21. KONFERENCE MONITORING ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

21. KONFERENCE MONITORING ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

ÚSTŘEDÍ MONITORINGU ZDRAVOTNÍHO STAVU OBYVATELSTVA STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV, PRAHA

MILOVY 4. – 6. října 2016

SOUHRNNÁ SDĚLENÍ

SOUHRNNÁ SDĚLENÍ OBSAH OVZDUŠÍ MUDr. Helena Kazmarová, RNDr. Bohumil Kotlík, Ph.D., Ing. Věra Vrbíková, Ing. Miroslava Mikešová, Mgr. Lenka Šubčíková, Ing. Ladislava Matějů (SZÚ Praha): Studie kvality vnitřního ovzduší v mateřských školách ............................................................. 6 Poster: Martin Janko, Ing. Lucie Hellebrandová (ZÚ Ostrava): Syndrom „Hokejové plíce“ ...................................................................................................... 7 VODA MUDr. František Kožíšek, CSc., Ing. Daniel Weyessa Gari, Ph.D. (SZÚ Praha): Kvalita pitné vody v ČR v roce 2015 ........................................................................................ 9 RNDr. Jiří Kos (KHS Vysočina): Pesticidní látky v pitných vodách – staronový problém .........................................................12 Mgr. Filip Kothan, Mgr. Petr Pumann (SZÚ Praha): Kvalita koupacích vod v ČR v letech 2012‒2015 ....................................................................13 Poster: RNDr. Marie Fiedorová (KHS Ostrava): Acetochlor ESA ve zdroji pitné vody ..................................................................................... ZDRAVOTNÍ STAV, EHES Bc. Eva Kolářová (KHS Ostrava): Aktivity obcí s rozšířenou působností v Moravskoslezském kraji v podpoře zdraví obyvatel ..................................................................................................................................................16 MUDr. Jana Kratěnová, MUDr. Kristýna Žejglicová, RNDr. Vladimíra Puklová, RNDr. Marek Malý, CSc. (SZÚ Praha): Výskyt alergických onemocnění a respiračních obtíží u dětí v Moravskoslezském kraji – srovnání s výsledky celostátního šetření .................................................................................17 MUDr. Kristýna Žejglicová, MUDr. Jana Kratěnová, RNDr. Vladimíra Puklová, RNDr. Marek Malý, CSc. (SZÚ Praha): Studie alergických onemocnění u dětí v Moravskoslezském kraji – porovnání prevalence v pěti oblastech Moravskoslezského kraje ...............................................................................18 MUDr. Naděžda Čapková, Mgr. Michala Lustigová, Ph.D. (SZÚ Praha): Diabetes, epidemie 21. století; výsledky studie EHES ...........................................................19 2

Mgr. Michala Lustigová, Ph.D., MUDr. Naděžda Čapková, MUDr. Kristýna Žejglicová (SZÚ Praha): Kardiovaskulární riziko české populace; výsledky studie EHES ...........................................21 MUDr. Jarmila Rážová (KHS Stř. Č.): Zdraví dětí a mladistvých v mezinárodním srovnání ............................................................... HLUK MUDr. Zdeňka Vandasová, Mgr. Ondřej Vencálek Ph.D. (SZÚ Praha): Subjektivní odpověď na hluk a její vztah k vybraným onemocněním ....................................22 Mgr. Jan Beneš (KHS Ostrava): Integrovaný plán mobility Ostrava ..........................................................................................23 Ing. Tomáš Hellmuth, CSc. (ZÚ Ostrava): 2. kolo strategického hlukového mapování – výsledky .......................................................... Ing. Dana Potužníková (ZÚ Ostrava): Možnosti hodnocení neprofesionální expozice nízkofrekvenčnímu hluku ............................. PŮDA MUDr. František Stehlík (KHS Stř. Č.): Dílčí hodnocení zdravotního rizika obyvatel lokality Kutná Hora - Kaňk .............................24 Ing. Zdeňka Podolská, MUDr. Magdalena Zimová, CSc. (SZÚ Praha): Metodika pro nakládání s odpady ze zdravotnických a veterinárních zařízení .......................26 Ing. Anna Cidlinová (SZÚ Praha): Kontaminace půdy pražské aglomerace ..................................................................................27 BIOLOGICKÝ MONITORING Prof. MUDr. Milena Černá (SZÚ Praha): Biomonitoring člověka, jeho vývoj a cíle v rámci Evropy v příštích 5 letech: Evropská iniciativa v biomonitoringu (EHBMI) ..................................................................................... Mgr. Lenka Sochorová, Mgr. Lenka Hanzlíková1, RNDr. Alena Fialová, Ph.D.1, doc., Ing. Jana Pulkrábová, Ph.D.2, prof. MUDr. Milena Černá, DrSc.1(SZÚ Praha, VŠCHT Praha): Biologický monitoring vybraných perzistentních organických polutantů ve vzorcích krevního séra ...........................................................................................................................................28

3

Mgr. Lenka Hanzlíková, Mgr. Lenka Sochorová, Ing. Mája Čejchanová, RNDr. Alena Fialová Ph.D., prof. MUDr. Milena Černá, DrSc. (SZÚ Praha, UK 3. LF, Praha): Biologický monitoring v roce 2015: Výsledky vybraných prvků u dospělé populace ............30 HYGIENA PRÁCE MUDr. Zdenka Fenclová, CSc., doc. MUDr. Pavel Urban, CSc. (SZÚ Praha, 1. LF UK Praha): Monitoring nemocí z povolání v České republice v roce 2015 ...............................................31 RNDr. Bohumil Pokorný, CSc. (AgemanagementCZ, z.s.): Objektivizace pracovní schopnosti pomocí indexu WAI, výsledky prvních měření v ČR .....32 Mgr. Kateřina Janošová, MUDr. Vladimíra Lipšová, Mgr. Jana Jínová (SZÚ Praha): Stárnoucí pracovní populace a psychosociální rizika .............................................................34 MUDr. Michael Vít, Ph.D. (SZÚ Praha): Co je nového v hygieně práce a pracovního lékařství .............................................................35 DIETÁRNÍ EXPOZICE RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D., prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. a kol. (SZÚ Brno): Výsledky monitoringu dietární expozice v období 2014‒2015 ...............................................37 Mgr. Lucie Martykánová, Mgr. Marcela Dofková, Mgr. Martina Kalivodová, Ing. Jitka Blahová, Ing. Miroslava Krbůšková, RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D., prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. (SZÚ Brno): Porovnání obsahu makronutrientů ve školních obědech s nutričním doporučením ................41 Ing. Jitka Blahová, Mgr. Marcela Dofková, Mgr. Lucie Martykánová, Mgr. Martina Kalivodová, RNDr. Irena Řehůřková, prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. (SZÚ Brno): Obsah vybraných minerálních látek ve školních obědech ......................................................43 Mgr. Svatava Bischofová, Mgr. Radek Kavřík, Ing. Jana Nevrlá, Ing. Jitka Blahová, Mgr. Marcela Dofková, RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D., prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. (SZÚ Brno): Vitamin D a jeho přívod u osob žijících na území ČR ...........................................................45 Ing. Zuzana Holubová, Ph.D., RNDr. Jana Řeháková, Doc. MVDr. Vladimír Ostrý, Ing. Veronika Kýrová, RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D., prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. (SZÚ Brno): Porovnání obsahu vápníku v kravském a makovém mléce .....................................................47 Doc. MVDr. Vladimír Ostrý, Ing. Veronika Kýrová, Ph.D., prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. (SZÚ Brno): Nanotechnologie, potraviny a monitoring ...............................................................................49 4

Ing. Veronika Kýrová, Ph.D., doc. MVDr. Vladimír Ostrý, CSc. Ing. Pavla Surmanová, prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. (SZÚ Brno): Nové genové techniky, potraviny a monitoring ......................................................................51

5

STUDIE KVALITY VNITŘNÍHO OVZDUŠÍ V MATEŘSKÝCH ŠKOLÁCH MUDr. Helena Kazmarová, RNDr. Bohumil Kotlík, Ph.D., Ing. Věra Vrbíková, Ing. Miroslava Mikešová, Mgr. Lenka Šubčíková, Ing. Ladislava Matějů Centrum zdraví a životního prostředí, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 316 www.szu.cz, [email protected] ___________________________________________________________________________ V letech 2015 až 2016 Státní zdravotní ústav v úzké spolupráci se zdravotními ústavy a krajskými hygienickými stanicemi realizoval studii, zaměřenou na deskripci životního prostředí specifické skupiny dětí – dětí navštěvujících mateřské školky. Projekt navázal na předchozí měření, která proběhla v letech 1999 – 2001 v mateřských školách a v bytech vybraných dětí, v letech 2003 – 2004 ve velikostně nejfrekventovanějších bytech ČR a v letech 2006 – 2008 v základních školách. Při realizaci byly využity některé nové přístupy a metody získané při řešení mezinárodního projektu SINPHONIE v letech 2010-2012. Cílem bylo aktualizovat a rozšířit informace o výskytu látek ve vnitřním ovzduší mateřských škol (I. etapa – topná sezóna 2016) a vybraných bytů rodin s dětmi v MŠ (II. zatím nerealizovaná etapa) v ČR. Projekt byl realizován v pěti největších městech ČR (nad 100 000 obyvatel) tj. v Brně, Ostravě, Plzni, Liberci a v Praze. V každém městě bylo ve spolupráci s KHS vybráno vždy 5 mateřských škol. Měření kvality ovzduší probíhalo v topné sezóně, kdy byl v každé školce proměřen vždy prostor, kde děti tráví nejvíce času. Současně byla měřena kvalita ovzduší na jednom místě venku v blízkosti školky. Měření zahrnovalo chemické, fyzikální a biologické faktory a CO2 jako indikátor výměny vzduchu. Rozsah měřených parametrů vycházel z výsledků studie realizované v základních školách v letech 2006 - 2008. Byl rozšířen o vybrané těkavé organické látky, které by podle posledních odborných studií mohly mít negativní vliv na zdraví (alfa-pinen, limonen, aceton, acetaldehyd) a doplněn o měření biologických faktorů. Pro potřeby projektu byly vypracovány dva dotazníky, které vychází z mezinárodního projektu Sinphonie. Dotazník „školka“ pro deskripci školky a měřeného prostoru, vyplňovaný v době měření se zástupcem MŠ a druhý - multifaktoriální dotazník pro děti v měřených školkách, který vyplnili rodiče.

6

SYNDROM „HOKEJOVÉ PLÍCE“ Martin Janko, Ing. Lucie Hellebrandová Centrum hygienických laboratoří – oddělení ovzduší, Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě Partyzánské nám. 2633/7, 702 00 Ostrava tel.: 596 200 205 http://www.zuova.cz/, [email protected] ___________________________________________________________________________ Příčinou intoxikace hráčů v případě, který se stal v lednu tohoto roku, je pravděpodobná souhra mnoha okolností – účinků emisí NO2 z provozu rolby, charakteru konstrukce ledových arén obecně, mimořádné teplotní inverze a zhoršených rozptylových podmínek ve vnějším ovzduší i vnitřním ovzduší haly, zvýšené fyzické námahy a chybějící ventilace a signalizace zvýšených koncentrací NO2 v ovzduší nad ledovou plochou. NO2 je špatně rozpustný, jedovatý plyn, těžší než vzduch proto se usazuje nad ledem. Jeho původcem jsou vesměs spalovací motory zařízení na úpravu ledu. NO2 dráždí horní i dolní dýchací cesty a může způsobit krátkodobé příznaky postižení CNS (MMWR, 2012). NO2 proniká do periferních dýchacích cest a alveolů, kde společně s vodou vytváří dusivou kyselinu dusičnou. Přítomnost kyseliny dusičné zvyšuje permeabilitu buněčných membrán, což vede ke vzniku intersticiálního plicního edému a pneumonii. Expozice vysokým koncentracím NO2 v nedostatečně větraném prostoru (například krytý zimní stadion), vede k různě závažnému poškození plic, které se může projevit v těžkých případech i respiračním selháním s potřebou invazivní mechanické ventilace a intenzivní péče. Tento stav byl poprvé popsán v 80 tých letech minulého století v USA jako syndrom hokejové plíce v souvislosti se sérií těžkých otrav oxidem dusičitým na zimních stadionech. Základními příznaky jsou kašel, bolest na hrudi, dušnost, hemoptýza a cyanóza. Může se vyskytovat i slabost, bolesti hlavy nebo nevolnost. Příznaky se objeví během 6 - 48 hodin po expozici v závislosti na době expozice a úrovni NO2 v aréně. Závažnost symptomů vrcholí 24 - 72 h po expozici. Po akutních expozicích může dojít ke vzniku chronického kašle a příznaků podobných astmatu (Brat et al., 2013). Většina ledových arén je navržena tak, aby se minimalizovalo přirozené větrání ve snaze udržet teplý vzduch mimo povrch ledové plochy a teplotu ledu poblíž bodu mrazu. To může samo o sobě vytvořit teplotní inverzi, ve které se studený vzduch a plyny usazují nad ledem. Ochranné sklo mezi diváky a kluzištěm vytváří překážku pro proudění vzduchu (MMWR, 2012). Za normálních podmínek teplota vzduchu s výškou klesá. Toto teplotní zvrstvení atmosféry společně s větrem zajišťuje příznivé rozptylové podmínky látek v ovzduší. Při teplotní inverzi je naopak studený vzduch při zemi a teplý vzduch ve vyšších vrstvách atmosféry. Vzhledem k tomu, že studený vzduch je těžší než teplý vzduch nad ním, nemá důvod, aby stoupal. Znečišťující látky se nemohou dobře rozptýlit do vyšších vrstev atmosféry, jejich koncentrace při zemi narůstají a tím se i zvyšuje jejich toxický účinek. Zvýšené koncentrace nad ledem mohou za této situace přetrvávat delší dobu. Námaha se zvýšenou frekvencí a hloubkou dýchání jednoznačně přispívá k větší náchylnosti hokejistů k účinkům NO2 než v případě diváků nebo trenérů (MMWR, 2012).

7

Události bylo možné zabránit kombinací funkčního ventilačního systému, čidel včasné indikace přítomnosti NO2 v ovzduší nad povrchem ledové plochy a poučením hráčů. Doporučuje se proto neprodleně uplatnit všechna tato opatření, aby bylo možné těmto událostem do budoucna předcházet. Rovněž se doporučuje zvážit nahrazení stávající rolby využívající spalovací motor rolbou na elektrický pohon.

8

KVALITA PITNÉ VODY V ČR V ROCE 2015 MUDr. František Kožíšek, CSc.; Ing. Daniel Weyessa Gari, Ph.D.   Centrum zdraví a životního prostředí, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 316 www.szu.cz, [email protected] ___________________________________________________________________________ V prvních cca 10 ročnících konference „Zdraví a životní prostředí“ byl na programu pravidelný příspěvek, podávající přehled o kvalitě pitné vody za předešlý rok. Protože se časem situace s daty ustálila, jak co do množství dat, tak co do kvality vody a jejího vývoje (mírné zlepšování), byly si tyto příspěvky stále více podobnější a pro posluchače stále méně zajímavější. Proto od nich bylo časem ustoupeno. Nicméně, protože už dlouho žádný podobný přehled na konferenci podán nebyl, a především proto, že výsledky za rok 2015 se od těch předešlých do určité míry odlišovaly, považujeme za užitečné celkový přehled o kvalitě pitné vody opět jednou do programu konference zařadit. V roce 2015 bylo ze sítí veřejných vodovodů 4 094 zásobovaných oblastí, které zásobují pitnou vodou 9 997 306 obyvatel, odebráno 33 793 vzorků, jejichž rozborem bylo získáno a do databáze IS PiVo vloženo 933 087 hodnot celkem 261 ukazatelů jakosti pitné vody. Limity zdravotně významných ukazatelů limitovaných nejvyšší mezní hodnotou (NMH) byly překročeny v 1 388 případech. Mezní hodnoty (MH) ukazatelů jakosti charakterizujících především organoleptické vlastnosti pitné vody a přírodní složení vody nebyly dodrženy v 5 873 nálezech. Četnost nedodržení limitních hodnot klesá s rostoucím počtem zásobovaných obyvatel. V případě NMH z 0,61 % v nejmenších oblastech zásobujících do 1 000 obyvatel na 0,1 % v oblastech zásobujících více než 100 000 obyvatel, četnost překročení MH klesá obdobně z 2,16 % na 0,28 %. Celkem 7,1 milionů obyvatel (67,67 %) bylo zásobováno pitnou vodou z distribučních sítí, v nichž v roce 2015 nebylo nalezeno překročení limitu žádného z ukazatelů limitovaných NMH. Proti tomu ve 142 převážně nejmenších vodovodech zásobujících celkem 981 097 obyvatel bylo nejméně u jednoho ukazatele nalezeno překročení NMH uvedené ve vyhlášce č. 252/2004 Sb. ve všech provedených stanoveních. Z toho 20 vodovodů zásobujících 58 695 obyvatel má pro daný ukazatel v IS PiVo evidovanou platnou dočasnou výjimku. Porovnámeli tyto údaje s dále uvedenými celkovými počty výjimek, zjišťujeme, že v mnoha zásobovaných oblastech s výjimkou není limitní hodnota překračována trvale, ale jen občasně. Podle získaných údajů z IS PiVo bylo v roce 2015 v České republice 4 099 781 obyvatel (38,85 %) a 3 624 oblastí (88,52 %) zásobováno pitnou vodou vyrobenou z podzemních zdrojů, 3 890 990 obyvatel (36,87 %) a 289 oblastí (7,06 %) z povrchových zdrojů a konečně 2 006 538 obyvatel (19,01 %) a 181 oblastí (4,42 %) ze smíšených zdrojů. Podle údajů Českého statistického úřadu se v roce 2015 na vyrobené vodě podílely podzemní zdroje celkově 49,70 % a povrchové zdroje 50,30 %. Obsah radionuklidů přítomných v pitné vodě způsobí efektivní dávku v průměru přibližně 0,07 mSv/rok. Příjmem pitné vody je tedy čerpáno 5 % obecného limitu (1 mSv/rok) daného vyhláškou č. 307/2002 Sb. o radiační ochraně. Z přímých hlášení pracovníků odboru komunální hygieny krajských hygienických stanic o případně zaznamenaných nákazách, otravách či jiných onemocněních, ke kterým došlo 9

v souvislosti s jakostí a užíváním pitné vody ze sledovaných vodovodů a veřejných (popř. pro zásobování veřejnosti používaných) studní, vyplynulo, že v roce 2015 bylo v sedmi krajích zaznamenáno a hlášeno osm takových událostí. Jednalo se o dvě suspektní epidemie (Zlínský a Liberecký kraj) a šest potvrzených epidemií z pitné vody (Praha a kraje Jihomoravský, Jihočeský, Moravskoslezský, Zlínský a Vysočina). O dejvické epidemii bylo podrobně referováno již na minulém ročníku konference, později i v odborném tisku 1. V údajích o hodnocení příspěvku pitné vody k expoziční zátěži obyvatelstva vybraným škodlivým látkám stejně jako v minulých letech jednoznačně dominuje expozice dusičnanům, která dosahuje hodnoty 7,26 % expozičního limitu pro větší (zásobující nad 5 000 obyvatel) a 8,41 % pro menší zásobované oblasti (hodnoty vypočtené z mediánu). Při použití 90% kvantilu (koncentrace v pitné vodě) byly získány hodnoty 8,99 % pro větší, respektive 10,32 % pro menší zásobované oblasti. Expoziční zátěž pro trichlormethan se pohybuje kolem 1 %. Koncentrace ostatních hodnocených kontaminantů v pitné vodě často nepřesahují mez stanovitelnosti použité analytické metody. Expozici těmto látkám proto není možno exaktně hodnotit, s jistotou lze však říci, že je menší než 1 % expozičního limitu. Akutní poškození zdraví obyvatelstva sledovanými kontaminanty zjištěno nebylo. Expozičním limitem se rozumí odhad každodenní expozice lidské populace (včetně citlivých populačních skupin), která velmi pravděpodobně nepředstavuje žádné riziko nepříznivých účinků, ani když trvá po celý život jedince. Pro výpočet předpovědi teoretického zvýšení pravděpodobnosti vzniku nádorových onemocnění v důsledku chronické expozice 12 organickým látkám z příjmu pitné vody byl použit lineární bezprahový model podle metody hodnocení zdravotního rizika. Provedené výpočty ukázaly, že konzumace pitné vody může teoreticky přispět k ročnímu zvýšení pravděpodobnosti vzniku nádorových onemocnění hodnotou přibližně 2x10-7, což znamená asi 2 dodatečné případy nádorových onemocnění na 10 milionů obyvatel. V IS PiVo bylo evidováno 125 zásobovaných oblastí, pro které v roce 2015 platila výjimka schválená orgánem ochrany veřejného zdraví. Mírnější hygienický limit (pro ukazatele s NMH), než stanoví platná vyhláška č. 252/2004 Sb., byl nejčastěji určen pro ukazatel dusičnany (43 oblastí zásobujících celkem 24 100 obyvatel). Povolená limitní hodnota se pohybovala v rozmezí 60–130 mg/l. Na druhém místě byl uran (10 oblastí, 12 595 obyvatel, limit 15–30 µg/l). Povolení užití vody, která nesplňuje mezní hodnoty ukazatelů vody pitné, bylo nejčastěji pro ukazatele pH (16 oblastí, 3 304 obyvatel, limit 5,0–5,8), mangan (13 oblastí, 5 486 obyvatel, limit 0,2–2,0 mg/l) a železo (8 oblastí, 7 675 obyvatel, limit 0,5–1,2 mg/l). Ve 104 oblastech byla udělena výjimka pro 1 ukazatel jakosti pitné vody, ve 14 oblastech platila výjimka pro 2 ukazatele, v 6 oblastech pro 3 ukazatele, a v 1 oblasti pro 7 ukazatelů. Obyvatelé postižených oblastí jsou o schválených výjimkách povinně informováni, ať už z nich vyplývá či nevyplývá nějaké omezení spotřeby vody pro některou skupinu obyvatel (obvykle kojence a malé děti nebo těhotné ženy). Podle záznamů v IS PiVo platil ve 28 zásobovaných oblastech zásobujících 31 204 obyvatel alespoň po část roku 2015 zákaz užívání vody jako vody pitné. Z toho úplný zákaz platil ve 22 oblastech (4 659 obyvatel) a omezený zákaz pak v 6 oblastech (26 545 obyvatel). Z údajů získaných v rámci standardního chodu celostátního monitoringu jakosti vod v letech 2004 až 2015 dosud vyplývalo, že dochází k postupnému mírnému zlepšování jakosti pitné vody distribuované veřejnými vodovody – což ovšem platí pro celorepublikové zpracování výsledků a nevylučuje, že v některých vodovodech nemohlo dojít k výraznému zhoršení nebo (spíše) zlepšení stavu – nicméně v roce 2015 se tento trend zastavil, když bylo pozorováno četnější nedodržování NMH než v předešlých letech. Hlavní příčinou je sledování většího 10

spektra pesticidních látek a jejich metabolitů a častější nalézání vyšších koncentrací těchto látek. I když z celkového objemu dat ročně vkládaných do IS PiVo jich je cca 95 % dodáno provozovateli veřejných vodovodů (a jen asi 5,5 %), nemyslíme si, že by to mohlo nepravdivě zkreslovat celkový statistický obraz o kvalitě pitné vody v ČR. Co však (dosud) výsledky v IS PiVo nedokáží, je učinit si představu o výskytu havarijních situací, ke kterým občas při zásobování dochází. Za havarijní situace lze určitě považovat všechny uvedené epidemie, ale z médií víme, že v roce 2015 došlo k sérii (snad vlivem dejvické havárie a epidemie) poměrně medializovaných asi 10 havarijních situací [2], z nichž většina nebyla (zřejmě) spojena s žádnou epidemií. Přestože provozovatel má možnost vzorky vložené do databáze označit jako „havarijní“, v roce 2015 tak provozovatelé učinili jen ve 3 případech: Suchomasty (Středočeský kraj), Brtnice (kraj Vysočina) a nemocnice v Prachaticích (Jihočeský kraj). Jen jeden z těchto vodovodů ale patří mezi těch deset zmíněných havarijních případů. Do IS PiVo byly rovněž vloženy výsledky rozborů 6 113 vzorků pitné vody odebraných v roce 2015 ze 2 672 využívaných studní (313 veřejných studní a 2 359 komerčních studní). Z celkového počtu 158 268 stanovených hodnot ukazatelů jakosti pitné vody byly limity zdravotně významných ukazatelů jakosti limitovaných NMH překročeny v 680 případech (1,03 %) z 65 806 stanoveních ukazatelů limitovaných NMH. Celkem bylo zaznamenáno 3 034 případů (4,17 %) nedodržení MH limitních hodnot ukazatelů jakosti ze 72 746 stanoveních hodnot.

Literatura: [1] Kožíšek F. Dejvická havárie a epidemie nebyla náhoda – Příčiny a průběh dejvické epidemie v květnu 2015. Vodní hospodářství, 2016, 66(1): 1-7. [2] Kožíšek F. Mediálně známé havárie a epidemie na vodovodech v ČR v období 2014-5: jaké jsou jejich příčiny a co nám mají říci. In: Říhová Ambrožová J., Petráková Kánská K. (ed). Sborník konference Vodárenská biologie 201 , 3.-4.2.2016, Praha, str. 34-41. Vodní zdroje EKOMONITOR, Chrudim 6 2016. ISBN 978-80-86832-90-6.

11

PESTICIDNÍ LÁTKY V PITNÝCH VODÁCH – STARONOVÝ PROBLÉM RNDr. Jiří Kos Sekce ochrany a podpory veřejného zdraví, Krajská hygienická stanice kraje Vysočina Tolstého 1914/15, 586 01 Jihlava tel.: 567 564 569 http://www.khsjih.cz, [email protected] ___________________________________________________________________________ Pesticidy, přípravky určené k tlumení a hubení rostlinných a živočišných škůdců, k ochraně rostlin, skladových zásob, zvířat, člověka se aplikují v zemědělství, v lesnictví, v potravinářských provozech a také ve veterinární sféře (jako léčiva). V celosvětovém měřítku je registrováno okolo 800 sloučenin účinných látek pesticidů zahrnujících fungicidy, zoocidy (insekticidy, rodenticidy, akaricidy, nematocidy, moluskocidy, piscicidy), herbicidy – včetně desikantů, někdy jsou mezi ně řazeny regulátory růstu. Degradace pesticidů v abiotickém prostředí probíhá převážně působením světla a tepla fotolýza představuje jeden z nevýznamnějších procesů vedoucích k eliminaci z prostředí, hydrolýza je obzvláště účinná při vysokém pH. V biotickém prostředí degradace zahrnuje 2 biotransformační fáze využívající enzymatické systémy organismů. Fáze I zahrnuje změny katalyzované hydrolázami a oxidázami - zavedení polární funkční skupiny - pesticid X je přeměněn na polárnější metabolit X – OH. Ve fázi II dochází ke konjugaci, vznikající produkty jsou neaktivní a jsou vylučovány. Transformace pesticidů má převážně detoxikační charakter, ale mohou vznikat i toxičtější produkty např. u organofosfátů probíhá desulfurizace. Žádný z dnes používaných pesticidů nebyl mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny klasifikován jako lidský karcinogen, řada z nich je ale potenciálně karcinogenních a mnohé jsou prokázané xenoestrogeny Hodnocení obsahu pesticidních látek v pitné vodě není novinkou, jejich koncentrace jsou legislativně ošetřeny limity charakteru nejvyšších mezních hodnot. Podstatné, co podléhá změnám, je spektrum stanovovaných látek podmíněné narůstajícím počtem využívaných chemických individuí a rozvojem analytických metod pro jejich stanovení. V současné době dostupné laboratorní zázemí nabízí v pitných vodách možnost stanovení aktuálních 66 účinných pesticidních látek a 13 jejich metabolitů. Obecný postup u pesticidních přípravků je takový, že při registraci přípravku na ochranu rostlin je vydáno Rozhodnutí, ve kterém se povolí prodej a používání daného přípravku na určitou dobu. Po vypršení platnosti takového Rozhodnutí, pokud firma nepožádá o jeho prodloužení, je přípravek automaticky zakázán k prodeji a následně k použití. (Tyto informace jsou zemědělským subjektům známy.) Doba použití může být delší, než doba prodeje a to z důvodu možnosti doprodání zásob. V tomto případě je zcela na firmě, zda má zájem mít přípravek registrovaný. V poslední době se ukazuje z pohledu monitoringu jako zajímavá skupina chloracetanilidových herbicidů, vyvinutá agrochemickými firmami Monsanto a Seneca užívaná proti plevelům na polích s kukuřicí, řepkou a obilninami. Přes relativně dlouhou dobu trvající zákaz aplikace přípravků s účinnými látkami acetochlor a alachlor se v běžné praxi setkáváme s poměrně vysokou četností nálezů metabolitů těchto látek. Problematice se blíže věnuje navazující prezentace.

12

KVALITA KOUPACÍCH VOD V ČR V LETECH 2012 - 2015 Mgr. Filip Kothan, Mgr. Petr Pumann Centrum zdraví a životního prostředí, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 316 www.szu.cz, [email protected], [email protected] ___________________________________________________________________________ V návaznosti na evropskou směrnici 2006/7/ES o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS byla v roce 2011 ČR rozsáhle novelizována legislativa, která se této oblasti dotýká (zákon o ochraně veřejného zdraví a vodní zákon a na tyto předpisy navazující vyhlášky). Počínaje koupací sezónou 2012 se koupací vody sledují podle nových pravidel. V příspěvku se zaměříme kvalitu vod během čtyřletého období 2012 - 2015 v přírodních koupalištích na povrchových vodách a v dalších povrchových vodách vhodných ke koupání (tj. vodách uvedených na seznamu vytvořeného podle § 6g zákona o ochraně veřejného zdraví). Jejichž počet v jednotlivých letech se pohyboval mezi 170 a 180 (obr. 1). V tomto příspěvku se nebudeme zabývat kvalitou ve venkovních bazénech bez úpravy vody a dezinfekce (tzv. betoňáků) a přírodních koupalištích s přírodní úpravou vody (tzv. přírodních biotopech či biokoupalištích). Oba zmíněné typy kopacích vod sice také patří mezi přírodní koupaliště, ale mají jiné požadavky na monitoring a jiné limitní hodnoty. 300

počet koupacích vod

250 200 150 100 50 0 2004

2005

2006

2007

2008

2009

povrchová voda vhodná ke koupání "betoňák" reportováno Evropské komisi

2010

2011

2012

2013

2014

2015

přírodní koupaliště na povrchové vodě "biotop"

Obr. 1. Vývoj počtu kopacích vod v ČR v letech 2004 – 2015 (data IS PiVo)

Kvalita vod ke koupání se sleduje a hodnotí jednak po stránce možných zdravotních následků (možnost nákazy infekčním onemocněním a otravy / onemocnění způsobené sinicemi či řasami) a dále po stránce viditelného znečištění (nadměrný rozvoj sinic, řas či dalších vodních organismů nebo přítomnost jiného přírodního znečištění nebo odpadů). Riziko nákazy infekčním onemocněním se posuzuje z výskytu dvou indikátorů fekálního znečištění (E. coli a intestinální enterokoky) a je podrobně pospáno ve zmíněné směrnici 2006/7/ES, takže možnost národních úprav je velmi omezená. Výsledky fekálních indikátorů se obvykle (není-li podezření na znečištění) nehodnotí na základě posledního odběru, ale až 13

po koupací sezóně z dat za předchozí čtyři roky. Každé koupací místo je klasifikováno do jednoho ze čtyř stupňů (výborná, dobrá, přijatelná, nevyhovující). Kvalita našich vod poměrně dobrá. Největší problémy lze předpokládat na tekoucích úsecích řek, na kterých v současnosti neleží žádné sledované místo (poslední – Vojníkov ležící na Otavě těsně nad vzdutím Orlické nádrže bylo vyřazeno před sezónou 2016). Jinak všechny koupací vody v uvedeném období se nacházely na různých typech nádrží. Po sezóně 2015 (pro klasifikaci byla využita data za období 2012 – 2015) spadalo 145 vod do kategorie výborná, 22 do kategorie dobrá, 3 do kategorie přijatelná a 3 do kategorie nevyhovující. Nejčastějším a nejdiskutovanějším (přinejmenším mediálně) i když asi ne zdravotně nejvýznamnějším problémem koupacích vod v ČR je masový rozvoj sinic. Jejich hodnocení se provádí kombinací ukazatelů chlorofyl-a (spektrofotometrická analýza ukazuje na souhrnné množství řas a sinic ve vzorku), sinice (mikroskopická kvantifikace) a vizuálního hodnocení vodních květů na lokalitě. Z tabulek 1 a 3 je zřejmé, že překročení limitů pro I. stupeň (>20 000 buněk sinic / ml a zároveň >10 µg chlorofylu-a /l) se v každé sezóně týká cca 60 – 70 lokalit a že výskyt silných vodních květů (2 a 3 stupeň; tab. 3) se týká cca 30 lokalit. Tabulka 1. Nejhorší hodnocení sinic v koupací sezóně na základě ukazatelů chlorofyl-a a sinice podle přílohy č. 4 vyhlášky č. 238/2011 Sb. Limity pro I. stupeň jsou >20 000 buněk sinic / ml a zároveň >10 µg chlorofylu-a /l, pro II. stupeň pak >100 000 buněk sinic / ml a zároveň >50 µg chlorofylu-a /l); data IS PiVo Výskyt sinic 2012 2013 2014 2015 Méně než I. stupeň 76 83 78 66 Překročeny limity I. stupně 44 40 41 46 Překročeny limity II. stupně 26 17 20 23

Pro koupající se není důležitá jen bezpečnost vody z hlediska případných onemocnění, ale rovněž to, zda je voda vizuálně čistá (vysoká průhlednost, nepřítomnost vodních květů sinic, dalšího znečištění v podobě přílišného výskytu vyšších vodních rostlin nebo jejich částí, absence odpadků ve vodě i na břehu). S nízkou průhledností (< 1 m, případně < 0,5 m) má problémy více než polovina lokalit (tab. 2). Časté jsou také výskyty vodních květů sinic (viz výše). Vyšší nálezy přírodního znečištění a znečištění odpady (tab. 3) se týkaly jen menšího počtu lokalit (jednalo se např. stavy po povodních v roce 2013 na nádržích Slapy a Orlík či vyšší výskyt vodních rostlina na Velkém boleveckém rybníku. Tabulka 2. Počty koupacích vod rozdělné do kategorií podle nejnižší průhlednosti v koupací sezóně; data IS PiVo Nejnižší průhlednost v sezóně 2012 2013 2014 2015 >2m 7 3 11 9 1–2m 75 78 77 80 0,5 - 1 m 61 65 60 56 < 0,5 m 34 33 24 25 Tabulka 3. Nejhorší hodnocení během koupací sezóny pro vizuálně posuzované ukazatele Přírodní znečištění, znečištění odpady a vodní květy. Pro všechny ukazatele platí čtyřbodová stupnice (0 nejlepší, 3 – nejhorší, popis stupňů pro jednotlivé ukazatele se však liší; viz přílohy 4 a 5 vyhlášky č. 238/2011 Sb.); data IS PiVo Stupeň 0 1 2 3

2012 100 69 9 0

Přírodní znečištění 2013 2014 2015 85 84 93 72 77 67 12 11 8 10 0 2

2012 149 27 3 0

Znečištění odpady 2013 2014 2015 151 150 150 24 19 18 2 0 0 0 0 0

14

Vodní květy (sinicové) 2012 2013 2014 2015 101 109 116 105 49 48 31 37 24 19 19 19 4 3 6 9

Legislativou doposud neřešeným problémem některých lokalit je cerkáriová dermatitida. Jedná se o onemocnění způsobené parazity, kteří normálně žijí část života ve vodních ptácích a část ve vodních plžích. Pokud drobné larvičky (tzv. cerkárie) po uvolnění z vodního plže nenarazí na vodního ptáka ale na koupajícího se člověka, proniknou mu do kůže. V ní sice zahynou, ale v místě průniku se objeví „pupínek“, který velmi nepříjemně několik dní svědí. Doposud se obvykle řeší až následky (nahlášené jednotlivé případy a epidemie). V letech 2012 – 2015 byly případy či epidemie cerkáriové dermatitidy zaznamenány na 8 sledovaných koupacích vodách. Všechny výše zmíněné rizikové faktory jsou brány v úvahu při souhrnném hodnocení, které se provádí ve shodě s přílohou č. 6 vyhlášky č. 238/2011 Sb. (tab. 4). Toto hodnocení je základem pro komunikaci s širokou veřejností (zveřejňováno na www.koupacivody.cz, na stránkách KHS apod. Tabulka 41. Souhrnné hodnocení (vždy podle nejhoršího hodnocení v koupací sezóně) podle přílohy č. 6 vyhlášky č. 238/2011 Sb.; data IS PiVo Souhrnné hodnocení 2012 2013 2014 2015 Voda vhodná ke koupání 51 57 62 57 Voda vhodná ke koupání se zhoršenými vlastnostmi 43 46 44 37 Zhoršená jakost vody 41 46 44 39 Voda nevhodná ke koupání 22 19 12 26 Voda nebezpečná ke koupání – zákaz koupání 19 12 9 11

15

AKTIVITY OBCÍ S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI V PODPOŘE ZDRAVÍ OBYVATEL Bc. Eva Kolářová Oddělení podpory zdraví a zdravotní politiky, Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě Na Bělidle 7, 702 00 Ostrava tel.: 595 138 223 http://www.khsova.cz, [email protected] ___________________________________________________________________________ Moravskoslezský kraj leží na severovýchodě České republiky a tvoří jednu z nejvíce okrajových částí. Je vymezen okresy – Bruntál, Frýdek – Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava-město a rozdělen na 22 správních obvodů obcí s rozšířenou působností, do kterých spadá celkem 300 obcí, z toho je 42 měst. Svou rozlohou 5 427 km2 zaujímá 6,9 % území České republiky a řadí se tak na 6. místo mezi všemi kraji. Se svým počtem necelých 1 220 tisíc obyvatel je třetí nejlidnatější v ČR. Většina obyvatel (téměř 60 %) žije ve městech nad 20 tisíc obyvatel. Krajské hygienické stanici náleží podle § 82 odst. 2, písm. t) a u) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, iniciovat a podílet se na tvorbě, řízení a kontrole programů ochrany a podpory veřejného zdraví včetně prevence nemocí a zdravotních rizik a spolupracovat se správními úřady a s orgány samosprávy při tvorbě regionální zdravotní politiky ochrany a podpory veřejného zdraví a při rozvoji a realizaci opatření vedoucích ke zlepšování zdravotního stavu a kvality života obyvatelstva příslušného regionu. Předpokladem úspěšného plnění těchto úkolů je úzká součinnost všech zapojených subjektů včetně obcí a také vzájemná informovanost. Proto jsme se obrátili na starosty obcí s rozšířenou působností s žádostí o poskytnutí stručných informací o aktivitách obce v oblasti snižování zdravotních rizik ze životního a pracovního prostředí, v oblasti zvýšení kvality, dostupnosti a efektivity následné, dlouhodobé a domácí péče, v rozvoji zdravotní gramotnosti obyvatel,v podpoře pohybové aktivity, správné výživy a stravovacích návyků. Následovaly informativní pracovní schůzky za účelem konzultace a další spolupráce v oblasti programů ochrany a podpory veřejného zdraví. Členem Národní sítě zdravých měst je Moravskoslezský kraj a dále 9 obcí, z toho 7 obcí s rozšířenou působností, jeden zdravý mikroregion – Sdružení obcí Hlučínska a jedna místní akční skupina Opavsko. Obce, které nejsou součástí NSZM, přesto vykonávají řadu aktivit v podpoře zdraví pro občany.

16

VÝSKYT ALERGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ A RESPIRAČNÍCH OBTÍŽÍ U DĚTÍ V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI – SROVNÁNÍ S VÝSLEDKY CELOSTÁTNÍHO ŠETŘENÍ MUDr. Jana Kratěnová, MUDr. Kristýna Žejglicová, RNDr. Vladimíra Puklová, RNDr. Marek Malý, CSc. Ústředí monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 583 www.szu.cz, [email protected] ___________________________________________________________________________ Moravskoslezský kraj (MSK) patří v ČR k oblastem s dlouhodobě zhoršenou kvalitou ovzduší. Studie alergických onemocnění a dýchacích obtíží u dětí (5,9,13 a 17 let) byla v roce 2015 provedena s cílem porovnat výskyt onemocnění v jednotlivých částech kraje a také s výsledky celostátního šetření. Na studii spolupracoval Státní zdravotní ústav v Praze s Krajskou hygienickou stanicí MSK a 73 praktických lékařů pro děti a dorost. Jednalo se o průřezové dotazníkové šetření a celkem bylo získáno 7519 dotazníků. Čtvrté celostátní šetření alergických onemocnění proběhlo v roce 2011, populační vzorek zahrnoval 6503 dětí. Obě šetření (celostátní i studie v MSK) probíhala stejnou metodikou. Složení obou souborů se nelišilo z hlediska věku ani pohlaví, v obou šetřeních bylo 51,5 % chlapců a jednotlivé věkové skupiny byly zastoupeny rovnoměrně. Sledované ukazatele s možným vlivem na rozvoj alergického onemocnění, jako je např. přítomnost alergie v rodině, termín porodu a porodní hmotnost dítěte, věk matky v době narození dítěte, rizikové těhotenství, prodělaný stres a kouření v době těhotenství, doba kojení dítěte, byly v obou souborech srovnatelné. Rozdílné bylo zastoupení matek s různým stupněm vzdělání - ve srovnání se souborem ČR byl v MSK významně nižší podíl matek s vyšším stupněm vzdělání (SŠ a VŠ). Z výsledků vyplývá, že se výskyt celkové alergie v celostátním šetření a MSK nelišil, v obou souborech byl cca 30 %. V MSK byl však vyšší výskyt respiračních forem alergie – astmatu, recidivující bronchitidy, alergické rýmy sezónní pylové i celoroční. Výskyt dýchacích onemocnění (zánětů průdušek a horních cest dýchacích) a dýchacích obtíží vyskytujících se mimo infekční onemocnění (pískoty, kašel, projevy podráždění sliznic nosu a očí) byl v MSK významně vyšší než v celostátním šetření, ve všech věkových skupinách a zejména u pětiletých dětí. Častými záněty průdušek a horních cest dýchacích trpělo zhruba dvojnásobně pětiletých dětí, než byl celorepublikový průměr. Při interpretaci výsledků je třeba vzít v úvahu časový rozdíl mezi oběma studiemi (2011 a 2015). Relevantnější srovnání bude možné provést po vyhodnocení dat z celostátní studie, probíhající v průběhu roku 2016.

17

STUDIE ALERGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ U DĚTÍ V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI – POROVNÁNÍ PREVALENCE V PĚTI OBLASTECH MSK MUDr. Kristýna Žejglicová, MUDr. Jana Kratěnová, RNDr. Vladimíra Puklová, RNDr. Marek Malý, CSc. Ústředí monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 496 www.szu.cz,[email protected] ___________________________________________________________________________ Pro možnost porovnání výskytu respiračních onemocnění a obtíží v rámci MSK, byl kraj rozdělen na 5 oblastí podle dlouhodobé kvality ovzduší a byly vypočítány a porovnány prevalence vybraných ukazatelů v souborech dětí z jednotlivých oblastí. Do analýz bylo zařazeno 7419 dětí, u kterých bylo známo místo bydliště (sídlo). Bydliště dětí zahrnovala cca 250 sídel. Pro sídla, ve kterých bydlelo více než 35 dětí (38 sídel), byla odhadnuta dlouhodobá průměrná roční koncentrace oxidů dusíku (NO2), polétavého prachu (PM10) a 4. nejvyšší 24hod. koncentrace oxidu siřičitého (SO2). Jako podklad pro výpočet sloužily modelové imisní mapy ČHMÚ za pětileté období 2009 – 2013. Sídla byly následně, na základě zjištěných koncentrací škodlivin, rozděleny do 5 skupin (oblastí) pomocí shlukové analýzy. Děti žijící v obcích nezařazených do této analýzy (1338 dětí, 18% ze všech) byly do oblastí přiděleny jednotlivě podle polohy bydliště a s přihlédnutím k imisním koncentracím. Výsledky procentuálního zastoupení diagnóz/obtíží v jednotlivých oblastech jsou prezentovány ve formě adjustovaných procent (zohledněny pohlaví, věk rodinná anamnéza, vzdělání matky a finanční situace rodiny). Pro párová porovnání jednotlivých oblastí byla použita metoda mnohonásobného srovnávání. Testy byly prováděny na hladině významnosti 0,05. V jihozápadní (Oblast 1) a v centrální (Oblast 2) části MSK s dlouhodobě lepší kvalitou ovzduší, zejména z hlediska prašnosti, byl zjištěn nejnižší výskyt dýchacích obtíží (časté záněty HCD a průdušek, podráždění sliznic a suchý kašel). Naopak nejvyšší výskyt těchto obtíží a také vyšší výskyt pylové alergické rýmy byl zjištěn v části kraje zahrnující východní polovinou Ostravy a území ležící od ní východně a jihovýchodně (Oblast 5 s nejvyššími koncentracemi oxidu dusíku), a v oblasti na hranici s Polskem severovýchodně od Ostravy (Oblast 4 s nejvyššími hodnotami prašnosti a nejvyššími překračovanými hodnotami oxidu siřičitého).

18

DIABETES, EPIDEMIE 21. STOLETÍ; VÝSLEDKY STUDIE EHES MUDr. Naďa Čapková, Mgr. Michala Lustigová, Ph.D. Ústředí monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 822 www.szu.cz, [email protected] ___________________________________________________________________________ Diabetes mellitus je závažné metabolické onemocnění mnohočetného původu, které je charakterizováno chronickou vysokou hladinou krevního cukru (hyperglykémií) a poruchou metabolismu cukrů, tuků a bílkovin (definice WHO). Je to onemocnění způsobené neschopností organizmu správně hospodařit s glukózou. WHO odhaduje, že na celém světě, je hyperglykémie třetím nejzávažnějším rizikovým faktorem předčasné úmrtnosti, po vysokém krevním tlaku a kouření. Celosvětový výskyt diabetu u dospělé populace se od roku 1980 téměř zdvojnásobil, a to ze 4,7 % na 8,8 % a očekává se další nárůst (Global report on diabetes., WHO, 2016). Prognóza osob s diabetem není dobrá; tyto osoby mají minimálně 2krát vyšší riziko úmrtí v důsledku kardiovaskulárních příčin a vzniku dalších zdravotních komplikací. Diabetes je sice pouze ve 2 % příčinou úmrtí v české populaci; to ale spíše odráží kódovací praxi statistiky příčin úmrtí (80 % osob s diabetem umírá na nemoci srdce a cév) než závažnost tohoto onemocnění. Nebezpečí této nemoci spočívá hlavně v tom, že v populaci zůstává mnoho osob s nepoznaným/skrytým diabetem (v Evropě až 36 %). Pokud je diabetes nerozpoznaný a neléčený, postihuje následně cévy, zapříčiňuje srdeční infarkty, mozkové mrtvice, postižení zraku, ledvin, končetin s hrozícími amputacemi (diabetická noha). Předmětem sdělení budou výsledky šetření EHES (European Health Examination Survey)a EHIS (European Health Interview Survey), zaměřené na problematiku diabetu. Obě šetření zdravotního stavu populace (EHIS/EHES) proběhla v letech 2014/2015. Bylo získáno 6737 dotazníků respondentů EHIS ve věku nad 15 let (respondence 72%) a provedeno 1220 lékařských vyšetření respondentů EHES, ve věku od 25 do 64 let (respondence 32%). Diabetes byl u respondentů EHES identifikován na základě glykovaného hemoglobinu, tj. parametru, který vypovídá o dlouhodobé průměrné hladině cukru. Lze ho využít v rámci screeningu jak diabetu, tak i prediabetu. Poskytuje informaci o glykémii za období 2–3 měsíců, je tedy i efektivním nástrojem sledování průběhu a léčby diabetiků. Podle výsledků EHES byla populační hodnota glykovaného hemoglobinu 37,6 mmol/mol. Prevalence diabetu byla zjištěna u 8,6 % mužů a 5,7 % žen. Téměř ¼ respondentů o svém zdravotním problému nevědělo a další ¼ populace měla hodnoty glykovaného hemoglobinu v pásmu prediabetu. Léčbu diabetu lze považovat v české populaci za nedostatečnou. Kompenzovaný diabetes byl zjištěn u 53 % léčených diabetiků a u 58 % léčených diabetiček. V posledním roce bylo provedeno měření hladiny cukru v krvi u 52 % respondentů studie EHES (u 54 % mužů a 50 % žen), dalším 30 % respondentů bylo toto měření provedeno před 1–3 lety. Nikdy nebylo vyšetřeno 8 % respondentů a necelá 3 % nevěděla, zda podstoupila vyšetření na stanovení hladiny cukru v krvi. Výskyt diabetu v české populaci se pohybuje kolem 10 % a zřejmě bude narůstat, a to nejen kvůli stárnutí populace, ale především v důsledku nárůstu podílu osob s nadváhou, fyzickou inaktivitou a neadekvátním energetickým příjmem. Navíc ani již léčení diabetici nejsou ochotni akceptovat a podřídit se omezením, které tato nemoc vyžaduje (např. mezi 19

respondenty studie EHES s diabetem byl statisticky významně větší podíl obézních osob než u osob bez diabetu). Diabetici lpí více na užívání léků, které však tuto nemoc nevyléčí a mohou ovlivnit jen zlomek zdravotních komplikací. Včasná a účinná prevence by však zamezila vzniku srdečních infarktů, mozkových mrtvic a snížila by tím následnou intenzitu úmrtnosti.

20

KARDIOVASKULÁRNÍ RIZIKO V ČESKÉ POPULACE; VÝSLEDKY STUDIE EHES Mgr. Michala Lustigová, Ph.D., MUDr. Naďa Čapková, MUDr. Kristýna Žejglicová Ústředí monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 655 www.szu.cz, [email protected] ___________________________________________________________________________ V průběhu posledních dvaceti pěti letech došlo k výraznému zlepšení zdravotního stavu české populace. Ten lze zjednodušeně doložit růstem naděje dožití při narození o více jak 7 let u mužů a více jak 6 let u žen. Naděje dožití při narození tak dosáhla v roce 2014 hodnot 75,8 let u mužů a 81,7 let u žen. Za touto pozitivní změnou stojí zejména pokles intenzity úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy, kdy koncem 80. let začala opožděně probíhat tzv. „kardiovaskulární revoluce“. I přes tento pozitivní vývoj úroveň kardiovaskulárního zdraví české populace nedosahuje úrovně KVO zdraví populací zemí „západní“ Evropy. V roce 2014 proběhlo v Česku šetření EHES, které kromě standardního zjišťování zdravotního stavu populace dotazníkových šetřením (EHIS), provedlo i lékařské vyšetření u respondentů ve věku 25–64 let. V populaci středního a vyššího věku (25–64 let) byla zjištěna vysoká prevalence řady rizikových faktorů nemocí oběhové soustavy. Mezi účastníky studie EHES bylo 47 % mužů a 26 % žen s hypertenzí. Dyslipidémie byla zjištěna u 77 % mužů a 66 % žen. Diabetes potom u 8,6 % mužů a 5,7 % žen, navíc dalších 25 % mělo hodnoty glykovaného hemoglobinu v pásmu prediabetu. Nad hranicí normální hmotnosti se podle hodnot BMI pohybovalo 73 % mužů a 55 % žen. Lze tedy očekávat, že u řady jedinců bude docházet ke kumulaci rizikových faktorů a k ohrožení jejich kardiovaskulárního zdraví. Proto bylo odhadnuto kardiovaskulární riziko (odhad rizika úmrtí v důsledku srdečně-cévního onemocnění v příštích deseti letech) na základě multifaktoriální modelu SCORE. Ten riziko odhaduje na základě 5 rizikových faktorů (věk, pohlaví, kouření, hodnota systolického tlaku a hodnota celkového cholesterolu). Přestože se jedná zejména o klinickou pomůcku pro prevenci a motivaci jedinců ke zvýšení úrovně kardiovaskulárního zdraví, lze metodu dobře uplatnit i na populačních studiích. Riziko nabývá hodnot od 0 % do 57 %; za vysoké riziko je považována hodnota vyšší nebo rovna 5 %. Hodnoty SCORE byly rozděleny následovně: nízké riziko (0–1 %), střední riziko (2–4 %), vysoké riziko (5–9 %) a velmi vysoké riziko (10 %). Ve vysokém riziku se automaticky nacházejí osoby, které již prodělaly onemocnění srdce a cév, a které mají diabetes. Odhad rizika lze stanovit pro populaci 40 a více let. Pouze 24 % mužů spadalo do kategorie nízkého rizika, u žen byl tento podíl výrazně vyšší (63 %). Ve velmi vysokém riziku vzniku fatální kardiovaskulární příhody se naopak nacházelo 26 % mužů a 14 % žen ve středním věku. Pro zlepšení kardiovaskulárního zdraví je nezbytné si uvědomit, že riziko se neobjevuje až při dosažení tzv. rizikových hodnot faktorů, ale zvyšuje se napříč hodnotami ukazatelů. Z populačního hlediska je tedy důležité nejenom snižovat podíl osob s vysokým rizikem, ale i nepříznivými hodnotami. Nejenom snížení prevalence, ale i tíže rizikových faktorů snižuje počet nových KVO a také zmírňuje závažnost nových a stávajících onemocnění a v konečném důsledku i počet úmrtí.

21

SUBJEKTIVNÍ ODPOVĚĎ NA HLUK A JEJÍ VZTAH K VYBRANÝM ONEMOCNĚNÍM MUDr. Zdeňka Vandasová, Mgr. Ondřej Vencálek Ph.D. Ústředí monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 285 www.szu.cz, [email protected] ___________________________________________________________________________ Výstupy z dotazníkových šetření Subsystému III „Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku“ z let 2007 a 2013 byly využity pro vyhodnocení vztahů mezi subjektivní odpovědí na hluk a vybranými nemocemi. Bylo vyhodnoceno 3 592 dotazníků získaných v první fázi ve 14 lokalitách a 762 dotazníků získaných v druhé fázi v 6 lokalitách zařazených do systému monitorování. Věk respondentů se pohyboval v rozmezí 30 – 80 lety, mužů bylo 42%, žen 58%. V celém souboru se hypertenze vyskytovala u 1292 osob (32 %), ischemická choroba srdeční u 414 osob (11 %) a mrtvice u 94 osob (2,5 %). Za subjektivní odpověď na hluk bylo považováno obtěžování hlukem a rušení spánku hlukem z dopravy, sousedským hlukem a celkovým hlukem bez udání jeho zdroje. Bylo vytvořeno celkem 12 proměnných popisujících subjektivní odpovědi na hluk z různých zdrojů a v různé denní době. Jejich vztah k vybraným onemocněním (hypertenzi, ischemické chorobě srdeční a mrtvici) byl vyhodnocen pomocí logistické regrese. Hypotézy z první fáze šetření byly nezávisle validovány v druhé fázi. Byly zjištěny následující statisticky významné závislosti: Hypertenze – obtěžování hlukem z dopravy (senioři, OR 1,4) Hypertenze – rušení spánku hlukem z dopravy i sousedským hlukem (senioři, OR 1,6) Ischemická choroba srdeční – obtěžování hlukem bez udání zdroje (celý soubor, OR 1,5 a dospělí, OR 1,8) Ischemická choroba srdeční – obtěžování i rušení spánku hlukem bez udání zdroje (celý soubor OR 1,3) Mrtvice – obtěžování i rušení spánku hlukem z dopravy i sousedským hlukem (celý soubor OR 1,8)

22

INTEGROVANÝ PLÁN MOBILITY OSTRAVA - ABSTRAKT Mgr. Jan Beneš Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě Odbor hygieny obecné a komunální Na Bělidle 724/7, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava Tel: 595 138 123 [email protected] ___________________________________________________________________________ Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě (dále „KHS MSK“) se dlouhodobě zabývá zejména dozorem nad vlivem hluku v komunálním prostředí prostřednictvím posuzování vlivů na životní prostředí, projektových dokumentací či šetřením podnětů na hluk. V letech 2014 – 2015 se KHS MSK podílela na tvorbě Integrovaného plánu mobility města Ostrava prostřednictvím odborných názorů zejména z oblasti hluku v životním prostředí. Cílem Plánu udržitelné městské mobility je vytvoření systému udržitelné městské dopravy s vyřešením problémů v několika oblastech. Zejména se jedná o zajištění dostupnosti dopravního systému pro nejširší možnou veřejnost, zlepšení bezpečnosti dopravy, snížení znečištění ovzduší, znečištění hlukem, emisí skleníkových plynů a spotřebu energie, zlepšení účinnosti a hospodárnosti přepravy osob a zboží a přispění ke zlepšení atraktivnosti a kvality městského prostředí a městského regionu. V oblasti vlivu hluku z dopravy byla pozornost zaměřena na zpracování hlukové studie s cílem navrhnout dopravní řešení směřující ke snížení vlivu hluku na chráněné prostory. Problematické bylo vypořádání se se starou hlukovou zátěží, přičemž v této oblasti došlo v roce 2016 k další změně v rámci posuzování tohoto typu hluku z dopravy. Role KHS MSK tedy byla v rovině poradenství, poskytnutí dlouholetých zkušeností z posuzování hluku na Ostravsku a usměrnení dokumentu v oblasti hluku v životním prostředí tak, aby nedocházelo k protichůdným akcím s již schválenými projekty a strategiemi v komunálním prostředí.

23

DÍLČÍ HODNOCENÍ ZDRAVOTNÍHO RIZIKA OBYVATEL LOKALITY KUTNÁ HORA – KAŇK MUDr. František Stehlík, Ing. Marek Michna Krajská hygienická stanice Středočeského kraje, úp. Kutná Hora U Lorce 40, 284 01 Kutná Hora tel.: 327 580 264 http://www.khsstc.cz, [email protected] MUDr. Eva Rychlíková Ph.D., Bc. David Šubrt; RNDr. Ivana Suchomelová, Ing. Ivana Hrubcová, Ing. Eva Hrdličková, Jana Moravcová Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem Moskevská 15, 400 01 Ústí nad Labem ___________________________________________________________________________ Studie vznikla na základě objednávky KHS Středočeského kraje ze dne 13. 10. 2015 v rámci běžného hygienického dozoru a usnesení vlády ČR č. 538 ze dne 29. 5. 2002, které uložilo MŽP vyřešit problém kontaminace prostředí arsenem a kovy v Kutné Hoře a ministrovi zdravotnictví hodnotit zdravotní riziko. Toto usnesení není plněno v rámci prevence expozice obyvatelstva. KHS Stč. kraje, ÚP Kutná Hora realizovala další hodnocení zdravotního rizika k průkazu průniku škodlivin As, Cd, Pb a Sb do vnitřního obytného prostředí a lidských organizmů v rámci biologického monitoringu - moči a vlasů. Výsledky byly porovnávány s literárními celosvětovými údaji nebo platnou legislativou ČR, pokud je stanovena. Součástí zjištění bylo i vyhodnocování anonymního cíleného dotazníku. Součástí sledování bylo ověření expozičních cest kůží, dýcháním (sedimentovaný prach a aerosolové částice) a zažívací cestou příjmem doma vyprodukované zeleniny a vajec. Z nich a na základě nových informací byla vypočítána i pravděpodobná chronická denní dávka, která byla využita i pro hodnocení zdravotního rizika 806 obyvatel Kaňku včetně skupiny malých dětí. Na podkladě výsledků bylo vypracováno doporučení pro obyvatele k řízení zdravotního rizika z životního prostředí. Měření vnitřního prostředí obytných místností: 1. Byly vyhodnocovány aerosolové částice PM 10 v domácím prachu z 24 hod. odběrů ng/m3 pořízených v pěti domácnostech: As 9,6 - 11,8, Cd ˂ 0.5 -0,8, Pb ˂ 1 - 23,7, Sb ˂ 1- 2,2. Zjištěné koncentrace přesahují limit arsenu pro vnitřní prostředí v USA – 2 ng/m3 (US EPA, 2015), přesahují hodnoty zjištěné v korejských domácnostech - 0,4 - 4,2 ng/m3 (Cleland et al, 2009). Kadmium, olovo a antimon byly nalezeny v aerosolu PM10 v podlimitních hodnotách. Přítomnost arsenu v aerosolu uvnitř budov svědčí o pravděpodobném významném pronikání kontaminace arsenu ve vdechnutelné podobě zvenčí. 2. Byly vyhodnoceny obsahy škodlivin ve vysavačovém prachu v mg/kg po dobu 20 min odběru v pěti domácnostech: As 92 - 494, ø 201,4, Cd 0,58 1,58, ø 1,09, Pb 23,7 – 112, ø 47,22, Sb 9,2 - 16,6, ø 12,34. Limit stanovený pro hrací plochy vyhl. č. 238/2011 Sb. v mg/kg - As 10,0, Cd 0,5, Pb 60,0, pro Sb není limit. Nejvyšší hodnoty jsou zjišťovány v návaznosti lokalizace domácností na odkryté haldy. V sedimentovaném prachu bytových prostor je kontaminace z vnějšího prostředí zjištěna a je významná. Biologický monitoring: Moč - koncentrace celkového arsenu (µg/g kreatininu) v moči byla analyzována u 39 obyvatel Kaňku. Analyzován byl celkový arsen metodou ICP/MS. Výsledná koncentrace v moči v mg byla přepočtena na gram kreatininu. Arsen v moči dosáhl ve čtyřech případech koncentrací vyšších než 0,05 mg/g kreatininu a to je více, než uvádí vyhl. č. 432/2003 Sb. Šlo o tři muže starší 30 let a patnáctiletou dívku. Nalezené hodnoty arsenu v 24

moči u čtyř probandů z 39 překračovaly limitní hodnotu používanou jako biologický expoziční test pro pracovníky na rizikovém pracovišti. Průměrná hodnota celé skupiny obyvatel nepřekročila přípustnou hodnotu biologického expozičního testu, v mediánu rovněž (0,029 mg/g kreatininu), dosažené minimum 0,05 a maximum 0,313 mg celkového arsenu na g kreatininu. Mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou byl dva řády rozdíl. V rámci sledování Systému monitorování zdravotního stavu ve vztahu k životnímu prostředí v ČR byly zjištěny koncentrace arsenu v moči o hodnotě 10 µg/g kreatininu. Na Kaňku byla průměrná hodnota arsenu v moči 28 µg/g kreatininu, tj. násobně vyšší. (SZÚ, 2005) Vlasy Výsledný obsah arsenu ve 29 vzorcích vlasů dospělé i dětské populace ve vlasech byl v průměru 0,4 mg/kg arsenu, (max. 3,8; min. 0,05 mg/kg), medián byl 0,25 mg/kg. Rozdíly mezi maximem a minimem činily dva řády. Průměrná hodnota olova ve vlasech obyvatel Kaňku činila 1,21 mg/kg a pro antimon 0,25 mg/kg. Výsledky monitoringu obsahu arsenu ve vlasech v případě dětské populace na Kaňku vykazují vyšší hodnoty pro arsen, kadmium a antimon než ve vlasech dospělých obyvatel Kaňku. Nejvyšší hodnota arsenu ve vlasech (3,768 mg/kg) dle literatury patří do kategorie exponovaných osob. U osob s neznámou expozicí je nacházena koncentrace obecně 0,03 – 0,06 mg/kg. Potraviny - byl nalezen zvýšený obsah arsenu a ostatní toxických kovů ve vypěstované zelenině a živočišných produktech. Potravou se dostává do lidského těla největší objem cizorodých látek včetně arsenu, kadmia, olova a antimonu. V případě dětí dochází k překročení referenční dávky stanovené US EPA a minimal risk level ATSDR. Děti jsou prokazatelně citlivou populační skupinou pro expozici znečištění z půdy. Obsah kontaminantů ve vlasech, svědčí pro dlouhodobou expozici a pro charakteristickou expozici kovům z půdy danou věkem. U dětí od 2 – 15 let byly nalezeny vyšší hodnoty arsenu a kadmia než ve vlasech dospělých. Dále byla vypočtena celková dávka arsenu, při které jsme respektovali 95% vstřebávání v dýchacích cestách, úplné vstřebávání v zažívacím traktu pro perorální vstup potravou i nezamýšlený příjmem potravou, 0,03% vstřebávání kůží (pro ostatní kovy 0,001). Ve scénáři jsme vycházeli z průměrného obsahu As v půdě v hodnotě 3199 mg/kg. Z našeho hodnocení vychází, že největší přísun kontaminantů z půdy na Kaňku je realizován doma produkovanou potravou (vejce a zelenina) a náhodnou ingescí, zejména u dětí. Vypočetli jsme poměr přijaté dávky a dávky referenční US EPA, v případě WHO za použití nikoli referenční dávky, ale benchmark dose WHO. Hazard quocient velmi vysoce překročil hodnotu 1. Děti – 121, dospělí 34, při použití BMD0,5 WHO 0,003 mg/kg/den pak HQ pro děti 12, a pro dospělé 3,3. Závěr: Dílčí hodnocení zdokumentovalo, že škodliviny z prostředí v různé míře pronikají do vnitřního prostředí staveb a do lidských organismů, kde jsou metabolizovány. Přísun těchto látek škodlivých zdraví do organizmu je nejvíce rizikový pro dětskou populaci, proto byla stanovena řada doporučení pro obyvatelstvo formou komunikace o riziku a vypracována doporučení pro samosprávu a státní správu.

25

METODIKA PRO NAKLÁDÁNÍ S ODPADY ZE ZDRAVOTNICKÝCH A VETERINÁRNÍCH ZAŘÍZENÍ Ing. Zdeňka Podolská, MUDr. Magdalena Zimová CSc. Centrum zdraví a životního prostředí, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 316 www.szu.cz, [email protected] ___________________________________________________________________________ Národní referenční centrum pro hygienu půdy a odpadů se dlouhodobě zabývá problematikou odpadů vznikajících ve zdravotnických nebo jim podobných zařízeních. V současné době řeší projekt TB050MZP010 programu BETA s názvem „Metodika pro nakládání s odpady ze zdravotnických, veterinárních a jim podobných zařízení“. Cílem projektu je zpracování metodiky pro nakládání s odpady ze zdravotnictví a veterinární péče v souladu se současnými poznatky, evropskými trendy a připravovanou legislativou v oblasti nakládání s touto komoditou odpadů. Zahrnuje současné trendy a principy dané WHO a EU. Vypracování aktualizované metodiky je také jedním z úkolů obsažených v Nařízení vlády č. 352/2014 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR pro období 2015 – 2024. Metodika nahradí nynější, Státním zdravotním ústavem vypracované Metodické doporučení k nakládání s odpady ze zdravotnictví – z nemocnic a z ostatních zdravotnických zařízení nebo jim podobných zařízení, které vydalo MŽP jako své metodické doporučení ve Věstníku MŽP, částka 9, září 2007. Aktualizovaná metodika bude koncipována jako metodický pokyn resortů MŽP a MZ a bude zahrnovat i nakládání s odpady z veterinární péče. Nakládání s odpady z veterinární péče katalogových čísel podskupiny 18 02 dosud neřeší žádný právní předpis ani metodické doporučení. Dalším výstupem projektu je kromě jiného zpracování technických podkladů nového zákona o odpadech a jeho prováděcích předpisů v oblasti odpadů ze zdravotnictví a veterinární péče. V případě přijetí nového zákona dojde k zásadnímu ovlivnění současného systému nakládání s odpady ze zdravotnictví a z veterinární péče. Změna v nakládání nastane s největší pravděpodobností v roce 2018, po nabytí účinnosti nového zákona. Zpracovávaný návrh metodického pokynu bude navazovat na i na připravovaný zákon o odpadech. Metodický pokyn bude zahrnovat celý cyklus nakládání s odpady ze zdravotnických a veterinárních zařízení, obsahovat pokyny pro přepravu nebezpečných odpadů ze zdravotnických zařízení z hlediska požadavků Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí – ADR, návrh doporučení k nakládání s odpady ze zdravotnictví pro malá zdravotnická zařízení (pro praktické lékaře, ambulantní specialisty, sestry), návrh metodického doporučení pro nakládání s odpady vznikajícími při domácí ošetřovatelské péči, doporučení pro nakládání s tekutými odpady a doporučení pro nakládání s odpady z veterinární péče.

26

KONTAMINACE PŮDY PRAŽSKÉ AGLOMERACE Ing. Anna Cidlinová Centrum zdraví a životního prostředí, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 316 www.szu.cz, [email protected] ___________________________________________________________________________ V letošním roce proběhl monitoring rizikových prvků v půdách v areálech mateřských školek na území hl. m. Prahy. Geochemické mapování půd na území Prahy proběhlo ve spolupráci s Českou geologickou službou v rámci celoevropského projektu Urban Geochemistry „URGE“, jehož cílem je detailní geochemické mapování půdního prostředí evropských velkoměst se zřetelem na distribuci rizikových stopových prvků a těžkých kovů (As, Be, Bi, Co, Cr, Cu, Hg, Ni, Pb a Zn). V současnosti je pozornost soustředěna především na výzkum typu vazby těžkých kovů na různé minerální fáze přítomné v půdě. Různé formy vazby rizikových prvků v půdách ovlivňují nejen jejich mobilitu, ale i schopnost vstupovat do lidského organizmu – ať už prostřednictvím nevědomé ingesce půdy, popř. inhalací půdního prachu. Ze starších studií, provedených v 90. letech vyplývá, že téměř celá centrální část území hl. m. Prahy je různou měrou zatížena zvýšenými obsahy některých rizikových prvků. Potvrzují to i naše nové výsledky. Jedním z důležitých zdrojů rizikových prvků v půdách hl. m. Prahy je prach a popílek ze spalování hnědého uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi. Částice prachu se vznášejí v ovzduší a usazují v místech, odkud nejsou odstraňovány deštěm nebo pravidelným čištěním. Takovým prostředím jsou např. městské půdy. Tímto mechanismem jsou víceméně celoplošně postiženy veškeré pražské půdy.

27

BIOLOGICKÝ MONITORING VYBRANÝCH PERZISTENTNÍCH ORGANICKÝCH POLUTANTŮ VE VZORCÍCH KREVNÍHO SÉRA Mgr. Lenka Sochorová 1, Mgr. Lenka Hanzlíková1, RNDr. Alena Fialová, Ph.D.1, doc., Ing. Jana Pulkrábová, Ph.D.2, prof. MUDr. Milena Černá, DrSc. 1 1

Ústředí monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 368 www.szu.cz, [email protected]

2

Vysoká škola chemicko-technologická, Praha Technická 5, 166 28 Praha 6 – Dejvice ___________________________________________________________________________ Úvod Perzistentní organické polutanty (POPs) patří mezi významné kontaminanty životního prostředí; také proto jsou vybrané POPs pravidelně sledovány v rámci biologického monitoringu. Získané výsledky poskytují informace o současné úrovni zátěže a jsou důležité pro zhodnocení dlouhodobých časových trendů. Z důvodu ochrany lidského zdraví i životního prostředí před negativními vlivy těchto látek je výroba i distribuce vybraných POPs regulována Stockholmskou úmluvou. Cíle studie Hlavním cílem studie bylo charakterizovat aktuální úroveň expozice vybraným POPs v dané populační skupině (dárci krve) ve čtyřech lokalitách ČR a jejich porovnání z hlediska dlouhodobých časových řad. Materiál a metodika V rámci biologického monitoringu proběhl v roce 2015 odběr vzorků krve ve čtyřech lokalitách v ČR. Do studie byli zařazeni dárci krve z Prahy, Ostravy, Liberce a Žďáru nad Sázavou. Odběry vzorků proběhly na transfuzních odděleních. Věkové rozmezí respondentů se shodovalo s věkovým rozmezím požadovaným pro dárce krve (18-65 let). Podmínkou pro zařazení do studie bylo bydliště v dané lokalitě alespoň 3 roky, podpis informovaného souhlasu a vyplnění krátkého dotazníku zaměřeného na faktory související s expozicí sledovaným látkám. Celkem bylo získáno 302 vzorků. Na základě dotazníkového šetření byly vybrané výsledky statisticky vyhodnoceny. Ve všech vzorcích byly analyzovány polychlorované bifenyly (PCB), organochlorované pesticidy (OCP), bromované zpomalovače hoření (BFR) a perfluorované sloučeniny (PFAS). Výsledky a závěr Z dotazníkového šetření bylo zjištěno, že významný vliv na koncentraci některých metabolitů má především věk, místo bydliště a dosažené vzdělání. Hodnoty koncentrací PCB, HCB a 28

sumy DDT vykazují v krevním séru sestupný trend. Zjištěné obsahy těchto organických látek v r. 2015 patří k nejnižším v rámci dosud realizovaného biomonitoringu. Výsledky analýz PCB, podobně jako v minulých letech, pozitivně korelují s věkem. U žádného z BFR nebylo zjištěno více než 9 % vzorků nad limitem kvantifikace, z toho důvodu nebyly výsledky statisticky dále hodnoceny. Při stanovení PFAS byly nejčastěji detekované následující sloučeniny: kyselina perfluoroktanová (PFOA), kyselina perfluordekanová (PFDA), perfluorhexansulfonát (PFHxS) a perfluoroktansulfonát (PFOS). Výsledky PFAS získané v roce 2015 jsou prvními v krevním séru a představují tak základ pro hodnocení současné úrovně expozice české populace a také jako podklad pro sledování dlouhodobých časových řad v budoucích studiích. Poděkování Projekt byl financovaný z prostředků SZÚ.

29

BIOLOGICKÝ MONITORING V ROCE 2015: VÝSLEDKY VYBRANÝCH PRVKŮ U DOSPĚLÉ POPULACE Mgr. Lenka Hanzlíková, Mgr. Lenka Sochorová, Ing. Mája Čejchanová, RNDr. Alena Fialová Ph.D., prof. MUDr. Milena Černá, DrSc. Ústředí monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 655 www.szu.cz, [email protected] ___________________________________________________________________________ Cíle studie Cílem studie bylo získat přehled o aktuální zátěži české populace vybranými toxickými prvky (kadmium, olovo, rtuť) a esenciálními stopovými prvky (jod, mangan, selen, zinek) ve vztahu k různým expozičním faktorům týkajících se životního stylu a stravovacích návyků participantů. Výsledky biologického monitoringu z roku 2015 jsou velmi důležité také z hlediska doplnění časových řad, tyto výsledky navazují na dosud poslední sledování těchto látek u dárců krve z roku 2009. Materiál a metodika Tato studie proběhla v roce 2015 a vybrána byla populační skupina dospělých ve věku 18-65 let (dárci krve). Jako matrice pro stanovení vybraných prvků byla použita krev a moč. Každý participant byl také požádán o vyplnění dotazníku, který zahrnoval otázky týkající se základních údajů (věk, pohlaví, délka pobytu v lokalitě, BMI) a možných faktorů souvisejících s expozicí sledovaných látek (kouření, konzumace vybraných potravin apod.). Celkem se podařilo v této studii získat 302 vzorků plné krve a 234 vzorků moče ze 4 lokalit (Praha, Liberec, Ostrava, Žďár nad Sázavou). Výsledky a závěr Ve vzorcích plné krve a moče byly analyzovány vybrané toxické kovy (kadmium, olovo, rtuť) a esenciální stopové prvky (jod, mangan, selen, zinek). Výše uvedené toxické kovy navazují převážně na sestupný trend pozorovaný v průběhu sledování. Výjimku tvoří kadmium v krvi, u kterého byl v roce 2015 zaznamenán mírný nárůst koncentrací, jelikož se však jedná o ukazatel zejména současné expozice, mohl být tento nárůst způsobený faktory, jako např. vyšší míra kouření u jednotlivců. Obsah jodu v moči u dárců krve poukazuje na nedostatečnou saturaci české populace u 34 %, optimální hladiny mělo ve sledované skupině pouze 42 % osob, je tedy nutné dále sledovat vývoj. Obsah selenu v krvi je u 99 % populace v optimálním rozmezí a shoduje se s hodnotami z roku 2009. Obsah zinku v moči byl v roce 2015 mírně vyšší oproti roku 2009, je však ve shodě se zahraničním monitoringem. Poděkování Projekt byl financovaný z prostředků SZÚ.

30

MONITORING NEMOCÍ Z POVOLÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE V ROCE 2015 ZPRÁVA Z NÁRODNÍHO REGISTRU NEMOCÍ Z POVOLÁNÍ MUDr. Zdenka Fenclová, CSc., doc. MUDr. Pavel Urban, CSc. Centrum hygieny práce a pracovního lékařství, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 652 www.szu.cz, [email protected] Klinika pracovního lékařství, 1. LF UK Na Bojišti 1, 120 00 Praha 2 ___________________________________________________________________________ V roce 2015 bylo v České republice hlášeno u 911 osob (z toho 369 žen) celkem 1092 profesionálních onemocnění, z toho bylo 1035 nemocí z povolání a 57 ohrožení nemocí z povolání. Ve srovnání s rokem 2014 klesl v roce 2015 celkový počet hlášených profesionálních onemocnění o 158 případů. Incidence profesionálních onemocnění byla 24,2 případů na 100 tisíc pojištěnců, oproti roku 2014 se snížila o 3,8 případů na 100 tisíc pojištěnců. Nejvíce profesionálních onemocnění bylo v roce 2015 hlášeno z Moravskoslezského kraje (celkem 395, tj. 36,2 % případů). Při práci v zahraničí vzniklo celkem 13 onemocnění. Nejvíce profesionálních onemocnění (601, tj. 55,0 % případů) bylo vyvoláno působením fyzikálních faktorů. V sestupném pořadí následovaly nemoci dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice (216 případů), nemoci kožní (149 případů), nemoci přenosné a parazitární (117 případů), nemoci způsobené chemickými látkami (7 případů). V rámci nemocí způsobených ostatními faktory a činiteli bylo ve 2 případech diagnostikováno onemocnění hlasivek. Nejčastěji onemocněli pracovníci v odvětví ekonomické činnosti „výroba motorových vozidel“ (CZ NACE C29 – 186 případů), „těžba a dobývání nerostných surovin“ (CZ-NACE B5 až B9 – 165 případů) a pracovníci odvětví „zdravotní a sociální péče“ (CZ-NACE Q86 až Q88 – 95 případů). Z hlediska typu zaměstnání nejčastěji onemocněli pracovníci zařazení podle Klasifikace CZ ISCO do hlavní třídy č. 8: „Obsluha strojů a zařízení, montéři“ (celkem 547, tj. 50,1 % případů) a do hlavní třídy č. 7: „Řemeslníci a opraváři“ (celkem 341, tj. 31,2 % případů). Při pracích, které byly orgánem ochrany veřejného zdraví zařazeny do rizikových kategorií 2R až 4 vzniklo celkem 696, tj. 63,7 % nemocí z povolání. Při nerizikových pracích zařazených do kategorie 1 a 2 vzniklo celkem 209, tj. 19,1 % nemocí z povolání. Z jednotlivých diagnóz byl hlášen nejčastěji syndrom karpálního tunelu z přetěžování končetin nebo z vibrací (celkem 395, tj. 36,2 % případů). Následovaly dermatitidy (149 případů). Pneumokonióz uhlokopů se vyskytlo 94 případů, silikózy plic 17 případů, svrab 57 případů), asthma bronchiale (49 případů), onemocnění způsobených asbestem 22 případů, percepční porucha sluchu z hluku 16 případů. Nádorových onemocnění bylo diagnostikováno celkem 24. Podrobné informace o profesionálních onemocněních jsou k dispozici na webu SZÚ na adrese: http://www.szu.cz/uploads/NZP/Hlaseni_a_odhlaseni_2015.pdf Práce byla provedena s podporou Monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva a P28/1LF/6. 31

OBJEKTIVIZACE PRACOVNÍ SCHOPNOSTI POMOCÍ INDEXU WAI, VÝSLEDKY PRVNÍCH MĚŘENÍ V ČESKÉ REPUBLICE RNDr. Bohumil Pokorný, CSc. Agemanagement z.s. Orlí 27, 602 00 Brno [email protected] ___________________________________________________________________________ Stárnutí pracovní síly je globální jev. Téměř jedna třetina pracovní síly v rámci Evropské unie bude v roce 2025 50 až 64 roky stará. K roku 2010 byla Evropskou unií stanovena cílová míra zaměstnanosti u starších pracovníků cca 50 % s postupným růstem až na 59 % pro rok 2025, avšak míra zaměstnanosti pracovníků starších 55let se výrazně liší mezi evropskými zeměmi. V roce 2012 bylo zaměstnáno ve Švédsku 73,1 % této populace, zatímco například v Polsku pouhých 38,7% nebo v ČR jen každý druhý (49,4%). Parametrem rozhodujícím pro zaměstnatelnost starší populace je její pracovní schopnost. Již koncem 20tého století byla situace zralá k pochopení a vytvoření nového konceptu objektivizace pracovní schopnosti, který by dovedl lépe popsat cestu k dosažení většího souladu mezi stárnutím a prací. Doposud se zjišťování pracovní schopnosti zabývá spíše chorobami a invaliditou, tedy mírou pracovního omezení nebo pracovní neschopností, než zdravím a funkční kapacitou pracovníka. Česká republika není v tomto směru žádnou výjimkou. Průkopníkem nového pohledu na koncept pracovní schopnosti byl a je Finnish Institute of Occupational Health (1), který přišel již v polovině 80. let s vytvořeným postupem komplexního hodnocení pracovní schopnosti pomocí standardizovaným dotazníkem zjišťovaného indexu WAI. Podle Ilmarinena (2) je pracovní schopnost postavena na rovnováze mezi zdroji dané osoby a pracovními požadavky na ni kladenými. Základem pro pracovní schopnost jsou v prvé řadě zdraví a funkční kapacita pracovníka, ale jeho pracovní schopnost je rovněž určována odbornými znalostmi a způsobilostí, hodnotami, postoji, motivací a prací samotnou. Tyto vlastnosti a jejich stav mohou být ověřovány standardně vytvořeným souborem otázek v dotazníku, který samostatně (po počátečním vysvětlení důvodů a cílů tohoto šetření), vyplňuje pracovník/zaměstnanec. Základní premisa, se kterou byl takovýto dotazník sestavován a odborně ověřován, byla jeho způsobilost testovat a měřit pracovní schopnost dotyčného pracovníka. Tato jeho schopnost byla opakovaně a široce prověřována (3). Výsledkem je jeho široce rozšířené využívání v mnoha zemích světa. Index pracovní schopnosti získaný vyhodnocením dotazníku WAI je určitým standardizovaným obrazem kvantitativního náhledu na individuální pracovní schopnost pracovníka, případně na pracovní schopnost definované/vybrané skupiny a může být kvalifikovaným pomocníkem v práci lékaře pracovně-lékařské služby. Index pracovní schopnosti naopak nesmí být pouhým ukazatelem zdraví, funkční kapacity a v těchto ohledech zaměstnatelnosti daného pracovníka. Lze ho tedy, pokud je správně pochopen, využít jako screeningový nástroj interakce mezi prací a pracovníkem, k určení příčin nízké zaměstnatelnosti vlivem změněné pracovní schopnosti, nebo predikčně k identifikaci konkrétních opatření, která mají být přijata zaměstnavatelem v oblasti ochrany zdraví při práci. 32

V tomto sdělení budou představeny dosavadní výsledky měření indexu pracovní schopnosti WAI v několika českých podnicích a organizacích, které byly v letech 2012-16 postupně realizovány podle standardních požadavků finského pracoviště FIOH, poskytovatele licence pro tento systém vyšetřování. 1. Tuomi K, Ilmarinen J, Seitsamo J, et al. Summary of the Finnish research project (1981–1992) to promote the health and work ability of aging workers. Scand J Work Environ Health 1997;23(Suppl 1):66–71. 2. Ilmarinen J, Towards a longer worklife. Helsinki, FIOH Bookstore, 2005. 3. C.H. Nygard, M. Savinainen, T. Kirsi & K. Lume-Sandt(eds.), Age Management during the Life Course. Proceedings of the 4th Symposium on Work Ability, 2011 Tampere , ISBN 978-951-44-8392-9

33

STÁRNOUCÍ PRACOVNÍ POPULACE A PSYCHOSOCIÁLNÍ RIZIKA Mgr. Kateřina Janošová, MUDr. Vladimíra Lipšová, Mgr. Jana Jínová Centrum hygieny práce a pracovního lékařství, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 731 www.szu.cz, [email protected], [email protected] ___________________________________________________________________________ Demografické stárnutí je objektivní realitou celého vyspělého světa. Paralelně s tím, jak stárne populace, stoupá i průměrný věk pracovní síly. Pracovní život stárnoucích pracovníků ovlivňují jednak přirozené fyziologické změny spojené se stárnutím organismu (klesající fyzická zdatnost, kapacita kardiovaskulárního systému, ubývající senzorické funkce), které jsou na druhé straně vyvažovány velkou pracovní zkušeností, odborností a orientací ve vykonávané profesi, celkovou vysokou odpovědností a spolehlivostí. Starší pracovníci mohou vyžadovat nejenom zohlednění přirozených fyziologických změn, ale mohou patřit i mezi ohrožené skupiny náchylné k expozici psychosociálním rizikům na pracovišti. Psychosociální rizika na pracovišti vyplývají zejména z charakteru a organizace práce, dále z úrovně mezilidských vztahů na pracovišti, a v neposlední řadě závisí na vyvážení pracovního a rodinného či osobního života. Projevy působení psychosociálních rizik na zdraví zaměstnance mohou být různé, od bolestí hlavy, bušení srdce, zvýšeného krevního tlaku přes poruchy spánku až například k muskuloskeletálním onemocněním (bolesti zad, apod.). Zaměstnanec může pociťovat výraznou únavu, mohou se objevit úzkosti, depresivní příznaky a v neposlední řadě i myšlenky na smrt či sebevraždu. Toto vše má dopady na pracovní výkon, absentismus, fluktuaci, pracovní neschopnost, pracovní úrazovost či časný odchod do starobního důchodu. V poslední době se proto množí různé aktivity zaměřené právě na stárnoucí pracovní populaci a možnosti udržení pracovní schopnosti i do vyššího věku. Jedná se například o „Globální strategii a akční plán vztahu stárnutí a zdraví“ (2016-2020) vyhlášený Světovou zdravotnickou organizací v lednu 2016. Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA) vyhlásila na roky 2016 a 2017 kampaň „Zdravé pracoviště pro všechny bez rozdílu věku“. Státní zdravotní ústav nyní končí svoji práci na společném tříletém mezinárodním projektu e-capacit8 2013-2016: „Zvýšení schopnosti pracovnělékařských služeb pečovat o zdraví stárnoucí pracovní populace“. Aby bylo vůbec prodlužování pracovní kariéry možné, je nutné vytvářet odpovídající podmínky na pracovišti a zohledňovat veškeré aspekty pracovního života i pracovní schopnosti a možnosti zaměstnance. Mezi důležitá preventivní opatření patří efektivní komunikace všech zúčastněných – státu, zaměstnavatelů i zaměstnanců. Úlohou zaměstnavatelů je tato rizika znát, přizpůsobovat pracovní charakteristiky a pracovní prostředí zdraví a schopnostem svých zaměstnanců. Aktivita samotných zaměstnanců zahrnující zdravý životní styl, podporu rodiny a přátel, umění odpočívat, mimopracovní zájmy a vše ostatní, co rozvíjí a posiluje osobnost, je velmi důležitou prevencí psychosociálních rizik a zároveň příslibem plnohodnotného a spokojeného pracovního života i ve starším věku. Klíčová slova: stárnoucí pracovní populace, psychosociální rizika, pracoviště, práce, prevence, zdraví Podpořeno MZ ČR – RVO („Státní zdravotní ústav – SZÚ, 75010330“). 34

CO JE NOVÉHO V HYGIENĚ PRÁCE A PRACOVNÍM LÉKAŘSTVÍ MUDr. Michael Vít, Ph.D. Centrum hygieny práce a pracovního lékařství, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 731 www.szu.cz, [email protected] __________________________________________________________________________________

Autor se zabýval pěti oblastmi, které jsou z hlediska ochrany zdraví při práci v současné době nejaktuálněší : Demografické změny populace Globalizace Nové technologie Expozice chemickým a biologickým agens Kvalitní výzkum Ad1. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo stárne, jelikož podíl pracujících starších lidí v porovnání s podílem pracujících mladších lidí stoupá. Očekává se, že v EU v letech 2010– 2030 podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva ve věku 55–64 let vzroste přibližně o 16 %. Obdobný vývoj je očekáván i v ČR. Výskyt běžných zdravotních problémů skutečně roste s věkem vlivem normálního a nevyhnutelného procesu stárnutí, tato skutečnost nemusí nutně bránit pracovnímu výkonu a není důvodem k tomu, aby byl jedinec vyřazen z pracovních sil. Je třeba koncipovat pracoviště a organizovat práci, aby byly uspokojeny potřeby osob s chronickými nemocemi a zdravotními problémy. Mnoho pracovníků odchází z trhu práce předčasně kvůli zdravotním problémům nebo zdravotnímu postižení a příliš málo lidem se sníženou pracovní schopností se podaří zůstat v zaměstnání. Ad. 2 Globalizace sebou přináší častou restrukturalizaci organizací, zavádění informačních technologií, vyšší intenzitu práce (často také asociální pracovní dobu), jsou zaváděny nové pracovní modely. To zvyšuje expozici pracovníků psychosociálním rizikům. Je potřebné analyzovat souvislosti mezi psychosociálními rizikovými faktory, nemocností a úmrtností, aby bylo možné vyvinout efektivní strategie pro prevenci. Ad. 3 Nové trechnologie se zaměřují do oblasti obnovitelných zdrojů energie, zpracování odpadů a recyklaci, poměrně nová a stále se vyvíjející výrobní odvětví přinášejí nová rizika jako např. například expozici biologickým agens. Pracovníci jsou vystaveni zvyšujícímu se počtu nových technologií jako jsou např. nanotechnologie, IT technologie apod.. Ad. 4. V oblasti expozice chemickým látkám na pracovišti je a bude věnována pozornost chemickým látkám s vlastnostmi CMR. Bude docházet k revizi PEL a stanovování nových přísnějších PEL. V prřpravě jsou již směrnice, které budou upřesňovat PEL pro cca 31 chemických látek a 13 karcinogenních chemických látek Ad. 5 Výzkum v ochraně a bezpečnosti zdraví při práci bude zaměřen na prevenci muskuloskeletálních onemocnění, na odhad rizika pro CMR látky s návrhy na jejich limitaci v pracovním prostředí. Dále bude zaměřen na psychosociální rizika a management řízení ochrany zdraví při práci v malých a středních podnicích, které v EU představují 99% všech podniků a poskytují zhruba 66% všech pracovních míst. Znepokojivé je, že jsou zodpovědné

35

za 82% všech pracovních úrazů a 90% všech smrtelných nehod. Je proto nutné vypracovat strategie pro zlepšení zapojení pracovníků do řízení BOZP.

36

VÝSLEDKY MONITORINGU DIETÁRNÍ EXPOZICE V OBDOBÍ 2014 - 2015 RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D. - prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. a kol. Státní zdravotní ústav, Centrum zdraví, výživy a potravin Palackého 3a, 612 42 Brno tel. +420 515 577 511 www.szu.cz, [email protected] ___________________________________________________________________________ Monitoring dietární expozice (MDE), který zahájil své aktivity v roce 1994, prošel vývojem několika etap a je na jedné straně živým organismem, který se snaží reagovat na aktuální situaci a témata, na straně druhé si drží striktně zásady metodiky, na které byl postaven – tzv. Total Diet Study (TDS) a sleduje dlouhodobě vybrané chemické látky. V průběhu času, v rámci definovaných etap, došlo ke změnám, např. v určení odběrových míst (od pevně daných bodů ke střídajícím se, aby byla lépe, přesněji a poměrově pokryta celá ČR v rámci 4 regionů), intervalu, za který jsou shromážděny a analyzovány vzorky tzv. spotřebního koše (od jednoho roku o 4 termínech k dvouleté periodě o 8 termínech), postupně byla popsána a uzavřena/předána témata sledování alimentárních onemocnění (ALIMON), problematika výskytu patogenů (MIKROMON) a problematika mikroskopických hub a jejich toxinů (MYKOMON). Současná etapa je charakteristická svým dvouletým cyklem a rozdělením na části: FOODSAMPLE, SAFEMON, NURTIMON, HYGIMON. FOODSAMPLE je primární část MDE - zajišťuje systematický odběr vzorků reprezentujících obvyklou dietu populace ČR v tržní síti 4 regionů ČR na základě údajů získaných ze studie individuální spotřeby potravin (SISP04). Odebrané vzorky jsou svezeny na Státní zdravotní ústav – Centrum zdraví, výživy a potravin do Brna, kde jsou evidovány a kulinárně upraveny dle standardních operačních postupů vycházejících z typických úprav používaných v českých domácnostech. Po té jsou vytvářeny kompozitní vzorky reprezentující buď regiony anebo tzv. „republikové“ kompozitní vzorky reprezentující ČR. Tyto vzorky jsou po homogenizaci předány do analytických laboratoří. V období 2014–2015 byly odběry realizovány v 32 kvótně vybraných sídlech republiky s ohledem na počet obyvatel rozdělených do 4 územních regionů (kvadrantů). V každém vybraném sídle byl odběr vzorků prováděn ve třech různých prodejnách potravin tak, aby bylo dodrženo poměrné zastoupení velikosti prodejen podle skutečných preferencí spotřebitelů. Počet vzorkovacích míst vychází z kapacitních/finančních možností tak, aby navazoval na předchozí systém vzorkování a byl reprezentativní z hlediska území republiky. Během dvouletého monitorovacího cyklu byly vzorky odebírány v 96 různých prodejnách, v 8 časových obdobích tak, aby byl zahrnut očekávaný vliv sezónních změn v zásobování potravinami. Odběr zahrnoval 3 696 jednotlivých vzorků, které představují 205 druhů potravin a 143 typů kompozitních vzorků. Vzhledem k potřebě postihnou spotřebu a sezónnost některých komodit, jsou dané vzorky odebírány v rámci cyklu vícekrát. Celkový počet vzorků k analýze z jednoho regionu představuje pak 220 kompozitů, tzn. celkem je analyzováno 880 vzorků. Některé speciální analýzy mají odlišný výběr vzorků vzhledem k jejich povaze. SAFEMON je část v rámci níž je prováděna analýza chemických látek důležitých z hlediska hodnocení zdravotní bezpečnosti diety za uplatnění metodiky TDS. V období 2014 – 2015 37

bylo kvantifikováno celkem 114 individuálních chemických látek (včetně mastných kyselin a vitaminu D), často tvořících skupiny příbuzných látek s podobným zdravotním efektem. Zjištěné koncentrace chemických látek, byly použity pro výpočet průměrných expozičních dávek pro populaci ČR se znalostí spotřeby daných potravin (SISP 04). Pro dlouhodobé srovnání expozičních dávek od roku 1994 byl použit model doporučených dávek potravin pro ČR, který je propočten pro 5 typických skupin populace (děti, muži, ženy, těhotné/kojící ženy, starší osoby). Model umožňuje určitou standardizaci výsledků tak, aby bylo možné dlouhodobé sledování trendu změn koncentrací chemických látek ve skupinách potravin, do určité míry nezávisle na proměnách ve spotřebě potravin. Reflektuje tak situaci, kterou lze očekávat v případě dodržování národních výživových doporučení. Průměrná chronická expoziční dávka populace sledovaným organickým látkám ze skupiny perzistentních organických polutantů, definovaných Stockholmskou úmluvou (2001), zahrnující polychlorované bifenyly (PCB), aldrin, endrin, delta-keto-endrin, dieldrin, methoxychlor, endosulfan (I, II, -sulfát), heptachlor, heptachlor epoxid, hexachlorbenzen (HCB), alfa-, beta-, delta-, gama- (lindan) izomer hexachlorcyklohexanu (HCH), izomery DDT, DDD, DDE, alfa-, gama-, oxy- chlordan a mirex z potravin, nedosáhla hodnot, které jsou spojovány s významným zvýšením pravděpodobnosti poškození zdraví (nekarcinogenní efekt) konzumenta. Míra expozice odhadovaná podle skutečné spotřeby potravin (SISP04) dosáhla nejvyšší úrovně u PCB. Expozice sumě sedmi indikátorových kongenerů PCB bez tzv. dioxinového účinku (non dioxin-like NDL-PCBs) dosáhla průměrné úrovně 1 % tolerovatelného denního přívodu (CZ-TDI). Tato hodnota je, v porovnání s předchozími obdobími, nižší. Vyšší počet analytických záchytů (nad mezí stanovitelnosti) byl již tradičně pozorován pro metabolity pesticidu DDT – p,p`DDE a p,p`DDT (61 % a 40 %). Vyšší počet analytických záchytů byl dále zaznamenán u lindanu, PCB a hexachlorbenzenu (43 %, 42 % a 30 %). Kolísání počtu záchytů v jednotlivých letech souvisí s naměřením nízkých hodnot koncentrací a z toho plynoucími nízkými expozičními dávkami (např. méně než 0,1 % tolerovatelného přívodu (PTDI) pro sumu DDT, méně než 0,1 % přijatelného denního přívodu (ADI) pro lindan, 0,3 % tolerovatelného přívodu (TDI) pro hexachlorbenzen). Výsledky potvrzují přetrvávající plošnou kontaminaci těmito perzistentními organickými polutanty, ale na úrovni nízkých koncentrací, které, podle současných znalostí, nepředstavují významné zdravotní riziko, pokud jsou hodnoceny jako individuální chemické látky, nikoli ve směsích. Průměrná chronická expoziční dávka pro populaci ČR látkám anorganické povahy dusičnany, dusitany, kadmium, olovo, rtuť, arzen, selen, měď, zinek, mangan, chróm, nikl, hliník, železo, jód, cín a molybden nevedla k překračování expozičních limitů pro nekarcinogenní efekt (v SAFEMONu nejsou postihovány otázky nutriční adekvátnosti přívodu minerálních látek v případě, že jde o nutrienty či mikronutrienty). Zajímavý je např. vývoj expozice selenu, jehož přívod ve všech populačních skupinách v posledních letech převážně rostl. Hlavním zdrojem jsou potraviny živočišného původu, což je pravděpodobně spojeno s lepším využíváním doplňků krmiv s obsahem selenu pro hospodářská zvířata. Expozice olovu pro průměrnou osobu v populaci činila 0,13 µg/kg t.hm./den. Vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici důkazy o existenci prahové dávky pro řadu účinků olova na organismus, je podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) vhodné míru rizika

38

expozice olovu hodnotit pomocí MOE1 (margins of exposure). Z pohledu toxicity olova pro kardiovaskulární systém pak srovnání s BMDL012 dává MOE = 11,3, což je považováno za přijatelné pro veřejné zdraví. Z pohledu nefrotoxicity olova srovnání s BMDL103 dává MOE = 4,7, což je také považováno za přijatelné. Z hlediska vývojové neurotoxicity u dětí však, podle modelu expozice dětí ve věku 4-6 roků, dosahuje dávka 0,54 µg/kg t.hm./den, což představuje MOE = 0,93, při porovnání s BMDL01. Negativní účinek tak nelze vyloučit. Odhad expozice tzv. „toxickému arzenu“ (sumě anorganických sloučenin As) pro populaci dosáhl 0,07 µg/kg t.hm./den, což při srovnání s nejnižším intervalem hodnot BMDL01 pro účinek karcinom plic odpovídá MOE = 5,2 – 10,5. Výsledek si zasluhuje pozornost, i když je zatížen nejistotou stanovení. Expoziční dávka odhadovaná podle modelu doporučených dávek potravin dosahuje obecně nejvyšších hodnot pro kategorii dětí ve věku 4-6 let. Odhad expozice dusičnanům činil asi 106 % ADI, včetně příspěvku ze zeleniny. Skutečná expozice dětí (odhad na základě spotřeby potravin podle SISP04) je ale nižší, protože spotřeba ovoce a zeleniny nedosahuje výživových doporučení. Odhad expozice celkovému manganu byl u dětí 151 % RfD (obr. 5.6). Tento výsledek je obtížně zdravotně interpretovatelný, protože není určena chemická forma manganu, lze jej však předběžně hodnotit jako „vysoký“. Odhad expozice hliníku a železu nepředstavoval pro populaci obecně riziko poškození zdraví konzumentů s výjimkou cca 1 % dětí s nejvyššími přívody. Expoziční dávky niklu zjištěné v ČR odpovídají rozsahu expozic zjištěných v dalších zemích EU (EFSA Journal 2015;13(2):4002). Hodnocení chronické expoziční dávky, pokud použijeme data za delší období (od roku 2004) a výpočetní systém MCRA (RIVM, NL), (OIM4, UB, 4-6y) potvrzuje relativně vysoké hodnoty expozice pro děti ve věku 4-6 roků. Polovina těchto dětí je vystavena dávce 3,8 ug/kg t.hm./den, 10% dávce 7,3 ug/kg t.hm./den a 5% dávce 9,7 ug/kg t.hm./den. Zjištěné množství niklu může být problémem pro osoby s kontaktní systémovou dermatitidou (SCD), která patří mezi alergie. Dokument EFSA odhaduje, že je v populaci až 15% takto citlivých osob. Pro akutní dávku niklu proto EFSA stanovila BMDL10 dávku 1,1 ug/kg t.hm (srovnej s hodnotami uvedenými výše). V tomto případě byla doporučena hodnota MOE = 10 jako indikativní pro „malý význam pro veřejné zdraví“. Další studium problematiky, zdrojů, expozice specifických skupin populace, se ukazuje jako žádoucí. NUTRIMON se zabývá analýzou přívodu nutrientů (případně vybraných antinutrientů) na základě epidemiologických dat o individuální spotřebě potravin kombinovaných s laboratorními analýzami pro nutrienty/mikronutrienty. Hodnocení přívodu živin a charakterizace zdravotních rizik zejména z hlediska jejich neadekvátnosti (malnutrice, nadměrný přívod) bude za období 2014 – 2015 provedeno a publikováno v příštím roce. Výstup za hodnocení v rámci NUTRIMONu v období minulém (2012 – 2013) lze nalézt na http://czvp.szu.cz/monitor/tds14c/tds14c.htm.

1

MOE Margin of exposure – nástroj pro hodnocení zdravotního rizika dietárního přívodu bezprahově působících látek, například genotoxických a karcinogenních látek. Jde o poměr BMDL a zjištěné expoziční dávky v dietě. 2

BMDL01 Benchmark dose lower confidence limit: spodní hranice intervalu spolehlivosti CI95 nejnižší expoziční dávky vyvolávající zvýšení rizika negativního účinku o 1 %. 3

BMDL10 Benchmark dose lower confidence limit: spodní hranice intervalu spolehlivosti CI95 expoziční dávky vyvolávající zvýšení rizika negativního účinku o 10 %.

4

OIM = pozorované individuální průměry pro spotřebitele

39

HYGIMON se opírá o kritéria nařízení EPR. č. 178/2002, článek 14, odstavec 2, písmeno b), o výskytu potravin nevhodných pro lidskou spotřebu (hygienicky závadných). Zaměřuje se na potraviny geneticky modifikované (GMO), druhové falšování, znečištění nepoživatelnými surovinami. K analýze je využívána metoda polymerázové řetězové reakce (PCR). Detekce a identifikace GMO byla cílena na rýži, vzhledem k tomu, že transgenní rýže není v EU povolena k uvádění na trh. Celkem bylo v roce 2015 analyzováno 48 vzorků rýže a 48 vzorků výrobků obsahující rýži (např. mléčná rýže, rýžová mouka, dětská výživa, rýžové nudle). V analyzovaných vzorcích nebyla přítomnost transgenní rýže zjištěna. Studium možného falšování potravin bylo v roce 2015 provedeno ve spolupráci s KHS Středočeského kraje. Odebráno a analyzováno bylo celkem 15 vzorků pokrmů a výrobků z hovězího masa. Diagnostika byla zaměřena na identifikaci koňského masa. Koňské maso nebylo prokázáno v žádném z odebraných vzorků v porovnání s rokem 2014, kdy bylo prokázáno v 15,8 % analyzovaných vzorků. Tato práce je také podpořena MZ ČR – RVO (Státní zdravotní ustav – SZÚ, 75010330) a z projektu TDS-Exposure (RP7 / 2012- 2016) na základě grantové dohody č. 289108. Literatura dostupná u autorů.

40

POROVNÁNÍ OBSAHU MAKRONUTRIENTŮ VE ŠKOLNÍCH OBĚDECH S NUTRIČNÍM DOPORUČENÍM Mgr. Lucie Martykánová – Mgr. Marcela Dofková – Ing. Jitka Blahová – Mgr. Martina Kalivodová – Ing. Miroslava Krbůšková – RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D. – prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. Státní zdravotní ústav, Centrum zdraví, výživy a potravin, Palackého 3a, 612 42 Brno, tel. +420 515 577 511, www.szu.cz, e-mail: [email protected]

V rámci naplňování tzv. akčních plánů strategie „Zdraví 2020“ byla zorganizována „Studie obsahu nutrientů v pokrmech školního stravování“. Cílem bylo zjistit, zda obědy podávané školními jídelnami v ČR splňují požadavky numerických nutričních doporučení (dietární referenční hodnoty) pro vybrané živiny stanovené v nutričních doporučeních. Hodnoty byly zjišťovány pro jednotlivé chody oběda (polévka, hlavní chod, nápoj a doplněk). Zkoumána byla také mimo jiné souvislost mezi počtem obědů, které jídelna vaří a energetickou hodnotou vydávaných obědů. Odběry vzorků školních obědů, pro děti ve věku 7-10 roků, probíhaly ve školním roce 2015/2016. Byly realizovány pracovníky KHS, odboru HDM. Celkem bylo vzorkováno 28 náhodně vybraných školních jídelen (14 krajů po dvou jídelnách), které souhrnně poskytují obraz o stravování v ČR, nikoli o rozdílech mezi kraji. V každé ze sledovaných jídelen bylo náhodně odebráno 12 obědů, během dvouměsíčního období. Vzorkování v ČR pokrylo všechny měsíce školního roku, s výjimkou prosince, vzhledem k delšímu vánočnímu volnu. Odebrané obědy (reálně vydané dětem) byly popsány z hlediska hmotnosti, rozděleny do vzorkovnic pro jednotlivé chody a až do transportu na CZVP SZÚ skladovány při -18°. Zde byly vzorky homogenizovány a z jednotlivých chodů připraveny směsné kompozitní vzorky. Z každé školní jídelny byly připraveny 4 kompozitní vzorky (polévka, hlavní chod, nápoj a doplněk), které byly následně chemicky analyzovány. Hodnota reprezentující celý oběd vznikla součtem všech 4 chodů. Obsah živin poskytujících většinu energie, tj. proteinů a tuků byl stanoven chemickou analýzou v akreditovaných laboratořích, obsah celkových sacharidů byl stanoven dopočtem na základě výsledků stanovení celkové sušiny a popelovin. Školní stravování se řídí výživovými normami (tzv. spotřební koš) stanovenými v příloze č.1 Vyhlášky č. 107/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kde je také uvedeno, že na oběd se počítá s podílem 35% z celkové denní výživové dávky, míněno jako hmotnost potravin. Ta byla původně odhadnuta na základě numerických výživových norem pro základní živiny, podle skupin strávníků. Tyto numerické výživové normy pro základní živiny už ale nejsou součástí legislativy. Proto byly objektivně naměřené energetické hodnoty průměrného oběda z jednotlivých jídelen porovnány s obecně uznávaným mezinárodním doporučením EFSA (2013) pro sledovanou věkovou kategorii. Výsledkem studie je zjištění, že celková energie obědů byla poměrně nízká ve srovnání s doporučovanou hodnotou. 42% jídelen vydávalo obědy, které nedosáhly na hranici 41

doporučení pro dívky ve věku 7 roků s minimální pohybovou aktivitou (PAL 1,4). Doporučené průměrné celkové energie pro nízkou pohybovou aktivitu dětí (PAL 1,6) dosáhla asi 1/3 jídelen. Reálné rozložení spotřeby všech denních jídel zjištěné v rámci národní studie individuální spotřeby potravin (SISP04, 2006), v celodenním stravování dětí ve věku 7-10 roků, naznačuje, že průměrný oběd představuje průměrně 29% výživové dávky energie. Pokud by doporučení v legislativě pracovalo s rozpětím např. 25-35%, vyhovělo by tomuto požadavku cca 75% studovaných jídelen. Dalším zjištěním byla velká variabilita velikostí vydávaných porcí polévky a hlavního chodu. Celková energetická hodnota oběda vykazuje silný pozitivní statistický vztah s velikostí porce polévky a hlavního chodu (r = 0,84). Zvětšení porce by tak, za jistých okolností, mohlo korigovat nízkou energetickou hodnotu oběda. Nebyla zjištěna závislost mezi počtem porcí oběda vařených školní jídelnou a jejich energetickou hodnotou. Nebyla také zjištěna závislost mezi cenou stravného a energetickou hodnotou oběda. Kromě celkové energetické hodnoty jsme zjišťovali trojpoměr hlavních živin. Referenční rozmezí hodnot pro energii z jednotlivých živin: sacharidy, tuky – EFSA (2010), proteiny WHO (2003). Střední hodnoty poměru B:T:S se příliš neliší od doporučení EFSA/WHO, viditelný je ale nižší podíl tuků. Za situace, kdy jsou obědy energeticky poměrně nízké, nehraje mírné zvýšení relativních hodnot bílkovin v trojpoměru významnou roli. Zvýšením podílu energie z tuků (žádoucí jsou zejména s obsahem PUFA) by jejich podíl přirozeně klesl. Tato práce je také podpořena MZ ČR – RVO (Státní zdravotní ustav – SZÚ, 75010330) a z projektu TDS-Exposure (RP7 / 2012- 2016) na základě grantové dohody č. 289108. Literatura dostupná u autorů.

42

OBSAH VYBRANÝCH MINERÁLNÍCH LÁTEK VE ŠKOLNÍCH OBĚDECH Ing. Jitka Blahová – Mgr. Marcela Dofková – Mgr. Lucie Martykánová – Mgr. Martina Kalivodová – Ing. Miroslava Krbůšková – RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D. – prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. Státní zdravotní ústav, Centrum zdraví, výživy a potravin Palackého 3a, 612 42 Brno tel. +420 515 577 511 www.szu.cz, e-mail: [email protected] Ve školním roce 2015/2016 probíhala „Studie obsahu nutrientů v pokrmech školního stravování“ (v návaznosti na akční plány strategie „Zdraví 2020“). Do studie byly ve všech krajích zapojeny vždy dvě školní jídelny, tedy celkem 28 školních jídelen (ŠJ) v ČR. Pomocí náhodného výběru bylo v každé ŠJ během dvouměsíčního období odebráno 12 standardních porcí obědů skládajících se z polévky, hlavního chodu, nápoje, případně doplňku. Z nich byly smícháním vytvořeny 4 kompozitní vzorky jednotlivých chodů, které reprezentovaly danou ŠJ. U kompozitních vzorků byl hodnocen obsah makro- (bílkoviny, tuky, spektrum mastných kyselin, sacharidy) i mikronutrientů (vápník, hořčík, fosfor, železo, zinek, sodík, draslík, selen, jód, měď, chróm, mangan, molybden, nikl). Cílem bylo posoudit adekvátnost přívodu nutrientů pro kategorii žáků ve věku 7 – 10 let, nikoli srovnávat rozdíly mezi kraji. Obsah minerálních látek byl stanovován metodami ISP-MS a spektrofotometricky. Tento příspěvek se zabývá přívodem sodíku, jódu, draslíku, vápníku, fosforu a železa. Výsledky pro ostatní hodnocené minerální látky budou k dispozici v závěrečné zprávě studie. Na základě výsledků chemické analýzy byl pro všechny ŠJ stanoven obsah nutrientů v průměrném školním obědě. Příloha č. 1 Vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování, ve znění pozdějších předpisů, stanovuje výživové normy tzv. spotřební koš. Zde se uvádí, že se na oběd počítá s podílem 35 % z celkové denní výživové dávky, míněno jako hmotnost potravin. Proto byly zjištěné hodnoty porovnány s 35 % výživové denní dávky pro jednotlivé nutrienty. K tomuto účelu byla použita zejména nová evropská doporučení AI / PRI (Adequate Intake / Population Reference Intake; EFSA, 2014 – 2015) a doporučení WHO (2012). Zjištěný obsah sodíku byl porovnán s doporučením WHO (2012). Vyšší přívod byl zaznamenán u všech ŠJ, z toho 13 překračovalo doporučení i více jak dvojnásobně. Evropské doporučení AI (2014) pro jód ŠJ naplňovaly. Přívod jódu se pohyboval od 54 do 182 ug/oběd. Také byla zjištěna, pomoci Spearmanova koeficientu pozitivní korelace mezi obsahem jódu a sodíku. I po snížení množství sodíku v obědech na úroveň doporučení, by byl přívod jódu dostatečný. V případě draslíku byl naopak zaznamenán nízký přívod, a to ve všech ŠJ, 35 % z doporučení WHO (1229 mg/osobu/den) nebylo splněno ani u jedné ŠJ v souboru. Nedostatečný přívod vápníku byl zjištěn téměř ve všech případech, pouze dvě ŠJ naplňovaly výživové doporučení PRI (EFSA, 2015). U fosforu byla situace uspokojivá,

43

všechny ŠJ splňovaly doporučení AI (EFSA, 2015) a současně žádná z nich nepřekročila nejvyšší tolerovatelný přívod. V případě železa byl dostatečný přívod zjištěn u 70 % ŠJ. Na přívodu vybraných minerálních látek se nejvíce podílel hlavní chod, pouze v případě vápníku hrál významnou roli typ podávaného nápoje (podíl mléka). Ve srovnání s výživovým chováním populace ČR (viz výsledky studie SISP 04, 2006), školní obědy jsou pro danou věkovou skupinu stále považovány za „blížící se ideálu nutričních doporučení“. Tato práce je také podpořena MZ ČR – RVO (Státní zdravotní ustav – SZÚ, 75010330) a z projektu TDS-Exposure (RP7 / 2012- 2016) na základě grantové dohody č. 289108. Literatura dostupná u autorů.

44

VITAMIN D A JEHO PŘÍVOD U OSOB ŽIJÍCÍCH NA ÚZEMÍ ČR Mgr. Svatava Bischofová1,2 – Mgr. Radek Kavřík1 – Ing. Jana Nevrlá1 - Ing. Jitka Blahová1 Mgr. Marcela Dofková1 - RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D. 1 - prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. 1 1

Státní zdravotní ústav, Centrum zdraví, výživy a potravin, Palackého 3a, 612 42 Brno tel. +420 515 577 511 www.szu.cz, e-mail: [email protected] 2

Ústav ochrany a podpory zdraví, Lékařská fakulta MU, Kamenice 753/5, 625 00 Brno

CVZP SZÚ provedlo na základě výsledků subsystému IV za období 2014-15 odhad distribuce obvyklého přívodu vitaminu D (suma vitaminu D2 a D3) u 10 věkových skupin české populace. K výpočtu byla použita data o spotřebě potravin z národní Studie individuální spotřeby potravin (SISP04) a aktuální hodnoty obsahu vitaminu D v potravinách stanovených v rámci Monitoringu dietární expozice. Výsledky byly následně porovnány s doporučenými dávkami vitaminu D vhodnými pro hodnocení přívodu tohoto nutrientu na úrovni populačních skupin. Jednalo se o evropská doporučení AI (Adequate Intakes; draft EFSA, 2016), která jsou pro níže uvedené věkové kategorie stanoveny na 15 ug/den, příp. na 20 ug/den (DACH, 2015) a americká doporučení EAR (Estimated Average Requirements; IoM, USA, 2011), která jsou stanovena pro námi zkoumané skupiny na 15 ug/den. Výjimku tvoří skupina osob ve věku 71 let a více, kde je doporučená dávka stanovena na 20 ug/den. Celkový přívod vitaminu D z běžné diety průměrné osoby o hmotnosti 64 kg odpovídal dávce 4,4 ug/den, což představuje 29,3 % z doporučení dle EFSA, 22 % z doporučení dle DACH a 29,3 % (22 % u osob ve věku 71 let a více) dle doporučení IoM, USA. Pomocí statistické metody MSM (Multiple Source Method) byl proveden výpočet odhadu distribuce pro konkrétní věkové skupiny. Střední hodnota přívodu (p50) byla u dětí 4-6 let na úrovni 2,9 ug/den, u dětí 7-10 let 3,3 ug/den, u chlapců 11-14 let 4,6 ug/den, u dívek 11-14 let 3,6 ug/den, u mužů 15-17 let 5,9 ug/den, u žen 15-17 let 3,5 ug/den, u mužů 18-59 let 5,5 ug/den, u žen 18-59 let 3,7 ug/den, u mužů starších šedesáti let 4,7 ug/den a u žen starších šedesáti let 3,7 ug/den. Výsledné hodnoty nezahrnovaly přívod vitaminu D z doplňků stravy. Ve srovnání s doporučenými výživovými dávkami byl zaznamenán nízký dietární přívod vitaminu D ve všech sledovaných populačních skupinách. Dle EFSA jsou doporučené dávky (na úrovni našeho p50), za předpokladu nulové syntézy vitaminu D v kůži, naplněny pouze z 19 – 39,3 %, přičemž ani třetinového doporučení nedosáhly děti ve věku 4-6 let, 7-10 let, dívky 11 – 14 let, dívky 15 – 17 let, ženy 18-59 let a ženy starší 60 let. Dle DACH je doporučená dávka pokryta z 14,5 – 29,5 %. Dle IoM, USA doporučení je potřeba u námi zkoumaných osob do 71 let pokryta také z 19 – 39,3 %. U osob ve věku 71 let a straších je na úrovni 50. percentilu pokrytí pak pouze z 18,5 % u žen a z 23,5 % u mužů. Ze srovnání je 45

patrné, že přívod vitaminu D není v naší populaci optimální. Při interpretaci výsledků je třeba brát v úvahu nejistoty, které vyplývají z delšího časového intervalu od pořízení dat o spotřebě potravin (rok 2004) a z analýzy potravin, které reprezentují 95 % spotřebního koše. Dále v celkovém přívodu vitaminu D nebyla zohledněna jeho syntéza v kůži, která může v letních měsících díky UV záření představovat hlavní zdroj vitaminu D a může tak i plně pokrýt denní potřebu, a to bez závislosti na přívodu potravou. Na 100% syntézu v kůži nelze v našich podmínkách po většinu roku a obecně u některých populačních skupin plně spoléhat. Proto by těžiště řešení problému mělo ležet např. na edukaci populace vedoucí ke zvýšení konzumace potravin přirozeně bohatých na vitamin D (např. ryb, jejichž spotřeba v ČR je relativně nízká), či zvážit zvýšení obsahu vitaminu D v potravinách fortifikací, ať už cestou využití jejich přirozeného složení (např. ozářením potravin UV světlem obsahující droždí, či houby dochází k přeměně ergosterolu na vitamin D2), nebo cestou přímého přídavku u většího spektra potravin než v současné době v ČR je. V EU je ze zákona povinná fortifikace stanovena jen u kojenecké výživy (1-2,5 µg/100 kcal) a pokračovacích formulí (1-3 ug/100 kcal). Pro objektivní hodnocení celkového množství vitaminu D v těle (D3 ze syntézy v kůži i D2+D3 z potravin) by bylo ideální využití měření koncentrace 25(OH)D v séru výběrového vzorku osob (studie již probíhá v rámci tzv. biologického monitoringu). Z námi naměřených dat byly také ověřeny potraviny s nejvyšším obsahem vitaminu D a byly určeny i nejvýznamnější expoziční zdroje vitaminu D z pohledu obvyklé spotřeby potravin. Mezi potraviny s nejvyšším obsahem vitaminu D patřily výživa kojenecká mléčná (99,2 ug/kg potraviny), ryby marinované (95,9 ug/kg), margaríny (81,7 ug/kg), ryby uzené (80 ug/kg), ryby sladkovodní 71,1 ug/kg), vejce (59,7 ug/kg), konzervy rybí (54,7 ug/kg). K nejvýznamnějším expozičním zdrojům vitaminu D v dietě pro průměrnou osobu v ČR (4,4 ug/den pro 64 kg tělesné hmotnosti) patřily vejce (podílejí se na celkovém přívodu vitaminu D z 28 %), margaríny (z 8 %), knedlíky (z 8 %), těstoviny (ze 7 %), pečivo jemné (z 6 %). Tato práce je také podpořena MZ ČR – RVO (Státní zdravotní ustav – SZÚ, 75010330) a z projektu TDS-Exposure (RP7 / 2012- 2016) na základě grantové dohody č. 289108. Literatura dostupná u autorů.

46

POROVNÁNÍ OBSAHU VÁPNÍKU V KRAVSKÉM A MAKOVÉM MLÉCE Ing. Zuzana Holubová, Ph.D. – RNDr. Jana Řeháková – Dana Matulová – RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D. – Prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. Státní zdravotní ústav, Centrum zdraví, výživy a potravin Palackého 3a, 612 42 Brno tel. +420 515 577 511 www.szu.cz, e-mail: [email protected] ____________________________________ _____________________________________________

Současná moderní a industriální doba s sebou nese množství negativních vlivů, které úzce ovlivňují zdravotní a duševní stav populace ve vyspělých zemích. Jako protipól těchto negativních procesů, které se projevují i v oblasti výživy, byl v posledních letech zaznamenán vzestup obliby zdravého životního stylu a zejména různých specifických diet, např. vegetariánství, veganství, vitariánství, raw potraviny, atd. V některých těchto dietách jsou lidé nabádáni ke kompletní záměně kravského mléka za mléko makové. Všeobecně je známo, že mák je velice bohatý na obsah vápníku. Také v případě alergie nebo intolerance na složky mléka by mohlo makové mléko být alternativou k mléku kravskému. V naší studii jsme se zaměřili na porovnání především obsahu vápníku a dalších nutričně významných prvků, popřípadě i obsahu těžkých kovů v makovém mléce a kravském mléce. Na základě posouzení dostupných informací byly nakoupeny vzorky máku, které měly označení země původu ČR. Jednalo se o 3 vzorky máku celého a 2 vzorky máku mletého. Současně byly prostudovány různé postupy přípravy makového mléka. Informace, určené především široké veřejnosti, jsme čerpali jak z internetových zdrojů, tak i ze článků převážně ženských magazínů. Tyto postupy se vzájemně velice podobaly. Podstatou přípravy makového mléka bylo máčení 50 g vstupní suroviny (celý i pomletý mák) ve 300 ml vody po dobu 16 hodin při pokojové teplotě. Následně byl v případě použití zakoupeného celého máku celý objem po namáčení rozmixován, až do doby než nápoj napěnil a zesvětlal (opravdu vizuálně vypadá jako mléko). V případě použití mletého máku (zakoupeného originálně mletého i pomletého v laboratoři v rámci preanalytické přípravy) byl vzorek po namáčení pouze zhomogenizován. Dalším krokem bylo přecezení přes jemné sítko - tyto vzorky byly označeny jako první filtráty. Druhý filtrát byl připraven ze vzorků prvního filtrátu, kdy byla část těchto vzorků přefiltrována přes obvazovou gázu. K analýze byly použity tyto vzorky: samotný mák (2x mletý a 3x celý), 3x první filtráty z celého máku (pokud byl takto zakoupen), 5x první filtráty z mletého máku (část nakoupeného celého obsahu balení vzorků celého máku byla vždy pomleta), 7x druhé filtráty. Celkem bylo k analýze připraveno 20 vzorků. Měření bylo provedeno metodou hmotností spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem. Kromě vápníku byly pro informaci měřeny i další anorganické analyty v rozsahu běžného měření monitoringu dietární expozice. Pro srovnání koncentrací vápníku a vybraných anorganických kontaminantů v makovém a kravském mléce bylo využito aktuálních výsledků projektu MZSO získaných v průběhu let 2013-2015. Kravské mléko je v projektu MZSO monitorováno od roku 1994. Rozsahy koncentrací vápníku naměřených v jednotlivých formách máku a makového mléka jsou uvedeny v tabulce 1. Koncentrace vápníku naměřené v samotných vzorcích máku velice dobře korespondují s literárními zdroji. Koncentrace prvního filtrátu, ať už připraveného z celého nebo před namáčením mletého máku, se vzájemně shodovaly. Následující druhý 47

filtrát ve vzájemné shodě obsahoval vápníku ještě méně. Pravděpodobně je tedy vápník obsažen především ve slupkách semen máku a již první filtrací dochází k markantní ztrátě. Logicky by sady připravené z předem pomletého máku měly obsahovat méně látek či nižší koncentrace analytů v důsledku ztrát při procesu samotného mletí, což se potvrdilo analyticky především v případě druhého filtrátu. Počet vzorků

Typ vzorku

5

Mák (celý i mletý) Makové mléko nefiltrované - matematický přepočet dle postupu přípravy První filtrát makového mléka z celého máku První filtrát makového mléka z mletého máku Druhý filtrát makového mléka z celého máku Druhý filtrát makového mléka z mletého máku Kravské mléko

   3 5 3 4 5

Rozmezí Průměrná koncentrací hodnota [mg/kg] 15 428 – 17 014

16 347

2204 – 2431

2335

718 – 1087 735 – 1332 613 – 896 434 – 669 1047 – 1247

863 920 722 554 1145

Tab. 1 Obsah vápníku v jednotlivých typech vzorků Lze konstatovat, že obsah vápníku v kravském mléce je srovnatelný s obsahem vápníku v prvním filtrátu makového mléka. V některých návodech bylo doporučeno makové mléko nefiltrovat vůbec, v tomto případě by se obsah vápníku pohyboval v průměru kolem hodnoty 2335 mg/kg, což už je téměř dvojnásobná koncentrace oproti vápníku obsaženém v kravském mléce. Toto zjištění se může zdát na první pohled velice optimistické, ale je nutné vzít v potaz, že se stále jedná o obtížně konzumovatelná semena, v nichž kromě vysokého obsahu nutričně prospěšných látek lze nalézt také i podstatně vyšší obsah těžkých kovů například kadmia. Z tohoto pohledu se jeví absolutní záměna těchto mlék pro běžnou dietu nevhodná. Pro osoby trpící alergií nebo intolerancí na složky mléka může být ale makové mléko příležitostně vhodnou náhražkou. Doporučit lze výše uvedený postup přípravy a první filtraci. Tato práce je také podpořena MZ ČR – RVO (Státní zdravotní ustav – SZÚ, 75010330) a z projektu TDS-Exposure (RP7 / 2012- 2016) na základě grantové dohody č. 289108. Literatura dostupná u autorů.

48

NANOTECHNOLOGIE, POTRAVINY A MONITORING doc. MVDr. Vladimír Ostrý, CSc. – Ing. Veronika Kýrová, PhD. – Ing. Pavla Surmanová – prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. Státní zdravotní ústav, Centrum zdraví, výživy a potravin Palackého 3a, 612 42 Brno tel. +420 515 577 525 www.szu.cz, e-mail: [email protected] Nanotechnologie je rychle se rozvíjející technický obor, který se zabývá výzkumem a technologickým vývojem na atomové, molekulární nebo makromolekulární úrovni, v rozměrové škále přibližně 1-100 nm. „Umělým nanomateriálem“ je jakýkoli záměrně vyrobený materiál, který má jeden nebo více rozměrů v řádu nejvýše 100 nm nebo se skládá ze samostatných funkčních částí uvnitř nebo na povrchu, z nichž mnohé mají jeden nebo více rozměrů v řádu nejvýše 100 nm, včetně struktur, aglomerátů nebo agregátů, jejichž velikost může přesahovat řád 100 nm, ale zachovávají si vlastnosti charakteristické pro nanoměřítko (Nařízení EP a R (EU) č. 2015/2283). Využití nanotechnologií, nanomateriálů a nanočástic je velmi rozsáhlé. Nanotechnologie se uplatňuje v současnosti v mnoha oblastech běžného života jako je elektronika (např. paměťová média, bioelektronika), zdravotnictví (např. cílená doprava léčiv), strojírenství (např. samočisticí nepoškrabatelné laky), chemický průmysl (např. nanotrubice, nanokompozity), textilní průmysl (např. materiály odolné proti vodě a tvorbě skvrn) elektrotechnický průmysl (např. vysokokapacitní záznamová média, palivové články), kosmický průmysl (např. katalyzátory, odolné povrchy satelitů), životní prostředí (např. biodegradace). Nanotechnologie se také uplatňuje v oblasti potravinářského průmyslu a zemědělství, kde je v různém stadiu vývoje připravena celá řada aplikací, které by měly vést ke zvýšení kvality a bezpečnosti potravin. Budoucí uplatnění nanotechnologií v potravinářské oblasti a zemědělství je směřováno na použití nanočástic v potravinách, nanočástic v doplňcích stravy, nanočástic v přídatných látkách, nanočástic v materiálech přicházejících do styku s potravinami a nanopesticidů. Zatím nebyla předložena oficiální žádost o uvedení nanopotraviny, potraviny s nanosložkou či s nanočásticemi na trh EU spadající pod Nařízení EP a R (EU) č. 2015/2283 o nových potravinách. Co se týká schválených potravinářských přídatných látek Ag (E 174), Au (E 175), Fe /oxidy a hydroxidy/ (E 172), TiO2 (E 171) a SiO2 (E 551), dochází v současné době na základě Nařízení Komise (EU) č. 257/2010 k jejich přehodnocení („re-evaluation“) EFSA. Zde vyvstává otázka výskytu nanofrakcí v uvedených přídatných látkách (tzn. výskyt % přídatné látky v nanoformě). Výskyt nanofrakcí však není legislativně ošetřen (viz Nařízení Komise (EU) č. 231/2012)! Výskyt nanofrakcí je předmětem zájmu EFSA při přehodnocování potravinářských přídatných látek. Co se týká nanočástic použitých do materiálů přicházejících do styku s potravinami, bylo podáno cca 7 žádostí (např. nano ZnO, nano TiN, kopolymer v nanoformě kyseliny metakrylové, kopolymer v nanoformě etylakrylátu), které jsou ve stádiu schvalovacího procesu (Nařízení EP a R (ES) č. 1935/2004 ve znění následujících předpisů). 49

Koncem června 2016 proběhlo v Madridu již 6. zasedání EFSA vědecké sítě pro hodnocení rizika nanotechnologií v potravinách a krmivech („NanoNetwork“). Zde se opětovně hovořilo o nutnosti důkladné přípravy k provádění „post market monitoringu“ po uvedení potravin z nanotechnologií na trh EU a také zavedení systému monitoringu pro potřeby hodnocení rizika (HRA, ERA). Pro potřeby provádění takového monitoringu tzn. detekce nanočástic v potravinách, zjišťování jejich velikosti a množství, je však potřebné velmi nákladné vybavení pro elektronovou mikroskopii (např. transmisní elektronový mikroskop, skenovací elektronový mikroskop, automatizovaný elektronový mikroskop), která však přijdou jako investiční prostředky řádově na několik desítek miliónů Kč. Vedle metod elektronové mikroskopie je např. nano SiO2 v „suchých“ potravinách stanovován metodou FFF-LS-ICP/MS (asymmetric flow field flow fractionation coupled with online multiangle light scattering and ICP-MS/MS detection). Vedle nákladů na investice se jedná i o náklady na validaci metod, CRM (certifikované referenční materiály – jsou v přípravě) a vycvičené kvalitní laboratorní pracovníky ke zpracování vzorků potravin, pro obsluhu analytického zařízení a měření. Tato práce je také podpořena MZ ČR – RVO (Státní zdravotní ustav – SZÚ, 75010330) a z projektu TDS-Exposure (RP7 / 2012- 2016) na základě grantové dohody č. 289108. Literatura dostupná u autorů.

50

NOVÉ GENOVÉ TECHNIKY, POTRAVINY A MONITORING Ing. Veronika Kýrová, Ph.D. – doc. MVDr. Vladimír Ostrý, CSc. – Ing. Pavla Surmanová – Ivana Procházková - prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. Státní zdravotní ústav, Centrum zdraví, výživy a potravin, Palackého 3a, 612 42 Brno, tel. +420 515 577 525, www.szu.cz, e-mail: [email protected] ___________________________________________________________________________ Během posledních 20 let byly vyvíjeny nové techniky šlechtění rostlin za pomoci genové manipulace. Tyto techniky jsou rychlejší a přesnější, vytvářející cílené spolehlivé změny v genomu ve srovnání s konvenčními technikami šlechtění či metodami transgenóze používané pro vznik geneticky modifikovaných organismů (GMO). Plodiny vzniklé těmito novými technikami nelze dobře rozlišit od plodin vzniklých konvenčním šlechtěním, a proto zde vyvstává otázka, zda tyto nové plodiny spadají pod legislativu GMO. Použitím těchto nových genových technik můžeme překonat některá omezení tradičního šlechtění a rozšířit portfolio produktů vyvinutých v EU. Mezi tyto nové genové techniky patří: 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8)

Technika zinkových prstů (ZFN-1, ZFN-2, ZFN-3) Mutageneze řízená oligonukleotidy (ODM) Cisgenóze/intragenóze RNA-dependentní DNA metylace Roubování (na GM podnož) Reverzní šlechtění Agro-infiltrace Syntetická genomika (biologie)

Evropský úřad pro bezpečnost potravin se již vyjádřil k těmto novým genovým technikám a uvedl, že technika zinkových prstů ZFN-3, cisgenóze, intragenóze a syntetická biologie spadají pod legislativu GMO (Směrnici EP a R č. 2001/18/ES). V některých případech (např. roubování na GM podnož) se však dá předpokládat, že bude dokonce vyžadovat méně specifických dat pro hodnocení rizik než u GMO. Česká komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty vydala obecné stanovisko k novým genovým technikám, kde uvádí, že rizika rostlin připravených konvenčními šlechtitelskými postupy, metodami transgenóze nebo novými genovými technikami by měla být posuzována v závislosti na vlastnostech těchto rostlin a nikoliv podle techniky jejich vzniku. V současné době se nedá předpokládat uvedení produktů z plodin vytvořených novými genovými technikami na trh EU. Ve světě již bylo několik produktů schváleno pro uvedení na trh, např. jablka, která nehnědnou (Arctic apples), brambory se sníženým obsahem asparaginu a redukujících cukrů (Innate potatoes). I když se dá předpokládat, že riziko takto získaných produktů bude nevýznamné, je nutné jej monitorovat z hlediska možného výskytu nepovolených produktů na trhu EU. Po uvedení již schválených produktů na trh EU bude nutné provádět post market monitoring. Tato práce je také podpořena MZ ČR – RVO (Státní zdravotní ustav – SZÚ, 75010330) a z projektu TDS-Exposure (RP7 / 2012- 2016) na základě grantové dohody č. 289108. Literatura dostupná u autorů. 51