2014

91

1

EDITORIAL Vážení betlemáři, v tomto čísle se věnujeme podrobněji čtyřem řezbářům a to Ing. arch. Vladimíru Cejnarovi z Děčína, Jindřichu Hegrovi z Vysočiny, Pavlu Rouhovi z jižních Čech a letos zemřelému Františku Mühlovi z Podkrkonoší. Všichni vyjmenovaní patří mezi vynikající a nápadité řezbáře, přesto je každý jiný, každý má jinou inspiraci, jinou formu celkového betlemářského projevu a pochopitelně vlastní rukopis řezby. Stojí za to se nad tvorbou a myšlenkami každého z nich zamyslit. A naopak v syntéze jejich práce vidíme bohatost a různorodost vyřezávaných betlémů v naší republice. Přinášíme také informace ze zahraničních jednání. Je dobré, že se nadále opět upevňují naše vztahy s betlemáři v jiných zemích, u kterých se po úspěšném XVII. kongresu UN-FOE-PRAE v Hradci Králové v roce 2004 poněkud snížila intenzita. Jistě tomu napomáhá skutečnost, že prezidentem Světové federace betlemářů je nyní pan Johann Dendorfer, který má k betlemářům naší republiky dlouhodobě vřelý vztah. Na letošní rok se nám zatím nepodařilo získat dotaci na vydávání a rozesílání tohoto časopisu. Vzhledem k napjatému stavu v hospodaření sdružení (viz zápis z předsednictva) nelze letos počítat v časopise s rozšířením počtu barevných ani černobílých stran. Vzhledem k tomu, že rozhodujícím zdrojem financování jsou členské příspěvky, opakovaně zdůrazňuji každému našemu členu nutnost maximálně usilovat o rozšíření členské základny. Je potřeba nahradit přirozené úbytky (jde zejména o pozastavení členství při neplacení čl. příspěvku, příp. úmrtí). Jen tak bude moci sdružení nadále fungovat a vydávat alespoň čtyři časopisy ročně jako dosud. Vzhledem k nezpochybnitelné sezónnosti betlemářství vyjdou tři čísla časopisu jako v minulých letech ve druhém pololetí, to je koncem léta, začátkem listopadu a v adventu, kdy můžeme lépe pro čtenáře zmapovat připravované adventní a vánoční aktivity. Předpokládané redakční uzávěrky jsou 15. 8., 19. 10. a 23. 11. 2014. Již v tomto čísle přinášíme zájemcům o vystavování zejména rozměrnějších celků nabídku muzea v Břeclavi. Další obdobná nabídka je z Brna. Pro zveřejnění zpráv, které by ztrácely na aktuálnosti, používejte zejména webové stránky sdružení. V roce 2015 si připomeneme 25. výročí založení ČSPB, bylo by vhodné v příštím roce připravit k této příležitosti některé aktivity našeho sdružení. S přátelským pozdravem a přáním pěkného léta za redakční radu Ludvík Mátl

Prosíme o včasnou úhradu členského příspěvku na rok 2014 (pokyny viz str. 24)

91

ročník 24 č. 1/2014

Z obsahu Zpověď obyčejného řezbáře str. 2 O životě, kráse a lipovém dřevu 5 O výtvarníkovi Vladimíru Cejnarovi 7 Popisky k obrázkům na barevné obálce 8 Kurzy pro řezbáře a betlemáře 9 Vysočinský betlém v muzeu v Hlinsku 10 O výtvarníkovi Jindrichu Hegrovi 11 Velešínský betlém Pavla Rouhy 14 Příprava konference o betlémech ze skla 16 Železnobrodské skleněné betlémy 17 In memoriam – řezbář František Mühl 18 Vzpomínka na Helenu Horálkovou 19 Konference o králických betlémech 20 Zasedání UN-FOE-PRAE v Římě 21 Zápis z předsednictva ČSPB 29. 3. 2014 21 Přílohy: Poštovní složenka na člen. příspěvek 2014 Vydavatel: České sdružení přátel betlémů o. s. www.sdruzenibetlemaru.cz Adresa redakce: P. O. BOX 66 501 01 Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Do tisku zadal 18. dubna 2014 Ing. Ludvík Mátl

2

91

Galerie současných tvůrců vyřezávaných betlémů

Zpověď obyčejného řezbáře – jak jsem se učil řemeslu Ing. arch. VLADIMÍR CEJNAR Narodil jsem se ve znamení lva v roce 1930 v Hradci Králové. V mládí mně často maminka říkávala, že mám něco ze svého dědy, který byl uměleckým truhlářem a po vyučení se na vandru usadil ve Švýcarsku. Na výzvu prezidenta Masaryka se vrátil již s početnou rodinou domů do Čech, aby pracoval pro nově založenou Československou republiky. Od mládí jsem rád kreslil a pracoval se dřevem. Když jsem v roce 1944 ukončil základní školu, tehdy měšťanku, bylo moje rozhodnutí jednoznačné – vyučit se řezbářem. V roce 1947 jsem získal tovaryšský Ing. arch. Vladimír list v královéhraCEJNAR – autoportrét decké firmě Soudil a Jenčovský. Tato řezbářská firma měla dlouholetou tradici a zaměstnávala několik významných řezbářů, pozlacovačů i truhlářů. Většinou šlo o starší pracovníky, kteří kdysi prošli vandrem celou západní Evropu. Ani v důchodovém věku si nedovedli představit život bez řemesla. V dílně byli vždy tři učni. Těm byli vzorem starší tovaryši, kteří mistrovsky ovládali řemeslo, měli obrovské životní zkušenosti, věděli si se vším poradit a měli úžasný cit pro materiál – dřevo. Dřevo se získávalo od zavedených a zkušených pilařů, kteří poznali, jaká lípa je vhodná pro řezbáře a kteří uměli kmeny stromů správně Řezbář Vladimír Cejnar při práci

rozřezat, převážně na fošny. Ty se po správném uskladnění a přirozeném vyschnutí dále v dílně zpracovávaly. Pamatuji si, že se úzkostlivě dbalo na to, aby v budoucnu hotové dílo nepopraskalo a nemělo žádné trhliny. Proto se materiál na větší plastiky zásadně klížil kostním klihem tak, aby se pnutí vzájemně sklížených fošen vyrovnalo a dřevo později nepraskalo.

91 V dílně se vyrábělo všechno – od vyřezávaných rámů, hodin, lustrů, podložek pod paroží, kazet, ornamentálních prvků pro truhláře až po velké sochy a oltáře do hradeckých kostelů. Vyráběly se i loutky pro tehdy velmi rozšířená loutková divadla a za války i kříže pro německé vojáky padlé na ruské frontě. Povrchová úprava řezbářských děl byla většinou polychromovaná nebo pozlacovaná na vysoký lesk nebo mat. Pracovalo se s pravým zlatem. Výrobky z přírodního dřeva se upravovaly včelím voskem. Používala se i různobarevná mořidla a hodně výrobků se patinovalo. Olejové barvy se vyráběly v dílně třením – to byla práce pro učně. Vzorem pro učně byly zkušení tovaryši, kteří je vtahovali do všech oblastí, od přípravy materiálu až po vlastní řezbu, přípravu výrobku na pozlacování i následnou expedici díla. Obdivovali jsme, jak pozlacovači dokázali zhotovit povrchovou úpravou ze dřeva dokonalou napodobeninu slonové kosti nebo mramoru. Ne každý kostel si mohl dovolit pravý mramor. Někteří mistři si úzkostlivě tajili vlastní technologické postupy, jiní nám ochotně předávali své cenné zkušenosti. Učil jsem se v době, kdy končila éra staré generace zručných tovaryšů a řemeslníků se zlatýma rukama. Každý řemeslník i učeň musil mít vlastní nářadí, dláta i brousky. Já jsem měl řezbářská dláta po svém dědovi. Dláta byla většinou vyrobená v Anglii a díky své kvalitě dlouho vydržela ostrá. K povinnosti učňů patřil každodenní úklid dílny, příprava snídaní tovaryšům – vzpomínám, jak jsme ovládali vystřihování potravinových lístků, když v době nacistické okupace bylo všechno na příděl. Za to všechno dostával učeň odměnu prvním rokem 5 korun týdně, druhým rokem 10 korun a třetím rokem 20 korun za týden. Po roku 1948 se naše řemeslo dostalo do hluboké krize, nebyl o ně zájem, z kostelů nepřicházely objednávky, které předtím převládaly. Nastal zlom i v naší společnosti. Do popředí

3

Portrét loutkoherce Josefa Skupy

se dostávaly profese jako slévač, horník, zedník, soustružník kovů a podobně. Projevilo se to i v mojí generaci, která se dívala na řezbáře s jakýmsi pohrdáním. Módou se stala socialistická práce a obory, kterým se učila i děvčata. Protože jsem nebyl vyučený v žádném z těchto „socialistických povolání“ a řezbářstvím bych se neuživil, rozhodl jsem se pro studia, nejdříve na průmyslové škole a potom na Českém vysokém učení technickém – fakultě architektury a pozemního stavitelství. Po absolvování vysoké školy v roce 1958 nastal v mém životě další zlom. Touhu navrhovat architekturu, jak jsem měl původně v úmyslu, znemožnily tehdejší takzvané umístěnky – každý absolvent musel nastoupit na pracovní místo, které bylo v „zájmu celé společnosti“. Převážně šlo o práce v severočeském pohraničí. Já jsem

4

91

dostal umístěnku do průmyslové školy stavební v Kadani jako učitel odborných předmětů, později na průmyslovou školu stavební do Děčína, kde dodnes s rodinou žiji. Tak došlo na dlouhou dobu k přerušení všech styků s hradeckými řezbáři. Ve školství byla pro mě jedna výhoda – prázdniny, které jsem využíval k řezbaření. Ve vzpomínkách jsem se vracel do své hradecké dílny a zejména jsem vzpomínal na mistra Stanislava Česáka, vynikajícího řezbáře, autora několika prací v hradeckých kostelech. Byl výborným učitelem. Bohužel, tento vynikající řezbář byl v padesátých letech na dlouhou dobu vězněn v Leopoldově. Byl zatažen do uměle vykonstruovaného procesu Státní bezpečnosti. V devadesátých letech byl rehabilitovaný. Zasloužil by si zhodnocení své celoživotní práce. Až do svého zatčení byl mistrem v dílně. Z naší

firmy po válce nezůstalo nic. Starší tovaryši odešli na odpočinek, někteří mladší našli zaměstnání v továrně Petrof – piána, jiní přešli do nábytkářského průmyslu nebo do kovoprůmyslu jako modeláři. V současné době jako důchodce pracuji ve své soukromé dílně. Inspiruji se různými tématy, vyřezávám různé sošky, reliéfy, loutky a hračky. Zhotovil jsem i vyřezávaný nábytek pro svoje dcery. V poslední době se zaměřuji na betlémy. V osmdesátých letech, kdy se začal měnit názor na umění, se také řezbářství dostalo na důstojné místo, které mu náleží. To mě přivedlo k prvním výstavám mých prací. Do dnešní doby jsem se zúčastnil mnoha desítek výstav – společných i samostatných. Redakční poznámka: Tento článek byl již uveřejněn ve slovenském čtvrtletníku o řezbářích „DOTYKY a CESTY“

91 č. 1/2004. Pro jeho autentičnost a zajímavost, zejména vylíčení profesionálního řezbářství na konci 1. poloviny 20. století, jej i přes časový odstup přetiskujeme v původním rozsahu. Byla však vynechána závěrečná část, která se bezprostředně vztahovala k období původního otištění.

5

V ní řezbář Vladimír Cejnar, mimo jiné, například oceňuje své přátelství se slovenskými řezbáři i výše uvedený specializovaný slovenský časopis. A protože architekt Cejnar píše o sobě skromně, byl redakcí za jeho dva příspěvky připojen další článeček s cílem přiblížit jeho rozsáhlou tvorbu.

O životě, kráse a lipovém dřevu Ing. arch. VLADIMÍR CEJNAR Většina z nás se rodí s nějakým talentem, schopnostmi a budoucími láskami. Probudí se v nás samozřejmě až později a v průběhu života k nim lecos přibude. To je naše věno od osudu a záleží na nás, jak s ním naložíme. Já jsem byl obdařen od dětství láskou ke dřevu a řezbářství. Snad to bylo dáno geneticky, ale s přeskočením celé jedné generace. Můj děda byl umělecký truhlář, jako tovaryš prošel celou Evropu a zakotvil ve Švýcarsku, kde zřídil úspěšnou truhlářskou dílnu. Po vzniku Československa jej písemně vyzval prezident Masaryk, aby se vrátil do vlasti a spolu s architektem Plečnikem pečoval o Pražský hrad, kde by mu připadla správa a opravy starožitného nábytku. Děda této výzvě neodolal, ale likvidace firmy v cizině byla dlouhodobá záležitost a do Čech se přesunul až v době krize, kdy návrat skončil hořkým zklamáním. Z jeho dětí nikdo o řezbařinu zájem neprojevil. Teprve já – jeho vnuk. O mužích, kteří kráčejí ve stopách svých otců, se říká, že se potatili. Takže já jsem se prostě „podědil“. A také mi po dědovi zůstala velká kolekce kvalitních dlát, která používám dodnes. Rok před koncem druhé světové války jsem se v Hradci Králové učit řezbářem a sochařem. Předpokladem řezbáře je umět kreslit, neboť řezbařina je kreslení dlátem do dřeva. Seznámil jsem se s vynikajícími řezbáři Stanislavem Česákem, Vladimírem Švarcem a akademickým Panna Marie s Ježíškem, ovcí a andělem (2011)

sochařem Vladimírem Preclíkem. Pracovali jsme převážně na výzdobách kostelů, kde některá naše díla přetrvala do současnosti. Po změně režimu ve čtyřicátém osmém roce jsem byl postaven před skutečnost, že má milovaná řezbařina umírá společně s chátrajícími kostely a obdobnými stavbami. Že mě neuživí. Že zůstává mou láskou, ale na chleba si musím vydělat jinak. A tak jsem vystudoval stavební průmyslovku a na vysoké škole architekturu. Tohoto rozhodnutí jsem nikdy nelitoval. Věřím, že po čtyřiceti letech pedagogické činnosti

6

91

Reliéf Jiřího Voskovce a Jana Wericha

na mne v dobrém vzpomínají tisíce studentů z Kadaně a Děčína. Napsal jsem pro studenty několik skript, vyprojektoval několik staveb. Ohlédnu-li se za tímto dlouhým úsekem svého života, mohu říci: „Ano, obstál jsem“.

Ale každou volnou chvíli jsem se vracel ke své řezbařině. V ní jsem nacházel naplnění života. Vždyť se dřevem je spojen celý vývoj lidstva. První oheň lidé získali od dřevin, zapálených bleskem. Udržovali jej přikládáním dřeva. První zbraní člověka, kterou se chránil před šelmami, byla silná větev. Dodnes jsme fascinováni pohledem do krbu, na oheň, živený dřevem. Je smutné pomyšlení, jak dřeva na světě ubývá. Jak bezohlednou těžbou ubývá vzácných dřevin, jako je eben nebo palisandr. Pro nás řezbáře je ale dřevem dřev lípa. Ne pro hodnotu symbolickou, ale pro jeho zpracovatelnost. Když se podívám na kousek lipového dřeva, vidím v něm svůj příští výtvor. Rád jsem dělal ucelené soubory. Čerty, loutky, klauny. Ale i historické osoby. Zde člověk naráží na potřebu dodržet reálie doby, kdy tato osoba žila, ale nenarušit představy, které o ní máme v národním povědomí. Dále vrcholná díla Jana Zrzavého a Josefa Čapka, modely podstávkových domů v českosaském Švýcarsku, abstraktní plastiky. Konečně se dostávám ke svým oblíbeným betlémům. V důchodu se již řezbařině věnuji plně, co

91

7

zdraví dovolí. Celkem jsem za život vyřezal betlémů dvaadvacet, deskových i stavěcích. Zde může umělec naplno uvolnit fantazii. Přece nikdo neví, jak vypadali tři králové, kteří přinesli dary. Jistě, Marie a její syn musí splňovat představu naplněného mateřství a lásky. Ale ostatní postavy v okolí chléva v Betlému jsou v moci výtvarníka. A to je radost. Ještě chci vyřezat betlémů mnoho. A tak všem kolegům betlemářům a příznivcům přeji mnoho úspěchů, radosti a štěstí.

Děčínský pedagog, výtvarník a řezbář Ing. arch. Vladimír Cejnar (*1930) LUDVÍK MÁTL Málokterý výtvarník prošel takovou odbornou průpravou a málokterý řezbář má takovou různorodou a bohatou uměleckou činnost. Řezbář Vladimír Cejnar nastoupil do učení na sklonku války, ale byla to ještě doba, kdy právě tradiční řemesla, kam bezesporu řezbářství patří, mohla navazovat nejen na staleté zkušenosti „mistrů svého oborů“, ale i respektovat požadavky na vysokou řemeslnou i uměleckou kvalitu obecně zavedenou v našich zemích za „Rakouska“ i meziválečného Československa. Zde jsou pravděpodobně hlavní kořeny jeho citu pro práci s dřevem včetně jeho povrchových úprav, třebaže svou první a zároveň vydařenou ovečku vyřezal již ve čtrnácti letech. Studia na střední stavební škole v Hradci Králové a na Fakultě architektury a pozemního stavitelství Českého vysokého učení technického mu rozšířila obzor nejen po stránce odborné, to je stavitelství a architektury, ale zdokonalila i jeho vlohy či předpoklady pro přesnost, prostorové vidění, představivost a umělecké cítění. Získané vzdělání architekt Cejnar plně zúročil ve svém dalším profesním i osobním uměleckém životě.

Působil jako erudovaný profesor na středních stavebních průmyslových školách nejprve v Kadani (1958–1971) a později v Děčíně (1971–1996). V roce 1970 zakotvil v Děčíně natrvalo a žije zde do současnosti. Je autorem rozsáhlých čtyřdílných skript „Architektura v nákresech“, které mají dohromady přes tisíc stran. Jako architekt navrhl více než deset staveb, z nichž většina byla podle jeho projektu realizována. Umělecké dílo Vladimíra Cejnara je neobyčejně bohaté a co do použitých výtvarných technik různorodé. Mistrně ovládá kresbu tužkou (architektura, figury, podobizny, akty, flora), akvarel, olej i grafiku (monotyp). K jeho specialitám patří karikatury a zobrazování prožitých nebo vyprávěných humorných scén. Rovněž tyto práce jsou náplní výstav věnovaných tomuto výtvarníkovi. Čtenáře našeho časopisu však bude nejvíce zajímat jeho nejrozsáhlejší výtvarná činnost a tou je tvorba řezbářská, která kromě obvyklých námětů zahrnuje i uměleckou truhlařinu, hračky a také bižuterii. Své výrobky rád barevně upravuje, zejména mořením. Náměty si vybírá pohádkové,

8

91

historické, s vazbou na své dětství a mladí i ze současnosti. Přes dosažené autorovo stáří však cítíme v díle mladistvého ducha, optimismus i dostatek životní energie. Rád je ve své dílně, není výjimkou, že tam pracuje již ráno od půl sedmé do pozdního večera. Pro zajímavost uvádím některé rozsáhlejší soubory a práce ze soupisu díla z roku 2012: Loutky (marionety, kostýmované, výška cca 40 cm) – 75 kusů; pohádkové bytosti (kolorované a oblečené figury, výška 27 cm) – 45 ks; česká epopej (výška 42 cm) – 23 mořených reliéfů historických osobností; z dílen našich předků (výška 40 cm) – 48 reliéfů řemeslníků při práci v zázemí příslušné dílny; pocta klaunům – 15 reliéfů barevně mořených na podložkách; lidová přísloví (reliéfy mořené na podložkách, 20 x 28 cm) – 21 ks; různá řemesla a činnosti – 30 reliéfů na podložkách; obrazy Jana Zrzavého – 25 barevně mořených reliéfů; obrazy Josefa Čapka – 21 kusů, reliéfy významných osobností a herců (kolorováno) – 83 kusů; historický vlak na trati Č. Budějovice – Linec s krajinou v pozadí (lokomotiva a 4 vagony, cestující a železniční personál, délka 3,5 m, zhotoveno 2010, viz foto str. 4); abstraktní plastiky (zavěšené i stojící) – 130 kusů a historie lidstva – 86 figurek s výškou 20 cm na stupňovité pyramidě s pozadím Hradčan. V soupisu díla jsou uvedeny další vyřezávané soubory (šumaři, moderní kapela, čerti, pravěká zvířata, modely historických budov, různé sochy, drobné umělecké předměty i soustruhované výrobky a soubory (vývoj lidstva – 24 kusů, výška figur 20 cm). Betlemáři se často setkávají na jesličkářských či vánočních výstavách s některým dílem řezbáře

Vladimíra Cejnara. Na zhotovování betlémů se ve větší míře zaměřil zejména v tomto tisíciletí. Na prestižní Mezinárodní soutěžní výstavě Nožík Tomáše Krýzy v Jindřichově Hradci v roce 2013 získal v řezbářské kategorii, kde bylo vystaveno několik desítek dřevěných betlémů, ocenění „Bronzový nožík“. Tři betlémy a řadu dalších artefaktů vystavoval řezbář v uplynulé vánoční sezóně ve francouzském letovisku a dějišti známých filmových festivalů v Cannes. Závěrem bych chtěl popřát za betlemáře panu architektu Vladimíru Cejnarovi zejména pevné zdraví, zachování životního optimismu, další kreativní nápady a potěšení z tvůrčí práce. Ta přináší radost nám všem. Poznámka: Na str. 3 až 8 fotografie z tvorby řezbáře Vladimíra Cejnara.

Je štěstí potkat dobrého člověka. Je dvojnásobné štěstí potkat člověka, který svou prací dokáže dobro rozdávat plnými náručemi … Martin Louka v katalogu o Vladimíru Cejnarovi

Popisky k barevným obrázkům na obálce Titulní strana: Betlémové figurky z hutního skla od Zdeňka Sochora, Železnobrodsko, 2013 (foto Ing. Petr Červa) 2. strana: Betlémy z tvorby Ing. arch. Vladimíra Cejnara (*1930) 3. strana: Velešínský betlém Pavla Rouhy Zadní strana: František Mühl (1931–2014), Betlém zapomenutých řemesel (Třebechovické muzeum betlémů)

91

9

Další kurzy pro betlemáře v Muzeu betlémů Karlštejn

Výuka řezbářství a stavby betlémských kulis Mgr. ROMANA TREŠLOVÁ Kurz řezby kralických figurek měl v loňském roce velký úspěch, proto letos vypisujeme jeho pokračování. Opět se bude jednat o jednodenní kurz, kde si zájemci budou moci vyzkoušet základy řezby nejjednoduššího typu tradičních betlémových figurek. Maximální počet účastníků je deset, což zaručuje individuální přístup. Díky tomu se mohou zúčastnit jak zájemci začínající, tak i pokročilí. Podle zkušeností z loňského kurzu můžeme zaručit, že zručnější uchazeči si odnesou už hotovou figurku domů. Styl řezby u kralických figurek je vždy co nejúspornější a nejjednodušší. Cílem je dosáhnout toho, aby

se se dřevem co nejsnáze pracovalo. Na přiložených fotografiích je vidět řezání k sobě, ale i od sebe, kdy palec podpírá čepel nože, čímž se dosáhne přesného zastavení nože v daném místě. Cena jednodenního kurzu je 400 Kč, zahrnuje i použitý materiál a nástroje. Lektorem kurzu bude zkušený řezbář Oldřich Čech (viz jeho medailonek v BaB č. 88, str. 9 až 11). Kurz se koná v Muzeu betlémů Karlštejn 24. 5. 2014 v době od 10 do 17 hod. Zájemci se mohou hlásit přímo Oldřichu Čechovi na mailu: [email protected]. V případě dalších zájemců o tento kurz se bude akce opakovat.

Další kurz pod názvem „Jak se staví betlém“ vypisujeme na 14. června 2014. Zájemci se dozvědí, že betlém není jen shluk náhodně postavených figurek, seznámí se s různými typy kulis, se stavebními materiály, s historií stavění betlémů a hlavně se naučí vyrobit k betlémským figurkám vlastní kulisu – krajinu ze dřeva a přírodních materiálů. Cílem kurzu je ukázat zájemcům, že není nutné mít

v kapse diplom stavebního inženýra, aby si člověk mohl postavit plnohodnotný betlém. Kurz povedou řezbáři Ing. Jan Roda a Oldřich Čech. Cena kurzu je 400 Kč, zahrnuje použité nástroje i materiál, maximální možný počet účastníků je 10 osob. Zájemci se mohou hlásit přímo v pokladně muzea, na telefonním čísle 607 940 787 nebo na mailové adrese [email protected] „

10

91

O betlémech v českých muzeích – tentokrát z Hlinska

Vysočinský betlém – řezbářský klenot Jindřicha Hegra JANA VAŠKOVÁ – ředitelka Městského muzea a galerie Hlinsko Motto: „Protože vše minulé se zdá být krásnější, řekl jsem si, že musím udělat něco z lásky. A tak jsem patnáct let vyřezával betlém z lípového dřeva jako vzpomínku na dětství na Vysočině.“ Jindřich Heger

„Posedlost? Vášeň? Touha?“ tak zní upoutávka článku o Liboru Pištělkovi, sběrateli betlémů ze Švábenic v 87. čísle časopisu Betlémy a betlemáři. Při jeho slovech, „… mnozí betlemáři mají něco společŘezbář Jindřich Hegr ného a tím je hluboká víra v Boha a Ježíše Krista, obdiv k výtvarnému umění, zvláště lidovému, a úcta k lidové tradici…,“ mě bezděky vytanul na mysli výtvarník Jindřich Hegr. Malíř, ilustrátor, řezbář a pokorný člověk. V loňském roce 2013 jsme mu v naší městské galerii uspořádali výstavu k jeho 80. narozeninám s poděkováním za mimořádný dar městské galerii potažmo městu Hlinsku a to Vysočinský betlém. Uvedený betlém je považován za jeden z nejlepších v současnosti vytvořených betlémů vůbec. A tento jedinečný skvost Mistr Jindřich Hegr v září roku 2012 daroval hlinecké městské galerii. Zde je trvale vystaven a obdivován návštěvníky bez rozdílu věku. Mistr s laskavostí sobě vlastní zapůjčil čtyři kombinované techniky k doplnění expozice. Jak autor s šibalským

úsměvem a neopakovatelnými jiskřičkami v oku sám dodal: „Ty tady přeci být musí.“ Tvorba betléma trvající patnáct let (1972–1987) je dokladem toho, jak vzpomínky na dětství, spojené především s Vánocemi, se prolínají s výjevy z kostelního betléma ve Svratce. Byly to první velké dojmy a poznání cizokrajných světů. Proto i on tam vyřezává figurky slonů, velbloudů, ovečky i pastýře. Bezděky, při vyřezávání jednotlivých postaviček vyvstávali před tvůrcovýma očima sousedé ze Svratouchu a okolí – „strýci a tetičky“, mezi nimiž pociťoval a doposud pociťuje štěstí, klid mysli a harmonii v duši. Celkovým pojetím a vyzněním se přenášíme do prostředí Vysočiny s dřevěnými chalupami, kostelíčkem, vesnickým hřbitovem, partou muzikantů, kde narození Ježíše se odehrává na venkovské návsi s tradičními figurami sv. Rodiny a Tří králů. V betlému se objevují zástupci tradičních krajových řemesel a nezbytných činností potřebných pro „přežití“ zimy. Kompletně dokončený betlém má téměř 140 figurek, délku 3 m, šířku 90 cm a výšku 90 cm. Hegrův betlém byl vícekrát vystaven: V roce 1987 v Praze, 1990 ve Varšavě a ve Svratouchu, 1991 ve Svratce a Brně, 1992 v Paříži ve Vilennes sur Seine, 1993 v Chrudimi a v Nové Pace, v roce 1994 byl ozdobou velké mezinárodní výstavy belémů v Hradci Králové, v roce 1995 vystaven v Lanškrouně, 1996 ve Svitavách, 2004 a 2011 v Hlinsku, 2005 v Kameničkách, 2009 v Paříži a dalších českých městech.

91 Na závěr připojme nádherně lidsky sbližující vzpomínku Jindřicha Hegra, uveřejněné v publikaci „Jindřich Hegr betlém“: „V naší rodině byly ženské evangeličky, chlapi katolíci. Chodil jsem do katolického kostela, ale o Vánocích pro nadílku do evangelického. Nikdy jsem necítil žádnou zášť, jako že ty jsi evangelík a já katolík. Bůh jeden. Takže jsem byl vlastně ekumenický od dětství. Ve Svratouchu bylo a je

11

hodně evangelíků. Nádherné bylo, že když evangelíci šli ze svratoušského kostela, my se vraceli z katolického ze Svratky, potkávali jsme se, přáli si dobrou chuť k obědu a pěknou neděli. Ženské pak šly vařit oběd a vyfešákovaní chlapi v černých šatech a klouboucích do hospody na partičku karet.“ Použitá literatura: JINDŘICH HEGR betlém, 2005

Jindřich Hegr – malíř, ilustrátor a řezbář JANA VAŠKOVÁ – ředitelka MMG Hlinsko Jindřich Hegr se narodil 19. března 1933 ve Svratouchu na Českomoravské vrchovině, kde prožil šťastné dětství i mládí a kam se neustálé vrací, nejen jako ke zdroji své umělecké inspirace. Vrací se rád mezi „své sousedy“, kde je mu dobře, kde pookřeje na těle i duši, kde se cítí šťastný. V letech 1949–1950 studoval na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze, odkud přešel na pražskou Akademii výtvarných umění do krajinářské speciálky profesora Vlastimila Rady, kde v roce 1955 absolvoval. V době, kdy Jindřich Hegr studoval na akademii, vládl výtvarnému umění socialistický realismus. Pravidelné přehlídky v Jízdárně pražského hradu určovaly jak a co malovat.

Metoda socialistického realismu zasahovala do všech oborů umělecké tvorby. V krajinářské škole Vlastimila Rady se však pěstoval realismus bez přívlastku. Malovalo se metodou, kterou pan profesor používal od nepaměti. Po skončení studií se Jiří Hegr natrvalo usadil v Praze. V letech 1963 až 1970 učil na Lidové škole umění v Praze, kde také vnikly první betlémské figurky. V současné době žije a tvoří střídavě v Praze a ve Svratouchu. V počátku tvorby se malíř věnoval realistickým obrazům městské civilizace, v nichž šlo o pražské nebo ostravské motivy. V druhé polovině šedesátých let došlo ke zlomu v jeho tvorbě. Téměř

12

91

Vysočinský betlém Jindřicha Hegra Městské muzeum a galerie Hlinsko

výhradně začal používat tematiku krajiny rodné Vysočiny. Při malování pochopil, že některé věci nesou v sobě jakési symbolické poselství. Srdce znamená vždy lásku, růže krásu, koníček touhu po svobodě, ovečky nevinnost, most lidskou soudržnost a stromy vznešenost přírody. V plenéru naskicované motivy zpracovává autor zásadně v ateliéru do lyrických a poetických kompozic, v nichž se snaží pochopit vnitřní souvislosti jevů a prvků. Umělec nemaluje krajinu jak vypadá, ale o čem svědčí, kam směřuje. Rodnou chalupu ve Svratouchu se mu podařilo zachovat ve stavu, jak ji opustil. Na několika malých obrázcích zaznamenal podobu kuchyně

a sednice rodného domu i s kočkou pod kachlovými kamny, vlastní postelí či nástěnkou s jeleny. Řadu námětů zpracovává i jako perokresby, občas i lehce kolorované. Obrazy Jindřicha Hegra mají v sobě lidský rozměr, přinášení do nitra současného diváka zklidnění, pohlazení a osvobození od nemilosrdně komplikovaného života. V letech 1959–1979 ilustroval 12 knížek pro děti. Věnoval se také restaurování, podílel se na obnově řady domů se sgrafity a freskami v Praze, mezi jinými i na restaurování Martinicova paláce. Umělec vystavoval na desítkách samostatných i společných výstav v Praze i dalších městech v Čechách a na Moravě. Jako člen spolku Umělecká

91

beseda (členství 1992–1997), vystavoval v Praze (Mánes) na 1. výstavě výtvarného oboru po obnovení činnosti na přelomu let 1992/93. Člen skupiny Spektrum. V zahraničí vystavoval v Berlíně, Heilbronnu, Budapešti, Sofii, Varšavě, Gdaňsku, Štětíně, Paříži (Villennes sur Seine) i v Moskvě. V Městském muzeum a galerii v Hlinsku vystavoval své poetické obrazy v roce 2005 a 2013. Dílo malíře Jindřicha Hegra je zastoupeno v Národní galerii v Praze, Galerii hlavního města Prahy, Východočeské galerii v Pardubicích, Severočeské galerii v Litoměřicích a ze zahraničních galerií například v Paříži (Villenes sur Seine ) či galerii města Heilbronn. (kráceno redakcí)

13

Použitá literatura: JINDŘICH HEGR malíř, 2001; Slovník českých a slovenských výtvarných umělců; Výtvarné centrum Chagall, 1999 Redakční poznámka: O historii Městského muzea a galerie Hlinsko i o muzejní sbírce betlémů byly podrobné informace v BaB č. 79 (1/2011). Uvedená galerie také každoročně pořádá, většinou společně s Národní galerií v Praze, v letních měsících „Výtvarné Hlinecko“. V posledních letech proběhly úspěšné výstavy významných umělců, uveďme např. Antonína Slavíčka, Jakuba Schikanedera, Vojtěcha Hynaise a Ludvíka Kubu (souběžná výstava). Letošní 55. ročník výstav „Výtvarné Hlinecko“ (od 21. 6. do 7. 9. 2014) bude věnován krajináři Maxmilianu Haushoferovi a jeho žákům. Bližší informace: www.hlinsko.cz/město/kultura. Redakce doporučuje k návštěvě. „

14

91

O velkém jihočeském pohyblivém betlému

Řezbář Pavel Rouha a jeho Velešínský betlém Mgr. ALEXANDRA ZVONAŘOVÁ U příležitosti mezinárodní konference Betlé- šiřovat o nové figurky. Svůj betlém pak stavěl my stále živé II, která se konala koncem loň- pravidelně o Vánocích doma ve Velešíně. Když byl v roce 2005 požádán o vystavení ského roku v Muzeu Jindřichohradecka v Jindřichově Hradci, byla uspořádána exkurze do jiho- svého betléma na veřejnosti, rozhodl se vyřezat českého Velešína, kde si všichni zájemci mohli ústřední část jeslí znovu a k nim přidat ostatní již ve sklepních prostorách prohlédnout unikátní hotové figury. Důvodem vytvoření kopie bylo to, že na Vánoce musel být původní betlém u Rouhů mechanický betlém Pavla Rouhy. K lásce k betlémům se Pavel Rouha dostal doma pod stromečkem. Od té doby je betlém kažpřes kostelní betlém z roku 1865, jenž získal dý rok rozšiřován o nové figury i celé scény. Na stavbu betlému se připravuje Pavel Rouha jeho dědeček z kostela kdesi na Jilemnicku a odvezl si ho domů do Jihlavy. Zde se s ním Pavel spolu se synem již několik týdnů před samotRouha při svých návštěvách dědečka seznámil nou instalací, kdy v lese sbírá vhodný mech, pařízky, větve a další přírodniny. Vlastní stavění a rozhodl se vytvořit podobný. Tehdy teprve sedmiletý Pavel vytvářel své betlému pak zabere několik dnů i nocí. Jesličky, první figurky nejprve z vosku, pak kašírované v současné době zhruba se 150 převážně dřevěa pak látkové. Dědeček ho v jeho činnosti pod- nými řezanými figurami, jsou stavěny každý rok pořil tím, že mu vyrobil kopii původního histo- jinak, aby i stálí návštěvníci mohli najít každý rického betléma a s pár nožíky mu jej věnoval. rok něco nového. Základ betlému tvoří scéna Narození Krista To bylo Pavlu Rouhovi deset let a jeho největší radostí se od té doby stalo darovaný betlém roz- s Třemi králi, pastýři, muzikanty a darovníky.

Setkání ve Velešíně – zleva Mgr. Alexandra Zvonařová (Muzeum Jindřichohradecka), řezbář Pavel Rouha a prezident UN-FOE-PRAE Johann Dendorfer Figurka košíkáře – autoportrét Pavla Rouhy

91 Tyto tradiční motivy jsou doplněny typickými obrázky z jihočeské historie, která je představena třeba koněspřežkou, papírnou na výrobu ručního papíru, řemeslným trhem s prodejci, voraři na vorech, mlýnem, katrem, kovárnou, venkovským statkem a sklářskou hutí. Představeny jsou také tradiční profese – košíkář, truhlář, včelař, kolář, hrnčíř, rybář a řada dalších. Součástí pozadí je velešínský kostel a další významné budovy obce a okolí. Mnohé z figurek znázorňují známé osobnosti a postavičky z Velešína. Vedle J. J. Ryby nebo J. V. Kamarýta jsou zde vypodobněni například místní naivní malíři manželé Šítalovi, fotograf Holub a také sám autor při pletení košíků. Zajímavostí betléma je, že se autor při představení tradičních, dnes již často zapomenutých řemesel snaží o to, aby každý řemeslník měl funkční nástroje a nářadí.

Velešínský betlém

15

Zájemci o zhlédnutí betléma v celé jeho kráse se musí vypravit do Velešína, kde se u kostela nachází historický domeček Kantůrkovec (viz foto). Tam si mohou od poloviny prosince betlém prohlédnout, a když budou mít štěstí i pohovořit s jeho tvůrcem, který bývá často nablízku. „

16

91

Železnobrodské skleněné betlémy

Příprava konference o skleněných betlémech – leden 2015 Bc. IVA CHALOUPKOVÁ, vedoucí Informačního a kulturního střediska Železný Brod Železný Brod, městečko na severu Čech v Libereckém kraji u Jablonce nad Nisou, je kolébkou hned několika sklářských „nej …“. V Železném Brodě se zásluhou sklářského výtvarníka Jaroslava Brychty zrodily slavné stolní skleněné figurky. Drobné poetické, často humorně dekorativní figurky reagují na nejrůznější témata, která nám přináší jednoduše život. Za zcela unikátní produkty jsou považovány větší hutní skleněné figurky, jejichž výroba už není zcela individuální jako u stolních figurek a vyžaduje dokonalou souhru skláře u sklářské pánve a figurkáře u kahanu. Dalším železnobrodským fenoménem je skleněné tavená plastika (sklo tavené ve formě), u jejíhož zrodu stáli světoznámí výtvarníci Jaroslava Brychtová (dcera Jaroslava Brychty) a Stanislav Libenský. Poněkud opomíjená je i oblast technického skla, které se na Železnobrodsku vyrábí bez odpovídající publicity od roku 1950. Železný Brod se může pochlubit nejstarší českou sklářskou školou, která od roku 1920 vychovává další a další generace sklářských řemeslníků a výtvarníků. Informační a kulturní středisko Železný Brod připravuje ve spolupráci s dalšími partnery kon-

ferenci o jednom z železnobrodských fenoménů – o skleněných betlémech. Celorepubliková konference proběhne v pátek 9. ledna 2015 v zasedací místnosti městského úřadu. Připraveny budou nejenom přednášky o skleněných betlémech a betlémech na Železnobrodsku vůbec, ale i návštěva sklářských firem, komentované prohlídky výstavy Skleněné betlémy v městské galerii, pro zájemce bude připravena i komentovaná prohlídka staré časti města – památkové rezervace Trávníky. Na konferenci je zvána odborná, ale i široká laická veřejnost. Jedná se totiž především o setkání všech, kteří mají rádi betlémy, stejně jako například paní Alena Kortanová, která s nápadem uspořádat výstavu Skleněné betlémy v Železném Brodě přišla, a jejíž slova Vás určitě potěší a zaujmou. Podrobnosti o konferenci budou uvedeny v letním vydání tohoto časopisu. Těšíme se na shledanou v Železném Brodě! Muzikanti, autor Zdeněk Sochor, Železnobrodsko (2013)

91

17

Železnobrodské skleněné betlémy – dříve a dnes Ing. ALENA KORTANOVÁ „Můj zájem o skleněné betlémy má kořeny U drátkových figurek šlo už figurky upravovat do už v mém dětství, protože žiji ve sklářském kra- různých postojů, vyjadřujících pohyb. A z těchto ji a oba mí rodiče se sklářstvím celý život živili. původních, drátkových figurek se brzy přešlo Moje maminka, paní Božena Kopalová, pracova- k výrobě figurek celoskleněných. Škola je prela léta jako figurkářka ve světoznámém podniku zentovala na různých mezinárodních soutěžích Železnobrodské sklo. A tak k našim rodinným a sympóziích a sklízela obrovský úspěch. V obdovánočním svátkům patřil její skleněný betlém bí první republiky skleněné figurky a mezi nimi tak samozřejmě, jako kapr, ozdobený stromeček i skleněné betlémy vyráběly mnohé nově vzniklé a dárky. sklářské firmy. Podobně jako u nás, stál skleněný betlém i v roPřed několika lety mě napadlo, že by mohlo být dinách ostatních figurkářů, mamčiných kolegů. zajímavé si z rodin figurkářů skleněné betlémy A to přesto, že se tou dobou (70. léta 20. století) zapůjčit a udělat z nich v Železném Brodě vánoční v Železnobrodském skle žádné betlémy oficiálně výstavu. Sešlo se nám tehdy padesát skleněných nevyráběly. Doba socialismu obdobným tématům betlémů. Některé exponáty byly třicet nebo čtyřivětšinou nepřála. Ale tehdejší figurkářská dílna cet let staré, ale mezi vystavovanými se objevily byla plná tvůrčích a šikovných lidí. Dnes už asi i betlémy nové, vyráběné už po Sametové revolunezjistíme, kdo z nich si vytvořil svůj betlém jako ci. A sem – tam se nám podařilo v muzeích nebo první, ale touha vyrobit si svůj vlastní betlém, na půdách objevit unikátní kousky, vyráběné ješse specifickým osobním uměleckým rukopisem, tě za první republiky nebo za války. se tehdy velmi rychle po dílně rozšířila. Ale fiOd té doby proběhlo v Železném Brodě již 5 gurkáři si je vyráběli po chvilkách, potají, na za- ročníků výstavy skleněných betlémů, pokaždé přenou. Většinou začali sv. Rodinou a pak každý s mnoha novými exponáty. Výstava totiž podporok k nim přidělali jednu nebo více dalších posta- řila zájem zákazníků o tyto výrobky a to zas inspiviček. Každý vložil do svého díla svoji osobitost rovalo současné skláře k realizaci mnoha nových a figurkářský rukopis, takže většinou i po létech nápadů. Jde nejen o betlémy tvořené skleněnými poznáte, z čích rukou ten který betlém pochází. figurkami (i když těch je na výstavě nejvíce), ale Historie skleněných betlémů je odvozena z his- i o betlémy tvořené technikou tavené plastiky torie výroby skleněných figurek v Železném Bro- nebo technikou Tiffany, dále z dutých foukaných dě. V roce 1920 byla v Železném Brodě zřízena trubic, betlémy ryté, hutní nebo na skle malované. sklářská škola. Jejími prvními profesory byli větÚspěch této výstavy se lavinovitě šíří i do ostatšinou mladí umělci se sochařským, nikoli sklář- ních částí naší republiky, protože železnobrodské ským vzděláním. Tento jev se projevil pozitivně betlémy byly poté vystavovány v podzemí Betv tom, že se na zdejší škole dívali na sklo nově lémské kaple v Praze, dále v Muzeu Karlova mosa bez předsudků, a to dalo vzniknout autorsky tu, ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy, a originálně pojatému tvoření. Jeden z tehdejších v Podblanickém muzeu ve Vlašimi a na dalších profesorů byl Jaroslav Brychta, který jako prv- místech. ní začal s figurkami experimentovat. Z počátku O skleněných betlémech jsem před několika skládal postavičky a zvířátka ze skleněných perlí lety napsala knihu a také jsem je začala sbírat. (korálků) navlečených na nit a poté na drátek. Základ mé sbírky tvoří betlémy z rukou mé

91

18

maminky, ale mám i velký hutní betlém od pana Sochora, ryté betlémy od Lucie Pejchové, betlémy – podmalby na skle a další. Má sbírka nyní čítá přes dvacet exemplářů a pořád se rozšiřuje. Skleněné betlémy jsou specifické hned v několika směrech: Jejich tradice je v porovnání s betlémy z ostatních materiálů velmi mladá – za to je však velmi živá. Další zvláštností skleněných betlémů je jejich úzce vymezená lokalizace. Skleněné betlémy

se zrodily v Železném Brodě a vyrábějí se tam a v blízkém okolí dodnes. A pokud náhodou narazíte v České republice na tvůrce skleněného betlému ve vzdálenějším kraji, tak většinou zjistíte, že z Železnobrodska pochází anebo že studoval na zdejší sklářské škole. Zkrátka, že je nebo byl nějak s Železným Brodem propojen. Věřím, že tradice vánočních výstav napomůže k udržení a rozvoji tohoto specifického sklářského umění.“

IN MEMORIAM Řezbář František Mühl (17. 1. 1931–2. 3. 2014) Narodil se v početné rodině malorolníka v obci Brdo, vzdálené asi 5 km od Nové Paky. František zřejmě získal vlohy po svém dědovi a otci, kteří byli Betlemář František Mühl rovněž dovednými řezbáři samouky. Přestože jej vyřezávání bavilo již od dětství, vyučil se kovářem. Absolvoval jičínskou strojní průmyslovku a stal se dlouholetým technickým pracovníkem strojírenského závodu na výrobu silničních strojů (SSAZ) v Nové Pace, kde pracoval až do odchodu. Žil a tvořil v rodinném domku v Heřmanicích u Nové Paky. Po odchodu do důchodu se řezbařině věnoval naplno. Betlémů a jesliček různých velikostí vytvořil přes dvě stovky. Uměl zhotovit i pohyblivé betlémy, například pro kostel v Rovensku pod Troskami a pro muzeum v Lomnici nad Popelkou. Tři roky pracoval na rozměrném rohovém „Betlému zapomenutých řemesel“, který byl

dokončen v roce 1992 a je v majetku Třebechovického muzea betlémů. V tomto betlému je zpodobněno několik desítek řemesel a pracovních činností, z nichž některá již zcela zanikla. Jde například o kováře, bednáře, koláře, tesaře, zedníky, hrnčíře koželuhy, řezníky, pekaře, ševce, krejčí a švadleny. Všichni pracují ve svých dobových dílnách či pracovištích vždy s použitím tradičních výrobních technologií. Betlém má tyto rozměry – délka 2,5 m, hloubka 1,5 m a celková výška je 2 m. Skládá se z 228 dílů. Uvedené muzeum vlastní i Mühlův vydařený hluboký reliéf z roku 1987 „Klanění pastýřů“, který je vyřezán do pařezu olše. Řezbář František Mühl rád zhotovoval Madony s Ježíškem, nástěnné kříže i sochy svatých, zejména českých patronů – mezi jeho oblíbené postavy světců patřil sv. Jan Nepomucký a sv. Florián. Rovněž tato tvorba mu přinášela spokojenost a radost, protože byla umocněna jeho náboženským cítěním. Své řezbářské nadání a možnost tvořit pro druhé považoval za dar od Boha. Jeho tvorba je velmi rozsáhlá, často i ve stáří pracoval více než deset hodin denně. Zaslouženě vystavoval také v zahraničí, můžeme uvést Německo, Rakousko, Švýcarsko (Lucern), Nizozemí, Belgii i v zámoří (Amerika, Austrálie).

91 Pan Mühl patřil k zakládajícím členům našeho sdružení (čl. číslo 17) a řadu let byl členem předsednictva. Výrazně pomohl zejména při instalaci mezinárodních výstav v Hradci Králové (1994, 1996). V časopise Betlémy a betlemáři vycházely na pokračování jeho Rady začínajícím řezbářům.

19

Spolek „Příbramští betlemáři“ vydal dvě Mühlovy brožury s obdobnou tématikou (1999, 2002). Betlemáři budou na pana Františka Mühla vzpomínat nejen jako na vynikajícího a tvořivého řezbáře, ale také jako na dobrého a upřímného člověka. Ludvík Mátl

Vzpomínka na betlemářku paní Helenu Horálkovou JIŘÍ VOTRUBA S více než ročním zpožděním jsme zjistili, že v již lednu 2013 zemřela betlemářka, autorka známých perníkových betlémů, paní Helena Horálková, svými přáteli a známými nazývaná „Perníková Helenka“. Tuto zprávu jsme zjistili s velkým zpožděním, protože paní Helena žila osamocena a nebylo komu podat zprávu o jejím úmrtí. Svůj první perníkový betlém instalovala v kostele svatého Matěje v Praze Dejvicích v roce1972. Od té doby se betlém rozrostl z původních 25 figurek na 300. Celý život se zajímala o lidové umění, podrobně studovala lidové kroje ze všech regionů Čech a Moravy a snažila se o to, aby v betlému byly zastoupeny kroje všech

Figurky z Národopisného betlému „Morava 1“. Zleva kroj z Hané (Blata) a z Hanácka (severní Slovácko)

těchto regionů. Proto jsou její figurky inspirovány lidovými kroji, které jsou vypracovány až do překvapivých detailů. Za léta zhotovila velké množství perníkových figurek. Problém však byl v tom, že perník není trvanlivý a tak se muselo před každými Vánocemi začít znovu. V době, kdy již nemohla tvořit v takovém rozsahu, začala předávat své zkušenosti a také materiály potřebné k zhotovení figurek novému nástupci, který dále vystavuje v kostele u sv. Matěje figurky, které si nezadají s tvorbou paní Heleny. A tak i díky této její vstřícnosti pokračuje tato tradice nadále. Ve spolupráci s panem Milanem Bašem z Prahy vydala soubor šesti papírových národopisných betlémů, kde zúročila své velké znalosti českých krojů. Ráda se zúčastňovala betlemářských akcí a kdykoliv bylo potřeba, ochotně pomohla. Vzpomínáme na paní Helenu Horálkovou v tom nejlepším. Redakční poznámka: Pan Milan Baše z Regionální pobočky ČSPB „Staropražští betlémáři“ vydal celkem 6 souborů (přebalů) formátu A5 vystřihovacích Národopisných betlémů autorky Heleny Horálkové a to betlémy jihočeské, západočeské, severočeské, východočeské a dva další soubory „Morava 1“ a „Morava 2 a Slezsko“. Kromě figur v příslušných regionálních lidových krojích s popiskami soubory obsahují typické venkovské a také městské konkrétní stavby z dané oblasti. Zároveň je uvedeno doporučené schéma postavení jesliček. Tím lze tento autorský i vydavatelský počin pro jeho jednoznačnou etnografickou hodnotu a republikovou komplexnost označit mezi vystřihovacími betlémy za ojedinělý. „

20

91

Spolupráce betlemářů České republiky se zahraničními partnery

Konference „Králické betlémy v Čechách a ve světě“ PhDr. ZITA SUCHÁNKOVÁ – místopředsedkyně ČSPB Ve dnech 14. až 16. března letošního roku uspořádalo Heimatpflegerin der Sudetendeutschen v bavorském Brannenburgu konferenci věnovanou králickým betlémům. Akce se konala pod patronací Česko-německého fondu budoucnosti a za podpory Bavorského ministerstva práce pro rodinu, integraci a sociální věci ve společenském centru v Domě sv. Jana. Celou akci zajišťovala Dr. Zuzana Finger, která s českými betlemáři spolupracuje již delší dobu a jistě si někteří vybaví, že se na podzim loňského roku se svým příspěvkem zúčastnila konference v Jindřichově Hradci. O připravovaném setkání se zmínila již tam, ale mnozí se o účast začali zajímat až na základě výzvy doc. Milana Zábranského, předsedy Spolku českých betlemářů, kterou rozeslal prostřednictvím internetu. Na setkání přijelo kolem padesáti účastníků a zaznělo na něm celkem šestnáct příspěvků. Jednání zahájil Reinhard Müller, který představil Spolek sudetoněmeckých přátel betlémů. Následně prezident UN-FOE-PRAE, Johann Dendorfer, pozdravil účastníky a též druhý den konference zahajoval úvodní přednáškou věnovanou českým betlémům v Bavorsku. PhDr. Hana Dvořáková svůj příspěvek nazvala Fenomén Králíky a věnovala se v něm zajímavým aspektům vzniku poutních míst v Čechách na Moravě a novým poznatkům z korespondence Alfreda Karaska. Paní Maria Bartel a Margarete Heinisch vzpomínaly na rodiny, které se řezbářství v Králíkách věnovaly. Johanna Umlauf z Horní Lipky nazvala svůj příspěvek Historické králické betlémy v Orlických horách v porovnání s dnešní situací a srovnávala například ceny materiálů a výrobků. Své poznatky získala pečlivým studiem archivních pramenů. Stefan Wollmann, předseda betlemářů v Schirgiswalde, měl velmi zajímavý referát o králických figurách v betlémech v této oblasti, doplněný o výbornou fotodokumentaci. Králické betlémy jako sběratelskou náruživost představil jeden z nejmladších účastníků Michal Spönlein z Bamberka a nevynechal ani ukázky králických figurek, nově vytvořených, které jsou podvodně prodávány za poměrně vysoké ceny a vydávány za starožitnosti. Paní Anna Jaglitsch informovala o králických figurkách v Tyrolsku, můj příspěvek byl věnován Josefu Vondrovi, který žil v Červeném Kostelci a stavěl betlémy zejména z králických figurek Josefa Schwarzera staršího. Účastníci konference se seznámili s mým mužem Vladimírem Suchánkem, autorem jedné z nejzajímavějších poštov-

ních známek s motivem betléma z Broumovska a na památku ji také obdrželi. Mimo hlavní program zazněl diskusní příspěvek o betlému ve Španělské kapli v Novém Jičíně a následně byl o jeho stavění promítnut dokument. Velmi kvalitní přednášku přednesl Ing. Josef Komárek, neboť svůj výklad doplnil skvěle připravenou prezentací. Dá se říci, že toto platilo téměř o všech účastnících z České republiky a všichni se shodli na tom, že tyto příspěvky byly dobře přijímány a zanechávaly v posluchačích silný dojem. Ve večerních hodinách se nejen stále ještě neformálně diskutovalo o betlémech, ale Josef Komárek učil zájemce vyřezávat králické figurky, což mělo značný ohlas. Na závěr musím vzpomenout jednoho z mladších účastníků tohoto setkání, Ing. Karla Řehku, který bohužel několik dnů po konferenci náhle zemřel. Vy, kteří jste jej znali, věnujte mu vzpomínku.

Večerní setkání: v popředí zleva dr. Hana Dvořáková, Johann Dendorfer, zprava dr. Elizabeth Fende a dr. Zita Suchánková

91

INFORMACE

21

pro členy Českého sdružení přátel betlémů

Telegraficky ze zasedání UN-FOE-PRAE v Římě 22.–23. 2. 2014 Mgr. SILVIE DUŠKOVÁ – místopředsedkyně ČSPB V uvedených dnech se konalo další zasedání předsednictva Světové federace betlemářů (UN-FOE-PRAE) a zástupců jednotlivých členských zemí. Jedním z hlavních bodů byla obdobně jako u nás otázka financování činnosti federace, to je zda navýšit členské příspěvky nebo hledat peníze na různých dotacích. Dotace jsou však určeny na určité konkrétní projekty nikoli na chod organizace. Členské příspěvky se nezvyšují, šetřit se bude například na překladech. Oficiální dokumenty budou rozesílány anglicky a ne jako doposud v překladech do španělštiny, italštiny atd. V rámci prezentace byly 3 příspěvky: Caroline Weber o betlé-

mu v Kolíně nad Rýnem, Idy Diemer o návštěvě betlemářské obce v Brazílii a o betlemářství v ČR včetně informace o otevření nové budovy Třebechovického muzea betlémů (S. Dušková). Pier Lugi Bombeli pak v další části programu informoval o přípravách světového kongresu v Bergamu 2016. Řešila se i situace na Maltě, kde se nemohou shodnout, ale ani spolu komunikovat, 2 betlemářské spolky. Prezident UN-FOE-PRAE Johann Dendorfer při této příležitosti pozitivně zmínil Českou republiku a poukázal na to, že i když je v Čechách několik spolků a pouze jeden je členem federace, tak spolu vycházejí.

Zápis ze schůze předsednictva Českého sdružení přátel betlémů Jednání se konalo v sobotu 29. března 2014 od 10 hodin v Brně v Etnografickém ústavu Moravského zemského muzea (Palác šlechtičen). Přítomno (včetně kontrolní komise) podle prezenční listiny: 11 členů, ostatní omluveni, 2 hosté Program: 1. Zahájení – ing. Ludvík Mátl – předseda ČSPB: Na úvod všichni přítomní uctili povstáním a minutou ticha památku zesnulého řezbáře Františka Mühla, dřívějšího dlouholetého člena předsednictva ČSPB. 2. Přítomné pozdravila vedoucí Etnografického ústavu PhDr. Hana Dvořáková a seznámila přítomné s činností tohoto ústavu i s historií Paláce šlechtičen, kde se zasedání konalo. Předseda sdružení poděkoval dr. Dvořákové za organizační zabezpečení jednání předsednictva. 3. Předseda sdružení ing. L. Mátl zhodnotil činnost našeho sdružení od posledního zasedání předsednictva. Poděkoval především Mgr. Alexandře Zvonařové za její zásluhy o velice zdařilý průběh třídenní mezinárodní konference „Betlémy stále živé II“ v lis-

topadu 2013, konané v Jindřichově Hradci a souběžné tradiční akce Mezinárodní soutěžní výstavy „Nožík Tomáše Krýzy“. Dále bylo konstatováno, že výstava ČSPB „Vánoce s betlémy“ v Třebechovicích p. Orebem se vydařila, za což patří všem, co se na ní podíleli, uznání a poděkování. Ze zahraničních akcí byly zhodnoceny: a) Předložena podrobná písemná zpráva Mgr. S. Duškové ze zasedání Prezidia UN-FOE-PRAE v únoru 2014 v Římě se závěry z tohoto jednání. Pro tato a obdobná jednání chybí propagační materiály o českém betlemářství i našem sdružení v němčině a angličtině. Bylo by dobré toto napravit (Svět. kongres UN-FOE-PRAE v Bergamu v roce 2016). b) Německo-česká konferenci betlemářů v Brannenburgu (15. až 17. 2. 2014) vyhodnotila PhDr. Zita Suchánková. Stručné informace z obou jednání budou zveřejněny v BaB. c) Sdružením byla zprostředkována prestižní a úspěšná výstava betlému řezbáře Jiřího Netíka v Paříži v katedrále Notre Dame.

22

91

4. Vyhodnocení činnosti sdružení za rok 2013: Předseda konstatoval, že většina RP požadované podklady přes dvojí výzvu dosud nepředložila a hodnocení bude zveřejněno až v BaB. Jde přitom o zjednodušení, kdysi byla povinnost předsedů RP předkládat roční zprávy. Cílem není vzájemné porovnávání ani vyvolání jakési soutěže, protože každá pobočka má jiné podmínky – rozdílnou spádovou oblast, různé možnosti a vznikla s nějakým lokálním záměrem. Cílem „statistiky“ je alespoň nějakým způsobem částečně vyhodnotit celkovou roční činnost našeho sdružení. Opakují se však zbytečné loňské průtahy s předkládáním! 5. Průběžné hospodaření sdružení: Za omluvenou ekonomku Y. Hubáčkovou předsednictvo s podrobnou zprávou seznámil předseda sdružení. Zde bylo konstatováno, že naše ekonomická situace je poměrně kritická. Zůstatek na účtu i v hotovosti je k 28. 2. 2014 pouze 15 066 Kč! Příjmy jsou pouze z členských příspěvků (zde bylo poukázáno na seznam neplatičů) a největší výdaje jsou pak spojené s tiskem časopisu Betlémy a betlemáři. Všichni přítomní si pak měli možnost prohlédnout konkrétní náklady v r. 2013 spojené s tiskem jednotlivých čísel. Nutno neustále cílevědomě usilovat o rozšiřování členské základny! Jednání o příp. příspěvcích (dotacích) nejsou ještě uzavřena. 6. Příprava stanov ČSPB ve vazbě na nový Občanský zákoník – přednesl předseda sdružení. Byla odsouhlasena navržená základní organizační řešení nutná na změnu zákona. Nadále budou zodpovídat a dále spolu komunikovat předseda a místopředsedové tak, aby na podzimním předsednictvu byly nové stanovy připraveny k připomínkování pro následné schválení Valnou hromadou ČSPB (předpoklad konání VH již v únoru 2015). 7. Webové stránky ČSPB – přednesl místopředseda Pavel Nenkovský s tím, že k nahlédnutí předložil podrobnou tabulku (graf) návštěvnosti našich web. stránek a to od 1. 11. 2013 do 28. 2. 2014. Z tabulky návštěvnosti stránek vyplývá, že některé zásadní a zajímavé dokumenty bude do budoucna vhodné překládat do němčiny a angličtiny. Zvýší se tak návštěvnost našich stránek z ciziny a tím pádem i informovanost o naší poměrně bohaté činnosti

i v zahraničí. Pavel Nenkovský všem přítomným připomněl, že logo našeho sdružení by mělo být pokud možno na plakátech z akcí a výstav, kde se na tomto nějakou měrou podílejí regionální pobočky nebo i jednotliví členové ČSPB. V praxi se to často neděje. Na podněty některých členů sdružení bylo přislíbeno, že na webových stránkách www.sdruzenibetlemaru.cz bude uveřejněna informace, která by blíže specifikovala potřebnou kvalitu zaslaných materiálů na tento web (plakáty a fotografie). Totéž se týká i našeho časopisu, kde zaslané fotografie by měly být v určité kvalitě – minimálně velikosti 1 MB (vhodné rozlišení pro časopis 200–300 dpi). 8. Přihlášky nových členů ČSPB: Pavel Nenkovský předal předsedovi přihlášky dvou nových členů našeho sdružení a to: František Laube – Kostelec u Jihlavy (bude zřejmě spadat pod RP Jižní Morava; byl mu již předán emailový kontakt na tuto pobočku). Josef Koukal z Loštic bude spadat pod RP Mohelnice a okolí. Další 3 přihlášky byly doručeny přes P.O.BOX. Novým členům bude přiděleno členské číslo a následně zasílány časopisy BaB. 9. Příprava časopisu BaB č. 91 a dalších čísel v roce 2014 – uvedl ing. L. Mátl. Konstatoval, že náš záměr tisknout celý časopis v barvě se cenově neslučuje s naší současnou ekonomickou situací. Soutěž o dotaci od Elektráren Opatovice, a.s. zatím nebyla vyhodnocena. V časopise stále chybí více odborného materiálu týkajícího se různých akcí řezbářů. Vhodné by bylo vybrat z řad našich členů dlouhodobé garanty jednotlivých rubrik (muzea, řezbáři, sběratelství a příp. jiné). 10. Diskuze – různé: – Pan B. Andrle poděkoval paní dr. Dvořákové za umožnění schůze předsednictva v paláci šlechtičen v Brně i za její dlouhodobou vstřícnost k místní RP. Dále informoval, že publikaci „Tišnovsko a betlémy“ (viz BaB č. 90, str. 23) je stále možno získat za 180 Kč. – L. Mátl informoval o předání archivní dokumentace z pozůstalosti PhDr. Vladimíra Vaclíka. Od rodiny v únoru 2014 převzal s ing. Procházkou několik krabic s časopisy, výstřižky, plakáty a korespondencí – zatím neroztříděno a nesepsáno; po uspořádání bude dáno k trvalé archivaci do TMB.

91 Odborné knihy nebyly sdružení ani TMB zatím předány. – Předseda informoval o přípravě jednodenní konference s doprovodnou výstavou se zaměřením na betlémy ze skla v Železném Brodě (leden 2015). – Bylo odsouhlaseno, aby předseda RP ve Dvoře Králové nad Labem jednal ve věci místních záležitostí (vzájemná spolupráce, tok informací) na úrovni samosprávy města a dalších místních organizací přímo bez prostřednictví statutárního vedení ČSPB za podmínky, že sdružení z tohoto jednání nevzniknou žádné právní závazky. – Josef Ptáček navrhl, aby předsedové regionálních poboček byli v dané lokalitě v kontaktu i s nečleny našeho sdružení, kteří se zabývají problematikou betlémů (řezbáři, sběratelé a další). – Povinné výtisky periodického tisku – na základě žádosti Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem bylo diskutováno na téma periodický a neperiodický tisk (tzv. povinné výtisky). Pavel Nenkovský předal předsedovi sdružení seznam adres, na které by se tyto výtisky měly zasílat dle příslušného zákona, nejlépe alespoň od 1. 1. 2014 (ostatní výtisky zpětně jen na vyžádání). – Bylo odsouhlaseno, aby za vyhledání a zaslání poštou starších BaB na objednávku bylo účtováno 15 Kč/kus a manipulační poplatek 80 Kč (zahrnuje také balné a poštovné) ve prospěch sdružení (1–2 chybějící čísla budou nadále posílána bez manip. poplatku při řádném rozesílání BaB). – B. Andrle připomenul, že příští rok bude 25. výročí založení ČSPB. Je možné navrhovat, jak si toto důstojně připomenout. – Příští schůze předsednictva se uskuteční 18. 10. 2014 opět v Hradci Králové v divadle Drak s tím že VH, kde se budou schvalovat nové stanovy sdružení, by se v souladu s dosavadní periodicitou a s tříletým volebním obdobím konala v únoru 2015. Zapsal: Pavel Nenkovský

23

Oznámení

(výstavy, dny dřeva, inzerce) V Letohrádku Mitrovských (nedaleko výstaviště) v Brně se uskuteční od 10. 5. do 29. 6. 2014 výstava Vojtěch Kubašta – geniální ilustrátor. Pro betlemáře známého autora mnoha papírových jesliček, zejména leporel. Otevřeno denně kromě pondělí 10–16 hodin, po předložení platné jízdenky ČD s cílovou stanicí Brno sleva na vstupném 20 %. (B. Andrle) Dny dřeva v Žamberku (XIV. ročník) se konají ve dnech 13. a 15. června 2014 se zaměřením na „Dřevo v kuchyni“. Bližší informace: www.svatkydreva.cz. (B. Andrle) Den dřeva v Hlinsku (3. ročník) se koná v sobotu 26. července 2014 s tímto předběžným programem: Stihl Timbersports show s vicemistrem světa Martinem Komárkem (sportovní dřevorubectví), vyřezávání soch motorovou pilou, Mobilní trampské muzeum českých a slovenských trampů, soutěž v točení dřevěnou káčou, prezentace dřeva v tradičních řemeslech, divadelní a hudební program, soutěže pro děti i dospělé a jarmark. Informace: http://www.hlinsko. cz/mesto/cestovni-ruch-turistika-pamatky/kalendar/ duhove-leto/den-dreva-2013. (B. Andrle) Výzva pro sběratele betlémů, vánočních ozdob a kutily – vystavujte s námi: Sbíráte betlémy nebo je vyrábíte? Vlastníte zajímavé, třeba i historické vánoční ozdoby? Pletete, háčkujete, vyřezáváte, lepíte z papíru, pečete …? Pokud ano, tak právě Vás brněnský Letohrádek Mitrovských hledá! Rádi bychom od konce listopadu 2014 do poloviny ledna 2015 uspořádali výstavu betlémů, ozdob a autorských výrobků se zimní a vánoční tématikou se zaměřením mimo jiné také na seniory.

Příspěvky do časopisu Betlémy a betlemáři v digitální podobě včetně doprovodných fotografií průběžně zasílejte předsedovi redakční rady na e-mail: [email protected] , ale i CD-ROM nebo v rukopisné či lépe strojopisové podobě na současnou adresu: České sdružení přátel betlémů o.s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Návrhy k uveřejnění na webové stránky sdružení zasílejte na e-mail: [email protected] (Pavel Nenkovský).

24

91

Pro vystavující bude rodinná vstupenka zdarma Nejzdařilejší dílo vybrané návštěvníky bude oceněno. Více na www.letohradekbrno.cz. Netvořte do šuplíků a zúčastněte se naší výstavy! Na spolupráci se těší Mgr. P. Lukas (telefon 605972588). (B. Andrle) Městské muzeum a galerie Břeclav hledá kontakty na řezbáře a výrobce betlémů i jejich sběratele. Muzeum připravuje od 14. 12. 2014 do 18. 1. 2015 rozsáhlou výstavu betlémů z rozličných materiálů. Disponuje velkým výstavním prostorem (300 m2), je tedy možné vystavit i rozměrné exponáty. Upřednostňuje ty betlémy, které lze vystavit mimo vitríny. Z uvedených nabídek budou vybrány ty, které nejlépe zapadnout do celkové koncepce výstavy. Svoz

a rozvoz exponátů bude zajištěn. Kontakt: Kurátorka sbírkových a mobiliárních fondů Hana Prymusová, telefon 519 322 774, mobil 731 428 253; email hana. [email protected]; adresa Městské muzeum a galerie Břeclav, Dukelských hrdinů 2747/4a, 690 02 Břeclav; www.muzeumbv.cz. Doporučujeme využít nabídku. (L. Mátl) Rád bych koupil jako sběratel papírových betlémů Třebechovický betlém od Vojtěcha Kubašty. Jedná se o rozkládací papírový betlém vydaný v menším nákladu asi v roce 1970. Betlémy vystavuji ve veřejné expozici (viz BaB, č. 87, str. 28). Libor Pištělka, Švábenice 315, PSČ 683 24, telefon 732 446 286.

Placení členských příspěvků na rok 2014 V tomto čísle časopisu je vložena poštovní poukázka typu A na zaplacení členského příspěvku na kalendářní rok 2014. Výše příspěvku je stejná jako v loňském roce a byla schválena valnou hromadou dne 21. 4. 2012. Členský příspěvek činí: řádný člen odebírající časopis 250 Kč, nepracující důchodce odebírající členský časopis 210 Kč a rodinný příslušník bez nároku na odběr časopisu platí 60 Kč. Do rubriky V. symbol (variabilní symbol) nezapomeňte prosím na pravé straně uvést své členské číslo (je uvedeno na adresním štítku časopisu i v členské legitimaci). V případě, že nebude variabilní symbol uveden nelze plátce identifikovat. Specifický symbol se u účtu sdružení neuvádí. Platbu lze samozřejmě provést i bankovním převodním příkazem. Číslo účtu sdružení: 1080733339/0800 (opět připomínáme

nutnost vyplnění variabilního symbolu). Obdobně lze zasílat dobrovolné příspěvky. Členský příspěvek uhraďte prosím co nejdříve, nejpozději do konce měsíce června 2014. V případě nezaplacení v tomto termínu pozbývá člen nárok na zasílání časopisu a je mu pozastaveno členství. Doklad o zaplacení Vás opravňuje k využívání výhod člena ČSPB (např. zvýhodněné vstupné nebo vstup zdarma na určené betlemářské výstavy). Prosíme o včasnou úhradu! Nezaplacené členské příspěvky za loňský rok 2013 (k 28. 2. 2014) byly u těchto členských čísel: 216, 250, 284, 319, 342, 380, 472, 514, 588, 608, 629, 637, 648, 649, 684, 725, 752, 755, 768, 796 a 822. Nesrovnalosti řeší Ing. V. Procházka (tel. 775 280 743).

Betlémy a betlemáři, vydává České sdružení přátel betlémů o. s., P. O. BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Jednotlivé příspěvky autorů neprocházejí jazykovou úpravou vydavatelství. Redakce si vymiňuje možnost opravy překlepů nebo zjevných chyb. Za odbornou a obsahovou náplň jednotlivých příspěvků i jejich původnost odpovídají autoři. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Toto číslo připravil do tisku předseda sdružení Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází 4× do roka. Členové sdružení dostávají jeden výtisk zdarma. Číslo účtu sdružení: 1080733339/0800, při platbě čl. příspěvků uvádějte jako variabilní symbol své členské číslo. Přihlášky ke členství do ČSPB posílejte na výše uvedenou adresu. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s. r. o., Ústí nad Orlicí