2014

„Kronika“ – přehled aktivit a činností v školním roce 2013/2014.

Září 2013 Od roku 1871, kdy naše gymnázium vzniklo (i když by se dalo říci, že se narodilo podruhé) už uběhlo drahně let a my druhého září, kdy začala škola, věděli, že jeho samostatná pouť dějinami našeho města na konci roku skončí. Připojí k sobě mladší sestřičku, obchodní akademii, a spolu to „potáhnou dál“. Bylo by jistě příhodné, abychom se na poslední rok, kdy byla naše škola bez sourozence, podívali podrobněji. První zářijový týden prožívá každý student i kantor dejavu. První den se jakoby nic neděje, je to jen oťukání. Přijdeme do třídy a zjistíme, že jsme všichni a že to, co se změnilo, je jen výška, barva vlasů (u studentů) či jejich množství (u učitelů). Září 2013 nebylo jiné. Ke standardnímu startovnímu výstřelu se přidal i středeční prodej sešitů a burza učebnic v aule, připomínající spíše marocký bazar. Nejenom hlukem, ale i teplotou. Učebnice si zde poprvé koupili vyjukaní prváci (do 1. A nastoupilo 22 studentů, do 1. B o jednoho méně), derniéru zažívali maturanti (zatím jim ale nikdo netleskal). Třicet jedna primánů si na malý výlet do severní Afriky musí ještě čtyři roky počkat. Výlety. Červen – ta slova patří k sobě, že? Výlet v září již tak obvyklé slovní spojení není a chtělo by se říci: až naprší… a ono napršelo. Prváci jeli na adaptační kurz do volnočasového střediska Březová (již tradiční destinace). Krátkou zprávu nám o něm napsala Karin Zamrazilová z 1. A: Skončily prázdniny, začalo září a s ním naše nová éra života – střední škola. První den ve škole jsme se na sebe jen tak koukali, pozorovali se a bavili se jenom ve skupinkách. Den ode dne se to zlepšovalo, ale myslím, že všichni, včetně mě, jsme se nejvíc těšili na „adapťák“, po kterém si snad již nebudeme plést jména. Pondělí. Konečně jsme se dočkali. Sraz byl v 7:05 na vlakovém nádraží v Pelhřimově. Tam jsme se všichni hezky sešli. Že nás ale bylo – čtyřicet pět vyjevených prváků a dva profesoři! Po asi dvaceti minutách jsme se všichni nasoukali do otevřených dveří vlaku a s těžkými batohy jsme se prodírali uličkami vagonu. Měli jsme před sebou zhruba dvě hodinky cesty do Třebíče a potom několikaminutový přejezd autobusem z Třebíče na Březovou. Na místě jsme vyhopkali z autobusu a čekali na naše dvě instruktorky, Hranolku a Máju. Chvíli nám říkaly, co můžeme, nemůžeme, musíme a mnoho dalších organizační věci. Potom jsme si rozdělili chatky a vybalili věci. Instruktorku po celou dobu výletu nám dělala Mája, za což jsme byli velmi rádi. Hranolka se starala o béčko. Začínali jsme seznamovacími hrami. Podávali jsme si provázek namotaný na klacíku, říkali svoje jména a jedním slovem jsme se měli podle prvního písmena ve jméně charakterizovat. Poté

přišla na řadu druhá hra, která se jmenovala Brutální zvířátka. Spočívala v tom, že si musíme co nejrychleji vybavit jméno nějakého spolužáka, jinak dostaneme ránu latexovou pálkou. Notně pomlácení jsme se po skončení seznamovacích her rozdělili na dvě skupinky. Jedna šla na horolezeckou stěnu a druhá šplhala po lanech. Vzájemně jsme se prostřídali. Hezké bylo, že když jsme zdolali stěnu a s rozklepanýma nohama a rukama jsme slaňovali dolů na pevnou zem, vzájemně jsme si po celkem namáhavém výkonu zatleskali. Jako poslední aktivita dne byl všemi očekávaný, ale i obávaný paintball. Ne všichni měli odvahu vkročit do pole a schytávat rány barevnými kuličkami. Po řádném proškolení, při kterém jsme zjistili, že pravděpodobně z paintballového hřiště odejdeme jako doživotní invalidé, jsme si nasadili ochranné masky na obličej, naplnili zásobníky a hurá do boje. Cílem bylo strefit co nejvíce protihráčů. Hra trvala něco kolem pěti minut. Po vystřílení všech kuliček jsme opustili herní plochu. Odevzdali jsme zbraně, sundali masky a oklepali ze sebe žlutou barvu. Protože se nám všem hra strašně líbila, dohodli jsme se, že se tam v sedm hodin po večeři sejdeme a svedeme lítý třídovražedný boj áčka proti béčku. Tentokrát jsme se strefovali nejen do protihráčů, ale někdy i do spoluhráčů, protože se již brzy stmívalo. V deset hodin byla večerka a všichni jsme si šli ještě povídat do chatek, po náročném dni jsme však záhy usnuli. Následoval další den. V půl osmé nás chodili páni učitelé budit a my měli třicet minut na to se zkulturnit a jít na snídani. Aktivity pro dnešní den byly neméně zajímavé – lukostřelba, na které jsme si všichni vyzkoušeli, že to indiáni neměli opravdu lehké a že bychom na prériích bizony opravdu nezneklidňovali, lezení po nižších lanech a prolézačkách dokonce se zavázanýma očima, rukama, nebo i nohama. Odpoledne začínalo střelbou ze vzduchovky a pokračovalo lezením, či spíše popocházením po natažených lanech. Museli jsme spoléhat jeden na druhého, držet se za ruce a vzájemně se podpírat. To byla dle mého názoru snad nejlepší hra. Navečer nás ještě čekala velmi netradiční a nezvykle otevřená protidrogová přednáška. Myslím, že všichni zúčastnění si po ní pořádně rozmyslí, jakou návykovou látku strčí do pusy. Večer pro nás v hlavní budově připravili diskotéku, na které to naše škola myslím slušně rozjela! Bohužel byl už v deset hodin konec a my měli před sebou poslední den. Ráno po snídani jsme s Májou vymýšleli pravidla třídy, podle kterých bychom se měli řídit. Nakonec jsme zhodnotili celý pobyt a své okamžité dojmy jsme zapsali na speciální plakát, který jsme si přivezli domů. Na závěr jsme na záda dostali kartonové baťůžky ve tvaru baterek, kde byl papír, a každý napsal každému nějakou hezkou věc, co si o tom dotyčném myslí. I přesto že jsme byli a stále jsme zvědaví, co že nám to tam spolužáci napsali, papíry jen tak brzo neuvidíme. Kolem druhé odpoledne jsme nasedali do autobusu a vyráželi k domovu. Myslím, že se ve třídě nenašel nikdo, komu by se náš společný adapťák nelíbil. Vypadá to, že jsme dobrá parta lidí, která bude držet při sobě, tak si to nesmíme pokazit.

Bezejmenný průvodce kronikou rád potvrdí, že se adaptační kurz skutečně vyvedl, protože nikdo nic nevyvedl. I na gymnáziu bylo druhý týden tak nějak volněji – především v jídelně. Ale ne o jednu osminu, jak by se s předchozích řádků mohlo zdát. Další tři třídy (druháci a sexta) trávily čtyři dny na jihu Čech na exkurzi v rámci přírodovědného projektu „Přírodní a technické obory – výzva pro budoucnost“. Cílem bylo nejen poznávat „kytky obecné, luční a lesní“, ale i vlastní svaly, o nichž se dozvíte nejvíc ve chvíli, kdy vás začnou bolet. Očitým svědkem byla Ivana Nováková ze 2. B: V pondělí devátého září jsme se jako třídy 2. A, 2. B a sexta zúčastnili přírodovědné exkurze. Na naší “výpravě“ nás doprovázeli páni profesoři Havel, Provázek, Trnka a Čech, spolu s profesorkami Veithovou a Němcovou. Již od rána, kdy jsme se sešli na vlakovém nádraží, jsme věděli, že počasí nebude nejlepší, a proto jsme se i s nabaleným teplým oblečením vydali směr Český Krumlov. Dorazili jsme kolem jedenácté. Odpoledne po vydatném obědě, který většinou tvořily bagety a řízky od maminek, jsme vyšli na prohlídku Českého Krumlova. Je to krásné jihočeské město, které patří do kulturního dědictví UNESCO. Navečer jsme dorazili do nedalekého kempu U Vikinga. Za

necelou hodinku po zabydlení útulných chatek nás čekala večeře. Téměř všem chutnalo. Večer jsme měli volnou zábavu a tak jsme vytáhli karty, šli si zahrát do jídelny stolní fotbálek nebo šachy, případně obhlédnout kemp. První noc byla vážně zima, na tom jsme se druhý den shodli všichni, protože ze všech chatek bylo slyšet mrtvolné drkotání zubů, a tak jsme i žertovali, že po návratu z nás místo studentů budou smrtky. Druhý den jsme serozděleni do skupin 2. B a sexta - vydali na Kleť. Třídy 2.A – sexta se rozhodly vyzkoušet si vodácké zkušenosti. Cestou na Kleť nás motivoval odpočinek na vrcholu a zasloužený výhled do krajiny. Navštívili jsme i místní hvězdárnu, kde nám slečna astronomka pověděla něco o hvězdách, planetkách a meteorech. Bylo to příjemné. Na cestě zpět jsme ještě prošli naučnou přírodovědnou stezku. Naštěstí nespadla z nebe ani jedna dešťová kapka do té doby, než jsme dorazili na zastávku a čekali na autobus. Večer jsme se kolem šesté vrátili unaveni do kempu. Večer byl stejný jako předchozí den, tedy jen u večeře byla změna. Měli jsme svíčkovou s brusinkami i šlehačkou. Ani při snídani jsme se neměli zle. Byly přichystány v podobě švédského stolu – od sladkého pečiva přes marmelády po sýry párky a salámy až k ovoci a zelenině, prostě skoro vše na co jsme si vzpomněli. Třetí den jsme si role vyměnili. Třída 2. B – sexta sjížděla vodu až do Zlaté Koruny a 2.A – sexta si dali “výšlap“ na Kleť. Mnozí z nás seděli na raftu s pádlem poprvé, ale přesto jsme se jej řídit na vodě naučili a myslíme, že to pro nás nebude žádný problém pro příště. Večer už jsme si preventivně začali balit, ráno jsme odevzdali klíčky od chatek a po poslední snídani se vypravili na zpáteční cestu. Ještě nás však čekal grafitový důl. Nejzajímavější na tom bylo, že jsme se mohli obléct do holínek, kombinéz a dostali jsme přilbu se svítilnou jako horníci, skřítci anebo permoníci. Domů jsme přijeli kolem půl deváté, protože na dráze byla nepříjemná výluka. I přes únavu jsme si ve vlaku aspoň trochu zazpívali, aby nám bylo lépe. Byly i vtipné momenty, zažili jsme kupu legrace Rostislav Čech, Karel Havel, a snad jsme se i něco naučili. Přírodovědná exkurze se nám i přes chladné počasí líbila, rádi bychom si Jaroslav Trnka a Simona někdy zopakovali především sjíždění řeky. Palová.

„Tak že by už na tom gymnáziu konečně začali učit?“. Na laně, na lodi? Na židli!!! A sedět! A poslouchat!!! To přijde, nebojte. Uplynul týden a 42 studentů za doprovodu 4 pedagogů si ještě odskočilo do Holandska. Nevím, na jakém místě v autobusu seděla Kateřina Stehnová (3. A), ale hlavu dám na špalek bez obav, když tvrdím, že by jela znovu: Sýry, tulipány, vafle, větrné mlýny, vodní kanály a všudypřítomné cyklostezky. To a mnohé další už čtvrt století jezdí studenti pelhřimovského gymnázia poznávat do Holandska. Jezdí přímo do spřátelené školy Coenecoop college, která leží v městě Waddinxveen na západě Nizozemského království. Jde o výměnný program, takže všichni celý týden bydlí doma u místních studentů. Letos jsme měli opravdu štěstí, protože při naší návštěvě se slavilo 25. výročí této spolupráce. Během celého týdne jsme stihli navštívit Muzeum čarodějnic, Rijks Museum a Muzeum Anny Frankové. Prohlédli jsme si i dům, kde se Anna schovávala se svou rodinou během druhé světové války. Byli jsme se podívat na historické větrné mlýny. Prošli jsme se po Rotterdamu, Gaudě i Amsterdamu. Prozkoumali jsme obrovskou zvířecí farmu. Plavili jsme se na loďce po amsterdamských kanálech. Remízovali jsme proti našim nizozemským kamarádům ve fotbale. Jeden den jsme se k nim připojili a navštívili hodiny matematiky, ekonomiky a chemie. Viděli jsme, jak se vyrábí typické holandské sýry, ochutnali sirupové vafle a hlavně jsme všude jezdili na kolech.

Závěr září patřil na pelhřimovském gymnáziu již tradičnímu počinu, při němž se škola otvírá stále početnější veřejnosti. Noční hodiny jsou obvykle záležitostí čarodějnic, Ježíška či bujarých oslav, rachejtlí a vystrašených psů, poslední zářijový pátek náležel zcela jiným bytostem: V pátek 27.9.2013 se v aule gymnázia konala již posedmé Noc vědců. Při této celoevropské akci se vědci z různých přírodovědných oborů snaží veřejnosti přiblížit cíle a způsoby svého výzkumu. Na našem gymnáziu sice žádný vědecký výzkum neprovádíme, přesto byla k vidění celá řada neobvyklých experimentů

doplněná zajímavými přednáškami. Kromě již tradičního pozorování hvězd, které připravil Astronomický klub Pelhřimov, mohla přibližně stovka návštěvníků vyslechnout dvě zajímavé přednášky (student Martin Tousek a profesor Jaroslav Trnka). Sami studenti pak připravili celou řadu fyzikálních a chemických pokusů. Tímto za ně studentkám oktávy a studentům tercie děkujeme a těšíme se na příští ročník

Nebudeme si nic nalhávat – většina studentů se v září samozřejmě učila. Někteří navíc pomáhali a vybírali peníze na fond Světluška (pro nevidomé děti se podařilo děvčatům z kvinty shromáždit téměř deset tisíc korun). Žáci z nižšího gymnázia si ještě odběhli na předškolní běh a snědli si i tyčinku Corny: Medaile si odnesli studenti a studentky našeho gymnázia z okresního kola v přespolním běhu, který se už tradičně konal 11.září 2013 na náměstí v Pelhřimově. Školu reprezentovalo 18 studentů nižšího gymnázia. Družstvo dívek kvarty ve složení: Natálie Fikarová, Dorota Skřivanová, Nela Valentová, Gabriela Mikešová na 1,5 km dlouhé trati obsadilo 2. místo. Stejného umístění dosáhlo i družstvo hochů z tercie a kvarty: Toby Mazanec, Daniel Markes, Daniel Hanek, Jáchym Lis, Matěj Vaverka na 3 km dlouhé trati. Uznání zaslouží i Nikola Jelínková ze sekundy, která v kategorii starších dívek obsadila vynikající 2. místo. Letos v září, stejně jako v minulých letech, se uskutečnila soutěž družstev středoškoláků v atletice – pohár CORNY. Okresní kolo proběhlo 19. září za účasti čtyř družstev chlapců a dvou družstev dívek. V obou kategoriích zvítězila družstva Gymnázia Pelhřimov a postoupila do krajského kola, které se konalo v Jihlavě 24. září. V obou kategoriích se utkala družstva, která předtím zvítězila v okresních kolech Kraje Vysočina. Studentky naší školy skončily na pátém místě, studenti vybojovali pěknou třetí příčku.

Říjen 2013 Říjen je měsícem, v němž studenti i učitelé pomalu poznávají, že prázdniny skončily a blíží se první listopadové rodičovské schůzky. Zároveň je již od září vždy probráno dost učiva, a tak mohou se začít psát rozsáhlejší písemné práce. Největší radost mají určitě výrobci elektřiny, protože vypracovat zadání takové rozsáhlejší písemky ukrojí značný podíl zdánlivě klidného večera. A co teprve se na takovou písemku naučit. Naštěstí nám 28. října vznikla Československá republika a k ní se z radosti připojily i dva sny podzimních prázdnin. Všichni jsme si trochu odpočinuli. A to i na divadelním představení, s nímž den po prázdninách přijelo pražské Divadlo různých jmen. Jejich inscenace Wildovy hry Jak je důležité být (s) Filipem se setkala u studentů i kantorů s rozporuplným přijetím. Hlavní výtka jistě směřovala k „vyrábění humoru“ a k přílišným aktualizacím. Říjen byl měsícem, kdy byla po roce příprav slavnostně otevřena nová žákovská knihovna a studovna, a to za účasti sponzorů a vedení školy. Základem knihovny je přibližně 1600 knížek beletrie. Vybírali jsme především tituly vhodné k maturitě a další klasická díla. Hlavním záměrem je to, aby studenti měli vždy možnost půjčit si knížku z maturitního seznamu. Některých titulů je totiž v městské knihovně nedostatek. Knihovna poskytuje celkem 12 míst k sezení u stolů, několik míst na gauči a na „bobících“. K dispozici je rovněž rychlovarná konvice na čaj a počítač s připojením na internet. Knihovna slouží i jako případné zázemí pro menší semináře či diskuzní skupiny. Knihovna by nemohla vzniknout bez sponzorských příspěvků. Velmi děkujeme panu Ing. Jaroslavu Markvartovi, Ing. Josefu Tomcovi, Ing. Antonínu Chmelařovi, MUDr. Karlu Křikavovi. Ing. Ladislavu Medovi, Ing. Karlu Kratochvílovi a Pavlu Harudovi. Společně přispěli na vymalování a na koupi nábytku čtyřicet tisíc korun, část peněz byla uhrazena i z prostředků SRPGyPe.

Gymnázium Pelhřimov se pravidelně zapojuje do projektů neziskové organizace Člověk v tísni. Naše říjnové angažmá bylo polopolitické – studenti si vyzkoušeli nanečisto předčasné

parlamentní volby. V naší škole vhodilo svůj hlas 135 studentů, z nichž ovšem 4 hlasy byly neplatné. Volební účast byla 45 %. Zde se můžete podívat na výsledky: Jméno politické strany, hnutí, koalice

Celorepublikové výsledky Celkový počet Odevzdan odevzdaných hlasů é hlasy v %

Gymnázium Pelhřimov Celkový počet Odevzdané odevzdaných hlasů hlasy v %

TOP 09 Česká pirátská strana ANO 2011 ČSSD Dělnická strana sociální spravedlnosti ODS KSČM Strana svobodných občanů Strana zelených Úsvit přímé demokracie KDU-ČSL Změna Strana práv občanů – Zemanovci Aktiv nezávislých občanů Volební blok Hlavu vzhůru

9 000 8 961 6 796 4 051 3 614 3 129 2 398 2 113 2 044 1 993 1 784 1 098 886 409 306

47 22 18 7 3 9 1 2 1 3 12 3 1 1 1

17,80 17,73 13,44 8,01 7,15 6,19 4,74 4,18 4,04 3,94 3,53 2,17 1,75 0,81 0,61

36 % 17 % 14 % 5% 2% 7% 1% 2% 1% 2% 9% 2% 1% 1% 1%

Nabitý událostmi byl ještě třetí týden desátého měsíce. Géčka, folková skupina našeho gymnázia, nahrávala pod vedením paní profesorky Makovcové nové CD s lidovými písněmi Pelhřimovska. Maturanti se účastnili přednášky o možnostech studijních pobytů v zahraničí (Sokrates). Svůj seznamovací kurz si třetí říjnový týden konečně také užili naši nejmenší – primáni. Jako tradičně strávili týden na Chaloupkách. Od 14. do 18. října 31 studentů primy strávilo 5 dní na Chaloupkách u obce Kněžice. Studenti primy měli možnost se blíže seznámit při programu Škola o přírodě. Při programu se studenti naučili např. moštovat jablka, seznámili se se zvířaty z nedaleké farmy, naučili se jak vytvořit vyvýšený záhon, zkusili si orientační běh a prozkoumali faunu a flóru v okolních lesích Chaloupek. Mnoho legrace si také užili při hraní společenských her, při nichž měli možnost se lépe seznámit. Kurz jsme si všichni užili a těšíme se na další společné výlety.

Listopad 2013 Dny se krátí, brzy se stmívá, a pokud (č)učíte do deváté hodiny a jdete pak po osvětlené ulici domů, připadáte si již téměř vánočně. Ještě si ale pár týdnů všichni počkáme. První listopadový den jsme v divadle sledovali osudové okamžiky ze života protektorátního prezidenta Emila Háchy. V noci ze 14. na 15. března 1939 byl Hácha nucen schválit v Berlíně vznik Protektorátu Čechy a Morava. Představení bylo zdařilejší než předchozí inscenace Divadla různých jmen a charakterizovala ho především mrazivá bezútěšnost a beznaděj hlavního hrdiny. Studenti měli jistě o čem přemýšlet. Tři třídy našeho gymnázia se byly v listopadu v městské knihovně podívat na netradiční výstavě věnované významnému výročí, a to vzniku tzv. Bible kralické. Ve čtvrtek, 7. listopadu, se naše třída vydala do Městské knihovny na přednášku o Bibli kralické, která byla uspořádána na počest 400. výročí jejího vydání. Součástí přednášky byla i výstava, ve které jsme mohli vidět celkem 210 různých biblí, mezi nimiž byla kromě originálu Bible kralické například i taková, která vydrží bez újmy pod vodou – pro ukázku vystavena v akváriu i s rybičkou. Nejprve jsme dostali možnost prohlédnout si celou výstavu a poté už začala klasická přednáška, která byla prokládána malou soutěží. První část přednášky byla o Bibli kralické a jejím vzniku. Bible kralická je velmi důležitá památka především proto, že se jedná o překlad z původních jazyků a ne z latinsky psané verze, Vulgáty. Přeložila a vydala ji Jednota bratrská, nejprve jako šestidílku a poté v roce 1613 jako jeden svazek. První popud k překladu dal Jan Blahoslav, který ale zemřel dříve, než byly práce započaty. Na jeho plány ale navázali jeho studenti, a tak byla Bible kralická vydána. Její součástí jsou mimo biblických textů také poznámky, které měly vést čtenáře k pochopení Písma svatého. V přednášce jsme se také dozvěděli, že Bible jako taková byla přeložena do více než 2200 jazyků a celkově již bylo vydáno na 4 miliardy výtisků. Domů jsme poté odcházeli spokojeni, obtěžkáni novými vědomostmi a malými dárečky.

Nezapomenutelným budem listopadového programu je pro všechny (učitele, studenty i jejich rodiče) adrenalinový happenning, při němž jedni sedí, druzí nad nimi stojí a třetí čekají doma na to, co bude. Napětí by se vždy při rodičovských schůzkách dalo krájet. Naštěstí se vždy podaří kárání a pochvaly přibližně vyvážit a díky tomu škola ještě nespadla. První

čtvrtletí bylo za námi. Zároveň také byla za námi anketa o Gympl roku, v níž skončilo pelhřimovské gymnázium mezi gymnázii našeho kraje na šestém místě. Listopad byl zaslíbený nejen múzám, ale i sportu. Kluci ve florbalu zabodovali! Mladým florbalistům pelhřimovského gymnázia se v okresním kole dařilo. Družstvo chlapců obsadilo v konkurenci 19 škol první místo a postupuje do krajského finále.Složení družstva: K.Duchan, K. Kozler, K.Katolický, J.Kalina ( tercie ), T.Mazanec, S.Hána, A.Paták, J.Novotný, P.Dvořák ( kvarta )

V polovině listopadu jsme v rámci projektu Příběhy bezpráví (organizuje Člověk v tísni) připravili besedu s Jaroslavem Rokoským (ÚSTR) a promítání dokumentu Hitler, Stalin a já. Odpoledne to bylo skutečně emotivní a tradice započatá rok předtím bude jistě pokračovat i nadále. Pro nás je to historie, látka v dějepise, stránky v sešitě, které se musíme naučit. Pro ni to byl život. Heda Margoliová – Kovályová byla normální dívka židovského původu, která před druhou světovou válkou žila se svými rodiči v Praze. Narodit se v jiné době, její život mohl být úplně jiný. Ona se ale narodila do časů války a diktatury, do časů nesvobody a strachu. Ale i přesto přežila. Díky projektu Jeden svět na školách jsme se s jejím příběhem mohli seznámit i my. Ve středu 13. listopadu na naši školu zavítal pan PhDr. Jaroslav Rokoský, Ph.D., z Ústavu pro studium totalitních režimů, aby s námi mluvil o dokumentu Hitler, Stalin a já. V roce 2001 ho natočila Helena Třeštíková, jež v něm přinesla očité svědectví, příběh Hedy Margoliové, ženy, která přežila koncentrační tábory (ghetto v Lodži, Osvětim, Bergen-Belsen) i pochod smrti. Po válce se paní Heda shledala se svým manželem, aby o něj přišla v roce 1952, kdy byl odsouzen k trestu smrti společně s dalšími deseti obžalovanými ve vykonstruovaném politickém procesu s Rudolfem Slánským. Dokument je vyprávění ženy, která dokázala navzdory tvrdým ranám osudu žít dále: To, čím člověk přežívá, je ta vůle k životu, ta naděje na lepší život.“ říká paní Heda s úsměvem na tváři a očima plnýma slz. Jsou to ale slzy štěstí. Slzy vítězství. Většina z nás měla na konci filmu také slzy v očích. Jsou to právě příběhy lidí, jako byla paní Heda, které nám, studentům, dokáží opravdu přiblížit, jak ukrutná doba to bylo a jak strašný dopad měly tyto události na lidskou společnost. To nejdůležitější, co si ale z dokumentu odneseme, je vědomí, že i když proti vám stojí sebevětší překážky, i když musíte zdolat sebevyšší hory, stojí to za to, protože nakonec vás čeká něco dobrého. Naděje k lepšímu životu je něco, co bychom nikdy neměli ztratit. Jak řekla paní Heda na konci filmu: „Tak kdo nakonec vyhrál. Kde je Hitler, kde je Stalin, to já jsem pořád tady.“ Po projekci doktor Rokoský upozornil na některé zajímavé skutečnosti a vysvětloval okolnosti procesu se skupinou Rudolfa Slánského, kde se zaměřoval především na osudy rodinných příslušníků

všech odsouzených. Poté následovala ještě téměř hodinová diskuse, v níž zaznívala i témata ze současnosti jako například vypořádávání se s komunistickou minulostí či místo KSČM v dnešní politice. Je tedy zcela zřejmé, že pokud neznáme svoji minulost, nejsme a nebudeme schopni se orientovat v přítomnosti.

Na našem gymnáziu jsou v současné době realizovány dva velké přírodovědné projekty. Že se naši studenti neztrácí ani v humanitních oborech a v labyrintu palčivých otázek našeho světa, dokázali studenti třetích ročníků a septimy. V říjnu se třídy oktáva, septima a vybraní studenti 3.A a 3.B zúčastnili 2. ročníku Olympiády lidských práv. Na základě svých esejů a vědomostního dotazníku se z téměř 1800 soutěžících do finálové padesátky dostali studenti Václav Miřátský a Martin Tousek (septima). 25. listopadu se na Magistrátu hl. m. Prahy konalo finálové kolo. Úkolem kola bylo napsat další esej na vybrané téma. Eseje hodnotila porota složená z odborníků na lidská práva:, např Marca Martina (ředitel Amnesty International) či Davida Ondráčky (ředitel Transparency International). Václav zvolil téma: V různých státech Evropy a světa se legalizuje eutanazie, přičemž je současně v těchto státech (např. Holandsko, Švýcarsko) ústavně chráněno právo na život. Nejsou tato dvě práva v rozporu, nebo vnímáte danou problematiku jinak? Martin vybral téma: V rámci boje proti terorismu se stalo sledování občanů kamerami na veřejnosti, potažmo osobní prohlídky na letištích běžnou součástí našeho života. Myslíte si, že jsou tato opatření přiměřená a v souladu s ochranou osobní svobody a soukromí občanů garantována Ústavou? Svým zpracováním oba studenti porotu zaujali natolik, že byli vybráni mezi desítku nejlepších. Absolvovali moderovanou diskusi, ve které jim porota kladla podnětné, zajímavé, ale i všetečné otázky. Chlapci se s nimi velmi dobře vypořádali a prokázali tak schopnost argumentace a kritického uvažování. Martin Tousek se pak umístil na výborném 5. místě. Na závěr nabízíme jednu z vítězných prací Martina Touska: „Svoboda jednoho člověka začíná tam, kde končí svoboda druhého.“ O tom, že tento výrok je pravdivý, nás přesvědčila historie. Myslím si, že platil, platí a bude vždy platit, neboť nedílnou součástí lidské společnosti je určité omezení práv a svobod člověka, bez nichž by společnost nemohla fungovat. Proto vytváříme zákony a ústavy, jimiž do určité míry svazujeme ruce sobě, ale i lidem, kteří by mohli ohrozit nás a naše práva. Chování člověka tedy není určováno jen jeho svobodnou vůlí a rozhodováním se, ale jsou mu nastaveny mantinely, v jejichž rámci se musí pohybovat. Na první pohled se může zdát, že potlačujeme svou přirozenost, avšak v důsledku jsou tato opatření lepší nejen pro společnost jako celek, ale i pro každého jedince v ní. Příklad si vypůjčím z historie: v Rusku 19. století byly tehdy velmi „módní“ pistolové souboje. Přestože jejich oba aktéři se souboje účastnili dobrovolně a svobodně se rozhodli riskovat smrt, zákon byl proti. Ale proč? Rozhodl jsem se přece sám dát všanc svůj život, ale mohu nalézt jiné, mnohem lepší a bezpečnější řešení, jak se vyrovnat např. s urážkou, která souboji předcházela. Právě zde zákon, který omezuje svobodu, pracuje pro mé dobro a chrání mne samotného a to nejcennější, co mám – můj život. Ponechá-li zákon jednomu právo na souboj, a druhý v tomto souboji zemře, upřel zvítězivší poraženému jeho právo na život. Odejme-li prvnímu právo na souboj, pak sice do určité míry omezí jeho svobodu, ale druhému jedinci zachová jeho právo žít. Proto lidé vytvořili Ústavu. Aby garantovala ta úplně nejdůležitější práva člověka, i za cenu toho, že bude muset omezit některá, s nadsázkou řečeno, „méně důležitá práva.“ Pro mne osobně má právo na život absolutně největší prioritu, a proto, aby bylo toto zachováno, považuji za správné učinit určité ústupky v oblastech jiných práv. Tudíž myslím, že je nezbytná kontrola osob právě na letištích, když v letadle lze asi nejsnáze zbavit člověka života. Je třeba si uvědomit ještě jeden fakt. Člověk se

rozhoduje svobodně, ale jeho svobodné rozhodnutí může velmi silně poškodit, nebo i zničit práva někoho jiného. A to je to, oč tu běží – 99,99% pasažérů na letišti chce nasednout do letadla, doletět do cíle cesty, a zde z něj zase vystoupit. Avšak jsou zde i tací, kteří (ať už z jakéhokoliv důvodu), chtějí letadlo poslat k zemi a zabít všechny uvnitř. Proto dochází ke kontrolám – abychom mohli zamezit vraždám a ohrožení člověka. Tyto kontroly, či monitoring, jsou jakýmsi nutným zlem, které absolvujeme, a kde je nám (pravda) trochu nabouráno naše právo na soukromí, ale které chrání naše zdraví a životy. AVŠAK každá mince má dvě strany. Je nezbytné si uvědomit, že kontrolní opatření slouží pouze a jenom k ochraně jedince. Proto je potřeba stanovit hranici, za níž se monitoring a kontrola nikdy nesmí dostat. Jelikož pak omezujeme svobodu člověka ne proto, abychom ho chránili, ale abychom ho ovládali, a stáváme se diktátorem. Sečteno a podtrženo, určitá míra kontroly obyvatel je nutná, ale kontroloři musí svého práva někomu nahlédnout do soukromí využívat jen tam, kde je to nevyhnutelné. Tato míra kontroly musí být přiměřená, přičemž podle mého názoru na letištích je. Proto bych chtěl svou esej ukončit tak, jak jsem ji začal, a to rozšířením výroku uvedeného na začátku: „Společnost a každý jedinec v ní si musí uvědomit, kde končí jeho svoboda a kde začíná svoboda někoho jiného.“ Pak si uvědomíme smysl kontrol a to, že ostatní mají právo cítit se bezpečně.

Prosinec 2013 Prosinec je na našem gymnáziu tradičně nabitý měsíc. Živo bylo na sportovištích (probíhaly florbalové soutěže), ale i v učebnách. Hned na začátku měsíce se škola v rámci dne otevřených dveří (4.12.)představila malým i velkým zájemcům o studium. Všechny předměty měly tradičně připravené prezentace a drobné soutěže. V prosinci rovněž každoročně probíhá udílení Cen města Pelhřimova a v něm jsme měli letos želízko v ohni, které nakonec uspělo. V kategorii žáci a studenti byl vybrán Miroslav Bašta, student septimy, který po celou dobu studia dosahuje vynikajících výsledků a cílevědomě získává nové vědomosti a dovednosti v oboru biologie. Toto snažení bylo v letošním roce korunováno úspěchem, prvním místem v krajském kole biologické olympiády. První týden naši studenti rovněž navštívili předvánoční Vídeň. Prohlédli si Hundertwasserův dům i historické památky v centru města včetně symbolu Vídně, kostela sv. Štěpána. Navštívili Císařské apartmány a Muzeum Sisi v Hofburgu, zavítali i na unikátní výstavu Matisse a fauvistů v galerii Albertina. Večer byl ve znamení tradičního vánočního trhu konajícího se před vídeňskou radnicí. Oblíbenou a již tradiční událostí je naše specifická oslava svátku svatého Mikuláše. Dne 5.12.2013 se v tělocvičně Gymnázia Pelhřimov uskutečnil již třetí ročník Mikulášské tančírny. Během dopoledního bloku si přihlášení studenti zopakovali latinskoamerické a standartní tance a naučili se i jeden tanec nový. Celý program probíhal pod vedením absolventa našeho gymnázia Václava Žoudlíka a nynější studentky Terezy Fantové. Po obědě se tanečníci již začali připravovat na soutěž, která byla náplní odpoledního bloku. Soutěžními tanci pro tento rok se staly romantický waltz a živelná cha-cha. Proběhla 3 kola, ve kterých Václav s Terezou vybrali 3 nejlepší taneční páry, na které už čekalo 6 profesorů. Ti byli rozlosováni do páru ke studentským finalistům. Všichni soutěžící se snažili zaujmout diváky, kteří byli zároveň porotou. Výborně zatančit se podařilo páru ve složení Mgr. Rostislav Čech a Martina Petráková, který získal

třetí místo. Pár RNDr. Josef Jírů a Magdaléna Jarošová obsadil místo druhé. A na prvním místě se umístil pár Milan Křížek a Mgr. Dagmar Makovcová. Čekání na výsledky zpříjemnili sportovní tanečníci Vojtěch Pistulka a Nela Kozlerová z Tanečního centra Pelhřimov ukázkou latinskoamerických tanců. Celý den panovala příjemná atmosféra a třetí ročník se velice povedl.

Svatý Mikuláš přinesl ještě nadílku v podobě malého diskusního setkání, které se po prvním úspěchu opakuje přibližně jednou za dva měsíce. Malé promítání (povídání) o velkých problémech si klade za cíl představit našim studentům zapeklitosti dnešního světa a našich nedávných dějin. Součástí je vždy promítání dokumentárního filmu a následná diskuse. První večer jsme pouštěli dokumenty Lekce běloruštiny (situace v Lukašenkově Bělorusku), Deset bodů (dokument mapující třídenní studentskou protestní stávku z listopadu 1968) a Krev v mobilech (zneužívání levné pracovní síly a financování válečných konfliktů). Můžeme s klidným svědomím a bez uzardění prohlásit, že na našem ústavu kvete fyzika. Studenti (pilní i opylení) předvedli 5. prosince, že i pozdě večer jim to pálí – zúčastnili se soutěže „On line fyziklání“, kterou pořádala MFF UK Praha. Úkolem nejvýše pětičlenných družstev bylo řešit fyzikální úlohy a výsledek vložit do systému na web. Na počátku soutěže se zobrazilo 5 úloh, po vložení správného výsledku se vždy objevila nová úloha. Při chybném výsledku úloha zůstala, vložení nového výsledku se mohlo opakovat, ale za každý nový pokus se možný bodový zisk snižoval. Šlo též úlohu nahradit novou úlohou, avšak opět pod sankcí bodové ztráty. Během tříhodinového klání bylo možné sledovat i okamžité pořadí týmů s bodovým stavem, což udělalo soutěž zajímavou a dramatickou. K úspěchu vedla kromě výborných znalostí fyziky i volba vhodné strategie, schopnost rychlého rozhodování a vzájemná spolupráce členů družstva. Náš tým tvořili ostřílení účastníci fyzikální olympiády Václav Miřátský (septima), Marek Zmeškal (3.A), Tomáš Novotný (sexta), Daniela Šimánková (sexta) a Martin Vejbora (2.A), přičemž zájemců o účast bylo více. Ze 42 soutěžních týmů z celé republiky vybojovali naši vynikající 5. místo.

Soutěžilo se i v umění. Ve středu 11. 12. se studenti nižšího gymnázia zúčastnili školního kola recitační soutěže. Prezentovali texty dle vlastního výběru a snažili se porotu a ostatní soutěžící přesvědčit právě o své intepretaci textu. Po příjemné hodině s prózou i poezií do městského kola postoupili v třetí kategorii Dominika Vaňková a Viktorie Semenyuk (prima), v kategorii čtvrté pak postoupil Josef Martínek (kvarta) a Kryštof Kozler (tercie).

Dne 13. prosince uspořádala škola v aule představení společnosti ÚDiF neboli Úžasné Divadlo Fyziky. Proběhlo celkem pět představení, na nichž se vystřídali všichni žáci školy. Dvojice mladých členů Divadla předvedla ucelený soubor navazujících fyzikálních experimentů o zvuku a světle. Základní myšlenkou tématu bylo přerušení světelného paprsku kmitem ruky a jeho zaznamenání do zvukové podoby, což se v reproduktoru projevilo krátkým zvukovým signálem – „bumem“. Rozevřené prsty kmitající ruky pak dokázaly vyloudit první hluboké tóny, hřeben projíždějící světelným paprskem pak vytvořil i vyšší tóny, jejichž frekvence se měnila podle rychlosti hřebenu. Následovaly tóny vytvářené větráčky s měnitelnou rychlostí otáčející se vrtule a kmitající struna různé délky. Vyvrcholením byl poslech svítících lampiček s různými světelnými zdroji. Žáci a studenti byli nadšeni, vždyť to byla Fyzika, bylo to Divadlo a bylo to Úžasné.

Za fyzikou nezaostaly ani další přírodní vědy. Kvintáni připravili pro své stejně staré spolužáky z prvních ročníků vědomostní soutěž, přírodovědné klání. Soutěž trvala asi čtyři hodiny a studenti z ní odcházeli opravdu vyčerpaní, protože otázky z fyziky, biologie a zeměpisu jim dali opravdu zabrat. Vítězem se nakonec stala velmi těsně třída 1. B. Poslední týden před vánočními prázdninami se nese tradičně v duchu nejrůznějších soutěží, vystoupení a společných zábav. A hned v pondělí 16. prosince 2013 se sešli studenti několika tříd ke společnému zpívání a hraní v aule naší školy.

Nejmenší primánci, žáci tercie, kvarty, sexty, hudební skupiny prváků a druháků si přinesli flétny, klarinety, příčnou flétnu, rytmické nástroje a hrálo se a zpívalo. Panovala vánoční nálada, studenti byli v úvodních písních trošku rozpačití, ale v závěrečné koledě Narodil se Kristus Pán všichni zpívali vestoje a zpěv, který se nesl se po celé aule, značně zesílil. Mnozí si při společném muzicírování možná ani neuvědomili, že hudba je právě to, co nás všechny spojuje.

Hned následující den bylo v aule opět živo, ale píšťalky byly vystřídány soubojem vědomostí a někdy i vrtkavou Štěstěnou. V úterý 17. prosince 2013 se u nás totiž konal druhý ročník školní předvánoční historické soutěže „Jak to bylo za…“ Po loňských Přemyslovcích přišli letos na řadu Lucemburkové. Císař Zikmund byl zmíněn spíše okrajově, ale příští rok mu bude v době husitské revoluce věnována patřičná pozornost. S dějinami více než sta let zápasili naši studenti čtyři a půl hodiny. Prvního kola se účastnilo patnáct tříčlenných týmů, které odpovídaly na dvacet testových otázek. Nebyly určitě jednoduché, například: Proč král Jan Lucemburský oslepl?    

a) Zranění z jednoho z turnajů na francouzském dvoře b) Důsledek bitvy u Mühldorfu c) Důsledkem dědičné choroby Lucemburků d) Následek otravy při spiknutí v italské Lucce

Ze „síta“ postoupily tři nejlepší týmy: ze třetího místa tercie (14 bodů – Barbora Blažková, Anna Smrčková, Tereza Podušková), ze druhého septima (16 bodů Hana Martínková, Martin Tousek, David Antoš) a z prvního smíšené družstvo druháků (18 bodů – Kamila Svárovská, Jiří Břečka, Kamil Bednář). Druhé kolo se již odbývalo s notebooky, na nichž týmy plnily úkoly dalších tří kol. Ve druhém kole studenti vybírali pravdivé odpovědi, sestavovali rodokmen Lucemburků, pracovali s obrazovými i písemnými prameny a s filmovými ukázkami. Ve třetím přišly na řadu tři logické úlohy a v posledním hádání tří osobností. Ke každé bylo pět nápověd – pokud soutěžící využili první nápovědu a osobnost odhalili, získali 5 bodů, za každou další nápovědu se jim bod strhával. Před poslední osobností vedl tým septimy o tři body (77 : 74), ale třetí postavu odhalili druháci i terciánky po první nápovědě (Mé pravé jméno je Markéta – byla jsem tak pokřtěna), druhou nápovědou byla fotografie hory, třetí opět text (Manželovi jsem porodila dvě dcery, které mě díkybohu přežily. Syn se nám však nenarodil.). Čtvrtou byla busta z triforia sv. Víta. Tým septimy odpovídal po čtvrté nápovědě, ale neúspěšně. Blanka z Valois tedy rozhodla celou soutěž.

Všechny týmy předvedly úžasné výkony, a proto bylo na místě, že se vítězové rozdělili o dort – hlavní cenu – se všemi finalisty. Kladené otázky byly často nad rámec gymnaziálního učiva, rád proto smekám pomyslný klobouk před nejmladšími účastnicemi finále. Děvčata ztratila na vítěze pouhých 15 bodů!

V úterý se bohužel soutěže nemohlo zúčastnit šest dívek. Hudební skupina Géčka totiž 17. prosince 2013 zazpívala a zahrála nejmladším a nejstarším posluchačům. Dopoledne děvčata navštívila Domov pro seniory v Pelhřimově, kde společně s babičkami a dědečky zazpívala několik známých koled a vánočních písní. Atmosféra byla opravdu sváteční, domov pro seniory je krásně vánočně vyzdoben. Odpoledne se Géčka přesunula do pelhřimovské nemocnice na dětské oddělení. Návštěvy se zde staly dlouholetou tradicí, muzikanti se vždy snaží malým pacientům ukrátit čekání na Vánoce v nemocničním prostředí. Třetí den před prázdninami patřil závažnému tématu – zástupci Oblastní charity v Pelhřimově se s paní MUDr. Mazancovou podělili o své zkušenosti a povídali především o tzv. paliativní medicíně a o umírání jako takovém. Setkání bylo určeno studentům vyšších ročníků (seminářům ZSV a biologie) a ve studentech zanechalo hluboké stopy. Umírání a přítomnost smrti často vytěsňujeme na okraj našich myšlenek a vědomí naší konečnosti si nepřipouštíme. Ve čtvrtek 19. prosince se výuka pro celé osazenstvo pelhřimovského gymnázia přesunula do sportovního areálu u autobusového nádraží – začal sportovní den školy. Týmy zápolily v basketballu, sálové kopané, volejbalu, florbalu, kuželkách, děvčata cvičila aerobic, hrál se stolní tenis… zkrátka sto lidí, sto chutí. Vše proběhlo v nejlepším pořádku, protože se nikdo nezranil.

Leden 2014 Tento první měsíc nového roku musíme začít rozhodně úspěchy našich mladých matematiků a fyziků v krajských kolech olympiád. Figurují tady v současnosti dvě jména: Václav Miřátský a Marek Zmeškal. Proto výsledkům těchto dvou borců dáváme přednost před nejrůznějšími radovánkami, jakými jsou například maturitní plesy. V krajském kole fyzikální olympiády v nejvyšší kategorii A zvítězil Václav Miřátský, 3. místo obsadil Marek Zmeškal. Oba se tak kvalifikovali do celostátního březnového kola mezi 46 nejlepších středoškoláků České republiky. Úspěch je o to cennější, že oba studenti jsou teprve v předposledním ročníku studia a mohou v příštím roce soutěžit ještě jednou. Tato okolnost společně s velmi úspěšným vystoupením v krajském kole znamená, že nemohli vystačit pouze se znalostmi fyziky ze školního vyučování, naopak museli si své fyzikální i matematické obzory dalším studiem významně rozšířit. Na této úrovni soutěže je znalost například diferenciálního počtu či základů teorie relativity nutností. Pro ilustraci jedna ze čtyř úloh krajského kola se zabývala relativistickou srážku částic, tedy fyzikálním jevem, který se experimentálně studuje na velkém urychlovači částic v CERNu u Ženevy. Václav s Markem se rovněž zúčastnili krajského kola matematické olympiády nejvyšší kategorie A, která je vypsaná pro třetí i čtvrté ročníky středních škol. Oběma se zadařilo a jsou úspěšnými řešiteli. Marek skončil na 6. místě z 23 řešitelů a Václav si 4. místem zajistil místo mezi 45 nejlepšími z celé republiky, kteří postupují do celostátního kola. V kategorii P – programování, která se konala 21. ledna, se v krajském kole na 2. místě umístil Jan Tománek (VII) a také postupuje do republikového finále. Završil tak lednovou „spanilou jízdu“ našich studentů „zeměmi“ matematiky, fyziky a počítačů.

Obrovským úspěchem pelhřimovského gymnázia a štěstím pro celý ústav byl návrat všech účastníků lyžařského kurzu. Z chaty Slovanka se sekundáni i kvintáni vrátili celí, profesorům se také nic vážnějšího nestalo

V měsíci lednu proběhla školní kola biologické olympiády kategorií C a D. V kategorii C se školního kola zúčastnilo 15 žáků tercie a kvarty. Nejlépe se s testem biologických znalostí na téma „ Světlo a barvy v přírodě “, poznáváním rostlin a živočichů a praktickou laboratorní úlohou vypořádala Anna Tousková (kvarta, 1. místo), Anna Smrčková (tercie, 2. místo) a Vojtěch Pistulka (tercie, 3. místo). V kategorii D se zapojilo do soutěže 11 žáků primy a sekundy. V práci na stejné biologické téma byli nejúspěšnější Šimon Rásocha (sekunda, 1. místo), Adam Šebesta (prima, 2. – 3. místo) a Jakub Hladík (sekunda, 2. – 3. místo). Ve dnech 20. a 22. ledna se naši studenti zúčastnili okresního kola konverzační soutěže v anglickém jazyce, která se konala v Pelhřimově. V poměrně silné konkurenci dosáhli opět velmi pěkných úspěchů: v nejvyšší kategorii zvítězila Martina Petráková, Martin Tousek obsadil druhé místo, Gabriela Mikešová v kategorii mladších žáků obsadila druhé místo. Martina postoupila do březnového krajského kola, které se bude konat v Jihlavě. Do krajského kola postoupil také Toby Mazanec, vítěz školního kola v kategorii žáků, kteří měli či mají trvalou možnost komunikovat v anglickém jazyce mimo samostatnou jazykovou výuku.

Dne 21. ledna 2014 se na naší škole uskutečnilo okresní kolo soutěže z německého jazyka. V kategorii III.A, v níž soutěžili studenti všech středních škol, obsadila Jana Machová skvělé 2. místo, v kategorii II.B se Petr Velíšek umístil na 3. místě. V pátek večer (24. ledna) se v aule našeho gymnázia uskutečnil další diskusní večer spojený s promítáním dokumentů, který pracovně nazýváme Malé promítání (povídání) o velkých

problémech. Na konci ledna jsme studentům nabídli dokument nový – film Hořící keř o Janu Palachovi. Na promítání dokumentu, který natočila pro společnost HBO režisérka Agnieszka Hollandová, přijali pozvání i Ing. Jan Litomiský s manželkou Barbarou, téměř 20 studentů a několik profesorů z naší školy. Po krátkém úvodním povídání o Janu Palachovi jsme se pustili do čtyřhodinového třídílného dokumentu. Začínal upálením Jana Palacha a poté se věnoval osudům jeho bratra, matky a advokátky Dagmar Burešové. Dokument ukazoval postavy hodné obdivu, ty, jež nezradily své přesvědčení, ale i ty, které se nechaly zlomit soustředěným tlakem předlistopadového režimu a kolaborovaly. Myslím, že nás všechny upoutala především Palachova matka, která se rozhodla hájit památku svého syna před lživými výroky poslance Viléma Nového u soudu. Studenti viděli, jak vypadala samostatnost soudní moci před revolucí a jaké metody používala StB při manipulaci s lidmi. Režisérka se poměrně věrně drží znění pramenů, zároveň byla ale schopná natočit téměř politicko-soudní thriller. Závěrečná hodina patřila povídání o filmu a především o osobnosti hlavního aktéra. Jsem velmi rád, že s námi byl někdo, kdo podepsal Chartu 77, byl za své přesvědčení vězněn a neustoupil z něj. Manželé Litomiští vysvětlovali některé souvislosti celého příběhu a mluvili i o tzv. Palachově týdnu v lednu roku 1989. Nejčastější slova, která se v diskusi objevovala a která mi utkvěla v paměti, byla čin, hrdinství, trpělivost, srabi. Na posledně jmenované slovo asi nezapomenu díky jedné naší studentce, která na konci filmu – 45 let po smrti Jana Palacha – řekla: „To je tak smutný. A my jsme dneska takový srabi…“

V úterý 28. ledna 2014 se naši nejmenší (prima a sekunda) zúčastnili v aule přednášky o závislostech. Po jednotlivých stanovištích, kde studentíci poslouchali zkušené lektory, nás provede Terezka Havlínová ze sekundy. První stanoviště bylo věnováno závislostem. Odpovědělo nám na otázku, na čem můžeme být závislí a jak poznáme, že je někdo na dané věci či činnosti závislý. Dalším tématem bylo kouření. Zde jsme se dozvěděli, že kouření je nazýváno také „DĚTSKÁ NEMOC“, protože většina lidí začne kouřit před dovršením osmnácti let, a že nikotin se šíří cévami sedm vteřin. Alkohol - to bylo naše třetí téma. Někteří lidé si myslí, že alkoholem mohou zahnat deprese, ale prý je to naopak - když se ráno probudí, mají kocovinu, je jim špatně, a tím se deprese ještě zvětší. Navíc mohou způsobit faux pas a to jim na dobré náladě a sebevědomí rozhodně nepřidá.

Našim posledním tématem byly drogy. Dozvěděli jsme se, které jsou legální a které naopak ne, jaké mají účinky a jak nám mohou ublížit. Shodli jsme se na tom, že nejlepší závislost je na ČOKOLÁDĚ, HUDBĚ a KAMARÁDECH. Myslím, že za všechny mohu říct, že přednáška byla opravdu povedená a že si z toho každý něco odnes.

V úterý 28. ledna se v Pelhřimově uskutečnilo okresní kolo Dějepisné olympiády, v němž se utkalo 33 soutěžících ze základních škol a nižších tříd víceletých gymnázií Pelhřimovska. Naši tři zástupci si vedli velmi dobře – Josef Martínek z kvarty obsadil druhé místo a pravděpodobně postupuje do krajského kola, Anička Smrčková z tercie vybojovala páté a Jirka Blažek, Pepův spolužák, nakonec skončil na 11. – 12. místě. Záludné otázky týkající se dějin českých měst od jejich dávnověku v době přemyslovské až po dobu předbělohorskou zvládli na výbornou. Na konci ledna k nám zavítala milá návštěva z dalekého severu. Gymnázium Pelhřimov se totiž zapojilo do česko-finského projektu „ School as a Learning Institution” (Škola jako učící se instituce) v rámci programu Comenius Regio, v němž budou spolupracovat čtyři střední školy z Vysočiny a obdobný počet školských zařízení z města Tampere ve Finsku. Ředitel školy Aleš Petrák se 28. ledna 2014 na Krajském úřadu v Jihlavě zúčastnil první schůzky s českými i finskými partnery v projektu, na níž se navzájem představily všechny participující organizace. Následující den, 29. ledna, pak finští hosté zavítali na zhruba čtyřhodinovou návštěvu Pelhřimova. Aleš Petrák je seznámil s organizační strukturou a řízením Gymnázia a se studijními programy a vzdělávacími cíli školy. Finští návštěvníci se také zajímali o vize do budoucna a počty našich absolventů nastupujících na VŠ a rozvržení oborů, které studují. Pak následovala prohlídka budovy, při níž členové finské delegace zašli do některých učeben a sledovali studenty při výuce. Na závěr návštěvy je ještě čekal výstup na věž kostela sv. Bartoloměje, odkud si prohlédli Pelhřimov a jeho nejvýznamnější dominanty.

Ples oktávy, kterou celých dlouhých osm let kočíroval Rostislav Čech, odstartoval 10. ledna sérii tří plesů maturantů našeho gymnázia, Ples se rozhodně vydařil, odnesly ho pouze jedny dveře.

Na 15. ledna byly stanoveny přijímací zkoušky nanečisto – páťáci a deváťáci si vyzkoušeli úlohy, při kterých se naostro zapotí o tři měsíce později. Příklady z matematiky a úkoly z českého jazyka zvládli všichni velmi dobře. Pro studenty posledních tříd základních škol jsme navíc připravili přípravné kurzy z obou jmenovaných předmětů. Bylo jich dohromady šest a konaly se v lednu a v únoru. Zájem byl značný, pokaždé přišlo mezi 40 – 60 studenty.

Únor 2014 Únor začal pro některé z nás chemicky. V neděli druhého února se totiž dvaatřicet studentů vyšších ročníků našeho gymnázia vydalo na chemickou exkurzi do hlavního města. Povídání o celé cestě napsala Ivana Nováková. Na naší „expedici“ nás doprovázeli naše milé a energií nabité profesorky Šrůtková, Makovcová a Vejborová. Jeli jsme nejnovějším autobusem Kraje Vysočina, dokonce jsme měli možnost okusit jeho pohodlí jako první. V půl třetí odpoledne jsme vyrazili směr Praha, kde se naše výprava ubytovala v hostelu Klamovka. Po ubytování a posilnění večeří jsme se oblékli, upravili a autobus nás odvezl na pozorování hvězd a přednášku na Petříně . Večer jsme se vrátili a notně unaveni brzy usnuli.

Druhý den v pondělí jsme v půl osmé sešli do suterénu budovy na snídani a o půl deváté vyrazili před Chemický ústav Univerzity Karlovy, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny. První skupina se vydala rovnou do laboratoří, kde nás s programem a s činností ústavu seznámil RNDr. Jakub Hraníček Ph.D., a druhá pokračovala do Českého muzea hudby, kde si studenti vyslechli něco o historii hudby a prohlédli si nástroje od počátků až po současnost. Mezitím se skupina číslo jedna zabývala kladnými a zápornými ionty prvků a snažila se je rozpoznat podle reakce. Poté jsme se všichni sešli na obědě v menze na Albertově. Jídlo nebylo špatné, ale poznali jsme, že můžeme být za naši školní jídelnu rádi. Po obědě se skupiny vyměnily, nicméně skupinu z laboratoří čekala příjemná muzikoterapie. Vyzkoušeli jsme si vybít energii za pomoci barelů na vodu a následně jsme se námi vyluzované tóny snažili přiblížit určitým frekvencím. Následně jsme barely vyměnili za nástroje jako dřívka, rolničky, či tamburíny, kreslili jsme si na záda a celou terapii jsme zakončili uvolněním těla a odpočinkem. Po terapii nás nabral autobus a přesunuli jsme se k výstavišti a přešli do planetária ve Stromovce. Zde jsme zhlédli pořad o hvězdách a souhvězdích. Za svitu pouličních lamp nás autobus dopravil zpátky k restauraci Klamovka, kde jsme si dali výbornou večeři, poté jsme se vrátili do hostelu a měli volnou zábavu. Druhý den ráno se skupina č. 2 odebrala do laboratoří, kde jsme si vyzkoušeli druhy titrací a zkoumání obsahu železa ve vodě. Skupina č. 1 navštívila Muzeum Policie ČR, kde jsme měli možnost nahlédnout do historie kriminalistiky – dozvěděli jsme se, že k vyřešení mnoha zapeklitých případů pomohla aplikovaná chemie. Následoval oběd opět na Albertově a výměna skupin. Ve středu ráno nás čekala poslední snídaně, dobalení věcí a již ve čtvrt na devět jsme stáli před semtínskou Syntézií. Prošli jsme v prostorách, kde se řídí výroba kyseliny sírové, která se následně zpracovává například na zemědělská hnojiva. Naobědvali jsme se u Bílé Vrány v Lázních Bohdaneč a po posledním obědě jsme se ospalí a unavení ve čtyři odpoledne navrátili zpět k budově našeho gymnázia. Díky rozmanitému programu jsme toho poznali opravdu mnoho. Nám všem se exkurze líbila a kouzlo chemické laboratoře možná okusí další ročníky i následující rok. Nejdůležitější je ale fakt, že celý tento projekt by se těžko uskutečnil bez příspěvků z grantu Evropské unie a Kraje Vysočina. Byla to skvělá zkušenost a snad nás chemie zaujala natolik, abychom se jí věnovali i v budoucnu.

A po návratu nás čekaly dvě soutěže. Nejprve se ve čtvrtek 6. února 2014 konal na Křemešníku za výborných sněhových podmínek již šestý ročník Memoriálu Pepy Šlaka ve sjezdovém lyžování. Při poměrně teplé zimě byl termín závodu vybrán opravdu skvěle. Studenti Petr Velíšek a David Severa obsadili ve svých kategoriích druhá místa. Kristýna Sochorová skončila mezi dívkami třetí. V závodě bodovali také Kryštof Kozler (4. místo), Jindřich Podlena (5. místo), Toby Mazanec (6. místo) a Valerie Vítů (5. místo). Naše škola tak v konkurenci dalších pěti škol získala pohár za celkové vítězství.

Ve čtvrtek šestého a další den v pátek se naši studenti neztratili ani v záludných úkolech okresního kola Olympiády z českého jazyka. S úspěchem vyřešili cvičení z mluvnice a vytvořili pěkné slohové práce. V první kategorii se umístila na skvělém 3. místě studentka tercie Anna Smrčková, Zuzana Richterová (kvarta), pak skončila v těsném závěsu s jednobodovou ztrátou na 4. - 6. místě. Nejlepšího umístění dosáhla Klára Kopecká (4. A), která ve druhé kategorii skončila na vynikajícím 2. místě. Marek Zmeškal (3. A) se ve své kategorii podělil o 8. - 10. místo.

V únoru se studenti (jako vždy) pilně učili a vyučující se neméně pilně (jako vždy) připravovali na hodiny. Kromě mnoha písemek, zkoušení a referátů jsme ještě stihli jednodenní fyzikální exkurzi do Prahy, zahráli jsme si šachy (někteří z nás) na krajském mistrovství v této královské hře a absolvovali školní či okresní kola několika olympiád. Největší radost nám ovšem opět udělali naši nadaní studenti ve fyzikálních soutěžích. Prvním úspěchem bylo krásné umístění našeho pětičlenného týmu, který 14. února plnil úkoly celostátní soutěže Fykosí fyziklání. Jde o fyzikální týmovou soutěž pro středoškoláky, kteří v časovém limitu tří hodin postupně řeší různé zajímavé úlohy. Za úspěšně vyřešené úlohy jsou přidělované body, podle nichž se určuje výsledné pořadí v dané kategorii. Celou akci připravili organizátoři Fyzikálního korespondenčního semináře MFF UK (FYKOS), pod záštitou MFF UK. Tým našeho gymnázia ve složení Václav Miřátský (septima), Marek Zmeškal (3. A), Tomáš Novotný (sexta), Daniela Šimánková (sexta) a Martin Vejbora (2. A) soutěžil v kategorii B, kde bojovalo celkem 30 týmů nejen z ČR, ale i ze Slovenska. V této ostré konkurenci obsadili naši studenti výborné páté místo, čímž navázali na stejný výsledek z prosincového kola, kde se příklady řešily po internetu.

Na konci února však naše fyziky čekal úspěch daleko větší. Dva naši studenti, Václav Miřátský ze septimy a Marek Zmeškal ze 3. A, se v lednu úspěšně probojovali do krajského kola Fyzikální olympiády, kde obsadili 1. a 3. místo, čímž se na základě republikového srovnání bodových zisků kvalifikovali mezi 46 nejlepších fyziků středních škol České republiky. Celostátní kolo se konalo ve dnech 24. až 27. února 2014 v Holešově u Kroměříže. Soutěž se tradičně skládala z pětihodinového řešení čtyř teoretických úloh a následující den ze čtyřhodinového experimentování. Všichni souběžně ve stejné době samostatně řešili stejné úlohy. Pro zajímavost, v experimentální úloze bylo soutěžícím předloženo spojení 6 rezistorů ve tvaru čtyřstěnu, pět z nich mělo stejný odpor a jeden z nich odlišný. Základním úkolem studentů bylo můstkovou metodou proměřením odporů mezi vrcholy čtyřstěnu rozhodnout, který rezistor má odlišný odpor, a vypočítat jeho hodnotu a hodnotu ostatních odporů. Zadání vypadá jednoduše, ale zkuste si prostorové spojení rezistorů rozkreslit a vyjádřit každý odpor, známe-li změřené odpory mezi jednotlivými vrcholy. Oba naši soutěžící překonali „papírová“ očekávání. Marek Zmeškal získal titul úspěšný účastník celostátního kola a obsadil 24. místo. Václav Miřátský dokonce porazil oba účastníky loňské Mezinárodní fyzikální olympiády a získal vynikající 2. místo. Tímto výsledkem se kvalifikoval do devítičlenného širšího týmu reprezentace České republiky, z něhož bude vybráno pět reprezentantů, kteří se v červenci utkají ve světovém finále v Astaně v Kazachstánu. V historii školy je to již podesáté, kdy je náš student členem širšího reprezentačního výběru České republiky a „ve vzduchu visí“ možná sedmá účast na Mezinárodní FO. Ovšem dostat se do

skutečného pětičlenného reprezentačního týmu je ještě podmíněno úspěšným absolvováním výběrového soustředění v dubnu.

Nápaditá i praktická témata diskutovali pelhřimovští gymnazisté, kteří si v půlce února zkusili simulované zasedání zastupitelstva města. Vyvrcholila tím dvoudenní hra „Mladí lidé rozhodují", která má mladé lidi vést k schopnosti argumentovat i zajímat se o veřejné dění. Akci, která se ve městě konala poprvé, podpořila nadace Friedricha Eberta. Jako učitel projekt zaštítil Jaroslav Trnka. V úterý 19. února studenti hostovali na reálném zasedání. S pomocí zastupitelů si připravili návrhy usnesení a interpelace, které přednesli starostovi Leopoldu Bambulovi a místostarostovi Pavlu Pípalovi. Obě skupiny braly hru vážně, 25 studentů různých tříd vytvořilo čtyři strany: Konzervativní Amálky (KA), Stranu odvážných studentů (SOS), Pro dobro Pelhřimova (PDP 2014) a Nedotknutelnou Elitu (NE 2014). První dotaz na starostu zněl, zda město může pronajmout mládeži prostory pro volný čas. Starosta požádal o upřesnění požadavku a pak navrhl spojit se s jiným subjektem. Další interpelace se týkala mj. chystaného projektu revitalizace říčky Bělé a semaforu v křižovatce ulic Nádražní-Křemešnická, kde podle studentky Aleny Brychtové řidiči při odbočování přehlíží chodce a „jedou jak splašení". U první věci starosta Bambula uvedl, že projekt by stál 25 milionů a čeká se na dotaci. Co se týká semaforu, místostarosta Pípal sdělil, že se upraví při opravě průtahu. Diskuse se rozběhla u dotazu, zda město může ovlivnit přílišný počet obchodních domů, které mohou likvidovat malé místní prodejce. Starosta řekl, že pozemky centrům poskytli soukromí vlastníci, kterým město nemohlo nabídnout tolik peněz. Podle něj mj. místní prodejci mohou centrům přizpůsobit svou strategii – za příklad dal Adélku. „Ono to ale nejde vždy se přizpůsobit. Pro malé obchody je to někdy katastrofa," namítl student Jiří Pohan a jeho kolega Štěpán Beneš se ptal, zda jde omezit velikost zóny určené pro obchodní domy. Starosta reagoval, že ta je schválená územním plánem.

Návrhy usnesení - Zateplení tenisové haly do roku 2015, náklady 2 miliony. Buď dotace, půjčka, z rozpočtu nebo vzít z jiných sportů – fotbalu. (KA) - Chodníky v ulici F. B. Vaňka a chodník spojující ulice B. Němco-vé a Vlásenická, přechody v ulici F. B. Vaňka a Pod Hájkem, náklady 100 tisíc, z rozpočtu (SOS) - Změna nájmů pro maturitní plesy v KD Máj – snížení z 30 tisíc na 20 až 15, aby plesy nešly jinam. Náklady: 150 tisíc ročně, vydělat na jiných akcí KD. (PDP) - Celková rekonstrukce silnice Křemešnická. Část patřící městu navazuje na hotel Křemešník ve vlastnictví města. Náklady: 5 milionů, zkusit dotaci. (NE)

V únoru se konaly také oba zbylé maturitní plesy – studenti 4. A si pod vedením Josefa Jírů svůj ples odtančili 14. února.

Po nich přišla na řadu třída 4. B – osmnáct mladíků a slečen vedla po čtyři roky Miroslava Šmrhová.

Březen 2014 První jarní měsíc se vyvíjel slibně. Zima se tenhle rok téměř neprosadila, nemuselo se moc topit a navíc se děvčata již 3. března zahřála při cvičení aerobiku. Sportem lze tedy i šetřit energiemi. Potom se roztočil každoměsíční kolotoč školních i mimoškolních aktivit. Studenti biologického semináře si při dni otevřených dveří prohlédli některá pracoviště pelhřimovské nemocnice a v rámci fyziky navštívili Ústav jaderného výzkumu v Řeži u Prahy. Nejočekávanější mimoškolní aktivitou byly rozhodně jarní prázdniny, jež letos připadly na poslední možný termín, tedy na 10. – 14. března. V úterý 4. března se studenti 1. – 3. ročníku zúčastnili Lyžařského a snowboardového přeboru škol kraje Vysočina, který se konal ve Velkém Meziříčí. Žáci soutěžili v kategoriích 1. – 2. ročník SŠ a 3. – 4. ročník SŠ a též kolektivně jako jeden tým. Pořadatelé zařadili i kategorii učitelé, která byla též započítána do celkového hodnocení teamu. Naši studenti dosáhli vynikajícího výsledku, když v konkurenci 16 středních škol společně vybojovali skvělé 2. místo. dívky 1. – 2 ročník: Anna Mikolášková – 1. místo; Barbora Kotrčová – 4. místo; Zuzana Marešová – 5. místo chlapci 1. – 2. ročník: František Kott – 16. místo dívky 3. – 4.ročník: Barbora Valentová – 7. místo chapci 3. – 4.ročník: Michal Mareš – SNB – 1. místo; Radek Štěpánek – 2. místo; Tomáš Havel – 3. místo; Ondřej Stránský – 14. místo učitelé – Petra Štěpánková – 3. místo

Tříčlenná družstva mladších a starších studentů se zúčastnila 18. března 2014 místního kola mezinárodní soutěže družstev Mladí lidé v evropských lesích (YPEF 2014). Kolo proběhlo na Lesní správě Pelhřimov. Místní kolo se skládalo z teoretické části řešené formou testu a praktického poznávání a určování rostlin a živočichů vyskytujících se v lesích našeho regionu. V každé z kategorií obsadilo družstvo školy první místo a postoupilo do regionálního kola, které se uskuteční v Písku. Družstvo mladší kategorie ve složení K. Kodešová, N. Svobodová a V. Hunal utvořili studenti tercie, starší družstvo bylo ze studentů septimy a kvinty M. Komínová, J. Kešnerová a Š. Suk.

V průběhu března se také konala krajská kola několika zeměpisných soutěží, ve kterých naši studenti dosáhli (tak, jako každoročně) výborných výsledků. Soutěž Poznej Vysočinu: tato soutěž není zaměřena na ochutnávku masných výrobků s cílem poznat mezi nimi tradiční trvanlivý salám, jak by se z jejího názvu mohlo zdát, ale na podrobnou znalost reálií Kraje Vysočina. Je určena pro žáky a studenty základních škol a nižších ročníků víceletých gymnázií. Krajského kola v Jihlavě se účastnilo neuvěřitelných 157 (!) soutěžících, z každé školy vždy jeden chlapec a jedna dívka. Naši školu reprezentovali Anna Tousková a Jan Holub z kvarty. Uspět v takto nabité a velmi vyrovnané soutěži nebylo vůbec jednoduché, bodový rozdíl mezi nejlepší dvacítkou byl minimální. Janu Holubovi se podařilo dosáhnout krásného 8. místa a tím i postupu do celostátního dvoudenního soustředění, které se uskuteční v květnu v Praze. Zeměpisná olympiáda: v krajském kole reprezentoval naši školu student septimy Martin Tousek. V konkurenci čtyřiceti nejlepších geografů kraje se neztratil a ve své kategorii obsadil nádherné 6. místo. V březnu 2014 se konalo již popáté finále soutěže „S Vysočinou do Evropy“. Tato soutěž se skládá z celkem dvou kol – domácího a finálového. Prvního, domácího kola, se zúčastnilo téměř šest set studentů, kteří v celkem pěti kolech odpovídali na otázky o Vysočině v českém a anglickém jazyce. Z tohoto čtyřměsíčního vytrvalostního boje vzešlo do vítězného finále celkem pětadvacet soutěžících z celého Kraje Vysočina. Naši školu v tomto finále statečně reprezentovala Martina Slabá (2. A), Kamila Bartošková (septima) a Tomáš Novotný (sexta). Bohužel se ani jednomu soutěžícímu nepodařilo probojovat mezi první desítku, a sáhnout si tak na výhru v podobě čtrnáctidenního jazykového pobytu v Londýně nebo na notebook, ale i tak si odváželi velké množství věcných cen jako slovníků, knih a dárkových předmětů a rozhodně neodjížděli zklamaní. Velkým úspěchem Martiny Slabé bylo ale internetové hlasování o nejzdařilejší prezentaci, ve kterém získala s poměrně vysokým náskokem 1. místo.

Martin Tousek, Kamila Svárovská a mnoho dalších studentů si hned na počátku posledního březnového týdne nenechali ujít nevšední rockovou operu čerpající z třídílné Sofoklovy tragédie. V pondělí 24. 3. 2014 jsme navštívili velkolepé představení Oidipus Tyranus, které se konalo v divadle RockOpera Praha (dříve divadlo Milénium). Osazenstvo zájezdu tvořili převážně studenti tercie, dále kvarty a septimy. Když jsme dorazili do pražských Holešovic, kde divadlo RockOpera Praha sídlí, měli jsme ještě půlhodinku k dobru, a tak se většina účastníků akce s chutí občerstvila. Jakmile jsme se usadili v obrovském kruhovém sále, kapela spustila a nevšední představení začalo. Děj rockové opery Oidipus Tyranus nás zavedl do starořeckých Théb. Upoutal nás neustálý pohyb na jevišti, výstupy zpěváků, kteří pobíhali i mezi diváky, živá doprovodná hudba. Nejen milovníci rocku si přišli na své, protože celé představení bylo doprovázeno ohňovými efekty a dech beroucími artistickými výkony. Jak pravidla rocku velí, hudba rozhodně nehrála potichu, chvílemi přímo duněla celým sálem. Ale pasáže ryze rockové, kdy se muzikanti i zpěváci měli možnost takříkajíc vyřádit, střídaly tišší písně a děj plynul. Ani jsme se nenadáli a představení bylo přerušeno, protože na řadě byla přestávka. Po jejím skončení následovala druhá část, jež byla ještě dramatičtější než ta před přestávkou. V závěru děj i intenzita rockové hudby vygradovaly a v této dramatické atmosféře začal tragický konec krále Oidipa. O něm budou pojednávat další dvě rockové opery, které společně s Oidipem tvoří antickou trilogii. Mezi známějšími zpěváky jsme mohli poznat Viktora Dyka, Vlastu Horvátha, Honzu Toužimského ze skupiny Arakain, ti všichni se s námi dokonce ochotně vyfotografovali. Návrat domů proběhl bez komplikací, a tak jsme si z Prahy přivezli zajímavý zážitek. Představení se nám moc líbilo, poznali jsme operu z trochu jiné stránky.

Studenti Gymnázia Pelhřimov v březnu navázali na své výborné vystoupení v okresním kole olympiády z anglického jazyka a dne 28. března 2014 v Jihlavě vystoupali na pomyslné stupně vítězů i v kole krajském. Obdivuhodného výsledku dosáhla Martina Petráková z kvinty, která v kategorii III porazila mnohem starší soupeře a umístila se na skvělém druhém místě, čímž se zároveň nominovala jako náhradnice i do kola celostátního. Zahanbit se nenechal ani Toby Mazanec (kvarta), který v kategorii II. C (studenti, kteří měli možnost dlouhodobě pobývat v zahraničí) skončil na místě třetím.

V průběhu čtrnácti březnových dnů (14. – 28. března) byla v přízemí našeho gymnázia instalována výstava Kam si Bůh chodí pro sůl, komponovaná z fotografií Jarmily Kovaříkové (dnes Štukové). Mladá fotografka (1979) fotí reportážní snímky po celém světě, nejčastějším cílem jejích výprav je však Etiopie. Navštívila ji celkem třikrát s cílem mapovat zásadní sociální témata – děti, které chodí desítky kilometrů pro vodu, dětskou prostituci, tkalce, kmen Hameru na jihu Etiopie nebo těžaře v kráteru El Sod ve střední Etiopii. Za snímky, z nichž byla také zkomponována naše výstava, obdržela fotografka cenu v soutěži Czech Press Photo. Potěšilo nás, že se naši studenti zastavovali u fotografií a nechávali se zneklidňovat. Po výstavě totiž každému člověku v hlavě vyvstane množství otázek – na jakých základech stojí naše západní civilizace – je to opravdu pluralita kultur, názorů, přesvědčení? Jaká je naše společenská zodpovědnost? A co zodpovědnost firem? Výstavu jsme pořádali společně s Občanským sdružením Javořice a se společností Člověk v tísni a naše spolupráce bude dále pokračovat a pokračuje. Tento týden jsme se účastnili školních projekcí v rámci festivalu Jeden svět a na konci dubna se ve škole uskuteční další studentské volby, tentokrát volby do Evropského parlamentu. Naši sextáni dostali za úkol prohlédnout si výstavu a pokusit se vcítit do kůže některé z tváří na fotografiích (zakázánu měli kozu na fotografii č. 1) a napsat příběh jednoho dne. Bylo těžké vybrat ukázkovou práci, takže nakonec rozhodla dvacetistěnná kostka o tom, že sem vložíme práci Terky Sochorkové. Náš každodenní život Včera jsem ve městě potkal Kaim. To je moje sestřenice, vlastně nevím, jestli je to úplně moje sestřenice. Je od sestry druhé manželky mého táty. Ale je to vážně hezká holka, má dlouhé vlasy a je stejně stará jako já. Říkala mi, že potkala moji mámu, tu jsem neviděl už dva roky. V osmi letech mě poslali pracovat do města, abych se měl lépe a jednou si našel dobrou práci. Moje rodina ale zůstala v naší malé chatrči na vesnici. Všechny vesnice jsou tu chudé a ta naše také. Ale líbilo se mi tam, měli jsme jednu kozu. Musel jsem ale chodit daleko pro vodu, ta cesta mi zabrala celé dopoledne a pak jsem doma do večera pracoval. Ale měl jsem tam rodinu. Když jsem přišel sem do města, nikoho jsem neznal. Ze začátku se mi hodně stýskalo, ale vrátit už jsem se nemohl. Přes den i noc hodně pracuji. Jsem malý tkadlec. Když mám pár hodin na spaní, často nemůžu usnout, myslím na spoustu věcí. Na to, že nemám rodinu, už jsem si zvykl. Našel jsem si tady kamarády, ale při práci nemůžeme mluvit. V noci všichni spí, mně se ale hlavou honí hromady myšlenek. Po večerech přemýšlím, jestli ještě někdy uvidím někoho z rodiny. Ani nevím, jestli nemám nové sourozence. Bojím se, hlavně dneska. Jsem unavený, měl bych spát, ale nemůžu. Kaim mi řekla, že táta oslepl. Těžil sůl z jezera. Byla to hrozná práce. Pamatuju si, jak ho často pálily oči. A slyšel jsem, že pár mužů z naší vesnice kvůli té práci umřelo. Bojím se, i když už svého tátu asi stejně nikdy neuvidím. Chtěl bych mít dobrou práci, abych jednou mohl uživit celou rodinu. Kaim to má dobré, chodí do školy. Také bych tam rád chodil, jenže to nejde. Kaim má starší sestru, ta už do školy nechodí. Stojí celé dny na ulici, dospělí muži si ji na noc někam vodí. Kluci říkali, že jejich sestry to také musí dělat, ale neřekli mi, jak přesně

se živí. Vím jen, že je to ošklivá práce. Ty holky často pláčou. Je mi jich líto, město je nebezpečné. Ale je tu práce. Práce, která mě ale nesmírně unavuje, každý den dělám to samé. Bolí mě ruce a záda. Když vyjdu na světlo, začnou mě pálit oči, ale je to krásné vidět slunce. Tady jsem pořád zavřený dole, je to tu malé, vlhké a špinavé. Je nás tu moc, spíme vedle sebe namačkaní na zemi. Nemám moc jídla, ale to nikdo tady. Celý den jen sedím a jezdím s nití sem a tam, pořád to samé. Někdy si říkám, že možná tkám i ze spaní. Nechci tuhle práci dělat celý život! Jednou odsud stejně budu muset odejít. Na práci tu chtějí jen děti, jsme levní, moc dospělých tu nedělá. Ten pán, co mi dává jídlo a občas nějaké peníze, říká, že nám dětem jde tahle práce moc dobře. Jindy na nás zas křičí, že pracujeme příliš pomalu. Sedím tu shrbený skoro celý den, všechno mě bolí, mám hlad… a teď, když bych měl spát a odpočinout si, nejde to. Už mě to tu všechno štve, nevím, co jednou budu dělat. Jestli si jednou najdu práci. Jeden můj kamarád odjel pryč z města, pryč z naší země. Do nějaké bohaté a velké země daleko odsud. Prý tam jsou velká města plná lidí, kteří mají moc peněz, vysoké domy do nebe a hodně aut. Vypadají jinak než my. Mají světlou kůži. Chtěl bych je vidět a poznat je. Ale nevím, jestli je někdy uvidím. Přál bych si vidět ta města. Mít dobrou a jistou práci jako oni a kdyby se mi tam líbilo, tak bych tam přivedl i rodinu. Možná svoji rodinu už ale nikdy neuvidím. Možná neuvidím ani ten jiný svět. Neumím psát, závidím těm dětem, co chodí do školy, jenže já tu musím od rána do noci pracovat a nic z toho. Každý večer musím usínat s tím pocitem, že to všechno asi těžko změním. Přál bych si lepší život, přál bych si jeden den odpočinku, přál bych si ochutnat čistou vodu a přál bych si teď usnout…

„Kousek od Prahy máme chalupu, na kterou stále jezdíme. Topíme tam ve starých kamnech. Mně zatápění nikdy moc nešlo, a když se porouchala, psala jsem manželovi do vězení, že ta stará kamna hrozně čadí a špatně se v nich topí. Ve věznici manžela vyslýchali, protože si mysleli, že jde o nějakou šifru. Byla to ale opravdu pouze kamna…“ – parafrázuji kousek vyprávění PhDr. Kamily Bendové, CSc., matematičky, disidentky, ženy politika a filosofa Václava Bendy a matky šesti dětí. Paní doktorka Bendová přijela ve středu 26. března na pozvání Gymnázia Pelhřimov a Oblastní charity Pelhřimov a v aule naší školy pronesla dvě přednášky. Dopoledne vyprávěla studentům čtvrtých ročníků a zájemcům příběhy žen, které stály po boku svých mužů v době, kdy jejich manželé přišli podpisem Charty 77 či činností v disentu nejen o práci, ale často i o svobodu. Paní doktorka kořenila vyprávění jemným humorem, který ji neopustil ani na

přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Tehdy byl její manžel čtyři roky zavřený a mladá matematička se sama starala o pět dětí. Vězení bylo tou nejzazší možností – častěji se ženy setkávaly s domovními prohlídkami, neustálými kontrolami, zadržením na 48 hodin, odposloucháváním a filmováním znemožňováním studia, omezováním výběru zaměstnání a s dalšími praktikami předlistopadového režimu – „Nejhorší bylo vědomí, že kterýkoli den v půl páté ráno může přijít domovní prohlídka, kdykoliv mohou odvést manžela k výslechu“. Odpoledne se doktorka Bendová věnovala sylogismům, jež stojí u základů výrokové logiky. Na počátku přednášky, kterou si přišel poslechnout i pan starosta Leopold Bambula, jsme se dozvěděli, že středověcí studenti používali na řešení sylogismů mnemotechnické pomůcky, slova, jež jim jednotlivými hláskami připomínala, jak mají daný sylogismus řešit. Je pravdou, že nejjednodušší sylogismus typu všichni lidé jsou smrtelní – Aristoteles je člověk -> Aristoteles je smrtelný zvládneme i bez vzorečků. Ovšem obtížnější sylogismy (Každý lhář je zloděj – Někteří lidé jsou lháři -> Někteří lidé, kteří jsou zloději, jsou i lháři) lze, jak jsme se přesvědčili, úspěšně řešit pomocí Vennových diagramů. Některé pasáže pro mě (a nejenom pro mě) byly obtížné, ale kolegyně mě po přednášce uklidnila, že takhle to vypadá na matfyzu a že tedy nemusím být traumatizován. Navíc velmi rád o paní doktorce prozradím, že její druhou nejoblíbenější vědou je historie…

Duben 2014 Těžko si lze představit duben bez rodičovských schůzek a přijímacích zkoušek. Myslím, že se nám dařilo v obou případech. Do budoucí primy se hlásilo 34 páťáků, k přijímačkám do prvních ročníků se dostavilo 98 žáků devátých tříd. Mohu prozradit, že se nám nakonec velký zájem o studium na naší škole povedl přetavit i v plné třídy – od září 2014 studuje třicet primánů a šedesát prváků. To je jeden z nejlepších výsledků za poslední roky. Do tohoto měsíce je vhodné zařadit výsledky biologických soutěží: Stejně jako v minulých letech byl i letošní 48. ročník biologické olympiády bohatý na dobré výsledky našich studentů a žáků. Soutěžící ve všech kategoriích a soutěžních kolech řeší praktické a teoretické úlohy, které vycházejí ze stanoveného tématu, píší test všeobecných biologických znalostí a poznávají živočichy a rostliny. Letošním tématem pro kategorii A a B byla „Komunikace“ (v rámci organismu i mezi organismy navzájem), zatímco v kategorii C a D to bylo „Světlo a barvy v přírodě“. Školní kola obou vyšších kategorií proběhla ještě před jarními prázdninami a na základě dosažených výsledků byli úspěšní řešitelé pozváni do krajského kola (úspěšným řešitelem je soutěžící, který získá nejméně 60% z všech možných bodů). Krajské kolo kategorie A se konalo 4. dubna 2014 v H. Brodě za účasti našich studentů septimy Štěpána Suka, Miroslava Bašty a Michaely Komínové (dle dosaženého pořadí ve školním kole). Nejlépe se s plněním úloh krajského kola vypořádal M. Bašta (mimochodem loňský vítěz krajského kola kategorie B), který mezi 25 účastníky obsadil 2. místo s postupem do celostátního kola. Štěpán Suk byl v pořadí čtvrtým úspěšným řešitelem (více jich v krajském kole nebylo), když mu k zisku 3. místa chybělo 1,5 bodu. Úspěchem je i umístění M. Komínové na hranici první a druhé desítky. Krajské kolo kategorie B proběhlo na stejném místě, ale o týden později (11. dubna 2014). Zde školu reprezentoval Milan Křížek ze sexty a i jeho 10. místo mezi dvaceti účastníky je jistě příslibem pro další pěkná umístění v budoucnu. V obou nižších kategoriích proběhla kola okresní, kde jsme měli také své zástupce. V kategorii C se nejlépe umístila Anna Smrčková z tercie, když obsadila 4. místo a navázala tak na své loňské 3. místo, ale v kategorii nižší. V kategorii D byl naším nejúspěšnějším soutěžícím Adam Šebesta z primy, který obsadil při své premiéře 10. místo mezi 22 soutěžícími. Významná byla účast našich studentů při pokračování lesnické soutěže. Obě vítězná družstva našich studentů, která postoupila z místního kola soutěže, bojovala i velmi úspěšně v regionálním kole evropské lesnické soutěže YPEF 2014, které se konalo 29. dubna 2014 na VOŠL a SLŠ Bedřicha Schwarzenbergra v Písku. Po výborných výkonech v obou částech soutěže (test z teoretických znalostí a praktické poznávání přírodnin) obsadilo družstvo ve složení Michaela Komínová, Johana Kešnerová a Štěpán Suk 2. místo

v kategorii starších studentů, když je od vítězného domácího družstva dělil pouhý jeden bod. Družstvo mladších studentů obsadilo také výborné 2. místo, které vybojovalo ve složení Kristýna Kodešová, Nikola Svobodová a Vojtěch Hunal, všichni ze třídy tercie. Po ukončení soutěže předvedli studenti místní školy ukázky sokolnictví s jestřábem a puštíkem, následovala komentovaná prohlídka školního arboreta a výstavy s mysliveckou tématikou.

Ve středu 9. dubna 2014 jsme se na jihlavském gymnáziu zúčastnili (Hana Martínková, Dominika Valentová a Pavel Kubíska) krajského kola dějepisné soutěže gymnázií. Tato velmi prestižní setkání středoškoláků probíhá již 23 let, dosud však byla omezena pouze na česká a slovenská gymnázia (celkem 86), která se přihlásila na začátku soutěže. Gymnázia se utkávala každý rok v listopadu v Plzni. Letos byla poprvé soutěž nabídnuta všem gymnáziím a organizovala se krajská kola. U nás na Vysočině se soutěže účastnilo deset gymnázií, z nichž 4 nejlepší postupují do celostátního kola. Tématem letošního ročníku je období První a Druhé republiky (1918-1939). Soutěž sestávala ze tří kol, na něž jsme měli hodinku času. V prvním kole jsme měli za úkol vybrat správnou odpověď ze čtyř možností. Otázek bylo celkem 50. V dalším kole jsme museli sami odpovědět na 25 otázek (tedy doplnit odpovědi). Třetí, poslední kolo bylo rozděleno do několika částí. Museli jsme poznat tváře slavných osobností z doby první republiky, přiřadit letopočty úmrtí k osobnostem, vysvětlovat a přiřazovat pojmy a spoustu dalších zapeklitých úkolů. Nakonec jsme se zdarem obstáli a obhájili krásné druhé až třetí místo. Postupujeme tedy do celostátního kola 20. listopadu.

Celý duben probíhaly další a další soutěže a olympiády – matematická, chemická, olympiáda z českého jazyka. Kromě toho se studenti (obě třídy prvních ročníků, kvinta a sexta) podívali do útrob vodní elektrárny Orlík a jaderné elektrárny Temelín. V rámci chemie se našim cílem stala Vysoká škola chemicko-technologická v Praze a pivovar Bernard v Humpolci. Navíc byl duben bohatý i na přednášky – dvě přednesl RNDr. Jakub Hraníček, Ph.D. (o analytické chemii), o možném studiu v zahraničí mluvil bývalý eurokomisař Pavel Telička.

Květen 2014 Jaký by to byl květen bez maturit? Povznášející … odpadl by stres na obou stranách a všichni by mohli klidně spát. Pravdou však je, že zpravidla vše dopadne dobře a maturity – jak státní část, tak profilová – proběhnou bez problémů. Maturanti si poradili se všemi nástrahami a až na jednoho studenta všichni zkoušky dospělosti složili úspěšně. Od 2. do 9. května probíhaly písemné části maturity, školní část se odbývala ve druhé polovině měsíce (19. – 29. května). První předvedlo své výkony 18 studentů oktávy, poté 20 maturantů 4. A a nakonec nastoupila 4. B v počtu 18 budoucích absolventů. Hodnoty uvedené v grafu udávají výsledek u státních maturit v procentech: 86,9

90 83

85 80 75

87,4

86,8 80,9

73,3

76,1

70

69

Všechny střední školy

65

Gymnázia

60

Gymnázium Pelhřimov

55 51

50 Český jazyk

Anglický jazyk

Matematika

Nakonec všech studentů složilo maturitu úspěšně (jeden student opakoval školní ústní zkoušku ze základů společenských věd v podzimním termínu). Více jak polovina žáků (36) měla vyznamenání, z toho 20 žáků maturovalo se samými jedničkami.

První květnový týden navštívila třída sekunda „Neviditelnou výstavu“ na Novoměstské radnici v Praze. Více jak hodinu strávili naši žáci v naprosté tmě a měli možnost projít několik místností bytu nevidomého člověka. Z bytu se dostali rovnou na ulici nebo do lesa, kde se rovněž museli spolehnout pouze na hlas svého průvodce. Pro všechny to byl nezapomenutelný zážitek, o který se s vámi rádi podělí … „Po skupinách jsme nejistě vstupovali do úplné tmy, ze které se ozýval akorát uklidňující hlas nevidomého průvodce. Pomalu jsme tápali při stěně, až jsme dorazili do jakéhosi bytu. Zkusili jsme si, jaké to je být nevidomým v bytě, na ulici, v lese, v galerii nebo v kavárně.„ (Markéta) „Všichni jsme se celkem báli, ale trochu nás odreagovalo to, jak nás jeden z průvodců začal učit Braillovo písmo. Jakmile se za námi zavřely dveře, nastoupila černočerná tma. Bylo jedno, jestli máte otevřené nebo zavřené oči…“ (Jirka)

„Zpočátku bylo těžké zvyknout si na to, že vůbec nic nevidím (…). Museli jsme naší průvodkyni důvěřovat a vnímat jinými smysly než zrakem, mnohem více než za „normálních“ okolností. Překvapilo mě, že nevidomí nemají problém orientovat se v prostoru, ale ani rozpoznávat různé předměty hmatem.“ (Kristýna) „Byli jsme ve tmě hodinu, ale měli jsme pocit, že to bylo jen dvacet minut. Myslím, že nám to všem trochu změnilo vnímání handicapovaných lidí.“ (Valerie) „Rozhodně si slepých lidí teď víc vážím a víc je chápu.“ (Nikola) „Nevidomí žijí prostě v tmavém světě a mají úplně jiné měřítko, podle kterého posuzují ostatní. Náš úsudek o člověku, ať chceme nebo ne, ovlivňuje vzhled, jelikož žijeme ve světě, kde to, jak vypadáte, hraje velkou roli. Ale oni vás nevidí, mohou vnímat jen to, jak mluvíte a jak reagujete… to je přeci krásné.“ (Karolína) „Výstava mi změnila pohled na nevidomé lidi. Bohužel mi přijde, že jsem pořád jedna z mála, kdo si uvědomil, že jsou to normální lidé se smyslem pro humor. Ale možná bych jim mohla závidět, že nevidí dnešní svět, protože některé věci bych vlastně také radši neviděla.“ (Karolína) „Výstava byla jako taková prostě úžasná a bavila mě úplně celá! Při ní jsem postupem času zjistila, že mi zrak vlastně vůbec nechybí. Toto si budu pamatovat jako jeden z nejlepších zážitků v mém životě. Zjistila jsem, jak příjemní jsou lidé i přesto, nebo právě proto, že o něco přišli, například (právě) o zrak. Myslím, že bychom se každý měli na chvíli zastavit a přemýšlet o tom, co to obnáší, protože i tahle hodinová zkušenost mi dala dost.“ (Elen)

Devátého května se třeťáci a biologický seminář třetích ročníků odjeli s profesory Trnkou, Havlem a Makovcem na biologickou exkurzi v rámci projektu financovaném z fondů Evropské unie. Cílem byla rašeliniště u Borkovic nedaleko Třeboně – naučná stezka se proplétala rašeliništěm s mnoha živočišnými druhy. Další zastávkou byl Vlkov s písečným přesypem připomínajícím minipoušť. Přírodovědné putování pokračovalo procházkou po blízké pískovně, domově masožravých rosnatek. Pracovní listy se postupně plnily novými poznatky, fotoaparáty cvakaly a biotopy odhalovaly svá tajemství. Celá exkurze byla završena na březích rybníků u Frahelže a srovnáváním podílu planktonu v rybníku a nádrži.

Je již tradicí, že každý rok hostí studenti z pelhřimovského gymnázia studenty z holandského Vaddinxveenu. Tak tomu bylo i letos. Jde o výměnný program, a protože my už jsme v Holandsku byli, bylo tedy na nás, abychom se postarali o naše zahraniční přátele,

ubytovali je a pohostili. O svých zkušenostech pohovoří studentka septimy Magdaléna Škodová. Pořád se to zdálo tak daleko a najednou to bylo tady – další návštěva nizozemských studentů v našem městě! Každý si do rodiny vybíral svého Holanďana dle svých představ. Pro někoho byly určující společné zájmy, pro někoho možná vzhled na přiložené fotografii a někomu stačil první dojem, který ho přesvědčil, že jeho host bude skutečně sympatický. Já jsem při výběru vzala v úvahu od každého trochu a myslím, že jsem rozhodně později nelitovala. Někteří z nás své studenty kontaktovali již dříve na sociálních sítích, aby o nich něco zjistili a mohli se na jejich návštěvu patřičně připravit. Naproti tomu jiní se nechali překvapit. Já jsem se rozhodla svou studentku kontaktovat a zjistila jsem, že si budeme skvěle rozumět. Po příjezdu jsme si Holanďany rozebrali a odvezli do svých domovů. Já jsem ubytovávala svého milého hosta společně s kamarádem ze třídy, který měl také velmi sympatického studenta, takže nám bylo ve čtyřech hned od začátku veselo. Doma jsme je nechali trochu si odpočinout a připravili jim tradiční český pokrm. I přes naše prvotní obavy se zdálo, že jim jídlo chutnalo a dokonce se naučili říkat: „Knedlo, vepřo, zelo.“ Oni nás na oplátku naučili také pár holandských slov a společně jsme se zasmáli českým jazykolamům, které jim zněly – jak nám později řekli – jako čínština. Večer jsme se v jedné z našich hospůdek měli možnost seznámit i s ostatními studenty a využít našich znalostí angličtiny. Často nás potrápila anglická gramatika a vyjadřování frází, které snad existují jen v češtině, ale nakonec jsme se myslím všichni úspěšně domluvili a rozhodně jsme naší škole neudělali ostudu. A naše „plyšáková válka“, která začala hned po příchodu domů, se nám všem rozhodně vryla do paměti. Druhý den byl pro nizozemské studenty připraven program, se kterým někteří z nás pomáhali jako překladatelé. Z osobní zkušenosti musím říct, že i v této roli jsme občas zažili velmi horké chvíle. Výrazy jako „vykoupit se z poddanství“ nebo „Zakarpatská Ukrajina“ byly pro nás při překládání až úsměvné. Odpoledne se konal tradiční fotbalový zápas mezi studenty obou zemí a jeho výsledek byl pro nás všechny velkým překvapením. Holanďané totiž očekávali jisté vítězství a s pýchou mluvili o fotbale jako o svém národním sportu. Remíza a pozdější prohra při penaltách byla pro ně velkým zklamáním a možná i trochu ostudou. Večer jsme se všichni opět sešli a naposledy jsme měli možnost popovídat si a v podstatě se i rozloučit.

Následující ráno přišlo velké a pro někoho smutné loučení a naši noví kamarádi nám naposledy zamávali z autobusu. ¨

Pro mě osobně to byl opět krásný zážitek, skoro bych řekla, že nejlepší ze všech setkání s Nizozemci. Skvěle jsem si pocvičila svou angličtinu, popovídala si o národních tradicích a zjistila, že máme mnoho společného. Musím říci, že doba pobytu našich hostů byla na můj vkus příliš krátká, protože jsme se sotva stihli trochu oťukat a seznámit. Ale i tak byly pro mě tyto tři dny opravdu nezapomenutelné a rozhodně mám co vyprávět. A myslím, že nejsem jediná, kdo je dosud v kontaktu s některými z holandských studentů. Na závěr bych uvedla, že jednoho Holanďana zdejší atmosféra natolik okouzlila, že se mi svěřil, že se sem chce přestěhovat. A to už něco znamená.

V polovině května naše gymnázium uspořádalo v rámci přírodovědných projektů další exkurzi – cílem byla Plzeň. Nepočítám už, kolikrát již studenti společně s profesory vyjeli během tohoto školního roku za poznáním. Projekty budou pokračovat znovu od září. Jistě se jich opět zúčastní i Ivana Daňhelová, která napsala i následující řádky. Naší první zastávkou byla TechMánie. Je to expozice podobná například IQ parku v Liberci – lze ji přirovnat k interaktivnímu muzeu. Mohli jsme si vyzkoušet otáčení na setrvačníku, vodní, zvukové, tlakové i další pokusy. Část expozice byla věnována výrobě elektrické energie. Po čtyřech dlouhých hodinách jsme se vrátili do autobusu, který nás odvezl do kempu Keramika, našemu útočišti na další dvě noci. Časně ráno jsme odjížděli, abychom se na devátou hodinu dostali do plzeňského pivovaru, kde se vaří známé pivní značky. Prošli jsme haly, kde se plní plechovky a lahve a kde se pivo vaří a třikrát se převařuje, aby dostalo svoji typickou a plnou chuť. Podívali jsme se i do sklepů, kde se dřív pivo uchovávalo. Prohlídka byla zajímavá, byla však spojena i s prací – vyplňovali jsme totiž pracovní listy. Po kratším rozchodu jsme se vrátili na oběd zpět do kempu a odpoledne jsme hráli minigolf, fotbal a další hry. Navečer jsme se uchýlili do jídelny a sledovali hokejové utkání z mistrovství světa. Naši profesoři sice šťastní nebyli, jelikož jsme mohli strávit toto volné odpoledne smysluplněji, ale my máme zkrátka hokej rádi. Po večeři jsme sesbírali chrastí a kolem osmé rozdělali ohniště. Příjemně jsme si povídali a opekli si špekáčky.

Ráno jsme si sbalili svých „pět švestek“ a „vypadli“ z kempu. Odjeli jsme do Koněpruských jeskyní, kde jsme mohli vidět krasovou výzdobu, a pak už jsme se vraceli do Pelhřimova. I když nám zpáteční cestu zkomplikovala kolona, za několik hodin jsme už stáli před budovou gymnázia.

Na konci května naše gymnázium vybojovalo velmi pěkné umístění ve sportovním měření sil. Dne 20. 5.2014 se konalo v Třebíči krajské finále Poháru rozhlasu žactva v atletice. Účast si prvenstvím v okresním kole vybojovala také starší děvčata Gymnázia Pelhřimov. Družstvo se sice v krajském finále mezi tři nejlepší nedostalo, zato v soutěži jednotlivců děvčata přivezla dvě medaile. Na druhém místě se ve vrhu koulí umístila Dorota Skřivanová (kvarta). Ve skoku dalekém zvítězila Anna Tousková (kvarta) vynikajícím výkonem 482 cm. Květnové dění trochu nemáchovsky zakončil v Dukovanech Marek Zmeškal ze 3. A. Nepotkal tam ani Viléma, ani Jarmilu, ale jaderný reaktor… a vypořádal se s ním vpravdě královsky. Minulý týden se celkem 35 studentů středních škol zúčastnilo stáže Jaderná maturita v Jaderné elektrárně Dukovany. V rámci stáže studenti poznávali elektrárnu, účastnili se přednášek zaměstnanců a hlavně se podívali do provozu jaderné elektrárny. Na závěr stáže pak absolvovali vědomostní test, kde otestovali nabyté vědomosti. Nejlépe si při tomto testu vedl právě Marek Zmeškal, který měl jako jediný bezchybný test a stal se „Králem Jaderné maturity Dukovany“.

Červen 2014 Předprázdninový měsíc je… předprázdninový měsíc. Všichni už myšlenkami bloudí v krajích, kde nezavadí o školní lavice, židličky ani katedry. Proto je mnohem náročnější mobilizovat poslední zbytky naprosto vyčerpaných mozkových kapacit a přežít tvorbu (učitelé) a vypracování (studenti) písemných prací. Do toho všeho ještě musíme stihnout předat maturitní vysvědčení, podniknout školní výlet, setkat se s rodiči budoucích studentů a nabádat (studenty, ne rodiče), aby (slovy Karla Poláčka): „Abysme ani o prázdninách nezapomněli, že jsme synové vlasti, pročež abychom ani o prázdninách nesložili ruce v klín a doma pomáhali. Abysme šli příkladem napřed a nedělali hanbu naší škole. Abysme zdravili dospělé a nejedli nezralé ovoce, což je zlých nemocí původce, a nelámali větve, poněvadž to je příroda. Abysme dbali čistoty těla a nemyslili si, že když jsou prázdniny, že můžeme chodit jako čuňata, pročež abysme se vzdělávali četbou.“ Toto Poláčkovo poučení může platit pro všechny… Většina školních výletů byla obohacena nějakou exkurzí – například prváci a kvinta sjížděli Vltavu, zároveň navštívili přírodní rezervaci Vyšenské kopce, prohlédli si s výkladem historické centrum Krumlova, vstoupili do hlubin grafitového dolu a na Kleti poslouchali v observatoři přednášku o planetkách. Na závěr školního roku se studenti z několika tříd vydali již podruhé na rockovou operu, tentokrát na Sofoklovu Antigonu. Představení bylo velkolepé, soubor rockové opery nabídl opět neskutečnou plejádu tónů, zvuků, skvělých hlasů, akrobatických a jiných pohybových kreací. Některým studentům se až tajil dech při ohňových show. Kromě toho celou dobu mohli poslouchat živou kapelu a vidět režiséra Romana Štolpu, který různými posunky a gesty vyjadřoval svoji spokojenost či opak. Přestože se mnozí těšili na známá jména jako Jan Toužimský, Viktor Dyk, Kamil Střihavka, nebyli zklamáni. Ti zpěváci, kteří tentokrát alternovali, předvedli tak perfektní výkony, že byli jistě všichni diváci spokojeni. Nepochybně všichni ocenili výkon Lukáše Písaříka /Kreon/,

jenž po úrazu Viktora Dyka nastudoval jeho roli za tři dny a noci. Kdyby tuto zprávu nesdělili pořadatelé v programu, možná, že by si naši milovníci rocku mysleli, že to tak patří. Naši studenti z primy, tercie, kvarty, kvinty a z druhého ročníku přijeli z představení nadšeni a hned si zamlouvali místa na další, třetí část trilogie, Sedm proti Thébám, jež se bude hrát na podzim. Budeme se těšit.

Na závěr školního roku bylo uspořádáno i poslední páteční promítání a povídání z cyklu Malé promítání o velkých problémech. Celé jsme ho věnovali politickým vězňům a procesu s Miladou Horákovou. Dokumentem byl tentokrát Případ Dr. Horáková, který natočil Jan Mudra v roce 1990. Promítání dokumentu bylo doprovázeno povídáním o inscenování soudních procesů v 50. letech a o roli propagandy v totalitních režimech. Při diskusi jsme se nakonec dostali až k otázce vztahu Ruska a Ukrajiny a k budoucnosti Evropy. V sobotu 21. června se v Třebíči konal závod horských kol. Závod byl součástí seriálu MTB Vysočina cup a byl vypsán jako Mistrovství škol Kraje Vysočina MTB základních a středních škol 2014. Závodníci museli zdolat fyzicky náročný, technický, ale velmi pěkný okruh dlouhý 5,8 km s převýšením téměř 140 m. Za naši školu nás reprezentovali Anna Mikolášková z 1. A a Petr Velíšek z kvarty. V závodě si velmi dobře vedla Anna, která musela absolvovat 16 km a nakonec se stala i nejrychlejší ženou. Pěkně jel i Petr Velíšek, absolvující 5 okruhů. Po součtu tak tato dvojice vybojovala zasloužený titul a mistrovství vyhrála.

V září naše škola započne novou etapu. Gymnázium Pelhřimov je mrtvo, ať žije Gymnázium a Obchodní akademie Pelhřimov.