2014

SBOROVÉ LISTY ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5 02/2014

SYTOST Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením. (Kazatel 1,8) Některé věci se člověk nenaučí, dokud je sám nezažije a nepochopí je, i kdyby si myslel, že jim rozumí. Řeč je o životní spokojenosti a co k ní vede. Od narození má totiž člověk zkušenosti s tím, že jediná možnost, jak dosáhnout uspokojení, je pořádně se najíst a napít, až z toho usne. Nejdříve mateřského mléka, aby pak postupně přitvrzoval sladkými nápoji, ze kterých se mimochodem hodně tloustne, a po patnácti v rozkvětu puberty se konečně legálně napil doopravdy tvrdého, z čeho se zase hodně hloupne. Otec mi říkával, abych do třiceti let nepil, že se pak ze mě alkoholik nestane. Ani nevím, proč jsem ho poslechl. Žádné velké přemáhání mě to totiž nestálo a mimochodem, měl pravdu, teda zatím. Jenomže ono nemusí zůstat jen u alkoholu. Vraťme se proto k jídlu a připomeňme si lidovou moudrost, jez do polosyta a pij do polopita. Vždycky jsem ji chápal tak, že je to ta nejlepší prevence před otylostí, ale není to pravda, je to ta nejlepší cesta ke spokojenosti. Král Šalomoun by s tím rozhodně souhlasil, třebaže mluvil o oku a uchu, které se nikdy nenasytí viděním respektive slyšením. Zkrátka žádný z pěti smyslů nelze trvale a plně uspokojit snahou dát mu toho co nejvíc, přestože si o to smysly stále dokola a opakovaně říkají. A tak nezbývá, než se přejíst, až je z toho člověku zle, opít se, až má kocovinu, uposlouchat se klasické nebo rockové hudby, že ho přestane bavit, udívat na televizi nebo monitor kompjútru do bolesti hlavy vlivem zatuhlé krční páteře, proklikávat se hodiny a hodiny stránkami, které jsou nejenže nemravné, ale čím dál víc tak strašně neuspokojivé, uhrát se hrami… Člověk může v takovém souvětí pokračovat téměř nekonečně a ani to ho neuspokojí. Jako neuspokojí euforie z dosažených cílů, třebaže jimi mohou být tak vznešené věc, jako studium, manželství, rodičovství nebo napsat knihu. Skutečná cesta k sytosti života a k uhašení žízně po něm vede přes strádání, odříkání, půst, sebeovládání a střídmost, což je mimochodem ovoce Ducha svatého, protože kdo jiný nás touží přivést ke skutečně dobrému životu, než Bůh sám. Právě v paradoxu, že málo je moc a trocha je hodně, je skryto štěstí, které Stvořitel zakódoval do mysli člověka, takže se úplně každý o tom může přesvědčit. Jenomže ani Šalomoun, který s tím udělal „dobrou“ zkušenost, se nepoučil. Stále dokola to zkoušel, vždyť kolik měl žen a kolik si připsal životních úspěchů, kolik radovánek včetně kvalitního vína si dopřál, ale byl z toho opakovaně a opakovaně tak utahaný, že ani nenacházel slov pro svou životní únavu z přesycenosti. Některé věci se člověk zkrátka nikdy nenaučí, ani když je sám zažije. A tak si říkám, proč o tom vlastně píšu, jaký to má smysl, když je člověk nepoučitelný?! Asi proto, že je to pravda, třebaže se podle toho neřídíme a stále se snažíme ve jménu hédonismu nasytit přesyceností. Je totiž šance, že když konečně zvolíme postní cestu, že zažijeme prozření, které nás přiblíží nejen ke spokojenějšímu životu, ale především ke Kristu. Jenom na to pak nesmíme zapomenout. Bronislav Matulík

OD JACKA LONDONA KE KRISTU Svědectví Romana Čeledy Pocházím z rodiny, kterou bych nazval pasivně křesťanskou. Jako nemluvně jsem byl sice v katolickém kostele pokřtěn, ale pak mě k víře nikdo nevedl. První důležité setkání s křesťany, kteří měli živou a radostnou víru, jsem zažil na chmelové brigádě jakožto student 1. ročníku Pedagogické fakulty UK v Praze. Bylo léto roku 1989 a změna poměrů v naší zemi již klepala na dveře. Na oné brigádě jsem se seznámil se třemi budoucími spolužačkami, které mi vyprávěly o tom, jak před nedávnou dobou přijaly Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána. Od té doby jsem tuhle větu slyšel bezpočtukrát, takže dnes mi někdy už skoro zní jako fráze, ale tehdy to pro mě bylo, jako když se rozbřeskne jakési zvláštní světlo. Odpoledne a večer, který jsem s těmito studentkami strávil v investigativním rozhovoru, se pro mne staly začátkem nové životní cesty. Když jsem opouštěl jejich ubytovnu a ubíral se ztichlou noční vesnicí, v duchu jsem si říkal: „Ten Bůh bude asi doopravdy muset být, vždyť ony s Ním mluví!“ Zhruba půl roku jsem pak během přestávek mezi přednáškami a semináři a při různých akcích, na které jsem byl zván, diskutoval o téhle „zvláštní“ víře s lidmi, kteří měli v sobě pokoj, o němž jsem intuitivně tušil, že nemá svůj původ v tomhle světě. A pak, jednoho večera, došlo i na mě. Psal se 1. březen roku 1990 a já byl sám ve svém pokoji. Najednou jsem „dostal chuť“ podívat se do knížky Tulák po hvězdách od Jacka Londona. Jako kluk jsem měl rád Londonovy příběhy. Nyní jsem si nalistoval kapitolu, ve které se popisuje Ježíšův proces před Pilátem, a jak jsem tak četl ty řádky, kde byl Ježíš vykreslován jako podivuhodný člověk, já najednou začal věřit tomu, že On nebyl jen člověk, ale taky Bůh. A hned potom jsem náhle v jakési vnitřní retrospektivě uviděl některé své hříchy, za které jsem se poprvé v životě zastyděl před Bohem. Ale protože jsem už z mnoha předchozích rozhovorů s křesťany věděl, že Kristus zemřel, aby jeho krev naše hříchy smyla, naplnila mne teď velká radost. Prvních několik dní jsem téměř fyzicky vnímal, že Nejvyšší je se mnou ve spojení a při pohledu do zrcadla jsem se divil, že Ho nevidím. Od tohoto okamžiku jsem začal číst soustavně Bibli. Chtěl jsem vědět, co tahle změna v mé duchovní orientaci bude znamenat v mém životě. Dal jsem na radu zkušenějších a začal Novým zákonem. Bylo to pro mě nesmírně dobrodružné čtení, protože nyní už jsem nečetl proto, abych nacházel rozpory, které by víru relativizovaly (což jsem dřív občas v rozhovorech s věřícími dělával), ale proto, abych zaslechl, co mi Ježíš chce říct. Brzy jsem dospěl k závěru, že bych se měl dát pokřtít. Tak jsem to totiž v Písmu četl – ti, kdo uvěřili, se tehdy nechávali křtít na odpuštění svých hříchů. K mému křtu došlo ve sboru Českobratrské církve evangelické na Maninách. Byl jsem celý ponořen do vody v malém bazénku, a když jsem vstával z vody, naplnil mne nádherný pocit radosti z toho, že je mi vše odpuštěno. Zcela nová existenciální zkušenost se začala brzy projevovat i navenek. Vzpomínám si například, že v rámci studia jsme měli také hodiny plavání – v Brandýse nad Labem. A měli jsme skákat z asi tří nebo čtyřmetrového můstku do vody. Přiznám se, že jsem byl pěkný strašpytel. Do té doby, než jsem uvěřil, jsem nikdy neskočil. Ale když jsem pak už věděl, že Bůh je můj mocný Ochránce, najednou jsem sebral odvahu a k překvapení svých spolužáků jsem najednou skočil! Byla to taková má malá Kána Galilejská, kdy Ježíš zjevil svou slávu skrze můj skok do bazénu. Dalo by se velmi dlouze vyprávět o tom, jak Pán Bůh v mém životě působil, ale všechno se mi do tohoto svědectví nevejde. Co se týče mé dřívější církevní příslušnosti, byl jsem 19 let členem Křesťanského společenství Praha, které vzešlo z lůna ČCE. V téhle části Kristovy obecné církve jsem měl příležitost zakusit něco z atmosféry prvotní církve – s jejím nadšením, opravdovostí, ale též pochopitelnou nevyzrálostí a akcentováním jen určitých bodů křesťanského učení. Po těch téměř dvaceti letech jsem seznal, že je čas „vyplout v kajaku“ na novou objevitelskou plavbu. Po pět let jsem nevstoupil do žádné církevní organizace a jen jsem poznával, jak to v různých církvích chodí. Nakonec jsem doplul do přístavu, který nese název

CB Smíchov. Zaujala mě tady úroveň nedělních kázání a taky to, že si mne tu jakožto nově příchozího někdo všimnul a dal se se mnou do řeči… Roman Čeleda

120 LET SBORU Exkurze do smíchovského archivu Byl to pravděpodobně Albert Warren Clark, který jako první pojal myšlenku rozšířit evangelizaci z centrální Prahy na Smíchov. Clark patřil k trojici misionářů Bostonské misie American Board, která se rozhodla evangelizovat v tehdejším Rakousku-Uhersku. Úkolem těchto misionářů bylo podpořit v Čechách a na Moravě evangelizační práci, a to nejlépe spoluprací s některou místní probuzeneckou skupinou nebo církví. Konala se bytová shromáždění a přednášky. Ke spolupráci byli přizvání další – převážně kolportéři biblických společností. Clark si k této misii na levém břehu Vltavy vybral nadšeného a obdarovaného muže, evangelistu Františka Nováka. Novák patřil mezi zakládající členy Svobodné reformované církve, byl diákonem a kolportérem. V najatém bytě, nejdříve ve Vltavské ulici a pak v Košířích, se u Novákových scházeli lidé k přednáškám a pobožnostem. To bylo ovšem dlouhodobě neúnosné, a tak byl nakonec najat byt v dnešní Lidické ulici, vybourány příčky a první smíchovská modlitebna byla na světě. V květnu roku 1889 vedení Svobodné reformované církve rozhodlo, že tehdejší jediný pražský sbor na Novém městě bude rozdělen. Byl utvořen další, druhý sbor na Královských Vinohradech, a k němu bylo připojeno 74 členů z oblastí Vinohrad, Vršovic, Smíchova a Košíř. 14. května 1894 (svatodušní pondělí) se konala církevní schůze vinohradského sboru, kde kazatel Václav Vališ oznámil, že smíchovská kazatelská stanice žádá, aby byla prohlášena za samostatný sbor. --Nově založeného smíchovského sboru a jeho 42 členů se ujímá Albert Clark a Alois Bílý, který původně působil jako druhý kazatel na Vinohradech. Bílý také navrhuje, aby byla v okolí nalezena stavební parcela pro novou modlitebnu. Nakonec byla vybrána volná parcela v Krokově ulici. č. 63, kde v minulosti stávala porcelánka. Krokova ulice je dnešní Vrázova. Díky základnímu daru 10 000,- zlatých se mohla stavba začít realizovat. V únoru roku 1903 již staršovstvo uvažovalo o jménu domovníka. --Plány architekta Dvořáka a realizace stavby byly velkorysé. Počet míst k sezení ve velkém a přilehlém malém sále byl celkem pro více jak 300 lidí. K tomu přidejme místnosti pro spolkovou činnost, knihovnu, čítárnu, tělocvičnu (dnešní dřevěný a kamenný sál), byty pro správce a nájemníky, útulnu pro svobodné členy Křesťanského spolku, sociální zařízení atd. Lahůdkou pak bylo kombinované elektricko-plynové osvětlení hlavního sálu s mosaznými lustry. Na modlitebně měl sbor značný dluh a nechyběla ani kritika, že vše mohlo být menší, skrovnější a levnější. Z dnešního pohledu nelze než vděčit odvaze a obětavosti smíchovských, že se nezalekli dlouhodobého finančního závazku. Vlastně na sebe vzali oběť, jejíž dobré plody dodnes sklízíme. Tato modlitebna s mírnými úpravami nám slouží dodnes a s nedostatkem prostoru nebojujeme. --Náš obdiv a vděčnost ale nepatří jen tehdejším smělým stavebním plánům, patří především postojům, které za nimi stály. Byla to víra našich otců a matek, našich bratrů a sester v Kristu, kteří položili před 120 lety základy našeho smíchovského sboru. Doba, v níž se sbor a Svobodná reformovaná církev rozvíjela, nebyla zdaleka tak svobodná, jak bychom možná čekali. Berme tedy vzpomínku na počátky práce na Smíchově a následné založení sboru a jeho rozvoj jako výzvu, abychom neopouštěli to, co nás naši předkové svým smíchovským odkazem

učí. Víra, vytrvalost, vzájemná láska, odvaha… Nechám na vás, abyste posoudili, zdali toho není mnohem víc, než co jsem vyčetl ze starých obrázků a zápisů já. Vzpomínat na to, co jsme sami nemohli zažít, je možná zvláštní, ale každopádně poučné a v tomto případě velmi povzbudivé. --1894-1917 Albert Warren Clark 1894-1904 Alois J. Bílý jako druhý kazatel 1904-1907 František Marek také jako druhý kazatel 1907-1935 Pavel A. F. Zelinka jako druhý kazatel, po odjezdu Clarka (1. světová válka) pokračuje ve službě jako první kazatel 1935-1936 Jan Mejstřík ve službě jako administrátor, na 4 měsíce 1936-1949 Josef Cvrček, koncem války byl tento kazatel zatčen a deportován do koncentračního tábora, odkud se po osvobození opět vrací do služby, i když s podlomeným zdravím 1949-1967 Ladislav Mikulecký 1967-1979 Karel Sita 1970-1990 Bohumil Přib, který jako důchodce kazatel věrně a pravidelně vypomáhal slovem na Smíchově a stanicích. 1979-1987 Ján Liguš 1987-1995 Daniel Heczko 1996-1998 Pavel Javornický jako kazatel důchodce přijímá službu po rozdělení sboru na Smíchov a Dejvice, kam odchází kazatel Heczko 1999-2001 Zdeněk Vojtíšek jako administrátor a kazatel na částečný úvazek 2000-2006 Timoteus Macek (druhý kazatel sboru na samostatné stanici v Černošicích) 2006-2009 Andrej Beňa (druhý kazatel sboru na samostatné stanici v Černošicích) 2001-20… Bronislav Matulík Ondřej Košťák

KAVÁRNA NEJEN PRO SENIORY Tentokrát s Janou Fajfrovou ve středu 25. 2. 2015 v 16.00 hod. Milí bratři a sestry, Opět se podařilo pozvat do naší kavárny ženu, tentokrát Janu Fajfrovou. Zajímavé je, že nalézt ženy s tímto jménem můžeme hned tři, manželku předsedy Rady Církve bratrské Daniele Fajfra, ale to není ona. Potom pro změnu manželku jeho bratra Marka Fajfra, ale ani to není ona. Nicméně má s oběma sourozenci mnoho společného – rodiče, Vladimíra a Jiřinu. Jana Fajfrová k nám přijede z Ústí nad Labem, kde je členkou místního sboru Církve bratrské. I ji jsme požádali, aby nahlédla ke svým kořenům života i víry. A není bez zajímavosti, co o ní tvrdí její mladší bratr Daniel: „Jana by byla lepší kazatelka než my dva bratři dohromady.“ Dejme se tedy překvapit. Srdečně vás zveme, a jako vždy nejen na hosta, ale také na kávu, čaj něco slaného i sladkého. Jana Matulíková

PANELOVÁ DISKUSE

Každý měsíc jedna, březnem počínaje a konče květnem Na jaro 2015 jsme připravili již 5. ročník panelových diskusí pro veřejnost s názvem „Křesťanská víra a současný svět“. Kromě našich pravidelných bohoslužeb a shromáždění jsou právě panelové diskuse zvlášť vhodné k pozvání a komunikování naší víry se světem, který jinak o víru nejeví příliš velký zájem. Využijme této příležitosti sdílet své názory na aktuální témata se svými přáteli, sousedy, spolužáky, kolegy a kolegyněmi a kamarády. Témata jsou zajímavá a lákavá, jako i hosté, kteří přijali naše pozvání. Posuďte sami: Psychologie a víra – 19. března 2015 v 18.30 hod. PhDr. Jindřich Kabát, psycholog MUDr. Mgr. Prokop Remeš, lékař a psychoterapeut ThDr. Pavel Černý, Th.D., kazatel Moderátor: Bronislav Matulík Zločin a trest – 16. dubna 2015 v 18.30 hod. Mgr. Ondřej Kubů, soudce, který dělá trestní právo (z Tábora) JUDr. Jan Luhan Mgr. Martin Škoda, kaplan VS ve Stráži pod Ralskem a zástupce hlavní kaplanky VS Moderátor: Pavel Chráska ml. Náboženství současné české společnosti – 14. května 2015 v 18.30 hod. Doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Th.D., religionista a psychoterapeut Mgr. Zuzana Marie Kostićová, Ph.D., religionistka Doc. Pavel Hošek, Th.D. religionista a teolog Moderátor: Kateřina Horálková Rószová Modlete se za panelové diskuse i za ty, které pozvete, a pak neváhejte s nimi přijít! Vytištěných pozvánek bude pro všechny dost, na požádání i pozvánky v elektronické podobě ve formátu pdf. Bronislav Matulík

KONFERENCE PŘIHOŘÍVÁ 14. – 15. 3. 2015 – Kutná Hora Milí bratři a sestry, asi většina z nás někdy hrála hru na hledání. Samá voda, samá voda, přihořívá, přihořívá… a hoří. Cílem hry je najít něco, co já sám nemám, ale ostatní mi mohou poradit, jak a kde hledat. Myslím, že podobné je to i s konferencí Přihořívá, která se bude už potřetí konat u nás v Kutné Hoře. Není to sjezd mládeže, kde jsou všichni ve stejném věku, je to konference pro všechny generace – pro všechny ty, kteří hledají. I název této konference jako by ukazoval, že ani tady ne vždycky zazní to toužebné slovo „hoří“ – nalezl jsem. Na straně druhé však i tato akce má pomoci k tomu, abychom ve svém hledání vykročili správným směrem. Letošní tématem konference je „Moc a nemoc rodiny“. I v této oblasti hledáme různá řešení, vždyť vlastně skoro každý z nás máme nějakou rodinu, a i když ji nemáme, pak o ní často přemýšlíme. Chtěl bych vás proto na tuto konferenci pozvat, březnu nejezděte na hory, přijeďte do Hory. Přeji si, aby slovo Přihořívá nezaznělo jen jako název této konference, ale aby zaznělo z Boží

strany k našemu hledání, a nemusí se to týkat jen našich rodin. Bližší informace najdete na stránkách: www.cb.cz/prihoriva Miloš Hejzlar

SBOROVÁ DOVOLENÁ 2015 Jak již bylo uvedeno v listopadových sborových listech, je ubytování pro letní sborovou dovolenou naplánováno od 18. do 25. července v šumavské obci Zadov. Jedná se o dva velmi blízké objekty: horskou chatu Cihelna a penzion Lucie. Přihlašování na sborovku bude zahájeno v březnu. Modleme se za požehnání pro celý pobyt a můžeme těšit. Tomáš Chráska

STARŠOVSTVO Spolupráce s MČ Prahy 5 – proběhla první setkání s místostarostou MČ Prahy 5 panem Janem Smetanou, očekáváme další pracovní poradu a připravujeme návrh naší spolupráce. Rozhovor s Romanem Čeledou – po druhém rozhovoru byl bratr Roman Čeleda přijat do sboru, slavnostní přijetí se bude konat 1. 2. 2015. Vizitace v našem sboru – vizitační zpráva zatím nepřišla ani po urgenci předsedy RCB Daniele Fajfra a správce sboru. Byl ale dán další příslib, že na začátku února bude dodána… Kazatel pro Beroun – staršovstvo vidí jako velmi potřebné nalézt kazatele, který by sloužil přímo v Berouně, pokusíme se oslovit případné kandidáty, i když v současné době na mnoha sborech kazatelé chybí. Působení vietnamského misionáře Liem Cong Nga v Praze – bratr nás požádal o spolupráci. Staršovstvo se s ním sejde na příštím jednání. Přednášky o Husovi – od ledna do června se budou konat v Berouně přednášky o Husovi, vždy jednou za měsíc v pátek v CASD a pak v ČCE Nový Řád Církve bratrské – staršovstvo pročetlo a prodiskutovalo nový Řád a poznámky z diskuse předalo příslušné komisi Taizé v našem sboru – staršovstvo hodnotilo setkání jako zdařilé a je vděčné sestře Zdeně Benešové a její dceři Markétě, že se ujaly organizace. Ve čtvrtek 15. 1. 2015 proběhlo na Smíchově v rámci biblické hodiny ohlédnutí i s organizátory z Taizé. Advent, Vánoce, Silvestr a Nový rok – shromáždění se nám líbila, nicméně se opět ukazuje určití nesnáz a bolest našeho sboru ve věci nepřipravenosti ozvučení sálu na mimořádné požadavky (např. přehrání videa se zvukem). Co se týká ozvučení i nahrávání, je to také náš stálý úkol, ale na konci ledna už proběhla konzultace s odborníkem Alešem Dvořákem. Hospodářské věci sboru – sbírka v rámci Aliančního týdne modliteb pro potřeby Evangelikální aliance vynesla 2844 Kč Pokladníkem v Berouně je Jana Lešuková Město Beroun schválilo dluhové poradně dotaci 20 000 Kč Staršovstvo odsouhlasilo mzdu J. Matulíkové ve stejné výši jako loni Koncert zlínské kapely Marnátosnaha – termín: 28. – 29. 3. 2015, ubytování hudebníků bude po rodinách Setkání Sigles – proběhne 31. 1. odpoledne na Smíchově Příští jednání – 10. 2. 2014 Daniel Pokorný

PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ Smíchov Neděle 8:45 modlitební chvíle 9:30 shromáždění 18:00 modlitební chvíle první neděli v měsíci Úterý 18:00 mládež Čtvrtek 18:30 biblická hodina Pátek 16:15 dorost

Beroun 9:30 shromáždění

16:30 dorost 18:30 biblická hodina

Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257319839; E-mail: [email protected]; www.cb.cz/praha5 - Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická a technická spolupráce: Adam Wichterle, Ondřej Košťák