Požadavky pro dálkové studium 1. ročník školní rok 2012/2013, třída 1AOD
Předmět: LIDSKÉ ZDROJE Vyučující: Mgr. Olga Vejvodová
Studijní texty ---
Rozdělení hodin: 1. pololetí – 5 hodin + zkouška v lednu 2. pololetí – 5 hodin + zkouška v červnu
Obsah konzultací a témata hodin: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Úvodní hodina, teorie komunikace Řeč těla, paralingvistika, zóny osobního prostoru Aktivní naslouchání, druhy otázek Asertivita, asertivní práva Pasivní, agresivní komunikace Konflikt, kritika Image, druhy prezentací Neformální prezentace před menší skupinou Formální prezentace, veřejné vystoupení Otázky v pracovních pohovorech, opakování
Požadavky na splnění předmětu: 1. pololetí – test ze znalostí teorie komunikace 2. pololetí – aktivní prezentace zvoleného tématu (učební látky) před třídou
Kritéria hodnocení: - teoretické znalosti (+ možné příklady ze života) - způsob, úroveň a kvalita prezentace - délka prezentace - přesvědčivost prezentace
1
1. Úvodní hodina, teorie komunikace Obsah hodiny: - druhy komunikace - důležitost neverbální komunikace, její dělení - podmínky a bariéry komunikace - diskuze Základní pojmy: komunikace, verbální, neverbální, paralingvistika, řeč těla, bariéry komunikace
Studijní materiál: Komunikace je vzájemné přenášení a sdílení myšlenek, pocitů a informací lidskými prostředky pomocí kódovaných i nekódovaných signálů. Skládá se z přijímání a předávání informací. Podmínkou komunikace jsou jasné, nedvojznačné informace, srozumitelný, ne moc odborný jazyk a důležité je také pořadí sdělovaných informací (nejdůležitější je první a poslední informace). Komunikace se dělí na verbální (psaná, mluvená – důležitá SLOVA) a neverbální, která se dělí dále na řeč těla (body language) a paralingvistiku. Obě složky komunikace jsou důležité, dotváří celý obraz sdělovaných či přijímaných informací, myšlenek a pocitů, důležitější však je složka neverbální. Řeč těla – jakým způsobem vypadáme při tom, když mluvíme - obsahuje oční kontakt, mimiku (pomocí obličeje), gesta, držení těla, postoj, pohyb, vzdálenost Paralingvistika – způsob, jak mluvíme - zahrnuje hlasitost, intonaci, naléhavost, rychlost, tón, pomlky, srozumitelnost, množství řeči, jistota/nejistota v hlase Nejlepším příkladem toho, jak je neverbální komunikace důležitá, je představit si, jak stejnou větu či stejný předmět ve škole vykládají dva různí učitelé – od každého z nich to bude vyznívat jinak, přestože se jedná o STEJNÁ SLOVA.
Bariéry komunikace
2
Bariéry komunikace, tedy to, co efektivní komunikaci nějakým způsobem brání, jsou externí a interní.
Externí – vyrušení někým v kanceláři, hluk v místnosti, vizuální rozptylování Interní – strach z neúspěchu (projeví se např. v hlase), osobní či pracovní problémy, předsudky, emoce – rozčilení, zlost nebo deprese, přerušování lidí nebo čtení myšlenek, fyzické nepohodlí …
Cvičení a hry v hodině: A) Hra „Aktivity“, která procvičuje dovednosti žáků popisovat různé pojmy ze všech oblastí života – procvičení verbální komunikace B) Každý o sobě řekne 3 vlastnosti, které ho charakterizují, na počáteční písmeno svého křestního jména. Možno používat určení míry jako „ne moc, hodně, ne tolik, příliš apod.“ – např. P – jsem přátelský, poctivý, hodně prostořeký apod.
2. Řeč těla, paralingvistika, zóny osobního prostoru Obsah hodiny: - opakování rozdělení komunikace - vymezení řeči těla a paralingvistiky, příklady - zóny osobního prostoru - způsoby posazení - hra na poznání neverbálních projevů - praktická ukázka důležitosti zón osobního prostoru - diskuze Základní pojmy: neverbální komunikace, paralingvistika, řeč těla, intimní zóna, osobní zóna, zóna respektu, veřejná (sociální) zóna, posazení konfrontační, kooperační
Studijní materiál: Řeč těla – jakým způsobem vypadáme při tom, když mluvíme - obsahuje oční kontakt, mimiku (pomocí obličeje), gesta, držení těla, postoj, pohyb, vzdálenost Paralingvistika – způsob, jak mluvíme - zahrnuje hlasitost, intonaci, naléhavost, rychlost, tón, pomlky, srozumitelnost, množství řeči, jistota/nejistota v hlase
Zóny osobního prostoru 3
Zóny osobního prostoru určují vzdálenosti jednoho člověka od druhého, každý člověk má své zóny nastaveny malinko jinak, někomu vadí blízkost jiného člověka už na vzdálenost jednoho metru, někomu až při 30 cm apod. Obecně se však zóny osobního prostoru dělí na: a) intimní zóna – obvykle do 60 cm (pouštíme do ní jen partnery, rodinu, případně blízké přátele) b) osobní zóna – od 60 do 150 cm (v této zóně většinou probíhají jednání) c) zóna respektu – 150 cm – 200 (240) cm (v této zóně obvykle vyčkáváme na někoho, kdo zrovna mluví s někým jiným) d) sociální (veřejná) zóna – od 300 cm více (v této zóně už se většinou nesnažíme o kontakt) Jak již bylo řečeno, každý člověk má vnímání svých osobních zón nastaveno trochu jinak, vždy je proto důležité vnímat a respektovat, zda je mu vaše přítomnost v určité vzdálenosti příjemná či nikoli. To vám obvykle dává najevo buď verbálními, nebo spíše různými neverbálními signály. Se zónami osobního prostoru částečně souvisí i způsoby posazení při jednání. Existují tři druhy – konfrontační, kooperační a intimní.
Konfrontační posazení – osoby sedí proti sobě, na opačných koncích stolu, vhodné spíše při neformálních schůzkách. Kooperační posazení – osoby sedí spolu „přes roh“. Mělo by se používat často, jednající osoby jsou k sobě blíž, mohou si lépe naslouchat, něco ukazovat apod. Intimní posazení – osoby sedí vedle sebe. Vhodné spíše pro důvěrná jednání či situace. Cvičení a hry v hodině: A) Cvičení na neverbální komunikaci – připravit kartičky s názvy „nálad“ – např. zamilovanost, smutek, radost, stydlivost, zaskočení, strach, ironie apod. …. Rozdá se žákům a ti pak mají přečíst jednu stejnou větu, která se napíše na tabuli (např. Dnes je venku hezky, Obsah této věty není důležitý nebo To je ale zajímavé) v té dané náladě a ostatní mají poznat, o kterou náladu se jedná. Diskutuje se o tom, podle kterých znaků to poznali (mimika, gesta, tón hlasu apod.)
4
3. Aktivní naslouchání, druhy otázek Obsah hodiny: - vymezení pojmu aktivní naslouchání - naslouchání vs. aktivní naslouchání - otázky otevřené a uzavřené, příklady, vhodnost použití v různých situacích - komunikační hry Základní pojmy: naslouchání, aktivní naslouchání, empatie, otázky uzavřené a otevřené
Studijní materiál: Aktivní naslouchání Aktivní naslouchání je takové chování, které má za cíl co nejvíce se dozvědět, poslouchat, vnímat, upřesňovat si informace, pochopit sdělované myšlenky, pocity či informace a používá při tom různé techniky.
Abyste aktivně (a efektivně) naslouchali, přestaňte sami mluvit, neskákejte druhému do řeči, zopakujte podstatné, co vám druhý řekl, shrnujte, parafrázujte (jinými slovy opakujte, co vám druhý říká), soustřeďte se, nehodnoťte, používejte empatii (vcítění se), nepřerušujte, nedokončujte větu druhé osoby, nepřipravujte předem odpověď, braňte se myšlenkám na jiné věci, nenechte se ovlivnit zjevem druhé osoby, uvědomte si své držení těla a ostatní neverbální projevy, buďte trpěliví …
Otázky V lidské komunikaci zaujímají důležité místo, dělí se na otevřené a uzavřené. Na uzavřené otázky lze odpovědět ano/ne, začínají slovesem, jsou nevhodné pro zjišťování. Např. Byl jsi tam nebo ne? Chceš jíst? Budeš se učit? Naproti tomu otázky otevřené mají vysokou vypovídající schopnost, nelze na ně odpovědět ano/ne, začínají zájmenem. Kdo to byl? Kdy se chcete sejít? Proč myslíš, že to udělal? Dávají velký prostor tomu, kdo na ně odpovídá.
Další druhy otázek – např. informační, protiotázka, kontrolní, řečnická …
Cvičení a hry v hodině: A) Cvičení na empatii – napiš to, co si myslíš, že napíšou ostatní – a) nejoblíbenější číslo, b) nejoblíbenější den, c) nejoblíbenější květina, d) nejoblíbenější barva, e) nejznámější řeka, f) nejmíň oblíbený předmět ve škole, g) neoblíbenější pití, h) neoblíbenější sport. 5
Pak se sečtou jednotlivé odpovědi u každé otázky, např. napsala jsem „pátek“, stejnou odpověď mělo dalších 10 lidí – napíšu si k tomu 11 (10+1) bodů, čtyři lidé měli „úterý“, ten kdo měl úterý si k tomu napíše 4 body + 1 za sebe. Na konci je nejvíc empatický ten, kdo má nejvíc bodů. B) Trénink aktivního naslouchání – vyprávění příběhu – 3 lidi (A, B, C). Jeden vypráví, druhý naslouchá a třetí sleduje, kdy druhý aktivně naslouchá a kdy ne a zapisuje si to (každý účastník dostane svou kartičku, podle jejíž pokynů se řídí) C) Trénink aktivního naslouchání a paměti – vymyslet příběh – vyprávět ho jednomu žákovi za dveřmi, ten pak dalším, až se všichni vystřídají a poslední převypráví, co mu bylo řečeno a porovná se sdělením na začátku – může se diskutovat o tom, kde se která informace ztratila nebo změnila D) Znalosti o ČR – podle výzkumu. Co mají nejradši Češi? (částečně i test na empatii) – a) barvu, b) roční období, c) květinu, d) dopravní prostředek, e) historickou památku, f) evropskou zemi. Na konci se sečte, kdo bude mít nejvíc bodů, uhádnuty všechny body apod. Správné odpovědi: na hodině :-)
4. Asertivita, asertivní práva Obsah hodiny: - vymezení pojmu asertivita - asertivní práva a způsoby asertivního jednání - pasivní a agresivní komunikace – definice, příklady - nácvik asertivních reakcí (+ uvědomění si pasivních či agresivních způsobů komunikace ve stejné situaci) - diskuze Základní pojmy: asertivita, práva, pasivní, agresivní komunikace, jednání
Studijní materiál: Asertivita Asertivita pochází z USA, kde ji vymyslel pán jménem Smith, na obranu proti manipulátorovi. = otevřené (přirozené) vyjadřování pocitů, názorů, myšlenek, postojů ap. tak, abych nepopíral vlastní práva a zároveň nezasahoval do práv druhých osob.
6
-
heslo asertivity je komunikovat slušnými prostředky, ideálně vyřešit daný problém, situaci, ovšem tak, aby řečník hájil svá práva, ale zároveň nepopíral práva druhých.
-
asertivita je nejlepší cestou (a většinou i nejrychlejší), jak vyřešit daný konflikt, spor, problém
-
jejími znaky jsou stručné výroky k věci, diskuze, rozlišuje mezi fakty a názory, respektuje názory, postoje ostatních, zároveň ale brání a prosazuje svoje
-
př. Chápu Váš problém, bohužel Vám však nemohu dnes pomoci, zkusíme to zítra? Rád bych Vás uvolnil, ale nemohu. Tady tento přístroj je rozbitý, můžete mi prosím zavolat někoho, kdo mi pomůže? (v obchodě)
Základní asertivní práva a) sám prosazovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně zodpovědný b) změnit názor c) dělat chyby a být za ně odpovědný d) říci „já nevím“ e) být nezávislý na dobré vůli ostatních f) dělat nelogická rozhodnutí g) říct „já ti nerozumím“ h) říct „je mi to jedno“ i) sám rozhodnout, zda jednat asertivně či ne …
Kromě asertivního jednání se však můžeme setkat s dvěma extrémy – buď tím, který většinou popírá svá vlastní práva – PASIVNÍ KOMUNIKACE – a tím, který naopak prosazuje pouze svá práva a nebere ohled na práva ostatních – AGRESIVNÍ KOMUNIKACE
Cvičení a hry v hodině: A) Scénky: 1) reklamace vadného kávovaru, naštvaný zákazník, asertivní prodavač 2) drzá žák, který nechce pracovat, asertivní motivující učitel 3) neodbytný „prodavač“ voňavek, asertivní „zákazník“ 4) upovídaný soused, který nechce přestat a vaše asertivní reakce na něj ve chvíli, kdy opravdu pospícháte
7
5) jdete za šéfem a asertivně žádáte o zvýšení platu, dle svého názoru si ho zasloužíte, děláte pro firmu hodně 6) ve frontě v supermarketu vás někdo předběhne, vaše asertivní reakce
5. Pasivní, agresivní komunikace Obsah hodiny: - opakování asertivity - pasivní a agresivní komunikace – definice, příklady - praktické ukázky reakcí - diskuze Základní pojmy: pasivní, agresivní komunikace, práva, asertivita
Studijní materiál: Kromě asertivního jednání se můžeme setkat s dvěma extrémy – buď tím, který většinou popírá svá vlastní práva – PASIVNÍ KOMUNIKACE – a tím, který naopak prosazuje pouze svá práva a nebere ohled na práva ostatních – AGRESIVNÍ KOMUNIKACE
Znaky pasivní komunikace – dlouhé výroky, které nejdou k věci, vysvětlování, neustálé omluvy, nejistota, obhajování výrazy „měl bych“, používání výrazů tak tedy, asi, možná
Znaky agresivní komunikace – nadměrný počet „já“ výroků (já nechci, já to neudělám…), obviňování, příkazy, názory vydávané za fakta, vulgární výrazy, napadaní, ironie Příklady výroků Ukliďte to tady, co si myslíte, že si budou o vás myslet. … - agresivní Ale jo, stejně si myslím, že Tě nikdo hledat nebude, budu Tě krýt. … - pasivní Rád bych Vás uvolnil, ale nemohu. – asertivní Na Tebe nikdo nevyzraje, viď?!? – agresivní Myslím, že to asi půjde, nějak si to zařídím. … - pasivní Tiše vy dvě, taky potřebujete ty údaje znát. … - agresivní
Cvičení a hry v hodině: A) Trénink a rozlišení asertivity (a pasivity a agresivity) – reaguj na uvedené situace vždy a) asertivně, b) pasivně, c) agresivně.
8
1) Zaspal jsi. Co uděláš (řekneš) po příchodu do školy? 2) Kamarád tě zve na večeři a tobě se nechce. Reaguj. 3) Pracuješ na poště a nefunguje ti počítač, takže nemůžeš přijmout zákazníka. Ten pospíchá a nadává. Reaguj. 4) Už tě nebaví mluvit s někým po telefonu, už jste se domluvili, kdy se sejdete, ale on mluví dál. Reaguj. 5) Na brigádě po tobě šéf chce, abys pracoval i o Štědrém dnu. Pro tebe je to nepředstavitelné. Reaguj. 6) Máš úspěch a někdo tě obviní, že to bylo díky protekci rodičů. Reaguj. 7) Měl jsi vymyslet plán výletu na víkend s kamarády, ale neměl jsi na to čas. Jak jim to sdělíš? 8) Ve škole: žák odpoví na otázku evidentně špatně. Není zkoušen, jde o běžnou debatu v hodině. Vžij se do role učitele a reaguj.
6. Konflikt, kritika Obsah hodiny: - definice konfliktu a jeho druhy - druhy kritiky – pozitivní, negativní - zásady kritizování druhých - špatné a správné reakce na kritiku - diskuze Základní pojmy: konflikt, spor, problém, pozitivní kritika, negativní kritika, přijmutí kritiky
Studijní materiál: Konflikt = napjatá situace, která vznikla mezi dvěma či více partnery, kteří jsou na sobě závislí, ale současně se snaží jednat nezávisle až protikladně Konflikt může mít charakter sporu – příčina lidská – vztahy, chování, komunikace nebo charakter problému – příčina věcná – technologie, náklady, čísla, diagnóza …
Je důležité nevnímat konflikt vždy jako špatnou věc, ale jako prostor k diskuzi, k vyřešení problému, najití nových řešení apod.
Pravidla vlastních sdělení v konfliktu – mluvit o konkrétním problému, chování, faktur, vysvětlit náš názor, pocity, vyslovit konkrétní požadavek a sdělit, jaké by byly důsledky tohoto jednání
Asertivní není konflikt vyhrát, ale vyřešit!
Kritika = hodnocení jevu, situace, chování, vzhledu, .... v základním dělení je pozitivní – hodnocení v kladném smyslu (ten to ale hezky udělal!) či negativní (nesluší Ti to …)
9
Kritiku negativní dělíme na: a) oprávněnou, b) oprávněnou, ale nevhodně podanou, c) neoprávněnou, záměrně nepravdivou, cílem ublížit, vyhrát Je důležité si uvědomit, že kritika nemusí být nic špatného (pokud není podaná s cílem ublížit – na tu je možno reagovat i agresivně …), protože ten, kdo nás kritizuje, o nás pořád ještě jeví zájem, nejsme mu lhostejní a snaží se nám kritizováním „pomoci“, zlepšit naše chování, vzhled, upozornit nás na naše možné chyby apod.
Špatné reakce na kritiku -
zvýšený hlas, uražený tón, výraz tváře, mlčení, agresivní chování, jednání, napadnutí
-
rozčilování se, odveta – „vždycky vidíš chyby jen na mě, ty to děláš taky, nikdy ti to nevadilo a teď najednou, to jsi teda kamarád …, ty děláš špatně zas tohle“
-
neškodné výroky bereme za kritiku – Ten svetr Petry se mi líbí. – „A můj ne?!“
-
lidé mají pocit viny a sami kritiku vyvolají – Tady tu část přepiš – „A nemám to radši přepsat celé?!“
-
špatnými reakcemi se kritizovaný problém nevyřeší … jen budou všichni okolo naštvaní a budou kritizovat pořád dál
Správné reakce na kritiku - pokud je oprávněná, je dobré zvážit její přijmutí (ano, máš pravdu, je to tak, chovám se tak…) - vyjádření vlastního názoru, pocitu (bohužel to neumím jinak, nemohu to změnit) - požádání o radu, zjištění, proč to kritik říká (jak bys to řešil Ty, co bys mi poradil, proč mi to říkáš?) - nenápadně změna tématu (nejde o únik, jen o to, abychom se v kritice nepitvali celý den…)
Pokud se kritika objevuje často a pořád dokola, jde pravděpodobně o kritiku oprávněnou a měli bychom s ní něco dělat …
Jak kritizovat druhé? - co nejméně - místo kritiky se dá použít otázka (je mírnější) – např. místo „Tys to neuděl!“ – „Kdy to uděláš?“ či já výrok - např. místo „Tys ten mail neposlal!“ – „Já jsem ho nedostal …“
10
- je důležité uvědomit si cíl kritiky, co chci dosáhnout? - má být konkrétní a podaná ihned, neměla by se odkládat - pozor na tón kritiky! Cvičení a hry v hodině: A) Pokuste se přetvořit a lépe zformulovat sdělení (kritiku) – ve všech případech je oprávněná, jen celkem nevhodně podaná – pokud možno tak, aby přinesla očekávanou nápravu 1) Do dneška měly být omluvenky a ty je nemáš, jak si to představuješ?! 2) Přišel jsi zase pozdě do školy, to snad nemyslíš vážně! 3) Neposlal jsi mi domácí úkol, to si děláš srandu?! 4) Ty šaty jsou hrozné, proboha, jsi v tom jak strašák! 5) Tvůj návrh je úplně pitomý, to snad nemyslíš vážně! 6) Zase jsi zapomněl nakoupit, co ty v té hlavně máš? 7) Zanedbáváš kamarády, kašleš na nás! B) Dotazník na řešení konfliktů/problémů – vyjde typ osobnosti – žralok, medvěd, želva, liška nebo sova
7. Image, druhy prezentací Obsah hodiny: - image a jeho složky - druhy projevů, zásady projevu a příprava na projev - části projevu - diskuze Základní pojmy: image, projev, prezentace, formální prezentace, neformální prezentace, úvod, stať, závěr, příprava, publikum
Studijní materiál: Image – komplexní obraz, jak působíme na ostatní. Má 2 základní složky – vzhled a oblečení a chování.
Vzhled – postava, oči, vlasy, obličej, mimika … Oblečení – značkové/neznačkové, módní/všední, vkusné/nevkusné, upravenost, čistota … Chování – zdvořilost, slušnost, dochvilnost, asertivita, trpělivost, spolehlivost, důvěryhodnost, empatie, schopnost ovládat emoce, charisma, sebejistota, autorita …
Je zřejmé, že ani sebehezčí žena s nevhodným chováním moc neoslní, stejně jako báječný řečník, který se neučesal nebo má roztrhané oblečení. Obě dvě složky image by proto měly 11
být v rovnováze a měly se vzájemně doplňovat, z čehož vznikne komplexní obraz – celková image.
Typy prezentací 1) mezi čtyřma očima 2) neformální vystoupení 3) formální projev před malou skupinou 4) veřejné vystoupení před velkým publikem
Tyto čtyři druhy prezentací, projevů se liší: přípravou na ně, rychlostí mluvy, postavením, materiály při projevu (někdy je máme v ruce, jindy nikoliv), interakcí mezi lektorem/přednášejícím a posluchači (od nulové až po častou)
Skladba projevu a) úvod – 10% času – pozdrav, uvítání, seznámení s tématem, proč jsem si ho vybral, co přinese jeho přednesení posluchačům b) prezentace – 80% času – nastínění stavu, problému, různé názory, seznámení s minulostí a budoucností, přednes, vlastní názor, příklady, odůvodnění, námět k diskuzi, diskuze c) závěr – 10% času – shrnutí tématu, myšlenek, výstupy z diskuze, poděkování za pozornost, příp. „upoutávka“ na příště
Při projevech se mohou používat prostředky dramatizace projevu – např. opakování, apelování (výzva), otázky, řečnické otázky, citáty, přehánění, analogie (přirovnání), příklady, příběhy spojené s tématem, tzv. triády (na sebe navazující logické spojitosti, které stupňují sdělení – např. tím pádem to je tak, tím pádem se stane to a tím pádem to nakonec dopadne tak)
Je vhodné se vyvarovat co nejvíce používání tzv. balastních slov – prostě, takže, tak, fakt, jenže … pokud je používáme přespříliš, je možné, že se posluchač zaměří na počítání těchto slov a unikne mu smysl a téma přednášky či prezentace
Samozřejmou součástí projevu je příprava na něj. Je poznat, zda lektor/přednášející o tématu ví něco navíc nebo se jen naučil poučky, zda mluví srozumitelně, umí reagovat na dotazy, nečte projev z papíru, ale hovoří o něm sám, na papíře má jen napsané záchytné body
12
Cvičení a hry v hodině: A) Předvádění klasického prodejního rozhovoru – jeden prodavač, druhý zákazník, cílem procvičit komunikaci jako takovou, argumenty, reakci na argumenty, je jedno, jestli „koupí“ či ne, důležitá komunikace, rozhovor by měl „být ze života“ a trvat min. 2-3 minuty, tedy včetně otázek, argumentů, záludných otázek, dalších nabídek apod.
8. Neformální prezentace před menší skupinou Obsah hodiny: - opakování teorie – neformální prezentace před menší skupinou - praktický nácvik neformálních prezentací - nácvik prezentací s formálními znaky Základní pojmy: image, projev, neformální prezentace, publikum Cvičení a hry v hodině: a) prezentace spolužákovi, co jsem dělal včera – absolutně neformální b) prezentace třídě, co dneska budu dělat – u tabule, s formálními náležitostmi – úvod, stať, závěr c) představení spolužáka třídě (formálně, jakoby ho neznala, u tabule) d) popsat spolužáka/učitele pomocí vlastností, povahy, co má rád, NE vzhled, NE jméno – žáci hádají, o kom dotyčný mluví
9. Formální prezentace, veřejné vystoupení Obsah hodiny: - opakování teorie – formální prezentace a veřejné vystoupení – zásady a příprava - praktický nácvik formální prezentace - zadání závěrečné práce ke klasifikaci Základní pojmy: image, projev, formální prezentace, publikum Cvičení a hry v hodině: a) prezentace zvolené učební látky dle vlastní volby – krátká příprava v hodině a následné prezentování před tabulí (cca 5 minut – posluchači by měli porozumět vykládané látce, „hra na učitele“) b) příp. prezentace zvoleného aktuálního tématu z oblastí: ekonomika, sport, životní prostředí, školství …+ následná diskuze
13
Domácí příprava: každý žák si vybere a doma připraví prezentaci určité učební látky, kterou v tomto roce probíral, a její výklad předvede před tabulí spolužákům. Prezentace by měla trvat okolo 10-15 minut (+ případná následná diskuze), bude obsahovat úvod – představení vybrané látky, předmětu, uvítání, stať – samotný výklad včetně zapojení publika, závěr – shrnutí učiva, prostor na dotazy, rozloučení. Cílem této zkoušky je zkusit si formální prezentaci před tabulí a zároveň naučit ostatní spolužáky něčemu novému (pokud tomu dříve nerozuměli, v ideálním případě po žákově prezentaci pochopí :-) Oblasti nabízených témat: účetnictví (účtování na syntetických účtech, výnosy/náklady, účtování materiálu …), matematika (kvadratické rovnice, lineární rovnice …), jazyky (minulý čas, budoucí čas …), čeština - gramatika (pravidla pro psaní „s“ a „z“, ….) – obecně „něco“, co se dá dobře vysvětlovat, ukázat na příkladech, procvičit s „posluchači“, ne jen holý výklad teorie
10. Otázky v pracovních pohovorech, opakování Obsah hodiny: - opakování teorie z celého roku - otázky v pracovních pohovorech - diskuze - závěrečná zkouška Základní pojmy: pracovní pohovor, obvyklé otázky Cvičení a hry v hodině: A) Nácvik pracovního pohovoru mezi dvojicemi – jeden představuje potenciálního zaměstnavatele, druhý zaměstnance B) Závěrečná zkouška – prezentace zvolené učební látky
14
