2016. Den rozdávání misijních knih Proč musí mít naše církev svoje kaplany?

Advent Advent Časopis církve adventistů sedmého dne

3/2016

Den rozdávání misijních knih Proč musí mít naše církev svoje kaplany? Hosté a příchozí

V polovině března (12. 3.) jsme si jako církev připomínali Den adventistického rádia. První adventistická rozhlasová stanice byla zřízena v roce 1923 v USA – jen tři roky po prvním rozhlasovém vysílání v USA. V roce 1971 vzniká Adventist World Radio (AWR), které chce oslovit socialistické země východní Evropy. V dnešní době přináší AWR poselství evangelia ve více než 100 jazycích po celé zemi.

Rozhlasové a televizní vysílání adventistů se rozšiřuje v Číně. Některé pořady mají za den až 8 milionů stažení. Poselství o Ježíši začalo být v Číně zvěstováno nejprve od roku 1987 pomocí rádia, od roku 2011 pak i přes HopeTV. Je to možnost, jak přinést evangelium mezi více než 1,4 miliardy Číňanů. Z nich je více než 60 milionů křesťanů. Adventistů je odhadem 410 tisíc. Modleme se za církev v Iráku. Ted N. Wilson navštívil v únoru Irák, kde se modlil v nové modlitebně v Erbilu za evangelizační dílo v této zemi s 20 miliony obyvatel. Sbor se nachází jen 30 kilometrů od území obsazeného Islámským státem. Momentálně má sbor 25 členů.

V únoru navštívil Izrael Ted N. Wilson, předseda Generální konference, aby povzbudil církev v této oblasti. Na shromáždění v budově YMCA v Jeruzalémě se sešlo téměř 700 bratří a sester. Církev adventistů má v Izraeli přibližně 800 členů, setkávají se ve 21 sborech pod vedením 7 kazatelů. Navzdory problémům a omezením je církev v Izraeli pevná a stále roste.

Při příležitosti otevření nově zbudovaného ústředí Západokeňské unie promluvil i keňský prezident Uhuru Kenyatta. Vyzdvihl přínos adventistů v oblasti zdravotnictví a vzdělávání. Unie v západní Keni byla zřízena před dvěma roky. Jedná se o rychle se rozšiřující misijní oblast, v níž je více než 300 000 členů, kteří se scházejí ve více než 2 000 sborech.

celosvětová církev obrazem Nová modlitební kavárna církve adventistů přitahuje velké množství lidí. Na ostrově St. Thomas, největším z Amerických Panenských ostrovů, byla otevřena v jednom z největších nákupních center kavárna, kde je hlavní položkou v nabídce modlitba. Tento prostor je otevřen každý den, je možné se v něm ztišit při modlitbě, ale také požádat o přímluvné modlitby za své problémy.

Internetové stránky časopisu Advent: http://advent.advent-orion.cz

Kniha promluví, až přijde její čas

Elektronické dokumenty související s časopisem Advent: www.advent-orion.cz/edokumenty Advent, časopis Církve adventistů sedmého dne, číslo 3/2016 10x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK ČR 6982, ISSN 1210-3365 Vychází: 16. 3. 2016 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 321 621; 603 553 628, e-mail: [email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail: [email protected] Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e-mail: [email protected] Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail: [email protected] Foto na obálce: Photos.com Foto: 2 – R. Philbert, MENA, ECD Media Center, awr.org, M. Ryan; 4 – Photos.com; 14 – Photodisc Technická redakce: JUPOS, s. r. o., Ostrava Vytiskla tiskárna ARTRON, s. r. o., Boskovice

V dubnu je jedna sobota nazvána jako „den rozdávání misijních knih“. Položili jsme Janu Kubíkovi, řediteli nakladatelství Advent-Orion v Praze, několik otázek. Jaké vnímáš místo knih v životě a službě církve? Otázka, jak dlouho se ještě budou vydávat knihy a jak dlouho je ještě někdo bude číst, se čas od času objeví. Myslel jsem si, že postupný úbytek starších čtenářů a šiřitelů tištěné literatury způsobí výrazný pokles zájmu o knihy a časopisy. Není to však tak dramatické. Část čtenářů přechází na elektronická média, a na to je třeba myslet. Tištěná literatura pro potřebu církve i pro její evangelizační projekty je stále nesmírně potřebná. Při rozšiřování knih se někdy mluví o rozsévání. Jak funguje tento princip? Literatura má zajímavou vlastnost: tiše čeká, až ji někdo začne číst. Nekřičí, nepřipomíná se, jen leží někde v regále, možná i pod vrstvou prachu, někdy ukryta v druhé nebo i třetí řadě. Až přijde její čas, může promluvit. A to je princip, který Bible popisuje slovy „pouštěj chléb svůj po vodě a ve svůj čas se ti vrátí“. Když se prodaná kniha ocitne v antikvariátu, to není prohra, ale výzva: kdo si ji koupí, koho osloví? Jsou nějaké nové možnosti, které nakladatelství pro misijní práci s literaturou připravuje? Rádi bychom nabídli naše publikace pro aktivity evangelizace s literaturou. Za tímto účelem chceme sestavit zvláštní nabídku pro ty, kteří chtějí pracovat s literaturou jako misijním nástrojem. Dvakrát do roka na dobu dvou měsíců (v březnu a dubnu, říjnu a listopadu) chceme za velmi nízké ceny nabízet knihy a brožury určené k rozdávání nebo půjčování. Podrobné informace s konkrétní nabídkou dostanou kazatelé, starší, vedoucí sborů a vedoucí misie ve sborech. Věříme, že tímto způsobem bude možné naplnit známé úsloví o rozšířené literatuře v takové míře, jako je „listí na podzim“.

Den rozdávání misijních knih

Den rozdávání misijních knih Před nějakou dobou jsem cestou domů uviděl reklamu. Byla obrovská. Byla napnutá na čtyřpatrovém domě a písmena přímo bila do očí: „Nechte za sebe pracovat svého robota“. Už si nepamatuji, co tato reklama vlastně propagovala, ale to heslo se mi vrylo do paměti. Nebylo by přece špatné, kdyby za mě někdo pracoval. Pokud se začne mluvit o evangelizaci, často slýchám různé stesky a námitky. Nejčastěji, že nevíme, jak to říci, máme málo příležitostí nebo že nevíme, jak vůbec o duchovních věcech začít mluvit. Možná bych měl tedy radu: Nechte za sebe mluvit svoji knihu. To je přece skvělé, že za mě evangelizačně pracuje dobrá kniha. Trpělivě čeká, až bude mít možnost promluvit, umí to říci lépe než my a nevadí jí, když bude muset své poselství opakovat. Jen potřebuje, aby se dostala ke svému čtenáři, aby byla darována nebo půjčena někomu, kdo bude mít zájem ji otevřít. A to je naše příležitost a úkol. Ale umíme to? Rád bych se s vámi podělil o několik postřehů, které jsem v této oblasti poznal. • I když dávám někomu knihu zdarma, někdo ji musel zaplatit a věřil, že bude použita smysluplně. • Proto je dobré, když se na knize, kterou dávám, nějakou částkou podílím, chovám se pak jinak. • Když knihu dám někomu, kdo o ni nemá zájem a zahodí ji, nedostane se na toho, kdo zájem má. • Než knihu daruji nebo půjčím, modlím se! Modlím se za knihy, za budoucí čtenáře i za sebe. • Lepší než knihu darovat, je knihu půjčit. Dotyčný si ji určitě přečte, protože nám ji musí vrátit. s Když mi knihu vrací, mohu s ním o ní hovořit. s Mohu mu nabídnout jinou knihu, darovat pozvánku apod. s Vrácenou knihu mohu půjčit někomu jinému. s Půjčuji jen knihu, kterou jsem také skutečně přečetl. • Když knihu daruji nebo půjčím, modlím se za ni (nejlépe je, zapsat si to do svého modlitebního deníku). s Modlím se, aby kniha dostala příležitost promluvit. s Modlím se, abych dostal příležitost se s dotyčným opět vidět. s Modlím se, aby Boží Duch obdarovaného vedl. Ne každý je ale obdarovaný schopností navazovat rozhovor s neznámými lidmi nebo jim prostě darovat knihu. Je ale dost možností, jak využít různé příležitosti nebo je přímo vytvořit, abychom mohli s knihami pracovat. Je ale přitom třeba myslet na několik věcí. Pokusím se je opět shrnout do několika bodů. • Je třeba dobře přemýšlet, jakou knihu komu nabídnu, aby poselství knihy bylo vhodné pro konkrétního čtenáře. Pokud jej znám, je to jednodušší; pokud jej neznám, pomůže krátký rozhovor. • Není třeba ostýchat se nebo bát se darovat nebo půjčit duchovní literaturu. Lidé většinou nemají problém o duchovních věcech normálně hovořit. Pokud existují bloky, většinou si je vytváříme sami. To, co prostřednictvím knihy nabízíme, je to nejhodnotnější a nejdůležitější, co mohou lidé v životě poznat a získat.

4

Advent 3/2016

Kaplanská služba • Měl bych vědět, co dávám. I v duchovní oblasti jsou různé studny, ale ne ze všech je dobré pít. Knihy z nakladatelství Advent-Orion jsou hodnotné a krásné. Jsou i jiné dobré zdroje, ale měl bych mít jistotu, že to, co dávám, je dobré. • Nejjednodušší je darovat nebo půjčit knihu někomu, koho známe. Když se zamyslíme, uvědomíme si, že je kolem nás mnoho blízkých, přátel, sousedů, kolegů a známých, kteří od nás nikdy žádnou knihu nedostali a kterým bychom ji mohli nabídnout. • Příležitosti, které jsou vhodné pro to, abychom mohli dát nebo půjčit knihu lidem, které neznáme, jsou: s Evangelizační a společenské aktivity sboru. s „Stolečková“ evangelizace a její varianty. s Veřejné knihovničky s duchovní literaturou. s Noc kostelů, veřejné bohoslužby apod. s Systém „Přečti si mě a dej dál“. Možná jste v tuto chvíli už nedočkaví, abyste s knihami začali pracovat. Kde ale sehnat knihy, s kterými byste pracovali? Opět je zde několik možností: • Zajímavá nabídka nakladatelství Advent-Orion ke Dni rozdávání misijní literatury se slevou 40 %. • Nabídka sdružení (Českého i Moravskoslezského) – u obou jsou to knihy „Křížem krážem na scéně“ od K. Novaka a „Přišel, zemřel, zvítězil“ od R. Daniela. Sem patří i nabídka misijních tematických letáčků. • Nabídka levných knih firmy Vegall – seznam a kontakt je u vedoucích evangelizace. • Další společnosti – např. Maranatha, Nový život 2000, Gedeon, BTM a další. Jistě existují i další dobré zdroje, způsoby, příležitost a rady, jak s knihami pracovat nebo na co si dát pozor. Prosím, napište své postřehy a zkušenosti, abych je mohl zprostředkovat ostatním, které tato služba oslovila. Přeji vám Boží požehnání a vedení. Honza Libotovský (vedoucí oddělení evangelizace při Českém sdružení)

„Byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou“ V březnu minulého roku byl zvolen novým předsedou Vězeňské duchovenské péče (VDP) Pavel Zvolánek. Položili jsme mu několik otázek, které se týkají jeho služby. Co obnáší práce vedoucího Vězeňské duchovenské služby? Vězeňská duchovenská péče (VDP) existuje už více jak dvacet let a spolupracuje v ní třináct církví. Takové spojení církví v České republice při společném zájmu o odsouzené je ve světě unikátní. Jejím účelem je pomáhat křesťanům všech denominací, kteří se dobrovolně rozhodnou navštěvovat vězněné tak, jak píše evangelista Matouš ve 25. kapitole: „…byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.“ Navštěvovat odsouzené není administrativně jednoduchá záležitost. Ve VDP pomáháme dobrovolníkům vyřídit potřebné formality, organizujeme pro ně ve spolupráci s Vězeňskou službou České republiky různé vzdělávací semináře a školení a jsme připraveni pomáhat jim i s dalšími jejich potřebami. Dobrovolníci se díky této naší službě dostanou až k vězňům

Advent 3/2016

5

Kaplanská služba a přinášejí jim dobrou zprávu o Ježíšově milosti. Jsem rád, když se lidé i ve vězení dozvídají o naději v Ježíši, který na sebe vzal všechna naše provinění – minulá, současná i budoucí, a nechal se s nimi přibít na kříž. Všichni máme před Bohem stejné šance na odpuštění a nový začátek. Dobrovolníci tuto službu mnohdy opovrhovaným lidem na okraji společnosti dělají zcela zdarma. Kolik takto ochotných lidí chodí bez nároku na mzdu do věznic? VDP má sto osmdesát šest registrovaných členů a asi dalších sto lidí chodí do věznic, ale nejsou členy VDP. Z naší církve je dobrovolníků asi třicet, což není malý počet. Jak se může případný zájemce stát dobrovolníkem VDP? Je to velmi jednoduché. Stačí, když mě bude kontaktovat, řekne mi, do jaké věznice by chtěl chodit, a my ho už necháme zaškolit. V dané věznici zpočátku pracuje s odsouzenými pod vedením kaplana, případně zkušenějšího dobrovolníka. Zajímavostí je, že v letošním roce se stala členkou VDP dokonce jedna křesťanka z Vietnamu, která dojíždí do ženské věznice ve Světlé nad Sázavou. Její výhodou je, že kromě vietnamštiny hovoří plynně česky. Je v našich věznicích hodně lidí vietnamské národnosti? Vietnamci jsou druhou nejpočetnější skupinou mezi cizinci. První jsou Slováci.

ředitelství Vězeňské služby v Praze sídlí hlavní kaplan, který práci kaplanů koordinuje. Nyní je jím Pavel Kočnar z evangelické církve. Samozřejmě VDP úzce spolupracuje s hlavním kaplanem. Na kaplany jsou po stránce profesní mnohem vyšší nároky než na dobrovolníky. Například musejí mít vysokoškolské vzdělání. U dobrovolníků se vzdělání řeší vzdělávacími a školicími semináři. Jak kaplani, tak dobrovolníci musí mít pověření a podporu své církve. V České republice nyní pracuje 37 kaplanů, z toho asi jen šest na plný úvazek, ostatní jen na částečný. Adventisté mají kaplanů pracujících na částečný úvazek pět – Aleše Kociána (věznice Světlá nad Sázavou), Jana Fürsta (věznice Karviná), Jana Majera (věznice Mírov), Renatu Wachovou (vazební věznice Liberec) a mě. Já jezdím každé úterý do Valdic. Nahradil jsem Josefa Dvořáka, který se odstěhoval z kazatelského místa v Turnově do Prahy. Jak konkrétně vypadá práce kaplana ve věznici? Tak asi v první řadě odsouzeným naslouchá. Lidé ve vězení mají velkou potřebu vyprávět své většinou velmi smutné příběhy. Ve Valdicích je schránka, kam mohou napsat zájemci o setkání s duchovním své jméno. Kaplan je pak navštíví a povídá si s nimi. Při práci kaplanů je důležité dbát na to, že nám Pán Bůh dal dvě uši a jen jednu pusu . Ti lidé se často potřebují ze svých problémů vypovídat. Kaplani také vytvářejí pro vězněné různé duchovní a kulturní aktivity. Scházejí se se zájemci

Mají všechny věznice v České republice svého kaplana? V České republice je celkem 35 věznic s dvaceti tisíci odsouzenými. Pouze v pěti z nich není žádný kaplan, a to v Novém Sedle u Žatce, Všehrdech, Kuřimi, Litoměřicích a ve Vinařicích. Jaký je rozdíl mezi dobrovolníkem VDP a kaplanem? Kaplany zaměstnává a platí Vězeňská služba České republiky. Na Generálním

6

Advent 3/2016

Kaplanská služba o společné studium Bible, doplňují knihovnu o duchovní literaturu, organizují hudební vystoupení, přednášky, někteří vyučují jazyky – a mnoho dalšího. Kaplani individuálně přizpůsobují práci potřebám jednotlivých odsouzených, ale i společné akce pro všechny mají velký užitek. My jsme

nedávno měli ve Valdicích koncert kapely Jindry Černohorského a měl velký úspěch jak u vězněných, tak u personálu věznice. Kaplan se kromě odsouzených věnuje také zaměstnancům věznic a lidem, kteří jsou z výkonu trestu propuštěni.

Proč musí mít naše církev svoje kaplany? Je to další oddělení do mozaiky činnosti naší církve? Není „radlice“ naší poměrně malé církve už dost široká? Neměli bychom si šetřit kádry pro péči o naše věřící, rodiny a sbory? Proč se tlačíme někam, kde je tak mizivé promile pravděpodobnosti, že stagnující statistiky růstu sborů a sdružení naší Česko-Slovenské unie dostanou početní injekci? Naše oddělení kaplanské služby (dále OKS) při Česko-Slovenské unii je statisticky nevelké, ale počet lidí, kterých se skromná skupina kaplanů a dobrovolníků dotýká empatií a evangeliem, není bezvýznamný. Ano, křty lidí, kteří byli osloveni kaplany, nejsou na týdenním či čtvrtletním pořádku. Někdy jsou to celé roky, než se kaplani mohou radovat z viditelné změny člověka, kterého našli někde na okraji společnosti, ve vězení nebo na oddělení nemocnice. O armádě nemluvě. Snad nejčastěji mohou radost prožívat ti, kdo slouží jako studentští pastoři. Ti jsou v naší církvi v zahraničí vnímáni jako školní kaplani. V našich republikách jsme si na takové pojmenování ještě nezvykli, a možná právě proto je spolupráce oddělení kaplanské služby se školními či studentskými kaplany prozatím „v plenkách“. Kaplani jsou lidé v pohybu. Náš stav není konstantní, náš počet se neustále mění. Získat místo kaplana není vůbec snadné. Někdy se čeká roky, jindy je třeba reagovat rychle a pak se stává, že církev není schopná dodat na uvolněné místo připraveného člověka, který následně reprezentuje Krista i církev. Například Armáda České republiky. Několik roků žádá naši církev o jednoho až dva kaplany.

Advent 3/2016

A my? My nemáme člověka, kterého bychom nabídli lidem, kteří si vybrali obranu naší vlasti jako povolání, ve kterém se dostávají do situací, s nimiž si sami nevědí rady. A právě to může být situace, kdy je duše připravená k naslouchání dobré zprávě o bytosti, která jim rozumí, miluje je a má pro ně řešení, odpuštění, milost a změnu života. Mám za to, že naše nepřipravenost je škodou v Božím díle. Můžeme si všimnout zajímavého rozdílu mezi situací v České republice a zeměmi, kde mohou sloužit kaplani z naší církve v různých institucích. V mnoha zemích si kaplany platí církev sama. V České republice jsou kaplani placeni institucí bez toho, že by byli nuceni či nabádáni byť k minimálnímu kompromisu. V současnosti slouží jako kaplani ve vězeňské službě čtyři kazatelé na částečný úvazek a jedna kaplanka nekazatelka. A služba adventistů má všude, kde kaplani působí, velmi vysoký kredit a místy až výlučnou poptávku po našich kaplanech. Mimoto do věznic dochází pravidelně sloužit svými dary několik desítek ochotných dobrovolníků jak z řad laiků, tak i kazatelů. V nemocnicích slouží na různé úvazky jeden laik a dalších pět mužů, kteří svůj život mají, měli nebo plánují spojit s kazatelskou službou. Překvapením i pro mě bylo, když jsem zjistil, že jeden laik z Ostravy slouží jako koordinátor duchovní služby v hospici, který spravuje římskokatolická církev. Na Slovensku platí naprosto jiná pravidla pro kaplanskou službu, proto tam doposud slouží jen dobrovolníci ve věznicích. Na druhou stranu se

7

k zamyšlení s velkou podporou vedení církve na Slovensku školí ke kaplanské či dobrovolnické službě v nemocnicích několik zájemců. Mezi nimi jsou i dva zájemci z Moravy. O oddělení kaplanské služby mám dva dlouhodobé sny: • Vnímám potřebu, aby každé sdružení zřídilo svoje oddělní kaplanské služby, a tak převzalo svoji odpovědnost za tuto mimořádnou příležitost zvát lidi ke Kristu. České sdružení to již zvládlo. • Také je potřeba, abychom jako kazatelé vnímali a přijali nemocnice, věznice, někdy snad i policejní a hasičské stanice ve svém městě jako místa svého pastoračního a evangelizačního vlivu.

Jsem přesvědčen, že slova Pána Ježíše Krista, která popisují vyhlášení soudu při jeho druhém slavném příchodu na naši zem, jednoznačně obhajují potřebu mít kaplany a dobrovolníky ve službě v místech, kam se běžně normální člověk nedostane. „Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ “

Jan Fürst (vedoucí oddělení kaplanské služby Česko-Slovenské unie)

Hosté a příchozí Otázka přistěhovalectví je jistě nejpalčivější otázkou, která v posledních letech hýbe celou Evropou. Je přirozené, že různí lidé se k danému problému staví různě. Politikové a představitelé vlád některých zemí vidí v přistěhovalectví cestu k zachování životního standardu, na který si jejich občané zvykli. Porodnost klesá, ubývá lidí v produktivním věku a důchodový věk se prodlužuje. Díry v příjmech mohou zalepit jen přistěhovalci. Pro jiné však nejsou přistěhovalci spásou, ale velikým problémem, protože se bojí přebytku lidí na trhu práce a toho, že levné pracovní síly je vytlačí z jejich míst i levných bytů. Daleko větší obavy a strach však vyvolává rozdílnost náboženského a kulturního zázemí, z kterého běženci pocházejí. Lidé mají oprávněný strach z teroristických útoků fanatiků z řad Islámského státu. Hrůza ba přímo fobie se zmocňuje mnohých, když vidí v přímém přenosu televize usekávání rukou a podřezávání hrdel při uplatňování středověkých zákonů šaría. Lidé říkají: Těch uprchlíků je příliš mnoho, a když se spojí s těmi, kteří tu již jsou, budou schopni obrátit poměry v Evropě naruby.

8

Televize nám dnes a denně přináší záběry z nočních přistání gumových člunů přeplněných utečenci ze Sýrie, Afghánistánu a různých afrických zemí. Již dávno skončilo léto, dávno jsou pryč vlahé noci, a oni promrzlí přistávají u řeckých břehů. Není vůbec těžké představit si, jak nevlídné je k nim nejen počasí, ale i veřejné smýšlení. V tvářích těch, které potkávají, a z žiletkového drátu, který vymezuje jejich vstupní prostor, jasně čtou: Co tu chcete? Vraťte se domů! V nitru člověka se sváří rozum se soucitem, křesťanská víra se sobectvím. Nikdo přece neopouští rodnou zemi, nezříká se mateřské řeči jen tak pro nic za nic. Nebýt války, pronásledování, reálného ohrožení života a hlavně naprosté beznaděje, že to bude kdy lepší, nikdy by se k tomuto kroku neodhodlali. Člověk si uvědomuje, že i od nás ze stejných důvodů, možná ani ne tak vážných, odcházely celé rodiny do Ameriky. Je to sice již dávno, ale i později utíkali lidé před Hitlerem a docela nedávno před komunizmem. Stojí za to připomenout si, že celá Bible je plná příběhů migrantů. Můžeme začít hned Abrahamem.

Advent 3/2016

k zamyšlení Na Boží vyzvání opouští on i celá jeho rodina vše, zbořen a Židé i křesťané byli rozehnáni do celého co jim bylo tak blízké a známé, a stávají se pouhými světa. hosty a příchozími v cizí zemi. Stejný úděl sdílí taDějiny křesťanství jsou vlastně dějinami běženké Izák a Jákob. Ten navíc ze strachu před pomstou ců. Sám Ježíš Kristus ještě jako děťátko prchá se bratra opouští i to málo, co má. svými rodiči před Herodesem do Egypta. PrvníBylo to sucho a hlad, co přimělo Jákobovy sy- mi pronásledovateli křesťanů byli Židé, ale pozny přijmout velkorysou nabídku pomoci od Jo- ději se na jejich místo postavili samotní římští sefa, kterého předtím oni sami prodali za otroka. císařové. A právě Egypt se stal jejich novým domovem. NeKdyž se apoštol Pavel zamýšlí nad škálou reků byla to výhra jen pro Jákobovu rodinu, ale i Egypt víry, pak píše: „Ve víře zemřeli ti všichni, i když se získal v těchto lidech schopné, přičinlivé obča- splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli ny. Bůh jim žehnal a rodina se rozrostla v národ. a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci Egypt z nich najednou dostal strach, a tak se je a přistěhovalci. Tím dávají najevo, že po pravé vlassnažil zotročit. Bůh však zasáhl. Povolal Mojžíše, ti teprve touží. Kdyby měli na mysli zemi, z níž vykterý byl také utečencem, aby je zázračným způ- kročili, měli možnost se tam vrátit. Ale oni toužili sobem vyvedl z otroctví. Slavné přejití moře, pád po lepší vlasti, po vlasti nebeské. Proto sám Bůh se mocného Jericha a dalších měst, to byla vlastně nestydí nazývat se jejich Bohem. Vždyť jim připraobrovská migrační vlna, která zaskočila tamní ná- vil své město“ (Žd 11,13–16). rody. Obsazení Kanaánu za Jozua bylo pak jejím Pavel dochází k závěru, že všichni ti, kteří připokračováním. jímají vírou Pána Ježíše za svého Spasitele a Pána, Další migrační vlnu můžeme spatřovat v odve- mají v nebesích připravený svůj pravý domov, ale dení Izraelců do Babylona. Bylo to sice nedobro- na tomto světě budou vždy jen hosty a příchozími. volné přesídlení, ale provázely ho stejné těžkosti Když se takto přes dějiny Židů a křesťanů dívám a problémy jako u jiných přistěhovaleckých vln. na ty zástupy dnešních uprchlíků, připlouvajících Odvlečení ztratili všechv gumových člunech, uvěno, co si nahospodařili, domuji si, že s nimi máme Je to paradox, ale tou nejvýznama na novém místě museli mnoho společného. Je do nější osobností všech migrantů je začínat opět od nuly. NaEvropy přivádí možná posám Pán Ježíš. Také On opustil svůj víc v cizím prostředí, kde někud jiné pohnutky, ale se mluvilo jinou řečí. Ani očekávají tak jako my, že ti domov, místo plné lásky, dobroty tentokrát je Bůh neopusdomácí na ně budou vlídní a krásy, a přišel na naši hříchem zatil. Všichni dostali šanci a přijmou je tak, jak přikamořenou zem. Nešel za lepším, ale zuje Boží slovo. „Bratrská vrátit se zpět. Ale ani doaby nás spasil. láska ať trvá; s láskou přima je nikdo nevítal s rojímejte i ty, kdo přicházejí zepjatou náručí, i tady byli nevítanými vetřelci, kterým kdekdo házel klacky odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty pod nohy. Navzdory všem překážkám a obtížím anděly. Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněbyl chrám přece jen postaven a město se rozrůsta- ni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás můlo. Židé již nebyli pouhými přistěhovalci, měli své že potkat utrpení“ (Žd 13,1–3). A jen tak na okraj: Je to paradox, ale tou nejvýdomovy i stát. Intenzivně očekávali příchod Mesiáše a jeho znamnější osobností všech migrantů je sám Pán Jekrálovství. Žel neuvěřili v Ježíše jako svého Spa- žíš. I On opustil svůj domov, místo plné lásky, dobsitele. Toužili po politickém vůdci a ten je přivedl roty a krásy, a přišel na naši hříchem zamořenou do vzpoury proti římským okupantům. Vedli svůj zem. Nešel za lepším, ale aby nás spasil. Jiří Veselý boj statečně, ale marně. Byli poraženi. Chrám byl

Advent 3/2016

9

generace padesát plus…

Blízko pravdy, nebo v pravdě? Všimli jste si někdy, jak často a rozličnými způsoby nás Bůh v Bibli varuje před nebezpečím klamu? Ať už to jsou jasně vyslovené výzvy a napomenutí, nebo výstražné příklady, je za nimi vždy vztyčený Boží prst, který nás upozorňuje, jak je důležité být na stráži před lží a klamem, protože to jsou silné zbraně nepřítele spasení. Četnost těchto varování svědčí o tom, jak velkému nebezpečí jsme vystaveni. Již první stránky Bible nám nabízejí poučnou lekci o osudném pochybení Adama a Evy, kteří podlehli klamnému svodu. A pozorný čtenář Písma se dozví, že až do konce dějin této země se nic nezmění. Ježíš své následovníky upozorňuje, že před jeho druhým příchodem se objeví mnozí, kteří ve zmatené situaci světa přijdou v jeho jménu s nabídkami řešení a cesty k záchraně, ale ve skutečnosti to budou svůdcové. Ovšem nejsmutnější je, že jejich klamným slibům mnozí podlehnou (Mt 24,4.5; Mk 13,5). Také apoštol Pavel před nebezpečím svodu důrazně varoval, protože viděl, jak záludný je jeho vliv. Korintské křesťany, které získal pro Krista, napomínal, že se nenechali ošálit řečmi, které zdánlivě dávaly smysl a lahodily jejich uchu (2K 11,3). Pavel také upozorňuje, že od chvíle, kdy byl satan jako strůjce svodů odhalen, mění taktiku a do svých služeb povolává ty, kteří se zaštítí Kristem, ale ve skutečnosti pracují pro něj. Píše, že tito pokrytečtí kazatelé „nekážou proto, aby sloužili Kristu, ale pro svůj vlastní prospěch“. Proto důrazně vyzývá: „Vyhýbejte se jim. Bezelstného člověka snadno zmatou líbivými řečmi“ (Ř 16,18). Klam nelze podceňovat, protože je smrtelně nebezpečný. Nelze současně věřit falešnému učení i pravdě. Kdo přijme jedno, musí druhé odvrhnout. Existuje však jedna „odrůda“ klamu, která je mnohem nebezpečnější, a to je sebeklam. Jestliže tě někdo oklamal, pak nese vinu na situaci, do které ses dostal. Ovšem sebeklam se všemi následky je záležitost jenom tvého myšlení a rozhodnutí.

10

Druhá osoba do tvého nitra nevidí, a proto nemůže ani pomoci. Těžko najdeme někoho, kdo připustí, že sám sebe klame, a jenom hlupák vědomě přijímá lež a věří jí. Přitom každý, kdo slepě a nekriticky staví na svém neprověřeném názoru, dospěje k sebeklamu. Že i mezi prvními křesťany takoví nerozumní lidé byli, o tom svědčí apoštol Pavel, když píše: „V žádném případě se nechci měřit s těmi oslňujícími kazateli, kteří ve svých projevech vychvalují sami sebe. Těm se samozřejmě nemohu vyrovnat, protože oni jsou sami sobě jediným měřítkem a vzorem vší dokonalosti. Jaká pošetilost!“ (2K 10,12). Ukázkovým příkladem života v sebeklamu jsou věřící laodicejského sboru. Boží pohled na ně je zcela odlišný od toho, jak tito zaslepení křesťané viděli sami sebe. Oni o sobě říkali: „Jsme bohatí, přičinili jsme se a nikoho nepotřebujeme.“ Ovšem Ježíš je hodnotí naprosto odlišně: „Jste ubozí, politováníhodní chudáci a nazí slepci!“ (Zj 3,17). Oni nekriticky věřili tomu, co nebylo pravdivé. To, co si o sobě mysleli a co říkali, bylo v rozporu se záznamy, které se o nich vedly v nebesích. Jejich stav byl takový, že by se na ně hodila stejná výtka, jakou adresuje Ježíš křesťanům v sardském sboru: „Vypadáte jako živá církev, ale jste už téměř mrtví“ (Zj 3,1). Nelze si představit větší duchovní krizi, než do které přivedl tyto politováníhodné věřící sebeklam. Před světem se prezentovali jako živé společenství, ale v Božích očích byli mrtví! Sebeklam se u nich projevoval domněnkou, že mají pravdu, zatímco vlastnili lež, která se podobala pravdě. Při pomyšlení na tuto trpkou skutečnost si připomínám trefné rčení polského básníka S. J. Lece: „Někdy se lež natolik přiblíží k pravdě, že se v té mezeře, která mezi nimi je, těžko žije.“ Kladu si otázku, jaký byl asi život laodicejských a sardských křesťanů. Rozhodně nemohli prožívat plnou svobodu víry a radost ze spasení, když žili

Advent 3/2016

Ohlédnutí za Národním týdnem manželství v sebeklamu. Vždyť Pán Ježíš jasně ukázal, v čem je základ osvobození od bludů a klamu: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými“ (J 8,32). Už jenom pouhé pomyšlení na to, jak snadné je podlehnout svodu nebo upadnout do sebeklamu, by nás mělo vést k prosbám o Boží vedení a pomoc, abychom nepodlehli tomuto nebezpečí – a to jako jednotlivci i jako společenství věřících. Neštěstím bývá, když někdo ve své uzavřenosti nepřijme

dobře míněnou radu nebo napomenutí, protože je považuje za kritiku. Takovému nešťastníku je těžké pomoci. Zařaďme do svých modliteb Davidovu prosbu a denně ji předkládejme Bohu: „Prozkoumej sám, Bože, mé nejhlubší nitro, prozkoumej i moje skryté pohnutky, abych nezabloudil, nesešel z tvých cest, ale dal se tebou do věčnosti vést!“ (Ž 139,23.24). Jiří Drejnar

Ohlédnutí za Národním týdnem manželství Před 60 lety jsme se museli vzít – úvaha nad dlouhým manželstvím Psal se leden roku 1955, když jsme zjistili, že budeme mít dítě. Úžasný dar, ale ne, když vám je 16, jemu 18 a chodíte oba na střední školu. Byla to církevní škola, která neschvalovala předmanželský sex. Manželství jsme v plánu neměli. Doufala jsem, že v budoucnu půjdu studovat medicínu, zatímco on snil o tom, že bude buď rodeo jezdcem nebo řidičem závodního auta. Ale tehdy, protože jsme byli vychováni v konzervativních křesťanských rodinách, jsme čelili odpovědnosti tím, že jsme se vzali 1. února, hned poté, co jsme dokončili semestr. Láska? No, myslela jsem, že se milujeme, ale co vědí o lásce dospívající? Lásce, která by vedla a chránila celoživotní závazek. Poslali nás bydlet k prarodičům v jiném státě. Každý si byl jist, že to sami nezvládneme. Mysleli jsme, že bychom tam mohli dokončit školní rok, ale jakmile se drby donesly ke správcům této školy, vyloučili nás a požádali, abychom se zpět nevraceli. Jen můj mladý muž se mohl vrátit na konci školního roku složit zkoušky. Poté jsme se vrátili domů a pustili se do manželství vážně. Naše miminko – krásná holčička – se narodilo 15. 5. 1955. Život šel vlastně docela dobře. Moc jsem si užívala být maminkou. On miloval práci na autech a miloval příchody domů i to, že se mnou mohl spát. Všechno šlo dobře, až do doby těsně předtím, než bylo malé 6 měsíců. Vrátila se mi tuberkulóza, kterou jsem měla, když mi bylo deset, a musela jsem do nemocnice vzdálené 100 km od domova.

Advent 3/2016

Vzhledem k tomu, že ověření toho, jestli jsem nakažlivá, trvalo dva měsíce, můj manžel vodil s sebou kamarádku, aby pohlídala dítě, když šel za mnou na hodinu na návštěvu. Koukala jsem z okna a viděla, jak v dálce drží naši dceru, a plakala jsem. To nebyl ten manželský život, jaký jsem si představovala. Než potvrdili, že nejsem nakažlivá, a mohla jsem opět držet svou dceru v náručí, ona už mě dávno neznala. Pro otce to bylo také velmi těžké období. Měl na starost dítě, pleny, praní prádla po nocích a noci o samotě. Ráno zavezl dítě k babičce, šel do práce, kde celý den tvrdě pracoval, pak vyzvedl dítě – a to celé stále znova. Tak to šlo šest a půl měsíce. Konečně byla naše malá rodina zase spolu. Přežili jsme první velkou zkoušku vztahu. Určitě nemohlo být nic horšího než ono léto. V době, kdy jsme dospěli k našemu druhému výročí, jsme si mysleli, že drsné časy jsou za námi a my můžeme žít šťastně až do smrti. Ale život přináší mnohem více situací, kdy pochybujete o lásce. Neuvědomili jsme si, že pořád dozráváme a že to,

11

k zamyšlení co máme a nemáme rádi, se pořád formuje. Já jsem byla ta věřící. Věděla jsem, co je správné a co špatné, a vždy jsem věřila, že to můžu učit svého manžela. Možná bych ho mohla dokonce přesvědčit o Boží lásce a nasměrování. On byl mechanik a srdcem farmářský chlapec a vždycky doufal, že mě naučí milovat traktory a pole. Já jsem milovala čistotu a úklid. On byl nejšťastnější, když měl ruce od oleje a v motorech. Táhlo nás to oba do odlišných sociálních světů. Ale měli jsme více dětí (celkem 6, adoptované a biologické), a ty potřebovaly větší domov. Protože jsme si ho nemohli dovolit, postavili jsme si jej sami. Jednou večer, když jsme spolu stáli na střeše po odpoledním pokládání šindelů, jsem mu řekla: „My se nikdy nemůžeme rozvést. V tomto domě je příliš naší krve, potu a slz. Ani jeden z nás nemůže nikdy odejít!“ Sestoupili jsme dolů po žebříku a šli domů nakrmit rodinu. V té době nikdo z nás nemyslel na rozvod. Ale bylo mnoho běžných situací, u kterých se zdálo, že přispívají k napětí a depresi. Potýkali jsme se s tím několik

let! Občas jsem zvažovala, že to vzdám a manželství opustím. Ale přesto mě vnitřní hlas vždycky nějak přiměl, abych zůstala. S vnitřní jistotou Boží lásky a podpory a s hlubokou touhou nerozdělit rodinu jsem pokušení nepodlehla. Skoro se až zdálo, že naše zmatky Bůh dopustil, abychom mohli růst. Nikdy to s námi nevzdal. Jsme za to oba tak vděčni. Teprve nedávno (po 50 letech manželství) jsem si uvědomila, že všechny mé snahy změnit manžela k lepšímu a naučit ho lepším způsobům, byly kontraproduktivní. Už jsem ho tak nemilovala, určitě ne tak, jak ho miluje Bůh. Vinila jsem ho ze svých zklamání v manželství. Teď, když slavíme 60. výročí, začínáme prožívat naše manželství radostnějším způsobem. Musela jsem se mu omluvit za to, že jsem ho obviňovala z období nezdarů v našem manželství. Nyní se posouváme kupředu a učíme se – stále se učíme – co to je opravdu se navzájem milovat a být v manželství šťastni. Tom a Delcy Kuhlmanovi (http://www.tydenmanzelstvi.cz/)

Obrácená sestra odložila náušnice Hledím do její tváře a uvědomuji si, jakým zázrakem je živý kámen, oddělený ze sekulárního lomu. Ještě nedávno jsem byl varován, abych s ní nemluvil o křtu, protože taková výzva by prý mohla být předčasná. Po modlitbách jsem se rozhodl ji oslovit a ona odpověděla, že na pozvání ke křtu čekala. Vždyť navštěvuje již nějakou dobu sborové společenství, zapojuje se do dění sboru, ráda se setkává s ostatními a pozorně naslouchá každému kázání. Před svými blízkými se jasně přiznala k nové životní cestě za Kristem a v jejím osobním životě se projevily změny v důsledku poznání Božího slova. Představuji si, jak novou členku sboru křtím s jejími dlouhými náušnicemi, a přemýšlím, jestli mám vůbec znovu otvírat téma estetiky, střídmosti, jednoduchosti a ozdobování. Vzpomínám na kastu farizeů, kteří kladli důraz na nejmenší věci zákona a ještě předpisy doplňovali vlastními pravidly.

12

Uvažuji ale také nad tím, že sám Spasitel jim nikdy jejich důslednost a zásadovost nevytýkal, ale upozornil je na pořadí, kterému věnovali pozornost, kdy láska a milosrdenství ustupovaly do pozadí. Přemýšlím, na co dáváme důraz, a uvědomuji si, jak bez přestání je mezi lidmi přestupována Kristova zásada: Zhřešil-li by proti tobě bratr, jdi za ním… Neuposlechne-li, přijmi k sobě jednoho, nebo dva… (Mt 18,15–17). Uvažuji, jaký pohled na hříchy má Hospodin, když sděluje, že šest věcí přímo nenávidí a sedmá – rozsévání svárů mezi věřícími – je pro něj dokonce ohavností (Př 6,16–19). Při pohledu na dlouhé náušnice, houpající se pod ušima, si uvědomuji ten převrácený žebříček hodnot a důrazů. Hlavou mi probíhá katastrofální nárůst rozpadů rodin uprostřed církve a stále častější společný život v kohabitaci, jinak řečeno „na psí knížku“, i když se páry žijící ve volném svazku v 84 % případech rozpadají.

Advent 3/2016

k zamyšlení S vděčností a s dojetím vzpomínám na dvojici (ve složení katolík a bez vyznání), kteří projevili zájem o studium Bible a následný sňatek s otázkou, jestli mohou mít církevní svatbu, když spolu již žijí v jedné domácnosti. Po otevření Bible v místě „A Bůh jim požehnal a řekl jim: ‚Ploďte a množte se a naplňte zemi‘ “ (Gn 1,28) se okamžitě rozhodli, že přeruší společné bydlení do svatby, aby žili podle Písma. A tak přemýšlím nad zprofanovaným výrokem letitých křesťanů: „Musíš mít vztah ke Kristu“, a uvažuji nad tím, co to je, když přitom chybí praktický vztah k tomu, co Ježíš Kristus řekl. Ano, více mě oslovuje praktický život třeba Alberta Schweitzera s jeho svéráznou teologií než nablýskaná znalost Bible se zkrachovalým osobním životem (i když toužím po nabytí obojího). Kdo jsem vlastně já, abych určoval podmínky, za kterých může být někdo pokřtěn? Co říká Písmo, které mám představovat? Jsou věci podstatnější a méně podstatné, nebo dokonce nedůležité? Nestává se třeba, že záležitosti v našich očích nedůležité mohou být slabostí, na které člověk padá? Může si někdo dovolit říci: „To není spasitelná věc!“? Kde je v Bibli rozdělení záležitostí spasitelných a nespasitelných? A tak se dívám na ženu před sebou a uvědomuji si, že pro ni nemám výzvu, aby nesoudila, nepomlouvala, upravila svůj osobní život, vzdala se nějaké slabosti, protože to máme všechno za sebou. Proto se modlím a prosím o to, co jí mám ještě před křtem říci. Otevíráme Boží slovo a čteme

o střízlivosti v ozdobování a oblékání (1Tm 2,9). Snažím se vysvětlit, že střízlivost není zapovězení všech ozdob, že vnímání střídmosti je v každé kultuře poněkud odlišné, vyprávím o příkladu polního kvítí, které je ve své jednoduchosti krásnější než oděv krále Šalomouna (Mt 6,28.29). Upozorňuji na pravidla v bance, kde pracuje moje manželka, a na interní předpisy o střídmém ozdobování, přiměřeném výstřihu i vhodné délce sukní, aby klient nebyl rozptylován od finančního produktu, který je nabízen. Přitom si představuji všechna ta shromáždění a církevní akce, na kterých je možné spatřit vkusnou eleganci i obyčejné obnažování. Ještě mně hlavou proběhla myšlenka, kolik napomenutí musely slyšet kvůli svému zevnějšku sestry od bratří, kteří holdují svým drahým autům a všelijakým nákladným koníčkům. Sklopená tvář zalitá ruměncem mně ale připomněla, že otvíráme velmi citlivou a soukromou záležitost. Otevřela svá ústa a já s obavou čekal, jestli zazní to obligátní – proč tamti to mohou nosit, proč jim to neřekneš? Toto porovnávání a vymlouvání, které známe již z pískoviště, ale nezaznělo. Řekla, že si nedovede při oblékání a úpravě zevnějšku představit svou podobu bez náušnic. Pohleděla na mě a odvětila, že se bude za tuto záležitost modlit. Příště přišla bez svých dlouhých náušnic. Od té doby je na sebe již nikdy nevzala a vyznala, že byla sama překvapena, s jakou lehkostí je odložila. Aleš Zástěra

Stojaté vody (ze starého deníku) Před téměř dvaceti lety, v roce 1998, jsem si začal do velkého sešitu psát myšlenky, které mě napadaly při ranním otevírání Božího slova. Nedávno jsem je po více než deseti letech znovu otevřel a byl jsem překvapen tím, co jsem na těch zaprášených stránkách novýma očima četl. Začal jsem ty staré texty přepisovat do elektronické podoby, protože můj nečitelný rukopis by mým dětem mnoho neřekl – a já bych si moc přál, aby to mé děti četly. Možná

Advent 3/2016

by ty staré řádky mohly tu a tam oslovit i čtenáře Adventu. Tady je text z 24. 9. 2001: „Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání: ‚Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání.‘ Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu nežli vám. A ty, Kafarnaum,

13

S úsměvem… budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě udály takové mocné skutky jako u vás, stála by podnes. Ale pravím vám: Zemi sodomské bude lehčeji v den soudu nežli tobě‘ “ (Mt 11,20–24). To je obžaloba! Obžaloba setrvalého pohybu, setrvačnosti, setrvávání. Obžaloba předem zaškatulkovaného vnímání, obžaloba náboženské stagnace. Kdyby se toto, co se kolem vás děje, dělo pohanům, zda by neuvěřili a nešli za Božím královstvím? Je to stále potvrzovaná, obecně platná pravda – stojatá voda smrdí. Jakmile se stane z našeho náboženství, z naší víry stojatá voda, pak, když ji nějaká událost zvíří, vydá zápach. Není dobré ji mnoho zkoumat a už vůbec ne ji pít. Jakmile se spokojíme se svým stavem, jakmile začneme žít z dosaženého, jakmile přestaneme z čtení a kázání

přijímat ke změně a budeme už přijímat jenom k potvrzení, že jdeme a žijeme správným směrem, jakmile se přestaneme vystavovat Božímu slovu s vědomím, že v nás působí změnu a že o změnu stojíme, jsme v situaci Chorazin, Betsaidy a Kafarnaum, v situaci stojaté vody. V situaci ustálených názorů a zvyků, stojaté vody tradice, na kterou jsme si zvykli. Uvědomit si to, přiznat si to a vystavit se Božímu slovu – a už se mu vystavovat pořád, každý den znovu a znovu, to je jediná cesta, jak může naším křesťanstvím a naší vírou zurčet bystrý proud, který upraví břehy našeho života do podoby Božího království. Dnes otevřený biblický text je ryze negativní. Pozitivní strunou v něm však je, že změna je možná. Bůh se v ní k tobě sklání. Přiznáš si svůj stav? Jan Vojvodík

S úsměvem…

Vodní konspirace Myslím, že rybaření mi vlastně bylo podezřelé vždycky. Ale až teď, po sedmi letech bydlení na břehu řeky Sázavy, jsem pochopil, o co ve skutečnosti jde. Když ráno vstanu, pod oknem na břehu už sedí rybář. Moje žena vstává ještě mnohem časněji – on tam už ale sedí, ať za světla, či za tmy. Procházka po břehu ukáže, že stejné to je v každé zátočině. Všude rybáři. Když jdu ráno po lávce k semináři, denně vídám nad splavem loďku, ve které sedí rybář. Večer za tmy při odchodu – tentýž obrázek. A tak to jde den za dnem, ve dne či v noci, v létě i v zimě. Když zavzpomínám, zda jsem někdy viděl rybáře něco chytit, shledávám, že to bylo pouze ve filmu. Ve skutečnosti tam všichni jen sedí a sedí, dlouhé hodiny, zcela bez hnutí… Už dříve jsem pochopil, že to nemohou být úplně běžní lidé. Koneckonců, některé biblické spisy údajně sepsali rybáři. Z toho důvodu jsem už vyzval několik ročníků studentů, aby se prošli kolem řeky a požádali přítomné rybáře o napsání dopisu. Ten by pak porovnali s epištolami Petrovými nebo Janovými. Tento experiment zatím neproběhl.

14

Ne, o rybách to rozhodně není. Takový rybář se jen velmi nerad nechá čímkoli rušit, natožpak když se mu něco náhodně napíchne na háček a následně to rozvibruje prut. Pokud je to skutečně ryba a dotyčný není nikým pozorován, patrně ji rychle a s ulehčením hodí zpět do vody. Ve skutečnosti je to tajné meditující společenství, které v tichosti získává další a další nové přívržence. Nad vodní hladinou se pak „rybáři“ – před zraky veřejnosti, a přesto nepoznáni – hrouží na dlouhé hodiny do svého vnitřního světa. Své činnosti už dávno vytvořili zcela bezpečné image („Ano, zrovna včera… Tááákhle velkou…“). A je jich čím dál víc. Přímo vám to neřeknou. Ale jednoho dne, až naplní tajný symbolický počet („Až nás budou milióny…“, vzpomínáte?), naplní se i jejich čas – a věk Vodnáře. Nad vodními hladinami se síla jejich meditativního úsilí propojí globálně a svět se promění – v rybník. Roman Mach

Advent 3/2016

Vzdelávanie kazateľov a laikov JOEL

Vzdelávanie kazateľov a laikov JOEL Roztrhnite si srdcia, a nie rúcha, vráťte sa k Hospodinovi, svojmu Bohu! Veď je milostivý a milosrdný, trpezlivý a veľmi ľútostivý, lebo mu je ľúto spôsobiť pohromu. (Joel 2,13) Fenomén „zámok lásky“ rastie. Tisícky zamilovaných pripínajú visacie zámky na mosty, brány a ploty po celom svete. Zaľúbené páry na zámky vygravírujú svoje mená a potom ich pripnú niekde na verejnom mieste ako symbol svojej večnej lásky. Ako ľudia túžime po láske, túžime po dobrých vzťahoch, chceme žiť v harmónii s inými. O to viac to platí pre cirkev. Joel si vo svojej dobe veľmi dobre uvedomoval, čo potrebuje Boží ľud – zmenu vzťahu k Bohu a zmenu medziľudských vzťahov. Preto v moci Ducha prinášal naliehavé posolstvo: „Roztrhnite si srdcia, a nie rúcha, vráťte sa k Hospodinovi, svojmu Bohu!“ Na konferencii cirkvi sme sa ako delegáti a zástupcovia zborov Slovenského združenia rozhodli, že s Božou pomocou zmeníme jednu oblasť života v našich zboroch – vzťahy. Tak ako Joelovi Boh ukázal, čo potrebuje cirkev jeho doby, takisto aj nás náš Boh viedol k tomu, aby sme sa sústredili

na oblasť, ktorá prinesie do života našich zborov zmeny, po ktorých všetci túžime. S Božou pomocou a na modlitbách sme v tomto období spolu so všetkými kazateľmi na Slovensku pripravili tri víkendové stretnutia (január, marec, máj – 2016), ktoré môžu naštartovať túto zmenu. Tieto tri víkendové stretnutia sa uskutočňujú postupne a zároveň súčasne v troch okrskoch. Kazatelia za každý okrsok (východ, stred a západ) pripravujú víkendové stretnutie pre zbory zo svojho okrsku. Následná zmena sa má udiať v zboroch, týka sa našich sŕdc, bude mať dosah na naše životy. Všetci kazatelia sa modlili a modlia za ľudí, ktorí s nimi absolvujú a zažívajú tieto tri stretnutia, a ktorí s Božou pomocou a v spolupráci s kazateľom prenášajú svoju skúsenosť zmeny na svoj zbor, aby Božie požehnanie prežívala celá cirkev. Nech nás spoločne v tomto našom úsilí povzbudzujú slová proroka Joela: „Teraz však – znie výrok Hospodina – vráťte sa ku mne celým srdcom, v pôste, plači a náreku! Potom vylejem svojho ducha na každého človeka.“ (Joel 2,12; 3,1a)

Prvé víkendové stretnutie duchovnej obnovy sa uskutočnilo 22. – 24. januára v Belušských Slatinách, Račkovej Doline a v Bielych Studničkách. Sám som sa zúčastnil na stretnutí Stredoslovákov a musím konštatovať, že to bolo jedno z najlepších duchovných stretnutí, aké si v cirkvi pamätám. Začali sme spoločným stolovaním, kde každý niečím prispel. Počas ďalších dvoch dní sme v skupinkách rozprávali svoje osobné príbehy, absolvovali duchovnú cestu v nádhernej

zasneženej prírode, spolu sme uvažovali nad biblickými textami, delili sme sa o to, ako prežívame

Advent 3/2016

František Kolesár, oddelenie evanjelizácie

15

Informace z Českého sdružení svoju osobnú zbožnosť, a chválili Pána piesňami i modlitbami. Prežili sme prítomnosť Ducha Svätého a keď sme sa v závere modlili jeden za druhého v skupinkách osobného rastu, ani sa nám nechcelo veriť, že sa to celé už končí. Tešíme sa na marcové pokračovanie  Tematika tohto stretnutia bola o budovaní vzťahu s Bohom, v marci sa zameriame na budovanie vzťahu medzi ľuďmi, teda nami a posledný víkend v máji budeme venovať zase službe. Voľným pokračovaním a zároveň vyvrcholením JOELA bude letný týždeň duchovnej obnovy, kde sa stretneme všetci z celého Slovenska aj so svojimi blízkymi, s priateľmi a so známymi. Stretneme sa, aby sme prežili spoločné chvíle

pri štúdiu Písma svätého, pri modlitbách, zážitkových aktivitách s duchovnou tematikou, pri rozhovoroch, zdieľaní sa, pri spoločenstve, oslave Pána Boha, spoznávaní okolitej prírody, relaxácii a rekreácii. Okrem iných budú do workshopov zapojení aj kresťanskí psychológovia a poradcovia Milena Mikulková a Mojmír Voráč. Veríme, že takto spoločne strávený čas bude pre nás všetkých požehnaním aj radosťou a prinesie duchovnú obnovu s trvalým vplyvom na náš osobný, rodinný, cirkevný a spoločenský život. Daniel Márföldi, tajomník Slovenského združenia

Informace z Českého sdružení Na konci ledna zasedal výbor Českého sdružení. Přinášíme z něj několik informací.

Změny ve správě sborů (Konkrétní kazatel bude mít na starost následující skupinu sborů.) • • • • •

Vlašim, Benešov, Tábor Brandýs nad Labem, Neratovice Liberec 1, Liberec – Generace, Turnov, Železný Brod Mladá Boleslav, Jičín, Lipník (skupina) České Budějovice, Český Krumlov, Vyšší Brod, Jindřichův Hradec

Benešov Výbor Českého sdružení přijal skupinu v Benešově do svazku sborů Českého sdružení.

Obsazení sborů – změny v působení kazatelů Od léta 2016 budou následující sbory (kazatelská místa) obsazeny těmito kazateli: • • • • • • • •

České Budějovice (Český Krumlov, Vyšší Brod, Jindřichův Hradec) – Petr Adame Hronov (Červený Kostelec, Náchod) – Tomáš Špác Kladno (Beroun, Slaný, skupina Rakovník) – Zdeněk Martasek Mladá Boleslav (Jičín, skupina Lipník) – Stanislav Lanc Pardubice (Přelouč, Chrudim) – Karel Vasilek Benešov (Vlašim, Tábor) – Ondřej Černoch Liberec (Liberec – Generace, Turnov, Železný Brod) – Petr Pich Neratovice, Brandýs nad Labem – Michal Čančík (0,5 úvazku)

Výbor Českého sdružení přijal Michala Čančíka do zaměstnaneckého poměru jako kazatele, a to na 0,5 úvazku. S plným kazatelským úvazkem je počítáno v roce 2017.

16

Advent 3/2016

Služba žen

Služba žen Milé sestry, mám velikou radost a vděčnost Bohu za vás, že jste součástí našich sborů. Do našich společenství přinášíte své duchovní dary, empatii, soucit, porozumění, blízkost druhým a hluboký zájem o člověka. Velice mne těší, že vám mohu představit to, co je před námi pro vás, milé ženy. (1) Brno a okolí: 2. 4. 2016 Téma: Rozkveťte jako květiny zalévané Boží láskou. Sobotní odpoledne pohladí vaše ženské duše a nejen jarní květy rozkvetou. Čeká vás duchovní slovo, společné chvály, interakce. Mnoho myšlenek si určitě ponesete ve svém srdci domů. (2) Sobota pro ženy na Moravě: 28. 5. 2016 Téma: Staré ctnosti pro novou dobu. Host: sestra Denise Hochstrasser – vedoucí oddělení Služby žen Interevropské divize. (3) Praha a okolí: 11. 6. 2016 Téma: Od vyčerpaného k naplněnému (4) Konference žen Slovenského sdružení: 16.–18. 9. 2016 Host: manželé Voráčovi (5) Konference žen Českého sdružení: 30. 9. – 2. 10. 2016 Host: H. Pinknerová Každá akce je otevřena i pro tvé přítelkyně, které nejsou součástí sborových společenství. Dále pro vás připravujeme web, kde budete moci čerpat nejen informace, ale také povzbuzení a inspiraci. Rádi vám zde také více představíme skupinky žen a to, jak a kde v rámci Česko-Slovenské unie fungují. Sestry vždy říkají, jakým jsou pro ně skupinky vzácným časem, kdy se mohou společně smát i modlit nad radostmi i starostmi všedních dnů. V dalším Adventu vám blíže představíme další nejbližší akci podrobněji a také materiál pro rodiny s malými dětmi, tzv. Dopisy rodičům. Přeji vám, milé sestry, ať prožíváte denně ujištění, že „budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce a královským turbanem v dlaních svého Boha“ (Iz 62,3). Renáta Chlebková a týmy služby žen v rámci Česko-Slovenské unie (734 366 232; [email protected])

SINGLE – SoNS 2016 Sdružení odvážných nepřátel samoty zve každého, kdo je sám, na letní rekreaci se společenskou, turistickou i duchovní náplní. Od neděle 3. 7. do neděle 10. 7. 2016. Hotel Beskyd, Krásná, Vyšní Mohelnice (28 km od Frýdku-Místku), rekreační středisko bratra Aleše Madi. Cena za jednu osobu s polopenzí: 2830 Kč/100 Eur, ubytování je v 2–4lůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením. V ceně je ručník, bazén, tenisové kurty. Za příplatek sauna, infrasauna, vířivá vana, tenisové rakety. Na místě je možné dokoupit si obědy.

Advent 3/2016

17

Z teologického semináře v Sázavě Celkovou platbu v Kč v České republice je třeba zaslat do 1. 6. 2016 na účet č: 1164841011/0100, var. symbol: 378420, a v eurech na Slovensku na účet č: 2500341599/8330, var. symbol: 809. Po zaplacení je přihláška platná. Mimo platby zašlete své jméno, adresu, číslo telefonu, datum narození a číslo občanského průkazu nebo pasu – písemně, formou SMS nebo e-mailem na adresu: Bohumil Doležal, Dolní Cerekev č. 102, PSČ 58845, mobil: 739 304 625 a e-mail: [email protected] Výběr pokojů a rozmístění účastníků bude probíhat nejdříve v 16 hodin dne 3. 7. Ve středisku je dostatek místa. Doprava: Do Frýdku-Místku je dobré vlakové i autobusové spojení. Doporučujeme příjezd vlakem a při východu z nádraží odjíždí na Krásnou, Vyšní Mohelnice, zastávka hotel Visalaje autobusy s odjezdy: 14.35; 16.05; 17.35; 19.35. Za zastávkou po směru jízdy je vlevo cesta do lesa, po které dojdete po 200 m k hotelu. Další instrukce již nebudou zasílány. Na společné setkání se těší Aleš Zástěra

Z Teologického semináře v Sázavě Ohlédnutí za uplynulými měsíci. S kalendářním rokem 2015 jsme se na Teologickém semináři rozloučili slavnostním obědem se zaměstnanci a denními studenty a během prosincové dálkové konzultace také s našimi studenty dálkovými. Jak u nás říkáme, co se nepodaří vyřešit v kanceláři nebo v učebně, to se napraví nad dobrým jídlem. Studenti. Naši denní studenti (3. ročník) se v roce 2016 připravují na završení svého studia Vyšší odborné školy absolutoriem (DiS.) v červnu. Dálkoví studenti (5. ročník), z nichž mnozí složili své absolutorium v minulém školním roce, završí ve stejném období závěrečný ročník svého studia, zakončený diplomem B.Th. Události na Teologickém semináři. V lednu pro nás pak byla milým překvapením návštěva dvou nejvyšších představitelů vlajkové lodi adventistického vzdělávání. Nad přechodem od dosavadního k novému projektu vzdělávání v naší unii hovořil se všemi zúčastněnými stranami děkan Teologického semináře Andrewsovy univerzity Jiří Moskala, kterého dobře známe a který k této návštěvě přizval také rektora Andrewsovy univerzity Nielse Erika Andreasena. Setkání bylo velmi vstřícné a inspirativní. V únoru očekáváme další velmi významnou návštěvu. K posouzení nového projektu vzdělávání přijedou představitelé Adventistické akreditační asociace (AAA; oddělení vzdělávání při Generální konferenci). Skupině bude předsedat mluvčí pro naši zeměpisnou oblast Mike Lekič. AAA uděluje církevní akademickou akreditaci nejen vzdělávacímu programu a závěrečnému diplomu, nýbrž i samotné vzdělávací instituci. Roman Mach, ředitel Teologického semináře

18

Advent 3/2016

Turnaj Krkonošské břevno

Turnaj Krkonošské břevno Na začátku února proběhl v Trutnově 16. ročník oblíbeného turnaje fotbalových nadšenců „Krkonošské břevno“, který je zařazen do mládežnických akcí Klubu Pathfinder. Během let se proběhlo na trutnovské palubovce už přes 500 účastníků v asi čtyřiceti týmech, vesměs mládežníků ze sborů církve adventistů a jejich přátel. Věhlas turnaje pronikl i za hranice, zápasů se zúčastnily i týmy z Bulharska, Francie a další jednotlivci z asi patnácti zemí, včetně Afriky a Ameriky. Častým účastníkem setkání je i kazatelský tým, velmi dobré výkony v minulosti předvedli také naši neslyšící kamarádi (Deaf team). Setkání mladých lidí začíná již odpoledním duchovním programem v trutnovském sboru, který je vynikajícím hostitelem. Po skončení soboty je pak turnaj oficiálně zahájen v tělocvičně hymnou a slibem sportovce. Zápasy pokračují v nedělním dopoledni a na závěr jsou týmům i jednotlivcům udělovány hodnotné ceny. Krkonošské klání má již svou tradici a je možností pro dorůstající mládežníky i zkušené hráče setkat se a předvést své schopnosti pro tým a poměřit své síly s ostatními v přátelském duchu, který na turnaji vládne. A jaký byl letošní ročník? Turnaj nejlépe rozehrálo domácí mužstvo Trutnova, které porazilo i loňského finalistu z Liberce, ale nakonec se nejvíce radovali mládežníci z Prahy-Smíchova, kteří se na pomyslný trůn vrátili po čtyřech letech. Ve finále porazili právě Liberec jednoznačně 3:0. Bronz vybojovali hoši z Mladé Boleslavi a na domácí tak zbyla neoblíbená „bramborová medaile“. Na dalších místech pak skončily dva týmy z Hradce Králové, Českých Budějovic a Prahy-Vinohrad. V dramatických vyřazovacích zápasech ale moc nechybělo, aby bylo vše jinak. Turnaj s přehledem řídil pan Seidel a můžeme se tak těšit na další ročník. šk

Křesťanský MOTOSCUK – LUCKÝ VRCH 2 Je určen pro všechny bajkery či bajkerky, ale také pro jejich přátele a příznivce jednostopých vozidel. Termín a místo akce je 26.–29. 5. 2016, LUCKÝ VRCH ve Žďárských vrších, které nabízejí širokou škálu nejrůznějších míst k vyjížďkám. Kromě toho se můžete těšit na společnou bohoslužbu, tajný závod, zajímaného hosta, sportovní aktivity… Za tým MOTOSCUKu Karin Lipusová

V případě zájmu navštivte náš web a kontaktujte nás: www.Motoscuk.net

Advent 3/2016

19

oznámení

Rekondiční a výukové pobyty zdravého životního stylu NEWSTART Pohodlné ubytování (v jedno-, dvou-, tří- a čtyřlůžkových pokojích), výborná vegetariánská strava, masáže, rehabilitační cvičení na páteř, škola vaření, přednášky z oblasti zdravé výživy a životního stylu, vyšetření a konzultace, možnost sportovního vyžití, program pro děti (v létě), společné zpívání, společné procházky, duchovní rozměr a příjemná atmosféra. 1) Penzion Beskydy, Visalaje, Beskydy Termín: 22.–29. května Cena týdenního pobytu: 5 750 Kč 2) Penzion Hájenka, Rezek, Krkonoše Termín: 3.–10. července Cena týdenního pobytu: 5 950 Kč 3) Hotel Andromeda, Ramzová, Jeseníky Termín: 31. července – 7. srpna Cena týdenního pobytu: 6 250 Kč 4) Hotel Horník, Tři Studně, Vysočina Termín: 28. srpna – 4. září Cena týdenního pobytu: 6 450 Kč 5) Hotel Antarik, Valašské Klobouky, Javorníky

Inzerce Ponúkame ubytovanie v novovybudovanom zbore pod Vysokými Tatrami v meste Poprad. Momentálne sú k dispozícii dve izby s jedným sociálnym zariadením, vybavená kuchynka a uzatvorené parkovisko v areáli zboru. Celkovo 7 postelí + 1 prístelka. V okolí sa nachádzajú turistické chodníky – Vysoké Tatry, Slovenský raj, cyklistické chodníky, historické pamiatky, jaskyne, termálne kúpaliská – Poprad, Vrbov, Gánovce, lyžiarske strediská. Kontakt: Ján Cierbus, e-mail: [email protected], mobil: 00421(0)905 388 726, web:http://poprad.casd.sk/?page_id=359 SK160301 Penzion u Pastvin – Orlické hory, nabízíme ubytování od 380,- Kč/os. v penzionu nedaleko přehrady Pastviny v Orlických horách. Pokoje s vlastním soc. zařízením, TV, Wifi. Kapacita 12 lůžek + přistýlky. Slevy při obsazení celého objektu. Detailní informace na stránkách: www.penzionupastvin.cz, mail: [email protected], kontakt: +420 734 510 794. CZ160302 Věřící, tmavovlasá, sympatická žena se smyslem pro humor (35 let/164 cm) hledá věřícího muže, který by rád investoval čas do vzájemného poznávání se. Upřednostňuji muže se smyslem pro humor, stabilního, sportovního založení, spíše společenský typ. Požadovaný věk: od 30–39 let. E-mail: [email protected] CZ160303

oznámení Sbor ve Slaném „Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.“ (Ž 23,1–3) Dne 6. 2. 2016 jsme ve sboru ve Slaném popřáli hodně zdraví a Božího požehnání k 80. narozeninám sestře Marii Vaculíkové. Renata Dvouletá

Termín: 2.–9. října Cena týdenního pobytu: 5 950 Kč U všech pobytů pro děti výrazné slevy,

Co? Kdy? Kde?

děti do 3 let zdarma. Absolventi sleva 10 %. Pozvěte své přátele a známé! Informace a přihlášky: Robert Žižka, Prameny zdraví, z. s. Roztocká 5/44, 160 00 Praha 6 – Sedlec mobil: 737 303 796, tel.: 226 886 861 e–mail: [email protected] www.pramenyzdravi.cz Nabídka sborové dovolené ve stylu NEWSTART, cena podle dohody – v závislosti na požadovaných službách a místě konání akce.

20

Advent 3/2016

zdravý životní styl

O čem se nemluví Paní R. se může vydat na nákup jen tehdy, když hodiny předtím nic nepije, a musí znát místa, kde se ve městě nacházejí toalety. Když se vrátí domů, běží nejdříve na WC, a přesto to často ani nestihne v suchu… Pan D. telefonuje se svým přítelem, když se náhle přihlásí nucení na močení. Ještě by potřeboval mluvit, ale je nucen hovor rychle ukončit a běžet na WC… Paní Z. by ráda jela na zájezd – ale to je možné jen tehdy, když je autobus vybaven WC, jinak by řidič musel často zastavovat, neboť neúprosně „musí“. A vůbec – jak může člověk někde na cestě najít WC? A dát to „za smrčkem“, před očima všech cestujících? Co je na jedné straně téměř fraškou a na druhé straně působí trapně, je těžký každodenní úděl pro lidi, kteří trpí hyperaktivním močovým měchýřem – a těch je více, než si umíme představit. Ve vazbě na věk se odhaduje 16–35 %, s přibývajícím věkem narůstá počet těch, jejichž životní rytmus určuje močový měchýř.

Jak močový měchýř funguje Močový měchýř je vakovitý orgán o objemu asi 750 ml. Jeho stěny tvoří hladká svalovina, vnitřní povrch pokrývá sliznice složená v řasách. Do měchýře ústí dva močovody přivádějící moč z ledvin a na dně je močová trubice – kanálek, kterým moč během močení opouští tělo (pro představu lze použít přirovnání měchýř jako číše). Vyprázdnění měchýře se děje tak, že již asi poloviční množství nashromážděné moči zvýší tlak na stěny měchýře a sval – detrusor – se začne rytmicky stahovat, což se projeví nucením na močení (mikci). Pro vyprázdnění je rozhodující smrštění hladké svaloviny měchýře a uvolnění zevního svěrače močové trubice (sfinkteru). Tento svěrač je tvořen svalem příčně pruhovaným a tedy ovlivnitelným vůlí, což se děje až od určitého roku života (3 až 4 let). U malých dětí je močení výhradně reflexní děj, až později se uplatňují nadřízená centra v mozkové kůře. Normálně fungující měchýř má za úkol schraňovat vtékající moč a pak, když chceme, ji vypustit.

Advent 3/2016

měchýř

moč

močovod

uvolněný svěrač otevřená močová trubice

Ve fázi plnění je sval uzávěru močové trubice napnut a sval stěny měchýře – detrusor – uvolněn. Stěna měchýře má být tak roztažitelná, aby mohla dostatek moči udržet. Ve fázi vyprazdňování to je opačně – uvolní se svalový uzávěr a detrusor se stahuje. Tak je moč jaksi „vytlačena“, což zajistí měchýři úplné vyprázdnění.

Jak dojde k „hyperaktivnímu“ měchýři? Jemně vyladěný signální, informační systém, který umožňuje vědomou kontrolu nad měchýřem, je porušen. Jen vzácně to způsobují organické poruchy – močové kameny, pokles vnitřních orgánů ženy či zvětšení prostaty u muže. Většinou jde o funkční poruchu – signální elastické receptory ve stěně močového měchýře se aktivují příliš brzo, mnohem dříve, než je měchýř naplněn nebo je sval detrusor neobvykle citlivý. Stahuje se již při nepatrném napětí a vyvolává ono nucení k mikci. Hlavním projevem hyperaktivního měchýře je tzv. imperativní mikce, tedy nucení na moč, které je tak silné, že strhne všechnu pozornost a vyžaduje rychlé vyhledání toalety. To vede téměř automaticky k polakisurii (zvýšené tvorbě moči), a tak postižení musejí na toaletu velmi často, nezřídka i každých 15 minut. Ne vždy, ale velmi často bývá i nykturie, stav, kdy nucení na močení budí i v noci a člověk musí jít na WC. Důsledkem je přirozeně chronická únava. Nejhorším symptomem (u 1/3 případů) je nutkavá inkontinence, kdy nucení na močení je tak

21

zdravý životní styl výrazné, že měchýř se vyprazdňuje již cestou, dříve než člověk dosáhne onoho místa… Všechny tyto potíže ovlivňují normální všední den velmi výrazným způsobem. Dochází k dříve popsaným situacím, společenský život lidí je velmi omezen. Měchýř je hyperaktivní a oni se v důsledku toho stávají hypoaktivní a kvalita života klesá. Co lze proti tomu dělat? Dobrá zpráva je, že v mnoha případech lze pomoci. Diagnostika není příliš náročná. Většinou stačí již popis potíží a základní vyšetření moče, stejně tak jako gynekologické vyšetření u žen a zvláště urologické vyšetření u mužů. Pouze ve zvláštních případech jsou nutné další diagnostické postupy. Léčba má být stupňovitá. Většinou stačí změna chování. Hlavním principem je tzv. dril měchýře, tj. tvrdý výcvik. Tímto cvičením se měchýř naučí opět udržet normální (větší) množství moči a imperativní nucení k mikci je tak zrušeno.

Výcvik močového měchýře Když pocítíte nucení k mikci a normálně byste šli na toaletu, pak proveďte následující kroky: • na toaletu nechoďte, • posaďte se nebo zůstaňte sedět, • překřižte nohy, • sevřete ruce v pěst, • zatněte zuby, • tlačte jazyk k patru, • stáhněte sfinkter/uzávěrový sval,

• čekejte tak dlouho, až poznáte, že nucení k mikci ochabne nebo dokonce úplně zmizí, • teprve nyní se postavte, jděte na toaletu a měchýř vyprázdněte. Současně se doporučuje: • ustálit se na spotřebě cca 2 litrů tekutin denně, • bezpodmínečně vyloučit nápoje s obsahem kofeinu, • fytoterapie – například brusinky nebo jeřabinové preparáty, • cvičení dna pánevního. Pokud tato doporučení nevedou k žádoucímu výsledku, přichází druhý stupeň léčby – nasazení medikamentů. Tyto brzdí sílu kontrakce svalů detrusoru a tímto způsobem zmírňují projevy onemocnění. Léky může předepsat jak praktický lékař, tak urolog či gynekolog. Ti rozhodují i o třetím stupni – použití náročnějších metod – léčby fyzikální pomocí dráždivých impulzů nebo léčbě s chirurgickým zásahem a implantací podpůrných pásků. Jak vidíme, diktát močového měchýře nemusíme přijímat! Pokud jste se v tomto článku našli, pak musíte být proti svému měchýři aktivní! Podle zahr. materiálů připravila J. Krynská

Pozn.: Pomoc a bezpečí pro společenské situace nebo kompenzaci onemocnění poskytují inkontinenční pomůcky (vložky, vložné pleny, kalhotky), které lze zakoupit v lékárnách nebo prodejnách zdravotnických potřeb. Praktičtí lékaři (i gynekolog a urolog) je mohou předepsat k úhradě ze zdravotního pojištění v počtu 150 ks/měsíc a ceně dle míry inkontinence.

Stupeň

Mimovolní únik moči

Druh/ks

I.

Nepravidelný, 50–100 ml (při smíchu, zvedání břemen)

vložky inkont. dámské i pánské absorb. kapsy – 150/měsíc

II.

100–200 ml/4 hod.

pleny absorbční – 150/měsíc kalhotky fixační – 24/rok urinály – 10–30/měsíc

900 Kč 190 Kč 500–700 Kč/měsíc

III.

Nad 200 ml, ležící pacient

kalhotky absorbční – 150/měsíc podložky – 30/měsíc urinály – 10–30/měsíc

1 700 Kč 75 % ceny 500–700 Kč/měsíc

22

Do celkové výše/měsíc 450 Kč

Advent 3/2016

Adra česká republika

Aktuality z Adry Česká republika

Škola jako vytoužený sen Zatímco pro české děti je chodit do školy samozřejmostí a někdy také pěkná „nuda“, pro bangladéšské děti je to vytoužený sen. A právě tento sen, chodit do školy a naučit se číst a psát, plní bangladéšským dětem již 16 let jejich čeští a slovenští „rodičové“. Do školy je posílají prostřednictvím programu BanglaKids (dříve BangBaby) humanitární organizace ADRA. Pravidelnými dary jim zajišťují vzdělání, stravu, lékařskou péči a naději na lepší budoucnost v jedné nejchudších zemí světa.

malé děti bez domova. Zprvu jim kupoval a rozdával jídlo. Chtěl však, aby jeho pomoc dětem byla dlouhodobá a vedla je k samostatnému životu. Shodou okolností se seznámil s organizací BCSS provozující síť křesťanských škol, na kterých již adresná podpora vzdělávání dětí, tzv. adopce na dálku, probíhala. Následovalo hledání dárců v České a Slovenské republice, vznik programu BangBaby (dnes BanglaKids) a podpora vzdělávání dětí.

Pomoc ADRY v Bangladéši V současné době podporuje ADRA v Bangladéši 1 214 dětí na 30 vesnických, sedmi internátních

Jak to všechno začalo? U zrodu programu BanglaKids stál český zubní lékař Milan Moskala, který nemohl přenést přes srdce, že na ulici pobíhají žebrající, hladové

Advent 3/2016

a jedné městské škole. Tam mohou získat základní, střední i vysoké vzdělání. Kromě vzdělání poskytuje dětem školní pomůcky, uniformy, lékařskou péči, ubytování a stravu. Jen pro zajímavost: v loňském roce bylo díky dárcům vydáno na 850 000 teplých jídel. Děti se ve škole učí číst a psát v bengálském a anglickém jazyce, učí se matematice, zeměpisu a dalším všeobecně vzdělávacím předmětům. Získávají správné návyky v oblasti hygieny, zdraví, prevence nemocí, křesťanské etiky a mezilidského soužití. Osvojují si i praktické manuální a řemeslné dovednosti každodenního života.

23

Adra česká republika žebrají a některé i hladoví. Přicházejí tak o své dětství a bez vzdělání se v dospělosti stávají levnou pracovní silou. Chudoba tak přechází z generace na generaci. Poskytováním vzdělání můžeme jejich schopnosti rozvinout, zlepšit jejich pozici na pracovním trhu a tento začarovaný kruh chudoby přerušit.

Pomáhat je snadné

Vzdělání – v Bangladéši nejcennější poklad Vzdělání je pro děti (a jejich rodiny) v Bangladéši cenným pokladem a předpokladem pro lepší budoucnost. Proč tomu tak je? Na území o rozloze bývalého Československa zde žije 166 milionů lidí, z nichž více než 40 % žije za méně než 1,25 USD na den, tedy pod hranicí chudoby stanovenou OSN. Číst a psát umí jen něco málo přes polovinu dospělých. Negramotní lidé mívají nízký anebo nestálý příjem. Děti z chudých rodin jsou odmalička nuceny tvrdě pracovat a přispívat do rodinného rozpočtu. Pracují na poli, v cihelnách, v obchodech,

24

Program BanglaKids nabízí dárcům smysluplnou, adresnou podporu konkrétního dítěte. Prostřednictvím dopisování může mezi dítětem

a dárcem vzniknout dlouhodobé přátelství, které překonává vzdálenost i kulturní odlišnosti. Mnozí dárci podporují děti v průběhu celé jejich školní docházky. Dárci se také mohou s podporovaným dítkem v Bangladéši setkat. Pro dítě je to splnění snu, dobrá motivace ke studiu a velká emocionální podpora, zvláště u sirotků. Pro dárce pak neopakovatelná událost, která ho vnitřně obohatí. Pomoc dětem a zapojení se do programu je snadné. Na stránkách www.banglakids.cz naleznete informace o dětech, které hledají své dárce. Pravidelnými dary (550–900 Kč na měsíc) je můžete podporovat ve studiu. Stanete-li se dárcem, dostanete každoročně vysvědčení a fotky dítěte, 2krát ročně pak od dítěte dopis. I vy sami máte možnost dítěti 2krát ročně psát, zajistit mu dárek nebo se s ním v Bangladéši setkat. Chudým rodinám můžete prostřednictvím e-shopu (www.adra.cz/edonation/) poskytnout přímou materiální pomoc, a tak naplnit jejich

Advent 3/2016

ADRA Slovensko základní potřeby. Darovat můžete např. 50 kg rýže, kozu, tele, kuřata, domácí potřeby nebo prostředky obživy, jako jsou rybářská síť, šicí stroj, člun a rikša. Kreativci mohou uspořádat běžecký závod, sportovní turnaj, koncert nebo jinou akci a výtěžkem pomoci dětem v Bangladéši. Více se dozvíte na stránkách www.banglakids.cz v sekcích „Podpořte dítě“ a „Pomozte jinak“.

Pošlete bangladéšské dítě do školy? Kontakt: Program BanglaKids tel.: +420 733 169 637 [email protected] www.banglakids.cz

P.S. A čeho ADRA ve spolupráci s dárci v programu BanglaKids za šestnáct let dosáhla? • Pomohla 6 500 dětem a mladým lidem chodit do školy na 43 vesnických, sedmi internátních, patnácti slumových a jedné městské škole v Bangladéši. • Zrekonstruovala a vybavila 42 školních budov. • Postavila jednu novou vesnickou školu. • Zavedla elektřinu do pěti vesnických škol pomocí solární energie. • Postavila čistírnu vody a studnu s cisternou na vodu na dvou internátních školách. • Zrekonstruovala studny v devíti školách. • Vyškolila 881 učitelů.

Aktuality z Adra Slovensko Staň sa dobrovoľníkom a pomáhaj utečencom v Chorvátsku Chceš zmysluplne využiť svoj čas, energiu a skúsenosti na pomoc ľuďom v núdzi? Chceš venovať týždeň svojho času? Chceš si vyskúšať, ako funguje humanitárna pomoc v zahraničí? Prihlás sa na: [email protected], + 421 918 837 693. Hlásiť sa môžu aj dobrovoľníci z Českej republiky Projekt Cieľom predkladaného projektu je zabezpečenie základných ľudských potrieb a zníženie zraniteľnosti utečencov v TAC (transmit addmission centre) v Slavonskom Brode v Chorvátsku prostredníctvom distribúcie materiálnej pomoci (napr. hygienických balíčkov, diek, uterákov a pod.) pre približne 250 rodín. Materiálna intervencia sa tak dotkne približne 1 250 individuálnych príjemcov (rodiny, starší ľudia, ženy, ľudia s fyzickými ťažkosťami alebo postihnutiami). Okrem materiálnej pomoci sa týmto ľuďom dostane aj pomoc vo forme psychickej podpory, poskytovania krízovej intervencie a organizovania voľnočasových aktivít s deťmi. Aktivity Dobrovoľníci budú zapojení do nasledujúcich činností: - Distribúcia materiálnej pomoci utečencom - Psychická podpora pre príslušníkov ohrozených skupín - Poskytovanie krízovej intervencie - Voľnočasové aktivity s deťmi - Koordinácia činností projektového tímu ADRA Slovensko s lokálnym partnerom a ostatnými zapojenými organizáciami Dobrovoľníci budú v Chorvátsku koordinovaní terénnym projektovým manažérom ADRA Slovensko.

Advent 3/2016

25

ADRA Slovensko Obdobie trvania projektu Do 30. 4. 2016 Na ako dlho Ide o 1- až 2-týždňové turnusy dobrovoľníkov, prvý s termínom odchodu v polovici januára. V rámci prípravy absolvujú dobrovoľníci tiež krátke predvýjazdové školenie z krízovej intervencie. Podľa údajov z 23. 12. 2015 je potrebných aspoň 12 dobrovoľníkov v teréne denne. Ide o prácu na tri zmeny, t. j. 4 dobrovoľníci po 8 hodín. Lokalita Slavonsky Brod a okolie, Chorvátsko. Požiadavky - Základná znalosť anglického jazyka - Vek 18 rokov - Výhodou, ale nie nevyhnutnosťou je skúsenosť v pomáhajúcich profesiách a odboroch, ako je medicína, psychológia, sociálna práca, práca s deťmi a pod. Náklady Doprava do/z Chorvátska, doprava v mieste pobytu, strava a ubytovanie sú hradené. Prihlášky Záujemcovia, kontaktujte priamo organizáciu ADRA Slovensko: e-mailom na adrese: [email protected], telefonicky: + 421 918 837 693 Prihláseným záujemcom obratom zašleme detailné informácie. Ak máte záujem a viete, že nemôžete vycestovať napr. v januári, ale neskôr, napr. v apríli, dajte nám vedieť už teraz z dôvodu lepšieho plánovania. Fakty Za viac ako štyri roky si vojna v Sýrii vyžiadala vyše 250 000 ľudských životov. Ďalších takmer 16 miliónov nachádzajúcich sa v Sýrii alebo v zahraničí potrebuje pomoc. Len v Turecku sa dnes nachádzajú dva milióny utečencov zo Sýrie a momentálne každý piaty obyvateľ Libanonu je Sýrčan. Ľudia však utekajú aj z ďalších krajín, ako je napríklad do chaosu uvrhnutý Irak, destabilizovaný Afganistan či Eritrea s diktátorským režimom, Stredoafrická republika s vnútorným konfliktom alebo niekoľko desaťročí občianskou vojnou zmietané Somálsko. Nepochybne, v skupinách utekajúcich ľudí sú aj ekonomickí migranti z iných krajín. To však neumenšuje potrebu ľudí utekajúcich pred vojnou. Rodiny s deťmi, mladí ľudia, ale aj staršia generácia, všetci títo potrebujú stravu, zdravotnú starostlivosť, strechu nad hlavou, ochranu a zachovanie ľudskej dôstojnosti. Naďalej trvá aj verejná zbierka na pomoc utečencom. Prispieť môžete na číslo účtu 4975241312/0200 (v tvare IBAN: SK4802000000004975241312), variabilný symbol: 11601152. V poznámke uveďte skratku „REF“. Ďakujeme Vám za Vašu modlitebnú a finančnú podporu, ale aj za prejavenie občianskeho aktivizmu v podobe dobrovoľníctva. Nech Vás Pán Boh chráni a žehná!

Daniel Kaba, riaditeľ

26

Advent 3/2016

2016/3  příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní

INRIroad Ostrava Začíná čtvrtý rok INRIroad v Ostravě. Jsme vděčni za Boží vedení a za příležitost sloužit Bohu a mladým lidem. Uvědomujeme si, že nejsme dokonalí, stále děláme chyby a služba druhým není jednoduchá. Přesto Bůh dokáže s našimi nedostatky pracovat a může je použít pro požehnání druhým. Co může INRIroad v Ostravě nabídnout studentům a mladým lidem? Již tradičně pořádané studentské bohoslužby, skupinky duchovního růstu, kde se společně sdílíme o tom, co prožíváme, společně čteme Bibli a modlíme se. Dále pořádáme diskuzní skupinku pod názvem „Nadhoď téma“ a na chuť si jistě přijdou i ti, kteří rádi studují Bibli. Společně se třemi mladými kazateli studujeme hloubky knihy Genesis. Jednou za semestr společně vyrážíme na víkendovku do hor. Víkendové akce jsou vždy zaměřené na určitá témata. V říjnu minulého roku jsme připravili duchovní víkend se zaměřením na aktuální situaci ve světě, prorocký vhled, kde stojíme, co se naplňuje a jak být „ready to go to the heaven“ („připraven jít do nebe“). Řečníkem byl Tomáš Chmel. V druhé části víkendu nás provedl tématem „Vliv hudby“ Aleš Zástěra. Chtěli bychom pozvat všechny studenty a mladé lidi v Ostravě, kteří mají zájem se těchto aktivit účastnit, aby neváhali a přidali se. Také budeme rádi za vás, kteří chcete využívat své dary a tím i společně s námi sloužit druhým lidem a Bohu. Budeme vám všem vděčni, pokud budete myslet na naše aktivity na modlitbách. Vnímáme, že bez Boží pomoci by to vše nemělo smysl a správný význam. Jana Pletková

dvent 3/2016 A 3/2016 IAmpulz

27 27

Klub Pathfinder

Co? Kdy? Kde? (Pro mladé…)

Poslouchejme Bibli na cestách Na webové stránce www.poslouchamebibli.cz jsou umístěny soubory v mp3, v nichž je namluvena Bible velmi příjemným hlasem v optimální délce cca 20 minut. Jedná se o překlad Bible 21. (red)

Klub Pathfinder Výroční bohoslužba vděčnosti pathfinderů v Brně Dne 13. února 2016 se v modlitebně církve adventistů v Brně-Střední uskutečnila výroční bohoslužba vděčnosti pathfinderů z Moravskoslezského sdružení. Na programu, kromě tradiční sobotní školy, byla velmi zajímavá obrazová prezentace Klubu Pathfinder, která všem účastníkům nabídla zevrubný vhled do práce s dětmi konané touto organizací v našem Moravskoslezském sdružení. Bratr Lukáš Jureček, vedoucí tohoto oddělení, představil nejen

28

činnost v minulosti, ale také vize, které chceme s Boží pomocí naplňovat v následném čase. V příběhu pro děti, osobním to zážitku z kanadské divočiny, nám Jerry připomněl jedinečný zdroj pomoci v nabývání vnitřního pokoje, odvahy a jistoty do neklidných časů našeho života – modlitbu. V kázání pak bratr Lukáš obrátil pozornost nás posluchačů k nevšední, poučné zkušenosti Ježíšova učedníka Petra.

Advent 3/2016

Klub Pathfinder Ale ani to nebylo ještě vše, co nás čekalo v dopoledním programu této výjimečné příležitosti. Velmi působivý byl i okamžik, kdy byl na pódium pozván Old Pathfinder, bratr Roman Kašpar. „Čiman“, jak ho přezdívkou jmenují všichni blízcí kamarádi pathfindeři, byl totiž oceněn za svůj celoživotní pozitivní přínos pro hnutí Klubu Pathfinder. Čiman stál u „kolébky“ Klubu Pathfinder na Moravě a jím založený oddíl „Plejády“ s pořadovým číslem 001 funguje dodnes – i když u jeho kormidla po 12 letech již stojí mladší vůdcové. V odpoledních hodinách měli příležitost vedoucí jednotlivých moravskoslezských oblastí Klubu Pathfinder představit v krátkých prezentacích činnost svých oddílů. A večer jsme pak na výborovém jednání až do pozdních nočních hodin společně

přemýšleli nad tím, jak budeme moci dále rozvíjet myšlenku pathfinderingu v činnosti jednotlivých oddílů a oblastí Klubu Pathfinder na Moravě a ve Slezsku. Máme toho hodně, za co jsme Bohu mohli s upřímnou vděčností děkovat. Ale je také nemálo toho, k čemu Boží požehnání a jeho pomoc potřebujeme do budoucnosti. Bůh žehnej pathfinderům! Jerry

Nemusíte mít velký oddíl pathfinderů, není nutné zažívat dramatická dobrodružství v cizích zemích ani být obdivovanými hrdiny světové velikosti na to, abyste dětem připravili prožitky, na které budou rády po celý svůj další život vzpomínat. Proto vám v naší příloze přinášíme zprávy o tom, jak z drobných „střípků času“ věnovaných těm nejmenším můžete i vy vytvořit velkou „věc“. Nechejte se tím inspirovat i vy. Pán Ježíš kdysi učedníkům řekl: „Co dobrého jste udělali pro jednoho z mých nepatrných bratrů, to jste udělali pro mne.“ Jerry

Pathfinderi z Lučenca v Dolnej Strehovej Cesta do pastoračného centra v Dolnej Strehovej nebola príliš dlhá, pretože sme z Lučenca. J Teda väčšina z nás, ale prišli aj noví kamaráti a tí cestovali o čosi dlhšie. Chodili sme na prechádzky a aj na blízke kryté kúpalisko – tam bolo super, fakt. V kuchyni sme si striedali služby – umývali sme riad, prestierali stôl, ale tiež čistili zemiaky a strúhali syr… Vyrábali sme si tam rôzne veci, ako napríklad rámčeky na fotky. Neboli to obyčajné rámčeky, boli vytvorené z vecí, ktoré sme si stihli nazbierať na prechádzke, čiže zo živých prírodnín. Každý z nás zbieral iné veci (niektorí kvety, iní zas lupene, sem-tam niekto našiel nejaké bobuľky alebo rôzne zaujímavé listy).

Advent 3/2016

Jedného dňa sme sa vybrali na prechádzku – hľadali sme ihrisko. Po 15 minútach sme našli pekné ihrisko s pár stromami naokolo. Pri hre na skrývačku sme medzi nimi objavili obrovské muchotrávky. Večer sme mali pobožnosti, spievali sme, modlili sa a v sobotu sme si vyhotovili zbrojnoša. Mal Božiu výzbroj – pancier spravodlivosti, štít viery, meč Ducha, topánky evanjelia, prilbu spasenia, pás pravdy. Zbrojnoša máme teraz v zbore, aby sme nezabudli, že túto výzbroj si máme obliekať každý deň. Mali sme aj bojovku, tá musí byť na každej „chate“, aby bolo na čo spomínať. J Bola to veľká zábava. No všetko má svoj koniec a tento pobyt tiež. Síce sa nám páčilo, ale niektorým deťom už chýbali rodičia. Tak sme nasadli do auta… a boli fuč.

Za všetky deti z Lučenca napísala Evka Hricová

29

Klub Pathfinder

Liberecká Vločička 2016 Na konci ledna tohoto roku proběhla akce s názvem „Liberecká Vločička“. Tato událost byla letos výjimečná tím, že se jednalo již o 20. v pořadí. V pátek 29. 1. 2016 se v liberecké modlitebně sešla více jak stovka dětí z většiny oddílů z Českého sdružení. Společné chvíle jsme zahájili několika písničkami za hudebního doprovodu kazatelů Romana Hampachera a Honzy Matouška. Po přivítání bylo na programu společné zamyšlení nad Biblí. Další program sobotního dopoledne dal zabrat šedé kůře mozkové, protože v tento čas probíhala biblická soutěž. Děti v několika skupinách soupeřily o odměnu v podobě sněhových vloček. Díky přítomnosti „sov“, „mudrců“ a poctivé přípravě dětí byly výsledky velice těsné. Získané „vločky“ mohly děti vyměnit za zajímavé knížky. Ještě před obědem v nich s chutí listovaly a ty nejmenší prosily své vedoucí, aby jim z nich alespoň kousek přečetli. Během sobotního odpoledne byli pathfindeři svědky hraných scének o vzniku akce „Liberecká Vločka“ v roce 1989 a pak i její proměny v roce 1994 na „Vločičku“. Všichni organizátoři Vločky i Vločičky byli přítomni a vyprávěli o vzniku obou akcí. Během historie této akce se v organizačním týmu vystřídalo přes 20 lidí. V pozdním odpoledni všechny děti vyběhly do Harcovského lesa, kde plnily různé zapeklité úkoly. A sobota večer pak už patřila libereckému plaveckému parku „Babylon“. Všechny účastníky nadchly divoké jízdy na toboganech, průlezy vodními tunely i úžasná laserová show. Když totiž v jednu chvíli v bazénu zhasla všechna světla, mohli jsme sledovat skákající delfíny, plejtváky a žraloky… Nedělního dopoledne se nemohli někteří pathfindeři ani dočkat. Měla totiž proběhnout jedinečná „vločičková aukce“. Vzhledem k velkému množství „vloček“, které děti získávaly v soutěžích, se napjatá atmosféra před aukcí dala téměř „krájet“. Věci, které se dražily, byly rozprostřeny na dvou stolech a všichni očima vybírali, co by chtěli pro sebe vydražit. Čas rychle utíkal a dětem se plnily klíny vydraženými dobrotami. V rámci dopolední hry ještě děti pochytaly všechny „zlé bytosti“, které po okolí různě pobíhaly, a nakonec došlo ještě na společné focení. Po jídle se už děti i vedoucí společně rozutekli k autobusům, autům a vlakům jedoucím k jejich domovům… Lucie Krausová

30

Advent 3/2016

Výroční bohoslužba vděčnosti pathfinderů v Brně

Pathfinderi z Lučenca v Dolnej Strehovej

K lub

P athfinder Liberecká Vločička 2016