6. června 2016

festivalové noviny 58. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 6. června 2016

Každý rok ve stejnou dobu. Po padesáté osmé Kvalitní přátelství dokáže přetrvat věky. Protože má na čem stavět, o co se opírat. Z faktorů, které ho udržují ve formě, bychom mohli sestavit celý dlouhý seznam. Určitě by v něm ale nechyběla vůle. Vůle postavit se překážkám a zkouškám, které osud rafinovaně skládá a spřádá a za tou barikádou komplikací poťouchle vyčkává, jak si s jeho nástrahami poradíme. Častokrát se vskutku, jak se říká, láme chleba. Mnohé přitom odpadne, o to vyšší kvalita ale zůstává. Přátelství mezi městem Litomyšl a hudebním festivalem Smetanova Litomyšl má také pěkně pevné podloží. „Táhnou” to spolu už osmapadesát let, věrně bok po boku. O vůli chtít překonávat překážky, jež se jim za tu dobu permanentně stavěly do cesty, by se dal napsat obsáhlý román. „Pro mnohé z nás znamená festival citovou záležitost,” píše Radomil Kašpar, starosta Litomyšle, hned na následující straně. Úplně stejně budou mluvit ti, kteří festival připravují. Emoční nasazení obou zainteresovaných stran má jediný cíl – zpříjemnit

život všem, kteří v Litomyšli našli svůj domov, i těm, kdož do tohoto krásného města na festival zavítají. Letošní festivalový rok, přestože sám o sobě nijak kulatý není, přináší mimořádný program, který v určitých dimenzích přesahuje ročníky předchozí. Tímto konstatováním v žádném případě nechceme snižovat jejich vysoké renomé, nicméně posuďte sami: osm operních titulů, což je historicky nejvyšší počet. Dva koncerty, které nejenže hned tak neuslyšíte, natož aby byly provedeny na jediném místě! Ano, máme na mysli Mahlerovu Osmou symfonii, známou jako Symfonie tisíců, a Mši Leonarda Bernsteina. Mahlera zahraje Symfonický orchestr Českého rozhlasu (letos slaví devadesátiny) v rozšířené sestavě. Doprovodí sólisty, dětský sbor a dva sbory smíšené. Na druhém zámeckém nádvoří se tudíž sejde ansámbl čítající na tři sta členů. Unikátního Bernsteina představí hudebně nadaný Vojtěch Dyk. A další zážitek: Spojené smyčcové sekce tří orchestrů, Janáčkovy filharmonie Ostrava,

Moravské filharmonie Olomouc a Komorní filharmonie Pardubice předvedou své umění v pořadu Sólo pro 100 smyčců. S novým originálním programem přijíždí Dagmar Pecková, která se v Litomyšli před dvaceti lety vdávala, hold Karlu IV. k sedmisetinám složí hned dva vynikající vokální soubory – Tiburtina Ensemble a Schola Gregoriana Pragensis, událostí bude galakoncert Hvězdy operního nebe… Omlouváme se, ale celý program festivalu vyjmenovat nemůžeme, byť by si to zasloužil. Tak už jen Velké finále: slyšet Smetanovu Mou vlast s Českou filharmonií v její současné formě a s jedním z nejlepších mladých dirigentů dneška Jakubem Hrůšou v Litomyšli, to je něco, na co se dá jen těžko zapomenout! Bohatý program hudební doplní o nic méně obsáhlý program doprovodný, a to zdaleka nemyslíme jen výtvarnou část festivalu. Nuže, užijte si tedy plně toho, za čím se sjíždějí lidé ze všech koutů Česka – krásné hudby i magie svého města.

SLOVO STAROSTY MĚSTA LITOMYŠLE

Svátek pro celou Litomyšl Vážení festivaloví hosté, milí spoluobčané, Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl pro mnohé z nás znamená citovou záležitost. Měsíce dopředu si v diářích vyznačujeme dobu jeho konání. Po odtajnění programu doufáme, že seženeme lístky na vybrané pořady. Teď, když máme festival za dveřmi, se nemůžeme dočkat. Je to pro nás svátek a nebojím se říci, že je to svátek pro celou Litomyšl. Na pár týdnů teď budeme žít hudbou a já vám přeji, abyste si festivalový program užili plnými doušky. Ovšem nejen hudbou živ je člověk, a tak bych vás rád pozval také na mladší sestru oper-

ního festivalu, Smetanovu výtvarnou Litomyšl. Rozhodně byste si neměli nechat ujít výstavu zahalenou tajemstvím, která se uskuteční v ještě tajemnějším prostoru krypty kostela Nalezení sv. Kříže. Výstava Tvář – Příběh ztracení a touha znovunalézání začíná 9. června a prezentuje až do konce letošního roku uměleckou památku, starobylý kultovní předmět – Madonu z Osíka. Románská socha madony s dítětem byla objevena na podzim roku 2010 nedaleko Litomyšle ve vesničce Osík. Podrobný výzkum ukázal, že se jedná o nejstarší dochovanou polychromovanou řezbu na našem území. Madona však na sobě nese jedno nepřehlédnutelné

zranění z minulosti – chybí jí tvář. Výstava v Litomyšli je nesena touhou alespoň na několik měsíců tento nepříznivý běh dějin zvrátit a opět do sochy vdechnout život a vrátit ji do jejího přirozeného sakrálního prostředí. Tento unikátní litomyšlský experiment, který překračuje jak tuzemské, tak i zahraniční zvyklosti prezentace podobných výjimečných děl minulosti, je současně velikým otazníkem nad tím, jak vlastně máme dnes nést dědictví vlastní minulosti. Je výzvou k přemýšlení a k diskusi. Samozřejmě bych vás rád pozval i na další akce, které nás v následujících týdnech čekají. Za návštěvu jistě stojí nová expozice městské obrazárny, výstava Jiřího Sozanského v regionálním muzeu či expozice Bohdan Kopecký: Vladyka z Bídy v domě U Rytířů. Nejen děti ocení výstavu kostýmů, fotografií a kulis z filmové pohádky autorské dvojice Jana a Zdeňka Svěrákových Tři bratři v regionálním muzeu. A pokud si chcete od Litomyšle na pár hodin odpočinout, můžete vyrazit na výlet na nedaleký Růžový palouček, kde se v neděli 3. července koná tradiční slavnost k uctění památky českých bratří. Srdečně vás tedy zvu nejen na Smetanovu Litomyšl, ale i na další akce, které se v nejbližší době uskuteční. Přeji vám samé příjemné zážitky.

Radomil Kašpar, starosta města Litomyšle

Festival v médiích (1Ċ6' 5&ª.',6' .#,-7,6'69''67,6' ,'&01&7i'5'<#21,6'#7ä+,6'5+10.+0' 018+0-;.'61i0ª*1('56+8#.7

0 ,' O0 .+

'


Přímé přenosy Českého rozhlasu na stanici Vltava v neděli 19. června 2016 BOHOSLUŽBA – CÍRKEV BRATRSKÁ 9.00 • Nový kostel • vstup volný LAUDATE PUERI – HUDBA ČESKÝCH PIARISTŮ 14.30 • Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže KRÁSNÉ HLASY Z LITOMYŠLE 16.30 • Zámecká jízdárna • vstup volný OUVERTURA 18.00 • Zámecká jízdárna • vstup volný pro držitele vstupenek na večerní koncert GUSTAV MAHLER: SYMFONIE TISÍCŮ Č. 8 19.30 • zámecké nádvoří

Přímý přenos České televize na stanici ČT art v neděli 26. června ve 20.20 SÓLO PRO 100 SMYČCŮ

2

11 OPERNÍCH PŘEDSTAVENÍ

Přijměte pozvání do opery Festival Smetanova Litomyšl byl založen jako festival operní, původně prezentující pouze díla Bedřicha Smetany, a tento hudební žánr také systematicky pěstuje. Mnohé opery byly pro festival připraveny takzvaně na objednávku, zmiňme například dlouhodobou spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským a s režisérem Jiřím Nekvasilem, který tentokrát přijíždí s nově nastudovanými Branibory v Čechách. Ovšem to není jediná opera v programové nabídce.

Na žádném jiném místě v Česku není možné vidět během pár týdnů tolik oper jako na „Smetance”. Letošní rok je z tohoto hlediska mimořádný. „Počet operních představení je historicky nejvyšší, osm titulů v jedenácti představeních nikdy dříve v programu festivalu nebylo,” připomíná patřičně hrdě, a plným právem, dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský. Počítejte: Verdiho Traviata (libreto podle románu Dáma s kaméliemi Alexandra Dumase ml.), Belliniho Norma, vrcholné dílo belcanta, Bizetova nezapomenutelná Carmen nebo Romeo a Julie s nádhernými áriemi Gounodovými. Pak Hubička v novém nastudování Janáčkovy opery Brno, již zmínění „moravskoslezští” Braniboři v Čechách režiséra Jiřího Nekvasila, Dvořákova opera Čert a Káča v odpoledním čase, aby mohly přijít i děti, a novodobá premiéra Míčovy barokní opery Operosa terni Colossi Moles ve čtyřech představeních v Nových Hradech.

Co to opera je? Otázka zdá se být jednoduchou, o to víc záludností skrývá. Lapidárně řečeno jde o komplexní umělecké dílo, které spojuje hudbu, zpěv, divadlo, tanec a výtvarnou složku – kostýmy a scénografii. V každém operním díle dochází k propojování vyjmenovaných „komponentů” tak, aby působily co nejemocionálněji. Tato alchymie, a to velmi individuálně jednotlivými režiséry pojatá, pak činí z každého předsta-

vení originální imaginativní spektákl, který působí na všechny smysly člověka. Italové prý preferují vokalitu, Němci teatrálnost, Francouzi vizualitu. Češi? Návštěvníci litomyšlských představení si budou moci odpovědět sami, neb jim festival nabídne reprezentativní průřez různorodými možnostmi nastudování.

Tradice versus experiment Vraťme se na chvíli k alchymii. Je to dávné umění, jehož podstatu bychom také mohli vyjádřit jako hledání celistvosti, dokonalosti. Někdo ji adoruje, jiný zatracuje. Co s tím má opera společného? Práci režiséra („alchymisty”) a onen způsob přijímání. Jak totiž žánr, který má kořeny v naší minulosti, představit dnešnímu divákovi? Tradičně? Experimentálně? Každý režisér podle svého naturelu. Odměnou mu pak na konci představení bývá nadšený potlesk, nebo se dočká rozpačitého ticha či pověstného „bučení”. Pro ilustraci citujeme úryvek z recenze na provedení Dvořákovy Rusalky v Drážďanech. Otiskla ji Opera plus v roce 2010: „Jste přeneseni na londýnskou (pařížskou, newyorskou…) ulici. Prostě typickou ulici velkoměsta, kde u východu z metra stojí špinavá černoška (Čarodějnice), nabízející lidem květiny. Lidé spěchají, protože prší, roztahují

deštníky. Svého milence (Vodníka) zde netrpělivě vyhlíží jeho vyvolená (Cizí kněžna), ke které on spěchá užít si po práci milostný románek. Ve špinavém zákoutí se okolo pouliční lampy vine načesaná a zmalovaná prostitutka (Rusalka), čekající na svou šanci ulovit bohatého kunšofta. Vodník přichází pozdě, jeho milenka ho vyhazuje a on se setkává se svou (nemanželskou) dcerou, provozující na rohu prostituci. Zaznívají první takty a příběh se začíná odvíjet.” No tedy… napadne čtoucího. Přesto recenzent toto velmi netradiční provedení tradičního pohádkového příběhu neodsuzuje, naopak: „Bylo to v mnohém nezapomenutelné představení, jež mi bude klást znepokojující otázky ještě dlouho. Chováme se ctnostně, pracujeme, pomáháme bližnímu svému. V našem světě se však vraždí, bují korupce, roste nesnášenlivost. Lidské hodnoty, jako je láska a úcta vlastně nejsou jaksi IN.” Člověk by musel sedět v hledišti a operu vstřebávat, aby se sám mohl vyjádřit. Co jednoho potěší, jiného pobouří, obecně však lze říct, že emocemi nabité dílo přirozeně vyzývá k emočním reakcím. A je to naprosto v pořádku. Nejhorší je zůstat netečný. A protože si tradice i experiment v Litomyšli podají ruce, těšme se na všechna pojetí. Taková příležitost porovnávat se jen tak hned nenaskytne.

3

VOLNÉ VSTUPENKY

Festivalové tipy Smetanova Litomyšl je unikátní tím, že se její program skládá z mimořádných jednotlivostí. Vystupují orchestry v neobvyklém složení, realizují se premiéry operních představení nebo speciálně pro festival vznikají pořady, které dokonale propojují hudbu s géniem loci. Na dalších stránkách novin naleznete přehled koncertů, na které je ještě možno koupit vstupenky. A protože je škoda některé příležitosti, jež nám život nabízí, minout, dovolíme si vás upozornit na rarity. Sólo pro 100 smyčců Tři „megakoncerty” se letos objevují ve festivalovém programu: Mahler, Bernstein a Sólo pro 100 smyčců. Slyšet vedle sebe hrát spojené smyčce hned tří orchestrů, bude zážitek jistě velmi neobvyklý, navíc v tak příjemně sestaveném programu. Hudba Ralpha Williamse se někdy neprávem upozaďuje, přestože jeho dílo patří k tomu nejlepšímu, co přineslo 20. století. Respighiho Staré árie a tance jsou brilantní ukázkou orchestrální transkripce renesančních a raně barokních motivů původně psaných pro loutnu, velmi působivá je Orawa Wojciecha Kilara, o němž možná nevíte, že je též autorem hudby filmové, mimo jiné i k filmu Pianista, za nějž získal režisér Roman Polanski v roce 2002 Oscara. Samuel Barber reprezentuje u nás poměrně málo známou hudbu americkou a Adagio pro smyčcový orchestr patří k jeho skladbám nejznámějším a nejoblíbenějším. Zaznělo i při vzpomínkové akci k uctění památky prezidenta Roosevelta, při pohřbu monacké kněžny Grace, při pietních akcích reagujících na 11. září 2001, ale také například ve filmu Četa Olivera Stonea. No a Čajkovský, to je klasika.

Tiburtina Ensemble

4

Chrámové nokturno a Hudba českých piaristů Tyto dva koncerty patří do tzv. litomyšlských specialit, to znamená, že vznikly na přání festivalové dramaturgie a velice úzce se vážou k místu, kde budou provedeny. Chrámové nokturno – Exaltatio k chrámu Povýšení sv. Kříže a Hudba českých piaristů k chrámu Nalezení sv. Kříže. Čeká nás putování časem a krásné ženské vokální hlasy v prvním případě a stejně působivá barokní hudba v autentickém prostředí obnoveného piaristického chrámu. Ženský vokální soubor Tiburtina Ensemble s uměleckou vedoucí Barborou Kabátkovou a Capela Regia Praga pod vedením Roberta Huga patří k tomu nejlepšímu, co vám z oboru staré hudby může festival nabídnout.

#ujizdimNaSmetance En.dru je protagonistou tohoto koncertu a jeho jméno připomíná kryptogram. Skrývá se za ním Ondra Havlík, mladý muž mnoha talentů, moderátor, improvizátor, herec, ale i nadšený hudebník. Vicemistr světa v loo-

En.dru

pingu a dvojnásobný mistr republiky v beatboxu bude moderovat interaktivní soutěžní pořad, do něhož budou moci diváci aktivně vstupovat prostřednictvím mobilních telefonů, a vítěz hlavní soutěže se stane majitelem mobilu zcela nového. A co že je to ten looping? „Lidé tomu někdy říkají efekt, nebo si myslí, že tam mám něco nahrané a pak to při koncertu pouštím a do toho zpívám, ale tak to není. Loopstation prostě live nahrává určitou hudební sekvenci, kterou do ní pošlete, a v reálném čase tuto sekvenci zacyklí, a tedy stále opakuje dokola,” vysvětlil Ondra Havlík pro server kultura21.cz. Tento pořad tak trochu posunuje festival do digitálního prostoru a věříme, že ho především mladí návštěvníci ocení.

VOLNÉ VSTUPENKY

Lístky na Smetanku ještě v prodeji sobota 11. června • 21.30 chrám Povýšení sv. Kříže CHRÁMOVÉ NOKTURNO – EXALTATIO Chorální repertoár středověku v prolínání s varhanním cyklem Oliviera Messiaena Tělo oslavené. Eva Bublová – varhany Tiburtina Ensemble Barbora Kabátková – umělecká vedoucí úterý 14. června • 20.30 • zámecké nádvoří DAGMAR PECKOVÁ & KURT WEILL – CABARET EPOQUE Nový koncertní projekt naší přední mezzosopranistky je poctou dílu Kurta Weilla. Dagmar Pecková, Epoque Orchestra Michael Vodenka – choreografie Jan Kučera – dirigent středa 15. června • 17.00 • zámecké nádvoří #ujizdimNaSmetance Premiéra interaktivního pořadu sestaveného z hudebních zajímavostí. Vítěz soutěže si odnese mobilní telefon. En.dru – průvodní slovo, beatbox vocal Monika Bagárová - zpěv Filharmonie Brno, Pavel Šnajdr – dirigent čtvrtek 16. června • 19.30 • zámecké nádvoří TROJHVĚZDÍ VÍDEŇSKÝCH KLASIKŮ Joseph Haydn: Obraz chaosu Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 2 D dur op. 36 Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem d moll Barbora Perná, Alžběta Vomáčková, Josef Moravec, Marián Krejčík Český filharmonický sbor Brno Petr Fiala – sbormistr Česká Sinfonietta, Radek Baborák – dirigent

sobota 18. června • 21.00 • zámecké nádvoří BEDŘICH SMETANA: BRANIBOŘI V ČECHÁCH Opera o třech jednáních na libreto K. Sabiny Nastudováno ke 150. výročí prvního provedení Soubor Národního divadla moravskoslezského Ostrava, Jiří Nekvasil – režie Jakub Klecker – dirigent neděle 19. června • 14.30 • piaristický chrám Nalezení sv. Kříže LAUDATE PUERI – HUDBA ČESKÝCH PIARISTŮ Barokní hudba českých piaristů v autentickém prostředí obnoveného piaristického chrámu. Michaela Šrůmová, Filip Dámec, Ondřej Šmíd, Michal Krůšek Chlapecký sbor Pueri Gaudentes Capella Regia Praha úterý 21. června • 20.00 • zámecká jízdárna JIŘÍ BÁRTA UVÁDÍ EBEN TRIO Ladislav Dusík: Sonáta pro klavírní trio Es dur Astor Piazzola: Čtvero ročních dob v Buenos Aires Petris Vasks: Kvartet pro housle, violu, violoncello a klavír Eben Trio, Terezie Fialová, Roman Patočka, Jiří Bárta, Karel Untermüller

Vincenzo Bellini: Norma

středa 22. června • 19.30 • Smetanův dům VĚRA MAŠKOVÁ: HEJ, MISTŘE! Autorská divadelní hra, která přináší nový pohled na životní pouť českého skladatele Jana Jakuba Ryby. Komorní orchestr Bona Nota Dětský folklorní soubor Radost Pardubice Východočeské divadlo Pardubice Michael Tarant – režie středa 22. června, čtvrtek 23. června • 21.00 • Nové Hrady u Litomyšle VEČER NA ZÁMKU V NOVÝCH HRADECH Festivalová stagiona v kouzelném prostředí rokokového zámečku Nové Hrady. Novodobá premiéra holdovací latinské opery jaroměřického skladatele Františka Antonína Míči Operosa terni Colossi Moles. Ensemble Damian Tomáš Hanzlík – dirigent čtvrtek 23. června • 21.00 • zámecké nádvoří CHARLES GOUNOD: ROMEO A JULIE Opera o třech dějstvích, libreto podle tragédie Williama Shakespeara. Jana Šrejma Kačírková, Martin Šrejma Sólisté Národního divadla v Praze Orchestr a sbor Státní opery Sláva Daubnerová – režie Marco Guidarini – dirigent pátek 24. června • 21.00 • zámecké nádvoří VINCENZO BELLINI: NORMA Lyrická tragédie o dvou dějstvích, vrcholné dílo italského belcanta. Marie Fajtová, Jana Horáková Levicová, Jiří Sulženko, Václav Cikánek, Sylva Čmugrová Sólisté Národního divadla Orchestr a sbor Státní opery Tomo Sugao – režie, Enrico Dovico – dirigent neděle 26. června • 20.15 • zámecké nádvoří SÓLO PRO 100 SMYČCŮ R. V. Williams: Fantazie na Tallisovo téma Ottorino Respighi: Staré árie a tance Wojciech Kilar: Orawa

Samuel Barber: Adagio pro smyčcový orchestr P. I. Čajkovskij: Serenáda pro smyčce C dur Janáčkova filharmonie Ostrava Moravská filharmonie Olomouc Komorní filharmonie Pardubice Leoš Svárovský – dirigent

středa 29. června • 19.30 • Kulturní centrum Fabrika Svitavy EXTERNÍ KONCERT VE SVITAVÁCH W. A. Mozart: Malá noční hudba E. H. Grieg: Z časů Holbergových H. M. Górecki: Tři kusy ve starém slohu J. Suk: Serenáda Es dur Komorní orchestr Leopoldinum Wroclaw Christian Danovicz – umělecký vedoucí čtvrtek 30. června • 19.30 • piaristický chrám Nalezení sv. Kříže ENSEMBLE BERLIN PRAG Komorní hudba barokních velikánů v podání vynikajícího mezinárodního souboru. J. D. Zelenka, J. S. Bach Ensemble Berlin Prag pátek 1. července • 21.00 • zámecké nádvoří BEDŘICH SMETANA: HUBIČKA Opera o dvou jednáních na libreto Elišky Krásnohorské. Pavla Vykopalová, Petr Levíček, Jan Šťáva, Svatopluk Sem, Jana Hrochová, Martina Králíková, David Nykl Sólisté, sbor a orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno Linda Keprtová – režie Jakub Klecker – dirigent sobota 2. července • 16.00 • piaristický chrám Nalezení sv. Kříže CAROLUS IV. – REX ET IMPERATOR Slavnostní koncert k 700. výročí narození Karla IV. Duchovní i světská hudba z dob Karla IV. Schola Gregoriana Pragensis Hana Blažíková – soprán, gotická harfa

5

DAGMAR PECKOVÁ & KURT WEILL – CABARET EPOQUE

Wanted! Dagmar Pecková v Litomyšli! Mimořádný zážitek čeká všechny, kdož si včas koupili vstupenky na Cabaret Epoque. Čtrnáctého června bude Dagmar Pecková patřit jen jim a … Kurtu Weillovi. V premiéře koncertního projektu, který vznikal víc než rok, složí světově proslulá mezzosopranistka hold významnému německému skladateli 20. století, jehož spolupráce s dramatikem Bertoltem Brechtem se zásadním způsobem zapsala do dějin nejen evropské kultury. Přijměte tedy pozvání do kabaretu na druhém zámeckém nádvoří.

Foto Ilona Sochorová

Prý jste festivalu udělala pěknou díru do rozpočtu. Weill je drahý, to je fakt. Jenže když se rozhodnete zařadit takový pořad, představit skladatele, jehož dílo je stále chráněno autorskými právy, která si hlídají různá nakladatelství ve Vídni i v Americe, navíc máte žijící dědice, a ti tvrdě dohlížejí na to, kde a jak se to hraje, musíte počítat s tím, že něco zaplatíte. A to navíc abyste ještě ty potomky málem prosili na kolenou, aby vám dali svolení. Dost překážek v cestě. Proč jste se přesto pro Weilla rozhodla? Mohla jste přece zvolit něco méně komplikovaného. Dělala jsem ho už v roce 1992 ve Stuttgartu, ale hlavně si myslím, že je zákonitým pokračovatelem hudby, které jsem se doposud věnovala. Jestli začneme u Wagnera, přejdeme přes Mahlera, Richarda Strausse, Albana Berga a Arnolda Schoenberga, a s těmi třemi posledními se už Weill časově překrývá, máme tady vývoj německé písně jako takové, která ústí do šansonu. Vidím v tom spojitost a pospolitost, přirozený vývoj, na jedné straně německé písně a německého šansonu, na druhé straně svůj vlastní. Jak se takový projekt jako Cabaret Epoque tvoří? Jak se to dělá? Musíte mít v první řadě dobrého producenta, což si myslím, že já v panu

6

Jiřím Hubačovi mám. A celé to začalo tak, že jsem si za šílené peníze objednala klavírní výtahy téměř všeho, co Weill napsal, zahučela jsem do toho stovkami eur. Pak z toho materiálu začnete vybírat. Potom je potřeba dát projektu název. V Litomyšli se to jmenuje Cabaret Epoque, na CD, která následně vyjdou, se to bude jmenovat Wanted! Dagmar Pecková alias Mackie Messer, a stejně tak se bude jmenovat divadelní představení, které chystáme na jaro příštího roku. Proč jste se rozhodli pro dva názvy? Protože jsme chtěli oddělit koncertní verzi od divadelní s plnou výpravou, kostýmy, kulisami, choreografií, jejímiž autory budou bratři Cabani. Krom toho, když už jsme se bavili o tom rozpočtu, divadelní verze bude ještě dražší. A co vlastníci práv na to? Prudili. Všechno jsme například nechali znova zaranžovat, ale oni to museli schválit. Pak si ovšem nechali práva k aranžím. Dokonce, pokud jsem tomu dobře rozuměla, budeme tantiémy platit jim, ne Ose. Všimla jsem si, že v poslední době si pořadatelé dávají pozor, aby se moc často nedávala díla autorů, která jsou ještě vázána právy. To si pak položíte otázku, jestli chceme dělat kulturu, nebo politiku, nebo jak tomu mám rozumět? Přece pořád nemůžeme hrát Carmen a Beethovenovu Devátou!

Už dlouho žijete v Německu. Souvisí i tahle skutečnost s vaší láskou k německé hudbě, nebo jste k ní tendovala odjakživa? To víte, že souvisí. Jste v Německu, tak Smetanu prostě nezpíváte tak často. Úsměvné na tom ale je, že zrovna on byl ve své době podezíraný z wagnerianismu! Do tehdejší NDR jsem odešla v roce 1985 a tam začala čichat k německému repertoáru. Kolik si myslíte, že jsem toho do té doby znala? Mozarta, Mahlera, Wagner mi byl protivný, o Richardu Straussovi jsem neměla potuchy. Tedy jako jméno jsem ho pochopitelně znala ze školy, ale nic víc. Má láska k německé písni vznikala tímhle způsobem, žila jsem tam, dnes tam mám rodinu, domov, němčina je mou druhou mateřštinou. Takže rozeznáváte všechny její nuance? Ano, myslím si, že ji velmi dobře rozumím, že rozeznám i ty největší nuance, že tu řeč dokážu duševně zpracovat, abych ji potom zase dokázala předat dál. Na německou kulturu jsem navázala přes německou řeč, kterou jsem schopna vyjádřit jak psychicky, tak muzikálně. Navíc si myslím, že střední Evropa byla srostlá, že patříme do německé zóny, že základy kultury máme z rakousko-německého prostředí. To, že je tady německá kultura brána tak trochu jako nevlastní dcera, je chyba. V kterém jazyce se vám zpívá nejhůř? V angličtině, pak hned přijde na řadu fran-

couzština. Němčina totiž vůbec není špatná na interpretování, na zpívání, čeština je na tom daleko hůř se všemi těmi svými konsonanty. Němčina má sice taky hodně konsonant, ale také hodně vokálů. Němčina je prostě jazykem spisovatelů a básníků… Vaše setkání s Weillem je tedy výsledkem přirozeného vývoje. A já myslela, že umělci kolem padesátky někdy radikálně přehodnotí život a začnou znovu a odjinud. Jako francouzská sopranistka Natalie Dessay. V padesáti skončila v opeře a věnuje se šansonu. Natalie Dessay si uhnala tři uzlíky na hlasivkách a zřejmě ta třetí operace byla už tak náročná a nedopadla podle ideálu, že nastoupila na mikrofonové zpívání. Ale já krizi měla taky, sice to nebyly uzle, já to měla někde úplně jinde, a i když jsem si myslela, že bůhví z čeho to je, ve finále se všechno stejně najde v hlavě. Všechno je psychosomatika. Sice jsem se dokázala k opeře vrátit, viz CD Hříšnice, ale když na něčem vyhoříte, když vás něco tak zoufale… Nebaví? Když už vás to na jeviště nepudí jít, když nemáte vnitřní naprostou absolutní potřebu tam vylézt a vykdáknout se, a navíc když si vezmete dnešní jevištní a divadelní podmínky, jakým způsobem se se zpěváky zachází… nemáte na to vůbec chuť. Abych se s někým dohadovala, jestli půjdu čtyři kroky doprava nebo doleva, jestli přitom mám udělat čtyři stojky a do toho zpívat, tak na to nemám nervy. Ale hlavně nemám věk na to, abych někomu něco dokazovala. Tím, že si dělám projekty, jako je Weill, myslím, že pokračuju v tom, co jsem dělala vždycky a co mám ráda. Přinesla jsem sem Mahlerovy, Wagnerovy i Straussovy písně, Berga, Schoenberga, což se tady zase tak moc nedělalo, a logicky pokračuju s Weillem.

předvést, že nejste jenom Carmen. Ačkoli jsem do Česka přivezla všechny ty autory, o nichž jsem hovořila, pořád mě má publikum s tou Carmen spojenou. Zanechala jste tou rolí prostě výraznou stopu. Dobře, ale já si myslím, že daleko větší stopu jsem zanechala s Mahlerem. Jenže každý chce pořád slyšet Carmen! Takže si musí hezky vyčekat celý koncert, aby byla jako přídavek. A bude i v Litomyšli? To tedy rozhodně ne! Na Weillovi ne! Jak se vám vůbec v Litomyšli zpívá? Nejste tady poprvé, že. Nejsem. Podle mě jsem tady poprvé byla v roce 1995, ale ne na festivalu. Zpívala jsem ve Smetanově domě, to ještě byl starostou pan Brýdl, co já mu říkám předseda. No a tehdy jsme tam taky domluvili moji první svatbu. Byla jak řemen, ale je fakt, že jsem se asi za měsíc a půl rozváděla. Manželství mají různě dlouhou existenci. Kde jste se vdávala, na zámku?

No jo, kde to bylo? Na zámku! Ono už je to tak dlouho… Dvacet let. Ano, ale lidi jsou tam stále děsně prima. Loni jsem v Litomyšli vařila na náměstí, při festivalu Dobromily Rettigové, bylo tam úplně plno. Opravdu legrace. A máte taky na náměstí pamětní desku. „Tady kojila Dagmar Pecková.” V Litomyšli má totiž každý dům nějakou desku. Buď tam byla Destinnová nebo Jirásek nebo Smetana… Protože v Litomyšli byli všichni! Jen ten antikvariát, co tam teď moje deska je, žádnou neměl. Tak mě požádali, že když už jsem tam kojila, jestli by to nemohli vtesat na desku. Považovala jsem to za šíleně dobrou recesi. No ale, má někdo někde desku, že tam kojil? Jen já! Kde jinde byste ji taky měla mít než v rodném kraji. To je fakt, kousek od Litomyšle jsem se narodila, přitahuje mě to tam. Když si uvědomím, jak se za těch dvacet let, co do Litomyšle pravidelně jezdím, město vylouplo, jak je rok od roku krásnější, jak je vidět, že si

Jeho slavnou píseň Mackie Messer máme u nás asi nejvíc spojenou s Milošem Kopeckým a nezapomenutelným klipem z počátku šedesátých let. To máte pravdu. A taky Hana Hegerová zpívala Weillovy písně. Přesto se domnívám, že jméno Weill tady všeobecně známé není. Ty melodie lidé znají, to ano, ovšem málokdo tuší, kdo je autor. Navíc všechno dělám v originále, bude tam něco ve francouzštině, něco v angličtině, protože když Weill prchal před nacismem, nejprve šel do Francie, pak do Ameriky, kde napsal skvělé věci. Bude to prostě takový průřez jeho životem. Už to mám celé naučené zpaměti, teď ještě dát té koncertní verzi ksicht, protože i tu je potřeba publiku srozumitelně předvést. V Litomyšli na Smetance se ale hezky předvádí, myslím. I tak musíte lidem, kteří jdou na Peckovou,

7

DAGMAR PECKOVÁ & KURT WEILL – CABARET EPOQUE

toho lidi váží. Fakt to tam mám hrozně, hrozně ráda. Teď to vypadá, že jim pochlebuju, aby mě zase pozvali, ale ne, chci jim předvést něco, z čeho budou mít radost. Když ale chcete něco předvádět, jak říkáte, je potřeba pečovat o hlas. Jak se o něj staráte? Hlasová hygiena… Možnosti nejsou. Ideální je, když si můžete udržovat svůj hlasový obor, můžete mezi jednotlivými představeními odpočívat. Jenže to nejde. Bylo období, kdy jsem každé dopoledne zkoušela v Paříži a večer hrála v Berlíně. To jsem měla velké štěstí, že lítala letadla. Pak zase představení v Hamburku, v noci vlakem do Berlína na zkoušku, pak zase někam jinam. Lítala jsem jak čert. Projela jsem svět, udělala skvělou kariéru, zpívala nádherné věci, měla spoustu peněz, ale stálo mě to teda hodně. A pak se mi svět zbořil jak domeček z karet. Totálně jsem vyhořela. Čeho jste se chytla? Rodiny? Klaus, manžel, na tom byl podobně, dostali jsme krizi skoro ve stejný čas. Ale dětem jsme samozřejmě neřekli ani slovo. Neřekla jsem to ani v agentuře. Dopovala jsem se nějakými prášky a jela dál. To ale asi nebylo řešení. Řešila jsem to za pochodu. Nejlepší bylo tenkrát přestat tak na tři roky zpívat, jenže mi bylo padesát, a to by znamenalo definitivní konec kariéry. A to jsem k tomu už měla tendence, protože když se vám představení párkrát nepovede, dostanete šílenej strach. Nechce se vám na jeviště, nechce se vám zpívat, pak už jen při představě toho zvracíte… Musíte se jít léčit. Za velkou odvahu považuju, že jste všechno zveřejnila. Šla jsem s tím ven z jednoho prostého důvodu. Myslím, že takových psychických trosek v situaci, jako jsem byla já, je moc. Každý

8

druhý skoro. Všichni se to bojí přiznat, bojí se to říct nahlas. Tak jsem to řekla a bulvár ze mě udělal totálního debila. Jak reagovali přátelé? Říkali, to ses zbláznila, proč s tím lezeš ven? Za psychické problémy se lidi stydí. Když vás bolí koleno nebo cokoli, jdete za doktorem. Ale když vás bolí duše, a z toho vznikají všechny ty rakoviny, tak mlčíte. Já taky nejdřív mlčela. Chodila jsem po doktorech, po všech těch hlasivkářích, a říkala, nemůžu zpívat, mám na hlasivkách něco, najděte mi, co. Jeden po druhém mi tam koukali, hlasivky jak ve dvaceti, až mi povídají – paní Pecková, víte co, vy potřebujete mokrý hadr na palici! Takže všechno to byla psychika… Jasně. Vylezla jsem s tím proto, aby lidi pochopili, že tohle nemá smysl, že takové věci

budeme tak dlouho zapírat sobě a okolí, až skočíme pod vlak. A jak jsem se začala spravovat, postavila jsem si vedle sebe dvě základní věci, kariéru a rodinu. Starám se, řeším, zajímám se, ale když jde o to, vymyslet projekt, něco napsat pro rozhlas, protože pro Dvojku ČRo píšu fejetony o opeře, tak vlezu do tunelu a jsem jen pro sebe. A nic mne v tu chvíli nezajímá. Myslím si, že je strašně nutné něco takového udělat. Jenže na tohle všechno si člověk musí přijít sám. To ano. A já to mám dneska takhle: duše – práce – práce s duší. Chci dál přinášet lidem něco, k čemu tady na tom světě jsem, kvůli čemu jsem sem byla poslaná. Abych lidi nějakým způsobem někam posouvala, a ať už jim zpívám Mahlera, Schoenberga nebo Weilla, prostě se to snažím dělat.

NOC KOSTELŮ

Noc kostelů ve Svatém roce

Lukáš Hlavica Jedinečný příběh Jóba Ne vždy se naskytne příležitost režijně ztvárnit hned pět biblických knih. Nikoli jevištně, ale auditivně. Režisér a herec Lukáš Hlavica to štěstí měl. Jak projekt vznikl? Asi před rokem jsem byl osloven Danielem Rausem, na jehož přebásnění biblické Písně písní jsem se coby interpret společně s orchestrem Berg před několika lety podílel. Nabídl mi, zda bych neměl zájem ujmout se režijně a interpretačně projektu, který připravuje spolu s hudebním skladatelem Hubertem Bittmanem. Jednalo se o převedení pěti biblických starozákonních textů, které Daniel přebásnil do podoby pěti audioknih, z nichž právě tou první byla kniha Jób.

Kostel je nepřehlédnutelnou dominantou krajiny, ať městské či venkovské, zalidněné či liduprázdné. Po letech, kdy byly domy Páně v nemilosti, jejich návštěva zapovídána, vracejí se nám do života, aby připomněly jeho přirozený duchovní rozměr. Noc kostelů je okamžikem, kdy se otevírají brány sakrálních staveb všem, věřícím i ateistům. A letos, ve Svatém roce, dostává událost širší rozměr. Myšlenka otevřít kostely široké veřejnosti se zrodila už před dvanácti lety v sousedním Rakousku. První Noc kostelů se tam pak uskutečnila v roce 2005, postupně se připojovaly další země, Česko nesměle o čtyři roky později, ale za další rok se už Noc kostelů konala po celé republice. Zájem byl stále větší a těch, kteří pocítili potřebu poznávat duchovní i umělecké skvosty křesťanství, je čím dál víc. Loni se do akce zapojilo na 1400 kostelů.

Svatý rok Zmínili jsme Svatý rok. Jeho tradice počíná ve 13. století, kdy se mezi věřícími rozšířila zvěst, že kdo v roce 1300 navštíví baziliku sv. Petra v Římě, dočká se odpuštění hříchů. Jaký význam to mělo pro hluboce věřícího křesťana té doby, si dnes dovedeme jen těžko představit. Obrovská „poptávka“ po takto udělené milosti přiměla papeže Bonifáce VIII. k vydání buly Antiquorum habet fida relativ. Hříchy byly pro celý rok 1300 odpuštěny. Tradice Svatých roků měla svůj specifický rytmus, naposledy ho vyhlásil papež Jan Pavel II. před 16 lety na oslavu vstupu do 21. století. Vatikán tehdy navštívilo přibližně třicet milionů poutníků. Letošní Svatý rok začal 8. prosince 2015 a potrvá do 20. listopadu 2016. Noc kostelů v Česku ale neznamená jen tiché vstupování do stánků Páně. Její součástí jsou komentované prohlídky, workshopy, divadelní představení a koncerty. Co místo, to jiná událost.

Litomyšlská Noc kostelů Má těsnou souvislost s festivalem. Je výrazně hudební. Těžko lze vybírat, všechny připravené pořady jsou mimořádnými počiny, přesto podrobněji zmíníme jediný – audioprojekci Jób – Člověk soudí Boha. Jedná se o přebásnění biblické knihy, autorem je dlouholetý redaktor Českého rozhlasu Daniel Raus, režie se ujal Lukáš Hlavica a ke spolupráci pozval Ivana Trojana a Viktora Preisse.

Noc kostelů 10. června – výběr z programu Husův sbor v Litomyšli na Toulovcově nám. 17.00 Společné zahájení Noci kostelů 22.30 Duchovní písně a žalmy na texty J. A. Komenského. Zpívají a hrají Pavla a Karel Šefrnovi 23.00 Putování s Janem Amosem – Kam dál z Fulneku? Papírové divadlo inspirované životem J. A. Komenského Kostel Rozeslání sv. Apoštolů na Toulovcově nám. 17.30 Koncert mužského pěveckého sboru Vocatus ecumenicus z Jimramova Nový kostel Církve bratrské 18.00 Jób – Člověk soudí Boha – audioprojekce v prostorovém formátu za účasti autorů projektu. Vstup volný Kostel Nalezení sv. Kříže 18.00 Diskuze s tvůrci projektu Tvář J. Pleskot, J. Royt, N. Schmidt

Co pro vás osobně příběh Jóba znamená? Příběh Jóba je jedinečný a zároveň velmi obecný a stále provokující. Je to obraz utrpení člověka. Jeho zoufalství z toho, že nechápe příčinu svého utrpení. Marně se snaží vzpomenout na nějakou událost ve svém životě, která by byla důvodem k jeho potrestání. Vyzve tedy Boha, aby mu on objasnil své důvody, avšak Bůh dlouho mlčí. Ten obraz člověka, který o všechno přišel, trpí nesnesitelnou fyzickou bolestí a nechápe proč, hledí vzhůru k věčnosti a zoufale volá „Proč?”, je silný a sugestivní, neboť je stále přítomný. A kniha Jób nedává odpověď, ale přiměje člověka, aby se zamýšlel ani ne tak nad smyslem příčin, jako nad smyslem otázek. Nesnadná, bolavá kniha... Jak jste vybíral herce? Srdcem i rozumem. Chtěl jsem ty nejlepší, a navíc lidi osobně mi blízké, a to mi bylo v osobách Ivana Trojana a Viktora Preisse dopřáno. Prý jste pracoval s každým hercem v „osamění”. Takhle postupujete obvykle? Chtěl jsem dopřát hercům i sobě co možná největší koncentraci na práci. Aby v čase, který jsme měli k dispozici, mohli překlenout vzdálenost od všednodennosti k hraničním stavům lidského bytí. K tomu nám určitá intimita hodně pomohla. Navíc struktura textu to tentokrát umožňovala. Na mně bylo, abych hlídal tempa a dynamiku, aby měl posluchač dojem, že postavy spolu vedou přímý dialog. Doufám, že se to zdařilo.

9

SMETANOVA VÝTVARNÁ LITOMYŠL

Tohle není… k přehlédnutí! Letošní ročník Smetanovy výtvarné Litomyšle představí téměř kompletní průřez dějinami výtvarného umění od gotiky přes baroko, 19. století až po současnost a dotkne se i budoucnosti. Opět oživí tradiční výstavní prostory, ale zároveň zpřístupní zcela nové, netradiční prostory, jakými jsou krypta kostela Nalezení sv. Kříže, budoucí knihovna Fakulty restaurování Univerzity Pardubice v nové přístavbě Piaristické koleje, nová ateliérová budova fakulty nebo veřejnosti často neznámé litomyšlské dvorky.

Mimořádnou událostí bude letos například umělecká intervence v kryptě litomyšlského kostela Nalezení sv. Kříže. A to hned ve dvojím smyslu. Nepromění se totiž jen podzemní sakrální prostor, ale i vystavené unikátní umělecké dílo – gotická madona, která byla na podzim roku 2010 objevena téměř kompletně dochovaná v Osíku u Litomyšle. Podrobný výzkum ukázal, že se jedná o nejstarší dochovanou polychromovanou řezbu na našem území. V kostele Nalezení sv. Kříže můžete navštívit také expozici Andělé na návrší, která nabídne výběr z barokního sakrálního umění východních Čech. Fakulta restaurování vám představí Faunu bájnou i skutečnou v mědirytinách Antonia Tempesty z přelomu 16. a 17. století. Špičková díla českého umění 19.a 20. století ze sbírek městské galerie najdete v Městské obrazárně na zámku v Litomyšli. Ještě než přesunete svou pozornost k současnému umění, zajděte do Galerie Kroupa na vrcholná díla českého krajinářství 19. století.

Zhroucení citů Jakýmsi úvodem do současného umění by pro návštěvníka Smetanovy výtvarné Litomyšle měla být sbírka Roberta Runtáka,

10

která má pro svůj rozsah a komplexnost výjimečné místo nejen na české scéně, ale i ve středoevropském kontextu. Divák se na výstavě Tohle není poesie! (Zhroucení citů) v prostorách bývalého zámeckého pivovaru setká s reprezentativními díly současného českého a zahraničního umění v malbě, soše a objektu. Exkluzivní zážitek nabídne White Gallery v nedalekém Osíku, která uvede českou premiéru výstavy Daniela Pešty Záznamy noční hlavy. Byla představena u příležitosti Benátského bienále 2015 společně s expozicemi autorů, jako je Yoko Ono, Hermann Nitsch nebo Francois Morellet. V Regionálním muzeu v Litomyšli bude k vidění výstava Jiří Sozanský 1969 Rok Zlomu, která představí Sozanského díla vztahující se k zlomovému roku 1969 a k Janu Palachovi, jehož mimořádný čin sebeobětování se autor umělecky zpracovává řadu let. Zřejmě naposledy bude moci široká veřejnost navštívit prostor druhého patra nové přístavby Piaristické koleje předtím, než se sem nastěhuje knihovna fakulty restaurování, a to v rámci výstavy grafických listů Vladimíra Komárka ze sbírky Svetozára a Jitky Pantůčkových. Sochař Olbram Zoubek letos slaví devadesátiny. U příležitosti

tohoto jubilea připravila Městská galerie Litomyšl výstavu Sochy, jejímž kurátorem je Mistr osobně. Jeho dílo můžete dále obdivovat také v prostorách Zámeckého sklepení nebo například v Klášterních zahradách.

I pod širým nebem Klášterní zahrady se za dobu své patnáctileté existence staly hned několikrát galerií pod otevřeným nebem. Letos na jaře sem přibyla instalace Lukáše Rittsteina – Tour 2010 a Zpátky do kamene 2012 zaštítěná Galerií Miroslava Kubíka. V této galerii můžete v době festivalu navštívit výstavu Jana Kubíčka Cesta do budoucnosti. Do budoucnosti hledí také výstavy představující práce budoucích nadějných restaurátorů v Piaristické koleji a nové ateliérové budově. Současné české umění dále potkáte v Portmoneu – Museu Josefa Váchala, vystavují zde grafiky, malby a plastiky Petra Válka, nebo v Zámeckém sklepení, kde najdete sochy Olbrama Zoubka a Srdce pro Václava Havla. A při procházkách městem se rozhlížejte kolem sebe, protože Smetanova výtvarná Litomyšl expanduje také na veřejná prostranství, na dvorky litomyšlských domů a je všude kolem vás v podobě kvalitní souPetra Jiráňová dobé architektury.

STÁTNÍ ZÁMEK LITOMYŠL

Vademecum výstav Smetanovy výtvarné Litomyšle

Tohle není poesie! (Zhroucení citů) 10. 6.– 10. 7. Zámecký pivovar, Evropské školící centrum Vernisáž 9. 6. v 18.00 hod. Tvář – Příběh ztracení a touha znovunalézání 9. 6.– 31. 12. kostel Nalezení sv. Kříže, Jiráskova ul., Vernisáž 9. 6. 2016 v 17.00 hod.

Schovejte si vstupenku Všichni, kdo do Litomyšle jezdí v době festivalu pravidelně, dobře vědí, že stojí za to uschovat si koncertní vstupenku. Využít se dá hned několikerým způsobem: už jen její samotná existence vyvolá spoustu vzpomínek na příjemně strávený večer, lze si na ni také nechat podepsat některého z vystupujících umělců, ale především – stává se pozvánkou k návštěvě zámku, na jehož druhém nádvoří se většina koncertů Smetanovy Litomyšle odehrává. Už před čtyřmi lety začal zámek spolupracovat s festivalem s cílem nabídnout návštěvníkům komplexní kulturní zážitek. „Vstupenka na pořady festivalu, které se konají v prostorách zámeckého nádvoří, je též jednorázovou vstupenkou do zámeckého divadla a historických reprezentačních sálů, tedy na Základní prohlídkový okruh” připomíná Zdeňka Kalová, kastelánka státního

zámku Litomyšl. Platnou koncertní vstupenku je tedy možné v zámecké pokladně vyměnit za „prohlídkovou”. Ten, kdo si chce zážitky takzvaně dávkovat, se může na zámek vrátit a prohlédnout si ho v jiném čase než festivalovém. Volný vstup do jeho prostor s letošní festivalovou vstupenkou je totiž možný až do 28. října 2016. Radost uděláte třeba svým dětem či vnoučatům, které na večerní koncert z různých důvodů zatím nemohou, ale prohlídka zámeckých komnat v dopoledním či odpoledním čase je potěší. Státní zámek Litomyšl je v červnu a září otevřen denně mimo pondělí od 10 do 17 hodin, v červenci a srpnu od 10 do 18 hodin, v říjnu o víkendech a o svátcích od 10 do 16 hodin. (Poslední prohlídka začíná vždy 60 minut před zavírací hodinou.) Podrobné informace najdete na webových stránkách www.zamek-litomysl.cz.

To nejlepší z depozitáře Městské galerie Litomyšl 1. 5.– 2. 10. Městská obrazárna, II. patro zámku Vladimír Komárek – Potkat anděla... 10. 6.– 6. 7. Nová přístavba, Piaristická kolej, Jiráskova 8 Vernisáž 10. 6. v 19.30 hod. Olbram Zoubek – Sochy 30. 4.– 26. 6. Dům U Rytířů, Smetanovo nám. 110 Bohdan Kopecký – Vladyka z Bídy 2. 7.– 2. 10. Dům U Rytířů, Smetanovo nám. 110 Vernisáž 1. 7. 2016 v 17.00 hod. Jiří Sozanský, 1969 Rok zlomu 12. 6.– 2. 10. Regionální muzeum v Litomyšli, Jiráskova 9 Vernisáž 11. 6. v 19.00 hod. Zdeněk Sklenář – Ať rozkvete sto květů 4. 6.– 10. 7. Galerie Zdeněk Sklenář, Mariánská 1097 Jan Kubíček – Cesta do budoucnosti 11. 6.– 3. 9. Galerie Miroslava Kubíka, Smetanovo nám. 71 Vernisáž 11. 6. 2016 v 16.00 hod. Lukáš Rittstein – Tour 2010 Zpátky do kamene 2012 Galerie Miroslava Kubíka, Klášterní zahrady Haushoferova krajinářská škola 28. 5.– 10. 7. Galerie Kroupa, Smetanovo nám. 60 Petr Válek – Do nebíčka (grafika, malby a plastiky) 30. 4.– 30. 9. Portmoneum – Museum Josefa Váchala, T. Novákové 75

11

V uzavřených ulicích vzniknou v době festivalu parkoviště V době festivalu Litomyšl nabývá na rozměrech, přijíždějí natěšení milovníci krásné hudby z blízkého okolí i z míst vzdálených. Přijíždějí je slovem klíčovým. A protože se hromadnou dopravou dá do města dostat poměrně komplikovaně, většina z nich volí automobil. Hodinu a půl před zahájením večerního programu proto v některých ulicích platí dopravní omezení. čtvrtek pátek sobota neděle úterý středa čtvrtek pátek sobota sobota neděle neděle pondělí úterý čtvrtek pátek sobota neděle pondělí úterý čtvrtek pátek sobota sobota neděle

9. 6. 2016 10. 6. 2016 11. 6. 2016 12. 6. 2016 14. 6. 2016 15. 6. 2016 16. 6. 2016 17. 6. 2016 18. 6. 2016 18. 6. 2016 19. 6. 2016 19. 6. 2016 20. 6. 2016 21. 6. 2016 23. 6. 2016 24. 6. 2016 25. 6. 2016 26. 6. 2016 27. 6. 2016 28. 6. 2016 30. 6. 2016 1. 7. 2016 2. 7. 2016 2. 7. 2016 3. 7. 2016

16:30 – 01:00 19:30 – 01:00 15:30 – 20:45 19:30 – 01:00 19:00 – 01:30 15:30 – 19:30 18:00 – 23:00 19:30 – 24:00 13:30 – 17:30 19:30 – 01:00 13:00 – 16:30 18:00 – 22:00 19:30 – 01:30 18:30 – 23:00 19:30 – 01:00 19:30 – 01:00 18:30 – 01:30 18:30 – 01:30 19:00 – 01:30 19:00 – 23:30 18:00 – 22:30 19:30 – 00:30 14:30 – 18:30 19:30 – 00:30 12:00 – 24:00

V průběhu konání 58. ročníku Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl, vždy 90 minut před začátkem pořadu konaného na zámeckém nádvoří, budou uzavřeny komunikace na nezbytně nutnou dobu: ulice Zámecká, Jiráskova ulice ke křižovatce s ulicí M. Kuděje a parkoviště pod zámkem v ulici Zahájská. Objížďka bude vedena po místních komunikacích, ulicí Lidickou a ulicí P. Bezruče. Linkovým autobusům, vozidlům požární ochrany a rychlé záchranné služby bude průjezd umožněn. Současně bude vyhlášen tzv. NOTAM pro letadla do prostoru o poloměru tři kilometry se středem nad litomyšlským zámkem do výšky 5000 ft, tedy zejména pro malé letouny a motorová rogala amatérských pilotů v nízkých hladinách.

Změna sólistů Pořadatelé Smetanovy Litomyšle s omluvou oznamují, že došlo ke změně obsazení sólisty galakoncertu konaného 25. června, a sólistů koncertu Symfonie tisíců, jež se uskuteční 19. června. Za všechny umělce, kteří se bohužel kvůli zdravotním indispozicím nemohli dostavit, se podařilo zajistit více než rovnocennou náhradu. Společně se sopranistkou Celine Byrne na galakoncertu vystoupí vyhledávaný uruguaysko-americký tenorista Gaston Rivero, jehož znají posluchači na celém světě, mimo jiné

Gaston Rivero

Daniel Frank

SMETANOVA LITOMYŠL DO KAPSY Mějte Smetanovu Litomyšl vždy po ruce s mobilní aplikací! Stahujte zdarma na Google Play a App Store.

12

aktuálně účinkuje v berlínské Státní opeře s Annou Netrebko v Trubadúrovi pod taktovkou Daniela Barenboima. V Symfonii tisíců se představí Daniel Frank, přední švédský tenorista, úzce spolupracující s německými a jihoamerickými operními domy. Na festivalu je poprvé, nikoli však v Česku, neboť hostuje v opeře Národního divadla v Praze. Jakuba Kettnera nahradí Anton Keremidtchiev, kterého si litomyšlské publikum může pamatovat z loňského vystoupení, kde se ujal titulní role v Macbethovi.

Anton Keremidtchiev

KOUZELNÁ LITOMYŠL VÁCLAVA ŽMOLÍKA

K větší kráse Litomyšle – i k užitku „Litomyšl se může chlubit mnoha památkami z různých dob. Po roce 1989 se jí tento fond podařilo obohatit stavbami nejpřednějších brněnských a pražských architektů. Litomyšl v tom předběhla všechna ostatní česká města,” napsal známý historik umění a architektury Rostislav Švácha. A myslím, že nejspíš bude spokojen i s další novou stavbou, která obohatila tvář města, navíc na jednom z nejostřeji sledovaných míst. Na Zámeckém návrší. Mám na mysli dostavbu proluky v sousedství piaristické koleje na nároží Jiráskovy a Zámecké ulice. Naproti se vstupuje do areálu zámku, v sousedství se nachází vzorně opravená kolej, využívaná Fakultou restaurování Univerzity Pardubice, a kostel Nalezení svatého Kříže, o kousek dál rekonstruované Regionální muzeum a na záda objektu „dýchají” Klášterní zahrady. Kdysi tu stávaly domy, pak vznikla proluka – jakýsi zub, vada či otazník.

Co s ním? Nad tím se zamyslel architekt Aleš Burian, který společně s Gustavem Křivinkou vede známou architektonickou kancelář v Brně. Ta už se mimochodem na tváři Litomyšle podepsala. V jejích počítačích se zrodil projekt zdejší základní školy, oceněný čestným uznáním Grand Prix České republiky, i projekt litomyšlského zimního stadionu, nominovaný za Českou republiku na evropskou architektonickou cenu Mies van den Rohe Pavilon Award. Pro Zámecké návrší architekt Burian navrhl částečně zapuštěnou dvoupodlažní stavbu s malým pavilonem v podkroví, respektující původní stavební čáru a stávající výšku sousedních říms, a domyslel tak doplnění historického prostoru soudobou architekturou. Ostatně o tom, jak architektonicky dotvářet letité stavby, Aleš Burian ledacos ví a má pro to výjimečný cit: Nedávno se svou kanceláří získal za dostavbu Dusíkova divadla v Čáslavi hlavní cenu za nejlepší novostavbu v historickém prostředí od Klubu za starou Prahu.

A jaké bude využití nové budovy na Zámeckém návrší? Zvenčí vstoupí návštěvník do multifunkční místnosti, která už slouží jednak jako nová obřadní síň města, jednak jako aula fakulty restaurování. V patře je možné v těchto dnech navštívit jednu z výstav Smetanovy výtvarné Litomyšle. Jsou tu k vidění grafické listy malíře, grafika a ilustrátora Vladimíra Komárka z cyklu Potkat anděla ze sbírky Svetozára a Jitky Pantůčkových. Po festivalu Smetanova Litomyšl zde najde tolik

potřebné prostory litomyšlská pobočka univerzitní knihovny. Bude se sem stěhovat více než devět tisíc knih a k tomu různá periodika a archiv prací studentů. Knihovna bude přístupná jak studentům a pedagogům, tak odborné i laické veřejnosti. A co pavilon, z něhož je nádherný výhled na celé Zámecké návrší? Ten je možné využít pro ateliérovou výuku na fakultě. A mimochodem, protáhnout se pak na terase, která jej obklopuje, bude jistě výjimečný zážitek.

O rok později, ale přece Jenže pak se to zadrhlo. Kvůli archeologickým vykopávkám, které odhalily pozůstatky středověkého i novověkého osídlení v místě budoucí stavby. Architekt Burian byl nucen pozměnit projekt a obhájit jej před vědeckou radou Národního památkového ústavu, neboť bylo třeba odstranit některé nálezy a s tím učená instituce musela souhlasit. Povedlo se a poskytovatel evropských dotací navíc přistoupil na odklad. Přístavba piaristické koleje se tak opozdila o rok. Dnes už stojí. „Dopadla skvěle. Líbí se nám,” komentuje ji starosta města Radomil Kašpar. Je to budova kombinující na fasádě skleněné plochy s tradičním materiálem, cihlovým zdivem, přičemž cihly díky jejich struktuře a spárám mezi nimi tušíme pod bílou mírně transparentní omítkou. Velmi elegantní. „Nechtěli jsme architektonikou exhibici. Chtěli jsme stavbu, která zjevně pochází z dnešní doby, hovoří soudobý jazykem, a přesto respektuje své historické okolí,” říká Aleš Burian.

13

POSLOUCHEJTE S NÁMI

Festivalový playlist Současnost je náročná, jako bychom seděli na vahách, které naši individualitu kalibrují hodnotami „peníze”, „úspěch”, „kariéra”. Ploužíme se pak životem s antidepresivy po kapsách a přesvědčujeme jeden druhého, jak je to bezpečné, účinné a fajn. Není našim cílem bojovat s chemií, jen nabízíme jiný koktejl. Hudbu. Uklidňuje, tiší bolest, objímá, udivuje, uchvacuje, uvolňuje, přináší radost. Hudba může snadno nastavit rytmus našeho běžného dne, dovolíme-li jí to, stane se nám nevtíravou a nenáročnou společnicí od úsvitu do setmění. S technikou, kterou máme k dispozici, není žádný problém naprogramovat si vlastní rádio a každý den s jinými melodiemi přirozeně harmonizovat duši i tělo. A jaká hudba klidní duši těch, kteří se podílejí na přípravě či propagaci festivalu?

Václav Žmolík, pravidelný spolupracovník Festivalových novin – z mobilního telefonu se ozývá můj 7.00 budíček – Louis Armstrong svým

nádherným chraplákem zpívá What a Wonderful World a svět je hned krásnější. Popravdě, často se Satchmo ozývá i dříve; je třeba včas vyrazit na rozhlasové a televizní natáčení. A cíle mých toulek Po Česku bývají i na druhém konci naší země. (A velké P je na místě, protože to je název televizního a rozhlasového cyklu, který připravuji už patnáct a půl roku, a díky němuž jsem české země projel křížem krážem.) – pokud sedím v autě, ladím některou z rozhlasových stanic, která hraje klasiku, případně mě provází moje stanice domovská – Český rozhlas Dvojka. Zní tedy, dejme tomu, Dvořák anebo Beatles… Dejme tomu. John Lennon a Paul McCartney: All You Need Is Love – jestliže jsem už ovšem v rádiu, tedy v jedné z kanceláří historické budovy Českého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze, na hudbu není čas. Poslouchám reportáže do vysílání, chystám se na rozhovory, brouzdám po zpravodajství ČTK. A pak mám také dny psací a při psaní svých reportáží a rozhovorů hudbu neposlouchám. Ale kdybych mohl, tak bych si pustil toho Dvořáka. A. Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll – novinářská práce je hodně překotná, a tak není špatné na chvíli se zastavit, zavřít se v kanceláři a pustit si nějakou hudbu, která pohladí. Co třeba nějaké retro? Například Sestry Havelkovy. Jejich vánoční album Hot and Sweet Christmas je krásně nostalgické. A píseň White Christmas si klidně pustím i v červnu. Sestry Havelkovy: White Christmas – jsem už dávno po obědě. Zvykl jsem si snídat brzy a obědvat také

8.00

9.00

10.00

12.30

14

lová a na violoncello Jan Rezek. Režii obradříve než ostatní, už v 11 hodin. A už za půl zové části klipu měl Dalibor Silný. A ona vše hodiny začíná moje odpolední vysílání. Ke krásně nazpívala i zahrála. Vzniklo rozkošné kávě poslouchám Charlese Aznavoura. La hudebně obrazové dílko, které jistě leckoho Boheme. Je neskutečné, jak zpívá ještě potěší. v jednadevadesáti! Kdysi jsem to dotáhl ke G. F. Händel: Lascia ch´io pianga mia cruda státnici z francouzštiny… Charles Aznavour: La Boheme sorte – za chvíli uvítám ve vysílání Odpo– u nás se chodí spát pozdě. Jsme ledne s Dvojkou houslistu a kamadivadelnicko-hudebnicko-mediální ráda Jaroslava Svěceného. Budeme mluvit rodina, a tak se často pracuje po večerech. o historických houslích. O těch ví – jako houA pak je spousta společenských příležitostí, slový virtuos, ale i jako soudní znalec (tukde nechceme chybět. Pokud ovšem nešili jste to?) – opravdu hodně. jsem na jevišti, v opeře, v divadle A také na nich nahrál spolu nebo na koncertě, zcela určitě s dalšími interprety třeba poslouchám hudbu. Cvičím album Famous European totiž v tomto čase své seViolins. stavy z jógy a k tomu mi Georg Philipp Telehraje skoro vždy mann: Concerto in D stejná hudba. Mimomajor for violin, chodem, je to zase trumpet and strings Händel. Dokonce ANN – je-li ponGreat Händel, což je M E L E T dělí, úterý, projekt anglického středa či čtvrtek, tenoristy Iana Bonejspíš právě dohrála stridge s Orchestra nějaká písnička z huof the Age of Enlighdebního programu tenment za řízení HarDvojky, před kterou jsem ryho Bicketa. Mohli jsme se rozloučil se svými poslujej slyšet naživo na festivalu chači. Po třech a půl hodinách Struny podzimu v roce 2007 u mikrofonu a za ovládacími klia hubený, elegantní Ostrovan jej kami ve vysílacím samoobslužném studiu se nahrál i na CD. A právě tuto hudbu si ke cvisluchátky na uších se vůbec nebudu zlobit za čení pouštím. Báječně uklidňuje i povznáší. chvíli ticha. Ten Händel byl opravdu great, tedy – a ze – doma mě čeká dcera Karolína, všech možných překladů toho slova vybírám operní zpěvačka, a pouští mi do– úžasný! G. F. Händel: Scherza infida stříhaný klip, který natočila na státním zámku Vizovice. Vybrala si nádhernou árii princezny Almireny Lascia ch´io pianga mia Pokud byste zatoužili sdílet s Václavem Žmocruda sorte z opery Rinaldo od G. F. Händela. líkem jeho oblíbené melodie, stačí navštívit Režii hudební nahrávky měl Zdeněk Zahradwebové stránky festivalu. ník, doprovodili ji na cembalo Jitka Navráti-

14.00

16.30

18.00

21.00

GEOR

IL G PH

IPP

ODPOLEDNE SE SAINT-GOBAIN ADFORS

Do Klášterních zahrad přijdou i Ďáblové Titulek v žádném případě neanoncuje opozitní výstavu k expozici Do nebíčka, která je k vidění v Portmoneu, ale chce být pouhou pozvánkou do Klášterních zahrad. Již potřetí sem zve Litomyšlany i návštěvníky festivalu jeho oficiální partner, společnost Saint-Gobain Adfors, aby jim v odpoledním čase nabídl výborné koncerty, večer pak přenos Velkého finále. Setkání v Klášterních zahradách, která jsou jakýmsi globálním velkým finále, nikoli jen Smetanovy Litomyšle, ale i celého města, přirozeně zapojeného do Smetanky, začínají mít tradici. Letos bude program atraktivní, a protože víme, jaký je o tuto příjemnou akci zájem, přinášíme časový harmonogram její hudební části. Od 15.30 do 16.00 se zkouší. V 16.10 se představí Dana Šimíčková, Taťána Roskovová a Marta Marinová čili Prime Time Voice, vokální trio, které „má v repertoáru (nejen) filmové, (nejen) swingové a (nejen) hity”, jak svou činnost samy jeho protagonistky charakterizují. Od roku 2013, kdy začaly společně vystupovat, toho stihly hodně: vydat CD, projet Evropu a zavítat do New Yorku. V 17.50 přijdou slibovaní Ďáblové, tedy Cigánski Diabli, světoznámý bratislavský soubor skvělých muzikantů, který před dvěma lety zvedl publikum ze židlí při koncertě Smetanovy Litomyšle ve Svitavách. Jejich umění si užijete do 19.10 a za dvacet minut nato, tedy v 19.30, se nad zahradami, klášterem, zámkem, rodným domkem Bedřicha Smetany a celou Litomyšlí rozezní tóny závěrečného

finále

koncertu, skutečného Velkého finále. Mou vlast zahraje Česká filharmonie pod vedením vynikajícího dirigenta Jakuba Hrůši.

Ač ještě v čase před festivalem, Velké finále nás vybízí k pozvání na Smetanovu Litomyšl 2017!

58. ročníku festivalu Smetanova Litomyšl

16.00 hodin

19.30 hodin, videopřenos ze zámeckého nádvoří

ODPOLEDNE SE SAINT-GOBAIN ADFORS

VELKÉ FINÁLE

Oficiální partner festivalu Smetanova Litomyšl Vás již potřetí srdečně zve na setkání do Klášterních zahrad, na němž se v hudební části představí dámské vokální trio Prime Time Voice (evergreeny, swing, písničky z filmů) a především světoznámý bratislavský soubor virtuózních muzikantů Cigánski Diabli.

Bedřich Smetana: Má vlast Česká filharmonie, dirigent Jakub Hrůša Velké finále je připomínkou 70. výročí litomyšlských koncertů České filharmonie, která v rámci Hudebních slavností Smetanova Litomyšl I. přednesla Mou vlast pod taktovkou Rafaela Kubelíka ve Smetanově domě v neděli 23. června 1946

NEDĚLE 3. ČERVENCE 2016 KLÁŠTERNÍ ZAHRADY LITOMYŠL Po celý den vstup do zahrad bezplatný. Koná se jen za příznivého počasí.

15

POKONCERTNÍ PROMLUVY V CHRÁMU NALEZENÍ SV. KŘÍŽE

Po koncertu do chrámu Ke Smetanově Litomyšli jaksi přirozeně patří mše svatá. Tradičně ji celebruje Mons. Tomáš Halík. Letošní rok organizátoři festivalu spolu s litomyšlskými duchovními připravili novinku, pokoncertní promluvy v chrámu. Jejich nosné téma zní – Madona nemá tvář, ale Ježíš ano. Krátká zastavení se budou konat v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže, otevřeném po každém koncertu. Vynikající instalace gotické Madony z Osíku, připravená arch. Josefem Pleskotem v jeho kryptě a nazvaná Tvář, staví otázku po Mariině tváři, která byla násilně zničena. Socha však má ještě druhou tvář – Ježíšovu. Ta známa je. A právě jí se budou věnovat převážně noční pokoncertní zastavení. Duchovní budou číst Evangelium Matoušovo bez zvláštní liturgie, označeni pouze bílou štólou. Na pokračování tak zazní Ježíšovo Kázání na hoře, které ukazuje tvář Spasitelovy osobnosti. Na cestu domů zazní inspirativní slovo v dozvuku tónů vynikajících duchovních děl, která přichystala Smetanova Litomyšl. V prvním týdnu o Tváři promluví Daniel Kvasnička z Církve bratrské, P. Zdeněk Mach, římskokatolický kněz (mj. budoucí litomyšlský farář), Štěpán Klásek z Církve československé husitské, P. Václav Vacek, římskokatolický kněz. Václav Hurt, farář Českobratrské církve evangelické a mnozí další. Program Smetanovy Litomyšle 9.6. Slavnostní zahajovací koncert 11.6. Antonín Dvořák: Čert a Káča 12.6. Leonard Bernstein: MASS 14.6. D. Pecková & K. Weill – Cabaret Epoque 15.6. 16.6. 17.6. 19.6. 20.6. 23.6. 25.6. 26.6. 27.6. 28.6. 1.7. 2.7.

#ujizdimNaSmetance Trojhvězdí vídeňských klasiků Barocco & Carmina Burana Gustav Mahler: Symfonie tisíců Aneta Langerová „Na radosti” Charles Gounod: Romeo a Julie Galakoncert – Hvězdy operního nebe Sólo pro 100 smyčců Koncert na přání – Proměny Koncert na přání – Proměny Bedřich Smetana: Hubička Georges Bizet: Carmen

hodina pro zastavení 22.30 Blaze chudým v duchu 20.00 Blaze těm, kdo pláčou 23.15 Blaze tichým 22.45 Blaze hladovým a žíznícím po spravedlnosti 19.00 Blaze milosrdným 22.00 Blaze těm, kdo mají čisté srdce 23.30 Blaze působícím pokoj 21.15 Blaze pronásledovaným 22.45 Sůl a světlo 19.30 Dovršení Zákona a Proroků 22.30 O cizoložství 23.00 O rozluce 23:00 O přísaze 23.00 O odplatě 23.45 O lásce k nepřátelům 0.10 Jak se modlit

Těšte se na příště Příští číslo festivalových novin vychází ve čtvrtek 9. června • Rozhovor s klavíristou Ivem Kahánkem • Bernsteinova Mše • Zámecké divadlo Václava Žmolíka • Chrámové nokturno • Putování za Verdim • a mnoho dalšího…

Generální partner festivalu Pod záštitou prezidenta České republiky Miloše Zemana, ministra kultury Daniela Hermana, ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové a hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického 58. ročník Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispění Ministerstva kultury, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2016 • V nákladu 7000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Smetanova Litomyšl • Foto: František Renza a archiv SL • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl