2014

Koloběžkový číslo 4, 4/2014

Magáč

ROUBAIX, ETAPÁK, VENTOUX

Lákadla sezony 2015 pro opravdové fajnšmekry

ROZHOVOR

S Karlem Dvořákem nejen o nové sezoně

Fidovo vychytávky - Když se zima zeptá

Rozloučili jsme se Jirkou Dupalem

Úvodní slovo Vážení přátelé, hlásíme se s  posledním číslem Magáče pro rok 2014, i když se již píše sezona 2015. Důvodem zdržení je náš nový design, kterého se ujal náš finský kamarád Olli. Má to jeden háček, a totiž že Olli neumí ani slovo česky. Mimo slova pivo. Tudíž jde o spolupráci založenou v partizánském duchu a o to je zajímavější. Kdyby se tedy někomu zdálo, že některá fotka nesedí zrovna ke článku, je to tím, že Olli buď popletl texty, nebo jsem mu to špatně popsal, nebo nevím :) Ať tak nebo tak, Magáč jede dále, v lepší grafice a tedy snadno tisknutelný a časem snad i s více informacemi. Stále platí, že uvítáme každého, kdo by se přes Magáč chtěl podělit o své zážitky, něco pochválit, nebo zkritizovat. Vstupujeme do roku 2015, který nebude zřejmě ničím převratný. Pojede se 41. Ročník koloběžkové Rollo ligy, v  Dánsku se uskuteční Mistrovství Evropy a mančaft KICK FRANCE se vydá na Paříž – Roubaix s  cílem nepřekousnout si jazyk. Chystají se kulatiny šedého medvěda a další koloběžkové akce. Pokud Láďa Bartůněk nezprovozní airframe nebo magnetony, nepůjde zřejmě o rok žádných převratných technických novinek, neboť vše jsme již vymysleli, nebo to nedej bože vymysleli někde v Holandsku, případně v Číně potažmo v  Hanušovicích, nebo v  Rožnově. Jediné, co by nás dokázalo opravdu zaskočit, by bylo přijetí koloběhu mezi 2

olympijské sporty. Pak bychom ovšem mohli očekávat, že v  nové sezoně naskočí do závodního pelotonu i Roman Šebrle. Dost bylo spekulací, úvodní slovo Magáče patří symbolicky Karlovi Dvořákovi, předsedovi ČSK, se kterým přinášíme krátký rozhovor. Stejně jako on i my bychom chtěli popřát všem zejména veselou sezonu 2015 a co nejvíce pohodových kilometrů na stupátku mezi dvěma koly. Užijme si ji…

Koloběžkářů sice přibývá jako hub po dešti, avšak na podzim nastalo jedno smutné loučení. Po kolapsu v posledním závodu sezony nás opustil Jirka Dupal, poslední představitel legendárního klubu RT Praha a nestor koloběžkového sportu v České republice.

Kdo Jirku znal, nezapomene na jeho nekonečná vyprávění z  prehistorie koloběžkového sportu, historické tabulky psané na dlouhatánské papíry rukou a vždy skvělou náladu schovanou za hustým knírem. Vzpomínky na Jirku by však měly vždy znovu užít na Tour de Šumava, která by se do budoucna měla jezdit, ať již jako ligový nebo neligový závod, jako memoriál Jirky Dupala. Jirko, budeš nám chybět …

Honza Vlášek

Kalendář

Rollo

ligy

2015

Kalendář Rollo ligy a Eurocupu 2015 již spatřil světlo světa a vypadá to, že se pojede 5 závodů ligy a 4 závody EC včetně ME v koloběhu v Dánsku: 18. -  19.4.2015, RL Pardubice 30.-31.5.2015, RL Náchod

6.-7.6.2015, EC Holandsko Woudenberg 27.-28.6.2015, RL Brandýs nad Labem 4.-5.7.2015, EC Německo - Finsterau 24. – 26.7.2015, Mistrovství Evropy Dánsko (EC) 5.-6.9.2015, RL a EC Lipník nad Bečvou 26.-27.9.2015, RL Ostrava Více informací na www.ceskykolobeh.cz

BOBOLOPPET 2015 aneb závod pravých chlapů Chci jen připome-

nout, že od pondělí 3.11 je spuštěna registrace na ojedinělý závod na běžkách v  Jizerských horách. Trať měří 90km a má převýšení ke 2000m.Chcete-li se přihlásit, neváhejte, protože počet účastníků je limitován (200) a v roce 2014 bylo vyprodáno. Z našich koloběžkářů to jel také Karel a Roman Krchňákovi, Michal Trojan. V roce 2015 je přihlášeno koloběžkářů více (komplet ULTIMA a rozšířený tým Bez pedálů), očekávám tedy hojnější účast a méně výmluv (není sníh, je to daleko, je to dlouhé a podobné kecy…) Závod můžete jet buď samostatně anebo v  kombinaci z  dalšími dvěma závody, a to se SKI ROLL CUP Ještěd - 12km(600m převýšení) na kolečkových lyžích či bruslích a také z  BOBOBĚHEM 30km (převýšení 750m). Tato trojkombinace se jmenuje BOBOTRIPL a výsledné časy se sčítají. Já jsem letos tento tripl jel a skončil jsem třináctý z celkovým časem 9h:34 min (běžky 4:48, kolečkáče 1:16, běh 3:29). Takže teď už jen stačí nakliknout www. boboloppet.com a přihlásit se. Zdraví Milan Jelínek 3

Rozhovor s Karlem Dvořákem, předsedou Českého svazu koloběhu Text: Honza Vlášek a Karel Dvořák, Foto: Vlastimil Jurášek

Poslední číslo roku 2014 vychází v  roce 2015, a tak se nám zdálo příhodné požádat o první slova nového čísla Karla Dvořáka, který již několik let předsedá Českému svazu koloběhu. Karel promluvil nejen o Rollo lize, ale rovněž o tom, jak to tenkrát v  Lipníku nad Bečvou vše začalo …

Karle začněme od kořenů. Jak ses vlastně dostal ke koloběžce a koloběžkovému sportu? Někdy v  roce 2007, kdy jsem začal

4

doprovázet v  roli asistenta, řidiče, mechanika, tiskového mluvčího svou manželku Ivanu, která následně v roce 2008 na své první mezinárodní akci v Holandsku (MS) vybojovala své první mistrovské tituly. Od té doby jsem se účastnil pravidelně skoro všech akcí u nás i v Evropě jako divák a někdy v roce 2010 jsem se odhodlal si to vyzkoušet a docela mne to na stará kolena chytlo. Tím spíš, že mi tento druh pohybu prospěl i po zdravotní stránce a to poměrně razantně. Nehledě na to, že jak v  našem, tak mezinárodním pelotonu je vynikající parta lidí různých profesí se stejnou zálibou.

Během let jste vybudovali v Lipníku nad Bečvou celosvětový unikát, mládežnický koloběžkový klub (nyní vlastně dva). Jak se vám to podařilo? Na začátku bylo pár nadšenců, k nimž se přidali rodiče a systematickou prací v trénincích a následně při závodech se dostávalo do povědomí lidí v  Lipníku něco nového. Určitě nám v  tom pomohly už i výkony Ivany, která se poměrně rychle dostala do povědomí koloběžkářské společnosti. Podařilo se nám vybudovat určité zázemí, které usnadnilo účast dětí na závodech, zapojení rodičů jak do tréninků, tak do účasti na výjezdech na závody.

Co vlastně přivádí děti v  Lipníku zrovna ke koloběžkám? Je to něco nového, dá se říci i finančně přístupnějšího než jiné sporty, je to dobrá parta dětí i dospělých, v  neposlední řadě i příklady, kdy po Ivaně převzali žezlo úspěchů třeba Honza Jurášek - trojnásobný mistr světa v  kategorii juniorů z  posledního MS v  Plzni, nebo třeba Jarda Anton a Kristýna Pechová v  kategorii kadetů. Mohl bych jmenovat i další, kteří se prosazují na naší i mezinárodní scéně.

zvýšené nároky na organizátory nejen ligových ale i pro širokou veřejnost otevřených podniků. Z  pozice předsedy ČSK samozřejmě za tímto boomem vidím stále více práce, ale práce prospěšné pro širokou veřejnost a popularizace tohoto zatím neolympijského sportu.

Co chystá ČSK nového do sezony 2015? Na co se mohou členové svazu a další koloběžkáři těšit? Chystáme se do ligového kolotoče zapojit nové destinace třeba Pardubice, Ostravu, Náchod. A rozšířit svazový kalendář i o akce mimo ligu ať už tradiční, nebo i nově se objevující. Zavádíme do závodů časomíru, dnes již nezbytnou pro každou větší akci.

Co bys popřál koloběžkovému sportu do roku 2015? Aby se nadále zvětšoval počet lidí prohánějících se na koloběžce, mladých i těch starších, a aby přinášel radost a pohodu všem koloběžkovým nadšencům. A závěrem obligátní otázky, které dáváme každému:

Na čem jezdíš?

Již několik sezon jsi předsedou Českého svazu koloběhu, jak vidíš ze své pozice boom koloběžkového sportu v České republice?

Je to KICKBIKE – do terénu G4 a na závod Sport Max

Dívám se na to samozřejmě pozitivně a jsem velice rád, že na svých vyjížďkách třeba po cyklostezce Bečva potkávám stále více koloběžek. Tento nárůst je patrný i z počtu nových zájemců o závodění . Samozřejmě to přináší

Jestli tisíc km tak je to moc.

Kolik natočíš za rok?

Nějaké další koloběžky?

záliby

mimo

Občas sednu na motorku, přečtu si 5

dobrou knížku anebo vyrazím s rodinou na výlet

Radši z kopce nebo do kopce? Raději do kopce, protože z kopce jsem už havaroval třeba zrovna v Moravské Třebové

Víš, jaký je nejlepší koloběžkový mančaft na světě?:) No samozřejmě Lipenští draci

A chtěl bys ještě něco dodat? Všem koloběžkářům a nejen jim – i těm nadšencům, kteří se kolem koloběžek točí – aby jim rok 2015 přinesl pohodu, klid, zdraví a spoustu spokojenosti.

Koloběžkový rok 2015 pro fajnšmekry Text: Honza Vlášek Foto:

francouzských pavé se kluci vydají buď den, nebo dva dny před cyklisty.

Koloběžky, to dávno není jen Rollo liga. S  boomem koloběžkového sportu se na scéně objevují koloběžkáři, kterým je liga malá a kteří začali vymýšlet koloběžkové závody a akce, na kterých se dá zažít koloběžkový sport nových rozměrů. Vše začalo Tour de France na koloběžce 2013 a v  loňském roce prvním etapovým koloběžkovým závodem, Etapákem. Letos čeští koloběžkáři pokračují v  nastoleném trendu a v  nové sezoně se rýsují zajímavé akce, kterých se bude zřejmě moci zúčastnit kdokoliv.

Základ týmu je stejný, jako při Tour v  roce 2013 (bohužel se zřejmě nedostaví Alpo a René), nicméně tým bude doplněn o další dálkoplazy z  koloběžkářské komunity. Již dnes tým čítá přes deset osob zahrnujíce Jelena, Vaška Juna, Martina Komára nebo rakouskou ekipu vedenou zkušeným Guido Pfeiffermannem. Support si pod svá křídla bere zřejmě Mibo v čele s Pavlem Wernerem, který slibuje profesionální střih filmu o celé akci.

KICK FRANCE 2015 – Paris – Roubaix na koloběžce Po plonkovém roce 2014, který se nesl ve znamení světového šampionátu v  koloběhu, se česká ekipa projektu KICK FRANCE 2013 vrací na scénu s  projektem, jehož cílem je v  dubnu prokodrcat nejslavnější jarní cyklistickou klasiku, Peklo severu, Paříž – Roubaix, na koloběžce. Na 260km dlouhou trať s  nástrahami v  podobě cca šedesáti kilometrů pravých 6

Mělo by jít především o pohodový výlet, kterým se opět trošku pošťouchne povědomí o koloběžkovém sportu v  České republice. Časový limit neexistuje, ale každý by měl rubéčko prodrncat pod 24 hodin zadrženě. Akce je otevřena všem koloběžkářům dobré vůle bez nějakých sponzorských masáží a výkřiků, tudíž není problém se ozvat, přijet a pokusit se nepřekousnout si jazyk… Více informací naleznete www.kickfrance2013.com

na 7

ETAPÁK 2015 V  druhý květnový svátek se vrací Etapák. Pětidenní etapový koloběžkový závod letos zavítá do okolí Chebu, Konstantinových lázní a Slavkovského lesa. Časovka a čtyři etapy měřící od třiceti do téměř devadesáti kilometrů prověří pole cirka třiceti účastníků. Již nyní je jisté, že se na start vrací nejen Michal Kulka a Tomáš Pelc, ale také finský nároďák v  čele s  Hannu Vierikkem a Alpo Kuusistem. Rakousko – Uherský tým sestavil letos rovněž Guido, tudíž půjde o mezinárodní řež, jak se patří. Pořadatelé slibují vražedné profily, kterých se po testu zalekli natolik, že do pravidel zavedli povinnost zadní brzdy na všech závodních monopostech. V  průběhu ledna běží předběžné registrace pro všechny účastníky loňského Etapáku. Pro ostatní budou registrace otevřeny na začátku února. Chcete – li zažít vskutku ojedinělý etapový závod se vším, co k tomu patří, neváhejte s registrací. Počet závodníků je omezen na třicet koloběžkářů, kteří budou bojovat nejen o zelený trikot celkového vítěze, ale rovněž o body do sprinterských, vrchařských a týmových soutěží. Více informací www.etapak.cz

naleznete

na

MONT VENTOUX 2015 Pro koloběžkářskou komunitu není neznámé, že šedý vlk Milan Jelínek se letos (pravděpodobně) dožije významného životního jubilea. V  souvislosti s  tím se proslýchá, že Milan chystá počátkem léta výlet 8

do Alp s  hlavním cílem absolvovat během jednoho dne výjezd na Mont Ventoux ze všech tří stran, což je další z  cyklistických klasik, které jsou prováděny každoročně nadšenci z celého světa. Pro zajímavost jde o 68,5km stoupání (a sjezdů samozřejmě) s  převýšením 4380m. Tedy žádný extrém, ale spíše příjemný výlet v  Provence. Lze předpokládat, že první výjezd bude podniknut již za tmy, neboť svítání na větrné hoře patří prý ke klenotům světové cyklistiky (a zřejmě tedy i koloběhu).

REMERX - zbytečně drahá sranda

O detailech bude Milan samozřejmě později informovat (pro jistotu počítejme s tím, že v jeho merku budou i další kopečky jako Galibier, nebo Alpe d´Huez).

*** Pokud nejste zrovna závodníkem, ale spíše zážitkářem a cestovatelem, mohou být uvedené akce právě pro vás. Nejsou zde vyčteny všechny. O dalším pokusu o přejezd republiky pod 24 hodin, návštěvě Gira s výletem na Stelvio a podobných šílenostech se určitě dočtete v  dalších číslech Magáče.

Text: Milan Jelínek Foto: Milan Jelínek

Náboje Koupil jsem 3ks nábojů. V prvé řadě došlo na výměnu ložisek za SKF. Samotná výměna je a není snadná, protože některé původní ložisko vypadne skoro samo, zatímco druhé je tam nafest tak,že skoro nejde vyndat. Vymezovací podložka, kterou výrobce řeší různou toleranci z výroby, byla v jednom případě zkroucená uvnitř na ose. Na jedné prachovce byl zcela stržený závit, avšak tato maličkost nebránila výrobci    v    našroubování do nové náby. Prachovky většinou drhnou, takže pokud se má kolo točit bez odporu, je nutné je ručně povolit. Kolo sice poté trochu „vaklá,“ ale nedrhne. Trošku mě to připomíná garážovou výrobu...

Ráfky V Remerxu mi vypletli nové 20“ zadní kolečko, nový náboj, přímé dráty, ráfek Alcyon. Když jsem teď píchnul ve sjezdu z Vrbatovy boudy na Horní Mísečky a po té v krátké době znovu, podrobněji jsem se zaměřil na prohlídku ráfku. Příčina defektu je jednoznačně u výrobce. Vyvrtané díry v ráfku nejsou začištěny (jsou ostré, mají otřep), páska je někdy nalepena těsně na kraji vyvrtané díry a navíc se časem vyboulí  dovnitř a dokáže se přes otřep vyvrtané díry postupně přetrhnout. Bylo by asi  dobré věnovat pozornost kvalitě této pásky a pečlivosti při nalepování na ráfek.  9

Seriál – povídání z Tour de France 2014 Text: Honza Vlášek Foto: Pavlína Soukupová

Jdeme spát téměř okamžitě, protože zítra nás čeká 200km do Saint Malo.

V  minulém čísle Magáče jsme projeli na koloběžce Pyreneje a ocitnuli jsme se v prvním volném dnu celé Tour. To, co následovalo v  dnech příštích, byla rovina, únava a znovu rovina.

Vstáváme do krásného rána a Alpo nám na prvních kilometrech oznamuje, že Holanďáci končí. Karin s přítelem již nechtějí dále snášet všechna ta příkoří, která jsme jim pozdními příjezdy způsobili. Nám je to v podstatě jedno. Volám ségře, která je zrovna ve Francii, jestli nám nechce dělat kuchaře, a je vystaráno. Kolem poledne ovšem Vašek nezvládne diplomatickou situaci a brutálně zjebe Reného, že jeho maminka i s přítelem jsou úplní kreténí a prý ať jdou všichni do prdele. René říká, že radši než by dal Vaškovi pěstí, pojede zase sólíčko a míří napřed. My postupujeme kupředu s  vynikající náladou a poměrně snadno. Přidávají se k nám dva lokální koloběžkáři a hlavně Remo Poulidor. Cirka šedesátiletý pán od nás dostal tuto přezdívku, protože jsme se s ním neuměli moc domluvit. Nicméně jel také do Saint Malo, dal si věci k  nám do auta a tahal nám větrné roviny. Zastavujeme se s  ním na kafíčko, kde se k nám přidává i pan Šmíd z  Radiožurnálu a vzniká další

10. etapa – SainGildas des Bois – Saint Malo, 197km Ve volném dni vstáváme vzhledem k brutálně pozdnímu dojezdu poslední pyrenejské etapy hodně pozdě. Alpo jede s Reném obytňákem, my sklízíme kemp a vyrážíme směr Bretaň až po poledni. Cesta k  oblasti okolo Nantes je nekonečná. Měl jsem v plánu ji celou prospat, na což funguje bezvadně Stylnox, jenže asi deset minut poté, kdy jsem si ho vzal, zastavujeme na benzínce a já se v  halucinogenním stavu potácím mezi kamiony. Cesta je navíc tak dlouhá, že nestíháme večeři od Karin, což vyvolá další šílenou reakci v kempu, kde se mezitím objevil nový holandský support, PJ s  Ericem. 10

11

pěkné povídání pro rozhlas. Konec etapy už trochu chytá za nohy, ale novou krev do nás vlévá Atlantik na obzoru. Dojezd je po hlavní tříde v Saint Malo přímo na promenádě. Nádhera. V  cíli vyměňuji s  Poulidorem čepici a loučíme se. Jsou chvíle, na které se nezapomíná a tato je jedna z nich. Po cestě do kempu volá René, že se někde ztratil. Klasika :) V  kempu Karin uvaří poslední večeři, nějakou Indonésii. Nicméně je tam již i sestra a Dan Obrda, který střídá Terezku Věchetovou na postu fyzioterapeuta. Hned dostává na starost Michalovo koleno, které dostalo po sérii gumových hadů v Pyrenejích zabrat. Tým je nyní o dost kompaktnější.

11. etapa – Avranches – Mont Saint Michell časovka Časovka je pro nás v  podstatě také jakýmsi dnem volna, ale hned po probuzení po osmé hodině na nás padá únava. Děláme inventuru, co nám po odjezdu Karin zbude a co musíme pořídit. Holky poté jedou shánět plynové bomby, nádobí a vše další potřebné k nasycení našich hladových krků. René je z toho všeho také krapet nalomen a neví, jestli má jet dále. Říkám mu, že sem přijel kvůli dvěma věcem, jedna je pleasure a druhá goal. Pokud pleasure nemá, pak pořád ještě zůstává goal a je potřeba jet dále. Vypadá dost naměkko a říká, že si to nechá projít hlavou. Mezitím Láďa vyrobil Jardovi speciální boty Nike Blisters Edition 2.0 s prořízlou patou kvůli puchýřům. Koukáme na Jardovy nohy a každý má jinou radu, co s  tím. Někdo to chce nechat být, druhý píchnout a Vašek prošít jehlou. 12

Jarda to nakonec nechá žít vlastním životem. Časovka začíná v  Avranches na náměstí a je nudná. Kolem trati jsou celá města z obytných vozů, ale všichni jsou zalezlí a obědvají. Cíl je u bran legendárního Mont Saint Michell. Kluci jdou do města, ale já jsem nějak kaput. Svěřuji se do kompletní péče Danovi a jdu spát. Později to padá na všechny a povalujeme se v kempu až do večeře. Jakmile člověk vypadne z celodenního zápřahu, má toho prostě plné zuby. Večer se jdu kouknout na západ slunce a potkávám El Diabla, který jezdí po silnici na lehokole s  Eifelovkou nad hlavou. Čeká nás ještě spousta práce.

12. etapa – Fougeres – Tours, 220km Kemp opouštíme již po šesté hodině, protože celá oblast se kvůli časovce uzavírá. Jedeme do cca 30km vzdáleného Fougeres, kde na nás na startu etapy čeká paleťák. Je to další z  lokálů, který chce jet kus s  námi. Navíc se vyznačuje koloběžkou, která má vepředu loukoť 28“ a vzadu cca 4 kolečka z  inlajnů. Celé to nápadně připomíná vozítko na palety. Navíc tato podivná koloběžka vydává šílený zvuk a jede dost pomalu z  kopce. Nicméně s  chlapíkem je sranda. Jede s  námi asi půlku etapy a pak otáčí k domovu. Vůbec poprvé je dopoledne zima. Jedeme dlouhé oblečení a neprofukové vesty, zdoláváme asi dva úseky se značkou zákaz cyklistů, které pro koloběžkáře samozřejmě neplatí. Jsou to navíc zajímavé úseky. Vedou jednoznačně do kopce, ale dá se po nich jet bez odrazu, zalehnutí na řídítkách. Prostě zase podvod. Jinak není o čem vyprávět. Etapa vede nekonečnými rovinami se špatným 13

asfaltem. Je to šílená nuda. Podvečer překračujeme Loáru, zbývá již jen Séna v Paříži. Kemp je přímo na břehu řeky. Ségra uvařila kotel jahod se šlehačkou. Z  menu jdou obavy, že se posereme, ale nakonec se tak nestane. Nejsme žádní posránci.

13. etapa – Tours – Saint Amand Montord, 173km Další tranzitní etapa začíná opět chladem, ale končí tropickými vedry. Hned v  první třetině překonáváme metu 2000km, ale je nám krapet ouvej. Únava se hlásí o slovo. Centrální Francie je ovšem i tak velmi zajímavá. Lány polí všude okolo a probíhající sklizeň zajišťují přítomnost obrovských trucků s obilím, které nás sfoukávají ze silnice. Mezi lány polí jsou městečka jako z  divokého západu. Právě v  této oblasti jsem se rozhodl být farmářem. Oběd probíhá s  velkolepým menu na polní cestě u silnice. Po něm usínáme asi na patnáct minut. René jí za osm lidí. Dohání deficit z pyrenejského průjmu a váží o osm kilo méně než na Korsice. Jarda se snaží léčit nevyléčitelné puchýře. Ostatní jsou v  rámci mezí v  pořádku. Etapu si zpestřujeme kafíčkem a zmrzlinou v  pistolnickém městečku Issoudun a zvedá se nám zase nálada. V cíli na nás čeká luxusní kemp, kompletní srovnání od Dana a pohoda se západem slunce. Zítra jsou na řadě zase kopce. Přes Centrální masiv jsme jeli naposledy před týdnem cestou do Albi. Nyní si to zopakujeme o něco severněji směrem k Lyonu.

14. etapa – Saint Pourcain sur Souile - Lyon, 191km Pět prémií čtvrté kategorie a dvě trojky, 14

to je moc pěkný účet etapy s  cílem v  Lyonu. Scénář je hodně podobný etapám posledním. Nejdříve chladno a po obědě šílené spalující vedro. Na padesátém kilometru snídáme u rozvodí dvou řek, který doprovází patník s  nápisem v  této zemi se zakazuje žebrání. Hned za zatáčkou je Milan Jelínek, Vašek Jun, Pepa Kvita a Zdenda Černý, kteří s  námi chtějí jet Ventoux, ale neodolali a řídili celou noc, aby se rozjeli v  houpavé etapě do Lyonu. To později na svém blogu okomentoval Vašek Jun takto: „Těžko popsat emoce, které nás přepadají ve chvíli, kdy vidíme 6 blížících se žlutých dresů jedoucích ve vláčku. Všichni prožíváme radost s každou zdolanou etapou, o které se dočítáme na blogu Kick France, nebo na Facebooku. Kluky známe osobně z jiných příležitostí, ale přesto nám naskakuje husí kůže, jako když spatříte legendy, které jste dosud znali jen z obrázkových časopisů. Tady jsou. Opravdoví, skuteční. Skutečné legendy.“ Navíc nás v  té samé chvíli dojíždí Pepa Zimovčák a jde tedy o jedno velké české setkání ve Francii.

povzbuzení dostáváme od Vaška Juna přívěšek na krk s  vyrytým logem Tour de France, který mnozí z  nás nosí dodnes. Venca na tom není úplně dobře a obává se zítřka. Jenže etapa ještě není u konce. Naštěstí do Lyonu je to už převážně z kopce. Za přítomnosti dalšího lokálního kamaráda Christopha zdoláváme nástrahy lyonských silnic a dvě městská stoupání. Dojezd do cíle podél řeky je opět hodně euforický.

Christophe zajistil noc v  tělocvičně v  Givors a navařil kotel těstovin. Je tam ovšem šílené vedro, a tak většina mančaftu spí na balkonech. Loučíme se s  Danem Obrdou, který brzy ráno jede na letiště. Od zítra ho nahradí Fidlas, Pája Ducháčková a novinář Tomáš Poláček. Čeká nás totiž nejdelší etapa s  cílem na legendárním Mont Ventoux. Show není u konce … dost dobře možná ještě ani nezačala.

Jelen nás opouští hned za chvilku a jede etapu jako časovku. V  té době ho ještě moc neznáme a obáváme se smrti onoho vetchého starce. Teprve později poznáváme, že Milan je vlastně nesmrtelný. Nepočítaje Jardovy puchýře, je zdravotní stav mančaftu na to, že již cestujeme dva týdny, vynikající. To však pouze do doby než vystoupáme na Cóte du Pylon. Vcelku lehký kopec, ve kterém ale Vašek dostává asi půl hodiny. Po příjezdu na vrchol se s  bolestí v  obličeji hroutí do péče Danovi. Brutálně mu otekl kotník a nemůže na něj našlapovat. Pro 15

Koloběžka a koloběžec v podzimním, zimním a jarním období, aneb s podtitulem – jezdíme i v nepohodě a za tmy. Text: Jan Horák Foto: Jan Horák

Sice by bývalo bylo vhodnější, aby téma tohoto článku obsahovalo předchozí číslo magáče, ale znáte to, větru a dešti neporučíš a Fidovi, tomu už vůbec ne. Takže drobné rady alespoň na druhou půlku toho nevlídna, co nás v nové sezoně ještě čeká. Začal bych tím nejpodstanějším, tj. vidět a být viděn. V  několika svých článcích i diskusích na přibližovadlech. cz, třebas zde: http://priblizovadla.cz/v-zime-nakolobezce-proc-ne-ale-s-patricnouvybavou/ jsem se na toto téma již patřičně vypsal a notorické nesvítily nazval zlehka ignoranty na místo toho, abych použil adekvátnější avšak ani zde publikovatelný výraz. Mnohé jsem se snažil osvětlit i cestou moderního fenoménu doby = sociálních sítí. Přesto přese všechno jsem se rozhodl, i na základě zkušeností tam získaných, opět pro obsáhlejší článek, kde mohu shrnout nejčastější dotazy a odpovědi na ně. Nedělám si patent na rozum a 16

dopředu avizuji, že jakýkoli prostředek ke zvýšení vlastní viditelnosti je lepší než nic, ale přesto si neodpustím pár jízlivých a věřte tomu, že praxí potvrzených poznámek. Nejprve prvky aktivní bezpečnosti (předcházení nehodám) samotné koloběžky. Jinak řečeno je to to, co může být kontrolováno a je vyžadováno ze strany osob, které bdí nad naší bezpečností. Vycházíme z  předpokladu koloběžka se posuzuje jako kolo (§57, odst. 2 níže uvedeného zákona)!!! Zákon č. 361/2000 Sb. „O provozu na pozemních komunikacích“ v §58 odst.5 hovoří takto: „Cyklista je povinen za snížené viditelnosti mít za jízdy rozsvícen světlomet s bílým světlem svítícím dopředu a zadní svítilnu se světlem červené barvy nebo přerušovaným světlem červené barvy. Je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může cyklista použít náhradou za světlomet svítilnu bílé barvy s přerušovaným světlem.“ Takže nejen abych byl viděn, ale směrem dopředu abych i viděl, doporučuju výkonnou svítilnu. Tu svoji uveřejněnou ve výše avizovaném článku jsem věnoval „skoro-zeti“ ke kolu a sám mám objednanou tuto:

Specifications: 100% Brand New & High quality Length: about 115mm*30mm LED source: CREE XM-L T6 Brightness: max. 2000 lumens Lens : Advanced Focus System ( Fisheye Lens ) ON/OFF Switch/ Mode switch Model of Battery : 1x 18650 3.7V (Not Included) 3 Mode: High > Low > Fast Strobe Switch Color: Green or Orange ( Switch Color will be sent randomly.)

výkonu, což je z  hlediska bezpečnosti zhoršení o ½ oproti možnosti 1Watt diody, ale zase to významně šetří náklady na zdroje. Těmi jsou zde běžně dostupné a tím i levné baterie typu AAA. Jakékoli jiné knoflíkové, či zmenšené AAA-čka, co jsem vozil dříve, jsou finančně mnohem náročnější a v  provozu moc dlouho nevydrží. Prodávaný přiložený adaptér je na nic (opět se s  koloběžkou zatím nepočítá), respektive zatím jsem ho vždy po čase uklepal, tak jsem zbastlil držák z  držáků (krásné slovní spojení, což?) na odrazky a provrtáním samotného těla blikačky a zbytku jejího upraveného adaptéru (držáku) jsem ji přidělal „na pevno“ k  tomu držáku od odrazky. Je to natočitelné (samovolně se to nepohlo ani o píď) ve svislé rovině a už to vydrželo od počátku letošní závodní sezony 2015 (od 6.10.2014) = cca 1500km.

Je to víceméně ta samá, jako ta předešlá, jen s  větším a silnějším zdrojem a trošku lepší diodou. No a má natáčecí držák, což docela dost lidiček ocení, ánžto ne každý má v  místě, kde si chce světlo namontovat, řidítka kolmá ke směru jízdy. Navíc dost velké procento lidí preferuje mírné natočení světelného kuželu mírně ke krajnici. Je to nejen ohleduplné k  protijedoucím řidičům, ale i bezpečnější pro jezdce samotného, protože více marastu a ztráta balancu hrozí od krajnice. No a na blatník (kam jinam!!!, aby to světlo bylo vidět a plnilo svoji hlavní funkci = umělo na sebe upozornit) jsem konečně přidělal svoji vysněnou blikačku, tedy tu s  ultrasvítivou zábleskovou diodou. Zvolil jsem nakonec kompromisně pouze 0,5Watt 17

Dalším vynikajícím bezpečnostním prvkem jsou odrazky do výpletu. Homologované plastové mi vždy časem praskaly a tak jsem zkusil ty „dětský“, co se nasouvají na dráty a jsem s  nimi maximálně spokojen! Lehoulinké neposouvají se (alespoň ne na drátech o průměru 1,8mm) a jak vidíte na přiloženém obrázku, tak jsou z boku nepřehlédnutelné. Pokud jedete po hlavní silnici a nepozorný „blbec“ přijíždí z  vedlejší, tak jsou to právě ony, které na vás upozorní. Pokud je to obráceně a „blbcem“ jste Vy sami, tak vám také možná zachrání „kejhák“. Menší, ale obdobnou službu mohou nabídnout reflexní nápisy a samolepy na rámu samotné koloběžky. Ty jsou na obrázcích také docela dobře vidět. Mnoho výrobců je však nenabízí a aby byly účinné, tak musí být velkoplošné, jako zde.

18

Vlevo je mimoděk využit velmi podexponovaný obrázek a je na něm velmi názorně vidět, že nejlépe viditelné jsou ty bíle zářící prvky, které mají obdobné vlastnosti, jako reflexní pruhy na bezpečnostních vestách, či pracovním oblečení od fy. 3M (odrazky v  kolech a reflexní prvky na bundě a čapákách). Nyní jsme vlastně plynule přešel od samotné koloběžky k  jezdci. Ten může (měl by) svoji bezpečnost ještě podpořit. Znova podtrhuji, že podpořit, nejet vytvořit, protože, opět zdůrazňuju, že ZÁKLADEM i dle zákona je ta KOLOBĚŽKA!!! Čím? Na obrázku vlevo jsou docela dobře viditelné další dva bezpečnostní prvky. Reflexní pásky svítivě žluté barvy na kotnících (ty se za jízdy docela hýbou a tím na sebe také poutají pozornost)

a pak ty významnější na zápěstí, které jako jediné uporozňují na naši zamýšlenou změnu směru jízdy (docela kritické místo, zvláště chcemeli odbočit vlevo, že?). Samotného mne zarazilo, jak málo jsou vidět reflexní barvy na samotném oblečení. Tu zelenožlutou na bundě jsem musel z  té podexponované fotky vytáhnout až na samý konec posuvníku jasů (prosvětlení stínů), aby byla vůbec vidět! Doufám, že jsem některým z vás vzal iluze o naší viditelnosti. Skutečně je za tmy vidět jen to na té levé fotce!!! A teprve z blízka to na té pravé. Pokud něčím váš stroj nedisponuje, tak si to z  obrázku jednoduše odmyslete a vciťte se do role toho, jenž se na vás řítí rychlostí kolem 100km/hod. Při reakční době řidiče v  noci = cca 3s a ujeté vzdálenosti 27m/s musíte být spatřeni na vzdálenost minimálně 80m, aby s tím šlo „něco“ dělat!!! Přestaňme být IGNORANTY. Nejde jen o nás, nešťastným můžeme učinit i nevinného človíčka. Také bych nepředpokládal, ten předpoklad je už dopředu mylný, že za volantem vždy sedí řidič odpočinutý, věnující se výhradně řízení, střízlivý, nezfetovaný a s krátkou reakční dobou a navíc ohleduplný a nakloněný vždy omluvit naše ignorantství. Odvážných a já bych přidal, že i blbců, jsou plné hřbitovy. Alespoň dříve se to tak říkalo. Dalším doplňkem jezdce je přídavné (hlavní je svázáno se strojem, tedy koloběžkou – to už jsme snad pochopili) přední světlo = čelovka. Byl jsem jejím odpůrcem, ale nouzově jsem ji začal vozit, když jsem nyní opuchnul o to hlavní světlo (stal jsem se přechodně slabým ignorantem). Mám takovou, co mi doporučil kolega z  orientačního běhu, tedy aby se

s  ní dalo bez problémů běhat noční orienťáky v lese. h t t p : / / w w w. l e d - e x p e r t . c z / ledshop/eshop/22-1-MAXIMALNIVyprodej/0/5/812-LED-celovka-A7XM-L-T6-Zoom-500-Lumen Má to i výhodu v  tom, že když vás oslňuje protijedoucí řidič, tak na sebe upozorníte krátkým kývnutím své hlavy ve směru jeho čelního skla, případně, pokud to kývnutí prodloužíte a déle se mu díváte do tváře, si tak i vynutíte ztlumení jeho dálkových světlometů. Taktéž takovýmto způsobem na sebe můžete upozornit řidiče, co k  vám přijíždějí z  boku. Navíc lze tímto způsobem pozorovat údaje na pulsmetru (není třeba jeho zvukový signál, který informuje o tom, v  jaké oblasti, tréninkovém pásmu, se právě nacházíte), či „tacháku“. Čelovka má ale i docela zásadní nevýhodu. Velmi špatně se s  ní osvětluje povrch, po kterém jedete při mlze a oparu. To se vám ty drobné kapičky rozzáří těsně před očima tak, jako od dálkových světel v  autě = bílá tma. Tady je k  nezaplacení co nejníž (alespoň na řidítkách) umístěné světlo! Ale jinak pozitiva a až z  daleké Asie dorazí hlavní světlomet, tak asi tu čelovku nesundám, jen ji budu vozit a používat na její ½ výkon a tedy jako přídavné světlo. K blikačkám na hlemách a batozích a vlastně všude jinde, než na blatníku, jsem se vyjádřil nesčíslněkrát. Jako doplněk určitě ano, ale ta hlavní by měla být na tom blatníku! Nikdy nedosáhnou toho správného úhlu a výkonu ve správném směru. Mrmlají se, všemožně se kývají, svítí Pánubohu do oken, zakrývají je kola koloběžky, 19

jezdec atd., atd. No a do špatného počasí, které k těmto částem roku neodmyslitelně patří, jsou nezbytné – BLATNÍKY (proto taky ta vhodnost montáže blikačky právě sem). Nejlépe „celoobvodové“. Jsem si vědom věcné nesprávnosti tohoto výrazu, ale jak lépe zdůraznit to, že se od nich očekává to, aby plnili svoji očekávanou vlastnost a chránili nás před marastem. Měly by prostě po „celém svém obvodu“, kudy z  pláště odletuje cokoliv mokrého a špinavého směrem na jezdce, tomu zabránit. Jak to mám vyřešeno s letitou cyklistickou praxí já, to vidíte na přiložených obrázcích výše i níže. Jen pár poznámek. Plastový blatník = výhoda, ale je třeba ho správně uchytit. A nejen ten plastový! Z  výše avizovaných diskusí jednoznačně plyne, že vlastně časem praskají všechny blatníky. Proč? No jednoduše proto, že to nejsou blatníky prioritně určené na koloběžku, ale na jízdní kola. A tam se ZAVĚŠUJÍ (v cca ½ až své délky) na rám a nikoli jen VZPÍRAJÍ vzpěrami. Jejich upevnění pod těžištěm tak, jak se to děje u zadních blatníků koloběžek s  sebou nese přetěžování toho jediného pevného bodu uchycení a vytvoření podmínek pro vznik lomu v jeho nejbližším okolí. Po dvou letech marných snah se mi snad podařilo tento problém úspěšně vyřešit. Zatím jsem takto úspěšně absolvoval cca 2000km a, a nic. NIC se neděje = blatník drží, nedrnčí a nepraská. Proč? Snad proto, že jsem namáhání otřesy přesunul na dodatečně namontovanou a k  tomu účelu dostatečně dimenzovanou součást a to na nerezový, cca 12mm široký a 1mm tlustý pásek, který jsem 20

ve třech bodech pomocí ztracených nýtů s  velkoplošnou hlavou přinýtoval k  tělu blatníku. Navíc, a asi to je to podstatné, jsem tento pásek ohybem vytvaroval podle rámové vzpěry (trubičky o průměru cca 15mm). Ten ohyb působí jako listová pružina a zároveň díky použitému materiálu i tvaru tlumí vznikající vibrace blatníku za jízdy na nerovném povrchu (panelka, kostky). Pásek a tím i blatník je uchycen k  rámu koloběžky až za tím ohybem. Vše je na obrázcích níže. Jsem bytostně přesvědčen, že tato „vychytávka“ bude funkční na jakémkoli blatníku, z  jakéhokoli materiálu a na kolobce jakékoli značky. Prostě masa materiálu + ten ohyb. Samostatně to nepomáhá. Další vychytávky jako přidělání vzpěr v  ocích přes plastové podložky, sichrování šroubů, co je drží samojístícími kontramatkami, zkrácení těch vzpěr v  jejich držácích tak, aby je nepřečuhovaly a tím, i když byly chráněny plastovými krytkami, nezatrhávaly kalhoty atd. atd., to jsem popsal už na přibližovadlech (odkaz výše).

U předního blatníku už nejsem tak ortodoxní a netrvám na té celoobvodovosti, i když i k té se časem dopracuji, jen co vyměním přední vidlici, abych ji měl volnou na stavbu dalšího prototypu. Tento už zůstane (doufám), jen jako „bahník“ do plískanic a jako dopravní prostředek na dojíždění a testování novinek. Proč zrovna tady nejsem tak ortodoxní? Protože Honza Vlášek měl skutečně pravdu, když říkal, že funkci předního blatníku zastane (u KickBike výrazně) i ta hlavní rámová trubka (U bejka roura). Tedy alespoň v  přímém směru jízdy. V  zatáčkách (čím větší poloměr, tím hůř pro jezdce) to bohužel neplatí, tady nás přední kolo „nahodí“ a to i přes to lízátko, které já (nejen já) na té hlavní rámové trubce používám (viz foto dole). „Celoobvodový“ (obvodový) blatník, jako na tom Bejku dole je v  tomto případě jednoznačně lepší!

Mimochodem to oddálení zadního blatníku na jeho konci od pláště není také samoúčelné, ale pomáhá při jeho menším zanášení a samočištění, ala motokrosový mašiny. Ps. pro ty, kteří z  jakéhokoli důvodu chtějí jezdit v  bahně. NEPOUŽÍVEJTE žádné blatníky a doporučuju kotoučové brzdy, nebo alespoň vysoké V-brzdy, ty se sajrajtem zanášejí nejméně a tím i neznemožňují otáčení kol. V žádném případě brzdy silniční, ty jsou na koloběžku určenou pro jízdu na silnici (stezka, zpevněný povrch) a pouze do mokra, nikoli bláta. Tady hledejte analogii s MTB závody, ale, na rozdíl od kola, to tady už není můj šálek kávy. Ale kdo chce kam, pomozme mu tam.

21

Koloběžkový Magáč Téměř nezávislý koloběžkový čtvrtletník Kontakt: [email protected] Designed by: Olli Savolainen Kickbike Worldwide LTD