2014

LISTY Z AURA – PONTU 1/2014

1

Obsah: V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3 Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4 Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5 Markéta Bidlasová Gombár/Tučková Šubrtová/Glaser Radokovské ozvěny – české texty oceněné v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2013 S.D.Ch. Zdeněk Palusga Peter Pavlac Petr Michálek Jiří Suchý z Tábora No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................9 Anglicky psaná dramatika Barlow - Dominik Thiessen - Hančilová Německy psaná dramatika Rinke - Michňová Stein(ová) - Štulcová A další... Muchinová - Magdová Gavran - Karoch

Logan – Sloupová Shanley -Sloupová

Hübner - Kotrouš

Gavran - Otčenášek Grekov/Muravickij - Krejčová

Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................14 Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......14 Anglicky psaná dramatika D.C. Jackson Ridley Buffini(ová) Quilter Ruhl(ová) Eno

Wallace(ová) Swale(ová) Wright Riml(ová) Peet(ová) Macmillan

Německy psaná dramatika Kaiser Mitterer Lenz Camus/Steckel Widmer

Freund Schrettle Bohnet/Alexy Engler Pinkus

A další... Prins/Koch (Holandsko) Guillou/Lampela (Finsko) Houtapples (Holandsko)

2

Váže ní a milí přátel é, připravili jsme pro Vás jarní čtení - další Listy z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních textů za poslední období. Kromě tuzemských novinek a nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené novinky zejména anglosaské a německojazyčné oblasti, ale i z jiných zemí. Aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našem webu (www.aura-pont.cz), včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o dalším dění v naší agentuře. Máte-li zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je zašleme elektronicky či poštou. Jejich obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti dramaturga, kde je k dispozici úplný přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o více než 4000 textech původních českých a slovenských her, překladů i textů zahraničních autorů v originále, aktualizace databáze probíhá průběžně. Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami:
na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů,
rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora,
vystavíme provozovací smlouvu. Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané): obstaráme, v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční agenturou,
dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů,
nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady.



Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa: vlámské části Belgie, Bulharska, Holandska, Chorvatska,

Maďarska, Německa, Polska, Rakouska,

Rumunska, Ruska, Skandinávie a Pobaltí Slovinska,

Srbska, Švýcarska, USA, Velká Británie a Irska

a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami). Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit. Vždy Vám alespoň poradíme. Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně. Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby. Těšíme se na Vaše reakce. Jitka Sloupová, Michal Kotrouš

3

Kontakty VEDENÍ AGENTURY: Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected] DIVADELNÍ ODDĚLENÍ: Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected] Texty a agentáž Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected] Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected] Zahraniční práva Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected] FINANČNÍ ODDĚLENÍ: Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected] Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected] Jana Šimková – tel.: 251 554 084, [email protected] PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ: Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected] Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected] SEKRETARIÁT: Lucie Štěpánová – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]

Najdete nás na adrese: Veslařský ostrov 62 147 00 Praha 4 - Podolí tel. ústředna: 251 554 938 fax: 251 550 207 e-mail: [email protected] www.aura-pont.cz

4

Česká a slovenská dramatika Markéta Bidlasová HER MASTER´S VOICE 2 m, 3 ž Napínavá vztahová detektivka. Kdo má vše a chce ještě víc, může najít co nečekal a ztratit co nechtěl. Běžný pár: On pracuje, ona je na mateřské. Vždy je vyděláno, vždy je uklizeno. Extrémní pár: On dělá něco, po čem je lepší nepátrat, ona manipuluje vším kromě sebe, protože sebe pod kontrolou nemá vůbec. Náhodná srážka dvou odlišných žen spustí nezadržitelný sled událostí. Příběhem o hledání, o ženské poníženosti i povýšenosti, o vztahových rolích, které milujeme i když nás škrtí a vedou směrem, který se nám vůbec nelíbí. Jsou tyrani a agresoři potřeba? A pokud je nemáme, musíme si je vytvářet? Jak se to asi dělá… A jak to nedělat? Kdo je vůbec oběť a kdo trýznitel? Kdo je kdo a kudy z toho ven? Hlavní hrdinka uvízlá na mělčině každodenního života ženy v domácnosti odhaluje skrz příběh cizích lidí sílu destruktivní závislosti, sílu ženských zbraní. Nedívá se ale vlastně do zrcadla a neobjevuje své vlastní chutě? Jednou začatá vzrušující hra s ohněm se však nezháší tak snadno, jak si myslela a má své reálné následky… Jedním z důležitých motivů hry je drogová závislost, v tomto případě na uklidňujících lécích, tedy na něčem, co je zpočátku nejen nenápadné, ale hlavně společensky absolutně přijatelné. Ukazuje se zde, jak z malých a neřešených nespokojeností, z malé potlačené touhy mohou vzniknout velké problémy s dalekosáhlými následky, jak snadné je nastoupit na kolotoč destrukce, a jak nesnadné a drahé je z něj seskočit. Světová premiéra hry proběhla v Divadle Komedie / Company v březnu 2014. Olga Šubrtová, Martin Glaser BLACKOUT 6 m, 3 ž Dalším (sedmým) autorským textem tvůrčí dvojice psaným na tělo souboru Jihočeského divadla je „groteskní thiller“, jenž vyvolá smích i mrazení v zádech. Tahle situace už byla na spadnutí a může kdykoli nastat. Vypne proud. Nadlouho. Všechny technické vymoženosti, které bereme jako automaticky dostupné a na nichž jsme závislí, zkolabují. Nepůjde topení, voda, ve městech se začnou hromadit odpadky, policie i zdravotní péče přestane fungovat. A zkuste si to představit v předvánočním čase. Možná by vás touha se zahřát a uvařit si něco k jídlu stejně jako naše hrdiny dohnala k nedobrovolné výpravě na opuštěnou chatu do lesů. A třeba by i k vám dorazili nezvaní hosté se stejným přáním – přežít. Přežít ať to stojí, co to stojí… A třeba i na úkor někoho jiného! Světová premiéra ostré grotesky proběhla v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích v lednu 2014 v režii M. Glasera. Kateřina Tučková – Dodo Gombár ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ 20 m, 16 ž, možnost zdvojování rolí drama o ženách, které „bohovaly“ Dnes už proslulý román Kateřiny Tučkové se dočkal dramatizace, jež vznikla pro inscenaci Městského divadla Zlín (prem. 1.3.2014) – pro divadlo regionu, v němž se román odehrává. Síla příběhu a obliba románu však dává prostor k uvedení i dalším českým (i slovenským) scénám. Region Moravské Kopanice na pomezí Česka a Slovenska má svá dramatická tajemství.

5

Doposud si v něm lidé uchovávají osobitý životní styl, který se vůbec nepodobá městskému. Román Kateřiny Tučkové upozornil na pozoruhodné ženy, o nichž se hovořilo pomalu už snad jen mezi pamětníky a historiky, na ženy schopné léčit, ale i uřknout a proklít, ženy spjaté co nejtěsněji s přírodou a pozoruhodnou magií, která má své kořeny v hlubokém dávnověku. Vpravil nás do dramatického příběhu, v němž se do odhalování minulosti žen, kterým se říkalo Bohyně, vrhá s největší posedlostí neteř jedné z nich, Dora Idesová. Čím více se dozvídá Dora Idesová o minulosti těchto žen, jako by se dozvídala více o sobě samé. Radokovské ozvěny – české texty oceněné v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2013 S.d.Ch DUCHOVNÍ SMRT V BENÁTKÁCH 2 m (dalších 9 postav převážně mužských, dva motýli, jeden lev) dramatická mortalita jako podobenství o zániku maskulinity Benátský Baronet, jehož denní náplní je uskutečňování všemožných excesů a charakteristickým jazykovým projevem spílání městu ztělesňujícímu morbiditu urbanismu – rodným Benátkám, zatouží zažít vlastní smrt. Lokajem Lubomírem přivolaný oboupohlavní Smrt/ka ho však upozorní, že smrt nelze bohužel reflektovat, a proto doporučí Baronetovi pouhou smrt duchovní. Tu mu zprostředkuje ředitel Brněnského národního divadla bratří Mrštíků a provedou Anděl duchovní smrti a Ďábel bez přívlastku. Ukáže se ovšem, že duchovní smrt se v praxi podobá fyzickému ochrnutí, z něhož může být vysvobozen pouze dotykem dvou bytostí, jimž se však bude poté podobat. Baronet po delším vnitřním boji nakonec tyto dvě postavy – Kašpara a Ženu - přivolá a stane se něčím mezi tím: směšným opěvatelem Benátek a podváděným otcem rodiny, trpícím pod pantoflem. Vítězný text anonymní soutěže o Cenu Alfréda Radoka je dílem vítěze loňské soutěže. Znovu se jedná o dílko svrchované fantazie, jazykové virtuozity a neotřelých aluzí, původně určené pro loutky. Peter Pavlac (Slovensko) EINSTEINOVA ŽENA 3 m, 1 ž Historií inspirovaná hra se točí kolem skutečné události: v květnu 1933, před definitivním odchodem před Hitlerem do Ameriky, navštívil po letech poprvé a vlastně naposledy Albert Einstein v Curychu svoji původní rodinu. Uposlechne volání o pomoc své bývalé ženy Milevy a setká se s oběma syny: Hansem-Albertem, jenž se potýká s hmotnou nouzí, která mu brání dokončit studia techniky, a Eduardem, který se v internaci v sanatoriu Burghölzl propadá do schizofrenie. V několika setkáních kulminuje – a k jisté katarzi směřuje – dlouhé napětí, v němž jejich vztahy uvízly poté, co Einstein rodinu opustil pro jinou ženu. V zajímavém tvaru, jenž zkoumá téma „rodinných konstelací“ i souvislostí s Einsteinovou teorií prostřednictvím divadla a hudby (nejen Einstein, ale i Eduard muzicírovali), se čtyři herci pokoušejí o rekonstrukci události, která se odráží v korespondenci postav, ale hlavně o jejich interpretaci a pochopení. Hra získala 2.cenu v anonymní soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2013. Zdeněk Palusga TAXIS 12 m, 3 ž (možnost zdvojování mužských rolí) Jejím hrdinou je dodnes nejstarší vítěz Velké pardubické, amatér Vladimír Hejmovský. V roce 1951 senzačním způsobem vyhrál tuto slavnou steeple-chase, aby se za ním o pouhý rok později zavřely vody stalinské represe. Jeho životní triumf se stal fatální „chybou“, jíž upozornil na svoji existenci. Ve skutečnosti se totiž jmenoval Vladimír Alexandrovič Gejmovskij a svou

6

kariéru u koní zahájil jako carský kadet a později důstojník. Koně (a pak také trochu ženy) byly jeho největší životní láskou, držely ho při životě i v nejšílenějších dobách dvacátého století – za první světové války, ve víru války občanské, v emigraci, při nových začátcích v masarykovském Československu i za protektorátu. Když je nakonec jako kádrově nespolehlivý element komunistickým velením armády penzionován, jeho osud zpečetí, to co bylo vyvrcholením jeho životní trenérské a jezdecké dráhy při památném dostihu. Hra v krátkých hutných výstupech mapuje osud koňmi uhranutého, ale veskrze slušného člověka, jemuž vedle dějin komplikovalo život jen jeho prekérní postavení mezi dvěma ženami. Hra získala 3. cenu v anonymní soutěži o Cenu Alfréda Radoka 2013. Jiří Suchý z Tábora ŘEČIŠTĚ 1 m, 1 ž komedie s tragickým vyústěním Paní A byla slavnou prvorepublikovou herečkou. Život prožila jako jeden veliký večírek a řemeslem hereckým je bytostně prorostlá, jako staletý dub svými kořeny zbrázdil půdu hluboko pod sebou. A stejně tak zbrázděná je dnes i její tvář. Tam se vryly všechny její lásky, umělecké pochybnosti, úspěchy i žal. Její hluboké vrásky vypráví nekončící smích zakouřených kaváren a mapuje vyschlá koryta hereckých slz. Stejně jako většina jejích kolegů se nedokázala smířit s tím, že její vlast, její rozesmátou přítomnost, špinavými nehty drásá Němec. Bojovala divadlem a slovem, dokud nemusela utéct. Teď je schovaná na půdě vesnického statku, kde před mnoha lety zanechala svého syna. Otvorem v podlaze se za ní může dostat jen její vnuk, mladý Jan, který si sotva všímá svých prvních vousů, a i když se raduje ze všech jednoduchostí, které mu přijdou na mysl, ví, co je bolest. Bůh mu nadělil duši dítěte. Je zaostalý. Už výchozí situace hry je sama o sobě vyhrocená – střet lidských hodnot v podkroví za neustálé přítomnosti smrti. Hra získala Zvláštní cenu Českého rozhlasu v rámci anonymní soutěže o Cenu Alfréda Radoka 2013. Petr Michálek FERDA 2 m, 1 ž groteska Smaží se kapr a v domácnosti bývalého hokejisty, nyní invalidního důchodce Jindry se schyluje k návratu ztraceného syna. Ale nejsou Vánoce a s tím návratem je to také složitější. Filip překvapí svou matku při přípravě večeře (tradičního kapra, v rodině vždy přezdívaného Ferda), jíž chce oslavit drobné životního vítězství: získala pronájem, takže může začít provozovat svůj kosmetický „salon“. Ukáže se, že Filip k oslavě není naladěný: jeho hokejistická kariéra je minulostí a jeho rodiče už rozprodali celý svůj majetek, aby mu pomohli splatit jeho dluhy „z podnikání“. A Filip se u nich zastavil jen proto, aby se pokusil zachránit ze spárů gangu vymahačů. Ví totiž, že jeho otec umírá a po jeho smrti je splatná pojistka na milion korun, v níž on sám figuruje jako „obmyšlená osoba“. Vymahači ovšem nechtějí tak dlouho čekat. A Filip matce předloží návrh, aby otcovo utrpení „zkrátila“ ihned speciální tabletkou. Zatímco probíhá vzrušený hovor mezi ním a zděšenou, ale stále kvoční láskou k synovi zaslepenou ženou, otec – ukáže se, že je slepý – se vrací domů s další potěšitelnou zprávou: byl totiž jako někdejší místní celebrita (i on byl kdysi hokejistou) právě zvolen starostou. Zatímco Filip s matkou manipulují s tabletkou a hrnky s kávou, otec hýří plány na změny na magistrátu a vyčiňuje Filipovi, že mu zatajil, že přestal s klubem trénovat. Konflikt mezi patriarchálně zatvrzelým otcem a zakomplexovaným nezvedeným synem vrcholí, když Filip otci vmete, že jeho budoucí náměstek je hlava zdejšího gangu a taky že na rakovinu skutečně umírá. V zápalu hádky už nikdo neví, ve kterém šálku osudná tableta je. Ukáže se ovšem, že otec pravdu o svém stavu

7

zná – a navíc prý pojistku přepsal na „mládežnickej hokej“. I to je však jen jeho další vtip. Jenže, když se k němu přizná, je pozdě, po požití pilulky umírá zoufalá matka a Filipovi, na kterého vymahači čekají před domem, nezbývá než použít revolver – proti sobě. Černá groteska ze současnosti je jedním z finalových textů anonymní soutěže o Cenu Alfréda Radoka 2013.

8

Nové překlady Anglicky psaná dramatika Patrick Barlow (Velká Británie) NEJVĚTŠÍ PŘÍBĚH VŠECH DOB (GREATEST STORY EVER TOLD) z angličtiny přeložil Pavel Dominik 2m revuální komedie Po úspěšné autorově revue Mesiáš, věnované osobě Ježíše, se opět ocitneme na počátku našeho letopočtu. Velcí komediografové našeho věku Norbert a Robert se vracejí, aby vám odvyprávěli další z velkolepých příběhů. Tentokrát si troufli na ten nejvelkolepější. Proč se Ježíš jmenuje Ježíš? Na čem si pochutnával Jan Křtitel? A jak se ovládá taková římská veslice? Stejně jako Mesiáše uvedlo tuto hru divadlo Na Hraně v divadle Kampa v režii Šimona Dominika, česká premiéra se uskutečnila v dubnu 2014. John Patrick Shanley (USA) POBLÍŽ MULLINGARU (OUTSIDE MULLINGAR) z angličtiny přeložila Jitka Sloupová 2 m, 2 ž romantická komedie Anthony Reilly (42) léta pečuje o rodinnou farmu v irském vnitrozemí. Jeho otec Tony připouští, že Anthony je dobrý hospodář, ale zároveň nepřestává tvrdit, že jeho syn s půdou nikdy nesrostl. A protože se také dosud neoženil a Tony chce, aby farma zůstala v rodině i po synově smrti, zamýšlí ji raději předat Anthonyho americkému bratranci. Myšlenky na poslední věci Tonyho napadají zákonitě: právě se se synem vrátili z pohřbu majitele sousední farmy a jeho vdova Aoife s dcerou Rosemary je poctili svou návštěvou. A Tony pro ně má návrh. Aby mohl farmu Američanovi prodat a Anthonyho podíl vyplatit, potřebuje vykoupit zpět pruh pozemku pod svou příjezdovou cestou, kterou kdysi sousedovi prodal. Jenže jak se ukáže, ten tento pozemek dál daroval tehdy malé Rosemary jako kompenzaci za drobné příkoří, které utrpěla od pubertálního Anthonyho. Rosemary se svého kousku země odmítá vzdát. Nejen to. Spolu se svou matkou nakonec s nezvyklou energií zvrátí Anthonyho úmysly, a ten farmu přece jen převede na syna. Uplyne rok, kdy krátce za sebou zemřou jak Tony tak Rosemaryna matka Aoife. Rosemary i Anthony každý sám dál obstarávají svůj dobytek a vídají se jen zdálky nebo v kostele. Z letmých setkání pochopíme, že Rosemary vlastně od dětství Anthonyho miluje. Tento podivín se však jakýmkoli myšlenkám na manželství brání s poukazem na svůj dávný ztroskotavší vztah s jistou Fionou. Až tři roky po pohřbu Rosemaryna otce dojde k rozuzlení: Anthony je přistižen u Rosemaryiných dveří s detektorem kovů, se kterým už měsíce obchází okolí (ztratil totiž zlatý prsten, kterým chtěl Rosemary požádat o ruku a uviděl v tom další znamení, že manželství mu není souzeno). Rosemary ho nehodlá pustit domů a nad lahvovým Guinessem z něho nakonec přece jen vypáčí všechna jeho tajemství. I prsten se najde. Romantická komedie ze současného Irska, jež ovšem stále obývají hrdinové bájného divadelního Irska J.M. Synga, Eugena O´Neilla a Martina McDonagha, je podle newyorské kritiky po hře Pochyby (Cena TONY i Pulitzerova cena 2005, uvedlo pražské ND) Shanleyho zatím nejlepší hrou. Světovou premiéru uvedl Manhattan Theater Club v broadwayském Samuel J. Friedman Theater 23.1.2014.

9

Vern Thiessen (USA) LENINOVI BALZAMOVAČI (LENIN´S EMBALMERS) z angličtiny přeložila Barbora Hančilová 7 m, 1 ž (většina herců hraje více postav) Americký autor s rusko-ukrajinskými kořeny ve své hře z roku 2010 představuje prudce groteskní tanec, jehož námětem je osud Leninových balzamovačů, Borislava Zbarského a Vladimíra Vorobjova. Stalinův nápad zajistit Leninovi, jako ikoně nového režimu, věčný život v mauzoleu, spustí nezadržitelný mechanismus: Zbarskij a Vorobjov jsou angažováni Stalinovým pohůnkem Krasinem, aby úkol realizovali. Díky Vorobjovově genialitě a Zbarského manažerským schopnostem projde Leninova mrtvola procesem chemické revitalizace a balzamování, který je tak úspěšný, že nemá v moderní historii obdoby. Oběma mužům tento úspěch (ač jsou jako Židé neustále podezíráni ze sympatií k Stalinovu soku Trockému) přinese nečekanou kariéru: Zbarskému v oblasti politické, Vorobjovovi akademické. Pýcha ovšem předchází pád. Vorobjovův urážlivý trapas, kterého se dopustí v alkoholickém oparu, rozlítí Stalina a osud obou mužů (Trockij byl právě v Mexiku zavražděn) je zpečetěn. Vorobjov se zastřelí při zatýkání a Zbarskij skončí v gulagu. Hra má až dryáčnicky divadelní formu, v níž nechybí demonstrace balzamování Leninovy anatomie ani dobové vtipy, které s oblibou vypráví periodicky zmrtvýchvstávající Lenin. Hra má i tři ženské postavy, které hraje jediná herečka: Naďa 1 je Krupská, Naďa 2 Zbarského mondénní manželka a Naďa 3 ctižádostivá Vorobjovova asistentka. John Logan (USA) ČERVENÁ (RED) z angličtiny přeložila Jitka Sloupová 2m Hrdinou nové hry, která již dostala cenu TONY za rok 2010 pro nejlepší hru na Broadwayi, je slavný americký malíř Mark Rothko (1903-1970), jeden z čelných představitelů abstraktního expresionismu. V roce 1958 získal Rothko významnou zakázku: svými malbami měl vyzdobit novou budovu Joseph Seagram and Sons na Park Avenue, kterou navrhli Mies van der Rohe a Philip Johnson, jeho plátna měla viset v její restauraci Four Seasons. Loganova hra v podstatě sleduje průběh této legendární zakázky. Po jejím získání si Rothko najme asistenta Kena, začínajícího malíře (mezi 20 a 30), který je zprvu svázán obdivem k tomuto živoucímu velikánovi. Rothka jeho nesmělost irituje a provokuje, jedná s ním jako s nedovtipným žákem, časem se však Ken začne otevírat a osmělovat. Jejich dialogy se stávají posléze diskusí o všech myslitelných aspektech umění a jeho role v moderním světě, a přitom stále více osvětlují i životy protagonistů: Ten Kenův poznamenala tragická událost v dětství, Rothkovi zase jeho úspěch přináší stále větší pochybnosti – a skrývané deprese. Umění však má i moc oba muže sbližovat – vrcholem hry je němá scéna, při níž oba muži v téměř baletní choreografii (dělají to často) nanášejí na celé obrovské plátno základní barvu. Ve stálé konfrontaci s tímto titánem Ken lidsky dozrává: nakonec je to právě on, kdo Rothkovi ozřejmí nesmyslnost celé zakázky a malíř se rozhodne od ní ustoupit a obrovskou zálohu stavitelům Seagram Building vrátit. Rothko se za tuto službu Kenovi odvděčí podivným způsobem – Kena propustí. Teprve, když Ken přiměje svého Mistra k vysvětlení, pochopíme spolu s ním, že Rothko mu se svobodou dal šanci stát se sebou samým. John Logan (1961) je americký scénárista, dramatik a filmový producent. Podílel se mj. na scénářích velkofilmů Gladiátor, Letec a Poslední samuraj (u posledních dvou byl hlavním scénáristou). Česká premiéra proběhla v Divadle v Řeznické v prosinci 2013

10

Německy psaná dramatika Moritz Rinke (Německo) MILUJEME - NEVÍME (WIR LIEBEN UND WISSEN NICHTS) z němčiny přeložila Iva Michňová 2 m, 2 ž Dva páry, třicátníci, se setkají při výměně bytu. Hana musí na nějaký čas do Curychu, aby vedla zenový kurs pro přetížené manažery. Její přítel Sebastian má jet s ní. Předtím se však do jejich bytu nastěhuje informatik Roman, který má od zaměstnavatele za úkol pozorovat z jejich bytu satelit na oběžné dráze. Že byl propuštěn z práce, o tom zatím neví – to ví pouze jeho žena Magdalena, ale mlčí. Romanova nevědomost je ovšem pouze jedním z bodů konfliktu, který autor nechává láskyplně i nemilosrdně kroužit kolem postav. Zahloubanému kunsthistorikovi Sebastianovi změna situace svědčí: studuje „šlechetné společnosti“ a naráží na nátlak moderního mobilního světa, v němž je sice pomocí PIN kódů a hesel přístup k různým informacím, jenom ne k sobě samému. V Romanovi, zarytém fanatikovi techniky a výkonnosti, okamžitě rozpoznává svého nepřítele. Současně nachází Hana, ne bez důvodu, zalíbení v Romanových znalostech a praktičnosti. A naopak Magdalena je téměř magicky přitahována Sebastianovou neukotveností a melancholií. Do té doby bublající vztahové krize rázem vybuchnou a eskalují v boj kultur, dokud dokonce nezazní výstřel z pistole... Skvěle vystavěná a napínavá hra byla uvedena ve frankfurtském divadle Schauspiel v režii Olivera Reeseho v prosinci 2012. Ute Stein(ová) (Německo) OPOŽDĚNÝ DÁREK (EIN SPÄTES GESCHENK) z němčiny přeložila Magdalena Štulcová 2 m, 3 ž komedie V noci v hotelovém apartmá: stárnoucí slavný dirigent Max Leonhardt je překvapivě konfrontován se svou bývalou láskou z mládí Karin – dozví se, že otěhotněla, než ji před 28 lety opustil. Takže mladá koncertní hvězda Charlotta, kterou také málem svedl, je jeho dcera, noční schůzka byla jenom past nastražená matkou a dcerou. Když už si Max na tento fakt zvykne a chce si Karin, jež mezitím ovdověla, vzít, vynoří se zničehonic mladá rumunská pěvkyně Irina a tvrdí, že s Maxem čeká dítě. Přestože se nakonec ukáže, že je to lež, Karin pochopí, že snubní prsten záletníka nezmění a že jejich dva odlišné světy nejdou spojit... Lutz Hübner (Německo) ÚČA MUSÍ PRYČ! (FRAU MÜLLER MUSS WEG) z němčiny přeložil Michal Kotrouš 2 m, 4 ž pedagická hořkoostrá komedie Hra se odehrává na podzim ve 4. třídě základní školy, kde se sešlo pět rodičů dětí a očekávají jejich třídní učitelku. Emoce vřou, v prvním pololetí se známky dětí rapidně zhoršily, atmosféra ve třídě je špatná, navíc čekají děti v pololetí přestupové zkoušky na víceletá gymnázia a vyšší školy. Kdo za to nese zodpovědnost? Samozřejmě učitelka! A proto je nutné ji ihned odvolat. Pět rodičů je pět rozdílných charakterů - zatrpklý nezaměstnaný, který je neustále za zadkem své dceři, ambiciózní ranařka, nerozhodná intelektuálka a manželský pár ve své krizi, navíc vykořeněný přestěhováním do místa školy kvůli práci.

11

Učitelka však nedává svoji kůži zadarmo - nastaví rodičům zrcadlo a ukazuje se, že jejich děti jsou různým způsobem problémové a zdrojem nepokojů ve třídě. Rodiče jsou však ješitní, a tak učitelku urazí a ta dotčena odchází. Ve třídě zanechává v rozčílení svou tašku, kde - jak se ukáže - je napsáno průběžné hodnocení. Děti mají navržené výborné známky! Jak je to možné? Proč nás učitelka blafuje, že jsou žáci strašní? Čtveřice rodičů se vydává hledat učitelku, aby si ji usmířili - dva zůstávají ve třídě. Ukáže se, že mezi nimi proběhl dříve románek a on by u něj rád zůstal, nikoliv však ona. Najednou všichni otočí a sypou si před učitelkou popel na hlavu - děti mají přece dobré známky a cílem je dostat je přes přestupové zkoušky. Odhlasují si tedy, že učitelce plně důvěřují. Vše ale dopadne překvapivě jinak a rodiče jsou na konec tam, kde na začátku... Není moc dynamických komedií s překvapivými dějovými zvraty a brilantním slovním humorem, jež se týkají problému, který znají snad všichni rodiče, totiž základní školy. Autor má dar odposlechnout reálné konflikty a zpracovat je do komických situací, odlišných typových charakterů a vtipně úderných replik, kde se rodiče navzájem rozhodně nešetří. Aktuální hořká komedie upomínající volně svými motivy např. na úspěšnou komorní černou komedii Bůh masakru Yasminy Rezy měla premiéru v lednu 2010 v Staatsschauspiel Dresden, od té doby se dočkala jenom v Německu desítek inscenací - doslova hit posledních let se z ní stal především na severu Německa, svým ožehavým tématem učitelé/žáci/rodiče a svojí formou dynamické komedie již míří i do ostatních evropských zemí - na jaře 2014 začala vznikat i filmová verze. České premiéry se dočká v červnu 2014 v divadle Palace v podání divadla Verze.

A další... Olja Muchinová (Rusko) OLIMPIA z ruštiny přeložila Marcela Magdová 4 m, 5 ž ironický průvodce moderní ruskou historií „Olimpia je jako všechny Muchinové hry svižná, ironická a tak trochu bláznivá,“ říká herec a režisér Jevgenij Ciganov, který přichystal v listopadu 2013 v moskevském Divadle Petra Fomenka její světovou premiéru. Olja Muchinová se v ní ovšem po letech odmlky vrací také ke svým základním autorským motivům lásce, rodnému městu Moskva a především k lyricko sentimentálnímu tónu. Vypráví příběh hlavního hrdiny Aljoši Stečkina, syna sovětského olympionika, od jeho narození na konci 70. let do současných dnů. Jeho osud přímo či nepřímo ovlivňuje politické a společenské dění postupně rozpadající se země. Aljoša se chce stát po vzoru otce slavným běžkařem, nastupuje trénink na sovětské elitní škole určené budoucím olympijským šampiónům, potkává baletku Larisu Tokarevovou, dceru generála Tokareva, bývalého velitele vojsk v Afghanistánu, do které se zamiluje. Ideální svět sovětských zítřků končí na barikádách a střelbou u Bílého domu. Jelcinova éra otevírá zemi zahraničním trendům. Začínají divoká 90. léta, jeden velký nekončící večírek. Aljoša s Larisou sviští Moskvou na skatech, vymetají kluby a experimentují s prvními drogami. Nakonec se rozcházejí, ovšem zbavit se vztahu není tak složité, jako zbavit se závislosti. Díky duchovnímu očištění babičky Věry Ivanovny se Aljoša vrací ke sportu. Na svahu potkává mladou snowboardistku Alenku, s níž společně zamíří na olympiádu, Alenka tam vybojuje všechny zlaté medaile. Pohádka pohádek, jak uvádí autorka podtitul hry, je zásadní zpovědí jedné sovětské generace s kapkou nostalgie a pořádnou dávkou retro hudby, která je v textu přímo předepsána. První hry s obrázky, které autorka (1970) ke svým textům tradičně připojuje, byly publikovány v časopise Současná dramatika. Skutečnou senzaci vyvolala až její v pořadí čtvrtá hra Táňa – Táňa (český překlad Leoš Suchařípa), která byla poprvé uvedena formou scénického čtení na festivalu mladých dramatiků Ljubimovka v roce 1995. O rok později ji inscenovala moskevská

12

studiová scéna Petra Fomenka, inscenace získala široký ohlas u odborné veřejnosti. V Americe dokonce začali Muchinovou přezdívat jako „Nový Čechov“. Hra byla přeložena do několika světových jazyků a uvedena na různých evropských scénách. V roce 1996 dokončila hru You, jejíž premiéra proběhla v režii Jevgenije Kamenkoviče opět ve studiu Petra Fomenka (český překlad Vlasta Smoláková). Po raketovém startu se na několik let odmlčela, založila rodinu a snila o svém scénáristickém debutu ve světě filmu. Po rozvodu se vrátila hrou Letí (překlad Bubníková/Maliti) k psaní pro divadlo, hru nakonec uvedla ve vlastní režii, což jak sama říká, jí sebralo poslední ideály a opět na několik let přestala psát. Její zatím poslední hra Olimpia vznikla na objednávku Divadla Petra Fomenka, které ji uvedlo v listopadu 2013. Miro Gavran (Chorvatsko) LOUTKA (LUTKA) z chorvatštiny přeložil Jaroslav Geraskov Otčenášek 1 m, 1 ž Lehce futuristické drama líčící pokus o únik z vlastní nepříliš optimistické reality zhrouceného vztahu hlavního hrdiny Marka do světa techniky. Místo bývalé milenky, se kterou se nerozešel v dobrém si Marko pořídí poslední výkřik techniky - ženu-robota, navíc ještě ve zkušebním provozu. Loutka se chová zcela ideálně a zahrnuje Marka péčí a sexem, ale nakonec je Marko přesycen a uvědomuje si, že svou bývalou přítelkyní stále miluje a vadí mu nemožnost skutečného života s robotem-loutkou. Na konci zkušebního období mu loutka-Stela podá velmi kritickou zprávu o jeho skutečném chování vůči ženám. Marko patrně leccos pochopí a zavolá bývalé přítelkyni s tím, že by chtěl vztah obnovit. Miro Gavran (Chorvatsko) HLEDÁ SE NOVÝ MANŽEL (WANTED – A NEW HUSBAND) z chorvatštiny přeložil František Karoch 2 m, 1 ž komedie z obýváku Hra z roku 1995, poprvé uvedená v roce 1997 v Epilogue Theatre v Záhřebu. Jde o komedii o padesátileté vdově, která by se po deseti letech osamělého života zase ráda provdala. Má dva nápadníky: souseda a jeho kamaráda, amatérského herce. Ten, v zápalu boje o její ruku, rozehraje role čtyř postav, představuje se jako opilec, venkovan, sportovní trenér a diplomat. Vdova zabere na diplomata – soused se rozhodne kontrovat a představí se překvapené vdově jako plastický chirurg... Hra již byla přeložena kromě češtiny do řady dalších jazyků. German Grekov, Jurij Muravickij (Rusko) JULIE A NATAŠA (Невероятные приключения Юли и Наташи) z ruštiny přeložila Naděžda Krejčová 2 m, 3 ž (+ 5 epizodních postav, možnost zdvojení) Současná tragikomedie na faustovské téma o dvou mladých dívkách, které touží po světské slávě a bohatství tak silně, že jsou ochotny za úspěch prodat duši ďáblu. Hra nabízí nejen spoustu komických situací, ale má také morální přesah, děj je plný zvratů a konec překvapí. Text divadelní hry, v němž se na jedné straně objevují silné vulgarismy a na straně druhé zazní Prokofjevova opera, byl oceněn na mezinárodní soutěži Euroazie. Inscenace jsou k vidění napříč Ruskem. Česká premiéra proběhne v Komorní scéně Aréna v Ostravě v květnu 2014.

13

HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY

Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva k profesionálnímu uvedení jen za tantiémy (%). Autor Lukas Bärfuss Alan Bennett Michael Frayn Michael Frayn Neil LaBute Martin McDonagh Martin McDonagh Martin McDonagh Penelope Skinner Esther Vilar Stefan Vögel B. Zandt, J. Milmore

Titul Dvacet tisíc stránek Lady z karavanu Bez roucha Kodaň Pravé poledne Kráska z Leenane Pan Polštář Poručík z Inishmoru Léto na kole Žárlivost Dobře rozehraná partie Máte jednu špatnou zprávu

Smlouva do: % 5.4.2015 30.6.2014 30.6.2014 9.5.2015 7.3.2016 30.6.2015 30.6.2015 30.6.2015 28.1.2018 31.12.2015 30.6.2015 12.1.2015

9 7 9 9 7,7 6,5 6,5 6,5 9 9 8 7

Nepřeložené texty Dílo I. Bergmana Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná! Autorská práva vám rádi zprostředkujeme!

Anglicky psaná dramatika D.C. Jackson (Velká Británie) THREEWAY (TROJKA) 2 m, 1 ž komedie Třicátníci Andrew a Julie z Glasgow si chtějí zpestřit svůj sexuální život tím, že na jednu noc přizvou třetího. Na jejich nabídku zareaguje Mark, vzdělaný a dobře situovaný čtyřicátník černé pleti z Londýna. „Pansexuální dobrodružství“ má však nečekané následky a následujícího rána se každý z účastníků probudí v cizím těle. Julie vězí v Markovi, Mark v Andrewovi a Andrew v Juliině těle. Kuriózní řešení ještě kurióznější situace se sice nakonec najde, celá akce však nezůstane bez drobného následku... Fantaskní situace je Jacksonovi záminkou k rozehrání kolotoče vtipů na hranici genderové a rasové korektnosti. Podobně jako ve veleúspěšném Mém romantickém příběhu i zde staví především na živém a dobře pointovaném dialogu a přináší další ironickou sondu do života současných třicátníků. Hra vznikla v roce 2013 a byla uvedena v srpnu 2013 v rámci Edinburgh Fringe festivalu.

14

D.C. Jackson (Velká Británie) THE MARRIAGE OF FIGARO (FIGAROVA SVATBA) 4 m, 3 ž komedie - adaptace Jackson Baumarchaisovu předlohu převádí do současného Skotska a do bankovního prostředí. Figaro Ferguson a Suzanne Jamiesonová jednak plánují svatbu a jednak fúzi svého Ferguson Jamieson Asset Management s velkou bankou, kterou vedou Sir Randall Badyin (Hrabě) a předsedkyně správní rady Rosine. Stejně jako v předloze i zde brání štěstí mladých milenců několik intrik: Sir Randall – jakkoli je oficiálně zosobněním boje proti sexuálnímu harašení – je sukničkář a rád by ještě získal i Suzanne; Rosinina osobní asistentka Margery (Marcellina) kdysi půjčila Figarovi základní kapitál a teď se domáhá slíbeného sňatku, ukáže se ale, že mladý bankovní talent je dítětem, které v 80. letech počala s hlavním účetním Barrym (Bartolo) a odložila do babyboxu, aby nestálo v cestě její kariéře. A nechybí samozřejmě ani bláznivá láska Cherubína – tedy osmnáctiletého ukrajinského emigranta Pavla – k Rosině. Jackson drží nejen původní rozdělení do aktů, ale i základní situace a prostředí – finále s mnohonásobným převlekem se tak odehrává v místním parku. Jediné, co k původní zápletce přidává, jsou tak motivy kritické k finančnímu sektoru, kdy jak fond Figara a Suzanny, tak banka Sira Randalla jsou prolezlé špatnými aktivy a zatímco mladí hledají ve fúzi finanční záchranu, Sir Randall se chystá převést „toxická aktiva“ na jejich účet a zachránit si tak vlastní čest. Tomu všemu ale jen chvíli po fúzi i sňatku učiní přítrž představitel státního dohledového orgánu (Financial Servicies Authority), který s okamžitou platností zmrazí bance veškeré finanční operace (s výjimkou obsluhy běžných klientů). Zatímco Sir Randall má ale ukryté peníze na zahraničních účtech, Figaro se Zuzankou jsou na mizině. Ironickou tečkou je pak jejich závěrečné odmítnutí (po kritice sobeckosti a hamižné lehkovážnosti generace Sira Randalla, která je vlastně variantou proslulého Figarova „revolučního“ monologu z předlohy) finanční pomoci z Randallových ulitých peněz a Figarovo rozhodnutí živit se něčím poctivým – tedy lazebnictvím. Jakkoli Jacksonova parafráze obsahuje kritické motivy, hlavní důraz je na dobře napsaných dialozích, které svým humorem a ironií, s dobře dávkovanou mírou nekorektnosti, zajímavě oživují rozverného až lascivního ducha předlohy. Hra měla premiéru v roce 2012 v edinburském Royal Lyceum Theatre, na jehož objednávku ostatně vznikla. Philip Ridley (Velká Bitánie) DARK VANILLA JUNGLE (TEMNÁ VANILKOVÁ DŽUNGLE) 1ž monodrama Provokativní one-woman-show vypráví příběh dívky jménem Andrea. Andrea asociativní metodou vypráví převážně příběh svého dospívání, ačkoliv hned v úvodu vychází ze svého dětství. Idealizuje svou matku, kterou její otec odvedl od kariéry folkové zpěvačky. Několik let na to byl sám uvězněn a Andreina matka si musela vydělávat na živobytí nejrůznějšími způsoby, mezi které pravděpodobně patřila i prostituce. Když se po několika letech ve vězení Andrein otec vrátí, společně s matkou svou dceru opustí a nechají ji napospas dosud neznámé babičce (matce otce). Andrea si ke své babičce nikdy nevytvoří žádný vztah a mluví o ní jako o paní Vyeové. Poznamenaná svou rannou výchovou se Andrea již v patnácti letech zaplete se starším mužem a začne objevovat svou sexualitu. Když vztah skončí znesvěcením jejího domova a hospitalizací paní Vyeové, Andrea v nemocnici zahlédne těžce zraněného vojáka Glenna Shelbyho, kterému po našlápnutí na minu chybí většina končetin a jeho naděje na život jsou mizivé. Od prvního momentu, se Andrea podle svých slov, cítí ke Glennovi připoutaná. Vetře se do jeho rodiny a začne s nimi bydlet. Během návštěvy Glennovy podezíravější sestry je Andrea přistižena při milostném aktu s nevnímajícím vojákem a vyhozena rodinou z jejich domu. Andrea již na začátku upozorní, že bude k divákům naprosto upřímná. Své předsevzetí plní po

15

celé představení a své posluchače neušetří ani velmi popisných erotických pasáží. Provokativní monodrama mělo premiéru v červnu roku 2013 v Royal Exchange Theatre v Manchesteru. Hlavní roli Andrei ztvárnila Gemma Whelanová. Hra se momentálně překládá. Sarah Ruhl(ová) (USA) STAGE KISS (DIVADELNÍ POLIBEK) 4 m, 3 ž komedie Umění napodobuje život. Život napodobuje umění. Když se dva herci, které spojuje dávný románek, sejdou v hlavních rolích zapomenutého melodramatu z 30.let, rychle začnou ztrácet půdu pod nohama. Hra, kterou se pokoušejí vzkřísit, je uslzené drama, jehož nešťastná hrdinka před sebou má jen měsíc života. Její poslední přání, ušlechtile tolerované manželem, je naposledy se setkat s velkou láskou svého mládí. “On” přijede – ze Švédska, pochopitelně, kde se stal uznávaným sochařem. Jejich láska znovu vzplane, hrdinka se zázračně uzdraví – aby nakonec pochopila, že nic není vyhráno. Nicméně v průběhu zkouškové dřiny na tomto nesmyslu se v obou hercích probudí citová či spíše smyslová paměť a oni začnou své směšné repliky pronášet s nezvyklou intenzitou, led mezi nimi roztává. Ona je dnes provdaná za bankéře, On chodí s učitelkou – ale po premiérové noci se oba ocitnou v jeho bytě. Když to zjistí hereččin manžel Harry, objeví se v jejich hnízdečku lásky. “Ona se vždycky zamiluje do každého s kým právě hraje”, informuje přítomnou hercovu přítelkyni. Jenže Harry ví tentokrát co dělat. Rozhodne se oba milence vytrestat – jak jinak – divadlem: oba dostanou angažmá v obskurním regionálním divadle, kde mají hrát podivnou novou hru o drásavém vztahu irského teroristy a prostitutky. A Harry v tom má samozřejmě prsty… Zatím podle recenzí nejpřístupnější text dnes již slavné americké dramatičky, kombinující prvky romantické komedie a divadelní frašky, měl premiéru v Goodmanově divadle v Chicagu 30.4.2011. Od února 2014 se hraje s úspěchem v newyorském Playwrights Horizons. Moira Buffini(ová) (Velká Británie) HANDBAGGED (DÁMY S KABELKAMI) 2 m, 4 ž Souběžně s úspěšnou hrou Petera Morgana Audience, v níž v londýnském Národním divadle excelovala Helen Mirren ve své životní roli královny Alžběty II. setkávající se pravidelně se svými premiéry, napsala na podobné téma podobně fiktivně historickou hru i skotská dramatička Moira Buffini. Dámami s kabelkami z jejího titulu jsou opět současná britská královna a s ní i její nejkontroverznější premiér – Margaret Thatcherová. Ve značně teatralizovaném tvaru se ty dvě setkávají při královské audienci i jinde dokonce ve dvojím provedení. Jejich zralé podoby ze thatcherovského období provázejí ještě jejich mladší já – méně zkušené a o poznání upřímnější mladé ženy, pocházející z velice rozdílného prostředí. Všechny ostatní (až na výjimku Nancy Reaganové mužské) role v příběhu jejich osobního vztahu a sporů pak hrají pouze dva „najatí“ herci. Ti se pak jako takoví stávají – kromě toho že jsou představiteli historických postav svéráznými reprezentanty „lidu“, konfrontovaného s politikou Margaret Thatcherové. Thatcherismus jako politická a ekonomická teorie i praxe dodnes zcela zásadně ovlivňující politiku i každodenní život na Západě je v této hře spolu s klíčovými událostmi 70. a 80. let představen neobyčejně poutavou a vtipnou divadelní formou, která zdůrazňuje jeho rozporuplnost, aniž by ubírala na velikosti a důstojnosti oběma mimořádným ženám. Premiéru měla hra 26. září 2013 v londýnském Tricycle Theatre – Alžbětu II. a Margaret Thatcherovou v jejich starších verzích hrály oblíbené herečky Marion Baileyová a Stella Gonetová.

16

Peter Quilter (Velká Británie) MORNING AFTER (RÁNO POTÉ) 2 m, 2 ž komedie Po jedné divoké noci se vedle sebe probouzejí Thomas a Kelly. Thomas trpí „kopulačním Alzheimerem“, takže si nic nepamatuje, nicméně Kelly mu detaily ráda připomene a netají se tím, že si s tímhle náhodným známým z fronty u kasy před kinem hodlá naplánovat budoucnost. Hned si nahého Thomase vyfotí a pošle smsku své matce Barbaře. Ta se vzápětí objeví se snídaní a přidá se ke společenské konverzaci. Kelly a Barbara před sebou nemají žádná tajemství a zvlášť pokud jde o sex, je tahle rodina velmi otevřená. Nakonec Kelly byla přece počata při nahodilém sexu během jakéhosi rockového koncertu.Thomasovi není účast matky příjemná, ale na rozdíl od mnoha svých předchůdců se nakonec nedá odradit a příští víkend se opět probudí v Kellyině ložnici...a Barbara na sebe nenechá dlouho čekat. Thomas začíná Barbaru brát jako nutné zlo a časem se s Kelly zasnoubí. V tom okamžiku se na scéně objeví další excentrická postava Kellyiny rodiny, bratr Martin, který se ujme organizování svatby.Ta se nebude konat v tichosti na úřadě, ale v plné slávě v kostele plném květin, přesně podle přání matky. Přes určité komplikace se svatba skutečně koná, plně v režii Kellyiny pološílené rodiny, takže Thomas se žení v památečním obleku po dědečkovi, ve kterém děd dostal infarkt a ve kterém snad i umřel. Jako svatební dar dá Barbara dětem klíč od ložnice, tudíž se může zdát, že se blýská na lepší časy a snad si mladí užijí i nějaké soukromí. Den po obřadu je ale zase stejný jako všechny předchozí. Kellyini rodinní příslušníci lezou novomanželům doslova až do postele a navíc dostanou skvělý nápad – jet na svatební cestu do Mexika, samozřejmě společně. Všechno dopadne skvěle a nikdo nezůstane sám. Poslední „ráno poté“ se v Kellyině ložnici probouzí Barbara a vedle ní si čte noviny urostlý, ale němý Mexičan, se kterým se opila v letadle a s nímž skončila v ložnici vedle vchodu do bytu. Snídani tentokrát donesou Kelly a Thomas. Jako poslední pointa se z pod postele vynoří Martin. Vedle něj se krčí letuška z Lufthansy. Peter Quilter opět potvrzuje, že se s ním divák nenudí. Šest scén - šest různých rán odehrávajících se v jedné ložnici - mapuje vývoj vztahu mladé dvojice. Výborné dialogy jsou permanentní přestřelkou vtipů, kterou publikum jistě ocení. Světová premiéra se konala v červnu 2012 v bratislavském Divadle Aréna. Will Eno (USA) THE REALISTIC JONESES (REALISTIČTÍ/STŘÍZLIVÍ JONESOVÉ) 2 m, 2 ž tragikomedie – černá komedie Komorní tragikomedie amerického dramatika Willa Ena (1965) zaujme černohumorným příběhem z prostředí amerického maloměsta. Dva manželské páry okolo čtyřicítky, Bob a Jennifer, a John a Poly, všichni Jonesové, se zdánlivě náhodně setkají a toto setkání je přinutí přehodnotit svoje životní postoje a vyhlídky. Jennifer a Bob sedí za soumraku na verandě svého domku, když se ozvou podivné zvuky a ze tmy se vynoří John a Poly, kteří se právě nastěhovali do podobného domku v sousedství. V hovoru Bob působí poněkud utlumeným dojmem, zatímco John střídá vtipné komentáře s replikami, které se zdají být mimo. Když Bob odejde, Jennifer řekne návštěvníkům, že Bob trpí vzácnou nevyléčitelnou nemocí, ovlivňující mimo jiné i soustředění a vyjadřovací schopnosti. Musel opustit svoji práci, naštěstí však ve městě působí jeden z nejuznávanějších odborníků právě na tuto nemoc. Když se Jennifer a John náhodně setkají v restauraci, ukazuje se, že John toho o Bobově nemoci ví překvapivě mnoho… Bob nechce o své nemoci a její terapii nic vědět, vše nechává na své manželce. John naproti tomu chce vše zvládnout sám, a svojí ženě neřekne nic. Ta ostatně ani nic vědět nechce. Povahová podobnost Boba s Poly, a Johna s Jennifer, vede k propletení vztahů a napětí, zesilujícímu tak, jak postupuje nemoc u mužských hrdinů.

17

Čtyři výrazné herecké příležitosti reprezentující různé přístupy k životu, nemoci a smrti v dramatu kladoucím znepokojivou otázku: jsme připraveni na to, co nám osud uchystá? Bohatý jazyk, často nerespektující gramatická ani logická pravidla, a černý humor (zejména v Johnových replikách). Situace vzpírající se jednoznačnému výkladu. To jsou přednosti hry, která měla premiéru 26. dubna 2012 v Yale Repertory Theater v New Havenu, následovanou řadou nadšených recenzí v americkém tisku. Will Eno je americký dramatik, který žije v newyorském Brooklynu. Napsal bezmála deset her (Tragedy: a tragedy, The Flu Season, King: a problem play, Thom Pain (based on nothing), Middletown, Oh, the Humanity and other good intentions, The Realistic Joneses, Title and Deed), pro divadlo adaptoval Ibsenova Peera Gynta (pod názvem Gnit). Za hru Middletown získal Cenu Hortona Foota (Horton Foote Award), text byl uveden v New Yorku a v Chicagu. Se hrou Thom Pain (based on nothing) se v roce 2005 probojoval mezi finalisty Pulitzerovy ceny, drama bylo přeloženo do mnoha jazyků, včetně češtiny. Jeho texty byly uvedeny v Londýně, Seattlu, New Yorku, Paříži, Los Angeles, San Francisku, Berlíně, Sydney a São Paulu. Amanda Peet(ová) (USA) THE COMMONS OF PENSACOLA (DOŽÍT V PENSACOLE) 1 m, 4 ž Becca přiletěla na Floridu, aby utěšila svou matku Judith, která se právě uchýlila do skromného penzionu pro důchodce na floridském pobřeží. Jak se brzy dozvíme, Judith je manželka finančníka, který šel do vězení za to, že připravil své klienty o miliony dolarů a sám přitom žil na vysoké noze (zřejmá inspirace případem Bernarda Madoffa). Otcovy hříchy poznamenaly osud celé rodiny a ten se v průběhu hry může stěží úplně zvrátit: Becca je herečka, která bojuje o přežití ve své profesi, což jí pověst „dcery toho…“, nijak neusnadňuje. Na Floridu s ní přijíždí její současný přítel Gabe; oba mají v úmyslu přesvědčit Judith, aby souhlasila s natočením dokumentárního pořadu (s Beckou jako další protagonistkou), v němž vylíčí svůj současný život a požádá oběti „podnikání“ svého muže o odpuštění. Gabe s návrhem neváhá a Judith rozčílí tak, že se zraní a Gabe ji musí odvézt do nemocnice. Na Floridu mezitím míří ovšem také druhá Judithina dcera Ali, jež s matkou před časem přerušila styky. Ukáže se, že ji chce přimět k navrácení hotovosti, kterou Judith zatajila před vyšetřovateli (i Beckou) a z nichž může relativně slušně dožít. Judith to po návratu z nemocnice odmítne a Ali je odhodlaná peníze sama najít, matku udat a poslat ji tak de facto na doživotí do vězení. Becca jí v tom sice zabrání, ale sama není přesvědčená o správnosti svého počínání. Po rozchodu s Gabem se vlastně nemá kam vrátit, a tak rezignovaně zůstává s matkou. Ze své osobní krize ale nakonec najde cestu, o jejíž správnosti přesvědčí i Judith. Premiéra dramatického debutu známé herečky Amandy Peetové se konala 21. listopadu 2013 v newyorském City Center v produkci Manhattan Theater Club. Pozornost k sobě inscenace připoutala i tím, že se jedná o divadelní návrat Sarah Jessiky Parkerové (Sex ve městě) na divadelní prkna. Vedle její Becky se v roli Judith představila další hvězda – Blythe Dannerová. Naomi Wallace(ová) (Velká Británie) AND I AND SILENCE (A JÁ A TICHO) 2ž Autorka se textem vrací do 50. let minulého století. Střídáním scén ze současnosti a minulosti vytváří soustředěné vyprávění o životě dvou mladých amerických dívek, bílé Dee a černé Jamie. Ve scénách z minulosti je dívkám šestnáct. Děj se odehrává v nápravném zařízení, kam se obě dostaly kvůli vážným přečinům, v obou případech ale fyzický útok na lidi v jejich okolí měl spíš obranný charakter. Obě totiž pocházejí z velmi neutěšených poměrů. Přátelství Dee a Jamie je jediným opěrným bodem v jejich životech. Mají společný plán – až se dostanou z vězení, najdou si práci a stanou se z nich služebné. Matka jedné z nich se úspěšně živila poklízením (dokud jednou neztratila vědomí, upadla hlavou do kbelíku s vodou a utopila se) a podle tohoto vzoru dívky trénují, jak vytírat podlahu, jak podávat šálek s čajem, jak se při

18

práci tvářit vesele... a slibují si, že nikdy nikoho nenechají, aby se jim dostal pod sukni. Ve scénách ze současnosti je dívkám pětadvacet. Obě si úspěšně najdou práci, bydlí spolu v pronájmu a nevedou si zle. Chystají se najít si manžely, nejlépe bratry, aby spolu mohli bydlet všichni pohromadě. Z jednoho z ženichů se ale vyklube ženáč. Dee navíc není nejlíp přijímána černošskou komunitou a když si Dee a Jamie vyrazí spolu, všichni si myslí, že Jamie je Deeina služka. Nejdřív práci ztratí Jamie. Dee přes všechna předsevzetí nechá svého zaměstnavale na sobě vykonávat svoje sexuální potřeby, ale ani tím si zaměstnání neudrží. Pokus vymanit se z řad sociální spodiny, z osidel neúspěchu nevyšel. Dívky brzy nemají na zaplacení činže, pak ani na jídlo. Nejlepší řešení je smrt. Dee bodne Jamie a Jamie Dee službu oplatí, umírají spolu. Chtěly spolu cestovat - i tohle je něco jako cesta. Premiéru hry připravilo v květnu 2011 londýnské Finborought Theatre. Nicholas Wright (Velká Británie) TRAVELLING LIGHT (SVĚTLO V POHYBU) 8 m, 4 ž, 1 chlapec Příběh židovské komunity v malém městě ve východní Evropě na počátku 20. století. Motl Mendl se vrací po smrti svého otce fotografa na pár dní domů za tetou Tsippou. Místní obchodník Jacob ho však donutí, aby zůstal a natočil film o obyvatelích města, na který by se pak všichni chodili dívat. Motl se snaží protestovat, ale brzy zjistí, že Jacobovi nelze nic odepřít. Když natočí krátký dokument o obyvatelích města, Jacob mu vnutí myšlenku natočení originálního filmu, se kterým by posléze objížděli okolní vesnice a vydělávali na něm peníze. Pustí se tedy do natáčení, jež financuje, a k Motlovu velkému rozhořčení i z velké části režíruje, Jacob. Zapojí se celá komunita: Jacobova žena Ida, dcera Rivka i zeť Izák, několik pracovníků z jeho továrny a jeho posluhovačka Anna, do které se Motl zamiluje, k Jacobově velké nelibosti. Situace na place i mimo něj se ovšem vyhrotí. Jacob nevědomky a nevinně shazuje Motlovu autoritu a Anna Motlovi oznámí, že čeká dítě, které možná není jeho, ale Jacobovo, načež si Motl sbalí kinematograf a odjede věnovat se naplno filmům do Ameriky. Celý děj prostupují monology o filmování úspěšného amerického režiséra Maurice Montgomeryho. Po několika indiciích se konečně v druhém dějství potvrdí, že Maurice je sám Motl, jen o několik let později. Plánuje natáčení dalšího filmu a obsazuje do něj v hlavní roli mladého, ale talentovaného herce jménem Nate. V poslední scéně hry se dozvídáme, že Nate je ve skutečnosti Mauricův vnuk (za předpokladu, že Annino dítě bylo jeho), kterého přivedla Ida do New Yorku. Dynamická hra se poprvé hrála v lednu 2012 na scéně Lyttelton londýnského Národního divadla. Jessica Swale(ová) (Velká Británie) BLUE STOCKINGS (MODRÉ PUNČOCHY) 11-16 m, 8-9 ž, možno hrát s minimálním počtem 12 herců „Duševní přepínání může vést u ženy k degeneraci, mánii, ba ještě hůře – může ji učinit zcela neschopnou mateřství. To není názor. To je přirozený fakt.“ - Dr. Henry Maudsley, britský psychiatr, 90. léta 19. století. Tento absurdní výrok je autentický (Dr.Maudsley, svého času uctívaná kapacita, je ve hře vedlejší jednající postavou) a dosti přesně charakterizuje ovzduší v němž se hra odehrává. Píše se rok 1896. Girton College v Cambridgi je první vysoká škola v Británii, která umožňuje studium ženám. Dívky, které se zde zapíšou, tím ovšem riskují ztrátu pověsti. Horlivě studují, každým ročníkem se více vyrovnávají svým mužským kolegům. Zatímco ovšem muži získávají po absolutoriu titul, dívkám zůstanou jen prázdné ruce a stigma „modré punčochy“ – zvrácené, vzdělané ženy. Zůstávají bez kvalifikace a bez šance někdy se vdát. Ředitelka Welshová je rozhodnuta získat pro dívky právo na absolventský titul za každou cenu. Podaří se jí přesvědčit vedení univerzity? Opozice mezi profesory i studenty je nepředstavitelně

19

silná. Cambridge před sto dvaceti lety však studentkám nabízí víc než pouhou příležitost ke vzdělání. Hra sleduje cestu čtveřice odvážných nadaných dívek studiem přírodních věd i studentským životem, cestu, jež vrcholí v bouřlivém roce hlasování o rovném přístupu k akademickým titulům. Dodejme, že v dané době a místě se jednalo o předem ztracený zápas: rovnoprávnosti nabyly ženské absolventky univerzity v Cambridge až o celých padesát let později! Hra byla poprvé uvedena na Královské akademii RADA 18.10.2012, následujícího léta ji pak inscenoval slavný Shakespeare´s Globe v Londýně (prem. 24.8.2013). Autorka hry Jessica Swaleová je uměleckou ředitelkou souboru Red Handed Theatre Company. Působí také jako režisérka, dramatička a autorka knih o dramatické výchově. Michele Riml(ová) (Kanada) HENRY AND ALICE: INTO THE WILD (HENRY A ALICE: VZHŮRU DO DIVOČINY!) 1 m, 2 ž Hrdinové úspěšné hry Sexy prádlo se po několika letech potýkají s novým problémem, který má prověřit pevnost jejich vztahu. Henry přišel v důsledku krize o práci a v šestapadesáti musel odejít do předčasného důchodu. Což vzhledem k tomu, že jejich děti stále ještě studují, znamená, a Alice s tím souhlasí, že se musí oba uskromnit. Jako první přichází na pořad dovolená. Namísto do oblíbené pronajaté chalupy vydají se oba kempovat na veřejné tábořiště. Místo to je nádherně romantické, ale přizpůsobit se „divočině“ dá oběma padesátníkům trochu zabrat. K potížím se stavěním stanu, Alicině nechuti pustit se do úžasných konzerv z armádních zásob, ke kterým Henry levně přišel, a potížím s hudbou posedlým sousedem v obytném přívěsu, přijde ještě nečekané zpestření: na návštěvu za nimi dorazí na motorce Alicina bohémská sestra Diana. Dianin radikálně odlišný způsob života, vyjádřený jejím tetováním Carpe diem, donutí oba manžele, aby znovu zhodnotili své životní postoje. Jejich křečovité pokusy o „užívání si“ v sobě mají notnou dávku komiky, což jen podtrhuje jejich bezradnost v nové situaci. Diana nakonec odjede půjčit si jinam a Alice s Henrym se musí v noci poprat ještě se skutečným řáděním živlů. Zato ráno je krásné a zdá se, že oba manželé se nakonec dokáží smířit s osudem a uvolnit se. Ač se žánrově jedná o komedii s vtipnými dialogy i situacemi, jejím základem je vlastně velmi vážný a aktuální problém dopadu světové finanční krize na střední třídu. Světovou premiéru měla komedie v květnu 2012 v Arts Club Granville Island Stage ve Vancouvru, evropskou premiéru pak bude mít hra v Polsku, kde se Sexy prádlo stalo nesmírně populárním titulem. Duncan Macmillan (Velká Británie) LUNGS (PLÍCE) 1 m, 1 ž „Sedm let bych mohla každý den létat do New Yorku a zpátky a přitom nezanechat tak velkou uhlíkovou stopu, jako kdybych měla dítě. Deset tisíc tun CO2. To je váha Eiffelovy věže. Porodila bych Eiffelovku“. V době globální úzkosti, terorismu, podnebních změn a politického neklidu uvažuje mladý pár o dítěti, ale čas běží. Když o tom budou moc přemýšlet, nikdy se k tomu neodhodlají. Když to uspěchají, může to být katastrofa. Chtějí mít to dítě ze správných důvodů. Jenže, které důvody jsou vlastně správné? A co se zničí první – planeta nebo tenhle konkrétní vztah? Autor hru odvážně staví na jediném dialogu, který hrdinové vedou bez přestávky od prvních úvah o dítěti, přes potrat, rozchod, porod, stáří a smrt jednoho z nich… První představení hry se konalo 5. října 2011 v Crucible Studio Theatre v Sheffieldu. Premiéru koprodukovalo The Studio Theatre z Washingtonu D.C.

20

Německy psaná dramatika Georg Kaiser (Německo) VON MORGENS BIS MITTERNACHTS (OD JITRA DO PŮLNOCI) 12 m, 11 ž (možnost zdvojení postav) hra o dvou částech Expresionistická, mistrně napsaná hra z roku 1912. Tragédie obyčejného člověka, jenž se vytrhne ze svého jednotvárného života a zcela zničí svou existenci během jednoho bláznivého, překvapivého dne. Pokladník je zcela stržen z běhu všedních dní – díky krásné, exoticky vonící zákaznici z Florencie pláchne s velkým obnosem bankovek v kapse z banky, k hotelu zákaznice. Tam je odmítnut - pokus udělat z neznámé ženy svého komplice nevyjde. Pro zlomeného pokladníka již není cesty zpět ke své rodině a měšťáckému životu - rozhodne se veškeré peníze utratit a prohýřit. Vydává se na nervní sebedestruktivní odyseu zábavními podniky velkoměsta, aby našel protihodnotu získaných peněz. Během jednoho dne tak zažije řadu nevšedních zážitků a emocí – nadšení, pochyby, lačnost, uspokojení a učiní poznatek, jenž se však objeví příliš pozdě – je zrazen a zatčen. Autor (1878) patřil mezi lety 1917 a 1933 k nejhranějším expresionistickým dramatikům Německa. Jeho matematicky prokombinované hry popisují těkající jedince, kteří ztělesňují určité ideje, působí neklidně, stejně jako jazyk textů. Napsal přes 70 her, 3 romány, povídky, 170 básní... Po nástupu nacistů k moci byl nucen emigrovat do Švýcarska, kde se ve stínu své někdejší slávy věnoval historickým tématům, zemřel v roce 1945. Moderní inscenace se toto mistrovské expresionistické dílo dočkalo v prosinci 2013, kdy bylo nově zpracováno pro Národní divadlo v Londýně v režii Dennise Kellyho. Připravujeme překlad do češtiny. Felix Mitterer (Rakousko) KEIN PLATZ FÜR IDIOTEN (NENÍ MÍSTA PRO IDIOTY) 9 m, 3 ž lidová hra o třech jednáních Sebastian je postižený chlapec s poruchou chování. Pozornosti a náklonnosti, jež mu odpírali vlastní rodiče a venkovští spoluobčané, se mu začíná dostávat až od samotářského kováře, který je s minimem prostředků na penzi. Starcova trpělivá péče a dozor probudí v chlapci schopnosti, které ležely díky dřívějšímu brutálnímu zacházení kdesi v jeho nitru – učí se pomalu mluvit, počítat i hrát na flétnu. Tiché štěstí outsidera společnosti je však opět násilně přerváno – Sebastian se jednoho dne značně naivně podiví, když spatří tělesné odlišnosti ženského pohlaví při koupání jedné dívky. Obyvatelé vesnice ho označí za potenciálního sexuálního násilníka a zbaví se ho tím, že ho nechají odvézt do ústavu... Dojemné drama je prvním úspěchem autora – poukazuje na stále aktuální problém, totiž na spolužití s postiženými a hendikepovanými lidmi. Premiéra měla tato „lidová hra“ v září 1977 v divadle Tiroler Volksbühne Blaas. Albert Camus, Jette Steckel, Katrin Sadlowski (Německo) DER FREMDE (CIZINEC) dramatizace novely 3 m, 1 ž Tři mužské postavy hrají postavu Meursaulta, existenciálního antihrdinu bez víry, jenž zabil Araba a lhostejně přihlíží svému procesu, který končí jeho popravou. Výrazně autobiografický

21

autorův antihrdina vyprávění je pasivní, ich-forma podtrhává jeho lhostejný vztah k světu, v němž se zdá být všechno stejné. Smrt matky, románek s kolegyní – vše je zajímavé a dá se to snést, dokonce i neúmyslná (?) vražda. Vše je ale zároveň i nepříjemné a přináší neklid, což porušuje plynulý tok času a života. Ale čím by byl člověk, kdyby se nedokázal srovnat i se svým zločinem a dokonce i s očekávaným trestem smrti, který na konci čeká vinného i nevinného? Úspěšná německá dramatizace pracuje pouze se čtyřmi herci, kteří se střídají v různých rolích, a tlumočí Cizince, klíčové dílo filozofie absurdna, i po 70 letech od jeho vzniku do řeči moderního divadla – i po desetiletích neztrácí Cizinec nic ze své znepokojivé síly. Dramatizace byla uvedena v říjnu 2011 v hamburském Thalia Theater. Urs Widmer (Švýcarsko) KÖNIG DER BÜCHER (KRÁL KNIH) 5 m, 2 ž komorní hořká komedie Svižná, lehká vtipná komorní hra – rovněž dojemná, neboť hlavní hrdina, starý nakladatel Edgar Göschen je na konci své životní pouti. A všichni v jeho okolí již netrpělivě čekají na tučnou kořist. Jeho mladá žena Jutta, jeho pravá ruka v podnikání paní Schwichowá, která přesně ví, kde se co šustne. A také učedník Meier, jenž si přísahá, že jednou skončí v ředitelském křesle – což se nakonec i stane. A samo sebou na konec knižního nakladatele netrpělivě čeká především konkurence, World Books International Chicago Illinois USA, mašinérie a největší producent knih na světě. Přichází nostalgie po starých dobrých časech, které neodvratně končí, o časech zasvěcených knihám, jež nahrazují modernější technologie. Je to i příběh o komplikacích dědictví, jenž je groteskní i smutný zároveň. Hořká komedie nabízí báječné role pro větší obsazení. Autora proslavila především groteska o manažerech Top Dogs – ta se po celém světě dočkala téměř 180 profesionálních uvedení. Premiéry se hra dočká v divadle Rigiblick v Curychu v červnu 2014. René Freund (Rakousko) JACKPOT aneb PROHRANÁ BABIČKA (JACKPOT oder DIE VERSPIELTE GROßMUTTER) 4 m, 4 ž komedie Dědeček zemřel a babička odkázala svou vilu dětem – zapomněla si tam ale vymezit právo na bydlení. A děti chtějí vilu jenom pro sebe... A tak babička dostane ke svým 70. narozeninám pěkné místo v klidném domově důchodců. Tam ji děti vůbec nenavštěvují a personálu leží málo na srdci blaho seniorů. Ovšem babička se nehodlá vzdát a nechat se porazit. Její tajná vášeň – sázení sportky - a touha vyhrát jackpot se stávají její životní náplní a radostí. A strhne s sebou i své nové přátele v domově důchodců. S vášní pracují na splnění svých snů a začnou spřádat tajný plán – jejich mladistvý zápal by jim mohli závidět leckteří mladí... Výtečná komedie s příležitostí nejen pro hlavní představitelku měla premiéru v lesním divadle Waldviertler Hoftheater Pürbach v roce 2011. Achim Lenz (Rakousko) APHRODISIAKA (AFRODIZIAKA) 2 m, 2 ž bulvární komedie Co si počít, když jste manželka a manžel vás podvádí? Doposud spíše ostýchavá žena se razantně změní a chce sladkou pomstu. Naaranžuje si drahou večeři a pozve na ni s vidinou vášnivé noci jednoho studenta. Náhle se objeví nevěrný manžel, jenž přijel poněkud dříve ze služební cesty. Problém je, že chce zavolat na mladíka policii, neboť se oprávněně domnívá, že

22

jde o prostituta. Ten se však předem s manželkou domluvil, že kdyby nastal problém, představí ho jako svého bratra. Manžel požaduje, aby tedy bratr přivedl na společnou večeři i svou družku. Tou se stane jedna kamarádka po telefonu, prostitutka. Zapletený lascivní večer může začít. Ve vzduchu je cítit sex a zamlčené skutečnosti. Situace vyústí v nabídku společné orgie – jenže i ta se totálně vymkne z rukou... Komediální zlomyslná psychologická sonda o chtíči a hříchu v rouše neškodné bulvární komedie. Johannes Schrettle (Německo) DIE KUNDEN WERDEN UNRUHIG (ZÁKAZNÍCI JSOU NEKLIDNÍ) 3 m (3 herci, min 1 m) vychází ze 12 skutečných událostí Experimentální otevřený text na žhavá témata současnosti - úryvek scénické poznámky: „Pokud jsou k dispozici statisté, nyní před našima očima tančí. Nemusíme kvůli tomu odcházet, ani nemůžeme, nemůžeme si ani vyměnit s někým sedadlo.“ Tři herci se setkají na scéně, představují personální trenérku, bankovního úředníka a jeho šéfovou. Ti ostatní, totiž diváci, jsou účastníky tzv. coachingu, personálního tréninku, teambuildingu, který se koná v anonymním hotelu bez tváře, určeném na podobné akce, kdesi u dálnice. Začíná se rozvíjet jakýsi psychothriller, v němž se postavy stávají loutkami stejné podnikatelské hry, stejné inscenace, která hrozí každou chvíli výbuchem. Publikum je znejistěno a postupně odkrývá znepokojivé skutečnosti – naaranžovala šéfová přepadení banky, aby se vyhnula rozhovoru s úředníkem, jenž by mohl vynést na světlo její machinace s penězi? Je zlodějka, klientka a personální trenérka tatáž osoba? Celek působí jako horečnatá halucinace – autor si bere na mušku dnešní všudypřítomnou kontrolu všeho a bezpečnosti zvláště, věk bankomatů a administrativních center. Scénická realita a dramatická fikce splývají do jakéhosi matrixu, do světa bez sexu, bez revolucí a beze spánku, do světa kapitalismu bez hranic, v němž kromě stavu účtů již neexistují téměř žádné jistoty. Folker Bohnet, Alexander Alexy (Německo) LIEBESLÄNGLICH (PLNI LÁSKY) 3 m, 3 ž veselohra Slavný autor detektivek Ilja B. (59) přišel díky nehodám již o dvě ženy. Díky vyplacení životních pojistek, které na ně uzavřel, se jeho jmění značně zvýšilo. Nyní je rozhodnutý vkročit do třetího manželství. Nicméně pojišťovna by ráda Iljovi dokázala, že jeho bývalé manželky nezemřely při nehodách, nýbrž že v tom má prsty sám Ilja. Z toho důvodu narafičí na svatební den jednoho ze svých pojišťovacích agentů jakožto svědka. A ten má prohlásit náhody za vraždy. Jenže všechno dopadne – jak už to tak u dobrých komedií bývá – naprosto jinak. Mladá herečka Saskia (21) na poslední chvíli na úřadě Ilju odmítne, jelikož dva dny předtím se seznámila s popovým zpěvákem Tommym Parkerem a to jí převrátilo celý život – to samo sebou Ilju naštve a rozhodí. Aby toho nebylo málo, zčistajasna se spontánně ozve jedna z oddávajících úřednic, že by se stala jeho ženou ona. Ráda by totiž udělila arogantnímu autorovi detektivek zásadní životní lekci... Podaří se jí to? A hlavně – jak dlouho přežije po Iljově boku? Premiéra dynamické veselohry proběhla v prosinci 2008 v divadle Kleines Theater v Bonnu.

23

Michael Engler (Německo) NOCH EINMAL, ABER BESSER (JEŠTĚ JEDNOU, ALE LÍP) 2 m, 2 ž komedie Dříve byli sice chudí, ale šťastní. Nyní žijí Thomas a Vera v luxusu, protože Thomas vydělal hromadu peněz psaním sladkobolných pokleslých románů. Partnerský vztah Thomase a Very se však zdá být u konce – Vera se chce nechat rozvést a požaduje i půlku jmění. Situace navíc eskaluje, když se na scéně objeví jejich advokát a advokátka... Jako deus ex machina dojde k nenadálé události – k nehodě. Thomas při ní ztratí paměť, cítí se a chová se jako dvacetiletý a začíná znovu od začátku – i vůči Veře. Půjde to tedy znovu a od začátku všechno lépe? Svižná komedie byla uvedena v divadle Theater an der Kö v Düsseldorfu v květnu 2013. Frank Pinkus (Německo) MEINE 5 FRAUEN (MÝCH 5 ŽEN) 1 m, 5 ž komedie Dlouholetý vztah mezi Tomem a Marií se dostal do úzkých – oba se dohodli, že si dají partnerskou pauzu. Pro Toma tím začíná chaotický čas seznamování s různými typy jiných vysněných žen – mateřskou, žádostivou, kreativní, tajuplnou, spontánní... Z každé se však časem vyklube Tomova noční můra: představy všech těchto žen začínají Tomovi komplikovat život. Není divu – vše na něj narafičila jeho vlastní manželka. Jenže, aby toho nebylo málo – nepočítala s dětsky naivní sousedkou... Milá konverzačka s překvapivými zvraty, rychlé střihy scén, dialogy jsou proloženy komentujícím monologem Toma k divákům. Premiéra proběhla v divadle ve Weyhe v září 2011.

A další... Kees Prins, Herman Koch (Holandsko) HET DINER/THE DINNER (VEČEŘE) dramatizace 3 m, 2 ž Dramatizaci známého románu Hermana Kocha napsal spolu s autorem předlohy režisér Kees Prins. Dva bratři večeří spolu se svými ženami v módním restaurantu. Jde o večeři s posláním: musí si totiž promluvit o svých dětech. Teenageři se zapletli do něčeho, co by mohlo zničit jejich budoucnost. Zatímco napětí u stolu stoupá, vrchní dál konverzuje o původu rajčat a dalších banálních záležitostech. Večeře je cynický, ale zároveň vtipný thriller, který nastavuje zrcadlo nejednomu rodiči. Do jaké miry je člověk odpovědný za chování svého dítěte? A jak daleko je ochoten zajít ve snaze ochránit ho před následky svých činů. Českou premiéru chystá NDM Ostrava v příští sezóně. Světová premiéra se konala v únoru 2012 v Leidenu. Jan Guillou – Pasi Lampela (Finsko) PAHUUS (ZLO) 6 m, 2 ž dramatizace o dvou dějstvích Padesátá léta 20. století ve Švédsku. Dospívající Erik Ponti vyrůstá ve špatném rodinném

24

prostředí, kde vládne přísný, sadistický otec. Ač je Erik intelektově mimořádně na výši, mimo domov se z něho stává rváč a vůdce party, která má na svědomí řadu násilností, krádeží a dalších deliktů, což nakonec vede k jeho vyloučení ze školy. „Ty jsi samotné zlo a tobě podobné je třeba vyhubit,“ odůvodňuje ředitel své mezní řešení. Matka se snaží svého syna zachránit. Za značných finančních obětí ho pošle do soukromé internátní školy, která má vynikající pověst a kde studují hlavně potomci z nejlepších rodin – budoucí elita národa. Erik je rozhodnutý začít nový život bez násilností, jenže i na nové škole brzy narazí. Zdejší profesorský sbor se stará jen o výuku a do vlastního dění na internátu nijak nezasahuje. Kázeň a pořádek si udržují sami studenti, a to prostřednictvím Studentské rady, která má právo udělovat tresty. A je jedno, jestli spravedlivě či z pouhého rozmaru. Odtud je jenom krůček k uplatňování svévole a k šikaně. Postižení studenti se nemají jak bránit. Nevykonání trestu či fyzické napadení člena rady znamená vyloučení ze školy. Erik je z minulosti na ledacos zvyklý a odmítá se takovým pořádkům podvolit. Daří se mu jakžtakž hájit své pozice především tím, že obratně využívá zbraně trýznitelů ve svůj prospěch. Jenže šikana a fyzický i psychický nátlak rostou, vynalézavost členů Studentské rady jako by neznala mezí. A v okamžiku, kdy následky Erikova odporu má odnést jeho jediný kamarád a spolubydlící na pokoji Pierre, Erik stojí před zásadní volbou: Má se zlu a násilí vzepřít opět zlem a násilím, nebo se stáhnout do pasivity? Zřejmě i pod vlivem svého prvního milostného vzplanutí k finské dívce Marje, která na internátě uklízí, volí druhou možnost. To však rozjeté trýznitele už nezastaví a Pierre málem přijde o život. Hned poté Pierre školu dobrovolně opustí. Erika čeká vyloučení a Marju vyhazov, neboť vedení školy obdrželo udání, že se spolu stýkají a hrubě tak porušili školní řád. Zlo vítězí. Poněkud bezvýchodně vyznívající rozuzlení přece jen nabourá závěrečná scéna, v níž se Erik vrací domů. Sice stále neví, co vlastně od života chce, ale ví už přesně, co rozhodně nechce – a proto vmete svému otci do tváře: „Nikdy nebudu jako ty. Nikdy!“ Drama lze zároveň vnímat i jako alegorický obraz autoritářského režimu, v němž panuje tuhý „kolektivní duch“ řízený elitní hrstkou vyvolených. Předlohou dramatizace P. Lampely je román švédského autora J. Guilloua Zlo (Ondskan) z roku 1981. Podle téhož románu vznikl i Oscarem oceněný film režiséra Mikaela Håfströma Zlo mezi námi z roku 2003. Frank Houtapples (Holandsko) AAN HET EIND VAN DE ASPERGETIJD / AT THE END OF THE ASPARAGUS TIME (NA KONCI CHŘESTOVÉ SEZÓNY) 4ž komedie Na konci chřestové sezóny v Limburku se každá ze tří sester středního věku konfrontuje s tím, čeho dosáhla v dosavadním životě. Francien se stala herečkou a vede svůj, v očích místních neřestný, život v Amsterdamu, zůstala bezdětná a nemá stálého partnera. Aggie provozuje celý svůj život jediné kadeřnictví ve městě. Její nadějí do budoucna je plán, že její dcera Sofie živnost převezme. A konečně Kitty je provdaná za Wima, místního lékaře, a řadu let pracovala pro charitativní organizace jako např. Náhradní rodiče. V pozadí Aggiena dcera Sofie, které je přes dvacet, flirtuje: právě se poprvé zamilovala do ilegálního polského dělníka, který pracuje jako pomocník při sklizni chřestu na sousedním statku. Když Francien přijede k Aggie na návštěvu a chystá se u ní přespat, tři sestry spolu stráví večer. Láhev destilátu na stole způsobí, že ze skříně začnou vylézat dosti zajímaví kostlivci. Ukáže se, že Kittyino manželství je fraška, Wim je totiž homosexuál. Francienina kariéra vlastně nikdy pořádně nezačala a ona se pohybuje ve vyježděných kolejích. A Aggie druhý den ráno zradí svoji dceru. Namluví Polákovu zaměstnavateli, že muž Sofii napadl a poradí mu, aby ho propustil. Současná komedie mravů zkoumá, jak ženy bojují se stárnutím, a ptá se, co pro ně ještě rodinné – zde sesterské – vztahy znamenají. Premiéra proběhla v březnu 1998 v nastudování belgického souboru Het Gevolg. Frank Houtappels (1968) je holandský herec, dramatik a scénárista. Amsterdamskou divadelní

25

školu absoloval v roce 1992, kromě herecké dráhy v divadle, televizi a filmu, se od roku 1995 uplatňuje i jako autor divadelních her pro přední holandská divadla (např. Blind Date (Schůzka naslepo), De Potvis (Na mělčině, uvedlo divadlo Kalich), pro televizi a film (např. Yes Sister, No Sister). Jeho hry i scénáře jsou současné komedie mravů, reflektující kulturu holandské střední třídy. Text máme k dispozici v anglickém překladu i holandském originále.

26

LISTY Z AURA - PONTU 1/2014 © Aura - Pont s.r.o., Praha 2014 Redakčně připravil Michal Kotrouš. Spolupracovali: Alena Bjačková, Marta Ljubková, Petra Marková, Anna Pýchová, Jitka Sloupová, Jakub Škorpil, Klára Vajnarová.

27