2014

ZŠ v Jemnici, příspěvková organizace, náměstí Svobody 88

Minimální preventivní program 2013/ 2014 Úvod Minimální preventivní program vychází z pokynu MŠMT, č. j.:14514/2000-51, který do prevence sociálněpatologických jevů zařazuje konzumaci drog včetně alkoholu, kouření, kriminalitu, gambling, záškoláctví, šikanování a jiné násilí, rasismus, xenofobii, intoleranci, antisemitismus. Cílem minimálního preventivního programu je ve spolupráci s rodiči formovat takovou osobnost ţáka, která je s ohledem na svůj věk schopná orientovat se v dané problematice, zkoumat ji, ptát se, dělat rozhodnutí, která si bude váţit svého zdraví, bude umět nakládat se svým volným časem a zvládat základní sociální dovednosti.

Řízení a realizace preventivních aktivit Za realizaci Minimálního preventivního programu zodpovídá školní metodik prevence, který koordinuje práci jednotlivých učitelů a externích spolupracovníků. Školní metodik se podílí na analýze současného stavu a zároveň na řešení jednotlivých problémů. O průběhu naplňování Minimálního preventivního programu informuje vedení školy a spolu s ním pravidelně vyhodnocuje aktuální situaci ve škole.

Primární prevence v rámci jednotlivých vyučovacích předmětů I. stupeň Primární prevenci na prvním stupni má na starosti třídní učitel. S jednotlivými tématy se děti setkávají především v prvouce, přírodovědě a vlastivědě. Při výuce lze vyuţít různých metod, např. výklad, předávání informací, samostatnou práci, skupinovou práci, projektové vyučování, dramatickou výchovu nebo vyuţít materiály školy z oblasti primární prevence. 1. třída ● osobní bezpečí ● základní zásady mezilidské komunikace ● vztahy v dětském kolektivu ● kaţdý člověk je jiný ● základní hygienické návyky ● vyuţití volného času ● rodina, jako bezpečné místo 2. třída ● lidské tělo ● zdraví a jeho ochrana ● zacházení s léky ● reţim dne ● vztahy mezi lidmi ● chování v krizových situacích 3. třída ● pojmy z oblasti prevence, sexuální výchovy a drogové závislosti ● zdraví a jeho ochrana ● lidé kolem nás, multikulturní výchova ● vyuţívání volného času ● ochrana proti obtěţování cizí osobou 4. třída 1

● lidské tělo, odlišnost mezi pohlavími ● ţivotospráva a důsledky nevhodných návyků ● vyuţívání volného času ● pojmy drogová závislost, a sexuální výchova ● vztahy v dětském kolektivu 5. třída ● domov, rodina, důvěra, vztahy ● léčivé a návykové látky ● vztahy v dětském kolektivu ● komunikace ● poznatky o negativních vlivech tabáku a alkoholu ● puberta ● nebezpečí při komunikaci s cizími osobami

Cíl Po pěti letech by děti měly umět ● definovat rodinu jako zázemí a útočiště ● zvládat rozdíly v komunikaci s dětmi a dospělými ● mít základní sociální dovednosti ● umět se chránit před cizími lidmi ● mít základní zdravotní návyky ● umět si správně zorganizovat svůj volný čas ● umět rozlišit léky a návykové látky ● znát přesné informace o alkoholu, tabáku a dalších návykových látkách ● znát následky uţívání návykových látek ● umět odmítat II. stupeň Práce na druhém stupni je velmi náročná na koordinaci, aby byla probrána všechna témata, ale nedocházelo k jejich překrývání a přesycení ţáků informacemi. S tématy z oblasti prevence se pracuje vlastně ve všech předmětech především je to občanská výchova, rodinná výchova, přírodopis, chemie, výchova ke zdraví, tělesná výchova, dějepis, český jazyk a literatura. K práci s tématy lze vyuţít metod výkladu, samostatné práce, práce s médii, projektové vyučování, skupinová práce, hraní rolí, práce s materiálem, besed, přednášek atp. 6. třída ● vhodná náplň volného času, zdravý ţivotní styl ● ochrana zdraví ● rodina a její funkce pro zdravý rozvoj jedince ● osobní bezpečí, způsob chování v krizových situacích ● rizika zneuţívání návykových látek ● způsoby odmítání 7. třída ● komunikace mezi lidmi ● mezilidské vztahy ● péče o zdraví, ţivot s handicapem ● sexuální výchova, vztahy mezi dívkami a chlapci ● osobní bezpečí, šikana, sexuální násilí ● drogy a jejich dělení, účinky, prevence 8. třída ● fyziologie, působení drog na oběhový, nervový a dechový systém 2

● tělesné, duševní a sociální změny u závislého člověka ● rozvoj sebepoznání a sebepojetí ● řešení problémů, chování v krizových situacích, konflikty ● agresivita, šikana, různé formy násilí ● sexuální výchova, odlišnosti, deviace ● drogová závislost, kontaktní centra 9. třída ● sebevědomí, sebepojetí, rozvoj osobnosti ● zdravé sexuální chování ● volba ţivotního partnera ● sociální výchova, vztah k jiným kulturám, národnostem ● komunikace ● právní odpovědnost, trestní normy

Cíl Ţáci by před opuštěním ZŠ měli znát a umět ● pojmenovat základní návykové látky ● znát jejich účinky na lidský organizmus ● orientovat se v problematice závislosti ● znát základní právní normy ● vědět, kde jsou kontaktní místa pro danou problematiku ● posilovat své sebevědomí ● správně se rozhodovat, odmítat ● zaujímat zdravé ţivotní postoje ● orientovat se v problematice sexuální výchovy ● bránit se různým formám násilí, vědět, kde hledat pomoc ● zvládat základní sociální dovednosti

Nadstavbové aktivity v rámci školy Tím rozumíme vše, co se pro děti připravuje nad rámec běţné výuky. Sportovní den Akce je pořádaná pro ţáky druhého stupně, probíhají různá sportovní utkání mezi jednotlivci i třídami. Školní parlament Zástupci všech tříd se pravidelně setkávají s ředitelem školy a řeší aktuální problémy, vznášejí poţadavky a zpětně informují ţáky své třídy. Sportovní soustředění Zimní lyţařský výcvik pro ţáky 7. ročníků a sportovních tříd, utuţování kolektivu, prohlubování mezilidských vztahů.

Volnočasové aktivity pro žáky Na škole působí řada zájmových krouţků rozmanitého zaměření pro ţáky různého věku. Ţáci školy se účastní krouţků a akcí pořádaných i jinými organizátory (např. DDM Jemnice, sportovními organizacemi). Výsledky práce ţáků jsou prezentovány i na veřejnosti (Jemnické listy, účast v soutěţích, na sportovních utkáních a další).

Informování rodičů ● třídní schůzky ● konzultační hodiny (dle dohody) ● internetové stránky školy 3

Kontakty: Telefony pro konkrétní situace. OPD Alois Procházka: 568 408 375 Policie Jemnice: 725 103 453

Okresní metodik prevence: Mgr. Jana Matějková [email protected]

Školní metodik prevence: Jana Šroufeková, konzultační hodiny dle dohody

Výchovný poradce: Radoslav Průša, konzultační hodiny: Pro ţáky čtvrtek dopoledne Pro rodiče po telefonické domluvě

Spolupráce s učiteli: porady třídních učitelů pedagogické rady

Metodický postup při řešení: a) záškoláctví do 10 hodin – pohovor s rodiči více jak 10 hodin – výchovná komise školy více jak 20 hodin – písemné nahlášení Postih: 1–7 neomluvených hodin – důtka ředitele školy 8–12 neomluvených hodin – chování uspokojivé 13 a více neomluvených hodin – chování neuspokojivé b) šikana 1) konfrontace pozorování s ostatními učiteli 2) konzultace dalšího postupu s vedením školy 3) vyslechnout více nezaujatých svědků (poskytnout pocit bezpečí) 4) spojit se s rodiči případné oběti, poţádat je o spolupráci 5) citlivě a diskrétně vyslechnout oběť 6) vyslechnout agresory tak, aby byla znemoţněna jejich domluva 7) svolání výchovné komise (Komise posoudí, zda se jedná o šikanu, v jakém rozsahu, a navrhne způsob potrestání- to závisí na věku, intenzitě šikany a na tom, zda se jednalo o první případ, nebo o recidivu.) 8) individuálně pozvat rodiče agresorů, sdělit jim navrhovaná opatření a poţádat je o spolupráci, zdůraznit moţnost nápravy (Pokud odmítají jakoukoliv spolupráci, zváţit moţnost oznámení na OPD a Policii ČR) 9) pozvat rodiče obětí, domluvit se na opatřeních 10) teprve nyní rozebrat situaci se třídou, prodiskutovat, vysvětlit nebezpečnost, oznámit potrestání viníků 4

11) pokud se situace vyřeší pouze odchodem některých ţáků, měl by odejít agresor c) drogy ...byly u žáka nalezeny dovolené drogy Právní a další úvaha: Pití a kouření pod povolenou věkovou hranici. Směrnice k uţívání povolených medikamentů u mládeţe. Být si vědom moţnosti zneuţití těkavých látek. Ve školním řádu se uvádí, ţe i alkohol a cigarety do prostor škol nepatří. V případě nalezení jasný postup. Zvaž: Za jakých okolností lze látku odebrat? Prodiskutovat problém se ţákem nebo zajistit, aby ho projednal s výchovným poradcem, nebo jiným členem poradního týmu školy. Další možnosti: Informovat rodiče nebo právní zástupce ţáka; Rozhodnout, zda informovat ostatní členy sboru, zda iniciovat obecnou rozpravu s místním protidrogovým koordinátorem. …bylo u žáka zjištěno nedovolené vlastnictví zakázané drogyú Právní a další úvaha: Dle novely zákona č.112/1998 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 140/1961 a č. 200/1996 je zakázáno vlastnit větší mnoţství drogy. Učiteli není dovoleno bez svolení ţáka provádět šetření. Pouze policie je oprávněna u osob podezřelých ze zneuţívání drog provádět toto šetření. Stanovena ohlašovací povinnost. Zvaž: Odebrat látku a (pokud nehodláte učinit další opatření) zničit ji (za přítomnosti svědka) nebo (hodláte-li učinit další opatření) uloţit ji na bezpečné místo (je-li moţno do školního sejfu) se záznamem o případu. Provést záznam o případu podle platných směrnic školy. Prodiskutovat případ se ţákem nebo zajistit intervenci školního psychologa nebo výchovného poradce. Doporučuji: Látku neodebírat a ţáka neoddělovat od drogy, neprohledávat ho a nešacovat a mít po ruce svědky a přivolat policii ČR, která by měla věc prošetřit. Je moţné, pokud to situace dovoluje, ho před nejméně dvěma a více svědky dovést do místnosti, kde je klid (kabinet, sborovna) nebo v určitých případech vyčkat na místě. Nechat ho samotného vyndat látku na stůl. Do příjezdu policie musí mít dohled nejméně 2-3 osoby. V kaţdém případě záznam, prodiskutovat problém se ţákem (nejlépe ŠMP), informovat rodiče a pokud to vyţaduje situace informovat ostatní členy pedagogického sboru včetně TU (třídního učitele) Další možnosti: Informovat rodiče nebo právní zástupce ţáka rozhodnout, zda informovat ostatní členy sboru; rozhodnout, zda je nutné postoupit případ dále (orgány sociálně právní ochrany, policie); rozhodnout, zda iniciovat obecnou rozpravu s místním protidrogovým koordinátorem. ...je ve škole nalezen žák pod vlivem drog nebo alkoholu, nebo trpí abstinenčními příznaky Právní a další úvaha: Prioritou číslo jedna je zajistit ţákovi i ostatním bezpečnost. Učiteli není dovoleno bez svolení ţáka provádět šetření. Pouze policie je oprávněna u osob podezřelých ze zneuţívání drog provádět toto šetření. Setrvat se ţákem nebo zajistit, aby někdo setrval do té doby, neţ pominou účinky, v případě nutnosti vykonat první pomoc a volat lékařskou pomoc. Uvědomění rodičů, případně OSPOD (zajistí ŠMP). S ředitelem udělat jasné kroky a postup dle školského řádu jisté školy. Zvaž:

5

Postupovat podle doporučení uvedených v MPP. Provést záznam o případu. Prodiskutovat případ se ţákem nebo zajistit, aby ho projednal se školním psychologem, nebo výchovným poradcem. Další možnosti: Informovat rodiče nebo právní zástupce ţáka rozhodnout, zda informovat ostatní členy sboru. Rozhodnout, zda je nutné postoupit případ dále; rozhodnout, zda iniciovat obecnou rozpravu s místním protidrogovým koordinátorem. ... je žák přistižen při prodeji drog Právní a další úvaha: Prodej drog je nezákonný. Jde o ohroţení mravní výchovy dítěte. Doporučuji: před minimálně dvěma svědky ho nechat, aby sám ukázal drogu a přivolal policii. Zvaž: Odebrat látku a uloţit ji na bezpečném místě (je-li moţnost ve školním sejfu) se záznamem o případu. Provést záznam o případu. Prodiskutovat případ se ţákem nebo zajistit, aby ho projednal se školním psychologem, nebo výchovným poradcem. Další možnosti: Je-li to vhodné, informovat členy sboru. Kontaktovat policii. Zváţit, zda je vhodné informovat ţáky. ... byly ve škole nalezeny drogy nebo vybavení k jejich užívání Právní a další úvaha: Existuje váţný problém s bezpečnou likvidací pouţívaného injekčního vybavení. Zvaž: Zajistit bezpečné uloţení drogy nebo vybavení (bude předáno policii). Provést záznam o případu. Další možnosti: Je-li to vhodné, informovat členy sboru. Kontaktovat policii. Zváţit, zda je vhodné informovat ţáky. ... se žák svěří s tím, že užívá drogy Právní a další úvaha: Vzhledem k věku ţáka mohou probíhat právní úvahy týkající se zachování mlčenlivosti. Zvaž: Nabídnout radu a podporu. Obezřetnost týkající se zachování mlčenlivosti. Je-li nutno, obrátit se na relevantní sluţby. Další možnosti: Vhodnou formou informovat rodiče, zváţit, zda bude pro ţáka prospěšné, postoupí-li se jeho případ poradenství. ...škola zjistí, že v místě kde sídlí, lze sehnat drogy Právní a další úvaha: Škola nenese právní odpovědnost mimo své území, má však nicméně v komunitě svou roli a morální odpovědnost. Zvaž: Spojit se s místními organizacemi, zvláště s policii a sdělit jim odpovídající informace. Je-li to vhodné, informovat ţáky. Je-li vhodné informovat rodiče.

6

Další možnosti: Zajistit, aby pracovníci školy byli dobře informováni o místních problémech ve vztahu k drogám. ...rodič(e) žáka vykazuje(í) problémy se zakázanými drogami nebo alkoholem Právní a další úvaha: Na učitelích lze vyţadovat, aby podle závaţnosti a moţného ohroţení dítěte poskytli přiměřené informace příslušným pracovníkům nebo organizacím v oblasti sociální péče. Zvaž: Rodičům doporučit, aby se obrátili na poradenské sluţby. Nabídnout ţákovi příslušné informace a podporu. Další možnosti: Zváţit, zda bude pro ţáky prospěšné, postoupí-li se jeho případ poradenství. . ...hledají rodiče ve škole radu, jak řešit problémy s drogami u svého dítěte Právní a další úvaha: Respektovat specifika kaţdého jednotlivého případu - informace o poskytovaných sluţbách. Zvaž: Rodičům doporučit, aby se obrátili na poradenské sluţby. Další možnosti: Zváţit, zda bude pro ţáka prospěšné, postoupí-li se jeho případ poradenství ...trpí problémy se zakázanou drogou nebo alkoholem pracovník školy Právní a další úvaha: Zákoník práce. Pracovní řád. Zvaž: Doporučit pracovníkovi, aby vyhledal pomoc a radu. Jasně označit nedostatky v práci této osoby a vyvodit příslušná varovná opatření. Další možnosti: Zváţit způsoby, jakými lze pracovníkovi pomoci. Identifikace osoby, které se můţe daný případ rovněţ týkat.

…………………………………………… Mgr. Jana Šroufeková, metodik prevence V Jemnici 1. 9. 2012

7

Příloha

Program boje proti šikaně ZŠ v Jemnici, náměstí Svobody 88 zpracovaný podle metodického pokynu MŠMT č. j. 24 246/2008-6 k prevenci a řešení šikanování a je doplňkem Minimálního preventivního plánu školy na rok 2012/ 2013 Motto: Školní šikanování je nemoc skupinové demokracie a má svůj zákonitý vnitřní vývoj. Šikanování je všudypřítomné a můţe nás doprovázet po celý ţivot. Šikanování je nebezpečně rozbujelou sociální nemocí ve společnosti, jejímţ důsledkem je poškozování zdraví jednotlivce, skupiny, včetně rodiny. Pro vztah, který označujeme za šikanování, je příznačná naprostá asymetrie sil, kdy mocnější zneuţívá slabšího a pošlapává jeho práva. V právní praxi bývá pojem šikana pouţíván jako synonymum pro úmyslné jednání, které je namířené proti jinému subjektu a které útočí na jeho lidskou důstojnost. Dochází-li k šikanování dětí v průběhu vyučování, pak z právního hlediska nese plnou odpovědnost za vzniklou škodu školské zařízení. Je proto důleţité šikanování včas rozpoznat, správně postupovat v jeho šetření a účinně ho „léčit“. Stádia šikanování První stadium: Zrod ostrakismu Jde o mírné, převáţně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je jiţ zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje. Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace V zátěţových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní ţáci slouţit jako hromosvod. Spoluţáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity například z očekávané těţké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, ţe chození do školy je obtěţuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese. Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv jiţ pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou uţ osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o ţáky, kteří jsou v hierarchii nejníţe, tedy ti „slabí“. Čtvrté stadium: Většina přijímá normy Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáţe postavit. U členů „virem“ přemoţené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění ţáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spoluţáka a proţívají při tom uspokojení. Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Ţáci jsou rozděleni na dvě sorty

8

lidí, které jsem pro přehlednost označil jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva ţádná. Všichni učitelé: 1. Zjišťujeme chování ţáků a atmosféru ve třídě. 2. Konzultujeme svá pozorování s kolegy. 3. Spolupracujeme s vedením školy, výchovným poradcem a preventistou sociálněpatologických jevů a domlouváme se na jednotném postupu. 4. Mezi čtyřma očima zjišťujeme informace od nezaujatých svědků. 5. Rodiče oběti i agresora informujeme a poţádáme je o spolupráci. Jak poznáme, že se jedná o šikanu? - ţák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády - při týmových sportech bývá volen do druţstva mezi posledními - během přestávek vyhledává blízkost učitelů - má-li ţák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený - působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči, stává se uzavřeným - školní prospěch se náhle a nevysvětlitelně zhorší - má zašpiněný nebo poškozený oděv, postrádá své věci - začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole - má odřeniny, modřiny, škrábance a nedovede je uspokojivě vysvětlit Všímáme si přímých znaků šikanování: - posměšné poznámky na adresu ţáka, pokořující přezdívky, nadávky, poniţování, hrubé ţerty na jeho účet - kritika ţáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským tónem - nátlak na ţáka, aby dával věcné nebo peněţní dary - rvačky, v nichţ jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaţí se uniknout - příkazy, které ţák dostává od jiných spoluţáků a skutečnost, ţe se jim podřizuje - honění, strkání, rány, kopání, které jsou silné, a oběť je neoplácí Prevence má smysl. Co nám k ní pomůže? 1. Připusťme si moţnost, ţe šikana na naší škole můţe být. 2. Mluvme se ţáky o bezpečných a kamarádských vztazích. 3. Spolupracujme s rodiči. 4. Veďme zajímavou výuku a atraktivní školní program. 5. Pozorujme, naslouchejme a podporujme pozitivní sociální klima. 6. Dejme kaţdému moţnost zaţívat úspěch. 7. Dodrţujme důsledně dozory v době vyučování. 8. Dodrţujme důsledně dozory v jídelně. 9. Pouţívejme malé sociometrické testy a s výsledky pracujme. Postup vyšetřující osoby, má-li podezření na šikanu 1. Konfrontovat svá pozorování s dalšími kolegy. 2. Co nejdříve oznámit své podezření vedení školy, výchovnému poradci, konzultovat další postup. 3. Mezi čtyřma očima vyslechnout více nezaujatých svědků, popřípadě konfrontovat svědky mezi sebou. Je zejména důleţité získat odpovědi na následující otázky: ● Kdo je obětí, popřípadě kolik obětí je?

9

● Kdo je agresorem, kolik agresorů je. Kdo z nich je iniciátor, kdo aktivní účastník šikanování ● a kdo je obětí i agresorem? ● Co, kdy, kde, a jak dělali agresoři obětem? ● K jak závaţným agresivním a manipulativním projevům došlo? ● Jak dlouho šikana trvá? 4. Spojit se s rodiči případné oběti, konzultovat výskyt nepřímých znaků šikany. Poprosit je o pomoc. 5. Vyslechnout oběť – citlivě, diskrétně, zaručit bezpečí a důvěrnost informací. NIKDY neřešit problém před celou třídou! 6. Zajistit ochranu oběti šikany. 7. Teprve nyní vyslechnout agresory, případně konfrontovat agresory mezi sebou. NIKDY konfrontace obětí a agresorů! Vytipovat nejslabší článek, dovést je k přiznání či vzájemnému obviňování. 8. Poţádat vedení školy o svolání výchovné komise (vedení školy, výchovný poradce, třídní, preventista sociálně patologických jevů, případně psycholog). Ta na základě shromáţděných informací posoudí, zda se jedná o šikanu a jaký je stupeň její závaţnosti, navrhne další postup vůči obětem i agresorům i třídě jako celku. (Viz výchovná opatření) 9. Individuálně pozvat rodiče agresorů. Seznámit je se situací, sdělit jim navrhovaná opatření, (zdůraznit moţnost nápravy) a poţádat je o spolupráci. Pokud odmítají, zváţit oznámení na Policii . 10. Individuálně pozvat rodiče obětí šikany. Seznámit je se situací, domluvit se na opatřeních (terapie, osobnostní výcvik…). 11. Rozebrat situace ve třídě (vynechat citlivé detaily), vysvětlit nebezpečí a důsledky šikany, oznámit potrestání viníků. Třídu i nadále pozorně sledovat. 12. Pokud se situace řeší pouze odchodem některých ţáků, měl by odejít agresor, nikoli oběť! Metodické východisko pro vyšetřování pokročilé šikany ve školských zařízeních Při provalení školního "lynčování" je příznačná naprostá bezmoc školy a většinou i policie. (Pojem škola je zde chápán v širším slova smyslu a zahrnuje všechny školní zařízení, tedy i výchovné ústavy.) Základním předpokladem pro překonání bezmocnosti je poţadavek, aby kaţdá škola měla svůj „poplachový plán" jak jednat v krizové situaci. Prakticky to znamená, ţe všichni pedagogové vědí napřed, co mají v takové mimořádné situaci dělat a v případě potřeby jsou schopni zabezpečit nezbytný sled protikrizových opatření. Garantem fungování „poplachového plánu" v případě nouze je preventista šikanování (absolvent výcvikového kurzu) spolu s ředitelem. Dříve neţ se seznámíme se samotným „poplachovým plánem" tak si nastíníme dva výchozí metodické principy pro potřeby vyšetřování pokročilé šikany, tzv. školního "lynčování": 1. Kostra pětikrokové strategie ● rozhovor s informátory a oběťmi, ● nalezení vhodných svědků, ● rozhovory se svědky, ● zajištění ochrany obětem, ● rozhovor s agresory

10

Je obecně platná, je účinná pro počáteční i pokročilá stadia, děti i mládeţ a různé typy zařízení. Zůstává tedy pro nás pevnou a bezpečnou oporou. V zásadě platí, pouze ji doladíme. Dále k ní přidáme tzv. počáteční kroky:. ● překonání šoku pedagoga, ● bezprostřední záchrana oběti ● zvláštní organizační opatření ● zalarmování učitelů na poschodí, ● zabránění domluvě a křivé skupinové výpovědi, ● pokračující pomoc a podpora oběti, ● nahlášení policii Podrobněji viz dále a uplatníme ji nikoliv u vybrané části, ale u celé třídy. 2. Naproti tomu taktika vyšetřování je pružná a alternativní. Důleţitým vodítkem pro její volbu je odhad závaţnosti onemocnění a věk ţáků. V případě pokročilé šikany u dětí z vyšších ročníků musíme pouţít psychologicky tvrdý a hlavně vysoce odborný postup. Zde stojíme před váţným problémem. Zvládnutí taktiky u pokročilé šikany vyţaduje odborníka - specialistu, který má výcvik v diagnostice skupinové dynamiky a zkušenosti s některými speciálními metodami. Jak si tedy pomoci v podobných případech; v případech, kdy není zbytí a je neodkladně třeba poskytnout první pomoc? Pomůţe nám fakt, ţe díky „neukočírování" šikany a jejímu provalení máme moţnost zastihnout agresory nepřipravené. Dále k účinnosti napomůţe jiţ zmíněné doplnění počátečních kroků a pouţití globální místo lokální strategie (to znamená, ţe nevyšetřujeme pouze několik svědků, ale všechny ţáky, kteří byli násilí přítomni). Při vyšetřování pouţijeme co nejúčinněji úplnou strukturu taktiky. Ta zahrnuje: "Zahřívací předkolo", monolog, "dialog"a konfrontaci. Tak máme šanci zmapovat vnější obraz šikanování a dozvědět se pravdivě, jak "lynčování" proběhlo. Výchovná opatření (1) Doporučuje se dále pracovat s agresorem (jeho náhled na vlastní chování, motivy, rodinné prostředí). V případě potřeby mu zprostředkovat péči pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče nebo jiných odborníků – klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů. (2) Pro potrestání agresorů lze uţít i následující běţná výchovná opatření: - Napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele. - Sníţení známky z chování. - Převedení do jiné třídy. (3) Pro nápravu situace ve skupině je potřeba pracovat s celým třídním kolektivem. Je nezbytné vypořádat se i s traumaty těch, kteří přihlíţeli, ale nezasáhli (mlčící většina). (4) V mimořádných případech se uţijí další opatření: - Ředitel školy doporučí rodičům dobrovolné umístění dítěte do pobytového oddělení SVP, případně doporučí realizovat dobrovolný diagnostický pobyt ţáka v místně příslušném diagnostickém ústavu. - Ředitel školy podá návrh orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběţného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu Spolupráce se specializovanými institucemi

11

1. Při předcházení případům šikany a při jejich řešení je důleţitá spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, školního metodika prevence, výchovného poradce nebo zástupce školy s dalšími institucemi a orgány. 2. Zejména: - v resortu školství – s pedagogicko-psychologickými poradnami, středisky výchovné péče, speciálně pedagogickými centry, - v resortu zdravotnictví – s pediatry a odbornými lékaři, dětskými psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie, - v resortu sociální péče – s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence (moţnost vstupovat do kaţdého šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami, s rodinou), - případně s NNO specializujícími se na prevenci a řešení šikany. (2) Dojde-li k závaţnějšímu případu šikanování nebo při podezření, ţe šikanování naplnilo skutkovou podstatu trestného činu (provinění), ředitel školy oznámí tuto skutečnost Policii ČR. (3) Ředitel školy oznámí orgánu sociálně právní ochrany dítěte skutečnosti, které ohroţují bezpečí a zdraví ţáka. Pokud ţák spáchá trestný čin (provinění), popř. opakovaně páchá přestupky, ředitel školy zahájí spolupráci s orgány sociálně právní ochrany dítěte bez zbytečného odkladu. Hledisko trestního zákona: Šikanování můţe naplňovat skutkovou podstatu trestných činů vydírání, omezování osobní svobody, útisku, ublíţení na zdraví, loupeţe, násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, poškozování cizí věci, znásilnění, kuplířství apod. Postup při jednání výchovné komise: ● Seznámení rodičů s problémem ● Postupné vyjádření všech pedagogů ● Vyjádření ţáka ● Vyjádření rodičů ● Rozhodování komise za zavřenými dveřmi ● Seznámení rodičů a ţáka se závěrem komise

…………………………………………… Mgr. Jana Šroufeková, metodik prevence V Jemnici 1. 9. 2013

12