2014

NOVINKY JUNIOR AKADEMIE 1/2014 ...newsletter Junior Akademie

VÍTE, ŽE EXISTUJE 3D TISK A 3D TISKÁRNY? Každý z vás zná klasické možnosti tisku, například ve velkých tiskárnách, kde se tisknou knihy, časopisy, noviny, plakáty a jiné tiskové materiály. Mnozí z vás máte k  počítači připojenou tiskárnu a  ta vám vytiskne to, co napíšete třeba ve wordu na počítači. To není nic nového, ale ti, kteří navštívili v  rámci Junior Akademie náš prosincový kroužek nazvaný Jak nám 3D tiskárny usnadňují život, se dozvěděli, že existuje i 3D tisk, který se tiskne na 3D tiskárnách. Kroužek vedl úspěšný student Marek Žehra, který studuje na Fakultě informačních technologií na ČVUT v Praze. Studenti na této fakultě totiž založili laboratoř 3D tisku, společně tady vyrábí a vylepšují 3D tiskárny RepRap. No a pro ty, kteří na tomto prosincovém kroužku nebyli, je tady pár zajímavých informací. Co je to 3D tiskárna a  k čemu slouží? 3D tiskárna umožňuje vytisknout prakticky všechny běžně používané předměty vyráběné z  plastu, které lze počítačově vymodelovat v  rámci omezeného prostoru tiskové plochy, to je nyní 20 × 20 × 15 cm. Jedná se například o potřeby v domácnosti, kancelářské potřeby, háčky, krabičky, náčiní, předměty pro kutily a modeláře, násady pro nářadí, módní doplňky, šperky, brýle, hračky, hlavolamy, figurky ke stolním hrám, a podobně. Pokud není vyhovující existující model, je možné si udělat vlastní počítačovou reprezentaci výrobku, softwarově ji upravit na počítači a vytisknout nový předmět přizpůsobený přesně na míru. Mimo to tiskárna dokáže vytisknout také části sebe sama, je tedy sebereplikovatelná. A když by se vás někdo zeptal, uměli byste vysvětlit, jak to vlastně funguje? Fungu-

je to tak, že tiskárna RepRap na výrobu 3D modelů pracuje na principu rozložení počítačového modelu do tenkých vrstev a jejich následném sestavení do reálného modelu v rámci pracovního prostoru tiskárny. Na rozdíl od klasického obrábění se materiál neubírá, ale naopak je po vrstvách přidáván. Model se staví na základní desce tiskovou hlavou, která se po dokončení každé vrstvy posune nahoru právě o tloušťku této vrstvy. Materiálem jsou plasty, které si tiskárna roztaví, po vrstvách natiskne na sebe a následně nechá ztuhnout. Tedy zjednodušeně pracuje jako kombinace plotteru a tavné pistole, kde je místo lepidla vypouštěn roztavený plast. Naši mladí akademici se také na kroužku od Marka a  z jeho prezentace dozvěděli, kde se lze s  3D tiskem a  tiskárnami setkat. V  dnešní době se 3D tisk totiž hojně využívá pro výrobu prototypů – tak zvaný prototyping – a  tisk objektů, kde není žádoucí sériová výroba. 3D tiskem se zabývá řada firem profesionálně, ale díky otevřenosti projektu je možné se s  tiskárnou setkat i u běžných uživatelů doma. Je tedy možné, že právě vy budete mít doma v  dohledné době vlastní 3D tiskárnu. A co se na kroužku neříkalo? Třeba to, že na naší nejmladší Fakultě informačních technologií na ČVUT mají k  dispo-

zici malé tiskárny s  tiskovou oblastí asi 20  x  20  x  13  cm, ale také jednu velkou, která dokáže tisknout objekty téměř kubík veliké. Ve speciální laboratoři 3D tiskárny studenti nejen staví, ale také vylepšují a  vymýšlí nové. Díky 3D tisku samotnému je to velice jednoduché, nové díly na 3D tiskárny stačí navrhnout na počítači a  vytisknout. To zní celkem jednoduše, že ano? Tak jednoduché to, ale zase není, o  čemž svědčí i  to, že se na této fakultě vyučuje i  speciální předmět, který se 3D tisku věnuje.

A na závěr důležitá informace pro ty, koho 3D tisk a  3D tiskárny zaujaly. Po absolvování střední školy, se můžete k  našim studentům na ČVUT přidat a  společně s  nimi 3D tiskárny vyrábět a  vylepšovat. Možná se zapojíte do projektu Golem, což je obří tiskárna, která se ani nevejde do výtahu nebo budete experimentovat s  vícebarevným 3D tiskem a  s recyklací materiálů, takže se máte do budoucna na co těšit .

NEJLEPŠÍM SKLADNÍKEM JE ROBOT

V polovině prosince loňského roku se v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT konal v pořadí už pátý ročník finále oblíbené studentské ROBOSOUTĚŽE. Roboti soutěžili v disciplíně „sbírání míčků“. Vítězem se stal tým středoškoláků Nudelauflauf z Gymnázia Jana Keplera v Praze, jehož členy byli Jan Bouček, František Hurt a Václav Volhejn.

Studentského kola Robosoutěže se účastnily týmy studentů předmětu Roboti a týmy sestavené ze studentů středních

škol. Různá technická pojetí konstrukce robotů, různě zvolené strategie a nadšený zápal studentů pro věc – to vše přispělo k neopakovatelné atmosféře, která celou akci provázela. Na druhém místě se umístil tým „9“ ve složení Tomáš Pivoňka, Mátyás Nogely a  Jonáš Neuvirt. Na třetím místě

2

newsletter Junior akademie

pak skončil tým „Lizzard“ reprezentovaný Davidem Novotným. Vítězem v  soutěžní kategorii „Design robota“ se stal tým BRUTAL LegoMasters ve složení Adam Svoboda, Vojtěch Mergl a Martin Mühl. V letošním roce studenti řešili úlohu sbírání míčků. Úkolem bylo sestavit a naprogramovat robota tak, aby v časovém limitu samostatně, bez jakékoliv další pomoci (jakou by mohlo být třeba ovládání robota pomocí hlasu, bluetooth nebo jiných komunikačních kanálů) přesunul do vyznačeného “skladu” co nejvíce barevných míčků předem určené barvy, které byly volně rozmístěny na soutěžní ploše. Soutěž byla organizována jako vzájemný zápas dvou robotů na symetricky rozděleném hracím plánu. O  vítězství rozhodl počet získaných bodů, přičemž soutěžící mohli mimo jiné získat body i za to, že dopravil nesprávně barevný míček do soupeřova skladu. Organizátor soutěže Ing. Martin Hlinovský z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT k  letošnímu zadání úlohy řekl: “Naším cílem bylo vymyslet pro studenty takou úlohu, která by je nejen

bavila, ale která by byla také edukativní a  divácky atraktivní. Z  tohoto důvodu jsme zvolili sbírání a  barevné rozlišování míčků jednotlivých soutěžních družstev. Samotná technická realizace a  herní strategie je pak plně v režii studentů. Jsem velice mile překvapen, kolik zajímavých přístupů k  řešení studenti vymysleli a  také mě nesmírně těší stále narůstající zájem o Robosoutěž.“

Každý tým mohl použít při řešení soutěžní úlohy pouze díly ze základní soupravy LEGO® MINDSTORMS® Education (9797), soupravy technických dílů (9648 nebo 9695 – doplňkové pasivní díly), síťový adaptér (9833 nebo 8887) a  jednoosý gyroskopický senzor (1044 NXT Gyroskop). LEGO sety si mohou zapůjčit přihlášené středoškolské týmy pro řešení vlastní soutěžní úlohy ihned po přihlášení do ROBOSOUTĚŽE, po domluvě s hlavním organizátorem soutěže na katedře řídicí techniky. Více informací lze nalézt na webových stránkách www.robosoutez.cz.

JAKÉ TO JE BÝT ARCHITEKTEM? První kroužek, který odstartoval v novém roce, byl o architektuře. Vedoucím kroužku byla Tereza Kadidlová, která studuje již pátým rokem na Fakultě stavební ČVUT, s Jiřím Chybou, který již studia dokončil a nyní pracuje jako architekt. Tito dva odborníci vám ukázali, jak se stát „Architektem za odpoledne“.

V první části kroužku jste si mohli oprášit či zdokonalit své znalosti z hodin dějepisu. Jirka s Terkou vám ukázali důležité stavební slohy od prvních pokusů lidí o  architektonické ztvárnění pohřebních a  rituálních děl v  megalitickém období v Evropě, přes Egypt, Řecko, Řím, románský sloh, gotiku, renesanci, klasicismus, slohy 19. století, až po současnou architekturu skla a oceli. Představili vám významné stavby daných etap a  vy jste si mohli vyzkoušet, zda danou stavbu znáte či ne. Takto jste se podívali například na řeckou Akropoli, na Notre Dame v Paříži, na zámky Konopiště či Hluboká, Kapitol v  USA, nebo k plaveckému bazénu v Londýně, který se stal známým díky Letní olympiádě před dvěma

roky, a  na mnohé další. Na závěr prezentace také představili významné architekty současnosti. Například Sira Normana Fostera či Íránku Zahu Hadid, jež je zatím jedinou ženskou držitelkou Pritzkerovy ceny za architekturu, což je ocenění srovnatelné s Nobelovou cenou. V druhé části kroužku byl čas věnovaný praktickému cvičení, při kterém jste

si mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jak moc se dá zapotit při vymýšlení dispozice bytu. Jako pomocníky jste neměli jen tužku, ale i  vytisknuté modýlky nábytku na 3D tiskárně a  čtvercovou síť, kam jste ho umisťovali. Cílem cvičení bylo navrhnout byt o rozloze 70 m2 pro čtyřčlennou rodinu, 2 rodiče a 2 děti. Již na začátku jste si museli například rozmyslet, zda děti budou spolu v  jedné ložnici nebo bude mít každé dítko svůj pokoj. Jestli budete mít kuchyni zvlášť nebo zda ji spojíte s  obývacím pokojem. Popřemýšlet i  nad tím, jak pokoje umístíte vzhledem k světovým stranám. Zohlednit i to, že každá obytná místnost má dané své minimální plochy, které je potřeba dodržet. Museli jste přemýšlet i  nad tím, jak takový život v  bytě funguje, abyste dokázali rozvržení pokojů udělat správně.

A to je jen pár faktorů z mnoha, na které musí v běžné praxi architekt brát ohled a ze kterých musí při skutečných návrzích vycházet. Nakonec jste všichni museli prostřednictvím vámi zvolených zástupců své návrhy prezentovat a obhájit své návrhy před ostatními. Po každé prezentaci vám ještě Terka s Jirkou ukázali úskalí, ale i zároveň přednosti vašich návrhů z pohledu odborníka, a museli uznat, že na to, kolik jste měli na dané cvičení času, se vám dařilo dobře! Každopádně jste si mohli zjistit během kroužku, že být architekt není žádná procházka růžovou zahradou a  je potřeba hodně píle a času na to se jím stát.

1/2014

3

LETEM TECHNICKÝM SVĚTEM

Když si auta povídají Na pražském okruhu bylo možné nahlédnout do budoucnosti automobilové dopravy. Výzkumníci z Fakulty dopravní ČVUT tu testovali systém, který by měl v  příštích letech významně zvýšit bezpečnost na silnicích a  zamezit dopravním komplikacím.

Fyzici potvrzují, že diamanty jsou věčné Slavné rčení Jamese Bonda potvrzují i fyzici z Ústavu energetiky Fakulty strojní ČVUT. Kromě toho, že diamant vydrží téměř vše, mohl by také zachránit jadernou elektrárnu před havárií. Problém, jak zabezpečit jaderné palivo, aby opět nedošlo k  podobné havárii jako ve Fukušimě, teď řeší výzkumníci na celém světě a  nyní to vypadá, že fyzici z ČVUT tento vědecký závod dost možná vyhráli. Ve spolupráci s  Fyzikálním ústavem Akademie věd České republiky se jim podařilo nanést tenkou vrstvu nanodiamantu na zirkonové tyče s  palivem. Ty tak ani při extrémně vysokých teplotách nevytváří výbušný vodík a neumožní to, co jsme mohli vidět v přímém přenosu na televizních obrazovkách.

Aby pod Windows všechno šlapalo Rozchodit pod Windows kdejaký program nebo hru není vždy hračka. To, aby spolu nové aplikace a  programy hezky spolupracovaly, a  případné problémy se podchytily hned na začátku, zajišťuje speciální Laboratoř interoperability. Microsoft ji otevřel na Fakultě elektrotechnické ČVUT. V laboratoři se testuje především to, jak systémy společnosti Microsoft spolupracují se systémy jiných softwarových tvůrců, což je dnes obzvlášť aktuální. Studenti tu pod odborným dohledem pracují přímo na zakázkách z praxe a můžou se tak lépe připravit na potřeby zaměstnavatelů a  získat zajímavé znalosti a  zkušenosti. Aktuálně mají doslova „hlavu v oblacích“, pracují totiž na několika projektech z oblasti cloud computingu. Všichni, kdo laboratoří projdou, mají o krůček blíže k práci v nějaké zajímavé softwarové firmě, třeba zrovna v Microsoftu. Více informací o laboratoři najdeš na: http://czm.fel.cvut.cz/IOL/default.aspx.

4

newsletter Junior akademie

Ostrými zkouškami v  plném provozu byl zakončen dvouletý projekt, který dělá běžná auta zase o  něco chytřejší. Transformers se z nich zatím sice nestanou, ale přinese jim všechny dostupné informace z provozu. Systém totiž získává informace nejen z  centrálního dispečinku, ale také vzájemnou komunikací mezi zúčastněnými vozidly. Bude tak mít k dispozici přesnější informace, než mají například mapy Google. Jako řidič se tak můžeš včas dozvědět, že před tebou jede pomalé vozidlo, nebo že se blíží sanitka. Včas se také dozvíš o  pracích na silnici či dopravní nehodě. v  budoucnu by ale systém mohl jít ještě dále a na vzniklou hrozbu sám zareagovat například rozsvícením světel nebo brzděním. To samozřejmě předpokládá vyřešit spoustu dalších otázek. Například kam až přebírat odpovědnost za řidiče, nebo co všechno o sobě sdělovat.

NOVINKY Z TECHNICKÉHO SVĚTA

DŘEVĚNÉ FASÁDNÍ PANELY Z ČVUT BYLY VYHLÁŠENÉ INOVACÍ ROKU

Na slavnostním galavečeru v Betlémské kapli byli v polovině listopadu slavnostně vyhlášeni držitelé titulů Český energetický a ekologický projekt 2012. Titul Inovace roku si odnesl projekt Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT v Praze s názvem Lehký obvodový plášť panelového typu na bázi dřeva. Tento nový fasádní systém pro nízkoenergetické rekonstrukce i novostavby v maximální míře využívá přírodní stavební materiály. Inovativní fasádní panel byl vyvinut týmem profesora Jana Tywoniaka na Univerzitním centru energeticky efektivních budov ČVUT v Praze v rámci Pre-seed aktivit podpořených Operačním programem Výzkum a  vývoj pro inovace ministerstva školství. Čilý zájem stavebních firem i  soukromých investorů o  výrobek potvrzuje, že české vysoké školství má značný potenciál s přímým komerčním využitím. Cílem 11. ročníku celostátní soutěže bylo prezentovat stavby, projekty a inovace, které významným způsobem snižují energetickou náročnost ČR, zvyšují energetickou účinnost energetických zdrojů a přispívají ke zlepšení životního prostředí v ČR. Vypisovatelem soutěže je Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo životního prostředí. Více informací najdete na http://www.top-expo.cz/ceep-2012/. ČVUT SE PODÍLÍ NA „KOUZELNÉM EXPERIMENTU“ STRATOCACHING

Tomáš Kořínek, Karel Dušek, Zbyněk Kocur a Vladimír Machula z Fakulty elektrotechnické ČVUT se podílejí na přípravě vědeckého experimentu Stratocaching, který je zároveň hrou pro širokou veřejnost. Kombinuje v sobě prvky dvou aktivit, které se v poslední době těší rostoucí popularitě: geocachingu a stratosférického balonového létání. Unikátní vědecký experiment, který je zároveň hrou pro širokou veřejnost, vzniká ve spolupráci s experty z ČVUT. Tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT se podílí na přípravě a testování elektronického vybavení gondoly balónu, který bude vypuštěn do stratosféry. Z něj bude v  průběhu stoupání do výšky 30 kilometrů přenášeno video v reálném čase a po dosažení požadované výšky vypuštěno 10 GPS modulů v podobě javorového semínka – stratosférických kešek. „Jsem velice rád, že se můžeme experimentu zúčastnit, a  to jak přípravou komunikační antény, tak otestováním systému v klimatické komoře fakulty,“ říká Zbyněk Kocur. Start balónu byl naplánován na 16. listopadu na v 9.00 hodin v Praze-Libuši. Stratokešky po letu ze stratosféry dopadly na zem tentýž den do 13.00 hodin a nahlásily svou polohu registrovaným hráčům. Do soutěže bylo přihlášeno více než 9500 hráčů. Celý experiment můžete sledovat na stránce: http://stratocaching.idnes.cz.

1/2014

5

NOVINKY Z TECHNICKÉHO SVĚTA Výborný způsob, jak se prosadit se svojí IT diplomkou a odnést si ještě slušné kapesné, je soutěž ACM SPY o nejlepší studentský IT diplomový projekt roku. Tím nejlepším z  českých a  slovenských univerzit byl letos Josef Kokeš z Fakulty informačních technologií ČVUT s kryptoanalýzou šifry Baby Rijndael. Pokud ti slovo Rijndael (vyslovuj [rejndál]) vůbec nic neříká, nic si z toho nedělej, nejsi sám ! Jedná se o  speciální šifru (Advanced Encryption Standard), která byla Americkým úřadem pro standardizaci vyhlášena jako federální standard USA a  Národní bezpečnostní agentura ji uznala ke kódování nejtajnějších dokumentů. Šifra tím pádem přitahuje útoky a  pokusy o  její prolomení. Kryptologové považují za částečné prolomení šifry jakýkoliv přístup, který vede k rozluštění rychleji než vyzkoušení všech možných klíčů (metoda řešení hrubou silou). Útok hrubou silou proti AES s  256bitovým klíčem by vyžadoval

ŠIFRA MISTRA RIJNDAELA 2200 operací, celkový výpočet by tedy trval mnohem déle, než je celkové stáří celého vesmíru. Josef testoval prolomení šifry na mnohonásobně zjednodušeném modelu Baby Rijndael. Identifikoval potenciální slabá místa a  dospěl

k závěru, že nebyla nalezena žádná významná slabina, která by vedla k prolomení šifry Rijndael (AES). Předseda poroty docent Jan Holub práci ocenil jako významný přínos do oblasti bezpečnosti dat. Josef tak za ní kromě titulu získal i hlavní cenu, šek na 1000€.

NEVIDITELNÝ NOSNÍK UDRŽÍ 13 TUN

Skleněné můstky, schodiště nebo podlahy jsou dnes velmi požadovanými architektonickými i konstrukčními prvky. Na Fakultě stavební ČVUT vzniklo řešení, které architektům i projektantům umožní jejich lepší a elegantnější využití. Dokonalý a  plně funkční projekt, v  němž průhledné sklo neruší, ale naopak elegantně doplňuje vzhled budovy, není samozřejmostí. Samotné provedení je limitováno vlastnostmi

6

newsletter Junior akademie

materiálu. Do tvrzeného skla se totiž už nedá vrtat, protože by se roztříštilo, takže je obvykle nutné do něj navrtat pouzdra na šrouby ještě před kalením skla. Pak se jimi skleněná konstrukce dá připevnit na ocelové prvky, které mohou rušit celkový dojem vzdušnosti a  transparentnosti stavebního dílu. Jiný přístup navrhuje Ing. Michal Netušil, Ph.D., z Fakulty stavební ČVUT. „Když pro skleněné můstky a  podlahy použijete nosník, který je k  nim připojený lepeným spojem, zachováte podstatně lepší transparentnost konstrukce,“

vysvětluje inženýr Netušil. Využívá nejmodernějších polymerních lepidel jedné švýcarské společnosti. Jimi se k nosníku lepí drobná ocelová pásnice, která co nejméně ruší celkový dojem. Do ní se už dá vrtat a  tím umožňuje, aby se nosník dal efektivně kotvit k  okolním konstrukcím. Její hlavní funkcí je zvýšení tuhosti a  únosnosti konstrukce tam, kde by samotné sklo nestačilo. Lepenými spoji se navíc dají k  nosníkům připojit další nesené skleněné konstrukce, například pochozí vrstva lávky nebo fasádní dílce. Nosník z vrstveného bezpečnostního skla je bezpečný a robustní – skládá se ze dvou nezávislých vrstev, takže pokud se jedna vrstva rozbije, druhá zůstává a  drží. Skleněný nosník dlouhý 4 metry, vysoký jen 290 milimetrů a zesílený pouze pomocí lepených ocelových pásnic unese neuvěřitelných 13 tun.

TLESKALO MU 12 DRŽITELŮ NOBELOVY CENY

Marek Votroubek to pořádně rozjel už ve svých devatenácti. Na mezinárodní soutěži středoškoláků Intel ISEF v Nevadě získal spolu se svým týmem první cenu a možnost studovat na kterékoliv americké univerzitě. Rozhodl se však pro ČVUT, kde nyní konstruuje robota pro hendikepované. Marka uchvátila robotika v  jeho patnácti letech. Do té doby se věnoval technice spíše vzdáleně, třeba když ve třinácti sestavil manuální šestistupňovou převodovku, samozřejmě plně funkční, poháněnou motorkem ze stavebnice . Během střední školy se rozhodl postavit něco originálního a  tak spolu se svým kamarádem Honzou Králem dali dohromady projekt chodícího pavouka. Nečekané úspěchy a  ohlasy médií ho nadchly pro práci na něčem větším. Tím byl robot DTMFHR7 a  jeho nástupce EiMSAR, s nimiž se Marek a jeho spolužáci probojovali přes krajské a národní kolo až do finále prestižní soutěže vědeckých a  technických projektů pro středoškoláky Intel ISEF. Čtyřčlenný tým tam získal v konkurenci 320 projektů z  56 zemí světa první místo. Na pódiu jim pak tleskalo pět tisíc studentů v čele s dvanácti držiteli Nobelovy ceny a doma to způsobilo pořádný poprask. Kromě finanční odměny získal celý tým také právo studia na kterékoliv americké univerzitě a  to bez přijímacích zkoušek. Této možnosti však nikdo nevyužil a Marek uvádí proč: „Už tehdy jsme věděli, na jakou školu chceme jít. Navíc jsme na soutěži měli šanci vypozorovat, že v  USA se lidi už na střední škole tak moc specifikují na jeden obor a  činnost, že pak nejsou schopni řešit celé projekty, jen jejich dílčí části. To je věc, která nám tak úplně nevoní. Vedoucí vysokoškolského projektu Martin Nečas mi vyprávěl o  jeho doktorských studiích v Německu i USA. Pracoval pro firmu Boeing, kde byl s  vystudovaným ČVUT schopný řídit tým inženýrů, protože se jediný vyznal ve všech odvětvích dané činnosti. Ostatní jen uměli „to svoje“. A to je právě věc, kterou nechci – utahovat šroubky a volat kolegu, který umí utahovat matky.“ Nyní Martin studuje na Fakultě strojní ČVUT, kde už dva roky pracuje na novém robotovi 6IXTEN. Koncepčně vypadá vzdáleně jako podvozek automobilu, má šestnáct kol a  hydraulický systém

pro zvedání a posouvání kol. V budoucnu by mohl být modifikovaný podvozek montován do invalidních vozíků, na kterém by jeho majitel schopen překonávat bariérové části ulic a případně i zamířit do terénu. Podrobné informace o  všech robotech, které Marek zkonstruoval, najdeš na: http://www.votroubek.com/cs/robotics/.

1/2014

7

SOČI PARK NA LETNÉ NABÍDNE

V DOBĚ OLYMPIÁDY TAKÉ VĚDU A TECHNIKU

Už jste určitě slyšeli o tom, že v únoru bude stát na Letné v Praze park, kam si budete moci přijít zafandit českým sportovcům, kteří nás budou reprezentovat na olympijských hrách v ruské Soči. Ale co asi netušíte, je fakt, že park nabídne také ukázky vědy a techniky z dílny tří českých vysokých škol. Ve stanu Ministerstva průmyslu a obchodu se návštěvníkům představí ČVUT v Praze, Vysoké učení technické v Brně a Vysoká škola Báňská – Technická Univerzita Ostrava.

A co za interaktivní exponáty nabídne ČVUT? Těšit se můžete na aplikaci Centra strojového vnímání katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické na rozpoznávání obličeje, věku a pohlaví jednotlivých snímaných osob. Detektor lži Fakulty biomedicínského inženýrství pomá-

há rozpoznat lež právě v případech, kdy si nejsme jisti, zda dotyčný mluví pravdu či nikoliv. Vyšetření detektorem lži spočívá v  měření několika fyziologických parametrů, jako jsou dechová a  tepová frekvence, změna krevního tlaku, změna galvanického odporu kůže a změny v hlase. Arduino aneb Banana piano je hříčka demonstrující jednoduchý hudební nástroj založený na oblíbené a ve světě intermédií rozšířené platformě Arduino s procesorem Atmega. V  daném případě jde o jednoduchý klávesový nástroj s kapacit-

ními senzory napojenými na různé druhy ovoce a zeleniny, které slouží jako klávesy. Chybět nebude ani oblíbený humanoidní robor Asterix neboli Nao. Na univerzitách slouží pro studijní a výzkumné účely. Ke vnímání okolního světa je robot vybaven řadou senzorů. Jsou to dvě videokamery, čtyři mikrofony, sonary, dotekové senzory na chodidlech a na hlavě, gyroskopy a  akcelerometry. K  pohybu slouží celkem 25 motorů, které zajišťují pohyblivost jednotlivých kloubů. V Soči Parku se setkáte také s  lego roboty, studentskou elektroformulí, vyzkoušíte si techniku používání a možného zneužití čipových platebních karet nebo dopravní simulátor Fakulty dopravní, který simuluje řízení automobilu v  provozu a na závodním okruhu.

VÍTĚZKOU TABLETU V LETECKÉ SOUTĚŽI JE ANASTÁZIE Z JIČÍNA

Během Vánoc a začátku ledna jste mohli soutěžit v soutěži Junior Akademie nazvané Letecky z Nairobi do Prahy. Vaším úkolem bylo zodpovědět správně na tři otázky související s leteckou dopravou, zapsat si kód do Vědeckého deníčku a pak už se jen těšit na losování 14. ledna v Jičíně. Ze tří účastníků v soutěži vyhrála tablet Anastázie Tóthová z Jičína. V první otázce jste počítali celkovou váhu nákladu, ve druhé jste měli vybrat nejvhodnější letadlo pro převoz a ve třetí naplánovat trasu letu včetně mezipřistání. Na úkol jste měli neomezený počet pokusů. Do soutěže se zapojili čtyři žáci – Anastázie Tóthová z  Jičína, a  pak silná sestava z Pardubic Jakub Dvořák, Šimon Ľuptovský a Lukáš Nejezchleb. Anastázii moc gratulujeme. Připravujeme pro vás další soutěže se skvělými technickými cenami, jako bude chytrý mobilní telefon nebo parádní sluchátka. Tak se těšte!!!

Tento newsletter vznikl za podpory Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Popularizace vědy a výzkumu ČVUT, klíčová aktivita 1 – Junior Akademie, CZ.1.07/2.3.00/35.0021.

OBDOBÍ REALIZACE PROJEKTU:

1. 6. 2012 – 31. 5. 2014