aby se uživili. Pán Bůh však jim ponechal vlastnické právo nad věcmi, které jim daroval. I po hříchu měli právo na to, co si svou každodenní prací vydělali a čeho měli třeba pro své živobytí. A Pán Bůh žádá, aby všichni lidé toto právo uznávali a zachovávali.
Potomci Adama a Evy, to jsme my všichni, musí i dnes ještě pilně pracovat, aby si vydělali na živobytí. Proto i dnes mají lidé právo na to, co potřebují ke svému životu. Na obrázku se vrací unavený otec práce. V aktovce si
nese peníze, na které poctivě pracoval celý měsíc. Nikdo nemá právo mu tyto peníze vzít: jsou jeho. Tak to nařídil Pán Bůh.
V noci však, kdy všichni lidé spí, přišli zlí lidé, kteří se neštítí žádné ničemnosti, vnikli potajmu do domu a otci peníze ukradli. Tím se dopustili velké nespravedlivosti: přivlastnili si cizí majetek, na který neměli právo, a tím připravili poctivého člověka o ovoce jeho těžké práce.
Proti sedmému přikázání hřeší nejen, kdo krade, ale i ten, kdo někomu způsobí škodu, kdo bere nespravedlivé úroky, kdo podvádí, nebo i ten, kdo
k podobným zločinům napomáhá. Být zlodějem je hrozná hanba! Řekni Pánu Bohu z celého srdce, že chceš stokrát raději být po celý život chudý, než aby ses stal zlodějem.
Slávka si přivlastnila sešit své kamarádky: ukradla ho z lavice. Děti na dolním obrázku dělají škodu ve veřejném sadu: šlapou po záhonech, trhají květiny a zabíjejí zlaté rybky v bazénu. A přece veřejný park má sloužit pro radost a odpočinek všech lidí, není tu jen pro hrubou zábavu několika zlých lidí. Kdo způsobí druhému schválně velkou škodu, udělá těžký hřích.
Arnošt s Karlem jezdívají spolu ze školy domů autobusem. Dnes však Karel nemá u sebe peníze. Arnošt se mu nabízí, že mu lístek koupí, avšak za to chce dvě obrázková alba, která mají daleko větší cenu. Tak se Arnošt dopouští vydírání a nespravedlivě si chce přivlastnit cizí majetek. Arnoštův bratr o sobě říká, že je chytrý: vyměnil si s kamarádem plechové autíčko za nový míč a neřekl mu, že autíčko je už pokažené. Tak svého kamaráda o míč okradl. Jeho hřích se jmenuje podvod.
I ten, kdo ke hříchu napomáhá, sám hřeší. Lojzík pomáhá Josefovi na strom, aby mohl krást jablka. Přitom si myslí, že nic zlého neudělal, vždyť sám žádné ovoce nekradl, ale zmýlil se! Bez jeho pomoci by se Josef na vysoký strom nedostal a nemohl krást věci, které mu nepatří.
Kradl-li někdo nebo způsobil-li někomu škodu a chce-li potom, aby mu Pán Bůh tento hřích odpustil, nestačí, aby jen svého hříchu litoval a aby se vyzpovídal, je také třeba, aby ukradenou věc vrátil nebo způsobenou škodu nahradil. Na obrázku vidíš, jak Slávka vrací kamarádce ukradený sešit. Chlapci, kteří rozbili okno, sbírají mezi sebou peníze, aby mohli zaplatit škodu, kterou způsobili míčem. Pán Bůh odpustí jen tomu, kdo se rozhodne podle možnosti ukradenou věc vrátit a způsobenou škodu nahradit.
Dělníci odcházejí z továrny. Po celý měsíc těžce pracovali. Mají proto právo na spravedlivou mzdu, která by jim dovolila žít důstojně, jak se sluší na Boží děti. Dělník na obrázku je spokojený, protože dostal od továrny spravedlivou mzdu. Sedmé přikázání velmi přísně vyžaduje, abychom spravedlivě platili těm, kteří pro nás pracují. Kdo práci spravedlivě odměňuje, tomu Pán Bůh žehná.
Desáté Boží přikázání nám zakazuje požadovat cizí věci, to znamená zakazuje nám chtít to, co patří někomu jinému. K cizím věcem musíme mít úctu
i v myšlenkách. Karel na obrázku nemá kolo a touží po kole Vašíkově. Tak rád by Vašíkovo kolo chtěl mít, že by byl schopný udělat cokoli, jen aby se ho zmocnil, třeba ho i ukrást. Karel ve svém srdci zhřešil tím, že nezřízeně toužil po cizím majetku, to znamená, že se úplně oddal své touze.
Tento starý pán nemyslí na nic jiného než na peníze a na to, jak nahromadit čím dál víc bohatství: je to lakomec. Jeho srdce je tak připoutáno k penězům, že pro ně zapomíná i na Boha. Jednou však musí zemřít. Jeho tělo odnesou na hřbitov, jeho duše, která nečinila pokání za své hříchy a za lakomství, přijde do pekla. Peníze však zůstanou tam, kde byly, a lakomci už nepomohou. Chraň se proto lakoty!
Před mnoha sty lety ve Francii žil mladý vojín Martin. Jednou v zimě jel krajem na svém koni a tu potkal žebráka, který byl tak chudý, že se neměl ani do čeho obléci. Svatý Martin zastavil koně a bez váhání svlékl svůj plášť a dal jej žebrákovi. My křesťané máme následovat skutky svatých. Svatí napodobovali samého Krista Pána, který se též narodil chudý, aby svou chudobou pomáhal chudým.
Svatý Jan Maria Vianey v Arsu káže o poctivosti
