4.11.2003
Nečasová Marie
Co je stres Slovo „stres“ se v běžném jazyce používá k označení příznaků, kterými tělo reaguje na rostoucí napětí. Přesto, že se o stresu hodně mluví a píše, většina lidí si není jistá, co vlastně stres znamená. Někdo si myslí, že stres je označení pro vnější události, které nepříjemně prožíváme, jiní že je stres reakce na události. V medicíně se pro vnější stresující události používá pojem stresor a pro psychickou a tělesnou reakci organismu na stresor pojem stresová reakce. Uvádí se několik definic stresu, já jsem vybrala tři: 1. Stres je tělesná a duševní reakce na stresor. 2. Stresem se obvykle rozumí vnitřní stav člověka, který je buď přímo něčím ohrožován, nebo takové ohrožení očekává a přitom se domnívá, že jeho obrana proti nepříznivým vlivům není dostatečně silná. 3. Stres je kombinace fyzických, duševních a emočních projevů, které následují jako reakce na tlak, obavy a úzkost. Slovo stres k nám proniklo z anglického „stress“, a to vzniklo z latinského slova „stringo“, v přeneseném slova smyslu „býti ve stresu“ rozumíme „býti vystaven nejrůznějším tlakům“, a proto „býti v tísni“. Stresem se tedy vyjadřuje stav člověka (organismu) vystaveného nepříznivým vlivům prostředí. Stres může být vyvolán různými vlivy, okolnostmi, podmínkami, faktory, z nichž některé mají negativní vliv na všechny lidi, jiné působí jen na určité osoby a na druhé ne. Různí lidé reagují na tentýž podnět vyvolávající stres odlišně. Někteří se dostávají do stresu snadno a rychle, vždy a všude, jiné jsou odolnější. Tentýž člověk se může do stresu dostat při působení jednoho stresoru, ale zůstat stresem téměř neovlivněn při působení jiného, ale u druhého člověka tomu může být naopak. Tentýž stresor může na danou osobu působit s různou intenzitou podle toho, kdy a za jaké celkové situace se objeví. Určitá míra stresu člověku pomáhá zvládnout náročné životní situace. Stres je potřebný v situacích, kdy máme reagovat na nezvyklou nebo překvapivou situaci a kdy potřebujeme mobilizovat síly. Přiměřená hladina stresu totiž vede k zostření pozornosti, soustředění a k zvýšení schopnosti dobře se rozhodnout, jakou strategii zvolit, či jednat pozitivně. Rozlišujeme dva extrémní typy stresu: - hypostres – což je příliš nízká úroveň stresu, která může vést k nedostatečné pozornosti a tedy k odkládání rozhodování, - hyperstres – což je příliš vysoká úroveň stresu, která může blokovat myšlení i účinné chování, jde o stres překračující hranici adaptability, tj. schopnosti vyrovnat se se stresem. Dále podle toho, jak stres působí na člověka, můžeme stres charakterizovat jako negativní či pozitivní. Distres = negativně působící stres – je používán pro nejnepříznivější stresové situace. Eustres = kladně působící stres – příkladem může být rozechvění při očekávání kladně emocionálně zabarvené události (např. příjezd milované osoby).
1
Důsledky stresu Jak jsem již zmínila, člověk potřebuje určitou míru stresu, aby se dokázal soustředit. Určitě každý už takový pocit měl, např. blíží se nějaká důležitá událost (nějaká zkouška, pohovor do firmy), organismus se připravuje na zvýšenou zátěž, stoupá hladina adrenalinu a celé tělo se připravuje na akci. Když se ta očekávaná událost uskuteční, ať už úspěšně či neúspěšně, snaží se organismus opět zklidnit, tedy vrátit se do normálního rytmu, najít znovu rovnováhu. Ale když tlak v těle nebo stres neustále sílí, ztrácí člověk schopnost relaxovat a cítí se být „stresovaný“. Člověk se nedokáže ovládat, cítí se mizerně. Je-li tělo vystaveno stresu delší dobu, mohou se objevit některé z typických příznaků. Mezi ně patří: bolesti hlavy, deprese, únava, zažívací potíže, agresivita, nechutenství či naopak přejídání se, kožní problémy, špatné soustředění, bušení srdce, ztížené dýchání, bolesti kloubů, pálení žáhy a jiné. Dlouhodobý stres má vliv na schopnost soustředit se, navozuje slabé rozhodovací schopnosti, vyvolává pocit nejistoty a roztržitosti, člověk může trpět negativní „samomluvou“, či má pocity frustrace a bezmocnosti. Dochází tedy k přetěžování organismu, jak psychických, tak i tělesných systémů, což může vést k mnoha problémům. Např.: - vztahové problémy – konflikty mezi partnery, zaměstnanci, - psychické poruchy – deprese, nespavost, sexuální problémy, - psychosomatická onemocnění (psychosomatika = vztah psychických vlivů na organismus) – obezita, bolesti páteře, vysoký krevní tlak, zažívací obtíže, vředová choroba, snížení imunity. Jak například reaguje konkrétně naše tělo: srdce při dlouhodobém působení stresu pracuje rychleji, současně jsou zužovány tepny a po létech dochází postupně k rozvoji vysokého krevního tlaku či srdečním poruchám, svaly jsou ve zvýšeném napětí, dochází k nadměrnému zatěžování kloubů, hlavně v krční a křížové páteři, vznikají bolesti páteře s dalšími problémy, objevují se zažívací potíže, adrenalin nedovoluje dostatečné prokrvení žaludeční stěny a to může vést ke vzniku žaludečních vředů. Z toho všeho tedy vyplývá, že stres zhoršuje náš zdravotní stav. Stres působí na různé lidi odlišně. Někteří mu podléhají víc, jiní méně. Někteří lidé pociťují stres fyzicky, přibírají na váze, nebo naopak hubnou, mají problémy se spánkem, s dechem, jiní pociťují duševní příznaky – stres u nich vyvolává depresi. Tito lidé se často uzavírají do sebe, začínají zanedbávat rodinu a v práci podávají podprůměrné výkony, jsou náladoví a jednají nevyrovnaně. Stres také zvyšuje riziko různých úrazů, protože narušuje spánek a oslabuje schopnost soustředit se. Na člověka působí každý den celá řada negativních vlivů, které mohou změnit náladu, postoje a celkový zdravotní stav. Někdo tyto negativní situace řeší tak, že si na uklidnění dá kávu, čaj, panáka, cigaretu či něco sladkého. Výzkumy o působení různých látek na lidský organismus ukázaly, že celá řada běžných chemických sloučenin může negativně ovlivnit odolnost organismu vůči stresu. Např. kofein, který se nachází v čaji, kávě, čokoládě, v přípravcích na ztišení bolesti, snižuje únavu a povzbuzuje organismus. Posiluje však taky projevy stresu, je-li konzumován ve velkém množství (8 – 10 šálků kávy za den,…), kofein zvyšuje hladinu adrenalinu, tím vyvolává nervozitu, podrážděnost. Má také močopudné účinky, pod jeho vlivem se z organismu rychleji vylučuje voda, což může vést až k narušení rovnováhy chemických procesů. Nebo alkohol, který zvyšuje tvorbu adrenalinu. Nadměrná konzumace poškozuje játra, která mají na starost spalování odpadu v těle. Z dalších je to tabák, sůl, cukr a jiné.
Příčiny stresu Příznaky stresu se projevují v celém těle – v myšlení, chování emocích, tělesných příznacích.
2
1. Podstata projevů stresu v myšlení je v „dělání si starostí“ (např. dovím se nějakou nepříjemnou zprávu, mám se dostavit k řediteli firmy, ve které pracuji, a představím si, co mi asi zase bude chtít a napadají mne různé myšlenky, které mi třeba večer nedají spát, brání mi soustředit se na určitou činnost). Čím více si dělá člověk starostí, tím více ztrácí kontrolu nad myšlenkami. „Dělání si starostí“ je často zaměřeno na budoucnost – snaha vyhnout se nepříjemným věcem. Dost často dělání si starostí blokuje jinou činnost. 2. Projevy stresu v emocích: typickým emočním prožitkem ve stresu je pocit nepohody, který může být prožíván různými způsoby – napětí, vztek, úzkost, strach, smutná nálada, bezradnost, bezmoc, ztráta chuti,… Nálada ovlivňuje naše chování, soustředění, výkonnost a také myšlení. 3. Projevy stresu v chování: stres je dost často neviditelným problémem. K nejčastějším projevům chování ve stresu patří např. vyhýbání se každodenním povinnostem, kontaktům s lidmi, rozhodování, odkládání nepříjemných úkolů, nervózní chování či naopak zrychlení pracovního a životního tempa (rychlá chůze, hltání jídla, pokusy dělání více věcí najednou,…). Běžné každodenní události mohou vyvolat stres. Uvedu některé životní situace vedoucí ke stresu: rozvod, smrt někoho blízkého v rodině, ukončení dlouhodobého vztahu, nemoc nebo zranění, důchod, změna zdravotního stavu některého člena rodiny, ztráta zaměstnání, sňatek, cesta na dovolenou, prázdniny, narození dítěte, finanční problémy, změna zaměstnání, koupě domu, hypotéky, promoce, konec s kouřením, změna stravovacích návyků, změna spacích návyků,… Výsledek je o to horší, když se odehrává několik takových dějů současně a člověk nemá čas, aby se vzpamatoval a nabral nové fyzické i duševní síly. Míra stresu závisí na našem přístupu ke světu. Optimisté žijí déle a radostněji, jsou zdravější a méně trpí stresem, optimismus je založen na sebe-přijetí, fandění sobě i druhým, kladení přiměřených nároků, které jsou splnitelné. Co je příčinou toho, že jeden člověk po setkání s určitým stresorem prožívá silnou stresovou reakci a má potíže se adaptovat a jiný ve stejné situaci nikoliv? U většiny situací rozhoduje naše hodnocení, zda a nakolik je budeme chápat jako stresor. Toto hodnocení závisí na naší osobnosti, na charakteru. Značný vliv na chování člověka mají také zděděné rysy. Na interpretaci situace mají vliv vrozené a naučené faktory. Výzkumy ukázaly, že někteří jsou náchylnější ke škodlivému stresu. Rozlišujeme takové dva typy osobností: - osobnosti typu A – jsou silně ctižádostiví, kladou si pevné cíle a jdou vytrvale za nimi, je třeba je neustále chválit a ujišťovat o úspěchu. Hodně mluví, především o sobě, a neumí naslouchat druhým. Při neúspěchu jsou i agresivní. Neskrývají dravou soutěživost, která je neustále nutí bojovat o vůdčí postavení. Vítězství je v jejich životě důležité. Jsou silně náchylní ke stresu. - osobnosti typu B – jsou sebejistí, klidní, je příjemné být v jejich společnosti. Svoji práci zvládají klidně a efektivně. Jsou dobří posluchači, a jejich chování je málokdy útočné. Úspěch je pro ně neméně důležitý. Psychologové dále rozlišují tři hlavní kategorie typů osobností: 1. osobnosti typu „chci“ – jsou lidé se silnou motivací, usilují o výjimečné postavení, finanční zisky a ocenění. Využívají pozitivně zásoby adrenalinu. Dokážou se po úspěšném dosažení úkolu, skutečně uvolnit. Dobře využívají krátkodobého zvýšení energetické hladiny v organismu. Jsou málo stresovaní. 2. osobnosti typu „musím“ – mají silně zatíženou tvorbu energetických hladin v organismu, ale období neklidu trvá déle. Je hnán představou, že něco udělat „musí“,
3
ne že by „chtěl“. Rychle spotřebovávají adrenalin, a poté svoje tempo zpomalí a zvolní, člověk začne pociťovat příznaky stresu. 3. osobnosti typu „ nemohu se tomu vyhnout“ – trvale spotřebovávají velké množství energie, aby se dokázaly vyrovnat s pocitem neustálého tlaku. Člověk se často nachází ve stavu trvalého vyčerpání. Odolnost ke stresu je tedy zčásti vrozená a zčásti naučená. Naučené faktory zahrnují vše, co jsem se naučili od narození až do současnosti. Jsou to určité pohledy na věci kolem nás, životní styl, předsudky, způsoby reagování na určité situace. Naučené faktory hrají podstatnou roli v tom, jak vnitřně zacházíme se stresory. Naučili jsme se, jak si věříme, že určité události zvládneme. Stylu myšlení i tomu, jak reagujeme na problémy se učíme hned od dětství. Děti se hodně učí od svých rodičů nápodobou. Tím, že vidí, jak se rodiče chovají v problémových situacích, jak komunikují, zvládají stresující chvíle, zklamání, frustraci, se samy učí vlastnímu chování. Uvedu, zde jeden příklad: „Anička často slyšela maminku, jak běduje nad problémy v životě: že mají málo peněz, že jiní muži vydělávají více než tatínek, že maminka je na všechno sama a nezvládá to, že děti včetně Aničky jsou moc zlobivé. V pubertě matce naříkavost měla za zlé a vyčítala ji, že stále jen běduje. Styděla se za ní ve společnosti, kde matka všem sdělovala, jak má hrozný život. Nyní je Anně 33 let, je vdaná a má 2 děti. Často před dětmi běduje nad problémy v životě, říká, že je na všechno sama a nezvládá to, dětem zdůrazňuje, jak jsou zlobivé, jak z nich nic nebude, manželovi vyčítá, že mají málo peněz. Starší Petra se brzy dostane do puberty….“ (Ján Praško, Hana Prašková: Proti stresu krok za krokem, 2001). Reagovat na stres se děti také učí ve škole. Berou si příklady z učitelů a ze spolužáků. Dítě si zkouší různé strategie chování, zaujímá svojí roli v kolektivu a vytváří si základní postoje k sobě i druhým. „Petrovi rodiče se přestěhovali do jiného města a tak Petr nastoupil do 6. třídy v novém kolektivu. Několik kluků ho „otestovalo“ tak, že ho rovnou zmlátili. Petr se rozbrečel a od té chvíle mu neřekli jinak, než „Bábovka“. Tato přezdívka mu zůstala. Měl dojem, že kluci a holky v nové třídě se s ním nebaví. Přesto, že byl předtím společenské dítě, začal se dětí stranit, o přestávkách se učil, nebo si četl. Ve třídě rychle zaujal roli „černé ovce“. O co měl lepší známky, o to méně o něj vrstevníci stáli. Přestal si věřit. Po základní škole pokračoval ve studiu na gymnáziu a pokračoval také ve vyhýbání se společenskému styku. Během gymnázia si nenašel žádného kamaráda, děvčatům se z úzkosti vyhýbal. Nyní je z Petra inženýr chemie a má nastoupit na postgraduál na vysoké škole. Měl vést praktika se studenty. Zároveň je to pro něj šance, zároveň má hrůzu z toho, že před kolektivem o 3 roky mladších vrstevníků neobstojí. Prožívá silný stres.“ (Ján Praško, Hana Prašková: Proti stresu krok za krokem, 2001) V dospělosti vedou významné životní situace k vytvoření určitého „kognitivního stylu“, tj. stylu myšlení, hodnocení a postojů k sobě, druhým a ke světu. Toto životní nastavení vede k určitým očekáváním od života. Závažnost s jakou stres prožíváme záleží také na mnohých biologických, osobnostních a sociálních faktorech. Mezi biologické faktory patří hladina hormonů, tělesná teplota, křivka výkonnosti, soustředění, denní rytmus. Mezi osobnostní faktory řadíme některé povahové vlastnosti, které mají vliv na stresové situace. Především takové vlastnosti, které jaksi snižují odolnost vůči stresu, vlastnosti díky nimž se lidé dostávají do stresových situací častěji. Jsou to například: ego – centrismus, pasivita, ustrašenost, nutkavost, nezdrženlivost, nedostatek sebekázně, nepoctivost, chamtivost, rigidita = strnulost, impulzivita, bezcílnost, pýcha, nedostatek úcty k druhým, k sobě, závistivost. Sociální podpora se týká především
4
partnerského vztahu, vztahů v rodině a vztahů s přáteli. Také dobré vztahy na pracovišti jsou podporou při zvládání stresu.
Jak ovlivňovat stres Každý by se měl zamyslet nad svým životem a zkoumat, jakým vlivům prostředí je vystavován. Řada lidí se snaží předcházet stresovým situacím v životě. Předcházení znamená prevence. Tito lidé žijí rytmicky, s dostatkem aktivního odpočinku, tělesné aktivity, dovedou se uvolnit. Zažívají dostatek příjemných událostí, takže se dovedou ze života těšit. Jasně a otevřeně komunikují s lidmi. Stres může vést k mnohým závažným potížím, o kterých jsem se zmínila výše. Člověk se s nimi naučí postupně existovat a vlastně už ani neví, jak příjemný je život bez přetížení, nespokojenosti, nepřátelství, jaké to je necítit se opuštěn, neúspěšný či zoufalý. Když už člověk podléhá stresovým situacím, měl by umět se z nich brzy dostávat. Nejlepší je cesta relaxace. Bez schopnosti relaxovat nejsme schopni odpočívat ani plně prožívat. Relaxace potřebuje pravidelnost a vytrvalost. Co ještě ovlivňuje stres je náš životní styl, který si z největší části volíme sami. Se stylem souvisí naučené zlozvyky (napětí, obavy, katastrofické myšlenky, nervozita, bolesti hlavy a další subjektivní příznaky stresové reakce), kterých je člověk schopen se zbavit, ale je zapotřebí silné vůle. Způsoby relaxace Vědomá relaxace je velice účinná proti stresu. Existuje mnoho jednoduchých postupů fyzického i duševního uvolnění, které lze použít proti únavě, úzkosti či stresu. Několik praktických metod, které pomohou udržet stres pod kontrolou: - částečná nebo celková relaxace - zdokonalení dýchacích návyků - meditace - masáže - jóga - vizualizace (představivost) - doplňkové techniky. Některé techniky zaberou jen několik minut a záleží na každém, jaký způsob uvolnění mu pomáhá, aby se zklidnil. Relaxace je jedním z nástrojů k potlačování negativních reakcí vyvolaných stresem. Je to přirozený způsob, jak dostat stresovou situaci pod vlastní kontrolu. K relaxaci patří řada činností, které mají uvolnit napětí v těle (např. plavání, běh, poslech zklidňující hudby,…). Hovoří se o dvou metodách relaxace: 1. uvolnění svalstva – vědomé zpomalení dechu a tím uvolnění svalů končetin a trupu 2. autosugesce – je zaměřena na myšlení, člověk se soustředí na nějaký předmět (jde o meditaci) nebo řadu obrázků (vizualizace), aby se zbavil stresujících úvah. V obou případech jde o oklamání organismu, že je vše v pořádku a tělo se uvolní. Relaxace je dovednost, kterou se musíme naučit. Je lepší vážný, laskavý přístup k sobě než přísný. Proč je relaxace důležitá: 1. Vede k výraznému psychickému a tělesnému uvolnění a zabraňuje pokračování stresové reakce. 2. Nabízí uvolnění přímo po námaze. 3. Celkově zvyšuje odolnost proti stresu. 4. Zvyšuje pocit sebedůvěry a optimismu. 5. Brání zbrklému reagování.
5
6. Umožní uvolnit se před očekávanou stresující situací. 7. Uvolňuje příjemné prožívání příjemných aktivit. 8. Pomáhá rychleji se učit z nové situace. 9. Pomáhá aktivizaci představivosti a tvořivosti. 10. Harmonizuje psychický stava a tělesné funkce. Meditace je metoda převzatá z Východu, která se hodí jako doplněk základních relaxačních terapií. Cílem je dosáhnout naprostého uvolnění duše i těla tím, že soustředíte myšlenky na jedinou abstraktní představu, předmět nebo slovo. Rozlišují se dvě metody meditace: 1. soustředění se – je to základní a pravděpodobně nejstarší metoda meditace. Jde o to soustředit se na jediný předmět, imaginární nebo skutečný (např. obrázek či květina). 2. rozjímaní – myšlenky se soustřeďují na abstraktní představu. Jóga je dávný filosofický směr z Východu. Jedná se o procvičování tělesných, rozumových či duševních sil. V západních zemích největší obliby dosáhla hathajóga, což je soustava propracovaných pozic a cviků. Masáž je stejně tak příjemná jako užitečná, protože pomáhá uvolňovat svalové napětí. Masáž urychluje odbourávání toxických látek, stimuluje krevní oběh, uvolňuje bolestivě stažené svaly a vytváří celkově příjemný pocit. Proti stresu pomáhá nejen masáž přijímat, ale i dávat. Dotekové terapie se už celá století používají k léčbě vyčerpaných a stresovaných osob. Při léčbě stresu lze vedle postupů klasické medicíny použít i alternativní metody, které jsou spojené s léčivými účinky rostlin. Patří mezi ně homeopatie, akupunktura, reflexologie. Avšak tyto postupy je lepší nechat na odborníkovi. Homeopatie je léčebná metoda. Spočívá v podávání minimálních dávek léku, který se připravuje opakovaným rozpouštěním výtažků z rostlin nebo minerálů. Homeopatie má ohromný význam při léčbě alergií. Mnohé z alergií jsou vyvolány zatížením imunitního systému. A ten reaguje citlivě na stres. Reflexologie není léčebná metoda, ale dokáže pozitivně ovlivnit mnoho obtíží, které souvisejí se stresem (migrény, problémy s dechem, potíže oběhového systému, zažívání). Jedná se o relaxační terapii, která vychází z ozdravné síly doteku. Jde o masáže vybraných oblastí chodidel či dlaní, tzv. reflexní body, kterými se nechá ovlivnit příslušný orgán. Akupresura je kombinace masáže a akupunktury, jde o působení na citlivé body na těle. Předpokládá se, že akupresura je vhodná k léčbě nemocí vyvolaných stresem – astma, alergie, bolesti v zádech, deprese, nespavost, migréna, celkové napětí. Existuje ještě řada metod, jak se vypořádat se svými problémy. Tyto metody nabízí poradny pro uvolnění stresu. Například metoda one brain. Je to metoda, která vyhledává informace v paměťové stopě, dokáže najít velmi přesně věk příčiny stresové situace a uvolnit emoce s ní spojené. Pomáhá znovu prožít nepříjemnou zkušenost, ale velice jemně a při plném vědomí a vaší spolupráci s tzv. facilitátorem. Ten získává odpovědi z vašeho podvědomí a společně upřesňuje konkrétní situaci a vy nacházíte souvislosti s dnešními problémy. Protože pracujete cíleně, je zbavení se strachu-stresu trvalé.
6
Závěrem Je tedy důležité se zamýšlet na svým životem a nad tím co všechno nás ovlivňuje. Snažit se předcházet stresujícím situacím a žít vyrovnaně. A proč jsem si vlastně vybrala toto téma. Protože jeden můj kamarád má ze stresu zdravotní potíže a tak mne to začalo zajímat. Chodil s jednou holčinou, ale jejich vztah nebyl zrovna moc přínosný ani pro jednoho z nich a on se z toho zhroutil. Má zažívací problémy a lékař mu řekl, že pokud bude v klidu, tak do půl roku by se jeho stav mohl vrátit do normálu.
Literatura: Křivohlavý, Jaro: Jak zvládat stres. Grada Avicenum, Praha 1994 Battisonová, Toni: Zvládnutý stres. Nakl. Vašut, Praha 1999 Praško, Ján; Prašková Hana: Proti stresu krok za krokem. Grada Publishing, Praha 2001
7
