Číslo jednací: KSBR 39 INS 17678/2012-A-108
USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Janem Kozákem jako samosoudcem ve věci insolvenčních návrhů navrhovatelů: a) b) c) d) e)
Jan Odehnal, nar. 6. 6. 1955, Štěpánská 10, 602 00 Brno, František Kobza, nar. 4. 5. 1950, J. Úprky 884, Kyjov, Igor Brummer, nar. 27. 7. 1966, Hybešova 12, Brno, LUNARO Invest s.r.o. s sídlem Sklenská 1582/1b, 198 00 Praha 9, IČ: 256 42 197 UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., Želetavská 1525/1, Praha 4, IČ: 649 48 242
proti dlužníkovi:
ABD INVEST, s.r.o., Sportovní 103, 665 01 Rosice, IČ: 276 67 332, právně zast. JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou AK Údolní 11, Brno
za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, Mozartova 3, Brno o návrzích navrhovatelů na zahájení insolvenčního řízení proti dlužníkovi
takto: I.
Řízení o návrhu navrhovatele e) se zastavuje.
II.
Návrhy navrhovatelů a), b), c) a d) na zahájení insolvenčního řízení se zamítají.
III. Navrhovatelé jsou povinni uhradit dlužníkovi společně a nerozdílně náklady řízení představované náklady na právní zastoupení a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce dlužníka ve výši 53.361 Kč.
Odůvodnění: Podáním ze dne 18. 7. 2012, doručeným insolvenčnímu soudu dne 20. 7. 2012 (dokument A-1), navrhl navrhovatel a) zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka. Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené podání bylo opatřeno úředně ověřenými podpisy navrhovatele, insolvenční soud v souladu s § 97 a § 101 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v posledním znění (dále jen "IZ" nebo "insolvenční zákon") zahájil insolvenční řízení. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 23. 7. 2012 v 9:02 hodin.
pokračování
2
KSBR 39 INS 17678/2012-A-108
V podaném návrhu navrhovatel a) uvedl, že má za dlužníkem nezajištěnou pohledávku, kterou získal na základě postoupení pohledávky ze dne 4. 4.2012 od původního věřitele STV-DOPRAVA, s.r.o., IČ 282 76 744, se sídlem Poděbradova 28, 612 00 Brno. Původnímu věřiteli vznikla pohledávka na základě provedení odvozu stavební suti, kterou pro dlužníka provedl v listopadu a prosinci 2010. Dlužník na tuto pohledávku částečně hradil, v prodlení zůstal s částkou 1.373.192 Kč. Navrhovatel existenci tohoto závazku doložil fakturami a oznámením o postoupení pohledávky. V podaném návrhu navrhovatel a) označil další tři věřitele dlužníka, a to společnost UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., IČ 649 48 242, se sídlem Želetavská 1525/1, 140 92 Praha 4 – Michle [pozdější navrhovatel e)], společnost ČSAD Hodonín a.s., IČ 607 47 536, se sídlem Brněnská 48, 695 01 Hodonín a pana Lubomíra Šátka, nar. 14. 12. 1979, bytem 691 27 Popice 168. Na výzvu soudu reagovali dva označení věřitelé. Společnost ČSAD Hodonín a.s. sdělila, že za dlužníkem neeviduje žádnou pohledávku (dokument A-9). Společnost UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. soudu sdělila, že za dlužníkem eviduje pohledávku po splatnosti ve výši 7.861.117,52 Kč vzniklou z titulu smlouvy o úvěru ze dne 27. 3. 2008 (dokument A-10). Pan Lubomír Šátek na výzvu soudu nereagoval a existenci své pohledávky za dlužníkem nepotvrdil. Podáním ze dne 20. 9. 2012, doručeným insolvenčnímu soudu dne 21. 9. 2012 (dokument A-20), navrhl navrhovatel b) zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka a přistoupil tak k probíhajícímu řízení jako další navrhovatel. V podaném návrhu navrhovatel b) uvedl, že má za dlužníkem nezajištěnou pohledávku ve výši 125.000 Kč na základě směnky vlastní z ledna 2011, splatné v červnu 2011. Tato směnka byla vystavena ve prospěch společnosti 4Styl s.r.o., IČ 255 43 211, se sídlem Cejl 107, 602 00 Brno a byla převedena na řad navrhovatele b).V podaném návrhu navrhovatel označil další dva věřitele dlužníka, a to navrhovatele a) a společnost ROLMONT s.r.o., IČ 639 9 816, se sídlem Na Vinobraní 2636, 106 00 Praha. Společnost ROLMONT s.r.o. svou pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení jako PP 2. Sdělením ze dne 20. 8. 2012 insolvenční dlužník soudu sdělil, že tuto pohledávku uhradil v plné výši dne 15. 8. 2012. Společnost ROLMONT vzala následně svou přihlášku pohledávky v plném rozsahu zpět. Podáním ze dne 19. 10. 2012, doručeným insolvenčnímu soudu dne 22. 9. 2012 (dokument A-29), navrhl navrhovatel c) zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka a přistoupil tak k probíhajícímu řízení jako další navrhovatel. V podaném návrhu navrhovatel c) uvedl, že má za dlužníkem nezajištěnou pohledávku ve výši 90.000 Kč na základě postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2012 od původního věřitele Josefa Šestáka, r.č. 051052/197, bytem Hrnčířská 393/54 Lanžhot. Původnímu věřiteli vznikla pohledávka na základě dohody o provedení práce ze dne 28. 10. 2010. Navrhovatel c) existenci tohoto závazku doložil dohodou o provedení práce ze dne 28. 12. 2010 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 10. 2012. V podaném návrhu navrhovatel označil další tři věřitele dlužníka, a to navrhovatele a), navrhovatele b) a Správu nemovitostí Hradec Králové, příspěvková organizace, IČ 648 11 069, se sídlem Kydlinovská 1521, 501 52 Hradec Králové. Správa nemovitostí Hradec Králové, příspěvková organizace svou pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení jako PP 4. Sdělením ze dne 29. 10. 2012 insolvenční
pokračování
3
KSBR 39 INS 17678/2012-A-108
dlužník soudu sdělil, že tuto pohledávku uhradil v plné výši. Správa nemovitostí Hradec Králové, příspěvková organizace vzala následně svou přihlášku pohledávky v plném rozsahu zpět. Správa nemovitostí Hradec Králové, příspěvková organizace následně podala další přihlášku pohledávky, a to PP9. Podáním ze dne 25. 2. 2014 dlužník sdělil a doložil, že v plné výši uhradil také tuto pohledávku. Správa nemovitostí Hradec Králové, příspěvková organizace vzala následně zpět i tuto přihlášku pohledávky. Podáním ze dne 7. 12. 2012, doručeným insolvenčnímu soudu dne 11. 12. 2012 (dokument A-54), navrhl navrhovatel d) zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka a přistoupil tak k probíhajícímu řízení jako další navrhovatel. V podaném návrhu navrhovatel d) uvedl, že má za dlužníkem nezajištěnou pohledávku v celkové výši 1.690.631,10 Kč a úroky z prodlení ve výši 581.440 Kč na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2010 od původního věřitele LUNARO AKTIENNGESELLSCHAFT (v likvidaci), IČ FL-0002.038.571, se sídlem Vaduz, Knížectví Lichtenštejnské. Původnímu věřiteli vznikla pohledávka na základě poskytnuté půjčky a úroků z prodlení. Dlužník tuto pohledávku uznal dohodou o uznání závazku ze dne 8. 9. 2010. Navrhovatel c) existenci tohoto závazku doložil dohodou o uznání závazku ze dne 8. 9. 2010, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2010 a oznámením o postoupení pohledávky. V podaném návrhu navrhovatel označil další tři věřitele dlužníka, a to navrhovatele a), navrhovatele c) a UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. Podáním ze dne 3. 9. 2013, doručeným insolvenčnímu soudu dne 5. 9. 2013 (dokument A-78), navrhl navrhovatel e) zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka a přistoupil tak k probíhajícímu řízení jako další navrhovatel. V podaném návrhu navrhovatel e) uvedl, že má za dlužníkem nezajištěné pohledávky v celkové výši 102.225.870,92 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru ze dne 27. 3. 2008 (na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr v celkové výši 106.557.000 Kč, z této částky je po splatnosti 19.652.054,65 Kč a do splatnosti 70.924.339,20 Kč), na základě smlouvy o úvěru ze dne 23. 3. 2012 (na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 7.700.000 Kč, který dosud nebyl uhrazen a navrhovatel e/ zde eviduje pohledávku v celkové výši 7.546.785,77 Kč) a na základě rámcové smlouvy o obchodování na finančním trhu, ve znění pozdějších dodatků, ze dne 7. 4. 2008 (na základě této smlouvy eviduje navrhovatel e/ za dlužníkem pohledávku ve výši 4.102.691,30 Kč). V podaném návrhu navrhovatel označil další čtyři věřitele dlužníka, a to navrhovatele a), navrhovatele b), navrhovatele c) a navrhovatele d). Insolvenční dlužník se k návrhům navrhovatelů vyjadřoval opakovaně, a to i bez výzev soudu. Na případné výzvy soudu na vyjádření dlužník řádně reagoval. K insolvenčnímu návrhu navrhovatele a) se dlužník vyjádřil tak, že tento návrh nesplňuje náležitosti stanovené v § 103 odst. 2 insolvenčního zákona (dokument A-5). V dalším vyjádření dlužník zpochybnil aktivní legitimaci navrhovatele a), když ten k insolvenčnímu návrhu nepřiložil smlouvu o postoupení pohledávky na navrhovatele a). Dlužník také zpochybnil tvrzený důvod vzniku pohledávky, dlužník uvedl, že nikdy nebyl v obchodním ani jiném právním vztahu k původnímu věřiteli. Dlužník také oznámil soudu, že podal trestní oznámení na neznámého pachatele (dokument A-8). Dlužník ve svém vyjádření ze dne 20. 8. 2012 uznal svou pohledávku za věřitelem UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. [pozdější navrhovatel e)] – dokument A-11 a později sdělil, že s věřitelem vyjednává o odložení splatnosti dlužných částek (dokument A-14). V dalším vyjádření dlužník uvedl, že má za prokázané, že navrhovatel a) a dlužník jsou osoby sobě navzájem neznámé, když toto tvrdil
pokračování
4
KSBR 39 INS 17678/2012-A-108
při výslechu na Policii ČR i navrhovatel a). K insolvenčnímu návrhu se navrhovatel a) vyjádřil tak, že jej sice podal, ale vše měl zařizovat jeho právník. Při výslechu navrhovatel a) také uvedl, že nezná ani původního věřitele (dok. A- 82). K insolvenčnímu návrhu navrhovatele b) se dlužník vyjádřil tak, že tento návrh neobsahuje dostatečně určitá tvrzení a nebyl předložen originál směnky. Dlužník namítl, že za dobu své existence žádnou směnku nepodepsal, osoba navrhovatele je mu neznámá a podpis výstavce není pravým podpisem jednatelky dlužníka Ing. Hany Zralé. Dlužník také neměl žádné obchodní vztahy s remitentem uvedeným ve směnce. Dlužník zpochybnil i další označené věřitele (dokument A-24). K insolvenčnímu návrhu navrhovatele c) se dlužník vyjádřil tak, že tento návrh neobsahuje dostatečně určitá tvrzení, když nejsou uvedena data splatnosti. Dlužník namítl, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná z důvodu neexistence postoupené pohledávky. Smlouvu o provedení práce, na jejímž základě měl závazek vzniknout dlužník nikdy nepodepsal, podpis jednatelky není pravým podpisem. Původní věřitel je pro dlužníka osoba neznámá, nikdy nebyl jeho zaměstnancem (dokument A-37). V dalším vyjádření dlužník uvedl, že má za prokázané, že navrhovatel c) a dlužník jsou osoby sobě navzájem neznámé, když toto tvrdil při výslechu na Policii ČR i navrhovatel c). K insolvenčnímu návrhu se navrhovatel c) vyjádřil při výslechu na Policii ČR tak, že mu o insolvenčním návrhu není nic známo, nezná ani osobu původního věřitele. Také původní věřitel Josef Šesták (podle usnesení Policie České republiky č.j. KRPB-226766-40/TČ-2012-060282-BĚL narozen 5. 10. 1952) při výslechu uvedl, že nezná navrhovatele c) ani dlužníka (dok. A- 82). K insolvenčnímu návrhu navrhovatele d) se dlužník vyjádřil tak, že tento navrhovatel není aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu, neboť pohledávka zanikla v plné výši uhrazením již ke dni 13. 10. 2010. Toto tvrzení také doložil výpisem z účtu. Dlužník také zopakoval, že není v úpadku jelikož nemá více věřitelů; [pohledávky navrhovatelů a/ a c/ nebyly podle dlužníka prokázány, dlužník uznal pouze svou pohledávku vůči UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s.], s výjimkou pohledávky k UniCredit Bank také nemá závazky po splatnosti a je schopen své závazky plnit (dokument A-57). K insolvenčnímu návrhu navrhovatele e) se dlužník vyjádřil tak, že nezpochybňuje pohledávku po splatnosti ve výši 19.652.054,65 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 3. 2008. Dlužník však rozporoval celkovou výši pohledávky 90.576.939,85 Kč, když podle jeho účetnictví tato pohledávka činí celkem 87.911.328 Kč. Pohledávku ve výši 7.546.785,77 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 3. 2012 dlužník také nezpochybnil. Dlužník namítl neexistenci tvrzené pohledávky ve výši jistiny 4.102.691,30 Kč vzniklé na základě rámcové smlouvy o obchodování na finančním trhu ze dne 7. 4. 2008. Navrhovatel e) podle dlužníka netvrdil ani nedoložil skutečnosti, z nichž by byl zřejmý právní důvod vzniku této pohledávky, nedoložil ani způsob výpočtu, kterým k požadované částce dospěl. Tato pohledávka také nebyla vůči dlužníkovi nikdy uplatněna (dok. A-90). Insolvenční soud dlužníka opakovaně vyzýval k tomu, aby předložil soudu aktuální seznam svého majetku, závazků a svých zaměstnanců (dok. A-17, protokol z jednání ze dne 22.10.2012 dok. A-32, dok. A-68). Dlužník na uvedené výzvy soudu reagoval a vždy předložil soudu požadované seznamy svého majetku, pohledávek, závazků a zaměstnanců, jak bylo soudem v souladu s § 128 odst. 3 insolvenčního zákona požadováno. Na základě
pokračování
5
KSBR 39 INS 17678/2012-A-108
posledního předloženého seznamu závazků dlužníka (dok. A-76) insolvenční soud vyzval v tomto seznamu uvedené věřitele (Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, nám. Svobody 98/4, 602 00 Brno, Královští lvi Hradec Králové, a.s., IČ 259 36 808, Arpoko, s.r.o., IČ 474 71 913, ACCOM Gastro, s.r.o., IČ 645 35 168, Prádelna Fišer, s.r.o., IČ 260 03 686, Koutník Tomáš, IČ 155 87 568, HELLMA Gastronomický servis Praha, s.r.o., IČ 006 74 508 a Avarenta, a.s., IČ 285 27 999), aby sdělili insolvenčnímu soudu, zda mají za dlužníkem splatnou pohledávku a z jakého titulu. Společnost Prádelna Fišer, s.r.o. na výzvu soudu nereagovala. Věřitel HELLMA Gastronomický servis Praha, s.r.o. přihlásil dne 13. 9. 2013 svou pohledávku do insolvenčního řízení jako PP8, následně podáním ze dne 18. 9. 2013 vzal svou přihlášku pohledávky zcela zpět s odůvodněním, že přihlášená pohledávka byla dlužníkem zcela uhrazena. Věřitelé Arpoko, s.r.o., ACCOM Gastro, s.r.o. a Avarenta, a.s. soudu sdělili, že za dlužníkem žádné pohledávky neevidují. Královští lvi Hradec Králové, a.s. uvedl, že pohledávku pravděpodobně má; tato pohledávka by souvisela se vztahy okolo Zimního stadionu v Hradci Králové, v současnosti zde probíhají soudní spory. Právní důvod i výše pohledávky závisí na výsledku těchto sporů (dok. A-89). Věřitel Tomáš Koutník sdělil, že eviduje pohledávku v celkové výši 1.396 Kč. (dok. A-91). Věřitel Finanční úřad pro Jihomoravský kraj sdělil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku v celkové výši 137.413,59 Kč spolu s úroky z prodlení o výši 61.972,41 Kč (dok A-88). Následně Finanční úřad pro Jihomoravský kraj insolvenčnímu soudu sdělil, že dlužník dobrovolnými platbami uhradil splatnou pohledávku na daňových nedoplatcích a věřitel za ním nadále eviduje pouze pohledávku z titulu neuhrazeného úroku z prodlení (dok A- 93). Dlužník soudu podáním ze dne 8. 10. 2013 sdělil, že pohledávku věřitele Tomáše Koutníka v plné výši uhradil (což věřitel potvrdil podáním ze dne 8. 10. 2013, dok A-95), dále sdělil, že uhradil také pohledávku věřitele Finanční úřad pro Jihomoravský kraj. Pokud jde o úroky z prodlení dlužník s nedoplatkem úroků z prodlení nesouhlasí, požádal proto správce daně o zaslání platebního výměru. Po jeho obdržení pak hodlá proti němu podat odvolání (dok. A-94). Podáním ze dne 21. 10. 2013 pak dlužník insolvenčnímu soudu sdělil, že uhradil také úroky z prodlení dle jednotlivých platebních výměrů v celkové částce 72.743 Kč a toto své tvrzení doložil výpisem z transakční historie svého bankovního účtu (dok A-97). Dlužník také opakovaně ve svých sděleních soudu uváděl, že jeho pohledávka za společností UniCredit Bank [navrhovatel e)] souvisí se situací okolo zimního stadionu v Hradci Králové. V roce 2006 dlužník uzavřel se Statutárním městem Hradec Králové nájemní smlouvu na prostory zimního stadionu, jejíž součástí byl i závazek opravit a dostavět zimní stadion. Na tyto práce si dlužník půjčil právě od navrhovatele e). Dlužník také uzavřel smlouvu o užívání ploch v areálu zimního stadionu se společností Královští lvi Hradec Králové. Nájemní smlouvu Statutární město Hradec Králové označilo v roce 2012 za absolutně neplatnou, v návaznosti na to pak společnost Královští lvi Hradec Králové přestala hradit své závazky. V souvislosti s těmito smlouvami pak probíhají soudní řízení o jejichž průběhu dlužník soud informoval (dok. A-14, dok. A-28, dok. A-35 a 36, dok. A-41, dok A46 až A-51, dok A-82). Dlužník se ve svých podáních dále vyjadřoval i k jednotlivým přihláškám pohledávek, sděloval a dokládal, že tyto pohledávky uhradil (dok A-11, A-99). Podle § 133 IZ (1) Nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o
pokračování
6
KSBR 39 INS 17678/2012-A-108
něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. (2) Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. (3) Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil. Insolvenční soud v projednávaném případě postupoval podle § 133 insolvenčního zákona a rozhodoval o insolvenčním návrhu po jednání, když především dlužník trval na projednání věci. Insolvenční soud nařídil postupně tři jednání, první se konalo dne 22. 10. 2012, druhé dne 9. 9. 2013, třetí dne 31. 3. 2014. První jednání se konalo v době, kdy byli účastníky řízení insolvenční navrhovatelé a) až c). Soud provedl dokazovaní dokumenty, které jsou součástí spisu (podrobněji viz protokol z jednání, dok. A-32). Při tomto jednání dlužník opět popřel aktivní legitimaci všech tří navrhovatelů. Při tomto jednání zástupce navrhovatele b) uvedl, že originál směnky nemá k dispozici. Soud jej výslovně upozornil, že bez originálu směnky nelze jeho pohledávku považovat za doloženou a navrhovatel b) vzal toto stanovisko na vědomí. V závěru soud vyzval navrhovatele b), aby ve stanovené lhůtě soudu předložil originál směnky. Druhé jednání se konalo v době, kdy již byli účastníky řízení všichni navrhovatelé, nicméně navrhovatel e) nebyl k jednání předvolán, protože do řízení přistoupil až dne 5. 9. 2013. Soud při tomto jednání pokračoval v dokazovaní pomocí dokumentů, které jsou součástí spisu (podrobněji viz protokol z jednání, dok. A-81). Dlužník při tomto jednání uvedl, že nezpochybňuje pohledávku navrhovatele e) ve výši 19.652.054,65 Kč. Třetí jednání se konalo dne 31. 3. 2014, tedy v době, kdy již byli účastníky řízení všichni navrhovatelé. Navrhovatel e) při tomto jednání oznámil, že bere zpět svůj insolvenční návrh i přihlášku pohledávky. Soud při tomto jednání pokračoval v dokazovaní pomocí dokumentů, které jsou součástí spisu (podrobněji viz protokol z jednání, dok. A-105). Soud také v průběhu řízení vyzýval navrhovatele a) až c), aby soudu předložili dokumenty prokazující existenci jejich závazků. Navrhovatel a) byl soudem usnesením ze dne 4. 9. 2012 vyzván aby předložil všechny listiny, které prokazují existenci jeho pohledávky za dlužníkem, které dosud nepředložil (smlouva o postoupení pohledávky, doklad o částečné úhradě atd.), dále byl vyzván, aby předložil vyjádření ke stanoviskům dlužníka (dok A-17). Navrhovatel b) byl usnesením ze dne 11. 10. 2012 a také při jednání konaném dne 22. 10. 2012 vyzván, aby předložil originál směnky (dok. A-25 a A-32). Navrhovatel c) byl soudem vyzván usnesením ze dne 21. 6. 2013, aby soudu předložil vyjádření k tvrzením dlužníka a doložil svá tvrzení originály listin (dok. A-70). Ani jeden z navrhovatelů na výzvy soudu nereagoval a požadovaná vyjádření a listiny nepředložil. Soud se nejdříve zabýval otázkou aktivní legitimace navrhovatelů k podání insolvenčního návrhu. Dle § 97 odst. 3 insolvenčního zákona je insolvenční návrh oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Z ustanovení § 97 odst. 3 insolvenčního zákona vyplývá, že insolvenční návrh může podat dlužník nebo jeho věřitel se splatnou pohledávkou.
pokračování
7
KSBR 39 INS 17678/2012-A-108
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 29. 4. 2010 sp.zn. NS 29 NSČR 30/2009 ve věci KSPH 37 INS 4935/2008 konstatoval: „důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele v řízení před soudem prvního stupně je i to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce.“ Vrchní soud v Praze k otázce aktivní legitimace navrhovatele konstatovat v rozhodnutí sp.zn. VS Praha VSPH 798/2009 ve věci MSPH 88 INS 6745/2009: „podle § 105 insolvenčního zákona je věřitel, jenž podává insolvenční návrh, povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. V této souvislosti je třeba uvést, že insolvenční řízení náleží mezi ty druhy občanského soudního řízení, jež nelze zahájit ex offo, ale toliko na návrh účastníka, a že doložením existence své splatné pohledávky věřitel prokazuje, že je podle § 97 odst. 3 insolvenčního zákona osobou oprávněnou podat insolvenční návrh. Úspěch věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, závisí v tomto řízení nejen na tom, zda bude osvědčen úpadek osoby, proti níž návrh směřuje, ale základním předpokladem dosažení pro navrhovatele příznivého výsledku řízení je to, že prokáže, že k podání návrhu je oprávněn. Proto zákon vyžaduje, aby věřitel připojil k návrhu všechny listiny, z nichž lze spolehlivě učinit závěr o existenci jeho splatné pohledávky. Pokud se věřiteli nepodaří prokázat oprávnění k podání insolvenčního návrhu, soud insolvenční návrh zamítne podle § 143 odst. 1 insolvenčního zákona bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka.“ Vrchní soud v Praze nejen k otázce aktivní legitimace navrhovatele konstatoval v rozhodnutí sp.zn. VS Praha 1 VSPH 581/2010-A-15 ve věci MSPH 94 INS 7009/2010: „Soud prvního stupně má na základě formálně úplného insolvenčního návrhu přezkoumat předložené listinné důkazy po věcné stránce a určit, zda lze považovat předloženou smlouvu za dostatečný důkaz o vzniku závazku mezi navrhovatelem a dlužníkem, respektive zda z ní a souvisejících dokumentů lze dovodit shodný projev vůle tuto smlouvu uzavřít, posoudit otázku aktivní legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu, zjistit okolnosti svědčící o pluralitě věřitelů dlužníka se splatnými pohledávkami a na základě toho rozhodnout, zda insolvenční návrh je z věcného hlediska dostatečným podkladem pro prohlášení úpadku dlužníka. Soud je přitom povinen v souladu s § 132 o. s. ř. všechny důkazy hodnotit podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.“ K otázce aktivní legitimace se vyjádřil i Vrchní soud v Olomouci v rozhodnutí sp.zn. VS Olomouc 1 VSOL 177/2008-A-27 ve věci KSOS 8 INS 3501/2008: „Na základě těchto skutkových zjištění odvolací soud dospěl k závěru, že tato tvrzená splatná pohledávka proti dlužníkovi je pohledávkou spornou. Z právní povahy tvrzených pohledávek (vynaložené náklady na odstranění reklamovaných vad a smluvní pokuta za neodstranění vad díla dle smlouvy o dílo uzavřené dle § 536 a násl. obch. zák.) vyplývá s ohledem na obranu dlužníka, který tyto pohledávky neuznává a argumentuje tím, že vady díla byly způsobeny vadnou projektovou dokumentací a vadným provedením prací objednatelem, že okruh sporných skutečností by bylo nutno odstranit dokazováním, a to nejen výslechem účastníků, ale i
pokračování
8
KSBR 39 INS 17678/2012-A-108
výslechem svědků, případně znaleckými posudky. Přitom provádění takového dokazování k osvědčení existence splatné pohledávky proti dlužníkovi odporuje účelu insolvenčního řízení.“ Navrhovatel a) ve svém insolvenčním návrhu tvrdil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu provedení odvozu stavební suti, kterou pro dlužníka provedl v listopadu a prosinci 2010 původní věřitel. Tato pohledávka pak měla smlouvou o postoupení pohledávky přejít na navrhovatele a). Ani přes výzvu soudu ale dlužník nedoložil tuto pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky ani listinami prokazujícími údajné částečné hrazení dlužníkem. Navrhovatel a) tak neosvědčil, že je skutečně věřitelem dlužníka. Navrhovatel b) ve svém insolvenčním návrhu tvrdil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu směnky vlastní z ledna 2011, splatné v červnu 2011. Směnka vlastní je cenným papírem, k prokázání pohledávky vyplývající právě ze směnky je třeba předložit originál této směnky. Originál směnky ale navrhovatel b) nedoložil, ani přes opakované výzvy soudu a přes upozornění, že bez originálu směnky nelze jeho pohledávku považovat za doloženou; toto stanovisko soudu vzal navrhovatel b) na vědomí, jak je již uvedeno výše. Navrhovatel b) tak neosvědčil, že je skutečně věřitelem dlužníka. Navrhovatel c) ve svém insolvenčním návrhu tvrdil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu dohody o provedení práce ze dne 28. 10. 2010, kterou s dlužníkem uzavřel původní věřitel. Navrhovatel c) pak tuto pohledávku získal na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2012. Nicméně listiny předložené navrhovatelem c) dostatečně neosvědčovaly existenci tvrzené pohledávky za dlužníkem. Původní věřitel byl v dohodě o provedení práce i ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikován jinými osobními údaji, než v usnesení Policie České republiky. Původní věřitel navíc při výslechu na Policii České republiky uvedl, že nezná ani navrhovatele c) ani dlužníka, pro něhož měl podle insolvenčního návrhu provádět úklidové práce. Navrhovatel c) se ani přes výzvu soudu k tvrzením a důkazům předloženým dlužníkem nevyjádřil a dále se nesnažil prokázat existenci své tvrzené pohledávky za dlužníkem. Navrhovatel c) tak soudu neosvědčil, že je skutečně věřitelem dlužníka. Navrhovatel d) ve svém insolvenčním návrhu tvrdil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu poskytnuté půjčky a úroků z prodlení, kterou dlužníkovi poskytl původní věřitel. Navrhovatel d) pak tuto pohledávku získal na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 9. 2010. Dlužník tuto pohledávku označil za neexistentní z důvodu jejího plného uhrazení v minulosti. K prokázání svých tvrzení pak předložil i výpisy z účtu. Insolvenční soud toto tvrzení dlužníka ověřil i výzvou na společnost Sberbank CZ, a.s., IČ 250 83 325, se sídlem Na Pankráci 129, 140 00 Praha 4. V usnesení ze dne 21. 6. 2013 vyzval společnost Sberbank CZ, a.s., aby soudu sdělila, kdo byl vlastníkem účtu na nějž dlužník svůj závazek plnil a zda na tento účet byl skutečně připsány dlužníkem tvrzené částky (dok. A-69). Společnost Sberbank CZ, a.s. potvrdila, že v době, kdy měl být závazek dlužníkem uhrazen byl majitelem účtu navrhovatel d) a že byly tvrzené částky na účet skutečně připsány (dok. A-73). Vzhledem k tomu, že dlužník navíc ve svých podáních zpochybnil z důvodů uvedených výše pohledávky navrhovatelů a) až d), nelze tyto pohledávky považovat za nesporné. Navrhovatelé navíc soudu nepředložili požadované dokumenty a proto soud
pokračování
9
KSBR 39 INS 17678/2012-A-108
nepovažuje tyto pohledávky za osvědčené. Navrhovatelé a) až d) tak nejsou aktivně legitimováni k podání insolvenčního návrhu. Navrhovatel e) vzal na jednání konaném dne 31. 3. 2014 svůj insolvenční návrh i přihlášku pohledávky zcela zpět. Z tohoto důvodu bylo výrokem I. tohoto usnesení řízení o návrhu e) zastaveno. Ke společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. tak nelze nadále přihlížet jako k navrhovateli a insolvenční soud tedy jeho aktivní legitimaci dále nezkoumal a nehodnotil. Nad rámec insolvenční soud konstatuje, že většinu pohledávek navrhovatele e) dlužník ve svých podáních uznal (např. A-81, A-90). Z výše uvedeného vyplývá, že insolvenční soud nemá za osvědčenou aktivní legitimaci navrhovatelů a), b), c), d) ani e). Navrhovatel e) vzal svůj insolvenční návrh zpět a proto bylo o jeho návrhu rozhodnuto tak, že řízení o tomto návrhu se zastavuje. V tomto insolvenčním řízení tak není aktivně legitimovaný navrhovatel oprávněný podat insolvenční návrh na majetek dlužníka. Z tohoto důvodu insolvenční soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení a insolvenční návrhy navrhovatelů a), b), c), d) zamítl. Nad rámec výše uvedeného insolvenční soud konstatuje, že ani v případě, kdy by navrhovatel e) nezval svůj insolvenční návrh zpět (a byl by tak aktivně legitimován), by nebylo možno úpadek dlužníka prohlásit. V insolvenčním návrhu navrhovatelé postupně označili další věřitele dlužníka, kteří mají pohledávky za dlužníkem po splatnosti více než 30 dnů. Existenci části těchto pohledávek vyvrátili svými sděleními sami označení věřitelé, existenci zbytku pohledávek pak vyvrátil dlužník, když insolvenčnímu soudu prokázal, že tyto pohledávky postupně v plné výši uhradil. Pohledávky označených známých věřitelů jsou pro insolvenční soud tedy neexistentní [s výjimkou pohledávky společnosti UniCredit Bank, která v průběhu řízení přistoupila jako navrhovatel e)]. Insolvenční soud dále vyzval věřitele, které dlužník označil ve svém seznamu závazků, aby sdělili, zda mají za dlužníkem existující pohledávky po splatnosti (dok. A-83). Všechny pohledávky těchto označených věřitelů dlužník postupně uhradil buď ještě před vyjádřením označených věřitelů nebo v reakci na tato vyjádření (podrobněji viz dok A-86, A-87, A-88, A-89, A-91, A-92, A-93, A-94, A-95, A-96 a A-97). Známý věřitel Královští lvi Hradec Králové, a.s. sám uvedl, že nemá najisto postaveno, zda má za dlužníkem splatnou pohledávku; dlužníkem vede o existenci těchto pohledávek soudní spory u jiných soudů. V duchu výše citovaných stanovisek soudů vyšších stupňů ani podepsaný soud za této situace nemůže mít najisto postavenou pohledávku tohoto známého věřitele a nemůže tedy mít za to, že známý věřitel, společnost Královští lvi Hradec Králové, a.s., má za dlužníkem splatnou pohledávku. Na základě výše uvedeného tak má soud jednoznačně za osvědčené, že zde nejen není aktivně legitimovaný navrhovatel ale dlužník ani nemá více věřitelů, jejichž pohledávky jsou po splatnosti více než 30 dnů. Podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle § 3 odst. 2 insolvenčního zákona se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků,
pokračování
10
KSBR 39 INS 17678/2012-A-108
b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Z insolvenčního návrhu navrhovatelů, oznámení známých věřitelů a vyjádření věřitelů označených v seznamu závazků dlužníka a sdělení dlužníka je zřejmé, že dlužník nemá závazky vůči více než dvěma věřitelům a tyto závazky nejsou více jak 30 dnů po splatnosti. Dlužník má prokazatelně pouze jeden závazek po splatnosti, a to k navrhovateli e), který navíc vzal zpět svůj insolvenční návrh i přihlášku pohledávky. Insolvenční soud nemá za osvědčené, že dlužník není schopen své závazky plnit. Soud tedy konstatuje, že v případě dlužníka nebyly nenaplněny zákonné požadavky úpadku. Podepsaný soud ve výroku III. tohoto usnesení také rozhodl o nákladech řízení. Podle § 7 insolvenčního zákona nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dlužník měl v tomto řízení plný úspěch ve věci, proto mu soud mohl přiznat náklady řízení v plné výši podle § 142 odst. 1 osř. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně; § 12 odst. 2 se neužije. Na to je advokát povinen upozornit klienta, jedná-li s ním o smluvní odměně. Podle čl. II vyhlášky 486/2012 Sb. za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky. Podle čl. II. vyhlášky 390/2013 Sb. za úkony právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky náleží advokátovi odměna podle dosavadních právních předpisů. Podle článků II. vyhlášek 486/2012 Sb. a 390/2013 Sb. je zřejmé, že dlužníkovi náleží za jednotlivé úkony odměna stanovená podle advokátního tarifu ve znění účinném v době, v níž byl daný úkon právní služby učiněn.
pokračování
11
KSBR 39 INS 17678/2012-A-108
Dlužník soudu nepředložil vyčíslení svých nákladů, soud proto vyčíslil jeho náklady sám a dlužníku přiznal náhradu za příslušný počet právních úkonů a paušální odměnu. Samotné insolvenční řízení byl zahájeno dne 23. 7. 2012. Podle § 6 odst. 1 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2012 i v účinném znění výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Sazba mimosmluvní odměny se v souladu s § 7 advokátního tarifu určí vždy za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty. Podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném do 21. 12. 2012 nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 5.000 Kč. Podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2013 částka 50.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení. Podle § 7 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2012 sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 1.000,-Kč do 5.000 Kč 1.000 Kč. Podle § 7 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2013 sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 10.000 Kč do 200.000 Kč 1.500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1.000 Kč, o které hodnota převyšuje 10.000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny tedy v tomto případě z tarifní hodnoty 50.000 Kč činí 3.100 Kč. Právní zástupce dlužníka v řízení učinil celkem 21 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, účast na třech jednáních a písemná podání nebo návrhy ve věci samé – v roce 2012 dok A-5, A-11, A-18, A-22, A-24, A-26, A-28, A-36, A-45, A-53, A-57, v roce 2013 A59, A-75, A-94, A-97 a v roce 2014 A-99 a A-100); právní zástupce dlužníka v řízení činil i další úkony, které se však netýkaly věci samé (například sdělování stavu sporu se Statutárním městem Hradec Králové a společností Královští lvi Hradec Králové, a.s., IČ 259 36 808) či byly pouze opakováním již dříve učiněných podání nebo doplňovaly dříve učiněná podání – dok. A-7, A-8, A-13, A-14, A-15, A-19, A-31, A-37, A-38, A-39, A-41, A-46 až A-51, A-61, A-76 a A-90. Z těchto úkonů právní služby právní zástupce dlužníka celkem 13 učinil do 31. 12. 2012, z těchto úkonů 5 učinil v roce 2013 a z těchto úkonů 3 učinil v roce 2014. Náhrada za jeden úkon právní služby učiněný do 31. 12. 2012 náleží podle § 7 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 1.000 Kč, celkem tedy za 13 úkonů právní služby 13.000 Kč. Náhrada za jeden úkon právní služby učiněný od 1. 1. 2013 náleží podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve výši 3.100 Kč, celkem tedy za 5 úkonů právní služby učiněných v roce 2013 celkem 15.500 Kč a za 3 úkony právní služby učiněné v roce 2014 celkem 9.300 Kč. Dále právnímu zástupci dlužníka náleží režijní paušál podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a aktuálním i tehdy účinném znění ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy za 21 úkonů právní služby částka 6.300 Kč. Dlužníku tedy náleží celková náhrada nákladů řízení ve výši 44.100 Kč, to vše zvýšené o DPH, tedy celkem 53.361 Kč.
pokračování
12
KSBR 39 INS 17678/2012-A-108
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode doručení úplného znění tohoto usnesení. Odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Usnesení se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku [§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ]. Dlužníkovi, státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení a navrhovatelům bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou (§ 75 IZ); těmto subjektům běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení úplného znění tohoto rozhodnutí do vlastních rukou. Nebude – li dobrovolně splněna povinnost uložená v tomto rozhodnutí, lze požádat o její soudní výkon nebo exekuci. Účinky tohoto rozhodnutí nastaly okamžikem zveřejnění zkráceného znění v insolvenčním rejstříku; takové zveřejnění však nemá účinky doručení rozhodnutí (§ 89 IZ) Krajský soud v Brně dne 31. 3. 2014 Mgr. Jan Kozák, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Naděžda Koblížková
