Šperkař 1/2012
Obsah:
str.
Základy mineralogického zkoumání drahých kamenů
2
Benvenuto Cellini
4
Stručný geologický vývoj geoparku Český Ráj
6
Zhotovení kopie císařské koruny Svaté říše římské
9
Jaroslav Náprstek, šperkař a restaurátor
12
Mezinárodní program Leonardo v Turnově
16
Podzimní obchodní a prodejní veletrh hodin a klenotů v Praze
17
A. KARČ: Příručka pro zlatníky (pokračování)
18
ŠPERKAŘ vydává RNDr. I. Turnovec, DRAHOKAM Turnov redakce Ing. M. Frydrych a kol., Atelier PEGA Turnov foto Leoš Bartoš Turnov ročník 2012 č. 1
1
Šperkař 1/2012 ZÁKLADY MINERALOGICKÉHO ZKOUMÁNÍ DRAHÝCH KAMENŮ RNDr. Ivan Turnovec Mezi Evropskými vědci má na tomto poli význačné místo Georgius Agricola (1494 – 1555). Vlastním jménem Jiří Bauer. Ve své době byl označován jako montanista, tak se tehdy říkalo odborníkům v hornictví a hutnictví kovů. Působil jako městský lékař v Krušných horách, ve městě Jáchymově, se slavnou hornickou tradicí.Jeho díla byli základem pro moderní mineralogii. Ve svém obsáhlém díle De Natura Fossilium Libri X., pojednává o minerálech a drahých kamenech. Knihu vydal nakladatel Forben v Basileji roku l546 (volně přeložený název je Deset knih o povaze kamenů).
Zdůrazňuje potřebu pěstovat přírodovědné znalosti o kovech a jejich sloučeninách a použití jejich. Sám říká: „Tyto věci daly především podnět k tomu, že jsem se usadil v rudnaté krajině.“ Jako prvý zavádí mezi kameny určitý systém. Již dříve, v jiném ze svých spisů (Bermannus, sive de re metallica Dialogus-Forben, Basilej 1530) píše: „Minerály, které se neliší vzhledem a barvou, nejsou hned také z téže látky jako např. skleněné napodobeniny drahokamů“. Jeho kniha De Natura Fossilium je bez nadsázky první souborná kniha o nerostech a doslova v ní píše, že je třeba: „zkoumati rozdíly, vlastnosti a upotřebení hmot vykopávaných, tak řečených fossílií“. Nerosty dělí na čtyři díly: země (terra), ztuhlý roztok (succus concritus), kámen (lapis) a kov (metallum). Na konci této knihy se dočteme i o řezání a broušení drahokamů a také
2
Šperkař 1/2012 o jejich napodobování. V knize VI. na str. 272 jeho díla pak máme docela přesný záznam o výkytu českých granátů, které označuje jako carbunculi carchedonii in Bormorum (na českém území): V Čechách 5 mil od Litoměřic na polích při cestě do Třebenic a také v okolí Želkovic, kolem 3 mílí od této lokality a na polích u Lotendorfu, kolem 10 mílí od města Mostu na cestě do Hory sv. Katěřiny. Také se nalézají v Čechách na jaře mezi opevněným městem, které naši krajané regia specula jmenují, avšak v jejich řeči jde o královskou hlídku, a městem Planá (poznámka: v dnešním pojetí se jedná o Kynžvart u Mariánských lázní). Najdou se ve Slezku, Krkonoších, v Trakii, na Peloponésu u Korintu, v Arkádii…….“ a výčet lokalit pokračuje. Označení český granát, pro pyropy z Českého středohoří ještě v době Agricolově neexistovalo. On sá píše, že mladí jej nazývají granatus, takže o granátu se již mluvilo, starší pisatelé jej označovali jako carchedonius. Tohoto označení se tehdy přidržoval i Agricola. Své postavení mezi drahými kameny dosáhl pyrop až za vlády císaře Rudolfa II. a komerční název český granát si podržel až po naše dny. Praha se stává nejen jedním z nejvýznamnějších evropských míst severně od Alp, císařským sídlem, ale i centrem zpracování drahých kamenů. Panovník Rudolf II., sám astrolog, alchymista a vášnivý sběratel uměleckých předmětů, nejen že sbíral stará díla glyptického umění, nýbrž vyžadoval i díla nová.Podporoval prospektorskou činnost a budoval brusírny. Dvorní kamenáři a brusiči byli soustředěni v obnoveném a nově zřízeném Císařském mlýně na konci Královské obory v Bubenči, kde měli i speciání zařízení na broušení a vrtání českých granátů. Zpracovávali ovšem i jinou českou surovinu, zvláště: křišťály, acháty, jaspisy a jejich odrůdy. Z doby císaře Rudolfa II. je v Praze známo prvních 42 kamenářů. Z nich obzvláště vynikala rodina Miseroniů, rodina glyptiků a brusičů drahokamů z Vlach. Jsou to učitelé všech následných generací brusičů v 18 až 21. století. Mineralogické základy studia šperkových kamenů nicméně pocházejí od Agricoly a jeho následníků, ze kterých si zaslouží připomenutí Anselmus de Boot, osobní lékař císaře Rudolfa II., znalec drahokamů a správce rudolfínských sbírek.
3
Šperkař 1/2012 BENVENUTO CELLINI 1500 – 1571 Ing. Miloslav Frydrych Benvenuto Cellini, současník Michelangeův se proslavil jako sochař, ale především jako zlatník, klenotník, rytec a cizelér. Jeho technická zručnost a tryskající fantazie okouzlovaly papeže, florentský, ba i francouzský dvůr. Již v mládí projevoval kreslířské nadání. Do učení na zlatnictví šel proti otcově vůli. V šestnácti letech byl tak dovedným zlatníkem, že si svým obdivuhodným zlatotepeckým uměním ještě tak mladý získal v Římě přízeň u šlechty a kardinálů. Později zaujal i samotného papeže Klimenta VII. Na dvůr francouzského krále Františka I. již přichází jako proslavený umělec. Nakonec se usadil ve své rodné Florencii kde i dokončil svoje celoživotní dílo. Cellini vyrostl v umělce zlatnické dílny a mnoho zlatnického mu zůstalo po celý život. Později se snažil překročit hranici, kterou tehdejší Benvenuto Cellini Perseus
dobová estetika stavěla mezi umělecký průmysl a volné umění. Měl přímo řemeslnickou lásku a citlivý vztah k materiálu – drahým kovům. Jako neklidný člověk měl nekonečnou trpělivost když zhotovoval pečetě, medaile, ryl a cizeloval razidla mincí. Názor a svoje umělecké zásady napsal v „Traktátech o zlatnictví a sochař-
4
Šperkař 1/2012 ství. Samotný Cellini žil v době, kdy renesance přecházela do baroka. Renesanční Celliniho základ je radost z podrobností, z přesné techniky práce a z drobných nápadů. Při svém řemeslném základě byl skvělý technik, ba přímo virtuoz, v čemž je zvláště jako sochař už příznačným příslušníkem baroka. Řada jeho sochařských děl se zachovala v muzeích ve Florencii a v pařížském Lovru. Jeho zlatnické práce se většinou ztratily, nebo nejsou signované. Jedinou jeho zaručenou zlatnickou prací je slánka ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu. Tato slánka byla zhotovena pro francouzského krále Františka IV. V roce 1806 se dostala do Vídně a stala se slavnou díky Goetovu překladu Celliniho „Vlastního životopisu“.
Cellini byl po své smrti v r. 1571 brzy zapomenut. Jeho životopis byl vydán tiskem až v roce 1728 v Neapoli a proslulým jej učinil až Goetův překlad. Je nutné si Benvenuta Celliniho připomínat jako zlatníka – umělce, který do své práce vkládal veškerý um a talent
5
Šperkař 1/2012 STRUČNÝ GEOLOGICKÝ VÝVOJ GEOPARKU ČESKÝ RÁJ RNDr. Luboš Hromádko
Geopark Český ráj patří bezesporu mezi geologicky, mineralogicky, gemologicky a geomorfologicky nejzajímavější a nejpestřejší oblastí v naši republice i v celé Evropě. Na poměrně malé ploše se zde zachovaly pozůstatky téměř všech geologických pochodů. Nejstarší zde zastoupené horniny jsou žuly, ruly, svory, břidlice (asi 1 mld. let) od archaika do starších prvohor. Tyto horniny tvoří nejvyšší české pohoří – Krkonoše. (tzv. krkonošsko jizerské krystalinikum). I když leží mimo naši zájmovou oblast, mají pro pozdější formování Českého ráje velký význam. Je to zdrojový materiál pro druhohorní sedimenty. V mašem regionu jsou dochovány známé pokrývačské (ale i šperkové – pozn. redakce) břidlice z okolí Semil a Železného Brodu. Dnes se využívají zejména k venkovním a vnitřním obkladům jako dekorační kámen. Z prvohor je nejznámější období karbonu a perčmu, často spojovaného do názvu podkrkonošský permokarbon (stáří asi 360 250 mil. let). V této době krajina „ožila“ bohatou tektonickou a vulkanickou činností při tzv. variském vrásnění. Podél podkrkonošského hlubinného zlomu táhnoucího se přibližně na linii Ještěd – Frydštejn – Kozákov – Morcinov – Tábor – Kumburk – Bradlec a dále. Docházelo k občasným výlevům melafyrů v podobě vrstevných sopečných příkrovů-starovulkánů. Melafyrová láva od povrchu rychle tuhla a plyny a páry v ní obsažené neměly kam uniknout. Vznikla tak pórovitá hornina s různě velikými dutinami a puklinami. V dalším sledu horninou pronikaly přehřáté roztoky (někdy se uvádějí jako gely kyseliny křemičité), ze kterých se postupně vysrážely různé odrůdy minerálů. Tak vznikly podkrkonošské drahé kameny, jako jsou acháty, jaspisy, chalcedony, křišťály, ametysty, záhnědy a další drahokamy. Ze sopek rovněž uniklo značné množství popelovin ,které pokryly velké plochy v jejich okolí. Dalo by se říci, že došlo k lokální ekologické katastrofě, která byla příčinou úhynu značného množství fauny a flory. Části prvohorních stromů za příhodných podmínek za nepřístupu vzduchu prokřemeněly
6
Šperkař 1/2012 a zachovaly se až do dnešní doby jako např. zkamenělá dřeva. Některé kompaktní kusy se dají řezat a brousit. Po jejich vyleštění vynikne původní struktura a jsou často pestře vybarvené (araukarity, zkamenělé přesličky, plavuně a další druhy. V druhohorách (250-65 mil. let) byly téměř celé Čechy zaplavovány sladkovodním a posléze braktickým mořem. Zároveň erozí a dalšími klimatickými vlivy docházelo k neustálému rozrušování starších hornina k jejich odnosu a znovuukládání. Právě zejména z Krkonoš byl největší přínos materiálu, který se ukládal ve formě písku a jílu. Díky této čínnosti vzniklo i nejbohatší těžené naleziště písků Hrdoňovice – Střeleč. V pozdějších dobách pak některé bloky již zpevněných pískovců byly vlivem tektonických pohybů vyzvednuty a daly tak základ známým skalním útvarům jako jsou Prachovské skály, Suché skály, Maloskalsko, Hrubá skála a další. V třetihorách (60 – 3 mil. let) oblast zasáhlo poslední tzv. Alpinské vrásnění, kdy došlo k hrubému závěrečnému dotváření reliefu krajiny. Došlo také ke vzniku několika těles tvořených olivinickým čedičem s výraznou sloupcovitou odlučností. K nejznámějším patří Vyskeř a zejména Trosky (jde vlastně o vypreparované přívodní kanály třetihorního vulkanitu, který pronikl druhohorními sedimenty). U Smrčí u Semil se dodnes těží olivinický čedič, ve klterém se dají nalézt krystalky olivínu i šperkové kvality. Ve čtvrtohorách již dochází k definitivnímu dotváření morfologie (vzhledu) krajiny a větší změny v jejím rázu jsou způsobeny lidskou čínností. Známá jsou naleziště českých granátů v okolí Ktové, Nové Paky, Borovnice, Olešnice, Hostinného a jinde. Nalézají se v náplavech různého stáří a jejich původ nebyl zatím spolehlivě ověřen – nebyla nalezena jejich matečná hornina, jako je tomu například u českých granátů z Českého Středohoří. Různé typy nalezišť podkrkonošských drahokamů jsou: 1. Primární naleziště v matečních horninách: Frýdštejn, Kozákov, okolí Lomnice nad Popelkou, Železnice Doubravice, Studenec, Vidochov, Kumburský Újezd, Levín, Hvězda u Staré Paky… 2. Sekundární naleziště jsou v nejbližším okolí primárních lokalit. 3. Naleziště v náplavech: Jizery, Cidliny, Labe – okolí Nymburka, Kolína, Čelákovic, ale také se nacházejí na některých lokalitách v Německu – okolí Lipska.
7
hranice CHKO Český ráj
hranice geoparku
archeologická lokalita
geologická lokalita
muzeum
skalní město
Lužický zlom
Český ráj představuje skutečnou geologickou učebnici. Území o rozloze necelých 700 km2 zahrnuje širokou škálu geologických fenoménů, paleontologické, mineralogické a archeologické lokality i historické památky. Do prestižního seznamu sítě evropských geoparků byl zařazen v říjnu 2005.
8 třetihorní vulkanity
sedimenty křídy (druhohory)
vulkanity prvohor
vápence a dolomity
sedimenty prvohor
přeměněné horniny prvohor
Šperkař 1/2012
Šperkař 1/2012 ZHOTOVENÍ KOPIE CÍSAŘSKÉ KORUNY SVATÉ ŘÍŠE ŘÍMSKÉ Ing. Miloslav Frydrych
Poslanec Jiří Rath, hejtman Středočeského kraje uvažoval s kolektivem poslanců o vystavení císařské koruny na Karlštejně, kde dříve byla, po vybudování hradu císařem Karlem IV. umístěna v klenotnici spolu se Svatováclavskou korunou. Samotný Karlštejn byl zárukou ochrany těchto vzácných symbolů vlády. Zhotovení kopie císařské koruny a její stálé umístění na Karlštejně by dnes symbolizovalo sjednocenou Evropu. Zhotovení kopie císařské kotuny bylo zadáno známému turnovskému zlatníkovi Jiřímu Urbanovi. Originál zlaté císařské koruny, po její pohnuté historii, je dnes vystaven v Klenotnici vídeňského Hofburku, kde natrvalo zůstává. Císařská koruna po smrti císaře Karla IV. zůstala na Karlštejně. Koruna byla na počátku husitských válek odvezena Zikmundem I. z Karlštejna do Uher a později se dostala do Vídně. Jiří Urban na kopii císařské koruny pracoval celkem čtrnáct měsíců. Nespočetněkrát vážil cestu do Vídně, kde originál studoval a seznamoval se s jeho historii.
9
Šperkař 1/2012 Kopie císařské koruny je tak jako originál bohatě zdoben filigránem, drahokamy, perlami a náročně provedenými emaily. Na kopii zhotovené ze stříbra a silně zlacené, jsou drahokamy a perly nahrazeny skleněnou vinutou kompozicí. Jen menší kameny jsou přírodní. Císařská koruna se také nazývá korunou Karla Velikého. Název nese po zakladateli evropského státu – Západořímské říše. Originál koruny v dnešní podobě vznikl pravděpodobně až při korunovaci Oty I. Velikého, krále Sasů a Franků, papežem Janem XII. 2.února r. 962.
Kříž a safír Kristovo srdce na císařské koruně
Většina historiků zastává názor, že právě Ota I. byl zadavatelem koruny, která je patrně dílem zlatníků z Kolína nad Rýnem a Essenu. Náboženský význam koruny byl vtisknut do symbolú její výzdoby a architektury. Je složena z osmi desek, vzájemě spojených na půdorysu osmiúhelníku. Ten je průsečíkem dvou čtverců představující dvě města: nebeský Jeruzalém a Řím. První čtverec tvoří čelní deska „apoštolská“ a zadní
10
Šperkař 1/2012 „Jákobova“ a dvě desky postranní, všechny vyzdobené 12-ti drahými kameny, symbolizující 12 apoštolů a 12 izraelských kmenů. Největší modrý safír na čelní desce je nazýván Kristovo srdce. Druhý čtverec tvoří čtyři menší desky, zdobené smalty zobrazující krále a proroky. Postavy z Bible symbolizují panovnické cnosti: král David – spravedlnost, Šalamoun – moudrost a důvěru před bohem, Iziáš a Ezechiáš – důvěru v Boha. Nápis nad postavou Krista v doprovodu dvou andělů hlásá: PER ME REGES EGNANT – skrze mne králové vládnou. Původně měla koruna tvar osmiboké čelenky. Císař Jindřich II. přidal kříž na čelenku a před korunovací Konráda II roku 1027 byla překlenuta obloukem s nápisem z perel: CHUONDRADUS DEI GRATIA IMPERATOR AUGUSTUS. Jiří Urban, který přes rok zhotovoval kopii císařské koruny, v pondělí 27.dubna 2010 ji na Karlštejně předalal do rukou panu Rathovi, hejtmanovi Středočeského kraje.
Detail smaltu císařské koruny
Studie císařské koruny ve fotografiích a samostatných smaltů byla vystavena v r. 2010 při příležitosti Sjezdu absolventů Střední umělecko průmyslové školy a výstavy stříbrnických prací školy v Muzeu Českého ráje v Turnově.
11
Šperkař 1/2012 JAROSLAV NÁPRSTEK ŠPERKAŘ A RESTAURÁTOR Ing. Miloslav Frydrych
Dalším Náprstkovým dílem je zhotovování a restaurování insignií vysokých škol. Insignie zhotovuje ve stříbře, silně zlacené s kameny a smalty. Jak se k tomu pan Náprstek dostal? Pochází ze zlatnické rodiny. Oblíbil si kreslení a malování. Po vychození základní školy složil talentové zkoušky a nastoupil do SUPŠ v Turnově, kde vystudoval zlatnický obor. Tu absolvoval maturitní zkouškou v roce 1961. Vrátil se do Prahy kde pracoval ve zlatnických dílnách. Dostal se do klenotnického ateliéru Uměleckých řemesel. Měl štěstí – dostal se mezi odborníky v oboru. Zde měl jedinečRektorské žezlo ZUČ Plzeň nou možnost odborného růstu, neboť se podílel na náročných realizacích v ateliéru. V Uměleckých řemeslech se vyráběly špičkové šperky podle návrhů renomovaných výtvarníků. Zhruba tak za osm let Jaroslav Náprstek dostal nabídku podílet se na výuce v ateliéru kov a šperk u profesora J. Soukupa na VŠUP Praha. Zde vyučoval 18 let. K práci na insigniích se dostal při restaurování insignií pro VŠCHT v Praze, kde spolupracoval s výtvarníkem L. Šindelářem. Později začal restaurovat historické insignie pro UK Praha. Děkantské žezlo Fakulty aplikovaných věd ZUČ Plzeň
12
Šperkař 1/2012 Česká část univerzity Karlo-Ferdinandova (tehdejší název UK) si po roce 1880 nechala zhotovit podle návrhu výtvarníka Wachsmanna nové insignie u firmy J. Tengler. Byly zhotoveny ze stříbra, částečně zlacené, zdobené kameny a smalty. Původní insignie z doby Karla IV., které si ponechala německá část UK, se ve válečné době ztratily a dodnes se nenašly. Jaroslav Náprstek všechny insignie české UK postupně restauroval a dodnes s UK spolupracuje. Osvědčil se a tak se na něj obracely i další vysoké školy a on pro ně vyrobil: Děkantské žezlo Fakulty stavební ČVUT Praha, výtvarný návrh J. Huťa Žezlo Fakulty farmaceutické UK – realizoval podle návrhu J. Soukupa Žezlo a řetěz Fakulty elektrotechnické ZČU Plzeň Rektorský řetěz VUT v Brně – restauroval a zhotovil kopii Žezlo Fakulty strojní ČVUT Praha Řetěz a žezlo Fakulty biomedicínské ČVUT Praha
Děkantské žezlo Fakulty strojní ČVUT Praha
Děkantské žezlo Fakulty stavební ČVUT Praha
13
Šperkař 1/2012
Rektorský řetěz a žezlo Fakulty biomedicínské UK Praha Fakulta farmaceutická UK Praha
Fakulta elektrotechnická ZUČ Plzeň
AMU Praha
14
Šperkař 1/2012 Dopňky:
MEZINÁRODNÍ PROGRAM LEONARDO V TURNOVĚ PhDr. Miroslav Cogan Ve dnech 6 – 7 října se uskutečnilo první setkání účastníků projektu „Uchování tradičních zlatnických technik a jejich využití v památkové péči”, který vyhlásila Řemeslnická komora (Gewerbekammer) v Koblenzi v rámci mezinárodního vzdělávacího program Leonardo a účast v něm nabídla našemu muzeu, turnovské šperkařské Stará granátová brož zhotovená a vyšší odborné škole.Kromě PhDr. Mirozřejmně na zakázku. slava Cogana a Jaroslava Prášila, vedouAusac(vršek)Smaltovaná ozdoba cího VOŠ pro restaurování kovů, přijeli do z klobouku s přifínyrovanou roset- malebného Herrsteinu ležícého mezi Mokou s českých granátu zasazené selou a Rýnem další účastníci z Německa, do tvaru kvítku. Kolem ozdoby Litvy, Maďarska a Bulharska. Během prvvysazovaný rámeček. Zasazené ního pracovního dne nás vedoucí projekjsou granátové ažury (název výbrusu – velká středová tabulka tu Constanze Kusel seznámila s jeho cíly, kolem drobné facety. Využití nízké představily se jednotliví účastníci a nastínily tématické okruhy, v rámci kterých bysuroviny). Technika vysazovaná. Materiál tombak, stříbrná pajka. chom se mohli podílet na tvorbě výukovéZhotoveno kolem r.1920. ho programu z oblasti restaurování kovů. Druhý den, po návštěvě výborně vybavené zlatnické a restaurátorské dílny ve Vallendaru na předměstí Koblenze, se již konkrétními tématy utvářel program budoucí spolupráce. Turnovští zástupci se zavázali připravit material o restaurování granátových šperků. Vedoucí vallendarské dílny Michaoel van Ooyen nabídl vytvoření početné kolekce vzorků ze slitin mědi (mosaz, bronz, tombak), které se v umělecké kovovýrobě nejčastěji uplatňují. Ve spolupráci s laboratořemi restaurátorského střediska ve Vilniusu pak budou zkoumat vliv různých druhů povrchových úprav na základní material. Kromě toho nám zástupkyně ředitele dr. Jurate Senvantiene slíbila informace o restaurování památek z jantaru,
15
Šperkař 1/2012 se kterým mají v Pobaltí nejvíce zkušeností. Kolegové ze zlatnické střední školy v maďarském Debrecénu se zavázali připravit materiál o restaurování smaltů a zástupce zlatnické střední školy v Plovdivu přehled orientálních technik ve zlatnictví a stříbrnictví. Součástí projektu jsou návštěvy jednotlivých pracovišť.To nejbližší setkání Zlaté náušnice. Velice slabý zlatý lisovaný plech, podletovaný s nafinýrova- se uskuteční na konci února ve Vilniusu, v Turnově přivítáme účastníky ným vrškem. Pozdní biedemayer projektu na konci května. Spontánní spolupráce se však rozběhla již nyní, když jsme do Vallendaru a Vilniusu zaslali zkorodované staré polotovary z granátnické výroby k analýzám a návrhu restaurátorského postupu. Ve Vilniusu pak již budeme moci nad konkrétními vzorky diskutovat o stávajících rozdílech v terminologii, ale take o etice v památkové péči a z ní vyplývajících rozdílných přístupech Granárový přívěšek,č eské granáty, stříbro 925/000, stříbřené. Granátová v restaurátorské praxi. technika vysazovaní, ausac (vršek) technika ovazovaná. Vltavín plochý, přírodní, skulptovaný (zvrásněný)
Unikátní surový vltavín – původní velikost. Stáří 32 mil let, lokalita Ločenice Český granát,vltavín a olivín jsou jediné drahokamy které lze v Česku průmyslově těžit.
16
Šperkař 1/2012 VÝSTAVA KLENOTŮ A HODINEK V PRAZE Koncem září se ve Veletržním paláci v Praze sešly výrobní a obchodní společnosti na naší největší výstavě klenotů a hodin a firmy obchodující s drahokamy. Rovněž se výstavy zúčastnili i výrobci nástrojů, strojů a zařízení hlavně pro zlatnickou výrobu. Výstava byla instalována ve stísněných podmínkách provizorně postavených výstavních sálů, které byly postaveny po loňském požáru a vyhoření výstaviště. Vystavovaly renomované firmy z SNR, Itálie, Rakouska a dalších zemí Evropské Unie. Českou republiku zastupovalo DUV Granát Turnov, Solitér Jablonec n/N, 3D–Machek, Jablonec n/N, Gem Art – Miller, Turnov. Z drobných výrobců pak Luboš Janků, Turnov. Výstava je podrobně popsána v časopise Klenotník – Hodinář. (FRY)
17
Šperkař 1/2012 ANTONÍN KARČ
PŘÍRUČKA PRO ZLATNÍKY, BRUSIČE DRAHOKAMŮ, RYTCE A CIZELÉRY 1922 (POKRAČOVÁNÍ Z MINULÉHO ČÍSLA)
MATERIÁL PRACOVNÍ DRAHÉ KOVY Kolem roku 1850 objevena byla skoro současně s kalifornskými v Sev. Americe bohatá naleziště v Austrálii,nejbohatší z nich v osadě Viktoria. Veškerá produkce zlata činila podle záznamů čerpaných pro světovou výstavu v Paříži r. 1900 kolem 357 000 kg v tehdejší ceně přes 1 miliardu K. Od toho času zvýšila se produkce velmi značně nutkavou potřebou válečnou. Dnes,kdy poměry cen nejsou ustáleny, možno říci, že cena zlata jest více než dvacetkrát větší, než cena předválečná. Odborníci získávají zlato buď zlato chemicky čisté nebo v zlatých mincích prostřednictvím mincoven a bank. Z trvání říše rakousko-uherské byl určen dukát pro zpracování; vážil 3,4905 g., jakost zlata byla 23 1/3 karátu (= staré poměrové označení ryzosti) čili 986 1/9 tisícin zlata.Cena jednoho kusu pohybovala se kolem 12 korun. Čisté zlato se taví při 1250 oC. STŘÍBRO, podobně jako zlato, bylo člověku známo již v dobách velmi dávných, což potvrzují četné nálezy v pohřebištích.Protože se nalézá v přírodě často již pro další práci způsobilé,tj. ve tvaru plíšků, nebo keřových tvarů ,jest zřejmo, že nejprve tím upoutalo pozornost člověka. Rovněž i z rudy možno získat je snadněji než zlato; stačí vhodit kus rudy do hořícího dříví, aby získán byl slitek stříbra.Taví se při žáru 950 oC. Ćechy až do převratu skýtali říši rak.-uherské největší podíl v těžbě stříbra z dolů příbramských – kolem 40 tun ročně. Nyní máme i některé naleziště na Slovensku. Objevením Ameriky získalo Španělsko zvláště mexické doly, odkud pověstné tehdy – stříbrné loďstvo – vyváželo ohromné bohatství. Od roku 1860 skýtá Nevada 600 v Americe takového množství stříbra, že stalo se to příčinou poklesu jeho ceny před válkou. Tak zvané ryzí stříbro, do obchodu
18
Šperkař 1/2012 přicházející, obsahuje sice jen nepatrné procento mědi, cínu, antimonu nebo vismutu, nehodí se však pro účely galvano-technické. Pro tuto potřebu jest nutno připravit stříbro chemicky čisté, jehož se dosáhne přeměnou ve chlorid stříbrný, který pak filtrováním, sušením a nakonec ztavením za chemických přísad (bledny (= boraxu, drasla aj.) dá chemicky čisté stříbro. Cena stříbra není dnes také ustálena, ba možno říci, že kolísá ještě více než cena zlata. V březnu 1920 stál 1 kg čistého stříbra 600 franků před válkou 96 korun; vzestup ceny byl tedy asi 25 násobný, neboť v r. 1920 pohybovala se cena kolem 2 400 až 2 800 za 1 kg. Kterak se těžba zmnohonásobila posouditi lze z toho, že se kolem roku1860 těžilo asi 933 tun, v roce 1912 asi 7 247 tun. Za války poklesla těžba, v roce 1917 asi na 1550 tun. Hlavní těžiště jsou v Americe, která dodala v roce 1912 82 procent světové těžby. Naše příbramské doly těžily před válkou kolem 40 tun stříbra ročně. Ve Spoj. státech severoamerických a v Kanadě udržela se těžba na stejné výši,z ato velmi nápadně poklesla v Mexiku, a to ze 2 300 tun na 945 t. Protože s poklesem těžby stoupla velice spotřeba (za války některé státy stáhly zlatou měnu a uchýlily se ke stříbrné), přivoděno tím značné stoupnutí ceny. Samotná Anglie spotřebovala v letech válečných pro svoji měnu kolem 3 355 tun stříbra. Hlavní spotřebitelkou jest britská Indie, kde nikoliv zlato, ale stříbro jest kovem nejoblíbenějším, i zmnohonásobila se tam zámožnost za válečných let značně. Spotřebováno tam za 3 válečná léta kolem 1 500 tun, tedy skoro celá těžba světová v posledních letech! Též Čína, která stříbro dříve vyvážela, dnes je dováží. PLATINA K obvyklým dvěma drahým kovům, zlatu a stříbru, přibyl třetí – platina – jíž se v novější době odborníky častěji užívá. Čistá se dá tavit jen pomoci třaskavého plynu nebo kyslíku (autogenem). Taví se při 1770 oC. Barvy jest ocelově šedé až cínově bílé – uralská je slabě zažloutlá – lesku mdlejšího než stříbro. Užívá se jí ponejvíce v klenotnictví na určité články neb součástky šperků, zvláště pak jako obroučků a buněk a pod. při zasazování drahokamů v těch případech,k de se k tomu užívalo čistého stříbra (při zasazování briliantů); přednost se dáváno její tvrdost a protože nenabíhá (neokysličuje se) Při výrobě řetízků se často střídají články zlaté s platinovými, čímž se do-
19
Šperkař 1/2012 sáhne kontrastu jemných barevných odstínů. Nákup platiny se děje většinou bankami. Dnešní cena jest velmi značná. 1 g stál v roce 1920 průměrně 200 Kč Přesné hranice cenové jako při zlatě a stříbře nelze dnes určiti. R. 1892 stál 1 kg platiny 1 100 marek – nedosáhl tehdy ani poloviny ceny zlata, dnes je její cena vzhledem ke zlatu mnohonásobná, neboť dosahuje závratné výše kolem 200 000Kč za 1 kg. KOVY OBECNÉ Vedle drahých kovů přicházejí v úvahu zvláště měď, kterou zákonné předpisy určují ke směšování (= legování) se zlatem a stříbrem. Spolu s mosazí (tombakem), spěží (= bronzem) ,cínem, zinkem aj. má významný úkol zvláště při pracích pasířských, v uměleckém zpracování kovů (ciselérství). Ocel a železo pak v rytectví, při výrobě razidel, jest materiálem nejužívanějším. Rovněž ceny kovů obecných jsou dnes neustáleny. Pro obmezenost místa se dotknu jen stručně některých poměrů směšovacích podle předpisů úředních. K získání různých stupňů jakosti (= ryzosti) se směšuje zlato a stříbro s mědí. V zlatnictví se ponejvíce s tzv. zlatem č. 4 neboli 14 karátovým – jakosti (=ryzosti) 580/000 a přidává se, jde-li o směs červenější, mědi, pro bledší směs stříbra nebo mědi a stříbra, v určitém poměru; podobně i při zlatě č. 3 - 18 karátovém – 750/000 jakosti – v poměrech podle žádoucího barevného odstupnění. Stříbro č. 2 – 900/000jakosti – obsahuje na 1000 dílů 900 dílů mědi. Stříbro č. 3 – 800/000 jakosti – obsahuje na 1000 dílů 800 dílů stříbra a 200 dílů mědi. Stříbro č. 4 obsahuje na 1000 dílů 750 dílů stříbra a 250 dílů mědi Výrobky z drahých kovů musí se předkládati v surovém stavu úřadům mincovním (puncovním) k přezkoušení jakosti za zvláštní poplatek a jsou pak opatřovány úředními kontrolními značkami. Za 1 kg výrobků zlatých platí se Kč 200 a 1 kg stříbrných Kč 40 tzv. puncovního poplatku. R 1921 vešly v republice československé nové značky puncovní při zachování dřívějšího stupňů značení. (POKRAČOVANÍ PŘÍŠTĚ)
20
