5. Krizové řízení podniku

KRIZOVÝ MANAGEMENT - Dr. Ing. Vítězslav Hálek, MBA – WWW.HALEK.INFO

5. Krizové řízení podniku Od kapitol, které se zabývaly především obecným vymezením oblasti krizového managementu, krizové situace a s tím souvisejících problematik, přecházíme nyní k vlastním procedurám, kterými lze krizové situace zvládat. K tomu slouží i systémy pro předcházení krizím.

To vše je zaměřeno zejména na zvládání krizí v podnikatelském subjektu. V této kapitole je pohled na krizi v podniku ještě obecný a příčinnost vzniku krizové situace může být jakákoliv mimořádná událost.

Postupně se však zaměříme na krizi ekonomického rázu a způsoby jejich zvládnutí, a to jak mimosoudní (restrukturalizace, revitalizace, fúze apod.), tak i řešení soudní (vyrovnání či konkurz).

revitalizace, restrukturalizace, interní audit, controlling, krizový plán, hierarchie rizik.

5.1 Krizové řízení Krizové řízení je charakterizováno neprodleným řízením spousty problémů. Jedná se o situaci podobnou běžnému řízení, když rozdíl spočívá především v naléhavosti řešení problémů (kritickým se stává faktor času), v kruhové závislosti problémů (jeden problém vyvolává druhý problém, který přes třetí problém způsobuje problém první – například nedostatek peněžních prostředků blokuje nákup surovin, jejichž nedostatkem je ohrožena výroba a výpadky ve výrobě následně způsobují nedostatek příjmů, tedy peněžních prostředků) a v rozložení řídících vazeb, kde pro vzájemné obviňování neexistuje zejména na středním článku řízení konstruktivní spolupráce (zpravidla dojde k personální obměně vrcholového vedení, kde nové vedení musí prioritně řešit operativní problémy).

Krizi podniku lze definovat jako narušení rovnováhy v některém z jeho subsystémů, které může ohrozit dosahování cíle podniku nebo dokonce vést k ohrožení jeho další existence.

Pokud dojde k včasnému rozpoznání příčit krize a jejich odstranění řídícími zásahy, nemusí to vést k prohlubování krize, které končívá až zánikem podniku. Krizové řízení podniku

strana 1


Z širšího hlediska se krizový management používá jako preventivní nástroj již při hodnocení rizik, které mohou být potenciální příčinou vzniku krize.

Z užšího pohledu lze krizový management chápat jako systém zásad a nástrojů aktivně

aplikovaných

vedením

podniku

pro

zvládnutí

krizového

stavu

postiženého podniku a jeho vyvedení na dráhu dalšího rozvoje. Nedílnou součástí zvládnutí

krizového

stavu

je

pochopení

zdrojů

krizí,

jejich

typologie,

jakož

i

systematizace příčin jejich vzniku.

K základním obecným zásadám organizace krizového řízení podniku patří:

identifikace skutečných příčin krize,

jmenování krizového managementu,

krátkodobá centralizace pravomocí v jeho rukou,

realizace komplexu ozdravných opatření.

Mezi prvky důležité pro krizové řízení patří:

zajištění malého počátečního kapitálu pro revitalizaci činností a jeho moudré vynaložení,

destrukce starých řídích vazeb,

důraz na prognózování cash-flow očištěného o rizika (systém řízení pohledávek) jako podmínky pro hodnocení lidí a produktů,

prvotní výběr podporovaných produktů a činností musí být proveden velmi rychle a nepřesnosti musí být průběžně korigovány,

tvrdé rušení tradičních nákladů nezvyšující hodnotu produkce,

radikální kroky pro odhalení vnitřních rezerv,

řízení a hodnocení výsledků pouze podle čísel, a to s týdenní periodicitou,

zajištění včasných podkladů pro řízení s důrazem na přehlednost a s vyloučením všech zohledňujících komentářů,

po přechodnou dobu cca 1 roku razantní personální politika bez výjimek, ale podle všem známých a předem sdělených pravidel odvozených z objektivních týdenních číselných výsledků,

zavedení interních standardů a význam funkce nazývané "trenér" pro jejich efektivní zavedení a přizpůsobování interním podmínkám a potřebám.

Krizové řízení podniku

strana 2


Podnik se dostává do krize postupně. K typickým signálům krizového stavu patří např.:

nereálný business plán – podnik investoval do nové produkce, která se však na trhu neuplatní. Na investici si vzal úvěr, který nebude schopen splácet a propukne krize.

zastavení investic z důvodu dobrého prodeje současné produkce, žádný rozvoj – vzhledem k zastarávání produkce klesá, což musí být kompenzováno snížením cen, což způsobuje pokles zisku a podnik nemá dostatek provozních prostředků.

je-li majitel podniku zvyklý na vyšší zisk z investovaného kapitálu, než skutečně dosahuje, začne částečně rozprodávat ziskové části podniku – v podniku zbudou méně efektivní provozy a podnik se velmi rychle blíží krizi

vlastník podniku chce zajistit zisky i za cenu likvidace podniku – vnutí nevýhodné odběratele a dodavatele, majetek podniku použije jako zástavu, volné finanční prostředky nevýhodně investuje nebo půjčí – podnik tuto zátěž neunese a blíží se krizi.

Krizové řízení může mít v zásadě 2 odlišné cíle:

1.

Revitalizovat organizaci – provést takový soubor opatření, jejichž smyslem je

zabránit zániku podniku. Kritériem obvykle bývá zachování zaměstnanosti.

2.

Likvidovat podnik – provést takové kroky, které dovolí výmaz z obchodního

rejstříku. Kritériem bývají získané finanční prostředky.

Předpokladem vyřešení krize je podpora vlastníků a následně top managementu, který bude změny vykonávat. Je nutné respektovat následující zásady:

vyhledat klíčové manažery pro vyvedení firmy z krize,

na vrcholové úrovni musí být člověk, který se dokáže rozhodovat rychle a na základě mála podkladů, člověk intuitivní a pragmatický,

stanoví se jasné podmínky, pravomoci, kompetence, odměny platné po celou dobu krizového řízení,

nesmí být prosazovány lokální nebo osobní zájmy, ale zájmy podniku jako celku,

jediným posláním krizového týmu je vyvést firmu z krize, a to jakýmkoliv způsobem.


strana 3


Výběr a efektivní provádění činností hraje v krizovém řízení rozhodující roli. Při krizovém řízení není zpravidla čas řešit koncepční problémy a čas nezbývá ani na řešení všech operativních problémů. Proto je důležité nezapomínat na tzv. Paretovo pravidlo, známé pod názvem "20 : 80". Toto formuloval italský ekonom Pareto. Podle něj, když řešení všech naléhavých úkolů spotřebuje 100 % času, pak řešení 80 % problémů spotřebuje 20 % času a zbývajících 20 % problémů spotřebuje 80 % času. Proto se nové vedení musí soustředit na 80 % problémů a zbývajících 20 % problémů vědomě odložit.

Nové vedení se musí prioritně soustředit na:

a.

zajištění provozního kapitálu,

b.

urychleně se zbavovat všech nákladů,

c.

nalezení vedoucích schopných plnit úkoly tak, aby byly v optimálním čase plněny výše uvedené body.

5.2 Systémy pro předcházení krizí Interní audit Jestliže je jednou z možných příčin krize podniku neschopnost vedení předvídat změny, pak je pomocným nástrojem a součástí mechanismů ke zjišťování symptomů vznikající krize zřízení a využití interního auditu podniku a controllingu.

Interní audit je poradním orgánem vedení podniku, které hledá způsob, jak

dosáhnout

vyšší

efektivnosti

prostřednictvím

neustálého

zdokonalování uplatňování strategie, používaných metod a postupů v podniku.

Mezi základní úkoly interního auditu patří především:

provádění permanentní analýzy podniku se zaměřením na jeho řízení,

kontrola plnění přijaté politiky podniku, podnikových norem a rozhodnutí vedení podniku,

sledování a revidování kontrol na všech úrovních podniku,

informování vedení podniku o zjištěných odchylkách a anomáliích, které byly zjištěny, včetně návrhů na způsob jejich odstranění,


strana 4


vyhodnocování využití disponibilních zdrojů včetně lidských pro dosahování podnikových cílů.

Controlling Bývá často nesprávně ztotožňován s interním auditem. Controlling je systém pravidel, který napomáhá dosažení podnikových cílů, zabraňuje nečekaným negativním jevům a včas varuje, objeví-li se nebezpečí vyžadující určitá příslušná opatření.

Strategický controlling se podílí na zpracování strategie podniku a operativní controlling je zaměřen na zjišťování odchylek při dosahování podnikových cílů a jejich realizaci.

Controllingu nepřísluší na rozdíl od interního auditu samotná kontrola podnikových činností, ale je na něj částečně přeneseno jejich plánování, koordinace jednotlivých dílčích plánů, organizování a kontrola informačních toků.

Vnitřní kontrola Součást řízení, která má pomocí kontrolních mechanismů zabezpečovat dodržování interních norem a obecně závazných právních norem, správné využívání zdrojů a ochranu majetku, dosahování stanovených cílů. Je neoddělitelnou součástí podnikového řízení.

Systém vnitřní kontroly je souborem metod a postupů, které jsou aplikovány v rámci kontroly řízení podniku. Jejich úkolem je působit preventivně. Působí i následně, když slouží ke zjišťování odchylek.

5.3 Krizový plán Krizový plán můžeme rozčlenit do 4 následujících etap:

1.

Vyhlášení krizového stavu a zajištění pořádku

Vyhlásit krizi a vše, co se bude ve firmě dál dít, bývá často opomíjenou součástí krizového managementu. Prvním úkolem je chtít krizi řešit. Je třeba najít osobnosti, které jsou nekompromisní, firmu zaštítí a budou ji z krize schopni vyvést za všech podmínek.


strana 5


V této etapě jde zejména o:

vytvoření důvěry,

vytvoření pracovních týmů,

provedení hrubé analýzy situace v oblastech struktury a šíře výrobků, struktury zákazníků, organizace, likvidity, struktury nákladů,

uplatnění krátkodobých opatření, která upřednostňují likviditu před rentabilitou, rychlost před přesností, lidi před technikou a technologií. Stanovení budoucího strategického postavení a cesty jeho dosažení.

2.

Zastavení pádu

Tato fáze zahrnuje:

eliminaci ztrátových zákazníků a výrobků (zajištění atraktivity zákazníků, příprava portfolia nových zákazníků),

zlepšení organizačního uspořádání (prověření organizačních vazeb, zkrácení rozhodovacích toků, delegování úkolů na nižší složky, zjednodušení informačních toků),

zkvalitnění průběhu zpracování zakázky (analýza nákupů, zapojení dodavatele do inovačního procesu),

zapojení lidí (odstranění hierarchie, podporování iniciativy, delegování maxima úkolů z úrovně vrcholového managementu),

centralizované řízení likvidity (zpracování krizového rozpočtu).

3.

Trvalý tlak

Po dostavení se prvních výsledků nesmí klíčoví nositelé polevit a přestávat s tlakem. Je proto třeba provádět:

průběžné hodnocení podle krizového plánu a stanovených parametrů,

hodnocení krizového řízení po 100 dnech.

4.

Restrukturalizace a návrat ke standardnímu řízení

V této etapě jde o:

sjednocení managementu firmy na strategických přednostech zajišťujících budoucí rozvoj firmy,

strategický řez firmy – definování strategických tržních segmentů a jejich dlouhodobé atraktivity, definování nosného sortimentu, rozpracování detailní marketingové strategie,


strana 6


změnu fungování organizace s orientací na trh – optimalizace výrobního sortimentu, přehodnocení procesů a činností z hlediska šíře sortimentu, analýza nákladů jednotlivých procesů a činností, definování procesů a činností, které se vyrobí nebo nakoupí, optimalizace řízení výroby a průběhu vyřizování zakázky,

návrat ke standardnímu řízení.

Základní rozdíly mezi standardním a krizovým řízením

Standardní řízení

Postup

Krizové řízení

stanovení strategie

zjištění hlavních příčin krize

stanovení cílů

krizový plán

určení tzv. nositelů úkolů

zajištění koordinace

vytvoření organizačního rámce

vyhlášení výjimečného stavu

vtažení všech schopných lidí na všech úrovních bez rozdílu

definování co je krizí zasaženo

stanovení hlavního nositele řešení

Komunikace

Odpovědnost

Dodržování hierarchických vazeb,

Přímá komunikace klíčových

předávání informací přes jednotlivé

nositelů (řešitelů krize) s ostatními

stupně řízení.

dle potřeby.

Vyplývá z organizačního uspořádání

Vyplývá ze vztahu úkol – hlavní

a funkčního zařazení.

nositel. Hlavní nositelé jsou zbaveni standardního řízení, krizové oblasti jsou řešeny odděleně.

Odměny

Vyplývají z metodiky odměňování a

Jsou přímo vázány na jednotlivé

a sankce

hodnocení.

úkoly, v případě selhání je třeba nositele úkolu změnit.

Kontrola

Je prováděna pravidelně přes

Je stanoveno, jak vypadá překonání

jednotlivé úrovně řízení.

krize a časový horizont řešení. Nositel úkolu provádí a předkládá v krátkých intervalech vyhodnocení a vývoj situace. Nositel nectí hierarchické úrovně, ale vztah člověka k úkolu.


strana 7


Přístup manažerů

Standardní řízení

Krizové řízení

Každý je odpovědný za svou oblast,

Jsou aktivní ke všem lidem, kteří

řídí především své přímé podřízené.

jsou nápomocni v řešení problémů bez rozdílu úrovně. Důraz se klade na odstranění příčin problémů.

5.4 Mimosoudní procedury vedoucí k zachování podniku Procedury vedoucí k zachování podniku mohou být jak mimosoudní, tak soudní.

K mimosoudním, jejichž podstata spočívá v tom, že vlastníci firmy po dohodě s věřiteli dojdou k závěru, že pro všechny zúčastněné bude lepší, když podnik bude fungovat dál, patří revitalizace, restrukturalizace.

Soudní záchovnou procedurou je vyrovnání.

Revitalizace Při revitalizaci nedochází ke kvalitativním posunům. Pracovní tým odborníků zpracuje scénář, který předá managementu podniku a dozoruje, jak ti tento scénář naplňují.

Restrukturalizace Při restrukturalizaci (nazývané též sanaci, reorganizaci) dochází ke kvalitativním změnám. Výrazně se omezuje počet zaměstnanců i činností. Je třeba odvolat vedení, jmenovat ze specialistů na krizové řízení krizový štáb. Nehledají se místa, která je třeba léčit, ale naopak zdravé části, které jsou schopny přežít. Restrukturalizace je proces, který má jasný vstup (současný stav) a výstup (cílový stav) určuje krizový management. Aby bylo možno proces řídit, je nutné mít zpracovaný restrukturalizační plán jednotlivých postupů a řízení provádět podle odchylek plánu od skutečnosti.

Základem tohoto plánu je poznání současného stavu. To v praxi znamená, že na základě neúplných informací se krizové vedení rozhodne například zastavit výrobu produktu, Krizové řízení podniku

strana 8


který se podle dostupných informací zdá ztrátový. Tím je zadán konkrétní úkol, jehož termín je co nejdříve. Zastavením výroby tohoto produktu však zbudou ve výrobě polotovary, na skladě materiál, dělníci nemají náhradní práci.

Proto je nezbytné každý restrukturalizační krok předem dobře naplánovat. Obvyklou formou restrukturalizačního plánu je harmonogram. Ten však nezohledňuje rizika a neposkytuje přesnou definici cílů respektive nevyplývá z něho, jak se pozná kvalitativní splnění jednotlivých cílů. Proto je vhodné místo tohoto harmonogramu použít jinou formu plánování, která zohledňuje i rizika a současně poskytuje nástroje pro řízení.

Velmi dobrou prakticky použitelnou formu plánování používá Evropská unie pro plánování projektů, které finančně podporuje. Tato pravidla jsou podrobně popsána například v dokumentu "Practical Guide to Phare, ISPA & SAPARD Contract Procedures", vydání prosinec 2000) a vycházejí z tzv. logického rámce každého projektu.

Logický rámec je tabulkové vyjádření rozhodujících faktorů pro řízení projektu. Konkrétně má předepsaný logický rámec následující strukturu:

Logické kroky

Verifikovatelné

Zdroje

ukazatele

prostředky

úspěchu

verifikace

a

Předpoklady Rizika

Globální

K čemu přispěje

Klíčové ukazatele,

Zdroje informací

Důvody vedoucí

cíle

splnění cílů

které změní cíle

o změně

k zastavení

projektu?

projektu.

klíčových

projektu.

ukazatelů. Účel

Jmenovité

Jak se pozná

Jaké informace a

Externí faktory,

projektu

cíle projektu.

splnění cílů

od koho potvrdí

rizika cílů

projektu?

splnění cílů?

projektu.

Plánové

Konkrétní

Měřitelná kritéria

Metodiky měření

Interní a externí

výstupy

výsledky

kvality výstupů.

kvality výstupů.

podmínky během

a časy výstupů. Aktivity

realizace.

Sled

Potřebné

Popis informací

Podmínky před

klíčových aktivit

prostředky.

pro průběžnou

startem projektu.

(harmonogram).

kontrolu postupu.

Tento rámec by měl ukázat jednotlivé kroky, jejich dopady na jiné činnosti a rizika.


strana 9


Restrukturalizační plán zpravidla schvaluje vrcholové vedení, které pak kontroluje pouze globální cíle a případně schvaluje změny restrukturalizačního plánu. K těm se přistupuje tehdy, když se naplní některé riziko anebo byly chybně odhadnuty jednotlivé položky.

Příprava restrukturalizačního plánu vychází z analýz vnitřních podmínek i potencionálních trhů.

Reorganizace jako způsob řešení úpadku, krize je znám především ze zahraničních úprav, kdy s ním počítá německé i americké úpadkové právo. České úpadkové právo možnost řešit úpadek formou reorganizace prozatím nezná. V navrhovaném zákoně o úpadku a způsobech jeho řešení je však s tímto institutem počítáno jako s postupem, jehož podstatou je provedení opatření k odstranění krizového stavu dlužníkova podniku, postupné uspokojování pohledávek věřitelů z provozu dlužníkova podniku podle soudem schváleného plánu a průběžná kontrola věřitelů nad provozem podniku a plněním reorganizačního plánu. Výhodou tohoto řešení, při němž provoz podniku pokračuje, je překonání krizového stavu, zachování pracovních příležitostí a většinou i výhodnější uspokojení pohledávek věřitelů než při zpeněžení. Pohledávky věřitelů se při reorganizaci zásadně uspokojí v rozsahu, v jakém jsou pojaty do reorganizačního plánu. Do něho mohou být pojaty v plné výši (zpravidla bez příslušenství) nebo snížené výši (poté má reorganizace některé rysy vyrovnání).

Dle plánované úpravy bude reorganizaci možné provést jen na základě plánu, který musí být schválen soudem, a to v rozhodnutí o způsobu řešení úpadku reorganizací ("rozhodnutí o reorganizaci"). Počítá se s tím, že reorganizaci bude navrhovat dlužník, zpravidla již v návrhu na zahájení insolvenčního řízení, v nové úpravě však bude vytvořen prostor pro podání návrhu na reorganizaci věřiteli. Lze uvažovat též o tom, že v případě návrhu na reorganizaci vzneseného věřiteli bude návrh plánu předkládán soudu správcem podstaty, po souhlasu věřitelského výboru. Rovněž se počítá s tím, že dlužníku bude určena nejzazší možná lhůta k předložení plánu reorganizace (uvažuje se o době mezi 60 až 120 dny), tak, aby tento institut nebyl dlužníkem zneužíván na úkor věřitelů a aby poctivý dlužník měl možnost plán sestavit v reálné době.

Předpokládá se, že plán reorganizace bude obsahovat zejména:

a.

Informace o opatřeních, která byla učiněna po zahájení insolvenčního řízení, a o opatřeních, která budou uskutečněna k tomu, aby se vytvořily podmínky pro plánované uspořádání poměrů dlužníka a jeho věřitelů.


strana 10


b.

Část vysvětlující, jak se v důsledku plánu změní postavení účastníků řízení, zejména jak budou za účelem ozdravění dlužníkova podniku omezeny, odloženy či konvertovány nároky věřitelů.

Fúze nebo převod jmění na společníka v době úpadku obchodní společnosti

Další záchovnou formou pro společnosti, které se nacházejí v krizové situaci, je řešení formou fúze či převodu jmění na společníka. Podle ObchZ mohou být společnosti se sídlem v České republice přeměněny fúzí. Fúze se může uskutečnit formou sloučení nebo splynutím.

Sloučením dochází k zániku společnosti nebo více společností, jemuž předchází její zrušení bez likvidace. Jmění zanikající společnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních společnost).

vztahů

Společníci

přechází

zanikající

na

společnosti

jinou se

společnost

stávají

(nástupnická

společníky

nástupnické

společnosti, pokud zákon nestanoví jinak.

Splynutím dochází rovněž k zániku dvou nebo více společností, jemuž předchází jejich zrušení bez likvidace. I zde přechází jmění zanikajících společností včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů na nově zakládanou nástupnickou společnost. Na rozdíl od sloučení, u splynutí nástupnická společnost ještě neexistuje, ale zanikající společnosti jsou zakladateli nové společnosti.

Právní účinky fúze nastávají ke dni zápisu fúze do obchodního rejstříku. U zanikající právnické osoby se do obchodního rejstříku zapisuje, že zanikla sloučením nebo splynutím s uvedením firmy, sídla a IČ nástupnické právnické osoby, popř. všech ostatních zanikajících právnických osob.

U nástupnické osoby se při sloučení zapisuje, že na ni přešlo jmění zanikající právnické osoby, firma, sídlo a IČ zanikající právnické osoby, případné změny dosud zapsaných údajů o nástupnické právnické osobě.

Při splynutí se kromě údajů zapisovaných při vzniku právnické osoby zapisuje, že vznikla splynutím, že na ni přešlo jmění zanikajících právnických osob a firma, sídlo a IČ. U splynutí právnický osob se zapisuje, že splynutím těchto osob právnická osoba vznikla.

Návrh na zápis fúze podávají společně všechny zanikající osoby a nástupnické osoby.


strana 11


Při sloučení akciové společnosti, popř. společnosti s ručením omezeným, je zanikající společnost povinna nechat ocenit své jmění posudkem znalce. Posudek je zapotřebí zpracovat jen tehdy, jestliže mají být v důsledku sloučení vydány nástupnickou společností nové akcie nebo mají-li vzniknout pro společníky této společnosti nové obchodní podíly. Pokud je při sloučení vše při starém, znalecký posudek se nezpracovává. Znalec bývá jmenován soudem na základě návrhu.

Druhou formou přeměny společnosti, kterou lze použít i v případě úpadku, je převod jmění na společníka. Tato forma byla převzata ze zahraničních právních úprav.

Za podmínek stanovených u jednotlivých forem společností mohou společníci nebo příslušný orgán společnosti rozhodnout, že společnost se zrušuje bez likvidace, a že jmění společnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů převezme jeden společník se sídlem nebo bydlištěm v České republice.

Jestliže je obchodní podíl společníka, jeho akcie nebo zatímní list zastaven, lze rozhodnout o převodu jmění, jen je-li zástavnímu věřiteli poskytnuto dodatečné zajištění jeho pohledávky.

Právní účinky převodu jmění na jednoho společníka nastávají ke dni zápisu převodu jmění do obchodního rejstříku.

Při převodu jmění na jednoho společníka se zapisuje do obchodního rejstříku u zanikající právnické osoby, že zanikla převodem jmění na jednoho společníka, a firma, název nebo jméno, sídlo nebo bydliště a IČ společníka, na něhož se převádí jmění zanikající právnické osoby.

Není-li společník, na něhož se převádí jmění, zapsán v obchodním rejstříku, je povinen se do obchodního rejstříku s uvedením důvodu zápisu včetně firmy, sídla a IČ právnické osoby, jež zaniká z důvodu převodu jmění na tohoto společníka, zapsat.

V případě, že společník, na něhož se jmění převádí, je zapsán v obchodním rejstříku, zapíše se do obchodního rejstříku, že se na něho převádí jmění právnické osoby s uvedením firmy, sídla a IČ právnické osoby, jež zaniká z důvodu převodu jmění na tohoto společníka.

Jde tedy o jakési slučování, spojování podniku. Obchodní zákoník tedy z tohoto důvodu jednoznačně nařizuje, aby byl společník, na něhož je jmění převáděno, vždy před


strana 12


převodem pravomocně zapsán v obchodním rejstříku, ať už je právnickou nebo fyzickou osobou.

Fúze v rámci úpadku

K účinnosti smluv o fúzi nebo převodu jmění na společníka úpadce, která nenabyla účinnosti před prohlášením konkurzu, je třeba souhlasu konkurzních věřitelů. K platnosti usnesení je třeba prosté většiny hlasů, na schůzi přítomných nebo řádně zastoupených konkurzních věřitelů, počítané podle výše jejich pohledávek.

Z časového hlediska připadá možnost fúze v úvahu za situace, kdy společnost je v úpadku, ale není na ni podán návrh na prohlášení konkurzu, ani sama společnost tento návrh nepodala.

Dalším časovým stadiem je stav, kdy je dlužník v úpadku a je podán návrh na prohlášení konkurzu, ale konkurz ještě není prohlášen. I v tomto časovém stadiu může být provedena fúze nebo převod jmění na společníka.

Třetím stadiem je doba po prohlášení konkurzu. Byla-li smlouva uzavřena ještě před prohlášením konkurzu, ale do prohlášení konkurzu nenabyla účinnost, je k účinnosti smlouvy, krom souhlasu konkurzních věřitelů, zapotřebí její uložení do obchodního rejstříku a především zveřejnění v Obchodním věstníku. ZKV neřeší, kdo návrh na uložení a zveřejnění smlouvy o fúzi nebo převodu jmění na jednoho společníka v tomto stadiu po prohlášení podává, lze však dovodit, že to bude správce konkurzní podstaty. Pokud jde o uzavření smlouvy po prohlášení konkurzu, může být tato uzavřena na straně dlužníka správcem konkurzní podstaty, neboť se jedná o disponování s majetkem obsaženým v soupise konkurzní podstaty. I zde je nutno aplikovat stejná hlasovací pravidla k účinnosti smlouvy.

Došlo-li k fúzi úpadce nebo k převodu jmění úpadce na společníka úpadce, soud usnesením zruší konkurz. Konkurzní řízení končí a majetek úpadce přechází na právního nástupce. Věřitelé se mohou se svými neuspokojenými pohledávkami obrátit na právního nástupce, který je povinen uvedené pohledávky uspokojit.

Není vyloučeno, aby v případě vzniku úpadku na straně právního nástupce v důsledku nesplnění převzatých závazků, byl i na jeho majetek prohlášen konkurz.


strana 13


5.5 Management existujících krizí Krize v podniku Charakteristika situace:

časová tíseň,

málo či nepřesné informace (někdy falešné),

utilitární řešení (ne vždy obecně optimální),

vyšší rizika,

nestandardní metody managementu (ale není jednoznačný návod),

nedostatek vhodných lidí,

kontinuita s předchozím stavem.

Nejnáročnější na řešeni je obvykle personální stránka ve všech výše uvedených souvislostech.

Místo zahájení změny Organizační a další změny zahajujeme: 1.

nahoře – z hlediska celé organizace to musí být vždy, v případě každé změny

2.

na střední úrovni – dílčí řešení, pokud je vrcholové řízení v pořádku

3.

dole – může být i bez řešení na střední organizaci

Stupně řízení:

běžný styl – řídíme o 1 stupeň níže, kontrolujeme až o 2 stupně níže,

krizový styl – můžeme řídit o více stupňů – níže (ale bezprostřední podřízené informujeme), nahodile či cíleně kontrolujeme i nižší stupně (např. řadového údržbáře).

Komunikace:

kolektivní komunikace – konkrétní přístup podle situace, obecně je třeba komunikaci posílit,

posílení

individuální

komunikace

se

všemi

stupni

(nejen

s

přímými

spolupracovníky).

Kolektivní rozhodování – omezit na minimum, v případě krize je třeba přejít spíše k autoritativním způsobům řízení.


strana 14


Delegování pravomocí – rozhodnutí o delegování pravomocí záleží na okolnostech. V některých situacích je pro zvládnutí zcela nezbytné, jindy je naopak nutné pravomoci (např. podpisové právo) odejmout.

Poradenské organizace – k využití služeb externího poradce je třeba přistupovat obezřetně. Zejména s ohledem na náklady, které jsou nemalé. Pokud neumíme dobře formulovat zadání, pak není vhodné takové služby vyhledávat. V konečné fázi by šlo o neefektivně využité prostředky.

Počet hlavních řešených problémů – počet problémů, které lze řešit najednou, je obecně udáván v počtu max. cca 7, za předpokladu, že je mezi nimi stanoveno pořadí priority.

Ekonomika – dočasně nerozhoduje při podnikání zisk, ale nutnost neprohloubení krize.

Organizace subjektu – pokud to jde, je vhodnější zachovat původní organizaci alespoň do doby zvládnutí krize. Realizace změn se doporučuje jen v nejnutnějších případech, zejména když organizace přispívá k prohlubování krize.

Sledované faktory krize Uvedené faktory mají obecný charakter a je vhodné je sledovat u všech druhů krizí.

1.

následky – sledujeme ztráty, škody, újmy, poškození, porušení, zranění, úmrtí

Je běžné sledovat následky ve třech úrovních – primární, sekundární i terciální – to znamená následky vzniklé přímo v důsledku mimořádné události, tak i následky vzniklé následně a vyvolané primárními či sekundárními následky. Za terciální následky je možné považovat například trvalá porušení životního prostředí apod.

2.

příčiny – sledujeme způsoby iniciace, konsekvence, mechanismus průběhu

mimořádné události a její konečný dopad

Cílem je vyhledat zdroj vzniku řetězce událostí vedoucích k MU. Lze tak odhalit mnohdy skrytý domino efekt, jako výsledek vazeb v systému. V praxi se často využívají grafické a výpočetní systémy pro modelování sledů událostí.


strana 15


3.

čas – sledujeme dobu vzniku a délku trvání MU

4.

prostor – sledujeme vnitřní prostor, tzn. samotný systém a jeho parametry i

vnější prostor, tj. okolí systému a změny v jeho podmínkách.

Cílem je vyhledat možné ohnisko MU, kde její působení započalo a kde jsou nejvýznamnější následky. Na jeho základě je možné stanovit vnitřní rizikovou zónu, která bude zasažena přímými následky a bude nejvíce MU ovlivněna. Dále pak stanovujeme vnější rizikovou zónu, kde již následky nebudou mít významnou intenzitu a v poslední řadě stanovujeme bezpečnostní zónu, která bude sloužit pro co nejdokonalejší oddělení ostatních systémů od rizikové zóny.

5.

informace – zabezpečujeme funkčnost systémů vyrozumění vůči záchranným

složkám a systémů varování k občanům

Zásadou je zajištění bezproblémové komunikace v případě krize. Velmi důležitým požadavkem je jasná adresnost předávaných informací a jejich kvalita. Je třeba posuzovat i jejich kvantitu, dostatečnost a hlavně vhodnost. Součástí tohoto bodu je i otázka kvality a zastupitelnosti jednotlivých technických zařízení, sloužících ke komunikaci.

Ve fázi přípravy opatření je třeba uvažovat o násobení komunikačních kanálů tak, aby bylo možné zajistit plynulý přechod z jednoho na druhý, v případě jeho výpadku.

6. intenzita následků – sledujeme vznikající síly, teploty, koncentrace, velikosti pole, velikosti odchylek a pod.

Dochází pak k vytváření různých stupnic se vztahem k intenzitě účinků nebo k rozsahu jejich dopadů. Jde o kvantifikaci postižitelnosti člověka a jím uznávaných hodnot.

7. rizikovost – sledujeme nebezpečnost MU.

Každá látka, každý děj jsou jinak nebezpečné a mnohdy jsou nebezpečené z celé řady rozdílných hledisek, zasahují různá a různě zranitelná místa systému. Proto je třeba se zabývat přípravou hierarchie rizik.


strana 16


8. činnosti – sledujeme přijatá a hlavně realizovaná opatření.

Cílem veškerých činností ve fázi prevence je zabránit vzniku MU. Ve fázi represe pak v co největší možné míře potlačit účinky vzniklé MU a ve fázi renovace co nejrychleji a efektivně odstranit následky MU.

5.6 Otázky k zamyšlení

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

Specifikujte rozdíly mezi standardním (běžným) řízením a řízením za krizové situace. Vyjmenujte zásady krizového řízení a některé prvky důležité pro krizové řízení. Jaké jsou typické signály krizového stavu? Definujte Paretovo pravidlo s aplikací na krizové řízení. Uveďte, jaké nástroje mohou sloužit jako prevence krizí. Popište jednotlivé etapy krizového plánu. V čem spočívá restrukturalizace a jak probíhá? Vysvětlete pojem fúze a převod jmění na společníka. Jaké znáte systémy pro předcházení krizí? Definujte rozdíly mezi běžným a krizovým styl řízení. Jaká jsou nejdůležitější opatření během restrukturalizace? Popište základní východiska managementu existující krize. Jaká pravidla je třeba uplatňovat při komunikaci během krize? Popište možnou úlohu poradenských organizací v době krize. Je vhodné měnit organizaci podniku během krize? Za jakých předpokladů?


strana 17

5. Krizové řízení podniku

Recommend Documents