2014

Odpověd na stížnost KK 12/2014 Bc. Lukáš Nový 25. ledna 2015

Část I

Účastníci řízení Stěžovatel: PhDr. Ivan Bartoš, PhD., Kontrolní komise Odpůrce: Bc. Lukáš Nový

2

Část II

Vylíčení rozhodných skutkových okolností a označení důkazů V období od 10.12.2014 do 15.12.2014 byla na „moje vlastní triko“ monitorovaná schránka [email protected]. Emailový alias standardně směrováný na uživatelův registrační email z fóra byl změněn tak, aby se zároveň s přeposláním na původní adresu emaily uchovávaly také v místní schránce na serverů lori. Důvodem pro monitorování byla snaha rozlišit zprávy čistě oficiálního charakteru od soukromých emailů a získat přístup do administrativního rozhraní server4you, případně do jiných stranou placených systému, ke kterým Tomáš Laštůvka odmítal vydat přístup. U společnosti server4you má strana zaregistrován svůj účet jako právnická osoba, k tomuto však byl oproti zavedeným zvyklostem přidružen nikoliv generický email, ale adresa [email protected]. Server4you umožňuje resetovat heslo zadáním uživatelského jména a registračního emailu. Bohužel se mi po celou dobu uživatelské jméno zjistit nepodařilo a server4you z bezpečnostních důvodů uživatelské jméno sděluje pouze proti úřednímu dokladů (notářsky ověřený souhlas statutárního zástupce). Obsah žádné soukromé zprávy ani emailu oficiálního charakteru nebyl nikdy přečten a kdyby k tomu mělo dojít, učinil bych toto jen a pouze po konzultaci se zástupce vedoucího TO, případně s dalšími relevantními funkcionáři a tedy za předchozího potvrzení, že se v tomto ohledu nejedná o soukromou zprávu. Relevance/charakter emailu v rovině soukromé/oficiální byla zjišťována programem mutt, který zobrazuje ve standardním rozhraní po řádcích datum, odesílatele a předmět. Tímto postupem dle mého názoru a výkladu Ústavy a zákona o ochraně listovního tajemství nedošlo k prolomení žádného z lidských práv. Zástupce vedoucího TO byl o této činnosti off-the-record (s vyhrazeným právem toto popřít) informován, jelikož jsem však nemohl požadovat, aby riskoval poškození své morální integrity (přestože osobně na mém postupu nic nemorálního nevidím, nemusí to tak cítit všichni), pro časovou tíseň mu nebyly poskytnuty veškeré detaily. Věřím, že v takovém případě je velká pravděpodobnost, že by s takovými kroky souhlasil i oficiálně. Dlužno dodat, že tato činnost mi nebyla ani přes znalost nikdy zástupcem vedoucího TO zakázána a jednal jsem proto de lege lata z jeho pověření úkolem získání přístupu k serveru orion, v rámci pravomocí poskytnutých mi vedoucím 3

TO dle platné smlouvy o správě systémů a při dodržení všech povinností vyplývajících ze smlouvy NDA. Jelikož předpokládaného cíle nebylo touto cestou dosaženo, emailová schránka a speciální uživatel byli po změně přidruženého emailu na generický bezpečně zničení.

1 Stížnost podaná Kontrolní komisí Stížnost Kontrolní komise hned na začátku tvrzení o porušení předpisů uvadí, že monitorovací činnost byla prováděna za účelem nejadekvátnějšího a nejrychlejšího vyřešení stížnosti KK 13/14. K tomuto neoznačuje žádné důkazy a už z tohoto důvodu nelze tuto skutečnost brát za prokázanou dle Rozhodčího řádu. Nadto je tento pohled zcela zřejmě chybný, jelikož sám v předmětném vláknu na fóru zdůrazňuji, že důvodem bylo získání přístupu k účtu u společnosti server4you, stížnost KK 13/14 se naproti tomu týká zcela nesouvisejícího šetření ve věci plateb za hosting u jiných společností. Povšimněte si též, ze odkazovaná stížnost má spisovou značku následující po spisové značce tohoto případu a formálně tedy ani souviset nemůže, jelikož šetření v odkazovaném případu bylo formálně zahájeno až po zahájení případu vlastního. Sám jsem též nebyl Kontrolní komisi v tomto ohledu nijak a nikdy pověřen a souvislost tedy nelze považovat za nijak podloženou. Dále stížnost Kontrolní komise uvádí, že předmětné skutečnosti byly v rozporu § 7 odst. 2 statutu Kontrolní komise, podle něhož je vyloučen přístup k obsahu soukromých zpráv. Bez dalšího z tohoto vyvozuje, že předmětné ustanovení se vztahuje i na členy Technického odboru a též na emailové zprávy, kde navíc bez dalšího vypouští zásadní omezení na obsah. K tomuto tvrzení opět neoznačuje žádné důkazy a proto je nelze brát za prokázané skutečnosti dle Rozhodčího řádu. Předmětná čast Statutu Kontrolní komise tj. § 7 odst. 2 v první větě umožňuje členům Kontrolní komisi přístup ke všem částem diskusního fóra. Následně tuto univerzální pravomoc omezuje dve dvou ohledech a to jednak v rovinně personální a druhak zamezuje při vyšetřování přístup k obsahu soukromých práv jakožto konkrétnímu prvku jednoho našeho straníckého systému. Jak již jsem uvedl, nebyl jsem pověřen Kontrolní komisí žádným vyšetřováním, nebyl mi nikdy v tomto ohledu umožněn přístup do všech částí diskusního fóra a ani mi předpisy tedy nebyla tato pravomoc krácena o přístup k obsahu soukromých zpráv. Z uvedených skutěčností nelze ani nijak dovodit, že bych se někdy dopus-

4

til poružení zákazu přístupu k obsahu soukromých zpráv. Jednak proto, že monitorování probíhalo jen a pouze na úrovni hlaviček za účelem určení zda se jedná o zprávu oficiální či soukromou a nikoliv obsahu emailu a druhak i proto, že označení soukromé zprávy nelze považovat za legislativní zkratku zahrnující i emailové zprávy; tyto totiž nejsou uchovávány v systému diskusního fóra, na které jediné se pravomoc Kontrolní komise při vyšetřování dle předmětného ustanovení vztahuje.

2 Podání Ivana Bartoše Ve vylíčení rozhodných skutkových okolností stěžovatel v prvním odstavci uvádí relativně korektním podání rozsahu oprávnění, které mi byly propůjčeny z pozice výkonu funkce vedoucího TO, jinými vedoucím, kterí vykonávali tuto funkci v období po mém odvolání z této pozice, jejich zástupců, smlouvou na správu systémů a podobně. Ani současným vedoucím TO mi tato oprávnění nebyla odebrána. S tímto nelze než souhlasit a první odstavec je zcela v souladu s předpisy a zavedenými zvyklostmi. V druhém odstavci stěžovatel uvadí, že monitorování emailové komunikace jsem prováděl bez pověření a kompetence. V předmětném případě jsem byl přímo úkolován zástupcem vedoucího TO Ondřejem Profantem s cílem získání kontroly nad majetkem strany konkrétně nad daty uloženými na serveru orion a zajištění přístupu na tyto servery pro členy TO. Tohoto cíle bylo dosaženo, avšak jinými prostředky než je předmětem podání. Monitorování hlaviček emailové komunikace mělo potenciál záležitost vyřešit a v předmětném období bylo v jistém intervalu jediným východiskem jak zabránit vymazání našich dat ze strany poskytovatele. K předmětné záležistosti stěžovatel neoznačuje žádné důkazy a proto jej nelze brát za prokázanou skutečnost dle Rozhodčího řádu. Dále stěžovatel argumentuje, že mělo dojít k zásahu do soukromí osoby neúčastnící tj. Tomáše Laštůvky se řízení a porušení listovního tajemství ve vzahu k téže osobě. S těmito argumenty nesouhlasím ze dvou zásadních důvodů. Cílem monitorování bylo zajištění přístupu formou odeslání přihlašovacích údajů od poskytovatele jakožto odesílatele do rukou Pirátské strany jakožto příjemce. Dle vyjádření uživatelské podpory poskytovatele byl náš server zaregistrován na nikoliv soukromý účet Tomáše Laštůvky ale na subjekt právnické osoby Pirátské strany. Dále bylo zjišťěno, že na tomto účtu nejsou poskytovány žádné další služby, které by případně mohly být pořízeny Tomášem Laštůvkou pro soukromé účely. Z tohoto pohledu byl účet

5

u společnosti poskytovatele čistě v majetku strany a veškerá komunikace směřující na emailovou adresu přidruženou k tomuto účtu je nutné považovat za komunikaci oficiální tj. mezi dvěma pravnickými osobami. Fakt, že Tomáš Laštůvka proti zvyklostech přidružil nikoliv generickou, ale osobní emailovou adresu nemůže nic změnit na tom, že zpráva, jenž bylo cílem získat od poskytovatele je oficiálního charakteru a nepožívá tak ochrany soukromí. Ochrana listovního tajemství též nebyla prolomena již z důvodu toho, že tato chrání obsah korespondence nikoliv například to, co je napsáno na obálce. Vzhledem k oficiální povaze takové zprávy a faktu, že měla být přečtena osobou pověřenou tímto úkolem nelze ani hovořit o porušení listovního tajemství ve vztahu k právnícké osoby strany. Znova jsme zde nucen zdůraznit, že nikdy nedošlo k přečtení žádného obsahu zpráv ať již soukromého nebo oficiálního charakteru. Stěžovatel jako jediný důkaz označuje příspěvek odpůrce na internetovém fóru, kde popisuji činnost monitorování tří konkrétních hlaviček emailové korespondence a považuje toto za přiznání k poružení interních předpisů. Konkrétně se však žádným způsobem ani nepokouší o popis toho, jak by měl obsah tohoto příspěvku být relevantní k obviněním, které popisuje. Z mého pohledu stěžovatel není schopen unést důkazní břemeno.

6

Část III

Zásah do práv nebo do veřejného zájmu Stížnost Kontrolní komise vůbec neobsahuje jednu z nejdůležitějších formálních náležitostí stížnosti a Kontrolní komise se ani nijak nevyjadřuje k této části v podání Ivana Bartoše. V podání Ivana Bartoše stěžovatel uvádí, že mělo ze strany odpůrce dojít porušení Stanov Pirátské strany, konkrétně s programovými cíly uvedenými v čl. 2 odst. 1. Relevantní části ustanovení ze Stanov v tomto případě má být to, že cílem Pirátské strany je striktní ochrana soukromí. Aplikace předmětného ustanovení na tento případ je hrubé vytržení z kontextu. Celý odstavec Stanov hovoří o nutnosti ochrany soukromí občanu v kontextu ochrany před mafií copyrightové lobby, v širším kontextu o právu občana použít prostředky pro ochranu svého soukromí a soukromí své komunikace jako například šifrování nebo odmítnutí poskytnutí přístupu do osobního počítače. Jak již argumentuji v předcházejí části, je i zde zřejmé, že nedošlo k porušení ochrany soukromí Tomáše Laštůvky a už vůbec nedoslošlo k porušení soukromí stěžovatele tj. Ivana Bartoše. Obsah zprávy, která měla být získáná, je striktně oficiálního charakteru a adresátem měla být právnická osoba Pirátské strany. Žádná taková zpráva však nebyla zachycena ani přečtena. Stěžovatel dále uvádí své podezření z porušení § 182 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů) potažmo §239 TZ. Nelze než konstatovat, že jenom soud v ČR může vyslovit rozsudek o tom, zda-li byl porušen zákon a do té doby dle presumce nevinny nebyl. Stěžovatel se tak navíc může dopouštět TČ pomluvy. Kontrolní komise dále dokonce konstatuje, že moje činnost byla prováděna v dobré víře a ve veřejném zájmu, je proto absurdní zároveň tvrdit, že bych sem měl dopustit opaku.

7

Část IV

Vyjádření k přijatelnosti stížnosti Rozhodčí řád uvádí několik formálních náležitostí pro přijatelnost stížnosti. Kontrolní komise opět ve své stížnosti k této nutné náležisti neposkytuje ani čárku a již z tohoto důvodu by měla být stížnost vrácena Kontrolní komisi k doplnění. Ivan Bartoš ve svém podání prohlašuje, „že smírného řešení nelze dosáhnout, neb čin byl spáchán a odpůrce ve své obhajobě na fóru nevidí ve svém konání problém. Sledování ostatních členů strany je v zásadním rozporu s principy České pirátské strany. Smírčí řešení v takovém případě podle mého názoru neexistuje. V tomto lze evidentně rozpoznat hrubé nepochopení institu smíru z Rozhodčího řádu. Rozhodčí řád vyžaduje, aby se stěžovatel o smír pokusil, nedává mu možnost se této povinnosti vyhnout prostým prohlášením, že dle jeho názoru smír možný není. Institut smíru je v Rozhodčím řádu zakomponován za účelem mimorozhodčí nápravy a uspokojení požadavků stěžovatele. Požadavky stěžovatele tento uvádí v části označené jako návrhu rozhodčího nálezu jakožto součást svého podání Kontrolní komisy. Pokud pomineme požadavek na náhradu nákladů řízení a podmíněný bod žádájící vyloučení odpůrce ze strany, jehož podmínka však nebyla splněna, domáhá se stěžovatel dvou požadavků: • Odpůrce je povinen předat veškerá administrátorská práva k systémům strany do rukou RP nebo člověka RP pověřeného spolu s dokumentací a popisem těchto systémů (serverovou architekturu, technické řešení a jeho náročnost, verze jednotlivých OS, aplikačních serverů a aplikací) a to tak, aby zajistil bezproblémové fungování pro stranu klíčových systémů. Přístupy k SMTP serveru předá Lukáš Nový bezodkladně, aby nemohlo dojít k opakování již jednou zneužité pravomoci administrátora. Stěžovatel zcela zřejmě mohl pokusit tohoto požadavku dosáhnout standarní cestou žádosti k rukou vedoucího TO, toto nikdy neučinil a nepokusil se tedy záležitost řešit smírnou cestou. • Odpůrci se ukládá zákaz spravovat systémy strany a to i ve funkci dočasného pověření či jako subdodavatel od nyní na dobu 5 let. Tento zákaz se nevztahuje na dobu převodu výše zmíněných systémů a práv do správy nové osoby a nápravou jiných dřívějších porušení předpisů 8

odpůrcem. Tento převod bude realizován do 15. ledna 2015. Předpokládá se, že Lukáš Nový, jako hlavní „architekt“ řešení systémů strany je po své činnosti schopen předání správy realizovat. Ani v tomto případě se stěžovatel nepokusil o smírné řešení formou žádosti jejíž obsah je zcela zřejmě v kompetenci vedoucího TO. Ani Kontrolní komise se nepokusila o smírné řešení věci, když se nepokusila navrhnout splnění požadavků ze svého návrhu rozhodčího nálezu. Z těchto důvodu považuji stížnosti za nepřijatelnou a měla by být vrácena Kontrolní komisi k došetření nebo zamítnuta.

9

Část V

Návrh výroku rozhodčího nálezu Stížnost se odkládá. Stěžovatel ani odpůrce nemá nárok na úhradu nákladů řízení.

10

Část VI

Porušení práva na spravedlivý proces 3 Nedodržování rozhodčího řádů při řízení před Kontrolní komisí Během vyšetřovní stížnosti Kontrolní komisí jsem opakovaně upozorňoval, že není postupováno dle Rozhodčího řádu a že je tím tedy kráceno mé právo na spravedlivý proces. Nejzávaženější porušení vidím v tom, že se Kontrolní komise nepokusila o smírné řešení. Spravodaj sice argumentuje, že na návrh ke smíru stěžovatel ani odpůrce nereagoval, nutnou náležitostí takové výzvy je ale stížnost splňující formální požadavky, což naplněno nebylo a na toto jsem opakovaně upozorňoval. Po doručení stížnosti, na kterou by se s přimhouření všech očí dalo pohlížet jako na přijatelnou, odpůrce vyjadřil svou vůli věc řesit smírnou cestou, na toto nebylo ze strany Kontrolní komise ani stěžovatele adekvátně reagováno a pokus o smír tak selhal vinou stěžovatele a Kontrolní komise.

4 Podjatost Adama Skořepy jakožto člena Rozhodčí komise Jak z osobního doznání tak z příspěvků na internetovém fóru mám za prokázané, že Adam Skořepa nehodlá hlasovat s cílem dosažení spravedlivého rozhodnutí, ale s cílem osobní pomsty. Je tedy zřejmé, že Adam Skořepa je v této věci podjatý a dle všech zvyklostí moderního práva na než odkazuje Rozhodčí řád v § 3 by měl být z rozhodování vyřazen. Adam Skořepa v tomto ohledu opakovaně argumentuje, že Rozhodčí řád neumožňuje vyřazení hlasujícího člena pro podjatost, jelikož jsou však právní zvyklosti a platné zákony ČR integrální součástí Rozhodčího řádu dle § 3, není toto explicitně třeba uvádět. Relevantní § 23 (3), který omezuje možnost zaujatého člena Rozhodčí komise působit v roli zpravodaje je omezením doplněným nad zvyklosti platného práva nikoliv extenzivním výčtem toho, co je pro podjatost zakázáno. Navrhuji tímto Rozhodčí komisi hlasovat o vyřazení Adama Skořepy jak z hlasování o usnení v případu tak ze všech ostatních rolí, které by mohl 11

v tomto případě zastávat včetně aktivní účasti na poradě Rozhodčí komise. Dále apeluji přímo na osobu Adama Skořepy aby se ještě před takovýmto hlasováním všech těchto rolí dobrovolně vzdal sám.

12