29é&+ 6325È.ģ. stavba a rekonstrukce

Jaroslav Závacký

VÝROBA SPORÁKOVÉHO KOVÁNÍ $3ě(1261é&+ 672/29é&+6325È.ģ

2000.00 RUSTIKA

3000.00 SALZBURG

3000.01 MÜNCHEN

3000.02 ZURICH

3000.03 BOZEN

3000.04 MODENA

3000.05 MODENA SE ŠLICI

798 03 Ohrozim 68 tel./fax: 00420 582 393 538 e-mail: [email protected]

www.rehulka.cz 4000.00 EXKLUSIVE

Kachlové sporáky nejen s teplovodním výměníkem

ÎÎÎ¡ÎÎ Ï-(ºĆ

Jaroslav Závacký

Kachlové sporáky nejen

s teplovodním výměníkem

stavba a rekonstrukce

Jaroslav Závacký

Kachlové sporáky nejen

s teplovodním výměníkem

stavba a rekonstrukce

Grada Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Jaroslav Závacký

Kachlové sporáky nejen s teplovodním výměníkem stavba a rekonstrukce TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 [email protected], www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 5286. publikaci Odpovědná redaktorka Jitka Hrubá Sazba Vladimír Velička Fotografie na obálce autor Fotografie a ilustrace v knize z archivu autora Počet stran 144 První vydání, Praha 2013 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice © Grada Publishing, a.s., 2013 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2013 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 978-80-247-4660-9 TIRÁŽ ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8712-1 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8713-8 (elektronická verze ve formátu EPUB)


Obsah

Úvod........................................................................... 7 |1| Historie ohně od krbu až ke sporáku............ 9

4.5 Akumulační a izolační materiály..................... 36 4.6 Materiály vhodné pro zdění.............................. 45

1.1 Středověk (476–1492)............................................9

|5| Stavba kachlového sporáku..........................48

1.2 Gotika (13., 14., 15. století)................................ 10

5.1 Než začneme se stavbou................................... 48

1.3 Renesance (15.-16. století)................................ 10

5.1.1 Umístění sporáku v rohu................................... 48

1.4 Baroko (17.-18. století)........................................ 11 1.5 Secese (1890-1910).............................................. 12 1.6 Současnost.............................................................. 13

5.1.2 Umístění sporáku k rovné zdi......................... 48 5.1.3 Komínové těleso a protipožární bezpečnostní vzdálenosti ................................ 49

5.2 Plánek sporáku...................................................... 51

|2| Kachlový sporák..............................................14

5.2.1 Objednávka kachloví........................................... 52

2.1 Sokl............................................................................ 14

5.2.2 Skutečné rozměry kachlového sporáku.. 53

2.2 Plotna........................................................................ 15 2.3 Topný štít................................................................. 15 2.4 Kachloví.................................................................... 15 2.5 Kobka........................................................................ 16 2.6 Trouba....................................................................... 17 2.7 Odkouření............................................................... 17

5.2.3 Nákres sporáku na zem a na zeď.................. 54 5.2.4 Objednávka kování............................................... 54

5.3 Sokl............................................................................ 55 5.3.1 Rozměření soklu..................................................... 55 5.3.2 Založení soklu.......................................................... 55 5.3.3 Stavění na hlínu...................................................... 56 5.3.4 Kremlování................................................................. 57

2.8 Teplovodní výměníky.......................................... 17

5.4 Zdění......................................................................... 59

|3| Rozdělení sporáků podle pozice a kouřových cest...............................................18

5.4.1 Příprava pro popelník a topný štít............... 60

3.1 Pozice sporáku....................................................... 18

5.4.3 Stavba klenby........................................................... 61

3.2 Typy sporáků.......................................................... 21

|4| Příprava nářadí a materiálu na stavbu sporáku..............................................................26 4.1 Nářadí....................................................................... 26

5.4.2 Usazení topného štítu a založení klenby.60 5.4.4 Usazení roštu............................................................ 62 5.4.5 Nahazování................................................................ 62 5.4.6 Izolační deska........................................................... 63

5.5 Založení prvního kachle..................................... 64 5.5.1 Postavení krátké řady........................................... 64

4.2 Materiál.................................................................... 27

5.5.2 Kachle pod troubou a plotnou..................... 65

4.2.1 Kachloví........................................................................ 28

5.5.3 Dostavění první řady a kremlování............. 65

4.3 Druhy kování.......................................................... 32

5.5.4 Vyplňování a vymazávání kachlů hlínou.66

4.3.1 Kování........................................................................... 32

5.5.5 Usazení rámu plotny............................................ 67

4.3.2 Topný štít..................................................................... 33

5.5.6 Ohniště a vyplnění řady..................................... 68

4.3.3 Pečicí trouby............................................................. 33

5.5.7 Sedla.............................................................................. 69

4.3.4 Medenec a kamnovec........................................ 33

5.5.8 Usazení pečicí trouby.......................................... 69

4.3.5 Uhlák.............................................................................. 34

5.6 Druhá řada – krátká strana................................ 70

4.3.6 Dřevník a kynárna.................................................. 34

5.6.1 Dostavění druhé řady kachlů......................... 70

4.3.7 Odkouření.................................................................. 34

5.6.2 Kremlování II............................................................. 71

4.3.8 Rám................................................................................. 34

5.7 Vsazení čisticích dvířek....................................... 71

4.4 Plotny........................................................................ 35

5.8 Stavba řady nad troubou................................... 73

5

6

Obsah

5.9 Mrtvý tah................................................................. 73

7.7 Instalace.................................................................110

5.10 Strop nad troubou............................................. 74

7.7.1 Instalování teplovodního výměníku u stavby nového sporáku................................110

5.11 Usazení kouřovodu a příruby........................ 75 5.12 Poslední řada kachlů......................................... 75 5.13 Římsa nad nástěnkou....................................... 76 5.14 Zaklopení stropu................................................ 77 5.14.1 První vrstva záklopu........................................... 78 5.14.2 Druhá vrstva záklopu........................................ 78

5.15 Římsy...................................................................... 79 5.15.1 Usazení první římsy............................................ 79 5.15.2 Další římsy................................................................ 80

5.16 Záklopové kachle............................................... 81 5.17 Spárování.............................................................. 81 5.18 Štukování.............................................................. 83 5.19 Položení plotny................................................... 84 5.20 Ukázka realizací kachlových sporáků......... 84 5.20.1 Stolové sporáky.................................................... 84 5.20.2 Klasické sporáky................................................... 85 5.20.3 Moderna................................................................... 86

7.7.2 Instalování teplovodního výměníku do již postaveného sporáku...........................112 7.7.3 Instalování teplovodního výměníku při rekonstrukci sporáku...................................113

|8| Rekonstrukce kachlového sporáku.......... 114 8.1 Posouzení stavu před opravou......................114 8.2 Rozebrání kachlového sporáku.....................115 8.3 Odmaštění kachlů..............................................116 8.4 Částečná anebo kompletní výměna kování.....................................................117 8.5 Opravy kachlů .....................................................118 8.5.1 Sdrátování................................................................118 8.5.2 Lití kachlů..................................................................118 8.5.3 Kytování kachlů.....................................................119

8.6 Postup při rekonstrukci....................................120 8.7 Ukázka realizací rekonstrukce........................123

5.20.4 Rohové....................................................................... 86

|9| Provoz sporáku............................................. 125

5.20.5 Součástí kuchyně................................................ 87

9.1 Vysoušení kachlových kamen........................125

|6| Sporáky s pecí..................................................89

9.2 Vypálení kachlových kamen...........................125

6.1 Pece a jejich znovuobnovení............................ 89 6.2 Ležení na peci........................................................ 89 6.2.1 Zápecí........................................................................... 90

9.3 Palivo.......................................................................126 9.4 Topení, vaření a pečení.....................................127 9.5 Údržba ...................................................................127

6.2.2 Druhy tahů pod ležením................................... 90

9.6 Čištění sporáku....................................................129

6.2.3 Komín v čele pece................................................. 91

|10| Pečení a vaření na kachlovém sporáku. 130

6.2.4 Komín u sporáku.................................................... 91

Sváteční chléb..............................................................130

6.2.5 Komín v úhlopříčném rohu............................. 92 6.2.6 Komín naproti sporáku....................................... 92

6.3 Technický popis ležení........................................ 92

Kachna na medu.........................................................131 Majolkové koláčky......................................................132

6.4 Postup stavby......................................................... 94

Závěr..................................................................... 134

6.5 Ukázky realizací sporáků s pecí....................... 98

Slovník pojmů..................................................... 135

|7| Sporáky s teplovodním výměníkem...........99 7.1 Využití teplovodních výměníků....................... 99 7.2 Nezbytné podmínky k použití teplovodního výměníku.................100 7.3 Výpočet výkonu výměníku..............................101 7.4 Druhy teplovodních výměníků a jejich použití......................................................105 7.5 Schéma připojení...............................................108 7.6 Jištění topného systému a záložní zdroj......................................................109

Literatura a další zdroje..................................... 137 Rejstřík.................................................................. 138


Úvod

Důvodů k sepsání této knihy bylo velmi mnoho, ale tím nejdůležitějším je skutečnost, že stále stoupá zájem o kachlová kamna a zejména o kamna s teplovodním výměníkem. Na počátku devadesátých let se v tuzemsku zájem o sporáky točil okolo oprav starých kusů. Stavbou nového sporáku se rozumělo většinou pouze něco, co zdánlivě připomínalo kachlový sporák. Prioritou byla velikost, která vytlačila funkčnost až na druhé místo, tedy pokud kamna vůbec táhla. S počátkem druhého tisíciletí se v důsledku zdražování fosilních paliv (plynu a ropy) spojuje ekonomika s ekologií. Dřevo je nejen ekologickým, ale především obnovitelným zdrojem paliva. Nesmíme se zapomenout ještě zmínit o ceně

dřeva. Ta je čtyřikrát nižší než při topení plynem. Zkrátka dřevu a kachlovým sporákům svítí zelená. V dnešní uspěchané době žádá uživatel klid a pohodlí, takže když už musí přikládat, tak požaduje zároveň teplo v celém domě. Po několika různých pokusech rozvést teplo po celém domě teplovzdušnými kanály přichází na řadu využití teplovodních výměníků. Češi jsou sice národem kutilů, avšak fyzikální zákony platí na celém světě stejně. S jistotou můžeme tvrdit, že sálavé teplo vyrobené sporákem se nepohybuje a zůstává převážně v místnosti, kde sporák stojí. Pokud chceme získané teplo rozvést po domě, stávají se naším pomocníkem tolik známé radiátory, umístěné ideálně pod okny. Předkládané informace, které vás provedou vlastnoruční stavbou sporáku, jsou podloženy více než dvacetiletou praxí získanou provozováním tohoto krásného řemesla. Veškeré fotografie, perokresby a text jsou dílem autora, který vás provede všemi záludnostmi a kamnářskými triky potřebnými ke stavbě funkčního kachlového sporáku. V knize autor odpovídá na nejčastější dotazy a vyjasňuje nejčastější omyly. Přeji příjemně strávené chvilky nad touto knihou a dílo ať se vydaří.

kamnář Jaroslav Závacký

7


|1| Historie ohně od krbu až ke sporáku

1.1 Středověk (476–1492) Po přenesení ohně do obytné místnosti bylo ohniště obezděno, a to až nad strop přízemí, a tak vznikl první komín (obr. 1.1). Komín ale tehdy nevedl až nad střechu, jak je to běžné dnes, ale vystupující kouř z podkroví vycházel z objektu kdekoliv mezi taškami. Na samém konci komína byl umístěn takzvaný lapač jisker. Často se stávalo, že kouř sebou nesl zápalné jiskry. Bylo celkem běžné jednou za život vyhořet. Na lapač jisker se věšelo maso, které

se neustále uzením konzervovalo (viselo tam, dokud se nesnědlo). Veškeré potraviny se buď pekly na rožni na přímém ohni, zahrabávaly do žhavého popela nebo konzervovaly kouřem. (O karcinogenech tehdy nic neslyšeli.) Sůl byla tenkrát moc drahá, proto se potraviny uchovávaly uzením (obr. 1.2). Těleso komína bylo vyzděno z kamene slepeného hlínou v co nejtenčích spárách. Ve spodní části tělesa byl vybourán otvor a nad ním se vzpínala klenba, která směřovala do středu komína. Otvor v komíně se později začal nazývat krb. Tento název pochází z keltského jazyka a v překladu znamená komín. Středověký krb měl svou spodní část vždy až v úrovni podlahy, která byla z ušlapané hlíny.

Obr. 1.1 Půdorys

Obr. 1.2 Středověké pečení

9

10

Historie ohně od krbu až ke sporáku

1.2 Gotika (13., 14., 15. století) Přestože v Čechách nedaleko města Tábora byla vykopána nejstarší kachlová kamna na světě, datovaná archeology do roku 1251, nebyly kachlové sporáky v té době nikdy stavěny. Kachle byly neglazované a připomínaly spíše sešlápnutý hrneček. Jejich použití bylo určeno výhradně pro interiér, například jako kamna do rytířského sálu. Něco takového jako použít kachle s rodovými erby do „černé kuchyně“ nebylo vůbec myslitelné.

Černá kuchyně je v podstatě otevřený krb opatřený komínem, který procházel nejen podkrovím, ale rovněž střechou (obr. 1.3). Komín tak získal větší délku a to mělo vliv na zlepšení tahu. Podkroví v té době již bylo hojně využíváno. Maso se upravovalo na lávových kamenech, nazývaných pečící. Při jejich nedostatku byly často nahrazovány žulovými bloky o tloušťce okolo 10 cm, jejichž horní i spodní plocha byla vyhlazena. Tyto kameny byly předchůdcem „sporákové plotny“. Po upečení první várky masa se kámen jednoduše otočil vrchní stranou do popela. Spodní strana byla již opálená a tím také vyčištěná (obr. 1.4).

Obr. 1.3 Půdorys

Obr. 1.4 Pečení v gotické době

1.3 Renesance (15.-16. století) Sloh, který vznikl ve Florencii, přinesl z Itálie kromě stavebního obrození i její proslulou kuchyni. Známé italské pece na pizzu se začaly v našich zeměpisných šířkách používat na pečení tradičního chleba. Svou konstrukcí zůstávaly naprosto totožné (obr. 1.5). Oheň však nezůstával trvale při pečení uvnitř, ale po dohoření paliva se pec

vymetala. Rozdíl mezi pecí na pizzu a pecí na chleba je pouze v přítomnosti ohně při pečení. Do takovéto pece se vešlo více než dvacet bochníků chleba nebo i celé sele, které se zahrabávalo do horkého popela. Celé těleso pece bylo vystrčeno do přilehlé místnosti z důvodu vytápění. Protože pece byly stavěny z tvrdě


Obr. 1.5 Půdorys

Obr. 1.6 Renesanční černá kuchyně

pálených cihel a vysypávány nerosty obsahujícími vysoké procento křemíku, zůstávaly po naakumulování teplé ještě několik dnů. Tak se staly tyto kolosy na pečení víceúčelovými. Do pece se přikládalo dvířky umístěnými v zadní části černé kuchyně, rovněž tímto otvorem vystupoval také kouř (obr. 1.6).

Stolec vpředu připomínal svým tvarem sporák. Měl z boku otevřené ohniště a místo plotny byly použity zmíněné „pečící kameny“. Otvorem za plotnou libovolně odcházel kouř. Nad ním byl zavěšen kotlík na otočných konzolách a to tak, že mohl být umístěn nad plameny nebo nad plotnou, aby polévka zůstala stále teplá.

1.4 Baroko (17.-18. století) Zasáhlo nejen stavitelství, odívání, kulturu a umění v celé Evropě, ale dobu evoluční znamenalo také pokud se týkalo sporáků. Sporák zůstával stát dále v černé kuchyni, byl však již opatřen kovovými dvířky, která poměrně dobře těsnila a tím zvyšovala výkon tohoto topidla (obr. 1.7). Rovněž plotna díky rozvoji slévárenství a využívání litiny prodělala ve vývoji velký krok kupředu, neboť dotyková plocha plotny a hrnce se stala kontaktnější. Na stavbu sporáků byly již používány neglazované kachle, tzv. omítací. Tyto kachle byly již opatřeny zadním rámečkem, který sloužil k přichycení „na pevno“ kovovými

sponami. Povrch byl poté omítnut vápennou maltou. Odkouření ústilo do klenby pece. Rovněž u pecí na chleba se změnil princip vytápění. Již se nerozdělával oheň v zadní části pece, ale vpředu, hned u dvířek. Na zadní straně klenby pece byly dva otvory o rozměru 15×15 cm, které ústily do kanálků o stejných rozměrech. Ty se nacházely na vnější klenbě pece nad dvířky, kudy kouř odcházel do komína. Tento tahový systém měl nižší spotřebu dřeva, nahříval dostatečně pec z vrchu, takže pec mohla po vymetení upéct několik várek chleba za sebou (obr. 1.8). Černá kuchyně však zůstala bez stavebních úprav.

11

12

Historie ohně od krbu až ke sporáku

Obr. 1.7 Barokní černá kuchyně

Obr. 1.8 Půdorys

1.5 Secese (1890-1910) V této době největší změnu zaznamenává sporák. Byl přemístěn z černé kuchyně do obytné místnosti a přizděn k peci. Tím vznikla na peci tzv. nadezdívka. Původní barokní kanály byly zbourány a nad středem pece vedlo dělící žebro. Kouř ze sporáku odcházel do této

nadezdívky a posléze kouřovými otvory nad dvířky do komína. Topením ve sporáku tak bylo možné nahřívat i vrchní část pece, na které se v pohádkách povaloval „hloupý Honza“. Kouř odcházející do černé kuchyně byl však již vychladlý a tak byla černá kuchyně zazdě-

Obr. 1.9 Půdorys

Obr. 1.10 Selský sporák s ležením


na. Ve spodní části nově vzniklého komína se nacházela velká komínová dvířka. Tak zanikla černá kuchyně. Vaření se pak přesunulo do světnice (obr. 1.9). Tento dvoutroubový spotřebič se nejčastěji nazýval „Selský sporák“. Byl opatřen uhlákem na dřevo a přikládací dvířka byla spojena do jakéhosi štítu, který byl opatřen klapkou na přisávání vzduchu. V rozlehlé plotně se

často nacházel kamnovec (rovněž nazývaný medenec, měděnec či pecák) na ohřev užitkové vody. Kachle bývaly buď hladké, nebo jen mírně vzorované, aby se sporák dal dobře udržovat. Kachle se stavěly nejčastěji hned od podlahy a to včetně soklu (podstavce). Dost často se obkládalo kachli celé ležení pece. Pec na chleba se však již používala velmi zřídka, nebo se na ní zcela zapomnělo (obr. 1.10).

1.6 Současnost Postupným zavedením plynofikace obcí začalo pozvolna kachlových sporáků ubývat. U plynových a později i elektrických sporáků byla rychlejší obsluha a stačilo pouze otočit knoflíkem. V roce 1948 byly zrušeny soukromé kamnářské školy, a tím se urychlil konec kachlových kamen v Čechách. S rokem 1989 přišlo nejen období svobody, ale také období zdražování fosilních paliv, které přispělo k návratu využívání obnovitelných zdrojů energií, jako je například dřevo atd. Kachlové sporáky změnily především svůj estetický vzhled. Začaly se stavět nejrozmanitější tvary, například s kulatým půdorysem,

rohové či jinak zakřivené. Dnes se takovéto sporáky staví velmi často jako komplet se zabudovanými elektrickými či plynovými spotřebiči (obr. 1.11). U těchto řešení je výhodou to, že v letních měsících, kdy se kachlový sporák nepoužívá, hospodyňka zvyklá vařit na jednom místě nemusí běhat po celé kuchyni a může pracovat na stejném místě jako v zimě. Každé druhé nově stavěné topidlo je opatřeno teplovodním výměníkem (obr. 1.12). U kachlových sporáků tomu není jinak. O teplovodních výměnících se dále zmíníme v jiné kapitole této knihy.

Obr. 1.11 Dnešní moderní kuchyně

Obr. 1.12 Půdorys

13

14

Kachlový sporák

|2| Kachlový sporák

Obr. 2.1 Klasický kachlový sporák

Typický kachlový sporák má plotnu a jednu pečicí troubu v tzv. kobce (obr. 2.1). Často se takovému sporáku říká pec. Tato záměna je poměrně běžná, ale my už z předchozí kapitoly víme, jak taková pec vypadá. Klasický kachlový sporák je určený hlavně na pečení a vaření. Jako topidlo je považován až v druhé řadě. Tepelná účinnost se pohybuje mezi 72 až 75 %. Teplota na povrchu kachlů se pohybuje okolo 85 °C. Při plném výkonu sporáku plotna nepřesahuje povrchovou teplotu 450 °C. Konstrukcí se sporák řadí do kategorie lehkých kamen. Akumulační schopnost topidla je od 12 do 18 hodin. Vše v podstatě závisí na těsnosti plotny. Ale dost čísel a podívejme se na jednotlivé části sporáku.

2.1 Sokl Spodní část sporáku tzv. sokl je nejčastěji naplno vyzděný cihlami a omítnutý. Někdy

Obr. 2.2 Horský sporák

stojí na litinových nohách nebo je kombinací obojího. Sokl vytváří přechod mezi konstrukcí topidla a konstrukcí podlahy. Tam kde jsou podlahy betonové nebo sporák stojí přímo na zemi je sokl nejčastěji naplno vyzděn. Výjimkou bývají zátopové oblasti, ve kterých se osvědčil sporák na nohách. Kombinace soklu a litinových nohou je nejčastější u sporáků s tzv. sníženou hlavou – myšleno kobkou. Sporák na nohách je často přezdívaný horský (obr. 2.2). Jak název napovídá, tak se tento sporák rozšířil ponejvíce v horských chalupách. Někdy nohy byly pouze vpředu a zbytek rámu byl zazděn. Váhu topidla pak částečně nesla zeď. Sporáky stávaly na dřevěných podlahách, nebo dokonce v patře.


2.2 Plotna Vrchní část kamen tvoří plotna společně s kobkou, což jsou takzvané účinné části topidla. Plotna na vaření měla kdysi výšku okolo 70 cm. Se zvětšující se výškou obyvatelstva, se zvedla výška plotny na 82 cm. Tam, kde mají vestavěné teplovodní výměníky, se musí počítat s výškou až 86 cm. Litinovou

plotnu nahradila plotna z kuté oceli. Je vyrobena za tepla sklepáváním prutů železa do sebe, a je pružnější než litinová. Stejným způsobem se ve středověku vyráběly meče. Ocelová plotna je hladká a rovná jako sklokeramická deska. Vaření se tak stalo mnohem rychlejším.

2.3 Topný štít Pod plotnou jsou umístěna dvířka na přikládání a to buď z boku, nebo z čela kamen. Přikládacím a popelníkovým dvířkům osazeným v jednom rámu říkáme topný štít. Sporák s teplovodním výměníkem má navíc k topnému štítu ještě jedna přikládací dvířka. Takovéto topidlo má umístěna dvě ohniště a popelník nad sebou (obr. 2.3). Obr. 2.3 Kování u sporáku s teplovodním výměníkem

2.4 Kachloví Kachlová část je sestavená z jednotlivých kachlů a nazývá se kachloví. Kachle jsou spojovány kramlemi (kamnářské slovo přejaté z německého kreml). Spojené kachle pak tvoří kouřové cesty kachlového sporáku. Nejpoužívanější rozměr základního kachle je 22×22 cm. I starý rozměr se stále používá, jeho velikost je 19×21 cm. Některé firmy zvolily své vlastní rozměry, jako například 22×24 cm nebo 20×25 cm. Původně kachle neměly žádnou glazuru. Po zavedení glazování dostala kamna barvy. Původní střep byl červený, a protože glazu-

ra byla průhledná, bylo možné dělat jenom tmavší odstíny. V oblibě byly hnědá, vínová, kobaltově modrá a především zelená barva. Zelená barva v zimních měsících zřejmě lidem chyběla, neboť veškerá zeleň ležela pod sněhem. Proto se asi stala zelená kachlová kamna nejžádanějšími. Dnes je na trhu velká škála glazur. Dělíme je do dvou základních skupin – lesklé a polomatné. Lesklé jsou olovnaté a matné jsou vyráběny s příměsí dalších měkkých kovů. Největší firma na výrobu glazur u nás se nachází v Roudnici nad Labem.

15

16

Kachlový sporák

2.5 Kobka Kobka je část sporáku určená především na pečení. Prochází jí kouř zpravidla třemi ležatými tahy. Bývá nejčastěji opatřena jednou pečicí troubou. Selský sporák oproti tomu má trouby dvě nebo je jedna trouba zaměněna za tzv. kamnovec, nemá-li jej sporák v plotně. Další kovové části jsou čisticí dvířka, talířník (sklápěcí sušák na nádobí vsazený v kobce) a odkouření. Všechny tyto kovové prvky společně s plotnou a topným štítem

Obr. 2.4 Kachlový sporák s medencem

či přikládacími dvířky nazýváme kování. Vnitřek kobky klasického sporáku má buď jednu troubu, jednu ležatou přepážku a dva ležaté tahy, nebo dvě trouby a dva ležaté tahy. Výjimkou je horský sporák a sporák se sníženou hlavou. Ostatní sporáky jako plotnový a stolový kobku nemají. Plotnový sporák nemá dokonce ani troubu. O tom se, ale zmíníme v další kapitole, kde sporáky rozdělujeme podle kouřových cest.


2.6 Trouba První trouba (dolní) slouží na pečení. Pod ní se nachází v kouřové cestě sedlo, které tlačí kouř blíže k troubě. Některé sporáky sedlo pod troubou nemají a trouba je položená o 8 cm níže, takže se sama stává sedlem. V troubě se teplota pohybuje od 220 do 270 °C. Druhá trouba slouží na pečení slabého těsta. Teplota uvnitř je totiž jen okolo 170 °C. Nejčastěji je používána na sušení ovoce či hub.

Tato trouba je někdy nahrazována medencem. Medenec je nádoba na ohřev užitkové vody, má nálevku a kohoutek (obr. 2.4). Trouby mohou být umístěny z čela nebo z boku kobky. Trouby se buď dají z kobky celé vyjmout, nebo mají vyndavací dno. Není-li tomu tak, je kobka opatřena čisticími dvířky, aby se sporák mohl čistit od sazí a popela.

2.7 Odkouření Odkouření ze sporáku je zajišťováno buď přímo z kobky přes náustek do komína, nebo z vrchu kobky kouřovou rourou. Kouřovod může mít jen jedno koleno a nesmí být delší než dva metry. Není-li tomu tak, dochází čas-

to k ochlazování kouřových plynů. To vede k dehtování. V koleně se běžně nachází čisticí víčko, jinak se při čištění musí celá roura sundat, a to se někdy neobejde bez komplikací.

2.8 Teplovodní výměníky Další nedílnou součástí dnešních sporáků jsou teplovodní výměníky. Na tomto místě se jen zmíníme o použití těchto komponentů. Jinak vše bude podrobněji sděleno v samostatné kapitole o teplovodních výměnících v této knize. Výměník udělal z kachlového sporáku v dnešní době rovnocenné topidlo pro vytápění celého domu, které je zajišťováno

radiátory. Buď ohřívá teplou vodu do systému přímo, nebo je častěji napojen na otopnou nádobu, z které je teplá voda rozváděna dále. A to jak do radiátorů, tak do podlahového topení a někdy se dokonce používá pro ohřev užitkové vody. Ze spotřebiče na vaření se vyvinul tzv. polo-kotel kombinovaný se zimním topeništěm.

17

18

Rozdělení sporáků podle pozice a kouřových cest *

|3| Rozdělení sporáků podle pozice a kouřových cest

3.1 Pozice sporáku Pro každý sporák lze stanovit jeho optimální umístění vzhledem k obvodovým konstrukcím, umístění komína a vedení kouřovodu, užívání levákem či pravákem. Nejčastější varianty jsou popsány v této kapitole.

A) Umístění sporáku do rohu Nejčastější pozice. Tato varianta je ideální pro praváky. Odkouření je vedeno přímo do komína. Pouze dvě kachlové stěny sporáku můžeme pokládat za účinné. (D) = dvířka, (T) = trouba: stejné u všech variant

B) Umístění sporáku do rohu Varianta je vhodná pro leváky. Odkouření je vedené kouřovou rourou z vrchu kobky. Kachli by měla být z hygienických důvodů obložena i zeď. O 9 % vyšší výkon než u varianty A).

C) Umístění sporáku na rovnou zeď Varianta je vhodná pro praváky, přičemž jak je patrné trouba i dvířka nemusí být umístěny vždy z čela. Odkouření je vedeno přímo do komína. Stejný výkon jako u varianty B).

D) Umístění sporáku na rovnou zeď Varianta vhodná pro leváky. Trouba i dvířka jsou zde z čela, ale je možné je umístit stejně jako u varianty C). Výkon je rovněž stejný. Vyústění do komína je zajištěno kouřovodem z kobky.

E) Volně v prostoru Zajistí nejvyšší možný výkon. Dvířka i trouba mohou být umístěny z předního nebo ze zadního čela, někdy i z boční strany. Tato pozice zajišťuje největší možnou variabilitu. Odkouření je vedeno z vrchu kobky do komína.

F) Volně v prostoru V této variantě je úmyslně kouřovod z kobky veden šikmo. Neměl by být nikdy delší jak 2,2 m.

G) Přizděný k peci U tohoto selského sporáku je nejčastější varianta vhodná pro leváky. Výkon je o 20 % vyšší než u varianty F) nebo E), což je způsobeno větším topeništěm, dvěma troubami a vedením kouřových cest přes ležení pece.

H) Přizděný k peci Varianta vhodná pro praváky. S odkouřením přes pec, komín se nachází na protější straně. Srovnatelný výkon jako u varianty G).

I) Skrz zeď Dvířka mohou být z čela i z boku. Trouba je umístěna vždy z boku do kobky, která vede skrz zeď do další místnosti. Jedná se o možnost vytápění další místnosti, přičemž kobka dosahuje maximálně 1/3 výkonu sporáku. Odkouření je vedeno do komína přímo.

Kachlové sporáky nejen s teplovodním výměníkem B

A

D

D

T

C

T

D D

T T

D

E

F

D

T

T

D

19

20

Rozdělení sporáků podle pozice a kouřových cest H

G

D D

T

T

I

J

T

T

D

D

K

L

T

T D

D


J) Umístění skrz zeď s plotnou v rohu Kobka včetně trouby má stejné funkce jako na obrázku I). Plotna je v rohu a dvířka mohou být umístěna z čela i z boku. Odkouření je vedeno z boku kobky.

K) Přes roh Srovnatelný výkon jako u sporáku D), přičemž kobka je předsazena přes část plotny. Dvířka i trouby mohou být umístěny z čela

i z boku. Odkouření je vedeno přímo do komína.

L) Rohová varianta Trouba i dvířka jsou umístěny vždy z čela na dlouhých stranách, které jsou stavěny pod úhlem 45° vůči obvodovým zdem. Tato moderní varianta má odkouření přímo do komína. Výkon má však nejnižší a to zhruba o 20 % menší než u varianty A).

3.2 Typy sporáků Technickými parametry, které je třeba zvážit při výběru vhodného typu sporáku, rozumíme rozměry, hmotnost, výkon, průměr odkouření, minimální tlak komína a cenu materiálu. Rozměry sporáku jsou dány velikostí kachlů. V našem případě jsou použity základní kachle s nejčastějším rozměrem 22×22 cm. V případě jiných rozměrů kachlů počítejme také s jinými celkovými rozměry kachlových sporáků. Výška je u plotnového a stolového sporáku měřena pouze na výšku plotny, neboť sporáky nemají kobku. V ostatních případech je výška míněna na vrch kobky. Plotna má vždy výšku 82 cm a výjimkou je jen sporák s teplovodním výměníkem, kde je výška plotny 86 cm. Největší podíl hmotnosti sporáku tvoří sokl, který je nejčastěji naplno vyzděn klasickými cihlami na zdicí maltu. Zdivo má svou jednotkovou hmotnost 1 620 kg/m3. Spočítá-

me-li objem, jsme schopni vcelku přesně určit hmotnost kachlového sporáku. Např. stolový sporák 82×66×112 cm má hmotnost 982 kg. Výkon se stanoví v souvislosti s velikostí plochy. Čím je větší plocha, tím je větší výkon. Vše záleží na velikosti ohniště a tloušťce kachlové stěny. Průměrem odkouření rozumíme minimální průřez, přičemž komín může mít při své minimální výšce 8,5 m větší průměr, ale nikdy ne menší než je průměr odkouření. Minimální tlak komína nemá nic společného s výkonem topidla a je vždy lepší zvážit, máme-li k vybranému topidlu správný minimální tlak. Doporučuji pozvat si na toto kominíka. Cena materiálu v následujících příkladech je stanovena nejnižší a nejvyšší dle výrobců na našem trhu. Nezahrnuje dopravu, práci a režii.

21

Rozdělení sporáků podle pozice a kouřových cest Plotnový sporák Rozměry:

v = 82 cm, hl = 66 cm, š = 77 cm

Průměr odkouření:

12 cm

Hmotnost: 370 kg

Minimální tlak komína: 7 Pa

Výkon:

Cena materiálu:

5,5 kW

22 700–27 300 Kč

ø12 3 8

12

48

38

37

77 85

Obr. 3.1 Plotnový sporák Stolový sporák Rozměry:

v = 82 cm, hl = 66 cm, š = 112 cm


12 cm

Hmotnost: 980 kg


Výkon:

Cena materiálu:

8,2 kW

31 700–36 200 Kč

8

3 12

40

3

12

Obr. 3.2 Stolový sporák

82

10

39

22

8

Kachlové sporáky nejen s teplovodním výměníkem Horský sporák Rozměry:

v = 137 cm, hl = 66 cm, š = 143 cm


15 cm

Hmotnost: 630 kg


Výkon:

Cena materiálu:

9,6 kW

57 400–63 800 Kč

ø15 20 17 14 10 6 8

10 8

Obr. 3.3 Horský sporák Sporák se sníženou hlavou Rozměry:

v = 127 cm, hl = 66 cm, š = 143 cm


15 cm

Hmotnost: 1 050 kg


Výkon:

Cena materiálu:

9,6 kW

61 700–72 400 Kč

HORNÍ POHLED

20 20 8

Obr. 3.4 Sporák se sníženou hlavou

10 8

12 12

23

Rozdělení sporáků podle pozice a kouřových cest Klasický kachlový sporák Rozměry:

v = 152 cm, hl = 66 cm, š = 143 cm


18 cm

Hmotnost: 1 650 kg


Výkon:

Cena materiálu:

89 200–96 100 Kč

12

18

12 kW

12

6

8

10

Obr. 3.5 Klasický kachlový sporák Selský sporák Rozměry:

v = 154 cm, hl = 70 cm, š = 212 cm


20 cm

Hmotnost: 2 100 kg


Výkon:

Cena materiálu:

121 400–138 300 Kč

20

13 kW

10

15 8 KAMNOVEC

10

24

KYNÁRNA UHLÁK

Obr. 3.6 Selský sporák

12

Kachlové sporáky nejen s teplovodním výměníkem Sporák s teplovodním výměníkem Rozměry:

v = 165 cm, hl = 68 cm, š = 184 cm


20–23 cm

Hmotnost: 1 940 kg


Výkon:

Cena materiálu:

12 kW + výměník 6–21 kW

127 500–148 000 Kč

14

22

14 12

8

Obr. 3.7 Sporák s teplovodním výměníkem

14

25

26

Příprava nářadí a materiálu na stavbu sporáku

|4| Příprava nářadí a materiálu na stavbu sporáku

Pro každou stavbu, tzn. i pro stavbu kachlového sporáku, je potřeba nářadí a materiál. Co

ke stavbě sporáku potřebujeme je přehledně sestaveno v kapitole 4.1 a kapitole 4.2.

4.1 Nářadí Tab. 4.1 Nářadí potřebné ke stavbě sporáku

pila na řezání šamotu

zednické kladivo

nádoba na míchání malty (kalfas)

vrtačka

úhlová bruska

klínky

úhelník

metr

plastová špachtle

zednická lžíce

vědra na vodu

spony

molitanová houba

špachtle

nůžky

vodováhy

Kachlové sporáky nejen s teplovodním výměníkem Tab. 4.1 Nářadí potřebné ke stavbě sporáku

fanka

palice

sekáč

štafle

lopata

staré hadry

kombinované kleště

gumové hladítko

4.2 Materiál Tab. 4.2 Materiál potřebný ke stavbě sporáku

30 ks šamotových cihel 8 ks šamotových plátků 120 ks plných cihel 2×40×20 cm

35 ks ražených cihel

240 kg kamnářské hlíny

3 ks žárobetonu 3×20×60 cm

kachloví

kování

10 pytlů zdicí malty po 40 kg

kamnářská perlinka

30 ks tašky bobrovky

svářecí dráty G-104

27

28

Příprava nářadí a materiálu na stavbu sporáku

Tab. 4.2 Materiál potřebný ke stavbě sporáku

spárovací hmota

flexibilní lepidlo

žáruvzdorný štuk

bednění

voda

izolace Silka

kovové profily

rošt

staré noviny

nerezový plech

zděř

výplně

4.2.1 Kachloví Výroba kachlů Kachle se vyrábějí již od rané gotiky. V té době vypadaly více méně jako hrníček, který byl vytočen na hrnčířském kruhu. Poté byl ze čtyř stran vytvarován a jednotlivé kachle se na sebe kladly v kruhovém základu jako cihly. První kachlová kamna připomínala včelí úl. Od té doby prošly kachle značnými změnami. Především materiál byl nejprve čistá hrnčířská hlína a postupem času se do ní přidávala další ostřiva, zvyšující nejen akumulační schopnosti, ale i pevnost. Kachel se později již nevyrábí točením, ale tlačením do formy nebo litím. Posléze byl opatřen ze zadní strany rámečkem, který slouží především ke spojování jednotlivých kachlů kramlemi (slangově kremlování). Dále se rámeček vyplňuje „futrovačkou“, což je slangový výraz pro šamotový plátek o tloušťce cca 2 cm.

Kachle byly ponejprv vyráběny neglazované. Teprve v období renesance se začaly glazovat. Do doby secese se kachle neobrušovaly a nekalibrovaly a kamna se stavěla s kachli stavěnými na spáru. S příchodem této doby se kachle začaly zabrušovat s přesností na jednu desetinu milimetru. Kachle se sestavovaly beze spár na takzvanou vlasovou spáru. Princip měl tu výhodu, že se po dostavění kamen nemuselo ještě spárovat, avšak celá stavba topidla se značně protáhla. V období po druhé světové válce se začaly kachle vyrábět litím. Tento způsob výroby přetrvává dodnes. Dá se tedy říci, že kachle můžeme rozlišit na „lité“ nebo „formované“. Dnešní kachle jsou vždy glazované.

Lité kachle Výhody: Princip výroby litých kachlů umožňuje podstatně rychlejší výrobu kachlů.


Tab. 4.3 Kachloví

srnčí hněď Rustikál I 22×22 cm

světle modrá Rustikál IV 22×22 cm

písková Rustikál II 22×22 cm

hrášková Mulde II 22×25 cm

listově zelená Motiv – jelen 22×22 cm

tmavě písková Baroko I 23×25 cm

kobaltově modrá Rustikál III 22×22 cm

bílá s konturou Renesance 22×22 cm

zelená Rustikál V 22×22 cm

terakotová Rustikál VII 22×22 cm

trávově zelená Gotika 22×22 cm

neglazované Motiv – vrhcáby 22×22 cm

olivově zelená Rustikál VI 22×22 cm

staromodrá Slunečnice 20×20 cm

pastelově modrá Mulde I 22×22 cm

starozelená Secese 19×22 cm

smetanová Veronika I 22×22 cm

burel Darina I 20×25 cm

hnědá Secese II 19×22 cm

cappuccino Darina II 20×25 cm

29

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

29é&+ 6325È.ģ. stavba a rekonstrukce

Recommend Documents