48 LIMITED EDITION

INFO

EDUARD ROČNÍK 11

ČÍSLO 8

SRPEN 2011

MODELY: Tempest Mk.V 1/48 LIMITED EDITION POSTAVENO: Spad XIII 1/48

F6F-3

MODEL MĚSÍCE: HELLCAT 1/72

www.eduard.cz

eduard

INFO

EDUARD ROČNÍK 11

ČÍSLO 8

SRPEN 2011

2011

OBSAH 4

ÚVODNÍK

6

MODELY 6 7

F6F-3 1/72 TEMPEST Mk.V. 1/48

8

BRASSIN

MiG-21MF interior early 1/48

9

BIG-ED

10

FOTOLEPTY

MiG-21MF interior early

12

NOVINKY

Seznam novinek, srpen 2011

13

HISTORIE 13 19

HELLCAT! Populární francouz a Tempesty

22 Hellcat

POSTAVENO 18 22

Fokker F.I Spad XIII 1/48

24

ON APPROACH Novinky září 2011

F6F-3

MODEL MĚSÍCE

eduard Vydává Eduard Model-Accessories, Spol. s.r.o. Mírová 170, Obrnice 435 21 [email protected]

www.eduard.cz

ÚVODNÍK

V srpnu je čas dvaasedmdesátinového Hellcata. Je to naše první dvaasedmdesátina po skoro pěti letech. Poslední novinkou v tomto měřítku byl Nieuport 17 na podzim roku 2006. Mimochodem, první čtvrtkový Hellcat spatřil světlo světa v únoru 2008. Snažili jsme se nový model moc nekomplikovat, podobně jako v případě již zmíněné čtvrtky stejného typu, ale přesto nic neošidit a vybavit jej patřičnými detaily. A to nejen na plastových, ale i kovových dílech, což pak v souhrnu dává zajímavý, takový až jemný výsledek. K němu pak přispějí i obtisky, které také vycházejí z původního čtvrtkového modelu, stejně jako kamuflážní schémata. V podstatě je vše zmenšené ze čtvrtky, co si budeme povídat. Obtisky naší konstrukce vytiskl Cartograf, což je záruka perfektních, mnohdy až šíleně titěrných detailů. Jak se nám povedlo celou stavebnici namíchat, už posuďte vy. My všichni tady v Eduardu, kdo jsme si Hellcata slepili, jsme celkem spokojení. Hellcat potvrzuje trend předchozích modelů, a to je hlavní. Leccos by se zajisté dalo udělat jinak, ale to zase příště. Ostatně, příště nebude dlouho trvat, alespoň na eduardí poměry. Jak víte, nejde jen o Hellcata. Jde o návrat Eduarda ke dvaasedmdesátinám, další budou následovat po Novém roce, ať už to bude Bf 110, MiG-15 nebo Avia B-534. Hellcat vám tak může dát jistou představu, co od našich novinek lze v brzké budoucnosti očekávat. Osobně si myslím, že nový malý Hellcat je poměrně pěkným a nadějným příslibem věcí budoucích. Jedna novinka, spojená s Hellcatem, vás možná nepotěší, na Facebooku už jsme za ní dostali za uši. Zkoušíme nový typ krabic, z boku otevírané krabice typu rukáv. Chápu, že jsou částí modelářů považované za uživatelsky, řekněme, nepřívětivé. Důvodem, proč je testujeme, je logistika. Potřebujeme zjednodušit a zrychlit balení, a z tohoto hlediska jsou nové krabice pro nás daleko svižnější, než ty staré typu víko/dno. Nejde o cenu krabice, finanční úspora na nich kupodivu oproti předchozímu typu není žádná, díky lepení a také vyšší gramáži použitého papíru. Jde prostě o čas. Ten je nám, mrcha, pořád v patách. Druhým srpnovým modelem je starý dobrý Tempest, vydaný, jak předpokládám, naposledy, tentokrát v řadě Limited Edition. Přiznám se, že se mi příčí o něm mluvit jako o „novém“ Tempestu. Však víte, je to už pěkně vousatý kousek. Jak asi víte, z titulu své funkce jsem poměrně dlouho blokoval jeho opětovné vydání, byť řada mých kolegů a hlavně modelářů byla opačného názoru. Nakonec jsem kapituloval a 4

eduard

s jistými obavami a pochybnostmi jsem souhlasil s poslední reedicí. Obavy asi nebyly na místě, musím konstatovat, že konečná sestava po přidání resinových odlitků, nových leptů, obtisků od Cartografu a opravě forem nevypadá špatně. Samozřejmě, model je odrazem našich schopností před patnácti lety a doufám, že nikdo neočekává výsledek srovnatelný s našimi posledními počiny, jako je Hellcat nebo nedej bože MiG-21. Na druhou stranu, srovnání Hellcata, který se z naší nástrojárny vyloupl právě teď, a Tempesta, který kdysi zahajoval naši cestu za kvalitními modely, je také více než zajímavé. V uplynulých měsících jsme bez nějaké verze MiGu-21 nedali skoro ani ránu. Bez tohoto typu se neobejde ani srpen, byť tentokrát nemáme od MiGa žádnou novou krabici. Co ale máme, jsou další doplňky, jak v Brassinu, kde představujeme první z interiérových sad, tak v leptech, kde shodou okolností uvádíme také interiérovou sadu, v tomto případě na verzi MFN. V leptech je, jako obvykle, nových sad požehnaně. Ve čtvrtkových letadlech jsou to dále sady na Ta 152 od Hobbybose, La-5 od Zvezdy a pokračujeme se další sadou na S-2E od Kinetiku. Ve dvaasedmdesátinách najdete sady pro Mi-4 od Hobbybosse, Bf 110E od airfixu a C-27 od Italeri. Ve dvaatřicetině se dvěma sadami věnujeme F-18E od Trumpetera a podvozkům na F-16I, což je sestava navazující na už vydané sady na tento typ. V pětatřicetině bych upozornil především na dvě sady na lokomotivu BR-86, což je opět jednou poměrně monumentální záležitost. A jak už se stalo v poslední době dobrým zvykem, nabízíme i pět nových sad na lodě, jimž dominují dvě sady na třistapadesátinového Admirala Hippera od Trumpeteru.

Letošní léto je poměrně studené, alespoň u nás v Evropě. To moc nepřispívá k dobrým pocitům z dovolené, na druhou stranu my máme před sebou pořád spoustu práce s přípravou a hlavně dokončením novinek na další měsíce. Naše plány jsou v tomto směru poměrně ambiciózní. V srpnu nás také čeká neobvykle intenzivní výstavní aktivita, takže o nějakém prázdninovém odpočinku není moc řeči. Hned na začátku srpna jsme týden v Omaze na americké IPMS National convention, na konci srpna se zase po letech vrátíme do Plzně na PilsenKit. To je pro většinu Čechů určitě podstatnější než naše cesta do Ameriky. A v září nás čeká intenzivní práce na dokončení našeho nového webu, na který se všichni těšíme a s nímž stále ještě poněkud bojujeme. Tedy, spíš bojujeme s dodavatelem, než s webem jako takovým, ale výsledek je stejný. No a pak už přijde E-day. Jen připomínám, že se letos koná 1. října. Po dlouholetém tlaku ze strany vystavujících modelářů jsme se E-day rozhodli letos pokusně zkrátit na jeden den. Já tedy moc nečekám nějakou velkou spokojenost, myslím si, že problém není ani tak v jednom nebo dvou dnech, ale v tom, že vystavující modeláři respektive jejich modely mají být na výstavě až do konce výstavní doby, ale to už je zase jiná záležitost, stejně jako aktivita nebo spíše neaktivita vedení plastikové sekce modelářského svazu. Mimochodem, už tušíte, co bude letos vstupenkovým modelem? Buť kit! Vladimír ŠULC

Info Eduard - srpen 2011

JÁ


eduard

5

MODELY SRPEN

F6F-3 ProfiPACK Edition 1/72 Cat.No. 7076

F6F-3, BuNo 40090, VF-1, Lt. William C Moseley, USS Yorktown, červen 1944

F6F-3, BuNo 25813, Lt. C.K. ‚Ken‘ Hilderbrandt, VF-33, Ondonga, prosinec 1943

F6F-3, Probable BuNo 66016, VF-16, USS Lexington, Hawaii, září 1943

F6F-3, Lt. Richard E. Stambook, VF-27, USS Princeton, říjen 1944

F6F-3, BuNo 40467, Lt. Alexander Vraciu, VF-6, USS Intrepid, únor 1944

- 5 markingů - barevné fotolepty - krycí maska - obtisky Cartograf

KOUPIT F6F-3 1/72 6

eduard


MODELY SRPEN

Tempest Mk.V. LIMITED EDITION 1/48 Cat.No. 1157

- 6 markingů - resinové doplňky interiéru - barevné fotolepty - krycí maska - obtisky Cartograf

W/Cdr Roland P. Beamont, CO of No.150 Wing, Castle Camps, počátek roku 1944

Pierre Clostermann, No.3 Sqdn., RAF, Fassberg, Germany, květen 1945

F/O B.F. Miller, No. 501 Sqdn, Bradwell Bay, říjen 1944

Pierre Clostermann, No.3 Sqdn, RAF, Fassberg, Germany - Copenhagen, Denmark, červenec - srpen 1945

S/L Cornelius J. Sheddan, CO of No. 486 Sqdn, RAF, Fassberg, květen 1945

W/Cdr Evan D. Mackie, CO of No.122 Wing, Fassberg, Německo, květen 1945

KOUPIT Tempest Mk.V 1/48 Info Eduard - srpen 2011

eduard

7

BRASSIN MĚSÍCE

648035 MiG-21MF interior early 1/48 (Eduard)

1/48 KOUPIT MiG-21MF interior early - vana kokpitu se zadní přepážkou a bočnicemi - sedačka, podsedák, opěrka hlavy - 3 verze palubní desky (pouze resin; resin + lept; lept + lept) - 2 druhy zaměřovačů (raný a pozdní) - reflexní sklo k zaměřovači z čirého resinu - pedály - řídící páka

BONUS: - přilba ZŠ-25

8

eduard

InfoInfo Eduard Eduard - srpen - srpen 2011 2011

BIG ED MĚSÍCE BIG3303 Bf 109F-4 1/32 HASEGAWA* 32266 Bf 109F-4 exterior

32682 Bf 109F-4 interior S.A.

JX116 Bf 109F-4

BIG4954 F-111C 1/48 HOBBY BOSS* 48668 F-111 engine

48674 F-111C exterior

49498 F-111 early seatbelts

48676 Tornado IDS exterior (BIG4953)

49518 F-111C interior S.A.

49009 Remove Before Flight

49501 F-111 avionics

EX292 F-111A

48676 Tornado IDS exterior (BIG4953)

BIG4953 TORNADO IDS 1/48 HOBBY BOSS* 48676 Tornado IDS exterior

48691 Tornado ladder

48690 Tornado Air brake and flaps


49522 Tornado IDS interior S.A.

49501 F-111 avionics (BIG4954) 49527 Tornado IDS seatbelts

EX299 Tornado IDS

BIG4952 EF-2000 TYPHOON Single Seater 1/48 REVELL* 48657 EF 2000 ladder

48668 F-111 engine (BIG4954)

KOUPIT

BIG3303 Bf 109F-4 1/32 HASEGAWA

KOUPIT

BIG4954 F-111C 1/48 HOBBY BOSS

KOUPIT

BIG4953 TORNADO IDS 1/48 HOBBY BOSS

KOUPIT

BIG4952 EF-2000 TYPHOON Single Seater REVELL


49367 EF-2000 Typhoon Single Seater


EX191 EF-2000 Typhoon Single Seater

eduard

9

LEPTY MĚSÍCE

VÝBĚR

48701 S-2E exterior 1/48 Kinetic

49567 Ta 152 S.A. 1/48 Hobby Boss 48705

Ta 152 landing flaps

1/48

Hobby Boss

49567

Ta 152 S.A. 1/48 Hobby Boss

32687 F/A-18E seatbelts 1/32 Trumpeter

49525 Bf 109E-4 S.A. 1/48 Airfix

10 eduard 10 eduard

32688 F/A-18E interior S.A. 1/32 Trumpeter 32688

Info Info Eduard Eduard -- srpen srpen 2011 2011

LEPTY MĚSÍCE

Celý sortiment fotoleptů pro tento měsíc naleznete na str. 12.

73394 C-27J S.A. 1/72 Italeri

FOTOLEPTY 53061 Admiral Hipper 1/350 Trumpeter

53062 Admiral Hipper railings 1/350 Trumpeter

53061 Admiral Hipper 1/350 Trumpeter


eduard eduard

11 11

NOVINKY SRPEN

eduard MODELY 7076 1169

F6F-3 TEMPEST Mk. V.

1/72 1/48

ProfiPACK LIMITED

1/32 1/32 1/32 1/35 1/35 1/35 1/35 1/35 1/48 1/48 1/48 1/48 1/48 1/48 1/48 1/350 1/350 1/72 1/72 1/72 1/72

Trumpeter Trumpeter Academy Trumpeter Trumpeter Trumpeter Trumpeter Hobby Boss Zvezda Kinetic Hobby Boss Airfix Zvezda Hobby Boss Eduard Trumpeter Trumpeter Hobby Boss Hobby Boss Hobby Boss Airfix

LEPTY 32687 32688 32702 36175 36176 36177 36178 36182 48694 48701 48705 49525 49562 49567 49572 53061 53062 72518 72519 73387 73392

F/A-18E seatbelts F/A-18E interior S.A. F-16I SUFA undercarriage BR 86 floor plate BR 86 interior BMP-3 UAE BMP-3 UAE baskets Leopard 2A6M CDN Lavochkin La-5 landing flaps S-2E exterior Ta 152 landing flaps Bf 109E-4 S.A. Lavochkin La-5 S.A. Ta 152 S.A. MiG-21MFN interior S.A. Admiral Hipper 1/350 Admiral Hipper railings 1/350 Mi-4 exterior Mi-4 cargo Mi-4 interior S.A. Bf 110E S.A.

73394 99023 99024 99031

C-27J S.A. Railings 45´ 3 bars short Railings 45´ 3 bars short WWII IJN watertight doors

1/72 Italeri 1/700 1/350 1/700

33079 FE525 FE562 FE567 FE572 SS387 SS392 SS394

F/A-18E interior S.A. 1/32 Bf 109E-4 interior S.A. Lavochkin La-5 S.A. Ta 152 interior S.A. MiG-21MFN interior S.A. Mi-4 interior S.A. Bf 110E interior S.A. C-27J S.A.

1/32 1/48 1/48 1/48 1/48 1/72 1/72 1/72

Trumpeter Airfix Zvezda Hobby Boss Eduard Hobby Boss Airfix Italeri

MASKY CX292 EX336 JX127 JX129 JX130 JX131

F9F-2 1/72 UC-43/C-17 1/48 He 111P 1/32 Spitfire Mk.XVIe 1/32 Harrier Gr.Mk.7 1/32 Il-2M two seater 1/32

1/72 1/48 1/32 1/32 1/32 1/32

Hobby Boss Roden Revell Tamiya Trumpeter Trumpeter

1/32 1/48 1/48 1/48

Hasegawa Revell Hobby Boss Hobby Boss

ZOOMY

BIG-ED BIG3303 BIG4952 BIG4953 BIG4954

Bf 109F-4 1/32 EF-2000 TYPHOON Single Seater TORNADO IDS F-111C

KOUPIT na e-shop Eduard

GLOSÁŘ J & T

12

eduard


HISTORIE

Srecko Bradic Mark Nankivil

Grumman Hellcat sice nepatřil s 12 275 kusy vyrobených strojů mezi nejpočetněji zastoupené stíhací letouny druhé světové války, nebyl ani nejrychlejší, ani nejlépe vyzbrojený či nejobratnější, avšak přesto se mohl pochlubit vynikajícím poměrem vlastních ztrát ve srovnání s počtem dosažených úspěchů při bojovém nasazení. Hellcaty zaznamenaly 55 % všech vzdušných vítězství dosažených stíhači

amerického námořnictva a námořní pěchoty. Podle amerických údajů to představovalo 5 156 sestřelů, z nichž bylo 4 947 vítězství dosaženo letouny operujícími z letadlových lodí a 209 bylo přiznáno pilotům Hellcatů od jednotek dislokovaných na pevnině. To vše při ztrátě pouhých 270 strojů. Konstrukce Hellcatu byla totiž řešena tak, aby poskytovala ideální rovnováhu mezi výkonem motoru, výdrží a le-

Mark Nankivil

F6F-3 v letu během roku 1942 - rané Hellcaty mělz kamufláž tvořenou Non Specular Blue Grey na horních plochách a výsostné znaky bez pruhů. Povšimněte si omšelého nátěru.


tovými schopnostmi. Hellcat vznikal pod označeními Design 33 a 33A, což byly v podstatě vývojové programy úprav stíhačky Wildcat na výkonnější hvězdicový motor Wright R-2600. Práce na překonstruovaném námořním stíhači s tímto motorem začaly v březnu roku 1938 pod označením Design 35. Ještě v úvodní fázi prací padlo však rozhodnutí soustředit se na zcela novou konstrukci. Koncepce nové stíhačky sice v mnoha ohledech vycházela ze základních principů konstrukce Wildcatu, ale objevila se řada vylepšení, včetně podvozku se širším rozchodem, níž umístěného křídla a značného zlepšení výhledu z kokpitu. Zprávy z evropského válčiště jen potvrzovaly, že nová stíhačka musí mít lepší výkony, než měl Wildcat. Americké námořnictvo 30. června 1941 objednalo dva prototypy označené XF6F-1 (BuNo. 02981/02982). Není bez zajímavosti, že stejného dne jako Hellcat byl objednán také Vought F4U Corsair. První objednávka z roku 1942 zněla na výrobu 1 080 sériových kusů.

Foto nahoře: Tento F6F reprezentuje model -5 pozdější produkce bez bočních oken za překrytem kabiny. eduard

13

HISTORIE Poté, co bylo vyvinuto a odzkoušeno několik verzí, uskutečnil dne 3. října 1942 svůj první vzlet F6F-3, verze schopná operační služby. Od srpna 1943 byly všechny Hellcaty vybaveny trupovým závěsníkem pro odhazovací přídavnou nádrž na 568 litrů paliva. Od počátku ledna 1944 se verze F6F-3 dočkala montáže motoru R-2800-10W místo R-2800-10, který neměl systém vstřikování vody. Celkem se jednalo o 60% všech vyrobených F6F-3. Do 20. dubna 1944 bylo dodáno do služby celkem 4 402 této verze. Továrna Grumman upravila 229 strojů na noční stíhací letouny, označené F6F-3N a vybavené radarem. Další sériovou verzí byl F6F-5, který v prvních měsících roku 1945 ve službě plně nahradila starší F6F-3. Vznikla také noční varianta F6F-5N. První bojová mise Hellcatu proběhla dne 31. srpna 1943 při útoku na ostrov Marcus. Zúčastnily se jí jednotky VF-5 velitele CDR Charlese Crommelina, VF-9 LCDR Phila Torreye a část VF-6 vedená Butchem O´Harem. Útok se odehrál za časného rána a bylo při něm zničeno osm japonských dvoumotorových bombardérů na zemi při ztrátě dvou Hellcatů způsobené protiletadlovou palbou a dalšího stroje pro závadu motoru. Následující den zaznamenali na Hellcatu LTJG Dick Loesch a ENS A.W. Nyquist první vzdušné vítězství, kdy společnými silami poslali nad ostrovy Howland a Bakers k zemi létající člun Kawanishi H8K. Hellcaty byly nasazeny ve všech velkých bitvách u Formosy 12. až 14. října 1944, při druhé bitvě ve Filipínském moři 24. a 25. října, bojích o Iwo Jimu v únoru a o Okinawu v březnu 1945. V závěrečné fázi války poskytovaly Hellcaty z letadlových lodí vzdušné krytí bombardérům útočícím na zbytky sil japonského námořnictva, které se pokoušely uprchnout do vod Vnitřního moře. Podílely se také na velkých vzdušných bitvách nad Japonskem až do kapitulace. Nejvyšší příčky

Mark Nankivil

Britští mechanici připravují Hellcat Mk I. na misi. Hellcaty užívané Brity měly drobné úpravy v kokpitu.

žebříčku stíhacích es amerického námořnictva okupují piloti Hellcatů operující z letadlových lodí, jmenovitě CDR David McCampbell z VF15 (34 vítězství), LCDR Cecil Harris z VF-18 and VF-27 (24), LCDR Gene Valencia z VF-9 (23), LCDR Alex Vraciu z VF-6, VF-16 a VF-20 (19) a LCDR Pat Fleming z VF-80 (19). Hellcaty přidělené námořní pěchotě byly v zásadě používány u jednotek plnících úkoly nočního stíhání. První “noční” stroje se do bojové oblasti dostaly počátkem srpna 1944, kdy F6F-3N od VMF(N)-534 přilétly na ostrov Guam. Tato jednotka však zaznamenala jediný úspěch při sestřelu průzkumného letounu Nakajima C6N1, navíc za denního světla. F6F-3N používala také VMF(N)-541 operující z ostrova Peleliu v souostroví Palau, kam dorazily v září roku 1944 a kde sestřelila svůj první nepřátelský letoun. Následovalo dalších 22 sestřelených letounů protivníka a několik

Mark Nankivil

Bojovali tvrdě za naší svobodu! Tato tabule je jedním z důkazů schopností Hellcatů a jejich pilotů. 14

eduard

strojů zničených na zemi při operacích z ostrova Tacloban. Během bojů o Okinawu si piloti jednotek VMF(N)-533, 542 a 543 nárokovali 35, 18 a 15 vítězství, všechna dosažená v noci a po přezbrojení na verzi F6F-5N. Na konci války se tyto tři squadrony se nacházely na Okinawě. Počátkem roku 1946 noční stíhací Hellcaty sloužily u osmi squadron dislokovaných na Okinawě, v Číně, Japonsku a USA. Nedlouho poté se počet těchto útvarů snížil a na konci čtyřicátých let byl již i poslední F6F-5N, ze stavu námořní pěchoty, nahrazen letouny modernější konstrukce. Jednou z jednotek USMC (americká námořní pěchota) vyzbrojenou standardními Hellcaty byla MAG-51 (Marine Air Group 51). V roce 1944 procházela v rámci projektu “Danny” výcvikem použití raket Tiny Tim, s nimiž měla bojovat v Evropě. Předpokládalo se nasazení proti odpalovacím rampám létajících pum V 1. Mezi bojově nasazenými Hellcaty USMC lze nalézt také stroje od VMD-354 (Marine Photographic Squadron 354). Jednotka měla ve výzbroji fotoprůzkumnou verzi F6F-5P. V květnu 1945 byla vyslána na Guam a až do konce války operovala z ostrova Peleliu, atolu Ulithi a z Okinawy. U jednotek námořní pěchoty působily především stroje F4U Corsair. Hlavním bitevním polem pro americké Hellcaty byl sice Dálný východ, ale v srpnu 1944 stroje od jednotky VOF-1 (Observation Fighting Squadron One) z letadlové lodi USS Tulagi (CVE-72) a od VF-74 USS Kasaan Bay (CVE-69) podpořily také operace na evropském bojišti, kdy poskytovaly vzdušné krytí operace Dragoon v jižní Francii. Do bojů se zapojily koordinací dělostřelecké palby vedené z plavidel, ozbrojeným průzkumem, útoky na pozemní cíle i bombardováním. Během této operace Hellcaty dosáhly pouze několika vzdušných vítězství. Jediným oficiálním zahraničním uživatelem Hellcatů byla Velká Británie. Leteckým si-


HISTORIE Bradič Srečko

www.letletlet-warplanes.com

Akrobatická skupina US Navy byla ve svých počátcích vybavena Hellcaty, aby je po roce používání vyměnila za Beracaty. Letouny nesly standardní námořní zbarvení barvou Glossy Sea Blue, doplněné žlutými písmeny. Povšimněte si, že pilot je oblečen v khaki kombinézu vyrobenou z nylonu. Tento materiál byl považován za nepoužitelný.

S tímto strojem létal ENS Bob Burnell z VF-27 z paluby letadlové lodi USS Princeton v říjnu 1944. Standardní kamufláž z konce války doplňuje pojmenování letounu PAPER DOLL a stylizované japonské vlaječky jako symboly sestřelů pod kabinou.

Po válce našel Hellcat nové uplatnění v roli cvičného a záložního letounu. Příkladem může být letoun z Naval Air Station New York. Kamuflážní schéma zůstalo stejné, žlutý pruh identifikuje rezervní jednotku. Číselné označení zůstalo ve standardní bílé barvě.


eduard

15

HISTORIE zamořenými mračny při známé zkoušce atomové pumy na atolu Bikini (operace Crossroad). V období mezi 28. srpnem a 2. září 1952 bylo šest F6F-5K od jednotky GMU-90 (Guided Missile Unit 90) z letadlové lodě USS Boxer (CV-21) vysláno proti mostu, železničnímu tunelu a elektrárně v Severní Koreji. Je také důležité vzpomenout na to, že na Hellcatech létala ve svých začátcích akrobatická skupina Blue Angels, nesoucí jméno po jistém nočním klubu. Jednou z institucí, která používala poválečné Hellcaty, byla také NASA.

Mark Nankivil

Pováleční zahraniční provozovatelé

Jeden z krytů radaru užívaných na variantě F6F-3.

lám Královského námořnictva (Fleet Air Arm - FAA) bylo dodáno celkem 1 177 Hellcatů verzí F6F-3, F6F-5, F6F-5N a F6F-5P. O oficiálním uživateli mluvím, protože jeden exemplář padl do rukou Japonců. Zda jej testovali, však není jisté. Hellcat byl u FAA během válečných let také nejpočetněji zastoupeným letounem americké konstrukce. Nejdříve bylo dodáno 252 letadel verze F6F-3 a Britové jim chtěli dát bojové jméno Gannet I. Nakonec si stroje ponechaly původní americké pojmenování a byly vedeny jako Hellcat I ještě před zahájením dodávek v květnu 1943. Následovalo 849 strojů verze F6F-5 a 76 nočních F6F-5N, které byly u FAA přeznačeny na Hellcat F. Mk. II, respektive Hellcat N.F. Mk. II. Většina britských Hellcatů létala s vybavením tak, jak byly dodány z USA, avšak továrna Blackburn Aircraft na část F6F-3 namontovala závěsníky pro rakety britské provenience. Část strojů F6F-5 prošlo přestavbou na verzi Hellcat P.R. Mk.II, což byl lehký fotoprůzkumný letoun. Další Hellcaty P.R. Mk. II létaly také bez výzbroje. První dvě jednotky vyzbrojené Hellcaty I byly squadrony č. 800 a 804. Obě se záhy dne 3. dubna 1944 zapojily do operace Tungsten, kdy poskytovaly krytí při útocích na německou bitevní loď Tirpitz kotvící v Norsku. V počáteční etapě této operace britské Hellcaty sestřelily v soubojích s Bf 109 a Fw 190 tři nepřátelské letouny při ztrátě dvou vlastních strojů. Z paluby letadlové lodě HMS Emperor poskytovaly také vzdušné krytí při vylodění v jižní Francii. Britské Hellcaty se zapojily do bojů proti Japonsku 29. srpna 1944, kdy squadrony č. 1839 a 1844 plnily z paluby letadlové lodi HMS Indomitable úkoly podpory útoků na přístav v Nizozemské Východní Indii. Nejvýznamnějšími operacemi, kterých se zde britské Hellcaty zúčastnily, byly útoky na sumatránská ropná pole v lednu 1945. V závěrečných dnech války v Pacifiku však poskytovaly krytí pouze při nočních operacích. Po skončení druhé světové války byly téměř všechny le16

eduard

tuschopné Hellcaty navráceny do Spojených států. Poslední dvě squadrony, vyzbrojené tímto typem, byly č. 892 a č. 888. Zrušeny byly v dubnu a srpnu 1946. Úplně posledním Hellcatem, který setrval ve Spojeném království, byl stroj evidenčního čísla KE209 a zůstal letuschopný přinejmenším do roku 1953.

Poválečná služba v USA Po skončení války byly Hellcaty poměrně rychle staženy ze služby u bojových jednotek. Poslední exemplář byl nahrazen v roce 1948. Déle zůstala ve službě pouze noční stíhací verze F6F-5N, a to až do léta 1954. Navzdory tomu však Hellcaty i v poválečném období plnily důležitou roli dálkově řízených letounů pod označením F6F-3K a F6F-5K. V červenci 1946 stroje F6F-3K prolétaly radioaktivitou

Francie obdržela 179 strojů F6F-5 a F6F-5N, kterými byly vybaveny jednotky jak Armée de l’Air operující v Indočíně, tak i námořní jednotky od Aéronautique Navale umístěné ve Francii a přesunuté do Indočíny na letadlových lodích. Na jaře roku 1950, kdy první skupina pilotů Aéronautique Navale podstupovala přeškolovací výcvik v USA, na doprovodné letadlové lodi Dixmunde byly první F6F-5 dopraveny do Bizerte v Tunisku, aby nahradily Supermarine Seafire III a XV, sloužící u Flottille 1F a 12F. Aéronautique Navale obdržela 124 F6F-5 a 15 F6F-5N; poslední byl dodán v roce 1953. Armée de l’Air bylo dodáno 40 F6F-5 a F6F-5N, přičemž stroje verze F6F-5N byly dodány v říjnu 1950 a operovaly v Indočíně u tří stíhacích skupin (Groupes de Chasse - GC). Za pozornost stojí, že nejdelší službu u bojových jednotek do ukončení 2. světové války prodělaly Hellcaty právě ve Francii. V Indočíně se první francouzskou jednotkou vyzbrojenou Hellcaty stala Groupe de Chasse I/6 „Corse“, která Hellcaty nasazovala v roli vzdušné podpory pěchotě a na počátku prosince 1950 ze základny Da Nang (Tourane ve francouzštině) k narušování komunikačních

Mark Nankivil

Přístrojový panel F6F-3.


HISTORIE kanálů Viet Minhu. Později téhož měsíce byly F6F-5 vyčleněny k posílení GC II/6 „Normandie Niemen“ vyzbrojené Belly P-63C. Detašmány Hellcatů od GC I/6 a GC II/6 byly přemístěny do Hanoje, odkud participovaly na operacích v Tonkinské oblasti a pomáhaly zde zastavit hlavní ofenzívu Viet Minhu. V březnu 1951 GC I/6 přezbrojila na Bearcaty. Ještě než byla GC II/6 poslána bez výzbroje zpět do Francie, začala v dubnu 1951 předávat své Hellcaty ke GC II/9 „Auvergne“. GC II/9 pak s Hellcaty létala až do konce roku 1952, kdy také přešla na Bearcaty a své poslední F6F-5 předala námořnictvu. Hellcaty námořnictva ke svým prvním bojovým operacím vzlétly z lehké letadlové lodi Arromanches. Její Hellcaty zůstaly spolu s Helldivery v operační službě až do návratu do Francie v květnu 1952. Poté, co letadlová loď musela být odeslána do Francie k modernizaci, Flottille 12F se přemístila na pozemní základny a bojové mise její stroje plnily z lehké letadlové lodě La Fayette. Flottille 12F se na palubě La Fayette do Francie vrátila v květnu 1953 a začalo její přezbrojení na typ Vought F4U-7. V tomto období byla Flottille 1F přeznačena na 11F a na palubě Arromanches se vrátila do Indočíny, kde od října 1953 plnila bojové úkoly až do pádu Dien Bien Phu dne 7. května 1954. Při podpoře vojenské posádky v Dien Bien Phu ztratila Flottille 11F čtyři stroje. Hellcaty také působily v Hyeres u Section d’Entrainement at la Chasse de Nuit, která disponovala několika radarem vybavenými F6F-5N a u Escadrilles de Servitude 3S, 54S, 57S a 59S. V operační službě se poslední Hellcaty nacházely ještě v roce 1960, kdy byly čtyři stroje poslány do Alžírska, aby se na hranici s Tuniskem pokusily narušovat zásobování místních bojůvek. Po této misi byly zbývající Hellcaty námořnictva používány u mariňácké l’Ecole de Rochefort jako učební pomůcky. Deset F6F-5 bylo po válce také předáno námořním silám do Argentiny. Několik z nich se později ocitlo v Paraguayi. Hrstka těchto původně argentinských strojů byla v omezené míře používána u Servicio de Aeronautica de la Marina. Dalších deset F6F-5 bylo v dubnu 1952 přepraveno z USA do Uruguaye, kde sloužily pod sériovými čísly A-401 až A-406 a A-451 až A-454 u námořního letectva.

Mark Nankivil

F6F-5N ve francouzských službách. Tyto poválečné stroje jsou snadno rozpoznatelné díky kanónové výzbroji. Mark Nankivil

Tento stroj je jediným existujícím příkladem Hellcatů v britských službách po 2. sv. válce. V současnosti je muzejním exponátem. Mark Nankivil

Úplně nakonec Z vojenské služby byly Hellcaty staženy počátkem roku 1960. Poté se množství exemplářů dostalo do různých muzejních i soukromých sbírek. Naštěstí se v dnešní době několik strojů nalézá též v letuschopném stavu. Dokonce proběhl jeden pokus vybavit Hellcat nádržemi s chemikáliemi pro postřik obilí, ale projekt se pro neekonomičnost neuskutečnil.

KOUPIT F6F-3 1/72 Tyto pestrobarevné stroje sloužily krátce po válce jako „drony“; během testů atomových zbraní.


eduard

17

POSTAVENO

1/72

Fokker F.I Autor: Matt Bittner, USA (www.internetmodeller.com) Fokker F.I, 101 /17, 17 Adlershof, srpen 19

KOUPIT Fokker Dr.I 18

eduard

Fokkerův trojplošník stále zůstává jedním z nejznámějších, nejslavnějších i nejzáhadnějších letadel všech dob. Jeho zrod je poněkud zahalen v mlze mýtů a nepřesných tvrzení, nicméně je pravdou, že při jeho vzniku stála souhra několika šťastných okolností. Na jaře 1917 požadovalo německé letectvo nový stíhací letoun, který by nahradil nyní zastaralé Albatrosy D.III a D.V, deklasované novými britskými typy, jako byl Sopwith Camel nebo Se-5a. V ten samý čas, po sérii předchozích neúspěchů, stavěla firma Fokker rozsáhlou řadu prototypů s dřevěnými, samonosnými křídly s tlustým profilem. V červnu 1917, kdy měl konečně slibný prototyp dvouplošníku, označený V.4, obdržel Fokker oficiální objednávku Idfliegu (Inspectorat der Flieger) na stavbu tří prototypů trojplošníku. Fokker bez váhání překonstruoval V.4 na trojplošník. Úspěšné zkoušky nového trojplošníku začaly koncem června, a 14. července objednal Idflieg prvních 20 letadel. První tři prototypy, které německé letectvo obdrželo, byly označené Fokker F.I. První trojplošníky, které se dostaly koncem srpna 1917 na frontu, byly Fokkery F.I 102/17 a 103/17. Obě letadla byla přidělena ke slavné JG I, kde je intenzivně zkoušeli její prominentní příslušníci. Velitel JG I, Manfred von Richthofen, dostal letoun č.102/17, a velitel Jasta 10, Werner Voss. Richthofen dosáhl v cockpitu 102/17 dvou sestřelů, ale již 17. září byl stroj sestřelen, když ho pilotoval poručík Kurt Wolf. Voss dosáhl devíti sestřelů se 103/17 předtím, než byl 23. září 1917 zabit na konci svého legendárního souboje se sedmi Se-5a od 56. squadrony RFC. Přes tento trpký konec Fokkery F.I otevřely dlouhou bojovou kariéru slavných trojplošníků.


HISTORIE

V dobách, kdy ještě knihy, časopisy a denní tisk pokrývaly většinu výměny informací, dokázala také tato média zajistit popularitu svým autorům. Ve sféře válečné vzpomínkové literatury se na stranu úspěšných spisovatelů zařadil též Pierre Clostermann. Jeho kniha vzpomínek na působení na válečném poli – Velký cirkus – se stala oblíbenou četbou mnoha chlapců i mužů. Díky literárnímu počinu je i dnes Clostermann mnohem známějším letcem, než jeho mnohem úspěšnější kolegové…tedy pokud jako měřítko bereme počty sestřelených nepřátel. Clostermannovo jméno je pevně spojeno s Hawkerem Tempest, byť s ním létal poměrně krátkou dobu. Tomuto letounu jsme se věnovali v dobách dávno minulých – čtvrtková stavebnice se na trhu poprvé objevila před mnoha a mnoha lety. Nyní se výlisky v podobě limitované edice zcela výjimečně na trh vracejí. Výrazně jsme pozměnili nabídku barevných schémat. Snažili jsme se vybrat nejatraktivnější stroje a chybět mezi nimi nemohou ani ty Clostermannovy. Pierre Clostermann se narodil 28. února 1921


v brazilské Curitibě do rodiny francouzského diplomata. Poměrně záhy se přestěhoval do Francie, kde žil se svým strýcem, Robertem Aubrym, který bojoval ve vzduchu během 1. světové války. Také se mu dostaly do rukou memoáry hrdinů francouzského prvoválečného nebe, Guynemera, Navarreho a Foncka. Po dvou letech se vrátil zpět do Brazílie, kde pod vedením Karla Benitze (padl ve 2. sv. válce jako pilot Luftwaffe), získal svůj pilotní průkaz. Po porážce Francie se Clostermann rozhodl přidat na stranu Svobodných Francouzů. Do Velké Británie se dostal z USA, kde studoval na California Technical Institute, doslova cestou kolem světa a do řad letectva Svobodných Francouzů vstoupil 18. března 1942. Po absolvování leteckého kurzu a důstojnické školy putoval k operačně výcvikové jednotce No. 61 OTU, kde poprvé usedl do kokpitu Spitfiru. Od ledna 1943 pak působil u No. 341 „Alsace“ Squadrony RAF. První bojový let absolvoval 24. března, jednalo se o průzkumnou misi na Spitfiru. První úspěch přišel o pět dní později, kdy po-

škodil Bf 109. Sestřelů dosáhl až 27. července, kdy si připsal dva Fw 190. Jeden z kontroverzních momentů jeho kariéry přišel v září 1943. Tehdy musel kvůli opakované letecké nekázni a připisovanému podílu na smrti velitele jednotky opustit francouzskou peruť a nastoupil k britské No. 602 Sqdn. Postupně přicházely další úspěchy a 6. července 1944 byl vyznamenán DFC za sedm potvrzených sestřelů, všechny dosáhl v kokpitu Spitfiru. Zároveň dokončil svou bojovou túru a byl přeložen na štáb letectva Svobodných Francouzů, do tiskového oddělení. Byl také povýšen do důstojnického stavu. Na štábu pracoval po několik dalších měsíců. V září ještě absolvoval kurz u Central Gunnery School v Catfossu. Práce u tiskového oddělení v Londýně ho definitivně přestala bavit konbcem roku 1944, Zažádal o povolení k návratu k bojové jednotce. Po prvotním zamítavém postoji nadřízených mu bylo nakonec vyhověno. V prosinci prodělal rychlé přeškolení na Typhoony, Dne 10. února 1945 poprvé usedl do kopitu Hawkeru Tempest. Na adresu výkonného stroje se vyjadřoval po-

eduard

19

HISTORIE chvalně, imponovala mu zejména rychlost. K datu 2. března byl zařazen k No. 274 Sqdn a již o tři dny později zaznamenal první vítězství na Tempestu, když poblíž Hengelo sundal Bf 109. Další přesun přišel 17. března, kdy se stal příslušníkem No. 56 Sqdn. Během bojového letu dne 24. března německé protiletadlové dělostřelectvo zasáhlo Clostermannův Tempest, což vyústilo v nouzové přistání na břicho. Clostermann sice vyvázl z dramatické situace doprovázené ohněm se zraněním nohy,ale již o čtyři dny později si mohl na své konto připsat Fi 156 Storch, jenž zničil během startu z letiště. Nad mnohem tvrdším protivníkem, Fw 190 D, měl navrch 2. dubna. Dalším Clostermannovým působištěm se stala No. 3 Sqdn, kam přišel 8. dubna. Ujal se velení Flightu A a dostal první z Tempestů označených JF E – tentokrát šlo o stroj s/n NV994. Dne 20. dubna nahlásil sestřelení dvou Fw 190, ale při návratu musel opět nouzově přistát. K létání se

vrátil 3. května a dostal přidělený další Tempest JF E, sériové číslo znělo SN222 a z letounu se stal legendární Le Grand Charles. Ještě týž den se zúčastnil útoku na Großenbrode, který pro něj skončil nadmíru úspěšně. Nárokoval zničení těchto nepřátelských strojů: Fw 190 D, Bv 138, Ju 252, dvou Bf 109 ve spolupráci s dalším pilotem a dvou Do 24. Anděl strážný stál při Clostermannovi také po ukončení bojů. Během letecké přehlídky v Bremerhavenu dne 12. května 1945 se ve vzduchu srazily čtyři letouny z jeho formace. Clostermann zůstal jediným pilotem, který z tragédie vyvázl bez zranění. Ke své záchraně ale musel použít padák. Přežil také SN222, na kterém Clostermann létal ještě v polovině června v Kodani. V pozdější době již létal na posledním JF E, jenž nesl s/n NV724. Letectvo opustil 27. srpna 1945, v padesátých letech se však vrátil, když dostal povolávací

rozkaz do alžírského konfliktu. Místo výkonných stíhaček však létá na spojovacím MH.1521 Broussard. V mírových dobách pracoval na vysokých manažerských postech v leteckém průmyslu, zapojil se také do politického života. Do leteckého nebe odešel 22. března 2006. Letečtí modeláři a historikové se obvykle soustřeďují na počty sestřelů a podobu letadel. V obou oblastech se u Clostermanna objevily nejasnosti. U počtu sestřelů mají nejasnosti původ v rozdílném způsobu klasifikace vítězství v rámci francouzského a britského letectva, respektive klasifikace vzdušných a pozemních vítězství.. Francouzi Clostermannovi uznali 33 vítězství (24 jistých a 9 pravděpodobných sestřelů), britské záznamy hovoří o 24 jistých sestřelech.

Přehled Clostermannových potvrzených vítězství na Tempestech dle britských dokumentů: Datum

Protivník

Místo

Zařazení v době vítězství

14. březen 1945

1 x Bf 109

Hannover

No. 274 Sqdn

5. březen 1945

28. březen 1945 2. duben 1945 5. duben 1945 5. duben 1945 5. duben 1945

20. duben 1945 20. duben 1945 3. květen 1945 3. květen 1945 3. květen 1945 3. květen 1945 3. květen 1945

1 x Bf 109 1/2 Ju 88

1 x Fw 190 D-9 1 x Ju88

1/2 Bf 109 1/2 Bf 109

2 x Fw 190 D-9 1/2 Ju 290

1 x Fw 190D-9 1 x Ju 252 2 x Do 24

1/2 Bf 109 1/2 Bf 109

Celkem 13

Nordhorn letiště Rheine Hopsten letiště Ahlhorn Wunstorf

jezero Dümmer jezero Dümmer jezero Dümmer Skagerrak Kiel

Großenbrode

průliv u ostrova Fehmarn Großenbrode Großenbrode

No. 274 Sqdn No. 274 Sqdn No. 56 Sqdn No. 56 Sqdn No. 56 Sqdn No. 56 Sqdn No. 3 Sqdn No. 3 Sqdn No. 3 Sqdn No. 3 Sqdn No. 3 Sqdn No. 3 Sqdn No. 3 Sqdn

Zdeněk Nožička

Jeden ze čtyř Clostermannových Tempestů označených JF E nesl mnohem výraznější marking. Na přídi se objevil lotrinský kříž, znak Svobodných Francouzů a na vrcholu svislé ocasní plochy pak znak No. 3 Squadrony. Povšimněte si rozsáhlejšího počtu symbolů sestřelů pod kabinou. Právě počty nepřátelských letadel sestřelených Clostermannem zůstávají předmětem diskuzí. Poválečné seznamy potvrzené francouzskými autoritami se liší od válečných záznamů v britských archivech, zejména díky odlišné praxi používané oběma letectvy. 20

eduard


HISTORIE

Zdeněk Nožička

Pierre Clostermann patří mezi nejznámější francouzské válečné piloty. Kniha válečných vzpomínek Velký cirkus se stala bestsellerem a vysněnou četbou mnoha leteckých nadšenců po celém světě. Syn francouzského diplomata se k létání dostal poměrně záhy a za války se postavil na stranu Svobodných Francouzů. Nejprve létal na Spitfirech u No. 602 Sqdn. V březnu 1945 se přemístil k No. 274 Sqdn, kde se poprvé dostal do kontaktu s Tempesty. Válku ukončil jako velitel Flightu A u No. 3 Sqdn, kde létal s několika Tempesty označenými písmeny JF E. Tempest SN222. Právě tento letoun byl pojmenován Le Grand Charles.

Poměrně rozsáhlé zmatky panují kolem Tempestů s označením JF E, zejména pak s ohledem na sériové číslo jednotlivých letounů. Z doby Clostermannova působení u No. 3 Squadrony RAF jsou fotograficky zdokumentovány tři Tempesty s označením JF E. - NV994 bez jakéhokoliv osobního markingu - SN 222, na němž se postupně objevil nápis Le

Grand Charles a symboly sestřelů nejprve 28 křížů. Tento počet se rozrostl na 32 křížů a přibyl velký znak No. 3 Sqdn na ocasní plochu. - NV724, bez nápisu Le Grand Charles, s malým znakem No. 3 Sqdn, s 32 symboly vítězství a ve finále s lotrinským křížem na krytu motoru. Obtiskový arch v naší stavebnici jsme koncipovali tak, abyste měli možnost postavit stroje SN222 a

NV724 ve všech zdokumentovaných podobách. Poděkování za poskytnutí podkladů patří Michelovi a Josie Clostermannovým, kontakt s nimi nám zprostředkovali O. Repka a M. Souffan. Za odborné konzultace děkuji Michalovi Havrdovi.

KOUPIT 1169 Tempest Mk.V 1/48


eduard

21

SPAD XIII

POSTAVENO

1/48

Sergent Fernand Chavannes, Escadrille SPA.112, srpen 1918 Francouzská stíhačka SPAD S.XIII byl přímým nástupcem úspěšného S.VII. Díky použití silnějšího motoru Hispano-Suiza HS 8Be o výkonu 162 kW (220 k) a později HS 8BEe (173 kW/235 k) mohl být odstraněn největší nedostatek předchozího typu - slabé vyzbrojení jedním kulometem. Letouny S.XIII dostaly dva kulomety Vickers se zásobou po 400 ks nábojů na zbraň. Šéfkonstruktér Spadu Louis Béchereau nový drak oproti S. VII mírně zvětšil a celkově zesílil. První prototyp S.XIII zalétl podporučík René Dorme 4. dubna 1917. Nový stíhací stroj sice nebyl díky větší hmotnosti tak obratný jako S.VII, ale zlepšila se stoupavost a max. rychlost vzrostla na 215 km/h. První série S.XIII měly kulaté konce křídel, ty byly ale brzy změněny na hranaté po vzoru S.VII. Výkony nového stíhacího stroje byly natolik přesvědčivé, že byl ihned uzavřen kontrakt na velké dodávky. Na těch se nakonec podílelo celkem devět výrobců (SPAD, A.C.M., Bernard, Blériot, Borel, Kellner, Levasseur, Nieuport a SAFCA).

22

eduard

Postavil Luboš Zach.

Kromě francouzského letectva sloužily Spady S.XIII i v letectvech Velké Británie, USA, Itálie, Belgie a po skončení 1. světové války i v Polsku a Československu. Fernand Henri Chavannes se narodil 16.4.1897. Sloužil u jednotky N.112, po přezbrojení z Nieuportů na Spady přejmenované na SPA.112, v hodnosti Sergenta (četaře). V období od 8.2.1918 do 22.8.1918 vybojoval 7 vítězství. Konec války dosloužil u Escadrille SPA.176 jako Sous Lieutenant (podporučík). Dožil se 88 let, zemřel 5.10.1985 v Paříži. Spady S. XIII dostávaly ve výrobě pětibarevnou kamufláž, sestávající z béžové, tmavě hnědé, světle zelené, tmavě zelené a černé barvy. Přestože toto schéma bylo dáno předpisem, u jednotlivých výrobců se poněkud lišilo.


POSTAVENO

Z rodiny SPAD XIII: 7053 1142 7411 8196 8424

Spad XIII 1/72 ProfiPACK Spad XIII American Eagles DUAL COMBO 1/48 LIMITED Spad XIII Early 1/72 Weekend Spad XIII late 1/48 ProfiPACK Spad XIII late 1/48 Weeekend

KOUPIT Spad XIII


eduard

23

ON APPROACH MODELY

8197 Spad XIII early 1/48 ProfiPACK

ZÁŘÍ

1158 MiG-21MF in Czechoslovak service 1/48 LIMITED EDITION

84111 Fw 190F-8 1/48 WEEKEND

ZÁŘÍ BIG7268 BIG7269 BIG4955 BIG5309

F-16I SUFA 1/72 Bf 109G-6 1/72 Su-24M FENCER D 1/48 PRINZ EUGEN 1/350

Kinetic Airfix Trumpeter Trumpeter

ZÁŘÍ 648031 MiG-21 seat early 1/48 Eduard 648036 MiG-21MF interior late 1/48 Eduard 648031

648036

24

eduard


ON APPROACH FOTOLEPTANÉ DOPLŇKY LEPTY 32271 32272 32298 32700 32708 32714 36167 36174 36183 36184 48687 48711 49560 49563 49570 49576 53051 53052

F-16I SUFA exterior F/A-18E exterior F/A-18 ladder MiG-23ML Flogger G interior S.A. He 111 seatbelts F/A-18 Chaff and Flare dispensers rushes/rákos BR 86 exterior Leopard 2A6M CDN boxes Leopard 2A6M CDN mesh MiG-27 Flogger D exterior MiG-21SMT exterior MiG-27 Flogger D interior S.A. Me 262A-1a/U3 S.A. F-14A S.A. MiG-21SMT interior I-53 floor plates 1/72 I-53 1/72

ZÁŘÍ 1/32 1/32 1/32 1/32 1/32 1/32 1/35 1/35 1/35 1/35 1/48 1/48 1/48 1/48 1/48 1/48 1/72 1/72

Academy Trumpeter Trumpeter Trumpeter Revell Trumpeter Trumpeter Hobby Boss Hobby Boss Italeri Eduard Italeri Hobby Boss Hobby Boss Eduard Lindberg Lindberg

53053 53063 73389 73395 99025 99028 99032 99040

I-53 Kaiten Akagi rear column F-16D S.A. T-6G Texan Railings 45´ 2 bars short Railings 45´ 2 bars long WWII IJN extra ladders IJN ship windows

1/72 1/350 1/72 1/72 1/350 1/700 1/700 1/700

ZOOMY 33088 MiG-23ML Flogger G interior S.A. 1/32 1/32 33098 Bf 110C-7 1/32 1/32 FE560 MiG-27 Flogger D interior S.A. 1/48 FE563 Me 262A-1a/U3 S.A. 1/48 FE570 F-14A interior S.A. 1/48 FE576 MiG-21SMT interior 1/48 SS389 F-16D interior S.A. 1/72

Lindberg Hasegawa Kinetic Academy

Trumpeter Dragon Italeri Hobby Boss Hobby Boss Eduard Kinetic

36174 BR 86 exterior 1/35 Trumpeter

32708 He 111 seatbelts 1/32 Revell

36167 rushes/rákos 1/35

48687 MiG-27 Flogger D exterior 1/48 Italeri

49560 MiG-27 Flogger D interior S.A. 1/48 Italeri


36174 BR 86 exterior 1/35 Trumpeter

53052 I-53 1/72 Lindberg eduard

25

PE-SETS fauna

10 mm 6 mm

9 mm

NALÁDUJTE SVŮJ AIRBRUSH INSEKTICIDEM! EDUARDÍ POTVORY U VAŠICH DVEŘÍ!

m

70 m

47 mm

26

eduard

www.eduard.cz


MEZINÁRODNÍ MODELÁŘSKÁ VÝSTAVA

MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY V PLASTIKOVÉM MODELÁŘSTVÍ

JEDINEČNÁ PODÍVANÁ ZE SVĚTA PLASTIKOVÝCH MODELŮ, INSPIRACE PRO TVŮRČÍ DĚTI I RODIČE A PRO OSTATNÍ NÁVRAT DO DĚTSKÝCH LET.

1. 10. 2011

ÚČAST ČESKÝCH I ZAHRANIČNÍCH MODELÁŘŮ A MODELÁŘSKÝCH FIREM

9.00 -18.00

DOPROVODNÉ AKCE PRO NÁVŠTĚVNÍKY

NÁKUPNÍ CENTRUM GALERIE BUTOVICE

METRO

PRAHA

SNADNÁ DOSTUPNOST A BEZPLATNÉ PARKOVÁNÍ B

STANICE NOVÉ BUTOVICE

Radlická 520/117, Praha 5, prostory podzemních garáží Galerie Butovice

SOUŘADNICE GPS: 50°2‘50.9“N, 14°21‘17.7“E

WWW.EDAY.CZ

eduard Info Eduard - srpen 2011

eduard

27

48 LIMITED EDITION

Recommend Documents