Ústavní soud
10. února 2015
Brno, Joštova 8
Stěžovatel: Jiří Blažek, K parku 733 164 00 Praha 6 Nebušice
Zastoupen: Mgr. Pavlem Krasem , V Jirchářích 60/6 400 01 Ústí nad Labem
Orgány veřejné moci: 1. Policie ČR MOP Dejvice , Pelléova 1050/21 160 00 Praha 6 2. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6, U Roháčových kasáren 1500 100 83 Praha 10 3. Obvodní soud pro Prahu 6,ulice 28. pluku 1533/29b 100 83 Praha 10
Vedlejší účastník řízení: obžalovaná Petra Zieglerová, bytem Kynšperk nad Ohří, J. A. Komenského 859/12
Ústavní stížnost proti postupu orgánů veřejné moci a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 160/2013 ze dne 15. ledna 2015
podáno v pěti vyhotoveních
přílohy: - plná moc - žádost poškozeného o poučení a návrh na přiznání nároku na náhradu škody
- usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 160/2013 ze dne 15. ledna 2015
V trestním řízení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 160/2013 je projednáván návrh Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 sp. zn. Zk 351/2013 ze dne 9. 12. 2013 na potrestání obžalované Petry Zieglerové pro spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku. Ke spáchání tohoto přečinu mělo dojít mařením rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6, kterým bylo rozhodnuto o střídavé péči o nezletilou dceru podavatele ústavní stížnosti Jiří Blažka a obžalované Petry Zieglerové. Předmětným rozhodnutím soudu bylo upraveno ústavně zaručené základní právo stěžovatele na výchovu svého dítěte a péči o něho, upravené čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod („Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči.“), a toto právo stěžovatele pak bylo nade vši pochybnost porušeno a porušováno obžalovanou Petrou Zieglerovou. Tím zcela zjevně vznikla stěžovateli újma na právech, tedy morální škoda, a také škoda materiální.
Podle ust. § 43 odst. 1 trestního řádu je poškozeným v trestních věcech ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda, a tento má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání o odvolání a před skončením řízení se k věci vyjádřit.
Orgány přípravného řízení, tedy příslušné orgány Policie ČR a státního zastupitelství se stěžovatelem jako s osobou poškozenou nejednaly a uplatnění jeho práv ve smyslu ust. § 43 trestního řádu mu neumožnily.
Po podání návrhu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 na potrestání obžalované Obvodním soudem pro Prahu 6, požádal stěžovatel – poškozený soud písemným podáním ze dne 20. 1. 2014 o poučení o svých právech ve smyslu ust. § 46 trestního řádu a o poskytnutí možnosti k jejich uplatnění (“Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění.”) Tuto žádost stěžovatel – poškozený doplnil písemným podáním ze dne 12. 1. 2015, v němž zároveň přesně specifikoval způsobenou morální i materiální škodu spolu s návrhem na náhradu škody.
Podle ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ust. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Z výše popsaných okolností je zřejmé, že trestní věc Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 160/2013 proti obžalované Petře Zieglerové je zcela jistě také věcí stěžovatele – poškozeného, a i on je stranou trestního řízení s plnými zákonem upravenými procesními právy; jeho soudní věc tedy musí být ve smyslu ust. § 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod projednána v jeho přítomnosti a ve smyslu ust. § 46 trestního řádu tak, aby mu byla poskytnuta plná možnost k uplatnění práv poškozeného.
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením sp. zn. 3 T 160/2013 ze dne 15. 1. 2015 rozhodl tak, že podle § 206 odst. 3 tr. řádu za použití § 43 odst. 2 tr. řádu se Jiří Blažek, nar. 7. 3. 1971, bytem Vidče 163, nepřipouští jako poškozený k hlavnímu líčení. Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
Toto rozhodnutí soud odůvodnil tím, že ohledně přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337, a konkrétně ustanovení odst. 4 tr. zákoníku, je chráněn výkon soudních rozhodnutí nebo soudem schválených dohod o výchově nezletilých dětí, případně výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci týkající se výchovy nezletilých dětí. Stranou poškozenou v této trestné činnosti tedy není otec nezletilé dcery, tedy Jiří Blažek, poškozený není ani soudce, který nerespektované rozhodnutí vydal, stranou poškozenou není ani soud, ale tímto ustanovením trestního zákoníku je chráněn obecný zájem na
respektování a řádném výkonu rozhodnutí příslušných orgánů ohledně výchovy nezletilých dětí.
Citovaný závěr soudu je ovšem nesprávný a soud nerespektuje platnou právní úpravu i zásady spravedlivého procesu, zakotvené v již citovaném ust. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Soud ust. § 43 odst. 2 trestního řádu použil nejen v rozporu s realitou předmětné věci (škoda stěžovatele – poškozeného a jeho újma byla naprosto nezpochybnitelně způsobena zaviněním obžalované a její vznik je také naprosto nezpochybnitelně v příčinné souvislosti s trestným činem), ale také v rozporu s ust. čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.
Postup orgánů přípravného řízení a rozhodnutí soudu ve stěžovatelově věci je i v rozporu obecnými ustanoveními trestního řádu. Podle ust. § 1 odst. 1 trestního řádu je účelem tohoto zákona upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti. Podle odst. 2 cit. ust. je pak právem občanů – jistě tedy i stěžovatele a poškozeného – pomáhat k dosažení takto specifikovaného účelu trestního řízení. Podle ust. § 2 odst. 4 trestního řádu musí orgány činné v trestním řízení trestní věci projednávat s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách.
V této souvislosti stěžovatel poukazuje na bezproblémovou účast jiných občanů jako poškozených v jiných trestních věcech stejného charakteru (maření výkonu úředního rozhodnutí), např. v trestních věcech Okresního soudu Ústí nad Labem sp. zn. 2 T 6/99, 1T 242/2004, 4 T 181/94, či trestní věci Okresního soudu Praha východ sp. zn. 1 T 17/2006, a dalších, z nichž byly některé listinné podklady poskytnuty stěžovatelem i soudu v jeho věci. Postavení poškozeného v trestní věci maření výkonu úředního rozhodnutí bylo předmětem i rozhodování Nejvyššího soudu ČR v řízení sp. zn. 5 Tz 148/2001 o stížnosti ministra spravedlnosti pro porušení zákona, když NS ČR v rozsudku ze dne 1. 8. 2001 mimo jiné konstatoval:
„... Pokud ministr spravedlnosti poukazoval na porušení zákona rovněž ve vztahu k poškozenému B. K., lze s ním v zásadě souhlasit, protože některá jeho procesní práva poškozeného jako otce byla postupem v přípravném řízení i v řízení před soudem omezena. Uvedený postup však neměl žádný vliv na správnost či nesprávnost napadeného rozhodnutí ani na to, v čem byl zákon rozhodnutím skutečně porušen, a proto nebylo třeba vyslovit porušení zákona i v těchto směrech. Jak již Nejvyšší soud zdůraznil, stíhaným trestným činem totiž nebyla způsobená škoda ve smyslu § 307 odst. 1 písm. b) tr. řádu, kterou by bylo třeba vypořádat, a rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání není vázáno na souhlas poškozeného. Vady napadeného usnesení, které konstatoval Nejvyšší soud, nejsou důsledkem omezení práv poškozeného. Navíc se nelze ztotožnit se stížností pro porušení zákona, pokud zmiňuje i porušení ustanovení § 207 odst. 1 tr. řádu, protože z jeho systematického zařazení a z návaznosti na předchozí ustanovení § 206 odst. 2 tr. řádu je zřejmé, že vyjádřením poškozeného" se zde rozumí uplatnění nároku na náhradu škody přítomným poškozeným, který může v adhezním řízení požadovat náhradu majetkové škody způsobené trestným činem. To zde ovšem nepřichází v úvahu, protože stíhaným trestným činem nebyla způsobena majetková škoda ve smyslu § 43 odst. 2 tr. řádu, jejíž náhradu by bylo možné uplatňovat v trestním (adhezním) řízení....“ Bezpochyby i tímto rozsudkem Nejvyššího soudu ČR je postavení poškozeného rodiče v trestních věcech maření výkonu úředního rozhodnutí „kodifikováno“ či „legalizováno a legitimizováno“.
Lze také poukázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 570/99 ze dne 12. 6. 2001, jímž Ústavní soud zrušil usnesení krajského soudu o nepřipuštění účasti poškozených v trestní věci, a mimo jiné učinil závěr:
„... V souzené věci Ústavní soud v citovaném plenárním nálezu mimo jiné uvedl, že pro postavení poškozeného v trestním řízení je určující zejména ustanovení § 43 trestního řádu, jež poškozeného definuje jako osobu, které bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda. Poškozený má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se k věci vyjádřit. Poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Koncepce trestního řízení v České republice tedy ohledně postavení poškozeného - vychází z toho, že poškozený je samostatnou stranou řízení s poměrně širokými procesními právy (§ 12 odst. 6 trestního řádu). Přitom je třeba mít na zřeteli, že neztrácí své postavení v trestním řízení tím, že mu byla již škoda plně nahrazena (např. před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu) a pojem poškozeného je proto širší než pojem subjektu adhezního řízení, neboť zahrnuje i takového poškozeného, který není oprávněn uplatnit nárok na náhradu škody v trestním řízení. Přestože tedy adhezní řízení, v němž se projednává nárok poškozeného na náhradu škody,
je součástí trestního řízení a splývá s ním, učinil Ústavní soud v předmětném plenárním nálezu závěr, že procesní práva poškozeného, jakožto strany trestního řízení, se neredukují toliko na právo na náhradu škody. Proto také v souzené věci Ústavní soud nutně musel konstatovat, že i když důvodem, pro který nebyla připuštěna účast stěžovatelky (a ostatních poškozených) v předmětném trestním řízení, byla především skutečnost, že na majetek obžalovaného (dlužníka) L. Š. byl prohlášen konkurz - a poškození v jeho rámci přihlásili svoje pohledávky v postavení konkurzních věřitelů - a že podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb. za této situace nelze rozhodnout o náhradě škody, neredukují se práva poškozených pouze na právo na náhradu škody. Proto ani v tomto případě neměli být z účasti v trestním řízení vyloučeni. Jestliže tak krajský soud učinil, porušil tím jejich ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny (rovnost účastníků řízení) a čl. 38 odst. 2 Listiny, zaručující každému, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům....“
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že postupem orgánů veřejné moci a rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 160/2013 ze dne 15. ledna 2015 došlo k porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele na spravedlivý proces. Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud vydal tento nález:
“Postupem orgánů Policie ČR MOP Dejvice, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 160/2013 ze dne 15. ledna 2015 bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu, upravené ust. čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 160/2013 ze dne 15. ledna 2015 se zrušuje.”
Jiří Blažek
