Ještě sice příroda spí, ptáčci už se ale pomalu probouzejí, kočka na dvorku radostně se protahuje, se sluncem se vítá a oslavuje konec zimy ráno hned, když svítá. Jak se to všechno zase rychle mění a evokuje to v každém příjemné pocity tráva se pomalu zelená a už všechno brzy pokvete…
omalovánka 1
číslo 2/2016 měsíc vydání: březen Cena: 5 Kč
Ahoj, milí kamarádi! Jsem zpět, jak jsem vám slíbil. Tentokráte příjemně odpočatý z právě prožitých jarních prázdnin. A zároveň natěšený, protože se blíží Velikonoce a s nimi další dny plné odpočinku a zábavy. Co vám dnes přináším? V tomto čísle najdete spoustu literárních příspěvků našich šikovných žáků, informace o výsledcích v soutěžích a zprávičky z akcí, kterých jsme se zúčastnili. Doufám, že vás toto jarně laděné číslo časopisu potěší a najdete v něm něco, co vás zaujme. Příště se sejdeme až na konci školního roku, takže do té doby vám přeji hodně úspěchů a samé pěkné známky. Nezapomeňte, že částí úspěchu je také chuť a ta pravá motivace. V dnešním čísle jsem pro vás připravil několik obrázků na vymalování. Kdo v úterý po Velikonocích ukáže paní učitelce Furišové všechny obrázky vymalované (není třeba je vystříhávat z časopisu), toho čeká malá odměna. Váš věrný kamarád Občasník
Péče o koně
Ahoj, kluci a holky. Popíšu vám, jaké to je starat se o koně. Spousta dětí si usmyslí, že bude mít koně nebo poníka, aby na něm mohly jezdit, ale pak si uvědomí, že to není jen o zábavě, ale také o práci. O koně se musí starat každý den, nejen v létě a v hezkém počasí. Je třeba jim kydat, čistit, dávat vodu a seno nebo oves. V zimě se voda musí kontrolovat, aby nezamrzla. Když si někdo chce pořídit koně, měl by si to dobře rozmyslet, protože kůň není hračka, která se po čase odhodí do kouta. Simona Zemčáková, 7. třída ****************************************************************************** Autoři příspěvků: P. Chybová a A. Gillarová (3. třída) V. Levora, K. Okresová, F. Plíhal, E. Soukupová a T. Wernerová (6. třída) L. Fara, M. Martin, Z. Záhořová a S. Zemčáková (7. třída) K. Krišková (8. třída) K. Kremeňová, G. Kubíková, L. Kyselák, D. Ptáček a M. Žabková (9. třída) Lenka Grocká, Silvie Furišová, Karina Pittroffová Koordinace:
Silvie Furišová
Jazyková úprava: Lenka Grocká 2
Příspěvky do dalšího čísla Občasníku se přijímají do 17. června 2016 na elektronické adrese
[email protected], popřípadě můžete své příspěvky vložit anonymně do schránky naproti ředitelně.
Po tom, co se náš školní časopis probojoval až do finále soutěže o Časopis roku 2015 a my se zúčastnili celonárodního kola, neváhali jsme se přihlásit do dalšího ročníku, který byl již zahájen. Držte nám palce, aby porotu zaujaly příspěvky publikované v průběhu loňského kalendářního roku a abychom dosáhli dobrého umístění jako v předchozích letech. S. Furišová Olympiáda v anglickém jazyce V pátek 26. února reprezentovali naši školu žáci Matěj Skaloš (6. třída) a Radomil Prokop Malý (9. třída) v okresním kole olympiády z anglického jazyka. V kategorii I.A - 6. a 7. třída - soutěžil Matěj, který se umístil na krásném čtvrtém místě, o pouhý bod za bronzovou příčkou! Radomil Prokop skončil ve své kategorii II.A, tedy 8. a 9. třída, na 8. místě. Oběma chlapcům děkuji za vynaložené úsilí a doufám, že v budoucnu dostaneme příležitost pochlubit se ještě lepším umístěním. Na závěr bych ráda podotkla, že ze všech malých škol na okrese jsme pouze jediná škola, která se této soutěže opakovaně účastní. Proto, vzhledem k obrovské konkurenci žáků z větších škol, znamená pro žáky jakékoliv umístění obrovský úspěch. S. Furišová
Neprošlo jazykovou úpravou
3
V pátek 12. února jsme slavili Valentýna, svátek zamilovaných. Kdo chtěl, vzal si na sebe červené nebo růžové oblečení. Do akce se zapojila přibližně polovina žáků na škole. Všechny jsme odměnili originální, ručně vyrobenou, valentýnkou. Všem učitelům jsme ještě darovali hezká mýdla vyrobená v dílničkách. Myslím, že se akce vydařila. Eliška Soukupová, 6. třída
Den svatého Patrika Je to svátek, který se slaví v Irsku. V mnoha zemích po celém světě jsou jeho oslavy také oblíbené. Lidé po celém světě ho slaví především hudbou, tancem a popíjením tmavého piva. Symbolem Irska je trojlístek, jehož pomocí svatý Patrik Irům vysvětloval Svatou Trojici. Svatý Patrik byl patronem Irska a v den jeho svátku si ho lidé malují na obličej nebo si jím zdobí oblečení, které je převážně zelené barvy. Lidé v tento den jedí zelená jídla, např. těstoviny nebo zmrzlinu. Den, kdy zemřel sv. Patrik, se slaví 17. 3. Ve většině zemí tento den sice není státním svátkem, ale přesto se Den svatého Patrika slaví skoro na celém světě. U nás na škole se tento svátek slavil tak, že jsme se oblékli do zeleného a osmá třída každému, kdo měl na sobě něco této barvy, dala ručně vyrobený čtyřlístek, na kterém byl napsaný citát.
omalovánka 2
Zuzana Záhořová, 7. třída
Můj zážitek z prázdnin Vše začalo tím, že jsem navrhla společný rodinný výlet. Rodiče souhlasili a já už se nemohla dočkat. Jeli jsme se podívat za tetou do Nového Městečka. Bydlí tam stěží pět lidí a ostatní jsou chalupáři. Nad tetiným domečkem je menší zřícenina hradu a já popoháněla rodiče, aby rychle dopili kávu a mohli jsme si jít prohlídnout ten hrad. Když jsme vylezli na kopec, dýchla na mě desítky let nedotčená příroda. Vše bylo tak, jak to příroda stvořila. Nikdo to neudržuje, a pro mě to je nejlákavější místo v okolí. Bohužel je tam teta úplně sama, což mě mrzí. Tento výlet byl k nezaplacení. Určitě se tam v budoucnu vrátím. Maya Martin, 7. třída 4
Můj fotbalový idol Fotbalovým kouzelníkem je pro mě Lionel Messi. Messi je hráčem FC Barcelony a nosí číslo dresu 10. Leo získal mnoho fotbalových titulů (např. 5 zlatých míčů, je nejlepším střelcem Ligy mistrů,…). Messi se pro fotbal narodil, začal s ním už v pěti letech. Na hřišti se umí prosadit hlavou, střelou z dálky, připravuje i šance pro své spoluhráče, je úspěšný v soubojích, je rychlý a s míčem si dělá, co chce. Jak jsem říkal, je to kouzelník. Mým snem je vidět hrát Messiho naživo, musí to být velký zážitek. Závidím své učitelce S. Furišové, která se na utkání FC Barcelony byla několikrát podívat. Ladislav Fara, 7. třída Můj fotbalový idol Je spousta kluků, co jsou zapáleni pro fotbal, pravidelně trénují a účastní se fotbalových turnajů. Jedním z nich je i Ládík Fara. Nenápadný chlapec, kterého znám nejen z hodin angličtiny a němčiny, ale právě i z fotbalových zápasů. Je blázen do fotbalu, fandí FC Barceloně a jeho velkým vzorem je Lionel Messi. Vždycky, když FC Barça odehraje důležitý zápas a já se s Láďou potkám na chodbě, oba se usmějeme a víme, že nám „náš“ fotbalový klub udělal opět radost. Když má Láďa na sobě tričko klubu, nebo si připraví referát o Messim, jsme naladěni na stejné vlně. Je pravda, že vidět Lea a být chvíli v jeho blízkosti je zážitek na celý život, ale pro mě je mnohem větším idolem třeba Láďa, který dokáže běhat za míčem i několik hodin v kuse při fotbalovém turnaji, dokonce i když je zraněný a není po ruce nikdo, kdo by ho vystřídal. Nejsem žádný velký fotbalový fanda, ačkoliv je pravda, že FCB mi přirostl k srdci, když jsem v Barceloně žila a hlavně, když jsem na klinice hned vedle stadionu Camp Nou porodila svého syna. Ten teď trénuje s Ládíkem za TJ Luby, ostatně jako i jiní kluci, co mají rádi fotbal. Jen by jich mohlo být více. Zápasy by pak možná byly mnohem únosnější, zejména turnaje, kde je třeba, aby se hráči prostřídali a nabrali síly. Nutno podotknout, že na úspěších mají svůj podíl i dívky, které s chlapci trénují a jezdí na zápasy s nimi. Osobně je všechny upřímně obdivuji, protože to není snadný sport. A je s podivem, jak málo kluků se najde, kteří by klub posílili. Kluci (a holky), nebojte se přijít a zkusit si zatrénovat. Třeba vás fotbal začne bavit a nebudete bez něj chtít být. Stejně tak jako Leo, který si hraje s míčem jako hudební virtuóz na housle, nebo jako Ládík, který pomalu kráčí v jeho šlépějích. S. Furišová 5
omalovánka 3
Rozhovor Lukáše Kyseláka s vedoucí jídelny, paní Květou Petrovičovou
Rozhovor Daniela Ptáčka se školníkem, panem Janem Paučem
LK: Jak dlouho pracujete na naší škole?
DP: Jak dlouho pracujete na naší škole?
KP: 4 roky.
JP: Už 16. školní rok.
LK: Pamatujete si, jaký byl Váš první den v práci? Nějaká anekdota?
DP: Pamatujete si, jaký byl Váš první den v práci? Popište ho?
KP: Katastrofální.
JP: Tehdejší paní ředitelka mi ukázala všechna zákoutí školy, předala klíče a seznámila mě se všemi mými povinnostmi.
LK: Co máte na žácích nejraději? KP: Když jsou hraví a upovídaní. LK: Co Vás na žácích štve? KP: Když nedokáží poděkovat. LK: Kdybyste mohla dělat jiné povolání, co by to bylo? KP: Práce s dětmi LK: Kdybyste si mohla přát tři věci, jaké by to byly? KP: Zdraví, zdraví a zdraví.
DP: V kolik hodin vstáváte každé ráno do práce? JP: Vstávám v 5:50 hodin. DP: Jaké děti máte rád? JP: Mám rád veselé děti i rošťáky, pokud se umí přiznat, když něco provedou. DP: Jaké děti nemáte rád? JP: Nemám rád děti, které lžou. DP: Děkuji a rozhovor.
LK: Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo? KP: Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. LK: Děkuji a rozhovor.
6
7
8
Neprošlo jazykovou úpravou
Kristýna Krišková, 8. třída V úterý 16. února jeli žáci 5. - 9. třídy na exkurzi do Prahy. Nejdříve jsme zavítali do Planetária, kde na nás čekal film o planetách promítaný na kulatém stropě. Další zastávkou bylo Technické muzeum. Tam jsme dostali rozchod, abychom si v menších skupinkách mohli prohlédnout, co nás zajímá a co chceme vidět. Okolo půl páté jsme vyjížděli zpět směrem do Lubů. Celý výlet byl moc hezký a bylo by skvělé, kdyby se podobných akcí pořádalo více. Eliška Soukupová, 6. třída 9
Co to znamená být deváťák Do první třídy jsme nastoupili s různými očekáváními. Někdo se těšil a někdo se naopak bál. Avšak už tehdy nám říkali, že škola je důležitá a že se musíme učit. Vlastně celých těch 8 let nás mělo připravit na poslední rok. Všechen stres se nahromadil a vypukl v panický strach z toho, že nebudeme přijati na střední školy. Že bude špatné vysvědčení a nezvládneme přijímací zkoušky. Prvních 5 měsíců se netočí kolem ničeho jiného. Takový deváťák musí být velmi klidný a trpělivý, aby vůbec obstál všechny starosti se zdravým rozumem. Očekává se toho od nás hodně. Musíme zvládat nové učivo, opakovat to staré a dělat spousty a spousty přijímacích testů, abychom nakonec zjistili, že budou beztak úplně jiné. Ze začátku jsou všude kolem nás poradkyně, které nám říkají, co je pro nás vhodné. A ačkoliv se rozhodnete jinak, jejich slovo má velkou váhu. Prostě a jednoduše, važte si nižších ročníků, neboť devátá třída je plná starostí. Kateřina Kremeňová, 9 třída 9. třída Vlastivědná vycházka V pátek 18. března jsme s žáky 3. a 5. třídy vyrazili na vlastivědnou vycházku, která je součástí projektu „Poznávej své okolí“. Cílem vycházky bylo poznat město Luby blíže, hlavně jeho historické památky. Byl krásný slunečný den, můžeme říci, že už jaro pomalu přichází. Během vycházky měli žáci za úkol všímat si přírody, která se právě probouzí. Než jsme zahájili vycházku, netušili jsme, jaká to bude „bomba“. Vyšli jsme z naší školy směrem k městskému úřadu, kde jsme navštívili expozici historie města Luby. Po celou dobu byli žáci rozděleni do skupin a společně řešili pracovní listy. Pátá třída si zahrála na průvodce a připravila si pro třeťáky povídání o historických památkách. Z městského úřadu jsme přešli ke kostelu sv. Ondřeje a potom k soše houslaře. Poslední stanoviště bylo docela vzdálené, ale všichni jsme to zvládli a došli jsme k zřícenině zámku v Horních Lubech. Dozvěděli jsme se, že nejspíše budeme poslední návštěvníci tohoto místa, kteří zde uvidí zříceninu stát. Hned vedle zámku je vykopaná díra, do které údajně zbytky zámku zahrnou. Velice nás mrzí osud této historické památky a také fakt, že zámek neměl nikdy štěstí na to, aby ho někdo koupil a opravil. U zříceniny zámku jsme hodně dbali na bezpečnost, a tak jsme si zámek prohlíželi z dostatečného odstupu. To jsme ještě ale netušili, že na nás číhá nebezpečí hodně blízko. Pod mechem v pařezu jsme našli kovový předmět připomínající leteckou pumu. Nezaháleli jsme a v rychlosti jsme odešli na bezpečné místo, odtud jsme informovali Policii ČR, která za námi přijela a předmět identifikovala. Měli jsme velké štěstí, že se o bombu nejednalo, všichni jsme si oddechli. Policista nás upozornil, že pokud se nám někdy stane, že v lese nebo někde jinde uvidíme něco kovového, co bude připomínat bombu, je lepší dojít do bezpečné vzdálenosti a zavolat policii. Myslím si, že to pro nás všechny bylo velice poučné a zanechá nám to zážitek na celý život. Už teď se těšíme na další projektový den do Plesné. :-) Pro zájemce o historii města bude na chodbě školy vystavena informační nástěnka.
10
Historie města a městský úřad – první stanoviště Místo, kde se nachází město Luby, bylo osídleno slovanským národem již před 900 lety. Luby se dříve jmenovaly Schönbach, v překladu to znamená krásný potok. Město bylo pojmenované po Luběnce, která tudy protéká. Z malé vesničky postupně vznikalo městečko. Německý král Ludvík IV. povýšil Luby na město. Naše město začalo využívat městský znak. Tento znak je sestaven z červeného štítu, na němž je stříbrný dvouocasý lev se zlatou korunkou na hlavě, z tohoto znaku si město převzalo své dvě barvy – červenou a bílou. Město se proslavilo výrobou hudebních nástrojů. Dnes žije v Lubech okolo 2 300 obyvatel. Město je součástí Karlovarského kraje. Částmi města jsou Horní a Dolní Luby a Opatov. Mezi sousední obce patří Plesná, Skalná, Kraslice, Nový Kostel, Křižovatka a německý Markneukirchen. Ve vedení města stojí starostka paní Anita Černíková společně s dalšími 9 členy zastupitelstva. Kostel – druhé stanoviště Kostel sv. Ondřeje byl postaven kolem roku 1188. Proč nese jméno sv. Ondřeje? Sv. Ondřej byl apoštol, kterému místní kostel zasvětili, když ho postavili a proto ho po něm pojmenovali. Socha houslaře – třetí stanoviště Pár houslařů přišlo na myšlenku postavit pomník houslařům, kteří se zasloužili o rozvoj výroby hudebních nástrojů na Lubsku. V létě roku 1927 byl pomník odhalen veřejnosti při velkých oslavách města. Po těchto oslavách se bohužel výrobě hudebních nástrojů moc nedařilo, přišla válka a s ní se průmysl orientoval spíše na válečné potřeby. Po válce se výroba hudebních nástrojů opět vzchopila, ale šlo to velice pomalu. Menší podniky a soukromí výrobci se sloučili do veliké továrny na výrobu hudebních nástrojů – Cremony, dnešního Strunalu Luby. Tento podnik byl jedním z největších výrobců hudebních nástrojů v Evropě. Výrobky se dovážely do celého světa. Zřícenina zámku – čtvrté stanoviště Nacházíme se v místech, kde stojí stále ještě zřícenina zámku. Dříve zámek sloužil šlechtě. Rod Písniců nechal zámek roku 1715 postavit a využíval ho jako své sídlo. Dříve byl zámek velice pěkný, obklopovala ho krásná krajina a udržovaný zámecký park. Dnes si to jen těžko představíme. Zámek vlastnilo mnoho majitelů. Jedni ho rozšířili, druzí zase naopak část ubourali. Po druhé světové válce se vlastníkem zámku stal stát. Zámek byl využíván pohraničními vojáky a pak taky jako státní statek. Protože zámek nebyl udržován, chátral, tak ho muselo město zčásti zbourat. Karina Pittroffová – třídní učitelka 5. třídy
11
Divadlo Dne 14.3. byly naše třetí třída a čtvrtá třída v Západočeském divadle v Chebu na Krkonošských pohádkách. Bylo to moc hezké. Před začátkem jsme byli na procházce, protože ještě nejspíš nebyli herci připraveni. Překvapilo nás, že jsme měli malou přestávku, protože bylo jenom pár pohádek. Takto si třetí a čtvrtá třída užily den v divadle. Petra Chybová a Agáta Gillarová, 3.třída Můj pokoj Můj pokoj, nazeleno namalovaný, který sdílím se svým bratrem Lukášem, se nachází v prvním patře rodinného domku. Není příliš velký, měří asi třikrát pět metrů a celý prostor je téměř zaplněný dřevěným nábytkem. Do pokoje se vchází z chodby a přímo naproti dveřím stojí velká vyvýšená kovová postel a pod ní moje stejně velká dřevěná postel s modrým prostěradlem a modrobílým povlečením. Celou pravou stranu pokoje zakrývají skříně. Začínají už vlevo od postelí a končí až vpravo u dveří knihovnou. Dřív tu totiž bývala ložnice a skříně tady zůstaly. Na levé straně vedle dveří visí televize spolu s rohovou poličkou, ve které jsou schovaná DVD, pod ní se nachází policová skříňka, kam si ukládáme školní potřeby a učebnice. Levou stěnu pokoje předěluje asi v polovině okno, které je směrem na východ. Okno zakrývá záclona s motivy fotbalových míčů. Pod oknem má své místo psací stůl s jezdící židlí, na němž leží počítač a lampička a pod ním odpočívá odpadkový koš. Večer celý pokoj osvítí stropní zářivka a podlahu kryje plovoucí podlaha ve tvaru prken. Z okna se dívám na silnici a sousedův dům se zahradou. Je pravda, že bych měl raději svůj vlastní pokoj, ale zase je fajn, když si před usnutím mám s kým povídat. Filip Plíhal, 6.třída
12
Dětičky měly v hodině slohu popsat nějaký jev (vcítit se do jisté věci) jako ten nejlepší. Navíc cílem popisu bylo sám sebe pochválit, najít na sobě to nejkrásnější a srovnat se s tzv. konkurencí. Jak vidí svá pozitiva vůči matematice čeština? Maya svou práci na téma: „Já čeština proti matematice“ odvedla takto: Proč zrovna čeština Jak by to vypadalo, kdyby nebyl český jazyk? Čeština je velice důležitá v běžném životě, ale i v matematice. Například, slovní úlohy - to je hrůza. Bez češtiny to prostě nejde. Skrývá se v ní nejen pravopis malých a velkých písmen, tvrdá a měkká i, ale i básničky, povídky, pohádky a spousta další zábavy. Matika se v češtině používá jen zřídka, například číslovky nebo pády, ale čeština v matematice se vyskytuje skoro pořád. Například, musíme umět skloňovat čísla nebo slovní úlohy či vzorečky. Kdo to kdy viděl, aby se napsalo místo tvrdého y číslo pět nebo jiná číslovka? Bez češtiny by matika byla úplně nahraná. Je snazší, tedy alespoň pro mě, naučit se pár vyjmenovaných slov, než násobilku a vzorečky. Kolik je ve vyjmenovaných slovech čísel? Vidíte - ani jedno, možná tak v pořadí první, druhá atd., ale ve vzorečcích je jich spousta. Navíc v matematice musí být vše přesné. Výpočty, rýsování, ale ve slohu a literatuře se to dá vždy nějak okecat. Za mě vyhrává čeština, i když občas umí pozlobit mozeček. Věřte mi, že matika ho zlobí o hodně víc.
Maya Martin, 7. třída
ŠKOLNÍ KOLO RECITACE V pondělí 22. února na naší ZŠ proběhlo školní kolo recitační soutěže. V učebně českého jazyka se ve 14 hodin sešly tři desítky recitátorů. Nejmladší milovníky krásného slova přišli k jejich výkonu povzbudit rodiče i prarodiče. Je mi však líto, že několik žáků před soutěží onemocnělo. Pětičlenná porota složená z vyučujících rozhodla takto: I.kategorie(1.-3.třída) 1. místo: Agáta Gillarová 2. místo: Mikuláš Zounek 3. místo: Markéta Šindelářová
II.kategorie(4.-5.třída) 1. místo: Laura Pesselová 2. místo: Kristýna Harazinová 3. místo: Jakub Paulovič
III. kategorie(6.-7.třída) 1. místo: Maya Martin 2. místo: Eliška Soukupová 3. místo: Ladislav Fara
IV.kategorie:(8.-9.třída) 1. místo: Miroslav Šístek 2. místo: Daniel Ptáček
V nejstarší kategorii soutěžili pouze čtyři recitátoři. Porota se nakonec rozhodla udělit dvě místa. PaedDr. Lenka Grocká
V pátek 1. dubna se ve škole koná první netradiční Noc s Andersenem. Půjdeme spolu do pohádky a projdeme se pamětí…. Tentokráte však převážně v anglickém jazyce. Na tuto akci jsou zváni žáci 6. – 8. třídy. S. Furišová
13
Proč je citron lepší než jablko: citron Na první pohled jsem výrazný kulatý předmět. Mám hodně vitamínu C a obsahuji nejen tento vitamín, ale také draslík, železo, zinek, fosfor a hořčík. Mám toho rozhodně víc než jablko. Také obsahuji kyselinu citronovou, jablečnou a octovou. Co víc si mohu přát! Mohu mít barvu tmavou přes světle zelenou, až do žluta. Mám výrazně kyselou chuť. Když mě rozkrojíte, krásně voním a jsem kyselý. Ty obličeje, co děláváte při mém olíznutí, jsou opravdu překrásné. Na rozdíl od jablíčka, do kterého si kousnete, a nějak moc vás nezaujme jeho chuť, za to já vás zaujmu mnohem víc. Jsem výborný na: - podporu imunitního systému -proti infekcím -proti nachlazení a při teplotách - při virových a bakteriálních nákazách organismu - šťávu z citronu můžeme použít jako mazání na místo, když nás štípne hmyz nebo bodne včela -můžeme vyzkoušet potřít i na ekzémy -na poškozená zanícená nehtová lůžka Je pravda, že si ze mě štrůdl nebo nějaký koláč neuděláte, ale na ovonění nějaké buchty, jsem báječný. Anebo si ze mě můžete udělat skvělou domácí limonádu. A najdete mne v každém obchodě. Doufám, že ten, kdo mě ještě nikdy neochutnal, to hned při příchodu domů napraví a uzná, že jsem lepší jak jablko. Gabriela Kubíková, 9. třída
omalovánka 4
14
Já motorka Na úvod bych se ráda představila. Jmenuji se Kawasaki Ninja, není to mé pravé jméno. Ve svém rodném listě mám napsané jméno Kawasaki H2R, ale každý mě zná spíše jako,,Kawasaki Ninja litr". Aby bylo jasno, nesnáším nadávky jako fichtl, kozí dech a podobně, které na mě majitelé plechovek vymýšlejí. Ano, takto se naopak já a moji majitelé posmíváme automobilům. Proč mi lidé říkají litr? Můj motor, kterému říkám srdce, má objem 1000cm3, neboli jeden litr. Majitelé automobilů machrují, že mají objem 1.9 nebo 2 litry. Pokouší se mě tímto zesměšnit, že jsem proti nim poloviční kubatura. Jenže netuší jeden podstatný fakt. Jejich našlapané 1.9 TDi mají z výroby výkon 96kW, neboli 130 koní. Moje malinkaté srdíčko je ale bojovník, který se netočí pouhých 5500 otáček za minutu, ale umí se rozbušet na krásných 14000 otáček a umí podat výkon 230kW, což je neuvěřitelných 310 koní. Moje hlavní výhoda je, že jsem poměrně štíhlá a lehká. Kdejaké auto váží přibližně 1,5 tuny a jeho motor musí táhnout tuto tíhu celou cestu. Moji výrobci mě oprostili od všech zbytečných plechů, vyměnili je za plasty a lehká karbonová vlákna, proto mám krásných 240 kg. Jak se to pozná při jízdě? Jednoduše. Kdo někdy seděl v autě nebo na mně, ví, že v autě zařadí jedničku, dá plný plyn, poté dvojku, a pochlubí se, že už má na tachometru 200km/h. Je šťastný a hrdý na své líné a těžké TDi-čko. Můj majitel či majitelka zaberou za plyn, vystřelím jako ,,Ninja" a někdy za sebou nechám malinkou stopu od gumy. Za 3 sekundy mám již stovku na tachometru a to mám stále zařazenou jedničku, pak jen stačí krásně přeřadit na dvojku či trojku a za další přibližně 3 sekundy mám již 200km/h, což se pro normální automobily zdá jako jejich maximum. Moje však nikoliv. Ve svém technickém průkazu mám zapsané maximum 340km/h, ale našli se jedinci, kteří si se mnou pohráli a zvládli jsme ještě více. Co neumím? Neumím odvézt celou rodinu na dovolenou, nepřestěhuji vás z jednoho bytu do druhého, rozhodně si neuděláme ani společný výlet se svým pejskem na nějaké hezké místečko, to opravdu neumím. Pro většinu motorkářů jsem něco, jako jejich milenka. Chlubí se se mnou, milují mě, objímají mě a často si na mne za jízdy lehají a pevně se ke mně tisknou. Pro motorkářky jsem něco více než jejich nejlepší kamarádka. Miluji své věrné majitele, kteří přesně vědí, jak se ke mně mají chovat a na oplátku jim nabízím velice krásné svezení. Zapomněla jsem zmínit jednu špatnou vlastnost. Neumím odpouštět! Pokud se ke mně někdo zachová špatně, neodpustím mu to. Stačí jedno zaváhání v zatáčce, chybné naklopení, prudké zabrzdění a je po naší lásce. Bohužel, nemám pevnou sedačku s bezpečnostními pásy a airbagy. Kdo na mně usedá, musí na toto myslet. Jsem ten nejúžasnější stroj na velmi rychlou jízdu, ale má to svou daň. Já zabíjím! Michaela Žabková, 9.třída
15
…Deník školní houby… Pondělí- A je to tady, zase musím makat už od první hodiny. Úterý- Celá škola jede na ňákou exkurzi nebo co, takže je volno. Středa- Budu mít novou kámošku, JUCHŮ, už tu nebude ta stará nepříjemná vrzající tabule, se kterou si nemůžu ani pokecat. Čtvrtek- Všechno mě bolí, jsem celá rozmáčená a navíc už nejsem žlutá, ale modrá. Pátek- Dneska jenom pátou a šestou hodinu a mám odpracováno. Sobota- Pohodička, ale mokro, doufám, že nenastydnu. Neděle- Relax, už druhej den na mě nikdo nesahá, nemačkaj mě (ještě že nemám kosti) a žádná voda, ale zítra to zase bouchne… Wernerová Tereza, 6. třída
Úryvek z deníku interaktivní tabule paní učitelky Grocké 19. 12. 2015 Dnes je poslední den před vánočními prázdninami, stále ještě funguji, ale už mě to nebaví. Pořád do mě někdo ťuká a nenechají mě chvíli v klidu. Dvounožka paní učitelka Grocká, jak jí říkají dvounožňata, na mně pořád pouští programy, píše na mě, dokonce si dovoluje i pouštět videa, ale já se jim pomstím! 20. 12. 2015- 3. 1. 2016 Jsou prázdniny. Nemám nic na práci, dvounožci mě neotravují a konečně si můžu pořádně odpočinout. 4. 1. 2016 Dvounožci se zase vrátili. Celý rok mě nevyčistili a teď se diví, že nefunguji. Zase do mě tlučou a otravují mě. 5. 1. 2016 Dnes mě měl jít vyčistit jeden dvounožec, ale nikdo mě nemá rád. 6. 1. 2016-1. 2. 2016 Nic se nezměnilo, funguji jen 5 minut a poté zase rezignuji. Doufám, že mě brzy někdo vyčistí a dvounožka už na mne nebude naštvaná. 7.1. 2016 Jupííííí…………… Jsem funkční, děcka jsou ve vytržení, paní učitelka Grocká taky. To se nám všem líbí.
omalovánka 5
Karolína Okresová, 6. třída
16
