491_CZ Titulek: Kouříte? Pijete? Zaplaťte! Autor Josef Matyáš Úvod článku: Jedna operace a dost! Až takto razantní přístup možná čeká silné kuřáky a alkoholiky, pokud nezmění svoje zvyky ani po nákladném chirurgickém zákroku. Mezititulek: Všichni za jednoho… Podobná solidarita jako mezi třemi mušketýry platí rovněž v našem zdravotním systému pojištění. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, jestli není někdy té solidarity a tolerance až příliš? V anketě Lidových novin jsme se ptali, zda mají silní kuřáci, pijáci a otylí lidé platit zvýšenou zdravotní pojistku. Z více než pěti tisíc účastníků ankety jich 64 procent hlasovalo pro zvýšení. Možná příliš příkrý soud, ale stačí poslechnout si pár příkladů z praxe lékařů. Někdy mám pocit zmaru Žena, kterou operoval kardiochirurg profesor Jan Pirk z IKEM, měla velkou šanci začít nový život. „Udělali jsme jí bypass a její srdíčko začalo opět normálně fungovat. Ale sotva se trochu vzpamatovala, zapálila si cigaretu,“ říká odborník. „Zanedlouho skončila opět na operačním sále, ale cévy už měla tak poničené, že jsme jí nedokázali pomoci,“ vzpomíná odborník na jeden z mnoha zákroků. Podobně se zachoval pacient, kterému transplantovali srdce. „Vím, že jsem vůl, ale já si to neumím odepřít,“ vysvětloval, když ho zdravotní sestry pár dní po zákroku přistihly se zapálenou cigaretou v ruce. Žena s rakovinou plic podstoupila náročný zákrok a sotva jí za pár týdnů otrnulo, začala znovu kouřit. Přitom je prokazatelné, že právě kouření úzce souvisí se zhoubným bujením plicních buněk. „Věřte, že mě takový přístup pacientů skutečně mrzí a někdy mám pocit zmaru,“ říká jeden z oslovených chirurgů. Podobnou zkušenost mají lékaři s alkoholiky. Muž, kterému transplantovali játra, protože jeho původní zničila cirhóza po nemírné konzumaci piva a panáků, si brzy po operaci znovu dopřával. Další muž s těžkou cukrovkou musel podstoupit amputaci nohy, pít nepřestal a za půl roku přišel o druhou končetinu. Mezititulek: Miliardy na účet státu Kromě frustrace odborníků jde ale také o miliardy za vyléčení osob holdujících alkoholu a tabáku. V České republice se v případě kuřáků vydá za operace, léky, rehabilitace a někdy i následnou invaliditu okolo 48 miliard korun ročně. Takový je odhad Světové zdravotnické organizace. Podle expertů Světové banky si dalších 35 až 55 miliard korun každý rok vyžádají škody způsobené kuřáky – například následky pracovní neschopnosti, požáry a další události. Sečteno a podtrženo: celkem stojí kuřáci státní pokladnu okolo 100 miliard korun ročně. Jen pro upřesnění k zažitému mýtu, že bez spotřební daně z cigaret by se zhroutil státní rozpočet, dodejme, že zisk z prodeje tabákových výrobků činí za stejné období 50 miliard. O polovinu méně, než kolik zaplatíme za léčbu nemocí spojených s kouřením a za likvidaci škod. V době, kdy ministr zdravotnictví hledá způsob, jak uspořit málem každou korunu, se automaticky nabízí otázka, zda by neměli lidé holdující nikotinu a alkoholu platit vyšší pojistku. Jak ukázala anketa LN, téměř dvoutřetinová většina hlasujících to považuje za rozumné. Také někteří odborníci nápad zcela nezamítají nebo navrhují ještě razantnější opatření. „Byl bych pro pravidlo: jedna náročná operace a dost. Pokud by pacient pokračoval v chování, které zjevně poškozuje jeho zdraví, ztratil by nárok na léčbu extrémně moderními zákroky,“ upřesňuje svoji představu Pavel Hroboň, poradce ministra zdravotnictví a ředitel firmy specializované na ekonomiku ve zdravotnictví. Podle jeho názoru je nutné jednoznačně stanovit, jaké služby jsou hrazeny z veřejného zdravotního
491_CZ pojištění. Už dnes se některé zdravotní zákroky z tohoto zdroje neplatí. Například zvětšování prsou nebo stavy, ke kterým člověk dospěl vlastním rozhodnutím. Třeba žena požádá o sterilizaci a později chce otěhotnět. V tomto případě nemá nárok na úhradu umělého oplodnění. Stejně by bylo možné definovat konkrétní nákladné operace. „Samozřejmě nikdo nenechá pacienta umřít na ulici. Ale jedna věc je člověka léčit a postarat se o něj na sklonku života, aby netrpěl, a druhá věc je podnikat za statisíce a miliony pokusy na záchranu života, které ztrácejí smysl, když člověk pokračuje v sebezničujícím chování,“ říká Hroboň s tím, že jde o téma k širší diskusi. Jak motivují pacienty k odpovědnějšímu přístupu, vysvětluje kardiochirurg profesor Jan Pirk z IKEM. „Pokud zjistíme, že člověk začal po operaci opět kouřit nebo pít, nedoporučíme mu rehabilitaci v lázních,“ říká. Pak si pobyt buď zaplatí ze svého, nebo dochází na rehabilitaci v místě svého bydliště. A pokud se kuřák přece jen dostane do lázeňské péče a je přistižen při své neřesti, je okamžitě poslán domů. Ovšem lázním pak neproplácí jeho pobyt zdravotní pojišťovna, ale peníze si často musí vysoudit na pacientovi. Mezititulek: Hlavně najít důkazy Postihovat kuřáky a alkoholiky ale není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Největší překážku vidí odborníci v dokazování nadměrné spotřeby alkoholu a tabáku. Například jednoduchým přístrojem lze rozpoznat oxid uhelnatý v dechu a tak určit, jestli člověk vdechoval kouř. Ale stačí, aby si i pravidelný kuřák 12 hodin před testováním nezapálil, a nic se nepozná. „Jasnější důkaz poskytuje analýza krve, moči nebo slin, při které se hledá takzvaný kotinin, což je látka, na kterou se v těle odbourává nikotin,“ říká doktorka Eva Králíková z Centra pro závislé na tabáku ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Analýza dokáže odlišit pasivního kuřáka od aktivního, takže náruživý vyznavač nikotinu se nemůže vymlouvat na pobyt v zakouřeném prostředí,“ dodává lékařka. Obtíže by měl i s ošálením testu, protože analýza umí určit, jestli si člověk zakouřil ještě tři dny před zkouškou. „Test na kotinin se však nedělá běžně, i když metodika není složitá,“ dodává Králíková. Podle ní by ale testování, ať už jakékoli, nebylo především technicky možné – jak často by se mělo dělat? Každý měsíc nebo rok? A u všech obyvatel? Podle Evy Králíkové existuje elegantnější a jednodušší způsob: vyčleněná daň. Stačí určit, že jisté procento (jedno až dvě) z daní za tabákové výrobky půjde na prevenci a léčbu kouření. „Zaplatí ten, kdo cigarety koupí, a není třeba nikoho testovat,“ říká Eva Králíková. Alkohol lze celkem snadno určit dechovou zkouškou anebo rozborem krve. Ale po třetím dni abstinence se už nepozná, zda člověk pravidelně vypije pár piv nebo sklenek vína denně. Testy, které signalizují poškození jaterních buněk, jsou sice spolehlivé, i když člověk půllitr nebo skleničku nechá na pár dní bez povšimnutí, jenže nelze přesně určit, jestli buňky devastuje skutečně alkohol, nebo zanedbaná žloutenka či borelióza. Ovšem hledání důkazů o pravidelném pití není zas tak beznadějné. Jistou možností je určit závislost odborným vyšetřením. „Alkoholik není schopen empatie, je nespolehlivý, vyhýbá se povinnostem, často si vymýšlí a lže,“ vyjmenovává psychiatr Jiří Krombholz hlavní atributy, podle kterých lze rozpoznat člověka se závislostí na alkoholu. Takový test by sice hledání důkazů prodražil, ale měl by svou váhu. Sám Krombholz ale považuje testování za složitý způsob hledání důkazů. Inspiraci by spíše hledal v zámoří. „Když v USA pojišťovna zjistí, že člověk strávil noc na záchytce nebo si nechal předepsat psychofarmaka v souvislosti s léčbou závislosti na alkoholu, zvedne mu automaticky hned další měsíc pojistku a vůbec se s ním nebaví,“ zdůrazňuje.
491_CZ Mezititulek: Morální apel za pár korun Čeští ekonomové naopak vidí problém v tom, jak určit zvýšení pojistky. „Pokud by vzrostla o pár desítek korun, tedy o cenu jedné krabičky, maximálně dvou krabiček cigaret nebo několika piv, lze těžko očekávat změnu v chování kuřáků a alkoholiků. Když naopak stoupne o stovky, finanční situace dotyčného se může zhoršit a svou náruživost uspokojí například na úkor rodiny,“ říká Pavel Hroboň. Naopak zvýšení zdravotní pojistky považuje za dobrý nápad Jiří Krombholz: „I kdyby vzrostla jenom o pár desetikorun, představovalo by to určitý morální apel.“ Otázkou „zvýšit, či nezvýšit“ se zabývala i Národní ekonomická rada vlády České republiky (NERV). Podle jejího člena Miroslava Zámečníka vzali národohospodáři v úvahu, že alkoholismus a závislost na nikotinu se těžko prokazují. A vzhledem k tomu, že alkoholismus se týká především bezdomovců a nezaměstnaných, nelze očekávat nějaké platby. „Navíc mám obavy z toho, že by vzniklo další korupční prostředí,“ vysvětluje Zámečník a pokračuje: „Umím si představit, jak kuřák nebo alkoholik poté, co se dozvěděl, že test byl pozitivní, nabízí lékaři úplatek.“ „Takové riziko není příliš reálné,“ kontruje Hroboň. „Vzorky by se patrně odesílaly do spádové laboratoře a pochybuji, že by lékaři masově posílali vzorky ‚čistých‘ lidí,“ dodává. Podle Zámečníka tkví řešení problému ve zvýšení spotřební daně za cigarety a alkohol. Získané peníze by se nerozpouštěly v celostátním rozpočtu jako doposud, ale dostal by je přímo resort zdravotnictví na preventivní programy a osvětu. S touto variantou souhlasí i oslovení lékaři. Jen pro zajímavost – v Česku se ročně prodá jedna miliarda krabiček s cigaretami, kdyby se z každé odváděla koruna jako takzvaná doplňková daň, získá zdravotnictví ročně jednu miliardu navíc. Krabička v ceně sedmi eur Eva Králíková by určitě netrestala silné kuřáky zvýšenou zdravotní pojistkou, protože závislost na tabáku je nemoc, která se vrací, i když se člověk upřímně snaží zbavit se jí. V dospělosti by chtělo přestat s kouřením sedm z deseti pacientů, ale vlastní vůlí to zvládne maximálně pět procent. Pod vedením odborníků je úspěšnost léčby dvojnásobná. Nejlepších výsledků pak dosahují lidé požívající léky podporující odvykání. Zlozvyku se zbaví skoro polovina pacientů. Více cukru a méně biče považuje za účinnější také Karel Nešpor, národní koordinátor Evropského akčního plánu o alkoholu Světové zdravotnické organizace, který je zároveň primářem Psychiatrické léčebny Bohnice. „Vyšší zdravotní pojistka je nejlepší způsob, jak zahnat alkoholiky do ilegality. Začali by zatajovat svoje problémy a vyhýbat se i dobrovolné léčbě,“ říká Nešpor. Co ale vzkázat těm, kteří žijí zdravě a platí stejnou pojistku jako hazardéři se svým zdravím? Pavel Hroboň jim doporučuje, aby se smířili s tím, že máme solidární systém a že ho do určité míry využívají i lidé, o kterých si myslíme, že si to nezaslouží. „Těšit nás může vědomí, že zdravý životní styl nás udrží v dobré kondici, povedeme šťastnější a snadnější život, který nám nebudou komplikovat nemoci.“ Ankety LN se zúčastnilo více než pět tisíc lidí. Téma je tedy určitě aktuální. Většina by zdravotní pojistku zvýšila. Připadá jim to spravedlivější než doplácet na hazardéry se zdravím. Ekonomové, zdravotníci i politici by měli navrhnout řešení, které by rozdělovalo peníze spravedlivějším způsobem. *** Doplňující text v rámečku: Kuřáci, alkoholici a obézní Zdroj: Světová zdravotnická organizace 30% populace v Česku do 65 let kouří Náklady na léčbu nemocí související s kouřením
491_CZ 48 miliard ročně 17,5% lidí má problémy s alkoholem Náklady na léčbu nemocí spojených s pitím alkoholu 36 miliard ročně 30% populace má nadváhu Náklady na léčbu obezity 25 miliard ročně Přibližné ceny operací spojené s kouřením,pitím alkoholu či nadváhou (v korunách) transplantace jater 160 000 transplantace srdce 230 000 operace zhoubného nádoru plic 27 000 až 35 000 operace zhoubného nádoru tlustého střeva 25 000 až 35 000 bandáž žaludku (léčba obezity) 60 000 klinická vyšetření kuřáka 2200 ročně chemoterapie (měsíční léčba) až 200 000 radioterapie (jeden cyklus) 40 000 až 180 000
The content of this article does not reflect the official opinion of the European Union. Responsibility for the information and views expressed therein lies entirely with the author(s).
