2012 o přeshraničních dědictvích

P r o v i d i n g

l e g a l

c e r t a i n t y

CMJN

P r o v i d i n g

l e g a l

c e r t a i n t y

RVB C0 M20 J100 N0

R255 V204 B0

C88 M0 J9 N0

R0 V168 B214

C100 M50 J0 N20

R0 V90 B154

CMJN

RVB C7 M3 J8 N0

P r o v i d i n g

l e g a l

R241 V243 B237

c e r t a i n t y

Výkladová příručka pro nařízení č. 650/2012 o přeshraničních dědictvích C11 M7 J12 N8

R219 V219 B213

C0 M0 J0 N70

R112 V113 B115

Praktická příručka pro notáře

JUST/2013/JCIV/OG/4059

3

Nařízení č. 650/2012 o přeshraničních dědictvích

Úvod Aby bylo možné přizpůsobit pravidla rostoucí mobilitě osob a koordinovat koexistenci národních právních řádů ve věcech dědických, bylo dne 4. července 2012 definitivně přijato evropské nařízení č. 650/2012 o dědictvích s mezinárodním prvkem. Nabízí zjednodušený rámec těm osobám, které mají soukromé a majetkové zájmy nejméně ve dvou zemích, ať již uvnitř, nebo vně Evropské unie. Toto nařízení vstoupilo v platnost dne 16. srpna 2012 a bude se vztahovat na dědická řízení zahájená počínaje dnem 17. srpna 2015. Nařízení se bude vztahovat na všechny aspekty dědění: od zahájení dědického řízení přes přechod dědictví a jeho správu až po jeho vypořádání. Z oblasti působnosti tohoto nařízení je však výslovně vyloučeno mimo jiné vše, co souvisí s darováním, smlouvami o životním pojištění, dohodami o tontině, trusty, úpravou majetkových poměrů v manželství, vyživovacími povinnostmi, povahou věcných práv, jakož i daňové věci. Nařízení zavádí jediného hraničního určovatele, a to poslední obvyklý pobyt zemřelého, pomocí něhož se určí jak příslušný soud, který rozhodne o dědictví jako celku, tak právo rozhodné pro dědění. Nařízení rovněž zavádí možnost zvolit si právo jednoho ze států, jehož je osoba státním příslušníkem, jako právo rozhodné pro dědění. A konečně toto nařízení zavádí evropské dědické osvědčení, jehož cílem je zjednodušit postupy, s nimiž jsou dědici konfrontováni při nabývání majetku tvořícího dědictví s tím, že toto osvědčení bude bez dalšího uznáváno ve všech členských státech. Cílem této výkladové příručky je představit hlavní prvky tohoto nového nařízení, abyste si mohli osvojit základní zásady pro postup v případě dědictví s přeshraničním prvkem. Na této webové adrese se můžete seznámit se zněním nařízení: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2012:201:0107:0134:CS:PDF

4


Univerzální použitelnost a obecné pravidlo pro určení rozhodného práva


Výjimka z obecného pravidla

Článek 20

Článek 21, odstavec 2

Právo určené tímto nařízením se použije bez ohledu na to, zda je či není právem členského státu.

Je-li ze všech okolností věci zřejmé, že v době smrti měl zůstavitel zjevně užší spojení s jiným státem, než je stát, jehož právo by se použilo na základě odstavce 1, bude právem rozhodným pro dědění výjimečně právo tohoto jiného státu.

Článek 21, odstavec 1 Nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro dědění jako celek právo státu, ve kterém měl zůstavitel svůj obvyklý pobyt v době smrti.

Příklady 1. Paní Larssonová, švédská státní příslušnice, zemře dne 17. srpna 2015 na Capri (Itálie), kde žije od roku 2000. Má movitý a nemovitý majetek jak ve Švédsku, tak v Itálii. Má jedinou dceru. Jaké je právo rozhodné pro dědění?

Příklad Pan Schmitt německý státní příslušník, odchází do domova pro seniory na Slovensku. Zemře zde v roce 2018, tedy o pět let později. S výjimkou běžného účtu založeného na Slovensku se veškerý jeho movitý a nemovitý majetek nachází v Německu. Jeho jediné dítě, které ho pravidelně navštěvuje, žije v Německu. Jaké právo je rozhodné pro dědění?

Je vhodné přezkoumat kolizní normy každého ze států vykazujících vazbu na uvedenou situaci (Argentina a Francie).

• Nařízení č. 650/2012 Právem rozhodným pro dědění je za normálních okolností právo posledního obvyklého pobytu zemřelého (slovenské právo). Avšak s ohledem na okolnosti, které přivedly pana Schmitta k tomu, aby strávil konec svého života na Slovensku ( jedině proto, že domovy pro seniory jsou zde mnohem levnější), by v tomto případě bylo možné použít čl. 21 odst. 2 a přihlédnout k tomu, že udržoval prokazatelně užší vazby s Německem. Při použití tohoto výkladu by pak rozhodným právem pro dědění bylo právo německé.

• Argentinské MPS Právo posledního obvyklého pobytu zemřelého: argentinské právo pro celou pozůstalost

Za aktuálního stavu a s ohledem na absenci judikatury týkající se definice obvyklého pobytu je pro lepší uchopení situace vhodné přihlédnout k bodům 23, 24 a 25 preambule.

• Nařízení č. 650/2012 Právo posledního obvyklého pobytu zemřelé: italské právo pro celou pozůstalost 2. Pan Garcia, francouzský státní příslušník, zemře v roce 2016 v Argentině, kde žije od roku 1990. Zanechal po sobě jediného syna a movitý a nemovitý majetek jak v Argentině, tak ve Francii. Jaké je právo rozhodné pro dědění?

• Nařízení č. 650/2012 Právo posledního obvyklého pobytu zemřelého: argentinské právo pro celou pozůstalost 1

5

Podle čl. 83 odst. 1 se nařízení použije na dědictví osob, které zemřou dne 17. srpna 2015 nebo po 17. srpnu 2015.

6


Výjimka z obecného pravidla Bod odůvodnění 23 ... Při určování místa obvyklého pobytu by měl orgán, který vede dědické řízení, provést celkové posouzení životních okolností zůstavitele v průběhu let před jeho smrtí i v době smrti a vzít přitom v úvahu všechny relevantní prvky faktické povahy, zejména délku a pravidelnost pobytu zůstavitele na území dotyčného státu a podmínky a důvody tohoto pobytu. Takto určené místo obvyklého pobytu by mělo vykazovat úzký a trvalý vztah k dotčenému státu, přičemž je nutné vzít v potaz konkrétní cíle tohoto nařízení. Bod odůvodnění 24 V některých případech může být určení místa obvyklého pobytu zůstavitele obtížné. Může to být zejména tehdy, kdy zůstavitel odešel z profesních nebo ekonomických důvodů za prací do jiného státu, a to někdy i na dlouhou dobu, avšak udržoval úzký a trvalý vztah ke státu svého původu. V takovém případě by bylo možné považovat za místo obvyklého pobytu zůstavitele, v závislosti na konkrétních okolnostech, i nadále jeho stát původu, v němž se nacházelo středisko zájmů jeho rodiny a jeho společenského života. K dalším složitým případům může dojít, pobýval-li zůstavitel střídavě v několika státech nebo přemisťoval-li se z jednoho státu do druhého, aniž by se v některém z nich usadil trvale. Byl-li zůstavitel státním příslušníkem jednoho z těchto států nebo nacházela-li se většina jeho majetku v jednom z těchto států, mohly by být jeho státní příslušnost nebo takové umístění majetku považovány za zvláštní faktor v rámci celkového posouzení všech skutkových okolností. Bod odůvodnění 235 S ohledem na určení rozhodného práva pro dědění může orgán projednávající dědictví ve výjimečných případech – kdy se zůstavitel například do státu svého obvyklého pobytu přestěhoval poměrně nedlouho před svou smrtí a kdy ze všech okolností vyplývá, že měl zjevně užší vztah k jinému státu – dospět k závěru, že právem rozhodným pro dědění by nemělo být právo státu obvyklého pobytu zůstavitele, nýbrž právo státu, k němuž měl zůstavitel zjevně užší vztah. Tento zjevně nejužší vztah by však neměl být využíván jako náhradní hraniční určovatel, kdykoli je určení obvyklého pobytu zůstavitele v době smrti složité.

7


Volba práva Článek 22, odstavec 1 Každá osoba si může zvolit za právo, jímž se řídí její dědictví jako celek, právo státu, jehož je státním příslušníkem v době uskutečnění této volby nebo v době smrti. Osoba s vícenásobnou státní příslušností si může zvolit právo kteréhokoli státu, jehož je státním příslušníkem v době uskutečnění této volby nebo v době smrti.

Článek 22, odstavec 2 Tato volba musí být učiněna výslovně v prohlášení ve formě pořízení pro případ smrti nebo musí vyplývat z ustanovení takového pořízení.

Článek 83, odstavec 4 Bylo-li pořízení pro případ smrti učiněno před 17. srpna 2015 a je-li v souladu s právem státu, které by si byl zůstavitel mohl zvolit v souladu s tímto nařízením, pak se toto právo považuje za zvolené rozhodné právo pro dědění. Tato volba může být učiněna již nyní, ale bude možné k ní přihlédnout pouze tehdy, pokud úmrtí nastane počínaje dnem 17. srpna 2015.

Příklad Paní Gomesová se narodila v Portu a strávila zde celý život. Má dvojí státní příslušnost, portugalskou a německou. V roce 2016 zemře v Portu a zanechá po sobě movitý i nemovitý majetek jak v Portugalsku, tak v Německu. Ve své závěti z roku 2013 určila německé právo jakožto právo rozhodné pro dědění. Jaké je právo rozhodné pro dědění?

8


Volba práva • Nařízení č. 650/2012 Volba německého práva je možná a platná > německé právo se použije na celou pozůstalost.

✍ Je zvlášť doporučováno provést volbu práva výslovně v pořízeních pro případ smrti.

9


Zpětný a další odkaz Článek 34, odstavec 1 Použitím práva třetího státu určeného na základě tohoto nařízení se rozumí použití právních norem platných v tomto státu včetně jeho norem mezinárodního práva soukromého, pokud odkazují: a) na právo některého členského státu, nebo b) na právo jiného třetího státu, který by uplatnil své vlastní právo.

✍ Volba práva ve prospěch budoucích státních příslušností (i když je platná v okamžiku smrti) se rozhodně nedoporučuje z důvodu nejistoty, jakou může tato volba představovat.

Příklady Jaké je právo rozhodné pro dědění v následujících případech? 1. Paní Brownová je Angličanka žijící v Londýně, zemře v roce 2016 a zanechá movitý a nemovitý majetek jak v Anglii, tak v Německu a Itálii. • Nařízení č. 650/2012 Právo posledního obvyklého pobytu zemřelého: anglické právo pro celou pozůstalost. • Anglické MPS Anglické právo se použije pro movité věci (nezáleží na tom, v jakém místě se movitá věc nachází) a pro nemovitosti situované v Anglii, německé právo se použije pro nemovitosti nacházející se na území Německa, italské právo se použije pro nemovitosti nacházející se na území Itálie. Bude-li věc předložena notáři v Německu nebo v Itálii, bude tento notář muset akceptovat zpětný a další odkaz anglického práva na právo německé a italské 2. V takovém případě budou rozhodným právem pro dědění tři různé právní řády: anglickým právem se bude řídit přechod movitých věcí bez ohledu na to, kde se nacházejí, a nemovitých věcí na území Anglie; německým právem se bude řídit

2 Spojené království, které stejně jako Irsko nevyužilo možnosti provést opt-in, je pro účely nařízení považováno za třetí stát. To platí i pro Dánsko, a to s ohledem na vyloučení stanovené Amsterdamskou smlouvou.

10


Zpětný a další odkaz přechod nemovitých věcí nacházejících se v Německu; italským právem se bude řídit přechod nemovitých věcí nacházejících se v Itálii. 2. P aní Straussová, která je rakouskou státní příslušnicí pobývající v Dakaru (Senegal), zemře v roce 2016 a zanechá movitý a nemovitý majetek jak v Senegalu, tak ve Francii a Rumunsku. • Nařízení č. 650/2012 Právo posledního obvyklého pobytu zemřelého: senegalské právo pro celou pozůstalost. • Senegalské MPS Právo státu, jehož byl zemřelý příslušníkem. Akceptuje se odkaz senegalského práva na právo rakouské: pokud bude věc předána notáři ve Francii nebo v Rumunsku, bude tento notář muset použít rakouské právo. Avšak podle čl. 34 odst. 2 3 se zpětný a další odkaz neuplatní v souvislosti s právem určeným na základě únikové doložky nebo v souvislosti s právem zvoleným (professio juris).

Příklad meričanka pobývající v New Yorku zemře a zanechá movitý a nemovitý A majetek jak ve Spojených státech, tak v Řecku. Ve své závěti uvedla, že určuje právo státu New York jako právo rozhodné pro dědění. • Odkaz amerického práva na právo řecké nebude akceptován: právo státu New York se použije na celou pozůstalost.

3 Článek 34, odstavec 2: Zpětný a další odkaz se neuplatní v souvislosti s právem uvedeným v čl. 21 odst. 2, článku 22, článku 27, čl. 28 písm. b) a článku 30.

11


Dědické smlouvy Článek 25, odstavec 1 Dědická smlouva týkající se dědění po jedné osobě se řídí, pokud jde o její přípustnost, věcnou platnost a závazné účinky mezi stranami včetně podmínek pro její zrušení, právem, které by se podle tohoto nařízení bylo použilo pro dědění po této osobě v případě její smrti ke dni uzavření dané smlouvy.

Článek 25, odstavec 2 Dědická smlouva týkající se dědění po několika osobách je přípustná, pouze pokud je přípustná podle všech právních řádů, které by podle tohoto nařízení byly použily pro dědění po všech zúčastněných osobách v případě jejich smrti ke dni uzavření dané smlouvy.

Příklady 1. Německý manželský pár obvykle přebývá ve Francii. Manželé si výslovně zvolí německé právo jako právo rozhodné pro dědění a manželský pár uzavře v Německu před německým notářem dědickou smlouvu, v níž je uvedeno, že se tato dědická smlouva má řídit německým právem. Manžel zemře ve Francii a francouzský notář musí řešit pozůstalost. Smlouva je platná, protože byla uzavřena dvěma německými státními příslušníky, kteří si výslovně zvolili německé právo jako právo rozhodné pro dědickou smlouvu podle čl. 25 odst. 3.

12


Dědické smlouvy

13


Veřejný pořádek Článek 35

2. A však francouzský manželský pár pobývající ve Francii si nebude moci zvolit německé právo jako právo rozhodné, ať již pro dědění dle čl. 22, nebo pro případnou dědickou smlouvu dle čl. 25 odst. 3. V důsledku toho nebude tento manželský pár moci smlouvu, kterou chce uzavřít, platně podrobit německému právu.

Použití některého ustanovení práva kteréhokoli státu určeného na základě tohoto nařízení může být odmítnuto pouze v případě, že by bylo zjevně neslučitelné s veřejným pořádkem (ordre public) místa soudu.

3. Konečně manželský pár s dvojí státní příslušnosti (on Němec, ona Rakušanka) pobývající ve Francii bude moci dle čl. 25 odst. 3 alternativně určit jako rozhodné právo pro dědickou smlouvu právo německé nebo rakouské, zatímco v případě neprovedení volby by rozhodným právem pro dědění bylo francouzské dědické právo (které dědickou smlouvu nezná).

Příklad Alžírský občan pobývající v Alžírsku zemře v Alžírsku v roce 2016 a zanechá po sobě bankovní účty ve Francii a nemovitosti v Alžírsku. Zanechá po sobě dvě děti žijící ve Francii: děvče a chlapce. Jaké bude právo rozhodné pro dědění?

✍ Platnost dědické smlouvy ( jakož i závěti) se posuzuje s ohledem na okamžik

• Nařízení č. 650/2012 Alžírské právo pro celou pozůstalost.

jejího uzavření. V praxi je velmi doporučováno určit rozhodné právo pro dědění v okamžiku, kdy je dědická smlouva uzavřena.

• Alžírské dědické právo Zavádí nerovnost mezi dívkou a chlapcem. • Francouzský veřejný pořádek Francouzský notář nesmí přihlížet k diskriminaci založené na pohlaví, a musí tedy použít francouzské právo namísto práva alžírského, které by mělo být za normálních okolností použito 4.

V současné době neexistuje pojem evropského veřejného pořádku, a každá země proto bude aplikovat svůj vlastní veřejný pořádek. Otázku, zda povinný dědický podíl spadá do oblasti mezinárodního veřejného pořádku, je tak třeba posoudit podle vnitrostátního právního řádu každé země.

4

14


15


Přijímání veřejných listin Článek 59, odstavec 1

2. Pan Vekemans, nizozemský státní příslušník, pobývá v Itálii, kde zemře a zanechá po sobě dvě děti (děvče a chlapce). Listina o rozdělení pozůstalosti určuje, že malířské dílo autora Poussina nacházející se v Nizozemsku je přiřčeno dívce. Listina o rozdělení pozůstalosti sepsaná v Itálii bude v Nizozemsku přijata 5.

Veřejná listina vyhotovená v jednom členském státě má v jiném členském státě stejné důkazní účinky jako ve státě původu, popřípadě účinky co nejvíce srovnatelné, pokud to není zjevně v rozporu s veřejným pořádkem (ordre public) dotčeného členského státu. Osoba, jež má v úmyslu použít veřejnou listinu v jiném členském státě, může požádat orgán, který listinu vyhotovil v členském státě původu, aby vyplnil formulář stanovený poradním postupem podle čl. 81 odst. 2 a popsal v něm důkazní účinky, které daná veřejná listina vyvolává v členském státě původu.

Článek 74 U dokumentů vydaných v členských státech v rámci tohoto nařízení se nevyžaduje legalizace či obdobný formální požadavek.

Příklady 1. P an Ionescu, rumunský státní příslušník, pořídil závěti ve formě veřejné listiny ve Španělsku, v Itálii a v Rumunsku, tedy v zemích, kde měl svůj obvyklý pobyt v době svého úmrtí. Jeho dědicové žádají o evropské dědické osvědčení a předkládají za tímto účelem rumunskému notáři různé závěti zemřelého. • Podle čl. 59 odst. 1 bude možné závěti pořízené před notářem ve Španělsku a Itálii uplatnit v Rumunsku bez jakýchkoli dalších úkonů.

Článek 1 odst. 2 písm. k) a l) vylučuje z oblasti působnosti nařízení povahu věcných práv a jakýkoli zápis práv k movitému či nemovitého majetku do rejstříku, včetně právních požadavků pro takový zápis, a účinky zápisu nebo neprovedení zápisu těchto práv do rejstříku. Stanovení podmínek, za jakých se zápisy provádějí, tudíž náleží státu, na jehož území se majetek nachází. V tomto smyslu bod 18 preambule upřesňuje, že požadavky pro zápis práva k nemovitému či movitému majetku do příslušného rejstříku by měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny. Proto musí právo členského státu, ve kterém je rejstřík veden (v případě nemovitostí lex rei sitae), určit právní podmínky a způsob zápisu. Článek 30 mimo jiné upřesňuje: Pokud právo státu, ve kterém se nacházejí určité nemovitosti, podniky nebo další zvláštní druhy majetku, obsahuje zvláštní pravidla, která z ekonomických, rodinných či společenských důvodů stanoví omezení týkající se či ovlivňující dědění takového majetku, použijí se pro dědění tato zvláštní pravidla, pokud jsou podle práva tohoto státu použitelná nezávisle na právu rozhodném pro dědění.

5

Kromě toho článek 31 uvádí následující: Dovolává-li se osoba věcného práva, které jí náleží na základě práva rozhodného pro dědění, a dané věcné právo neexistuje v právním řádu členského státu, v němž se tohoto práva dovolává, bude toto věcné právo v případě potřeby a v možném rozsahu přizpůsobeno nejbližšímu rovnocennému věcnému právu v rámci právního řádu daného státu, přičemž bude zohledněn účel a zájem, které toto konkrétní věcné právo sleduje, jakož i účinky, jež jsou s ním spojeny. Je vhodné připomenout, že rozdělení pozůstalosti musí podle některých právních řádů rovněž respektovat právní požadavky použitelné na právní jednání uskutečněná mezi živými.

16


Vykonatelnost Článek 60, odstavec 1 Veřejná listina, která je vykonatelná v členském státě původu, se prohlásí za vykonatelnou v jiném členském státě na návrh kterékoli dotčené strany v souladu s postupem stanoveným v článcích 45 až 58. [to znamená v souladu s postupem stanoveným pro rozsudky].

Příklad Listina o rozdělení pozůstalosti pořízená bratrem žijícím v Itálii a jeho sestrou žijící ve Francii je potvrzena italským notářem. Z listiny vyplývá, že sestra musí do jednoho roku bratrovi vyplatit podíl v penězích. Jelikož sestra uvedenou povinnost ve lhůtě nesplnila, bratr se s kopií uvedené listiny obrátí na příslušný italský orgán, který mu vydá potvrzení o tom, že listina je vykonatelná. S těmito dokumenty se pak obrátí na příslušný francouzský orgán a požádá jej o vydání prohlášení vykonatelnosti.

17


Evropské dědické osvědčení (EDO) 1°) Pravidla týkající se příslušnosti Článek 64 Osvědčení se vydává v členském státě, jehož soudy jsou příslušné podle článků 4, 7, 10 nebo 11. 6

Článek 4 Soudy členského státu, na jehož území měl zůstavitel obvyklý pobyt v době smrti, jsou příslušné rozhodovat o dědictví jako o celku.

Článek 5 1. Pokud právo, které si zůstavitel dle článku 22 zvolil, aby se jím řídilo jeho dědictví, je právem členského státu, mohou se dotčené strany dohodnout, že soud či soudy tohoto členského státu jsou výlučně příslušné k rozhodování o kterékoli otázce související s dědictvím. 2. Uvedená dohoda o volbě soudu se sjednává písemně s uvedením data a podpisu dotčených stran. (…)

Příklady 1. Pan Dupont, belgický státní příslušník, zemře v roce 2016 ve Francii, kde pobýval po dobu deseti let, a zanechá movitý a nemovitý majetek jak v Belgii, tak v Lucembursku a ve Francii. Zanechá jediného syna. Který orgán je příslušný k vydání EDO? • Jediným příslušným orgánem bude francouzský notář zvolený dědicem 7.

18


19


Evropské dědické osvědčení (EDO) • není dokumentem, který by odrážel konečné řešení v otázce dědictví s přeshraničním prvkem; • není povinným dokumentem; • nenahrazuje ani národní dokumenty, ani národní postupy, přestože může být použit také na území státu, který jej vydal; • není exekučním titulem.

2. Pan Durand, francouzský státní příslušník, již od roku 2000 bydlí v Portugalsku, kde v roce 2016 zemře. Zanechá movitý a nemovitý majetek jak ve Francii, tak i v Lucembursku a v Portugalsku. Ve své závěti určil francouzské právo jako právo rozhodné pro dědění. Zanechává dvě děti. • Jeho dvě děti jako jediní dědicové mohou uzavřít dohodu a obrátit se na francouzského notáře s žádostí o vydání evropského dědického osvědčení. V případě neuzavření takové dohody může evropské dědické osvědčení vydat pouze portugalský notář.

Příklad

2°) Co je to Evropské dědické osvědčení?

Lucemburská občanka zemřela v Lucembursku, kde obvykle pobývala od svého narození. Měla bankovní účty v Německu. Zanechala po sobě jediné dítě. Lucemburský notář vydá EDO, v němž označí dítě jako dědice, uvede, že rozhodným právem pro dědění bude lucemburské právo, a vyloží skutečnosti, na jejichž základě bylo toto právo určeno. Originál EDO je uschován u lucemburského notáře, který vydá dítěti kopii.

EDO: • je jednotný „dokument“, který má důkazní účinky a který má sloužit dědicům, odkazovníkům s přímými právy k dědictví, vykonavatelům závěti nebo správcům dědictví ke snazšímu prokázání jejich statusu, práv nebo pravomoci, a to nejen ve státě jeho vydání, ale také a zejména v jiném členském státě než je ten, kde bylo osvědčení vydáno; • volně cirkuluje, protože není nutná žádná formalita k jeho přijetí v cílovém státě; • požívá presumpce pravdivosti, pokud jde o skutečnosti v něm uvedené; • je zjednodušený formulář vycházející z práva EU; • není patrně ani veřejnou listinou, ani soudním rozhodnutím;

•D ítě bude moci předložit ověřenou kopii 8 EDO bance v Německu za účelem přímého čerpání peněžních prostředků plynoucích z dědictví, za podmínky doložení potvrzení o zaplacení poplatků souvisejících s dědictvím.

6 Z čl. 78 vyplývá, že je na členských státech, aby určily orgány příslušné k vydávání EDO. V závislosti na jednotlivých státech budou příslušnými orgány notáři, nebo soudci, nebo obojí. 7

Za podmínky, že francouzský stát potvrdí své rozhodnutí určit notáře jako orgán příslušný k vydávání EDO..

8

Její platnost je dle čl. 70 odst. 3 omezená na šest měsíců.

Project delivered by:

P r o v i d i n g

l e g a l

c e r t a i n t y

CMJN

RVB C0 M20 J100 N0

R25

C88 M0 J9 N0

R0

C100 M50 J0 N20

R0

With support from: P r o v i d i n g

l e g a l

c e r t a i n t y

CMJN P r o v i d i n g

l e g a l

RVB C7 M3 J8 N0

R24

C11 M7 J12 N8

R21

C0 M0 J0 N70

R11

c e r t a i n t y

Programme JUST/2013 Project JCIV/OG/4059

Council of the Notariats of the European Union Avenue de Cortenbergh, 120 - B-1000 Bruxelles Tel : + 32 (0)2 513 95 29 - Fax : +32 (0)2 513 93 82 E-mail: [email protected] Website : www.notariesofeurope.eu

2012 o přeshraničních dědictvích

Recommend Documents