2014, neprodejné vychází 1x za měsíc v české verzi

září / 2014

51

girl

OFICIÁLNÍ PIV

O FESTIVALU

See yo

u 2015 in

„Zmiň tam třeba konec festivalový sezóny...“, řek mi Vojta, když jsme se bavili o  tom, že úvodník tentokrát vyšel na mě. No jo, jenže jak mám psát o  konci něčeho, co ještě neskončilo? Další problém je, že kromě Mighty na žádnej jinej fesťák nejezdim, když teda nepočítám těch pár, kde přes léto zahrajeme s Neholejma (The Unholy Preachers pro neznalý), ale odkud většinou odjedeme ještě týhož večera (jen co posbíráme všechny po areálu se potácející Neholé), a to ze mě taky nedělá zrovna povolanou osobu. Tohle je vůbec zajímavý téma. Často slýchám lidi lamentovat nad tim, jaká je škoda, že u nás není víc dobrejch festivalů. A já uplně cože? Každý Mighty Sounds je pro mě kromě festivalu super muziky hlavně estrádou totální sebedestrukce na všechny možný způsoby, na jeden litr vypitý vody připadá asi dvacet piv, na tři dny a tři noci asi šest hodin spánku, na jeden kondom asi… no, radši nic. Jasně, všichni tam jezdíme na kapely a těšíme se, že všechny svý kámoše, který máme roztroušený jak stará Paroubková sklerózu po všech možnejch i nemožnejch řitích republiky, potkáme během tří dnů hezky pohromadě, ale ať mi nikdo netvrdí, že se už měsíc předem netetelí při představě, jakej to bude parádní head-fuck, až svoje vědomí svěří výhradně do rukou alkoholu a dalších látek, děj se vůle mroží. Z letošního Mighty mi bylo zle až do čtvrtka a osobně si vůbec nedovedu představit, že bych měl něco podobnýho absolvovat víckrát za léto. Navíc, dobrýho pomálu, ne? Vánoce, narozeniny nebo Prague Pride, který vylezou na protest z  děr všechny ty zakomplexovaný hovada s  mentalitou a  názorama z  předminulýho století a kterejm se můžem hezky na plnou hubu vysmát, se taky neopakujou víckrát za rok, a proto se na ně můžem o to víc těšit, ne? Takže v roce 2015, po jedenáctý čau. A dávejte na sebe do tý doby bacha, protože svět je plnej lidí, který vás budou chtít využít ku prospěchu svojí věci, když poznaj, že jste na to dostatečnej moula…

Mighty Freezine

číslo 09/2014, vychází 1x za měsíc neprodejné v české verzi

Redakce Přemysl Černík, Fido , Zelí, Vojta Libich, Štěpán Vojta Holub, Tomáš Kejm Kouba, ar, Zdeněk Bělohlávek, Rejnok, Vaše k Žofka grafika Zelí Foto Vojta Florian, archiv kapel Inzerce Vojtěch Holub vojta@mightysounds. cz tel.: 721 269 057 Marketingová spo lupráce Marek Vohralík [email protected] z tel.: 777 013 049

Vydává . HPK-Productions s.r.o /43a Ve Střešovičkách 1090 169 00 Praha 6 IČ: 27236269 a reprodukcí Přetiskování textů svolením pouze s písemným ts reserved. vydavatele. All righ , 2014 © Mighty Freezine MK ČR E 21623

AŽ DOČTEŠ, PŘEDEJ ! DÁL. NEVYHAZUJ A když, pak do modrého kontejneru.

„A co děti, mají si kde hrát?“ Tuhle zlidovělou větu z písně Až legendární bigbeatové skupiny Katapult si její autor Ladislav Vostárek cení na půl milionu korun, jak vyplývá z  jeho současného sporu se Stranou zelených. Ta zmíněný verš neoprávněně použila v  kampani před volbami v roce 2010, za což jí v  současné době Vostárek přivedl až k soudu. Jako advokát tehdy totiž zastupoval průmyslovou firmu, která se s ekology přela. Vostárek nakonec o klienta přišel.

Fandové současného reggae se můžou na podzim těšit hned na dvě desky snad

nejžhavějších jmen na scéně. První z nich je Ancient Future třiatřicetiletého Protoje, který tak navazuje na dva roky starou desku The 8 Year Affair. Ancient Future by se měla objevit v  listopadu, už od května ale světem putuje první singl z  desky nazvaný Who Knows. Svou čtvrtou desku vydá v  říjnu i  Etana, vycházející hvězda jamajského reggae. Pozitivní, houpavý singl Richest Girl je venku od poloviny prázdnin.

Jedna z  nejzásadnějších psychobilly kapel, američtí Tiger Army, se po sedmi letech naplno pustili do prací na nové desce, kterou navážou na Music from Regions Beyond z roku 2007. Tiger Army kvůli intenzivní práci na zatím bezejmenném albu dokonce zrušili festival Octoberflame, který každoročně pořádají. I to by mohl být příslib, že začátkem roku 2015 se desky skutečně dočkáme. Zda se kapela následně vydá na turné i  na

starý kontinent, se zatím neví.

Legendy HC Sick of It All vydávají po třech letech v  pořadí jedenáctou desku. Ta se jmenuje The Last Act of Defiance a vyjde 30. září opět na Century Media Records. O  formě kapely se mohli přesvědčit například návštěvníci letošního ročníku festivalu Brutal Assault, kde se SOIA představili na jedné z hlavních scén v tzv. festivalovém primetimu.

Gaslight Anthem vyšli 11. srpna do světa s  pátou studiovkou Get Hurt. Ač se album umístilo v  americkém

žebříčku Billboard 200 na čtvrté příčce po prvním týdnu prodeje, kritici a  odborná veřejnost přijala desku spíše vlažně. Frontman – zpěvák a kytarista – Gaslight Anthem Brian Fallon se nechal slyšet, že se na albu vyrovnává s  nedávným rozvodem. Čtyřiatřicetiletý romantik byl ženatý deset let. Gerard Way, frontman rozpadnuvších se My Chemical Romance, odehrál v  druhé polovině srpna v  rámci festivalů Reading a Leeds první sólo koncerty. Way také oznámil, že jeho debutové

album, ze kterého v létě vypustil první singl No Shows, se intenzivně připravuje a  vyjde brzy pod hlavičkou Warner Bros. Žánrově se bude, poměrně překvapivě, jednat o  britpop devadesátkového střihu. 18. listopadu vyjde na labelu A-F Records, který provozují Anti-Flag, kompilační

Kalifornská legenda Lagwagon dokončuje práce novém albu, na které si fanoušci prosluněného skate punku museli počkat dlouhých devět let. Nástupci desky Resolve (2005) ponese název Hang a  u  všech dobrých prodejců CD by mělo být k dostání od 28. října. deska protest songů nazvaná This Concerns Everyone, přičemž výtěžek z  prodeje bude věnován na charitativní účely. Anti-Flag se podařilo sestavit vskutku výstavní tracklist, na kterém se objeví jména jako Tim McIlrath (Rise Against), Tom Morello (Rage Against the Machine, The Nightwatchman), Chris Wollard (Hot Water Music), Chris Farren (Fake Problems), Chris Conley (Saves the Day) a  samozřejmě přispějí i  členové A-F, Chris #2 a Justin Sane.

Po několika personálních změnách se snad dočkáme i nového alba amerických „nu-metalistů“ Slipknot. Zatím poslední desku (All Hope Is Gone) kapela vydala v roce 2008, od té doby se ale musela rozloučit se dvěma členy: zakládajícím basistou Paulem Grayem, který zemřel v roce 2010, a dlouhodobým bubeníkem Joeym Jordisonem, ten byl odejit koncem loňského roku. Název alba a přesné datum vydání zatím nejsou známy, venku jsou ale dvě písničky – The Negative One a nově i singl The Devil In I.

V kruhu rodinném ROZHOVOR Tomáš Kejmar

Progrese není sprosté slovo. Snažit se dojít tam, kam došly vaše vzory a  pokud možno ještě dál, je odvěká ambice všech umělců, a ani ti zpocení kluci s kytarami v plesnivých zkušebnách na tom nebývají jinak. Bohužel se ale jen málo komu podaří udělat ten zásadní krok za hranice vlastního pískoviště. Příklady těch, co to dokázali? Boysetsfire jsou jedna z kapel, které se to povedlo. A i po 20 letech se stále vrací na pódia. Robert Ehrenbrand nám to začátkem května na belgickém festivalu Groezrock nechtěl prozradit. Teď už ale víme, že Boysetsfire se rozhodli své výročí oslavit speciálním turné, kde budou hrát své jednotlivé desky od začátku do konce. V  ČR je bohužel neuvidíme, ale do Vídně nebo Německa to není tak daleko. Letos je to 20 let, co Boysetsfire vznikli. Jak to plánujete oslavit? To zatím nesmím prozradit. Slavit budeme. Tedy my už slavíme. Celé tohle turné bylo úžasné a možnost hrát na festivalech jako je Groezrock pro nás hodně znamená. Nepatříme k těm kapelám, co se snaží někam procpat. Stavíme se ke všemu, jakoby to bylo poslední, co uděláme. Znamená to třeba i to, že se už nemá smysl se rozpadat, ostatně DVD z  posledního koncertu jsme už vydali! Vrátili jsme se ze záhrobí. Takže si opravdu užíváme každý koncert a  popravdě řečeno, posledních pár let je v Boysetsfire lepší atmosféra než kdykoliv předtím. V posledních pár letech se vám docela měnila sestava. Už se nějak ustálila? Když po mě kluci chtěli, abych se do kapely vrátil, bydlel jsem už v  Mnichově se svou ženou, dětmi a psem, takže jsem jim odpověděl, že to nejspíš nezvládám. Byl jsem z toho hrozně nešťastný, ale nešlo by to skloubit. Pak se ale dohodli, že všechny koncerty, kam nebudu moct jet, odehraje Chris Rakus, který je už léta součástí naší crew a jezdil s námi jako kytarový technik. Jen díky tomu můžu být dál součástí kapely, protože ve chvíli, kdy většina

kapely žije ve Státech a já v Německu, je potřeba, aby mě sem tam někdo zastoupil. Na turné se moc často nedostanete. Co dělají členové Boysetsfire mimo muziku? Všichni normálně pracujeme. Nathan (zpěvák) má vyjma práce ještě druhou kapelu I Am Heresy, ve které hraje se svým synem Simonem. Je to super kapela a  nedávno jim vyšlo album na Century Media. Já pracuju pro Target Concerts, bookingovou agenturu v  Mnichově, která dělá turné třeba pro The National nebo Brand New. Takže když zrovna nejsem na turné, starám se o  shánění koncertů v Německu třeba právě pro Brand New. Všichni máme rodiny a většina děti. Já mám dvě, Chad (kytara) a Nathan taky, Josh (kytara) už tři, takže když se dohromady sejdeme, je to hodně velká famílie. Tohle je hlavní důvod, proč Boysetsfire nejsou „obyčejná“ kapela. My totiž nejsme rodina jen v  přeneseném slova smyslu. Někteří z nás mají za ženy sestry lidí z  kapely nebo jejího nejužšího okolí, takže jsme rodina i doslova. A třeba náš manažer Issy je můj nejstarší kamarád z dětství. Takže fungujeme hodně jinak. Nemáme plán, nemáme label, nemáme ani moc ambice se někam protlačit. V  podstatě bychom na akcích jako je Groezro-

ck ani neměli být, protože to děláme opravdu jen pro zábavu. Ale jsme vděční za tu pozornost a koncerty, takže hrajeme, kdykoli to jde. Tenhle model musí být docela osina v zadku pro všechny aktivně zapojené v hudebním businessu, protože jsme živoucí důkaz toho, že jejich práce není potřeba a  oni jsou zbyteční. Na velkém labelu totiž být nemusíte, stejně tak jako nepotřebujete velký management. Stačí být pokorná lidská bytost a dělat to, co děláte s láskou a vášní, a pak to jde samo. Pokud vím, tak vy máte svůj vlastní label. Jak vypadá ta práce s ním spojená? Jasně, ale znamená to, že v  našem kapelním vesmíru neexistuje nikdo, kdo by nám do věcí kecal. Na druhou stranu to má nevýhodu, že všechno, co si umaneme, musíme taky sami zrealizovat. Protože pokud si řekneš, že k práci nechceš přizvat externího producenta, tak tu produkční práci musíš udělat sám. Postavili jsme si vlastní studio a poslední desku natočili v něm. DIY je velká dřina. Hodně kapel tvrdí, že jsou nezávislí, ale ne vždycky to je tak úplně pravda. My se snažíme, abychom byli tak samostatní, jak jen to je v našich podmínkách možné. Nestává se vám, že když nahráváte ve vlastním studiu, tak se přes řešení kvality zvuku přestáváte soustředit na samotnou hudbu? Od toho máme Chada. Ten studiové práci hrozně rozumí. Ostatně produkuje a  natáčí i  desky ostatních kapel. Pomáhá mu s  tím Joshův syn John. Takže i  když točíme desku, tak je to takříkajíc „v  kruhu rodinném“. Boysetsfire jsou vlastně taková třígenerační záležitost. Simon hraje s Nathanem v I Am Heresy, John dělá s Chadem ve studiu. A pan Grey, Nathanův táta, měl kdysi s Joshovým tátou taky kapelu. Myslím, že kapelu, která by to měla podobně jako Boysetsfire, bys hledal stěží. A  bůh ví, jak to dopadne, mojí dceři jsou tři a Nathanův nejmladší syn slavil nedávno rok. Třeba spolu budou taky jednou hrát v kapele. Prostě to není práce ani firma, je to rodina a pro nás je nejlepší, když tohle rodinné hobby neprovozujeme neustále. Pak si totiž víc užijeme každý koncert.

Na tomhle turné jsme druhý týden a zatím jsme neměli jediný koncert, který by nebyl úžasný. Všechno bylo vyprodané. Ve Švýcarsku jsme hráli pro 700 lidí, pak jeden z našich největších vlastních koncertů v  historii kapely, pár akcí v Anglii. Prostě všechno od středně velkých klubů až po halové akce. A dokud to lidi baví a nás to spolu baví, není důvod přestávat. A hádám, že fakt, že se vám daří vyprodávat kluby a haly je dobrá motivace. Kvůli tomu to neděláme, ale pomáhá to. Co má možná větší vliv, je, že písničky, které lidi nejvíce zajímají, jsou ty novější. Písnička, kterou končíme každý koncert, se jmenuje Empire. A to je nová věc, nebo relativně nová. Hodně kapel, co hraje 20 let, včetně gigantů jako jsou třeba Rolling Stones, se potkávají s problémem, že nikoho nezajímají jejich nové písničky. A  tím nás nechci srovnávat s  Rolling Stones, ale my měli to štěstí, že pro nás ta dynamika funguje opačně. Na nové desce máme song Closure, který začíná nabírat na popularitě. A  ono je to tak vždycky, že jsou to fanoušci, kdo rozhoduje o  tom, co se jim líbí. Já jsem jen strašně rád za to, že tam nestojí a neskandují Knife Trade (písnička z alba After the Eulogy, rok 2000), že je zajímají nové písničky. Poslední deska byla zatím to nejlepší, co se nám povedlo. Nikdy jsme nedostávali do hitparád a ohlas na While a Nation Sleeps… nás úplně odrovnal. Kámoš, co nám pomáhá s PR, procházel recenze a říkal, že našel jen jedinou, která nebyla pozitivní. A ta se ještě nesla ve stylu „Tuhle kapelu nemám rád, protože se mi nelíbí hlas zpěváka.“ Je to šílené. Vždycky jsem si myslel, že budeme jedna z těch kapel, co lidi buď milují, nebo nesnáší, ale moc nenávisti kolem nás nevidím. Na poslední desce jste taky hodně přitvrdili, připomíná mi to v tomhle ohledu vaše první nahrávky. To dává smysl. Ale nebyl v  tom žádný hlubší záměr. Když nad tím moc přemýšlíš, je výsledek příliš strojený. Musí to vzniknout samo a přirozeně. Jako první jsme napsali Until Nothing

Remains a líbilo se nám, jakým směrem se to vyvinulo, říkali jsme si „To je dobré, tohle jsou Boysetsfire model 2013.“ A  tahle písnička se potom stala jakoby vzorem pro zbytek alba. Artwork, ta zednářská symbolika, to už potom přišlo samo. A co bude dál? Kdo ví? Takže novou desku ještě neplánujete? Plánujeme, ale ještě ne. Rozhodně nebude letos. Tenhle rok slavíme 20 let. Aha, tak oslavy vydáním nové desky jsme úspěšně vyloučili. Ale vyslýchat tě nebudu, pojďme jinam. Jak je na tom Nathanova kapela The Casting Out? Existují ještě? Chyběla by ti jen lampička a připadal bych si jak na polici (smích). The Casting Out jsou každopádně u  ledu. Nathan se soustředí na I Am Heresy a narozdíl od The Casting Out to není boční projekt. Bere to jako rovnocennou kapelu, kde se může plně vyřádit, hlavně co se jeho satanistických témat týče. V  Boysetsfire máme všichni hodně vážných otázek ohledně náboženství, ale každý jdeme vlastní cestou. Josh je třeba křesťan, zatímco mě hodně inspirovala indická duchovní kultura, a oba věříme v nějakou formu Boha. Nathan naopak v podstatě věřící vůbec není. V Boysetsfire s tím ale nemáme problém. Odmítáme hierarchie, autority a organizovaná náboženství. Ale nejdeme tak daleko jako Nathan v I Am Heresy. Žádné uřezané kozí hlavy na pódiu (smích). Když zmiňuješ svojí víru, nemohl jsem přehlédnout nášivku Shelter, měli v tomhle na tebe oni nebo třeba Youth of Today vliv? Tohle je směřování, ke kterému se v kapele přikláním jenom já. Medituju a celé moje tělo je tak trochu jako nášivky Shelter. Mám tetování Krišny a Rámy a Shelter na mě rozhodně měli velký vliv. Attaining the Supreme je moje nejoblíbenější deska. Zároveň ale mám obrovský problém s  organizovaným náboženstvím a  hierarchiemi. Takže třeba členem Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny jsem nikdy nebyl a nikdy nebudu. Dělám věci po svém. Josh to má se svým křesťanstvím dost podobně. Všichni

jsme v tomhle ohledu volnomyšlenkáři a navzájem se tolerujeme. Když vejdeš do šatny Boysetsfire, můžeš najít mě, jak medituju, vedle bude sedět někdo s vědeckou studií, další bude lemtat pivo a  mlátit do toho u  kytary. Občas když se vidím ty mladší kapely, kde jsou všichni navlečení do stejného oblečení a  všichni poslouchají přesně ty kapely, co zrovna frčí, tak si říkám, že to vlastně nemůže být nijak zajímavé, když přesně víš, co od nich můžeš čekat. U Boysetsfire si nikdy nemůžeš být jistý, s čím přijdeme. Nedávno jsme hráli v Kolíně nad Rýnem na Impericon festu, kde to byla jedna tvrdá kapela za druhou. A nakonec jsme hráli my, a ukončili celý večer baladou. Pár lidem spadla čelist, co si to jako dovolujeme. Užíváme si to, že můžeme dělat věci po svém a jinak. Boysetsfire oslaví dvacáté narozeniny kapely speciálním říjnovým turné, na kterém se představí ve čtyřech městech vždy tři dny po sobě. Každý večer bude věnován jednomu albu, které kapela zahraje od začátku do konce. První den to bude After The Eulogy, druhý Tomorrow Come Today a  třetí The Misery Index: Notes from the Plague Years. Každý koncert bude navíc ukončen přídavkem největších hitů. Hamburg, Grünspan 1. 10. + This Routine is Hell 2. 10. + The Tidal Sleep 3. 10. + Crazy Arm Kolín, Bürgerhaus Stollwerck 4. 10. + Hell & Back 5. 10. + Crazy Arm (acoustic) 6. 10. + Wolf Down Berlín, Lido 7. 10. + GWLT 8. 10. + KMPFSPRT 9. 10. + Irish Handcuffs Vídeň, Szene 11. 10. + Empowerment 12. 10. + Fjørt 13. 10. + Smile and Burn

Z   P r a h y p ř í m o d o G ö t e b o r g u a   zp ě t

TEXT Vašek Žofka

Stověžatá matička Praha zase po nějaký době zažije pořádnej randál. Kluci z Brutal Assaultu si pro nás totiž připravili první z podzimních koncertovejch lahůdek. V září do srdce Evropy přijede ze Švédska legenda melodickýho death metalu a řekněme progresivnější odnože tvrdý hudby obecně, göteborský mazáci In Flames. Skandinávie je oblast metalu zaslíbená. V zimě, která trvá půl roku, asi nemá člověk nic jinýho na práci, než se opíjet (což je teda vzhledem k místním cenám dost těžký) anebo založit nějakou temnou kapelu. Norsko má kacířskej, satanistickej a  v  minulosti až bratrovražednej black metal (kaž-

dej určitě slyšel o  Mayhem, Burzum nebo Gorgoroth). Finsko má paganský kapely plný špinavců, například Korpiklaani a Finntroll, případně do světa vyváží Tarju Turunen (teda aspoň tam, kde o  ní maj ještě nějakej zájem) a klávesama a vodkou nasáklý Children of Bodom. Nicméně Švědsko je ta největší metalová velmoc na světě. V  týhle zemi existuje odhadem na každejch deset obyvatel devět metalovejch kapel. A  ty hrajou metal jakýhokoli druhu. Vikingové? Amon Amarth. Power metal německýho střihu?

Hammerfall. Thrash metal? The Haunted. D-beat a  crust? Disfear. Nějaká invence? Opeth a Meshuggah. Buchty za mikrofónem? Arch Enemy. Tradiční death? God Macabre. Metalcore? Adept. Švédsko má prostě všechno! A  Švédsko taky dalo světu žánr, kterej pozdějc dostal jméno „melodic death metal göteborský školy“. Spolu s  kapelama, jako jsou At the Gates, Soilwork nebo Dark Tranquility, byli a  jsou průkopníkama tohodle svébytnýho žánru i In Flames. Ani v jejich případě nejde o klasickej death, kde se jenom chrčí a  mručí o  znásilňování potracenýho plodu motorovou pilou, na podkladu složenym z  hutnejch riffů, půlvteřinovejch sólíček a  brutálně rychlejch bicí. Göteborská škola vynalezla v  polovině devadesátek úplně novej zvuk. Jejich hudba je řádně vostrá a  rychlá, riffy sou nabroušený jak sekera Leifa Erikssona a  nikdo se tady s  nikym nepáře. Jenomže tohle všechno je okořeněný pořádnou dávkou silnejch

a  především nosnejch, chytlavejch a  snadno zapamatovatelnejch melodií, vokální projev zpěváka už sem tam můžeme označit za skutečnej zpěv, klávesy podtrhujou veškerou epičnost skladeb, (post)produkce dodává typickej „kovovej“ zvuk kytar a  basy, a  texty se trošku vzdálily klasický death metalový tématice (aka „mačeta zaražená hluboko v  lebce už tři roky se v  močálu rozkládající mrtvoly sousedovic babičky“). Není divu, že všechny kapely, který se účastnily vytváření göteborský odnože death metalu, slavily a stále slaví úspěch jak mezi hudebníma kritikou, tak především mezi fanoušky (a  taky spoluzavdaly podnět ke vzniku americký nápodoby – tzv. metalcoru). Ačkoli v podstatě prvním, kdo s novym zvukem přišel, byli At the Gates, nejznámějším a nejdůležitějším jménem tohodle specifickýho hudebního stylu jsou právě In Flames. Kapela vznikla už v  roce 1990, ale zásadní zlom znamenal až příchod zpěváka Anderse

Fridéna, fousatýho sympaťáka s  neuvěřitelně špinavejma dredama, kterej se do In Flames dostal v rámci vzájemný rošády členů se spřízněnou kapelou Dark Tranquillity. Charismatickej frontman a  talentovaný hudebníci ze zbytku kapely zajistili In Flames rychlej nárůst posluchačstva a postupně si vybudovali status legendy žánru. Jejich hudba se od vlastních začátků neustále vyvíjela, začínali jako klasicky deathmetaloví mručouni, postupem času ale přidávali na melodiích, zkoušeli do skladeb zakomponovat různý inventivní prvky (klávesy, čistej zpěv Anderse Fridéna, na Come Clarity nahráli dokonce i „romantickej“ duet). Jejich poznávací znamení, řezavej a  pichlavej zvuk hlavní kytary ale byl přítomnej vždycky. Kapela se nikdy striktně nedržela všech atributů danýho žánru a vlastním přístupem a tvůrčí invencí vždycky, krok za krokem, posouvala svůj osobitej styl dál. Do dnešních dnů tahle švédská sebranka vydala úctyhodnejch deset studiovejch alb

(nutno vypíchnout The Jester Race – základní stavební kámen melodickýho death metalu z roku 1996, Reroute to Remain, 2002, a mojí srdcovku Come Clarity, rok 2006) a inspirovala nespočet dalších kapel. Jedenáctou studiovku Siren Charms se Fridén (už bez dredů a s pár kilama navíc) a spol. rozhodli vypustit na začátku září, takže je víc než pravděpodobný, že do Prahy přikodrcaj i s novym materiálem. Parťáky jim budou dělat Angláni While She Sleeps a  zbrusu nová kapela Wovenwar – pohrobek americkejch mániček As I Lay Dying, který byli nucený ukončit činnost kvůli snahám zpěváka Tima Lambesise si ve steroidovym opojení najmout na vraždu manželky agenta FBI. Takže je se na co těšit a In Flames na konci září pořádně rozpálej pražský Roxy… In Flames (SWE) While She Sleeps (UK) Wovenwar (US) po 29. 9. 2014, Praha – Roxy

, n í z a g a M

k terý vám

r oz š í ř í

zorničky ww w.magazin-legalizace.cz

TEXT Rejnok

Jablko nepadá daleko od stromu Přísloví z nadpisu může znamenat spoustu věcí, ale pokud ho uplatníte na pana Rileyho staršího, je to skvělá zpráva. Jimmy Riley je opravdový veterán jamajské hudby a  figuroval ve vokálních seskupeních jako The Sensations nebo The Uniques. To, že se jeho syn Tarrus vydal v  jeho šlépějích přineslo hodně očekávání. Všechna překonal a dostal se do výšin, o kterých se otci Jimmymu mohlo jen zdát. Tarrus svou kariéru budoval krůček po krůčku a v začátcích byl jen jedním z  řadových členů několika newyorkských sound systemů. New York je totiž jeho rodné město a na Jamajku se s rodinou postupně přemístil až v průběhu devadesátých let. To mu vlastně pomohlo formovat svůj styl a celou kariéru. Od deejayingu (v  reggae ekvivalent rapování) se přeorientoval na zpěv a začali se o něj starat legendy a veteráni jamajské hudby. Celý přerod zvládl tak dobře, že si vysloužil přezdívku Singy Singy. Na Jamajce se u Tarruse také prohloubil zájem o rastafariánství. To ve své tvorbě skvěle a přirozeně kombinuje s texty o slečnách, ženách a dívkách; o mejdanech a každodenním životě na Jamajce se všemi plusy a mínusy. Celý tento mix představil na první album Challenges (2004) a  ačkoliv jím Tarrus na svou hvězdu výrazně upozornil, ještě se nejednalo o zásadní průlom. Ten přišel v roce 2006 s albem Parables, které obsahuje hity She’s Royal, Beware nebo Lion Paw. Jestliže toto album bylo průlomem, tak to následující Tarruse definitivně katapultovalo na vrchol jamajské a světové reggae scé-

ny, kde se drží dodnes. Stalo se tak roku 2009 a album se jmenuje Contagious. A to je přesně to, čím deska je: je nakažlivější snad víc než láska, o čemž Tarrus v eponymním songu zpívá. Album obsahuje zkrátka chytlavé melodie, výbornou hudební produkci a je ošperkováno i skvěle vybranými cover verzemi – jedná se o Human Nature (původně Michael Jackson) a Superman (v originále Robin Thicke). Je až neskutečný, jak snadno Tarrus songy, které v originále zpíval vynikající umělec, dokáže interpretovat snad ještě líp. A to je i případ songu Stay With You od Johna Legend, který se objevil na albu Parables. V roce 2012 se na světlo světa dostal projekt, který potvrdil Singyho status top zpěváka. Šlo o album Mecoustic, které obsahuje jen akustické verze jeho hitů. Pokud vás prostě baví čistý zpěv a emoce, tak do tohohle alba musíte jít. A nezbývá než celý výčet uzavřít. Deska, kterou Tarrus vydal letos a představuje ji na aktuálním turné, se jmenuje Love Situation. Je to jak jinak než precizní záležitost. Zpěv, produkce, témata, vše skvěle vybalancované. Už to samo o  sobě by bylo důvodem jít na koncert Tarruse Rileyho 23. září v Praze, jenže další pádný důvod je to, jak jeho vystoupení vypadají. Jsou plné energie, skvělé kapely, interakce s publikem a spoustou srandiček na podiu. Datum tohoto koncertu si určitě zvýrazněte v kalendáři, a pokud už tam něco máte, omluvte se. Tarrus živě v Praze má přednost před vším. Tarrus Riley & Black Soil Band (JAM) út 23. 9. 2014, Praha – Lucerna Music Bar

TEXT Přemysl Černík

Pantera: We’re taking over this town!

Ne že by mi došla munice v podobě dobrejch legendárních kapel, ale už tak nějak bylo na čase vytáhnout nejsilnější kalibr. Pantera vás – čtenáře Mighty Freezinu – provází od samých počátků a  v  arzenálu vyjadřovacích prostředků některejch autorů (především mě) zaujala synonymum pro něco, co je absolutně nejvíc a  neměřitelně cool (a  rozhodně ne cool ve smyslu Prima Cool). Najde se pár škarohlídů (rozhodně mezi ně nepatří Radek a Peťa z  Hentai Corporation), který budou tvrdit, že Pantera má na svědomí to, že se v  metalu začaly nosit kraťasy a  podobný píčoviny, ale jinak je univers klukům z Texasu (a Louisiany) navždy nakloněn.

Prvních devět let kapely a první čtyři desky nijak nenasvědčovaly tomu, že Pantera povstane z marastu průměrnýho osmdesátkovýho hair metalu, cock rocku a  glamu a  přinese do tvrdý muziky úplně novou dimenzi. Jasně, Dimebag Darrell Abbott byl známej kytarovej ekvilibrista a Phil Anselmo, kterej doplnil klasickou sestavu jako poslední (až na čtvrtý desce Power Metal) ukazoval, že má vokální rejstřík jako málokdo, ale až vyhazov stylisty a kadeřníka a deska Cowboys from Hell se staly zlomovym okamžikem, kdy bylo jasný, že věci už nikdy nebudou jako dřív. Něco jako když Brad Pitt po Legendě o  vášni natočil Sedm a  12 opic, ale ještě daleko hustější. Za bicíma u  toho samozřejmě byl Dimeův starší, tlustší a  neméně

zhulenej brácha Vinnie Paul a další Texasan, basák Rex Brown. Krom toho, že shodili třpytky a  naondulovaný trvalý a hodili se do dřevorubeckýho gala, kluci z Pantery o dost přitvrdili, začali sekat pořádně temný a  hutný riffy, zásadně přidali na groovu a jednoduše prostě vstřebali daleko víc inspirace od Black Sabbath nebo Led Zeppelin. Přesto je Cowboys from Hell taková tranzitní deska, kde tu a  tam ještě Anselmo mrskne nějakym falsetem a  krom brutálního odéru skunku tu občas zavane sladkej osmdesátkovej parfém. Nicméně věci jako Domination nebo The Art of Shredding nastavily kurz stoner metal nebo groove metal občas řízlej thrashem celkem jasně. Následující fošna Vulgar Display of Power

už je Pantera ve svý absolutní esenci a kráse. Anselmův uchraptěnej bas, pořádně mlaskající bicí včetně Vinnieho unikátního použití dvojkopáku a  hlavně Dimeovo těžkotonážní zařezávání, pekelný sóla a  pořádný tremolo kvílení. Fucking Hostile, Walk, A New Level, Mouth for War nebo This Love jsou dodneška těžko trumfnutelný vypalovačky a  desetkrát destilovaná vulgární síla přesně, jak praví název. Pantera v  tý době začala celosvětově kopat prdele, ale z nějakýho nepochopitelnýho důvodu se jí nepodařilo sesadit z vrcholu v tý době už dost sračkující Metallicu. A popravdě k tomu tenkrát asi měla nejblíž. Album Far Beyond Driven ukázalo Panteru ještě v  extrémnějším světle a  kapela asimilovala víc death metalovejch vlivů. Přestože

hned první tejden deska vystřelila na vrchol žebříčku prodejnosti Billboard, sklidila spíš průměrný kritiky a  obecně byla považovaná za slabší než její předchůdce. Z dnešního pohledu už samozřejmě tracky jako 5 Minutes Alone, I’m Broken, Becoming, Use My Third Arm nebo Shedding Skin patří do zlatýho metalovýho fondu. Bohužel už v tý době se to začalo v Panteře trochu mrdat. Anselmo si z  nekonečnýho stage-divingu zkurvil záda a jako jeho kolega z  branže Kurt Cobain usoudil, že nejlepším lékem na zdravotní potíže je herák. Mezi členama to trošku jiskřilo, takže zatímco kapela točila v Dallasu, Phil natočil vokály v Nothing Studios Trenta Reznora (Nine Inch Nails) v New Orleans. Výsledkem byla zase o  něco tesklivější, depresivnější a ničivější deska The Great Southern Trendkill, která částečně reflektovala druhou sludge metalovou vlnu a taktéž dílčí návrat k jižanskýmu rocku sedmdesátejch let. Na přelomu století kapela zakončila svojí pouť a uzavřela svojí roli v evoluci metalu albem Reinventing the Steel, kterym se tak trochu vrátila k víc groovy soundu, ale aniž by odhodila špinavě bluesový ingredience a  sludgovou naléhavost.

No a  pak se Pantera tak nějak bi-polarizovala, Rex Brown následoval Anselma do jeho do tý doby vedlejšího projektu Down, Anselmo sám se ještě dál angažoval (mj. i  po boku Hanka Williamse III) v Superjoint Ritual a  bratři Abbottovi si založili kapelu Damageplan a  projekt Rebel Meets Rebel společně s country legendou Davidem Allanem Coem. To, že čas zahojí osobní sváry a kapela se zase sejde na jednom pódiu, bohužel 8. 12. 2004 navždy zmařil imbecilní veterán, kterej Dimebagovi během koncertu Damageplan v Ohiu vpálil kulku do hlavy. Vinnie Paul se po letech, co pověsil bicí na hřebík, nechal ukecat do projektu Hell Yeah. Rex odešel z Down a momentálně se angažuje v Kill Devil Hill (založil společně s Vinny Appicem z Black Sabbath) a Anselmo dál kočíruje Down a vloni vydal hodně povedenou sólovku pod názvem Phil Anselmo and the Illegals. You see us comin‘ and you all together run for cover!

22.09.2014

PRAHA - FUTURUM OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ

2PRAHA 9.9 9.2014 – ROXY

24.09.2014 PRAHA - ROXY OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ

29.10.2014 ROXY – PRAHA

adéla

ráda. Kántryvečíkry s průměrnym věkem osazenstva 65 a já sedící mezi dvěma seniorama hrajícíma na kytary, mlátíc rukou do stolu, až všem skáčou půllitry, halekajíc „Na břehu Niagáry sedí tulák starý...“ patří, přestože nejsem žádnej zálesák s liščim ohonem za kloboukem, mezi moje olíbený aktivity. Takže lidem, co řikaj „Já poslouchám všechno kromě kántry“, sesílám jeden malej soukromej hejt!

Jégrbomba Olé! Když mne slovutný vůdce Mighty zinu pověřil tím, ať sepíšu svoje guilty pleasures, zamyslela jsem se, jestli vůbec něco takovýho mám. Respektive pleasures mám hodně, ale guilty se v podstatě necejtim za nic. Pak jsem si ale vzpomněla na to, že spousta věcí, který mám ráda, vyvolávají v mym bezprostřednim okolí dost často velký všeobecný zděšení a obličeje zkroucený do všemožnejch patvarů. Jak jsem jela tramvají a tak si poklidně v narvanym dopravnim prostředku přemejšlela, vyplouvalo mi na mysli čim dál víc pleasures, který mají přesně tenhle efekt. Tak jsem vybrala top 3 plus jednu, který já osobně miluju a zároveň se za něj sama před sebou stydim. Takže deme na to.

Aqua – Barbie Girl Nojo, tak tohle je láska na celej život. Kazetu dánsko-norský disko-popopartyshitový formace Aqua jsem spolu s walkmanem a dvěma kazetama Kelly Family, který na mě naštěstí takovej dopad neměly, dostala od mojí mámy pod stromeček k Vánocum v první třídě. Od tý doby, v podstatě nepřetřžitě, tvorbu Aquy v čele s Bárbí girl nepokrytě miluju. Když mi bylo kolem čtrnácti, dokonce jsem přememejšlela nad tim jít s timhle kouskem vystoupit do Caruso show, což mi bylo naštěstí rodinnym klanem zakázáno. Tahle hitovka se stává ozdobou každý dobrý párty a já se jí dožaduju většinou již v době, kdy na ní okolní osazenstvo není zdaleka připravený! Common barbie let‘s go party!

Kántryvečírky Další pleasure zakořeněný v mym prepubertálnim období. Když jsem jezdila na prázdniny, hrával u mojí babičky z oldschoolovýho gramce, za kterej by v současný době položil život nejeden hipstr, zásadně Michal Tučný, Pavel Bobek nebo Johnny Cash. Od tý doby mám kántry, i v dost zrůdný formě,

I když se momentálně nacházim ve svým nepicim období, tuhle lahůdku, skládající se z malýho panáka jégra ponořenýho do whiskovky s redbullem, mezi svoje guilty pleasures zařadit prostě musim. Moc by mě zajímalo, kterej šílenec jí kdy vymyslel, ale já jí objevila někdy před lety v už dávno zavřenym podniku Resort. Je to v podstatě hnus, po kterym je každýmu hrozně špatně, málokdy to skončí u jedný, vždycky se pak všichni cejtěj guilty, ale když s kámošema v rámci večírku otáčíš sedmou rundu, je to vždycky pležr numero uno. Jak budu jednou vnoučatum vysvětlovat, proč mám tuhle hovadinu vykérovanou na levý ruce, zatím teda vopravdu nevim.

aqua – barbie girl v rytmu disca

country kytary, kotlíky a Niagára

Dr. Zoidberg Jo, tak to je trochu jinej příběh. Oproti věcem, který jsou výše zmíněný a vždycky jsem je bez jakýkoliv pochybnosti od startu zbožňovala, jsem tohohle týpka jednu dobu fakt nenáviděla. Dokonce natolik, že se stal jednou ze záminek k rozchodu s chlapcem, kterej „legrační“ zoidberčí chůzi předváděl v rámci pobavení společnosti na mejdanech a já se vždycky příšerně styděla. Jak plynul čas, Zoidberg mi ale přirostl k srdci. Milej zrůďák bez peněz s čistou duší, kterej nakonec vžycky všechno zmrví, je v dnešních dnech mym hrdinou. Jen občas, když pro pobavení společnosti předvádim pohyb jeho ústních chapadýlek, si připadám na pár setin vteřiny tak trošku guilty.

jégrbomba do hrobu zhuntován aneb jsou to jen bylinky

Dr. Zoidberg sympatický vědec s holou řití to řídí

MAXIM duben 2014 str. 56-61

~ září 2014 ~

Invaze

švédský temnoty

Kdo byl v  červnu v Lucerna Music Baru na koncertě Against Me!, měl možnost bejt svědkem zajímavýho zjevení – švédský předkapely se záhadným názvem INVSN, který nevévodí nikdo jinej než Dennis Lyxzén, frontman legendárních hardcorovejch Refused, The (International) Noise Conspiracy nebo AC4. Temná, ale místama až taneční indie show prošpikovaná punkově politickým nábojem většinu lidí dost příjemně překvapila a určitě nejsem sám, kdo se těší na samostatnej koncert INVSN, kterej proběhne 18. září na Sedmičce. Měl jsem to štěstí vidět INVSN ještě s  předstihem v  dubnu na belgickým festivalu Groezrock, kde jsem Dennise rovnou i vyzpovídal.

rozhovor Vojta Libich FOTO Vojta „Huggi“ Florian

Váš název se neustále mění. Nejdřív Lost Patrol Band, potom Invasionen a  teď INVSN (zkratka pro Invasion). Je za tímhle vývojem názvu nějaká symbolika? Plánujete invazi? Haha, možná. Jde o to, že když jsme skončili s Lost Patrol Band a založili Invasionen, vydali jsme dvě desky ve švédštině, z nichž ta druhá vyšla i v anglický verzi. A ta anglická verze nám zajistila smlouvu s  americkým labelem. Takže když jsme plánovali další počin, napadlo nás, že doma ve Švédsku nebo třeba v německy mluvících zemích se dá název Invasionen pochopit, ale třeba v Americe? Zapomeň. Takže náš bubeník André přišel s  nápadem, že ve Švédsku si budeme říkat pořád Invasionen a v ostatních zemích INVSN nebo anglicky Invasion.  Ale původní název Invasionen má nějakej hlubší význam? Ani ne, je to prostě dobře znějící jméno pro kapelu, co chce hrát punk rock nebo něco podobnýho.  Co jazyková změna v  textech? Začali jste zpívat anglicky kvůli tomu, abyste dosáhli na širší spektrum publika, třeba v Americe? Možná trochu jo. Udělali jsme ty dvě desky

ve švédštině a byla to pro nás trochu výzva, zvlášť pro mě, najednou jsem musel začít psát texty ve svým vlastním jazyce, ve kterým jsem nikdy nepsal. Pak jsme ale začali cejtit, že jsme připravený na to vylézt s touhle kapelou ven ze Švédska. Švédsko je super, ale je tam asi tak 15 klubů, kde se dá pořádně hrát, takže když máš štěstí, odehraješ 20 koncertů za rok. A já vážně rád hraju a zbytek kapely taky, tak jsme si řekli, že to zkusíme s anglickou verzí a  uvidíme, co se stane. Vlastně i na poslední desce INVSN jsem nejdřív texty napsal švédsky a  pak je překládal do angličtiny. Vychytávat všechny drobný poetický nuance a  frázování bylo docela těžký, ale bavilo mě to.  Posun je znát i  v  hudbě. První nahrávky Lost Patrol Band zněj jemně, až folkově. Když si poslechnu vaší novou desku, je tam slyšet hodně indie a power popovejch vlivů, řekněme až osmdesátkovej zvuk.  Jasně, když jsme začínali, plán byl prostě udělat punk rockovou kapelu, možná v trochu odlišným hávu. Ale pak jsme začali pošilhávat po novejch věcech, který jsme ještě nevyzkoušeli. Takže se ve zvuku odráží samozřejmě spousta kapel, který všichni posloucháme, jak říkáš, osmdesátý léta jsou určitě klíč. Ale

snažili jsme se to celý udělat o  něco temnější a tvrdší. Tvrdší ne v tom tradičním slova smyslu, nechtěli jsme znít jako Terror. Je to prostě jinej druh tvrdosti a temnoty. Možná švédskej druh? Přesně tak! Což jde ruku v  ruce s  tím, odkud pocházíme. Jestli jsi viděl třeba naše videoklipy, tak ti musí bejt jasný, že žijeme prakticky v  pustině uprostřed ničeho. Proto je i z naší hudby cejtit ta atmosféra izolace a odloučení lidí, který žijou takhle daleko na severu.  Já byl nejseverněji ve Stockholmu a i tam to umělo bejt chvílema dost depresivní… To si piš, je to strašný. Vem si, že Umeå je ještě osm hodin na sever od Stockholmu. Je to skoro za polárním kruhem. Zima je tam fakt kurevsky temná. Ale na druhou stranu je to vlastně svým způsobem super pro nás jako pro kapelu. Je to důkaz toho, že můžeš žít v takovýhle lokalitě a pořád udělat kariéru v  muzice. Zvlášť ve Švédsku je dobře tohle ukázat. Švédsko je hrozně uvědomělá, módní a kosmopolitní země. Pokud chceš podle Švédů něco dokázat, musíš žít ve Stockholmu nebo v Londýně nebo v New Yorku, chápeš? A my jsme řekli: „Jděte do hajzlu, my budeme žít pořád tady!“ Nemusíme následovat trendy a stejně to jde. Popiš mi ještě pořádně kapelní historii jednotlivejch členů INVSN. Sara hrála v  Masshysteri a  v Doughnuts, je to vážně veteránka švédský scény. Kytaristka Kajsa hrála taky v Masshysteri a v pár crustovejch kapelách. Bubeník André hrával třeba v The Vicious a DS-13. Zbytek předtím nikde moc nehrál, ale každopádně máme celkem slušnej základ.  Co je na tom vašem městě tak zvláštního, že odtamtud pochází tolik skvělejch kapel? Umeå je přece poměrně malý město. Dávaj vám tam něco do vody nebo co?

Haha, je to možný. Ne, pravda je taková, že tam u  nás na severu, pokud nehraješ hokej nebo nemáš stálou práci, tak prostě děláš tohle. Byli jsme všichni dost bezprizorný a  začali jsme po sklepích hrát punk. A  popravdě předtím, než jsme založili Refused, se tam toho moc nedělo. Museli jsme to trochu nakopnout. Dneska už ta scéna není tak velká, jako bejvala, ale pořád žije. Každej rok se objeví minimálně jedna nová super kapela. Je skvělý vidět, že jsou pořád mladý děcka, který tím žijou a začínaj dělat nový věci.  Refused, The (International) Noise Conspiracy i INVSN, všechny tyhle kapely mají společný hodně politický texty. Je ale vidět, jak postupem času mícháš politiku s řekněme milostnou tématikou. Přijdeš si jako textař někde jinde, než jsi byl třeba v roce 1998? No, to teda doufám, haha! Bylo by dost smutný, kdybych nebyl trochu někde jinde. Ale jasně. S International Noise Conspiracy byl přímo záměr, ne-li koncept smíchat politiku a  osobní rovinu. Protože ideál revoluce je samozřejmě odjakživa dost romantickej ideál. Taky jsme chtěli politiku udělat trochu sexy a  záživnější. Asi největší posun, kterej cejtím právě teď v INVSN, je pro mě to, že sice píšu politický texty, ale z  osobnějšího pohledu. Nezpívám o tom, jak musíme vypálit kostely a  zničit systém, ale zpívám o  tom, jak ten systém poznamenává přímo mě a můj život. Důležitá věc pro mě je to, že si nechci hrát na něco, co nejsem. Spousta lidí v punku a  hardcoru zpívá ve svejch 40 letech pořád texty, jako by byli nasraný teenageři. Já nepotřebuju ve svejch 41 letech řvát „mrdat na fízly!“ Po těch letech už beru hudbu jako umění a když chceš dělat umění, musíš brát vážně každej jeho jednotlivej aspekt. Nejsem nijak dobrej muzikant. Možná už za ty roky nejsem úplně nejhorší zpěvák, hehe. Ale každopádně můj hlavní smysl života byl vždycky psát texty. Texty jsou pro mě hrozně důležitý. Nejen politicky.

Jasně, dobrej hudební text by měla bejt poezie. Přesně tak, poezie. Spousta lidí to tak ale nevidí, myslí si, že texty jsou jenom slova, doplněk k  muzice, na kterou můžeš skákat a tancovat. Je to škoda. A nejen u posluchačů, ale i  u  kapel. Spousta kapel to hraje na jistotu. Nechtěj dávat do textů moc politiky, protože je pak lidi nebudou mít rádi. Pak ale zároveň chtějí bejt trochu radikální, protože to se lidem líbí, ale jenom opatrně, aby nikoho nenasrali. To je prostě kalkul. Nechci nikoho soudit. Když přijdeš s  nějakým receptem na úspěch a uděláš si punk rockovou kapelu tak, aby se líbila většině lidí, tak kurva ok, jedině dobře pro tebe. Ale já tohle v  sobě prostě nemám. A  ani nechci mít. Já jsem vydal spoustu desek, který nikoho vůbec nezajímaly. V době, kdy chtěli všichni slyšet Refused. A samozřejmě jsem moh vydat něco, co bude jako Refused. Ale to bych lhal sám sobě. Jediná osoba, kterou musíš svojí hudbou uspokojit, jsi ty sám. A myslím si, že spousta kapel se snaží uspokojit především všechny ostatní. „Co na to management? Co na to label? Co na to fanoušci?“ Nasrat, pokud je někdo fanoušek, tak to myslí opravdu vážně. Jestli jsou tvoje oblíbená kapela Refused, tak možná INVSN nebudou úplně tvůj šálek kávy, ale pokud máš otevřenou hlavu a máš rád muziku, možná to zkusíš a bude se ti to líbit. Takhle nějak to mám i  já. Naučil jsem se zčeknout všechno, co hudebně uděláš a vždycky se mi to vyplatilo a je to dobrý. Díky! A  přesně takhle to myslím. Jsem stoprocentně věrnej sám sobě a svojí představě a  podle mě se to z  toho dá poznat. A znám to i sám. Když moje oblíbená kapela vydá novou desku, občas to prostě není úplně dobrý. Ale jsem fanoušek, tak si řeknu: „Ok, třeba bude další deska větší nářez.“  Přesně. Je jedna zajímavá věc, kterou bych chtěl zmínit. Na tomhle festivalu je dneska celkem 171

muzikantů na pódiu. Z  toho jenom 3 ženy. Nezdá se ti to smutný? Celkem jo. Zejtra budou hrát Fabulous Disaster.  Jo, budou. Zejtra je to 6 žen na pódiu. Je to pořád stejný. Těžko říct, co můžeme čekat, jestli se někdy něco změní. Je dobrý se nad tímhle zamyslet, proč to tak je. Jak je to s  tvejma bejvalejma kapelama? Je mi jasný, že Refused a International Noise Conspiracy jsou u ledu, ale co AC4? Taky. Odehráli jsme poslední koncert v  prosinci. Problém byl ten, že to byl od začátku projekt jen tak pro zábavu. Hrát zase přímočarej hardcore jako za starejch časů. Ale lidem se to začalo líbit a některý členové z toho chtěli udělat full-time kapelu a  některý (včetně mě) řekli: „Ne, kluci, je to jenom projekt.“ Takže nakonec jsme se kamarádsky dohodli, že to radši pro teď zabalíme, než se začneme nesnášet a  když si budeme chtít zase někdy za čas zahrát, tak do toho půjdem. Ale hádám, že s Refused je to asi jinej příběh, co? Ty už jsou teď mrtvý definitivně? No, asi takhle, turné v  roce 2012 bylo skvělý, bavilo nás to. Koneckonců původně jsme řekli, že to bude jenom 10 koncertů a nakonec z toho bylo 82. A na konci roku jsme si řekli: „Uvidíme, co bude dál.“ Když jsme byli mladší a  rozpadali jsme se, bylo pro nás přirozenější říct: „Do prdele s tím! Spálíme všechno!“ Teď si spíš říkáme: „Uvidíme, co se stane.“ Možná když přijde nějaká zajímavá nabídka na turné nebo nějaký dobrý nápady na novej materiál... Kdoví? Je důležitý bejt otevřenej všemu, co může přijít. INVSN (SWE) Ginny Andro & Bitchez (CZ) čt 18. 9. 2014, Praha – Klub 007 Strahov

I letošní léto proběhlo v rytmu festivalů všeho druh, pěkných i nepěkných, plných i zbytečně plných. A protože i my se soustředíme na současné dění a nic nám neunikne, připravili jsme si pro vás speciální Letní festivalový kvíz pro každou hlavičku:

Letos jsi byl/a na festivalu: a) Mighty Sounds b) Lopata Fest c) nahovna Součástí pódiového vystoupení je: a) vystoupení v kostýmu b) obnažování c) 1-4 promile Váš letošní největší zážitek je: a) sex za doprovodu výměny toi toi b) tanec Svatého Víta v dešti c) ú der letícím vratným kelímkem do spánku při smýkaní se u pódia Tsipičo znamená: a) velice dobrá kapela b) oficiální pozdrav na magistrátě města Brno c) vidíš, vešel se tam Mít kdekoli kamaráda znamená: a) chtít VIP lístky zadarmo b) chtít kurvy a chlebíčky zadarmo c) chtít zadarmo úplně všechno a nadávat, když to nejde

Správné odpovědi doneste společně s bonboniérou a pytlíkem chipsů vašemu psychiatrovi, terapeutovi, rodičům a osobnímu výčepákovi.

Hitem letošního léta byl: a) předvolební program většiny politických stran b) salzu tančící pinč na youtube c) hit zpěváka M. Hrůzy do hlavy Největším problémem táborské hygienické stanice jsou: a) zaražené větry b) nízké úplatky c) Mighty Sounds Příští léto pojedete: a) na vodu koňmo b) na další festivaly c) do prdele Zoli z Ignite je: a) bůh b) bůh c) bůh

kompletní merchandise z mighty sounds 2014 na www.mightyshop.cz

TEXT Přemysl Černík

Právo na sebeurčení

Pokud dnes chcete bejt názorovej rebel, kterej se neveze na lochneský dráze mediokracie, je třeba podrobit západní politiku hluboký kritice, ať na druhý straně stojí kdokoli, třeba sebevětší píčus. Jasně, USA a EU mají svoje zájmy. Ostatně jakákoli ekonomicky provázaná a diplomaticky silná entita má svý zájmy. Tak to bylo, je a bude a není třeba to stále dokola imbecilně opakovat. Ve světe nejsou věci nikdy tak černobílý jako ve starejch filmech s  Arnoldem Schwarzeneggerem. Na východě Ukrajiny se děje spoustu svinstev, který nejsou úplně transparentní a pro normálního smrtelníka je udělat si absolutní názor téměř nemožný. Hodně nezávislejch intošů ujíždějících si na boření mýtu o zlym Rusku si za mantru vzalo prázdnou formulku „právo na sebeurčení,“ která, ač má v historickym kontextu obrovskej počet trhlin, se zrovna teď hodí jako řídící princip pro nekonvenční mudrování. Kdyby měly jižní oblasti Slovenska právo na sebeurčení a  tudíž jim bylo povolený okamurovský referendum, už by pravděpodobně na radnici Komárna vlála maďarská vlajka a  i  v  rámci argumentu „kdo kde byl dřív“ by těžko někdo mohl říct popel. Podobně by tomu bylo v Čechách, kdyby se po válce „nevyčistily“ Sudety. Nikomu by se asi nelíbilo, aby jeho vlast přišla o  strategický pohraničí či průmyslový oblasti kvůli jakýmusi konceptu,

kterej je v  rámci historicko-politickejch mechanismů v  podstatě bezprecedentní, resp. se opírá o  události, který nejsou obecně považovaný za zrovna šťastný. V  doněcký i  luhanský oblasti je bordel a  vlastně ani sami separatisti úplně nevědí, co chtějí, popř. s  kým se kamarádit a s kým ne. Bordel je po událostech z loňskýho podzimu i v Kyjevě a dle toho taky vypadají manévry ukrajinský armády. Co je ale opravdu zarážející, je amne-

sie všech těch křiklounů, který tvrděj, že Putin je v základu altruista, kterej se jen snaží chránit „svůj lid“. Kapitola anexe Krymu byla v  tichosti ukončena změnou mapy na Wikipedii a  poznámkou „teritorium mezinárodně uznávané jako ukrajinské, ale de facto ovládané Ruskem.“ Fakt, že 11 tisíc vojáků, který nejdřív Rusové nebyli a  až když se vody uklidnily, tak vlastně byli, vyprchal z  myslí lidí jako děj pátýho dílu Policejní akademie. To, že Rusko porušilo hned několik zásadních mezinárodních dohod, je fuk. Vojensky obsadit poklidný teritorium, zkonfiskovat základny a  armádní stroje a  pak vyhlásit referendum, kterýmu přijede přihlížet poslanec Šarapatka a  řekne, že to bylo v  pohodě, je přece v  řešení geopolitickejch problémů demokratickej standard. Je to přece „právo na sebeurčení“. Autoři americký deklarace nezávislosti si dali tu práci uvést téměř třicet důvodů, proč měla tehdejší britská kolonie právo

na to zpřetrhat vazby se svou „matkou“. Rusko a  krymský Rusové mumlali pouze něco o  ochraně etnika, aniž by se na poloostrově cokoli zásadního dělo, a jediným důvodem tedy byla „destabilizovaná politická situace“. Je fajn, že velmoc, která posílá mladý holky za exhibování v  kostele do gulagů, je tak předvídavá a má až tak úzkostlivou starost. Nehledě na to, kdo sestřelil malajský dopravní letadlo, by se prostě nemělo na Krym zapomínat. Putin nemůže zopakovat svůj scénář s  (ne)ruskejma vojákama dvakrát po sobě už jen kvůli tomu, že na východě Ukrajiny nemá žádnej Sevastopol. Je v  podstatě neuvěřitelný, že tolik lidí ze země, která má s  mezinárodní politikou Ruska tak záživný zkušenosti, dneska troubí do světa, že Putin je vlastně chudák, kterej brečí ve svym kremelskym kanclu zoufalstvím. Krym by měl bejt v  tomhle guláši alespoň částečně vodítkem. Jenže Krym je historie…

headbangeři

v kšiltovkách „Každá velká kapela chce změnit svět – už od momentu, kdy poprvý zapojí svý aparáty. Buď skrze sociálně a politicky zaměřený texty, nebo hudební sílu a agresi, což používaj jako hráz proti vlně sraček, co se všude vysílaj, nebo tvoří něco úplně jedinečnýho, rodícího se ze zklamání, jak známí a lidi kolem dokola marněj svý životy.“ Tolik sheffieldský While She Sleeps, který se na podzim chystaj do Prahy jako support In Flames.

TEXT Zdeněk Bělohlávek

Vznik týhle britský metal/hardcore kapely spadá do roku 2006, to když nikoli poprvé a  nikoli naposled založili svoji kapelu nerozlučný kamarádi ze školy: zpěvák Jordan „The Face“ Widdowson, doprovodnej zpěvák Allan Worrall, bubeník Adam Savage, kytaristi Sean Long a  Mat Welsh a  baskytarista Aaran Mackenzie. Jenže když o tři roky pozdějc volí většina hudbu jako full time job, jedinej, kdo musí zůstat v háku, je zpěvák Jordan Widdowson (a zřejmě i Allan Worrall, protože dál už o něm v historii kapely není zmínka). A  tak se novým vokalistou stává Lawrence „Loz“ Taylor, s nímž WSS vydali debutový mini-album The North Stands For Nothing. Na jeho podporu zuřivě koncertujou a  zkrátka nebylo ani možný si jich nevšimnout, protože vystoupili na monstrfestivalu Sonisphere a rovněž si je vybrali Bring Me The Horizon na část tour v roce 2011, která ovšem pro WSS skončila po několika koncertech na Britských ostrovech, protože do USA se kvůli potížím s imigračním nedostali. Aspoň mohli jezdit jako headlineři na vlastním turné po UK a Evropě a spravit si chuť. V  následujícím roce, 2012, se největším zájmem kapely stává (kdo by to řek?) nahrávání desky a živý koncertování. První plnohodnotný album This Is The Six vychází v srpnu a trefuje se do doby, kdy se WSS můžou naparovat: v  červencovým čísle časopisu Kerrang! dostali cenu za nejlepší novou britskou kapelu. Taky se podívali do Austrálie, zahráli si na

Downloadu a  stali se trvalou součástí Vans Warped Tour. Zařadili se mezi velmi oblíbený mladý skupiny a postupem času si zahráli třeba s Asking Alexandria, Enter Shikari, Soulfly, Norma Jean a dalšíma a dalšíma. Hudebně se kapela hrdě hlásí k  metalu a hard rocku a na jejich muzice i zvuku je to znát – heavy je slovo, kterým tady fakt sedí. Žánrový prvky HC a metalu jsou v případě WSS poznamenaný specifickou zatěžkaností, se kterou navíc konvenuje i britská angličtina, která kapelu odlišuje. To taky potvrzuje Lawrence „Loz“ Taylor, když říká: „Znám dost kapel, který budou zpívat s americkým akcentem, ale my chceme odrážet to, čím sami jsme. Jsme britové a máme desku, co podle nás může některejma věcma otřást. Máme zároveň zvuk, kterým chceme ukázat světu a taky ho dobýt.“ Mezi svý vzory řaděj členové While She Sleeps metalový i hardcore kapely, ale die-hard fans obou žánrů by asi byli zklamaný, protože obě desky nejsou ani čistej metal nebo core. Z obou žánrů si berou něco – složitější struktury jednotlivejch skladeb a podladěný kytary odkazujou k  headbangerům v  křivácích, údernost a naléhavost zase ke klukům v kšiltovkách a keckách. Viditelně to ale vůbec ne-

vadí, protože právě díky zvláštnímu skloubení obou žánrů a taky unikátní komunikaci s fans jsou WSS hodně populární u šířeji zaměřenýho publika nejen doma, ale taky ve zbytku Evropy i v USA. Sama kapela v rozhovorech říká, že druhou desku nešli dělat s  jasnou představou o  žánru, jen chtěli, aby na rozdíl od EP byly melodický pasáže melodičtější a tvrdý místa ještě tvrdší. To je na debutu bezesporu slyšet, hlavně kytary a bicí dohromady tvořej stěnu, která se na vás valí jako supertěžká lokomotiva v plný rychlosti. Rozjetou mašinu WSS zastavila na čas hospitalizace zpěváka Loze. Na konci roku 2013 podstoupil operaci krku a  následnou rekonvalescenci. Kapela dala na web dokonce videa z nemocnice, jedno před operací a  druhý po. Všechno samozřejmě dobře dopadlo, jede se dál a právě teď je na spadnutí druhý dlouhohrající album a šňůra po Evropě. Praha je třetí zastávka z  cca třiceti, tak si je užijem ještě čerstvý. In Flames (SWE) While She Sleeps (UK) Wovenwar (US) po 29. 9. 2014, Praha – Roxy

TEXT Přemysl Černík

smutnej klaun Sebevražda Robina Williamse zasáhla většinu filmových fanoušků, ale asi vůbec nejvíc se dotkla generace 80. let, která vyrostla na snímcích jako Hook, Hračky, Táta v  sukni, Jumanji nebo Jack. Williams měl zvláštní charisma a  jeho proměna z  nudného korporátního patrona Petera Benninga zpět v  Petera Pana byla v  dětských očích tak přirozená, že byly ochotny uvěřit, že se z otravného „dospěláka“ opravdu znovu stal jedním z nich. Peter Pan nechtěl vyrůst, ale pokud by se tak muselo stát, chtěl by být Robinem Williamsem. Hrdinové, které ztvárnil Robin Williams, měli však i ve zmíněných dětských filmech jakýsi tragikomický rozměr a  možná právě to je činilo tak poutavými. Williamsovy postavy mají jistý unifikující element, ale taktéž hrají všemi možnými barvami, bravurně dokáží kloubit humor a smutek – ať již se jedná o tragickou postavu v komickém kontextu či naopak. Mnoho jeho filmů nebylo nikdy dostatečně doceněno. Nejlepším příkladem budiž Seize the Day podle stejnojmenného románu Saula Bellowa, který zapadl v ozvěnách adaptace Smrti obchodního cestujícího s Dustinem Hoffmanem z předešlého roku kvůli společnému tématu neviditelných, individuálních tragédií poválečných USA. Mezi nezapomenutelné, avšak často opomíjené role patří především opus magnum Terryho Gilliama Král rybář, ve kterém se postavy Williamse a  Jeffa Bridgese proplétají kontrasty a symbiózami a vytváří jeden z  nejzajímavějších, ale přitom lidsky nejobyčejnějších tandemů filmové historie. Williamsovi unikl Oskar o vlásek – získal jej Anthony Hopkins za kasovní trhák Mlčení jehňátek. Herec se ocenění dočkal (tentokrát za vedlejší roli) až o šest let později za postavu traumatizovaného psychoterapeuta Seana Maguira ze snímku Dobrý Will Hunting. Opomenout nelze ani úžasné výkony ve filmech jako Společnost mrtvých básníků, Znovu po smrti, Dobré ráno, Vietname, Jak přicházejí sny, Insomnie či Expres foto. V posledních letech sešel Williams i kvůli gradujícím problémům s alkoholem, drogami a depresemi trošku z očí, ale již nedlouho po jeho smrti se jasně ukázalo, že patří mezi velikány, jakými byli například Richard Prior či Peter Sellers.

můžeme říct, že se nám daří. Všichni si ale velmi dobře pamatujeme všechny ty roky, kdy to tak nebylo a my po turné museli chodit mýt nádobí, aby bylo na nájem. Teď si už naštěstí můžeme dovolit víc. Hlavně víc jezdit. Jak to vidíš? Řekl bys, že tu pozornost, které se vám dostává, jste si vysloužili živým hraním nebo spíš kvalitou vašich desek? Určitě obojím. Respektive určitě to není jen o dobrých nahrávkách. Vždycky jsme byli především živá kapela. To je to, co děláme dobře a na čem si zakládáme. Desky jsou samozřejmě nesmírně důležité, protože to jsou písničky, co od nás lidi chtějí slyšet, ale hlavní je vylézt na pódium a dát do toho všechno, co máš. Milujeme živé hraní, myslím, že jsme v  tom dobří, a  nikdy bych si neodpustil, kdybychom nějaký koncert odflákli. Proto bych řekl, že většinu našich fanoušků zajímá to, co děláme.

ROZHOVOR Tomáš Kejmar

Na otázky odpovídal Greg Barnett, 2. 5. 2014 na festivalu Groezrock v Belgii.

Všimnul jsem si, že si v  poslední době s Tomem mnohem víc dělíte hlavní zpěvy. Na starších deskách jste povětšinou zpívali všechno oba dohromady. Děláte to úmyslně? Ani ne. Způsob, jakým skládáme, jen postupem času vykrystalizoval do fáze, kdy buď já nebo Tom přijdeme s hlavním nápadem, o čem písnička bude a  to se snažíme předat bez toho, abychom ten nápad násilně dělili mezi dva hlasy. V kostce je to tak, že kdo to napíše, ten to zpívá. Nejde tu ale o  žádné ego, ani jeden z nás není lepší než ten druhý.

Před dvěma lety jsme si povídali s Tomem Mayem, který říkal, že i  přes veškerý humbuk kolem The Menzingers si v kapele stěží vydělá víc, než když myl nádobí v restauraci. Jak jste na tom teď? Tak to ti řekl dobře! Teď už jsme na tom ale trochu líp, než když jsme chodili na brigády do kuchyně. Třeba dneska se na nás přišlo podívat několik tisíc lidí, je to šílený. Ale měli jsme hrozné štěstí. V tuhle chvíli už asi

Nesnažíte se, byť jen podvědomě, jeden druhého překonat? V  hudební historii jsou spousty příkladů jako The Beatles, The Clash nebo Hüsker Dü, kdy dva hlavní autoři v kapele při psaní doslova soutěžili. V tomhle slova smyslu trochu ano. Ale přijde mi to pozitivní. Když Tom přijde se skvělou písničkou, tak si říkám „Sakra, měl bych napsat něco minimálně stejně dobrého nebo lepšího.“ V  tomhle případě mi nepřijde, že

90% pravda 10% fikce Hvězda The Menzingers stoupá rychleji a pod bedlivějším dohledem fanoušků než Sputnik 1. Po dvou albech na kultovním vydavatelství Epitaph Records se z neznámého jména stali novým zavedeným pojmem v melodickém punk rocku. V Čechách jste The Menzingers měli možnost vidět na loňském ročníku Mighty Sounds a  pár měsíců před tím jako předskokany legendárních Bouncing Souls. A  letos v  řijnu, třináctého (ne, nebude to pátek) je budete moci vidět na strahovském kopci, spolu s jejich krajany The Holy Mess a protinožci The Smith Street Band.

by šlo o ego. Spíš se navzájem hecujeme. Vždycky jsme chtěli psát písničky, co nejlíp to půjde, a díky tomu se náš repertoár, doufám, pořád zlepšuje. Navíc, když píšeme ve dvou, máme potom pestřejší materiál, než kdyby to celé napsal jen jeden z nás. Často se v  textech pouštíte do vyprávění nejrůznějších příběhů. Do jaké míry jsou fiktivní? Pokud bych to musel vyjádřit v  číslech, řekl bych, že tak 85 až 90 procent je pravda. Zbylých 10 až 15 procent je fantazie. Ale tím nechci říct, že jsou to výmysly. Většinou je to tak, že když se snažíš si vybavit nějaký zážitek, nevybavíš si úplně přesně všechno, co se přihodilo, ale to, jak se tvůj mozek rozhodl si to zapamatovat. A  když o  tom pak píšeš písničku, občas ti zážitky splynou v  jedno a výsledek je taková směs. V bookletu alba Chamberlain Waits děkujete klubu Ava House, na On The Invisible Past už je u poděkování RIP a v jednom textu se zpívá o párty, kdy se propadla podlaha. Jak to bylo ve skutečnosti? V Ava House žili naši vůbec nejlepší kamarádi. Třeba Danielle, moje sousedka ze čtvrti, kde jsem vyrostl. Bylo to ve Filadelfii, ve druhém patře, v  obřím bytě, kam se vešlo kolem 200 lidí. Bývaly tam koncerty a pokaždé se tam hrozně houpala podlaha. Na tolik lidí to evidentně nebylo stavěné. Nakonec je vystěhovala policie. Bylo to super místo, s Chamberlain Waits jsme tam hráli pořád, když vyšlo On the Invisible Past, tak už bylo po všem. To je těch 90% pravdy. Propadlá podlaha je zbylých 10% fikce. Malých koncertů jste si v poslední době asi moc neužili. Chybí vám to? Ano a  to myslím zcela upřímně. Je to jeden z paradoxů hraní v kapele, čím větší kapela je, tím menší je kontakt s publikem. Nikdy bych samozřejmě nechtěl nijak ustupovat z  toho, kam až jsme se s The Menzingers dostali.

Dneska jsme hráli pro 7, možná 8 tisíc lidí. Je to splněný sen! Ale chybí mi malé koncerty, kdy se hrálo na zemi. Nikdo neřešil, jestli budeme hrát 5 nebo 15 věcí. Lidi to bavilo, pár rozlitých piv, převržených mikrofon, prasklých strun… prostě to nebylo tak na vážno. Na druhou stranu mi imponuje ta profesionalita velkých koncertů. Velký zvuk, světla, projekce, má to něco do sebe. Vážně? Vždyť i v textu prvního singlu z poslední desky se přiznáváš, že jsi vždycky nervózní, když máš mluvit k  velkému davu lidí. Vy toho na pódiu vlastně vůbec moc nenakecáte. Jo, dneska jsme byli hodně nervózní. Posunkovali jsme s Tomem na sebe ve stylu „Řekni něco, dělej“ a on „ne, řekni něco ty“ a skončilo to klasickým „další písnička se jmenuje…“ Obvykle to není taková hrůza. U menších akcí si povídáme, jako když stojíme někde na baru, ale dneska jsme hráli skoro v kuse. Nedávno jste vypustili skvělé video pro I Don‘t Wanna Be An Asshole Anymore. Jak jste přišli na ten scénář? Už první video k albu Rented World na písničku In Remission měl točit Whitey McConnaughy. Jeho práci zbožňujeme, tak jsme ho oslovili jako prvního. Neměl na nás bohužel čas, ale pak se nám ozval s tím, že má super nápad pro náš druhý singl. Poslal nám scénář a já nevěřil vlastním očím. Byla to ta nejvtipnější věc, co jsem kdy četl. Shodli jsme se, že ať už to bude stát cokoli, musíme to zrealizovat. Nakonec to Whitey natočil, když jsme byli na turné v Austrálii. Když jsem na to poprvé koukal, málem jsem spadnul ze židle. Kdo hraje tu hlavní postavu? Já si myslel, že bys to mohl být ty. Haha, to by bylo super. Vypadá trochu jako já, že jo? Ale ne, je to nějaký herec. Vlastně vůbec nevím kdo. Whitey to celé zorganizoval sám. Tedy až na tu pizzerii, kde krájí ten salát, to je v Portlandu a vlastní jí náš kamarád.

Ty i Tom občas koncertujete sólově a  to převážně akusticky. Uvažovali jste o  nějakých nahrávkách? To nemůžu popřít ani potvrdit. Nemáme žádný plán něco nahrávat. Hlavní věc, na kterou se soustředíme, je kapela. Ale pokud napíšeme něco, co si bude přímo říkat o  akustickou verzi, tak to uděláme. Miluju akustickou muziku, většina toho, co poslouchám, vlastně stojí na akustické kytaře. Dost si ujíždím na country. Ale prozatím se budeme spokojeně držet svého kopyta a  elektrických kytar. Na tohle se ptám pravidelně. Jste z  Filadelfie, které kapely z okolí bys doporučil? Popravdě řečeno, Restorations, kteří tu dnes na Groezrocku hráli, jsou teď moje nejoblíbenější kapela z Filadelfie. Pak tu byl Dan Yemin z Paint It Black, Lifetime a Kid Dynamite. Ten je něco jako místní kulturní instituce. Paint It Black byli jeden z prvních koncertů, které jsem kdy viděl, a  úplně mě to tenkrát odrovnalo. Pak je tu jedna holčičí kapela, Cayetana, což jsou naše kamarádky, co dělají super muziku. Little Big League jsou skvělí, Modern Baseball taky a Davea House už všichni znají, ne? Mám pocit, že vás už taky. Já jsem z  toho pořád překvapený. Třeba jednomu zážitku nemůžu pořád uvěřit. Hráli jsme na festivalu v New Yorku, kde vystupovali i Descendents. A aby bylo jasno, my jsme všichni skalní fanoušci Descendents. Při koncertě jsem se rozhlédnul a vidím Mila Auckermana z Descendents, jak stojí na straně pódia a  zpívá s  námi. A  ne jenom jednu písničku, ale celý koncert! Všechno! Musel jsem to normálně rozdýchávat. Po koncertě jsem se radši kluků ptal, jestli se mi to jen nezdálo. The Menzingers (US) The Smith Street Band (AUS) The Holy Mess (US) po 13. 10. 2014, Praha – Klub 007 Strahov

Po / Mon 13. 10. 2014 v 19:00 / 7PM Klub 007, Koleje ČVUT - blok 7, Praha 6 - Strahov

Civ

Can’t Wait One Minute More To už je hodně dávno, kdy jsem Civ slyšel poprvé, ale klip jsem vlastně viděl až teď. Proti předchozímu songu o dost pozitivnější a s větší nadsázkou, i když od sebe ty klipy dělí skoro 20 let. Ke mně se Civ dostali skoro ruku v ruce s nahrávkama Gorilla Biscuits a to mi bylo nějakých 15, ale to jsem byl zrovna pod vlivem Green Day, takže jsem základy hcpunku začal objevovat až asi o 2 roky později.

Štěpán (CityLights)

V červenci se během jubilejních desátejch Mighty Sounds představilo, v rámci pestrý a žánrově vyvážený přehlídky, i několik nastupujících českejch kapel, který jsou za a) z tvrdšího ranku a za b) o  nich ještě hodně uslyšíme. Jednou z nich jsou i moderní HC boyz ze CityLights a  ač před sebou mají bezpochyby světlou budoucnost, s  basákem Štěpánem nahlídneme prostřednictvím deseti klipů v  čase zpátky.

Rotting Out

No Clue Ja mám lopatu celkem rád, taky to nemůžu poslouchat pořád, ale občas jsou prostě dny, kdy je člověk z  něčeho frustrovanej a  má náladu na pořádně agresivní a  naštvanou hudbu. Video naprostá žánrová klasika, nic co by mě překvapilo, ale vynechal bych rozhodně scény, kdy „jakože“ mlátí člověka, kterej je trochu jinej. Každopádně myslím, že zpěvák chodí ke stejnýmu zubaři jako Jorge z The Casualties.

MxPx Far Away 

V jednoduchosti je síla – to si myslím, že vystihuje klip, song i kapelu úplně dokonale. Klipu černobílá nálada sedí, kapela hraje, bubeník Yuri vypadá pořád stejně legračně – za mě dobrý a důkaz, že natočit klip, kde kapela jen hraje a člověka to nezačne po minutě nudit, se dá. MxPx pro mě mají hodně sentimentální hodnotu, teď už je neposlouchám tolik, ale pořád pro mne ta kapela hodně znamená.

Devil You Know

Seven Years Alone  To je zpěvák z Killswitch Engage, že jo? Vůbec jsem nevěděl, že zase hraje, což je fajn, protože si myslím, že má výbornej hlas. Hudba a  klip mě už tolik nebaví, i když zachraňuje to basák a jeho pózy. Ale

chybí mi tam energie a zdá se mi, že zbytek kapely je tam prostě jen tak do počtu, aby tam zpěvák nebyl sám, a kapela to ví a nikam se moc necpe. A kytarista nemá obličej, ten má jenom vlasy.

zachrání! Ale hudba mě nebaví vůbec, přijde mi to, jako kdybych poslouchal nějakou zmodernizovanou verzi Ricky Martina nebo tak, a navíc se mi zdá, že ten hlavní motiv zní úplně stejně jak ve Stan od Eminema.

Red Fang Wires 

Cancer Bats

Road Sick  Joo tak tenhle klip mám hodně rád. Krásnej příklad toho, jak se nebrat jako kapela vážně. Jeden z  mých nejoblíbenějších klipů vůbec a pro mě rozhodně nejlepší song z desky Dead Set On Living. Kdyby Cancer Bats nehráli, tak by měli spolu založit nějakou komediální skupinu, to by jim šlo asi úplně stejně dobře. Tady to šlape jak vizuálně, tak hudebně!

Úplně mi poskočilo srdce radostí, když jsem v  seznamu videí viděl Red Fang. Jakejkoli jejich klip je v podstatě krátkej nezávislej film. Sedím u toho přikovanej a čekám, co se bude dít dál, co budou dělat s tím mlíkem... Videí, kde kapela vyhodí peníze na klip za nesmysly, už tu bylo, ale myslím, že to nikdo nedokáže podat tak jako Red Fang. A samozřejmě by to celý nebylo kompletní bez spousty piva.

Rancid

Rixton

Me And My Broken Heart Tady počet views napovídá, o co asi půjde. I  když musím uznat, že klip je natočenej profi, pěkně se na to kouká, je tam jasná inspirace filmy od Guye Ritchieho a celkově to má spád. A naštěstí jim zpěvák ty peníze

Fall Back Down  Rancid je kapela, která je se mnou od samýho začátku. Journey To The End Of The East Bay je jedna z prvních věcí, co jsem se učil na basu, Matt Freeman pro mě zůstává jediným basáckým vzorem do teď, kdy už žádný vzory nemám. Video je takovej Rancid standard, mihnou se tam i  „praví punx“ Good Charlotte. Ale textově je Fall Back Down paráda, mít někoho, kdo tě zvedne, když spadneš, podpoří, když máš těžkou chvíli, to potřebuje každej, ne?

Seriál subkultury No. 19 Fanoušci kapely Kryštof

TEXT Přemysl Černík

Havířská 11, Plzeň | www.podlampou.cz pá 5.9.

CONJONCTIVE (CH) deathcore female & male fronted/Švýcarsko, CIRCLE OF EXECUTION (CH) metalcore/Švýcarsko, BELLIGERENCE atmospheric death metal/Praha, BREATHING THE BOTTOM

metalcore - electronica/Plzeň; 20.00 – 90 Kč

klidně by to mohl Pokud by bylo třeba ilustrovat termín „střední proud“ vizuálně, vezmeme v úvahu být neandrtálsky zarostlý ksicht Richarda Krajča. Alespoň pokud je, jestli by Kryštof postavení, kterýho se jeho slezský partičce dostalo. Otázkou val v přiblbym byli, kde jsou, kdyby tenhle konformně nekonformní guru neúčinko a  uřvanejch linek ch telefonní ejch analogov dobách v  byl kterej pořadu Medúza, videoklipům. Člověk modemů jednim z mála způsobů jak se dostat k zahraničnim od Faith No More tenkrát byl za na minutu a  půl zkrácenou verzi nějaký pecky podržtašky a liochoten vydržet i nesmyslný a trapný tlachání páně Krajča a jeho dovýho křesťana Aleše Juchelky. Možná by kluci z Kryštof dneska ještě kradli měď v Porubě, aby měli na baterky do ladiček. Bohužel básník Richard měl větší štěstí než Tereza Pergnerová, jejíž covery Joan Jett Čágo šílenci (I love rock’n’roll), Michala Davida Non-stop a  hostování se slovutnou kapelou Premier bylo naštěstí to poslední, čeho se před finálním konvertováním k pikateriánství zúčastnila. Krajčo asi nabídku pózovat v Leu nedostal a tak si svou nesmyslnou chacharskou poetikou začal získávat srdce dolního managementu, sekretářek a  sekretářů, asistentek, asistentů, asistentek asistentů, asistentů asistentek apod. Kryštof se léta nenápadně drápali nahoru a  jak se zhoršovala úroveň jejich desek, přibejval počet fanoušků, který se vzhlédli v Krajčově lexikálnímu Legolandu.

DIVADLO POD LAMPOU

Z Richarda se postupně stal takovej generační mluvčí, obdoba Dana Landy, ne však pro burany, ale pro střední třídu. Mimo to podal oskarovej výko v pětihvězdičkovym filmu Non Plus Ultras a  koncept hobitabitkaře rok na to vykradl snímek Hooligans s Elijah Woodem. Ríša objíždí se svejma českejma „Coldplay“ všechny kouty republiky, kde mu daj odpovídající zlatku a když přestane mít na to lítat za holičem do Greenwich Village, rozjede svoje pseudohipísácký kempy nebo se nechá cinknout Babišem. Jeho pokrytectví je pouze avatárem kryštofích fanoušků, který mají rádi poezii zabalenou do papíru od bramborovýho salátu. Závisláci na Red Bullu s vodkou, pravidelný návštěvníci 80s party a  bejvalý zastánci Michaela Boltona.

so 6.9.

STARÉ PUŠKY staré dobré pušky se po dvou letech vrací do Plzně s novým albem „Stálo to za to“!, support: S.V.Z. oi punk/Klatovy, THE JOKERS punk rock/Plzeň; 20:00 – 120/150 Kč

pá 12.9.

DIABOLICAL FEST vol.4 CUTTERRED FLESH death metal/Karlovy Vary, NAURRAKAR black metal/Praha, ANIMAL HATE death metal/Domažlice, MALLEPHYR black/death metal/Rokycany; 20:00 – 100 Kč

so 13.9.

SODOMA GOMORA - Řezník & De Sade horrorcore/Praha, Hosté: HAADES, FUDY, DJ ILL RICK, DJ BA2S (ex Chaozz); 20.00 – 140/180 Kč

pá 19.9.

POSITIVE MIND core riderz/Plzeň - křest cd „Individualist“!, Hosté: DELUSION hardcore - metal/ Strakonice, SNAIL metal - crossover/Plzeň; 21:00 – 100 Kč

so 20.9.

BENEFICE; ANNULUK (D) ethno -reggae - world music fusion/Germany. 20:00

út 23.9.

LES ÉJECTÉS (FR) ska - reggae - rock/Francie, Steff Tej a legendární ÉJECTÉS loni oslavili již čtvrtstoletí existence a po třech letech se vrací do Lampy! 21:00 – 100/130 Kč

st 24.9.

SHANDY (AUS) 77´punk - oi - rock´n´roll/Brisbane; 21.00

čt 25.9.

QUI (USA) avantgarde noise rock duo/Los Angeles. QUI založili v roce 2000 Paul Christensen (bicí/zpěv) a Matt Cronk (kytara/zpěv), o tři roky později vydali debut „Baby Kisses“ a druhé album „Love´s Miracle“, na kterém se společně s QUI podílel frontman kultovních Jezus Lizard David Yow, vyšlo v roce 2007 na labelu Mike Pattona Ipecac rec. V Lampě QUI představí aktuální novinku „Live, Water, Living...“, kterou produkoval bubeník Melvins Dale Crover! Pořádají Místní Borci; 21.00

pá 26.9.

CHANGE TODAY TOUR 2014 OTHERPARTS hardcore/Plzeň, FACES ARE FICTION rock - crossover/Most, ATTACK THE HERO hardcore - metal/Praha, NEVER LEFT BEHIND metal - nu metal/Štětí; 20.00

so 27.9.

AMORES PERROS rock - punk/Plzeň - křest cd „What The Funk?!“. Host: ZAVŘÍT rock - pop/

Dobřanyw; 20.00 ne 28.9.

ZEUS! (IT) heavy grinding rock´n´roll bass & drums duo made in Italy (Three One G Records), MR. NOBODY - experimental pro dog noise/Plzeň (Dog Lovers records), ARAI post rock/Stod. Pořádají

Místní Borci; 20:30 – 100 Kč

st 01.10. ZNC plzeňská punk rocková legenda s novým albem! 21:00 / 80,-/100,čt 02.10. KURTIZÁNY Z 25.AVENUE stálice tuzemské hudební scény poprvé v Plzni v čele s novým frontmanem Kurzem (Atari Terror)! 21.00 pá 03.10. VULTURE INDUSTRIES (NOR) progressive experimental dark metal/Bergen + hosté. Pořádají Phantoms of Pilsen; 20:00 – 200 Kč (držitelé vstupenky na festival Phantoms of Pilsen vol.8 – 100 Kč) so 04.10. SLAPDASH ROCKABILLY neorockabilly/Praha, THE LIVING DEADS (USA) rockabilly/USA; 20:00

CROSS CLUB

Plynární 23, Praha 7 | www.crossclub.cz

po 1.9.

LOS TEKKENOS (PND Sound a hosté)

ne 21.9.

út 2.9.

HEART GUITAR (Crooks (UK), Hindsights (UK), Black Bay a hosté) DRUMZONE (Orange Recordings DJs)

GHETTOLLEGE (Shibari Workshops) ROCK A LITTLE MUSIC WORKSHOPS (workshopy pro mladé muzikanty)

po 22.9.

st 3.9.

PSYTRANCE (Lolla a hosté)

čt 4.9.

PUNK NIGHT (Našrot, V.O.H a host) DRUM&BOUNCE (Drumbassterd crew)

VINYL BURZA NA KAVÁRNĚ (od 18:00) LOS TEKKENOS (Sherpa a hosté) ELECTRO BÁL (Dr Smeghead, Skritek, Soundquistador)

út 23.9.

MORE THAN HIP HOP (The High Corporation, Forbidden Fruits, MikkiM)

pá 5.9.

DRUMSTATION (Aeph ( IT-UK), Numa Crew feat. MC Ninjaz (IT), Doox & Killa, P.no, Moower, Sayuz,

st 24.9.

PUNK NIGHT (Až Naprší a Uschne, V.T.Marvin, Nežfaleš, Dilemma in Cinema) PSYTRANCE STAGE (Psyla a host)

BREAKBEAT.CZ (Numa Crew feat. MC Ninjaz (IT), Saku a hosté)

čt 25.9.

so 6.9.

DEEP BEAT AVANTGARDE

CULTURE MOVE (Barati Squad, Cabaret Manana a hosté) ERASMUS STUDENT PARTY (Malalata a hosté)

Emeka, Mersi)

(Bambounou (FR), Endian (UK), Bad Mojo & Michael Priest, dMitry, Sta, Creax) DNB FEVER (Commix (UK), Liquid dnb crew & DnB Fever Crew)

po 8.9.

LOS TEKKENOS (Luxor DJs, Dobi a host) 2ND STAGE (Mini.LXR, Dexide, Lexa)

út 9.9.

HC PUNK (Bombatölcsér, Bricanyl Turbuhaler, Dead City Radio, Hrobokop, Sebestřet)

st 10.9.

TIM VALTON (Tim Vantol Dasa Fon Flasa (SK), Intercity (SK), Worldhood) PSYTRANCE (Psyla a hosté)

čt 11.9.

RNR PARADE (Punkhart, Criminal Colection, Shandy) LIQUID FLIGHT (Liquid Dnb Crew)

pá 12.9.

MOOOVE IT! (Matt Prehn (SA), Bollo (SK), M&gors DJS, Martin DSC) PSYTRANCE DJS (Elien, Cyrax, Lolla, Mex, Dj Newteck)

so 13.9.

KONNEKT (Truth (NZ), Proxima (NL), MC Toast (UK), Priapus, Chik, Franill, Insane, Dirty Little Toaster) GRIME STAGE (Masro (UK), MC Smack, Nrmn, Rados, Fuss, Pirez)

ne 14.9.

CROSS N ART (Alef)

po 15.9.

LOS TEKKENOS (Acid special)

út 16.9.

GLOBAL AMIGOS (El Remolón (ARG), Chong X a host)

st 17.9.

GREAT NOISE WITH PASSION (Masked Intruder (USA), Pale Angels (USA)) DNB BEJBS (Snookey a hosté)

čt 18.9.

IT'S NOT BROKEN IT'S VINTAGE

(The Fuzztones (USA), The Maggiee's Marshmallows, Creepy Crawlers DJ's) BOLDRIK B-DAY (Boldrik, Messenjah, Mr Roll, Dr Kary, Babylon Rocker, Suppafly, Panda)

pá 19.9.

DRUMSTATION

so 2.9.

DUBSTEBLOG (Megalodon (US), Unnatural Forces (UK), Dreadz (UK), Blitz (UK),

(Blu Mar Ten (UK), Hybrid Minds (UK), Tom SMall b2b Annita, Theya b2b Blofeld feat. MC Procter, AhZ b2b KamCZa) NAROVINU STAGE (Blu Mar Ten (UK), Nika77 b2b Nitrous, Face feat. Manda, Eska b2b Prokta, Skywalker b2b Cashmeer) Stifler Selecta, Dirty Little Toaster, Magenta, Famboi, Mark Brays)

pá 26.9.

BREAK ART (Maztek (UK), Thiew a hosté)

so 27.9.

DIY KARNEVAL AFTERPARTY (Benefiční afterparty Recykluj nebo chcípni!)

ne 28.9.

HULIDI (Hudba, literatura, divadlo) HEART GUITAR (Black Art (USA), Drive (DE) a host)

po 29.9.

LOS TEKKENOS (Tekforce 23 (sk), Swamp, Ark a hosté)

út 3.9.

SKANK! (Turnner a hosté) DUB STAGE (Substandard Sound, Mr Ism a friends)

st 1.10.

LOS TEKKENOS (PND Sound a hosté)

čt 2.10.

DUB TURBULENCE (Jah Shaka (UK), Shakk-Attackk, United Forces of Dub, Dasha Fyah a hosté)

pá 3.10.

DEORBITAL NIGHT

17.9.

GREAT NOIsE WITH PASSION

(Elsa Esmaeralda (SWE) & Philip TBC, MC Coppa & Akira, MC Chevy & Dramajaqua & Ana Va & P.no, Mersi, Ne, Mic E.P (US). Koobl, Vitt3k)

Masked Intruder (USA), Pale Angels (USA)

IT'S NOT BROKEN IT'S VINTAGE

18.9. The Fuzztones (USA), The Maggie’s Marshmallows, Creepy Crawlers DJ's

DUB TURBULENCE

2.10. Jah Shaka (UK), Shakk-Attack, United Forces of Dub, Dasha Fyah a hosté

ROCK CAFÉ

Národní 20, Praha 1 | www.rockcafe.cz po 1.9. út 2.9. st 3.9.

MUSIC BAR - vstup zdarma! FreeZone: NIKITAR + guest: DAVID RENZA 20.30 - vstup zdarma! MUSIC BAR - vstup zdarma!

čt 4.9. pá 5.9.

PRIVAT/ZADÁNO

so 6.9. ne 7.9. po 8.9. út

9.9.

DJ Luis De Caesar – 21.00 - vstup zdarma! Rock Café Contest - 2. malé finále: EDMOND WELLS, TŘETÍ SLUNCE, VOLKMEN, ACID ROW; 19.30 (50 Kč/vstupné pouze v místě) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - vstup zdarma! MUSIC BAR - vstup zdarma! MUSIC BAR - vstup zdarma! Slam Poetry Exhibice vol.15: 15. exhibiční bitva borců v poezii naživo! Metoděj Constantine (mistr

ČR 2013), Bio Masha (vítězka Tilos Slam Budapest 2011), Eliáš Jeřábek, Taktika, Ondra Lidický, Pavel Oškrkaný, Barbora, Honza Nedbal, Míša Švédová; 20.30 (150 Kč/předprodej v Rock Café*) st 10.9. THE SHELL CORPORATION (USA) + support: GOLD”N”DRUNKARDS (200 Kč + poplatky/ předprodej v Rock Café, síti Ticketstream a GoOut.cz/250 Kč v místě) čt 11.9. PRIVAT/ZADÁNO + All Music Party - DJ MAARA 22.00 - vstup zdarma! pá 12.9. MIB QUARTET (1.narozeniny!!!) a hosté: OLEG SOKOLOV, MARTINA PÁRTLOVÁ 20.30 (200 Kč/ předprodej v Rock Café*) + DJ Elvis - 22.00 - vstup zdarma! so 13.9. CHILLI EYES (křest EP ,,Bondage) + guest: RATTLE BUCKET 20.30 (100 Kč/ předprodej v Rock Café*) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - vstup zdarma! ne 14.9. MUSIC BAR - vstup zdarma! 15.9. THIS WILL DESTROY YOU (USA) a LYMBYC SYSTYM (USA) 20.00 (280 Kč včetně poplatků / po předprodej v Rock Café a GoOut.cz / 350 Kč v místě) út 16.9. FreeZone: SOUR BITCH, DREADROT, BURNING STEPS 20.00 - vstup zdarma! st 17.9. MARIMBA LIVE DRUMS + afterparty J.V.F. SOUNDSYSTEM BY MLD 21.00 (100 Kč/ vstupné pouze v místě) 18.9. INSANIA +host: CAFFEINE 20.30 (120 Kč + poplatky/ předprodej v Rock Café a v síti Ticketstream čt a GoOut.cz /150 Kč v místě) + All Music Party - DJ MAARA 22.00 - vstup zdarma! pá 19.9. 3. Velká swingová tančírna: JOKER`S BAND + DJ`s Prague Swingmaster, Jakobeen (Radio 1) a El Swinger 20.30 (150,-/ předprodej v Rock Café*) so 20.9. Podzimní mazec v Rock Café: MANDRAKE´S MONSTER (NL), SIGNAL DRIVE, Sleazy RoXxX 20.00 (100 Kč + poplatky/předprodej v Rock Café a v síti Ticketstream a GoOut.cz /130 Kč v místě) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - vstup zdarma! ne 21.9. MUSIC BAR - vstup zdarma! po 22.9. MUSIC BAR - vstup zdarma! út

23.9. FreeZone: NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI + special guest: PHONETIX & TOMÁŠ CHMEL

20.30 - vstup zdarma + New Romance & Dark Wave afterparty:DJs Jirka Neumann & Richard Ulrych st 24.9. SCARLET SOHO (UK) + support: NANO (150 Kč +poplatky / předprodej v Rock Café*)

25.9. HOLDEN CAULFIELD (křest CD) + guests: I LOVE YOU HONEY BUNNY, PROFESSOR LEOPARD (100 Kč/předprodej v Rock Café* / 120 Kč v místě) + All Music Party - DJ MAARA 22.00 - vstup zdarma! pá 26.9. THE HUNTERS (CAN) + support: WORLDHOOD 20.30 (150 Kč + poplatky/předprodej v Rock Café, síti Ticketstream a GoOut.cz / 200 Kč v místě, ) + DJ Douda - 22.00 - vstup zdarma! so 27.9. Rock Café Contest- 7. základní kolo 19.30 (50 Kč/vstupné pouze v místě) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - vstup zdarma! ne 28.9. MUSIC BAR - vstup zdarma! po 29.9. CRUCIFIED BARBARA (SWE) + supports: JUNGSTARS (SWE), SUPERCHARGER (DK) 20.00 (340 Kč včetně poplatků/předprodej v Rock Café, na Ticket.alfedusmusic.cz a sítích Ticketstream.cz a Ticketportal.cz) út 30.9. FreeZone: RUNNING SUSHI (100th gig!!!), special guest: VÍT SÁZAVSKÝ (NEŘEŽ), support: CONCRETE OSTRICH 20.30 - vstup zdarma! st Galerie: 20 let Svobody zvířat 1.9. – 4.10. 2014 čt

* plus poplatky v síti Ticketstream a GoOut.cz

KLUB 007 STRAHOV

CLUB božák

pá 5.9 ne 7.9

HC Punk / Oi! / Crust MUNICIA (sk), TALES OF ERROR (cz)

pá 5.9

Basstards JR.SCHWING / NEOANGIN / SPAZMA / JOSEPH 21h/30,- / 23:55 3ozak3oys Ω Brojleroom

pá 12.9

Enemy Of The Sun Fest ADACTA (sk), NUCLEAR FROST (bra), VISION OF WAR (be), INSTINCT OF SURVIVAL (de) + DJ Patatona Hip Hop / Rap REFEW solo live! ft. ORION, VLADIMIR 518, DJ MIKE T, LA4 & DJ WICH! Enemy Of The Sun Fest HLINOMAZ (cz), FEMACOFFIN (usa) + DJ Froco Hard Core NEGATIVE APPROACH (usa), REPELENT SS (cz) Psychedelic Indie Rock QUILT (usa) New Wave / Garage / R´n´R INVSN (swe) Ska / Northern Soul SKAPARÁDA !! DJs Rude Boy Rhythm: Buqi, Path, Roman & Kuře Špáčovi narozeniny! FLAMING COCKS (cz) + DJ Roman Doom Metal / Sludge YOB (usa), PALLBEARER (usa) Dark / Drone / Ambient WOLVSERPENT (usa), ARGONAUT (cz) Rock I AM GIANT (nz) + afterparty JOSEF SEDLOŇ (cz) Country Punk / Psycho R´n´R MOONSHINE HOWLERS (cz), HARD FALL HEARTS (de), ROCKET DOGZ (cz) + Psychobilly Attack DJs (Grilování + Točené pivo od 16h venku!)

pá 12.9

Rock ŽÁDNÝ SMĚR (CZ) / HYPNOPINGU (CZ) 20h/50,-

st 24.9 so 20.9

Punk/Rock BESSER BITCH (SWE) + support 21h/100,-

Koleje ČVUT, Blok 7, Chaloupeckého 7, Praha 6 | www.klub007strahov.cz

so 13.9 ne 14.9 po 15.9 út 16.9 čt 18.9 pá 19.9 ne 21.9 út 23.9 čt 25.9 pá 26.9 ne 28.9

Hard Core AYS (de), WARBRAIN (aus), CLIENT (fr)

VELBLOUD music bar U Tří lvů 4/294, České Budějovice | www.velbloud.info út 2.9 st 3.9 pá 5.9 so 6.9 st 10.9 st 10.9 pá 12.9 so 13.9 út 16.9 st 17.9 pá 19.9 so 20.9 út 23.9 st 24.9 pá 26.9 so 27.9

STUDENTSKÉ ÚTERKY - Evakuační plán + hosté rock koncert BLACKOUT drum’n‘bass DJs SOUL GRIP (BE) + supporthardcore koncert AGABONDS NIGHT underground house DJs STUDENTSKÉ ÚTERKY - Wane Sick pop/crossover koncert REGGAE BASHMENT reggae DJ Urbi SYSTEM OF A DOWN revival slavné americké metalové skupiny FRESH BEATZ downtempo, breakbeat, dubstep DJs STUDENTSKÉ ÚTERKY Phoenix in Fire symphonic metal koncert PINKOUT gay’n‘lesbian & friends party SODOMA GOMORA - Řezník & DeSade rap/violence koncert UNITED REBELS + support street punk koncert STUDENTSKÉ ÚTERKY - Zero Hero metal koncert KOTEL hardrock/metal DJ Basic ARKTIS/AIR (Aut), ZEUS! (CAN) NAAB koncert FOKUS - benefiční koncert pro FOKUS Č.9 Budějovice STUDENTSKÉ ÚTERKY PPB koncert

út 30.9 Začátky koncertů ve 20.30 / diskoték ve 21.00, změna programu vyhrazena

Sochorova 1516, teplice | www.bozak.cz

so 13.9 po 15.9 pá 26.9 so 27.9

Indie/Alternativa ZRNÍ (CZ) + support 20h/150,program v přípravě čekuj fejs & web Hardcore/Metal INFECTED RAIN (MOLDOVA) 21h/100,program v přípravě čekuj fejs & web program v přípravě čekuj fejs & web

OBSCURE PROMOTION www.obscure.cz | www.brutalassault.cz | www.shindy.cz út 8.9. čt 9.9.

10.9. 22.9. 24.9. 29.9. 3.10. 12.10. 15.10. 17.10. 29.10. 3.11. 12.11. 15.11. 15.11. 15.11. 19.11. 21.11. 29.11. 2.12. 3.12. 4.12. 11.12.

CRYPTOPSY, DISGORGE, JUNGLE ROT CRYPTOPSY, DISGORGE, JUNGLE ROT CRYPTOPSY, DISGORGE, JUNGLE ROT FINNTROLL, HATESPHERE, PROFANE OMEN BOLT THROWER, MORGOTH , INCANTATION IN FLAMES, WOVENWAR, WHILE SHE SLEEPS ANATHEMA + SUPPORT ANIMALS AS LEADERS, TESSERACT BLACK STONE CHERRY, TRACER ESCAPE THE FATE, GLAMOUR OF THE KILL OPETH + SUPPORT AFTER THE BURIAL, MONUMENTS, DEAD LETTER CIRCUS, TIDES FROM NEBULA Prague Death Fest: CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, REVOCATION, AEON, GOATHWHORE, MALEVOLENCE, FALLUJAH CANNIBAL CORPSE, REVOCATION, AEON PROTEST THE HERO, THE FACELESS, THE CONFRONTIST INSOMNIUM + SUPPORT DARK TRANQUILLITY, AMORAL, ACYL, THE LEHMAN PROJECT CANNIBAL CORPSE, REVOCATION, AEON SUICIDE SILENCE, THY ART IS MURDER ABORTED, ORIGIN, EXHUMED, BENIGHTED ABORTED, ORIGIN, EXHUMED, BENIGHTED PARKWAY DRIVE, HEAVEN SHALL BURN, CARNIFEX, NORTHLANE ELUVEITIE, ARKONA

Praha - Modrá Vopice Ostrava - Barrak Bratislava - Randal Club Praha - Futurum Praha - Roxy Praha - Roxy Praha - Palác Akropolis Praha - Rock Café Praha - Rock Café Praha - Podnik Praha - Roxy Praha - Rock Café Praha - MeetFactory

Brno - Fléda Plzeň - Pod Lampou Praha - Rock Café Plzeň - Šeříkovka Slovensko - TBA Ostrava - Barrak Praha - Podnik Bratislava - Randal Club Praha - Roxy Bratislava - Majestic Music Club

Sestavila věštkyně Zerinda

Vodnář

Blíženci

(22. 5.–21. 6.)

(24. 9.–23. 10.)

Horoskop na září hlásá, že je třeba dělat věci, co jsou třeba. Tak třeba neodkládat věci na jindy. Začněte se vzdělávat, je na to ideální doba a možná vám to i dojde.

Merkur to balí a s ním i akčnost. Život se vrací do normálu, což u vás znamená chaos. Takže se vlastně nezmění vůbec nic a  můžete dál lemtat pivko. Ovšem pozor, hvězdy vidí nevyřčené tajemství! Tak to u toho piva někomu řekněte, nestyďte se, jsme taky lidi!

V srpnu se budete muset zabývat zprávami, které se k vám budou donášet od různých osob. I  my pro vás máme zprávu: jsou to kecy, dejte si Budvar a nohy na stůl, aspoň chvíli rebelem! Váš rádoby intelekt tím rozhodně neutrpí.

(21. 1.–19. 2.)

Ryby

(20. 2.–20. 3.) Popřemýšlejte na počátku září, jestli se poslední dobou příliš nepodceňujete! Je spousta lidí, kteří toho umí méně než vy. Ovšem taky valná většina, která lepší určitě je... No, necháme to na vás.

Beran

(21. 3.–20. 4.) Minulý měsíc vstoupil Mars do vašeho 8. domu transformace a zůstane tam celé září. To je moc dobře, protože celé prázdniny jste trajdali někde po fesťácích a vodách a otravovali jiné státy, tak od vás bude aspoň na při začínajícím podzimu trošku klid.

Býk

(21. 4.–21. 5.) Ustupující aktivita planet se ještě víc sníží, vaše aktivita se tudíž sníží taky. Při býčí nátuře si dávejte majzla, ať nepadnete do kómatu. Říkat vám, ať oslavujete každý den, byť prší nebo ne, je zcela zbytečné. Býci celý život vlastně nedělají nic jiného. Gratulujeme!

Rak

(22. 6.–23. 7.)

Domácí tvor Rak otočí svá klepeta na práci a hle, úspěch! To valíte, co? Práce vás baví, dokonce i mimopracovní akce vycházejí. Tak když už to tak šlape, singlové by se měli zamyslet nad realitou, proč jsou sami. Zkuste splývat s proudem, on už si vás někdo zasekne.

Lev

(23. 7.–24. 8.) Září by mohlo být pro pány tvorstva měsícem klidu, ovšem: musíte k životu začít přistupovat se zdravím a  humorem! Jestli ne, budete stále ti nabubřelí chytrolíni, kteří zkazí každému večírek a ještě roznášejí choroby.

Panna

(24. 8.–23. 9.)

Kdykoliv se vám bude zdát, že jste pod příliš velkým tlakem, jste. Hoďte na to bobek a vyražte na In Flames, pivo a kámoši jsou lepší než voda na plicích.

Váhy

Štír

(24. 10.–22. 11.) V  září budou štíři toužit po věcech či zážitcích, které již dlouho kvůli své lenosti odkládali. Vyberte si ale jen jednu věc, tak by se vám mohlo zadařit ji splnit, zas tak dobrý totiž nejste, ač to úspěšně tajíte. Možná.

Střelec

(23. 11.–21. 12.) Léto přineslo lásky a září to měnit nehodlá. Gratulujeme, i tento měsíc budete tančit mezi kapkami deště, o jiných se tu zmiňovat nehodláme. Hýčkejte si partnera a zbytečně neriskujte, nic netrvá věčně!

Kozoroh

(22. 12.–20. 1.) Všechno špatně. Tragéda měsíce vyhráváte právě vy. Finance na ústupu, pomře půl okolí, sexuální apetit najedené pandy... tady je každá rada drahá. Ovšem my jednu máme: pozor na peří a hlavně žádný alkohol!

BUDWEISER BUDVAR VE SPOLUPRÁCI S HUDEBNÍM SERVEREM BANDZONE.CZ PŘINÁŠÍ UNIKÁTNÍ APLIKACI KLUBBY: • Automatické vyhledání koncertů ve tvém okolí nebo kolem libovolného místa v ČR a SR • Detaily kapel včetně přehrávání hudebních ukázek • Kalendář tvých akcí • Hledání akcí, klubů, kapel a přátel • A další funkce, co čekají na prozkoumání

aci si aplik Stáhni oid či Andr e n o h pro iP teď! d e n h A ZDARM

Z/KLUBBY

WWW.BUDVAR.C

NE MAINSTREAMU

NE Z NÁS DĚLÁ TO, ČÍM JSME