2014

Listopad-prosinec

6/2014 Proč do kostela?

PMD v Luži

Manželský Hoješín

Koncert Malikchoru

Mýty a fakta o ŘKC

Z cyklu Farníci fotí Chlumeček: Petr Tesař

Dvouměsíčník farnosti Luže

Animátorský kurz

 Básnička

CHLUMEČEK 6/2014

VELHARTICKÉ MADONĚ Korouhve jeřabin cesty ti připravily. Pod nimi šel můj stín za tebou jednu chvíli. Sviť, svíčko vzpomínek, nad hroby krok je vratký – uvadl barvínek, rozkvetly listopadky. Od zídky hřbitovní se díváš do večera – městečko jako hřib se klube z mechu šera. Pojď se ohřáti, je zima dušičková – na panském zpívá ti písnička oráčova. Ó, jen ji vyslechni, těch vrchů jasná Paní, k ráji veď naše dny, stůj při nás do skonání. (Ladislav Stehlík)

Chlumeček číslo 6/2014 (Listopad-prosinec) Redakce: P. J. Hubálek (oJ), P. Jirásko (PFJ), Š. Kostelecká (ŠK), Lenka Rumpíková (LR), M. Doležalová (MD), T. Vostrovská (TV). Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu. Uzávěrka příštího čísla 20.12.2014. Neprodejné. Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137, tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, web: http://www.chlumek.net; e-mail: [email protected] web dieceze HK: www.diecezehk.cz strana 2

 Úvodník

CHLUMEČEK 6/2014

Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty (Deut. 5, 13-14). Milí přátelé a čtenáři našeho časopisu, doufám, že podzim, konkrétně mám na mysli listopadové dny, je pro vás dobou většího klidu a pohody, abyste si mohli přečíst zajímavou knihu a snad také časopis Chlumeček. Třetí přikázání, o kterém budeme přemýšlet, patří do první části dekalogu a vypovídá o našem vztahu k Pánu Bohu. Klade nám jednu otázku, proč chodíme do kostela? Když já sám budu vzpomínat, jak to u mne bylo, pak musím říct, že si nevzpomínám, že bych se takovou otázkou zabýval. Jako se chodilo do školy, tak se chodilo do kostela.1) Na neděli jsem se těšil, protože se sešla celá rodina. Možná, že někdo jiný by řekl, že do kostela chodit musel. Když ale něco musíme dělat, pak člověk bude hledat důvod, jak se tomu vyhnout a využije k tomu první příležitosti. Z vyprávění starší generace vím, jak tomu bylo dřív. Do kostela chodila celá vesnice a platilo to stejně tak pro lidi žijící ve městě. Stačí si udělat malý průzkum po vesnicích v naší farnosti, podívat se na starší fotografie z té doby a zjistíme, že tomu tak bylo. Co se změnilo? Naši předkové žili převážně jako zemědělci, mnoho času trávili venku. Práce na statku a v hospodářství byla namáhavá. Neděle pro ně byla dnem odpočinku a možností prohodit s lidmi pár slov. Byla to jejich veřejnost, jejich kultura, jejich noviny a zprávy. Dnes je to jinak. Žijeme často daleko víc s lidmi a mezi lidmi. Řemeslník, obchodník, řidič, úředník, zdravotní sestra, lékař nepracuje na poli, ale s lidmi a mezi lidmi. Dalo by se říci, že se lidmi živí. On má celý týden lidí po krk a těší se, že si v neděli od lidí odpočine. Pochopitelně jinak na tom bude třeba lesník nebo člověk, který je celý den sám doma. Tady je určitá část odpovědi, proč lidé v naší době tolik nechodí do kostela, i když se k určité víře (náboženství) hlásí. Proč tedy chodíme do kostela? Pro studenta je důležité, aby se učil samostatně jednat. Má se něco naučit. Postavit se na vlastní „nohy“. O něco podobného se jedná v kostele. Při bohoslužbě se může člověk učit, jak by měl pracovat na sobě, ale hlavně doufá, že se s ním něco stane, že se v něm něco promění, že bude lépe snášet životní těžkosti a tragédie a že bude lépe jednat. Dnes si asi dost lidí myslí, že do kostela chodit nepotřebují, ale přehlížejí dvě důležité věci. Dobře žít a jednat se člověk musí stále učit. Potřebuje podporu, napomenutí, příklady. A za druhé ani při nejlepší snaze se nevyhne tomu, že přikázání poruší a něco provede a selže. A pokud nechce takové selhání zapírat, něco si nalhávat, sám si těžko poradí a laická morálka mu nepomůže. Co jsi provedl, to je tvoje věc. Tak to slyšel Jidáš a oběsil se (Mt 27,4). strana 3

 Úvodník

CHLUMEČEK 6/2014

Z hlediska sekulárního, světského života by se dalo dodat, že život má rytmický charakter. Uvnitř člověka se střídá dech a výdech, bdění a spánek.2) Člověk je obklopen rytmickými ději, jako je střídání dne a noci nebo roční období. Střídání dnů svátečních se dny všedními má podobný význam. Chybějí-li sváteční dny, slije se čas do nekončící práce a všednosti. Jako by pak život ztratil stavbu, teče a uteče. Umět se zastavit, poodstoupit od běžného nasazení, není v současné době lehké, protože lidé chtějí do svého často toho dát co nejvíc. I nevěřící člověk může část víkendu použít k tomu, aby se zamyslel, jak vypadal uplynulý týden a co bude dělat v příštím. A to je krok k otázce, jak jsem to dělal a jak to budu dělat dál. Taková zamyšlení pomáhají k tomu, aby se život nerozpadl na hromadu happeningů (happy v angličtině znamená šťastný), které nikdo neudrží v paměti, ale stával se něčím spojitým, totiž životním příběhem. Zvláště v rodině je to příležitost být v spolu. Něco spolu dělat, prožívat, více se poznávat, protože ve všední dny se třeba moc nepotkáváte. Jistěže tam patří jít společně na výlet, jdeme na procházku, na výstavu, vyprávíme dětem, hrajeme s nimi hry, posedíme v klidu u společného jídla. Trošku záměrně jsem v tomto zamyšlení nad třetím přikázáním nepoukázal na biblické odkazy, které najdeme v písmu sv. i v tradici. Chtěl jsem v této poslední části zamyšlení prakticky poukázat, jak lze prožívat čas, který nám je dán jako dar. Je dobré si možná v samotném závěru našeho přemýšlení položit praktickou otázku, kdo vlastně potřebuje nedělní bohoslužbu? Potřebuje ji Bůh, nebo my? Kdo je dárcem našeho života a všeho, co nás obklopuje? Sloužíme my Bohu, anebo je to přesně naopak a on vlastně při mši sv. slouží nám? Jak nám slouží a co je nejpodstatnější část bohoslužby, si řekneme příště. V čem nám takové setkání pomáhá a proč ho potřebuje, jsem uvedl v první části našeho společného přemýšlení. Jistěže by se dalo uvést daleko více důvodů. Přeji nám všem, aby bohoslužba pro nás byla stále více radostí před Hospodinem. Váš otec Josef 1) Jan Sokol – Proč chodíme do kostela? 2) Petr Piťha – Výchova, naděje společnosti strana 4

 Otázky a odpovědi

CHLUMEČEK 6/2014

OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA 257. Kdo může přijmout křest? Každá ještě nepokřtěná osoba je schopna přijmout křest. 258. Proč církev křtí děti? Protože tím, že se narodily s dědičným hříchem, mají zapotřebí být osvobozeni z moci zlého ducha a být přeneseny do království svobody Božích dětí. 259. Co se požaduje od křtěnce? Od každého křtěnce se požaduje vyznání víry, vyjádřené osobně, jde-li o dospělého člověka, nebo od rodičů a církve, jedná-li se o dítě. Také kmotr a kmotřenka a celé církevní společenství mají část odpovědnosti při přípravě křtu (katechumenát), ale i při rozvoji víry a křestní milosti. 260. Kdo může křtít? Řádnými služebníky (vysluhovateli) křtu jsou biskupové a kněží, v latinské církvi také jáhnové. V případě nutnosti může křtít každý, jen když má úmysl udělat to, co koná církev: vylévá vodu na hlavu kandidáta a pronáší trinitární křestní formuli: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“. 261. Je křest nutný pro spásu? Křest je nutný ke spáse pro ty, kterým bylo hlásáno evangelium a kteří mají možnost požádat o tuto svátost. 262. Může se člověk spasit bez křtu? Protože Kristus zemřel pro spásu všech lidí, mohou se spasit bez křtu ti, kteří umírají pro víru (křest krve), katechumeni a všichni, kdo z podnětu milosti, aniž znají Krista a církev, upřímně hledají Boha a usilují plnit jeho vůli (křest touhy). Co se týká dětí zemřelých bez křtu, liturgie církve je svěřuje Božímu milosrdenství. 263. Jaké jsou účinky křtu? Křest odpouští dědičný hřích, všechny osobní hříchy a tresty za hříchy; prostřednictvím posvěcující milosti dává se podílet na trinitárním božském životě, skrze milost ospravedlnění přivtělí ke Kristu a začlení do jeho církve; dává se podílet na Kristově kněžství a je základem společenství všech křesťanů, uděluje teologální ctnosti, dary Ducha svatého. Pokřtěný patří navždy Kristu: byl navždy poznamenán nezrušitelnou pečetí Krista (charakterem). 264. Jaký význam nabývá křesťanské jméno přijaté při křtu? Jméno je důležité, protože Bůh zná každého jménem, to je v jeho jedinečnosti. Křesťan dostává při křtu své jméno v církvi, přednostně nějakého světce, aby tak poskytoval pokřtěnému vzor svatosti a zabezpečoval mu svou přímluvu u Boha. 265. Jaké místo má svátost biřmování v božském plánu spásy? Ve Starém zákonu proroci ohlašovali, že očekávaný Mesiáš i celý mesiášský lid dostane Ducha Páně. Celý život a poslání Ježíše se odehrávají v naprostém společenství s Duchem svatým. Apoštolové dostávají Ducha svatého o Letnicích a hlásají „velká Boží díla“ (Sk 2,11). Předávají nově pokřtěným dar téhož Ducha vkládáním rukou. Během staletí církev i nadále žila z Ducha a předávala ho svým dětem. (Pokračování příště) strana 5

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 6/2014

TOKIJSKÉ KVĚTY Ludvík Armbruster v rozhovoru s Alešem Palánem (Aleš Palán, *1965, novinář a spisovatel, autor více než dvou desítek knih – např. „Člověk musí hořeti“, „Rozhodni se pro risk“, „Na křižovatce větrů“.) Prof. Ludvík Armbruster, SJ (1928), filosof, teolog, pedagog a kněz. Po maturitě na gymnáziu v Praze vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. V roce 1950 byl ještě jako student komunistickou mocí internován a vzhledem ke svému rakouskému občanství vyhoštěn z Československa. Teologii vystudoval ve Frankfurtu nad Mohanem, kde byl také vysvěcen na kněze. Téměř půl století žil a pracoval v Japonsku, kam vlastně odjel na misie. V Tokiu působil jako rektor kněžského semináře, přednášel na jezuitské Sophia Univerzity, byl ředitelem univerzitní knihovny a poté také univerzitním kaplanem. Po pádu totality se vrátil do vlasti, od roku 2002 zastával dvě volební období funkci děkana Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Je držitelem rakouského Českého kříže za vědu a umění a českého vyznamenání Medaile za zásluhy. Trochu nečekaně opravdu moc pěkný a zajímavě čtivý rozhovor. Otázky začínaly u profesorova dětství, jak vyrůstal, jaké bylo jeho rodinné zázemí (zajímavé je, že nikdo z blízké rodiny víru nepraktikoval, a přesto se Ludvík rozhodl pro kněžství, ačkoli tomu okolnosti příliš nepřály). Zaujal mne jako zájem o studium jako takové, kolik musel zvládnout jazyků (němčina, latina, hebrejština, italština, japonština, španělština a možná jsem ještě na něco zapomněla ). Vyrůstal ve velmi skromných podmínkách, rodiče by si nemohli dovolit dát ho na studia, takto se o to vlastně „postarala církev“. Ale vlastně i v semináři, jak on sám zmiňuje, každý den snídali kávu z cikorky a suchý chléb. A také ještě v té době praktikovali tzv. umrtvování, někteří bohoslovci se i před spaním bičovali, sám Ludvík si např. pletl drátěnou košili. Sám říká, že to byly spíš středověké praktiky, ale on ještě stihl prožít dobu, kdy v tom s kluky bohoslovci i soutěžili a považovali to za normální. Oslovila mě Armbrustrova upřímnost, laskavý nadhled, široký rozhled i jeho pokora a zbožnost. Když jsem dálkově studovala teologii v Praze, právě v té době, kdy on vykonával funkci děkana, měla jsem to štěstí, že nám přednášel ve svých 80ti letech filosofii. Přesto, že se někdy i stalo, že ztratil niť, všichni jsme si ho nesmírně vážili pro jeho laskavý přístup k nám studentům (a to ani na teologické fakultě není samozřejmostí). strana 6

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 6/2014

Ano, právě laskavost je to slovo, které ho dle mé zkušenosti nejlépe vystihuje. Choval se hezky i u zkoušky, měl úctu ke každému názoru, i třeba odlišnému, rád diskutoval. Nechtěl po nás žádné definice, ale chtěl především, abychom sami o filosofickém problému přemýšleli, toho si cenil asi nejvíce. Dodnes na něho ráda vzpomínám, je laskavý starý profesor. Působí nyní i v Praze u svatého Ignáce, kde mívá v 11:00 v neděli latinskou mši svatou, také se tam s manželem v blízké době chystáme, tak třeba to pro někoho bude i určitá inspirace a příležitost „ho také zažít“. Ukázka: „Misionář se může těžko do takové společnosti integrovat už jen proto, že vlastně není zařaditelný do klasického vztahového systému. Co tedy pro Japonce je? Takové tvrdé Y, které stojí na misijní stanici. Oni misionáře nepotřebují a vlastně ani nechtějí. Měli jsme občas nepříjemný dojem, že se podobáme podomním prodavačům, kteří chodí ode dveří ke dveřím a mají svůj krám na břiše. Zazvoníš a manželka, která je doma, řekne: nepotřebujeme a zavře dveře. Tak zas zvoníš vedle… Misionář nabízí zboží, o které není zájem.“ (LR)

strana 7



Ohlasy - Papežská misijní díla

CHLUMEČEK 6/2014

PAPEŽSKÁ MISIJNÍ DÍLA V LUŽI Misijní most modlitby Na Chlumečku v kostele P. Marie Pomocnice v Luži se sešlo téměr dvacet lidí k modlitbám za misie. Nejprve byly požehnány a zapáleny misijní svíce, které symbolizovaly pět kontinentů. Modlitba Misijního růžence byla doprovázena zpěvy z Taizé a vše by umocněno krásnou atmosférou poutního kostela. Na závěr se o. Josef pomodlil za nová kněžská povolání a udělil všem požehnání.

Misijní koláč a misijní jarmark Oslavu misijní neděle jsme začali mší sv. v kostele P. Marie Pomocnice na Chlumku. V obětním průvodu děti nesly misijní balónky a misijní koláč. Šikovné ženy a maminky z farnosti napekly mnoho dobrot, které byly nabízeny za dobrovolný příspěvek. Letos si také věřící mohli vybrat nějaký misijní předmět a podpořit Papežská misijní díla. Vybralo se: 21.217,- Kč. Všem, kdo přispěli, děkujeme! strana 8

 Ohlasy – Papežská misijní díla

CHLUMEČEK 6/2014

Missio kino Předposlední sobotu a neděli v říjnu jsme mohli prožít Misijní most modlitby a Misijní neděli a zapojit se do pomoci potřebným modlitbou a finanční pomocí. Děkuji za vaše modlitby, pomoc a štědrost. Ráda bych vás chtěla informovat o nedávno otevřeném filmovém kině Papežského misijního díla, které naleznete na www.missio.cz. Zde můžete shlédnout zajímavé krátké filmové portréty: Lily, Denis – cesta kněze, Oázy Perlového ostrova, Zambijský Bambo, Guyanská Diana, Děti pomáhají dětem, Uganda, trpící perla Afriky. O filmu Lily - v různých koutech světa si prostřednictvím misijní činnosti Pán volá k sobě lidi, aby se vydávali na cestu za Ním a mnohdy kvůli Němu od základů měnili své životy. Prostřednictvím tohoto videa Vám nabízíme setkání s paní jménem Lily, která byla letos pokřtěná v zemi, kam také z České republiky Papežská misijní díla systematicky pomáhají. I zde se – tak jako jinde ve světě – slaví Misijní neděle. Letos poprvé se však i paní Lily Misijní neděle účastní jako nově pokřtěný křesťan a slaví ji spolu s celou církví. Z unikátního svědectví, které se podařilo týmu PMD z České republiky zachytit, víme, jak upřímně právě sama Lily vděčí za mnohé právě misionářům, kteří ji víru v Boha přiblížili a zprostředkovali. Na okamžik křtu se dlouho připravovala a chce se o dar víry dělit s ostatními. I ona nás může inspirovat, abychom Misijní neděli uchopili jako příležitost podpořit tolik potřebné projekty, jež se věnují šíření a praktikování křesťanské víry, nabízí nutné finanční prostředky pro práci biskupů, misionářů, řeholníků a řeholnic v misiích. Každý dar a zvláště dar víry je od Boha. Děkujme Bohu za to, že Lily i všichni ostatní, kdo přijali křest, jsou vzácnými Božími dětmi. Možná i tyto filmové dokumenty nás osloví a budeme se chtít více zapojit do pomoci misijním zemím, věnujeme více času, dovedností nebo peněz pro misie. Za vaše nové podněty budu ráda a třeba časem v naší farnosti vzniknou další aktivity na podporu Papežského misijního díla. Pro adventní dobu připravujeme tvořivou aktivitu pro děti – Jeden dárek navíc – bližší informace budou upřesněny v ohláškách. (Za PMD Lucie Motlová) strana 9

 Ohlasy – Koncert

CHLUMEČEK 6/2014

KONCERT KOMORNÍHO SBORU MALIKCHOR Pěvecké sdružení Malikchor Chrudim pro nás uspořádalo koncert v neděli 26. října 2014 v 16 hodin v kostele P. Marie na Chlumku v Luži. S komorním pěveckým sborem Malikchor řízeným sbormistrem Luborem Malíkem vystoupili sólisté Jana Prokešová a Ladislav Roček. Klavírní doprovod zajistily Petra Pachovská a Iveta Jinochová. Program koncertu:  W. A. Mozart – Ave verum  Bruckner – Locus iste  G. Petersen – Křesťanem chci býti, Pane  spirituál – Hluboká řeko  Dvořák – Biblická píseň č. 4 o sólový zpěv: Ladislav Roček  Dvořák – Biblická píseň č. 2 o sólový zpěv: Jana Prokešová  Dvořák – Biblická píseň č. 8 o sólový zpěv: Jana Prokešová  Lotti – Miserere  Franck – Panis Angelicus  Fr. Schubert – Ave Maria o sólový zpěv: Jana Prokešová  Bortniansky – Tebe poem  G. Giordani – Caro mio ben o sólový zpěv: Jana Prokešová  Dvořák – Go´in home (Largo)  G. F. Händel – Ombra mai fu o sólový zpěv: Jana Prokešová  Rejcha – Dignare Domine (Te Deum)  Z. Lukáš – Gloria (Missa Brevis)  Z. Lukáš – Sanctus (Missa Brevis)  G. Verdi – Sbor židů (z opery Nabucco)  Spirituál – Steal Away Občanské sdružení Malikchor Chrudim působí pod tímto oficiálním názvem od roku 2008. Uměleckým vedoucím a zároveň sbormistrem je Lubor Malík, absolvent klavírního oddělení Konzervatoře P. J. Vejvanovského v Kroměříži a absolvent oboru operní zpěv na JAMU Brno. Po ukončení studia se stal sólistou operetního divadla v Olomouci, dále byl angažován jako přední sólista tenorového sboru na opavské operní scéně, kde působil téměř dvacet let. strana 10

 Ohlasy – Koncert

CHLUMEČEK 6/2014

Občanské sdružení založil Lubor Malík veden myšlenkou zúročit své dlouholeté umělecké zkušenosti a zároveň působit i jako pedagog. Pod jeho vedením mají všichni členové sboru jedinečnou možnost zdokonalovat nejen své pěvecké, ale také klavírní a obecně hudební dovednosti. Neocenitelnou asistentkou ve výchově především dětí a mladších členů sdružení je dcera Jana Prokešová - Malíková, absolventka bakalářského programu Sbormistrovství chrámové hudby PdF UHK. Působí také v ZUŠ Luže, kde vede dětský sbor Slavíček. Pěvecké sdružení se věnuje nácviku velmi rozmanitého repertoáru, kterým se pravidelně prezentuje na samostatných koncertech, či hudebních festivalech. Se sborem spolupracuje klavíristka Petra Pachovská, absolventka klavírního oddělení Konzervatoře P. J. Vejvanovského v Kroměříži. V současné době studuje na Univerzitě Palackého v Olomouci obor angličtina pro překlad a tlumočení. Její výtečné klavírní doprovody pro sbor i sólová vystoupení jsou vítanou uměleckou posilou. Více na http://malikchor.webnode.cz

strana 11

 Ohlasy – Manželská setkání

CHLUMEČEK 6/2014

DUCHOVNÍ SETKÁNÍ PRO MANŽELE Poslední říjnový víkend jsme celá rodina vyrazili na Hoješín ke Školským sestrám sv. Františka. Připraven byl program, který se skládal z přednášek psychologa PhDr. Vlastimila Sojky a zamyšlení P. Ignáce Majvalda OFM. Sestry počítaly s příjezdem našich ratolestí, takže i pro ně byl připraven za pomoci četných au-pair zábavný program. Víkend začínal večerní mší sv., večeří, seznamováním a krátkou promluvou P. Ignáce na téma svátost manželství, kterou jsme zakončili v kapli před Nejsvětější svátostí. Mezi tím byla možnost využít služeb děvčat au-pair pro odolné nespavce při jejich uspávání, aby každý mohl na program. V sobotu nás čekala přednáška psychologa na téma emoce ve vztazích, doprovázená bohatými aktivitami. Mohli jsme si vyzkoušet spolupráci v jiném páru, než s vlastní manželkou/manželem, a s jeho pomocí si uvědomit, jaké emoce cítíme ke svému protějšku. Bylo zajímavé takto otevřeně komunikovat s někým cizím. Poté jsme si výsledky probrali s vlastním partnerem. Další aktivitou byla tzv. Kavárna, kdy jsme se rozdělili ke stolkům jako v kavárně, zde jsme si mohli objednat, cokoli jsme chtěli. Za výrazného povzbuzování sester, abychom nebyli ve svých objednávkách přehnaně skromní, že se nám vynasnaží splnit každé přání, začaly padat zajímavé objednávky. Pro ilustraci – při objednávce malého selátka, dotyčný obdržel škvarky. Ale zpět k hlavní myšlence kavárny. Na každém stolku byl místo ubrusu arch papíru, na kterém bylo napsáno téma diskuze, např. víra, nejcennější neúspěch, kdo jsem, hodnoty. O těchto tématech se diskutovalo a každý mohl na papír připsat nějaké heslo, které se vztahovalo k tématu. Cílem bylo přesedávat si k dalším stolům a zapojovat se tak do diskuzí na jednotlivá témata s různými lidmi. Po celou dobu byla možnost zajít k P. Ignáci nebo P. Pavlu Hájkovi ke zpovědi, případně k panu Dr. Sojkovi pro radu psychologa. Promluvy i přednášky byly zajímavé, ale nepřínosnější pro nás bylo setkání s ostatními manželskými páry. Možnost promluvit si o svých starostech i radostech a vidět, jak je jiní zvládají. Po celou dobu zde panovala přátelská a otevřená atmosféra. Zajímavé také bylo setkání s místními sestrami, seznámit se s nimi, poznat, jak žijí a zjistit, jak jsou si oba způsoby života - zasvěceného a manželství - v mnohém podobné. Ony zase ocenily možnost vidět, čím žijeme my a příležitost strávit čas s našimi dětmi. Je skvělé, když se obě strany mohou vzájemně obohatit. Sobota vyvrcholila večerní adorací s kytarou a příležitostí k přímluvné modlitbě. Neděle měla klasický scénář - mše sv., hodnocení a debata, úklid, rozloučení se a odjezd domů. Myslíme si, že tato setkání výborně plní funkci duchovního doprovázení manželů, tak jak o tom mluvil Mons. Graubner na synodě o rodině, který právě v tomto vidí nedostatek ze strany církve, kdy podpora rodiny pro ni často končí přípravou na manželství a další doprovázení již chybí. (TV) strana 12

 Ohlasy – Mýty a fakta

CHLUMEČEK 6/2014

MÝTY A FAKTA O KATOLICKÉ CÍRKVI Proticírkevní nálady, názory a mýty bez adekvátního a pravdivého základu jsou asi nejvíce rozšířeným předsudkem, který je obecně sdílen a vděčně přijímán širokou veřejností. Je našimi i světovými politiky a novináři populisticky používán k poškození katolické církve a zlepšení své image. U nás nyní zejména v souvislosti s církevními restitucemi. Je totiž velmi snadné a populární se zviditelnit kopnutím do někoho, kdo má přece ve svých zásadách milovat své nepřátele, nastavit druhou tvář a zejména rozdělit se se svým blízkým. Nejlépe tedy nemít majetek žádný. Pokud jde o parodování či zesměšňování křesťanských církví nebo jejich symbolů, neexistují v tom prakticky žádné meze. Kdyby se takovéto dehonestování církve a potažmo křesťanského náboženství a jeho symbolů odehrávalo v podobné míře třeba na islám nebo judaismus, určitě by veřejná osoba byla odsouzena, všichni by byli rozhořčeni, že si někdo dovolil kritizovat zejména islám a dané osobě by hrozila fyzická likvidace našimi muslimskými imigranty. Byla by vytloukána okna velvyslanectví daného státu v muslimských zemích a hořely by vlajky západních zemí v arabských státech (to je oblíbený sport zejména Palestinců, kterým za to ještě platíme štědré peníze z našich daní v rámci příspěvků EU Palestincům). Když se někdo daleko hůře vysmívá katolické církvi, tak se stane co? Nic. Proto jsem se pokusil z dostupných dat a informací sestavit alespoň trochu srozumitelný obraz několika nepravdivých mýtů o české i světové katolické církvi, abychom mohli při diskuzi s proticírkevně naladěnými spoluobčany dobře argumentovat. 1. Polopravdy a mýty o Janu Husovi Historia magistra vitae, je stará pravda. Ovšem nikoliv v případě, kdy společnost má za zdroj informací pouze soudružku učitelku z dob komunismu, Jiráskovy romány nebo filmy Otakara Vávry z padesátých let. Nejznásilňovanější postavou českých dějin je bezesporu Jan Hus. Právě tohoto nebohého katolického duchovního si často berou jako rukojmí v boji proti církvím, zejména tedy církvi římskokatolické. Představa o Husovi je zhruba taková, že se jednalo o jakéhosi prvního komunistu, sekulárního humanistu a demokrata, společenského liberála, svobodomyslného člověka, jakéhosi asketu žijícího v chudobě, zapřísáhlého bojovníka za pravdu a hrdého otce českého antiklerikalismu. Pravdivé znalosti jsou prachbídné. Hus rozhodně nebyl žádný volnomyšlenkář. Jeho názory byly i na svou dobu prudérní. Bojoval například proti tanci, který považoval za nemravný. Nebyl ani moc velkým přítelem žen, o čemž svědčí třeba následující vyjádření: „Žena je vyslankyní ďábla, protože její krása vede člověka pouze ke smilství.“ strana 13

 Ohlasy – Mýty a fakta

CHLUMEČEK 6/2014

Hus také nebyl vysoký a štíhlý, jak jej Vávra zobrazil ve svých filmech a jak je odlit na soše nejen na Staroměstském náměstí, ale i ve většině českých měst. Podle dobových záznamů byl malý a trpěl nadváhou (natáčí se nyní nový český film o Janu Husovi, který, zdá se, bude pravdivější, a tak doufejme, že se pokusí vykreslit Jana Husa pravdivě a ne tendenčně). Hus nebyl ani žádný asketa - ve své době patřil coby rektor univerzity samozřejmě mezi nejbohatší kněze v Praze. Hlavním rozšířeným omylem je, že Hus byl upálen za kritiku nešvarů středověké církve. Omyl. Tato kritika byla jistě oprávněná a správná, což ocenil i papež Jan Pavel II. a nebyla v jeho době rozhodně ojedinělá. Hus za kritiku církve upálen nebyl. Za kacíře byl prohlášen kvůli názorům, které byly a dodnes jsou v rozporu s naukou katolické církve. Např. tvrdil, že jediným pramenem víry je Písmo, ačkoliv nauka mluví o Písmu a tradici, což Hus ignoroval. Tvrdil, že katolická církev nemá ustanovenou viditelnou hlavu a papežství bylo založeno až císařem Konstantinem, přičemž ignoroval Kristova slova o Petrovi. Tvrdil, že duchovní ve stavu těžkého hříchu neplatně uděluje svátosti, což by znamenalo, že nikdo by si nemohl být jistý, zda byl platně pokřtěn, nebo oddán, protože těžko s jistotou víme, zda má náš duchovní aktuálně čisté svědomí a nežije v těžkém hříchu. Dále Hus hlásal, že světský představený ztrácí svůj úřad a poddaní ho nejsou povinni poslouchat, pokud žije ve smrtelném hříchu - to by však vedlo k totální anarchii (a mimochodem i náboženské diktatuře). Dále tvrdil, že Kristus není ve svátosti oltářní reálně přítomen svým Tělem a Krví, pouze obrazně, Bůh pouze může na základě víry věřících způsobit, že se chléb a víno stanou Tělem a Krví Spasitele – což je v přísném rozporu s katolickými dogmaty dodnes. Za tyto své postoje byl Hus římskokatolickou církví prohlášen za kacíře a tehdejší ne církevní, ale světskou mocí, byl odsouzen k smrti upálením. Světským trestem pro kacířství bylo prostě tehdy upálení. Dnes by své názory pravděpodobně musel vysvětlovat Kongregaci pro nauku víry v Římě, a pokud by na nich i nadále trval, rozhodla by tato instituce nepochybně úplně stejně, jako kostnický sněm. Protože však dnešní světská moc, především díky sekulárnímu charakteru státu, kacířství netrestá vůbec nijak, církev by jej maximálně exkomunikovala a Hus by se normálně vrátil do Čech, kde by si mohl klidně dál hlásat svoje teze. Pomluva, že král Zikmund věrolomně svým glejtem slíbil Husovi bezpečný návrat, je již dávno vyvrácena a ani odpůrci Církve k ní již nesahají. Jednalo se o ochranu během cesty tam i zpět, o nic více. Král Zikmund byl na rozdíl od svého bratra krále Václava IV. velmi dobrým a moudrým panovníkem zejména v Uhrách a pravým dědicem vlastností svého otce Karla IV. strana 14

 Ohlasy – Mýty a fakta

CHLUMEČEK 6/2014

2. Mýtus majetek církve římskokatolické Půvabné jsou též představy o majetku církve římskokatolické a způsobech jeho nabytí. Lidé se domnívají, že církve veškerý svůj majetek nakradly, nebo získaly prodejem odpustků. České země měly také asi nejbohatší čarodějnice na světě, protože velkou část církevního majetku přisuzuje veřejnost procesům s čarodějnicemi. Upálených bylo sice na našem území maximálně několik stovek lidí, v představách však toto číslo nabývá desetitisícových podob. Že i ony proslulé čarodějnické procesy na Severní Moravě nevedl žádný kněz, ale světský nedostudovaný právník, majitel hostince a hampejzu Jindřich Boblig z Edelstadtu, proti němuž se postavili především kněží (Kryštof Lautner, Tomáš König, Eusebius Leandr Schmidt, Jiří Antonín Lachnit, Jan František Pabst), jeden z nich (Lautner) za to zaplatil i životem, přičemž další se zachránili jen shodou okolností (König přirozenou smrtí a Pabst útěkem), pak už zcela ignoruje. Přestože naprostá většina církevního majetku vznikla dary, což je ověřitelné, tak je to ateistům těžko vysvětlitelné. Prostě tomu nevěří, jelikož se domnívají, že když oni církev nepotřebují a je jim nesympatická, pak to tak musí mít naprosto všichni. Většinu majetku církvi darovali nejen bohatí - panovník a šlechta, ale mezi donátory patřilo také měšťanstvo, statkáři, inteligence, nejrůznější spolky, nebo i prostí lidé. Například Zbraslavský klášter založil a církvi věnoval - samozřejmě i s okolím - král Václav II. Mýty o odpustcích jsou obrovské, ale dotázaní pak ani nevědí, co to vůbec odpustky jsou a jak se získávají. Nešvary během středověku s odpustky byly, ale nevedly k žádnému velkému zbohatnutí církve. Jako příklad můžeme dotyčným doporučit, aby navštívili nějaký kostel a tam nechť se pořádně rozhlédne kolem sebe a pomalu ke každé soše nebo vitráži nalezne jméno člověka, který jí kostelu daroval. 3. Mýtus inkvizice Skutečná pravda o inkvizici je úplně odlišná od té mediální. Počet obětí inkvizice a náboženského pronásledování činí za období zhruba 500 let několik tisíc, zatímco počet nevinných obětí Francouzské revoluce, oslavované jako počátek éry svobody a lidských práv, činí jen během pouhých dvou let statisíce, kdy i děti byly topeny v řekách a nemluvňata nošena na bajonetech (jednalo se převážně o oběti katolického vyznání). Přesto je ale 14. červenec, počátek Francouzské revoluce, slaven ve Francii jako národní svátek a ve světě jako „slavný" den, kdy započala epocha „lidských práv". A počet obětí bezbožných systémů nacismu a komunismu jde během pár desetiletí do desítek milionů. Jaká jsou ale skutečná čísla obětí inkvizice? Za jakých podmínek k těmto událostem docházelo? V roce 1486 vydali Dominikánští mniši v severním Německu proslulou knihu Kladivo na čarodějnice. Ta však nikdy nepředstavovala oficiální učení církve a naopak byla právě svatou inkvizicí odsouzena a to jednak pro démonologii, kterou obsahovala a která byla v rozporu s katolickým pojetím, a za druhé pak pro neetičnost. strana 15

 Ohlasy – Mýty a fakta

CHLUMEČEK 6/2014

Přesto kniha pomohla rozpoutat procesy v Německu. Mnohé procesy byly více světské než církevní. Byť s náboženskou záminkou. Šlo o majetky, msty, udání manžela na manželku a podobně. Nakonec i dnes probíhá mnoho absurdních procesů, procesů nespravedlivých, politických, nebo zpolitizovaných. A panuje-li v takové zemi, kde se něco podobného stane, zastupitelská demokracie, přesto nejspíš nevyslovíme domněnku, že toto politické zřízení je za nespravedlivý proces plně zodpovědné. Kdo ví? Možná jednoho dne někdo bude např. existencí Guantánama a expanzivními zásahy USA po celém světě dokazovat, že Barack Obama byl zločinec a USA zločinecký stát. Ano, církve neměly dopustit, aby se staly součástí této politické hry a mocenské struktury. V nejkatoličtějších regionech Evropy, v Itálii a na Pyrenejském poloostrově, proběhlo od 16. do 18. století více než 12 tisíc čarodějnických procesů, z toho jen několik desítek poprav, značná část souzených naopak vyšla s osvobozujícím rozsudkem. Poslední čarodějnice v Evropě byla popravena koncem 18. století ve Švýcarsku. Narážíme tedy hned na dva mýty. Mýtem prvním je to, že procesy byly hlavně záležitostí katolické církve. Není to pravda, zejména protestantské Německo a Holandsko nezůstávalo pozadu. Rovněž proslavený proces s čarodějkami ze Salemu, který proběhl v Massachussets, byl protestantskou záležitostí. Mýtem druhým jsou ony počty. Není ani třeba brát za bernou minci ty nejnižší odhady, které mluví o 26 tisících obětí v protestantském Německu, 4 tisíc v katolickém Irsku a jen desítky poprav na jihu Evropy. I podle jiných, rozumných pramenů, šlo maximálně o desetitisíce mrtvých během několika staletí, kdy tyto procesy probíhaly. Jistě jde o hrozné počty. Ale při srovnání s následnými novověkými, „osvícenými“ režimy, si katolíci, ani protestanti, nevedli zase tak ukrutně. Smrt je smrt. Avšak srovnání s jinou dobou člověka navede na myšlenku, že politické procesy jsou, více než co jiného, záležitostí prosazování jedné vládnoucí doktríny, lhostejno jaké se zneužitím čehokoliv, včetně náboženství. (Pavel Remeš, pokračování příště) strana 16

 Ohlasy z kůru (pro náctileté) ¨

CHLUMEČEK 6/2014

♪♫♫♪♫♪♫♫♪ ♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫♪ ♫♫♪♫♪♫ ♫♪♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫ ♪♫♫♪♫♪♫♪♫♫♪♫ Animátorský kurz O víkendu 17. – 19. října jsme se s Luckou vydaly do DCŽM Vesmír, na první setkání s našimi „kolegy“, kteří s námi budou absolvovat tři roky společného putování za Kristem. Animátor  člověk, který se aktivně podílí na životě církve mezi mládeží  pomáhá, aby mládež nacházela cestu k Bohu formou, která je jí blízká V pátek večer jsme začali mší svatou a hned potom následovala večeře. Pak přišlo očekávané seznámení, které nám zabralo dost času, protože je nás opravdu hodně, ale myslím si, že jsme si jako skupina sedli.  V sobotu dopoledne byl takový oficiálnější program, a to přednášky a diskuze ve skupinkách na témata Víra, Společenství, Bůh a co nás v dalších letech kurzu čeká. Samozřejmě nechyběly pohybové aktivity na lepší seznámení a soudržnost ve skupince. Velice se mi líbila běhací a hledací hra po celé budově. Sice jsme se trochu zapotili, ale o to víc jsme se nasmáli. V neděli jsme vstávali brzy na „soukromou“ mši svatou, kterou sloužil otec Jan Linhart, který nás bude celým kurzem doprovázet. Už se moc těším na další setkaní prváků animátorů, které se uskuteční 27.2. – 1.3.2015 u sester Salesiánek v Hradci Králové. Je to sice až za 4 měsíce, ale doufám, že se opět setkáme s takovým elánem, jako jsme se loučili. Při loučení padlo i pár vtípků, jako třeba: „Požehnané Vánoce a šťastný nový rok!“ nebo „Užij si pololetky!“  (Kristýna)

strana 17

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 6/2014

Ahoj holky a kluci! Milí kluci a holky, za chvíli tu máme advent, kdy se připravujeme na oslavu Ježíšova narození a jeho příchod na konci světa. Každý den během adventu vybarvi jeden kámen na cestě k Betlému. Když místo symbolů v kamenech na cestě dosadíš písmena (podle klíče), dozvíš se, že nejen v adventu, ale celý život jdeme… (dokončení v tajence luštěnky).

strana 18

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 6/2014

strana 19

 Informace

CHLUMEČEK 6/2014

INFORMACE  První pomoc: Středa 12.11.2014 v rodinném centru Dar V Luži. Přednáška s praktickými ukázkami. Odborník Jaroslav Ballu Procházka – záchranář, člen EMERGENCY Sdružení profesních zdravotníků, a.s.  Výroba adventních věnců: Sobota 29.11.2014 v rodinném centru DaR v Luži. Společné tvoření dětí, rodičů i prarodičů. Na místě budou k dispozici přírodniny a chvojí. Další materiál na věnce si můžete na místě koupit, nebo přinést vlastní. K dispozici budou vázací potřeby a tavné pistole. ÚČASTNICKÝ POPLATEK NA VÝROBU VĚNCŮ JE 30 KČ.  Koncert Pražákova kvarteta: Čtvrtek 4.12.2014 v 18:00 na Chlumku v Luži. Zazní Výběr z děl W. A. Mozarta a A. Dvořáka v podání světoznámého Pražákova kvarteta. Slovem provede PhDr. Ludvík Kašpárek  Adventní duchovní obnova: Pátek-sobota 5.12.-6.12.2014. Zahájení v pátek (5.12.) mší svatou v 17.00, po ní první přednáška. V sobotu přednášky v 9.00, 11.00, společný oběd, další přednáška ve 14.00 a v 16.00 zakončení mší svatou v kostele sv. Bartoloměje. Během sobotní duchovní obnovy se bude zpovídat. Přednášky povede P. František Hylmar SJ.  Mikulášská nadílka: Neděle 7.12.2014 na Chlumku v Luži. Zveme hlavně hodné děti, po mši sv. v 9:30 totiž přijde Mikuláš se svými pomocníky rozdávat dárky .  Tradiční zpívání pod vánočním stromem: Neděle 21.12.2014 na náměstí v Luži od 17:00. Přijďte se podívat na živý betlém, zazpívat si koledy a zapálit si betlémské světlo.  Lužský chrámový sbor zve všechny, kdo rádi zpívají, na pravidelné zkoušky každý pátek od 18:00 v budově ZUŠ (vchod zezadu).

strana 20