06/2014
OBCHODNÍ LISTINY
48. VYDÁNÍ ŠKOLNÍHO ČASOPISU WWW.OBCHODNI-LISTINY.WZ.CZ 11. 06. 2014
Ú ÚVVO OD DN NÍÍKK ŠŠÉÉFFRREED DAAKKTTO ORRAA Milí čtenáři, Po dlouhé době se opět setkáváme s Obchodními listinami. Trochu zde zapátráme do posledních měsíců, kdy Obchodní listiny nebyly zcela zaplněny, proto doufám, že příští rok půjde všechno lépe a najde se více úspěšných redaktorů. V tomto čísle také naleznete 3 kapitoly ze série ŽIJ, DOKUD MŮŽEŠ od Kryštofa Sadílka, tak snad Vám toto pěkné počteníčko zpříjemní poslední dny strávené ve škole. Samozřejmě plno dalších článků Vám pobyt ve škole svým způsobem vylepší, tak čtení zdar! Zbývají necelé dva týdny školy! Ačkoliv poslední dny jsou pro většinu studentů náročné, odměna je již za dveřmi. Tak se odhodlejte a ještě těch pár dní vydržte. Za celou redakci Obchodních listin přeji skvělé prázdniny, užijte si je na plno a příští školní rok se snad pět vidíme! ;-) Adriana Micáková
RREED DAAKKCCEE [[M MĚĚSSÍÍCC]] ČČÍÍSSLLAA Šéfredaktor: Adriana Micáková Redaktoři z obchodní akademie Adriana Micáková – Kryštof Sadílek – Kryštof Rossmann – Kateřina Zlesáková Redaktoři z ekonomického lycea Adéla Košková - Jan Vajsejtl A nezapomeňme Korektura: Paní profesorka Lapková - Web stránky: Tereza Krédlová
O OBBSSAAH H ÚVOD A OBSAH ............................................................................... 1 ZE ŽIVOTA ŠKOLY .......................................................................... 2 MĚLO BY SE VĚDĚT....................................................................... 7 ZE SVĚTA SPORTU ......................................................................... 8 BÁSNIČKY A JINÉ VÝTVORY ZE ŠUPLÍKU ........................... 8 Z FILMOVÉHO PLÁTNA ............................................................... 10 POSLEDNÍ ROZLOUČENÍ ............................................................. 11 PARADOSKOP .................................................................................. 11 POKUS O FTIP .................................................................................. 13
1
ZZEE ŽŽIIVVO OTTAA ŠŠKKO OLLYY 12. 3. – 18. 3. – TÝDEN SPLNĚNÝCH SNŮ O jarních prázdninách začalo naše dobrodružství. Výlet do města, které nikdy nespí, New York. Ve středu 12. 3. jsme v ranních hodinách opustili Liberec a vydali se na letiště Václava Havla, kde jsme se seznámili s naším průvodcem Pavlem. Po přistání v Ženevě jsme přestoupili na letadlo do USA na letiště JFK v New Yorku. Cesta trvala přes osm a půl hodiny, takže po příjezdu do hotelu jsme všichni odpadli. Ráno nás však již čekalo objevování krás Velkého jablka. Hned jak jsme vyšli z metra, naskytl se nám nádherný pohled na mrakodrap, který se před námi tyčil. V tento den jsme navštívili MoMA, Brodway, Times Square, Empire State Building, Grand Central Terimal a také luxusní hotel Waldorf Astoria, kde samotné toalety stály víc celý Váš dům. Večer jsme dostali rozchod v obchodním domě 21st Century, nedaleko nového World Trade Center. Další den nás čekalo American Museum of Natural History, kde se natáčel film Noc v muzeu, Central park, kde jsme byli uchváceni zámkem Belvedere, bronzovými sochami, u kterých jsme následně udělali skupinové foto, a také krmením veverky, jež si brala jídlo z ruky. Následující (už 4.) den byla na programu návštěva Soho a China Town, někteří zde nakupovali tak moc, že jim zbylo jen 54 centů. Následovala projížďka lodí, kde se nám naskytl opravdu překrásný výhled, ať už na samotný Manhatton, Brooklyn Bridge nebo Sochu svobody. Večer jsme navštívili jednu z budov Rockefellerového centra – The Top of the Rock. Touto dobou jsme už mrakodrapy brali jako naprostou samozřejmost, a tak jsme přestali fotit každý, kolem kterého jsme prošli. V neděli jsme se vydali na Sochu svobody a nedaleký Ellis Island, kam nás Pavel dostal na lístky pro děti do 6-ti let. Také jsme měli možnost projít se po Brooklyn Bridge a Wall Street. Před námi byl už jen poslední den a my se nemohli dočkat domů, na své postele, kamarády a rodinu. Byl to zrovna den Svatého Patrika a tak se na 5. Avenue konal velký průvod. Dostali jsme rozchod na 5 hodin, vedle Madison Square Garden, a tak všichni měli příležitost dokoupit dárky domů či si užít místních fast foodů McDonald´s a Wendy´s nebo kavárny Starbucks. Na hotelu jsme ještě v rychlosti dobalili kufry a vydali se zpět na letiště. Opět jsme to měli s přestupem ve Švýcarsku, tentokrát však v Curychu. 18. 3. kolem druhé hodiny odpoledne jsme už byli v Čechách a rodiče si nás přijeli vyzvednout na letiště. Poděkování patří našim profesorkám (pí. Rulíkové a Christlové), které měly tu odvahu jet s námi, cestovní kanceláři Kristof, zejména našemu vždy veselému průvodci Mgr. Pavlu Jonešovi a také vedení školy, že nám tento úžasný výlet umožnila. Adéla Košková
2
EKONOMICKÝ TÝM II Dne 18. března se náš ekonomický tým ve složení Marcel Schwarz, Milan Votava a Jan Vajsejtl vydal v doprovodu paní profesorky Zbyňkové na finále soutěže "Ekonomický tým II". Do soutěže jsme se nominovali zpracováním projektu na téma "Proměna propagace naší školy" a byli jsme pozvání do Prahy, abychom změřili síly s dalšími OA. Již před osmou hodinou jsme dorazili do OA Heroldovy sady, ve které se soutěž konala. Dostali jsme program dne a šli se připravit na první část soutěže, kterou byl písemný test. Na něj jsme měli hodinu času a mohli jsme ho vyplňovat společně, jelikož mottem akce bylo umění spolupráce v týmu. Zanedlouho poté přišla na řadu prezentace vylosovaného tématu. Vytáhli jsme si "Práce v ČR nebo v zahraničí" a na toto téma jsme si během krátké doby museli připravit čtvrthodinovou prezentaci před komisí. Čekání na celkové výsledky se nám pořadatelé snažili zpříjemnit bonusovou hrou, kdy jsme plnili otázky na stanovištích rozesetých po celé škole (nejen naše OA má mnoho pater a schodů!). Pří vyhlašování jsme pomýšleli na místa nejvyšší, nakonec jsme se ale v silné konkurenci museli spokojit s 15. místem, které jsme obsadili v hlavní soutěži i bonusové hře. Pořadí bylo určeno bodovým ohodnocením zpracovaného projektu, testu a prezentace. Naše škola se této soutěže zúčastnila po dlouhé době, a proto se za 15. místo v celorepublikovém srovnání nemusíme stydět a ekonomickým týmům příštích let přejeme hodně štěstí. Nejen prezentace před porotou je dobrým tréninkem na maturitu a pro život. Jan Vajsejtl
VÝMĚNNÝ POBYT – BELGIE Poslední březnový týden to s námi profesoři měli obzvláště těžké. Nemohli jsme se dočkat, až znovu uvidíme naše kamarády - druhá část výměnného pobytu se blížila. Znovu jsme se s nimi shledali v týdnu od 29. března až do 5. dubna. V sobotu jsme odjížděli z autobusového nádraží směr Praha, kde jsme přestoupili na autobus, který nás odvezl do Bruselu, odkud už jsme do Iperu jeli vlakem. Krom malé poruchy autobusu, kousek od Plzně, cesta probíhala hladce. Zbytek neděle jsme již strávili s našimi výměnnými partnery, kteří nás seznámili se svými rodinami. Letos se slaví sté výročí od začátku první světové války, která je neodmyslitelnou součástí jejich historie. Takže toto téma zde bylo asi nejprobíranější... samozřejmě až po fotbale, belgický tým se totiž probojoval na mistrovství světa. V pondělí nás přivítali v jejich škole a rychle seznámili s programem. Kromě nás zde byly i skupiny z Německa, Irska, Norska a Holandska. Čekala na nás hodina dutche pro cizince a prezentace se základními fakty o Belgii. Věděli jste například, že Jean-Claude Van Damme je Belgičan? Přivítáni jsme byli i na radnici, kde jsme se dozvěděli něco více i o jejich historii. Odpoledne probíhalo ve skupinách, složených ze studentů ze všech zemí, byl to prohlídkový okruh po Iperu. Naskytla se tak skvělá příležitost, dozvědět se něco o životě v ostatních zemích, nebo si třeba vyzkoušet svou znalost němčiny. Večer jsme se šli podívat na Last Post, který se koná každodenně na připomenutí padlých vojáků.
3
Úterý bylo asi nejzajímavější, jelikož jsme se jeli seznámit s Bruselem. První zastávka byla v Atomiu, následoval parlament Evropské unie, kde jsme si vzali kapesní základní práva v EU (zmínka o právu sedět tam bohužel nebyla k nalezení). Po pauze na oběd v parku naproti paláci, odkud úřaduje tamější král, jsme se šli podívat na náměstí Grande-Place a nesměli jsme vynechat ani Manneken-Pis. Středa se nesla ve znaku dobrovolnictví. Opět, rozděleni do skupin jsme udělali interview s naším dobrovolníkem. Skupina, ve které jsem byla já, dělala rozhovor s Hilde Debouvere, která je pomocnou silou v útulku. Rozhovor s ní byl velmi zajímavý, dozvěděli jsme se, co její práce obnáší, jak jí napadlo vybrat si zrovna útulek, a také jsme si vyzkoušeli přijímací pohovor, který čeká každého, kdo si chce nějakého psíka nebo kočičku adoptovat. Dopoledne jsme navštívili muzeum In Flanders Fields, zasvěcené jak jinak nežli první světové válce. Po pauze na oběd jsme se stavili v útulku a vzali pejsky na procházku. Byl to skvěle strávený den. Projevilo se i zaměření našeho studijního oboru: * „Je u nás nějaká bagetárna? Není, ne?” * „Bychom měli nějakou založit – falešná firma OALIB“ * „To zní dobře.“ * „Proč falešná? Pravá, ne?“ * „Si rozjedem podnikání, to by se paní profesorce líbilo.“ * „ A co když zkrachujeme?“ * „Tak to svedeme na špatnou ekonomickou situaci ve světě!“ Ve čtvrtek jsme začali prací na prezentaci, z podkladů včerejšího rozhovoru. Odpoledne jsme se zúčastnili sportovních aktivit, které se konaly opět ve skupinách a výkony byly bodované. Skupina, která dosáhla nejvyššího počtu bodů, vybrala nadaci, které se věnoval finanční dar. Ten byl předán večer při rozloučení po proslovu pana ředitele. V noci pak byla párty, organizovaná německými studenty. Pátek už od rána nebyl moc veselý, čekala na nás návštěva místních hřbitovů. Srovnání toho anglického s německým, bylo celkem zajímavé, na anglickém probíhali rozsáhlé úpravy – opět kvůli výročí, zatímco ten německý, zůstal netknutý, jako by to bylo něco, co se ho vůbec netýká. Taktéž jsme se jeli podívat na původní zákopy, které však bohužel byli rozbořené a tak jsme nemohli sestoupit dovnitř. Odpoledne jsme pak museli říct sbohem svým dočasným rodinám. Představa, že už je nejspíš nikdy neuvidíme, byla velmi smutná, a tak není divu, že první nápad, co ve vlaku zazněl, byl, že bychom se o prázdninách mohli vrátit. V sobotu si pro nás přijeli rodiče na autobusové nádraží a následoval večer plný vyprávění nově nabytých zážitků. Adéla Košková
4
CHORVATSKO – MALÝ LOČINJ – KEMP ČIKAT Ve dnech 23.5 – 1.6.2014 se žáci 2. ročníků účastnili sportovně-turistického kurzu. V pátek 23.května se již kolem 11 hodiny začali před školou shromažďovat první účastníci. Brzy přijeli ke škole dva autobusy, které byly rozděleny podle tříd na A,C a B, D. Krátce po 12. hodině jsme se rozjeli vstříc Chorvatsku. Den 1. – sobota Po dlouhé cestě jsme dorazili do přístavu a trajektem jsme okolo půl osmé dojeli do kempu Čikat na ostrově Mali Lošinj. Po vyložení zavazadel jsme čekali na příchod delegátů cestovní kanceláře. Ti nás poučili, jak se v kempu máme chovat. Rozdělili jsme si chatky a rozešli se ubytovat. Postupně jsme se seznámili s naším okolím. Kolem druhé hodiny jsme se vydali na pláž a poprvé okusili krásné moře. Večerka byla ve 22:00. Den 2. – neděle Budíček byl v 7:30 a hned poté následovala rozcvička. Rozběhli jsme se podél azurového moře , slunce krásně svítilo a tak i rozcvička byla docela příjemná. V 9.00 jsme se opět sešli a rozdělili se na šest stanovišť podle šesti již předem vytvořených smíšených týmů. Zumba, softbal, badminton a speedminton, slack line, stanoviště míčových her čekaly na každou skupinu po dobu tří dopolední. Ve dvě hodiny nás čekal naše oblíbená činnost, koupání a opalovaní na pláži. Kolem 17.hodiny jsme se opět věnovali sportovním aktivitám, a to dobrovolně zvoleným. Večerka byla v deset. Den 3. – pondělí Po budíčku a rozcvičce nás opět neminuly sportovní aktivity na stanovištích, pak oběd a chvilka odpočinku . Ve 14. hod jsme vyrazili na prohlídku městečka a procházkou kolem ostrova jsme se navraceli zpět do kempu. V 19. hodin proběhla soutěž o nejlepší pokrm připravený každou chatkou, a tak se na stolech objevily lahůdky, které lahodily jak oku, tak i mlsným jazykům komise. Vítězové byli oceněni a pak se do ochutnávek pustili všichni. Večerka v 22.00 hodin. Den 4. – úterý Ráno nás čekal budíček v 7.30, rozcvičku však zhatil déšť a následně kroupy. Najednou byly všude potoky vody a zatažená obloha neslibovala příjemný den. Jak to tak ale u moře bývá, během hodiny se všechno změnilo a sluníčko nám umožnilo vyjet na fish picnic na nedaleký ostrov Susak. 62 studentů a učitelský doprovod se vydal na moře. Vlny některé z nás strašily a pár lidem nebylo do zpěvu, ale delfíni, kteří se objevili u lodi, nás nakonec rozveselili. Prohlídka ostrova a pak makrela nebo kuřecí maso se salátem, vínem a bílým chlebem na lodi dodávalo příjemnou atmosféru výletu. . Cesta zpět už byla klidnější, a tak jsme kolem 16. hodiny dorazili na břeh. Večer ještě proběhla zumba a tanec u chatek. Milá oslava 18. narozenin Petry Poličové dovršila příjemný den. Večerka se protáhla do 23.00.
5
Den 5. – středa Po budíčku a rozcvičce proběhly od 9.00 hod. sportovní aktivity na stanovištích. Oběd a ve 14.00 hod. rychle k moři načerpat něco sluneční energie. Od 17.00 další dobrovolné aktivity včetně fotbalu, softbalu, badmintonu a aerobiku. Večerka opět v deset. Den 6. – čtvrtek Po ranních aktivitách jsme v 9.00 hod zažehnutím olympijského ohně zahájili Olympijské hry, na které zavítaly týmy z různých zemí - každé družstvo představovalo jednu zemi. A tak jsme se setkali s týmy z Francie, Havaje, Egyptu (překvapili i mumiemi), domácími Chorvaty, indiánským kmenem i týmem z dalekého Japonska. Na soutěžící čekalo šest disciplín, na kterých prokázali nejen fyzické schopnosti, ale také uplatnili vědomosti, zručnost i týmovou spolupráci. Okolo 13. hodiny jsme skončili a hladově se vrhli do vaření. Odpoledne koupání a opalování, procházka do městečka či trochu sportu. V 19. hodin nás už čekal další program, a to diskotéka v restauraci na pláži v rytmu a duchu karnevalu v Rio. Tanec pak ještě chvíli pokračoval v kempu u chatek, a tak se večerka ještě naposledy protáhla. Den 7. Pátek Po skvělém večeru přišla na řadu všemi milovaná rozcvička. Potom jsme se znovu sešli v 9.00 a čekaly nás sportovní aktivity dle našeho výběru. Po obědě jsme se vydali na pláž nebo do města. Poslední večer jsme si chtěli každý užít. Večerka byla v deset. Den 8.sobota A byl tu odjezd. Před námi byl úklid chatek a ještě rychle k vodě dohnat bronz. Nikomu se nechtělo odejít od prosluněné pláže, ale nastal čas předání chatek, a tak už jsme museli jít. Najednou jsme měli sbaleno a mohli jsme vyrazit k autobusu. Ještě trajekt a poslední rozloučení s mořem. Den poslední - příjezd – neděle Cesta uběhla docela rychle a okolo jedenácté už nás přebrali rodiče a my jsme se rozjeli do svých domovů. Měli jsme spoustu nových zážitků a někteří poznali i nové přátele. Náš velký dík patří také našim profesorům a instruktorům. Studenti 2. Ročníků OALIB.CZ
6
M MĚĚLLO O BBYY SSEE VVĚĚD DĚĚTT ZEMAN V LIBERCI! V pondělí 9. Června měl za sebou prezident ČR Miloš Zeman za sebou první den návštěvy Libereckého kraje. Celé pondělí strávil v Liberci po boku hejtmana Martina Půty a navštívil například libereckou radnici, nově zrekonstruované lázně nebo diskutoval se studenty na průmyslové školy, dokonce i před radnicí. Na náměstí Dr. Eduarda Beneše se prezident opravdu zapotil, nejen z toho velkého vedra. Několik stovek lidí se přišlo na náměstí podívat a někteří se odvážili položit otázky panu prezidentovi, a tak se otevřelo několik témat. Podle pana prezidenta mají i Romové nárok na slušné bydlení, avšak tehdy, když budou bydlet slušně a „nebudou si z parket dělat oheň“. Z dalších otázek vyplývá, že Miloš Zeman kritiku vnímá, zejména studentů. Na průmyslové škole se dostal k tématu „studenti na školách“, kde sám tvrdí: „Dvacet až třicet procent studentů na to nemá mentálně“. Není ani pro zavedení školného ani zápisného, za to by však zavedl penalizační poplatky za nesložené zkoušky a opakování ročníku. Došlo na mnoho dalších témat, že by to zabralo několik stránek. Pokud však chcete vědět více, můžete se přesměrovat na www.libereckadrbna.cz, kde většinu z těchto informací naleznete. A aby se nezapomnělo, před zahájením besedy na SPŠSE, kteří se zúčastnili i studenti naší školy, obdržel pan prezident almanach ke 150. výročí založení naší školy. Sám se zmínil o tom, že je absolventem kolínské ekonomky. Adriana Micáková, OALIB.CZ
VÍTE, ŽE… …je větší pravděpodobnost, že se stanete prezidentem, než že vyhrajete v loterii? …Theodore Roosevelt přečetl každý den jednu knihu? …cukrovou vatu vynalezl zubař? …Bible byla přeložena do klingonštiny, smyšleného jazyka ze Star Treku? …je větší pravděpodobnost, že Vás zabije osel nežli letadlo? …exoplaneta Gliese 436 B je pokryta hořícím ledem? …český rapper Ektor se ve skutečnosti jmenuje Marko Elefteriadis? …v Ohiu je nelegální opít rybu? …v Los Angeles je více aut než lidí? Adriana Micáková (Fakty CZ&SK) 7
ZZEE SSVVĚĚTTAA SSPPO ORRTTU U FINÁLE STANLEY CUPU Letošní sezóna NHL se blíží ke svému konci,. Již známe prvního finalistu, kterým se stali NY Rangers, když dokázali postupně přejít přes Philadelphii, Pittsburgh a Montreal. Vítězství v konferenci získali po dlouhých 20 letech. O druhém finalistovi rozhodne sedmé utkání mezi Chicagem a Los Angeles, které v sérii vedlo již 3:1, nyní je však stav vyrovnaný a na programu je poslední rozhodující utkání. Kryštof Rossmann
SLOVAN LIBEREC Letošní sezóna nejvyšší české fotbalové ligy je u konce. Slovan odehrál svoje poslední utkání na domácí půdě a remízou 1:1 s Olomoucí a pojistil si 4. místo v celkové tabulce, to znamená že i příští rok nahlédne do Evropské ligy. Letošní ročník ovládla pražská Sparta, která neměla konkurenci. Nejlepším hráčem byl poté zvolen záložník Hušbauer. Liberec dokázal z 30 ligových zápasů 14 vyhrát a v 6 získat bod za remízu. Kryštof Rossmann
BBÁÁSSN NIIČČKKYY AA JJIIN NÉÉ VVÝÝTTVVO ORRYY ZZEE ŠŠU UPPLLÍÍKKU U ŽIJ, DOKUD MŮŽEŠ; KAPITOLA 5. – ŠKOLA Představa, že tu budu dalších 15 let, bez domova, bez rodičů, bez peněz, a po 15 letech strávených zde se znovu narodím, mě hodně znervózňovala. Ze všeho jsem začal být poněkud zmatený. Měl jsem tolik otázek, které ani nebylo možné zodpovědět. Ráno jsem ani neměl chuť trošku si přispat. Hbitě jsem vyskočil z postele a běžel se podívat ven. Vyběhl jsem před dům a pořád doufal, že to všechno je jenom sen. Všude bylo hrobové ticho. Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale nikoho jsem neviděl. Vesnice byla jako opuštěná. Ale abych popravdě řekl, vůbec nevím jestli tu ještě někdo kromě mé babičky bydlí. Ale moje babička už tu také nebydlela. Když jsem se vrátil zpátky do domu našel jsem v obývacím pokoji dopis. Byl to dopis od babičky: Tome, moc mě mrzí, že tě musím opustit, ale bude to tak lepší pro nás pro oba. Jsi už velký kluk a musíš se o sebe umět postarat sám. Svůj úkol jsem splnila, v pořádku jsem tě převzala a ubytovala tě, a tak teď odjíždím někam do tepla. Měl by sis také naplánovat kam by ses chtěl podívat. To víš, čas je velmi drahocenná věc, takže musíš pečlivě vše promýšlet než něco uděláš. Měj se tu hezky. Ahoj. Tak to opravdu byla poslední rána, která mě mohla potkat. Teď jsem zde byl opravdu úplně sám. Druhý den jsem vstával velmi brzy, začínala totiž škola. Cesta z babičina domu do školy mi bude trvat aspoň tak 3 hodiny. Ani jsem vlastně nevěděl přesnou adresu školy, a tak se mě opět začala zmocňovat nervozita. Rychle jsem se nasnídal a běžel na autobus. Když jsem utíkal lesem , byla ještě tma. Takže tu opět byla šance, že by se mi tu mohlo něco
8
přihodit jako minule, když jsem šel k babičce. Lesem jsem ale úspěšně prošel a nastoupil do autobusu. Po 2 hodinách strávených v autobuse jsem vystoupil a mířil ke své nové škole. Jak už jsem říkal, neměl jsem přesnou adresu školy, a tak jsem se orientoval jen podle informací, které jsem měl od babičky. Babička se ale jako vždy nemýlila. Úspěšně jsem tedy došel ke škole a chystal se vstoupit dovnitř. Když v tom jsem uviděl svojí maminku, která také mířila ke škole. Ihned jsem se za ní rozběhl a začal na ní volat. Bohužel bez úspěchu. Maminka vůbec nereagovala. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit, vždyť mě přeci musí slyšet! Bez jakéhokoliv dalšího pokusu o konverzaci jsem jí mlčky následoval. Maminka šla do ředitelny. Bohužel babičky slova se opět potvrdila. Maminka vešla do ředitelny a na stůl před ředitele položila papír. Byl to můj úmrtní list. Kryštof Sadílek
ŽIJ, DOKUD MŮŽEŠ; KAPITOLA 6. – KAPKA LÁSKY Celý zklamaný jsem vyšel před školu. Nemohl jsem tomu všemu uvěřit. Nemám nikoho, komu bych se mohl svěřit, nebo s kým bych si aspoň promluvil. Jsem na tomto světě úplně sám. Ale i přesto všechno se v mém životě blýsknul paprsek naděje. Zdrceně jsem odcházel od školy a byl opět ponořen do svých myšlenek. Rozhodl jsem se jít do parku, protože určitě to je nejlepší místo na přemýšlení. Sedl jsem si zde na lavičku a hleděl do prázdna. Najednou jsem na protější cestě uviděl procházet krásnou slečnu. Byla opravdu nádherná. Neváhal jsem a ihned se vydal za ní. Tiše jsem jí následoval, ale bál jsem se na ní promluvit. Co když mě také neuslyší a neuvidí? Toho jsem se opravdu moc bál. Ještě jsem jí kousek cesty následoval, ale potom mě strach přemohl. Můj strach byl tak obrovský, že jsem se jí bál jen pozdravit. Posadil jsem se tedy znovu na lavičku a jen smutně pozoroval, jak odchází pryč. Opět se mě zmocnil pocit bezmoci a beznaděje. Můj svět se začínal pomalu rozpadat. Několik měsíců jsem denně chodil do parku a čekal, jestli slečna, kterou jsem tu tenkrát potkal, přijde nebo ne. Vždy jsem čekal celý den, ale bohužel bez úspěchu. Začínala zima a já se rozhodl, že jí přečkám u babičky na vesnici. Celé mrazivé dny jsem jen seděl v obývacím pokoji u televize, a hrál hry na playstationu. Začínal jsem si uvědomovat, že vlastně klasický život mě bavil mnohem více. Měl jsem aspoň vždy co dělat, pořád jsem měl něco na práci, byl jsem ve stresu, neustále jsem někam pospíchal, a to bylo vždy na tom to zajímavé, ale teď mi to připadalo jako kdyby byl čas zastavený. I když jsem vše potřebné měl, došlo mi, že mi jedna velmi důležitá věc chybí. Tou věcí byla láska. Neměl jsem nikoho, s kým bych si mohl povídat, svěřit se mu, prostě jsem neměl nikoho, kdo by mě měl rád. Jednoho zimního rána jsem se rozhodl vydat se do města do obchodu pro colu a chipsy. Procházel jsem skalním městem a najednou uslyšel dětský smích. Vydal jsem se proto tím směrem a už z dálky jsem viděl dvě holčičky, které si hrají na okraji skály. Rychle jsem se rozběhl, abych je včas varoval. Když jsem k nim doběhl, obě se jako na povel zastavily, a udiveně na mě koukaly. "Neměly byste si tu hrát, je to tu příliš nebezpečné", řekl jsem. "Neměj o nás strach, nám už se nic horšího stát nemůže", odpověděla jedna z holčiček. "No jak myslíte." Začal jsem si uvědomovat, že obě holčičky znám. Jednu z nich jsem potkal v nemocnici a druhá se tu v lese oběsila. Obě byly z dětského domova, odkud spolu utekly. "Doktor říkal že by ses měl vrátit. Ještě máš šanci se vrátit zpět“, řekla holčička. "Cože? Já ale musím nejdřív najít tu slečnu. Tu slečnu kterou jsem viděl v parku. Pořád na ní musím myslet, má ty nejkrásnější modré oči a nádherné blonďaté vlasy." Kryštof Sadílek
9
ŽIJ, DOKUD MŮŽEŠ; KAPITOLA 7. – VŠE JEDNOU KONČÍ A NOVĚ ZAČÍNÁ „Ale já už jsem přece mrtvý, tak jak se můžu vrátit zpět?“ řekl jsem. „V nemocnici tě ještě pořád drží na přístrojích, ale moc dlouho to už trvat nebude, musíš se proto ihned vrátit za doktorem“, odpověděla holčička. Holčičce jsem poděkoval a rychle se vydal na autobus do města. Ani jsem se jí nestihl zeptat na to, odkud všechny tyto informace má, ale teď jsem měl na práci mnohem důležitější věci. Všechno to totiž mohlo každou chvíli skončit, vše mohlo být ztraceno, kdyby si někdo z doktorů usmyslel, že už to nemá cenu a odpojil by mě od přístrojů. Autobus opět nejel moc rychle a já díky tomu měl dost času na přemýšlení. Měl jsem v hlavě spoustu myšlenek, ale asi nejvíce mi hlavou probíhala ta krásná slečna, kterou jsem tenkrát viděl v parku. Byl jsem však smířený s tím, že už jí asi nikdy neuvidím. Stejně bych jí asi ani nezajímal. Přece jenom tak luxusní život nemám. Nevlastním luxusní auto, vilu, a na účtu taky moc peněz nemám. Teď ale ty peníze ani nepotřebuju. Nikdo mě nevidí, takže si všude můžu vzít co chci. Autobus se už pomalu blížil do města a já začínal být čím dál víc nervózní. Když autobus konečně zastavil, všiml jsem si, že na zastávce na mě čeká doktor. „Ahoj Tome.“ „Dobrý den pane doktore. Jak jste se dozvěděl že se vrátím?“ odpověděl jsem. „To víš, zprávy se tady šíří mnohem rychleji než v normálním světě. Lidé si tu mnohem více pomáhají, všichni jsou otevřenější a láskyplnější.“ řekl doktor. Z doktorovy odpovědi jsem opět nic nepochopil. Pořád mi vrtalo hlavou, jak se k němu mohla ta zpráva o mém příjezdu dostat tak rychle, ale už jsem se ho dál na nic neptal, protože stejně by mi zase odpověděl úplně jinak. Já a doktor jsme se vydali pomalým krokem k nemocnici. Celou tu dobu bylo ticho jako v hrobě. Nikdo z nás neřekl ani slovo, i když jsme asi oba měli spoustu otázek. Až u nemocnice doktor pronesl: „Tak jsme tu, přeji ti hodně štěstí, snad to tam zvládneš, i když asi všechno nebude jako dřív.“ řekl doktor. „Vy se mnou dovnitř nepůjdete?“ odpovědel jsem. „Ne, tam už se o tebe postarají sestřičky, já se musím ještě postarat o pacienty kteří k nám přijdou.“ „Tak já už tedy radši půjdu, asi už na mě čekají.“ řekl jsem. „Ano, už by jsi měl jít, čím dřív se vrátíš, tím líp. Určitě se znovu potkáme, ale až bude opravdu tvůj čas.“ řekl doktor. „Dobře, tak nashle doktore, a děkuji moc za všechno co jste pro mě udělal.“ „Nemáš zač Tome.“ odpověděl doktor. Poté jsem pomalu vkročil do nemocnice. Už tu na mě čekaly sestřičky. Hned jak mě zpozorovaly, řekly mi, že už není moc času, takže není možné aby mě odvedly na pokoj. Proto mě posadily na křeslo v kanceláři a dali mi nějakou pilulku. „Tohle si ihned vezměte.“ řekla jedna ze sestřiček. Vůbec jsem nevěděl, co to má být za pilulku, ale neváhal jsem a ihned ji spolkl. Najednou se mi hrozně zatočila hlava a já omdlel. Nevím, jak dlouho to mohlo trvat, ale najednou jsem se probral a vznášel se nad svým ležícím tělem v nemocnici. Byl jsem v kómatu. V tu chvíli se mi hlavou honilo spoustu myšlenek. Vše, co se mi stalo, byl jeden velký sen. I ta slečna, kterou jsem tenkrát viděl v parku byl sen. Sen, který jsem chtěl, aby se jednou splnil. Kdybych jí teď potkal v parku, určitě bych už neváhal a ihned jí oslovil. Nemohl jsem uvěřit tomu, že naše myšlení může zajít až tak daleko. Také mi bylo jasné, že v kómatu jsem byl hodně dlouho, a podle toho se budou odvíjet i moje následky. V tomto živém světě ale jsem něco více než ostatní. Mám příběh který mi nikdo nikdy neuvěří, protože ho nikdo jiný nezná. Kryštof Sadílek
10
ZZ FFIILLM MO OVVÉÉH HO O PPLLÁÁTTN NAA ENDEROVA HRA Enderova hra je velice zajímavý dobrodružný film. Na zemi před 30-ti lety zaútočila mimozemská rasa a jen díky hrdinskému činu jednoho z velitelů Zemi nedobyla. Po 30-ti letech se narodil vyvolený, který by měl lidstvo dovést opět k vítězství. Je to mladý hoch jménem Ender, který se nakonec přeci jen dostane na základnu pro cvičení mladých talentů, kteří by mohli porazit v boji mimozemšťany, a jelikož je Ender dokonalý stratég, dostane příležitost stát proti celé mimozemské rase. Mnoho lidí si stěžuje, že film, kterému sloužila jako předloha kniha, je o mnoho událostí ochuzený, ale jelikož jsem knihu nečetl, tak film můžu jednoznačně doporučit. Hodnocení: 70 % Kryštof Rossmann
PPO OSSLLEED DN NÍÍ RRO OZZLLO OU UČČEEN NÍÍ DĚKUJI, S POZDRAVEM PRO OALIB Tento článek jsem chtěl původně adresovat učitelům a ostatním, kteří tvoří tuto školu, nakonec je ale určen všem studentům školy, současným či budoucím (pokud jste učitel, ředitel, zástupce nebo školník, tak ale nemusíte přestávat číst!). Nepochybuji o tom, že jsem taky zažil úžasné čtyři roky, v mnohém se pro mě obchodka stala pevným bodem v životě a posunula mě v něm kupředu. Stejně tak může posloužit i Vám, pokud budete chtít. Tato škola stojí na pevných základech, které netvoří pouze její stopadesátiletá historie, ale hlavně její současné vedení, které určuje správné směřování školy. Na ně může navazovat "druhá linie" učitelů (či po našem, profesorů ;-)), kteří již podle svého předávají svoje znalosti studentům. Každý člověk je rozdílná osobnost a přirozeně jsou na škole učitelé, kteří vám nesednou, jenže hodnotit se má celek. Učitelé z naší obchodky se nesnaží jen předávat učebnicové znalosti, ale mnozí vás už připravují na život po škole a předávají vám zkušenosti, které využijete v životě kdekoli a kdykoli. Za to jim patří úcta a poděkování. Škola je z dětského pohledu vnímána jako něco otravného, jako instituce, ve které musíte denně sedět a (m)učit se. Na střední školu by už ale neměly chodit děti. Proto vězte, že času, který v této budově trávíte, je až moc na to, abyste do ní chodili s odporem. Když budete vstřícní, tak vás zde přijmou s otevřenou náručí a Vaše investice vstřícnosti se Vám za ty čtyři roky může mnohonásobně vrátit. PS: Užijte si to tu... a nebojte se maturity, bude lehčí, než si myslíte (stejně se na ni ale naučte!) :-) Jan Vajsejtl
11
PPAARRAAD DO OSSKKO OPP
VODNÁŘ (21. 1. až 20. 2.)
Vliv, který máte na ostatní, bude s přicházejícím létem trochu divoký. Mějte se na pozoru, ať svým přátelům neporadíte špatně.
RYBY (19. 2. až 20. 3.)
Podle nálady ve třídě se řídí i ta Vaše. Je-li Vaše třída ve stresu z testu, jste vystresovaní také, i když pro to nemáte důvod. Uklidněte se a relaxujte.
BERAN (21. 3. až 20. 4.)
Neodkládejte učení na jiné dny. Čím dříve se naučíte na všechny testy, tím lepší budete mít nakonec pocit.
BÝK (21. 4. až 21. 5.)
Jakmile se trochu ochladí, vydejte se na dlouhou procházku, při které si správně odpočinete a možná najdete i něco zajímavého.
BLÍŽENCI (22. 5. až 21. 6.)
Najděte si novou zálibu. Léto ve Vás posiluje myšlenku na zkoušení nových adrenalinových zážitků.
RAK (22. 6. až 22. 7.)
Udělejte si jasno v rodinných problémech. Nechcete přece vstupovat do nového ročního období vystresovaní z něčeho, co jste ani nezavinili.
LEV (23. 7. až 22. 8.)
Naplánujte s přáteli nebo rodinou nějakou akci. Už se nechcete nudit doma. Nenechte si od nikoho radit, Vy jste přece vůdci!
12
PANNA (23. 8. až 22. 9.)
Není Vám potřeba říkat, abyste se snažili. Známky máte vyřešeny již dlouho dopředu. Nesnažte se však všechno spravovat, ne vždy se to setká s kladnou odezvou.
VÁHY (23. 9. až 23. 10.)
Nezkoumejte nejnovější trendy moc kriticky, když víte, že do toho nakonec stejně půjdete. Prostě to udělejte a oddychněte si.
ŠTÍR (24. 10. až 22. 11.)
Sbírejte informace! Ať už jste v prváku nebo třeba ve druháku, budou se Vám později hodit.
STŘELEC (23. 11. až 21. 12.)
Dvakrát si rozmyslete, než se zase pro něco nadchnete! Víte, jak to minule (špatně) dopadlo!
KOZOROH (22. 12. až 20. 1.)
Jste zvyklí tvrdě pracovat a to se Vám také vyplatí. Ostatní si myslí, že to přeháníte, ale Vy dobře víte, co děláte.
Kateřina Zlesáková
PPO OKKU USS O O FFTTIIPP Dědeček s babičkou jsou v nebi. Leží na lehátkách pod slunečníkem na nádherné pláži a popíjejí ledové drinky. Všude kolem nich jsou šťastní lidé, nikdo nemá žádné starosti, hraje rajská hudba - no prostě ráj. Vtom dědeček vstane a vlepí babičce facku. "Proč jsi to udělal?" ptá se babička "Protože nebýt té tvojí hloupé zdravé výživy, mohli jsme tady být už dávno." Nová paní učitelka si chce ověřit znalosti z psychologie, a tak děti vyzve: "Kdo si myslí, že je hloupý, ať se postaví." Nikdo dlouho nevstává, až nakonec si stoupne Pepíček. "Pepíčku, ty si myslíš, že jsi hloupý?" "Ne, to si nemyslím, ale nechtěl jsem, abyste tu stála tak sama." Vědomosti vaší dcery se rovnají nule; pro postup do vyššího ročníku je třeba, aby je minimálně zdvojnásobila. Adriana Micáková
13
Konečně přišel červen, tedy konec školního roku. Konečně se můžete na jistý čas rozloučit s ranním vstáváním, písemkami, domácími úkoly a mnoha dalšími věcmi. Tak snad se tu opět všichni setkáme příští školní rok s větší vervou do učení.
Ještě jednou za celou redakci Obchodních listin přeji Všem úžasné prázdniny, užijte si je tak moc, jak jen to jde! ;-) 14
