2014 PLZEN.CZ

DIVADLO J. K. TYLA 12. ROČNÍK

3/2014

WWW.DJKT–PLZEN.CZ

PŘEDSTAVUJEME MARTIN OTAVA, NOVÝ ŘEDITEL DJKT NOVĚ NA REPERTOÁRU PRODANÁ NEVĚSTA, HOFFMANNOVY POVÍDKY, ŠATY, JAKÉ SVĚT NEVIDĚL, PARODIE, UNAVENI SLUNCEM PREMIÉRY AIDA, ŽVANIVÝ SLIMEJŠ, OBRAZ DORIANA GRAYE, PUSH UP, AMERIKA, FLAMENDR, DIVÁ BÁRA LOUČENÍ S KOMORNÍM DIVADLEM, NOVÉ DIVADLO SE OTEVŘE VEŘEJNOSTI

PŘEDPLATNÉ 2015 Opera a opereta

Aida – G. Verdi Čardášová princezna – E. Kálmán (klasická opereta) Edgar – G. Puccini Hoffmannovy povídky – J. Offenbach Libuše – B. Smetana Mozart a smrt – N. Rimskij-Korsakov, S. Rendine Prodaná nevěsta – B. Smetana Sedlák kavalír, Komedianti – P. Mascagni, R. Leoncavallo Voják a tanečnice – B. Martinů

Činohra

Amerika – F. Kafka Caligula – A. Camus Flamendr – J. K. Tyl Hráč – F. M. Dostojevskij, D. Šiktanc Lháři – A. Neilson Lov začíná – K. Ludwig Sboristé – N. Penev, D. Sabov Srpen v zemi indiánů – T. Letts Škoda! – T. Vůjtek Taková ženská na krku – G. Feydeau Úklady a láska – F. Schiller Unaveni sluncem – N. Michalkov, R. Ibragimbekov, P. Flannery Vojcek – G. Büchner

Muzikál

Divá Bára – M. Uhde, M. Štědroň, L. Kuba Divotvorný hrnec – E. Y. Harburg, F. Saidy, B. Lane Hello, Dolly! – J. Herman, M. Stewart Kočky – A. L. Webber. T. S. Eliot Mozart! – M. Kunze, S. Levay Někdo to rád horké (Sugar) – P. Stone, J. Styne, B. Merrill Polibek pavoučí ženy – J. Kander, F. Ebb, T. McNally Producenti – M. Brooks, T. Meehan Viktorka Plzeň aneb Jinak to nevidím – T. Svoboda

Balet

Freddie – The King of Queen – L. Vaculík, P. Malásek, V. Kopta Popelka – S. Prokofjev Romeo a Julie – S. Prokofjev Smrt v Benátkách – O. Šoth

Zahájení prodeje 22. září 2014 Místa stávajících předplatitelů nevyzvednutá do 28. listopadu 2014 budou nabídnuta novým abonentům. Divadlo J. K. Tyla, útvar prodeje a služeb (pondělí až pátek 9.00 – 18.00), Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň. Zuzana Škvorová tel.: 378 038 186, e-mail: [email protected] Marcela Vinšová tel.: 378 038 185, e-mail: [email protected]

Spartakus – A. Chačaturjan

OPERA

ČINOHRA

MUZIKÁL

BALET

www.djkt-plzen.cz

OBSAH PŘEDSTAVUJEME NOVÉHO ŘEDITELE DIVADLA J. K. TYLA MARTIN OTAVA: POLOVIČNÍ ČLOVĚK NEMŮŽE BÝT CELÝM UMĚLCEM

2

NOVĚ NA REPERTOÁRU PRODANÁ NEVĚSTA HOFFMANNOVY POVÍDKY ŠATY, JAKÉ SVĚT NEVIDĚL, PARODIE

4 7 10

UNAVENI SLUNCEM

12

KONCERTY

15

PREMIÉRY AIDA

16

ŽVANIVÝ SLIMEJŠ

17

OBRAZ DORIANA GRAYE

18

PUSH UP (CESTA VZHŮRU)

19

AMERIKA

20

FLAMENDR

20

DIVÁ BÁRA

22

PŘEDSTAVUJEME NOVÉHO ŠÉFA PLZEŇSKÉ OPERY TOMÁŠ PILAŘ: PROSTŘEDÍ OPERY JE PLNÉ ŽIVOTA A VÁŠNĚ

24

JUBILEUM VÝROČÍ NAROZENÍ BOHUMÍRA LIŠKY

25

LOUČENÍ S KOMORNÍM DIVADLEM

26

NOVÉ DIVADLO SE OTEVŘE VEŘEJNOSTI

28

MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DIVADLO

30

PROGRAM ZÁŘÍ – ŘÍJEN 2014

32

KONTAKTY

Foto na titulní straně: Jan Ježek (Král), Jiří Brückler (Kašpar) ŠATY, JAKÉ SVĚT NEVIDĚL

Ředitelství

Prokopova 14, 30100 Plzeň tel.: +420 378038048

Odd. prodeje a služeb

Sedláčkova 2, 30100 Plzeň tel.: +420 378038185, 378038186

Pokladna před prodeje

Sedláčkova 2, 30100 Plzeň tel.: +420 378038190

Denní pokladny (hodinu před začátkem představení)

Velké divadlo Smetanovy sady 16, 30100 Plzeň tel.: +420 378038128 Komorní divadlo Prokopova 14, 30100 Plzeň tel.: +420 378038059

Odd. propagace a marketingu

Bezručova 26, 30100 Plzeň tel.: +420 378038181

Zahraniční a tuzemské zájezdy

Bezručova 26, 30100 Plzeň tel.: +420378038183

Foto na zadní straně obálky: Dalibor Tolaš (Ředitel školy), Eliška Mourečková (Služba) PARODIE

DIVADLO JOSEFA KAJETÁNA TYLA

vychází 4× ročně Vydává: Divadlo J. K. Tyla, příspěvková organizace, Prokopova 14, 30100 Plzeň, IČO 078051 – za podpory MK ČR a Plzeňského kraje Ředitel: Mgr. Ilja Racek, Ph. D. Zřizovatel DJKT: město Plzeň Odpovědná redaktorka: Mgr. Eva Ichová Fotografie: Pavel Křivánek, archiv DJKT (není-li uvedeno jinak) Grafické zpracování: Jaroslav Mašek Sazba: Luboš Bejček Tisk: Typos, tiskařské závody, s.r.o. MK ČR E 14075

1

PŘEDSTAVUJEME NOVÉHO ŘEDITELE DIVADLA J. K. TYLA Od 1. září 2014 se stává ředitelem Divadla J. K. Tyla všestranný a zkušený divadelník MgA. Martin Otava. Narodil se v r. 1963 v Praze, jeho dědečkem byl národní umělec prof. Zdeněk Otava, barytonista Národního divadla. Studium na Konzervatoři v Praze ukončil Martin Otava absolutoriem dvou oborů, obor herectví a operní zpěv, později vystudoval režii na Akademii múzických umění v Praze. První angažmá nastoupil jako herec v pražském Divadle na Vinohradech, působil také jako sólista operety a muzikálu v Hudebním divadle v Karlíně. Roku 1991 nastoupil do Státní opery Praha, kde byl v úvazku 16 let. Jako režisér a také jako producent se od stejného roku etabluje nejen na české scéně, ale především v zahraničí. Působil, často dlouhodobě, v Japonsku (Tokio, Ósaka), Polsku (Národní divadlo Varšava, Státní opera

Štětín), v SND Bratislava, v sicilské Katánii, v norském Bergenu, v mnoha divadlech v Německu, Rakousku, Francii, Španělsku. V USA pravidelně režíroval v Grand opera Wichita nebo v Columbus City. Jako režisér spolupracoval s řadou proslulých pěvců, jako je José Cura, Eva Marton, Maria Guleghina, Samuel Ramey, Gwyneth Jones, Hans Sotin, Nadine Secunde, Luana deVol a mnoha dalšími. Opakovaně vede kurzy režie a herectví pro University of British Columbia Vancouver a rovněž na Kyoto University of Art. Výrazná je také jeho producentská činnost nejen v Evropě, ale i v Japonsku a USA. V r. 2008 opustil post režiséra Státní opery Praha a v r. 2009 nastoupil jako ředitel do Divadla F. X. Šaldy v Liberci, jemuž se od té doby plně věnoval – jako ředitel i jako režisér. Nadále působí jako pedagog na AMU Praha, kde

vede Operní studio a vyučuje operní režii a herectví. Dne 31. srpna po pětiletém úspěšném působení Liberec opouští, aby se mj. ujal krásného a nelehkého úkolu uvést do života právě dokončenou moderní budovu Nového divadla v Plzni. S plzeňským divadlem začal Martin Otava spolupracovat před 24 lety, kdy vystoupil v roli Raffaela Frasegiatora ve Stolzově Peppině. Jako operní režisér v DJKT poprvé v r. 1994 nastudoval Poprask v opeře, v dalších letech následovaly inscenace Rigoletta, Postiliona z Lonjumeau, Aidy a Dona Giovanniho, která byla s úspěchem opakovaně uvedena v Bayreuthu. Pozoruhodná byla jeho inscenace Straussovy Salome v r. 2009. Z operet tu režíroval Ohňostroj a Hraběnku Maricu.

D I V A D L A

J .

K .

T Y L A

MARTIN OTAVA: POLOVIČNÍ ČLOVĚK NEMŮŽE BÝT CELÝM UMĚLCEM

Jste operní režisér, divadelní ředitel, herec, zpěvák, manažer, pedagog. Platí i o vás nerudovské „vším jsem byl rád“?

P Ř E D S T A V U J E M E

N O V É H O

Ř E D I T E L E

Jsou věci v životě lidském, které mají často vyšší smysl, než jsme schopni v daném okamžiku poznat či pochopit. Vždy jsem měl velké rozkročení ve svých zájmech, a mnoho ze svých „pouhých“ koníčků jsem dělal na úrovni posedlosti vedoucí téměř k profesionalitě. A tak vlastně nevím, v čem jsem profesionál. Zda v tom, co jsem vystudoval, nebo v tom, co mě bavilo vedle toho. Vždy se něco učím, snažím se dostat co nejdál, a když vidím, že začínám stagnovat, zařídí osud věci kolem mě tak, že změním obor. Sám k tomu nemám mnohdy odvahu, protože jsem v podstatě konzervativec

2

a opatrný člověk, stavící na jistotách. A tak to za mne udělá můj „anděl strážný“. Prostě se na to už nemůže dívat, srazí mne na zem, aby mne pak následně „povýšil“. Právě momenty, které jsem si způsobil sám a bral jako životní pád, byly vždy prvním krokem k tomu, abych se osvobodil, nelpěl na dosaženém, a získal tak mnohem více možností, než jsem měl před pádem. A tak beru život jako báječnou hru, na které se spolupodílím coby spoluautor. Jsem šťastný za to, co jsem prožil. Ale znovu bych to prožívat už nechtěl, i kdybych při tom znovu omládl. Teprve poslední roky vnímám, jak všechno se vším souvisí: vzdělanost, architektura, hudba, herectví, zpěv, tanec, divadlo vůbec, producentství, politika s historií, ekonomika s uměním, to vše jak formuje člověka a tím i jeho tvorbu v dané době. Prošel jsem více profesemi, než jich zmiňujete, a nebyly to zdaleka práce jen umělecko-intelektuálské. I když si myslím, že každou práci má člověk dělat s intelektem a láskou. Ve svých jedenapadesáti letech můžu závazně říct: ano, „vším jsem byl rád“, neboť to všechno mohu plně využít ke své práci i životu. Je důležité, aby člověk v sobě hledal a našel, v čem se může nejlépe uplatnit, být někomu užitečným. Pak bude na svou práci hrdý, ať je jakákoliv. Co považujete za svůj největší dosavadní profesní úspěch? Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Možná byste chtěla slyšet, že to je získání místa ředitele DJKT. Jsem šťastný, že jsem tu. A mám velké plány. Vidím tady možnost té velké nadhodnoty, možnost poctivě a koncepčně pracovat, dlouhodobě spoluvytvářet styl a tvář divadla. To je práce, jejíž výsledky je vidět až po letech. Přesto nemohu říct, že toto považuji za svůj největší profesní úspěch. V mém režisérském životě byly mnohem silnější momenty, když jako „če-

cháček“ jsem měl první možnosti pracovat ve velkých divadlech po světě s „velkými“ lidmi. Pravda ale je, že kdybych dnes dostal smlouvu z Metropolitní opery na 10 let, abych tam režíroval, neváhal bych a zůstal bych v Plzni. A to v Čechách vás mohou z pozice ředitele odvolat ze dne na den, bez udání důvodu. Zkrátka se přestanete líbit. Ale člověk nesmí lpět na tom, co teď dočasně má. Ztratil by pocit svobody, a té si jako částečný stoik vážím nejvíce. A nejcennější zkušenost? Poznatky. Umět odhadnout své síly. Racionalizovat je, soustředit je. Ono totiž jde v podstatě všechno. Každý den nám dává neobyčejné možnosti, jen si jich musíme všimnout. Neignorovat je. Jsou třeba vaše zahraniční zkušenosti od těch tuzemských výrazně odlišné? Tady doma v Čechách jsem byl zvyklý, že když bylo něco třeba, většinou lidé vysvětlovali, proč něco nejde. Asi v 95. roce jsem dostal nabídku z Německa na veliký operní projekt. Byl jsem něco jako krizový manažer, režíroval jsem a současně vedl celou produkci. Bylo to mimořádně náročné a pracoval jsem 18–20 hodin denně. Po týdnu jsem přišel za producentem a začal mu vysvětlovat, že něco nejde a proč. On mne zarazil a řekl: „Pane Otavo, vy tady máte nejvyšší gáži, a za to chci slyšet, ne proč něco nejde, ale co uděláte proto, aby to šlo.“ Tato jediná věta mně zcela změnila v chápání mé práce. Jinak dobří stejně jako špatní lidé jsou tady i jinde. Nerozděluji lidi na černé a bílé. Věřím, že je možno se domluvit téměř s každým, jde o komunikaci a nastavení si pravidel. Věřím v člověka, v jeho dobro. Myslím, že zlo šíříme, když jsme uvnitř nevyrovnaní, nebo chceme za každou cenu prosadit své ego, svoji subjektivní spravedlnost, své cíle, bez ohledu na to, zda tím

Jaký nejbližší cíl jste si pro začátek svého ředitelování vytýčil? Je jich hodně. Nejprve mne zaměstná odstraňování nedostatků v Novém divadle. Dále bude třeba, abychom se navzájem

A jaké jsou vaše dlouhodobé záměry? Dále rozvíjet to, co chci nastartovat v průběhu první sezony. A především „dělat divadlo“ tak, aby ti, kdož dnes tvrdí, že stavět nové divadlo nebylo potřeba, do něj začali pravidelně chodit. Sezona, kterou zahajujete, obsáhne 26 premiér – místo obvyklých 15–17 v předchozích letech. Na co byste chtěl diváky upozornit především? Rád bych upozornil na úplně nový prostor, který předtím DJKT nemělo. A tím je již zmíněná Malá scéna, na jejímž repertoáru se budou podílet všechny soubory. Na tomto jevišti chceme do budoucna hodně pracovat s malým a mladým divákem. Ale nejedná se o věkové ohraničení, budou zde představení pro všechny věkové skupiny. Jen je chceme jinak vyložit, aby měla řekněme nekonvenční tvar.

T Y L A

Pravda je, že nevděk světem vládne, s tím nutno počítat. Vždyť i nejlepšího jídla se přejíte a i nejlepší víno zevšední. To je běžné, přirozené. Poučen naším Vendelínem nebudu to brát osobně, a až to přijde, budu i nadále s radostí poctivě pracovat. Budu-li přesvědčen, že to tak má být. Ale řešme věci, jak přicházejí v pořadí, teď stojí před námi jiné úkoly. A není jich zrovna málo. Na závěr rozhovoru několik všeobecně platných sdělení: Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem“ (B. Němcová);

K .

Ne, vážně, doba okřídlených sdělení národu je už pryč, a tak je dobře, že tam není napsáno nic. Kdybych se nestyděl za patos, tak bych slyšel na takové nápisy jako je PLZEŇ SOBĚ, protože být patriotem je správné, ale ještě více by se mi líbilo PLZEŇ VŠEM. Ale co je nápis, když se to nedostane do myšlení a životního stylu města, jeho populace. To nejdřív musíte BÝT, potom MÍT něco hodnotného uvnitř, a pak se o to PODĚLIT. A ne obdarovat někoho bezcennou tretkou, kterou nemáme kam dát, prázdným tlacháním. Ale líbilo by se mi: BÝT SILNÝM PATRIOTEM OTEVŘENÝM SVĚTU. Hm, ale raději bych to přeci jen do betonu netesal.

Chceme navázat spolupráci se zahraničími divadly. Opravdově vstoupit do Evropy. A sponzoři! Taková instituce, jakou je DJKT – a nemá v podstatě žádného sponzora ani partnera. Nevěřím, že všechny firmy a podniky zanevřely na kulturu. Je toho na začátek mnoho. Ale je to pro mne radostí, protože vidím cíl a smysl své cesty. Vím, že je to třeba, a to přináší sílu a energii.

Přeji vám, aby vás neopustil optimismus a elán, s nímž se vedení plzeňského divadla ujímáte, a nepostihl vás osud Vendelína Budila, jenž si při vzpomínce na smutný konec své ředitelské činnosti povzdychl: „Skoro každý divadelní ředitel v Plzni za tři leta zevšedněl, buď u rozhodujících činitelů nebo u obecenstva, či sám se cítil finančně unaveným a dobrovolně pak odstoupil.“

J .

Třeba: Nemožné se zde stává možným, nehmotné ideje hmotnými. Nebo: Divadlo je talent a dřina, krev a pot, poctivost i požehnané šarlatánství. Nebo: Bláznivá radost i tragický pláč, chlad ledovce i propasti žár, to vše je člověk v jedné každé vteřině vždy současně. Jeho úkolem je najít harmonii mezi protiklady. Anebo jednoduše – co říkal můj dědeček: Poloviční člověk nemůže být celým umělcem.

Já vlastně nevím. Snad na Libuši? Na to že budeme po Praze jediné divadlo, které ji bude hrát, že bude v abonmá, že bude v televizním přenosu, že budu znovu spolupracovat s Evou Urbanovou, na to, že ji budu režírovat společně s novým šéfem naší opery Tomášem Pilařem. Je to nádherný projekt, patriotický i velkolepý. Jsem o generaci starší než kolega Pilař, měli bychom být konkurenti, ale my naopak chceme ukázat, jak bychom měli myslet a jak se chovat. Ne vidět sebe na divadle, plakátech, ale vidět divadlo v sobě. Je jedno, kdo co vymyslí a kdo co udělá, ale důležité je, abychom všichni sloužili divadlu. Takže v tom, že budeme režírovat tento národní kousek, je naše sdělení i do vlastních řad. Ale stejně tak se asi těším na muzikál Kočky, balet Smrt v Benátkách nebo Caligulu.

S kloboukem v ruce projdeš svět (můj dědeček);

D I V A D L A

První divadlo v Plzni mělo ve štítu motto „Seria est vita, hilaris est ars“ (Vážný je život, ale radostné je umění). Na oponě Velkého divadla zase stojí vlastenecký výrok Tylův: „Všecky naše kroky musí vésti láska k národu a jeho štěstí“. Jaké motto byste vy rád vepsal do křestního listu Nového divadla?

A začít se musí od začátku. Od dětí. Co jim nedá rodina, škola, mělo by jim dát divadlo. Budeme pracovat s dětmi od čtyř let. Až po dospělost. Chceme spolu s Valerianovou nadací realizovat Literární kavárnu v Novém divadle přímo v „Restauraci v novém“, se školami znovu obnovit literární kroužky. Už jednáme na úrovni ministerstev a ambasád s Německem. Je to těžký úkol, práce s dětmi, a je jedním z nejdůležitějších. Také postupně vybudovat image Malé scéně, která denně může přivítat 150 diváků. Je to radost, ale i starost Malou scénu diváky naplnit. Kdybychom tam hráli jen pětkrát v týdnu deset měsíců, tak to je minimálně 30 000 návštěvníků.

Na co se nejvíc těšíte vy sám?

Když stoupáš, chovej se k lidem tak, aby až budeš klesat, tě zdravili stejně upřímně (můj dědeček);

Ř E D I T E L E

Ne nevidím. Zkrátka mi nepřišlo „fér“, že se diskutovalo o tom, jak se bude jmenovat nové divadlo, padaly návrhy jako Havlovo, Horníčkovo, ale o Budilovi se moc neuvažovalo. A přitom pro plzeňské divadelnictví udělal ze jmenovaných nejvíc. Tak prostě cítím, že jsme našemu „praotci Vendelínovi“ zůstali něco dlužni. Jako hasiči mají svého Floriana tak my, kulturní pracovníci, budeme mít teď svého patrona Vendelína. Že nebyl svatý, nehraje roli. Určitě jako ředitel musel mít kolem hlavy svatozář. Byl to velikán a poctivý kumštýř. A mně osobně je sympatický, že to byl pravý principál. Vyšel z praxe, prošel si v divadle vším. Jediná paralela je, že se za něj otevřelo Velké divadlo, a tak si ho teď bereme jako patrona, aby „žehnal“ všem scénám, zvlášť když právě vstupujeme do 150. sezony českého divadelnictví v Plzni.

Stejně jako my se budeme učit žít a tvořit v nových prostorách, i diváci si musí prostor a to, co my v něm vytvoříme, „osahat“ a zažít. Takže především bych upozornil na to, že hrajeme, že hrajeme hodně, že vše tvoříme s myšlenkou na své diváky, protože jsme tu pro ně, a je na nich, aby divadlo a jeho scény „prošmejdili“ co nejvíce a sami si vybrali. A neváhali se zakoupením abonmá a stali se členy naší široké divadelní rodiny.

V divadle se nic neutají (to ví každý divadelník). A hlavně: Dobré jméno a důvěru si ředitel buduje léta, ztratí ji v okamžiku (to je známý fakt).

N O V É H O

Nyní se stáváte dvacátým osmým ředitelem v historii plzeňského divadla, někteří z vašich předchůdců ředitelovali ovšem ve více etapách. Legendární Vendelín Budil, k jehož odkazu se vehementně hlásíte, byl ředitelem ve třech obdobích: na začátku poslední a nejdelší etapy v r. 1902 otevíral v Plzni nové divadlo. Vy se nyní ocitáte ve stejné situaci. Je tohle důvod pocitu spřízněnosti přes vzdálenost 112 let, vidíte tu nějaké paralely?

dobře poznali se všemi zaměstnanci. Vedu divadlo jako rodinnou firmu, věřím v člověka a v jeho soudnost. Když vidí, že se chováte slušně a především spravedlivě, když sám jdete příkladem, bude vás věrně provázet a sloužit divadlu stejně jak vy. K tomu potřebuji poznat všechny zaměstnance, vidět je v jakémsi personálním auditu, znát je lidsky, vědět kde je jejích místo, jakou mají pracovní náplň, jak nejlépe využít jejich schopnosti. Chystám se zjistit přesně tok každé koruny uvnitř divadla, fúzovat soubor opery se souborem orchestru, vytvořit nový vizuál divadla, vizuál webu, nastavit a vybudovat nové systémy marketingu, rozkročit více dramaturgii, začlenit projekty pro děti a mládež, otevřít divadlo více občanům, pořádat workshopy, kurzy, setkání, dílny. Aby divadlo plnilo svoji funkci nejen kulturní, ale i společenskou, aby se návštěva divadla pro všechny občany – politiky, podnikatele, dělníky i intelektuály – stala trvalou životní potřebou. Tedy další typ na nadpis do Nového divadla: DIVADLO VŠEM. Ano, tak vnímám divadlo. Ne jako fosilní záležitost pro pár „ujetých krasomilů“, ale něco, co se stane samozřejmou součástí všech.

Děkuji vám za odpovědi a přeji vám hodně zdaru.

P Ř E D S T A V U J E M E

někomu škodíme. Nepoznal jsem nikdy člověka, který by byl vědomě zlý. No, třeba se mýlím a měl jsem dosud jen štěstí.

Eva Ichová

3

PRODANÁ NEVĚSTA

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Bedřich Smetana Premiéra 7. června 2014 ve Velkém divadle

N E V Ě S T A

Komická opera o třech dějstvích • Libreto Karel Sabina Hudební nastudování a dirigent Oliver Dohnányi • Režie Jana Kališová • Scéna a kostýmy Jana Zbořilová Dramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr • II. dirigent Jiří Štrunc • Choreografie Jaroslava Leufenová

Aleš Briscein (Jeník), Ivana Veberová (Mařenka)

P R O D A N Á

BRAVO PRO PRODANOU NEVĚSTU

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

Sólové role byly svěřeny výborným pěvcům od postavy Mařenky, kterou s vynikajícím pěveckým a hereckým podáním ztvárnila Ivana Veberová, přes obsazení Jeníka v pojetí již mezinárodně uznávaného tenoristy Aleše Brisceina. Navíc jsou oba ve věku, který odpovídá reálným postavám. Stejně zdařilý výkon podal v roli venkovského dohazovače Kecala Jan Šťáva. Nesnažil se sice dělat humor za každou cenu, ale přesto jeho postava humorem přímo hýřila. K nim můžeme přiřadit výborně ztvárněnou roli Vaška v podání Tomáše Kořínka. Působivé byly všechny ansámblové scény sólistů od populárního duetu Věrné milování až po sextetové Rozmysli si, Mařenko.

4

Celé představení oživuje a obohacuje svým poutavým vystoupením baletní soubor, skupina Žongler a také externisté. Vše je dokonale skloubeno v uceleném vyznění. To na mnoha místech nejen výrazně působí na city diváků, ale vyvolává mezi nimi živou odezvu, což se promítalo do častého potlesku na otevřené scéně a voláním bravo. Zdařilé provedení je velkým příslibem pro zahájení první divadelní sezony v Novém divadle v září letošního roku. Jaroslav Fiala, PLZEŇSKÝ DENÍK, 11. 6. 2014

Iveta Koppová Žižlavská (Ludmila), Jan Šťáva (Kecal), Jiří Hájek (Krušina)

Jevhen Šokalo (Kecal), Josef Moravec (Jeník)

Aleš Briscein (Jeník), Lucie Kašpárková (Mařenka)

Jana Foff Tetourová (Háta), Tomáš Kořínek (Vašek)

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

P R O D A N Á

N E V Ě S T A

Adéla Lučanská (Esmeralda), Aleš Voráček (Vašek), Jan Adamec (Principál)

Ivana Veberová (Mařenka), Richard Samek (Jeník) 5

JAKÁ PRODANKA OTEVŘE V PLZNI DIVADLO? Režisérka Jana Kališová na scéně a v kostýmech Jany Zbořilové zvolila kompromis, jak udělat Prodanku „jinak“, a přece stejně. To vyjadřuje už scéna a kostýmy se zachováním náznaku vizuálního koloritu vesnice a „zbytků“ krojů. Devízou premiéry byly pěvecké výkony. Ivana Veberová skvěle zvládla part Mařenky žensky plným sopránem ve výrazové škále od energicky temperamentní umanutosti po něžné lkaní nad Jeníkovou domnělou věrolomností. Výborně fungovala „alchymie“ vztahu s Jeníkem Aleše Brisceina, který se při plzeňské premiéře představil ve skvělé kondici s pevnými výškami.

Aleš Briscein (Jeník), pánský sbor

Třebaže by se Jan Šťáva mohl zdát pro roli Kecala mladý, má pro ni požadované basové hloubky i herecké umění vystihnout stárnoucího hochštaplera. Tomáši Kořínkovi se podařilo světlejším tenorem charakterizovat Vaška jako nešťastného, rozmazleného troubu. (…) Plzeň, v roce 2015 Evropské hlavní město kultury, svou Prodanou nevěstou mosty tradice neboří, ale splňuje účel vlídné spojnice mezi tradičním Tylovým a moderním Novým divadlem. Helena Havlíková, LIDOVÉ NOVINY 23. 6. 2014

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

P R O D A N Á

N E V Ě S T A

Jan Ježek (Principál), komedianti

6

HOFFMANNOVY POVÍDKY

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Jacques Offenbach

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

H O F F M A N N O V Y

P O V Í D K Y

Premiéra 5. dubna 2014 ve Velkém divadle

Valentin Prolat (Hoffmann), Jana Sibera (Olympia) 7

Jana Foff Tetourová (Matka)

Fantastická opera o pěti dějstvích • Libreto Jules Barbier • Nastudováno ve francouzském originále

David Szendiuch (Dapertutto), Jan Onráček (Pitichinaccio)

Lucie Hájková (Giulietta), Jiří Hájek (Dapertutto)

Lucie Hilscherová, David Szendiuch, Kateřina Šmídová Kalvachová (Antonia)

Valentin Prolat (Hoffmann), Václava Krejčí Housková (La Musse)

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

H O F F M A N N O V Y

P O V Í D K Y

Hudební nastudování a dirigent Tomáš Brauner • Režie Dominik Beneš • Scéna Martin Černý • Kostýmy Zuzana Přidalová • Světelný design Martin Špetlík • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr • Choreografie Petra Parvoničová

8

Ivana Veberová (Antonia), Valentin Prolat (Hoffmann)

Ivana Šaková (Giulietta), Tomáš Černý (Hoffmann)

HOFFMANNOVY POVÍDKY: KRÁSNÁ HUDBA, BOHATÝ DĚJ A SKVĚLÉ VÝKONY Prolatem. Jeho pěvecký projev měl spíše komorní charakter, místy se ovšem rozvinul do kouzelné tenorové barvy. Pozornost diváka se samozřejmě soustřeďuje na ženské hrdinky jednotlivých povídek. Oživlou loutku Olympii výtečně ztvárnila Jana Sibera, která si za svůj herecký výkon, v němž jsou její pohyby k nerozeznání od loutky, a za třpytivé koloratury svého sopránu získala obdiv a největší potlesk diváků. Vážné Antonii, kterou zahubí její láska ke zpěvu, propůjčila Ivana Veberová krásný legátový projev, rozkošnickou kurtizánu Giuliettu vybavila Lucie Hájková barvitým sopránem. Nová inscenace Hoffmannových povídek potěší návštěvníky krásou hudby i děním na scéně.

N A

R E P E R T O Á R U

•

H O F F M A N N O V Y

P O V Í D K Y

Vlasta Bokůvková PLZEŇSKÝ DENÍK, 8. 4. 2014

N O V Ě

Režisér Dominik Beneš se ve svém přístupu nebál některých krajností, jako je např. vypjatá erotika čtvrtého dějství. Žánr opera fantazie ovšem volná pojetí dovoluje, sám režisér hovoří o ‚hororové love story‘. Osou příběhu však není skutečná postava – německý romantický básník a skladatel Hoffmann, ale protikladná dvojice průvodců jeho života. Dobro představuje bohyně Múza, vtělená do Hoffmannova přítele Nicklausse, symbolem zla je zloduch Lindorf, převtělující se do řady postav, které Hoffmannovi škodí. Obě důležité postavy uvedla premiéra ve znamenitém podání. Václava Krejčí Housková okouzluje zpěvem i tím, jak věrohodně ztvárnila svou postavu jako bohyni i jako mladého muže. Jiří Hájek byl v premiéře dominantní postavou každého obrazu – jako Lindorf, Coppélius, tajemný doktor Miracle i jako Dapertutto. Jeho hlas je vyrovnaný ve všech polohách, umělec účinně odstiňuje jeho výraz. Celým dějem prochází i básník Hoffmann, v premiéře ztělesněný Valentinem

9

ŠATY, JAKÉ SVĚT NEVIDĚL

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Jaroslav Krček Světová premiéra 28. června 2014 ve Velkém divadle

Opera o jednom dějství • Libreto Jaroslav Krček podle stejnojmenné hry Věry Provazníkové • Hudební nastudování a dirigent Vojtěch Spurný Režie Magdalena Švecová • Výprava Zuzana Přidalová • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr • Choreografie Jonáš Janků

ZÁVĚR DIVADELNÍ SEZONY PATŘIL POVEDENÝM OPERNÍM JEDNOAKTOVKÁM Závěr operní sezony v Divadle J. K. Tyla přinesl ojedinělou událost – světovou premiéru jednoaktových oper českého a maďarského autora.

P A R O D I E

Inspirace historií je příznačná pro mnohá díla Jaroslava Krčka a je také základem opery Šaty, jaké svět neviděl, premiérované v Plzni. Tentokrát jde o blíže neurčený středověk a tehdy obvyklou dvojici antipólů – panovník a jeho šašek. Skladatel si sám upravil libreto podle divadelní hry Věry Provazníkové, vycházející z inspirace známé Andersenovy pohádky. Inspirace minulostí se pojí s typickou Krčkovou hudební řečí, ať už to jsou klidové plochy kouzelně čerpající ze starých módů nebo vzrušená hudba prozrazující lidové inspirace. Jeho aktovka je vzrušující podívanou, podpořenou nápaditě rozehranou režií Magdaleny Švecové, opřenou o alegorii šachové hry. Autorkou oproštěné scény a kostýmů uplatňujících kontrast bílé a černé barvy pro sbor šachových figurek a větší barvitost pro sólisty je Zuzana Přidalová. Co je však důležité, je znamenitá hudební podoba, kterou dílu vtiskl dirigent Vojtěch Spurný. Výborně mu hraje instrumentální soubor členů operního orchestru, plný zvuk mají sbory (sbormistr Zdeněk Vimr) a spolehlivé výkony podávají sólisté.

Jan Ježek (Král), Ivana Klimentová (Královna)

J A K É

S V Ě T

N E V I D Ě L ,

V premiéře 28. června přesvědčivě vyšly postavy obou hlavních hrdinů. Jan Ježek jako Král a hostující Jiří Brückler jako Kašpar byli výborní po pěvecké i herecké stránce, pozoruhodná byla až artistická pohyblivost Šaška. V němé roli Královny herecky zaujala půvabná Ivana Klimentová, v menších rolích krejčovských podvodníků se dobře uplatnili sytými hlasy Jan Adamec, Dalibor Tolaš a Roman Dušek. Celé provedení svým vtipem a švihem odpovídalo Krčkově hudbě.

N A

R E P E R T O Á R U

•

Š A T Y ,

Druhou z aktovek byla Parodie maďarského skladatele Gábora Kereka, která už slavila vítězství v soutěži probíhající v rámci operního festivalu Armel v maďarském Szegedu. Skladatel je rovněž autorem libreta o hodině chemie, kde rozverní žáci provokují svým chováním a neznalostmi trpělivost své učitelky. Ani ředitel školy, přivolaný na pomoc, uličníky nezvládne a záměrně nepomůže ani duch Mendělejeva, autora tabulek chemických prvků.

N O V Ě

Vynikajícím způsobem ztvárnila roli Učitelky Ivana Šaková – od věrohodného

1 0

Záběr ze hry

portrétu pečlivé kantorky po zoufalou bytost, která nakonec rezignuje a řádí se svými žáky. V roli Ředitele školy pěvecky zaujal Dalibor Tolaš, jako Vypravěčka Eliška Mourečková, dobře zpíval jako Huzzle Jakub Hliněnský, v epizodě Mendělejeva zapůsobil Pavel Horáček. Hudbu maďarské-

ho skladatele, kladoucí důraz na rytmickou složku, rovněž výborně nastudoval a řídil V. Spurný, režie Dominika Beneše přišla se zajímavými nápady. V každém případě tento večer aktovek potěší. Vlasta Bokůvková, PLZEŇSKÝ KULTURNÍ PŘEHLED – srpen 2014

PARODIE

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Gábor Kerek Světová premiéra 28. června 2014 ve Velkém divadle

P A R O D I E

Opera o jednom dějství • Překlad Patricie Částková • Hudební nastudování a dirigent Vojtěch Spurný • Režie Dominik Beneš Scéna a kostýmy Zuzana Přidalová • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Choreografie Petra Parvoničová • Sbormistr Zdeněk Vimr

Orchestr opery DJKT, dirigent Vojtěch Spurný

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

Š A T Y ,

J A K É

S V Ě T

N E V I D Ě L ,

Nastudováno v rámci 7. ročníku mezinárodního projektu Armel Opera Competition and Festival

E. Mourečková, J. Bína, D. Drechslerová, J. Jordán, J. Hliněnský, M. Vašíčková 1 1

UNAVENI SLUNCEM

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Rustam Ibragimbekov, Nikita Michalkov Česká premiéra 3. května 2014 ve Velkém divadle

Divadelní adaptace pod titulem Burnt by the Sun Peter Flannery • Překlad Pavel Dominik • Režie Natália Deáková • Scéna Lukáš Kuchinka Kostýmy Andrijana Trpković • Dramaturgie Marie Caltová, Klára Špičková • Scénická hudba Jakub Kudláč • Pohybová spolupráce Martin Pacek

Petr Konáš (Míťa), Zuzana Ščerbová (Marusja Kotovová)

U N A V E N I

S L U N C E M

Největším vkladem do inscenace zůstávají kvalitní herecké výkony, a to především dvou hlavních představitelů. Petr Konáš má všechny předpoklady pro to, aby byl sugestivním Míťou, člověkem, kterého semlelo kolo dějin. Sympaťákem nečekaně se měnícím z oběti v tvrdého útočníka. Talentovaný herec dokáže být mužem dvou tváří (vzpomeňme jen na klubovou inscenaci Amazonie). Pavel Nečas zahrál Kotova, mocného funkcionáře odpočívajícího v odlescích přepychu carského Ruska, s neochvějnou jistotou. Stojí před námi muž, který má na rukou krev bělogvardějců a zároveň milující otec a manžel. Kat i oběť v jedné osobě. Gabriela Špalková, MF DNES 19. 5. 2014

•

Drama, jež bude diváka stále mrazit ‚žárem slunce‘, mělo premiéru ve Velkém divadle v první květnovou sobotu.

N A

R E P E R T O Á R U

Natália Deáková v režii vystupňovala napětí od čechovovského konce starých časů a pocitu nudy po krev a údery. Její sklon ke stylizaci postav se tentokrát dotkl ženských rolí. Oba mužští protagonisté, Pavel Nečas (Kotov) a Petr Konáš (Míťa) byli suverény jeviště. Měli k tomu spoluhráčku – Veroniku Divišovou, dceru Kotovových Naďu. Její bezprostřednost i samozřejmost braly dech. S tak nepřehrávaným a nenásilným typem se v dětských rolích setkáme málokdy.

N O V Ě

Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK, 28. 5. 2014

Josef Wiesner, Marek Adamczyk, Jan Maléř, Zdeněk Rohlíček 1 2

Petr Konáš (Míťa), Jana Kubátová (Mochová)

Záběr ze hry

Petr Konáš (Míťa), Pavel Nečas (Kotov)

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

U N A V E N I

S L U N C E M

Pavel Nečas (Kotov), Veronika Divišová (Naďa), Jan Maléř (Mironov)

Viktor Vrabec, Monika Švábová, Petr Konáš, Zorka Kostková, Zuzana Ščerbová, Michal Štěrba, Apolena Veldová 1 3

S L U N C E M U N A V E N I • R E P E R T O Á R U N A N O V Ě

Inscenace UNAVENI SLUNCEM bude Divadlo J. K. Tyla reprezentovat na 22. ročníku Mezinárodního festivalu Divadlo v neděli 4. září od 11 hod. ve Velkém divadle.

1 4

SLAVNOSTNÍ KONCERT K ZAHÁJENÍ SEZONY B. Smetana, S. Proko]ev, G. Verdi, A. Chačaturjan, R. Leoncavallo, P. Mascagni, E. Kálmán 5. září 2014 v Novém divadle

Dirigent Oliver Dohnányi • Sbormistr Zdeněk Vimr • Moderátoři Martin Otava, Tomáš Pilař • Sólisté Luisa Albrechtová, Ivana Klimentová, Mária Porubčinová, Radka Sehnoutková, Jana Foff Tetourová, Ivana Veberová, Martin Bárta, Aleš Briscein, Jiří Brückler, Tomáš Kořínek, Ivan Kusnjer, Jevhen Šokalo, Titusz Tóbisz • Orchestr DJKT, sbor opery DJKT

V pátek 5. září se bude konat v Novém divadle slavnostní koncert k zahájení sezony 2014/2015, který divákům přiblíží hudební i baletní tituly připravované pro tuto sezonu. Pestrou „ochutnávku“ připravuje soubor opery DJKT spolu se skvělými hosty. Program studuje šéfdirigent Oliver Dohnányi, provázet jím bude nastupující ředitel DJKT Martin Otava spolu s novým uměleckým šéfem opery Tomášem Pilařem.

PROGRAM KONCERTU: Bedřich Smetana: PRODANÁ NEVĚSTA předehra, Proč bychom se netěšili, To pivečko věru je nebeský dar, duet Jeníka a Kecala Bedřich Smetana: LIBUŠE předehra, árie Přemysla Ó vy lípy, modlitba Libuše Sergej Proko‡ev: ROMEO A JULIE část Montekové a Kapuleti Giuseppe Verdi: AIDA duet Aidy a Amonasra, triumfální pochod se sborem

Aram Chačaturjan: SPARTAKUS adagio Spartaka a Frygie Ruggero Leoncavallo: KOMEDIANTI předehra a prolog, duet Neddy a Silvia, árie Harlekýna s úvodem Neddy, intermezzo, árie Cania Pietro Mascagni: SEDLÁK KAVALÍR modlitba Santuzzy se sborem Emmerich Kálmán: ČARDÁŠOVÁ PRINCEZNA vstupní píseň Sylvy se sborem

JAZZ BEZ HRANIC – GALAKONCERT 8. listopadu 2014 od 19.30 hod. ve Velkém divadle

JEDEN Z NEJLEPŠÍCH BIG BANDŮ NA SVĚTĚ V PLZNI! jmen, např. Miles Davis, Chet Baker, Catarina Valente, Bob Mintzer, Arturo Sandoval, Chic Corea a mnoho dalších. Do Plzně přiveze SWR Big Band exkluzivní pořad Kings of Swing věnovaný gigantům swingu, k nimž jistě patří Benny Goodman, Tommy Dorsey, Glenn Miller, Duke Ellington, Louis Armstrong, Harry James či George Gershwin. Orchestr povede v této oblasti velmi uznávaný americký klarinetista a zpěvák Pierre Paquette.

K O N C E R T Y

SWR (Südwestrundfunk) Big Band je rozhlasový orchestr ze Stuttgartu, který je velmi dobře divákům znám z německých televizí ARD, ZDF a SWR. Patří ke špičkovým světovým big bandům, za což si vysloužil již 4 nominace na cenu Grammy. Úzce spolupracuje s nejlepšími skladateli, aranžéry a interprety, jakými jsou bezesporu Toshiko Akiyoshi, Sammy Nestico, Frank Foster, Roy Hargrove, Ivan Lens či Slide Hampton. Za 63 let existence big bandu se v jeho rozhlasových a televizních nahrávkách vystřídalo mnoho slavných

1 5

AIDA

PREMIÉRA

Giuseppe Verdi Premiéra 18. října 2014 ve Velkém divadle

Opera o čtyřech dějstvích • Libreto Antonio Ghislansoni, Auguste Mariette, Camille du Locle Nastudováno v italském originále • Hudební nastudování a dirigent František Drs • Režie Tomáš Pilař • Scéna Daniel Dvořák • Kostýmy Ivana Miklošková • 2. dirigent Jiří Štrunc Dramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr • Choreografie Hana Litterová

S VERDIHO AIDOU SE DO PLZNĚ VRACÍ I DIRIGENT FRANTIŠEK DRS Aida patří k Verdiho nejlepším operám. Je to dílo zralého mistra, napsané na vrcholu jeho tvůrčích sil. Po ní na sklonku života napsal již jen dvě opery podle Williama Shakespeara – Otella a Falstaffa. Verdi patřil v 2. polovině 19. století k nejžádanějším operním skladatelům vůbec. Psal nejen pro italská divadla, ale i pro Londýn (Loupežníci), Sankt Petěrburg (Síla osudu) a Paříž (Sicilské nešpory, Don Carlos). Pro exotickou Káhiru napsal operu Aida, která tam měla premiéru 24. prosince 1871 v nové divadelní budově, otevřené dva roky před tím. Poté byla uvedena 8. února 1872 v milánské La Scale, kde

Františku, s jakými pocity se vracíš do plzeňské opery? Vracím se s pocitem jistého napětí, neboť moji milí kolegové–pamětníci čekají, co se mnou udělalo sedmnáct let praxe, a noví členové, znající z vyprávění spíše kousky, kterých jsme se co nezodpovědní mladíci dopouštěli, budou se zvýšenou kritičností čekat, zda je zaujmu tak, jak jsem to čekal od dirigentů i já. Nemýlím-li se, italské opery patří vedle českých k tvým nejoblíbenějším. Copak je možné se do italské opery nezamilovat? Navíc ve Státní opeře kromě dvou českých novinek a dvou českých oper bylo hlavní těžiště mé práce v dirigování opusů Verdiho a Pucciniho.

P R E M I E R Y

•

A I D A

Co tě ostatně přivedlo od pultu koncertního mistra za dirigentský pult? Měl jsi nějaké dirigentské vzory?

1 6

titulní roli zpívala slavná česká pěvkyně a Verdiho přítelkyně Tereza Stolzová. Aida je vděčným titulem pro velkolepé produkce pod širým nebem – se slony, velbloudy, obrovským sborem a komparsem. Ale odhlédneme-li od několika masových scén, je to v podstatě komorní příběh muže, stojícího mezi dvěma ženami. Titulní hrdinka se musí rozhodnout mezi láskou ke své etiopské vlasti a láskou k egyptskému vojevůdci Radamovi. V Plzni byla Aida poprvé uvedena 22. února 1897. Po druhé světové válce zde byla nastudována celkem dvakrát: 27. září 1958

mu rozbila celková koncepce představení. Z vlastní zkušenosti pod tvou taktovkou vím, že se dokážeš do pěveckých partů vcítit. Je to tím, že operní zpěvačkou byla i tvá žena, dlouholetá sólistka plzeňské opery Karolina Hromádková? Všechny operní reformy by postrádaly smysl, pokud by reformátoři neměli po ruce kvalitní pěvce. Dobře vedený lidský hlas je schopen naplnit hudební frázi nejpřirozeněji a hráči na svých hudebních nástrojích by se měli snažit co nejvíce se tomuto ideálu přiblížit. Velmi si vážím lidského hlasu, který, ač trénovaný, je nástrojem choulostivým, a proto se celý život snažím vyjít mu vstříc, šetřit ho – a jsem velmi rád, že mám nad sebou kontrolu své ženy. Když jsem studoval Alfréda v Traviatě s dirigentem Chaloupkou, tvrdil, že u Verdiho je nesmírně důležitý rytmus, přesné dodržování každé tečky. To prý dělá Verdiho Verdim. Je tomu tak?

Přechod od houslí k taktovce byl velmi rychlý a jednoduchý. Po intenzivní přípravě na kariéru houslisty ve smyčcovém kvartetu stačilo pět měsíců v plzeňské opeře a kontakt s dirigentem Josefem Chaloupkou, abych pochopil, že to je to pravé. A vzory? Mnoho! Ve dvaceti jsem hrál koncert pod taktovkou Herberta von Karajana a poté byla vzorů celá řada. A každý z nich uměl něco nejlépe.

Zvláště v raných operách vytváří Verdi pomocí rytmu dramatické napětí. Krásná ukázka je ve velké scéně v jeho opeře Nabucco, kde staví proti sobě dva rytmické modely. Pouze při přesném dodržení obou principů a jejich vzájemném prolínání dochází k žádoucímu efektu. Ano, souhlasím s panem dirigentem Chaloupkou.

V italských operách je velice důležité, aby dirigent cítil se zpěvákem, aby s ním dýchal, aby ho dobře doprovázel, aniž by se

Hudební sloh Giuseppa Verdiho se neustále vyvíjel. V čem je Aida po hudební stránce jiná než ostatní jeho opery?

(dirigent Karel Vašata, režisér Jiří Fiedler) a naposledy 12. června 1999 (dirigent Jan Štván, režisér Martin Otava). Nová inscenace Aidy je svěřena novému šéfovi plzeňské opery režiséru Tomáši Pilařovi a dirigentu Františku Drsovi, který se po letech vrací za dirigentský pult Velkého divadla. Připomeňme, že byl dlouhá léta koncertním mistrem plzeňské opery, v Plzni začal také dirigovat, nejprve balety, potom i opery (první byla Perníková chaloupka). Z Plzně odešel do Hudebního divadla v Karlíně a odtud do Státní opery Praha, po její fúzi s Národním divadlem se stal dirigentem Národního divadla v Praze.

O rozdílech mezi ranými Verdiho operami a pozdějšími opusy bylo napsáno mnoho odborných statí, a proto jen několik mých postřehů. Např. v Rigolettovi určí Preludium atmosféru příběhu, a poté se charakterizace postav odehrává s neuvěřitelnou invencí a lehkostí, děj se posouvá pomocí recitativů, jeden hudební nápad střídá další, ještě efektnější, a vše spěje k tragickému konci. Ne tak u Aidy. Zde je vše více prokomponováno, výstupy Aidy a Amneris jsou uváděny charakteristickými tématy (nařčení z používání Wagnerem pojmenovaných leitmotivů se Verdi bránil), psychologie jednajících postav je rozvedena do větší šíře. Sborové a ansámblové scény jsou mnohem komplikovanější a hlavně autorova snaha o nalezení koloritu staroegyptské hudby (třebaže víme, že žádný originální zápis neexistuje, vše je pouze odhadováno z vyobrazení nástrojů) exponováním harfy, flétny, hoboje a úseky překrásně zvukomalebné (scéna u Nilu) odlišují Aidu od všech předešlých oper. A závěr? Téma Aidy a Radama v konci opery je pro mne nejúžasnější snad v celých dějinách hudby. Verdi nechal pro Aidu vyrobit speciální trubky, tzv. aidovky, které předepisuje v triumfálním průvodu. Jak tomu bude v plzeňské Aidě a v čem je úskalí hry na tyto specifické nástroje? O proslulosti Aidy svědčí fakt, že téměř každá profesionální operní scéna si aidovky nechala vyrobit a v naší inscena-

ci nemohou také chybět. Profesionalita současných trumpetistů žádný problém s interpretací nemá. Jestliže v některých operách Verdiho raného nebo středního období dnes často škrtáme, v Aidě podle mého názoru není jediná nota ke škrtnutí. Opera je zkomponovaná naprosto dokonale. Někdy se vypouští opakování obtížných ansámblů (Verdi je psal ve všech svých operách dvakrát), ale protože máme k dispozici dobré pěvce, budeme hrát Aidu celou. Které Verdiho opery jsi dirigoval a které bys ještě rád nastudoval? Mám jich na kontě už pět, rád bych se ještě setkal se Simonem Boccanegrou. Kterou operu diriguješ nejraději? A máš nějaký nesplněný dirigentský sen? Nejraději diriguji Rusalku a mým snem je nastudování Straussova Růžového kavalíra. Děkuji za rozhovor a přeji ti úspěšný návrat do plzeňské opery! Zbyněk Brabec

AIDA – 1999

ŽVANIVÝ SLIMEJŠ

PREMIÉRA

Jiří Pauer Premiéra 28. září na Malé scéně Nového divadla

Opera pro malé i velké děti • Libreto podle povídky Josefa Hlouchy napsala Míla Melanová Hudební nastudování a klavírní doprovod Ivana Janečková • Režie Lilka Ročáková • Scéna a kostýmy Lilka Ročáková • Dramaturgie Zbyněk Brabec

Slimejš Miro Bartoš • Kičibej Martin Švimberský • Saiša Jana Tolašová • 1. opice Petra Šintáková • 2. opice Bohumila Sommerová • Malá Saiša Helenka Špalková

S L I M E J Š Ž V A N I V Ý

O dětskou operu záhy projevila zájem další divadla, a tak následovalo jedno nastudování za druhým: Ústí nad Labem, Opava, Olomouc a 14. ledna 1961 také Plzeň, kde byla doplněna Ravelovou operou–baletem Dítě a kouzla. Obě opery nastudoval neúnavný propagátor soudobé opery Bohumír

Na příběhu Žvanivého Slimejše, nad jehož hloupostí a upovídaností vyzraje Opice, se mají děti seznámit s operou jako specifickým divadelním tvarem, zároveň se pobavit při řadě vtipných scén, ale uvědomit si i některé ošklivé lidské vlastnosti, kterých by se měly vyvarovat.

•

Je krásné, když se nám kouzelný svět divadla otevře již v dětském věku. Jedná-li se o opravdové okouzlení, většinou láska k divadlu zůstane na celý život. Pečovat o mladého diváka by mělo být samozřejmostí, protože v něm je potenciál budoucího publika. Uvědomuje si to většina divadel, která do svého repertoáru zařazují i dětská představení (ve Vídni vybudovali dokonce na střeše Státní opery speciální scénu pro děti a mládež). I operní literatura pro děti a mládež je poměrně bohatá, neustále

K průkopníkům dětských oper u nás patří bezesporu Jiří Pauer, který hned svou první operu napsal pro děti. Na libreto Míly Melanové podle povídky Josefa Hlouchy vznikl Žvanivý Slimejš, „opera pro malé i velké děti“, jak zní její podtitul. Prvotina mladého skladatele měla premiéru 5. dubna 1958 v Divadle Jiřího Wolkra v Praze v nastudování pražské AMU. Dirigentem byl Jiří Smutný, režisérem Jaroslav Chudela, Slimejšem byl Vladimír Jedenáctík, který později tuto roli zpíval i v Národním divadle.

Liška a režisér Bohumil Zoul. Slimejšem byl Jiří Berdych a Jaroslav Honzík, Saišou Jitka Jůzková a Anna Stodolová, Kičibejem Jiří Novotný a Miroslav Frydlewicz, Opicí Naděžda Hympánová a Miloslava Šeflová. Od té doby zde nebyl Žvanivý Slimejš inscenován, nicméně Plzeň uvedla další Pauerova díla: v roce 1965 Zuzanu Vojířovou, v roce 1968 Manželské kontrapunkty a v roce 1971 Zdravého nemocného, tedy s výjimkou další dětské opery Červená Karkulka celou skladatelovu operní tvorbu. Jiří Pauer je se svou Zuzanou Vojířovou nejúspěšnějším českým operním skladatelem 2. poloviny 20. století (podobně úspěšné dílo vytvořil Ilja Hurník operou Dáma a lupiči, která byla v Plzni uvedena vůbec poprvé).

P R E M I E R Y

vznikají nová díla, vytvořená většinou na objednávku jednotlivých divadel (Ostrava hrála kdysi Matějkovy Broučky, Národní divadlo Praha uvedlo Ivanovičův Čarokraj, Brno Zámečníkova Ferdu Mravence a Vackova Kocoura Mikeše).

Zbyněk Brabec

1 7

OBRAZ DORIANA GRAYE

PREMIÉRA

Ferenc Liszt, Johann Sebastian Bach Premiéra 17. října 2014 na Malé scéně Nového divadla

Libreto, choreografie, režie Richard Ševčík • Hudební aranžmá Pavel Kantořík • Scéna Karel Devera • Kostýmy Tomáš Kypta • Texty Eva Marešová

Dorian Gray Petr Laštovka / Pavel Tručka • Duše Doriana Graye Jarmila Dycková / Kristýna Peštová / Kateřina Ševčíková • Lord Henry Wotton Petr Hos / Martin Šinták • Basil Hallward Miroslav Hradil / Aleš Lindovský • Sybila Vaneová Monika Mašterová / Anna Srncová James Vane Vojtěch Jansa / Aleš Lindovský / Ondřej Martiš • Hetty Michaela Hosová / Nela Mrázová • Milenka Karolína Beerová / Kristýna Piechaczková • Domina Martina Diblíková / Eliška Kolářová • Kurtizána Zuzana Hradilová / Jana Schweitzerová • Romeo Vojtěch Jansa / Ondřej Martiš / Grzegorz Mołoniewicz

BALETNÍ PROVEDENÍ OBRAZU DORIANA GRAYE PŘINESE HOROR I ROMANTIKU Co vás přivedlo na myšlenku tanečně inscenovat Doriana Graye? Silný zážitek z četby románu před mnoha lety, ten příběh mě strašně zaujal. Chtěl jsem ho s kamarádem dělat už na svém absolventském koncertu, alespoň úsek z něho. To nevyšlo, ale od té doby mi námět ležel v hlavě. Přemýšlel jsem o něm, leccos načetl, a přesto jsem netušil, jaké komplikace vyvstanou, až se do něj opravdu pustím. Skutečně už kdysi při četbě jste v tom cítil taneční potenciál? Hned jsem věděl, že to tanečně půjde – tak silný příběh i při dodržení základní koncepce poskytuje k pohybovému dotváření dostatečnou volnost. V románu nese tíži Dorianových hříchů jeho portrét – vy přivádíte na scénu i jeho duši…

Richard Ševčík

D O R I A N A

G R A Y E

Příběh okouzlujícího mladého muže, jehož půvab zůstává navzdory ubíhajícím rokům, neřestnému životu a spáchaným zločinům zcela nedotčen, literárně zpracoval Oscar Wilde na sklonku 19. století. Jeho román, knižně vydaný v r. 1891, nepřestává inspirovat a provokovat tvůrce ani ve století jednadvacátém. Nyní se v Divadle J. K. Tyla utká s nelehkou látkou mladý baletní soubor pod vedením choreografa Richarda Ševčíka.

P R E M I E R Y

•

O B R A Z

Osmadvacetiletý zkušený tanečník, jehož jméno dvakrát figurovalo také v nominacích na Ceny xálie, se choreografii věnuje již řadu let. Ostruhy si vydobyl autorským celovečerním baletem na námět Shakespearovy komedie Sen noci svatojánské, inscenovaným v r. 2012 v Komorním divadle. Práce na novém titulu mu přinese opět zcela novou zkušenost, neboť Obraz Doriana Graye bude prvním komorním baletem na Malé scéně Nového divadla

1 8

Je to určité zdvojení, to podstatné se odehrává v trojúhelníku Dorian – Obraz – Duše. V důsledku jeho činů se mění duše i obraz, ale personifikovaná duše může reagovat bezprostředněji, marně burcuje Dorianovo svědomí, trápí se, zmírá… Spojení Duše a Bachovy duchovní hudby navozuje spojitost s biblickým „Co prospěje člověku, když získá svět, ale ztratí svou duši?“ Měl jste na mysli právě tohle? Já jsem ale Bacha použil jinak. Celý příběh je drama až hororové, jenže takhle jsem to úplně pojímat nechtěl, neměl by to být jenom thriller. Na začátku je velká láska, vlastně celý začátek je romantický, lidé musí uvolněně vydechnout – a tady byla pro mě první volbou Bachova romantická tvorba. Zazní tu např. známá kouzelná melodie Air ze Suity č. 3 D dur. Pak přichází zlom, zvrat duše, který vyžaduje něco tvrdého. Takže jsem hledal u různých autorů, až jsem potřebnou sílu objevil u Ference Liszta. S kým spolupracujete při vytváření hudební koláže? Hodně mi s mixáží pomáhají zvukaři, po kterých žádám šílené věci. Jako třeba

sestříhat devítiminutovou sekvenci z Prokorevova Romea a Julie na 3 minuty, nebo z krásné Lisztovy skladby vytrhnout jednu a půl minuty. Ale je to nezbytné, abychom se vešli do vymezeného časového rozsahu. A aby to i při tak drastických zásazích ve finále ‚dávalo smysl‘, na to dohlíží dirigent Pavel Kantořík. Zvukaři jsou zvlášť nedocenitelní při hledání a nahrávání různých nekonkrétních zvuků, které podporují hororovou atmosféru. Dorianův part bude nepochybně velmi náročný. Co rozhodlo o obsazení role? Při výběru jsem nerozlišoval, zda jde o sólistu nebo člena sboru, v první řadě jsem hledal představitele typově nejvhodnější, a to jsou pro mě Petr Laštovka a Pavel Tručka. Dorian by měl mít jemné rysy a chlapecký zjev, měl by působit dojmem nevinnosti, nedotčenosti jakoukoli špínou. Petr mi do toho sedí skoro ideálně, i když vím, že je to pro něj šíleně těžké. Má to 18 obrazů, v podstatě je to vystavěné na 6 lidech a Dorian prakticky nesleze z jeviště. Ale vím, že Petr si té šance váží, maká a překvapuje strašně moc. Věřím oběma Dorianům, že budou dobří. Vaše inscenace je průkopnická v tom, že to je první klubový balet, poprvé budete mít diváky ‚na dotek‘. To bude nezvyk, když na jevišti býváte od nich často odděleni ještě orchestrem. Třeba u baletů v Komorním divadle ta propast nebyla, ale pořád tam byla bariéra a výšková distance. Je to těžké, všem pořád zdůrazňuju, jak budeme blízko, že se nesmí herecky ‚propálit‘. Všechno musí být přirozeně zahrané, žádná velká gesta. Spíš drobnokresba: malý pohyb, pohled do očí… Tohle bude ještě oříšek. Naštěstí už v tom máme jistou průpravu od Libora Vaculíka, který nás takhle herecky usměrňuje. Co můžete říct o výtvarném řešení inscenace a spolupracovnících na tomto poli? Hledám si lidi, s kterými se mi dělá dobře, a Tomáš Kypta jako tvůrce kostýmů je pro

mě jistota. Vím, že když mu řeknu: Dorian Gray, 19. stol., už se tím nemusím dál zabývat. Když položí návrhy na stůl, podívám se a řeknu ‚ano‘. Přesně ví, co já si představuju. Problémový byl tentokrát jenom kostým Duše, který má odrážet její proměnu. Chtěl jsem, aby byl proměnlivý – jak ona trpí, pokaždé ztrácí něco ze sebe. Na konci zůstává úplně jiná než na začátku. Otázka byla, jak to udělat, aby se kostým nerozpadl, takže Tomáš měl o čem přemýšlet. Když to vyjde, bude to působit zajímavě. Scéna bude v porovnání s tradičními kostýmy moderní, tak jak to odpovídá prostoru studiové scény. S Karlem Deverou jsme vymysleli pět oboustranně otočných pojízdných stěn, aby umožnily četné proměny prostředí. K tomu dvoumetrové portréty… Je vidět, že se na tu novou zkušenost těšíte. Přeji vám aby se těšili i diváci! V to všichni pevně doufáme. Eva Ichová

Kostýmní návrhy Tomáše Kypty

PUSH UP (CESTA VZHŮRU)

PREMIÉRA

Roland Schimmelpfennig Premiéra 20. září na Malé scéně Nového divadla

Překlad Radka Denemarková • Režie Zuzana Burianová • Dramaturgie Klára Špičková • Scéna a kostýmy Ján Tereba

Heinrich Miloslav Krejsa • Angelika Jana Kubátová • Sabina Andrea Mohylová • Robert Jan Holík • Patricie Štěpánka Křesťanová Hans Jakub Zindulka • Frank Petr Konáš • Marie Apolena Veldová

Roland Schimmelpfennig je dnes jedním z nejvýraznějších německy píšících autorů. Jeho hry byly inscenovány ve více než čtyřiceti zemích světa. Často v nich nabízí několik různých pohledů na jednu a touž skutečnost. Používá metodu filmového

( C E S T A U P

S otevřením Malé scény Nového divadla chceme nabídnout publiku i nové divadelní podoby dramatického textu. Po úspěchu činoherních inscenací v Divadle v klubu (Enigmatické variace, Kráska z Leenane, Bůh masakru), které do Nového divadla na Malou scénu přenášíme, programově volíme text umožňující i nové divadelní podoby inscenace. Hra Push Up slavila první světové úspěchy v roce 2001 v Berlíně v režii Tila Wernera. O dva roky později při české premiéře v Divadle Na zábradlí ji reflektoval Zdeněk Hořínek: „Komické scény z kancelářského života. (…) Push Up není jen běžná satira, ‚tepající‘ aktuální společenské deformace. Její pohled míří hlouběji – k existenciální prázdnotě, skrývající se pod vším tím vytrvalým a převážně marným hemžením.“ (In: Lidové noviny, 10. 7. 2003)

P U S H

Roland Schimmelpfennig ve své hře celkem nelichotivě odhaluje praktiky, které fungují v úspěšných podnicích. Rozbíjí tak obraz sukcesu západní společnosti, který vybírá svou daň v podobě sexuální manipulace nebo vyprahlosti, v přehnaném sebevědomí či apatii, ve ztrátě smyslu cíle, k němuž v honbě za mocí směřujeme. Tři příběhy zaměstnanců nadnárodního koncernu humorně rámuje příběh vrátných, kteří ve firmě vědí o všem, a přesto postrádají hlavní sebedestruktivní vlastnost – ctižádost. Z jejich pohledu se svět pohybuje v nesmyslných klišé, třebaže sami jsou jeho produktem a přiznávají to.

•

střihu. Prolíná časové roviny. Výraznou roli u něj hrají média. Jak jinak zobrazit panoramatický obraz současné společnosti?

P R E M I E R Y

Všichni ve firmě žijeme stejný příběh. Chtěli bychom šéfovat! Co všechno jsme schopni pro to udělat?

V Z H Ů R U )

CHCETE BÝT ŠÉFEM? JEĎTE RADŠI NA CHATU!

Klára Špičková

Roland Schimmelpfennig 1 9

AMERIKA

PREMIÉRA

Franz Ka\a Premiéra 11. října 2014 v Novém divadle

Dramatizace David Šiktanc • Režie David Šiktanc • Dramaturgie Johana Součková • Scéna Pavel Kodeda • Kostýmy Tereza Beranová Hudba a hudební nastudování Filip Míšek • Pohybová spolupráce Jana Hanušová

Karel Rossmann Marek Adamczyk • V dalších rolích Jan Holík, Martin Chmelař, Petr Konáš, Zorka Kostková, Miloslav Krejsa, Klára Krejsová, Jan Maléř, Zdeněk Mucha, Josef Nechutný, Pavel Pavlovský, Zdeněk Rohlíček, Zuzana Šcerbová, Michal Štěrba, Apolena Veldová, Josef Wiesner

Už samotný titul (jehož původcem paradoxně není Franz Kapa, jenž vždy uváděl název Nezvěstný, ale jeho přítel Max Brod) před nás klade sugestivní otázku: Co pro nás dnes Amerika znamená? Není už zlatým snem, imperialistickým nepřítelem, ani svobodným kontinentem, jak byla vnímána v minulosti. Zůstává však vůdčí zemí západního světa, do něhož jsme vstoupili sametovou revolucí, jejíž pětadvacáté výročí si letos připomínáme a jemuž je naše inscenace věnována. Vstoupili jsme do něho – celá naše společnost – stejně nedospělí, jako hlavní hrdina románu, šestnáctiletý Karel Rossmann,

a nehledali jsme v něm už svobodu, kterou jsme náhle získali, ale způsob, jak ji naplnit a prožít. A toto hledání, těžší než jsme mohli předpokládat, dosud neskončilo – a právě to se nám stalo tématem. ––– Podle zažitých představ je Franz Kapa autorem bezvýchodných a temných textů. Osobně mi však záleží na tom, aby publikum – díky naší inscenaci – objevilo i jiné výsostně kapovské vlastnosti: hravost, divadelnost a grotesknost. David Šiktanc

FLAMENDR

PREMIÉRA

Josef Kajetán Tyl Premiéra 6. září 2014 v Novém divadle (1. představení 4. září 2014)

Úprava Klára Špičková • Režie Natália Deáková • Dramaturgie Klára Špičková • Scéna Lukáš Kuchinka • Kostýmy Marek Cpin • Hudba a hudební nastudování Jakub Kudláč • Pohybová spolupráce Petra Parvoničová

P R E M I E R Y

•

F L A M E N D R ,

A M E R I K A

Jan Sýkora (Flamendr) Jan Maléř Vojtěch Sýkora, jeho otec Pavel Pavlovský Kajetána Zelnická, první dáma plzeňské činohry Andrea Černá Baron Zelnický, její bratranec Michal Štěrba • Podhajský, zametač ulice Jakub Zindulka • Filip, jeho syn Petr Konáš • Veronika Dubinská, paní domácí Monika Švábová • Apinka Dubinská, její dcera Zuzana Ščerbová • Lahůdka, Janův kumpán Zdeněk Rohlíček Jahoda, majitel pivovaru Viktor Vrabec Vavřinec, pomocník na Sýkorově statku Josef Nechutný • Paní továrníková Štěpánka Křesťanová • 1. herečka Klára Kovaříková • 2. herečka Klára Krejsová Ignác ze Zdemyslic Jan Plouhar Básník Miloslav Krejsa

Prázdninové zkoušení ve zbrusu nových prostorách; v titulní roli Flamendra Jan Maléř 2 0

BUĎME VESELÍ, I KDYBY VĚŠELI…

Klára Špičková

F L A M E N D R

Flamendrem chceme také obrátit pozornost k méně známým titulům věhlasného dramatika. Marně dnes hledají na českých scénách své místo a někdy se k nim těžko hledá inscenační klíč. Pro nás je příběh marnotratného syna přesto výzvou. Vypovídá

aktuálně nejen o dekadentně rozjařené mládeži a jejích pařbách. Prostředí různých vyžírků, osudově krásných žen a bezradných rodičů je nám blízké ze samotné podstaty naší divadelní existence. Ve značně zkrácené úpravě a přepisu některých postav jsme se pokusily parodicky zvýraznit charakter českých povah, odlehčit a přesto podtrhnout morální poučení. Spolu s živou kapelou na scéně chceme zas podpořit divadelnost inscenace. Neopíráme se o naturalistickou iluzi a podtrhujeme používání převleků, pudrů, kostýmů a jevištních technologií. Tím se hlásíme k bohaté divadelní tradici všech zcizovacích efektů! Často se jimi ve svých filmových parodiích inspiroval i Oldřich Lipský.

•

pod jméno slavného divadelníka – Divadlo Josefa Kajetána Tyla (DJKT). Navrch jsme v úpravě zasadily příběh nikoliv do pražského, ale do plzeňského prostředí, a to do desátých let dvacátého století. Na jevišti tak v půvabných kostýmech Marka Cpina ožije i starobylý domažlický jazyk, a to především v postavě flamendrova otce, kterého ztvární Pavel Pavlovský. Podobně se můžete těšit na různé plzeňské reálie, které do příběhu divokých pijatik a rozbouřených emocí padly jako ulité.

P R E M I E R Y

Tak jako se svého času talentovaný a často zneuznaný Tyl snažil ve Stavovském divadle uvádět hry všech žánrů, rozhodly jsme se spolu s režisérkou Natálií Deákovou po Oscary ověnčené provokativní sondě z dob komunistických čistek (Unaveni sluncem, česká premiéra 3. 5. 2014) uvést zkraje sezóny zábavný a český titul. Je známý pod názvem Pražský flamendr. Tato „hra z domácího života“ měla světovou premiéru 26. prosince 1846 právě ve Stavovském divadle, kde Tyl působil jako dramaturg. Její přesný název zněl: Flamendr aneb Co mu přece pomohlo. Uvedením Tylovy hry chceme vzdát poctu půvabům českého jazyka, které sám autor horlivě pěstoval. Slavnostně a přece s humorem otevřít scénu Nového divadla, které s Velkým divadlem spadá

2 1

DIVÁ BÁRA

PREMIÉRA

Milan Uhde, Miloš Štědroň, Leoš Kuba Premiéra 8. listopadu 2014 v Novém divadle (1. představení 17. září 2014)

Režie Jiří Seydler • Dirigenti Jiří Petrdlík, Pavel Kantořík • Choreografie Vlastimil Červ • Scéna Karel Čapek • Kostýmy Tomáš Kypta Dramaturgie Jiří Untermüller

Bára Žofie Dařbujánová • Ondřej Vlček Aleš Kohout • Myslivec Martin Hubeňák • Eliška Kristýna Bečvářová / Simona Lebedová Jíra Adam Rezner • Pavel Petr Šudoma • Starosta Antonín Kaška • Starostová Stanislava Topinková Fořtová • Farář Roman Krebs Pepinka Hana Spinethová • Jakub Miro Grisa / Bronislav Kotiš • Správce Sláma Karel Beseda / Bronislav Kotiš • Vlček Martin Šefl Vlčková Venuše Dvořáková • Kroupa Radek Štědronský Shejbal • Orchestr muzikálu a operety DJKT, Balet DJKT

DIVÁ BÁRA V HÁVU MUZIKÁLU Ti, kteří se ve světě českého muzikálu trochu orientují (a věřte, není to procházka menší růžovou zahradou), si možná řeknou, proč po dvou pokusech (Babička, Divadlo Jiřího Grossmanna 2002, a Němcová!?, Divadlo Ta Fantastika 2008) se znovu pouštět do „zmuzikálování“ díla Boženy Němcové, když divadelní výsledky oněch pokusů byly přinejmenším sporné. Podle dostupných zpráv lze po českých divadlech napočítat od roku 1980 nejméně 30 inscenací inspirovaných dílem Boženy Němcové, přičemž na Babičku došlo zhruba v polovině případů, nejméně pět je inspirováno spisovatelčiným životem a zbytek jsou dramatizace jejích pohádek. Představení z toho vzešla různá, ale jedno mají společné – dokazují, že v životě i díle autorky je uložen nesporný dramatický potenciál. A tak se nakonec do třetice zadařilo s Němcovou i na poli muzikálu. Krátkou romantickou prózu Divá Bára přetavila známá autorská dvojice Milan Uhde a Miloš Štědroň – proslavená již Baladou pro banditu – ve spolupráci s dalším skladatelem a aranžérem Leošem Kubou do podoby vrstevnatého hudebního divadla. Osou příběhu Divé Báry je téma střetnutí společenského outsidera a xenofobní venkovské obce, obohacené dalšími romantickými motivy, jakou je Bářin nejasný původ, její pomyslné čarodějnické schopnosti a ve finále láska s panským myslivcem, který ji vyrve zlému davu, a tedy i předsudkům, s nimiž celý život hrdinka bojuje. Libretista Milan Uhde předlohu v konfliktech, situacích či osobách ještě více dramaticky zahustil, a aby těch romantických kudrlinek nebylo příliš, přijdou na řadu také odvážně nevybíravé písně Jana Jeníka z Bratřic. Autor hudby Miloš Štědroň ve spolupráci se svým někdejším žákem z Hudební fakulty JAMU Leošem Kubou propojili inspiraci českou folklorní tradicí se současným hudebním výrazem. Nechybí tu několik chytlavých songů a vedle stylizovaného folkloru zazní také folkrock. Karel Beseda (Správce Sláma)

P R E M I E R Y

•

D I V Á

B Á R A

Režie muzikálu Divá Bára se ujal Jiří Seydler, který v roce 1992 absolvoval na DAMU obor režie. Rok před ukončením studia se představil profesionální režií vlastní dramatizace knihy Mirákl Josefa Škvoreckého. V letech 1992–2011 byl v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, v řadě dalších divadel jako režisér hostoval. Od roku 2012 je uměleckým šéfem nově vznikajícího souboru v karlovarském Městském divadle. Na svém kontě má dnes již přes 70 režií. Zkušenosti s muzikálem získal nejen jako režisér (Žebrácká opera, Malované na skle, VČD 1997 a 2007), ale i jako autor textů, libreta či scénáře (Tracyho tygr, Divadlo Petra Bezruče 2000; Janík, hojahoj, zbojník, Benny Rock’n’Roll Star, VČD 2007 a 2012). Od roku 1996 do 2007 pracoval jako režisér v televizi Nova a od roku 2008 natáčí pro Českou televizi seriál Divadlo žije! Je i hudebníkem (v roce 1990 spoluzakládal kapelu Starý hadry – dnes skupina Chinaski).

2 2

Choreografem inscenace je Vlastimil Červ, dlouholetý spolupracovník Petra Novotného na řadě muzikálů v Praze, v Pardubicích a i v jiných divadlech. V plzeňském divadle připomeňme jeho choreografie k muzikálu Muž z kraje La Mancha a k operetě Piráti z Penzance. Trojici mladých ztvární hostující studentka oboru zpěv Mezinárodní konzervatoře Praha dvacetiletá Žofie Dařbujánová jako Bára spolu s domácími Alešem Kohoutem a Martinem Hubeňákem v rolích Ondřeje a Myslivce. Dále se vedle dalších členů našeho souboru objeví hosté: Antonín Kaška jako Starosta a v alternacích s Bronislavem Kotišem v roli Jakuba Miro Grisa a v roli Správce Slámy Karel Beseda. Po uvedení této čerstvé muzikálové novinky v Městském divadle Brno v režii Juraje Nvoty 24. března 2012 se objevily nadšené recenze s křiklavými titulky: Z Divé Báry je muzikál. Nemusel by se za něj stydět ani hollywoodský scenárista. (Marie Reslová, Ihned.

Žofie Dařbujánová (Bára), Aleš Kohout (Ondřej Vlček)

D I V Á

B Á R A

Jiří Untermüller

•

To všechno je možné, a těším se, že se to potvrdí i v naší inscenaci. Osobně bych však chtěl toto „uvedení do problematiky“ uzavřít jinou citací. Je z prosince loňského roku a souvisí s uvedením životopisné hry o Boženě Němcové Miloše Horanského Neumím jinak než láskou v pražské Viole. Tatiana Vilhelmová, představitelka

hlavní hrdinky, v jednom rozhovoru vzpomíná, jak kdysi u babičky v Aši našla jako malá knihu pohádek Boženy Němcové: „Bylo to zvláštní, protože babička byla Němka, knihy moc nečetla a ani je doma neměla. A tak ve skříni mezi ubrusy ležel tenhle poklad.“ Když nedávno tuto knížku zahlédla v antikvariátu, jakoby viděla své dětství. „Myslím, že v tom je síla téhle velké spisovatelky; v každém z nás zanechala kousek tepla a světla.“

P R E M I E R Y

cz); Divá Bára zaútočila na banditu. V muzikálovém souboji obstála. (Nela Armutidinisová, Topzine); Divé Báře vévodí píseň, jakou umí stvořit jen autoři Balady pro banditu. (Jiří P. Kříž, Právo, Novinky.cz).

Martin Hubeňák (Myslivec), Roman Krebs (Farář) 2 3

PŘEDSTAVUJEME NOVÉHO ŠÉFA PLZEŇSKÉ OPERY Se začátkem nové sezony se funkce uměleckého šéfa opery DJKT ujímá Tomáš Pilař, jedna z nejvýraznějších osobností mladé generace operních režisérů. Narodil se v Praze, vystudoval JAMU v Brně, kde se ještě během studia stal rezidentním režisérem opery Národního divadla Brno. Zde také působil jako dramaturg opery. Je

držitelem stipendia Bayreuther Festspiele, zúčastnil se finále Linbury Prize a jako druhý se umístil v mezinárodní režisérské soutěži vyhlášené Janáčkovou operou. Na českých scénách uvedl více než tři desítky premiér a je oceňován pro originální práci s výtvarnou podobou svých inscenací.

TOMÁŠ PILAŘ: PROSTŘEDÍ OPERY JE PLNÉ ŽIVOTA A VÁŠNĚ me hned se dvěma tituly, od nichž očekávám velkou diváckou atraktivitu: bude to klasická opereta Čardášová princezna a večer se dvěma veristickými operami – Sedlák Kavalír a Komedianti. Sváteční událostí pro nás bude uvedení Smetanovy Libuše v Novém divadle, v titulní roli s Evou Urbanovou. Po dlouhé době stane na postě šéfa opery režisér a ne dirigent nebo manažer. V čem to bude pro diváky jiné? Tomáš Pilař – Foto Peter Paleček

Na co se jako šéf chcete nejvíce zaměřit? Do Plzně přicházím se třemi hlavními vizemi. Chci rozšířit okruh publika o mé vrstevníky, tedy diváckou skupinu do pětatřiceti let. Divadla v západní Evropě už dokázala, že prostředky k tomu skutečně existují, a doufám, že mi v tom pomůže i můj věk. Dále chci posílit zážitkový charakter operního představení. Chci, aby diváci do opery chodili za emocemi, a ne aby byla opera přehlídkou akademismu, jak tomu nyní často bývá. A do třetice bych chtěl aktualizovat politiku zdejšího souboru a rozšířit jeho kontakt s dalšími institucemi, a to mezinárodně. Už pro příští sezonu jsem pozval několik zahraničních hostů, jednáme o koprodukcích a celkově budu usilovat o to, aby zde stále proudil čerstvý umělecký vzduch. Na jaký operní repertoár se mohou diváci těšit?

Je pravda, že v Česku vzešla většina operních šéfů z řad dirigentů, na rozdíl od západni Evropy, kde operám většinou šéfují režiséři. Myslím si však, že profil opery formují spíše konkrétní osobnosti než jejich profesní orientace. V mém pojetí je opera žánr, v němž mají hudba i drama rovnocennou roli, a to vše je zasazeno v širším společenském, kulturním a ekonomickém kontextu. Jste velice mladý a progresivní režisér se spoustou nabídek. Nebojíte se takového závazku, jako je šéfování souboru? Závazek je to opravdu velký, takže jsem zdvořile odmítnul veškeré pracovní nabídky pro příští sezonu, kdy se hodlám věnovat výhradně plzeňské opeře. Budu zde také režírovat, na což se těším obzvláště. Celkově jsem moc rád, že se po letošní sezoně, kdy jsem připravil 12 premiér, budu moci plně koncentrovat na jeden cíl, a to na spokojenost plzeňských operních diváků.

Vaše inscenace Vojáka a tanečnice se ve zdejší opeře setkala s nadšeným ohlasem. Jak se vám zde pracovalo jako umělci? Naprosto jedinečně. Zcela otevřeně musím poznamenat, že zdejší kolektiv je plný úctyhodných a inspirativních osobností, kromě samotných zpěváků počítaje rekvizitáře, osvětlovače a spoustu dalších. Mrzí mě proto, že se zde pracuje ve finančně ne zcela vyhovujících podmínkách. O to více si vážím, že například členové sboru přicházeli na zkoušky z jiného zaměstnání a poté podávali profesionální výkony za naprostého klidu a s úsměvem na tváři. A vůbec celkově musím ocenit, že se zde stále dělá umění více z lásky než z nutnosti. Operní prostředí je velice emotivní, zatímco z vás na první pohled vyzařuje klid. Jak se odreagováváte? Ano, opera je úžasné místo plné života a vášně a já jsem obrovsky šťastný, že v ní můžu pracovat a žít, takže se spousta mých pracovních aktivit dá považovat za odpočinek. Mimo ni si báječně odpočinu u sportu, konkrétně jsem zapálený milovník cross-fitu, což je skvělý způsob, jak soutěžit sám se sebou. Uklidňuje mě ale spousta věcí. Často trávím sám dlouhé hodiny v galerii nebo knihovně, chodím přírodou nebo medituju. Ptal se Jakub Stránský

Hned v následující sezoně divákům nabídneme velmi rozsáhlé žánrové menu, z něhož si podle mě vyberou milovíci nejrůznějších podob opery. Do budoucna se budu snažit toto spektrum ještě rozšířit o operu předklasickou a o site-specific inscenace. Jsem rád, že se v Novém divadle můžeme podílet na provozu Malé scény, kde už v následující sezoně představíme dvě premiéry komorních oper, ve kterých budou účinkující od diváků vzdáleni doslova na dosah ruky. Na co se v příští sezoně těšíte nejvíce?

P Ř E D S T A V U J E M E

Těším se rovnocenně na všechny naše premiéry. Upřímně mám velkou radost z toho, jak se příští sezonu podařilo složit, protože na každém projektu bude něco výjimečného. V Aidě se v hlavních rolích představí dva evropští hosté, mladý italský tenorista Paolo Lardizzone a překrásná charismatická sopranistka Lusia Albrecht. Do roku 2015 vykročí-

2 4

Foto Jan Mastník

100. VÝROČÍ NAROZENÍ DIRIGENTA BOHUMÍRA LIŠKY Významný český dirigent Bohumír Liška by se v říjnu 2014 dožil sta let. Jeho umělecká dráha je z větší části nerozlučně spjata s Plzní, kde působil v letech 1955–67 jako šéf opery, poté byl povolán do Národního divadla v Praze, aby stál v čele orchestru Smetanova divadla jako jeho hlavní dirigent. Ani po svém odchodu do Prahy Bohumír Liška nepřerušil kontakty s Plzní, neboť se na začátku roku 1968 po odchodu Martina Turnovského stal šéfdirigentem Plzeňského rozhlasového orchestru, v jehož čele stál až do roku 1981. Bohumír Liška se narodil 2. října 1914 v Čejetičkách u Mladé Boleslavi. Studoval na Pražské konzervatoři, po příležitostných zaměstnáních přijal v roce 1940 angažmá v brněnské opeře, kde řídil i místní Orchestrální sdružení a působil pedagogicky na kon-

Jsem patrně jedním z posledních členů orchestru, kteří v plzeňském divadle zažili působení šéfa opery prof. Bohumíra Lišky – dirigenta, který přivedl tento soubor k jednomu z jeho uměleckých vrcholů a zapsal se tím do povědomí hudební veřejnosti, a to nejen v Plzni. Nový šéf opery se představil nastudováním ‚Prodané‘ (5. 11. 1955 – a byl to vpravdě památný večer, který započal téměř 12letou éru slavných premiér a vynikajících inscenací. Za léta 1955–1967 nastudoval 38 oper a 5 koncertů a po svém návratu v létech 1987–1989 4 opery a koncert. Jeho píle, pracovní nasazení a zkušenosti nemohly nikoho z jeho spolupracovníků nechat lhostejným k výslednému tvaru představení. Měl rád velké kontrasty, a to jak v tempu, tak v dynamice. Tím byla jeho představení plastická a udržovala posluchače ve stálém napětí. Dovedl spolu s jevištěm vystavět drama, které bylo strhující. O jeho pečlivosti a důslednosti svědčí, že si před každým představením Rusalky nechal na zkušebně přezpívat tercett žínek a před každou ‚Prodanou‘“ sextet ze 3. jednání. Stejně náročný jako k sobě byl i ke všem účinkujícím a vyžadoval, aby i poslední repríza měla stejnou úroveň jako premiéra. Dovedl se od pultu zle zamračit, když něco neodpovídalo jeho představě, ale dovedl stejně tak i poděkovat za krásné představení, které splňovalo jeho požadavky ze zkoušek. Chybu vytkl každému hned, třeba i o přestávce v šatně, ale dál se tím už pak nezabýval. Velmi uznával a vysoce hodnotil výkony vedoucích hráčů dřevěné dechové sekce (V. Lindaura, L. Rubáše, K. Hejtmánka a L. Šmídla), stejně jako koncertní mistry K. Sovíčka a K. Sauera, které si přivedl ze svého působení v Brně. Trvale se snažil o stoupající výkony hráčů a o jeho zkušenosti mluví nejlépe jeho výrok: „Když chce dirigent zjistit kvalitu a možnosti orchestru, stačí jedna zkouška předehry k ‚Prodance‘ a okamžitě ví všechno.“

zervatoři a později i na JAMU. Pedagogická činnost se stala nedílnou součástí jeho činnosti i po odchodu z Brna, když byl od roku 1959 profesorem Pražské konzervatoře a od roku 1961 na pražské AMU, kde vychoval celou generaci mladých dirigentů. Vždy se zasazoval o uvádění oper českých skladatelů a o uvádění novinek, českých i světových. Byl nesmírně precizním dirigentem, který nevyžadoval jen přesné ladění a souhru (to bylo pro něj samozřejmé), ale každou skladbu, kterou dirigoval, dokázal muzikantsky vystavět k jejím hudebním vrcholům, k čemuž mu sloužily mimo jiné tempové i dynamické kontrasty. Profesor Bohumír Liška zemřel náhle v Karlových Varech 8. září 1990 ve věku nedožitých 76 let. -zb-

že externí hráč 3. trubky, která má jen velmi málo hraní, čte na notovém pultu položenou knížku. Několikrát po něm střelil okem a sotva dozněl poslední tón jednání, hned se k němu rozběhl: „Číst si můžete doma, tady jste v práci, seďte, poslouchejte a buďte rád, že vám Smetana nenapsal víc not!“ Knížku hráči zabavil, odnesl a ta pak ležela mnoho dní na klavíru v jeho pracovně, než se pro ni provinilec odvážil přijít. Liška však nebyl jen stále přísným pedantem: V době už dávno minulé se prodával tavený sýr ‚Lišák‘ s krásnou etiketou olizující se šelmy s vyplazeným jazykem. Dva kolegové se domluvili, nálepku sejmuli a vložili před večerním představením za první stranu partitury. Pan šéf přišel za pult, otevřel noty, prohlédl pozorně obrázek a pomalu přehlédl celý orchestr. Pak se usmál, protože tušil, kdo to nachystal, a předehra mohla začít. Od 1. ledna 1967 byl prof. Liška povolán jako šéf opery Smetanova divadla v Praze. Plzeňská opera jej pozvala při příležitosti jeho 70. narozenin k pohostinskému dirigování inscenace Hubičky (19. 1. 1985). Přesto, že bylo představení hráno ve stísněných prostorách Komorního divadla (Velké bylo v rekonstrukci), mohla se plzeňská veřejnost přesvědčit o vysokých kvalitách dirigentových, který po třech zkouškách s operním ansámblem vytvořil nezapomenutelný večer, kdy zazářila Smetanova partitura ve zcela nových, jasných barvách. Na takové večery nelze zapomenout a je třeba zdůraznit, že Liškovo hostování iniciovali členové operního orchestru. K dirigentskému pultu plzeňské opery se B. Liška vrátil v létech 1987–1989 jako vyzrálý umělec, se kterým byla práce na 4 operních inscenacích sice klidnější, ale ze svých oprávněných uměleckých požadavků ani trochu neslevil. Výsledkem byla opět po všech stránkách dokonalá představení. Artuš Rektorys, člen operního orchestru v letech 1958–2000

Prof. Liška však nebyl pouze šéfem opery a vynikajícím dirigentem, ale po celou dobu svého působení v DJKT byl i velmi poučeným a respektovaným dramaturgem svého souboru. Jeho snahou bylo uvést v každé sezoně jednu buď českou, nebo světovou operní novinku současných skladatelů. Jeho největší láskou byl Leoš Janáček a jeho inscenace Pastorkyně, Káti či Lišky Bystroušky měly po všech stránkách špičkovou úroveň. Představení řídil energickým, úsporným gestem, které vyjadřovalo plně jeho zaujetí pro interpretované dílo, a snažil se vždy co nejvíce přiblížit autorovu záměru. Velmi dbal na srozumitelnost zpívaného textu a mnohdy vracel zpěváky a upravoval dynamiku doprovodu. V dirigentské akci byl nesmlouvavý, přísný, a nikomu neodpustil nejmenší zakolísání v kvalitě výkonu; v soukromí noblesní, výborný společník a vášnivý diskutér, který měl velmi rád poslední slovo.

J U B I L E U M

Vzpomínám na dobu, kdy jsem ještě v Plzni neměl kde bydlet a dojížděl po představení domů. O přestávce ‚Prodané‘ za mnou přišel přítel sólista Karel Harvánek, že mu pan šéf nabídl, že jede do Prahy a může nás vzít s sebou. Měl v té době Simcu Aronde a miloval rychlou jízdu. Tenkrát ještě nebyla dálnice a provoz v noci byl minimální, takže když jsme po 55 minutách pobledlí vystupovali v Praze, vyjížděl z Plzně právě noční pražský rychlík. Tak rychle jsem od té doby do Prahy už nikdy nejel. O tom, že pan šéf vyžadoval od všech účinkujících plné soustředění, svědčí i tato příhoda: Při představení Libuše si dirigent povšiml,

2 5

L O U Č E N Í

S

K D

LOUČENÍ S KOMORNÍM DIVADLEM

2 6

KONEC KVĚTNA PROBÍHAL VE ZNAMENÍ LOUČENÍ S KOMORNÍM DIVADLEM

značnou dávku nostalgie: během své téměř půlstoleté historie bylo Komorní divadlo dějištěm mnoha divadelních svátků, svědkem nezapomenutelných okamžiků a krásných setkání.

Jako první se 23. května rozloučil s jeho jevištěm baletní soubor DJKT, který tu naposledy odehrál taneční muzikál Freddie – xe King of Queen. Hlediště zaplněné do posledního místa, bouřlivá i pohnutá atmosféra večera předznamenala, v jakém duchu se loučení s dosluhující budovou ponese i v posledním týdnu jejího provozu. Vaculíkův Freddie byl poslední „světovou“ premiérou na této scéně a srdce diváků dobyl střemhlav. Muzikálový soubor se s jevištěm KD rozloučil 29. května inscenací Footloose aneb Tanec není zločin, posledním představením byla 30. května komedie Lháři v provedení činoherního souboru.

Vzniklo mnoho památečních fotografií na obou stranách rampy i v zákulisí. Fotograf Pavel Křivánek zachytil loučící se umělecké šéfy Jiřího Pokorného a Romana Meluzína s jejich soubory, Andreu Černou, fotící si z jeviště věrné diváky, Antonína Procházku, který neváhal na rozloučenou políbit prkna, na nichž se odehrálo již třináct jeho komedií, herečku Karolinu Gudasovou s kolegyněmi z garderoby, rekvizitárny, osvětlovačkou Martinou a inspicientem Zdeňkem Šlajchrtem či jevištní techniky Libora Kacerovského a Pavla Giertla. Zaznamenal i vystoupení Baletní školy DJKT v poslední květnovou sobotu, které tvořilo úplnou tečku za provozem Komorního divadla.

Všechny zmíněné inscenace budou mít diváci možnosti zhlédnout po prázdninách v Novém divadle v důstojnějších podmínkách. Přesto sám fakt opouštění budovy, byť v bezpočtu ohledů problematické, vyvolal v publiku, hercích i v řadách technického personálu

Trvalé místo v divadelních análech získá jistě snímek, na němž fotograf zvěčnil baletní soubor na jevišti a hlediště zaplněné vestoje apladujícími diváky zároveň.

2 7

L O U Č E N Í

S

K D

D I V A D L O

NOVÉ DIVADLO SE OTEVŘE VEŘEJNOSTI

N O V É

S blížícím se začátkem divadelní sezony nabývá definitivní podoby i nejbližší okolí Nového divadla. Výjimečnost budovy podtrhlo umístění výrazného oblého artefaktu, korespondujícího s oválnými otvory předsazené fasády. K její vlastní náplni strhává pozornost už i sada skleněných panelů s divadelními plakáty. 2 8

N O V É

D I V A D L O

Své místo na rozmezí mezi jevištěm a hledištěm zaujala také malovaná divadelní opona. Její zrod mohli na vlastní oči sledovat lidé, které zavedly jejich kroky v měsíci srpnu do blízkosti novostavby. Protože pro velké rozměry nebylo možno malovat oponu v interiéru, musela být upevněna venku, z boku nové divadelní budovy. Malíři se při práci pohybovali na několikapatrovém lešení.

2 9

MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DIVADLO 2014 Izrael, Francie, Maďarsko, Německo, Slovensko, Slovinsko a samozřejmě Česká republika – to je výčet zemí, jejichž přední divadelní scény přijedou na Mezinárodní festival DIVADLO v Plzni. Jeho 22. ročník proběhne od 9. do 19. září v tradičních i netradičních prostorech po celém městě. Z nich největší pozornost bude poutat čerstvě otevřená budova Nového divadla, která patří k nejmodernějším u nás. „Letos se nám podařilo sestavit bohatý program, který jsme již dlouho v Plzni neměli,“ říká ředitel festivalu Jan Burian. „Při výběru zahraničních souborů jsme se letos podívali více na západ,“ zdůrazňuje vedoucí dramaturgické rady Dora Viceníková. Do výběru se tak dostalo například pozoruhodné zpracování Hamleta předního polského režiséra Jana Klaty z německé Bochumi, izraelská inscenace se Saddámem Husajnem a jeho dvojníky, minimalistické francouzské představení L´Effet de Serge odkazující k poetice Jacquese Tatiho nebo Mr. Beana, slovinské zpracování silně metaforického textu Ptačí sněm J.-C. Carrièra, jedna z nejúspěšnějších maďarských inscenací, Revizor budapešťského souboru Vígszínház v režii Viktora Bodó, a nakonec hra Elfride Jelinek Rechnitz – Anděl zkázy v podání Slovenského národního divadla. Domácí program opět představí to nejzajímavější z uplynulé sezóny. „Samozřejmě oceněné inscenace předchozího roku, ale i ty, které představují v českém divadle nový pohyb,“ doplňuje dramaturgyně Kamila Černá. „Značnou převahu v našem výběru mají mladí režiséři–třicátníci, kteří tvoří na velkých i komorních scénách,“ doplňuje Černá. Nejčastěji je zastoupen režisér Jiří Havelka (třikrát), Daniel Špinar (dvakrát) a jednou například Štěpán Pácl, Jan Mikulášek nebo Anna Petrželková.

ZE ZAHRANIČÍ PŘIJEDOU HAMLET, REVIZOR, SADDÁM HUSAJN I HRABĚNKA MARGITA VON BATTHYÁNY i s vynikajícím herectvím celého souboru,“ říká Dora Viceníková. Ducha Hamletova otce hraje představitel Hamleta z Klatovy slavné polské inscenace, uvedené ve gdaňských docích. Jedna z nejúspěšnějších evropských festivalových inscenací, Revizor budapešťského souboru Vígszínház v režii Viktora

Z izraelského Jeruzaléma přijede do Plzně divadlo HaZira s vítěznou inscenací festivalu Acco nazvanou Saddám Husajn. Mystérium. V podzemním bunkru se schází Saddám Husajn se svými dvojníky a vedou úvahy o válce a věrnosti, zpívají a tančí rituální tance. „Metafyzická poezie se mísí s ryzím nonsensem, vzduchem prostupuje štiplavý pach orientálních cigaret,“ láká Dora Viceníková. Minimalistické francouzské představení L´Effet de Serge režiséra Philippa Quesneho odkazuje svým smutným humorem k poetice Jacquesa Tatiho, Samuela Becketta i Mr. Beana. Hlavní postava, připomínající Bustera Keatona, pečlivě připravuje několikaminutové show pro své přátele na nedělní večery. „Z obyčejné věci či z nepatrného gesta se stává velké divadlo,“ říká Kamila Černá. Slovinské národní divadlo z Mariboru přiveze dnešní zpracování filozofického,

F E S T I V A L

D I V A D L O

Divadlo Schauspielhaus z německé Bochumi přiveze do Plzně Hamleta v režii jednoho z nejlepších polských tvůrců současnosti Jana Klaty. Inscenace čerpá z polských reálií v čase popřevratových změn a nastupujícího kapitalismu. „Vše s typickými prvky Klatovy režie – odkazy na popkulturu, hudbu, film a internet, ale

Bodó, se odehrává v prostředí zvolna pustnoucích maďarských městských lázních, z nichž už dávno vytekla všechna voda. „V důvtipné politizující aktualizaci Gogolovy klasické komedie uvidí diváci velkolepé komediální divadlo s vysokým tempem, spoustou prudkých stylizačních střihů a přesnými hereckými výkony nejen dvou hlavních představitelů, ale celého souboru, který z davu podivných zaměstnanců lázní vytváří obskurní chór,“ doplňuje Kamila Černá.

REVIZOR 3 0

silně metaforického textu Ptačí sněm v režii Jerneje Lorenciho. Perský epos z 12. století ve zpracování dramatika a filmového scenáristy J.-C. Carrièra proslavila inscenace Petera Brooka z konce 70. let. Slovenské národní divadlo představí v Plzni hru rakouské autorky, nositelky Nobelovy ceny za literaturu, Elfride Jelinekové Rechnitz – Anděl zkázy v režii Davida Jařaba, která získala Grand Prix na festivalu Nová dráma a cenu Dosky za scénografii. „Při orgiích na oslavách u hraběnky Margity von Batthyány bylo zavražděno 180 Židů, kteří tam byli na nucených pracích. Za tento masakr nikdo dodnes nepřevzal zodpovědnost, vrahové nebyli potrestáni,“ uvádí děj Kamila Černá. Zajímavostí tuzemského programu je pražský prolog, který na své domovské scéně obstará Národní divadlo s koprodukční inscenací 1914 v režii Roberta Wilsona. Dále návštěvníci v Plzni uvidí Švandovo divadlo na Smíchově s inscenací Hamleta (režie: Daniel Špinar), Divadlo Na zábradlí a jeho „inscenaci roku 2013“ Zlatá šedesátá (režie: Jan Mikulášek), Divadelní spolek Kašpar – Divadlo v Celetné Praha s inscenací Terminus (režie: Marek Němec), hudebně dramatickou skladbu Vojna souboru Voice-band a divadla DISK (režie: Jaroslava Šiktancová), VOSTO5 s „hospodskou“ Dechovkou (režie: Jiří Havelka), pražský soubor Boca Loca Lab s experimentální inscenací Řekni něco (režie: Jiří Adámek) a DAMU s Regulací intimity (režie: Jiří Havelka. Z Ostravy dorazí Komorní scéna Aréna s inscenací Ruská zavařenina (režie: Ivan Rajmont) a Divadlo Petra Bezruče s Audiencí (režie: Štěpán Pácl), z dalších měst pak Městské divadlo Kladno s dramatizací provokativního románu Guy de Maupassanta Miláček (režie: Daniel Špinar), Městské divadlo Zlín s Kabaretem Astragal (režie: Anna Petrželková), HaDivadlo Brno s inscenací Maryšy (režie: Lukáš Brutovský) a Divadlo Drak Hradec Králové s inscenací Poslední trik Georgese Mélièse (režie: Jiří Havelka). Domácí plzeňské scény budou reprezentovat Divadlo J. K. Tyla s inscenací Unaveni sluncem (režie: Natália Deáková) a Divadlo Alfa s představením Čert tě vem! (režie: Tomáš Dvořák).

HAMLET — foto |omas Aurin

1914 – foto Lucie Jansch

Tradiční epilog letos obstarají pražské scény: Dejvické divadlo s inscenací Dabing Street (režie: Petr Zelenka), Činoherní klub s inscenací Zrada (režie: Ondřej Sokol) a Divadlo v Dlouhé s inscenací Mnoho povyku pro nic (režie: Hana Burešová). Festival nabídne dále alternativní program, open air představení, diskuse, výstavu a další doprovodné akce.

F E S T I V A L

D I V A D L O

Jiří Sedlák

SADDÁM HUSAJN. MYSTÉRIUM. 3 1

PROGRAM ZÁŘÍ VELKÉ DIVADLO

NOVÉ DIVADLO

Po

nehraje se

01.

Po

PRODANÁ NEVĚSTA

opera

02.

Út

nehraje se

02.

Út

PRODANÁ NEVĚSTA 20:00

opera

03.

St

JAK SE VÁM LÍBÍ

činohra

S4

03.

St

FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN

muzikál

04.

Čt

POLSKÁ KREV

opereta

S5

04.

Čt

FLAMENDR

činohra

05.

Pá

UNAVENI SLUNCEM

činohra

V8

05.

Pá

SLAVNOSTNÍ KONCERT

06.

So

PRODUCENTI

muzikál

06.

So

FLAMENDR

činohra

premiéra/A

07.

Ne

PRODANÁ NEVĚSTA

07.

Ne

HRÁČ

činohra

K17

08.

Po

nehraje se

08.

Po

nehraje se

09.

Út

DIVADLO 2014 - PROLOG

09.

Út

nehraje se

10.

St

DIVADLO 2014

10.

St

DIVADLO 2014

11.

Čt

DIVADLO 2014

11.

Čt

DIVADLO 2014

12.

Pá

DIVADLO 2014

12.

Pá

DIVADLO 2014

13.

So

DIVADLO 2014

13.

So

DIVADLO 2014

14.

Ne

DIVADLO 2014

14.

Ne

DIVADLO 2014

15.

Po

FESTIVAL - EPILOG

15.

Po

nehraje se

16.

Út

FESTIVAL - EPILOG

16.

Út

FREDDIE - THE KING OF QUEEN

taneční muzikál

17.

St

nehraje se

17.

St

DIVÁ BÁRA

muzikál

18.

Čt

PRODANÁ NEVĚSTA

opera

V3

18.

Čt

FESTIVAL - EPILOG

19.

Pá

PRODANÁ NEVĚSTA

opera

V4

19.

Pá

FESTIVAL - EPILOG

20.

So

TOSCA

opera/-TIT-

S18

20.

So

DIVOTVORNÝ HRNEC

muzikál

21.

Ne

VOJÁK A TANEČNICE

opera

pro seniory

21.

Ne

FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN

muzikál

22.

Po

nehraje se

22.

Po

nehraje se

23.

Út

UNAVENI SLUNCEM

činohra

V5

23.

Út

FREDDIE - THE KING OF QUEEN

taneční muzikál

K13

24.

St

PRODANÁ NEVĚSTA

opera

V6

24.

St

FLAMENDR

činohra

S7

25.

Čt

SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ

činohra

V7

25.

Čt

DIVÁ BÁRA

muzikál

K3

26.

Pá

POLSKÁ KREV

opereta

S2

26.

Pá

FLAMENDR

činohra

K8

27.

So

LAKOMEC

činohra

27.

So

DIVOTVORNÝ HRNEC

muzikál

28.

Ne

POLSKÁ KREV 14:00

opereta

28.

Ne

nehraje se

29.

Po

nehraje se

29.

Po

nehraje se

30.

Út

HOFFMANNOVY POVÍDKY

30.

Út

FLAMENDR

2 0 1 4

01.

opera

V17

opera/-TIT-

Z Á Ř Í

Předprodej vstupenek na zářijová představení DJKT od pondělí 18. srpna 2014, Sedláčkova 2, Plzeň.

P R O G R A M

•

Není-li uvedeno jinak, představení začínají v 19 hodin. Vstupenky lze zakoupit i na představení označená skupinou! Změna programu vyhrazena. U oper nastudovaných v originále je použito titulkovací zařízení s českým překladem (-TIT-).

3 2

N2

V1

K6

činohra

K1

premiéra

MALÁ SCÉNA 20.

So

PUSH UP (CESTA VZHŮRU)

činohra

21.

Ne

PUSH UP (CESTA VZHŮRU)

činohra

24.

St

SVĚT KABARET - KABARET SVĚT

muzikál

premiéra

28.

Ne

ŽVANIVÝ SLIMEJŠ 10:30

opera/pro děti

premiéra

PROGRAM ŘÍJEN 02.

Čt

TOSCA

03.

Pá

UNAVENI SLUNCEM

04.

So

ŠATY, JAKÉ SVĚT NEVIDĚL, PARODIE

05.

Ne

TOSCA 14:00

06.

Po

nehraje se

07.

Út

TOSCA

08.

St

SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ

09.

Čt

10.

opera

V10

opera/-TIT-

M1

činohra

V12

opera opera/-TIT-

N1/3

opera/-TIT-

S3

činohra

S4

PRODANÁ NEVĚSTA

opera

V11

Pá

UNAVENI SLUNCEM

činohra

V4

11.

So

MONTY PYTHON´S SPAMALOT

muzikál

12.

Ne

nehraje se

13.

Po

nehraje se

14.

Út

PRODANÁ NEVĚSTA

15.

St

16.

opera

V9

PRODUCENTI

muzikál

V14

Čt

UNAVENI SLUNCEM

činohra

V3

17.

Pá

SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ

činohra

V8

18.

So

AIDA

opera/-TIT-

premiéra/P

19.

Ne

KONCERTNÍ MATINÉ 10:30 AIDA

foyer opera/-TIT-

20.

Po

nehraje se

21.

Út

PRODUCENTI 11:00

muzikál

zadáno

PRODUCENTI

muzikál

KMD

opera/-TIT-

V2

22.

St

HOFFMANNOVY POVÍDKY

23.

Čt

PRODUCENTI

muzikál

V7

24.

Pá

JAK SE VÁM LÍBÍ

činohra

S6

25.

So

LA TRAVIATA

opera/-TIT-

pro seniory

26.

Ne

POPELKA

balet

V17

27.

Po

nehraje se

28.

Út

LAKOMEC

29.

St

HOFFMANNOVY POVÍDKY

30.

Čt

31.

Pá

činohra opera/-TIT-

V6

UNAVENI SLUNCEM

činohra

V1

UNAVENI SLUNCEM

činohra

S2

Předprodej vstupenek na říjnová představení DJKT od pondělí 15. září 2014, Sedláčkova 2, Plzeň. U oper nastudovaných v originále je použito titulkovací zařízení s českým překladem (-TIT-).

01. St DIVÁ BÁRA 02. Čt LHÁŘI 03. Pá FREDDIE - THE KING OF QUEEN 04. So FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN 05. Ne DIVÁ BÁRA 06. Po nehraje se 07. Út POLIBEK PAVOUČÍ ŽENY 08. St DIVÁ BÁRA 09. Čt FREDDIE - THE KING OF QUEEN 10. Pá DIVÁ BÁRA 11. So AMERIKA 12. Ne DIVOTVORNÝ HRNEC 16:00 13. Po nehraje se 14. Út FLAMENDR 15. St HRÁČ 16. Čt FREDDIE - THE KING OF QUEEN 17. Pá DIVOTVORNÝ HRNEC 18. So TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU 19. Ne DIVOTVORNÝ HRNEC 20. Po nehraje se 21. Út HRÁČ 22. St FLAMENDR 23. Čt TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU 24. Pá DIVÁ BÁRA 25. So DIVOTVORNÝ HRNEC 26. Ne FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN 27. Po nehraje se 28. Út PRODANÁ NEVĚSTA 29. St AMERIKA 30. Čt FREDDIE - THE KING OF QUEEN 31. Pá DIVOTVORNÝ HRNEC MALÁ SCÉNA 04. So PUSH UP (CESTA VZHŮRU) 05. Ne KRÁSKA Z LEENANE 14:00 09. Čt SVĚT KABARET - KABARET SVĚT 12. Ne ENIGMATICKÉ VARIACE 15. St BŮH MASAKRU 17. Pá OBRAZ DORIANA GRAYE 21. Út ŽVANIVÝ SLIMEJŠ 11:00 22. St SÓLISTÉ PŘEDSTAVUJÍ… 24. Pá OBRAZ DORIANA GRAYE

muzikál

K10

činohra

K11

taneční muzikál

K12

muzikál muzikál

K17

muzikál muzikál

K14

taneční muzikál

K3

muzikál

K4

činohra

premiéra/A

muzikál

Z1

činohra

K5

činohra

K2

taneční muzikál

K7

muzikál činohra

S9

muzikál

činohra

K9

činohra

K6

činohra

S5

muzikál

K8

muzikál muzikál

opera činohra

S7

taneční muzikál

K1

muzikál

činohra činohra muzikál 2 0 1 4

PRODANÁ NEVĚSTA

činohra činohra balet

premiéra

opera/ pro děti

zadáno

muzikál

premiéra

balet

Ř Í J E N

St

•

01.

NOVÉ DIVADLO

P R O G R A M

VELKÉ DIVADLO