2014

LISTY Z AURA – PONTU 4/2014

1

Obsah: V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3 Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4 Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5 Arnošt Goldflam Karel Steigerwald Ladislav Stýblo, Ivan Olbracht Tomáš Vůjtek, Ladislav Mňačko M. Magdová, M. Balážová Petr Kolečko

No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................9 Anglicky psaná dramatika Shue - Šotolovi Cary - Josek Sachs - Dominik

Ludwig – Dominik Quilter – Sloupová

Německy psaná dramatika Welte - Štulcová Schimmelpfennig - Štědroň

Zeh - Lusti Veiel - Kotrouš

A další... Vyrypajev - Magdová Princ, Koch - Kostelecká

Gavran – Otčenášek Grekov, Muravickij - Krejčová

Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................17 Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......18 Anglicky psaná dramatika Mamet Pertwee LaBute Jordan, Nash Kaufman, Hart Davies Karam Německy psaná dramatika Pinkus, Kruppa Bukowski Magnusson

Nelson Organ Coppel Morgan Fritz Barber

Henning Linder von Düffel

A další... Torfason (Island) Ulická (Rusko) Gardell (Švédsko)

2

Váže ní a milí přátel é, připravili jsme pro Vás zimní čtení - další Listy z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních textů za poslední období. Kromě tuzemských novinek a nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené novinky zejména anglosaské a německojazyčné oblasti, ale i z jiných zemí. Aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našem webu (www.aura-pont.cz), včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o dalším dění v naší agentuře. Máte-li zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je zašleme elektronicky či poštou. Jejich obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti dramaturga, kde je k dispozici úplný přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o více než 5000 textech původních českých a slovenských her, překladů i textů zahraničních autorů v originále, aktualizace databáze probíhá průběžně. Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami: na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů, rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora, vystavíme provozovací smlouvu. Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané): obstaráme, v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční agenturou, dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů, nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady. Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa: vlámské části Belgie, Bulharska, Holandska, Chorvatska,

Maďarska, Německa, Polska, Rakouska,

Rumunska, Ruska, Skandinávie a Pobaltí Slovinska,

Srbska, Švýcarska, USA, Velká Británie a Irska

a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami). Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit. Vždy Vám alespoň poradíme. Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně. Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby. Těšíme se na Vaše reakce. Jitka Sloupová, Michal Kotrouš

3

Kontakty VEDENÍ AGENTURY: Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected] DIVADELNÍ ODDĚLENÍ: Petra Marková, vedoucí – tel.: 731 184 896, [email protected] Texty a agentáž Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected] Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected] Zahraniční práva Anna Pýchová – tel.: 739 652 531, [email protected] FINANČNÍ ODDĚLENÍ: Martin Chramosil – tel.: 603 195 199, [email protected] Markéta Kotrbová – tel.: 731 555 949, [email protected] Hana Ondřichová – tel.: 731 520 528, [email protected] PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ: Jiří Havel – tel.: 603 466 399, [email protected] Markéta Mayerová – tel.: 602 644 630, [email protected] SEKRETARIÁT: Lucie Štěpánová – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]

Najdete nás na adrese: Veslařský ostrov 62 147 00 Praha 4 - Podolí tel. ústředna: 251 554 938 e-mail: [email protected] www.aura-pont.cz

4

Česká a slovenská dramatika Čeká na premiéru Arnošt Goldflam HRŮZA V BRNĚ 6 m, 1 ž (a pár vedlejších rolí) groteska s detektivní zápletkou Nejnovější hra brněnského režiséra, dramatika a herce, se odehrává, jak již název napovídá, v jihomoravské metropoli, kde se setkáváme s hlavními postavami, s policisty Rudolfem a Jaromírem. Tito policisté, „Brňáci“ každým coulem (promluvy v hantecu) se vinou své ráznosti, horkokrevnosti a neobratnosti ocitnou ve víru událostí, jež jim mohou změnit životy. Vyšetřování vraždy, do níž jsou protagonisté zapleteni možná mnohem více než i oni sami tuší, vyznamenání od samotného ministra (který je samozřejmě také z Brna), doktorát a možná i vytoužené zaměstnání v New Yorku? To vše na Rudu s Jarou, kteří jako by vypadli z vtipů o policistech, čeká. Jak toto může skončit? Lavina ostrých, leč zábavných, vtipných a sarkastických glos, děj prošpikovaný situační komikou, to vše do této hry dokázal Arnošt Goldflam vměstnat. Sám autor přitom říká – hra je nevhodná pro ženy. Hra měla scénické čtení v Divadle v Řeznické v listopadu 2014 v rámci Noci divadel. Ladislav Stýblo, Ivan Olbracht O SMUTNÝCH OČÍCH HANY KARADŽIČOVÉ 11 m, 4 ž dramatizace povídky Dramatizace povídky se sbírky Golet v údolí (golet je označení pro židovský lid žijící mimo zemi zaslíbenou – zde v odlehlé zakarpatské vsi Polaně). Autor zachytil v této povídce židy žijící v Podkarpatské Rusi v Polaně po 1. světové válce. Popisuje zde dobu, kdy se Podkarpatská Rus stala součástí Československa. Židé musí maďarské koruny vyměnit za české, ti, kteří to neudělají, mezi nimi i otec Hanele Josef Šafar, jsou na mizině. Je zde líčena bída a hlad, jediné, co postavy drží při životě, je jejich víra, že se jednou dostanou buď do své zaslíbené země - Palestiny, nebo že přijde Mesiáš. Proto zde založí chaluku, židovské nacionalistické hnutí podporující samostatný židovský stát. Členkou tohoto hnutí je i Hanele, do které se zamiluje místní mladík Šlojme a chce si ji vzít, Hanele ho však nechce. V Ostravě se zakládá nová hachšara, která členům slibuje snadnou cestu do Palestiny, vysněné země všech židů i Hanele. Na schůzi je Hanele schválena jako vyhovující a odchází tedy do Ostravy. Je ráda, že je pryč z nudné a prázdné Polany, a také že nemusí čelit nátlaku Šlojmeho. V Ostravě se jí moc líbí, pracuje v továrně a spolupracovnice jí říkají Hana. Seznámí se zde s Ivem Karadžičem (vlastním jménem Izák Kohn), dvaatřicetiletým obchodníkem. Po několika schůzkách se jí svěří, že už není žid. Nejprve je zmatena, ale díky lásce k němu je ochotna se své židovské víry zříci. Jedou požádat otce Hany o ruku, rodiče jsou nejprve šťastni, že Ivo nechce věno, když se však dozvědí, že Ivo není žid, nechtějí mu Hanu dát. Po všech možných útrapách, kdy se celá vesnice bouří proti Ivovi a chce ho i lynčovat, přijdou četníci a odvážejí Iva i Hanu zpět do Ostravy. Od té doby jsou Haniny oči smutné, protože se zřekla své víry a opustila dosavadní způsob života.

5

Martina Balážová, Marcela Magdová ŽENSKÁ EPOPEJ 1 ž (4 ž) monodrama Monodrama o životě a díle malíře Alfonse Muchy. Cyklus čtyř ročních období, čtyř žen (Anny Muchové, Sarah Bernhardt, Marie Chytilové a Amálie Malé), které osudově vstoupily do umělcova života, symbolicky oscilující mezi dětstvím a stářím člověka obdařeného výrazným talentem. Dětství v Ivančicích a sestra Anna Muchová, velký svět, sláva a múza Sarah Bernhardt, žačka a později i manželka Marie Chytilová a rodinné zázemí a matka Amálie Malá jako metafora smrti a všeobjímající lásky. Monology čtyř žen, jež zásadně ovlivnily umělcův život, mohou být rolí pro jednu i více hereček.

Po premiéře Karel Steigerwald CENA FACKY aneb GOTTWALDOVY BOTY 8 m, 5 ž, děti cimbálmuzikál Slovácko padesátých let minulého století a Slovácko dnes. Násilná kolektivizace a proklamovaný antikomunismus současnosti. Viníci a soudci. Odsouzení i nepotrestaní. Silné příběhy pevných i méně ztepilých slováckých charakterů. Karel Steigerwald napsal svou nejnovější hru na podkladě jímavé povídkové knihy zlínského soudce a spisovatele Josefa Holcmana Cena facky. Rámec dramatu akcentuje také příběhy nechvalně známé uherskohradišťské věznice, a to nejen z pohledu osudů vězňů. Košatý děj popsal výstižně Richard Erml v recenzi v Divadelních novinách: “V Ceně facky se mladík řečený Tydlitát z perzekuované rodiny vnutí do cimbálové kapely složené z místních komunistů, aby pomohl usvědčit někdejšího estébáka, mučícího politické vězně. Časově jsme na přelomu tisíciletí, kdy kulminovala neschopnost dostat obviněného někdejšího podporučíka StB Aloise Grebeníčka (a otce tehdejšího předsedy českých komunistů) před soud. Ten zemřel v roce 2003, aniž se k soudu dostavil, jeho případ tedy zůstal otevřený. Fakt, že se obžalovaný několik let úspěšně vyhýbal soudnímu řízení, však není situace dramatická, nýbrž absurdní. S tím si ale autor těžkou hlavu nedělá a absurditu stupňuje: mladý Tydlitát zjistí, že kapela je kamufláž, nikdy vlastně nehrála, jako podobenství stranické buňky má jiné poslání než hudbu. Antikomunista Tydlitát s komunisty popíjí, ochutnává klobásku a pátrá po mučících Gottwaldových botách, do kterých se pouštěl elektrický proud. Je však stejně bezmocný jako pošťačka pokoušející se předat soudní obsílku. A ke všemu prožívá vztah ke Grebeníčkově dceři Mirce, která upřímně formuluje většinový názor ve společnosti: Co z toho máš za potěšení, být antikomunista? Kyselej, samá stížnost, oni jsou veselí. Chlastají víno, hrajou falešně v kapele, ale smějí se, rádi jsou na světě. A co ty? Jen smrdíš tou nespravedlností, co ji tak nenávidíš.” Světová premiéra proběhla 21.6.2014 ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Tomáš Vůjtek, Ladislav Mňačko JAK CHUTNÁ MOC 7 m, 3 ž dramatizace V románu Jak chutná moc vypráví autor Ladislav Mňačko příběh státníka, jehož životní cestu přehlíží v den slavnostního pohřbu státníkův přítel, oficiální fotograf. V průběhu ceremoniálu si klade jedinou otázku: co způsobilo, že se tenhle „velký mrtvý“ dokázal v několika málo letech

6

proměnit z živoucího a planoucího bojovníka v odosobněný sklerotický typ funkcionáře, posedlého už jen sebou samým, svou pozicí, svou mocí. Vášnivě napsaná kniha zkoumá, čím moc otravuje duši a mění člověka s ideály v odpudivou charakterovou trosku. Ladislav Mňačko, jedna z největších osobností moderní slovenské literatury, napsal tuto knihu v roce 1967. Přesto je i dnes tento strhující – téměř orwellovský – příběh v úpravě dramatika Tomáše Vůjtka až děsivě aktuální. Mňačko se zde sice velmi umně a bez zbytečného patosu vypořádává s vlastní frustrací z vlády komunistů v padesátých letech (ke kterým patřil i on sám), ale nezdá se, že by kniha svou apelativnost ztratila – stačí se jen rozhlédnout kolem sebe... Adaptace byla uvedena v divadle Reduta (ND v Brně) v říjnu 2014. Dodo Gombár (Slovensko) BEZ BOHA DOM 10 m, 5 ž hra o pěti obrazech Hra o síle rodinné pospolitosti, o hledání víry i smyslu života. Děj se odehrává na Dušičky (motiv smrti se ve hře různě opakuje) v nejmenované slovenské vesnici, kde všichni o všech všechno vědí a kde ve společném domě žije rodina - vedle středobodu celé rodiny (otec nedávno zemřel), věřící, milující a trpělivé matky, se setkáváme s jejími třemi syny. Nejmladší třicetiletý Marek opustil kdysi místní děvče Katku, nyní svobodnou matku (Marek není otcem), aby zasvětil život Bohu v semináři, to se však nepovede, a tak se Marek vrací právě na Dušičky do rodného domu. Zde se setkává kromě své matky se staršími bratry – s nevěřícím, uzavřeným a podivínským sochařem Ondrejem, provozujícím místo Dušiček s přáteli Halloween, který mu nemůže zapomenout, že mu kdysi přebrat právě Katku, a který se uzavírá před světem do své dílny, kde vyrábí dřevěné sochy, paradoxně na biblické motivy. Nejstarší bratr Richard pracuje jako strojvedoucí, byl právě svědkem již několikáté sebevraždy pod koly vlaku, žije s manželkou Alžbětou a dvěma dětmi ve vyprázdněném, leč nekonfliktním manželství a občas zavítá do místního hostince, kde za asistence hostinského Gazdy sedí otec Katky a místní opilec Koňas či strojvůdce Švehla (svědek sebevražd). Věřící Marek, jakási hlavní postava a vypravěč hry, hledající smysl života (zkušenost semináře pro něj byla jen další zastávkou na cestě životem) si při hádce mnohé vyříká s Ondrejem a posléze odolá svodům neukojené bratrovy manželky Alžběty. Přes všechny konflikty však pro něj rodina představuje (stejně jako rodná víska) jistotu, kterou neustále opouští, ale do které se vždy jako v kruhu opětovně vrací. Pár dní jeho pobytu v rodném domě však vše změní: Katce se dvoří tajemný nesympatický přistěhovalec, Ondrej málem uhoří při požáru své dílny (socha výjevu ukřižování zůstává plameny nedotčena), vlakovým sebevrahem byl jeho přítel z dětství... Marek opět opouští vesnici i dům s rodinou, naléhá na Katku, ať začne žít se zmrzačeným Ondrejem, který ji zřejmě stále miluje, a vydává se do světa... Rodný dům, jenž se zdál být po smrti otce bez Boha, se ukazuje jako jediná jistota nejen jeho života. Jde o finálový text soutěže o Cenu Alfréda Radoka v kategorii o nejlepší původní českou a slovenskou divadelní hru za rok 2008. Česká premiéra proběhla v listopadu 2014 ve Švandově divadle v režii a překladu P. Štindla pod názvem Dům bez Boha. Petr Kolečko VÁNOCE VE ŠPEKOVĚ 4 m, 2 ž pohádková crazy-komedie Pohádka pro malé diváky o lásce k jídlu, sportu a nakonec i k bližním, ve které zaručeně uvidíte i zlatá prasátka. - Blíží se Vánoce, čas lásky a pohody. Jenomže ve Špekově se každý pořád jenom cpe a zlatá prasátka se bojí, že se letos na Štědrý den zase nebudou mít komu ukázat,

7

protože se nikdo nebude postit. Rozhodně si sváteční laskominy neodepře malý Ludánek, který by si k Vánocům přál hlavně hodně kečupu a majonézy. Ovšem když se zlatá prasátka nikomu neukážou, vyblednou a stanou se z nich obyčejní čuníci. Naštěstí se do Špekova právě přistěhovala Zuzanka z Tyčkova, ta by mohla prasátka zachránit. Zuzanka totiž nemá špekovské žrouty ráda a raději sportuje, než jí. A tuhle Zuzanku potká Ludánek... Přestane se Ludánek cpát a vyrazí se Zuzankou na běžky? Jak dopadne tenhle bláznivý Štědrý den? Světová premiéra v režii J. Friče proběhla v říjnu 2014 v kladenském Lampionu.

8

Nové překlady Anglicky psaná dramatika Čeká na premiéru Larry Shue (USA) MAGOR (THE NERD) přeložili Adéla a Jan Šotolovi 3 m, 2 ž (1 dítě) komedie Mladý a nadějný architekt Willum Cubbert často vyprávěl svým přátelům o dluhu, který musí splatit jistému Ricku Steadmanovi, bývalému vojákovi, kterého nikdy nepotkal, ale který mu zachránil život poté, co byl vážně zraněn ve Vietnamu. Rickovi dokonce napsal dopis, ve kterém se zavazuje, že co bude živ, „budeš mít na Zemi někoho, kdo pro tebe udělá, cokoliv budeš chtít“. Willum má proto velkou radost, když se Rick nečekaně objeví v jeho bytě v den oslavy jeho třicátých čtvrtých narozenin. Tato radost ovšem brzy vyprchá, když začne být jasné, že Rick je příšerný „magor“, nemožný hulvát beze špetky sociální inteligence a taktu a ještě ke všemu ne a ne odjet. Jeho pokračující přítomnost je smrští neustálých komických incidentů, a to až do chvíle, kdy se za normálních okolností vyrovnaný a klidný Willum dostává do stavu, v němž zvažuje použití násilí, přičemž tento zoufalý vývoj je nakonec odvrácen překvapivým zvratem na konci hry. Brilantní komedie se vyznačuje vtipnými dialogy a dokonale vystavěnou situační komikou. Jedním z prvních představitelů magora byl Rowan Atkinson (známý protagonista Mr. Beana), jenž ve hře exceloval v londýnském Aldwych Theatre. Joyce Cary (Velká Británie) KOPYTEM DO HLAVY (HORSE´S MOUTH) překlad a úprava Jiří Josek 11 m, 5 ž (+ vedlejší role) dramatizace Dramatizace groteskní knihy z roku 1957 vypráví osud nonkonformního umělce, jehož prokletím je právě to, že je umělcem. Brilantní mozaika absurdna, komična a úchvatného světa malířových představ. Kniha vyšla poprvé v češtině v roce 1984 v nakladatelství Odeon. Z vězení se navrátivší Gulley Jimson, kleptoman, výtržník a recidivista je také malířem a disponuje promrhaným talentem. Jeho povaha představuje postrach pro každého a v každé situaci. Cynický umělec se musí vypořádat se starými dluhy a starým podvodem, jenž byl na něm spáchán. Ukáže se však, že to s podvodem nebude zas až tak horké - přesto má v plánu získat alespoň studie svých starých obrazů. Jimsonovi se po množství peripetií podaří namalovat obdivovaný obraz na zeď kaple, která však musí být spolu s novým obrazem zbourána. Takřka neustále se na spletité pouti svým osudem perou dvě Jimsonovy tváře – ta cynická, výtržnická a neschopná, a ta umělecká, romantická a nadaná.

9

Po premiéře Ken Ludwig (USA) LOV ZAČÍNÁ (THE GAME´S AFOOT) přeložil Pavel Dominik 3 m, 5 ž komedie Komedie u nás dobře známého amerického autora Kena Ludwiga (Shakespeare v Hollywoodu, Tenor na roztrhání, Měsíc nad Buffalem) začíná jako detektivní příběh/mystérium ve stylu detektivky A. Christie Pasti na myši, postupně se však proměňuje v divokou frašku plnou překvapení a komických situací. William Gillette, herec specializující se na postavu Sherlocka Holmese, je při představení kýmsi postřelen. O dva týdny později, na Vánoce roku 1936, si do svého supermoderního domu v Connecticutu pozve kolegy ze své herecké společnosti s úmyslem vypátrat, kdo se ho pokusil zabít. Jedná se o čerstvé novomanžele Simona a Aggie (která je snad do Williama zamilovaná), a Williamovy dávné kolegy a manžele Felixe a Madge. Venku zuří sněhová bouře, vypadává elektřina i telefonní spojení. Přítomna je Williamova matka a také divadelní kritička Daria Chase, která všem leze na nervy a na všechny něco ví. William má plán, jak odhalit, kdo se ho pokusil zabít - zorganizuje seanci (Daria je médium) a přemluví Madge, aby předstírala, že ji během této seance někdo zavraždil. Ani pod vlivem šoku se však nikdo nepřizná a Daria je velmi naštvaná. Vzápětí jí někdo vbodne dýku do zad. Všichni (snad kromě Williama) by k tomu mohli mít motiv. Williamovi se poté, co zavolal policii, k vraždě přizná jeho matka, a tak se s Felixovou pomocí rozhodne ji krýt. Předstírá, že k žádné vraždě nedošlo a Dariinu mrtvolu ukryje. Dorazí zdánlivě neškodná anglická policejní vyšetřovatelka Goringová, která tvrdí, že se jí nějakým záhadným způsobem podaří každého zločince usvědčit. A ukrýt před ní mrtvolu je mnohem obtížnější, než se Williamovi původně zdálo. První manžel Aggie byl nesmírně bohatý a zemřel za podivných okolností. Daria i Simon byli tehdy nablízku. Je to snad důvod, proč musela Daria zemřít? William chce vraha co nejrychleji odhalit, ale zapomíná, že i když je vynikajícím představitelem Sherlocka Holmese, jeho dedukčními schopnostmi obdařen nebyl. A nedorozumění, nečekaná odhalení, oživlí zavraždění a další překvapivé situace nabírají stále rychlejší tempo… William Gillette skutečně žil (byť v jiné době) a byl slavným představitelem Sherlocka Holmese. Hra nabízí pozoruhodné herecké příležitosti, inteligentní zábavu a také zajímavé téma identifikace herce s postavou, kterou hraje mnoho desetiletí. Komedie měla premiéru v listopadu 2011 v Cleveland Play House v režii Aarona Posnera. V roce 2012 získala cenu Edgara Allana Poea za nejlepší hru. Česká premiéra - DJKT Plzeň, prosinec 2014. Peter Quilter (Velká Británie) CELEBRITY přeložila Jitka Sloupová 4 m, 1 ž komedie Komedie anglického autora žijícího na Kanárských ostrovech. Peter Quilter se proslavil muzikálem Glorious! (Je úchvatná!) a dramatem ze života Judy Garlandové The End Of The Rainbow (Na konci duhy). I v Celebritách se autor soustředí na život celebrit (jejich sžíravou potřebu být in) a fanoušků (parazitickou touhou přisvojovat si životy slavných). Alan Coogan je zapadlá hvězda televizní soutěže. Chce ovšem svoji slávu získat zpět. Proto svolí, aby se jeho rodinný život stal předmětem reality-show seriálu, a to i přes protesty jeho syna Kuby. Na dva týdny se do jejich domácnosti nastěhuje podivínský kameraman George a neplánovaně i Šmudla, Kubův kamarád, který zrovna nemá kde bydlet. Natáčení ale nepřináší očekávané výsledky a George, aniž by to Alan pozoroval, působí přesně

10

proti jeho zájmům. Navádí Kubu, ze kterého se stal známý herec už v dětství, aby nedůvěřoval svému otci, který za něj uzavírá kontrakty, a tak Kuba svého otce „propustí". George se také snaží vlichotit Alanově ženě Heleně, populární zpěvačce, která se po svatbě vzdala kariéry, a snaží se ji přesvědčit, že se obětovala pro vztah s mužem, kterého nemiluje. George u Heleny neuspěje, svede ji zato dvacetiletý skejťák Šmudla a George nepozorovaně celou akci natočí. Nahrávkou pak vydírá Helenu, protože se cítí být povolán k tomu, aby zlepšil její život - buď se Helena rozvede nebo George záznam poskytne médiím. Navíc jí prozradí, že nenatáčí reality show pro televizi, ale pouze chtěl strávit nějaký čas v její blízkosti. Helena odmítne Georgeovy podmínky a z jejích sexuálních hrátek se stane hit bulvárních médií. Trapná událost sjednotí Kubu a Alana, který dá na synovu radu a prodá médiím pravý příběh - jak Cooganovi naletěli neznámému šílenci, který se vydával za kameramana ITV. Paradoxně: kuriózní událost, kterou chtěl George Alana zničit, vynese někdejší hvězdu zpět na výsluní. Česká premiéra – Divadlo pod Palmovkou, leden 2015. Stephen Sachs (Velká Británie) MAUDE, LIONEL A OBRAZ JACKSONA POLOCKA (BAKERSFIELD MIST) přeložil Pavel Dominik 1 m, 1 ž Komorní dialog dvou protichůdných postav - uměřeného intelektuála, kunsthistorika Lionela a svérázné Maude nad pravostí jednoho obrazu. Je jeho tvůrcem opravdu slavný Jackson Pollock? Maude ostře bojuje za své přesvědčení, neboť verdikt znalce umění Lionela může mnohé změnit. Dialog dokáže být přívětivý i překvapivý, napínavě detektivní i citlivě psychologicky odhalující nitra a příběhy jednotlivých postav. Hra v sobě ukrývá konverzační komedii, ale místy až jemně psychologické drama. Každopádně obě postavy se během dialogu poměrně dost obnaží – svěří se vzájemně se svými osudy. První uvedení formou scénického čtení proběhlo ve Východočeském divadle Pardubice v listopadu 2014, na repertoárovou českou premiéru tato skvělá komorní hra ještě čeká. Premiéra proběhne na jaře 2015 v Divadle v Řeznické.

Německy psaná dramatika Čeká na premiéru Thomas Welte (Rakousko) VÝSLECH (DAS VERHÖR) přeložila Magdalena Štulcová 1 m, 1 ž komorní drama Po skončení 2. světové války je mladý německý dezertér zajat francouzskými vojáky, za základě oznámení jednoho důstojníka. Je vyslýchán francouzskou vojačkou, jež mluví německy. Ta má samo sebou na základě špatných zkušeností s německou brannou mocí vůči německému vojákovi předsudky a snaží se ho dostat do pasti, aniž by se skutečně zajímala o okolnosti případu. Má v úmyslu ho pomocí šikovných otázek dostat do úzkých, voják však dokáže taktéž šikovně kontrovat. Během výslechu se dozvídáme Paulův příběh dezertéra, který však vojačku nechává chladnou. Paul vypráví o smrti přítele Josefa, který dezertoval s ním. Jeho smrt mělo mít na svědomí gestapo. Vyslýchající žena však příběh otočí tak, že jako vrah vypadá Paul, a obviní ho z vraždy. Jediný důkaz, který dokazuje jeho nevinu, je jeho vojenská knížka, která mu byla odebrána při zatčení a která někam zmizela – datum a místo mluví v jeho prospěch. Vyslýchající však na existenci této knížky nevěří a dáte tlačí na Paula. Po hodinách výslechu se

11

příběh zamotává a do rohu zahnaný voják se zhroutí a říká to, co by ráda slyšela. Ale když vojačka dosáhne toho, co celou dobu chtěla, totiž doznání, je vojenská knížka nalezena. Komorní drama o šílenosti války, o vratké spravedlnosti, o nenávisti, která je motivací, napínavá zápletka nenechá diváky chladnými. Juli Zeh (Německo) KAKTUS (DER KAKTUS) přeložil Marc Lusti 3 m, 1 ž, 4 vedlejší role komedie Jochen Dürrmann, člen protiteroristické zásahové jednotky, měl štěstí – podařila se mu skvělá akce. Před jedním frankfurtským květinářstvím zadržel mezinárodně hledaného teroristu a s pomocí mladého strážníka Cema se mu podařilo podezřelého dopravit až na strážnici k výslechu. Že se v případě domnělého bojovníka Al-Kaidy jedná o vysoký kaktus neřeší ani Cem ani Dürrmann, ale ani uchazečka o post policistky Susi. Euforie z kořisti je moc velká, jednotlivé kompetence jsou zmatené, nepohodlné otázky po limitech právního státu jsou zavádějící... Nebezpečný živel zarytě mlčí – jak už to tak u kaktusů bývá. Je mu vyhrožováno násilím a mučením, když tu se na scéně objeví Dr. Schmidt z kriminálky a hlásí aktuální nebezpečí: hrozbu teroristického útoku na letišti. Kaktus je u výslechu podroben elektrošokům, až konečně zúčastnění začínají pochybovat o svém konání – netuší však, že duchové, jež nevědomky vyvolali, se opravdu objeví jakožto reprezentanti chaotického a rozvráceného 21. století... Jízlivá komedie o hranicích práva a svobody v dnešní Evropě byla uvedena v listopadu 2009 v mnichovském divadle Volkstheater. Po premiéře Roland Schimmelpfennig (Německo) LÉTAJÍCÍ DÍTĚ (DAS FLIEGENDE KIND) přeložil Petr Štědroň 3 m, 3 ž Hra připomíná stavbou antické drama – chór tří můžu a tří žen (40 až 60 let vypráví, rekonstruuje, komentuje děj, v němž jde o tragickou nehodu, při níž zemře malé dítě. Tři ženy pronášejí věštby, pracovníci městských kanalizací jsou pod ulicí znepokojeni, vina rodičů se vznáší nad scénou v podobě písně, Opět jde o typický autorův rukopis, poetické pasáže se střídají s těmi drsnými, skutečnost střídá fantazie a sen a ze střípků výpovědí chóru tak vyvstává velká vina a špatné svědomí, jež nesou rodiče dítěte. Když jdou rodiče s dětmi se svítilnami nocí, musí být opravdu úplná tma. Jde o každoroční průvod, o společnou akci, kde není nouze o malá dvojčata a „zdvojené děti“ a naopak o neúplné rodičovské páry, které si zde rády poklábosí a seznámí s ostatními. Táhnou menší děti a postrkují větší.. Nikdo si bohužel nevšimne, že jedno dítě se vrací zpět do tmy, protože ztratilo oblíbené autíčko... A otec jede autem moc pozdě z bohoslužby ke svým blízkým, kteří jsou v průvodu. Výsledkem je černé auto, pomalu jedoucí ulicí. Co to skončilo na ulici pod koly? Bylo to dítě, co létá? Aby toho nebylo málo, viník se předtím sblížil s matkou dítěte. Nebo to byli přátelé, kteří jeli před ním? Hra vznikla na zakázku vídeňského Burgtheateru, kde měla premiéru v únoru 2012. Tato inscenace byla jako jedna ze sedmi finálových inscenací pozvána na přehlídku nejlepších německojazyčných inscenací Stücke 2012 v Mülheimu. Česká premiéra se uskutečnila v podání brněnského Buranteatru v dubnu 2014.

12

Andreas Veiel (Německo) MALINOVÝ SVĚT (HIMBEERREICH) přeložil Michal Kotrouš 5 m, 1 ž pohled do světa bankéřů „Musíme neustále činit rozhodnutí v oblasti, do níž nikdo skutečně nepronikne.“ Speciální poschodí velké banky. Kanceláře členů představenstva – někteří již požívají rentu, jiní mají ještě stále nějakou zodpovědnost. Krize dorazila i sem: každý má svůj vlastní příběh, svou vlastní verzi událostí. Jeden ztratil kvůli krizi práci, nebo odešel dobrovolně, jiný kvůli němu zbohatnul. Jeden ví, co by měl dělat, ale nikdo se ho na nic neptá. Nedůvěřuje těm, kdo mají zodpovědnost, neboť ti si myslí, že všechno vědí lépe. Ti druzí mají zodpovědnost a taky vědí, co by se mělo dělat, jenže jednají podle toho? Sledují své určité zájmy, ale které to vlastně jsou? Autor věnoval spoustu času rešerším (stejně jako např. ve své hře dle skutečné události Kopanec). Vyzpovídal více než dvacet bankéřů a ve své rešerši sledoval spojovací linie mezi osobními motivy a strukturou firmy. Výsledkem je překvapivý a novátorský pohled do skrytého světa bankéřů, kteří, ať chceme nebo nechceme, ovládají náš svět. Premiéra proběhla v lednu 2013 ve Staatstheater Stuttgart v koprodukci s Deutsches Theater Berlin v autorově režii, u nás byl uveden poprvé formou scénického čtení v podání divadlo X10 ve Strašnickém divadlo v prosinci 2014.

A další... Čeká na premiéru Miro Gavran (Chorvatsko) ZMRZLINA (SLADOLED) přeložil Jaroslav Geraskov Otčenášek 2ž komedie Hra zobrazuje matku a její dceru v průběhu jejich stárnutí – proto obě herečky vstupují do různých rolí podle věku svých postav. Matka je postupně po jednotlivých scénách ve věku 26 let, 30 let, 36 let, 44 let, 53 let, 60 let, 63 let, 73 let, 83 let a dcera postupně ve věku 3 roky, 7 let, 13 let, 21 rok, 30 let, 37 let, 40 let, 50 let a 60 let. Jednou za čas přijde matka s dcerou do oblíbené cukrárny na zmrzlinu, aby probraly své problémy, pocity a životní křižovatky. Nejprve je dcera malá – 3 roky a nechce do školky, následně s matkou řeší odchod otce, později vztah s novým matčiným přítelem, pak svůj vztah s kolegou z práce, jeho následnou nevěru, přemlouvání matky, aby se přestěhovala do domova důchodců. Příběh nás zavede až do doby, kdy jsou obě v důchodu (dcera 60 a matka 83 let), matka náhodou vyhraje jackpot a dcera řeší svůj podíl z něj. Krátká intermezza - monology vysvětlují vznik a utváření podoby zmrzliny, následně zmrzlinového kornoutku a také kávy. Ivan Vyrypajev (Rusko) VALENTINŮV DEN (VALENTINOV DEŇ) přeložila Marcela Magdová 1 m, 2 ž ironické melodrama „Nesnažte se hledat logiku v čase, žádná není. Nesnažte se vysvětlit čas prostřednictvím logiky, čas jako takový neexistuje. Jsou dvě věci: láska a láska."

13

Valentinův den má být, jak sám autor uvádí, pokračováním slavné hry Michaila Roščina Valentin a Valentina, která se v 80. letech 20. století stala doslova kultovní po celém Sovětském svazu. Základní zápletku tvořil společensky nerovný a rodiči neakceptovaný vztah vzorně vychované Valentiny z dobré rodiny a jejího nápadníka Valentina, syna vlakové průvodčí. Tehdy bylo oběma hrdinům osmnáct let. V remaku Ivana Vyrypajeva z roku 2001 hrdinové dospěli a dokonce zestárli. Valentině je šedesát a celý život se trápí láskou k Valentinovi. On se mezitím v sedmdesátých letech oženil s jinou ženou. Před patnácti lety se náhodou opět s Valentinou potkal v metru, a již přes pět let s ní svoji ženu Káťu podvádí, což nakonec nevydrží a umírá na infarkt přesně v den Valentininých narozenin. Ta následujících dvacet let žije s tou samou Káťou společně v jednom bytě a trápí se nemožností odloučit se od ženy, která také milovala jejího milovaného, nenávidí ji a vzpomíná na něho. Autor záměrně boří hranice času a zanechává postavy ve svém vnitřním světě a s otázkami, na něž visí odpověď kdesi ve vzduchu...

Po premiéře Kees Prins, Herman Koch (Holandsko) VEČEŘE (HET DINER/THE DINNER) přeložila Marta Kostelecká 3 m, 2 ž dramatizace Dramatizaci známého románu Hermana Kocha napsal spolu s autorem předlohy režisér Kees Prins. Dva bratři večeří spolu se svými ženami v módním restaurantu. Jde o večeři s posláním: musí si totiž promluvit o svých dětech. Teenageři se zapletli do něčeho, co by mohlo zničit jejich budoucnost. Zatímco napětí u stolu stoupá, vrchní dál konverzuje o původu rajčat a dalších banálních záležitostech. Večeře je cynický, ale zároveň vtipný thriller, který nastavuje zrcadlo nejednomu rodiči. Do jaké miry je člověk odpovědný za chování svého dítěte? A jak daleko je ochoten zajít ve snaze ochránit ho před následky svých činů? Česká premiéra proběhla v listopadu 2014 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v režii P. Gábora. German Grekov, Jurij Muravickij (Rusko) JULIE A NATAŠA (Невероятные приключения Юли и Наташи) přeložila Naděžda Krejčová 2 m, 3 ž (+ 5 epizodních postav, možnost zdvojení) Současná tragikomedie na faustovské téma o dvou mladých dívkách, které touží po světské slávě a bohatství tak silně, že jsou ochotny za úspěch prodat duši ďáblu. Hra nabízí nejen spoustu komických situací, ale má také morální přesah, děj je plný zvratů a konec překvapí. Text divadelní hry, v němž se na jedné straně objevují silné vulgarismy a na straně druhé zazní Prokofjevova opera, byl oceněn na mezinárodní soutěži Euroazie. Inscenace jsou k vidění napříč Ruskem. Česká premiéra – Komorní scéna Aréna v Ostravě v květnu 2014.

14

HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva k profesionálnímu uvedení jen za tantiémy (%). Autor

Titul

Dvacet tisíc stránek Kodaň Podoba věcí Pravé poledne Souborné dílo W. Shakespeara Long/Singer/Winfield (zkrácená verze) Kráska z Leenane Martin McDonagh Pan Polštář Martin McDonagh Poručík z Inishmoru Martin McDonagh Ujetá ruka ve Spokane Martin McDonagh Léto na kole Penelope Skinner Žárlivost Esther Vilar Dobře rozehraná partie Stefan Vögel Lukas Bärfuss Michael Frayn Neil LaBute Neil LaBute

Smlouva do: % 5.4.2015 9.5.2015 31.12.2015 7.3.2016

9 9 7,7 7,7

29.11.2017

7,7

30.6.2015 30.6.2015 30.6.2015 30.6.2016 28.1.2018 31.12.2015 30.6.2015

6,5 6,5 6,5 6,5 9 9 8

15

Nepřeložené texty Dílo I. Bergmana Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná! Autorská práva vám rádi zprostředkujeme!

Anglicky psaná dramatika David Mamet (USA) CHINA DOLL (PORCELÁNOVÁ PANENKA) 2m Pro svého oblíbeného herce, Ala Pacina, napsal David Mamet novou hru. Sám Porcelánovou panenku charaktrizuje jako „hru o bohatém muži, jeho mladé snoubence a jednom letadle. Miliardář ho právě koupil jako svatební dar. Hodlá s mladou dívkou odejít na skoro-odpočinek a už se jen bavit. Dává poslední instrukce svému asistentovi a přijme i poslední telefonní hovor…” Z něho pochopí, že jak jeho letadlo, tak jeho snoubenka se dostaly do nečekaných problémů – a to je teprve začátek. To co vypadalo jako banální daňový problém příslušníka mezinárodní smetánky má totiž i politické konotace, a tak divák fascinovaně sleduje boháčův zápas doslova o všechno, ve kterém však nakonec jde i o život (nikoli jeho, samozřejmě). Vedle miliardáře Mickeyho Rosse jsou podle Mameta hlavními postavami hry již zmíněný asistent jménem Carson a – telefon. Ačkoli je broadwayská světová premiéra plánována na říjen 2015, text již dal autor k dispozici. Michael Pertwee (Velká Británie) A BIT BETWEEN THE TEETH (KOUSEK MEZI ZUBY) 3 m, 2 ž situační komedie Fogg, spoluvlastník klenotnictví, dorazí za jednoho deštivého večera domů se dvěma kousky pizzy a plechovkou fazolí a s nadějí, že stráví nerušený, byť nijak vzrušující večer. Sám opravdu neschvaluje dovádění svého záletného společníka Reapera, který nejenže při své avantýře s atraktivní slečnou Barkerovou používá Foggovo jméno, ale půjčuje si i jeho auto. Když je tento vůz ukraden, dá se do pohybu zběsilý řetěz událostí, které do svého víru strhnou i příliš všetečného inspektora Ruffa, Reaperovu ženu a jeho milenku, jež se jako na potvoru obě jmenují Diane. Z Foggova poklidného večera se stane hysterická a zmatená noční můra, v níž nechybí explodující fazolové konzervy, loupeže diamantů, honičky a zběsilé improvizace, spálené, ztracené i odkládané oblečení, ani zamilovaný kocour. Fogg však nakonec dojde zaslouženého klidu. Premiéra se konala v Yvonne Arnaud Theatre v anglickém Guildfordu v roce 1974. Hra je právě překládána do češtiny.

16

Neil LaBute (USA) MONEY SHOT (KLÍČOVÝ ZÁBĚR) 1 m, 3 ž komedie Karen a Steve jsou filmové hvězdy, které spojuje jedno: oba zoufale potřebují natočit nový hit. Už se jim to nepodařilo léta, ale změnit by to mohl nový film, do kterého je obsadil módní evropský režisér. Večer před natáčením klíčové (milostné) scény se oba sejdou v Karenině domě spolu se svými protějšky – Kareninou lesbickou partnerkou, režisérkou Bev, a Steveovou mladičkou manželkou Missy, začínající herečkou. Před nimi je důležité rozhodnutí: jak daleko jsou v naturalismu klíčového záběru ochotni zajít, aby se jim podařilo zažehnat pád do filmového zapomnění. Bev, které je ovšem celá situace velmi proti mysli, se nakonec vydá na cestu velmi rafinované msty. LaBute v této své další komedii mravů znovu potvrzuje pověst dramatika, jenž se neohlíží na pravidla genderové korektnosti: mezi pohlavími tu dojde dokonce na skutečný zápas – konkrétně řecko-římský… Světová premiéra v newyorském off-broadwayském Lucille Lortel Theatre se konala 4. září 2014 v režii Terryho Kinneye. Julia Jordan, Juliana Nash (USA) MURDER BALLAD (BALADA O VRAŽDĚ) 2 m, 2 ž muzikál Úspěšný komorní muzikál ženské autorské dvojice na téma milostného trojúhelníku. Sařin vztah s Tomem, majitelem baru na newyorské Lower East Side, končí rozchodem a Sara zakotví v ideálním manželství s Michaelem, odpovědným mužem, který chce především zabezpečit svou ženu i rodinu. Když jde jejich dcerka do školy, Sara podlehne nudě a Toma znovu vyhledá. Její aféra vede k postupné ztrátě důvěry mezi manžely, ale také nevyhnutelnému setkání obou mužů. Sara se v kritický moment jejich souboje přikloní na stranu svého muže, tragédie však na Toma nakonec dolehne, a to z pro něj – i pro diváka – nečekané strany. Premiéra inscenace vzniklé v produkci Manhattan Theatre Club na scéně City Center, Stage II se konala 30. října 2012. George S. Kaufman, Moss Hart (USA) YOU CAN´T TAKE IT WITH YOU (VŽDYŤ JSME JEN JEDNOU NA SVĚTĚ) 12 m, 7 ž situační komedie o 3 dějstvích Dějištěm této dynamické komedie pro velké scény je byt hlavní postavy, Martina Vanderhofa v New Yorku – v prvním dějství ve středu večer, v druhém o týden později a ve třetím dalšího dne. Jde o jednu z prvních „hippie“ komedií o jedné výstřední rodině (u nás ji může volně připomínat legendární televizní seriál Taková normální rodinka). Obyčejná dívka Alice se zamiluje do svého nadřízeného a zasnoubí se s ním. Skutečné potíže ale začnou, když snoubenci chtějí seznámit své úplně rozdílné rodiny… Pan továrník Kirby (karikatura kapitalisty, vážný tlustý muž, který se sotva vejde do žaketu, s nezbytným doutníkem v ústech a suitou přitakávačů) má velké plány s blokem newyorských domů, jež postupně odkupuje a hodlá na jejich místě vybudovat novou továrnu. Bylo by se mu to podařilo, nebýt tvrdohlavého staříka Martina Vanderhofa, majitele jedné z nemovitostí. Početná rodina Vanderhofových totiž patří k živočišnému druhu, který v obchodních kruzích dosud nebyl objeven a popsán - k lidem, kteří se nedají koupit. Vanderhofovi jsou vůbec výstřední. Až na jednu výjimku nechodí do zaměstnání, už dvaadvacet let nezaplatili daně, protože na ně nevěří, ale s o to větším zápalem se věnují tomu, co je opravdu těší. Když vstoupíte do haly jejich domu, naskytne se vám interesantní pohled na

17

starého muže v řecké tóze a s havranem na rameni, kterak pózuje s talířem v ruce jako model pro obraz diskobola. Slečna v baletní sukni během servírování moučníku nacvičuje pas de deux za rytmického tleskání šíleného Rusa, učitele tance. Další členové rodiny si krátí čas sjížděním ze zábradlí schodiště. Nikdo z nich ani nepozdvihne obočí, když domem zaduní detonace - to jen hlava rodiny vyrábí ve sklepě petardy. S takovým světem pan Kirby nemá mnoho společného, a pohlíží proto s nelibostí na plány svého syna a viceprezidenta společnosti Tonyho oženit se se členkou klanu excentriků, svou sekretářkou Alicí Vanderhofovou. Američané prošli vyčerpávající zkouškou odolnosti po hospodářské krizi, která poznamenala celá 30. léta. Poselství komedie o tom, že peníze nejsou všechno (adekvátní parafrází původního názvu by bylo nejspíše Do hrobu si je nevezmeš) a je třeba věřit i v jiné hodnoty, působila na tehdejší publikum jistě konejšivě a je jistě stále aktuální i v dnešní době, nápadně podobné té před desítkami let. Výtečná komedie s rolemi pro herce různých věkových kategorií měla premiéru 14. 12. 1936 v Booth Theatre v New Yorku a dočkala se celkem 838 představení. V roce 1937 dokonce získala jako jedna z mála komedií prestižní Pulitzerovu cenu. Hra byla posléze v roce 1938 s úspěchem zfilmována. Velký comeback přišel v srpnu 2014, kdy byla komedie s úspěchem uvedena na Broadwayi. Kim Davies(ová) (USA) SMOKE (KOUŘ) 1 m, 1 ž V kuchyni newyorského bytu, kde probíhá nevázaná party, se sejdou na tajné cigaretě dvacetiletá Julie a jednatřicetiletý John, oba se zálibou v malování. John však v Julii také identifikuje nejprve dceru svého zaměstnavatele, slavného fotografa, a posléze i dívku se sklonem k sexuální submisivitě. Julie, která zatím mládí trávila na univerzitě v Ohiu, chce využít příležitosti k realizaci svých fantazií, John, ač má stálou partnerku Kirsten, není proti. V této chvíli vytuší divák, že jména protagonistů hry – a nejen ona – odkazují ke slavné Strindbergově Slečně Julii. Mezi oběma se rozehraje vážně míněná hra doslova na ostří nože, v níž však zejména zralejší John neztrácí kontakt s realitou. Julie má jiný problém – neví, kde jsou její hranice. Když je zjistí a dostaví se i následný šok z prožité hrůzy, nenajde v Johnovi takovou oporu, jakou si představovala. Když John musí volit, zda si udrží své vysněné místo v závětří celebrity, zhroucenou Julii opouští v nejnešťastnější chvíli. „Slečna Julie 2014“ měla premiéru v newyorském Flea Theater 22. srpna 2014. Stephen Karam (USA) SONS OF THE PROPHET (SYNOVÉ PROROKA) 5 m, 3 ž Hořká komedie o sedmi dějstvích, která pojednává o sedmi tématech: O práci, o bolesti, o povídání si, o domově, o přátelství, o rozumu a vášni, a o včerejšku a dnešku. Stěžejním příběhem je život libanonské rodiny žijící v americké Pensylvánii. Synové Joseph a Charles ztratí otce, který podlehne infarktu týden poté, co v autě narazí do sochy jelena, kterou tam na popud svých spoluhráčů umístil mladý fotbalista Vin. Joseph a Charles jsou tím donuceni žít se svým svérázným strýčkem, o kterého se spíše musí starat oni sami, než že by se on staral o ně. Zodpovědnější Joseph je závodní běžec, ovšem do doby než začne mít velké problémy se svými koleny. Aby mohl zaplatit doktory a případné lékařské procedury či operace, musí si vydělávat prací v nakladatelství. Jeho nadřízená Glorie ho prakticky vydírá, když mu slibuje peníze na jeho zdravotní pojištění, ovšem pod podmínkou, že Joseph napíše knihu o příbězích potomků svého předka Khalila Gibrana (básníka a filosofa). Napsání takové knihy je však velmi proti všemu, v co Joseph věří a co od něho zbytek jeho rodiny očekává. Během celé hry se také táhne otázka, kterou probírají i média (zastoupená Timothym, posléze Josephovým milencem) a to, jestli Vin má před nastoupením k vykonávání trestu dokončit fotbalovou sezónu či nikoliv. Joseph s Charlesem se vyrovnávají s problémy týkajícími se smrti jejich otce, Josephovy

18

nemoci, své homosexuality a odcizení. Hra byla uvedena v newyorském divadle Laura Pels Theatre v říjnu 2011. „Drsná a veselá hra o krizi jedné libanonské rodiny v Pennsylvanii.“ (nytheatre.com) Richard Nelson (USA) NIKOLAI AND THE OTHERS (NIKOLAJ A TI DRUZÍ) 10 m, 7 ž Americké drama, které pojednává o skupině ruských emigrantů. V roce 1948 se sejde hrstka ruských přátel na statku v Connecticutu. Nejedná se však o ledajaké přátele, ale o přední ruské představitele umění. Skladatel Igor Stravinskij připravuje společně s choreografem Georgem Balanchinem balet Orfeus. Společnost jim dělá kromě jiných skladatel Nikolaj Nabokov, scénograf Sergej Sudejkin, herec Vladimir Sokolov a samozřejmě jejich ženy. Přátelé popíjejí, hodují a hovoří nejen o umění, ale i o své národnosti a problému identity emigrantů. Ženy vaří, nosí na stůl a sklízí ze stolu. Muži pokuřují a popíjejí. Balanchin se Stravinským pracují. I přes vysoké množství postav má každá z nich zřetelnou charakteristiku a (ne)jasný cíl. Richard Nelson vyhrál cenu Tony Award za nejlepší libreto k muzikálu James Joyce’s The Dead v roce 2000 a na další dvě byl nominován. Hra Nikolai and the Others měla premiéru v květnu roku 2013 v Lincoln Center Theater v New Yorku. Scott Organ (USA) PHOENIX 1 m, 1 ž komorní komedie Lehce podivínský Bruce a víc než rázná Sue se potkávají na své druhé schůzce čtyři týdny po svém prvním setkání, které trvalo právě jednu noc. Sue má pro Bruce tři zprávy. Za prvé – jsi mi sympatický a společně strávenou noc jsem si užila. To Bruce pochopitelně potěší. Za druhé – už se nikdy neuvidíme. To Bruce pochopitelně vyvede z míry a po krátkém nátlaku přiměje Sue, aby mu řekla i poslední zprávu. Tak tedy za třetí: jsem těhotná. V tu chvíli se roztočí spirála, zahrnující takřka 6500 km dlouhou cestu z Brooklynu ke Grand Canyonu a zpět. Sue si dítě nechce nechat, Bruce nesouhlasí. Vyhledá ji ve Phoenixu, kam odjela na potrat, a snaží se ji přesvědčit, aby své rozhodnutí změnila. Sue je trochu neochotně okouzlena jeho vytrvalostí, je však odhodlána udržet ho na uzdě. Oba hrdinové jsou tak v průběhu hry nuceni přemýšlet o zcela novém světě možností, který však nebude bez obtíží a ztrát. Zajímavě vystavěný příběh s nečekanými zákruty a zvraty si až do konce uchovává napětí a udržuje diváka v příjemné nejistotě. Skutečně podstoupí Sue potrat? Nebo se ji Bruceovi podaří přimět k tomu, aby si dítě nechala? A co jejich vztah, či spíše „vztah“? Má šanci? Organovy dialogy v této dramatické komedii o odvaze jsou vtipné a svižné a především přirozené a nenucené. V nich spočívá hlavní síla komorní hry, vhodné především do studiových prostorů, umožňujících jemnou hereckou souhru obou protagonistů a především kontakt s publikem. Organův text, nekladoucí žádné výrazné nároky na prostor a scénografii, je jedinečnou příležitostí pro dva mladší herce a jeví se být ideálním doplňkem repertoáru, odlehčující náročnější, ansámblové kusy na velké scéně. Alex Coppel (USA) THE GAZEBO (ALTÁNEK) 9 m, 3 ž krimikomedie Podle autorovy povídky, na níž spolupracovala jeho žena Myra, vznikla kriminální komedie o autoru úspěšných televizních detektivek. Vždycky uměl pro účely scénáře vymyslet téměř dokonalý zločin, teď se však dostane do situace, kdy musí sám poněkud podomácku spáchat

19

vraždu. Jeho žena se stala předmětem vydírání, takže scénárista musí vyděrače umlčet revolverem a najít místo, kam schovat mrtvolu. Při dražbě spolu se ženou získali použitý zahradní altánek, a tak se rozhodnou, že vyděrače pohřbí v čerstvém betonu jeho základů. Mrtvola se však záhadným způsobem po čase znovu objeví uprostřed jejich obýváku! Dům se brzy začne hemžit detektivy a státními zástupci, a scénárista se tak ocitne v roli, kterou neočekával: v roli podezřelého. Poprvé byla hra uvedena v prosinci 1958 v newyorském Lyceum Theatre v nastudování souboru The Playwrights´ Company. Peter Morgan (USA) FROST / NIXON 8 m, 2 ž Drama o jednom z nejslavnějších televizních rozhovorů minulého století. Kariéra britského novináře Davida Frosta už není to, co bývala. Známý moderátor talk show ztratil svou pozici v Americe a přesunul se do Austrálie. Zatímco v roce 1974 Amerika řešila rezignaci presidenta Nixona, Frost mluvil ve své show o tom, jak v Brisbane ukradli z továrny tunu párků. Už o týden později však v Londýně, začíná rozvíjet poměrně odvážný nápad. Prosí svého kamaráda Johna Birta ze zpravodajství BBC, zda mu pomůže zrealizovat velký rozhovor s Richardem Nixonem o jeho životě, prezidentství, válce ve Vietnamu a samozřejmě aféře Watergate. Ve stejnou chvíli se Richard Nixon nachází ve svém domě v Kalifornii. Když za ním přijede jeho agent Swifty s nabídkou na rozhovor s Davidem Frostem, nejdřív se na to moc netváří. Nedokáže však ignorovat Swiftův argument, že by z toho mohly být hezké peníze, a nakonec tedy souhlasí. Následují dlouhá domlouvání interview. Hra tak nabízí pohled do zákulisí a příprav čtyř devadesátiminutových rozhovorů. Mezitím se nám představí řada nejrůznějších postav, které sehrály klíčové role v uskutečnění rozhovoru - a to z Nixonovy i Frostovy strany. Nixonův tým věří v intelekt a charisma ex prezidenta a omezenost britského moderátora. Frostovi lidé chtějí naopak Nixona položit na lopatky a dopřát mu soud a rozsudek, kterého se mu nikdy nedostalo. Přestože ve hře se objeví poměrně dost postav rozličných postavení, zajímavě se prolínají a dávají tím dramatu nový a příjemný epický ráz. Přestože se jedná o historický, pravdivý příběh s tudíž nepřekvapivým závěrem, hra je psaná poutavě se zajímavou psychologií postav. Hra poprvé vyšla v roce 2006. V roce 2008 byl podle ní natočen stejnojmenný film, který režíroval Ron Howard a který byl nominován na pět Oscarů. James Fritz (Velká Británie) FOUR MINUTES, TWELVE SECONDS (4 MINUTY, 12 VTEŘIN) 2 m, 2 ž Čtyři minuty, dvanáct vteřin – tak dlouho trvá video, které poznamená životy dvou rodin. My sledujeme tu Jackovu: To, že se maturant Jack objeví doma s rozbitým nosem, nutí jeho matku Di, aby jeho otci Davidovi kladla naléhavé otázky. David odpovídá velmi zdráhavě. Není divu – Jack se nestal obětí bezdůvodné šikany, ale byl napaden bratrem jeho bývalé dívky Cary. Di je na jedné straně ráda, když se dozví, že synův vztah s dívkou z nižší vrstvy skončil, její premiant míří přece na práva, ale proč by za rozchod s ní měl být mlácen? David jen postupně a velmi neochotně prozradí, co svému synovi slíbil, že zamlčí: Cařina rodina dává Jackovi za vinu, že natočil a jako pomstu za rozchod umístil na web video jejich soulože. Tam ho už zhlédlo půl milionu lidí. Ještě horší je, že Cara dokonce tvrdí, že šlo o záznam jejího znásilnění. David a Di zvažují různá řešení situace a některá se pokoušejí realizovat. Především Di pátrá, kdo video na web umístil. Podezřelým je Jackův kamarád Nick. Di se s třídním outsiderem setká, Nick však její obvinění odmítá a vzbudí v ní pochybnost, která dalším „vyšetřováním“ jen vzrůstá. Obsah videa i konfrontace se samotnou Carou definitivně otřese Diinou důvěrou v syna a donutí ji hledat řešení, které podle ní znovunastolí spravedlnost, aniž by poškodilo budoucnost jejího dítěte. Ve skutečnosti však její pokus o narovnání křivdy, s nímž David nesouhlasí, dovrší

20

rodinný rozkol. Hra je debutem autora na velké scéně – premiéru měla 2. října 2014 na scéně londýnského Hampstead Theatre. Matthew Barber (USA) ENCHANTED APRIL (KOUZELNÝ DUBEN) 3 m, 5 ž podle románu Elizabeth von Arminové Čtyři londýnské ženy se rozhodnou strávit začátek jara ve vistárií obrostlé vile na italském venkově. Láká je touha po změně, po slunci a po obrodě. Děj jednoduchého příběhu plného optimismu se odehrává v retroatmosféře roku 1922, kdy je deštivá konzervativní Anglie stále ještě otřesená hrůzou překonané války a plná válečných vdov, zato v Itálii stále svítí slunce. Pro Lotty a Rose znamená výlet na vlastní pěst, bez manželů a vlastně i bez jejich schválení, naprosté překročení vlastního stínu směrem k samostatnosti. Ani jedna není v manželství šťastná, obě cítí odcizení od svých partnerů. Společnost doplňuje mladá lady Caroline Brambleová, která je už v pětadvaceti letech unavená životem a společností. Později se ukáže, že to vlastně není znuděné dítě z lepších kruhů, ale právě jedna z truchlících válečných vdov, ačkoli její sňatek zůstal v utajení. Poslední dámou je sedmdesátiletá matróna paní Gravesová, zosobnění všech zkostnatělých pravidel, čajů a večeří v přesně určenou dobu, vhodných úborů k dané společenské události a nehynoucí úcty ke všemu anglickému na úkor všech jiných, barbarských kultur a zvyklostí. Itálie dělá divy. Lotty štěstím září a dokonce i ostýchavá plachá Rose odloží tmavé barvy. Paní Gravesová chodí na dlouhé procházky a zapomene na svou hůl. Caroline očekává návštěvu svého současného milence a jak se ukáže, je to Frederick, Rosein manžel, jehož totožnost nebyla odhalena, protože ve společnosti používá svůj spisovatelský pseudonym. Manželská tragédie se ale nekoná. Frederick najde svoji ztracenou lásku a úctu ke své ženě a totéž nastane i v případě Lotty a jejího Itálií proměněného manžela Mellershe. I na lady Caroline čeká nová láska, majitel vily Anthony Wilding. Román se kromě této relativně nedávné divadelní podoby dočkal už dvou filmových zpracování.

Německy psaná dramatika Frank Pinkus, Kay Kruppa (Německo) MÄNNERPARADIES (CHLAPSKÝ RÁJ) 5m komedie o chlapech Dieter, Kurt, Karsten a Richard – čtveřice mužů, která bydlí již pár let v jednom domě. Všichni mají své zkušenosti se vztahy a manželstvím, jsou rozvedení či vdovci a chtějí různým způsobem nalézt ve společném bydlení kýžený klid. To se jim daří, ačkoli samozřejmě existují všednodenní problémy. Ředitel školy Dieter si pedantsky potrpí na dodržování pravidel, zubař Kurt poruší domluvu, že je do chlapského ráje ženám vstup zakázán, autor článků o labužnictví ostatní rozmazluje svými delikatesami, které nejsou vždy poživatelné, a Karsten je neustále otravuje svými kosmetickými produkty. Všechno má své mouchy, ale i to k tomu patří. Klíčový zlom poklidného soužití pánů středního věku nastane nečekaným příjezdem Dieterova syna Axela, který se k nim nastěhuje po krachu svého manželství. Pečlivě vybalancovaná rovnováha soužití se náhle poruší, neboť Axel je mladý a absolutně přesvědčený o svých kvalitách, čímž leze na nervy všem ostatním starším spolubydlícím. A když je navíc konfrontuje s faktem, že všichni pomalu stárnou, ješitnost na sebe nenechá dlouho čekat a dochází ke konfliktu.

21

Zábavná hra o mužské skupince čerpá se situační komiky a dokáže diváka přinutit k zamyšlení o všedních problémech – o partnerských záležitostech, o manželství, o konfliktu mládí a stárnutí. Premiéra proběhla v Theater Weyhe v září 2014 a v následujících měsících a letech hru čeká turné po Německu. Připravujeme český překlad. Oliver Bukowski (Německo) KRITISCHE MASSE (KRITICKÁ MASA) 8 m, 7 ž Před dveřmi úřadu práce se srotí pestrý dav lidu z okraje společnosti i jiných vrstev a čeká na otevření úřadu. Úřad má však dnes z nepochopitelných důvodů zavřeno. V lidu začíná bujet nespokojenost a pobouření a z občanů se stává kritická masa na způsob protestních táborů lidu. Expresivní nenávist pravičáků a lidí na podpoře se začne ubírat svojí nezadržitelnou cestou... Autor, vystudovaný sociolog, analyzuje strukturu protestu i myšlení davu a pokládá znepokojivou otázku, jaká společenská kapka bude tou poslední v poháru trpělivosti kritické masy. Hra byla uvedena v únoru 2009 v hamburském Deutsches Schauspielhaus. Kristof Magnusson (Německo) DAS WAR ICH NICHT (JÁ TO NEBYL) 2 m, 1 ž komedie Jasper Lüdermann to zvládnul – nechal burzy a napjatých pohledů na kurzy, odešel z back office investiční banky v Chicagu, a teď chce světu konečně ukázat, co v něm vězí. Mezi třicítkou a čtyřicítkou musí přece začít budovat svou kariéru. Meike je překladatelka. Vydala se za autorem bestselleru do Chicaga, ovšem autor není k zastižení a slíbený velký román nevyšel. Henry LaMarck je onen autor. Schoval se před světem do jednoho hotelu v Chicagu, protože už nechce psát a protože se zamiloval. Do fotky mladého bankéře, který zklamaně zírá na tabuli s padajícími kurzy… Tři lidé, kteří se znenadání ocitli ve vzájemné dobrodružné závislosti. Existuje východisko? Rychle krachuje nejen banka, ale i jejich životy. Hra s lehkostí vypráví o neklidných časech a nabízí zábavný pohled do světa našich bankovních a hospodářských krizí. Kristof Magnusson napsal stejnojmenný román a po jeho úspěchu následovala tato dramatizace režiséra R. Jakubaschka, která měla premiéru v Theater Basel 16.12.2010. Připravujeme český překlad. Rupert Henning (Rakousko) C(R)ASH 2 m, 1 ž Aktuální hra o zrádnosti nemovitostí a hypoték. Starý dům, mladý pár a nečekaný host. Někteří lidé mají prostě štěstí – vydělají snadno hodně peněz, potkají ve správný čas partnera a koupí si pěkný dům ve skvělém stavu, který je navíc za směšnou cenu. Nastěhují se a dívají se s úsměvem vstříc růžové budoucnosti. Až jednoho dne někdo zazvoní u dveří… Příběh tří lidí v jednom domě, který vlastně – jak se ukáže – není domovem, o hypotékách, které se nesplácejí, o realitách, v nichž žijeme – jedna má čtyři stěny a druhou nechceme brát na vědomí.

22

Lukas Linder (Švýcarsko) ES WIRD SICHERLICH BALD SEHR STILL SEIN IN MIR (JISTĚ VE MNĚ BUDE BRZY VELKÝ KLID) 4 m, 2 ž Další melancholicko ironická hra mladého nadějného švýcarského dramatika. Všechny postavy se sejdou u příležitosti závěrečného koncertu u učitelky hudby Tety Umbrelly – a čekají na publikum. Proč právě tento den? Dům má být dalšího dne zbourán. Postavy jsou stejně podivínské jako originální: zamilovaný akademik Gregor, pan Mlok, vzpěrač, který chce být kadeřníkem, Erna, která chce zatočit se svým dosavadním životem, jenže neví jak. A k tomu všemu Teta Umbrella, která má plamenné projevy proti záhubě a konci. Skupinu doplňuje dvojice kafkovských postav – hudebníci Albert a Albert, které nikdo nezval. A tak nepozorovaně začne z této skupinky různých lidí, životních lůzrů vznikat svým způsobem osudové společenství. Hra byla uvedena v autorově režii 1.11.2014 v divadle Stadttheater Schaffhausen / ressort K. John von Düffel (Německo) HEUTE BIN ICH BLOND (DNESKA JSEM BLOND) 3 m, 3 ž (zdvojené role) adaptace knihy Sophie van der Stap Sophie je mladá, plná plánů a čerstvě zamilovaná, když ji do života vstoupí vzácná, ale o to agresivnější forma rakoviny. Šance na vyléčení nejsou velké, operace není možná, čeká ji 32 týdnů chemoterapie. Sophie se pouští do boje se zákeřnou chorobou, s podporou milovaného homosexuálního ošetřovatele Bastiana, který již viděl mnoho, a taktéž nemocné Chantal afotografa Martina, jenž vstoupil do jejího života v nepravý okamžik. Během terapie přijde o vlasy, a tak jí pomáhají paruky, které mění jako na běžícím páse a pomocí nichž rozehrává hru na různé identity, což umocňuje její chuť k životu... Sophie křičí na svou nemoc „Fuck you“ a tentokrát se jí podaří nad rakovinou zvítězit. Autorka stejnojmenné knižní předlohy ve své autobiografii popisuje svůj boj s rakovinou – v roce 2006, kdy kniha vyšla v Holandsku a poté v Německu, se z ní stal bestseller. V roce 2013 následovalo její zfilmování a nyní i dramatizace tohoto pohnutého životního příběhu. Role Sophie je výzvou pro mladou herečku, hra o silné vůli a chuti nevzdat svůj život je vhodná pro divadlo, jež chce vyprávět příběhy dnešní doby. Autorovi adaptace se podařilo spojit dojemné a veselé momenty a vážné téma uchopit zábavně. Adaptace měla premiéru v říjnu 2014 v hamburském Ernst Deutsch Theater, bezprostředně poté následovaly produkce v Norimberku a ve Vídni.

A další... Mikael Torfason (Island) TRAGEDY (HARMSAGA) 1 m, 1 ž tragédie Ragnar a Sigrún, mladí manželé se dvěma dětmi se zoufale snaží zachránit svůj vztah, který je zároveň ničí. Ona je studentka, cítící osamělost a občas upadající do deprese, která hledá přátelství na internetu. On je majetnický a žárlí na její internetové kontakty. Vzpomínky na dosavadní společný život se stávají neoddělitelnou součástí jejich hádek, při nichž se na povrch dostává jak jejich láska, tak utrpěná zranění, porušené sliby a zmařené sny. Napětí stoupá až k šokující závěrečné scéně, v níž už jejich hra nemá ani vítěze ani poraženého.

23

Hra měla premiéru na Islandu v roce 2013, v roce 2014 byla pak uvedena v Kennedyho Centru ve Washingtonu. Nadšené recenze v americkém tisku přirovnávají hru ke Strindbergovu Tanci smrti. Mikael Torfason (1974) je islandský spisovatel (autor pěti oceňovaných románů), dramatik, filmový režisér (Made in Iceland) a novinář (v současné době šéfuje zpravodajské televizní stanici 365 Media). Text hry je v agentuře k dispozici v anglickém překladu. Ludmila Ulická (Rusko) BAILAMOS! (Потанцуем!) 3 ž (věk přes 40), 1 m (vedlejší) konverzační tragikomedie Ludmila Ulická je populární ruská spisovatelka, z její dramatické tvorby byla u nás inscenována zatím jen Ruská zavařenina (první místo v anketě Divadelních novin, nominace na Cenu Alfréda Radoka atd.). Bailamos! je dramatizace její vlastní povídky, název odkazuje ke známému hitu Enrique Iglesiase. Hra se odehrává v současnosti, během jednoho večera, jde o setkání tří ruských žen v jednom newyorském bytě. Tři kamarádky popíjejí, co jiného než vodku, a přitom probírají peripetie svého nejen milostného života. Všechny tři spojuje vlastní zkušenost s mužem závislým na alkoholu a všechny tři se během hry postupně opíjejí, až se v posledním dějství stane něco, co jim radikálně změní život. Optimistická konverzačka o tom, že ani po čtyřicítce není pozdě začít znovu. Hra je momentálně překládána do češtiny. Jonas Gardell (Švédsko) PEOPLE UNDER THE SUN / MÄNNISKOR I SOLEN (LIDÉ NA SLUNCI) 2 m, 3 ž + 1 chlapec Jsou prázdniny, svátek svatého Jana a Siv a její manžel Svante se opalují u moře. Vypadá to, že prázdniny nebudou nic moc: Siv si sice užívá slunce, nepřestává však přemýšlet o možných rakovinotvorných dopadech slunečního záření a Svante si je jistý, že doma ve vypnuté ledničce zapomněl láhev mléka. Prostě typičtí (švédští) maloměšťáci. Z průměru je vyděluje jenom jejich syn Simon, který nemluví. Ingrid to se Stigem taky nemá jednoduché – vysokoškolský pedagog svou manželku, bývalou učitelku základní školy, pořád jen peskuje a ponižuje. Dva páry v pokročilém stádiu rozkladu manželského soužití se seznamují v opuštěné chatové oblasti, a Svante zve nové známé na svatojánský večírek s vidinou skupinového sexu. Aluze na Shakespearovu hru jsou zde stejně silné jako odkazy na Bibli, z níž cituje paní Sorensonová, židovka, která přežila holocaust, a najala si chatu vedle nich. Hra má několikerý rozměr. V prvém plánu ukazuje zoufalé soužití citově vyprahlých, zničených lidí. Svante je prasák a buran, Siv líná, omezená matka, která je na svou tupost dokonce pyšná a považuje ji za přednost. Stig je manipulátor a tyran, zrůdný despota, jediná Ingrid vzbuzuje soucit, ve čtrnácti znásilněná, v osmnácti podstoupila bolestivý potrat, nedokáže svému manželovi vzdorovat (Sněz, co máš na talíři, učila ji její matka). Měšťáckou společností v úpadku nepohne ani Simon, který odmítá se světem mluvit – považují ho za zbytečné závaží, na něž co chvíli zapomínají, ani paní Sorensonová; ta pro ně představuje nebezpečné stáří, podezřelou moudrost, člověka, který věří v boha, a tím pádem někam explicitně patří, což kontrastuje s jejich (hlavně myšlenkovou) nezakotveností. Svatojánská noc přináší zázraky, ale jiné, než v jaké doufal Svante: nepřímo se zjevuje Bůh. Vzhledem k tomu, že společností nepohne ani krev, která prší z nebe namísto deště, Simon odchází a jedinou svou větu z celé hry adresuje právě paní Sorensonové. Text pochází z roku 1997 a ve švédských divadlech se uvádí poměrně často. Jonas Gardell (1963) je švédský prozaik, dramatik, scénárista a komik. Jeho první román Pašijová hra (Passionsspelet) vyšel roku 1985. Od té doby uveřejnil zhruba desítku próz, Jak

24

roste komik (En Komikers Uppväxt) byla adaptována pro televizi jako seriál. Napsal také bezmála deset her a dva filmové scénáře. Dnes je považován za jednoho z nejznámějších švédských stand-up komiků. Text máme k dispozici v anglickém překladu.

LISTY Z AURA - PONTU 4/2014 © Aura - Pont s.r.o., Praha 2014 Redakčně připravil Michal Kotrouš. Spolupracovali: Alena Bjačková, Marta Ljubková, Petra Marková, Anna Pýchová, Jitka Sloupová, Jakub Škorpil, Klára Vajnarová.

25