OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * Stezka písmáků 2004 * ohlasy Květinového dne 2004 * čtení na pokračování * kázání M. Jana Husa * knihovnička * informace _______________________________________________________________________________________________________________________________
Toto číslo rozesíláme na prahu našich táborů a prázdnin a dovolené vůbec - řada z nás jistě ví, že na po čátek července spadají dva významné svátky – „věrozvěstů“ Cyrila a Metoděje a M. Jana Husa. Citujme si z díla Mistr Jan Hus, POSTILLA (podle vydání K. J. Erbena z 2. pol. 19. stol.): Protož die S. Jan Zlatoústý: Budeš-li nenáviděti nepřietele svého, viece si sobě uškodil na duši, než jemu na těle; a jemu snad nic neuškodíš nenávidě ho, a sám sobě bez pochybenie škodíš. Protož odpustíšli nepřieteli, sobě si viece odpustil; a učiníš-li dobřě jemu, sobě si viece učinil než jemu. Když jsme na semináři ELŠ v lednu 2003 naslouchali vyprávění o Mistru Janu Husovi a jeho době z pohledu historiků (i závěrů komise, která jeho život a dílo zkoumala), zaujaly mne dvě věci, které mi připadají nadmíru aktuální i dnes: že byl zaujat pravdou ne jen nějak „obecně“, ale přímo „sociologicky“ tj. pro situaci, kterou prožíval, a také si stále dobře vybavuji vysvětlení, jak byla společnost v Husově době všude, ve všech jejích vrstvách, „nabitá“ potřebou reformovat církev i společnost (v tehdy ještě jednotném světě). Myslím, že i výše uvedený citát „jako by nám Mistr Jan vzkazoval“ k naší předsně mové diskusi. V této souvislosti si zvláště připomínám, jak Husův vypjatý konec života podle dnešních bádání byl tragický i pro jeho protivníky a soudce, kteří do Kostnice přišli také, aby dohodli a provedli velikou reformu, a jak se jim nepovedla. Neměli bychom si dát při Valném sněmu Junáka také pozor, zda, co a jak budeme „reformovat“? Neměli bychom pečlivě vážit, zda opravdu máme „nepřátele“? O slovanské věrozvěsty má již z důvodů historické posloupnosti zájem velmi široká veřejnost. Jak nám ukazuje ve svém příspěvku br. Rodrigo, u památky M. J. Husa tomu tak není: Mistr Jan Hus a skautský slib a zákon Na počátek měsíce července připadá památka Mistra Jana Husa, výročí jeho upálení v Kostnici za to, že neodvolal ... Skoro každý z nás zná znění vzkazu Mistra Jana z vězení v Kostnici jeho národu, jak je i vtesáno do Husova pomníku na Staroměstském náměstí. Asi málokdo si ale uvědomuje úžasný význam těch několika vět! Napadá mne, že kdo jiný by jej měl chápat lépe a jak se říká "do pun tíku", nežli skauti. Pokusím se to vysvětlit tak, že promítnu Mi strovo nabádání na znění skautského slibu a zá kona, postupně dle Husova výroku. "A tak vás drazí napomínám: milujte se vespolek". V našem skautském slibu slibujeme "sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce ... a duší i tělem být hotov pomáhat vlasti i bližním". A ve skaut ském zákonu říkáme: "Skaut je přítelem všech
lidí dobré vůle a bratrem každého skauta". Je to tedy zcela v duchu Husova nabádání. Ale zkou mejme, zda tak všichni opravdu činíme. Vzkaz Mistra Jana dále zní: "Slabých násilím tlačiti nedejte a pravdy každému přejte!" Ve svém slibu říkáme, že budeme sloužit nejvyšší Pravdě věrně v každé době, čili slibujeme dopřát pravdy každému, jako svou povinnost. Také první bod skautského zákona říká "Skaut je prav domluvný", v druhém bodě stojí: "Skaut je věrný a oddaný" a v třetím bodě jsme mnohokrát ci tovali: "Skaut je prospěšný a pomáhá jiným". Samozřejmé tedy pomáhat především slabším, utlačeným, kteří jsou různě zdravotně nebo soci álně postiženi. V symbolice skautského po zdravu, kde palec přikrývá malíček, stvrzujeme, že vyznáváme morální direktivu, aby silnější chránil slabšího před ústrky a utlačováním.
Ke slovům "pravdy každému přejte" musíme přidat ještě další premisu z úst Mistra Jana: "Hledej pravdu, miluj pravdu, mluv pravdu, žij pravdu a braň pravdu až do smrti?" - A náš skautský zákon a slib? "Skaut je pravdomluvný, je čistý v myšlení, slovech i skutcích". Budeme-li tedy opravdu plnit slibovanou služ bu nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, pak věru budeme poslušni odkazu Mistra Jana českému národu ve většině jeho punktů. Je velmi potěšující, ale i zavazující, jak mnoho z nabádání Jana Husa se stalo součástí skautské ho slibu, zákona i pozdravu. Vážíme si však dosti opravdové toho, že tomu tak je? My registrovaní členové Junáka i ti, kteří již registrováni nejsou, ale skautský slib upřímně, vážně a čestně skládali? Má snad skaut ský slib platit jen po dobu naší registrace a ak tivního nošení skautského kroje? Jsem toho ná zoru, že nikoliv, že skautský slib má platnost celoživotní přísahy, které máme a musíme zůstat věrni. Je-li tomu jinak, pak není něco v pořádku s naší duší, upřímností srdce a morálně-volními vlastnostmi vůbec. Doufejme, že u většiny z nás, v současnosti registrovaných i bývalých skautů, je to s naším charakterem a hledáním nejvyššího Dobra, Prav dy a Lásky v pořádku. Pak se ovšem musím ptát, proč památka Mistra Jana je v dnešní době redukována na státní svá tek, den pracovního volna - a tím to končí?! Jako mladý chlapec si z první republiky a z doby
od května 1945 do onoho ostudného i osudného roku 1948, pamatuji živé, početně občany navští vené a důstojné oslavy na výročí smrti našeho největšího národního hlasatele a kazatele pravdy. V každém městečku, ale i ve větším městysi, pořádala městská rada ve spolupráci buď s míst ním sborem Československé církve - ale vždy za hojného přispění Junáka-svazu skautů a skautek a Československé Obce Sokolské důstojnou vzpomínkovou oslavu. V dnešní postkomunistické společnosti nic ta kového nepozoruji. Vše se soustředí na slavnost ní bohoslužbou v Husově kapli v Praze a zbytek České republiky dělá, že o žádném výročí neví. To je velmi smutné, neboť běda národu, který pohrdá památkou svých morálních velikánů. Máme-li my, skauti, tak velký díl odkazu Mi stra Jana vepsán na svém štítu - není pak naší po vinností pokusit se tuto smutnou a ostudnou praxi změnit? Jsem přesvědčen, že ano, je to naší povinností. A tuto výzvu a apel bych chtěl adresovat všem členům Junáka, od Náčelnictva Junáka až po po sledního činovníka, všem aktivním i bývalým skautkám a skautům, pracujícím v obecních za stupitelstvích, všem Klubům přátel Junáka i sympatizantům skautingu. Kéž nám dá Bůh moudrost, abychom dovedli pečovat o to, co je podstatné a nestarat se o to, co je nepodstatné! Milan Hejl – Rodrigo ved. 212. klubu OS Votice, 3. 6. 2004
_______________________________________________________________________________________________________________________________
ODV v červnu projednal: dokončení své koncepce aktivit do Valného sněmu Junáka - projednal plán dalších kontaktů se svazem katolických skautů ICCS
-
-
-
materiální zajištění Stezky písmáků 2004 vydání výkladu, kdo jsou „duchovní rádci“ a kdo „zpravodajové pro duchovní výchovu“ zapojení do předsněmové diskuse
_______________________________________________________________________________________________________________________________
5. ročník Stezky písmáků Doporučujeme všem, kdo se na soutěž chystají, - aby využili prázdninové období nejen k četbě vybraných knih (Jozue, Daniel, 4 evangelia a epištola Jakubova), - ale i na táborech předem znalosti prověřili. Ti, kdo se chtějí přihlásit již nyní, mohou psát na adresu: Vladislav Jech, redakce NDS, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, nebo volat na tel. 281 865 223, mobil: 737 537 534, e-mail:
[email protected] .
Leták k soutěži jsme přiložili již k minulému číslu ! 2
Čtení na pokračování Připravila Darina Bártová Liturgický rok X Putování pro Krista V duchovní tradici keltského křesťanství, které je u nás stále ještě poměrně neznámé (na rozdíl od pseu donáboženských konstrukcí druidismu), je zachováno obrovské bohatství modliteb, unikátních rukopisů, životopisů světců a dalšího umění. Keltští křesťané nežili ve městech. Město pro ně bylo neznámou veli činou. Přesto to nebyli žádní prosťáčkové. Jejich společenskými a duchovními centry byly kláštery. Kel tové sami milovali knihy i vzdělanost. V době, kdy se na kontinentě hroutila Římská říše pod nápory bar barů, bylo úplně normální pro keltského mnicha či jeptišku umět číst a psát, a to nejen v rodném jazyce, ale i latinsky, řecky a hebrejsky. Nestudovali jenom Bibli, ale i církevní Otce a dokonce i díla klasické an tiky. Měli spojení s východním Středomořím a panovala zde pravidelná kulturní výměna. Být keltským mnichem však nebylo vůbec pohodlné zaměstnání. V zimě se od takového mnicha čekalo, že za noc odříká (zpaměti, prosím!) 75 žalmů. V létě to bylo o něco méně, protože noci jsou kratší. Správný keltská asketa se při tom navíc ještě namočil alespoň po pás do studené mořské vody. Můžeme se tedy dočíst například v životopise sv. Cuthberta (7. stol.), že když se modlil, přicházely dvě mořské vy dry a svými kožíšky mu zahřívaly zmrzlé nohy. O jednu věc však byli keltští mniši ochuzeni. Na jejich území (tj. dnešní Irsko, Skotsko, Wales a severní Anglie) ve 4. stol. nedosáhlo pronásledování křesťanů. Neměli tedy skoro vůbec žádné mučedníky mimo těch, kdo přišli o život při pokusech evangelizovat germán ské Angly a Sasy. Ten, kdo prolil vlastní krev, byl ve velké úctě, dosáhl tzv. rudého mučednictví1. Keltové však nezoufali. Vymysleli si další dva druhy svědectví – či chcete-li – mučednictví: zelené a bílé. Bílé mu čednictví pro ně znamenalo stát se ideálním mnichem, tj. zříci se všeho zbytečného, nebýt otrokem věcí, lidí, peněz ani slávy. Zelené pak znamenalo opustit pro lás ku k Bohu i svou vlast a putovat do neznámých tem ných končin, nést lidem tam žijícím zvěst o Bohu v Ježíši Kristu. To vše přirozeně s maličkým oče káváním, že při této evangelizaci, dojde třeba i na mu čednictví rudé. A tak se zpět na Evropský kontinent vydali iroskotští misionáři. Víme, že evangelizovali Bretaň, založili klášter St. Gallen u Bodamského jezera a řadu dalších v pohoří Vogézy. Došli až do Bobbia v severní Itá lii. Víme, že alespoň jeden z biskupů v Řezně (a touž je k nám, co by kamenem dohodil) byl keltského původu. Naši vědci se domnívají, že tato misie dosáhla až na území jižní Moravy – svědčí o tom spe cifická architektura kostelíku v Modré u Velehradu, jehož základy byly odkryty. Keltští misionáři tedy putovali po Evropě, nesli s sebou svou víru i svou vzdělanost. Jejich stopy však už dávno zavál čas. Přesto nám alespoň v jedné malé věci mohou být pro nadcházející léto inspirací. Zkuste i vy udělat alespoň z jedné prázdninové toulky putování s Kristem. Jen na vás záleží, kam se vydá te a co na této cestě objevíte. Dopřejte si však důkladné pátrání – je jedno zda půjde o smírčí kříž, kaplič ku v polích, návštěvu význačného poutního místa, či zapomenutou synagogu nebo cestu po náboženské historii vaší rodiny. Zkuste se vydat alespoň na jednu malinkou cestu, abyste se dozvěděli něco více nejen o sobě, svých kořenech a historii, ale i o svém Bohu. Redakce Dobré stopy jistě ráda uvítá zprávy z vaše ho putování, třeba i jako inspiraci pro zajímavé výpravy. Krásné léto! _____________________________________________________________________________________ 1
Řecký výraz „martys“ značil původně toho, kdo vydává svědectví, tedy svědka. Později pod vlivem pro následování se transformoval ve výraz „martyr“, což byl člověk, který nezapřel svou víru tváří v tvář utrpení, mučení či smrti. Přídomek „Martyr“ nese např. křesťanský apologeta Justin ze 2. stol.
Dny vděčnosti za stvoření Problémy životního prostředí, které jsme si začali uvědomovat v poslední třetině minulého století, spolu s vývojem přírodovědeckého myš lení vedou k tomu, že v křesťanských církvích se učíme více vnímat Boží stvořitelské dílo jako ce lek. V protestantských církvích se tradičně na podzim koná slavnost díkůvzdání za úrodu. Při pomíná, že potrava je Božím darem. Při prosbě "Chléb náš vezdejší dej nám dnes" však dnes myslíváme i na další vzácné Boží dary, na ener
gii, na materiály, z nichž se vyrábějí oděvy a stavějí domy atd. Uvědomujeme si provázanost světa, hlubokou závislost člověka a přírody. Předmětem vděčnosti je celé harmonické Boží stvořitelské dílo. Jeho vlastní hodnotu, již si uvědomujeme pod vlivem moderní přírodovědy a krize životního prostředí, spontánně již před více než osmi sty lety vnímal a do životní praxe promítal svatý František z Assisi, jehož svátek připadá na 4. říjen.
Vědomí vzácnosti Božího stvořitelského díla a vděčnost za ně, vděčnost, že jsme jeho součástí, patří ke křesťanskému myšlení a z něj odvozeným postojům. Nelze je omezovat na nějakou část roku, na nějaký svátek. Přesto je dobré si tyto skutečnosti při určitých příležitostech zdůraznit. Evropská křesťanská environmentální síť (ECEN) vyzývá církve ke konání dnů vděčnosti za stvoření, a to v průběhu září a na začátku října. Toto období začíná 1. zářím, které je v pravoslavných církvích "dnem vděčnosti za veliký dar stvoření a proseb za jeho zachování a obnovu", zahrnuje svátek sv. Františ ka a leží v něm i ty neděle, kdy se slavívá díkůvzdání za úrodu. K této iniciativě ECEN se připojuje Eko logická sekce České křesťanské akademie (ES ČKA) spolu s Ekumenickou radou církví (ERC) a Mezinárodním ekumenickým společenstvím (IEF) vyzývá farní společenství, sbory, náboženské obce, kroužky křesťanské mládeže a další formální i neformální skupiny křesťanů, aby v průběhu září a října (oproti ECEN bez omezení na začátek tohoto měsíce) konaly bohoslužby díků za stvoření, modli tební shromáždění, diskusní a meditační setkání orientovaná k našemu vztahu k přírodě a k stvoření jako celku, přírodovědně vzdělávací besedy či konkrétní ochranářské akce v terénu. Tato setkání jsou i příležitostí setkání s lidmi, kteří v církvi nežijí, za křesťany se třeba nepovažují, avšak pracují ve prospěch Božího díla. Člověku je svěřen úkol o Boží stvoření pečovat. Nejde o úkol malý, a současné problémy ukazují, že jeho plnění zůstáváme mnoho dlužni. Je třeba, aby všichni, kdo si tuto skutečnost uvědomují, ať se za křesťany považují či nikoli, ať patří k některé církvi či nikoli, svorně toto poslání uskutečňovali. K vděčnosti za stvoření patří i vděčnost za všechny – v duchu sv. Františka řekněme – sestry a bratry, kdo se pro stvoření angažují. Ekologická sekce spolu s ERC chystá při příležitosti Dnů vděčnosti za stvoření a svátku sv. Fran tiška na 7. října 2004 uspořádat ekumenickou bohoslužbu ve františkánském klubu v pražského kostela Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí. Bohoslužbě by měla, podobně jako loni, předcházet vý stavka dětských kreseb, tentokrát tematicky orientovaná k počasí. Po bohoslužbě by měla následovat beseda zaměřená především ke klimatické změně. (Údaje o místě a době jsou předběžné, avšak prav děpodobně se měnit nebudou.) Dětské kresby by měly být vystaveny již 2. října v areálu Svatojánské ko leje ve Svatém Janu pod Skalou u Berouna, kde bude probíhat "Den sv. Františka". RNDr. Jiří Nečas, ředitel ES ČKA
Ekologická sekce České křesťanské akademie Ekumenická rada církví v ČR zvou letos opět k účasti na přehlídce výtvarných prací dětí a mládeže, tentokrát na téma
Počasí a živly Téma může být zpracováno libovolnou výtvarnou technikou. Každou práci je třeba označit jménem, adresou a věkem tvůrce či tvůrců. Pečlivě zabalená díla odesílejte v obálce označené „ZEMĚ" na adresu
Ekumenická rada církví, Donská 5, 101 00 Praha 10 nejpozději do 15. 9. 2004
Pro bližší informace kontak tujte sekretariát ERC na tel. čísle 271 742 326. Podrobnosti a podpůrné materiály k tématu naleznete na we bových stránkách: www.ekumenickarada.cz Vybrané práce budou vystaveny při slavení Dnů vděčnosti za stvo
ření na začátku října 2004 v objek tu Svatojánské koleje ve Svatém Janu pod Skalou u Berouna a v areá lu kláštera františkánů u Panny Ma rie Sněžné v Praze 1.
[email protected] www.omadeg.cz/cka/ekologicka.htm
_____________________________________________________________________________________
Letos jsme nezaznamenali – ostatně jako vloni – velké změny. Kytičky se opět uvolňovaly ze špendlíků (snad poněkud méně) a děti ze škol i z Junáka dalších organizujících sdružení obětavě vybíraly – možná tentokrát pod ještě bedlivějším dohledem dospělých. Například v Praze obavy z celkové bezpečnostní situace byly dosti zřejmé – po setmění už nikde žádné děti s kytičkami nikdo nepotkal a možná proto zůstali někteří potenciální dárci bez šance. Do provod dětí zaznamenal také otázku – nebo možná výmluvu: „Dal bych, ale teď se toho tolik vybírá“. Vý mluva proto, že ani po vysvětlení onen muž středního věku nic nedal. Inu, reagujeme různě…
K N I H O V N I Č KA Chtěl bych vám představit novou knihu Tomáše Halíka – „Oslovit Zachea“, která vyšla koncem roku 2003. Narozdíl od minulé knihy (Co je bez chvění, není pevné), kde se setkáváme především s roz borem autorových myšlenek a úvah, je tato kniha souborem kázání a promluv pronesených při různých příležitostech - křtu, svatbě či při vzpomínkových slavnostech u Nejsvětějšího Salvátora. Kniha je dělena do tří částí, kde první je soubor promluv, druhá část je výběr z kázání o nedělích a svátcích, který vznikl úpravou přepisů magnetofonových záznamů a třetí je "dovětek", sled poznámek, otázek a reflexí kazatelských zkušeností. Sám autor svou knihu představuje: Lukášovo evangelium vypráví, jak Ježíš oslovil Zachea, celníka, který ho pozoroval, ukryt ve větvích fíkovníku. Když Kristovi učedníci v naší zemi vyšli po dlouhé době svobodně na veřejnost, vnímali své souvěrce i odpůrce, možná však přehlédli, že stromy okolo byly plné Zacheů - lidí hledajících, kteří si však chtěli zachovat odstup a nadhled, dokud je něco neosloví jménem. Snažím se ve svých kázáních a promluvách oslovit zejména lidi hledající, přemýšlivé, včetně těch, kteří nikdy nezdomácněli v kostelních lavicích a udržují si odstup od tradičního církevního prostředí. I jim bych chtěl pomoci k porozumění Písmu a křesťanské tradici, pozvat je k radosti svátků a nabídnout jim inspiraci v hledání vlastní životní filosofie a spirituality. Ukázka z knihy Oslovit Zachea Půlnoční mše (slavnosti Narození Páně) - kázání pronesené P. Halíkem v prosinci 1996:
„Bůh činí naše lidství tím, čím sám sebe vyjadřuje. Člověčenství je to svaté místo, kde se Bůh s námi setkává. Musí to být něco obrovské ho, být člověkem, jestliže Bůh sám chce být
člověkem. Ano, ve jménu této vánoční víry říká me, že je to velká a svatá věc být člověkem. Vě říme, že každý, kdo přijímá své vlastní lidství i
lidství druhých vděčně a odpovědně, jako dar a jako poslání, se už tím samým setkává s Bohem.“ Doporučení dává: Jiří Hovorka - Ferda _____________________________________________________________________________________ V blízkosti naší klubovny sto jí kostel Matky Boží Na Náměti. Po několika měsících, kdy střecha jeho věže byla zahalena lešením, se nyní ukázala s novou břidlicovou pokrývkou. Jinde by takový kostel byl do minantou města, tady je ve stínu větších a slavnějších chrámů. A přece i on vznikl ze stříbrného bo hatství středověké Kutné Hory. Když se vytěžená stříbrná ruda ohodno covala, všechno, co spadlo na zem, se už nesmělo sebrat. To se každý den nametlo na hromadu, odtud název Na Náměti, a z výtěžku takto zís kaného stříbra byl pak postaven go tický kostel. Snad se tehdejší Horníci (psáno s velkým H, tak se dříve jmenovali obyvatelé [Kutné] Hory) nechali inspirovat biblickou knihou Rút, kdy klasy obilí padlé na zem se nesměly sebrat. V kostele je pohřben náš nej větší barokní malíř Petr Brandl, a v blízkosti bývala i tiskárna, kde se tiskl "Slovan" - časopis Karla Havlíčka Borovského. Věž kostela je vidět i ze dvorku naší klubovny v Uhelné ulici. V Kutné Hoře 25.10.03 Ladislav Marek
Příloha k článku „Jakou máme šanci u dnešních dětí?“ z NDS 128 (autoři: Roman Šantora – Junák a Jiří Zajíc – Česká rada dětí a mládeže, výběr provedl: Kamzík) Představy dětí o ideálním dnu: (výzkum MEDIANU pro Junáka, 2003) Představa V ideální den bych jela s rodiči větší okruh na kole, nebo bych se jela koupat s kama rádkama. Šli na matějskou pouť s rodiči a s bratrem, koupili jsi cukrovou vatu a šli na různé pro Karolína lejzačky nebo šli s holkama ven. Já bych jela s rodiči a se psem na kole někam se vykoupat. Potom až bychom odjížděli Verča se stavit na poháru. Tomáš hrát fotbal, koukat se na televizi, hrát na počítači, jít ven, surfovat po Internetu Míša Mít spoustu peněz a jít nakupovat. Bára
Představa David Lucka Danielka Martin I Martin II Ondra Nikolka Evička Bára Anička Magda Robin Kristián Vláďa Filip Jája
Lucka Majka Marek Kuba David Vašek Pavla Šárka Saša
Šel bych s kamarádama ven a potom by jsem šel domů a koukal bych na televizi a šel bych do pizzerie Jezdit na kole, hrát hry, tancovat. koupala se, jezdila na kole, hrála na počítači, dívala na televizi Já by sem šel do Babylonu do bazénu na tobogán a pak na matějskou na hrad na autodrom a laser show. nejraději bych jezdil na skateboardu!! Chtěl bych se dostat do Afriky a sledovat zvěř, zkoumat hmyz a užívat si krásnou dovolenou. Chtěla bych mít ferrari a jezdit celý den. Jezdit k moři, nechodit do školy, aby se za věci u moře neplatilo. Šla bych plavat, pak jedu k babičce, tam se vykoupu, pojedu k druhé babičce. Já bych asi hrála hry na počítači, jela do Anglie, hrála tenis, byla asi s Magdou a Markétou někde, i třeba na chalupě a tam bychom šli někam do lesa (například). mít plachetnici a na ní vyplout na moře, aby mi bylo 10 let a abych tam byla s kámoškou Majkiki a Ančou a nebo být celý den v přírodě (spíš více dní) sportoval, jezdil na motorce, bruslil a jezdil ve vajprovi. Rád bych se projel ve ferrari a šel bych se večer koupat a jezdit na motorce. Jel bych do Afriky Jel bych do Egypta 1. Pozdní vstávání, 2. Zavolat kámošce a domluvit, 3. Jít na plavečák, 4. Jít na oběd do pizzerie, 5. Vrátit se na plavečák, 6. Jít na nákupy s kámoškou, 7. Zajít si na večeři, 8. Půjčit si videokazetu a skouknout jí s kámoškou, 9. Jít pozdě spát, 10. přespání u kámošky (sami) 1. Pořádně bych se vyspala, 2. Potom určitě nakupování - na tom sem závislá, 3. Sejít se s kamarádama na oběd a pobavit se, 4. Jít si třeba zaplavat nebo hrát kuželky, 5. Lehkou večeři, 6. A zase někam, třeba do divadla do kina… 1. Ráno bych šla do města najíst se někam, 2. Někam s kamarádkama, třeba na nějakej koncert, 3. Šla bych na plavečák, 4. Odpoledne nějaká vycházka Ráno: koupil bych si stíhačku, jel bych někam do zahraničí k moři s kamarády. Od poledne: bych šel do nějakého aquacentra s kamarádama hráli bysme si. Večer: koupil bych si letadlo a lítal s ním tam a spět šel bych do města, koupil nějaký cédéčka a šel si sednout k počítači. A asi za 2 hodiny hrál venku fotbal. A pak jsem se šel koukat na TV. v 11 hodin vstávám, šel bych za mámou pro peníze, pak by jsem šel nakupovat věci, pak by sem šel s klukama hrát fotbal ven, do 12 h. bych se koukal na TV ve 4 vstanu a jdu z bráchou na ryby, přijdem na oběd, pak jdu hrát fotbal a pak bych šel hrát na playstation ráno-nejít do školy, jezdit na koni, hrát fotbal s kámošema, odpoledne-s kámošema do města, večer-hrát fotbal, jezdit na koni 1. vyjet nebo vyjít s i s kamarády na procházku, nebo do města a třeba jít na koncert, 2. zajít ven s pejskem, 3. někoho něčím potěšit, 4. hlavně ať je legrace ráno s kámoškama do města, dopoledne bych uspořádala velkou zahraní party, kde by jsme se koupali a hráli fotbal. A večer by jsme šli do kina a pak na diskotéku.
Kroužky na jedné škole v Praze (nepodstatně upraveno vč. jmen učitelů)
II. pololetí pro škol. roku 2003 - 2004 Číslo
Kroužek
Vedoucí
Den a čas konání
ročník
Max. počet
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44.
Keramika I. Keramika II. Keramika III. Keramika IV. Počítače I. Počítače II. Počítačové základy I. Počítačové základy II. Zobcová flétna Hra na kytaru Klavír I. Klavír II. Zdravé pískání Tvořivá dramatika Dramatická výchova Tvořivá dramatika Tvořivé odpoledne Výrobky z korálků I Výrobky z korálků II. Výtvarné hraní Tvořivá literatura Výtvarný kroužek Výlety Prahou Španělština Angličtina trochu jinak Francouzský jazyk Volejbal + basket Míčové hry I. Míčové hry II. Sport.gymn./aerobic Florbal I Florbal II. Florbal III. Florbal IV. Florbal V Plavání I. Plavání II. Stolní tenis Sálový fotbal I. Sálový fotbal II Minibasketbal Šikovné ručičky I. Šikovné ručičky II. Zpívání s pohybem
pí uč. R. pí uč. R. pí uč. R. pí uč. B. p. uč. V. pí uč. Š. p. uč. V. p. uč. V. pí uč. L. pí uč. B. p. uč. T. p. uč. T. pí uč. K. pí uč. L. pí uč. M. pí uč. V. p. uč. Ch. pí uč. B. pí uč. B. pí uč. L. pí uč. H. p. uč. D. p.uč. T. p. uč. K. pí uč. Š. pí uč. P. pí uč. B. pí uč. B. pí uč. K. pí uč. M. pí uč. Š. p. uč. Ch. p. uč. Ch. p. uč. Ch. pí uč. Š. pí uč. J. pí uč. T. pí uč. Š. pí uč. Š. pí uč. Š. pí uč. T. pí uč. W. pí uč. W. Pí uč. S.
Po 14.15 - 15.15 Út 14.15 - 15.15 St 15.15 -16.15 Čt 14.15 - 15.15 Po 14.10 - 15.10 Pá 14.00 -15.00 St 14.15 -15.15 St 15.25 - 16.25 St 14.00 -15.00 Po 14.00 -15.00 Út 14.00 - 15.00 Čt 14.00 - 15.00 Út 14.00 - 15.00 Po 14.00 - 15.00 Čt 14.00 - 15.00 Út 14.00 - 15.30 Čt 14.00 - 15.00 Čt 14.00 - 15.00 Čt 15.15 - 16.15 Čt 14.00 - 15.30 Čt 14.00 - 15.00 Čt 14.00 - 15.00 Po 14.00 - 16.00 Út 14.00 - 15.00 Čt 14.00 - 15.00 St 14.00 - 15.00 Po 14.00 - 15.30 St 14.00 - 15.00 Čt 15.00 - 16.00 Pá 13.30 -14.30 Po 14.00 - 15.00 Po 15.10 - 16.10 St 14.00 - 15.00 St 15.10 - 16.10 Čt 14.00 -15.00 Po 14.30 - 16.30 Čt 14.30 - 16.30 Út 15.10 - 16.10 Út 14.00 - 15.00 Čt 15.10 -16.10 Út 14.00 - 15.00 Út 15.00 - 16.30 St 15.00 - 16.30 Út 15.00 - 1.00
3. - 9. 1. - 5. 1. - 7. 1. - 7. 2. - 4. 4. - 7. 1.- 5. 1.- 5. 2.- 5. 3.- 9. 2. - 3. 4.- 6. 1. - 2. 1. 1. 2.- 6. 1.- 6. 1.- 3. 4.- 9. 1.- 4. 5.- 9. 1.- 5. 2.- 6. 5.- 7. 3.- 5. 5. - 9. 5.- 7. 1. - 2. 1. - 3. 1.- 3. 3.- 5. 3.- 5. 5. -9. 4.- 8. 2.- 4. 3. - 7. 3.- 7. 3.- 9. 2. - 5. 4.- 7. 2.- 5. 2.- 7. 2. - 7. 1. - 5.
14 14 14 14 14 14 14 14 10 10 5 5 15 15 15 15 12 20 20 15 10 15 15 12 12 10 25 20 20 12 12 12 12 12 12 14 14 12 12 12 15 14 14 14
Cena Místnost. 700,700,700,700,600,600,600,600,600,600,1000,1000,550,600,600,700,550,550,550,700,600,600,800,600,600,550,800,600,600,600,600,600,600,600,600,900,900,600,600,600,600,700,700,600,-
Tato příloha se nám již nevešla do minulého čísla a proto ji uvádíme až zde.
ker. ker. ker. ker. 11 11 11 11 03 35 35 35 33 03 04 10 05 04 04 25 10 31 01 01 03 33 těl těl aul aul aul aul aul těl těl pol. pol. aul aul těl těl 02 02 35
Jan Hus jako vykladač Bible sepsal obdobně jako řada kazatelů před ním i po něm Postillu (vy loženie svatých čtenie nedělních), která v poprvé vyšla "v slavném říšském městě Norimberce" roku 1563. Vydání K. J. Erbena, které zmiňujeme na první straně tohoto NDS, je ve sbírkách Národního muzea v Praze spolu s rukopisným folian tem z roku 1414. Pokud bychom chtěli volně navá zat na pojednání o hermeneutice, před časem uvedené v NDS, můžeme Husovu Postillu vzít za jeden z dobrých vzorů. Její charakter si přiblížíme textem, který je výkla dem k veršům 15 – 21 z 22. kapitoly evangelia Matoušova: "V ten čas, odšedše zákonníci, v radu sú vešli, aby popadli Ježíše v řeči. I poslali sú jemu učedlníky své s Erodovými (Herodovými), řk úce: Mistře! Vieme, že pravdymluvný jsi, a cěstu boží v pravdě učíš, a nenie tobě péče na nižádného, neb nehledíš osoby lidí; protož pověz nám, co tobě sě zdá: slušie-li daň dáti ciesaři, či nic? A poznav Ježíš nepravosť /neb zlosť/ jich, řekl jest: Co mne pokúšiete? Pokrytci! Ukažte mi peniez platný. A oni dali sú jemu peniez. I vece jim Ježíš: Čí jest obraz tento a
napsánie? Řkú jemu: Ciesařóv. I řekl jest jim: Protož dajte ciesaři ty věci, které jsú císařovy, a kte ré jsú božie, bohu."
Mistr Jan text vykládá takto: A. Ukazuje
toto svaté čtenie zlosť zákonikóv, kterážto zlosť má tyto ra tolesti: Prvá, že sú nemohli trpěti (snést) pravého učenie a tresktánie (trestání) od pána Ježíše, pro něž rozhněvavše sě odešli sú od Krista; jakož die na počátku čtenie, "že v ten čas," t. u pondělí po Květnie nedě li, když jim mnoho dobrého, ale jich činóm protivného pravil Ježíš, tehdy "odešli sú zákonníci." A tak prvá ratolest jich zlosti jest netrpělivosť (nepodrobení) pravého tresktánie. Druhá ratolest je zlá rada, jíž sú sě radili, aby spravedlivého potupili; protož die čtenie: "aby popadli Ježíše v řeči." Třětie ratolesť jich zlosti jest spiknutie s pohany proti spravedlivému; neb die čtenie: "I poslali sú jemu učedlníky své s Erodový mi," t. rytieři a panošemi. Čtvrtá ratolesť jich zlosti jest pokrytstvie (pokrytectví) pochlebenstvím přikryté, že řkú: "Mistře! vieme že prav dymluvný jsi, a cěstu boží v pravdě učíš, a nenie tobě péče na nižádného, neb nehledíš osoby lidí." Aj v řeči jest chvála, a v srdci nevěra! Činie jako řezník volu, jenž po čele ho drbá, a k smrti úmysl i sekyru v ruce má: oni sú úmysl k jeho smrti měli, a sluhy Erodesovi s braní (se zbraní) sú na něho šli. Aj tak jest rostla těch zákonníkóv zlosť. B. Pak na pánu Ježíšovi shledáme ve čtení tomto, že jest pravý bóh, jenž zná zlosti srdcí tajemných; neb die čtenie: "A poznav Ježíš nepravosť neb zlosť jich." Druhé máme na Ježíšovi marné chvály zavrženie, neb die křivo chvalcóm: "Co mne pokúšiete? pokrytci!" Odpověděl jim právě (pravdivě): co sú pravdy řekli, té jest nezapřěl, ale k jich zlým srdcóm ostřě jest odpo věděl; oni sú pochlebovali, aby zahubili, a on jest haněl, aby spasil. Neb lepší jest bóh hněvivý, než člověk lítostivý, die S. Jan zlatoústý. Třětie
na Kristovi jest spravedlivé v jich otázcě naučenie, bez újmy i božie chvály i daně ciesařovy; neb jest odpověděl jim, řka: "Dajte neb dávajte ciesaři ty věci, které jsú ciesařovy, a které jsú božie, bohu." Pak čtenie takto slyš: "Odšedše," to věz od Krista k Erodovým sluhám. Die S. Jan zla toústý: A proč sú to učinili, die dále čtenie: že "v radu sú vešli, aby popadli Ježíše v řeči," jehož nemohli sú popadnúti v skutcě, aby ho k smr ti připravili. Neb die S. Lukáš v 20 k. 19 v.: Chtiechu kniežata kněžská a mistři na něho ztáhnúti rucě v tu hodinu, ale báli sú sě lidu; "i poslali sú jemu." Latině stojí mittunt, to jest, posielají; ale že česky nedobřě slušie, a pravda jest, že sú poslali jemu učedlníky své, protož bez újmy pravdy položil sem: "i poslali sú." A rád bych vždy, co bych mohl najpravějie a najrozumnějie položiti, tak položil, aby i pravda plná osta la, i dobřě a lehcě věrná duše rozuměla. I die čtenie: "poslali sú jemu" t. na pokušenie "učedlníky své," jakožto méně známé, neb sú již sami často byli od něho pohaněni; i mienili sú, že sě přěd nimi nevystřěže, a také že by méně byli pohaněni, než by sami byli otázali. A poslali sú je "s Erodovými," to věz s Erodovými rytieři a panošemi, aby učedlníci popadli na řeči, a rytieři chopili ho tělestně; duchovní sě spřiehli s pohany o Ježíše, aby duchovní svědčili, a světští aby lapiece zamordovali. Latině stojí: cum herodianis, neviem lépe česky řéci, než s Erodovými; pakli chceš, rci: s Erodskými. A že sú byli obojí zlí, die S. Lukáš v 15 k.: Po slali sú špehéřě neb zpytáky, kteří by sě spravedliví pokrytě ukázali, "aby popadli ho v řeči," a aby dali ho kniežatóm a moci vladařě t. moci světské na smrť. A chtiece ho pochlebenstvím podtrhnúti, řkú: "Mistře, vi eme, že pravdymluvný jsi." Latině stojí verax, a já neumiem lépe česky toho řéci, než pravdymluvný, jenž pravdu miluje, a hotov jest ji vyznati. A tak řkú: "Mistře!" t. v umění, "vieme, že pravdymluvný jsi," to jest, pravdu rád mluvíš a nelžeš, "a cěstu boží," to věz, jíž jdú k bohu lidé, a již jest vydal bóh, "v pravdě učíš;" to jest, právě učíš, kterú cěstú lidé mají býti spaseni, že cěstú božích přikázaní a rad, a cěstú svatého pokánie. "A nenie tobě péče na nižádného." Die výklad: nebojíš sě povýšené osoby, a tak nebojíš sě nižádného, by nezřiezeně (nenáležitě) pravdu zata jil; "neb nehledíš osoby lidí," to jest, pravíš pravdu upřiemo, i velikým lidem i malým v dóstojenství. "Protož," t. že jsi tak spósobený, jako my dieme, "pověz nám, co tobě sě zdá: Slušie-li daň dáti ciesaři, či nic?" Aj slyšíme, že ač tito byli sú zlí, avšak sú ač pod pokrytstvím přinuzeni, že sú svědectvie Kristovi dob ré vydali; ač sú nedobřě v tom učinili, neb sú zlým úmyslem to svědectvie vydali, v němž svědčie, C.že Kristus jest mistr u vieřě pravdymluvný, a že sku tečně pravdu učí, a že pro bázeň z cěsty pravdy nevyvi nuje, a že osoby nepřijímá. O bychom toho mistra v těch kusiech následovali, tehdy bychom najprvé dobřě živi byli, pravdu bychom vyznávali, a osoby nepřijímali! Ale pohřiechu! zblúdili sme daleko v té cěstě Kristově, a zvláště v přijímání osoby, o kterém die S. Jeronym, že mezi všemi hřiechy kněžskými najvěččí jest, že osoby přijímají; protož spravedlivé a chudé zavrhúce, nespravedlivých a bohatých povyšují. To Jeronym. Co jest osobu přijímati, řekl sem v druhém čtení přěd tiemto. Dále řkú pokušeči: "Pro tož," t. že jsi taký, jako my dieme, jenž tě mistrem nazýváme, a jako při etelé tvoji tě chválíme, "co tobě šě zdá: slušie-li daň dáti ciesaři, či nic?" Tato otázka měla jest počátek od narozenie Kristova; neb jakož píše S. Lukáš v 2 k. 1 a 3 v., že ciesař Augustus kázal popsati vešken lid po světě, tak aby každý šel do svého města, v němž by byl napsán, a dal peniez ciesaři. A že země židovská jest prostřěd světa, protož v té zemi stalo sě prvé popsánie; k němuž šedši panna Maria, urodila nám spasitele Ježíše Krista. A v ten čas ihned šla otázka, slušie-li, aby židé a zvláště kněžie dali daň, to jest peniez určený ciesařovi, či neslušie? I byl jest jeden, jmenem Judas Galilejský, ten jest řekl, že neslušie, proto že by neslušelo židóm vyznávati, aby měli kterého pána na zemi kromě boha, po ňavadž jsú lid boží. A v tom úmysle řekli sú biskupové, mistři, kněžie a
zákonníci k Ježíšovi v 8 k. 33 v. S. Jana: Pokolenie Abrahamovo jsme, a nižádnému neslúžili sme nikdy. A tak mnozí přistúpili sú k té straně, že neslušie jim dani dávati ciesaři; a jiní sú držěli, že slušie daň dáti ciesaři, poňavadž on jest pán, a brání jich a obecného dobrého. A že v té otázcě nelzě sě bylo komu oběma stranama líbiti, kterúž by kolivěk stranu tvrdil, protož chtiece Krista v nenávisť ciesařovu zavesti, položili sú jemu tu dávnú a popudnú otázku, tiem úmyslem: řekl-li by, že slušie daň dávati ciesaři, tehdy aby lid vešken židovský byl proti němu; pakli by řekl: Neslušie dani dávati ciesaři, aby ho ihned rytieři ciesařovi chopili a k vladaři ciesařovu ho dali, jakož die S. Lukáš v 20 k. 20 v. A že chyt rosť lidská nemóž múdrosti božie přěmoci, protož die čtenie: "A poznav Ježíš zlosť neb nepravosť "jich." Tu sě bohem ukázal, že jest jich zlý úmysl poznal. A diem nepravosť proto, že ač sú dobrú a pravú otázku učini li, ale že ne upřiemým úmyslem k dobrému, ale k podtržení sú otázali; pro tož nepravosť sú v srdci měli, jenž latině slove: nequitia, a dieš-li jí zlosť, nehřěšíš. "A tak poznav Ježíš jich zlosť, řekl jest: Co mne pokúši ete? pokrytci!" Tú řečí spasitel otvierá jich zlosť, a porážie pochle benstvie. Ukázal jest jich úmysl, řka: "Co mne pokúšiete?" ne by chtěli naučeni býti, a aby pravdu poznali, ale aby mě v řeči popadli a na smrť dali. Tu die Titus: Co mne pokúšiete? jako by řekl: Řečí pokúšiete, skutkem poslúchajte! Podstúpili ste službu ciesařovu, vzěli ste ty věci, jenž jeho jsú, protož dávajte jemu daň, bohu bázeň; nežádáť bóh penieze, žádáť viery. To Titus. "Co mne pokúšiete? pokrytci!" jenž řečí pochlebnú přikryli ste přěd lidem zlosť svú a smrti mé žádosť velikú; pokrytci! jenž tak tiežíce a chváléce, úžitečnú otázku činíte a pravdu diete, ale srdcem lžete, neb jiné v ústech máte než v úmysle. Mistrem mě a učitelem věrným nazýváte, ale v srdci za svódcí pokládáte. A tak Kristus nepochlebiv jim, nazval jest je zjevně pokrytcě. D. A pokrytec jest ten, ktož jsa zlým přěd lidmi, ukazuje sě jako dobrým, neb žádá, aby ho měli za dobrého, a tak jiné má v úmysle, a jiné mluví neb či ní. Tak sú měli sě tito pokrytci; jimž die Kristus: "Ukažte mi peniez platný." S. Lukáš die, Lukáš 20, 24: "Ukažte mi peniez, čí má obraz a na psánie." A věz, že S. Mat. latině teď die: numisma, a svatý Lukáš die: denarium; a to jest peniez, jejž sú měli dávati každého léta ciesaři, na němž byl jest obraz ciesařóv a napsánie. "A oni dali sú jemu peniez," t. k ohledání. "I vece jim Ježíš: Čí jest obraz tento a napsánie?" t. na peniezi. "Řkú jemu: Ciesařóv" t. jest obraz i napsánie. Die S. Jeronym, že Tiberie, toho ciesaře, za něhož jest Kristus umučen. A ciesař slove každý Římský král, od prvnieho, jenž jest slul ciesař. A když sú vyznali, že ob raz jest ciesařóv, i napsánie na peniezi okolo obraza, "řekl jest jim: Protož dajte neb dávajte ciesaři ty věci, které jsú ciesařovy," t. penie ze, dani a poslušenstvie, neb tiem vyznáváte, že jste jemu poddáni, "a které jsú božie, bohu." Božie věci, jenž na něho slušejí, jsú poslušenst vie, chvála, modlitba, milovánie nade všechny jiné věci. Právě jim rozdě lil otázku a múdřě, ani ciesařovi učinív křivdy, ani židóm. A že mněli sú (domnívali se) pokrytci, že by nelzě bylo jemu vyjíti bez přěmoženie, pro tož die S. Mat. ihned po té Kristově odpovědi, že uslyševše divili sú sě, a opustivše ho odešli sú. Divili sú sě, že je přěmohl, tak že nemohli sú jemu dáti odpory (odporovat mu) v řěči, neb jest jim pravdú ústa svázal. Odpověděl jim, jakož sú byli hodni, tak že k jich otázcě odpověděl, ale ne plně vedlé jich slov, jakož sú oni chtěli; neb oni sú chtěli, aby neb řekl, že slušie daň dávati ciesaři, neb že ne slušie dani dávati ciesaři. A on nikteréž strany nepoložil jest zjevně, ale však jest odpověděl tak, že
nemohli sú mieti z řeči, by křivdu ciesaři neb jim učinil. Avšak jsúce na učeni od svého otcě ďábla, dali sú žalobu ihned třětí den po otázání přěd Pilátem, žalujíce a řkúce, Luk. 23, 2: Nalezli sme ho, an brání dani dáva ti ciesaři. Zlí lháři! ještě jim v srdci i v ústech bylo ostalo, nač sú ho mienili vznésti, aby ho k smrti připravili. A ač milý spasitel i sám za sě dal daň ciesaři, i za Petra; jakož píše S. Mat. v 17 k. 27 v., i také v tomto čtení rozsúdil jest, aby kněžie a biskupové židovští dávali daň cie saři: však nynější kněžie ani odpovědi pravé Kristovy, ani příkladu jeho chtie přijieti, aby daň s velikého zbožie pánóm, když jest k obecnému dobrému, dávali. Aj spasitel náš chudý, platóv nemaje ani panstvie svět ským během, avšak ráčil jest daň ciesaři pohanu dáti, nám na příklad, abychom moci světské v témž byli poddáni. Protož die S. Jan zlatoústý: Ty svět zavrz příkladem Kristovým, a nebudeš povinen světskému kniežeti; řád slov tě nauč: "Dávajte ty věci, kteréž jsú ciesařovy, ciesaři, a kteréž jsú božie, bohu." To zlatá ústa. A svatý Ambrož die: Ty chceš-li nebyti povinen ciesaři, neroď (nechtěj) mieti světských zboží. To Ambrož. Ale zdá mi sě, že kněžie nynější nemnozí příjmú příklada svého spasitele i roz kázanie, jímž přikazuje dávati ciesaři, co na něho slušie; ani přijmú brzo túto dvú svatú řeči, jenž velíta (velí), aby ktož nechce dávati dani cie saři, aby neměl zbožie; neb již málo jest kněží, jenž by nestáli po zboží, vedlé proroctvie svatého Jeremiáše, Jer. 8, 10, jenž die: Od najvěččieho až do najmenšieho, a od kněze až do proroka /do kazatele/, všickni lezú po lakomství! Též jest prorokoval svatý Petr, řka v 2 ep. 2 k. 1-3 v.: Byli sú lživí prorokové v lidu, a budú mezi vámi mistři lživí; a mnozí pojdú (zajdou) po jich smilství, skrze něž cěsta pravdy v rúhání bude, a v la komství vymyšlenými slovy budú kupčiti. To S. Petr. Také S. Pavel die, 2. Tim. 3, 1-2: V najposlednie dny nastanú časové zlí, a budú lidé sami sě milující, lakomí, vzpupní, pyšní. A nenie-liť tak, tehdy nevěř tomu písmu. A viem, že těžce přijmú kněžie bohatí a lakomí tuto řeč, neb přilnulo jim zbožie, ač ne k rukama, ale k žádosti, že nemohú sě ho lehcě pustiti, aby daň dávali, a ovšem aby světsky nepanovali. A já znamenám, že je hněte velmě přikázanie Kristovo, jenž die Lukáš 22, 25-26: Králové světští panu jí, ale vy ne tak. A že sú přěstúpili to přikázanie, protož hněte je toto: "Dávajte ty věci, které jsú ciesařovy, ciesaři." A tak je hněte, že ty, ktož to pravie na kázaní neb v školách, že mají je za kacieře; ale nelzě jest jinak býti, než že Kristus, tak přikázav i skutkem plniv, jest ka cieř, aneb oni, protiviece sě jemu, jsú kacieři! A že milý Kristus nic jest zlého neučinil, ani jest lesť nalezena v ústech jeho, protož lživá ústa jsú, jenž tupie Kristovo kněžím přikázané přikázanie. A následovníci Kristovi jsú ti, kteříž pokorně, bez panovánie, v duchu dobrém, varujíce sě hřiechu, káží slovo božie, jsúce od dani ciesařovy chudobú vysvobozeni. A jakož Kristové řeči nemohli sú pokrytci odpovědieti, když jest řekl: "Dávajte ty věci, které jsú ciesařovy, ciesaři," tak ti, jenž repcí proti těm, jenž Kristovu pravdu vedú, konečně i přěd lidem umlknú; nei~ když jest Kristus řekl: "Dávajte ty věci, které jsú ciesařovy, ciesaři, a které jsú božie, bohu," die S. Lukáš v 20 k. 25 v., nemohli sú slova jeho po haněti přěd lidem, a diviece sě jeho odpovědi, mlčeli sú. I kterak nynější kněžie mohú pohaněti přěd lidem to slovo Kristovo: "Dávajte ciesaři, co na ciesařě slušie?" neb to, že die kněžím, Matouš 20, 26: Nepanujte! a opět, Matouš 10, 9: Nesobte sobě (neshromažďujte si) zlata a střiebra! Poznáme, až zemřeme, co těmi slovy Kristus miení.
___________________________________________________________________________
Pozvání k naději - setkání křesťanů Praha 2005 www.setkani2005.org;
[email protected]
Cíl - vzájemně se povzbuzovat ve víře v Ježíše Krista - prohlubovat spolupráci v nejrůznějších oblastech duchovního života - budovat vztahy křesťanů přes hranice našich zemí - posílit zodpovědnost křesťanů za věci veřejné - přispět k dobrému sousedství našich národů - napomáhat procesu sjednocování Evropy
O co jde Jedná se o mezinárodní Setkání křesťanů, které v roce 2005 plánujeme s ekumenickou účastí a ve spolupráci s dalšími církvemi v ČR. Součástí Setkání jsou bohoslužby, biblická práce, pódiové diskuse, přednášky, koncerty, divadelní a jiná představení, výstavy, akce pro děti, informační stánky a další pořady. Významným prvkem je program pro mládež.
Počítáme s účastí 3000 — 5000 křesťanů Rádi bychom hosty ubytovali převážně v rodinách a napomohli tak bližšímu vzájemnému poznávání a navázání kontaktů.
Jazyk nebude rozhodující Důležitou součástí příprav je ohled na odstranění jazykových bariér. Do programu zařazujeme i takové akce, kde jazyk nehraje rozhodující roli (výstavy, koncerty, pantomima, tanec). Mluvené slovo je pokud možno vždy překládáno.
Program Pátek 17.6.2005 18:00 - Příjezd do sborů v Praze a okolí, přivítání, ubytování, občerstvení 21:00 - Večerní ztišení ve sborech Sobota 18.6.2005 10:00 - Biblická práce na různých místech v centru Prahy 11:30 - 17:00 - "Tržiště možností" (představení různých organizací a aktivit) 12:00 - 14:00 - Oběd 14:00 - Prohlídka Prahy Pódiové diskuse Přednášky Divadla Hudební pořady ... 17:00 - Hlavní shromáždění: Praha - Staré Město, Ovocný trh 19:00 - Večeře 20:00 - Koncerty, hudební a jiná vystoupení 21:00 - "Noc otevřených kostelů" Neděle 19.6.2005 Bohoslužby ve sborech po celé Praze a okolí Rozloučení, odjezd
Oč jde v současném českém skautingu K té dnešní úvaze mne inspirovala jednak závěrečná Rodrigova myšlenka z úvodníku dnešního čísla o tom, jak uboze se dnes slaví u nás svátek Mistra Jana Husa, že „máme-li my, skauti, tak velký díl odkazu Mistra Jana ve psán na svém štítu - není pak naší povinností pokusit se tuto smutnou a ostudnou praxi změnit? Jsem přesvědčen, že ano, je to naší povinností.“, jednak klíčová pasáž z příspěvku bratra Neptuna Do předsněmovní diskuse (celé viz např. http://www.cin-centrum.cz/zapisnik1_109.htm): Mnozí prosazují myšlenku, že skauting je třeba přizpůsobit moderní společnosti. Nikdo z nás snad nebude pochybovat o tom, že ideály pravdivosti, věrnosti, obětavosti, nezištného přátelství, zdvořilosti, ochrany bez mocných, poslušnosti, šetrnosti a radosti z čistého svědomí v současné společnosti příliš nebodují. A děti, které k nám přicházejí, nejsou z Marsu. Až na výjimky jsou typickými produkty názorového klimatu této společnosti. Musí me tedy změnit mravní požadavky na výchovu a nabízet jen to, co se právě nosí? Na co chceme tyto děti nalákat a čím je chceme mezi námi udržet? Myslím, že tyto otázky a názory na jejich praktické řešení jsou neuralgickým bodem více či méně otevřeně probíhající výměny názorů uvnitř naší skautské organizace. I já si myslím, že řešení těchto otázek – jejich řešení teoretické i praktické – je neuralgickým bodem sou časné debaty o směřování skautingu u nás. Na rozdíl od převládající domněnky kritiků různých snah o „moderní tvář“ skautingu ale nevidím jako ústřední problém „výprodej hodnot skautingu“ (mj. proto, že na rozdíl od doby před deseti lety v současném českém skautském hnutí není nějak významně zastoupena tendence v teoretické rovi ně výchozí ideály skautingu popírat), nýbrž v naší schopnosti tyto hodnoty opravdu „vtělit“ do našeho života. Reálné potíže nastávají ve chvíli, když my jako aktivní pokračovatelé uskutečňování ideálu zakladatelů máme tyto ideály opravdu vzít za své a když máme skauting dnešním dětem zprostředkovat jako šanci k naplnění touhy po přátelství a celkově krásném životě. To ostatně potvrzují prakticky všechny výzkumy, které se zabývají hodnotový mi orientacemi v naší společnosti (nejmarkantněji to ukazuje celoevropský výzkum hodnot, do něhož se již po-dva krát zapojila i Česká republika – výsledky si můžete najít na www.scac.cz) : vůbec není tak nepochybné, že ideály pravdivosti, věrnosti, obětavosti, nezištného přátelství, zdvořilosti, ochrany bezmocných, poslušnosti, šetrnosti a radosti z čistého svědomí v současné společnosti příliš nebodují. Ony totiž bodují – v tom, co by druzí lidé chtěli, hlavně od svých bližních. Jenomže je žalostně málo těch, kteří je opravdu dokáží aspoň z části naplňovat. Proč tomu tak je? Předně je třeba vidět, že ideály skautingu nebyly ničím samozřejmým ani v době, kdy se staly programem Roberta Baden-Powella či Antonína B. Svojsíka. Stačí si přečíst jejich autentická svědectví, aby se člověk zbavil iluzí o tom, jak krásné to bylo „tenkrát“. Nejen, že se potýkali s nedůvěrou i zesměšňováním ze strany významných skupin v tehdejší společnosti, ale vážené potíže měli i čelní představitelé skautingu mezi sebou. Přesto je stejně důležité pochopit, v čem je naše dnešní situace opravdu jiná. A tady narazíme na to, že všechny tři výchozí skutečnosti, o něž se opírali zakladatelé skautingu, jsou u nás (stejně jako v celé současné západní společnosti) zásadně problematizovány: - snaha „zlepšit svět“ se (po strašných zkušenostech s revolučními utopiemi minulého století) velice snadno dis kredituje jako „nepoučitelnost“ či „iluze“, pokud rovnou není smetena jako snaha omezit svobodu druhých; - výchova rozhodně není v posledních desetiletích metodou, jíž by se všeobecně důvěřovalo, natož aby se těšila (u nás zvlášť) nějaké společenské prestiži; ve společnosti, která je jednoznačně orientována na výkon a „hmata telný výsledek“ (jako je ta naše), se velmi těžko prokazují nezpochybnitelné výsledky účinné výchovy; celkem velká shoda je na tom, jaké důsledky má výchova nezdařená či zanedbaná, ale mnohem menší shoda ve společnosti je na tom, jak by měl vypadat „produkt“ dobré výchovy; - v hluboké krizi je tradiční (církevně-křesťanské) zprostředkování transcendence; u nás k tomu ještě vý znamně působí celková nevzdělanost v oblasti duchovního života, takže s odmítnutím jeho církevní verze se zpravidla pojí rezignace na jakýkoliv uvědomělý duchovní život nebo v lepším případě bezradnost vůči němu. Hlubokou proměnou ale procházejí i současné děti a dospívající. To, co je přitom tak odlišuje od vrstevníků předchozích generací, nejsou samotné hodnoty, po nichž touží, nýbrž způsob, jak si je osvojují, a dispozice pro jejich naplňování. Jde především o to, že rozhodující roli v jejich poznávání světa hrají média (především te levize, internet a časopisy), jejich intelektuální výbava bývá obdivuhodná, citová oblast nezralá, plná napětí a proti kladů, volní sféra nevyvinutá a fyzický fond netrénovaný. Právě do této situace přichází skauting se svou nabídkou výchovy všestranně rozvinutého mladého člověka, který svůj život staví na hledání duchovních hodnot, službě druhým a práci na sobě. Se svou nadějí, že právě tohle je mimořádně důležitý příspěvek k úsilí o „nápravu věcí lidských“. Co z toho konkrétně plyne pro hlavní rysy našeho skautského směřování? 1) Ad fontes – čili „K pramenům“. Znovu musíme s étosem zakladatelů promyslet, procítit a prožít ony tři základní pilíře skautingu. Nejde o to, aby byly v našich dokumentech (tam už ostatně jsou), nýbrž v našich myslích, srdcích – a životech. Nám všem, kteří skauting považujeme za své celoživotní rozhodnutí a z něj plynoucí formu života, musí být ony tři pilíře skutečnou oporou i výzvou zároveň.
2) „Svobodou k rozmanitosti, láskou k jednotě“. Tato Komenského vize je mimořádně aktuální „směrnice“
3)
4)
5)
6)
pro naše společné hledání optimální podoby současného českého skautingu. Dobré porozumění základním principům totiž člověka osvobozuje od lpění na tom, co bylo nebo i je „dobré“, ale není to nezbytné a možná už zanedlouho to ani nebude možné. Nesmíme se vzdát prozkoumat jakoukoliv cestu k tomu, abychom posílili naši odvahu působit k pozvolné proměně světa, naši schopnost k tomu opravdu účinně přispívat a naši důvěru, že to má hluboký smysl i podporu samotného Základu vší skutečnosti. Nejsme só listé ani jednohlasý sbor – skauting má šanci jako pestrý orchestr všech možných nástrojů, které jsou věrné ústřední melodii, ale dokáží ji rozvíjet podle svých tvůrčích dispozic. „Lepší skauting pro více dětí“. Pokud opravdu začneme naplňovat dvě předchozí charakteristiky, nebude už utopií tento lákavý slogan světového skautingu pro dnešní dobu. Samozřejmě, že skauting není pro všechny děti, a samozřejmě, že nemůžeme prvoplánově sázet na to, že klíčem ke všemu je úspěch u dnešních dětí - a proto se jim musíme „podbízet“. Musíme jim ovšem skauting nabízet tak, abychom neod radili i ty děti, které by ve skutečnosti skauting jako svůj životní program rády přijaly. Musíme vážně usi lovat o to, aby se výchova, kterou nabízíme mladým lidem, dostala ke všem, kdo jsou připraveni dostát principům hnutí. Výchova? Ovšem – Výchova! Je naším úkolem rehabilitovat výchovu. Ukázat ji jako celoživotní proces nezbytný ke skutečnému lidskému zrání. Vzít vážně, jaká je hlavní role skautského vedoucího - být prů vodcem na cestě svých svěřenců, nikoli hybatelem veškeré oddílové činnosti. Jeho hlavní povinností je vy tvořit prostor pro rozvoj mladých lidí a vytvářet bezpečné a věrohodné prostředí pro naplnění skautingu. Na něm nejvíce závisí, zda mladé lidi skauting osloví a ovlivní na celý život. Proto sám musí být pře devším příkladem a nositelem naděje, že skauting je významnou příležitostí jak prospět dnešní společnosti. To nenahradí sebelepší program. Nejsme tu sami. Vědomí naší jedinečnosti a velikosti poslání nás nesmí zbavit schopnosti vidět, že na velkém úkolu „nápravy věcí lidských“ pracují vedle nás i mnozí jiní – celý zástup jedinců i institucí ob čanské společnosti, s nimiž jsme „na jedné lodi“. Zatím příliš často pociťovali naši snahu posílit své se bevědomí jako nadřazenost a neschopnost spolupracovat. To nám mimořádně škodí a všechny nás to oslabuje, protože společně musíme čelit skutečným hrozbám krize západní společnosti. Jsme tu pro druhé. Pokud se budeme zabývat víc sami sebou než pomocí společnosti, v níž žijme, zprone věříme se nejen prvotnímu ideálu zakladatelů skautingu, ale uzavřeme si cestu k perspektivní budoucnosti skautingu u nás. Na všech úrovních – od oddílu až po ústřední orgány – musí být patrná naše angažovanost ve prospěch dobrého rozvoje naší společnosti.
Na závěr uvedu několik praktických doporučení, kterým je možno rozumět i jako mým přáním, jak doufám, že se nám bude dařit při řešení našich společných úkolů. Předně je tedy třeba vzít opravdu vážně, že to, co nás trápí na našem současném stavu českého skautingu, není rozhodně v prvé řadě důsledkem počínání toho či onoho jednotlivce (byť jakkoliv pro náš skauting významného), ani té či oné skupiny uvnitř našeho hnutí, stejně ani toho či onoho historického selhání nebo omylu, nýbrž dů sledkem zásadní proměny celé západní společnosti, jíž jsme součástí, která byla „odstartována“ po druhé světové válce a která v dohledné době povede buď k její nové renesanci, nebo naopak definitivnímu úpadku (zcela ob dobnému, jakým byl úpadek Říma). To vidí každý, kdo má kupříkladu přehled o současných problémech tradičních církví či jiných výchovných institucí založených na ideálech (viz např. Bernard Rootmensen: Čtyřicet slov na poušti, Kostelní Vydří 2001; Michael Paul Gallagher: Křesťanství a moderní kultura). Tomu se musí přizpůsobit naše výchozí postoje, naše uvažování, cítění i konkrétní kroky k nápravě: v prvé řadě pokud možno nezmatkovat – to, co se děje, není nic náhle se vynořivšího, je to proces působící desetiletí, nejsme jediní, které zasahuje – máme nejen mocné odpůrce (totiž všechny, kteří podporují konzumní životní orientaci), ale i spojence. Tedy prvním „přikázáním“ je trpělivost. Druhým – důvěra. Samozřejmě, že v prvé řadě důvěra v Boha Pravdy a Lásky. Následně v poslání, které jako skauti máme – a to jako hnutí i jako jednotlivci. Ale z toho musí plynout i schopnost mnohem větší důvěry i k sobě navzájem. Na aktuálním příkladu naší největší vládní strany mů žeme vidět „v přímém přenosu“, k jak tragickým koncům vede právě ztráta vzájemné důvěry. Praktickým důsledkem posílení vzájemné důvěry bude i schopnost mnohem lépe odlišit u druhých, zda to, co navrhují jako řešení, je opravdu „výprodej hodnot skautingu“, nebo prostě jiná cesta k jejich uvedení v život. Kaž dý přece víme, že k témuž cíli může vést hned několik cest, přičemž každá z nich může být vhodnější pro určitý typ situace i toho, kdo po ní má jít. Zpravidla nevidíme do myslí ani motivací druhých lidí. Zvláště ne zpočátku a pokud v důvěře nevytvoříme prostor sdílení. Z toho, že někdo navrhuje jinou cestu, než bych volil já, rozhodně ne vyplývá, že nechce dojít ke stejnému cíli, jako já. Je to sice také možné – ale upřímně řečeno, mezi námi skauty hodně nepravděpodobné. To neznamená, že nemohu podrobit kritice onu zvolenou cestu. Ale pak je už celá debata úplně jinak založena, než když rovnou druhého podezírám ze zrady ideálů. Máme mnoho skutečné práce. A nesmí me ztrácet síly, čas, spolupracovníky, bratry a přátele vytvářením falešných problémů. Edy
Za oldskautem Josefem Procházkou Bratr Jožka Procházka – MEDVĚD, člen 23. oddílu OS-Klubu SSS ČR Pře rov, podlehl dne 28. května 2004 mnohaletému těžkému onemocnění srdce. Kar diostimulátor „odmítl regulovat“ tlukot jeho srdce ve věku 69 let. Pouť na skautské stezce započal v poválečném údobí v LEGIO ANGELICA na severovýchodu Čech, dalších skautských aktivit se zúčastňoval na Kutnohorsku, v krátkém časovém intermezzu „Pražského jara“ (1968/70) se spolupodílel na díle Salesi ánského čsl. skautingu – v čele s prvním skautským kardinálem J. Em. Msgre ThDr. Štěpánem Trochtou, (v areálu biskupské rezidence v Litoměřicích) následně pak s pražským Apoštolským administrátorem, otcem kardinálem-arcibiskupem pražským a primasem českým, Msgre Františkem Tomáškem – na „ka menolomu Páně“ – blahé paměti. Oldskautské „SLOUŽÍM!“ realizoval v dobách dobrých i zlých, vždy s maximální odpovědností a po ctivostí, v duchu hesla „Buď připraven!“ Po politickém zvratu v Listopadu ´89 – se začlenil do činnosti JUNÁKA v Lověšicích (na Přerovsku) v místním středisku prof. Skoumala. Od roku 1998 byl přeregis trován do Svazu skautů a skautek ČR a až do posledních dnů svého životního putování byl aktivním členem v místním OS-Klubu SSS ČR. Pokud mu ještě zdraví trochu sloužilo, pravidelně se zúčastňoval nejen tradičních každoročních lednových seminářů absolventů ELŠ u Salesiánů v pražských Kobylisích, ale také téměř všech ročníků MEMORIÁLŮ RNDr. Rudolfa Plajnera – žel, letošního, jubilejního XV. ročníku (pochodu, pořádaného k poctě druhého náčelníka JUNÁKA – „táty“ Plajnera) se ze zdravotních důvodů už nemohl účastnit. Přerovský oldskautský klub SSS ČR z hloubi srdce želí MEDVĚDOVA odchodu, děkuje mu za půl století jeho práce na poli čsl. skautského hnutí a věří, že mu Pán veškerenstva štědře odplatí za jeho celo životní pedagogicko-společenskou činnost nejen ve skautingu, ale také v ORLU, v němž rovněž svého času působil. V Přerově 30. května L.P. 2004 S br. Medvědem se loučí za Přerováky oldskaut ALBI – František Cigánek, rádce SmD SOVF **********************************************************************
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech (
[email protected]) 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281865223, Jiří Zajíc (
[email protected]) a Petr Krampl (
[email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová, Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2004 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 110,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. *
