6. srpna: Svátek PROMĚNĚNÍ PÁNĚ A I Význam Starého zákona pro křesťany Drazí bratři a sestry, ve vstupní modlitbě jsme dnes slyšeli slova: „Bože, tys při slavném proměnění svého Syna v přítomnosti Mojžíše a Eliáše upevnil víru apoštolů.“ Víra apoštolů byla tedy upevněna při proměnění Páně a to za přítomnosti Mojžíše a Eliáše, postav to starozákonních. Starý zákon je neodlučitelnou částí Písma svatého. Jeho knihy jsou též inspirované Bohem. Uchovávají si nepomíjející hodnotu, protože Stará smlouva nebyla nikdy odvolána. Boží plán spásy ve Starém zákoně byl zaměřen především k tomu, aby připravoval příchod Krista, Vykupitele světa. Knihy Starého zákona sice obsahují též věci nedokonalé a dočasné, avšak vydávají svědectví o celé božské pedagogice spásné lásky Boží. Vyjadřují živý cit vůči Bohu, jsou v nich uloženy vznešené nauky o Bohu, spasitelná moudrost o životě člověka i podivuhodné poklady modliteb; a konečně je v nich ukryto tajemství naší spásy. Křesťané si váží Starého zákona jako ryzího Božího slova. Kristova Církev vždycky rozhodně odmítala myšlenku zavrhnout Starý zákon pod záminkou, že by se ve světle Nového zákona stal už jen nějakým přežitkem. Boží slovo, které je Boží silou k spáse každého věřícího, je vynikajícím způsobem podáno a projevuje svou sílu v knihách Nového zákona. Tyto knihy nám podávají definitivní pravdu Božího zjevení. Jejich ústředním námětem je Ježíš Kristus, vtělený Boží Syn, jeho skutky, jeho učení, jeho utrpení a oslavení, a také počátky jeho Církve pod vedením Ducha svatého. Srdcem celého Písma svatého jsou evangelia, neboť jsou hlavním svědectvím o životě a učení vtěleného Slova, našeho Spasitele. Vznik evangelií je možné rozdělit do tří etap: Na prvním místě je to Ježíšův život a učení. Církev pevně trvá na tom, že čtyři evangelia, jejichž historičnost bez váhání potvrzuje, věrně podávají to, co Boží Syn Ježíš v době svého života mezi lidmi pro jejich věčnou spásu skutečně konal a učil až do dne, kdy vstoupil do nebe. Druhou etapou je Ústní podání. Apoštolové po nanebevstoupení Páně předali svým posluchačům to, co Pán Ježíš říkal a dělal, s plnějším porozuměním, jakého se jim, poučeným událostmi Kristova oslavení a vyučeným světlem Ducha pravdy, dostalo. Teprve potom přicházejí psaná evangelia. Bibličtí spisovatelé sepsali čtyři evangelia tak, že něco vybrali z množství ústních nebo i už písemných tradic, něco sestavili v celek nebo vysvětlili se zřetelem na tehdejší stav církevních obcí. Přitom zachovali formu hlásání, ale vždy tak, že nám sdělují o Ježíši pravdivé a upřímné údaje. Jedno Evangelium ve čtyřech podáních zaujímá v Církvi jedinečné místo; dosvědčuje to úcta, jíž je zahrnuje liturgie, a zcela zvláštní přitažlivost, která v každé době působila na světce. Není žádný lepší, vzácnější a úchvatnější text než evangelium. Pozorujte a uchovávejte v srdci to, co Kristus, náš Pán a Mistr, učil svými slovy a vykonal svými skutky. Ve chvílích vnitřní modlitby udržuje člověka právě evangelium. V něm nalézá všechno, co potřebuje ubohá duše.
Odhaluje v něm stále nová světla, skrytý a tajemný smysl. Církev už za apoštolských dob a poté stále vyzdvihovala ve své tradici jednotu Božího plánu v obou zákonech prostřednictvím tzv. typologie. Ta rozpoznává v Božích dílech Starého zákona předobrazy toho, co Bůh v plnosti časů dovršil v osobě svého vtěleného Syna. Křesťané tedy čtou Starý zákon ve světle Krista, který zemřel a vstal z mrtvých. Typologická četba odhaluje nevyčerpatelný obsah Starého zákona. Má nám tak připomenout, že si uchovává svou specifickou hodnotu zjevení, jak to potvrdil sám náš Pán. Ostatně i Nový zákon je nutno číst ve světle Starého zákona. Prvotní křesťanská katecheze se na něj neustále odvolává. Podle starobylého rčení „Nový zákon je skryt ve Starém, zatímco Starý je odhalen v Novém zákoně.“ Typologie vyjadřuje vzestupnou dynamičnost v naplňování Božího plánu, kdy Bůh bude všechno ve všem. Například povolání patriarchů a vyjití z Egypta neztrácejí v Božím plánu svou vlastní cenu, jelikož v něm představují etapy určitých mezidobí. Boží Slovo má takovou sílu a moc, že je pro Církev oporou a životem, a pro její děti posilou víry, pokrmem duše, čistým a trvalým pramenem duchovního života. Věřícím křesťanům musí být neustále otevřen dokořán přístup k Písmu svatému. Proto má být studium Písma svatého duší posvátné teologie. Ve slově Písma svatého nachází věřící duše zdravou výživu a svatou svěžest a také i služba slova, totiž pastýřské kázání, katecheze a všechna křesťanská výuka, ve které má mít význačné místo liturgická homilie. Církev naléhavě a důrazně vybízí všechny věřící, aby častým čtením Písma svatého získali nesmírně cenné poznání Ježíše Krista. Vždyť neznalost Písma znamená neznalost Krista. Z LITURGIE: VSTUPNÍ ANTIFONA Apoštoly zastínil světlý oblak a z oblaku se ozval hlas: To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte! Uvedení do bohoslužby Trojí zprávu o Proměnění Páně nám v liturgii připomíná evangelium druhé postní neděle, čtvrtá zpráva je obsažena ve 2. listu sv. Petra. Tento svátek soustřeďuje naši pozornost na tuto událost, kdy se projevuje Kristův královský majestát a též na naše budoucí oslavení. Na Východě se slavil už od 5. století, na Západě porůznu od století 9. Jako všeobecně závazný byl zaveden v roce 1457 po odražení tureckých vojsk u Bělehradu. Dnešní den je pravděpodobně výročním dnem posvěcení baziliky na hoře Tábor, která je od 3. století ztotožňována s horou, o níž se mluví v evangeliích při této události. VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys při slavném proměnění svého Syna v přítomnosti Mojžíše a Eliáše upevnil víru apoštolů a ukázal jsi, co nás čeká, až bude dovršeno naše přijetí za tvé děti; pomáhej nám, ať tvého Syna posloucháme a následujeme ho, abychom jako jeho spoludědici měli účast na jeho slávě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. - Amen. Uvedení do 1. čtení Danielovo vidění vykresluje nádheru a moc všemohoucího Boha: bílá barva je barvou velkolepé důstojnosti, oheň je symbol tajemné a stravující moci, postava starce symbolizuje moudrost. 1. ČTENÍ Dan 7,9-10.13-14 Jeho roucho bylo bílé jako sníh. Čtení z knihy proroka Daniela. Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola - žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se v nočním vidění, a hle - s nebeskými oblaky přicházel někdo jako Syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království, a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno. Slyšeli jsme slovo Boží. Žl 97,1-2.5-6.9 Odp.: 1a.9a Odp.: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí. Hospodin kraluje, ať zajásá země, - ať se radují četné ostrovy! - Mrak a temnota ho obklopují, - spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu. Odp. Jako vosk se taví hory před Hospodinem, - před vladařem celé země. Nebesa hlásají jeho spravedlnost - a všechny národy vidí jeho slávu. Odp. Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, – svrchovaně vynikáš nade všemi bohy. Odp. Uvedení do 2. čtení Je dost poučné si všimnout, na čem autor druhého Petrova listu zakládá víru v Krista: jednak na osobní zkušenosti svědků, jednak na Božím slově
řečeném skrze proroky a při události proměnění. I přes novozákonní zjevení se slova proroků nestávají zbytečnými, ale uchovávají si svoji platnost a význam. 2. ČTENÍ 2 Petr 1,16-19 Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli. Čtení z druhého listu svatého apoštola Petra. Milovaní! Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: „To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.“ Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře. Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. Slyšeli jsme slovo Boží. ZPĚV PŘED EVANGELIEM Aleluja. To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte! Aleluja. Uvedení do 3. čtení Proměnění Páně následuje po předpovědi utrpení: Pán Ježíš chce posilnit víru svých učedníků, že jeho utrpení povede ke slávě. Skrze událost proměnění potvrzuje své slovo a dává poznat už předchuť vzkříšení. EVANGELIUM Mt 17,1-9 Ježíšova tvář zazářila jako slunce. Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle - ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle - z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim
Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“ Slyšeli jsme slovo Boží. POCHOPIT NEPOCHOPITELNÉ Lidé odedávna používají symboly a obrazy, když chtějí vyjádřit něco abstraktního a nenahmatatelného. Symbolem pro lásku je srdce, symbolem pro štěstí je čtyřlístek, symbolem pro mír je holubice. Bibličtí spisovatelé si počínají podobně, když mají nepředstavitelný a nepochopitelný pojem Boha lidem trochu přiblížit, aby jej trochu pochopili. Sahají také k symbolům, obrazům a k přirovnáním, aby nám Boží jsoucno přiblížili. Také dnešní evangelium o svátku Proměnění Páně užívá podobné obrazy, aby nám naznačilo, že Syn člověka, Ježíš, vstoupil do Boží blízkosti, že byl Boží přítomností zcela naplněn, že byl s Bohem zcela zajedno. Evangelista používá tři symboly, které jsou ve světě Starého zákona často užívány: obraz hory, světla a oblaku. Jako místo setkání Ježíše s Bohem se uvádí hora. Hora je ve Starém zákoně místem Boží přítomnosti a jeho působení. I my rádi vystupujeme na hory. Výstup je dřina, ale ten zážitek nahoře za to stojí. Rozhled z výše nám mluví o naší nepatrnosti, o velikosti Stvořitele a o kráse Božího světa. Na hoře se cítíme Pánu Bohu blíž, utíkáme se víc do bezpečí a ochrany Boží ruky. Pána Ježíše na hoře obklopuje a proměňuje zářící jas, veliké světlo. Světlo zahání temnotu, nejistotu a strach, značí Boží blízkost. Hospodin v ohni hořícího keře ohlašuje na poušti svou přítomnost Mojžíšovi. Žalmista často ztotožňuje Boha se světlem: „Hospodine, ty jsi mé světlo a má spásal.“ (Ž 27,1) Oblak je v Bibli také místem, z něhož mluví Bůh. Oblak, mrak přinášející déšť, je znamením úrody. Oblak dává stín v úpalu slunce. Máme jistě všichni v živé paměti, jak vítáme mraky, když bylo dlouho horko. Hora, sluneční svit a mrak, tři základní živly přírody, jsou v Bibli symbolem tajemné Boží blízkosti. Promlouvá z nich neviditelný Pán nebe i země. Ale nejen vnímavosti pro znamení Boží blízkosti nás učí dnešní evangelium o Proměnění Páně. Ono nám také připomíná, že i my se máme proměnit. Ne tak najednou jako Pán Ježíš na hoře, ne tak dokonale, to až snad jednou s Pánem v nebi. Ale poznenáhlu, denně a nepozorovaně. My se měníme pomalu, ale jistě. Stačí potkat spolužáka po více letech a vidíme na něm, jak se změnil on a on vidí na nás, jak jsme se změnili my. Měníme se, ale má to být měnění do krásy, ne do stařecké ošklivosti. Krása mladistvé tváře má dozrávat do krásy celé osobnosti. To je tedy jeden odlesk radostného poselství dnešního evangelia o Proměnění Páně. I my, Ježíšovi bratři a sestry, se máme proměňovat do stále větší krásy Božích dětí. Pokusme se tedy dnes při mešním proměňování zahlédnout zrakem svého srdce kousek krásy proměněného Pána. I my se dnes dejme trošičku proměnit Ježíšovým láskyplným pohledem.
MODLITBA NAD DARY Prosíme tě, Bože, proměň tyto dary v tělo a krev svého Syna, jehož slavné proměnění je předzvěstí, že všechno bude jednou proměněno, a očisti nás od hříchů, abychom se mu stali podobnými. Neboť on s tebou žije a krakuje na věky věků. – Amen. ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ Až se Kristus ukáže, budeme mu podobni, a proto ho budeme vidět tak, jak je. MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ Děkujeme ti, Bože, za svátostný pokrm a prosíme tě: přetvářej nás jeho působením, ať se stále více podobáme tvému Synu, jehož slávu jsi zjevil slavným proměněním. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků. – Amen. K ZAMYŠLENÍ Ježíš byl proměněn před zraky učedníků. Tato událost nám asi připadne jako z jiného světa, nic neříkající pro náš běžný život. Může Boží sláva přijít do mého všedního života, může přijít ke mně hříšnému a slabému? Mohu i já zakusit proměňující Boží moc? Úžasné je právě to, že Boží moc a milosrdenství se nezastavují před mou hříšností či přízemností. Ježíšovo proměnění je i pro mě. Bůh je dost mocný na to, aby proměňoval i mě. Nebo: Bohoslužba slova se má konat tak, aby vedla k rozjímání; je proto nutné vyvarovat se jakékoli uspěchanosti, která je na překážku usebranosti. Je také vhodné vkládat krátké chvilky ticha, přizpůsobené shromážděnému společenství, při nichž s přispěním Ducha svatého srdce přijímá Boží slovo a modlitbou připravuje odpověď. Tyto chvilky je vhodné vkládat před začátkem bohoslužby slova, po prvním i druhém čtení a po homilii. Stačíme si ze mše svaté zapamatovat alespoň autora evangelia, které se ten den četlo? Dejme si dnes tu práci, využijme takovou chvilku pro vlastní odpověď, abychom odešli ze společenství s živým slovem v srdci, s alespoň jednou myšlenkou, která nás bude provázet v následujících dnech.
